Účetní zpravodaj. červenec Deloitte Česká republika

Účetní zpravodaj červenec 2014 české účetnictví • Aktualizované verze vzorů účetní závěrky v českém účetnictví a shrnutí významných změn pro rok 2014 • Pozvánka na seminář – Aktuality v českém účetnictví IFRS • Rada IASB vydala nový standard pro vykazování výnosů • Stav schvalování IFRS v Evropské unii • Pozvánka na podzimní semináře – Novinky v IFRS 2014 US GAAP • Nové standardy vykazování výnosů

Účetní zpravodaj Deloitte Česká republika


Aktualizované verze vzorů účetní závěrky v českém účetnictví a shrnutí významných změn pro rok 2014 Před začátkem letních prázdnin a odjezdem na dovolené jsme aktualizovali vzory české účetní závěrky tak, aby zohledňovaly aktuální změny v české legislativě platné pro rok 2014. Na našich webových stránkách tak nyní najdete nový vzor výkazů s možností zobrazení ve třech jazycích (česky, anglicky nebo německy) a vzory přílohy účetní závěrky buďto v minimalistické verzi, nebo v úplné verzi. Vzory účetní závěrky jsou ke stažení zde. A jaké tedy jsou ty nejdůležitější úpravy? Změny pro rok 2014 v české účetní legislativě pro podnikatele, tedy v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví, dále ve vyhlášce č. 500/2002 Sb. a navazujících českých účetních standardech pro podnikatele, vyplývají především z rekodifikace našeho práva, tedy především ze změn v zákoně č. 82/2012 Sb., občanský zákoník (dále „NOZ“), a v zákoně č. 90/ 2012 Sb. o obchodních korporacích (dále „ZOK“). Tyto změny, které spočívají v úpravě názvosloví, jsme promítli v aktualizovaných vzorech. Pojďme nyní k vybraným pojmům napsat více. Právo stavby Právo stavby je věcné právo stavebníka mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu. Stavba je pak součástí práva stavby. S právem stavby může být spojena celá šíře účetních souvislostí. Právo stavby si můžeme pořizovat z různých důvodů – chceme-li na cizím pozemku stavět vlastní stavbu, nebo jsme-li developery, nebo může být právo stavby blokačním nástrojem, tedy pořídím si právo stavby, aby na pozemku nestavěl nikdo další.

Vyhláška č. 500/2002 Sb. upřesňuje, že právo stavby může být vykázáno jako součást stavby, pokud společnost pořídila právo stavby za účelem stavby na cizím pozemku. Nebo samostatně, a to jako samostatná položka v rámci staveb, pokud není záměrem společnosti realizovat stavbu vyhovující právu stavby. Třetím způsobem, jak vykázat právo stavby, je jako zboží, pokud se jedná o společnost, jejímž předmětem činnosti je nákup a prodej nemovitých věcí a pokud toto právo stavby společnost nakoupila za účelem prodeje, sama je nepoužívá, nepronajímá a neprovádí na nich technické zhodnocení. V každé takové situaci je potřeba zvážit i životnost tohoto aktiva. Maximální doba, na kterou lze právo stavby pořídit, je 99 let. Stavby se ale často odepisují po dobu kratší než 99 let. Tedy v případě, kdy společnost pořídí právo stavby za účelem provedení stavby a vykáže právo stavby jako součást ocenění stavby, bude buďto muset právo stavby odepisovat společně s celou stavbou a přistoupit na jednu dobu životnosti, nebo použije metodu komponentního odepisování. Pokud bude právo stavby vykázáno samostatně, může se lépe stanovit jeho skutečná očekávaná životnost a nastavit doba odepisování v souladu s tímto odhadem. Dalším aspektem ke zvážení u práva stavby je i financování jeho pořízení. Právo dle NOZ může být pořízeno jednorázovou úhradou nebo tzv. stavebními platy, tedy postupně např. po celou dobu užívání práva stavby. Jak ale v takovém případě přistoupit ke kapitalizaci stavebních platů? V takovém případě je právo stavby, pořízené až po uvedení stavby do užívání, považováno za technické zhodnocení (viz vyhláška §47 odst. 7).

2


Záloha na výplatu podílu na zisku Změny v účetní legislativě ale nejsou jen změnami v názvosloví, dovolte mi nyní i jeden příklad, který se může již brzy hodit v případě, kdy se společnost, resp. vlastníci společnosti, rozhodnou na základě mezitímní účetní závěrky vyplatit zálohu na podíl na zisku. Pro tyto účely byl do výkazů přidán nový řádek v rámci vlastního kapitálu - „Rozhodnuto o zálohách na výplatu podílu na zisku /-/”. A řádek výsledek hospodaření běžného účetního období byl přečíslován z A.V. na A.V.1., aby bylo zřejmé, že tyto dva řádky spolu souvisí. Pro ilustraci krátký příklad. Společnost dosáhla za období šesti měsíců zisku 800 Kč a společník se rozhodl vyplatit si zálohu na výplatu podílu na zisku ve výši 300 Kč. Celkový vlastní kapitál společnosti k 1. 1. 2014 byl 2 500 Kč (1 000 Kč základní kapitál, 1 500 Kč nerozdělený zisk minulých let). K jiným změnám ve vlastním kapitálu v průběhu šesti měsíců nedošlo. Jak tedy bude vypadat vlastní kapitál společnost na rozvaze k 30. 6. 2014? v Kč A.

Vlastní kapitál

3 000

A.I.

Základní kapitál

1 000

A.I.1.

Základní kapitál

1 000

A.IV.

Výsledek hospodaření minulých let

1 500

A.IV.1.

Nerozdělený zisk minulých let

1 500

A.V.1.

Výsledek hospodaření běžného účetního období (+ - )

800

A.V.2.

Rozhodnuto o zálohách na výplatu podílu na zisku (-)

- 300

Na tomto řádku budou zálohy prezentovány i v řádné účetní závěrce k 31. 12. 2014, kdy dojde k řádnému schválení účetní závěrky a k rozhodnutí o konečné výplatě podílu na zisku, který bude již ponížen o tuto zálohu.

Technické zhodnocení v účetní i daňové legislativě V úpravě kolem technického zhodnocení došlo k zásadním změnám jak v účetní, tak i v daňové legislativě (zákon č. 586/ 1992 Sb. o daních z příjmů), aniž by se jednalo o změny související s rekodifikací. Účetní jednotky se tak musí znovu zamyslet, jak nastavit limity pro kapitalizaci nového majetku a technického zhodnocení, aby došlo opět k žádoucí návaznosti mezi účetním a daňovým pohledem na výši ocenění kapitalizovaného majetku. Jelikož se jedná o účetní zpravodaj, popíšeme hlouběji především změny ve vyhlášce č. 500/2002 Sb. Nově byl do vyhlášky přidán §47 odstavec 3, který popisuje, co je to technické zhodnocení: „zásahy do majetku uvedeného do užívání, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů, nebo rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku“. Tento odstavec ale následně hovoří i o limitech, od kterých je možné technické zhodnocení kapitalizovat. A právě i v těchto limitech se účetní legislativa rozchází od té daňově. Pro přehlednost jsme vytvořili ucelenou tabulku níže:

3

Účetní zpravodaj červenec 2014 Položka

české účetnictví • Aktualizované verze vzorů účetní závěrky v českém účetnictví a shrnutí významných změn pro rok 2014 • Pozvánka na seminář – Aktuality v českém účetnictví IFRS • Rada IASB vydala nový standard pro vykazování výnosů • Stav schvalování IFRS v Evropské unii • Pozvánka na podzimní semináře – Novinky v IFRS 2014 US GAAP • Nové standardy vykazování výnosů

Limit v účetnictví

Dlouhodobý nehmotný majetek

Limit v dani z příjmu Od 40 tis. Kč *

Od výše ocenění určeného Samostatné pro vykazování hmotné movité věci jednotlivého majetku a soubory hmotných movitých věcí Stavby

Vynaložené náklady dosáhnou významné hodnoty ve vztahu k pořizovací, či reprodukční ceně.

Od 40 tis. Kč

* Technické zhodnocení u dlouhodobého nehmotného majetku (dále „DNM“) je třeba z pohledu daně z příjmů kapitalizovat od 40 tis. Kč, ale ne za celý rok, ale za samostatně ukončenou akci. To znamená, že pokud např. společnost provede technické zhodnocení v částkách 40 tis. v květnu a 30 tis. v listopadu, účetně bude toto považovat za jedno technické zhodnocení v daném roce, ale daňově bude odepisovat jen první částku a u druhé bude muset posoudit, zda se jedná o daňový náklad, případně se může účetní jednotka rozhodnout a zhodnotit pro daňové účely i částku 30 tis. Kč, aby zbytečně nedocházelo k rozdílu mezi účetním a daňovým registrem majetku.

Ještě jedna úvaha k technickému zhodnocení DNM. Aby se sladila výše, od které se bude kapitalizovat jak účetně, tak daňově, jeví se jako rozumné řešení snížit hranici pro vykazování jednotlivých položek DNM (pořizovací cenu) také na 40 tis. Kč. Ale v zákoně o daních z příjmů zůstala hranice pro kapitalizaci DNM na 60 tis. Kč. Pokud by společnost tedy toto řešení přijala, musela by v registru majetku stejně sledovat majetek mezi 40 a 60 tis. Kč v pořizovací ceně.

Nesmíme ani zapomínat na to, že v zákoně o daních z příjmů je zvláštní definice technického zhodnocení jak u nehmotného tak hmotného majetku, kterou je také třeba zvážit při posuzování toho, co je a co není daňové technické zhodnocení a zda jen vlivem definice nevypadne některé účetní technické zhodnocení. Další úvahou by mělo být, co je to významné technické zhodnocení u staveb. Každá účetní jednotka vnímá významnost jinak a může zde tedy docházet k rozdílům. I proto je třeba pamatovat na to, že tuto výši zveřejníme v účetních metodách v příloze účetní závěrky. Na věc by bylo možné nahlížet i tak, že za významné technické zhodnocení u staveb budeme považovat hranici 40 tis. Kč, aby zbytečně nedocházelo k rozdílům mezi účetním a daňovým registrem majetku. Toto je ale možná příliš velké zjednodušení a lze usuzovat, že zákonodárce toto neměl na mysli. Z výše uvedeného je zřejmé, že situace se od roku 2014 značně zkomplikovala. Společnosti by proto měly co nejdříve zvážit, jaké nejčastější případy technického zhodnocení u nich nastávají a podle toho si nastavit limity pro kapitalizaci technického zhodnocení.

4


Pozvánka na seminář – Aktuality v českém účetnictví Praha, Brno, Ostrava Rádi bychom Vás pozvali na seminář zaměřený na změny v českém účetnictví spojené s rekodifikací soukromého a obchodního práva a další aktuální otázky, na které často narážíme v praxi. Již tradičně nebudou chybět ani právní a daňové novinky s dopadem na účetní závěrku společností. Seminář je určen především účetním, ekonomům a finančním manažerům, kteří připravují účetní závěrku podle české účetní legislativy a souvisejících daňových a právních předpisů, či jsou jinak s její přípravou spojeni, ale také všem, kteří se chtějí o českém účetnictví a daňových a právních novinkách dozvědět víc. Půldenní přednášky proběhnou v listopadu a prosinci v Praze, Brně a Ostravě v českém jazyce a vystoupí na nich odborníci naší společnosti.

Program •• Změny v účetní legislativě pro rok 2014 a následující účetní období •• Dopady rekodifikace soukromého a obchodního práva na účetní jednotku •• Praktické potíže při sestavování účetní závěrky •• Daňový pohled na účetní závěrku (daň z příjmů, DPH) Termíny Praha: Brno: Ostrava:

11. listopadu 2014 a 10. prosince 2014 19. listopadu 2014 11. prosince 2014

Pro více informací a registraci prosím navštivte: www.deloitte.com/cz/akce

5


Rada IASB vydala nový standard pro vykazování výnosů Dne 28. května 2014 vydala Rada pro mezinárodní účetní standardy (rada IASB) nový standard pro vykazování výnosů, IFRS 15 „Výnosy ze smluv se zákazníky“. Ve stejnou dobu vydala americká Rada pro standardy finančního účetnictví (rada FASB) obdobný standard, a sice ASU 2014-09 „Výnosy ze smluv se zákazníky“ (Sekce 606) – více informací naleznete v tomto Účetním zpravodaji v článku v části US GAAP. Standard IFRS 15 definuje jednotný komplexní model, který účetní jednotky využijí pro zachycení výnosů generovaných na základě smluv se zákazníky. Tento standard nahrazuje stávající pokyny pro vykazování výnosů, včetně: •• IAS 18 Výnosy, •• AS 11 Smlouvy o zhotovení,

Rozsah působnosti Tento model pro vykazování výnosů se vztahuje na všechny smlouvy se zákazníky vyjma těch, které spadají do rozsahu jiných standardů IFRS, jako například leasingy, pojistné smlouvy a finanční nástroje. Na převody aktiv, které se netýkají běžné činnosti účetní jednotky (jako je prodej pozemků, budov a zařízení, nemovitostí nebo nehmotných aktiv) se rovněž budou vztahovat určité požadavky nového modelu v oblasti vykazování a oceňování, které bude zapotřebí splnit. Vykazování úroků a příjmu z dividend nespadá do rozsahu nového standardu. Popis nového modelu pro vykazování výnosů Tento model je založen na základním principu, že účetní jednotka vykazuje výnosy s cílem zachytit převod přislíbeného zboží nebo služeb zákazníkům v částce vyjadřující protiplnění, na něž bude mít účetní jednotka dle očekávání právo výměnou za toto zboží či služby.

•• IFRIC 13 Věrnostní zákaznické programy, •• IFRIC 15 Dohody o výstavbě nemovitostí, •• IFRIC 18 Převody aktiv od zákazníků, •• SIC 31 Výnosy – barterové transakce zahrnující reklamní služby. Tento standard je výsledkem konvergenčního projektu, jenž v roce 2012 zahájily rada IASB a rada FASB. V roce 2008 byl vydán diskuzní materiál, v roce 2010 zveřejněný návrh (ED) a následně v roce 2011 druhý zveřejněný návrh.

Tento standard se uplatňuje na jednotlivé smlouvy. Jeho použití pro celé portfolio je povoleno za předpokladu, že se přiměřeně očekává, že dopad uplatnění tohoto standardu na finanční výkazy nebude výrazně odlišný než v případě jeho uplatnění na jednotlivé smlouvy. Použití nového modelu se skládá z několika kroků:

KROK 1 Identifikace smlouvy se zákazníkem

KROK 2 Identifikace jednotlivých plnění smlouvy

KROK 3 Určení ceny transakce

KROK 4 Alokace ceny transakce na jednotlivá plnění smlouvy

KROK 5 Vykázání výnosu, pokud (nebo jakmile) účetní jednotka provede plnění smlouvy

6


Krok 1 – Identifikace smlouvy se zákazníkem Smlouva může mít písemnou nebo ústní podobu nebo může být vyjádřena nepřímo, avšak aby bylo možné uplatnit tento standard, musí být splněna následující kritéria: •• Strany, jichž se smlouva týká, smlouvu schválily (písemně, ústně nebo v souladu s jinou obvyklou obchodní praxí) a budou vykonávat své příslušné povinnosti. •• Účetní jednotka může identifikovat práva všech stran související se zbožím a službami, které mají být převedeny. •• Účetní jednotka může stanovit platební podmínky pro zboží a služby, které mají být převedeny. •• Smlouva má obchodní povahu (tj. předpokládá se, že smlouva ovlivní a změní rizika, časový harmonogram nebo množství budoucích peněžních toků účetní jednotky). •• Je pravděpodobné, že účetní jednotka získá protiplnění, na něž bude mít nárok výměnou za zboží a služby, které budou zákazníkovi převedeny. Přestože každá smlouva by obvykle byla zaúčtována samostatně, může se vyžadovat, aby účetní jednotky sloučily skupinu smluv, které byly uzavřeny ve stejné či téměř ve stejné době a se stejnými zákazníky (případně se stranami, které jsou s těmito zákazníky propojeny), jestliže: •• jsou smlouvy projednávány jako jeden balíček s jediným obchodním cílem; •• výše protiplnění, které má být v rámci jedné smlouvy vyplaceno, závisí na ceně či plnění další smlouvy; nebo •• zboží a služby přislíbené v těchto smlouvách (či určité zboží a služby přislíbené v těchto smlouvách) představují jediné plnění smlouvy. Tento standard dále poskytuje podrobné pokyny, jak účtovat o schválených úpravách smlouvy.

Krok 2 – Identifikace jednotlivých plnění vyplývajících ze smlouvy Krok 5 (viz níže) vyžaduje, aby výnosy byly vykázány, když (nebo jakmile) účetní jednotka provede plnění smlouvy. Proto je nezbytné nejprve identifikovat jednotlivá (samostatná) plnění vyplývající ze smlouvy (někdy se toto nazývá jako tzv. „unbundling“ neboli oddělení), a to již při vzniku smlouvy. Jednotlivými plněními (distinct performance obligation) se rozumí zboží nebo služby přislíbené ve smlouvě, které musí splňovat obě z následujících podmínek: •• Zákazník může mít ze zboží nebo služby užitek, a to buď samostatně, nebo ve spojení s dalšími zdroji, které má k dispozici (tj. je schopen využívat jednotlivá plnění samostatně). •• Příslib účetní jednotky převést zákazníkovi zboží či službu je samostatně identifikovatelný od dalších příslibů ve smlouvě (tj. je samostatný v kontextu smlouvy). Pokud jsou splněna určitá kritéria, standard dále vyžaduje, aby série jednotlivého zboží či služeb, jež jsou v zásadě stejné a mají totéž schéma převodu na zákazníka, byla považována jako jediné plnění smlouvy. Aby bylo možné uplatnit druhou podmínku, tj. určit, zda přislíbené zboží nebo služba je samostatně identifikovatelná od dalších přislíbených položek smlouvy, je třeba zanalyzovat podmínky smlouvy a zvážit konkrétní fakta a okolnosti. Mezi faktory, které naznačují, že přislíbené zboží či služba jsou identifikovatelné od ostatních příslibů, patří:

7


•• Účetní jednotka neposkytuje žádnou zásadní službu, jež by integrovala zboží nebo služby s ostatním zbožím nebo službami přislíbenými ve smlouvě do jednoho balíčku zboží a služeb jakožto společného výstupu. •• Zboží nebo služba zásadním způsobem neupravují ani nepřizpůsobují jiné zboží nebo službu, jež jsou přislíbeny ve smlouvě. •• Zboží nebo služba nejsou vysoce závislé na jiném zboží či službě přislíbené ve smlouvě a ani s nimi nejsou úzce propojeny. Krok 3 – Určení ceny transakce Cenou transakce se rozumí částka, na kterou účetní jednotka bude mít dle očekávání nárok výměnou za převod zboží a služeb. Cena transakce může být pevně stanovená částka nebo se může lišit vlivem různých faktorů, jako jsou slevy, rabaty, zvýhodnění, refundace, úvěry, pobídky, výkonnostní bonusy apod. Účetní jednotka provede odhad ceny transakce po zohlednění dopadu variabilního protiplnění, časové hodnoty peněz (v případě existence významné finanční složky), nepeněžního protiplnění či protiplnění, které má být uhrazeno zákazníkovi. Účetní jednotky by měly provést odhad ceny transakce za využití metody vážené pravděpodobnosti (očekávané hodnoty), či metody vycházející z jediné nejpravděpodobnější hodnoty podle toho, která z metod bude příhodnější pro odhad částky, na niž bude mít účetní jednotka pravděpodobně nárok. Variabilní protiplnění se do ceny transakce zahrnuje pouze v případě, a do té míry, pokud je vysoce pravděpodobné, že tímto zahrnutím nedojde v budoucnu k „zásadnímu odúčtování výnosů“ (significant revenue reversal) v důsledku přehodnocení. K významnému odúčtování výnosů dochází v případě, že následná změna odhadované variabilní protihodnoty vede k výraznému snížení kumulativní výše vykázaných výnosů od zákazníka.

V případě prodeje či výnosů z poplatků za užívání licencí na duševní vlastnictví se však využívá jiný, restriktivnější přístup. Tyto výnosy jsou vykázány pouze v případě existence podkladových prodejů (underlying sales) či užití. Pokud smlouva obsahuje významnou složku financování, dopady časové hodnoty peněz jsou zohledněny prostřednictvím úpravy ceny transakce a vykázáním úrokových příjmů nebo nákladů za dané fiskální období podle toho, co je relevantní. Toto se nevyžaduje, pokud časové období mezi převodem zboží či služeb a provedením platby je kratší než jeden rok. Krok 4 – Alokace ceny transakce na jednotlivá plnění smlouvy Pokud smlouva obsahuje více než jedno samostatné plnění, účetní jednotka přiřadí cenu transakce ke každému samostatnému plnění na základě relativní samostatné prodejní ceny. Samostatnou prodejní cenu lze nejlépe stanovit pomocí ceny, za kterou účetní jednotka samostatně prodává dané zboží nebo službu. Není-li tato cena k dispozici, účetní jednotka musí samostatnou prodejní cenu odhadnout za využití metody, která v maximální míře využívá zjistitelné vstupní údaje (např. upravené hodnocení trhu, očekávané náklady plus marže nebo za jistých omezených okolností použití reziduálního přístupu). Pokud transakce obsahuje variabilní částku, je třeba zvážit, zda se tato variabilní částka týká všech nebo pouze vybraných plnění smlouvy. Pokud nejsou splněna kritéria nového standardu, jenž stanoví, že variabilní částka se vztahuje pouze na konkrétní plnění smlouvy, je variabilní částka alokována na všechna plnění dané smlouvy.

8


Často, pokud účetní jednotka v rámci jedné smlouvy přislíbí více než jedno zboží či službu, je na celkovou hodnotu smlouvy uplatněna sleva v porovnání s částkou, která by byla zákazníkovi fakturována v případě, že by toto zboží či služby byly zakoupeny samostatně. Pokud účetní jednotka nemá zjistitelné důkazy (čímž splňuje určitá kritéria stanovená v tomto standardu), že se celá sleva vztahuje pouze na některá samostatná plnění, je účetní jednotka povinna tuto slevu v poměrné výši uplatnit na veškerá plnění smlouvy. Poznámka Pro některé účetní jednotky bude tento krok hlavním problémem, s nímž se budou v praxi při uplatňování nového standardu potýkat. Dříve byla tato problematika upravena pouze omezenými pokyny a některé účetní jednotky si vybíraly vhodnou metodu pro alokaci výnosů na zboží a služby v rámci jedné smlouvy dle vlastního uvážení. Nově se vyžaduje, aby pro jednotlivé smlouvy byly provedeny samostatné výpočty a alokace, což bude obzvláště náročné pro účetní jednotky s velkým množstvím různých smluv. Krok 5 – Vykázání výnosu, pokud (nebo jakmile) účetní jednotka provede plnění smlouvy Plnění smlouvy je provedeno, jakmile na zákazníka přejde kontrola nad daným zbožím či službami („aktiva“) v rámci konkrétního plnění smlouvy. „Kontrola“ se přitom definuje jako „schopnost přímo používat aktiva a získat v podstatě veškerý zbývající užitek, který z daného aktiva plyne“ a tvoří podstatu daného zboží či služby. To je odlišné od přístupu dle standardu IAS 18, podle nějž jsou například výnosy ze zboží vykázány v případě, že jsou na zákazníka převedena významná rizika a výhody související s vlastnictvím zboží.

Standard IAS 18 rovněž obsahuje odlišné pokyny ohledně toho, kdy o výnosech účtovat, což závisí na skutečnosti, zda jde o zboží či službu poskytnutou zákazníkovi. Nový standard řeší tuto problematiku jiným způsobem a pro posuzování toho, zda by měl být výnos vykázán v určitém časovém okamžiku nebo v průběhu času, využívá konzistentní pokyny, které se stejnou měrou vztahují jak na prodej zboží, tak na prodej služeb. Výnos vykázaný v průběhu času Plnění smlouvy je provedeno a mělo by dojít k vykázání výnosu v průběhu času, pokud je splněno alespoň jedno z následujících kritérií: •• Zákazník získává a spotřebovává přínosy vyplývající z plnění smlouvy účetní jednotkou. •• Plnění ze strany účetní jednotky vytváří nebo vylepšuje aktivum (např. nedokončenou výrobu), takže zákazník kontroluje, jak je aktivum vytvářeno či vylepšováno. •• Plnění účetní jednotky nevytváří aktivum s možností alternativního využití touto účetní jednotkou a účetní jednotka má nárok na platbu za ukončené plnění k tomuto datu. Při zvážení toho, zda má aktivum alternativní využití, musí prodejce při vzniku smlouvy posoudit, zda je schopen, jak smluvně, tak v praxi, toto aktivum použít k jinému účelu, než stanoví smlouva se zákazníkem. Je-li některé z výše uvedených kritérií splněno, účetní jednotka bude povinna vykázat výnos v průběhu času způsobem, jenž nejlépe zachycuje převod zboží či služeb na zákazníka.

9


Výnos vykázaný v určitém časovém okamžiku Pokud v rámci plnění smlouvy nejsou splněna kritéria, která mají být splněna v průběhu času, je zapotřebí zvážit následující ukazatele při stanovení určitého časového okamžiku, kdy je kontrola nad daným aktivem přenesena na zákazníka: •• Účetní jednotka převedla fyzické vlastnictví aktiva. •• Účetní jednotka má v současné době právo vyžadovat úhradu aktiva. •• Zákazník musí aktivum přijmout. •• Na zákazníka přešly rizika a odměny vyplývající z vlastnictví. •• Zákazník má na aktivum právní nárok. Poznámka U výnosů, které jsou vykázány v časovém okamžiku, se standard IFRS 15 snaží identifikovat okamžik, kdy je kontrola nad daným aktivem přenesena na zákazníka, zatímco standard IAS 18 se místo toho zaměřuje na okamžik, kdy dochází k přenosu rizik a odměn. V důsledku toho může přijetí nového standardu změnit časový harmonogram vykazování výnosů v případě určitých transakcí, které proběhly „v určitém časovém okamžiku“. Náklady související se smlouvou Standard obsahuje konkrétní kritéria pro určení toho, které náklady související se smlouvou by měly být kapitalizovány, přičemž se rozlišuje mezi náklady, které jsou spojeny se získáním smlouvy, a náklady, jež souvisí s jejím plněním.

Náklady na získání smlouvy jsou kapitalizovány, pokud (a pouze tehdy když) jsou navýšeny v souvislosti se získáním smlouvy (např. provize z prodeje) a očekává se, že budou získány zpět. Účetní jednotky ale mohou zaúčtovat způsobilé výdaje, které vzniknou v souvislosti se získáním smlouvy, do nákladů, pokud je očekávaná doba amortizace jeden rok nebo méně. Náklady na plnění smlouvy jsou kapitalizovány, pokud (a pouze tehdy když) se přímo týkají jisté smlouvy, generují nebo zlepšují zdroje, které budou využity k plnění smluvních povinností, a očekává se, že budou získány zpět (ledaže by náklady na plnění smlouvy spadaly do rozsahu jiných standardů IFRS, v tom případě by se na ně vztahovaly požadavky těchto příslušných IFRS standardů). V obou případech jsou tyto kapitalizované náklady amortizovány v souladu se schématem převodu zboží a služeb, jichž se kapitalizované náklady týkají. Za jistých okolností se doba amortizace může prodloužit nad rámec původního trvání smlouvy se zákazníkem (např. budoucí očekávané smlouvy, očekávané doby obnovy). Další pokyny Nový standard obsahuje určité podrobné pokyny, které účetním jednotkám pomohou uplatnit tento standard v jistých oblastech, přičemž některé z nich se liší od původních účetních principů používaných na základě standardu IAS 18. Konkrétně se jedná o: •• záruky, •• nevykonaná práva zákazníků, •• možnosti zákazníků získat další zboží nebo služby, •• udělování licencí.

10

Účetní zpravodaj červenec 2014 Rovněž jsou poskytnuty pokyny pro následující tematické okruhy:

české účetnictví • Aktualizované verze vzorů účetní závěrky v českém účetnictví a shrnutí významných změn pro rok 2014 • Pozvánka na seminář – Aktuality v českém účetnictví

•• metody posuzování pokroku, pokud jde o kompletní splnění smluvních povinností, •• prodej s právem na vrácení, •• posouzení, zda jde o přímý nebo zprostředkovaný prodej, •• nevratné počáteční poplatky, •• dohody o zpětné koupi, •• komisní dohody, •• dohody o fakturaci před dodáním (tzv. bill-and-hold transakce),

IFRS • Rada IASB vydala nový standard pro vykazování výnosů • Stav schvalování IFRS v Evropské unii • Pozvánka na podzimní semináře – Novinky v IFRS 2014 US GAAP • Nové standardy vykazování výnosů

•• přijetí zákazníkem, a •• zveřejnění neúplných výnosů. Zveřejnění a prezentace Nový standard významně rozšiřuje současné požadavky na zveřejnění v souvislosti s vykazováním výnosů. Datum účinnosti a přechodná ustanovení Nový standard je účinný pro účetní období začínající dne 1. ledna 2017 či později, přičemž je povoleno dřívější přijetí. Vztahuje se na nové smlouvy, které jsou vytvořeny k nebo po datu účinnosti a na stávající smlouvy, které k datu účinnosti ještě nejsou dokončeny. Z tohoto důvodu budou údaje za stávající rok vykázané v prvním roce přijetí sestaveny tak, jako by byla kritéria nového standardu v minulosti vždy uplatňována.

S ohledem na srovnatelná období mohou účetní jednotky nový standard uplatnit retrospektivně či při jeho aplikaci mohou využít tzv. pozměněný přístup. Využívá-li se pozměněný přístup, nedochází k přepočtu srovnatelných hodnot. Místo toho účetní jednotka vykazuje kumulativní efekt prvotně uplatněného standardu ve formě upravení počátečního zůstatku nerozděleného zisku k datu účinnosti. Pokud například účetní jednotka uplatňuje tento nový standard poprvé za rok 2017 a rozhodne se využít pozměněný přístup, bude kumulativní efekt vyplývající z aplikace nového standardu promítnut do nerozděleného zisku k 1. lednu 2017. Hodnoty srovnatelných údajů za rok 2016 přepočteny nebudou. Vybere-li si účetní jednotka pozměněný přístup, musí zveřejnit dopad změny na položky v příslušném řádku finančního výkazu, včetně popisu významných změn. Datum účinnosti bylo stanoveno na rok 2017 částečně proto, aby účetní jednotky získaly dostatek času na provedení požadovaných změn systémů a procesů v souladu s požadavky nového standardu. Účetní jednotky musí zvážit širší implikace změněného harmonogramu vykazování výnosů, a tím pádem i zisků. To mimo jiné zahrnuje: •• zásadní změny klíčových ukazatelů výkonnosti a dalších klíčových metrik, •• zásadní změny profilu daňových plateb v hotovosti, •• dostupnost zisků k rozdělení, •• u plánů kompenzace a bonusů dopad časového rozvržení dosažení cílů a pravděpodobnost jejich dosažení, a •• případný nesoulad s úvěrovými podmínkami (kovenanty).

11


Stav schvalování IFRS v Evropské unii Dne 13. června Evropská komise schválila k použití v Evropské unii interpretaci IFRIC 21 Poplatky, která byla vydána Radou pro Mezinárodní účetní standardy (IASB) v květnu 2013. IFRIC 21 obsahuje pokyny, kdy vykázat závazek plynoucí z poplatků uložených orgány státní správy, a to jak pro poplatky, které se účtují podle IAS 37 Rezervy, podmíněné závazky a podmíněná aktiva, tak pro poplatky, jejichž načasování a částka jsou jisté.

Standardy •• IFRS 9 Finanční nástroje (vydáno v listopadu 2009) a následné úpravy (úpravy IFRS 9 a IFRS 7 vydané v prosinci 2011 a úpravy IFRS 9 Obecné zajišťovací účetnictví vydané v listopadu 2013) •• IFRS 14 Časové rozlišení při cenové regulaci (vydáno v lednu 2014) •• IFRS 15 Výnosy ze smluv se zákazníky (vydáno v květnu 2014)

Datum účinnosti IFRIC 21 Poplatky je pro společnosti v EU nejpozději 17. června 2014. (Datum účinnosti dokumentu vydaného radou IASB je 1. ledna 2014). Více informací o IFRIC 21 Poplatky naleznete v našem Účetním zpravodaji z července 2013. Evropská poradní skupina pro účetní výkaznictví (EFRAG) aktualizovala svou zprávu, v níž je popisován stav schvalování všech IFRS, tj. standardů, interpretací a jejich úprav, naposledy 24. června 2014. Na schválení Evropské komise k použití v Evropské unii čekají k 25. červnu 2014 následující dokumenty rady IASB:

Úpravy •• Úprava standardu IFRS 11 Účtování o nabytí účastí ve společné činnosti (vydáno v květnu 2014) •• Úprava standardů IAS 16 a IAS 38 Objasnění přijatelných metod odepisování a amortizace (vydáno v květnu 2014) •• Úprava standardu IAS 19 Plány definovaných požitků: Zaměstnanecké příspěvky (vydáno v prosinci 2013) •• Roční zdokonalení IFRS – cyklus 2010-2012 (vydáno v prosinci 2013) •• Roční zdokonalení IFRS – cyklus 2011-2013 (vydáno v prosinci 2013) Klikněte na Zprávu o schvalování IFRS v EU.

12

Účetní zpravodaj červenec 2014

Pozvánka na podzimní semináře – Novinky v IFRS 2014 Praha, Brno, Ostrava


Vážení přátelé,

Seminář je určen především účetním, ekonomům a finančním manažerům projektů spojených s IFRS, ale také všem, kteří se chtějí o IFRS dozvědět více.

dovolujeme si Vás pozvat na tradiční podzimní seminář společnosti Deloitte z oblasti Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS).

Přednášky proběhnou v Praze, Brně a Ostravě v českém jazyce a vystoupí na nich odborníci naší společnosti.

Budete mít příležitost se dozvědět, které nové standardy, novely a interpretace bude potřeba zohlednit v účetní závěrce sestavené v souladu s IFRS za účetní období roku 2014 a které v pozdějších obdobích. Seznámíme Vás s pravidly, jež vstoupila či vstoupí v platnost, a jejich aplikaci přiblížíme na řadě praktických příkladů.

Termíny Praha: Brno: Ostrava:

21. října 2014 a 25. listopadu 2014 12. listopadu 2014 13. listopadu 2014

Pro více informací a registraci prosím navštivte: www.deloitte.com/cz/akce

13


Nové standardy vykazování výnosů V části týkající se IFRS jsme Vás informovali o nově vydané úpravě ASU 2014-09 „Výnosy ze smluv se zákazníky“ - sekce 606 (dále jen „Aktualizace“) upravující vykazování výnosů, která byla zveřejněna radou FASB spolu s ekvivalentním standardem vydaným radou IASB (IFRS 15). V této části bychom rádi sumarizovali dopady na stávající úpravu US GAAP a zmínili to, co zůstává rozdílné mezi těmito dvěma standardy, IFRS a US GAAP. Jak se hlavní ustanovení liší od současných amerických účetních principů US GAAP a čím se v tomto směru jedná o zlepšení? Pokyny pro vykazování výnosů v amerických účetních principech US GAAP byly původně omezeny na obecné pokyny uvedené v Koncepčním stanovisku č. 5 Vykazování a ocenění obchodních podniků v účetních závěrkách. Koncepční stanovisko 5 uvádí, že účetní jednotka by měla vykazovat pouze realizované či realizovatelné a generované výnosy. Tyto koncepty vykázání a ocenění byly kodifikovány v sekci 605-10 Vykazování výnosů – obecný přehled. Koncepční stanovisko rady FASB č. 6 Elementy účetní závěrky navíc vymezuje pojem „výnosy“ jako přítok či jiné zlepšení aktiv účetní jednotky nebo jako vypořádání jejích závazků (či kombinace obojího) souvisejících s dodáním nebo výrobou zboží, poskytováním služeb nebo s dalšími aktivitami, které představují probíhající hlavní nebo centrální transakce účetní jednotky.

V roce 1999 vydala americká Komise pro cenné papíry (SEC) Účetní zpravodaj (SAB) č. 101 Vykazování výnosů, který obsahuje vysvětlující pokyny ohledně toho, jakým způsobem by veřejná účetní jednotka měla uplatnit kritéria pro „realizovanost“, „realizovatelnost“ a „generování“ uvedená v Koncepčním stanovisku č. 5 na ujednání, která nespadají do rozsahu jiných specifických autoritativních publikací v oblasti vykazování výnosů. Dle Účetního zpravodaje (SAB) č. 101 (upraveného v roce 2003 Účetním zpravodajem (SAB) č. 104 Vykazování výnosů a následně kodifikovaného do Tématu SAB č. 13) je vyžadováno, aby účetní jednotka před vykázáním výnosu splnila konkrétní kritéria. Tento pokyn se nevztahuje na neveřejné účetní jednotky, avšak Rada je si je vědoma toho, že některé pokyny na ně v praxi lze analogicky aplikovat. Další pokyny pro vykazování výnosů v amerických účetních principech US GAAP jsou tvořeny řadou specifických standardů vztahujících se na konkrétní odvětví či transakce (např. sekce kodifikace 985-605 Software – vykazování výnosů, sekce 605-35 Vykazování výnosů – Smlouvy v oblasti stavebnictví a výroby, sekce 360-20 Pozemky, budovy a zařízení – prodej nemovitostí a sekce 605-25 Vykazování výnosů – ujednání o více složkách). Tyto požadavky často definovali různí tvůrci standardů s cílem vyřešit úzce zaměřený problém nebo transakci, aniž by však zohlednili obecný rámec. Z tohoto důvodu bylo často obtížné vyřešit problémy ohledně vykazování výnosů a z ekonomického hlediska obdobné transakce někdy vedly k rozdílnému vykazování výnosů.

14

Účetní zpravodaj červenec 2014 české účetnictví • Aktualizované verze vzorů účetní závěrky v českém účetnictví a shrnutí významných změn pro rok 2014 • Pozvánka na seminář – Aktuality v českém účetnictví IFRS • Rada IASB vydala nový standard pro vykazování výnosů • Stav schvalování IFRS v Evropské unii • Pozvánka na podzimní semináře – Novinky v IFRS 2014

Pokyny pro vykazování výnosů definované ve standardech IFRS byly podobně omezeny a vycházely z různých fundamentálních principů. Standardy IFRS neobsahovaly pokyny pro konkrétní témata, která byla v praxi obtížně řešitelná (např. ujednání o více složkách). Z tohoto důvodu bylo obtížné uplatnit pokyny pro vykazování výnosů podle IFRS na řadu složitých transakcí a v případě neexistence konkrétního pokynu účetní jednotka často používaly, i analogicky, americké účetní principy US GAAP. Podle současných amerických účetních principů US GAAP byly požadavky na zveřejnění informací z oblasti výnosů omezeny a nebyly uceleny. Obecné požadavky na zveřejnění týkající se vykazování výnosů byly omezeny na popisy souvisejících účetních zásad účetní jednotky a dopady těchto zásad na oblast výnosů, včetně práva vrácení, role účetní jednotky jakožto principála nebo zprostředkovatele a plateb a pobídek zákazníkům. Některé pokyny ohledně vykazování výnosů vztahujících se na konkrétní průmyslové odvětví nebo transakce vyžadovaly obsáhlejší zveřejnění, avšak investoři a další uživatelé účetních závěrek hodnotili, že předchozí požadavky na zveřejnění výnosů obsažené jak v amerických principech US GAAP, tak v mezinárodních standardech IFRS nebyly pro analýzu výnosů účetní jednotky dostačující.

US GAAP • Nové standardy vykazování výnosů

Rada zvážila stávající pokyny pro vykazování výnosů a dospěla k závěru, že nové pokyny pro vykazování výnosů uvedené v této Aktualizaci zlepší finanční výkaznictví.

Oproti současným pokynům pro vykazování výnosů tato Aktualizace výrazně usnadní porovnání metod vykazování výnosů jednotlivých účetních jednotek, odvětví, jurisdikcí a kapitálových trhů. Pokyny v této Aktualizaci úzce vycházejí z principů a poskytují rámec pro komplexní vykazování výnosů nejenom těm účetním jednotkám, které uplatňují principy US GAAP, ale rovněž těm, které se řídí standardy IFRS. Vzhledem k tomu, že pokyny v této Aktualizaci jsou založeny na principech, vztahují se na všechny smlouvy se zákazníky bez ohledu na specifika daného odvětví nebo konkrétní transakce. Mimo to došla Rada k závěru, že rámec pro vykazování výnosů nejlépe zajistí to, aby pokyny zůstaly relevantní i poté, co trhy a transakce prodělají další vývoj. Pokyny v této Aktualizaci rovněž zlepšují principy US GAAP tím, že snižují počet požadavků, které musí účetní jednotka při vykazování výnosů zohlednit. Před touto Aktualizací například účetní jednotka musela u některých transakcí kromě obecných pokynů pro vykazování výnosů a dalších případných relevantních pokynů, které běžně ovlivňují výnosové transakce, vzít rovněž v úvahu pokyny pro vykazování výnosů vztahujících se na konkrétní odvětví. Tato Aktualizace spíše poskytuje komplexní rámec definovaný v Tématu 606, než aby odkazovala na několik různých zdrojů pokynů. V návaznosti na vydání této Aktualizace Rada došla postupem času k závěru, že pokyny pro vykazování výnosů v amerických principech US GAAP by měly být jednodušší, než jsou ty stávající.

15


Tyto pokyny dále vyžadují lepší zveřejnění, aby uživatelům pomohly lépe porozumět finančním závěrkám z hlediska povahy, výše, časového harmonogramu a nejistoty výnosů, které jsou vykazovány. Obsáhlý balíček požadovaných informací ke zveřejnění zlepší pochopení výnosů, což je nejdůležitější část analýzy výkonnosti a budoucích vyhlídek účetní jednotky. Tato Aktualizace dále obsahuje pokyny pro transakce, které nejsou řešeny komplexně (např. výnosy ze služeb, změny smlouvy, licence na duševní vlastnictví). Tyto pokyny se dále také vztahují na všechny účetní jednotky, včetně neveřejných účetních jednotek, na něž se v předchozí době nevztahovaly žádné rozsáhlejší pokyny.

Pro veškeré další účetní jednotky (neveřejné účetní jednotky) jsou úpravy v této Aktualizaci účinné pro roční účetní období začínající po 15. prosinci 2017 a pro mezitímní období v rámci účetních období začínajících po 15. prosinci 2018. Neveřejná účetní jednotka se může rozhodnout použít tuto Aktualizaci předčasně, avšak pouze pro následující:

Kdy budou tyto úpravy účinné? U veřejných účetních jednotek budou úpravy obsažené v této Aktualizaci účinné pro roční účetní období začínající po 15. prosinci 2016, včetně mezitímních období v rámci daného účetního období. Předčasná aplikace není povolena.

3. Roční účetní období začínající po 15. prosinci 2017, včetně mezitímních období v rámci tohoto účetního období.

Veřejná účetní jednotka je účetní jednotka, která splňuje jednu z následujících definic: 1. Veřejná obchodní jednotka 2. Nezisková účetní jednotka, která vydala cenné papíry, případně jejich vydání zprostředkovává, které jsou obchodovatelné, uvedené nebo kótované na devizových či mimoburzovních („over-the-counter“) trzích 3. Plán zaměstnaneckých benefitů, který podává či poskytuje finanční výkazy americké Komisi pro cenné papíry (SEC.)

1. Roční účetní období začínající po 15. prosinci 2016, včetně mezitímních období v rámci tohoto účetního období (datum účinnosti pro veřejné účetní jednotky) 2. Roční účetní období začínající po 15. prosinci 2016 a pro mezitímní účetní období v rámci ročních účetních období po 15. prosinci 2017.

16

Účetní zpravodaj červenec 2014 Účetní jednotka by měla používat úpravy definované v této Aktualizaci pomocí jedné z následujících dvou metod:


1. Retrospektivně ke každému z předcházejících vykázaných účetních období, přičemž účetní jednotka si může vybrat jakékoli z následujících praktických opatření: a. V případě uzavřených smluv účetní jednotka nemusí přepracovat smlouvy, které začínají a končí ve stejném ročním účetním období. b. V případě uzavřených smluv, které mají různá plnění, může účetní jednotka použít hodnotu transakce k datu, kdy byla smlouva uzavřena spíše než odhadovat hodnoty variabilního plnění ve srovnatelných účetních obdobích. c. U všech účetních období vykázaných před datem prvotního použití nemusí účetní jednotka zveřejnit výši hodnoty transakce zbývajících povinností souvisejících s plněním ani vysvětlení, kdy účetní jednotka hodlá tuto hodnotu vykázat jako výnos. 2. Retrospektivně s kumulativním efektem prvotního použití této aktualizace vykázané k datu prvotního použití. Pokud se účetní jednotka rozhodne pro tuto přechodovou metodu, měla by rovněž poskytnout dodatečná zveřejnění v účetních obdobích zahrnujících datum prvotního použití: a. Částka, která ovlivňuje všechny jednotlivé řádky účetní závěrky v současném účetním období na základě použití této Aktualizace v porovnání s pokyny, které byly účinné před touto změnou; b. Objasnění důvodů, které zapříčinily zásadní změny.

Jak vypadá srovnání těchto ustanovení s mezinárodními účetními standardy IFRS? Tato Aktualizace spolu se standardem IFRS 15, jejž vydala Rada pro mezinárodní účetní standardy (rada IASB), je dovršením společného úsilí rady FASB a rady IASB zlepšit finanční výkaznictví vytvořením společných pokynů pro vykazování výnosů v rámci US GAAP a IFRS, které objasní principy pro vykazování výnosů a budou uplatňovány konzistentně v rámci různých transakcí, odvětví a kapitálových trhů. Prostřednictvím této Aktualizace a standardu IFRS 15 obě Rady dosáhly svého cíle dospět ke stejným závěrům, pokud jde o požadavky pro zachycení výnosů ze smluv se zákazníky. Přesto však existují nepatrné rozdíly: 1. Hranice vymahatelnosti – Rady výslovně stanovily hranici vymahatelnosti jako jedno z kritérií, které musí smlouva splnit předtím, než může účetní jednotka vykázat výnosy. Aby smlouva toto kritérium splnila, musí účetní jednotka dospět k závěru, že je pravděpodobné, že získá plnění, na něž bude mít nárok výměnou za zboží či služby, které budou zákazníkovi poskytnuty. Při stanovování této hranice se Rady shodly na tom, že termín „pravděpodobný“ má různý význam v amerických účetních principech US GAAP a v mezinárodních standardech IFRS. Rady se však rozhodly, že stanoví tuto hranici na úrovni, která vychází z předešlé praxe vykazování výnosů a z požadavků stanovených v US GAAP a IFRS.

17


2. Mezitímní požadavky na zveřejnění – Rady zaznamenaly, že obecné pokyny obsažené v jejich příslušných pokynech pro mezitímní výkaznictví (tj. Téma 270 Mezitímní výkaznictví a IAS 34 Mezitímní účetní výkaznictví) by se vztahovaly na výnosy ze smluv se zákazníky. Rada IASB se však rozhodla, že rovněž upraví standard IAS 34, aby bylo specificky vyžadováno zveřejnění disagregovaných údajů o výnosech ze smluv se zákazníky v mezitímních účetních závěrkách. Rada FASB se obdobně rozhodla upravit Téma 270 tak, aby veřejná účetní jednotka byla povinna zveřejnit disagregované informace o výnosech v mezitímních účetních závěrkách, ale rovněž provedla úpravy, které vyžadují průběžné zveřejňování informací o výši zůstatku plnění smlouvy a zbývajících povinností souvisejících s provedením smlouvy. 3. Předčasné uplatnění a datum účinnosti – Pokyny v této Aktualizaci zakazují, aby účetní jednotka uplatnila požadavky dříve než k datu účinnosti, zatímco standard IFRS 15 předčasné uplatnění požadavků účetním jednotkám umožňuje. Neveřejné účetní jednotky mohou uplatnit požadavky dříve než před datem účinnosti pro neveřejné účetní jednotky, avšak nikoliv před datem účinnosti pro veřejné účetní jednotky. Datum účinnosti standardu IFRS 15 se vztahuje na roční účetní období začínající dne 1. ledna 2017 či později, zatímco datum účinnosti Tématu 606 pro veřejné účetní jednotky se vztahuje na roční účetní období začínající po 15. prosinci 2016.

4. Odúčtování ztráty ze snížení hodnoty - V souladu s ostatními oblastmi amerických účetních principů US GAAP tato Aktualizace nepovoluje, aby účetní jednotka odúčtovala ztrátu ze snížení hodnoty aktiva, která je vykázána dle pokynů, které se týkají nákladů na získání nebo provedení smlouvy. Oproti tomu standard IFRS 15 vyžaduje, aby účetní jednotka odúčtovala ztráty ze snížení hodnoty, což odpovídá požadavkům na snížení hodnoty aktiv, jak stanoví standard IAS 36 Snížení hodnoty aktiv. 5. Požadavky pro neveřejné účetní jednotky – Tato Aktualizace se vztahuje na neveřejné účetní jednotky a zahrnuje některé konkrétní úlevy, které se týkají zveřejnění, přechodu a data účinnosti. Podobné pokyny nejsou ve standardu IFRS 15 zahrnuty. Účetní jednotky, které nemají veřejnou odpovědnost, mohou využít IFRS pro malé a střední účetní jednotky. Zdroj: FASB

18

Účetní zpravodaj červenec 2014

Kontakty V případě jakýchkoliv dotazů ohledně záležitostí uvedených v této publikaci se, prosím, spojte se svou kontaktní osobou z auditního oddělení společnosti Deloitte nebo s jedním z následujících odborníků:

české účetnictví • Aktualizované verze vzorů účetní závěrky v českém účetnictví a shrnutí významných změn pro rok 2014 • Pozvánka na seminář – Aktuality v českém účetnictví IFRS

České účetnictví Stanislav Staněk Anna Bezděková

[email protected] [email protected]

IFRS a US GAAP Martin Tesař Soňa Plachá Gabriela Jindřišková

[email protected] [email protected] [email protected]

Deloitte Advisory s.r.o. Nile House Karolinská 654/2 186 00 Praha 8 - Karlín Česká republika Tel.: +420 246 042 500 Fax: +420 246 042 555 www.deloitte.cz

• Rada IASB vydala nový standard pro vykazování výnosů • Stav schvalování IFRS v Evropské unii • Pozvánka na podzimní semináře – Novinky v IFRS 2014 US GAAP • Nové standardy vykazování výnosů

Deloitte označuje jednu či více společností Deloitte Touche Tohmatsu Limited, britské privátní společnosti s ručením omezeným zárukou („DTTL“), jejích členských firem a jejich spřízněných subjektů. Společnost DTTL a každá z jejích členských firem představuje samostatný a nezávislý právní subjekt. Společnost DTTL (rovněž označovaná jako „Deloitte Global“) služby klientům neposkytuje. Podrobný popis právní struktury společnosti Deloitte Touche Tohmatsu Limited a jejích členských firem je uveden na adrese www.deloitte.com/cz/onas. Společnost Deloitte poskytuje služby v oblasti auditu, daní, poradenství a finančního a právního poradenství klientům v celé řadě odvětví veřejného a soukromého sektoru. Díky globálně propojené síti členských firem ve více než 150 zemích a teritoriích má společnost Deloitte světové možnosti a poskytuje svým klientům vysoce kvalitní služby v oblastech, ve kterých klienti řeší své nejkomplexnější podnikatelské výzvy. Přibližně 200 000 odborníků usiluje o to, aby se společnost Deloitte stala standardem nejvyšší kvality. © 2014 Deloitte Česká republika

Účetní zpravodaj. červenec Deloitte Česká republika

Recommend Documents