Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Katedra speciální pedagogiky
Ucelená rehabilitace jedinců s tělesným postižením v České republice a Nizozemí Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: PhDr. Mgr. Dagmar Opatřilová, PhD. Brno 2006
Vypracovala: Karolína Bulová
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen
literaturu a prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla
uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.
………..……….……………….……
2
Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucí diplomové práce
PhDr. Mgr. Dagmar Opatřilové, PhD. za odborné vedení, Rii Meerlo a Lindě
Grguričové za cenné rady. Jakubovi a rodině Essenburg za pomoc a vstřícnost při zjišťování údajů. Poděkování patří i mé rodině, která mi umožnila studovat tuto školu a vždy mě podporovala.
3
Obsah Úvod…………….. …..………. ………. ………. ………. ………. ………. ………. ………. 5 1 Charakteristika vybraného tělesného postižení…. ……… ………. 6 1.1
Dětská mozková obrna…… ………. ………. ………. ………. ………. 6
1.3
Deformace… ………. ………. ………. ………. ………. ………. ………. 12
1.2 1.4
Rozštěp páteře…….. ………. ………. ………. ………. ………. ………. 9
Poúrazové stavy…… ………. ………. ………. ………. ………. ………. 15
2 Ucelená rehabilitace……….………. ………. ………. ………. ………. ………. 20 2.1
Léčebná rehabilitace……… ………. ………. ………. ………. ………. 20
2.3
Pedagogická rehabilitace.. ………. ………. ………. ………. ………. 26
2.2 2.4
Sociální rehabilitace………. ………. ………. ………. ………. ………. 24
Pracovní rehabilitace…….. ………. ………. ………. ………. ………. 28
3 Vzdělávací systém pro tělesně postižené v ČR a Nizozemí……. 31 3.1
3.2 3.3 3.4
Raná péče a předškolní věk v České republice.. ………. ………. 31 Základní vzdělávání, integrace a profesní příprava v České
republice…… ………. ………. ……….………………….…………………. 33 Systém péče o děti narozené a v předškolním
věku v Holandsku… ………. ………. ………. ………. ………. ………. 36 Vzdělávací systém a příprava na povolání v Nizozemí..……… 39
4 Srovnání ucelené rehabilitace v ČR a Holandsku….……….……… 72 4.1
4.2 4.3 4.4
Cíl, metody a určení aspektů pro analýzu……… ………. ………. 72 Kazuistická studie tělesně postiženého jedince
z České republiky… ………. ………. ………. ………. ………. ………. 72 Kazuistická studie tělesně postiženého jedince z Holandska 74 Shrnutí výzkumného projektu….. ………. ………. ………. ………. 76
Závěr………. ………………………….. ……………………………………………… ………. 79
Shrnutí……. …………………………………………………………………………… ………. 80 Seznam literatura………………………………………………………………… ………. 81
Internetové zdroje…….. ……………………………………………………….. ………. 84 Přílohy
4
Úvod Tématem diplomové práce je srovnání ucelené rehabilitace jedinců
s tělesným postižením v České republice a Nizozemí.
Toto téma jsem si zvolila na základě měsíční praxe v holandském ústavu
pro mentálně retardované. Zde jsem měla možnost poznat, jak může systém
ucelené rehabilitace dobře fungovat. Rozhodla jsem se porovnat péči v České republice, kde se na systém ucelené rehabilitace pomalu najíždí se systémem holandským, který již léta spolehlivě funguje.
Doufám, že výsledky šetření budou přínosné. Cílem výzkumného projektu diplomové práce je srovnání ucelené
rehabilitace v České republice a Nizozemí.
Diplomová práce je členěna do čtyř kapitol. Teoretickou část tvoří tři
kapitoly, poslední kapitola je částí praktickou.
První kapitola je zaměřena na problematiku vybraného tělesného
postižení. Kapitola se zabývá vymezením pojmu dětská mozková obrna, rozštěp
páteře, deformace. Stručně v této kapitole charakterizuji poúrazové stavy, které bývají následkem nehod.
V druhé kapitole vymezuji pojem ucelené rehabilitace, která obsahuje
složku léčebnou, sociální, pedagogickou a pracovní. Jsou rozděleny do jednotlivých podkapitol, které danou problematiku charakterizují.
Obsahem třetí kapitoly je stručný pohled na podporu, péči, vzdělávání a
na možnosti profesní přípravy jedinců s tělesným postižením v České republice a Holandsku.
Čtvrtá kapitola představuje vlastní výzkumné šetření, jeho cíl, metody a
techniky. Součástí této kapitoly jsou kazuistické studie a jejich vyhodnocení.
K realizaci výzkumu byla použita metoda kvalitativní a tyto techniky:
analýza odborné literatury, nestandardizovaný a polostandardizovaný rozhovor, přímé pozorování, obsahová analýza, analýza dokumentu a kazuistická studie
5
1 Charakteristika vybraného tělesného postižení „Pohybové ústrojí představuje systém složený z kostry, kloubů, svalů,
nervů a cév, který je řízen centrální nervovou soustavou, tedy mozkem a míchou. V kterékoli fázi svého vývoje může být kterákoli část tohoto systému
poškozena a vývoj se začne ubírat nesprávným směrem: dojde k vadě, která může být třeba jen vadou vzhledovou, kosmetickou, ale může to být i taková
vada, která svému nositeli život ztrpčí a podstatně ztíží zejména pohyb, který je nedílnou a důležitou součástí života“ (Kubát, s. 3, 1991).
1.1 Dětská mozková obrna Dětská mozková obrna (DMO) představuje jakýkoli stupeň pohybového
postižení (od málo patrného až po úplnou bezmocnost) a je podmíněna poškozením nezralého mozku během jeho vývoje. Projevuje se variabilními
poruchami koordinace a síly svalové činnosti, tedy poruchami držení těla a jeho motoriky. Patří mezi neurovývojová postižení motorického vývoje dítěte, jež
nastávají v důsledku postižení vývoje mozku během těhotenství, při porodu a
v prvních měsících života. Více jak polovina jedinců se závažnějším postižením pochází z vysoce rizikové skupiny nedonošených dětí. Především jsou to novorozenci s váhou pod 1500 gramů (Komárek, Zumrová, 2000). Příčiny dětské mozkové obrny mohou vzniknout v období:
- Předporodním - prenatálním
V tomto období se za původce považuje jakákoliv infekční nemoc matky
během těhotenství, přičemž je pro embryo nejnebezpečnější první
trimestr. Může dojít k zánětu mozku vyvíjejícího se zárodku, a tedy k jeho následnému poškození. Podle Krause a Šandery (1975) je to nejčastěji chřipka, infekční žloutenka, syfilis, případně i různé záněty. Dalším
nepříznivým vlivem může být krvácení během těhotenství, způsobující nedostatečné zásobování plodu kyslíkem a může tak vést k poškození
jeho mozku. Vývoj mozku dítěte mohou také nepříznivě ovlivňovat narkotika používaná při operacích, rentgenové paprsky, nedonošenost nebo přenošenost dítěte (Kraus, Šandera, 1975).
6
- Porodním - perinatálním Nejčastější
ohrožující
situace
nastává
při
dlouhotrvajícím
(protrahovaném) porodu. Během něho dochází k rozdílům v tlacích mezi
porodními cestami a dělohou. Je-li hlavička již v porodních cestách a tělo plodu ještě v děloze, krev se v hlavičce hromadí a může tak dojít ke krvácení do mozku a také k jeho špatnému zásobování kyslíkem. Mezi
další závažný rizikový faktor pro vznik DMO patří asfyxie novorozence (podmíněné selhání dodávky kyslíku). Nebezpečí představuje také překotný
porod
(při
rychlém
vyrovnání
rozdílu
mezi
tlakem
nitroděložním a atmosférickým se mohou poškodit cévy a nastane
krvácení), porod pánevním koncem (může dojít k nitrolebečnímu
poranění a krvácení) či porod klešťový. Nepříznivý vliv může mít také
novorozenecká žloutenka, předčasný odtok plodové vody, abnormální porody plodu a císařský řez (Krasu, Šandera, 1975).
- Poporodním - postnatálním
Jakákoliv onemocnění novorozenců v prvních dvanácti měsících života mohou zapříčinit vznik dětské mozkové obrny. Především to bývají
zánětlivá onemocnění centrálního nervového systému a jeho pleny (záněty mozku a mozkových blan). K poškození mozku může také dojít
při rozsáhlejších hnisavých procesech na kůži, toxickým působením a při zánětu plic (omezuje dýchání a mozek může být poškozen nedostatkem kyslíku).
„Důsledkem vývoje a zrání nervového systému a různého stupně
poškození postupně dochází k rozvoji obrazu definitivní formy DMO až
v průběhu kojeneckého věku. U některých forem však mohou být typické
klinické projevy patrné až během druhého roku věku, ojediněle i později“ (Kraus, s. 69, 2005).
Formy dětské mozkové obrny se dělí na:
- Spastické formy
Tvoří asi 60 % všech DMO (Komárek, Zumrová, 2000). Člení se
podle lokalizace na spastickou diparézu, hemiparézu a kvadruparézu.
7
•
Spastická diparéza, při této formě je poškozena dolní polovina těla.
Charakteristické je zvýšené napětí (spasticita) svalů dolních končetin. U klasické diparetické formy jsou staženy lýtkové svaly, ohýbače
kolena a kyčlí a svaly, přitahující k sobě stehna. Nohy jsou většinou slabší, chůze je možná převážně s oporou, u těžších forem se dítě nenaučí chodit vůbec (Stehlík a kol., 1977) I nápadný nepoměr mezi
vzrůstem trupu a dolních končetin (k normální velikosti jsou dolní končetiny krátké). Prsty u rukou bývají neobratné, ale hrubá motorika
bývá dobrá. Inteligence dětí při diparetické formě DMO postižena
nebývá, protože poškození mozku vzniká především v oblasti jeho kmene a mozková kůra obvykle není zasažena. •
Spastická hemiparéza, svalové napětí postihne jednu polovinu těla – pravou nebo levou, často se projeví výrazněji na dolní končetině.
Postižené končetiny bývají slabší a zpravidla kratší (zkrácení může být nepatrné, ale může dosáhnout až několika centimetrů), také příslušná polovina obličeje bývá menší. Při chůzi dítě napadá na postiženou
končetinu a došlapuje na špičku, horní končetinu přitom drží strnule bez souhybu. Tato forma vzniká poškozením jedné mozkové polokoule a bývá snížena inteligence. Je zde však rozhodující rozsah postižení, jeho lateralizace a případné doprovodné potíže. U 30 % dětí je zvýšené riziko epilepsie (Komárek, Zumrová, 2000). •
Spastická
kvadruparéza,
spastické
napětí
postihuje
všechny
končetiny. Kraus (2005) uvádí, že tato forma tvoří kolem 5 % případů
a znamená závažný problém, neboť postižené děti jsou zcela závislé na
pomoci a péči. Klinický obraz jedinců s tímto postižením obsahuje: těžkou mentální retardaci, úplnou obrnu mozkových nervů, dysartrii, epilepsii či poruchu oromotorických funkcí apod. - Nespastické formy •
Dystonicko – dyskinetická forma, je způsobena poškozením podkorových center. Projevuje se špatně ovládanou hybností (jedná se
o sérii nepotlačitelných pohybů, postihující končetiny, trup, hlavu i
mluvidla).
Kraus
a
Šandera
(1975)
uvádějí
několik
druhů
nepotlačitelných pohybů: atetotické (pohyby pomalé, červovité,
8
vlnivé), choreatické (prudké, nečekané, drobné) nebo pohyby balistické (prudké, rozsáhlé, obvykle celou končetinou). Drobné
pohyby jednotlivých svalů či svalových skupin se nazývají myoklonie. U některých případů diskinetické formy se naopak mimovolní pohyby nevyskytují vůbec, nebo pouze ojediněle. Pohyby a mimika jsou
celkově chudé, řeč je monotónní a pomalá. Inteligence nebývá příliš
dobrá a děti ji pro problémy s vyjadřováním nemohou uplatnit (Komárek, Zumrová, 2000). •
Hypotonická forma, je vázána na raný věk dítěte (3 – 4 let). Později přechází do jiných forem, například do spastické formy DMO
(Novotná, Kremličková, 1997). Hypotonická forma se projevuje snížením svalového napětí. Pokud dítě chodí, chůze je nejistá, vrávoravá, kroky jsou nestejné s úchylkami do stran. Prognóza nebývá
příliš dobrá, protože poškození často provází značná porucha v dušením vývoji a dospělí bývají zřídka schopni žít samostatně
K dětské mozkové obrně se mohou přidružovat i ostatní postižení jako je
mentální retardace, poruchy zraku a řeči či epileptické záchvaty aj.
1.2 Rozštěp páteře Spina bifida (rozštěp páteře) je jednou z nejrozšířenějších vrozených vad.
Vzniká v prvních 25 dnech těhotenství. Jedná se o vadu páteře, při které se
jeden nebo více obratlů neuzavřou normálně, vznikne v nich mezera. V důsledku toho je jedinec do jisté míry ochrnutý a mnoho dětí i dospělých má problémy
s inkontinencí. Více než 85 % narozených dětí s rozštěpem páteře má také hydrocefalus, anebo se u nich vyvíjí později.
Příčina nesprávného vývoje je spatřována v narušení oxidačních procesů
virovou infekcí, metabolickou poruchou, špatným uhnízděním vajíčka a krvácením v děloze, rentgenovým zářením aj.
Spina bifida – rozštěp obratlového oblouku je nejčastější na místě, kde
přechází páteř v pánev, zřídka je na krční a zcela vzácně na hrudní páteři. Vedle
rozštěpu oblouku existují ještě další vývojové změny, z nichž některé mohou být 9
také příčinou různé symptomatologie. Například bývá na kůži abnormální
ochlupení apod. Klinicky se mohou vyvinout různé stupně motorických a
sensitivních poruch, inkontinence močí, valgosní (nohy do X) nebo varosní (nohy do O) deformace nohou a trofické změny na kůži (např.: kůže je tenká, lesklá, chladná a mohou na ni snadněji vznikat proleženiny).
Meningokéla je vrozené vyhřeznutí míšních plen, nejčastěji v krajině
bederní, kde se z měkkých plen vytvoří vak. Vak obsahuje mok, jenž je
nahromaděn buď pod anarchnoidou (pavoučnicí) nebo pod tvrdou plenou. U meningomyelokély je ve stěně vaku vrostlá mícha s kořeny, které směřují buď zpět do páteřního kanálu, nebo končí ve stěně vaku. Mok je nahromaděn před
vyhřezlou míchou a kořeny. Někdy likvor enormně rozšiřuje centrální míšní kanálek a mícha jako tenoučká vrstvička tvoří vnitřní stěnu vaku. Tento typ se nazývá myelocystomeningokéla nebo syringomyelocystokéla.
U Myelokély je mícha exponována zcela na povrchu vaku, její centrální
kanálek ústí ven a odkapává z něho mok. Neurální trubice se tedy vůbec
neuzavřela. Jedná se o formu, která vzniká v embryonálním vývoji dříve, než
předcházející typy rozštěpových vad. Je provázena těžkými defekty nervových
struktur, takže tyto děti jsou většinou úplně ochrnuté. Částečně jsou míšní funkce
zachovány jen vzácně a operace je indikována jen v ojedinělých
případech.
Myelomeningokéla je další formou rozštěpu. Je provázena různě těžkým
neúplným ochrnutím končetin a svěračů (paréza), podmíněnými vývojovými defekty nervových struktur. Při hrudních lokalizacích se téměř ve 100 %
vyskytují úplné ochrnutí obou horních či dolních končetin (paraplegie), na přechodu v bederní části v 75 až 90 %. Inkontinence svěračů močového měchýře
a konečníku jsou u 80 % nemocných a v 50 % při sakrálních lokalizacích (oblast přechodu páteře v pánev). Těžké obrny končetin a svěračů se sice považují za
typické. I meningokéla může být vzácně provázena paraplegií, podmíněnou značnými vývojovými defekty nervových struktur.
Známkou těžké parézy je chabost svěrače konečníku, chybění análního
reflexu a výhřez sliznice. Pro ochrnutí močového svěrače svědčí vytékání moči při zatlačení rukou na bříško. Lehčí nervové poruchy se odkryjí často teprve během dalšího vývoje.
10
Indikace k operaci bývá stanovena jen u dětí, které nemají úplné obrny
končetin a svěračů. I izolovanou plnou inkontinenci svěračů při normálním nálezu na končetinách je nutno považovat za kontraindikaci k operaci. Od
operace nelze očekávat zlepšení těžkých ochrnutí, poněvadž jsou podmíněna defekty
nervových
struktur.
Operací
lze
ovšem
zastavit
zhoršování
neurologických příznaků a někdy dosáhnout i určitého zlepšení. V názorech na včasnost operace se odborníci neshodují.
Někteří neurochirurgové jsou zastánci časné operace, bojí se zánětu
mozkových a míšních obalů při tenké stěně vaku meningokély. Doporučují
operovat do 6 – 8 hodin po porodu a za krajní hranici považují 48 hodin. Zdůvodňují to mnohem menším počtem mikrobů na kůži novorozence než
později. Druhá skupina neurochirurgů považuje operaci za urgentní jen u dětí,
jimž hrozí perforace vaku, nebo k ni již došlo během porodu. U všech ostatních dětí doporučují odložit operaci na 3 až 18 měsíců. Za hlavní důvod udávají nejistotu o rozsahu částečných obrn u novorozence, obavu z vývoje hydrocefalu a mentální retardace (Kunc, 1982).
Spina bifida a hydrocefalus jsou postiženími na celý život. Tito lidé budou
potřebovat léčbu a chirurgické zákroky ke zlepšení důsledků tohoto postižení a
zlepšení kvality života. Zvláštní péče a pozornost jim pomáhá překonávat potíže, zvládat svoji životní situaci, omezovat závislost na péči druhé osoby a do
budoucna směřovat k samostatnému životu. Komplikací může být zhoršující se zdravotní stav.
Většina takto postižených lidí se ocitne na invalidním vozíku, i když
mohou na počátku několik let chodit. Každý věk má své specifické problémy.
Někteří takto postižení lidé si přesto vybudují kariéru, založí rodinu a mají děti.
Pro zájemce zde uvádím kontakt na Českou asociaci pro spinu bifidu a
hydrocefalus
(ČASBaH):
[email protected].
Kosmonautů
19,
625
00
Brno,
e-mail:
11
1.3 Deformace Jedním ze zásadních projevů života je růst, který může být deformacemi
ovlivněn. V prvním roce života vyroste dítě v průměru 20 cm, ve druhém roce 10
cm a ve třetím a dalším roce asi po 5 cm. Kolem puberty se růst znovu urychluje (Kubát, 1992).
Vrozené vady můžeme dělit na: -
-
typické, vyskytující se v rodině, tyto vady jsou dědičné (jde o tzv.
multifaktoriální typ dědičnosti) a vznikají poruchou některé ze zárodečných tkání
atypické, vznikající během vývoje plodu, často působením zevních vlivů (např.: chemické látky, jedovaté látky, rentgenové paprsky,
infekční nemoci, nedostatek vitamínů nebo bílkovin aj.), ty zárodek -
ohrožují zejména na počátku těhotenství
další skupinou mohou být vady podmíněné dědičně, jejichž vznik je
ovlivněn zevními vlivy
Deformace dolních končetin
Lidská noha se vyvíjí u člověka během nitroděložního života velmi brzy.
Již ve třetím týdnu života se objevují pupeny, z nichž se postupně vyvine celá dolní končetina tak, aby při narození byla nožka novorozence hotova v dokonalé formě a s dokonalou funkcí (Votava, 1992).
- Nesprávná funkce nohy může být způsobena opožděným vývojem nebo
tvarovou či funkční odchylkou, např.: •
noha kososvislá, je vtočena dovnitř ve svislém postavení, může být
jednostrannou i oboustrannou deformitou a původ vady je pravděpodobně jak dědičný tak i nedědičný
•
vybočený nárt, se vyskytuje jako součást předchozí deformity, nebo
samostatně (noha je vyklenuta do oblouku). Při vyšetření je zcela
zjevná, ale i přesto může být při narození opomenuta. Operace je většinou zbytečná, protože vada ustupuje během prvních let bez jakéhokoli léčení. •
vrozená noha svislá, je v postavení jako by na špičkách a nelze ji
převést do ohnutí, výskyt této deformity je vzácný
12
•
noha vyklenutá, klenba nohy je zvýrazněna, v mírných stupních bývá
její příčinou vrozená vada. Léčení závisí na stupni deformity a její symptomatologii.
•
noha hákovitá, je v hákovitém postavení, směřující téměř až k bérci a
z toho důvodu ji nelze převést přes pravý úhel do postavení na špičky. U mírnějších forem postačí cvičení, u vážnějších forem, je nutné i polohování a dlahování, operaci volíme u nejtěžších případů. Vada se může vyvinout i druhotně, nejčastěji po obrně.
• •
vrozená plochá noha, noha dítěte má obrácenou klenbu nohy, podobu
kolíbky, patří mezi vzácnější deformity
získaná plochá noha, podélná klenba nožní je více nebo méně snížená,
noha (zvláště pata) je v postavení do X. Rozeznáváme několik stupňů deformity: 1. k oploštění klenby nožní dochází pouze zatížením, zatímco při odlehčení se noze vrací normální tvar.
2. oploštění trvá i na noze odlehčené, pasivně však můžeme převést nohu do tvaru normálního. 3. vada, již nelze ani pasivně vyrovnat.
- Deformity vyskytující se v oblasti bérce, jsou poruchy osy dolních
končetin. Jde o poruchy v rovině čelní (vbočená či vybočená kolena) či v rovině předozadní (prohnutí kolena do zadu, anebo je koleno v ohnutém postavení).
- Vrozené vykloubení kyčlí je přítomno již v okamžiku narození, ale může
se projevit až později. Zjištění této vady spočívá na pomalém roznožování nožek dítěte, kdy v určité fázi dochází k tzv. přeskoku (vykloubená hlavička stehenní kosti skočí do jamky).
Poruchy dolní končetiny u dětí lze obyčejně úspěšně léčit, ale je nutné
předcházet každému většímu zatížení, které by mohlo spolupůsobit při vzniku těchto deformit nebo stav zhoršovat. Deformace horních končetin
Vrozené vady a deformity na horní končetině nejsou příliš časté, vyskytují
se izolovaně či oboustranně, tak i jako součást postižení celé paže, pletence
ramene, prsních svalů, hrudníku i vzdálených orgánů. Vyšetřením lze zjistit jak atypie tvarové tak i funkční (Pešková, 1982).
Deformace objevující se na horních končetinách jsou např.: 13
-
vrozené vady ručky a prstů (změny ve smyslu zvýšeného či sníženého
počtu prstů, také růst jednotlivých prstů, případně ohnutí nebo vyklenutí jednotlivých částí prstů)
-
vysoký stav lopatky (jedna lopatka je umístěna výše než druhá a nelze
-
„krutihlav“ hlava dítěte je skloněna k jedné straně, objevuje se už u
ji stáhnout do normální polohy, funkce není porušena)
novorozenců a může být různého stupně a původu. U těžších forem se zkracují
svaly
na
jedné
straně
k nestejnoměrnému růstu obličeje.
krčku,
bez
léčení
dochází
Deformity hrudníku -
Kuřecí hrudník, při němž žebra i hrudní kost tvoří oblouk vyklenutý dopředu. Jedná se buď o deformitu oboustrannou (obě poloviny hrudníku jsou stejně vykloubeny) nebo jednostrannou (méně častá,
k jednostrannému vykloubení dochází během růstu). Vada působí -
potíže spíše kosmetické než funkční.
Nálevkovitý hrudník je opačnou formou deformity, rozvíjející se
kolem 5. roku věku. Hrudník, hrudní kost a přilehlá část žeber jsou
vpáčeny dovnitř. Může docházet k utlačování nitrohrudních orgánů, -
k dechovým obtížím apod.
Plochý hrudník bývá spojen s vadným držením těla a spíše je typem hrudníku než vadou.
Vadné držení těla
Vadné držení těla je jednou z nejčastějších vad. Ovlivněno je nejen
tvarem páteře a funkcí svalstva, ale i psychickým stavem. Držení těla lze rozdělit
podle postojových standardů do 4 skupin: výtečné, dobré, chabé a špatné.
Nejčastěji dochází ke zvýšenému hrudnímu ohnutí. Zvětšené vyklenutí
hrudní páteře (kyfóza) můžeme rozdělit na vrozené či získané. Léčení probíhá
formou cvičení, posilováním svalstva, plavání apod., u těžších stupňů musí dítě
nosit korzet, bránící dalšímu zhoršování deformity.
Zvětšené prohnutí v oblasti bederní páteře (hyperlordóza) se projevuje u
obéznějších dětí, začínajících chodit. Tato vada, pokud se ji nevěnuje pozornost, může přetrvat. Také se vyskytuje jako důsledek jiných vad.
14
Nejzávažnější problém v oblasti vad páteře je vybočení páteře do stran
(skolióza). Neprojevuje se bolestí ani výraznými změnami. Tzv. polohová
skolióza vzniká už během těhotenství a objevuje se hned po narození, lze ji léčit s dobrým výsledkem, protože není spojena se žádnou odchylkou. Vrozená
skolióza vznikající na podkladě tvarových změn na obratlích, je jen obtížně
léčitelná a během růstu dítěte dochází k jejímu zhoršování. Nejčastějším typem
je skolióza idiopatická, vznikající během vývoje dítěte bez známé příčiny. Rozdělujeme ji podle křivky na: hrudní, bederní a smíšenou podle toho v jaké části páteře se nachází.
Důležité je pravidelné sledování a cvičení, někdy dochází i k léčení skolióz
pomocí korzetů.
1.4 Poúrazové stavy Jde především o poranění způsobená pády, silničními nehodami,
popáleninami (případně tonutím a vdechnutím cizího tělesa). Rány
Patří k nejčastějším typům poranění, kdy je porušen povrch těla, nebo
orgánů působením zevního násilí. U tupých poranění (pohmoždění, zlomeniny) dochází častěji k poranění aniž by byl narušen povrch těla. Rozeznáváme rány, podle způsobu čím a jak vznikly: -
-
-
-
rány řezné
rány bodné
rány tržně – zhmožděné
rány střelné
Ošetření
uvedených
ran
vyžaduje
většinou
v závažnějších případech specialistou – chirurgem.
ošetření
lékařem,
Krvácení z nosu
Může jít o úder do nosu či o prasknutí drobné žilky na sliznici dutiny
nosní. Není obvykle tak vydatné, aby krvácejícího ohrožovalo, ale neustane-li, mohlo by dojít k velkým ztrátám krve.
15
Dlouhotrvající krvácení z nosu může být také příznakem poranění spodiny lebeční. Při tomto poranění může vytékat či odkapávat čirá tekutina, mozkomíšní mok.
Traumatickými ději je nejčastěji postižen pohybový aparát, především
svaly, klouby a kosti. Zhmoždění svalu
Při tupém nárazu je obvykle spojeno s krevním výronem (hematomem),
který se projeví jako rudá skvrna postupně měnící barvu dle
převládajícího barviva (vzniká při vstřebávání hemoglobinu). Nejprve zmodrá, později zezelená, pak zežloutne a pak teprve se úplně vstřebá (Goldmann, Cichá, 2004).
Roztržení svalu (ruptura)
Je těžším stupněm svalového poranění, projeví se rýhou v místě roztržení, bolestí a obvykle také hematomem. Oba konce roztrženého svalu je třeba k sobě přiblížit a operativně sešít.
Podvrtnutí kloubu (distorze)
Kloubní plochy kteréhokoliv kloubu se od sebe oddálí a následně se vrátí do původního místa. Současně dochází k poškození vazů a zpravidla i ke
krevnímu výronu do kloubu. Kloub je zduřelý, namodralý a bolestivý. Pomůže zde krátkodobé znehybnění fixačním obvazem.
Vykloubení kloubu (luxace)
Vede k oddálení kloubních ploch, jenž se nevrátí zpět do původní polohy. Vzniká patologické postavení kloubních ploch, obou kloubem spojených kostí, souběžně vzniká poranění kloubních vazů a krvácení do kloubu.
Projevuje se pérováním (tzv. pérový odpor) odlišujícím vykloubení od jiných poranění kloubů. Léčení se provádí obvykle v narkóze, během ní se
obnovuje původní postavení a následně se vykloubení znehybňuje fixačním obvazem.
Zlomeniny kostí (fraktury)
Znamenají porušení souvislosti kosti úrazem. Kost se láme buď úplně nebo může být jen nalomena. Pokud má zlomená kost více úlomků, jedná se o frakturu tříštivou. Dnes se většina takových zlomenin léčí operativně.
16
Úrazy hlavy
Dochází k poškození centrální nervové soustavy (CNS), mívají za
následek trvalé poškození tělesné či duševní až smrt. Příčinou jsou nejčastěji pády z výšky, silniční úrazy, úrazy na kolečkových bruslích a horských kolech aj.
Při úrazu hlavy dochází k poranění, poškození: -
-
-
-
měkkých tkání hlavy (odřeniny a pohmožděniny)
skeletu hlavy
obličejové části (nebývá tak často spojeno s poškozením CNS)
kostí lebečních (při něm je centrální nervová soustava poškozena daleko častěji)
Podle vážnosti postižení se může jednat o: -
otřes mozku (komoce), je náhlou poruchou vědomí vyvolanou úrazem
hlavy, aniž by byly poškozeny mozkové struktury. Bezvědomí trvá
vteřiny až hodiny, není příliš hluboké a spontánně odezní, může být -
provázeno zvracením a bledostí (Goldmann, Cichá, 2005).
kontuze mozku (kontuze), jedná se o místní zhmoždění mozkové tkáně s místním krvácením a otokem mozku. Je poškozeno vědomí a dle lokalizace kontuze i některé pohybové části.
Mozkové krvácení
Vzniká často v souvislosti s úrazem hlavy.
Můžeme rozlišovat následné druhy mozkových krvácení: -
epidurální krvácení je spojeno se zlomeninou lebeční kosti a znamená krevní výron mezi tvrdou plenu mozkovou a kost lebeční, vzniká
opětovná porucha vědomí se známkami otoku mozku a částečným -
-
ochrnutím některých pohybů
subdurální krvácení, příčinou jsou prasklé přemosťující cévy mezi tvrdou a měkkou plenou mozkovou, znamená tedy krevní výron mezi tvrdou plenu mozkovou a povrch mozku
intermenigiální krvácení nemusí být spojeno s předcházejícím úrazem hlavy, krvácení směřuje do měkkých plen mozkových a je
obvykle způsobeno prasknutím vakovitě rozšířené cévky v měkkých plenách mozkových
17
Léčení výše popsaných mozkových krvácení vyžaduje operativní zákrok,
prováděný na neurochirurgickém oddělení. Popálení, opaření
Způsobená tepelnou energií vedou k poškození kůže, při větším rozsahu mohou vést i k těžkému poškození celkového stavu s následky až smrtelnými.
Závažnost těchto poranění závisí na rozsahu, hloubce, příčině a
lokalizaci popálení, také na věku a zdravotním stavu popáleného. Pro závažnost stavu je rozhodující hloubka a rozsah popálení. Hloubku popálení hodnotíme těmito stupni:
1. zčervenání
2. tvorba puchýřů
3. poškození kůže v celé tloušťce, po několika týdnech se odlučuje, mokvá a hojí se, po dlouhém hojení se objevuje jizva
4. zuhelnatěním až do podkoží
Za těžké považujeme popálení: 1. a 2. stupně (postihující více než
30 % povrchu těla), 3. a 4. stupně (postihující více než 10 % povrchu těla).
Popálení více než 20% povrchu těla považujeme za kritické, jenž vyžaduje
intenzivní léčbu na specializovaném oddělení. Je-li zasaženo více jak deset procent povrchu těla, vzniká celková odezva, popáleninový šok.
Jeho příznaky jsou zrychlený a slábnoucí tep, bledost, vlhkost a chlad kůže, žízeň a apatie (Krtička, Schmid,1979). Úrazy elektrickým proudem
Závažnost závisí na druhu, intenzitě a napětí proudu, na trvání kontaktu a směru proudu. Rozhodujícími faktory při těchto úrazech jsou intenzita proudu a odpor lidského těla. Ke křečím vede intenzita proudu menší než
15 mA, k dechovým poruchám a poruchám srdečního rytmu bez ohrožení života vede intenzita proudu kolem 30 – 40 mA, proudy kolem 80 mA
vedou k fibrilaci srdečních komor až smrti. Těžké popáleniny působí proudy větší než 3 A (úder blesku).
18
Důležité je si uvědomit, že proud střídavý je asi čtyřicetkrát
nebezpečnější než stejnosměrný a k poškození dochází především tehdy, když se lidské tělo stane součástí uzavřeného vodivého proudu.
Při zasažení vysokým napětím (440 – 1000 V) převládají:
1. popáleniny 2. rychlý šok
3. selhání ledvin
4. změny centrální nervové soustavy 5. změny míchy
6. zákaly očních čoček (vznikají při zasažení hlavy).
První kapitola zahrnuje vybraná tělesná postižení, mezi které jsem zařadila dětskou mozkovou obrnu, rozštěp páteře, deformace a poúrazové stavy.
Stručná charakteristika zmíněných postižení má pomoci k utvoření obecného přehledu.
19
2 Ucelená rehabilitace Pojem
ucelená
rehabilitace
je
překladem
anglického
termínu
comprehensive rehabilitation. Výraz comprehensive lze skutečně přeložit dle slovníku jako úplný, ucelený, celkový.
Rehabilitace je dle definice Světové zdravotnické organizace z roku 1969
„včasné, plynulé a koordinované úsilí o co nejrychlejší a co nejširší zapojení občanů se zdravotním postižením do všech obvyklých aktivit života společnosti s využitím léčebných, sociálních, pedagogických a pracovních prostředků.“
Pokud chceme užívat pojem ucelená rehabilitace, tak se musí skládat
z několika (nejméně dvou) složek: -
-
rehabilitace léčebná
rehabilitace sociální
rehabilitace pedagogická
rehabilitace pracovní
2.1 Léčebná rehabilitace Obvykle bývá první etapou ucelené rehabilitace, zaměřuje se na
eliminování následků zdravotního postižení a na odstraňování funkčních poruch
či postižení.
Do léčebné rehabilitace lze zařadit následující terapie: - Ergoterapie
Jedná se o léčbu smysluplnou činností, kterou nemůžeme zaměňovat
s pojmem pracovní rehabilitace. Je určena osobám s nejrůznějšími formami zdravotního postižení. Ergoterapie má efekt léčebný, ale i resocializační. Také v ní nacházíme celou řadu aktivit, mající interdisciplinární charakter.
Ergoterapii indikuje lékař a každému nemocnému by měl být vypracován
individuální léčebný program. V ergoterapii lze rozlišovat 4 hlavní oblasti: •
kondiční = zaměřená na psychickou rovnováhu nemocného
20
•
cílenou na postiženou oblast = práce má obsahovat přesné, cílené
•
zaměřenou na pracovní začlenění = sledování pracovního začlenění
•
zaměřenou na výchovu k soběstačnosti = umět se postarat sám o
dávkované pohyby nemocného
sebe, v běžných každodenních činnostech
U malých dětí můžeme tuto terapii označit, jako léčbu pomocí hravých
aktivit. Hra patří mezi základní metody dětské ergoterapie, dítě nemá žádné zkušenosti z minulosti a musí si teprve vytvořit své pohybové stereotypy. Proto
je důležité při sestavování ergoterapeutického programu respektovat vývojové hledisko.
Dětská ergoterapie: •
sleduje např. soustavné rozvíjení, zlepšování jemné a hrubé motoriky,
•
usiluje o dosažení maximální samostatnosti
•
pohybové koordinace, vizuomotorické koordinace aj. vyžaduje individuální přístup
- Fyzikální terapie
Obsahuje celou řadu metod, mezi které patří např.: •
masáže – klasické, reflexní, podvodní aj.
•
elektroléčba
•
léčba ultrazvukem
• • • • • •
–
nízkofrekvenčními,
vysokofrekvenčními proudy
středně
frekvenčními
a
magnetoterapie
léčba světlem – infračervým či ultrafialovým zářením laserové záření léčba teplem
balneoterapii – léčbu přírodními léčivými prostředky
vodoléčba – hydrokinezioterapii, léčba pomocí rehabilitačních bazénů, perličkových lázní, vířivých lázní atp.
21
- Léčebná tělesná výchova
Je zaměřena na pohybové ústrojí a je hlavní metodou fyzioterapie.
Provádí se individuálně či skupinově.
Léčebný přístup fyzioterapie se skládá z léčebných gymnastických prvků a
reflexní motoriky (Jankovský 2006). Využivá reflexů facilitujících nebo vyvolávajících stah ochrnutých svalů, v praxi se můžeme setkat s inhibicí (svalovým útlumem) zvýšeného svalového napětí. V této souvislosti se můžeme
zmínit o Vojtově metodě reflexní lokomoce (základ tvoří reflexní plazení a reflexní otáčení).
Dalšími metodami používanými v léčebné tělesné výchově mohou být
např. metodika manželů Bobathových, komplexní metodika prof. Tardieu, Kabatova metodika a další. - Hipoterapie
Využívá k léčebným účelům koně a patří mezi komplexní rehabilitační
metody, jenž vycházejí z neurofyziologických základů.
Hipoterapie bývá označována jako hiporehabilitace a obsahuje tři složky: • • •
hipoterapii
léčebně pedagogické ježdění
sportovní a rekreační ježdění
Léčebné ježdění indikuje odborný lékař a vede je speciálně vyškolený
fyzioterapeut.
- Canisterapie
Léčebným prostředkem terapie je pes. U osob s postižením je možné
touto metodou zlepšit psychickou pohodu, komunikační dovednosti, pohybové
schopnosti a citové zrání u dětí. Efekt je tedy psychologický.
Mezi další specifické terapie či metody patří: arteterapie (léčba pomocí
výtvarných prostředků), muzikoterapie (léčba pomocí hudby), psychoterapie (léčba pomocí užívání psychologických prostředků), chirurgické zákroky, farmakoterapie aj.
22
Léčebná rehabilitace se obvykle provádí v institucích, jako jsou např.: •
Rehabilitační kliniky, jsou pracoviště při fakultních nemocnicích,
mající vlastní program pro ambulantní pacienty, obvykle i lůžkové
oddělení, případně denní stacionář. Více než běžná ambulantní
pracoviště provádějí rehabilitační kliniky léčbu osob s následky akutních nemocí či úrazů a zajišťují dlouhodobou péči pro osoby s trvalým postižením • •
Rehabilitační ústavy, zaměřují se především na léčbu neurologických
a ortopedických pacientů v subakutní i v chronické fázi léčby.
Lázeňské léčebny, kde byla původně léčba založena na využívání
přírodních léčebných zdrojů (léčebných vod, peloidů – rašeliny či
klimatických podmínek), k tomu se postupně přidávají všechny prostředky rehabilitačního lékařství. Rehabilitace je zaměřena na
doléčování akutních stavů, léčbu osob s onemocněním pohybového aparátu. •
Rehabilitační
centra, poskytují
komplexní
rehabilitační
péče
pacientů, jenž jsou ohroženy dlouhodobým nebo trvalým zdravotním
postižením. Dále usiluje o co možná nejmenší následné omezení a
zařazení do společnosti. Zajišťují návaznost léčebné rehabilitace na
ostatní složky ucelené rehabilitace. Vedle rehabilitačních lékařů se na odborné péči podílejí fyzioterapeuti, ergoterapeuti, psycholog, sociální
pracovník, speciální pedagog, logoped a ortopedicko – protetický technik. •
Lůžková oddělení nemocnic, se zaměřují na subakutní rehabilitaci
(doléčování stavů po úrazech, operacích a akutních onemocněních), je zde návaznost na léčbu v ostatních odděleních nemocnice.
•
Denní rehabilitační stacionáře, zřizují se při zdravotnických
zařízeních a měly by zajišťovat diagnostickou, léčebnou a rehabilitační péči pacientům, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřebují pravidelnou péči, ale nemusí být hospitalizování.
23
2.2 Sociální rehabilitace Pojem sociální rehabilitace není přesně vymezen, přesto se týká všech
osob zdravotně postižených, od časného dětství do pozdního stáří.
Prolíná se s rehabilitací léčebnou, pedagogickou i pracovní a má
permanentní charakter (je celoživotním procesem). Řeší problémy vztahující se
na všechny skupiny lidí se zdravotním znevýhodněním a problémy specifické. Specifické problémy jsou řešeny metodou reedukace (rozvoj poškozené funkce a zbytkových schopností), kompenzace (náhrada postižené funkce a zbytkových
schopností či náhrada postižené funkce jinou nepoškozenou funkcí) a akceptace
(přijetí života s postižením).
V rámci sociální rehabilitace se můžeme setkat s pojmy:
- Sociální integrace
Je chápána jako snaha k přijímání osob se zdravotním znevýhodněním
do společnosti. Základní společenskou jednotkou je rodina, z tohoto důvodu je
důležité podporovat rodinné vztahy a rodinu, kde se narodilo dítě se zdravotním postižením, nebo jejíž člen se postiženým stane. Programem sociální rehabilitace je v posledních letech rozvíjející se raná péče.
Dalším předpokladem pro integraci je vzdělávání a výchova široké
veřejnosti k tomu, aby přijímala osoby zdravotně postižené, chápala jejich potřeby a snahu integrovat se.
- Samostatnost a soběstačnost
Samostatnost a soběstačnost osob se zdravotním znevýhodněním spočívá
především v jejich schopnosti rozhodovat o vlastním životě a dosahovat tak zvolených cílů. Mají být schopni uplatňovat svá práva, naplňovat své potřeby a
prosazovat své zájmy. K tomu jim napomáhá poradenství, umocňující dostupnost všech informací a v nemalé míře i počítačová síť (internet). Prostředky soběstačnosti se liší podle typu postižení (Votava, a kol., 2005). - Osobní asistence
Slouží jako prostředek k dosažení samostatnosti, sám klient rozhoduje o
konkrétním využití služeb osobní asistence.
24
- Vyrovnání příležitostí
Vyrovnání příležitostí osob se zdravotním postižením schválilo valné
shromáždění OSN v roce 1993. Jedná se o náhradu znevýhodnění, jenž postižení
ve srovnání s intaktní populací pociťují. V tomto smyslu jsou součástí sociální rehabilitace finanční částky kompenzující fakt, že osoby s postižením mají omezené možnosti vydělávat peníze a skutečnost, že jejich život klade zvýšené nároky na finance. Především jde o invalidní důchody, příspěvky na úpravy domu, koupi auta apod. - Sociální služby
Řízeny jsou Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV). Uskutečňují
se v ústavech sociální péče, dále pak prostřednictvím pečovatelských služeb, podporovaného
bydlení,
chráněného
bydlení,
prostřednictvím ambulantních domů sociální péče.
azylových
domů,
anebo
Sociální rehabilitace si klade za cíl ekonomicky zajistit zdravotně
postižené, protože život je pro osoby s postižením v průměru dražší než pro člověka nepostiženého (Votava, a kol., 2005).
Aby osoby s postižením mohly vést plnohodnotný život, je pro ně řada
přístrojů a vybavení nutností (např.: auto, počítač, mobilní telefon aj.). Stát
poskytuje takto znevýhodněním občanům dávky, zajišťující základní potřeby, avšak pro proces osamostatnění se tyto základní zdroje nestačí.
Dalšími cíly ucelené rehabilitace jsou: rozšíření bezbariérových staveb,
rozvoj zájmové činnosti, možnost získávání informací a prostřednictvím dalšího vzdělávání rozvíjet osobnost.
Na sociální rehabilitaci se podílí odborníci jako je např.: •
Sociální pracovník, který především pomáhá osobám, vyžadující větší pomoc a následnou péči. Pro klienty poskytuje poradenství v oblasti nároků na dávky, výhody aj. Klientům pomáhá při jednání s úřady, při
získávání
práce
a
zařazování
do
pracovního
poměru.
Důležitá je spolupráce sociálního pracovníka s ostatními odborníky (posudkovým
lékařem,
zabývající se rehabilitací.
osobním
asistentem
či
pečovatelem)
25
2. 3 Pedagogická rehabilitace Představuje jednu ze čtyř hlavních složek uceleného systému rehabilitace.
Svým obsahem odpovídá pedagogickému působení a vzdělávání osob se
zdravotním postižením v pojetí speciální pedagogiky. Odborníci, zodpovědni za tuto část ucelené rehabilitace, jsou především speciální pedagogové. Pedagogická
rehabilitace
je
určena
osobám,
jenž
kvůli
svému
zdravotnímu stavu nemohou dosáhnout odpovídající úrovně vzdělání běžnými pedagogickými prostředky.
Cílem pedagogické rehabilitace je umožnit
osobám s postižením co
nejvyššího stupně vzdělání a optimální kvalifikace. Tímto má být podpořena
jejich samostatnost a aktivní zapojení do společnosti. K dosažení těchto cílů slouží především prostředky: -
-
správného stanovení předpokladů ke studiu
vytvoření dostatečné motivace ke studiu
přizpůsobení prostředí a tempa učení
využívání specifických pedagogických metod v procesu učení Pedagogická rehabilitace zahrnuje jak složku speciální výchovy tak
složku speciálního vzdělávání. V tomto procesu jsou využívány speciální metody, prostředky a postupy. Obsah vzdělávacích programů současného
vzdělávacího systému zohledňuje potřeby osob se zdravotním postižením podle jejich věku i druhu a hloubky jejich postižení.
Pedagogické prostředky rehabilitace mají široký záběr a neobejdou se bez
týmové spolupráce, kam patří: - Speciální pedagogové
Působí ve školách a mateřškých školách jako pedagogové (v procesu
vzdělávání) a jako poradenští pracovníci (v systému pedagogicko –
psychologického poradenství). Poskytují odborné konzultace rodičům, učitelům
a ostatním zájemcům.
Každý speciální pedagog se zaměřuje na problematiku vzdělávání osob
s různými druhy zdravotního postižení: •
Psychoped – se zaměřuje na osoby s psychickým postižením, převážně s postižením mentálním
26
•
Somatoped – se zaměřením na osoby s tělesným postižením a dětmi
•
Tyfloped – se zaměřením na osoby se zrakovým postižením
• • •
chronicky nemocnými
Surdoped – se zaměřením na osoby se sluchovým postižením Logoped – se zaměřením na osoby s poruchami řeči
Etoped – se zaměřením na osoby obtížně vychovatelné a s projevy sociální patologie
- Další pedagogové
všichni pedagogové by měli znát problematiku výchovy a vzdělávání
jedinců se zdravotním postižením a tím zvládat integraci dětí a žáků se
speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol. „ Základním dokumentem
pro vzdělávání osoby se zdravotním postižením, tj. pro realizaci pedagogické
rehabilitace v rámci běžného vzdělávacího proudu, je individuální vzdělávací program. Jeho náležitosti jsou upraveny příslušnými předpisy platnými v resortu školství“ (Votava, a kol., s.128, 2005). - Vychovatelé
Uplatňují se ve školských zařízeních pro děti a žáky se zdravotním
postižením (školní družina, internát, domov mládeže apod.) jako speciální pedagogové – vychovatelé. Řeší řadu problémů přesahující hranice pedagogické rehabilitace, zasahují do rehabilitace sociální i léčebné.
Vychovatelé jsou dětem nápomocni při zvládání denních činností, při
plnění domácích úkolů. Dále pro děti vytváří kulturní programy, a organizují zájmové kroužky pro smysluplné vyplnění volného času. - Úloha rodičů
Rodiče se pokládají za hlavní a významné zprostředkovatele pedagogicko
výchovné rehabilitace. Sami rodiče se snaží získat další znalosti a dovednosti, které upotřebí v péči o své dítě.
Je důležité motivovat rodiče k aktivní podpoře vývoje dítěte a k jeho
pokračujícímu vzdělávání.
27
2. 4 Pracovní rehabilitace Smyslem
pracovní
rehabilitace
je
předcházet
stavům
frustrace
vznikajících z neuspokojené potřeby pracovat (vyvíjet aktivitu). Pracovní rehabilitace je definována jako soustavná péče, jenž je poskytována občanům se změněnou pracovní schopností k vykonávání dosavadního nebo jiného vhodného zaměstnání.
Občanem se změněnou pracovní schopností (ZPS) je: • •
osoba, jenž byla uznána částečně invalidní
osoba, která byla uznána plně invalidní a je schopna vykonávat
soustavné zaměstnání jen za zcela mimořádných podmínek (občan se
změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením ZPS s TZP) •
osoba, mající pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav omezenou možnost pracovního uplatnění, dále může získat ZPS nebo ZPS s TZP
Votava a kol. (2005) zmiňují, že zaměstnavatelům může úřad práce
poskytnout příspěvek na zřízení pracovního místa pro občany se ZPS v chráněné dílně nebo chráněném pracovišti. Dále pak může úřad práce poskytnout příspěvek na vybavení pracovními prostředky občana se ZPS, jenž bude samostatně výdělečně činný.
Na odborné péči pracovní rehabilitace se podílí:
- Posudkový lékař
Určuje, zda má osoba s postižením nárok na plný či částečný invalidní
důchod a jednorázové příspěvky. Rozhoduje také o přidělení výhod. Na základě nichž obdrží občan s postižením legitimaci: •
TP
(těžce
postižený)
umožňuje
přednostní
místa
•
ZTP (zvlášť těžce postižený) poskytuje navíc zdarma městskou
•
ZTP-P (zvlášť těžce postižený-průvodce) dává nárok pro to, aby
v dopravních prostředcích a přednost při jednání s úřady.
k sezení
hromadnou dopravu a výraznou slevu na dálkovou dopravu. průvodce cestoval zdarma, u nevidomých i slepecký pes.
28
- Pracovníci úřadu práce
Pomáhají získávat práci také osobám se zdravotním postižením. Je dobré
„odhadnout“, zda je zdravotní postižení skutečně hlavní překážkou při hledání
zaměstnání. Řada klientů je nezaměstnaná především z jiných důvodů než je
jejich zdravotní stav: nedostatečná motivace pro pracovní uplatnění, nízké vzdělání, příliš vysoký věk pro dosažení rekvalifikace. Zdravotní obtíže někdy tvoří podmínku, proč klient nemůže zaměstnání získat a soustavně pracovat. - Zaměstnavatel osob zdravotně postižených
Zaměstnavatelé mají tři možnosti plnění povinnosti poskytovat pracovní
možnosti osobám se ZPS (změněnou pracovní shchopností): • • •
přímé zaměstnávání občanů se ZPS odebíráním výrobků
odebírání služeb nebo jiných plnění
- Ergonomové
Specializují se na přizpůsobování pracovního prostředí a pracovních
nástrojů pracujícímu člověku. U osob zdravotně postižených se jedná o
záslužnou činnost, kde individuálně přizpůsobená pracoviště a pracovní
nástroje jsou mnohdy nezbytností. Únavě a dalším omezením je potřeba
přizpůsobit časové rozvržení práce. Pracovní podmínky osob zdravotně
znevýhodněných by měli navrhovat ergoterapeuti, protože ergonomické zásady jsou také součástí jejich výuky.
Předpracovní hodnocení, na které by měla navazovat předpracovní
rehabilitace (prováděna především ergoterapeutem), je jedním z programů hodnotících osoby se zdravotním postižením. Spadá pod něj i ergodiagnostika,
na které se podílí celý rehabilitační tým: rehabilitační lékař, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, psycholog, sociální pracovnice, pokud je třeba i logoped, speciální pedagog, případně protetický technik. Pracovní úřady se také spolupodílí na vyhodnocování ergodiagnostiky a následně využívají závěry hodnocení.
Ergodiagnostika využívá jak testů rehabilitačních tak testů speciálních (např.
test Jacobsové, skládá se z několika činností, určujících schopnosti pro zaměstnání v oblasti pomocné kancelářské práce).
29
Převážnou doménou ergoterapeutů jsou modelové činnosti, umožňující
hodnotit určité konkrétní vlastnosti, které bude klient při svém zaměstnání
potřebovat. Průběh a náročnost je závislá na druhu a stupni postižení.
Ergoterapeut hodnotí průběh činnosti, kvalitu výrobku a množství provedené práce. Klientovi musí být dán prostor pro vlastní zhodnocení provedené práce. Některé z možností pracovního uplatnění osob zdravotně postižených:
- Chráněné dílny
Klienti jsou chráněni před nežádoucími podněty, je jim poskytnut dohled
na braní ordinovaných léků a pomoc při jednání s nadřízenými nebo s úřady.
Chráněné dílny jsou spíše zařízeními pro klienty s mentální retardací či
kombinovaným postižením. Tito lidé mívají v některých oblastech dobré rozumové schopnosti, ale přesto selhávají v komunikaci s ostatními.
S prací se postupuje od jednoduché po náročnější, (př. na počítači), taktéž
v závislosti na původním povolání. - Podporovaná zaměstnání
Důvodem vzniku podporovaného zaměstnání jsou nesnáze, vznikající ze
situace postiženého (např. problémy při jednání s lidmi, chybí mu běžné pracovní návyky, nedokáže řešit konflikty). Pokud problémy přetrvávají, je vybrán „patron“ (Votava, a kol., s. 117, 2005), který zaměstnanci s postižením
radí.
_______________________________________________________
V druhé kapitole můžete nahlédnout do systému ucelené rehabilitace, která obsahuje složku léčebnou, sociální, pedagogickou a pracovní. Jsou rozděleny do jednotlivých podkapitol, které danou problematiku charakterizují.
30
3 Vzdělávací systém pro tělesně postižené v ČR a Nizozemí 3.1 Raná péče a předškolní věk v České republice Pro ranou péči lze užít synonyma včasná intervence nebo raná podpora.
Obsahuje služby a programy ohroženým dětem, kdy riziko ohrožení se projevuje
v sociálním, biologickém a psychickém vývoji. Dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám je raná péče poskytována také.
Jednotlivé služby rané péče nastupují svoji funkci co možná nejdříve od
zjištění rizika nebo postižení, dále slouží jako podpora ohrožené vývojové úrovně dítěte, vývoje osobnosti a zlepšení organických funkcí.
Cílem včasné intervence je její dostupnost pro všechny děti, které ji
potřebují a plošné pokrytí celé země (Vítková 2006).
Včasná intervence se v praxi zaměřuje na podporu dítěte a poskytování
cenných rad rodičům prostřednictvím speciálně pedagogických center (SPC), která jsou zřizována pro děti ve věku od 3 let až do doby ukončení školní
docházky (Vyhláška č. 72/2005 Sb.). SPC jsou zřizována při speciálních mateřských školách a speciálních školách. V rané podpoře je kladen velký důraz
na ucelený přístup péče (účast zdravotnická, rehabilitační, výchovně – vzdělávací a složky sociální) .
Zdravotní péče o všechny děti a mládež od narození do 18 let jejich věku
je zajišťována praktickými lékaři pro děti a dorost, jejichž úkolem je i preventivní a léčebná péče. Všem dětem do jednoho roku jejich života a
vybraným dětem od jednoho roku jejich života, které trpí chronickým
onemocněním nebo jsou ohroženy závažnými poruchami zdravotního stavu, je poskytována komplexní pediatrická péče.
V raném věku se do péče pediatrů nejčastěji dostávají děti s ortopedickými vadami, nemoci dýchací soustavy, onemocněním nervového systému a
smyslových orgánů. Děti s nejrůznějšími poruchami somatického postižení tvoří speciální skupinu.
Ve zdravotnických ambulancích a lůžkových zařízeních pro péči o děti a
mládež je zajišťována specializovaná zdravotní péče. Zařízení ambulantní péče poskytovaného v nemocnicích doplňují zvláštní zdravotnická zařízení, zejména:
31
-
-
-
dětská centra, poskytují péči dětem týraným, ohroženým ve vývoji
nebo zdravotně postiženým, dále poskytují rodinám těchto dětí systematickou poradenskou péči
kojenecké ústavy, určeny jsou dětem do jednoho roku, pro děti do 3
let věku jsou zřízeny dětské domovy, je jim zde poskytována zdravotní
péče, léčebná rehabilitace a zaopatření
dětské ozdravovny, nabízejí dětem oslabeným vlivem nepříznivého prostředí, nesprávného životního stylu a dětem v rekonvalescenci dlouhodobou zdravotní péči preventivního a léčebného charakteru za účelem upevnění zdraví (http://www.msmt.cz/files/pdf/zprava1.pdf).
Diagnostika se v období rané péče zaměřuje dle Přinosilové (2006) na: -
hrubou a jemnou motoriku
lateralitu
sebeobslužné činnosti
rozumové a verbální schopnosti
citovou oblast a sociabilitu
Základním veřejným předškolním zařízením jsou mateřské školy
(Vyhláška č. 73/2005 Sb.) a speciální mateřské školy pro děti zpravidla ve věku
od 3 do 6 let. Speciální mateřská škola slouží dětem s mentálním, smyslovým či tělesným postižením, s vadami řeči, s více vadami, dětem zdravotně oslabeným. Děti se zdravotním znevýhodněním mohou být také individuálně integrovány do běžných mateřských škol nebo mohou docházet do speciální mateřské školy. Dítě s tělesným postižením může tedy navštěvovat: -
-
běžnou MŠ
speciální třídu v MŠ
MŠ pro tělesně postižené
denní stacionář pro děti s těžkým kombinovaným postižením
Děti tělesně znevýhodněné, o které pečuje jeden z rodičů v domácím
prostředí nebo navštěvují běžnou MŠ pečuje speciálně pedagogické centrum pro
tělesně postižené, zřizované zpravidla při speciální mateřské škole nebo základní škole pro tělesně postižené.
32
Činnost SPC je určena dětem s tělesným, zdravotním a kombinovaným
postižením a jejich rodičům. Je prováděna týmem odborníků speciálně pedagogického centra, kam řadíme: speciální pedagoga – somatopeda, psychologa
a
sociální
speciálněpedagogickou
pracovnici.
diagnostiku
Úkolem
dítěte,
specialistů
kompenzační,
je
provádět
reedukační
a
výchovnou činnost, pořádat kurzy pro rodiče, učitelky mateřských škol a pro širokou veřejnost.
3.2 Základní vzdělávání, integrace a profesní příprava v České republice
V důsledku
menších
pohybových
možností
dítěte
s tělesným
znevýhodněním je opožděn psychický vývoj, smyslové vnímání, vývoj
kognitivních procesů, řečových schopností a socializace. Proto je důležitá účast dítěte jak v předškolním zařízení tak i v následné vzdělávací soustavě.
Povinnou školní docházku může žák s tělesným postižením nastoupit dle
platné legislativy MŠMT ČR: -
-
v běžné základní škole a to formou integrace
v základní škole pro tělesně postižené
ve speciální škole (většinou ji navštěvují žáci s kombinovaným
postižením, tělesné + mentální, a jsou vyučovány podle vzdělávacích programů pro příslušný stupeň mentální retardace
„K základním trendům patří v době realizace nového školského zákona
č. 561/2004 Sb., individualizace a diferenciace vzdělávacího procesu,
vytváření vhodných podmínek vzdělávání dětí, žáků a studentů mimořádně
nadaných a dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.
Opatření směřují k úspěšné integraci a inkluzi dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
Při zajišťování podmínek vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními
vzdělávacími potřebami, jejich integrace a inkluze, je třeba vycházet zejména z následujících prováděcích předpisů ke školskému zákonu č.561/2004
Sb“(Soubor pedagogicko-organizačních informací pro mateřské školy, základní 33
školy, střední školy, konzervatoře, vyšší odborné školy, základní umělecké školy,
jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky a školská zařízení na školní rok 2005/2006) : •
vyhláška č. 43 /2005 Sb., o předškolním vzdělávání
•
vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých
•
vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání
•
vyhláška č. 671/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o
•
nařízení vlády č. 689/2004 Sb., o soustavě oborů vzdělání
•
náležitostech plnění povinné školní docházky v konzervatoři
organizaci přijímacího řízení ke vzdělávání na středních školách
vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se
speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných
•
vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích
•
vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve
zařízeních a školských účelových zařízeních školách a školských zařízeních
Děti s tělesným znevýhodněním plní svoji povinnou školní docházku po
dobu 9 nebo 10 let, základní vzdělání mohou získat v základní škole, v základní škole praktické nebo v základní škole speciální.
U budoucích žáků musí být zjištěna školní zralost, k tomu se užívá
Jiráskova modifikace Kernova testu. Může se stát, že dítě v tomto testu neuspěje, v takovém případě musí podstoupit další individuální vyšetření a test inteligence skládající se z verbální a názorné části (Přinosilová 2006).
V současné době se přikládá velký důraz na vzdělání, kdy žádnému
jedinci nemůže být odepřeno právo se vzdělávat a dále získávat informace, to se týká i jedinců s tělesným znevýhodněním.
V minulosti byla veškerá péče, tedy i vzdělávání a vyučování telesně
postižených jedinců izolováno do velkých ústavů. S příchodem nových informací a možností, přišla i větší příležitost uplatnění jedinců postižených tělesně.
34
Vláda ČR přijala v dubnu 1998 usnesení č. 256/ 1998 Národní plán
vyrovnání přiležitostí pro občany se zdravotním znevýhodněním. Můžete se v něm dočíst o jednotlivých oblastech života této skupiny obyvatel, o
stanovených cílech a závazných opatřeních pro různé státní instituce. (Opatřilová 2006)
Aby žáci i rodiče nevycházeli pouze z jednoho „doporučení“ a mohli si tak
utvořit celkový přehled o výběru povolání, musí mít větší přístup k informacím, jaké profese jim mohou být doporučeny v souvislosti s postižením. Nabídka studijních možností žákům s tělesným postižením: -
-
Gymnázia
Obchodní akademie
Integrované školy
Střední odborné učiliště
Odborné učiliště
Praktické školy
Tělesné postižení se může kombinovat i s mentálním postižením,
v důsledku tohoto spojení jsou zde i děti nemající mentální předpoklady pro
další následné studium. Pro ně se nově utváří nabídka oborů či studijních oborů,
jenž se zakončují závěrečnou zkouškou. Opatřilová (2005) uvádí, že tento typ vzdělání, tj. středoškolské bez maturity, nabízí v Jihomoravském kraji 4 školy: -
-
Rodinná škola a Obchodní škola Kociánka
Rodinná škola Gemini
Soukromá Rodinná škola Vesna
církevní Dívčí katolická škola Modřice
Z nabídky učebních oborů si mohou uchazeči vybrat např.: krejčí,
čalouník, zahradník, mechanik, brašnář, knihař, elektrotechnik a zámečník.
Při volbě správného povolání nebo studijního oboru hraje velkou roli i
pomoc speciálního pedagoga. Předpokládá se, že speciální pedagog zná děti již delší časový úsek, má tedy přehled o jejich zájmech a schopnostech.
Také diagnostika plní v profesní orientaci roli. Přinosilová (2006) se
zmiňuje o zaměření diagnostiky na následné oblasti: -
zjištění všeobecných a profesních zájmů žáků s postižením 35
-
zjištění trvalosti zájmů
zjištění psychických předpokladů pro povolání
-
zjištění úrovně požadovaných školských vědomostí, způsobilostí a
-
zjištění somatických předpokladů pro povolání ze strany jedince
návyků pro zvolené povolání
s handicapem
Další nedílnou součástí profesní orientace je komplexní vzdělávání a
zařazení jedince do pracovního procesu, k čemuž by měla přispět větší
spolupráce mezi zúčastněnými institucemi. Co nás může motivovat k další
profesní přípravě je fakt, že se začíná ustupovat od vzdělávání zaměřeného
výkonově k vzdělávání zaměřenému na vlastní schopnosti jedince a dále jsou zde větší integrační možnosti občanů se zdravotním postižením.
3.3 Systém péče o děti narozené a v předškolním věku v Holandsku Termínem „tělesné postižení“ se v Nizozemí označuje: -
postižení motoriky (porucha chůze, potíže s užíváním paží, dlaní,
-
postižení, které se týká smyslů (porucha vidění, sluchu, cítění – týká
-
porucha řeči (např.: koktavost)
-
prstů a nebo potíže v rovnováze)
se hmatového cítění a porucha čichu)
porucha vědomí (např.: epilepsie nebo kóma)
jiné funkční poruchy (např.: deformace)
Včasné rozlišení poruchy vývoje
(Vroegtijdige onderkenning van ontwikkelingsstoormissen = VTO)
Rodiče mající strach o tělesný, rozumový, citový a sociální vývoj svého
dítěte, se poradnu.
zpravidla mohou obrátit na domácího lékaře nebo na zdravotní
Někdy tato pomoc nestačí, v rodičích přetrvávají pochyby o „normálním“ vývoji
svých dětí, pomoci jim může tým specialistů, jehož náplní je včasné rozpoznání vývojových poruch a péče o děti, u nichž se již vývojová porucha projevila nebo
je u nich podezření na její přítomnost. Pracovní tým je tvořen specialisty z 36
rehabilitačních center, z institucí zaměřených na děti s tělesným nebo mentálním postižením, dále jsou to dětští lékaři, zdravotní poradny, úřad pečující o mládež a organizace rodičů. Tým je oprávněn stanovovat diagnózy, ale
nemůže se starat o následnou péči.
Péče se dotýká věkové hranice od narození do 7 roku věku dítěte. Raná péče
(Integrale vroeghulp = IV)
Raná péče navazuje na včasné rozpoznání poruchy, dále se snaží společně
s rodiči o co možná nejlepší vývoj dítěte. Také zde se tvoří týmy specialistů (IVteam) pokoušejících se o celkové poskytnutí patřičné formy pomoci a co nejrychlejší přidělení asistenta („Čím dříve, tím lépe“). - V regionálním týmu rané péče jsou: • • •
dětský lékař
sociální pracovník ortopedagog
•
rehabilitační lékař
•
společná domluva s rodiči, na tom, co je v jejich momentální situaci
•
spolupráce specialistů na základním postupu
- Důležité znaky rané péče:
•
nejnutnější a nejvhodnější
poskytnutí co nejvčasnější péče a pomoci
•
vše se odehrává v rodině, v domácím prostředí, kde dítě cítí bezpečí
•
průvodce (vraagbaak) - prostřednictvím průvodce ranou péčí si
- Od včasné péče mohou rodiče očekávat:
mohou urovnat své otázky, získané informace a zprávy (např.: informace týkající se určené diagnózy nemoci a syndromu)
•
spolumyslitele (meedenker) - tento „spolumyslitel“ je určená osoba, jenž společně s rodinou probírá nejlepší možnosti řešení vzniklé
situace (např.: možnosti fysioterapie nebo herního asistenta v domácnosti) • •
vnáší do organizované pomoci řád a pořádek
kontrolu (regelaar) - osoba starající se rodinám o vhodný výběr 37
asistentů a vzájemně přizpůsobuje rozdílné druhy pomoci Koordinátor rané péče je veden prostřednictvím řídící komise, která je
sestavena ze zástupců následujících organizací: -
CG-RAAD (Chronisch zieken en Gehandicapten Raad Nederlands –
-
Federatie van Ouderverenigingen ( Sjednocená federace rodičů)
Rada chronicky nemocných a postižených v Nizozemí)
-
MEE Nederland (MEE je název organizace, starající se o celkovou
-
Vereniging Gehandicaptenzor Nederland (Sjednocená péče o
-
Revalidatie Nederland (Rehabilitační organizace v Nizozemí)
péči jedinců s postižením)
postižené v Holandsku)
Rodiče se mohou obrátit na kontaktní osobu rané péče, která vyslechne
všechny otázky, přání a podezření týkající se jejich dítěte, vše je zapsáno do zprávy. Na základě této zprávy se pokusí tým rané péče, po poradě s rodiči a kontaktní osobou, sestavit plán jehož součástí je i dohoda, která určuje předmět zájmu,
jednotlivé cíle a dále také jakým způsobem se bude těchto cílů
dosahovat.
Raná péče je realizována např.: prostřednictvím dětských center
(kinderdagcentra) nebo rehabilitačních center (revalidatie centra), kde jsou zařazeny i děti v kojeneckém věku.
Další možností realizace rané péče je např.: umísťování dětí, v rámci
integrace, do běžných škol pro děti ve věku od 2 let do 4 let (peuterspeelzaal).
Příprava dítěte s postižením na školu, je individuální, jelikož velmi záleží
na stupni a hloubce postižení, důležitým hlediskem je také kombinace více vad. V Holandsku začíná školní docházka dětí ve 4 letech, kdy funkci našich přípravných tříd zastávají 1 a 2 skupina základního vzdělávání v Nizozemí,
pokud rodiče uvažují o zařazení svého potomka do běžného základního vzdělávání.
Děti s více vadami, navštěvující základní speciální školy, mohou být
seznamovány se základním učivem již v předchozím zařízení (př.: dětské centrum).
38
Jednotlivé kroky včasného rozpoznání poruch vývoje dětí, rané péče a
předškolní přípravy, spolu úzce souvisí, je zde vidět návaznost zařízeních určených tělesně postiženým.
3.4 Vzdělávací systém a příprava na povolání v Nizozemí V této podkapitole podávám obecný pohled na vzdělávací systém v
Nizozemí, který se dá rozdělit na vzdělávání: Primární (primair onderwijs)
Zahrnuje: školy základní a speciální
Pokračující (voortgezet onderwijs)
Zahrnuje: Střední přípravné vzdělávání k povolání (VMBO), Vyšší všeobecné pokračovací vzdělávání (HAVO), Přípravné vědecké vzdělávání (VWO)
Profesní vzdělávání (beroepsonderwijs)
Zahrnuje: Střední profesní vzdělávání (MBO)
Vyšší vzdělávání (hoger onderwijs)
Zahrnuje: Vyšší profesní vzdělávání (HBO) a Vědecké vzdělávání (WO)
Vzdělávání dospělých (Volwasseneneducatie)
Zahrnuje: Vyšší vzdělávání (HO), Střední profesní vzdělávání (MBO) a kvalifikační kurzy
V první příloze uvádím přehledné schéma vzdělávacího systému
v Nizozemí.
Primární vzdělávání Děti přichází do školy ve 4 letech, od roku 1985 jsou v celém Holandsku
mateřské a základní školy spojeny. Dítě tedy navštěvuje školu již od velmi útlého věku.
39
Každé dítě od 4 do 16 let života má právo na vzdělání a je povinen
navštěvovat školu, tím plnit povinou školní docházku. Dodržování povinné
školní docházky mají na starosti speciální úředníci (leerplichtambtenaren), ti
prošetřují proč některé děti školu nenavštěvují. Také dohlíží na včasný vstup dětí do školy a spolupracují úzce s rodiči i žáky.
Přesto jsou zde školou povinné děti, které zůstávají zbaveni vzdělání.
Často se nacházejí v situaci, kdy není možné, aby se vrátili zpět do své staré školy.
V Nizozemí probíhá projekt „Herstart“ (nové nastartování), jenž vychází
z ministerstva a je prováděn prostřednictvím regionálních znaleckých center (expertisecentra). Týká se velké části dětí a mladistvých a má dva záměry: -
určit jaká škola bude nejlépe vyhovovat dítěti, které bylo delší dobu
-
v centru pozornosti stojí dítě, které si musí znovu zvyknout učit se a
doma
pravidelně navštěvovat školu.
Po splnění níže uvedených podmínek bude dítě zařazeno do programu: -
dítě musí být minimálně 4 týdny doma, bez toho aniž by byla
-
o dítěti musí mít přehled úředník starající se o povinnou školní
-
dítě nesmí mít od komise pro udělování indikací stanovenou žádnou
-
u dítěte nesmí probíhat proces k udělení indikace
perspektiva umístění ve škole
docházku
indikaci (ta rozhoduje o zařazení dítěte do jednotlivých typů škol)
Projekt je koordinován oblastně a řízen z regionálních znaleckých center.
Školou povinni žáci program absolvují během 13 týdnů, kde se „obrousí“ jejich situace.
Tato perioda proběhne v následujících krocích:
1. vybrat si / prověřit minulost (selecteren / screene) 2. učit se (leren)
3. indikovat (indicieren)
4. umístit v obvyklém nebo speciálním školství v závislosti na přidělených indikacích (plaatsen in regulier of speciaal onderwijs, 40
afhankelijk van de indicatie).
Pokud chtějí rodiče nebo učitelé získat více informací o tomto projektu,
mohou se kontaktovat s koordinátorem v jejich vlastním regionu. Také si mohou objednat brožuru, v níž se mohou dočíst o celkovém pojetí projektu Herstart.
V České Republice dělíme žáky do tříd, zatímco v Holandsku jsou děleni
do skupin (groep). Základní škola (de Basisschool) obsahuje osm skupin, jenž jsou rozděleny podle věku dětí následovně:
1. skupina (Groep 1) věk dětí 4-5 let
2. skupina (Groep 2) věk dětí 5-6 let 3. skupina (Groep 3) věk dětí 7 let
4. skupina (Groep 4) věk dětí 8-9 let 5. skupina (Groep 5) věk dětí 10 let 6. skupina (Groep 6) věk dětí 11 let
7. skupina (Groep 7) věk dětí 12 let
8. skupina (Groep 8) věk dětí 13 let
V Holandsku tedy nemají mateřšké školy, jejich funkci zastává skupina
první a druhá.
Vyučování v Nizozemí je placeno úřadem z daňových peněz. Pokud je žák
školou povinen (leerplichting) neplatí školné. To ovšem neznamená, že vzdělání
nestojí žádné peníze. Školy žádají rodiče, aby platili další školní aktivity svých dětí. Příspěvky rodičů jsou naprosto svobodné. Pokud rodiče žádný příspěvek na
své dítě neposkytnou, nemohou pak počítat, že se jejich potomek zúčastní všech
dalších akcí. Peníze z rodičovských příspěvků se používají na festivaly, plavání,
kulturní aktivity a na čas, jenž tráví děti ve škole i po vyučování, někdy se z nich platí i pomocná osoba na inventární práce.
Některé školy žádají příspěvek na rok, jiné požadují peníze před každou
speciální aktivitou. Rodičovské příspěvky se pohybují v rozmezí od několika desítek do několika tisíc Eur za rok.
Školné platí rodiče od školního roku, kdy jejich dcera nebo syn dovršili 16
let. Tyto peníze se platí informační správní skupině (Informatie Beheer Groep = IB-Groep). Rodiče také mohou zažádat o „ústupek“ z placení školného.
41
Čas strávený ve škole určují úřady. Mají svá ustanovení, kolik hodin
nejméně musí být žák ve škole. Tato doba je úměrná věku dítěte. První čtyři roky tráví děti denně ve škole méně hodin než v dalších čtyřech letech.
Školy samy si však stanoví, kdy vyučování začíná a kdy končí. K tomu se
mohou vyslovit také rodiče. Jeden školní den dělá maximálně pět a půl hodin.
Většina škol v Holandsku začíná každé ráno v 8.30 hodin nebo v 8.45
hodin. Konec vyučování je ve 12.15 hodin, kdy si pro děti mohou přijít rodiče. Škola by se měla postarat o děti, které zůstávají ve škole přes oběd. Ty které
navštěvují speciální školy v nich většinou zůstávají, vyučující se postará o jejich bezpečnost a vyplní tento čas odpočinkem.
Zpět do školy se dítě vrací ve 13.00 hodin a začíná odpolední vyučování,
jenž trvá do 15.30 hodin. Nejmenší děti jej vyplňují hrami, písněmi, čtením a
posloucháním pohádek, pobytem na dětském hřišti, v zimních měsících je tato činnost doplněna videem. Starší děti se odpoledne věnují výuce, která je proložena zábavnou činností. Nejstarší žáci tráví celé odpoledne učením.
V Holandsku má školní rok také deset měsíců. Během letních prázdnin je
Nizozemí rozděleno do tří regionů: severní, střední a jižní. Letní prázdniny
začínají v každém regionu jiným datem. Kdy prázdniny začínají a jak dlouho trvají, rozhodne sama Školská správa. (Většina Školských správ následuje Školní radu).
Motto všech holandských škol je udržovat neustále pozitivní kontakt s
rodiči. O všem je včas informovat, vše vyřešit společně. Základní škola musí rodičům pravidelně sdělovat, jak si jejich dítě ve škole vede.
Mnoho škol organizuje pro všechny rodiče z každé skupiny (třídy)
informační večer (Informatieavond), kde vysvětlí skupinový (třídní) učitel, jak rozvrhl celý školní rok. Tento večer je pořádán na začátku školního roku.
Další setkání rodičů se zaměstnanci školy probíhá na tzv. kontaktním
večeru (Contactavond). Rodiče jsou pozváni ke krátkému rozhovoru se skupinovým učitelem, mají tak výbornou příležitost k osobním otázkám týkajících se učení svého dítěte. Kontakt
školy
s
rodiči
zajišťují
také
tzv.
rodičovské
večery
(Ouderavonden) nebo školní konference (Schoolconferenties). Zde mohou
všichni rodiče promluvit se školním týmem (schoolteam) a někdy také se 42
zástupcem Školské správy. Na večeru či školní konferenci je možné probrat otázky týkající se školního řádu. Obě schůze se pořádají většinou jednou za rok.
Mnoho rodičů vyzvedává své dítě přímo ve škole. I to je příhodný
moment promluvit si s učitelem nebo si dohodnout schůzku, neboť holandským pedagogům nekončí pracovní doba zvoněním, ale zůstávají po vyučování ve škole a jsou k dispozici rodičům. Učitelé uvítají, když rodič sám projeví o své
dítě zájem. Jsou velice vstřícní a ochotně vše vysvětlí a poradí, je-li třeba.
Zastávají heslo: Rodiče jsou naši hosté. Rozhovor může být uskutečněn
přímo ve škole nebo doma, na většině škol dávají učitelé přednost domácí návštěvě, přicházejí tak do domu dětí, jenž učí. (to je vynikající možnost poznat
životní prostředí dítěte.) Pokud se vyskytnou sebemenší problémy, škola, i učitel
je okamžitě řeší spolu s rodiči. Návštěva pedagoga v domácím prostředí je povinná u všech dětí od první do páté skupiny.
Žáci v Nizozemí nedostávají v pololetí ani na konci roku vysvědčení se
známkami jako děti v
českých školách. Místo toho obdrží třikrát ročně; v
listopadu, v březnu a v červnu, slovní hodnocení, jenž důkladně popisuje jejich školní prospěch a hlášení („rapport“) se studijními výsledky v jednotlivých předmětech (viz příloha 2A – 2D).
Všechny školy v Nizozemí si mohou určit vlastní cíl výuky a usilovat o něj,
hledat nové způsoby i náměty, jenž jsou pro školu i pro žáky důležité. Samy školy si určí, jakým způsobem budou vyučovat a tyto informace zveřejní ve
školním průvodci. Vyučovat smí pouze diplomovaný učitel. Školská inspekce
(onderwijsinspectie) kontroluje všechny školy, jak plní pravidla stanovená úřady.
Školní průvodce
(schoolgids) je dokument, v němž škola přesně
informuje rodiče, jaké cíle si stanovila, jak jich chce dosáhnout a s jakými
výsledky počítá. Popisuje také veškerou speciální péči pro žáky s potížemi v učení nebo s problémy v chování a vysvětluje, jak se tato péče provádí. Tento školní průvodce může rodičům pomoci s výběrem vhodné školy pro jejich dítě.
Školní průvodce podává tedy veškeré důležité informace, jenž by měli rodiče vědět.
Mimo školního průvodce dostávají rodiče do rukou i školní plán
(schoolplan). Ten popisuje způsoby, jimiž se bude v nadcházejících čtyřech 43
letech vyučovat. Je rozdělen na 1. - 4. skupinu, na 5. - 8. skupinu. Každá škola zde musí povinně zveřejnit úroveň vyučování a svoji celkovou kvalitu.
Het basisonderwijs (základní vzdělávání), jehož název již mnohé
napovídá, tvoří základ pro veškeré další vyučování. Je určeno všem dětem ve věku od 4 do přibližně 12-13 let.
V zákonech je popsána řada nařízení, jenž musí primární vyučování
splňovat. Jeden z hlavních příkazů je, že školní výuka musí proběhnout v
základních znalostech, a to v holandštině a v matematice. Vedle těchto znalostí, je potřeba žáky naučit také obratnosti a úsudku, který v dnešní době potřebuje
každé dítě. Kreativita, sociální a emoční rozvoj patří k základním prvkům školní výuky. Školy musí věnovat pozornost i otázkám společného soužití s lidmi, jenž
přichází z jiných zemí a mají odlišné způsob žití. Děti se učí respektovat ostatní kolem sebe.
Pokud dítě dosáhne 2 nebo 3 let věku, musí rodiče začít přemýšlet, do
jaké základní školy ho přihlásí. Je to velice důležité rozhodnutí, neboť čas strávený v první skupině je startem do celého dalšího vzdělávání. Pro některé
děti organizuje škola speciální aktivity, jenž jim usnadní svůj začátek ve škole. Školy na tuto pomoc obdrží peníze navíc.
V Holandsku je pro každé dítě, které dovrší čtyř let, škola povinná.
Některé školy zvou děti starší 3 let na pár dní do vyučování, aby se se školou seznámily.
Pokud dítě dosáhne 3 let, zašlou rodiče do školy obecný dopis, v němž se
jejich syn nebo dcera na tuto školu hlásí a kdy se přijde zapsat. Na které škole se dítě zapíše, určí samozřejmě rodiče sami. Neměli by však s výběrem školy čekat příliš dlouhou dobu.
V Nizozemí se vyskytuje velké množství různých typů škol, jsou to: -
Školy veřejné (openbaare scholen) nejsou „omezovány“ náboženstvím nebo životním vlastním přesvědčením. Jsou otevřeny pro všechny děti. Tyto školy z pravidla řídí obce a navštěvuje je asi třetina holandských dětí.
44
-
Školy speciální (bijzondere scholen) jsou „omezovány“ náboženstvím nebo životním krédem. Jako např. školy katolické, protestantsko-
křesťanské, židovské, islámské, hinduistické, humanistické nebo svobodné (vrije). Jsou školami více speciálními než veřejnými a navštěvuje je druhá třetina dětí z Holandska. -
Školy „svobodné“ (vrije scholen) kombinují
„omezení“ lidskými
názory s výchovnými metodami. Jsou neutrální, jako příklad lze uvést školy pro obecné blaho (Nutsscholen).
-
Jako poslední uvádím školy, které organizují výchovu specifickými
nebo výukovými metodami, např.: Montessori, Freinet, Jenský plán nebo Dalton.
Základní školy musí splňovat dané směrnice primárního vzdělávání
(primair onderwijs). Jejich funkcí je připravit dítě na následné pokračující vzdělávání.
Pokračující vzdělávání Po základní škole mohou děti dále studovat v následném pokračujícím
vzdělávání (voortgezet onderwijs). Zahrnuje: Střední přípravné vzdělávání k povolání
(Voorbereidend middelbaar beroepsonderwijs en praktijkonderwijs - VMBO) Trvá 4 roky a probíhá ve 4 učebních etapách: -
-
teoretická (theoretisch)
společná (gemende)
rámcově profesně zaměřená (kaderberoepsgerichte)
základní profesně zaměřená (basisberoepsgerichte)
Každá nabízí jiné možnosti ve středním profesním vzdělání (middelbar
beroepsonderwijs – MBO). První tři vzdělávací cesty leží blízko sebe. Kromě učebních cest zná VMBO 4 úseky s pevným balíčkem oborů: -
technika (techniek)
45
-
péče a zdraví (zorg en welzijn)
ekonomie (ekonomie)
zemědělství (landbouw)
Tyto 4 úseky se dále dělí na 14 oddělení, jenž nabízejí specializace, např.
stavební technik (bouwtechniek) nebo ošetřovatel (verzorging). Na konci
druhého roku si žáci zpravidla vybírají jaký úsek budou chtít studovat. Po ukončení Středního přípravného vyučování k povolání (VMBO) pokračuje
většina žáků ve studiu středního profesního vzdělávání (MBO), malá část postupuje dále na Vyšší všeobecné pokračovací vyučování. Vyšší všeobecné pokračovací vzdělávání
(Hoger algemeen voortgezet onderwijs – HAVO)
Dlouhé 5 let, je především přípravou na vyšší vyučování k povolání
(hoger beroepsonderwijs).
Přípravné vědecké vzdělávání
(Voorbereidend wetenschappelijk – VWO) Trvá
6
let
a
představuje
přípravu
k
vědeckému
vyučování
(wetenschapelijk onderwijs – WO). Patří sem školy s vědeckou přípravnou výukou (Atheneum) a Gymnasia. Od 4. ročníků vyššího všeobecného
pokračovacího vyučování (HAVO) a od 4. ročníků přípravného vědeckého
vyučování (VWO) probíhá vzdělání formou samostatného studia (studiehuis).
Studenti si mohou vybrat ze 4 profilů: -
-
příroda a technika (natuur en techniek)
příroda a zdraví (natuur en gezondheid)
ekonomie a obchodní společnost (economie en maatschappij)
kultura a lidská společnost (cultuur en maatschappij)
Profil souvisí se vzdělávacím programem, který je připravuje na vyšší
vzdělání. Všechny profily mají společnou část. Vedle toho je díl, který souvisí s obory, jenž uzavírají vybrané profily. Na konec je dán volný prostor, kde si
studenti mohou vybrat obor vyplývající z jiného profilového úseku. Tímto jsou studenti stimulování k větší samostatnosti, zodpovědnosti, k samostatnému plánování, kreativitě, k vytvoření vlastního názoru a …projevu a je zde dána větší šance postoupit do vyššího vzdělávání.
46
Střední profesní vzdělávání (Middelbar beroepsonderwij - MBO) Nabízí velký počet možností zaměstnání od pekaře a řezníka k množství
dalších funkcí. Pro tento typ vzdělání se rozhodne přibližně každý rok 435 000 studentů, je nabízeno ve 4 úrovních (niveaus): -
asistent (de assistentopleiding) trvající půl až 1 rok, připravuje k
-
základní profesní vzdělání (de basisberoepsopleiding) trvající 2 až 3
-
odborné vzdělání (de vakopleiding) trvající 2 až 4 roky, vede ke
-
střední všeobecné vzdělání (de meddenkaderopleiding) trvající 3 až 4
jednoduchému vykonávání práce.
roky, připravuje k vykonávání práce
kompletnímu samostatnému vykonávání práce
roky a specializované vzdělání (specialistenopleiding) trvající 1 až 2
roky.
Připravuje
jedince
ke
jednoduchému provádění práce.
kompletnímu
samostatnému
a
Žák, jenž získal vzdělání v úrovni 4 (střední všeobecné vzdělání), může
přestoupit na vyšší profesní vzdělávání.
Vyšší vzdělávání Vysoké školy ve vyšším profesním vzdělávání (Hoger beroeps onderwijs – HBO)
Univerzity ve vědeckém vzdělávání (Wetenschappelijk onderwijs WO)
Kvalitu těchto škol zajišťuje Holandsko – Vlámská akreditační instituce (Nederlands – Vlaamse Accreditatie organisatie NVAO).
Vzdělávací komise má dozor přibližně nad sedmdesáti vysokými školami
a Univerzitami, jenž jsou financovány prostřednictvím zodpovědných úřadů. Stejný dohled má nad školami, které nejsou financovány úřady. Tento dozor je uspořádán v zákoně o vyšším vzdělání a vědeckém zkoumání.
47
Vzdělávání dospělých Je určeno jedincům starších 18 let, nabízeno krajskými vzdělávacími
centry (Regionale Opleidingen Centra = ROC's). Má tyto možnosti: Vyšší vzdělávání
(Hoger onderwijs – HO) Střední profesní vzdělávání
(Middelbar beroepsonderwijs - MBO) Kvalifikační kurzy
probíhají ve skupinách: 1.
Následné všeobecné vzdělání dospělých
(Opleidingen voortgezet algemeen volwassenenonderwijs VAVO)
Je určeno pro ty, jenž chtějí získat diplom nebo certifikát z VMBO, HAVO nebo VWO. 2.
Vzdělávání zaměřené na společenskou funkci
(Opleidingen gericht op breed maatschappelijk functioneren).
Jsou to především kurzy, které zkvalitňují schopnost samostatně fungovat a jednat v běžných situacích, jako je např. kontakt se školou a nebo kontatk se zdravotní pojišťovnou. Kurzy učí lépe se vyjadřovat, číst, naslouchat, počítat atd. 3.
Vzdělání směřované k sociálním dovednostem
(Opleidingen gericht op sociale zelfredzaamheid).
Cíle tohoto vzdělání jsou zaměřeny na účastníky, kteří jsou na nižší
úrovni v určitých oblastech např. počítání nebo v oblasti sociální dovednosti. 4.
Vyučování Nizozemštiny
(Opleidingen NTI – Nederlands als eerste taal).
Snaha prostřednictvím jazykových kurzů pomoci cizincům nebo
lidem s nízkou úrovní dovednosti v Holandštině, zdokonalit se v této
řeči. Jednotlivé obce se musí postarat o kvalitní nabídku těchto jazykových kurzů a nabídnout je krajským centrům.
48
Důležitou součástí celého školského systému jsou regionální vzdělávací
centra (opleidingscentra ROC's), jenž zajišťují nabídku všech forem přípravného vyučování k povolání a vzdělávání. Mimo těchto center vznikají organizace
zaměřené na specializované nabídky vzdělávání, např. studium grafických technologií.
Možnosti vzdělávání tělesně postižených Jaké mají tedy možnosti vzdělávaní a profesního uplatnění děti s
tělesným postižením? Záleží na typu postižení dítěte a kritériích. Dalším
důležitým faktorem je oblast škol a pedagogické pojetí. Děti s postižením se mohou vzdělávat v: -
obvyklých základních školách •
-
•
zůstane v bližším okolí svého bydliště
•
jsou určeny pro žáky s potížemi v učení a s výchovnými problémy
školách speciálních pro základní vzdělávání • •
-
dítě se bude více setkávat s dětmi intaktními
je zde vždy k dispozici potřebná pomoc a péče pocit bezpečí
•
tyto body můžeme aplikovat i u škol pro speciální vzdělávání
•
jsou určeny pro tělesně postižené jedince se sníženým intelektem
školy pro speciální vzdělávání
a pro jedince s problémy v chování
Možnosti speciálního vzdělávání
Speciaal basisonderwijs - speciální základní vzdělávání, se zaměřuje na
děti s učebními a výchovnými problémy, obtížně se učící a děti, které byly
ohroženy ve svém vývoji.Vzdělání je zaměřeno hlavně, na zpětné umístění dětí
do obvyklých škol. Pokud není možné umístit žáky zpět do obvyklých škol, je vzdělávání zaměřeno na následování pokračujícího vzdělávání. Speciaal scholen voor basisonderwijs -
speciální školy pro základní
vzdělávání pracují společně s projektem „Společně do školy“ (Weer Samen Naar
49
School = WSNS). Přibližně jedno až pět dětí na základní škole potřebuje nutně během kratší nebo delší doby zvláštní péči a doprovod. Př.: dítě má problémy s
učením nebo problémy s chováním. Ale také vysoce nadaní žáci potřebují specifickou pozornost. Tato spolupráce je zodpovědná za dobré vzdělávání všech žáků ve škole. Tam, kde školy zahrnují do svých osnov projekt WSNS, nesou
název SBAO školy (speciaal scholen voor basisonderwijs = speciální školy pro
základní vzdělávání). Tyto školy mají extra prostředky. Děti potřebující speciální ortopedickou, ortodidaktickou péči a větší pozornost, nezakotví automaticky ve speciálních školách.
Cílem, úkolem projektu je dosáhnout co největší možnosti doprovodu a péče pro
žáky na základních školách. Proto také intenzivně spolupracují speciální školy se základními školami.
Speciální školy spadají pod stejný zákon jako školy základní. Jedná se o zákon primárního školství, vzdělávání a vyučování (de Wet op het Primair Onderwijs).
Pro obě školy platí stejné hlavní body, např. předpokládané části, týkající se toho, co vše musí žáci znát a umět na konci základních škol.
Ve speciálních školách pro základní vzdělávání se mohou vzdělávat žáci maximálně do 14 roku svého života.
Speciaal vortgezet onderwijs – speciální pokračující vzdělávání, je
jedna z forem vzdělávání pro žáky. Tito žáci mohou oprávněně studovat v podporované cestě k učení a v praktickém vzdělávání, obě tyto možnosti patří pod VMBO – střední přípravné vyučování k povolání.
Podporovaná cesta k učení (leerwegondersteuning) je určena žákům,
kteří jsou pozadu, zaostávají nebo mají jiné problémy, ale v principu mají dostatečnou kapacitu k získání VMBO diplomu. Žáci dostávají „péči na míru“, náklady a forma podporované cesty k učení je individuálně rozdílná.
Praktické vzdělávání (praktijkonderwijs) je významné pro žáky, o
kterých víme, že se jejich situace ve vzdělání nezmění a také se u nich
nepočítá s uzavřením podporované cesty k učení diplomem. Toto praktické vyučování nepřipravuje, v protikladu s učebními cestami, žáky na střední
profesní vzdělávání, ale připravuje je na uplatnění v regionálním trhu práce (arbeidsmarkt).
50
Speciaal onderwijs – speciální vzdělávání je uskutečňováno ve školách
pro speciální vzdělávání, ve školách pro pokračující speciální vzdělávání a v kombinovaných školách pro speciální a pokračující speciální vzdělávání.
Školy v tomto vzdělávání jsou určeny pro žáky s postižením
(handicapem), nemocné nebo s problémy v chování. Pro tyto děti je celkem deset druhů škol, které se nachází ve 4 skupinách (clusters):
1. cluster 1 – školy pro zrakově postižené (visueel gehandicapte) děti nebo děti s více vadami (meervoudig gehandicapte) + zrakovým postižením
2. cluster 2 – školy pro hluché (dove), špatně slyšící (slechthorende) děti
a děti s těžkou poruchou řeči (ernstige spraakmoelijkheden) + připojení dalšího postižení
3. cluster 3 – školy pro tělesně postižené (lichamelijk gehandicapte)
děti, velmi obtížně se učící (zeer moeilijk lerende) děti a školy pro dlouhodobě nemocné (langdurig zieke) děti s tělesným postižením nebo kombinace více vad s tělesným postižením
4. cluster 4 – školy pro velmi obtížně vychovatelné (zeer moeilijk opvoedbare) děti, děti dlouhodobě nemocné s jiným než tělesným postižením, do této skupiny také patří vzdělávání dětí ve škole, jenž
spolupracují s pedologickými institucemi (tyto instituce jsou svázány s nizozemskými univerzitami a sociálními asistenty ve speciálním školství).
Žáci mohou do svého 20 roku věku navštěvovat speciální školství.
Následné speciální školství a vzdělávání spadá pod zákony znaleckého centra
(de Wet op de Expertisecentra = WEC). V Nizozemí se nachází rada zákonů znaleckých center (WEC-Raad), která pečuje o speciální školství, vzdělání a vyučování. Pod tuto péči spadají školy, instituce, ústavy, regionální znalecká
centra a vše co s tímto vztahově souvisí. WEC-Raad formuluje strategické řízení
a stimuluje speciální vzdělávání. 4 skupiny uvedené výše může na žádost spojit, stejně tak může WEC-Raad vystupovat jako mluvčí specifických zájmů těchto skupin.
V průvodci primárním vzděláváním (patří sem – školy základní,
speciální, školy pro speciální základní vzdělávání), který vydalo Ministerstvo
vzdělávání, kultury a věd (ministerie van Onderwijs, Cultuur en Weteschappen) si rodiče přečtou co mohou od škol očekávat a jaká nabídka péče je pro jejich
51
děti nutná. Při výběru vhodné školy jsou rodičům nápomocny níže uvedené okruhy:
1. vyzkoušet si oblast – je dobré, když se rodiče zúčastní některého
informačního dne či večera pořádaného školou, domluví si návštěvu ve škole, shlédnou fungování školy a porozhlédnou se po okolí
2. více dětí s postižením – také je důležité se zeptat zda škola již má
zkušenost s dětmi s postižením, zda učitelé již pracovali v rolích asistentů a zda již pracovali s těmito dětmi
3. zkušenost jiných – rodiče se ptají rodičů postižených dětí na jejich zkušenosti
se
základní
rodičovského shromáždění
školou,
většinou
prostřednictvím
fora
4. školní průvodce – každá škola vydává tuto brožurku, kde představuje nadstandardní
péči,
kterou
poskytuje
potřebným
žákům,
dále
představuje vedení a přístup školy ke vzdělání a žákům, .rodiče zde
mohou nalézt vše o totožnosti školy, o výsledcích, o způsobu vyučování, o školním časovém rozvrhu a mimoškolních aktivitách.
Vlastní zkušenost z vybraných škol Na dalších stránkách se zaměřuji na základní školu, speciální školu
Lyndensteyn a speciální školu de Lelie.
Základní škola je rozdělena do osmi skupin podle věku žáků. Uvedu zde
vyučování v první a druhé skupině tak, jak jsem ho mohla sama poznat.
První skupinu navštěvují čtyřleté děti. Ve spojitosti s nimi nemůžeme
ještě mluvit o klasickém školním vyučování. Čas ve škole tráví hrami, písničkami a pohádkami.
Začátek vyučování je velice volný. Děti si společně sednou do kruhu a
přivítají nový den písničkou. Doplněním písniček jsou obrázky nebo ukazování jednotlivých částí lidského těla. Dále si všichni společně zopakují dny v týdnu,
barvy, při čemž má paní učitelka po ruce obrázky. Dalším bodem na začátku dne je docházka. Společně zkontrolují, kdo chybí. Potom si vyprávějí zážitky z
předchozího dne, je-li pondělí, pak jak strávily víkendové dny. Po této volně a 52
klidně strávené půlhodině si děti vezmou židličky a odchází na dětský televizní program. Za 20 minut se vrací do třídy, vezmou si oblečení na tělesnou výchovu a přecházejí do malé tělocvičny. Po návratu ze sportování si opět sesednou do kroužku a paní učitelka čte příběh, pohádku, o níž pak vedou společný rozhovor.
Následuje „úkolová“ část dne. Na nástěnce ve třídě jsou u jména žáčka tři
barevná polička, jenž znamenají úkoly. Ty musí každé dítě během týdne splnit, samo se však rozhoduje, kdy je provede. Úkoly jsou např.: opakování barev,
části lidského těla, ovoce, zeleniny, rozeznávání tvarů a velikostí, zhotovení jednoho výrobku z papíru, či plastelíny.
O přestávce si děti rozdají svačinky, sedí na židličkách a poslouchají
příběh, jenž čte paní učitelka. Po jídle tráví žáci přestávku dle počasí, v zimních měsících ve třídě, na jaře a v létě běhají venku na hřišti. Pokud jsou děti ve třídě,
přichází dvě dívky z vyšších skupin a hlídají je. Po pauze si děti ve třídě hrají. Připraveno je lego, panenky, různé skládačky, leporela, domino, obrázkové
karty, auta, ale i zařízená dětská kuchyňka. Jakmile paní učitelka zacinká
zvonečkem, děti si přestanou hrát, vše uklidí na své místo, sednou si ke stolečkům a začíná společná činnost. Učí se novou písničku, vystřihují a lepí
obrázky, kreslí na dané téma, modelují z plastelíny či moduritu. Děti z
přistěhovaleckých rodin odcházejí za jinou paní učitelkou a učí se s ní holandskou řeč (je to většinou 30% dětí ve třídě).
Počet dětí v první skupině nepřesahuje číslo 20. Pokud je ve třídě
integrovaný žák, počet nepřevyšuje 8 žáků.
Třídy jsou velice vkusně zařízeny. Jednoduché, ale účelné vybavení,
převládá barevná výzdoba, veselé obrázky. Žáci v první skupině sedí u kulatých stolečků po pěti. Každé dítě má svoji židličku se jménem.
Na konci první skupiny musí žák bezpečně znát všechny barvy, tvary
obrazců a rozpoznat velikosti. Musí také vědět, jak se jmenuje a kolik je mu let.
Druhá skupina, kterou navštěvují děti ve věku 5-6 let, se od první příliš
neliší. Začátek dne je obdobný, pouze s tím rozdílem, že k opakování barev,
tvarů a velikostí přibývá ještě počítání do 10, jenž se děti postupně učí. I v této
skupině se převážná část dne odehrává v kruhu. Děti jsou tak na stejné úrovni, mají všechny stejné slovo.
Knížky jsou již obsahově složitější, také v písních se odehrává určitý děj.
53
V druhé skupině již také sedí žáci v lavicích, které jsou vhodně rozmístěny
po ploše třídy. Může se tak kombinovat vyučování v lavicích s vyučováním v kruhu. Děti jsou již samostatnější, proto provádí každý den po dvojicích službu.
Začátkem ledna si děti zkouší psát své jméno houbou na velký formát
balícího papíru. Postupně se velikost papíru zmenšuje, houba přechází v
měkkou pastelku, dále v tužku (jako u nás). Děti obtahují tvary obrazců, dokreslují chybějící části obrázků, porovnávají množství a zakreslují ho.
Na konci května provádí všichni žáci z druhé skupiny tzv. postupovou
zkoušku.
(viz příloha 3A – 3D). Ta obsahuje 20 listů, jenž děti vyplňují. Touto zkouškou
se zjišťuje celková úroveň dítěte: motorické dovednosti, koordinace oko – ruka,
orientace v prostoru, ale také upřednostňování jedné ruky. Žáci, kteří zkoušku
úspěšně absolvují, přecházejí v září do třetí skupiny. Pokud dítě v této zkoušce neobstojí, má možnost si ji začátkem září zopakovat. Neuspěje-li ani v září, zůstává ještě ve druhé skupině.
Ve druhé skupině se provádí mnoho aktivit na rozvoj pozorování,
koordinaci oko – ruka, na jistý úchop psacího náčiní a dobrou prostorovou
orientaci. Děti by měly chápat pojmy - nahoře, dole, vpředu, vzadu, apod. Toto vyučování se dá zobecnit i na další základní školy v Nizozemí.
Lyndensteyn
Škola Lyndensteyn je školou pro speciální a pokračující speciální
vzdělávání.
Zdrojem názvu školy Mytyl a Tyltyl je pohádkový příběh „De Blauwe Vogel“
(modrý pták) od belgického spisovatele Maurice Maeterlinka. Hlavní postavou příběhu je chlapec Tyltyl a jeho sestra Mytyl. Tito dva mladí hrdinové darují svoji třpytivě modrou hrdličku nemocné dívce, která se díky tomuto daru uzdraví.
Školu navštěvují děti a mladistvý ve věku od 4 do 20 let. Jsou postiženi
tělesně nebo více vadami a nebo jsou dlouhodobě nemocni.
Žáci jsou školou připravováni na plnohodnotné uplatnění ve společnosti. Je zde
také spolupráce se 150 žáky v běžným školách, jenž využívají ambulantního
54
asistenta. Jedná se o školu otevřenou pro všechny žáky, jenž mají indikaci stanovenou pro vzdělávání tohoto typu.
Terapie a obsluha jsou zařazeny ve školním čase. Pro někoho může být
fyzioterapie důležitým doplňkem školního programu, pro někoho jiného to může být plavání nebo hudba. Od roku 1999 pracuje škola společně
s revalidačním centrem ve formě Eén Kind Eén Plan = EKEP (jedno dítě jeden plán). V této formě napomáhá žákům tým školních pracovníků a tým
pracovníků z revalidačního centra. Každý týden pořádají oba týmy „sezení u stolu“, kde probírají možnosti jednotlivých žáků. Jsou zde pevně určeny cíle pro
následující období a také jsou zde zhodnoceny dřívější stanovené cíle. Kromě
tohoto „sezení“ probíhá jednou až třikrát do roka KinderRapportage (podávání zpráv o každém dítěti rodičům).
Primární speciální vzdělávání ve škole Lyndensteyn je určeno pro žáky
od 4 let do 12 let věku a pracuje se 4 učebními cestami (leerroute): -
-
Leerroute 1 •
žáci ovládají učební látku skupiny 7 a 8 z obvyklých základních
•
v této učební cestě je IQ žáků vyšší než 90
•
zahrnuje „normálně“ se učící děti
•
žáci ovládají učební látku skupiny 6 z obvyklých základních škol
Leerroute 2
• -
-
škol
v této učební cestě je IQ žáků 80-90
•
zahrnuje „normálně“ se učící děti
•
žáci ovládají učební látku skupiny 3,4 a 5 z obvyklých základních
•
v této učební cestě je IQ žáků 70-80
Leerroute 3 škol
•
zahrnuje obtížně se učící děti
•
žáci ovládají učební látku skupiny 3 a nižších z obvyklých
•
v této učební cestě je IQ žáků 50/55-70
Leerroute 4
základních škol
55
•
zahrnuje velmi obtížně se učící děti (většinou jsou to děti postižené více vadami)
Studijní výsledky jsou srovnávány se žáky v běžném vzdělávání. Tímto je
dána lepší možnost připojení se k „normálním“ obvyklým školám a nebo k jinému pokračujícímu vzdělávání.
Úroveň (niveau) každého žáka je stanovena pomocí učebních výsledků,
sociálně – emočního fungování a prostřednictvím IQ.
Vyučování je přizpůsobeno možnostem každého dítěte. To je možné díky
zmenšenému počtu žáků ve skupinách a díky speciálním vědomostem učitelů a třídních asistentů.
Dvakrát do roka se sestavuje školní zpráva, kde je napsáno, která učební
látka činí žákovi potíže a naopak. Škola ve zprávě sleduje spravedlivě studijní
výsledky každého žáka, kde je silnější stránka žáka a postižení zde tolik „nepřekáží“.
Pokračující speciální vzdělávání je určeno pro žáky od 12 let do 20 let
věku a pracuje také se 4 učebními cestami (leerroute): -
Leerroute 1 •
studenti musí být schopni dosáhnout VMBO (Střední přípravné vzdělávání k povolání) vzdělání v úrovni profesního zaměření nebo v úrovni teoretické učební cesty
• -
IQ studentů je vyšší 90
•
zahrnuje „normálně“ se učící děti
•
studenti musí být schopni dosáhnout jednoho nebo více VMBO
Leerroute 2
(Střední přípravné vzdělávání k povolání) certifikátů na úrovni základního profesního zaměření učební cesty
• -
v této učební cestě je IQ studentů 80-90
•
zahrnuje „normálně“ se učící děti
•
studenti pracují na úrovni praktického vzdělávání a mohou
•
IQ studentů dosahuje úrovně 70-80
Leerroute 3
•
obdržet školní certifikát
zahrnuje obtížně se učící děti
56
-
Leerroute 4 •
studenti pracují na úrovni V.S.O. - ZML (pokračující vzdělávání
•
v této učební cestě je IQ studentů 50/55-70
•
pro velmi obtížně se učící) a mohou obdržet školní certifikát
zahrnuje velmi obtížně se učící děti (většinou jsou to děti postižené více vadami)
Skupiny se naplňují do 10 studentů. Pro každého žáka bude, na základě
jeho stáří, učebních možností a předpokladů ke zlepšení, utvořen balíček oborů. Učební lekce trvají 30 minut. Zvláštní pozornost je věnována samostatné práci studentů.
Žáci, kteří se setkali s omezením jako s následkem svého postižení nebo
dlouhodobé nemoci, mají nárok na ambulantního asistenta. Tato podpora je poskytována v rámci této školy nebo školy dítěte, ve které je vzděláváno.
Prostřednictvím této možnosti mohou dostat děti extra péči, ale zároveň je jim dána příležitost se vzdělávat v obvyklých školách.
- Ambulantní asistent školy Lyndensteyn má za úkol: •
poskytovat informace o povaze postižení a povaze nemoci
•
poskytovat radu při výběru učebních a potřebných pomůcek a při
•
přispívat svoji pomocí při tvorbě asistentského plánu a plánu práce
• • •
výběru vhodného nábytku
provádět šetření a pozorování
nabízet kolegiální oporu obvyklým školám koordinovat specifickou péči o žáky
•
zamýšlet se společně o budoucích možnostech žáků
-
Peventieve Ambulante Begeleiding (preventivní ambulantní asistent)
Škola nabízí dvě specifické formy ambulantního doprovodu: • •
-
je zaměřený na žáky potřebující doprovod kratší časový úsek
účelem možnosti obdržet preventivního ambulantního asistenta, je předcházet v budoucnu skutečnosti, že bude žák odkázán jen na speciální školství, vzdělávání a vyučování
Terugplaatsingbegeleiding (asistent pro zpětné umísťování) •
je určen pro žáky, kteří budou přemístěni ze speciálního vzdělávání nebo budou zpět navráceni do obvyklého školství
57
De Lelie
Škola se nachází v centru města. Patří k protestantsko – křesťanským
školám. Inspirace, služba bližnímu a síla vychází ze života Ježíše Krista, tak jak
je popsán v Bibli. Ve škole se pořádají biblické hodiny, modlí se, zpívají písně s křesťanskou tématikou, ale také slaví křesťanské svátky. Do této školy mohou
docházet děti i s jiným náboženským vyznáním např. islámské děti, kdy škola ctí jejich víru a zásady, jako je odmítání vepřového masa, slavení Ramadanu a jiných svátků. S každým rodičem škola projde své křesťanské zaměření.
Náplní práce je skutečná péče a podpora věnovaná každému svěřenému
žákovi.
Vzdělání a vyučování je zaměřeno opravdu jen na to, co se mohou
jednotlivé děti naučit a co mohou zvládnout, je zde dán důraz na sociálně – emoční rozvoj, vše je zaměřeno prakticky a je určováno intelektem dítěte.
Žáci mají speciální doprovod, péči a ochranu potřebnou k jejich spolehlivému vykonávání činností. Pokud je to co nejvíce možné, snaží se vést žáky k samostatnému uvažování, učení se a k sebeobsluze.
Na prvním místě zájmu školy stojí dobrý a pravidelný kontakt s rodiči. Škola se snaží stát na počátku pomoci rodičům s výchovou, poskytováním cenných rad a
metod, pořádáním pravidelných porad. Společná spolupráce napomáhá k nalezení nejvhodnějšího způsobu vzdělávání a péči obecně. Personální obsazení školy:
-
ředitel
zástupce ředitele
interní asistenti
ambulantní doprovod
stážisté
skupinoví učitelé
odborní učitelé • • • •
-
tělocvik
hudební zaměření
herní asistent
domácí práce
skupinoví asistenti
administrátor
58
-
logoped
psycholog
PAD koordinátor
asistent výpočetní techniky
-
sociální
pracovník
(není
zaměstnanec
školního
-
spolupráce s ortopedickým denním centrem – na základě této
zaměstnanec odloučených detašovaných pracovišť)
úřadu,
ale
spolupráce je možno rozvíjet děti s velmi nízkou úrovní (lager niveau) fungování
Školu navštěvují děti, jenž se velmi obtížně učí (zeer moelijk lerende
kinderen = ZMLK), mající deformace nebo poškození mozku a velké omezení.
Trvalé opoždění vývoje se odráží v jejich sociálně – emočním vývoji, v motorice i v průměrném chování.
Na začátku školního roku je počet žáků 100, z toho 44 žáků je v S.O.
oddělení (speciaal odnerwijs – speciální vzdělávání) a 49 žáků je ve V.S.O.
oddělení (vortgezet speciaal onderwijs – pokračující speciální vzdělávání) + zbývajících 7 žáků je umístěno ve vedlejším zřízení, které tvoří dvě skupiny. Rozdělení žáků je následující:
-
-
S.O. oddělení
má 4 skupiny z čehož jednu skupinu tvoří žáci s více vadami (meervoudig gehandicapt = MG), tato skupina se jmenuje S.O. - MG
V.S.O. oddělení
má také 4 skupiny z čehož je jedna skupina V.S.O.-MG. Celkově má tedy škola 8 skupin.
Názvy skupin jsou dány podle názvů květin. Pro speciální vzdělávání
(S.O.) jsou to Roos, Margriet, Zonnebloem, Iris (ta je určena dětem s více
vadami). Skupiny následného vzdělávání (V.S.O.) již nenesou názvy květin, jsou očíslovány od 1 do 3, vyjímku tvoří skupina žáků s více vadami, která se nazývá
Jasmin.
Věkové rozdělení do skupin je následující: -
-
S.O. - jsou zde žáci ve věku od 4 roků přibližně do 12/13 let V.S.O. – zde jsou zařazeni žáci ve věku od 12/13 do 20 let
59
Skupiny se tvoří podle rozumové úrovně dítěte, podle sociálně –
emočního chování, vývoje a schopnosti spolupracovat ve skupině. Děti
nemůžeme přesně rozdělit do skupin dle věku, jelikož mohou zůstat v kterékoliv
skupině dva nebo více roků. Učitelé se snaží pro celé školní období rozdělit děti tak, aby složení skupiny odpovídalo co nejvíce schopnostem dítěte. Počet žáků v
tomto typu školství má být oficiálně 12 na skupinu. Škola usiluje o zmenšení počtu, proto zařazuje do skupin 10 dětí a 7 dětí zařazuje do skupin pro žáky s více vadami.
Pokud přijde do školy nový žák, je možnost využít pozorovací periody.
Trvá pár dnů, kdy je žák umístěn do skupiny, o které si učitel myslí, že je pro něj nejvhodnější. Během tohoto umístění vyučující zjistí, zda usoudil dobře nebo přeřadí žáka do jiné skupiny a nebo si ponechá delší čas na pozorování.
Škola tvoří skupinový plán (groepsplan), kde stojí jednotlivé části
vzdělání, a ve které skupině a ve kterém školním roce budou vyučovány jednotlivé části.
Individuální plán (plan) vychází ze skupinového plánu a obsahuje
individuální specifické učební cíle, jenž jsou odlišné od skupinového plánu. Na začátku se každému studentovi musí navrhnout konkrétní cíle, ty pak budou
uplatněny v individuálním plánu. Obecným školním pravidlem je poskytovat co možná nejvíce šancí a příležitostí pro rozvoj každého žáka. Hlavní směry výuky nebo učební oblasti jsou:
-
vyprávění a komunikace
počítání a matematika
-
orientace ve společnosti, ve světě, orientace v prostoru, čase, v
-
zdravotní tělesná výchova
-
přírodě, v technice a práci
orientace v umění včetně kreslení a malování, manuální zručnost a dramatická výchova
Slouží jako jediná opora, podle které si jednotlivé skupiny tvoří svůj
rozvrh (viz příloha 4A – 4E), podle tohoto skupinového rozvrhu se tvoří učební
program pro každého žáka. V tomto individuálním učebním programu jsou některé předměty v daný den označeny výrazným znakem X. Takto označené
předměty musí žák v ten daný den absolvovat. U těch předmětů kde znak X
60
není, si žák sám volí v jaký den je bude absolvovat. Tuto volbu provede každý týden (viz příloha 5).
V následném speciálním vyučování (V.S.O. skupina) je kladen větší důraz
na praktické předměty a větší pozornost je směrována na přípravu pro období
doškolovacích kurzů prostřednictvím stáží (praxí). Příklad praktických a odborných předmětů – nakupování, vaření, pečení, domácí práce, osobní péče,
obsluha, administrativní dovednosti, sdělovací prostředky, technika, zpracování dřeva, počítače, výrobní a zahradnické práce.
Ve škole De Lelie mají plně vybavenou velkou kuchyni v níž se žáci
mohou učit základním dovednostem ve vaření a připravovat na další povolání.
Ke kuchyni také patří „restaurace“, speciálně zařízená místnost se stoly a
dalšími doplňky. Zde se vyučuje, prostřednictvím společných obědů skupin V.S.O. 2,3, správnému stolování, hygieně při jídle, poděkování, oslovení atp..
Společné stolování probíhá následujícím způsobem. V pondělí má v rozvrhu vaření 3. oddělení ze skupiny V.S.O. Dopoledne připravují společně vybraný
pokrm, který v přestávce na oběd servírují v „restauraci“ oddělení druhém ze skupiny V.S.O. Pak společně poobědvají.
Děti si mohou sami vyzkoušet být v roli obsluhujícího a naopak.
Metodika a témata praktického vyučování jsou postaveny na hlavních pilířích –
bydlení, práce a volný čas (rekreace). Cílem je připravit studenty na dobré fungování ve společném životě.
Pokud chtějí rodiče přihlásit své dítě do této školy, musí být prvně dítěti
udělena indikace, která určuje, zda dítě potřebuje ambulantní doprovod nebo
může být zařazeno do školy pro velmi obtížně se učící děti. Žádost nového žáka
podávají rodiče nebo jiní zákonní zástupci. Kompletní spis musí později poslat
skrze školu pro obtížně se učící děti dál na komisi stanovující indikace. Spis obsahuje žádost, zprávu psychologa, jenž nesmí být starší dvou let u jedince s IQ
pod 60. U jedinců s IQ mezi 60 až 69 obsahuje spis kromě žádosti a zprávy psychologa navíc zprávu o postupu ve vzdělávání. Kritéria k přijetí žáka do této školy jsou: -
-
děti musí mít min. 4 roky
pro přijetí do následného speciálního vzdělávání je spodní hranice 12 roků
61
Žádost může být zamítnuta dětem: •
S velmi těžkými poruchami chování; s agresivním chováním a s
překročením hranice sexuálního chování; stejně tak s vyvinutou agresí vůči spolužákům, kdy hrozí ohrožování, nebo týrání.
•
S více vadami, které jsou těžšího charakteru a je zde potřebné velké množství terapie
Pokud dítě potřebuje fyzioterapeuta či ergoterapeuta musí domácí lékař
nebo lékařský specialista napsat průvodní zprávu, kde stojí potřeba dítěte pro
dané terapie. Potom příslušný terapeut přichází do školy ve smluvený den a ve smluvené hodině.
Rodiče více srovnávají obvyklé školství a školství speciální, samozřejmě
mají právo výběru zda jejich dítě půjde do školy pro obtížně se učící děti. Je zde
možnost na základě indikace získat ambulantního asistenta, který představuje podporu z regionálních znaleckých center, na základních školách, školách pro speciální základní vzdělávání a podporu v pokračujícím vzdělávání.
V běžném školství pracuje ambulantní doprovod spíše jako podpora
učiteli a školnímu týmu. Pokud žáci již nepotřebují tuto pomoc, může asistent setrvat po nějaký čas a pomoci při hledání vhodné školy.
Učitelé využívají k výchově i speciálních programů, mezi ně patří PAD –
program = program, který „spolupracuje“ s heslem alternativně volit a
myslet, pro děti tento program nazvali zkusit jinak myslet. Důležité v něm
je:
-
Jaké pocity mám a co s nimi mohu udělat?
Jak se mi daří jednat s ostatními?
Jak dokáži vyřešit hádku nebo problém v klidném stavu?
Jak dokáži vyjádřit kompliment?
V prvních dvou skupinách S. O. a S. O. - MG se začíná se „škatulkou
plnou pocitů“, děti se učí reagovat skrze „Já – program“ a na konec jsou
seznamovány se základními emocemi – radost, zlostnost, úzkostnost a zarmoucenost.
62
Druhá a třetí skupina V.S.O. se učí čelit a předcházet problémům. Vedle
toho ve třetí skupině V.S.O. pracují s programem „Pořádek především“, funguje jako jeden z příprav na budoucí bydlení a pracovní uplatnění.
Dále se využívá i počítačů, jenž mohou sloužit jako prostředek vzdělávání
žáků následovně: -
-
elektronická pošta (e-mail) – rozvinutí sociální komunikace
internet – získávání informací
využití k denní potřebě – př. psaní textů
hry – odreagování se
Pro kterou další školu přicházejí studenti v úvahu? To závisí na
individuálních možnostech každého dítěte. Žáci ve skupině V.S.O. mohou zůstat
na této škole studovat maximálně do 20 roků, ale pokud mladistvý nalezne, díky absolvovaným stážím, uplatnění, potom může opustit školu dříve. Možnosti dalšího pokračování: -
ve formě denního zaměstnání – aktivní centra s pracovním
-
směrem sociálně opatřených pracovních míst – zde pracují interní,
-
zaměřením nebo volno časové aktivity
externí asistenti a pracovní trenéři (jobcoaching)
ve volném provozu – lidé pracují již samostatněji, kde jsou jim dána
pravidla nebo spolupracují s osobní podporou pracovního trenéra
I škola má svá pravidla:
1. „De Lelie“ hip hoi. - Hurá do školy. 2. Je bent zo. - Jsi jednička
3. Houd het mooi! - Mít rád. Cítit se dobře.
(viz příloha 6A)
Ve škole převažuje dorozumívání pomocí piktogramů. Každá skupina má
takto sestaven rozvrh, pomocí piktogramů se označují jednotlivé předměty,
místnosti, žáci mají piktogramem označeno své místo, své věci, jsou jimi označeny i dny v týdnu atp. (viz příloha 6B).
V této škole mě nejvíce zaujala knihovna. Jedná se o pár řad polic s
knížkami, jenž jsou vybírány dle věku a schopností dětí s postižením. Jednotlivé regály mají na přední straně nalepen seznam knih, u každého názvu knihy je 63
barevné kolečko, které slouží k rozlišení náročnosti, př. modré kolečko – knihy jsou určeny pro menší děti, kde obrázek převažuje nad textem atd. (viz příloha 6C).
Vedle knih pro žáky, se zde nachází i knihovna pro učitele, kde jsou
zařazeny studijní materiály – metodické listy pro výuku psaní, čtení, mají zde také podklady pro PAD program a spoustu dalších a dalších knih.
Jsou zde i šanony obsahující „nápady“ pro výtvarnou nebo pracovní
výchovu, učitel si může bez větších obtíží vybrat list s „nápadem“ a okopírovat na kopírovacím stroji, jenž je umístěn v knihovně a slouží k těmto účelům. Líbilo se mi, jak je zde využito spojení „příjemného s užitečným“.
Financování
V Nizozemí existuje fond uložených peněz, z něhož jsou financovány
různá opatření mezi které patří: - Pomůcky
Jsou důležité a nutné pro možnost dobrého a kvalitního vzdělání a
vyučování.
Prostřednictvím
nového
zákona
„Werk
en
Inkomen
naar
Arbeidvermogen“ (práce a vstup do pracovní schopnosti) je možné od 1. ledna
2006 uhradit potřebné pomůcky. Pomůcky, které dítě potřebuje doma a nejsou nutné jen pro pokračující vzdělávání (např. protézy pro jednotlivé části těla
nebo inkontinentní materiály), uhradí pojišťovna. Zde je důležité i doporučení domácího lékaře. Pro první kontakt, informace a rady se mohou rodiče obrátit na ambulantního asistenta. - De Rugzak (batoh)
Slouží k zajištění vzdělávání, jenž je synonymem pro žáka, který je vázaný
financováním. Samozřejmě se nejedná o pravý ruksak, ale na míru přidělenou
dávku peněz, kterou obdrží škola (peníze, kterými se hradí speciální pomůcky
sloužící ke kvalitní výuce dětí s postižením). Rodiče si na prvním místě vyžádají
u regionálního znaleckého centra indikaci pro speciální vzdělávání. Všechny
64
peníze jsou určeny pro extra pomůcky, které přímo souvisí se vzděláním, vyučováním žáka. S „batohem“ zaplatí škola: •
ambulantního asistenta, specializujícího se na žáky s omezením,
•
extra formování, pokud je více studentů s „ruksakem“, může škola
•
upravení učebních materiálů je jinou formou zachování materiálů
postižením nebo chronicky nemocné
zaplatit zvláštní učitelskou sílu, lékařskou pomoc nebo asistenta
starých, tímto se myslí kopírovací náklady nebo rozšíření učebních materiálů.
Jednotlivá pravidla pro získání „batohu“: •
Dítě s postižením musí být nahlášeno skrze regionální znalecké centrum u komise udělující indikace, která následně udělí žákovi indikaci a péči.
•
Rodiče vyplní žádost, která je k dostání v regionálním znaleckém
centru. Potom ji zašlou komisi udělující indikace. Regionální centrum může při vyplňování žádosti pomoci. Předchozí události, eventuelně zprávy a zpráva z vyšetření budou prohlíženy z více úhlů pohledu.
•
Určení stanovené skupiny (cluster), kam bude dítě zařazeno, trvá 8
týdnů. Komise pro určování indikací rozděluje žáky do následujících skupin:
1. skupina – pro děti se zrakovým postižením
2. skupina – pro děti s postižením v komunikaci (problémy se sluchem, řečové problémy a/nebo problémy s mluvením)
3. skupina – pro děti s tělesným nebo rozumovým postižením
4. skupina – pro děti s psychiatrickými nebo výchovnými problémy
•
Pokud komise pro udělování indikací stanovila negativní závěr, mohou se rodiče odvolat během šesti týdnů.
- Péče ve škole
Pokud je zřetelné, že dítě nedostane žádné peníze skrze „ruksak“, ale ve
škole je nutná speciální péče, mohou ještě rodiče žádat o pomoc na základě
AWBZ = Algemene Wet Bijzondere Ziektekosten (Veřejný zákon speciálního 65
financování nákladů nemocným lidem).
Skrze AWBZ mohou rodiče dětí s
postižením nebo i dospělí s postižením získat tyto výhody: •
domácí péče – ta představuje osobu přicházející pomoci s úklidem
•
osobní ošetřovatel – představuje osobu, která pomáhá s hygienou –
•
zdravotní sestra – jedná se již o velmi specializovanou pomoc -
nebo přípravou jídla, zažádat si může dospělý jedinec
umývání, toaleta, s oblékáním, pomáhá při jídle, pití atp.
podávání léků, injekcí, informování o stavu klienta příslušnému lékaři atd.
•
„aktivní“ asistent – pokud zůstane mladý člověk s postižením doma, a
může se ještě něčemu naučit, pak využívá této pomoci asistenta, jenž může situaci změnit, vylepšit
•
místo pobytu – častokrát nemůže člověk skrze své postižení, zůstat bydlet sám, z důvodu zvýšené potřeby nutné péče, pak je zde možnost
k získání místa k bydlení v centru, kde má každý svůj plně zařízený pokoj. Klientovi je poskytována 24 hodinová péče •
obsluha – dobrá obsluha
může být důležitá u lidí, kteří jsou po
•
podpora – pomáhá při učení postarat se „sám o sebe“,nebo o
operaci nebo po dlouhé nemoci a znovu si tvoří „svůj svět“ domácnost a jiné důležité úkony
- Další financování
Pro rodiče jsou zde možnosti k získání extra finančních prostředků: •
přídavek na dítě – pokud dítě kvůli své nemoci nebo postižení nemůže zůstat bydlet doma, ale bydlí v ústavu nebo v jiném zařízení, mohou rodiče dostávat dvakrát více přídavků na dítě
•
TOG – pro dítě s postižením, jenž bydlí doma je možnost náhrady
vyplývající
ze
zákona
Tegemoetkoming
Onderhoudskosten
thuiswonende gehandicapte kinderen = TOG (náhrada nákladů domácího bydlení postiženého dítěte) •
nižší daně – při oznámení daně z příjmu je pro rodiče možnost nižší
•
mimořádné výdaje těžce nemocných a postižených – tyto výdaje jsou
daně
66
pro těžce nemocné, invalidní, pro těžké porody, zesnulé, neschopné práce kvůli svému postižení, chronicky nemocné a výdaje týkající se adopce, všechny budou uhrazeny z podpory •
Fondy - financování neprobíhá nejen skrze zákonné pravidla placení, ale i skrze různé fondy, jako jsou např.: Johanna kinderfonds,
Kinderpostzegels, Nederlandse stichting voor het gehandicapte kind vsb – fonds.
Pracovní uplatnění Práce je důležitou součástí života, zprostředkovává sociální kontakt a
udává řád životu.
Mnoho lidí s postižením najde pracovní místo v továrnách, na místech
sociálně zabezpečené práce nebo pokračují ve studiu. Možnosti dalšího pracovního uplatnění, např.:
- Ve formě pracovní integrace
Zájemci o pracovní integraci se mohou obrátit na webovou adresu
http//www.onaghankelijkarbeidsadviseur.nl, kde naleznou celkový přehled pracovních konzultantů z celého Nizozemí.
- Ve formě dobrovolné práce
- Ve formě sociálního pracovního zabezpečení Jsou zde také lidé, kteří kvůli svému postižení nemohou dále „kvalitně“
pracovat a studovat. Pro ně je určena péče ve formě dagbesteding
(smysluplného vyplnění dne, kde mohou vyjádřit a uplatnit své schopnosti) např.: •
v aktivních centrech
Tyto centra navštěvují klienti ve věku od 18 let do 65 let, jenž jsou tělesně postiženi nebo jsou postiženi více vadami nebo mají vrozené nebo získané poranění mozku. Centrum nabízí např.: •
školení a trénování (např.: počítačový kurs, kurs správné
•
rozvíjení uměleckého a řemeslného talentu (viz příloha 7A)
výslovnosti , správného mluvení atd.)
67
•
kontakt s lidmi v podobné životní situaci
•
sport, rekreace, uvolnění (např.: hokej, posilování, plavání, vaření,
•
možnost působit jako zaměstnaný dobrovolník v hospodářství, v
zpěv, hudba aj.)
obchodě nebo v sektoru veřejného stravování – HORECAbedrijf = HOtel, REstaurant, CAfé aj. (viz příloha 7B)
•
přiměřenou práci stupni a druhu postižení, takto uzpůsobená práce také probíhá v centru De Wissel a Drukpunt, které bych vám ráda představila:
De Wissel
Zaměřuje se na průmyslové a grafické aktivity. Pracuje zde 30
lidí ve 4 dílnách a provádí různorodou práci – balení předmětů do
krabic, montování, domácí práce a vyrábění tiskopisů (viz příloha 8A).
Každá skupina pracuje se dvěmi pevně určenými asistenty. Pracovní doba začíná v 9 hodin a končí v 15:45 hodin. Mezi polednem mají hodinovou přestávku na oběd. V tomto centru se klienti mohou
zdokonalovat v práci s počítačem, v komunikaci s ostatními a znovu se navrátit do pracovního procesu, tím, že se jim uzpůsobí druh práce.
Dále mohou navštěvovat fyzioterapii, logopeda, chodí plavat a mohou
se zúčastnit pohybových nebo hudebních aktivit. Mají tři týdny dovolené za rok. Práce v De Wissel je důležitá, zodpovědná, rozmanitá
a také zábavná, když se učí klient nové práci. Centrum slouží také jako místo vzájemného setkávání. Drukpunt
Je zaměřeno na vyplnění volného času klientů s postižením.
Toto centrum
se nachází v nizozemském přístavním městě Urk.
Zřizovatelem je velká organizace ´s Heeren Loo Midden-Nederland. Centrum nabízí 10 pracovních míst pro lidi s postižením, vyrábí se zde v malé tiskárně např. kopie různých textů, ručně se zde pracuje se
dřevem nebo se vyrábí rohožky z kokosového materiálu apod. (viz příloha 8B).
Je zde také možnost uplatnit svoji kreativitu malováním
rozmanitých obrázků, přání k různým příležitostem nebo vyrábění různorodých tématických dekorací.
68
Produkty klientů se prodávají v obchodě, jenž je umístěn přímo
v centru. Společně s výrobky klientů jsou nabízeny další předměty, které se zde, prostřednictvím projektu Dritte – Welt – Laden,
prodávají. Klienti si mohou vyzkoušet roli prodavačů, což je velmi přínosné. Prostřednictvím této možnosti si mohou vylepšovat svůj kontakt s intaktními lidmi a naopak. Zde se učí obě strany navzájem
od sebe (viz příloha 8C) Projekt, tohoto centra je financováno EUkomisí a nizozemskou provincií Flevoland.
V příloze (9A – 9B) uvádím příklad formuláře, jenž je s
klientem vyplňován po jeho prvním příchodu do centra. Ve formuláři je dotazován na základní informace. Např.: Jak se jmenuje. Kde bydlí.
Jaké je jeho telefonní číslo. Kdy se narodil. Jestli má udělenou indikaci pro denní péči. Kdo je jeho osobní asistent atp. Dále jsou
otázky kladeny z oblasti: minulosti – jestli byl již dříve zařazen v pracovní skupině, otázky z oblasti zájmových aktivit – jaké má klient
koníčky, dále je o klientovi zjišťován – stupeň postižení, kolik potřebuje asistentů, jakou pracovní činnost je schopen provádět.
Další formulář (viz příloha 10A – 10C) představuje osobní plán
klienta. V tomto plánu jsou použity piktogramy z důvodu lepšího porozumění textu. Na začátku je klient znovu dotazován jaké je jeho
jméno, kde bydlí, dále jsou to otázky týkající se jeho vztahu s vlastní
rodinou (přátelské/formální). Při jaké činnosti potřebuje pomoci, zda je schopen si o pomoc říci, zda mu nečiní problém komunikovat s ostatními, co shledává dobrým a co špatným atd.
69
Tabulka č. 1: Srovnání zjištěných informací Raná péče
Česká republika
Holandsko
0 – 3 max. do 7 let věku dítěte 0 – 4 let věku dítěte tým specialistů: cestujícím
tým specialistů: dětským
pracovníkem, psychologem,
pracovníkem, ortopedagogem,
poradcem, sociálním
lékařem, sociálním
fyzioterapeutem, instruktorem rehabilitačním lékařem specialistou
poskytuje: podporu rodiny,
poskytuje: průvodce ranou
informace veřejnosti
rodině), spolumyslitele (osoba
podporu vývoje dítěte,
péčí (osoba napomáhající
probírající s rodiči nejlepší
cestu řešení podpory dítěte),
kontrolu (osoba starající se o Předškolní období
Období
základního vzdělávání
vhodný výběr asistentů)
3 – 6 max. do 9 let věku dítěte 3 – 4 let věku dítěte běžná MŠ
dětské denní centrum
Denní stacionář pro děti
zůstává v domácí péči
MŠ pro tělesně postižené s kombinovaným postižením 6 – 20 let věku desetiletá
ZŠ pro tělesně postižené
obvyklé základní školy
postižené
vzdělávání
ZŠ speciální pro tělesně postižené
Třídy rehabilitačního
vzdělávacího programu ZŠS
profesní
přípravy
4 – 16 let věku
Školní docházka je devítiletá či školní docházka je osmiletá
ZŠ praktická pro tělesně
Období
rehabilitační centrum
Přípravný stupeň ZŠS
školy speciální pro základní ve školách pro speciální vzdělávání
(speciální školství může žák
navštěvovat do svých 20 let)
od 15 let
od 16 let
Obchodní akademie
k povolání (VMBO)
Gymnázia
Střední přípravné vzděl. 70
pokračování
Integrované školy
Vyšší všeobecné pokračovací
přípravy
Praktické školy
Střední profesní vzdělávání
profesní
Odborná učiliště
Vyšší odborné školy Vysoké školy
Rekvalifikační kurzy
vzdělávání (HAVO) (MBO)
Vysoké školy ve vyšším
profesním vzdělávání (HBO) Univerzity ve vědeckém vzdělávání (WO)
Kvalifikační kurzy Systém péče o jedince s tělesným postižením v České republice a Holandsku zahrnuje období rané a předškolní podpory, období základního vzdělávání a v neposlední řadě profesní přípravu a uplatnění na trhu práce.
Raná a předškolní péče v Holandsku je propracovanější, více se
specializuje na konkrétní zdravotní postižení, zahrnuje období do 4 let věku dítěte.
Primární vzdělávání v Holandsku začínají děti navštěvovat již ve 4 letech
věku. Povinná školní docházka je osmiletá, žáci jsou vyučováni ve skupinách.
Možnosti vzdělávání jsou v obvyklých školách, ve školách pro základní vzdělávání a ve školách pro speciální vzdělávání. Učitelé
více pracují
s pomůckami, vše je ukázáno názorně, prakticky, žáci se učí opravdu jen tomu,
co využijí ve svém životě. Ve školách speciálních je vidět větší pracovní
uvolněnost a nadšení. Děti jsou rozděleny do skupin, každá je nazvána jiným jménem.
Profesní příprava v Holandsku začíná v 16 roce života dítěte. I v tomto
období je vidět větší propracovanost a návaznost nabízených služeb a oborů.
Pokud jsou osoby s postižením práce schopny, mohou najít své uplatnění na trhu práce.
_______________________________________________________
Kapitola třetí představuje stručný pohled na podporu, péči, vzdělávání a na možnosti profesní přípravy jedinců s tělesným znevýhodněním v ČR a Nizozemí.
71
4 Srovnání ucelené rehabilitace v ČR a Nizozemí 4.1 Cíl, metody a určení aspektů pro analýzu Cílem výzkumného projektu diplomové práce je srovnání ucelené
rehabilitace v České republice a Nizozemsku.
K realizaci výzkumu byla použita metoda kvalitativní a tyto techniky: -
-
analýza odborné literatury
nestandardizovaný a polostandardizovaný rozhovor
přímé pozorování
obsahová analýza
analýza dokumentu
kazuistická studie
Aspekty pro analýzu: rané a předškolní období, školní docházka, příprava na povolání a uplatnění na trhu práce.
4.2 Kazuistická studie tělesně postiženého jedince z České republiky Dvacetiletý Jakub, nar. 1986 Rodinná anamnéza
Biologičtí rodiče se Jakuba zřekli hned po jeho narození. Ve čtyřech
letech si ho osvojila náhradní pěstounská rodina, která je úplná, 3 starší
sourozenci (dvě sestry a jeden bratr), oba rodiče zaměstnáni. Osobní anamnéza
Jakub se narodil s vrozenou vadou – rozštěp páteře. Zakřivení rohovky se
projevilo jako vada přidružená. Hned po porodu byl umístěn v kojeneckém
ústavu, jeho vlastní rodiče o něj neměli zájem. V novorozeneckém věku
podstoupil operaci, která vedla ke zlepšení postavení ochrnutých nohou. 72
Z důvodu úniku moči, byla Jakubovi, v období puberty, provedena plastika močového měchýře. Zakřivení rohovky je korigováno brýlemi.
Ve čtyřech letech si chlapce osvojila pěstounská rodina. Jakub se velmi dobře v nové rodině adaptoval a přijal ji za svou. V předškolním období navštěvoval rehabilitační stacionář. Školní anamnéza
Jakubovi byl udělen odklad školní docházky. Rodičům bylo doporučeno
zařadit syna do speciálního školství, ti však s touto myšlenkou nesouhlasili a
zapsali Jakuba na základní školu. Jakub byl tedy v 7. roce integrován v základní
škole. Adaptace na školní prostředí a nové kamarády proběhla ze strany Jakuba
bez sebemenších obtíží. Spíše komunikace ze strany spolužáků vázla, někdy
docházelo k šikanování chlapce. Jakub byl žákem průměrným, mírné potíže měl v matematice, bavil ho přírodopis a četba. Základní škola neměla bezbariérový přístup ani odpovídající učební pomůcky. Úspěšně ji dokončil ve svých 16 letech.
Ve vzdělávání Jakub pokračoval tříletým učebním oborem brašnář, který
se vyučuje v rámci Středního odborného učiliště v ÚSP Kociánka. Na konci získal výuční list.
V současné době studuje dvouletou Obchodní školu, která je zakončena
závěrečnou zkouškou, jedná se o vzdělání středoškolské bez maturity. Sociální a zdravotní péče
Spolupráce s rodiči je velmi dobrá. Jakub si jich váží a projevuje jim svůj
vděk, za péči a za vše co ho naučili. Má také dobrý vztah se svými sourozenci.
Rodina se dokáže o svého syna postarat a do jisté míry ho finančně zajistit. Zdravotní péče
Na odborné péči se podílel rehabilitační stacionář, dětský lékař, následně
se připojuje péče obvodního lékaře a specialistů z ÚSP Kociánka. Realizována vodoléčba (rehabilitační bazén) a zdravotní rehabilitace. Aktuální stav
Jakub je vstřícný, sympatický, snaživý a soběstačný. Má přidělen
invalidní vozík, ale přesto se snaží co nejvíce pohybovat o berlích.
Jeho velkým koníčkem je sport, převážně se zajímá o atletiku či basketbal. 73
Shrnutí vymezených problémů
Jakub byl v raném období umístěn v kojeneckém ústavu, potřebnou péči
zde prováděl odborný tým. Ve čtyřech letech přešel do rehabilitačního stacionáře.
Povinnou školní docházku plnil, jako integrovaný žák, v běžné
základní škole. Následně navštěvoval Střední odborné učiliště v ÚSP Kociánka,
kde se vyučil brašnářem. V současné době pokračuje ve studiu na Obchodní škole.
Perspektiva
Chtěl by zůstat, jak jen to půjde nejdéle, v ÚSP Kociánka. Má zde své
kamarády, sportovní vyžití apod. Z důvodů finančních si nedělá vyhlídky na samostatné bydlení. Do budoucna by se chtěl věnovat vystudovanému řemeslu brašnář.
4.3 Kazuistická studie tělesně postiženého jedince z Holandska jednadvacetiletý Sander, nar. 1985 Rodinná anamnéza
Úplná rodina, dva zdraví mladší bratři, oba rodiče zaměstnáni.
Osobní anamnéza
Sander se narodil s vrozenou vadou – rozštěp páteře. Od pasu směrem
k dolním končetinám nic necítí, nefungují zde žádné funkce (močový měchýř, střeva).
Má zaveden katetr. V novorozeneckém období prodělal operaci
k odstranění hromadícího se likvoru v dutině lebeční. Sandra se podařilo ve 12
měsících jeho života stabilizovat. V tomto období navštěvoval rehabilitační centrum, zde dostal svůj první invalidní vozík, v rámci fysioterapie a ergoterapie byla cvičena motorika. Ve svých dvou a půl letech přešel do dětského centra,
které navštěvoval až do nástupu do běžné základní školy. Celkový vývoj Sandra
proběhl bez vážnějších komplikací, řeč postižena není, komunikace s ostatními probíhá bez problémů.
74
Školní anamnéza
V pěti a půl letech začal Sander plnit školní docházku v běžné škole pro
základní vzdělávání. Chlapec navštěvoval školu dvakrát za týden a třikrát za
týden docházel do rehabilitačního centra, postupně došlo k prodloužení času, stráveného výukou. Ve škole proběhli interiérové změny, byl vybudován speciální záchod pro jedince na invalidním vozíku. Sander potřeboval postupem
času více specifické péče, proto škola podala žádost o přidělení ambulantního asistenta.
Ve vzdělávání pokračoval Sander ve speciální střední škole pro obtížně se
učící žáky s tělesným postižením. Ve škole působil i ortopedagog, rehabilitační doktor a fysioterapeut. Na konci vzdělání obdržel certifikát. Sociální a zdravotní péče
Sander se může vždy opřít o zázemí své rodiny, která je laskavá, pečující a
obětavá. Se svými sourozenci vychází dobře. Je schopen si prosadit svůj názor a
stát si za ním. V roce 2003 mu byl přidělen byt, kde může samostatně bydlet. Sander získal v roce 2005 asistenčního psa.
Hned po narození byl v péči Spina bifida týmu (dětský lékař, rehabilitační
lékař, urolog, neurolog, ortoped), rodiče museli se synem chodit na pravidelné
kontroly. V prvním roce svého života začal Sander navštěvovat dětské rehabilitační centrum, ve dvou a půl letech přechází do dětského centra. Aktuální stav
Sander je sympatickým mladým mužem, dobře komunikujícím a
vstřícným. Pracuje jako obsluha parkoviště a druhé zaměstnání nalezl v
restauraci. Žije ve vlastním bytě, který se nachází v komplexu chráněného bydlení, kde je nabízena 24 hodinová lékařská služba. Shrnutí vymezených problémů
Ranou péči Sandrovi zajišťoval tým odborníků specializovaných na
rozštěp páteře (Spina bifida team), rehabilitační centrum a dětské centrum, které navštěvoval i v předškolním období. Školní docházku plnil v běžné základní škole, kde byl integrován. V následném vzdělávání pokračoval Sander
75
ve speciální škole pro obtížně se učící žáky. V současné době pracuje jako zaměstnanec restaurace a obsluha parkoviště. Perspektiva
Sander chce pokračovat ve vzdělávání a získat tak lepší podmínky pro
pracovní uplatnění.
4.4 Shrnutí výzkumného projektu Dvacetiletý Jakub žije s postižením - spina bifida, které ho znevýhodňuje
na celý život.
V období po narození do tří let věku dítěte hovoříme o rané péči, která
byla u Jakuba realizovaná v kojeneckém ústavu týmem odborníků a dětským lékařem.
V předškolním období, které představuje věkovou hranici od 3 let do 6
let, navštěvoval Jakub rehabilitační stacionář.
Školní období v sobě nese etapu velkých změn, adaptaci na nové
prostředí, kamarády a povinnou školní docházku. Jakub ji plnil v běžné základní škole, kde byl integrován. Ve škole nedošlo k žádným úpravám interiéru, které by usnadnily imobilnímu žákovi pohyb po budově školy.
Profesní přípravu absolvoval oborem brašnář ve Středním odborném
učilišti ÚSP Kociánka. Jakub se chtěl spíše živit keramikou, ale na žádost rodičů se vyučil brašnářskému řemeslu, které mu možná v budoucnu poskytne více pracovních možností.
Jakub nemusel zatím na trhu práce hledat vyhovující zaměstnání, protože
dále pokračuje ve vzdělávání na Obchodní škole.
Do budoucna si přeje mít svoji vlastní brašnářskou dílnu, ve které by
realizoval a uplatnil získané dovednosti, schopnosti a která by ho činila nezávislým.
Jednadvacetiletý Sander se narodil do běžné rodiny, ve které se do té
doby nevyskytlo žádné závažnější onemocnění. Sander byl přiveden na svět 76
v domácím prostředí, při porodu pomáhala porodní asistentka. Narodil se s vrozeným postižením – spina bifida.
V období rané podpory o chlapce pečoval odborný tým se zaměřením na
rozštěp páteře (byl to dětský lékař, rehabilitační lékař, urolog, neurolog, ortoped), k týmu se dále připojilo rehabilitační a dětské centrum.
Na žádost rodičů plnil syn povinnou školní docházku v běžné základní
škole, formou integrace. Interiér školy byl přizpůsoben imobilnímu žákovi.
Po ukončení základní školy, bylo rodičům doporučeno, aby následná
profesní příprava syna probíhala ve škole pro obtížně se učící žáky s tělesným postižením. Sander školu úspěšně absolvoval.
V současné době byl Sanderovi přidělen vlastní byt, získal asistenčního
psa, pracuje jako zaměstnanec v restauraci a obsluha parkoviště. Stal se nezávislým a samostatným.
Tabulka č. 2: Srovnání sledovaných klientů rané a předškolní Školní
Jakub
Příprava
období
docházka
rehabilitační
základní škole obor
kojenecký ústav stacionář
integrován
práce
učební do
brašnář počítá
integrován
v oboru brašnář
v základní
rehabilitační
škole
centrum
dětské centrum tým odborníků se
rehabilitační centrum
škola
speciální střední
zaměstnanec
škola restaurace
pro obtížně se učící žáky
budoucna
s uplatněním
Obchodní
Sander dětské
rozštěp páteře
v tříletý
(SOU)
dětský lékař
zaměřením
povolání
na Uplatnění na trhu
obsluha
parkoviště
na
77
Cílem projektu diplomové práce bylo srovnat ucelenou rehabilitaci u nás
a v Holandsku. Tento cíl byl splněn za použití techniky: analýza odborné literatury, nestandardizovaný
a polostandardizovaný rozhovor, přímé
pozorování, obsahová analýza, analýza dokumentu a kazuistické studie. Výsledky šetření jsou uspořádány v tabulce č. 2.
Z výzkumu je patrné, že raná a předškolní péče v Holandsku je
propracovanější a více specializovaná na konkrétní diagnózy, klientům je péče „šitá na míru“.
V období školní docházky je v Nizozemí zdravotní rehabilitační péče
zajištěna celoplošně, zatímco v naší republice nejsou výjimkou případy, kdy
klienti musí za kvalitní zdravotní péčí dojíždět desítky kilometrů. Holandská síť specializovaných center je hustější a plně pokrývá poptávku.
Také příprava na povolání v Nizozemí dosahuje vyšší úrovně a je
propracovanější. Až na výjimky s velmi těžkým kombinovaným postižením jsou všichni handicapováni zaměstnáni.
Na příkladu Holandska je patrné, že propracovaný systém ucelené
rehabilitace s jednotlivými
složkami, které se propojují a za odpovídající
podpory státu, může spolehlivě fungovat jako systém. Podle
mého
názoru
jsou
klíčovými
problémy
České
republiky
nedostatečná materiální podpora ze strany státu a izolovanost jednotlivých zařízeních poskytující odbornou péči.
Nová školská legislativa zajišťuje
odpovídající vzdělávání dětí s postižením, ale stále ještě není ošetřeno jejich následné uplatnění na trhu práce.
Tento problém si začali uvědomovat i odborníci, kteří se odhodlali vydat
na nelehkou cestu, která má za cíl zvýšit propojenost jednotlivých složek ucelené rehabilitace.
_____________________________________
Kapitola čtrvtá je zaměřena na konečné srovnání ucelené rehabilitace tělesně postižených v České republic a Nizozemí.
78
Závěr V posledních letech se můžeme setkat se vzrůstajícím zájmem péče o
zdravotně postižené. Zvyšuje se poptávka po uceleném systému rehabilitace, který by poskytoval odpovídající podporu a péči.
Počet lidí, potřebující speciální péči v našem okolí přibývá. Během
historického vývoje byli lidé s postižením zabíjeni či segregováni ze společnosti intaktních jedinců, s postupem času docházelo ke zlepšování situace. Ale i dnes,
z nedostatku vzájemného kontaktu s postiženými, se můžeme ocitnout v nepříjemných situacích, které plynou z malé informovanosti a neznalosti.
V rámci výzkumu diplomové práce jsem měla možnost navštívit zařízení
jak v České republice tak i v Holandsku, která pečují o jedince s postižením od jejich narození až po smrt. Zde mohl člověk pocítit velkou sílu, s kterou lidé se
zdravotním znevýhodněním překonávali a přijímali fakt celoživotního postižení. S jakou vůlí se učili znovu chodit, používat příbor či se smířit s nutností doživotní asistence. Za tuto zkušenost velmi děkuji.
Právo na odbornou pomoc při návratu ke zdravému vývoji nemůže být
odepřen žádnému jedinci zejména jedincům s těžkým postižením. Proto bychom se měli my, „zdraví a silní“ snažit o co největší vzájemnou péči a pomoc a následně tím pomoci utvořit systém ucelené rehabilitace.
Cílem diplomové práce bylo srovnání ucelené rehabilitace v ČR a
Nizozemí. Tento cíl byl splněn pomocí metody kvalitativní a technik: analýza
odborné literatury, nestandardizovaný a polostandardizovaný rozhovor, přímé pozorování, obsahová analýza, analýza dokumentu a kazuistická studie
79
Shrnutí
Diplomová práce s názvem Ucelená rehabilitace jedinců s tělesným
postižením v České republice a Nizozemsku se zabývá problematikou ucelené rehabilitace v těchto zemích a srovnává je.
Je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola zahrnuje vybraná tělesná
postižení: dětskou mozkovou obrnu, rozštěp páteře, deformace a poúrazové
stavy. Druhá kapitola se věnuje ucelené rehabilitaci, obsahující složku léčebnou, sociální, pedagogickou a složku pracovní. Ve třetí kapitole lze najít přehled vzdělávacího systému pro tělesně postižené v ČR a Nizozemsku. Poslední
kapitola obsahuje srovnání ucelené rehabilitace v České republice a Holandsku, kterým byly naplněny stanovené cíle výzkumu.
Summary Diploma work Comprehensive rehabilitation of physically handicapped
in the Czech Republic and Netherlands deals with problems of comprehensive rehabilitation in these countries and compares them.
His divided into four chapters. Chapter One includes chosen physical
handicaps: cerebral palsy, spina bifida, deformation and postaccidental
conditions. Chapter Two is dedicated to comprehensive rehabilitation consisting of medical, social, pedagogical and working part. In Chapter Three can be found summary of physically handicaped educational system in Czech Republik and Netherlands. The last chapter contains the comparison of both rehabilitation systems, by which projected objectives of research were fulfilled.
80
Seznam literatury BARTOŇOVÁ,
M.,
PIPEKOVÁ,
J.,
VÍTKOVÁ,
M.
(ed).
Integrace
handicapovaných na trhu práce v mezinárodní dimenzi. Brno: MSD, 2005. ISBN 80-86633-31-4
DYLEVSKÝ, I. Somatologie. Olomouc: Epava, 2000. ISBN 80-86297-05-5 GOLDMAN, R., CICHÁ, M. Základy pediatrie pro pedagogy. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. ISBN 80-244-0531
GURVIRTH, J. Základy dětského lékařství pro speciální pedagogy. Praha: SPN, 1984
CHVÁTALOVÁ, H. Jak se žije dětem s postižením. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-588-1
JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. Praha: Triton 2006. ISBN 80-7254-730-5
JESENSKÝ, J. Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených. Praha: Univerzita Karlova, Karolinu, 1995. ISBN 80-7066-941-1
KOMÁREK,V., ZUMROVÁ, A. Dětská neuropsychologie. Praha: nakladatelství Univerzity Karlovy, 2000. ISBN 80-266-0713
KRAUS, J., ŠANDERA, O. Tělesně postižené dítě. Praha: SPN, 1975. KUBÁT, R. Ortopedické vady u dětí a jak jim předcházet. Praha: H&H.
ISBN 80-85467-13-5
MATĚJČEK, Z. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. Jihočany: H&H, 2001. ISBN 80-86022-92-7
81
MIHÁL, V. Vybrané kapitoly z pediatrie. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998.
ISBN 80-7067-849-6
MÜLLER, O. a kol. Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami v běžné škole. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-0231-9 MÜLLER, O a kol. Terapie ve speciální pedagogice. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISBN 80-244-1075-3 NOVOTNÁ, M., KREMLIČKOVÁ, M. Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele. Praha: Pedagogické nakladatelství, 1997.
OPATŘILOVÁ, D. Pedagogická intervence v raném a předškolním věku u jedinců s dětskou mozkovou obrnou. Brno: MU, 2003. ISBN 80-210-3242-1
OPATŘILOVÁ, D., ZÁMEČNÍKOVÁ, D. Předprofesní a profesní příprava zdravotně postižených. Brno: MU, 2005. ISBN 80-210-3718-0
PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. (ed.). Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno: Paido, 2001. ISBN 80-7315-010-7
PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido 2005.
ISBN 80-7315-150-0
PŘINOSILOVÁ, D. Vybrané okruhy speciálně pedagogické diagnostiky. Brno: MU, 1997. ISBN 80-210-1595-0
STEHLÍK, A. a kol. Dítě s dětskou mozkovou obrnou v rodině. Praha: Avicenum, 1977. ISBN 80-405-5644-8
ŠTORK, A., a kol. Lékařské repetitorium. Praha: Avicenum, 1982. TROJAN, S. a kol. Fyziologie a léčebná rehabilitace motoriky člověka. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-1296-2
82
VÍTKOVÁ, M. Somatopedické aspekty. Brno: Paido, 1999. VÍTKOVÁ, M. (ed.). Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9
VOTAVA, J. a kol. Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. Praha: Karolinum, Univerzita Karlova, 2003 ISBN 80-246-0708-5
Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon).
83
Internetové zdroje Inspekce vzdělávacího systému [online]. Inspectie van het onderwijs [cit. 9. 3. 2006]. Dostupné na World Wide Web:
< http: //www.onderwijsinspectie.nl/>
Komise pro udělování indikací [online]. Commissie Toezicht Indicatiestelling [cit. 9. 3. 2006]. Dostupné na World Wide Web:
< http: //www.lcti.nl/>
Možnosti vzdělávání jedinců s postižením [online]. Onderwijs en handicap [cit. 9. 3. 2006]. Dostupné na World Wide Web:
< http: //www.onderwijsenhandicap.nl/>
Možnosti zbavení školní docházky [online]. Nederlandse Vereniging voor
Thuisonderwijs [cit. 9. 3. 2006]. Dostupné na World Wide Web:
< http: //www.nvvto.nl/>
Pracovní pomůcky [online]. Hulpmiddelen [9. 3. 2006]. Dostupné na World
Wide Web:
< http: //www.hethic.nl/> Znalecká centraI [online]. Landelijke Vereniging cluster 3 [cit. 9. 3. 2006].Dostupné na World Wide Web:
< http: //www.lvc3.nl/>
84
Přílohy Příloha č. 1: Schéma holandského vzdělávacího systému Příloha č. 2: Hlášení o studijních výsledcích Příloha č. 3: Ukázka postupové zkoušky Příloha č. 4: Rozvrh skupiny VSO - 3
Příloha č. 5: Individuální učební program Příloha č. 6A: Pravidla školy
Příloha č. 6B: V piktogramech sestavený rozvrh Příloha č. 6C: Knihovna školy De Lelie
Příloha č. 7A: Svíčková dílna, ateliér malby Příloha č. 7B: Restaurace De Ontmoeting Příloha č. 8A: Centrum De Wissel Příloha č. 8B: Centrum Drukpunt
Příloha č. 8C: Obchod v centru Drukpunt Příloha č. 9: Vstupní formulář
Příloha č. 10: Individuální pracovní plán
85
Anotace Bulová, Karolína: Ucelená rehabilitace jedinců s tělesným postižením
v České republice a Nizozemsku, diplomová práce. Brno, MU 2006, s.DOPSAT.
Klíčová slova: tělesné postižení, dětská mozková obrna, rozštěp páteře,
deformace, poúrazové stavy, ucelená rehabilitace, vzdělávací systém.
Diplomová práce je zaměřena na srovnání ucelené rehabilitace jedinců
s tělesným postižením v ČR a Nizozemsku.
Annotation Bulová, Karolína: Comprehensive rehabilitation of physically
handicapped in the Czech Republic and Netherlands, diploma work. Brno, MU 2006, s. DOPSAT.
Keywords: physical handicap, cerebral palsy, spina bifida, deformation,
postaccidental conditions, comprehensive rehabilitation, educational system.
Diploma work is focused on the comparison of the physically
handicapped comprehensive rehabilitation in the Czech Republic and Netherlands.
86
