Návrh modelu rehabilitace v ČR pro osoby s významnou disabilitou

Stránka 1 z 13

Model rehabilitace v ČR pro osoby s významnou disabilitou – návrh, Podklad ke kulatému stolu 9. 11. 2010, CEREBRUM

Návrh modelu rehabilitace v ČR pro osoby s významnou disabilitou Autoři: prim. MUDr. Pavel Maršálek, Rehabilitační oddělení KZ a.s., Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem o.z. doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D., přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství 1.LF UK a VFN v Praze

Východiska k vypracování modelu V systému zdravotnictví České republiky vznikají postupně sítě zdravotních center specializované akutní péče. Lepšící se akutní péče podpořená četnými investicemi a zlepšenou organizací vede objektivně k záchraně stále více lidských životů. Důsledkem je však narůstající počet zachráněných jedinců s významnější a těžší disabilitou (postižením, handicapem). To zřetelně vidíme ze svých klinických praxí, nicméně v ČR zatím neexistují statistická data, která by sledovala míru/tíži funkčního postižení pacientů. Naději na tuto statistiku dává zavedení Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (dále jen ICF). Současná situace v organizaci rehabilitace pacientů s těžší disabilitou Vyvstává tedy otázka: Jak je v ČR organizován systém rehabilitace pro stále narůstající počty jedinců s významnější disabilitou? Dovolíme si konstatovat, že zcela nekoordinovaně, nesystematicky a neekonomicky. České republice totiž stále chybí zákon o rehabilitaci stejně jako ucelený koordinovaný systém organizace rehabilitace osob s disabilitou podpořený systémem racionálních finančních toků. Současný systém organizace rehabilitace je dán spíše historicky a je z hlediska potřeb vyspělé společnosti již zastaralý. Opticky se v našich statistikách vyskytují vysoké počty rehabilitačních lůžek následné péče, ale přiznejme si, že většina těchto lůžek je určena pouze jedincům s lehkou disabilitou. Prostor České republiky je historicky významně spjat s rozvojem lázeňství. V čase dějin přebíralo lázeňství významnou roli i v rehabilitaci pacientů a lázeňská zařízení se stala významnými místy připravujícími pacienty na návrat do společnosti. Distribuce lázeňských zařízení má své historické kořeny a je vázána na přírodní léčivé zdroje. V současné době je v České republice 85 lázeňských zařízení, která disponují 26 505 lůžky. Jen minimum těchto lůžek je však schopno přijmout pacienty s těžší disabilitou. Další historickou tradicí je ústavní léčba s koncentrací pacientů, kteří s ohledem na tíži zdravotního stavu nemohou být rehabilitování v lázeňských zařízeních. Jedná se o odborné léčebné ústavy a rehabilitační ústavy. Jejich distribuce v rámci České republiky je opět nerovnoměrná, a i když poskytují většinou kvalitní péči, jejich nedostatkem je dlouhé odloučení pacienta od rodiny, od komunity a logická neschopnost reflexe místních a regionálních aspektů zařazení pacienta do společnosti. Dle statistik UZIS bylo v roce 2009 v Rehabilitačních ústavech a odborných léčebných ústavech oboru Rehabilitace a fyzikální medicína 2 277 lůžek, z toho přímo rehabilitační ústavy mají 1 153 lůžek v 6 zařízeních. Hospitalizováno v nich bylo 10 214 osob při průměrné ošetřovací době 38,7 dne. Využití těchto lůžek statisticky činí 356 dní v roce, z čehož je zřejmé, že zařízení pracují s přistýlkami a kapacitně jsou přeplněná.

Stránka 2 z 13


Co už ve statistikách není, je kolik potřebných se do těchto zařízení vůbec nedostane a jaká je běžná čekací doba - ta se dle naší klinické zkušenosti pohybuje od 3 do 6 měsíců. Existuje dostatek odborných podkladů pro tvrzení, že právě doba prvních šesti měsíců je z pohledu terapeutického úspěchu rehabilitace tou nejdůležitější a to nejen v případech po poškození mozku, ale i po závažných traumatech, při postižení nervového systému po infekčních a dalších onemocněních. Kde se nachází pacient, než se dostane do rehabilitačního ústavu? Pro včasnou rehabilitaci v nemocnicích bylo v roce 2009 k dispozici celkem 1 643 lůžek akutní rehabilitační péče, tj. 15,6 na 100 000 obyvatel. Roční hospitalizace na těchto lůžkách činila v roce 2009 v ČR 29 870 osob, tj. 28,43 hospitalizací na 100 000 obyvatel, využití lůžek bylo 280 dní v roce při průměrné ošetřovací době 15,4 dne. Tato lůžka však nejsou technicky a často ani personálně uzpůsobena k přijímání a léčbě pacientů s těžším zdravotním stavem a s významnou disabilitou, zvláště má-li jich být více. Navíc jak víme z praxe, jsou zahlcena pacienty s bolestivými stavy zad a pohybového aparátu, po běžných operacích kloubů a páteře apod. Problémem zajištění rehabilitace pacientů s těžší disabilitou je financování, které je založeno (stejně jako na jiných akutních lůžkách) na DRG systému a vůbec tak nezohledňuje délku dle efektivity rehabilitace a nepřihlíží k tíži stavu pacienta. Z hlediska úhrad za péči jsou v podstatě minimální rozdíly mezi hospitalizací pacienta např. s poškozením mozku chodícím s lehkým ochrnutím bez kognitivního deficitu a pacientem ležícím s těžkým ochrnutím a kognitivním deficitem. Podstatně jednodušší (lákavější) je tak pro daná zařízení za téměř stejnou úhradu přijmout mnohem méně ekonomicky a personálně náročného pacienta s bolestí zad. Nicméně, i při dobré vůli a rezignaci na ekonomickou ziskovost nejsou tato zařízení schopna pojmout narůstající počet pacientů s těžší disabilitou a vést jejich léčbu v dostatečné intenzitě až k možnosti nástupu do rehabilitačního ústavu. Pacienti se tedy po ukončení akutní rehabilitace a před umístěním do rehabilitačního ústavu zpravidla ocitají na lůžkách následné péče, která ovšem mají v drtivé většině charakter ošetřovatelských lůžek, a rehabilitace je na nich poskytována jen velmi omezeně či spíše není poskytována vůbec. Výsledkem je ztráta časového prostoru terapeutického okna (což platí po poškození mozku trojnásob), často i ztráta již naučeného a místo soběstačných jedinců tak „vytváříme“ jedince závislé na ošetřovatelské péči druhé osoby. Sekundárně pak místo toho, abychom navraceli osoby po nemoci či úrazu zpět do původní komunity a eventuálně do pracovního procesu, musíme řešit ve zbytečně mnoha případech zátěž sociálního systému při přidělování finančních prostředků osobám zdravotně znevýhodněným, jejich ošetřovatelům a pečovatelům, případně ústavům, v nichž končí. Přitom si troufáme říci, že pokud by mnozí z nich prošli kvalitativně i kvantitativně dostatečným procesem rehabilitace a byli již od počátku své disability včleňováni do své přirozené komunity, velká část pacientů by záchytnou sociální síť vůbec nepotřebovala nebo by ji potřebovala jen v mnohem menší míře. Krátkodobá úspora na rehabilitaci v resortu zdravotnictví je tak zpravidla vykoupena náklady v položce dlouhodobé mandatorní výdaje v sociální péči v resortu ministerstva práce a sociálních věcí. Navíc z demografického vývoje je zřejmé, že doba možnosti extenzivního rozvoje ošetřovatelské ústavní péče bude brzy konfrontována s nedostatkem financí a ošetřujícího personálu, zatímco moderní rehabilitace zaměřená na začlenění do komunity tyto nároky generovat v takové míře nebude. Nevýhody velkých ústavů

Stránka 3 z 13


V současném systému rehabilitace však není jediným problémem nastavení toku financí. Celý systém rehabilitace s koncentrací pacientů ve velkých samostatných ústavech (pokud se do nich vůbec potřební dostanou) má dvě nevýhody. Za prvé, ústav může přijmout pacienta až v plně stabilizovaném stavu, prostého potenciálního vzniku komplikací, neboť tato zařízení nemají zpravidla komplement, servis a konziliární dostupnost odborníků v míře jako je tomu u nemocnic akutní péče. Důsledkem je vyčkávání s přijetím pacienta a opět ztráta časového prostoru efektivního terapeutického okna. Za druhé jsou tato zařízení regionálně nerovnoměrně rozprostřena a komunitně odtažitá, nejsou tudíž schopna reflexe místních a regionálních aspektů a po propuštění vrhají pacienta do nepřipraveného sociálního a komunitního prostředí, které se nenaučilo zacházet s disabilitou jedince a ve kterém často za dobu odloučené léčby dochází ke ztrátě přirozených komunitních sociálních kontaktů.

Model rehabilitace v ČR pro osoby s významnou disabilitou Motto: Rehabilitace musí být dostupná včasně, komplexně, regionálně a v komunitě Rehabilitace je komplexní celospolečenský proces, na jehož počátku je rehabilitace ve zdravotnictví s cílem minimalizovat následky úrazu či nemoci a na jehož konci je návrat jedince zpět do aktivního společenského života. Proto musí být poskytována na úrovni zdravotnické, sociální, pedagogické, pracovní, technické, ekonomické atd. bez prodlení a s vazbou na přirozené začlenění jedince s disabilitou do jeho přirozené komunity Následující návrh modelu rehabilitace pacientů s významnou disabilitou proto řeší především dostupnost rehabilitace na regionální a komunitní úrovni. Zatímco v akutní péči je vhodná určitá koncentrace pacientů do specializovaných center, která jsou zcela správně budována rovnoměrně na regionálním principu, je potřeba docílit regionální dostupnosti i v oblasti rehabilitace. Navíc s postupem procesu rehabilitace je žádoucí, aby byla rehabilitace vedena opět odstředivým procesem ze specializovaných center směrem ke komunitě s postupným začleňováním pacienta do jeho přirozeného prostředí. Navržený model rehabilitace na svém vstupu využívá již existující sítě specializovaných center nemocnic akutní péče a na svém výstupu budovanou či existující síť komunitní péče a existující síť zdravotní péče. Dle návrhu je tedy potřeba konstituovat a dobudovat střední segmenty modelu – Rehabilitační centra a Rehabilitační stacionáře. Níže nastíněný systém sítě Rehabilitačních center využívá možnosti jejich zřízení právě při stávajících traumatologických, cerebrovaskulárních, neurochirurgických a jiných centrech velkých nemocnic, kdy splňuje podmínky komplexní rehabilitace ve včasné fázi a při potenciálních nestabilitách a komplikacích využívá již existujícího zázemí nemocnice akutní péče. Následující systém sítě Rehabilitačních stacionářů je pak systémem přiblížení blíže komunitě, kdy přes den je poskytována komplexní ústavní rehabilitace v dostatečné blízkosti komunity a mimo pracovní dobu je již pacient začleněn v domácím či jiném komunitním prostředí. Předpokládáme, že investice vložená do systému komplexní intenzivní včasné regionální a posléze komunitní rehabilitace se mnohonásobně vrátí v úsporách systému dlouhodobé sociální ústavní péče a sociálního zabezpečení.

Pro koho je model navrhnut:

Stránka 4 z 13

-


Osoby - pacienti po traumatickém poškození mozku Osoby - pacienti po jiném poškození mozku v důsledku cerebrovaskulárních příhod, infekčních onemocnění či jiných těžkých stavů spojených s poškozením mozku Osoby - pacienti s těžkým neurologickým deficitem v důsledku zánětlivých, degenerativních, metabolických či jiných neurologických onemocnění Osoby - pacienti s komplexními těžkými polytraumaty

Fáze modelu rehabilitace pro osoby s významnou disabilitou:

I. Fáze rehabilitace akutní – fáze rehabilitace na lůžkách příslušné nemocnice akutní péče

II. Fáze rehabilitace včasné – fáze rehabilitace v Rehabilitačních centrech při nemocnicích akutní péče vyššího typu

III. Fáze rehabilitace regionální – fáze rehabilitace v Rehabilitačních stacionářích v regionech

IV. Fáze rehabilitace komunitní – fáze dlouhodobé a udržovací rehabilitace v komunitě

Použité zkratky: FIM – Functional Independence Measure (Funkční míra nezávislosti) je škála, která měří fyzickou a kognitivní disabilitu ICF – Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví

Stránka 5 z 13


1) I. Fáze rehabilitace akutní - fáze rehabilitace na lůžkách příslušné nemocnice akutní péče Kde: akutní lůžka příslušné nemocnice akutní péče s příjmem pacientů dle organizace specializovaných center péče Síť zařízení: průsečík současných zařízení komplexních cerebrovaskulárních, traumatologických a jiných center (zařízení stávající sítě) Cíl: prevence rozvoje sekundárních změn během stabilizace akutního stavu, udržení kondice, prvotní oslovení terapeutického okna plasticity mozku, start rehabilitace Doba pobytu: od akutního stavu do doby stabilizace zdravotního stavu •

•

Kritéria stabilizace zdravotního stavu umožňující překlad do Rehabilitačního centra: - bez potřeby umělé plicní ventilace či dechové podpory, - bez potřeby monitorace nitrolebního tlaku, - bez potřeby monitorace a podpory oběhu, - provedeny potřebné operační zákroky a chirurgické ošetření traumat - bez těžké kvantitativní poruchy vědomí Kriteria, která nebrání přesunu do Rehabilitačního centra: - antibiotická léčba včetně intravenosního podávání - nutnost enterální výživy přes PEG - nutnost parenterální výživy zavedeným centrálním či periferním katetrem - močový katétr, inkontinence či retence moče či stolice - dekubitus

Realizace rehabilitace: -

-

na lůžkách akutní péče (ARO, JIP, neurologie, neurochirurgie, traumatologie apod.) docházkou pracovníků základního rehabilitačního týmu (rehabilitační lékař, fyzioterapeut, ergoterapeut, logoped, klinický neuropsycholog), zajištění fyzioterapie a ergoterapie 12 hodin denně 6 dní v týdnu, dostupnost logopedie a klinické neuropsychologie minimálně 4 hodiny 5 dní v týdnu. Personální požadavky na rehabilitaci: na 10 akutních lůžek Lékař s kvalifikací Rehabilitace a fyzikální medicína: Zdravotní sestra s proškolením v rehabilitačním ošetřování: Fyzioterapeut (částečný směnný provoz): Ergoterapeut (částečný směnný provoz): Logoped: Klinický neuropsycholog:

0,2 2,0 4,0 4,0 0,2 0,5

Úhrada péče: DRG dle MKN diagnóz (nutno korigovat se započtením nároků rehabilitace) Funkční klasifikace pacienta: FIM povinně á 2 týdny, ICF při překladu do Rehabilitačního centra

2) II. Fáze rehabilitace včasná

Stránka 6 z 13


- fáze rehabilitace v Rehabilitačních centrech při nemocnicích akutní péče vyššího typu Kde: Rehabilitační centra při nemocnicích akutní péče vyššího typu Síť zařízení: - nově vzniklá zařízení regionálně rozprostřená, ideálně nové či rekonstruované pavilony v areálu event. v blízkosti stávajících nemocnic akutní péče vyššího typu s možností využití jejich komplementu, servisu a konziliárních služeb, - Rehabilitační centra by se nestarala jen o pacienty s traumatickým poškozením mozku, ale též o pacienty s poškozením mozku v rámci cerebrovaskulárních onemocnění, infekčních onemocnění nebo v rámci jiných akutních stavů, dále by centra zajišťovala péči i pro pacienty s těžkými neurologickými symptomy v rámci degenerativních a metabolických poškození nervového systému, nebo o pacienty po těžkých polytraumatech, - Rehabilitační centra by neměla suplovat péči akutních rehabilitačních lůžek nemocnice a neměla by přebírat standardní pacienty s vertebrogenními onemocněními, s degenerativními onemocněními kloubů, po lehčích traumatech, po plánovaných operacích pohybového systému (náhrady velkých kloubů, operací plotének a jiných degenerativních onemocnění páteře apod.). Beze změny zůstane i systém péče o spinální pacienty. - cca 15 -20 zařízení v ČR – spádovost 500 000 – 800 000 obyvatel Cíl: komplexní rehabilitace tělesných funkcí motoriky, senzoriky, kognice, fatiky, poruch chování atd. s plným oslovením terapeutického okna plasticity mozku, příprava prostředí domácí péče a proškolení rodinných příslušníků primárně k rehabilitačně - ošetřovatelské péči Doba pobytu: od doby stabilizace zdravotního stavu do doby možného předání do péče Rehabilitačního stacionáře nebo do doby funkční klasifikací prokázaného nezlepšování funkčního stavu po dobu 8 týdnů •

•

•

Kritéria stabilizace zdravotního stavu k překladu do Rehabilitačního centra: - bez potřeby umělé plicní ventilace či dechové podpory, - bez potřeby monitorace nitrolebního tlaku, - bez potřeby monitorace a podpory oběhu, - provedeny potřebné operační zákroky a chirurgické ošetření traumat - bez těžké kvantitativní poruchy vědomí Kriteria, která nebrání přesunu do Rehabilitačního centra: - antibiotická léčba včetně intravenosního podávání - nutnost enterální výživy přes PEG - nutnost parenterální výživy zavedeným centrálním či periferním katétrem - močový katétr, inkontinence či retence moči či stolice - dekubitus Kritéria propuštění z lůžek rehabilitačního centra:

Stránka 7 z 13

-


při možnosti převzetí rodinou do domácí péče alespoň v době mimo pracovní dobu převedení k další rehabilitaci do péče Rehabilitačního stacionáře při funkční klasifikací prokázaném nezlepšování funkčního stavu po dobu 8 týdnů o při dobrém sociálním zázemí a přijatelném zdravotním stavu propuštění do domácí péče o při absenci sociálního zázemí a přijatelném zdravotním stavu přesun do zařízení sociální péče o při nepřijatelném zdravotním stavu vyžadujícím nadále plnou ošetřovatelskou případně léčebnou péči (apalické stavy, těžké komplikace apod.) do zařízení chronické zdravotní péče


-

na lůžkách Rehabilitačního centra (cca 10 lůžek na 100 000 obyvatel), cca 15 -20 zařízení v ČR, komplexní materiální vybavení (vč. úseku vodoléčby s rehabilitačním bazénem), dostupnost komplexního rehabilitačního týmu (ošetřovatelský personál s proškolením v rehabilitačním ošetřování, rehabilitační lékař, neurolog, internista, fyzioterapeut, ergoterapeut, logoped, klinický neuropsycholog, speciální pedagog a andragog, nutriční terapeut, ortopedický protetik, sociálně zdravotnický pracovník, koordinátor pracovní a sociální rehabilitace a další), zajištění ošetřovatelské a lékařské péče 24 hodin denně 7 dní v týdnu, zajištění fyzioterapie a ergoterapie 12 hodin denně 6 dní v týdnu, klinické neuropsychologie 8 hodin denně 6 dní v týdnu, dostupnost logopedie a dalších specializací 8 hodin denně 5 dní v týdnu Personální požadavky na rehabilitaci: speciální – počet odborníků na 50 lůžek Vedoucí lékař s kvalifikací Rehabilitace a fyzikální medicína: Zástupce vedoucího lékaře s kvalifikací Rehabilitace fyzikální medicína Vrchní sestra: Vedoucí fyzioterapeut: Vedoucí ergoterapeut: Koordinátor pracovní a sociální rehabilitace: Lékař s kvalifikací Rehabilitace a fyzikální medicína či v přípravě: (vč. ÚPS) Lékař s kvalifikací Ortopedická protetika: Lékař s kvalifikací Vnitřní lékařství: . Lékař s kvalifikací Neurologie: Lékař s kvalifikací Intenzivní medicína: Zdravotní sestra směnová (3 směnný provoz) Zdravotní sestra s proškolením v rehabilitačním ošetřování (12 h denní provoz) Zdravotní sestra s proškolením v intenzivní péči: Ošetřovatel – zdravotní asistent směnový (3 směnný provoz) Sanitář (3 směnný provoz) Nutriční terapeut: Fyzioterapeut: (2 směnný provoz 6 dní v týdnu) Ergoterapeut: (2 směnný provoz 6 dní v týdnu) Logoped: Klinický neuropsycholog: (6 dní v týdnu) Speciální pedagog a andragog:

1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 7,0 0,5 1,0 1,0 0,5 30,0 7,0 3,0 20,0 7,0 2,0 16,0 16,0 3,0 5,0 2,0

Stránka 8 z 13


Sociálně zdravotnický pracovník:

3,0

Úhrada péče: Statut lůžek specializované akutní péče Měsíční platba kombinující složku základní sazby dle diagnosy a lůžkodne a nadstavbové sazby dle funkční klasifikace FIM a ICF vždy za měsíc pobytu (bude nutno vytvořit kategorizaci a prokalkulovat systém, který bude vycházet z části klasifikace poruchy funkce „b“ případně s přihlédnutím k části klasifikace tělesných struktur „s“). Základní délka průměrné hospitalizace takto hrazené je 12 týdnů, poté pokud pacient nevykazuje či nebude vykazovat po dobu dvou měsíců po sobě jdoucích zlepšení dle výše uvedené kategorizace na podkladě funkčních testů FIM a ICF, pak nebude již složka dle FIM a ICF proplácena a bude proplácena jen základní sazba – po dobu následujícího 1 měsíce plná, pak s degresí. Osvobození od regulačních poplatků za hospitalizaci po dobu platby složky dle FIM a ICF (tedy po dobu objektivního zlepšování funkčního stavu), poté běžný regulační poplatek platný pro hospitalizaci. Funkční klasifikace pacienta: -

ICF povinně á 1 měsíc a při propuštění FIM povinně á 2 týdny

Stránka 9 z 13


3) III. Fáze rehabilitace regionální - fáze rehabilitace v Rehabilitačních stacionářích v regionech Kde: Rehabilitační stacionáře vybudované v krajích na regionálním principu Síť zařízení: - nově vzniklá zařízení regionálně rovnoměrně rozprostřená - Rehabilitační stacionáře by se staraly o pacienty v návaznosti na Rehabilitační centra, Rehabilitační stacionář kombinuje klasickou ambulantní péči ohraničenou zahájením a ukončením ambulantního výkonu, a v případě potřeby komplexní rehabilitaci během pobytu pacienta na lůžku v denní době pracovních dní 6:00 – 18:00. - cca 40 – 60 zařízení v ČR – spádovost cca 200 000 - 300 000 obyvatel, 15-20 z nich by bylo zřízeno při Rehabilitačních centrech a využívalo tak jejich zázemí, zbytek doplněn rovnoměrně regionálně se splněním dojezdové vzdálenosti pacienta do stacionáře do cca 50km. - Ve specifikovaných indikovaných případech může být rehabilitace prováděna též jako následná v Rehabilitačních ústavech, kde však bude nutné dobudovat strukturu na regionálním (krajském) principu Cíl: pokračování komplexní rehabilitace tělesných funkcí motoriky, senzoriky, kognice, fatiky atd. v návaznosti na Rehabilitační centrum s cílem postupné integrace do sociálního prostředí, nastavení pedagogické rehabilitace u dětí a dospívajících, ergodiagnostika a pracovní rehabilitace u osob s pracovním potenciálem v produktivním věku, dořešení posudkově sociálních aspektů a nastavení sociálního systému péče, příprava komunitního, školního či pracovního prostředí, prohloubení proškolení rodinných příslušníků k rozšířené domácí rehabilitačně – ošetřovatelské péči, příprava pedagogických a pracovních asistentů či proškolení potřebné komunity. V některých případech by stacionáře přijímaly i pacienty s těžší disabilitou již zařazené v komunitě k rekondičním pobytům. 

Kritéria propuštění z rehabilitačního stacionáře: - funkční klasifikací prokázané nezlepšování funkčního stavu po dobu 8 týdnů - dosažení takového stupně nezávislosti pacienta, který umožňuje jeho samostatnou existenci v domácím prostředí a současně samostatnou dopravu k pokračování rehabilitace pravidelnou péčí spádových specialistů a to za předpokladu, že neexistuje významně lepší potenciál dalšího významného zlepšování funkčního stavu prodloužením pobytu v rehabilitačním stacionáři - převzetí rodinou se zajištěním celodenní péče a s možností převedení rehabilitace do pravidelné péče spádových ambulantních specialistů, za předpokladu, že neexistuje významně lepší potenciál dalšího významného zlepšování funkčního stavu prodloužením pobytu v rehabilitačním stacionáři

Doba pobytu: od propuštění z rehabilitačního centra do doby funkční klasifikací prokázané nezlepšování funkčního stavu po dobu 8 týdnů

Stránka 10 z 13



-

na lůžkách Rehabilitačního stacionáře (cca 10 lůžek na 100 000 obyvatel) a v ambulantní části Rehabilitačního stacionáře, cca 40 -60 zařízení v ČR, odpovídající materiální vybavení, dostupnost komplexního rehabilitačního týmu (ošetřovatelský personál s proškolením v rehabilitačním ošetřování, rehabilitační lékař, fyzioterapeut, ergoterapeut, logoped, klinický neuropsycholog, speciální pedagog a andragog, sociálně zdravotnický pracovník, koordinátor pracovní a sociální rehabilitace a další). Rehabilitační stacionáře při Rehabilitačních centrech mohou využívat stejného personálu, úvazky se pak sčítají. na lůžkách zajištění ošetřovatelské a lékařské péče 12 hodin v pracovní dny v týdnu, zajištění ostatních specializací a ambulantní péče 8 hodin denně v pracovní dny v týdnu. Personální požadavky na rehabilitaci: speciální – počet odborníků na 20 lůžek stacionáře Vedoucí lékař s kvalifikací Rehabilitace a fyzikální medicína: Vrchní sestra: Vedoucí fyzioterapeut: Vedoucí ergoterapeut: Koordinátor pracovní a sociální rehabilitace: Lékař s kvalifikací Rehabilitace a fyzikální medicína či v přípravě: Lékař s kvalifikací Ortopedická protetika: Lékař s kvalifikací Vnitřní lékařství: Lékař s kvalifikací Neurologie: Zdravotní sestra Zdravotní sestra s proškolením v rehabilitačním ošetřování: Ošetřovatel – zdravotní asistent : Sanitář Fyzioterapeut: Ergoterapeut: Logoped: Klinický neuropsycholog: Speciální pedagog a andragog: Sociálně zdravotnický pracovník:

0,5 1,0 0,8 0,8 0,8 3,0 konziliárně konziliárně konziliárně 5,0 2,0 5,0 2,0 5,0 5,0 1,0 2,0 1,0 2,0

Počet odborníků v ambulantní části dán jejím rozsahem – na 200 000 obyvatel spádu doporučujeme: Vedoucí lékař s kvalifikací Rehabilitace a fyzikální medicína: Vedoucí fyzioterapeut: Vedoucí ergoterapeut: Koordinátor pracovní a sociální rehabilitace: Lékař s kvalifikací Rehabilitace a fyzikální medicína: Lékař s kvalifikací Ortopedická protetika: Lékař s kvalifikací Vnitřní lékařství : Lékař s kvalifikací Neurologie: Fyzioterapeut: Ergoterapeut:

0,25 0,2 0,2 0,2 3,0 konziliárně konziliárně konziliárně 7,0 7,0

Stránka 11 z 13


Logoped: Klinický neuropsycholog: Speciální pedagog a andragog: Sociálně zdravotnický pracovník:

2,0 2,0 2,0 3,0

Úhrada péče: Lůžková část: Statut lůžek specializované následné péče. Měsíční platba kombinující složku základní sazby lůžkodne stacionáře a nadstavbové sazby dle funkční klasifikace FIM a ICF vždy za měsíc pobytu (bude nutno vytvořit kategorizaci a prokalkulovat systém, který v případě stacionáře bude vycházet spíše z části klasifikace poruchy funkce „d“ případně s přihlédnutím k části klasifikace tělesných struktur „b“). Základní délka průměrné hospitalizace je 12 týdnů, poté pokud pacient nevykazuje či nebude vykazovat po dobu dvou měsíců po sobě jdoucích zlepšení dle výše uvedené kategorizace na podkladě funkčních testů FIM a ICF, pak nebude již složka dle FIM a ICF proplácena a bude proplácena jen základní sazba – po dobu následujících 2 měsíců plná, pak s degresí. Úhrada dopravy do lůžkového stacionáře, s ev. spoluúčastí stejné výše pro všechny pacienty. Regulační poplatek na úrovni poloviny regulačního poplatku platného pro hospitalizaci. Ambulantní část: Sazba za výkon, limity počtu výkonů navýšené po celou dobu vykazování zlepšování dle funkční klasifikace ICF (viz výše), příplatek za výkon dle kategorizace funkčního postižení dle ICF Funkční klasifikace pacienta: -

na lůžkové části ICF povinně á 1 měsíc a při propuštění, na lůžkové části FIM povinně á 2 týdny v ambulantní části ICF povinně á 2 měsíce

Stránka 12 z 13


4) IV. fáze rehabilitace komunitní - fáze dlouhodobé a udržovací rehabilitace v komunitě Kde: spádové ambulance příslušných specialistů, komunitní centra, občanská sdružení a další organizace, rodina Síť zařízení: - Akreditovaná a odborná kritéria splňující zařízení odborné péče (zdravotní, sociální, jiné) - Proškolení rodinní příslušníci a ostatní členové komunity - Komunity, kluby, občanská sdružení pacientů apod. Cíl: dlouhodobá až celoživotní péče odborníků s cílem udržení, případně zlepšení dosažené úrovně participace a sociálních dovedností Úhrada péče: Zdravotní služby: Sazba za výkon, příplatek za výkon dle kategorizace funkčního postižení dle ICF Ostatní služby: Dle příslušných kompetencí a zdrojů Funkční klasifikace pacienta: -

ICF povinně á 6 měsíců po dobu 3 let od traumatu či počátku onemocnění, poté á 12 měsíců

Stránka 13 z 13


Organizace ostatní rehabilitace z pohledu rehabilitace ve zdravotnictví: -

-

-

-

Pacienti po spinálních traumatech a jiných spinálních lézích o s odlišnou organizací - I. fáze určená spondylochirurgická centra, ve II. fázi roli Rehabilitačních center plní Spinální jednotky, ve III. fázi rehabilitaci přebírají Spinální jednotky Rehabilitačních ústavů o Zachování současného počtu 4 spinálních jednotek a následných spinálních jednotek v rehabilitačních ústavech (vzhledem k fungující struktuře a počtu indikovaných pacientů je systém vyhovující) Lůžka akutní rehabilitace při nemocnicích akutní péče o pacienti s vertebrogenními onemocněními, s degenerativními onemocněními kloubů, po lehčích traumatech, po plánovaných operacích pohybového systému (náhrady velkých kloubů, operace plotének a jiných degenerativních onemocnění páteře apod.). o existence i v nemocnicích s Rehabilitačními centry jako samostatné stanice či jednotky, počtem cca aktuální stav 15 lůžek na 100 000 obyvatel, vybudováním Rehabilitačních center se uvolní kapacita pro „běžné“ výše uvedené indikace rehabilitace a uvolní se kapacita i pro část pacientů s potřebou rehabilitace a perspektivou včasného propuštění do komunity, kteří jsou dnes z kapacitních důvodů přesouvaní na ošetřovatelská lůžka následné péče o úhrada rehabilitace odděleně od akutní péče samostatně jako nová epizoda péče - jako DRG skupina Rehabilitace v rámci MKN klasifikace Z50.1 Lůžka následné rehabilitace v nemocnicích následné péče, léčebnách dlouhodobě nemocných případně v jiných léčebnách o pacienti po lehčích úrazech a monotraumatech, ev. po plánovaných operacích pohybového aparátu, pacienti dlouhodobě nemocní s převahou interních a onkologických stavů již bez možnosti další léčby a v důsledku výše uvedeného o tedy pacienti s převahou potřeby ošetřovatelské péče a s nároky na základní rehabilitační péči typu kondiční rehabilitace a rehabilitace chůze s převahou práce fyzioterapeuta a ev. s potřebou práce ergoterapeuta o úhrada v rámci předpisů následné péče Ambulantní rehabilitace v odborných ambulancích jednotlivých specialistů

Tento návrh byl zpracován v rámci mezinárodního projektu sdružení CEREBRUM - Sdružení osob po poranění mozku a jejich rodin – s názvem „Inkluze po poranění mozku“ v roce 2010.

Obsah 13 stran

V Ústí nad Labem a v Praze dne 31. 10. 2010, prim. MUDr. Pavel Maršálek a doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D.

Návrh modelu rehabilitace v ČR pro osoby s významnou disabilitou

Recommend Documents