CO VÁM VADÍ na zákonu o hazardu? Aby bylo jasno, nevadí mi regulace hazardu, ale dva paragrafy, které umožňují cenzuru internetu. Jako matka dvou dětí chápu, že chce někdo omezit sázení a hazard na internetu. Znám spoustu adiktologických studií, v nichž se tvrdí, že sázení se z klasických heren stěhuje na internet. Tvůrci zákona proto měli podporu veřejnosti, které tvrdili, že regulovat hazard je dobro samo o sobě a není se čeho bát. Ono se však je čeho bát. Podle tohoto zákona, jenž má platit už od prvního ledna příštího roku, může úředník ministerstva financí svévolně zablokovat jakoukoli stránku, o níž si myslí, že je spojena s hazardem. Proč ne, když to souvisí s potenciálními nelegálními aktivitami? Při projednávání tohoto zákona jsem v Senátu podala pozměňovací návrh. Podle něho by nikým nevolený a zároveň ministru financí podřízený úředník neměl takové pravomoci. Bohužel se mi tento návrh prosadit nepodařilo. Senátoři za ČSSD, ANO a KDU-ČSL hlasovali jako jeden muž. A to je klíč k našim protestům, protože si tady někdo hodně ulehčuje situaci. Místo toho, aby dal k rychlému posouzení celou věc soudu, rozhodne podle své úvahy a svých preferencí. Už šest let jsem senátorkou a dobře vím, že když se dá v jedné věci takto možnost rozhodovat přímo a obcházet soudy, najdeme tytéž věci i v jiných zákonech. Tady jde o obrovský precedens, který bude využíván i v budoucnosti na jakékoli jiné věci. Už vidím, jak za pár měsíců přijde ministr zdravotnictví s paragrafem přišpendleným k nějakému zákonu, aby mohl podobným způsobem rušit stránky nabízející zbytečné doplňky stravy. A pak přijdou další a další. Stát si takhle nemůže zjednodušovat cestu na úkor našich svobod. Proč v souvislosti se zákonem mluvíte o střetu zájmů? Ministrem financí je Andrej Babiš, jenž vlastní vlivné noviny (Mf Dnes, LN), nejposlouchanější rádio (Impuls) a mnoho další titulů a kolem něj funguje několik spřátelených televizí či serverů. Má tento člověk mít odpovědnost za to, jaké
VZKAZ BABIŠOVI: GEORGE ORWELL PSAL ROMÁN 1984 JAKO VAROVÁNÍ PŘED TOTALITOU, NE JAKO MANUÁL VLÁDNUTÍ!
TVRDÍ SENÁTORKA VERONIKA VRECIONOVÁ TEXT BOHUMIL PEČINKA FOTO NGUYEN PHUONG THAO
stránky budou nebo nebudou vypnuty? To je další kolosální střet zájmů. Divím se mu, že do něčeho podobného jde. Nemůže se pak divit, že se lidé cenzury internetu bojí. Nechce Babiš rušením hazardních stránek jen urychlit určité procesy?
Možná ano, ale i tak nesouhlasím s jeho rétorikou, že demokracie je pomalá, jen zdržuje, její procedury otravují a nade vším stojí efektivita. I když se to nezdá, Babiš je čistý představitel komunistického myšlení sedmdesátých a osmdesátých let, které na všechno vidělo jediný lék – centralizaci všech
společenských a hospodářských procesů. Andrej Babiš prostě protlačil další zákon posilující Velkého bratra. Já to považuju za omezení svobody lidí v jejich právu na informace dostupné na síti. Chtěla bych ministru financí říct, že britský spisovatel George Orwell svůj román 1984 psal jako varování před
SVOBODU INTERNETU! Tento T ento týden týden odevzdá odevzdá senátorka senátorka V VERONIKA ERONIK A VRECIONOVÁ (ODS) t Pi áti a iniciativa i i i ti (ODS), strana Piráti Přichází cenzor v čele s Markem Antošem Ústavnímu soudu stížnost proti cenzuře internetu ze strany ministerstva financí. „JEDEN ČLOVĚK BY NEMĚL MÍT MOŽNOST OVLÁDAT VLIVNÁ MÉDIA A SOUČASNĚ REGULOVAT INTERNET,“ tvrdí na adresu Andreje Babiše senátorka Veronika Vrecionová, která protesty spojené se zákonem o hazardu před necelým rokem rozjela.
všemocným státem, ne jako manuál k vládnutí. Takových zákonů bohužel leží v Parlamentu hodně. Které myslíte? Na minulém plénu Senátu byl odhlasován vznik fakticky nového úřadu, pod nějž bude spadat registr všech účtů všech českých občanů. Stručně řečeno: Česká národní
banka bude mít za úkol vytvořit jedno místo, kam budou umístěny údaje o všech účtech občanů České republiky, což je ohromně zneužitelná věc. Když se to obhajovalo, byl hlavním argumentem boj proti terorismu a korupci. Když jsem se v parlamentní debatě ptala předkladatelů, v čem
spočívá ten slavný protiteroristický a protikorupční boj, odpověděli mi, že policisté nebudou muset obesílat se žádostmi o zjištění bankovních účtů podezřelých osob všechny banky, ale pošlou svou žádost na jedno místo. To je ovšem směšné, protože stačí poslat hromadný mail na těch pár českých
bank s oficiální policejní žádostí a příslušný odbor vám pošle výpisy. V čem je to podle vás riskantní? Představuje to obrovské riziko zneužití informací o účtech osob, například v konkurenčním boji. Je to další noha do dveří, které se pak začnou stále více a více oteví-
rat dalším požadavkům a dalším omezením svobod. Vezměte si jen, jak na ministerstvu financí vzniká další policie v podobě celníků, kteří dostali nové kompetence na úrovni policistů. A navíc jsem přesvědčena, že brzy přijde zase nějaký vykuk s nápadem, že pouhý seznam účtů je málo a že by se s korupcí a terorismem bojovalo lépe, pokud by seznam obsahoval i zůstatky na těchto účtech. To znamená, kolik je na kterém účtu peněz a komu patří. Upozorňuji, že tady nejde o informace o účtech osob podezřelých z trestné činnosti, ale o účty všech lidí. Proč se vám nebo vašim kolegům z Poslanecké sněmovny nedaří vládní poslance přesvědčit? Koalice představovaná hlavně ANO a ČSSD je strašně rozhádaná a vládnou tam ostré personální spory. Na druhou stranu si populistické ANO, hájící zájmy velkokapitálu, velmi dobře rozumí se socialisty, jejichž politika je založena na přerozdělování a vytváření dalších a dalších sociálních dávek a kupování občanů. Z hlediska taktického si ve vládě jdou všichni po krku. Nicméně strategicky jednají v souladu a hlídají si své zájmy. Existuje ještě nějaký zákon, který by se dal označit vaším příměrem o nebezpečném strčení nohy do dveří? Třeba o majetkových přiznáních. Kolem toho se na plénu Senátu strhla obrovská vřava mezi ČSSD a ANO. V Senátu se schvaVERONIKA VRECIONOVÁ se narodila v roce 1965. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou, od roku 1990 pracovala v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla v oddělení zahraničního protokolu. Rovněž působila na pozici zástupce ředitele nadace Patriae a jako zástupkyně ředitele sekretariátu v nadaci Forum 2000. Do ODS vstoupila v roce 2005. Nikdy předtím nebyla členem žádné jiné politické strany. V roce 2006 kandidovala v komunálních volbách v Přezleticích a byla zvolena starostkou obce. Tuto funkci zastávala do roku 2014. V roce 2010 se díky hlasům voličů z Mělnicka, Prahy-východ, Neratovicka a Kralupska stala senátorkou za tento region. S manželem Davidem vychovávají dvě děti, tři psy a sedm koček.
„BABIŠ JE ČISTÝ PŘEDSTAVITEL KOMUNISTICKÉHO MYŠLENÍ 70. A 80. LET“ loval v podobě, že když si ministerský úředník z financí řekne, že máte majetek přes sedm miliónů, jenž neodpovídá vašim příjmům, musíte ho doložit. Babiš vystoupil na plénu a řekl, že ANO chce prověřování už od pěti miliónů, ale ČSSD bohužel až od deseti miliónů. To sociální demokraty nadzvedlo a řekli, že je to lež, začala bouřlivá debata, všichni se vzájemně servali a určili hladinu na pět miliónů korun. Takže už na majitele jednoho třípokojového panelového bytu na okraji Prahy a chaty v Jizerských horách se bude vztahovat povinnost účetně a jinak dokládat zdroje příjmů. A když nebude mít dostatečné doklady, tak mu to prostě dodaní. V čem je tedy problém? O všem bude rozhodovat ministerstvo v čele s Andrejem Babišem, jenž takto může popotahovat své obchodní konkurenty nebo sponzory jiných politických stran. Ono se to totiž nebude požadovat plošně, ale pouze od toho, koho si dle vlastního uvážení vybere kdo – opět úředník, který je podřízený právě panu Babišovi. Ale abych nenasazovala stále jen na Babiše. Ono bude stačit, že na vás soused upozorní finanční úřad, protože jste se právě pohádali o výšku živého plotu. A finanční úřad bude muset konat. Víte, kdyby se takové zákony týkaly pouze opravdových darebáků, budu všemi deseti pro. Ale ti si své majetky jistě dokážou zlegalizovat bez problémů. Připustila jste si, že lidé na tohle vaše vidění světa moc nereagují? Nejsem slepá. Hospodářství jde díky uměřené politice předchozích vlád nahoru, nezaměstnanost je nízká, rostou platy ve veřejném sektoru, takže proč bychom se netěšili. Vzhledem k tomu, že je česká ekonomika velice silně proexportně orientovaná, velice nám také pomáhá dobrá ekonomická situace zejména v Německu i v dalších zemích, do nichž vyvážíme. Problémem je, že tento růst nevidí občané na svém konkrétním životě. Vidí ho
pouze v centrálách velkých firem, které jsou největším příjemcem dotací a úlev. V krizi je ale rozhodně politika jako taková, přesněji řečeno liberální demokracie, jež klade důraz na svobody. Jsem přesvědčená, že jednou budeme s úžasem zírat na kolosální střet zájmů, který se odehrává kolem Andreje Babiše, kdy se koncentruje mediální, ekonomická a politická moc do jedněch rukou. Je to podle vás opravdu tak velké riziko? Nedovedu si představit, že by před sedmi osmi lety bylo možné, aby se stal ministrem za ODS člověk, který bude vlastnit tři supervlivná média, obchodovat se státem, a ještě od téhož státu získávat obrovské dotace. Pokud by se to tehdy stalo, byl by do měsíce politicky mrtvý, protože by ho média a společenské elity rozsápaly. Dnes
média opatrně mlčí a společenské elity také. Jednou budou všichni koukat, u čeho svou lhostejností jejich představitelé asistovali. Za největší nebezpečí ovšem považuji spojenectví Zeman–Babiš. Dvojice, která chce ovládnout stát zdola nahoru. Jak politicky, tak ekonomicky. Jak tomu chcete zabránit? Myslím, že je na čase po krajských a senátních volbách začít uvažovat o nějaké formě volební středopravicové koalice, která ale nemusí nutně vést ke vzniku nové strany. Po krajských a senátních volbách by si představitelé středopravicových stran měli sednout k jednomu stolu, potlačit svá ega a křivdy minulosti a pokusit se najít způsob, jak Babišovi zabránit za asistence Zemana ve vstupu do vládní Strakovy akademie. Jak konkrétně?
„EVROPA ZEMŘE, POKUD SEM VPUSTÍ MILIÓNY LIDÍ Z MUSLIMSKÝCH ZEMÍ.“ Vytvořit něco jako Blok svobody, kde by byla zastoupena např. ODS, TOP 09, Svobodní, Starostové a Soukromníci a další menší subjekty, ale i osobnosti se středopravicovým smýšlením. Souhrnné preference všech stran jsou kolem dvaceti procent. Když půjdou roztříštěné, nebudou mít sílu. Naopak společná volební koalice středopravicových politických stran a uskupení by změnila politické hřiště. Dnešní roztříštěná pravice je přesně to, co vyhovuje Babišovi, Sobotkovi i Zemanovi. Vidím to ve svém obvodu, který je historicky pravicový. Kandiduje zde kandidát STAN, Svobodných a ODS, ale klidně se může stát, že se v konečném důsledku bude smát kandidát ČSSD Stanislav Huml, který představuje nejlevicovější křídlo ČSSD, protože hlasy pro střed a pravici se roztříští.
Jak se stavíte k nápadu vyhlásit referendum o budoucnosti Česka v Evropské unii? Evropská unie je absolutně odtržená od reality, nechápe potřeby občanů a potřebuje důkladnou změnu. Ale já si myslím, že bychom se namísto úvah o vystoupení měli o tuto změnu pokusit. Nevím, co bychom teď na vystoupení z EU vydělali, protože nejsme ostrovem jako Velká Británie s obchodními aktivitami zaměřenými na zámoří, takže ji opuštění EU dlouhodobě nepoškodí. V tuto chvíli je mi stále milejší Brusel než putinovské Rusko, kde se ztrácejí lidé a oponenti režimu jsou vsazováni do vězení. Naší povinností je regulacemi posedlý Brusel změnit, aby nás nesežrala Moskva. Pokud se v krátkém horizontu ukáže, že je to nemožné, bavme se o dalších alternativách.
Na svých předvolebních billboardech jste se vymezila i vůči prezidentu Zemanovi. Není to v době, kdy má zhruba dvoutřetinovou podporu občanů, kontraproduktivní? Nevím, to ať vyhodnotí voliči. Osobně považuji prezidenta Zemana v kombinaci se současnou vládou za velké nebezpečí pro celou zemi. Jeho geopolitická orientace na Rusko a Čínu mě straší. Nejsme proti obchodu s těmito zeměmi, když to bude ve prospěch naší země, ale hodnotově, kulturně, historicky se cítím jako Češka žijící v Evropě, nechci patřit do sféry vlivu Putinova Ruska, či snad dokonce komunistické Číny. Jak se díváte na současnou migrační krizi? Má přímou souvislost s krizí Evropské unie. Kdyby EU vedli
lídři místo bačkor typu Junckera a Schulze, nemusela dojít nikdy tak daleko. Myslím, že mám velké sociální cítění, roky spolupracuji s mnoha charitativními projekty, přispívám na výchovu dětí u nás i v zahraničí. Přesto jsem přesvědčena, že současná migrační vlna do Evropy je ohromně nebezpečná a že ji nelze vyřešit tak, jak ji současné evropské elity řeší. Evropa zemře, pokud přistoupí na to, že je zde místo pro milióny a milióny migrantů z islámských zemí, kteří nesdílejí naši historii, natož naše hodnoty. Prvořadým cílem evropských států je zajistit bezpečí svých občanů. Jinak Evropa, jak jsme ji znali, skončí. Je mi upřímně líto každého života, jejž si migrační vlna či války vyžádají, ale nemůže kvůli tomu zemřít celá naše kultura a náš svět. Po-
kud si necháme vnutit názor, že je naší povinností přijmout každého, kdo se vydá do Evropy, skončíme. Ano, pomáhejme, ale pouze těm, kdo si to zaslouží. A nejlépe co nejdál od hranic evropských států. Co je – podle vás – podstatou krize Evropské unie?
Krize Evropské unie vyvrcholila ve chvíli, kdy si lidé uvědomili, že evropské elity vůbec nezastupují jejich zájmy. Drtivá většina Evropanů byla proti migračním kvótám, přesto je Brusel protlačil. Nefungují, ale Brusel si je vydupává za každou cenu, a to přes odpor národních států i jejich občanů. Pokud je někdo odpovědný za brexit, jsou to pánové Schulz a Juncker. Jejich arogance způso-
bila, že se Britové rozhodli odejít, protože viděli tu totální odtrženost Bruselu od reálného světa. Evropská unie se musí nutně změnit. Pokud se tak nestane, rozpadne se. Z toho budou mít radost především v Moskvě. Mimochodem, nyní je neděle večer a já po očku sleduji volby v Meklenbursku-Předním Pomořansku, kde vyhrála SPD a kde veliký úspěch slaví AfD. Je to jasný signál, že politika Angely
Merkelové ve věci imigrantů vyvolává veliký odpor i v její vlastní zemi. Je pikantní, že navíc ve spolkové zemi, v níž je její volební obvod. Jsem ale optimista a věřím, doufám, že tlak zespodu způsobí změnu v čele jednotlivých členských států Evropské unie a následně i v jejím vedení. Jinak nám hrozí zhnědnutí, islamizace či obojí dohromady, což může vést k neštěstí pro celou Evropu.
ČÍNA na konci srpna spustila nový internetový vyhledávač Yongzin (název znamená učitel), první takový ryze v tibetštině. Svým vzhledem už na první pohled nápadně připomíná Google, který naopak Čína na svém území blokuje. Mimochodem i proto, že Google – stejně jako nově Yongzin – na rozdíl od čínského vyhledávače Baidu umí hledat odkazy i v tibetštině. Google a Yongzin jsou si sice podobné ve vzhledu i ve znalosti tibetského jazyka, ale výsledky hledání už moc velkou shodu nevykazují. Yongzin, jehož vytvoření financoval stát, totiž některé stránky záměrně ignoruje. Tibeťanům například nevyhledá stránky současného dalajlamy. Při zadání slov Free Tibet najde vyhledávač podle internetového magazínu Quartz jako nejlepší výsledek článek komunistického deníku People’s Daily o ilegálních publikacích. Čína blokuje různé internetové stránky a odkazy, například týkající se masakru na pekingském náměstí Nebeského klidu v roce 1989, zakázaného hnutí Fa-lun-kung. Standardně ale také blokuje Facebook, Twitter nebo YouTube. Vláda se zkrátka snaží mít šíření informací pod kontrolou. Čína je ukázkovým případem internetové cenzury. O tom žádný spor není. O to víc překvapí, že organizace Reportéři bez hranic na seznam nepřátel internetu vedle Číny či Ruska a několika diktátorských režimů umístila i Spojené státy nebo Velkou Británii. SPOJENÉ STÁTY jsou na seznamu kvůli Národní bezpečnostní agentuře (NSA), „proslavené“ soudem neschválenými odposlechy a shromažďováním informací. NSA přímo spolupracuje s poskytovateli připojení, a má tudíž informace z první ruky. Údajně zkoumá a uchovává miliardy e-mailů. Britské Vládní komunikační ústředí údajně sleduje veškerou elektronickou komunikaci v Británii. Jak Spojené státy, tak Británie ovšem kontrolu internetu zdůvodňují bojem proti zlořádům, jako je terorismus, černý obchod či další ilegální aktivity. Tady už je hodnocení cenzury těžší – pravda ale je, že nástroje proti terorismu často dopadají na naprosto nevinné lidi. Ostatně boj proti zlořádu je i oficiální důvod plánovaného blokování zahraničních herních webů v ČR. Podle americké Národní koalice proti cenzuře začala americká cenzura už v roce 1996, kdy byl schválen zákon zakazující publikovat neslušné či útočné materiály na internetu (většinu zákona
„Ministr Babiš s vybranou skupinu loterijních lobbistů prosadil zákon, který klestí jeho úředníkům cestu do peněženek hráčů. Doufám, že to Ústavní soud odmítne,“ říká předseda Pirátů IVAN BARTOŠ.
zrušil následně Nejvyšší soud USA), další zákon nařídil poskytovatelům internetu uchovávat veškeré informace po dobu 90 dní a další zákon zakázal na síti zveřejňovat dětskou pornografii (Nejvyšší soud ho v roce 2002 označil za neústavní). Snaha kontrolovat internet provází řadu zákonů v mnoha západních zemí. Přelomem byly i události z 11. září 2001. Ve Spojených státech byl například následně schválen takzvaný Patriot Act, který uprostřed bojovné nálady, vyvolané teroristickými útoky, umožnil americkým orgánům nevídané zásahy do soukromí, a to včetně další kontroly internetu. BĚLORUSKO vyžaduje, aby všechny weby prodávající zboží či služby měly běloruskou národní doménu .by. Stát navíc může blokovat všechny stránky, které se v Bělorusku neregistrují. ETIOPIE blokuje Skype, opoziční weby, a dokonce i přístup k anonymnímu prohlížeči Tor. ÍRÁN v roce 2013 zablokoval přístup k YouTube, Facebooku či Twitteru. NĚMECKO filtruje weby popírající holocaust.
RUSKO blokuje dětskou pornografii, stránky věnující se výrobě drog či sebevraždám. Stát oficiálně kvůli tomu zavedl seznam nežádoucích webů, ale na ten přibývají i jiné weby, například blogy. SAÚDSKÁ ARÁBIE cenzuruje některé články Wikipedie a mnoho dalších stránek, zejména politicky se nehodících. SEVERNÍ KOREA je označována za internetovou černou díru. Přístup k internetu je mizivý a pečlivě monitorovaný. JIŽNÍ KOREA omezuje publikování obsahu, jenž ohrožuje národní bezpečnost. SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY blokují všechny stránky s národní doménou .il, tedy izraelské weby, dále politicky citlivé informace, část Wikipedie či Skype. TURECKO blokuje desítky tisíc různých stránek, a to i kvůli politickému obsahu. V zemi byl opakovaně na omezenou dobu blokován přístup k YouTube, Facebooku i Twitteru. Sociální sítě jsou zároveň pečlivě sledovány a za kritiku režimu hrozí tresty.
FOTO ČTK
INTERNETOVÁ CENZURA VE SVĚTĚ
