JIZERKY 2014 text a foto PROBUZENÍ V den mého odjezdu, do Lázní Libverda bylo probuzení opravdu unikátní. S kamarádem, z našeho tamního dětství (letních pobytů), jsme se nedomluvili o odjezdu a tamním ubytování. Žil v představě, že on pojede mým autem. Zabili bychom se, jeho roztěkaností! To ráno mi nadměrně zvonil telefon, nezvedal jsem ho, pakoval jsem. Pak někdo bušil rukama na dveře. Podíval jsem se kukátkem, stáli tam dva muži a žena. Byly vidět jen hlavy. Většinou se tak ohlašují Svědci Jehovovy. Neotevřel jsem. Popošli dál, to už byly vidět policejní uniformy. Zvonili na okolní byty a ptali se, kdy naposled viděli pana Nekvasila? Raději jsem otevřel. Ptali se, kdo jsem a musel ukázat občanský průkaz. Prý neberu telefon a asi že jsem prý mrtvý. Na linku 158 mě práskl právě tenhle kamarád z dětství. Policie se uklidnila, prý mě udal tento kamarád – rádoby spolucestující. 1
Policistům jsem poděkoval s tím, že opravdu pomáhají a slouží, podle jimi propagovanému výroku. Potřásli jsme si rukama, mladou a krásnou policistu jsem málem zulíbal. Připomínalo mi to rčení minulého režimu: Tam na stráni u rybníka, potkal vodník příslušníka. Do pr…e to je jitro, dnes tu máme zase vnitro. U nás v patře, je buzení sousedů policisty poměrně časté. Třeba sousedku nedávno budila kriminálka, uniformovaná policie, saniťáci s nosítky, hasiči s přilbami, před domem stál pojízdný, vytažený hasičský žebřík. Tramvaje a auta zastavovala, řidiči na to divadlo zírali. Kamarád z dětství je pomatený, z nadměrného počítání časopisů, map a knih. Vše v životě prohrál, nadměrně si četl!
OBYVATELSTVO LIBVERDY Jeden tam slavil 90. narozeniny. Při velké rodinné oslavě mu předali dar. Obal byl originální, s nápisem Viagra. Uvnitř byly ale jen neškodné, modré bonbony. Moc se to obdarovaného dotklo, byl pohoršen a znechucen. Občan se oženil z lásky. Když se ona rozváděla, zbyl po ní dluh 300 000 korun. Musí ho za ni splácet až do penze. Už se znovu prý ženit nebude. Na moderním sídlišti se musí dodržovat noční klid. Splachovat WC se v noci nesmí. Tekoucí voda by probudila celý panelák. Musí tak chodit do kýblu, ráno ho vylít. Můj kamarád z letních pobytů, byl tehdy malý kluk. Uběhlo půl století a vše jinak. Je už úspěšně vyléčený alkoholik. Letos jsem ho potkal a oslovil. Z úřadu práce ho vyhodili, už nemůže sbírat nedopalky cigaret ani zametat. Bere 3500 měsíčně, nájemné za 2000 korun. Čeká na starobní penzi, ještě tři roky, v téhle bídě! Těší se na smrt. Bylo mi z něj smutno. 2
Oblíbil jsem si fotografa Šprclíka. Vytiskl jednu fotografii na počkání, za sedm korun. Manželka mu k obědu vyváří nudle s odstředěným mlékem. Cikánky si přivydělávají sběrem borůvek. Jsou spolehlivé a mají nízké ceny. Lidé se tu zdraví a mluví ještě ústy. Do mobilu pořvávají jen málo. Bílé ženy o sebe dbají, jsou pěkně učesaní a vkusně oblečené. Drží štíhlé linie. Asi nejsou tak chudé, některé mají bohatě, barevně tetovaná lýtka. DŮM HRŮZY - bydlel jsem v něm. Byla to původní budova pošty. Prý v něm v noci straší. Rozhlas se tam prý sám zapíná a vypíná. Bydlela v něm jen mladá, nehezká Cikánka, načerno. Milenec ji vyhnal z bytu. Ráno na mě bušila, neuměla odemknout domovní zámek. Nic mi neukradla. Nakonec ve třech nocležnících jsme obývali dvě patra. K dispozici jsme měli koncertní sál, s klavírem. Ledničky chladily, žárovky svítily, teplá voda byla ve dne i v noci. Bylo to bez televizoru, přivezli mi ho sice na dvoukoláku, kabely však nedosáhly k zásuvkám. Vše bylo za dobrou cenu. Jiní platili 700 za osobu a noc. NOVÉ MĚSTO Vietnamská prodejna tam dělá světové zázraky, je lepší než bývalý „pan Tuzex“. Mají třeba čínské houby s octem na kyselo, originální bretaňské fazole v konzervě, tonik bez cukru, čerstvé pečivo o víkendu, umělohmotné drátěnky na nádobí, sušený muškátový květ a libeček, mocca kostky cukru, vše za nízké ceny. Už umí česky i zažertovat. Mají otevřeno 6 – 20 hodin, denně. Vietnamci první, po 25-ti letech demokracie tu pochopili neviditelnou ruku trhu. Češi jsou na ni už staří a líní. Vyhořel tu jen jeden byt. Cikánská instalace začala hořet v noci, naštěstí nikdo z Cikánů nebyl doma. V městském koupališti byla ledová voda, jako po jarním bbtání. Byl červenec, koupaly se v něm jen kachny. Cikáni se tu neobyčejně množí. Zbytkové obyvatelstvo Evropy je skvěle vyplácí. Čím víc dětí, tím mají více peněz. Radost žít v Čechách. Novému Městu se proto říká Černé Město. 3
Koupaliště
TRAGÉDIE Došlo tu k loupežnému přepadení a vraždě. Místní mladík přišel do herny, chtěl od Vietnamce peníze, ten mu je nedal, tak mu prostřelil srdce. Peníze odnesl, policie ho ale rychle zatkla. Další bylo odstřelení milence manželky, manželem. Dostal 15 let. Teď už je tu zatím klid.
Zde byl smilník odstřelen
V herně odstřelili Vietnamce
NEVIDITELNÁ RUKA TRHU První, po 25-ti letech, ji pochopili naši vietnamští spoluobčané. Jsou pracovití a podnikaví. Demokracií zničená prodejna potravin byla léta zavřená, nebylo tu možné koupit pečivo ani chleba. Ujali se toho Vietnamci, mají otevřeno 6 – 20 hodin, v sobotu a neděli také. Děti odkládají za krámskou pokladnu. V krámě mají bohatý výběr, za nízké ceny. Jsou usměvaví. Radost je pro ně žít v demokracii ČR, libují si a vydělávají. Bez Vietnamců by tamní obyvatelstvo demokracii nepřežilo, umřelo by hlady. Za socialismu se rodiče museli starat o děti až do penze, pak přejímal péči stát. Teď platí to samé, ale už to demokratické, lepší!? 4
Mladí si v kraji s nezaměstnaností, našli jiné příjmy. Mladší pečují prý o „nemocné a nemohoucí“ rodiče. Získají tím více peněz než prací, nemusí ráno vstávat, platit dopravu do zaměstnání a platit si drahé obědy. Předvídaví si při výměně režimů opatřili invalidní důchody. Předběhli tak dobu, s budoucí nezaměstnaností. Dostali penze na vadu řeči, dloubání v kolenech, píchání v zádech. Věděli, že invaliditou vydělají více peněz než nesmyslnou prací. Udělali dobře, mají tak jistý a doživotní příjem. Cikáni také umí vydělávat peníze, barvou kůže. Státní peníze jsou jisté, utrácí si je doma, v obci. Na rozdíl od pracovitých Vietnamců jsou …… HOSPODY Na servírku se tam volá: „Pocem, ty krávo blbá!“ Nevadí jí to. Mají pravdu. Šéfkuchařka v restauraci měla jen jeden přední zub. Když jsem si toho všiml, přestal mi chutnat řízek, už nikdy jsem u ní nejedl. Kávovar tu mají už ten „amerikánský“, mluvící česky. Umí nahlas buzerovat: „nasyp mi správnou značku, ještě mi přidej, dej mi cukr, počkej, napij se.“ Prý nahradí manželku, káva od něj prý ale více chutná. KŠANDY Padaly mi viditelně kalhoty, dostal jsem od místních přezdívku Padající Kalhoty. Kapsy jsem měl plné těžkých dokladů, pásek kalhoty neudržel. Musel jsem si kalhoty neustále přidržovat a popotahovat. Stal jsem se tím miláčkem lázní. Pražské šle jsem si po probuzení policií doma zapomněl. Přítelkyně mi na pobyt vypůjčila kšandy od místního. Nosil jsem je denně, ona mě za ně tahala. Přetrhly se. Majitel tvrdil, že byly americké, za 200 korun. Trhavostí byly asi z Vietnamu, za 20 korun! Musel jsem mu je později proplatit.
5
NĚKTERĚ FOTKY
VYJÍŽDĚLI I JEN NA POPLACH
6
7
8
SMĚDAVA Je to oblíbené startovací místo, na vrcholy Jizerských hor. Ráno tam jede autobus, končí před horskou restaurací. Podle „neviditelné ruky trhu“ otevírá až hodinu po příjezdu autobusu. Turisté musí do hor o hladu a žízni, na záchod pak do roští. Naštěstí sem skoro žádný cestovatel nezavítá. V autobusu jezdí samotný řidič. Vydal jsem se odtud pěšky na skálu hory Paličník. Cesta z něj dolů, do údolí je velmi namáhavá. Skáče se po kamenech a přeskakují horské bystřiny. Naštěstí je pod horou pohostinná restaurace, Bártlova bouda. Mají v ní jídlo i pití, je pořád otevřena. Uprostřed demokracií vylidněného Bílého Potoka je demokracií zpustošená, dříve luxusní restaurace Koruna.
9
SMĚDAVA
PALIČNÍK
10
RESTAURACE KORUNA V TRŽNÍM HOSPODÁŘSTVÍ
PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE Probíhá mezi Českou republikou a svobodným státem Sasko. Nápisů o běžící spolupráci je mnoho, turisté však skoro žádní. LÁZEŇŠTÍ HOSTÉ Bylo jich jen málo, byli přestárlí. Několikrát denně je odvážely záchranky do okolních nemocnic.
11
NÁPISY
12
13
SVATBA Na známém poutním místě se konala velkolepá svatba. Pražák se v Hejnicích ženil se Slovenkou. Obřad byl katolický, noblesní, kamarádi byli hokejisté, udělali mu z hokejek slavobránu. Rýže se sbírala až před kostelem.
ZÁVĚR Příští rok tam pojedu zase. Rád pozoruji změny kraje mého dětství. Od poválečného rozkvětu, přes úpadek demokracie, k návratu do snad znovu bohaté totality. Pojedu sám nebo s lepší společností, než letos.
Miloš Nekvasil
14
15
