téma měsíce
CHORVATSKO • Text a foto: Markéta a Michael Foktovi
Viagra ze Stonu Moře v Malostonském zálivu při pohledu z pobřežní silnice vypadá, jako by dostalo různobarevnou vyrážku. Stovky a tisíce plováků na hladině jsou však naopak důkazem čistoty a zdraví zdejších vod. Drží totiž na svém místě a ve správné hloubce místní proslavené ústřičné farmy. 54
Lidé a Země
www.lideazeme.cz
www.lideazeme.cz
Lidé a Země
55
téma měsíce
J
edeme na malém člunu a větrem ošlehaný Franjo manévruje s přívěsným motorkem tak, abychom získali co nejlepší výhled na scenerii na břehu. Slunce zapadá za kopce nad osadou Mali Ston a silueta majestátní pevnosti dokazuje, proč se jmenuje Koruna. Jejích pět věží čnících z mohutné hradební zdi skutečně připomíná odznak královské moci, vsazený do sedla mezi dvěma kopci. „Isključaj motor, da bi se to nemrdalo,“ říká Franjovi Svetan Pejić, když vidí, jak si přikládám k oku fotoaparát. V první chvíli nás to slovo trochu překvapilo. Ano, míříme sice k ústřičným farmám v zátoce a o zdejších ústřicích se skutečně říká, že mají blahodárný vliv na potenci, ale takovéhle výrazy… Pak nám dochází, že jde pouze o jednu z kuriozit vyplývajících z podobnosti chorvatského jazyka s češtinou. Stejné slovo, ale úplně jiný význam. Ohleduplný Svetan jenom nechtěl, aby se člun při focení chvěl a kymácel. Bohatství na laně Kličkujeme mezi plováky k malé plovoucí plošině. „Tohle všechno kolem jsou ústřičné farmy,“ ukazuje Svetan do vody. „My jim tady říkáme školjke. Ústřice a slávky, které na nich chováme, poskytují živobytí asi stovce rodin od Malostonského zálivu.“ Zdejší ústřice se příznačně jmenují ústřice jedlé a představují původní druh ústřic v evropských mořích. „Tady se jim pořád daří dobře. Ročně jich sklidíme skoro dva miliony,“ pochvaluje si Svetan. „A taky jich přes devět desetin sníme. Buď rovnou tady, nebo v Dubrovníku. Do světa se jich dostane opravdu minimum.“ Na mnoha jiných místech Evropy populace ústřic vyhubily infekční choroby, a farmáři je museli nahradit jejich tichomořskými příbuznými, kteří však nemají tak chutné maso. Stonští chovatelé říkají svým ústřicím „kamenice“ a sbírají za ně jedno mezinárodní ocenění za druhým. „Naše farmy jsou jednoduše lana, která jsou spuštěná na těch nejpříznivějších místech a sahají ve vodě do správné hloubky – tedy nejvýš do devíti metrů,“ vysvětluje
56
Lidé a Země
www.lideazeme.cz
Stonské hradby můžete obejít kolem dokola. Připravte se však na pětikilometrovou procházku.
Původní ústřičné farmy připomínají dřevěné zábradlí zapuštěné v moři, ze kterého visí úvazy s lahodnými mlži.
www.lideazeme.cz
Lidé a Země
57
téma měsíce
Z hradeb je krásně vidět důvod, proč vlastně stojí – saliny, kde se získává cenná mořská sůl.
Svetan a jedno z lan vytahuje nad hladinu. V pravidelných rozestupech jsou na něm přichyceny asi deseticentimetrové ústřice. „Tyhle už budou připraveny na sklizeň. Trvá to dva až tři roky, než takhle vyrostou,“ pochvaluje si farmář. „Teď uvazujeme lana většinou k plastovým plovákům. Dřív jsme používali dřevěné konstrukce zapuštěné v mořském dně.“ Samotné ústřice jsou živoucím filtračním systémem stonského zálivu. Každá z nich denně pročistí přes sto litrů mořské vody. Nedělá to však z lásky k životnímu prostředí, ale pro obživu. Drobní živočichové i organické zbytky totiž tvoří její jídelníček. Právě z tohoto materiálu roste tělíčko, které se s pár kapkami citronu promění ve skutečnou delikatesu. Díky obsahu zinku, železa, vápníku, selenu a vitaminu A představují ústřice něco jako vitaminovou bombu v lasturách. Možná i proto mají údajně povzbuzující účinky. Dříve si to však lidé mysleli spíš kvůli jejich podobě s ženskými intimními partiemi. Čínská zeď Evropy Za časů Dubrovnické republiky stáli místní vladaři o okolí Stonu tak moc, že při
58
Lidé a Země
vyjednávání o ceně za koupi tohohle kusu země pro jistotu zaplatili hned dvěma majitelům najednou. Vysypali hromadu peněz bosenskému králi Štěpánovi i srbskému caru Dušanovi, ačkoli nároky minimálně jednoho z nich by se daly s úspěchem vyvrátit. Dubrovničtí však dobře věděli, že se jim jejich dvojitá investice bohatě vrátí. Jakmile stonskou oblast získali, pořádně ji opevnili. Vzniklo přes sedm kilometrů hradeb chráněných třemi silnými pevnostmi, více než čtyřiceti kulatými i hranolovými věžemi a navíc ještě pěti polokruhovými bastiony. Systém byl tehdejšími prostředky prakticky nedobytný. Dnes se stonskému opevnění přezdívá „čínská zeď Evropy“. Po asijském gigantu je stonské opevnění druhou největší pevnostní zdí světa a nejdelším opevněním v Evropě. Spojuje město Ston s osadou Mali Ston a cestou ještě stihne vyšplhat na vrchol kopce Pozvizd, kde stojí pevnost se strategickým výhledem na celé okolí. Poklad z mořské vody Co se ale Dubrovničtí snažili tak urputně bránit? Surovinu, o které každé malé dítě z pohádky ví, že je nad zlato. Pravou místní www.lideazeme.cz
mořskou sůl. Kdysi dokonce tajili i to, kolik soli vlastně zdejší saliny ročně vyprodukují. Za zdi stonského opevnění neměli přístup žádní cizinci, a dokonce i právoplatní občané Dubrovnické republiky museli projít přísnou kontrolou, než se na území bílého zlata dostali. Dnes ze solných pánví ročně vytěží asi tři tisíce tun vzácného minerálu. Hlavní silou, která slaný minerál vytváří, je zdejší slunce a vítr. A samozřejmě mořská voda, která se do mělkých pánví napouští, aby se nakonec vypařila. Sůl pak zůstává na dně salin. „Teď ještě není ten správný čas, abyste viděli, jak jsou solné pánve krásně bílé. Voda se z nich odpaří až během léta. Pak budeme postupně přepouštět různě slanou vodu do soustavy následných nádrží, až nakonec zbude jenom mořská sůl,“ ukazuje stonská rodačka Fani Slade. Vody je v nádržích sotva po kotníky, aby se dobře vypařovala. Nořím do ní prst a ochutnávám. Je tak slaná, až se mi svírá hrdlo. Přesto mi kolem nohou pochodují malí krabi a proplouvají hejna drobných rybek. „Říkáme jim solinarky. Dokážou přežít i v hodně slané vodě. Dřív, když solaři ještě neměli přístroje na měření slanosti vody, poznávali podle solinarek, kdy mají vodu přepustit do poslední z nádrží ke konečnému vypaření,“ vysvětluje Fani. „Udělali to
Otevřená náruč střeženého města V minulosti byl Ston pro cizince uzavřen, dnes však vítá turisty s otevřenou náručí. Přístupné jsou dokonce i hradby, které dřív město chránily před piráty a dobyvateli. Obvod hradeb kolem Stonu činí asi jeden kilometr, po hradební zdi se však dá dojít i do Malého Stonu nebo k pevnosti na kopci Pozvizd. Do dnešní doby se zachovalo přes pět kilometrů opevnění, které v současnosti prochází rekonstrukcí. Otevřeno denně, léto: 8.00–18.30 (červenec, srpen do 19.30), zima: 10.00–15.00. Vstupné dospělí 30 kun, lidé do 18 let a studenti 20 kun. Ston i Mali Ston leží na začátku poloostrova Pelješac asi 55 km od Dubrovníku. Autem stačí vyrazit po pobřežní silnici D8 a po 45 km odbočit vlevo na silnici D414. Po pár kilometrech jste na místě. Asi čtyři kilometry za Stonem leží nově vybudovaný trajektový přístav Prapratno, odkud vyplouvají trajekty na nedaleký ostrov Mljet s krásným národním parkem. V Malém Stonu se můžete ubytovat ve stylovém hotýlku Koruna (www.vila-koruna.hr), kde můžete ochutnat výtečné mořské plody včetně ústřic přímo z farmy majitele podniku. Ve Stonu u hlavní silnice funguje turistické informační středisko, kde vám poskytnou materiály o městečku i možnostech zábavy a ubytování.
totiž přesně ve chvíli, kdy rybky kvůli moc vysokému obsahu soli ve vodě lekly…“ Inzerce A111000000
www.lideazeme.cz
Lidé a Země
59
