téma měsíce
34
řecko • Text a foto: Michael a Markéta Foktovi
Lidé a Země
www.lideazeme.cz
Stará řemesla stále žijí Letité dřevo středomořských oliv či borovic se pod rukama sámoských řemeslníků už tisíce let mění v bytelné rybářské lodě nebo jemně zpracované nádoby. Co není možné vyrobit ze dřeva, to zvládnou místní keramici z hlíny. A ještě do svých výtvorů ukryjí tajemství fyzikálních zákonů objevených už ve starověku.
www.lideazeme.cz
Lidé a Země
35
téma měsíce Stavitelské umění loďařů ze Sámosu je ve Středomoří legendární. Štíhlé válečné lodě „samaina“, které údajně navrhl sám místní vladař Polykratés a které se jmenují podle místa svého vzniku, vládly mořím od Chalkidikí po Egypt celé jedno století. Bylo to už před dvěma a půl tisíci lety, o to obdivuhodnější tedy je, že se na ostrově předává loďařské řemeslo z otce na syna dodnes. Ještě před stoletím tři dílny, ve kterých udržuje namáhavou mělo zlaté dno, pak ale přifuněla řemeslnou tradici několik nadšenců. parní a dieselová kovová monstra. „Dříve fungovalo jenom tady, v zálivu Z desítek loděnic neboli „tarsanades“ na celém Sámosu dnes přežívají poslední
Ágios Isídoros, přes deset nezávislých dílen a pracovaly tu desítky lidí. Dnes tu dělám sám s hrstkou kamarádů,“ potvrzuje provozovatel poslední z loděnic,
Elektrická bruska patří k několika málo vymoženostem, které stavitelé lodí používají. Práce však probíhá ručně.
36
Lidé a Země
www.lideazeme.cz
pan Psilopatis. Odkládá elektrickou brusku a stírá si z obličeje piliny. Na konci hrbolaté prašné cesty není kromě několika oprýskaných budov dílny vůbec nic, takže sem někdo zabloudí jen zřídkakdy. Každá příležitost ke konverzaci je tedy více než vítaná. „Pořád tu stavíme lodě podle starých postupů. Dříve pracovaly v loděnicích po celém Sámosu stovky řemeslníků. Dnes jen pár nadšenců.
Máme sice ruční elektrické pily a támhle pásovou pilu na řezání fošen, ale lodě montujeme vlastníma rukama,“ směje se loďař a ukazuje na hromady zaprášených prken i několik nehotových trupů lodí s viditelnými výztuhovými žebry, díky kterým okolí tak trochu připomíná pobřeží koster. „Prkna na trup lodi pocházejí ze zdejších borovic. Naše stromy z hory Kérkis jsou na stavbu lodí nejlepší – to věděli už naši předkové. Mají hladkou strukturu dřeva, dobře se při stavbě trupu ohýbají a při plavbě na moři dlouho vydrží. Asi proto, že je v nich hodně pryskyřice.“ „Práce už není tolik jako dřív a mladí navíc nemají o naše řemeslo zájem. Je to pro ně moc velká dřina. Radši jdou za lepším. Třeba pracovat do hotelu nebo k počítači,“ krčí rameny pan Psilopatis. „Naštěstí ale spousta místních rybářů pořád používá dřevěné lodě se širokými kýly, jaké tady stavíme. Taková dřevěná loď potřebuje jednou začas celkovou opravu, takže se nám zákazníci vracejí. Opravit středně velký rybářský člun trvá i pět Dřevěná loď potřebuje měsíců. A to se v práci jednou za čas střídáme.“ Pohled na pět celkovou opravu či šest rozestavěných plavidel odpočívajících Zabere to i pět měsíců. www.lideazeme.cz
Lidé a Země
37
téma měsíce
Rodinná dílna řezbáře Vasílise Logarase funguje už jedenáctým rokem.
porůznu na břehu zálivu tedy znamená, že má zdejší parta loďařů práci asi tak na rok dopředu. A že staré řemeslo přežije ještě o něco déle.
Dílna pod olivovníkem Začalo to koníčkem a skončilo prací na plný úvazek. Vasílis Logaras, řezbář z vesnice Kokkári na severu ostrova Sámos, nejdřív pomáhal vyřezávat nádoby a ozdoby z olivového dřeva svému kamarádovi. Pak ho vůně staletého dřeva uchvátila natrvalo. „Naše rodinná dílna funguje už jedenáctým rokem,“ vypočítává s lehkým úsměvem. Nejdůležitější část jeho živnosti se rozkládá pod košatým olivovníkem vedle domu. Ve stínu větví tam stojí dýchavičný soustruh. Řemeslníci z našich zeměpisných šířek by mu mohli podobnou dílnu
jen závidět. S trochou nadsázky se dá říct, že na jeho práci z výšky dohlíží ten nejpovolanější – strom, z jehož dřeva krásné výrobky jsou. „Olivové dřevo musí před zpracováním zrát aspoň pět let, aby výrobky nepraskaly a nekroutily se věkem,“ ukazuje Vasílis na hromadu silných klád za rohem. „Nejlepší jsou kmeny staletých oliv. Chodím je ale kácet nahoru do hor,
Olivové dřevo musí před zpracováním zrát aspoň pět let, aby výrobky nepraskaly a nekroutily se věkem.
Tvrdé olivové dřevo se musí obrábět postupně po tenkých vrstvičkách.
38
Lidé a Země
www.lideazeme.cz
ne do našeho sadu. To bych pak musel pár století počkat na další úrodu oliv,“ žertuje. Podle lidových ponaučení je nejlepší kácet olivovníky v zimě – prý nejlépe poslední čtvrtek v prosinci. Asi proto, že v tu dobu nespaluje ostrov takové vedro jako v létě a dřevorubecká dřina je snesitelnější. Staré dřevo je tak ceněné proto, že se
www.lideazeme.cz
může po-chlubit krásně Staré dřevo je tak vykreslenými letokruhy, ceněné proto, že jež jsou pak ozdobou se může pochlubit každé misky či svícnu. krásnými letokruhy, „Aby kresba dřeva hezky vynikla, naleštím hotový výrobek touhle kalafunou. Je to svařená a vychladlá pryskyřice, kterou si připravuji sám. Nakonec ještě dílo natřu
Lidé a Země
39
téma měsíce parafínovým olejem, aby se neotvíraly praskliny ve dřevě. Když ale někdo chce nádobí z olivového dřeva používat pravidelně v kuchyni, doporučím mu výrobky
Anastásios Klironomou se proslavil vynálezem nového odstínu barvy na zdobení keramiky.
bez kalafuny.“ A údržba? Jednoduché – po umytí je nejlepší dřevěný výrobek potřít olivovým olejem a nechat uschnout na slunci. Olivové dřevo má zkrátka rádo řecké slunce i po smrti.
Jak fyzika brání nemírnému pití Zázrak jménem Pythagorův hrnek, trestající pijáky s velkým splávkem, funguje na základě jednoduchých fyzikálních zákonů: Uvnitř středového sloupku je skrytá tenká svislá trubička, která končí ve volném prostoru u špičky sloupku. Druhým koncem ústí ven z hrnku otvorem na spodní straně celé číše. Dutina středového sloupku je otvorem u vnitřního dna spojená s prostorem, kam se lije víno. Hladina vína stoupá na principu spojených nádob stejně rychle ve viditelné části hrnku i uvnitř středového sloupku. Dokud hladina nepřevýší horní ústí trubičky uvnitř sloupku (a zároveň rysku nakreslenou ve stejné výši na stěně hrnku), voda nevyteče. Jakmile však víno zaplaví horní část sloupku nad trubičkou, vytlačí hydrostatický tlak veškerý obsah číše středovou trubičkou ven na zem. Na stejném principu jako Pythagorův hrnek funguje i splachování moderních záchodů s rezervoárem vody. Až tedy příště stlačíte páčku, pomyslete na magickou moc fyziky.
40
Lidé a Země
Pobryndaný nenasyta Své vyhlášené hrnčířské dílny má snad každý z řeckých ostrovů. V případě Sámosu se nacházejí hlavně ve vnitrozemské vesnici Koumaradéi. „Mého otce naučil hrnčířskému řemeslu mistr, který přišel z nedaleké vesnice Mavratzéi. Protože ve stáří oslepl, musel otce učit jen po hmatu,“ vypráví Anastásios Klironomou, který dnes výrobnu keramiky provozuje. Sám ovšem nezůstal v novátorství pozadu. Už téměř před třiceti lety vynalezl vlastní metodu barvení keramiky zvláštním modrozeleným odstínem barvy, kterou se proslavil po celém ostrově. „Dnes už většinou zdobí naše keramické výrobky moje žena Theologia,“ ukazuje na policích misky, talířky a větší kastroly. Mezi těmito obvyklými věcmi však stojí i pár nezvyklých předmětů – hrnek se zvláštním sloupkem uvnitř, šálek www.lideazeme.cz
Inzerce A111000000
s dírkami po celém povrchu a píšťalka odulá tak, jako by měla co nejdříve porodit pět potomků. S údivem bereme podivné předměty do rukou. „Vezmeme to hezky popořádku,“ vysvětluje Anastásios. „Ten hrnek se sloupkem je vlastně symbolem ostrova Sámos. Sestrojil ho prý sám matematik Pythagoras, který odsud pocházel. Když do něj nalijete víno jen po tuhle rysku, můžete se v klidu napít. Jakmile si chcete nalít víc, vyteče vám všechno na nohy touhle dírkou uprostřed dna. Proto mu také říkáme šálek spravedlnosti. Prostě, kdo chce moc, nemá nic,“ moudře pokyvuje hlavou Anastásios, odkládá starověký vynález a bere do ruky děrovanou záhadu. „Z tohohle hrnku se také můžete napít – i když má díry. Musíte jen přijít na to jak. Trik je v tom, zacpat prsty správné dvě dírky, sát vodu jako brčkem a příliš hrnek nenaklánět. Chce to sice pár pokusů, ale je teplo – takže uschnete rychle.“ V odulé píšťalce už se žádná zrada neskrývala, ačkoli v ní bylo vody víc než dost. Kapalina probubláváním vzduchu pouze zajistila, že se pískavý zvuk změnil v trylkování sámoských hliněných kanárků. A také dokázala, že v Řecku vládl smysl pro humor už ve starověku. www.lideazeme.cz
Lidé a Země
41
