Turistika a ochrana přírody v Národním parku Podyjí

Turistika a ochrana přírody v Národním parku Podyjí

Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 8.5.2012 ...................................................... Podpis

Na tomto místě bych chtěla poděkovat především vedoucímu mé bakalářské práce, panu Prof. RNDr Jaromíru Demkovi, DrSc., za jeho cenné rady a čas, který věnoval přípravě mé práce a dále pracovníkům Správy Národního parku Podyjí panu RNDr. Kosovi, paní Ing. Kosové a paní Jurmanové, pracovníkům Národního parku Thayatal panu řediteli Dipl.Ing. Brunnerovi a panu Übelovi, zaměstnanci Jihomoravského muzea panu RNDr. Reiterovi a starostům obcí panu Musilovi, panu Jurkovi, paní Formanové a panu Málovi za poskytnutí rozhovorů a informací, zásadních pro moji bakalářskou práci. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za podporu při vypracování této práce.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Turistika a ochrana přírody v Národním parku Podyjí bakalářská práce

Autor: Alţběta Hájková Vedoucí práce: Prof. RNDr. Jaromír Demek DrSc. Jihlava 2012

© Copyright 2012 Alţběta Hájková

Abstrakt HÁJKOVÁ, Alţběta: Turistika a ochrana přírody v Národním parku Podyjí. Bakalářská práce.Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Prof. RNDr. Jaromír Demek DrSc. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2012. 73 stran. Cílem této bakalářské práce je zhodnotit a analyzovat spolupráci Národního parku Podyjí s Národním parkem Thayatal. Teoretická část se zabývá přírodními poměry Národního parku Podyjí a historií jeho vzniku. V praktické části jsou vyhodnoceny a shrnuty rozhovory s pracovníky parků a starosty obcí. Závěr shrnuje hlavní směry a výsledky mezinárodní spolupráce obou parků.

Abstract HÁJKOVÁ, Alţběta: Tourism and nature preservation in National park Podyjí. Bachelor thesis. College of polytechnics Jihlava. Department of Tourism. Supervisor Prof.RNDr.Jaromír Demek.DrSc.,Scale qualification: bachelor. Jihlava 2012. 73 pages. The amim of the bachelor thesis is to evaluate international cooperation of national parks Podyjí in the Czech Republic nad Thayatal in Austria. Theoretical part deals with natural and socioeconomic conditions and history of the national park Podyjí. In the practical part are interpreted the interviews with workers of national park Podyjí and mayors of the villages in the park. In the summary I present the main trends and results of cooperation of both national parks.

Klíčová slova Turistika. Ochrana přírody a krajiny. Mezinárodní spolupráce. NP Podyjí. NP Thayatal.

Keywords Tourism. Nature and landscape conservation. International cooperation. NP Podyjí. NP Thayatal

Obsah Úvod ________________________________________________________________ 10 Použité metody _______________________________________________________ 12 1 1.1

Teoretická část ____________________________________________________ 13 Základní údaje o Národním parku Podyjí ________________________________ 13 1.1.1

1.2

Přírodní poměry _____________________________________________________ 16 1.2.1 1.2.2 1.2.3 1.2.4 1.2.5 1.2.6 1.2.7

1.3

17 18 20 21 22 26 27

PP Fládnitzské vřesoviště__________________________________________________ 30 PP Horáčkův kopeček ____________________________________________________ 31 PP Horecký kopec _______________________________________________________ 32

Základní údaje o Národním parku Thayatal ______________________________ 34 1.4.1 1.4.2

2

Geologický vývoj a geomorfologie __________________________________________ Vodstvo _______________________________________________________________ Pedologické poměry______________________________________________________ Klima _________________________________________________________________ Biotopy________________________________________________________________ Flóra __________________________________________________________________ Fauna _________________________________________________________________

Zvláště chráněná území v Národním parku Podyjí _________________________ 30 1.3.1 1.3.2 1.3.3

1.4

Historie zřizování ________________________________________________________ 14

Historie zřizování ________________________________________________________ 34 Přírodní poměry v Národním parku Thayatal __________________________________ 36

Praktická část _____________________________________________________ 38

2.1

Základní srovnání národních parků Podyjí a Thayatal _____________________ 39

2.2

Cestovní ruch v NP Podyjí a v NP Thayatal _______________________________ 41 2.2.1 2.2.2

2.3

Spolupráce mezi Národním parkem Podyjí a Národním parkem Thayatal _____ 46 2.3.1 2.3.2 2.3.3 2.3.4 2.3.5

2.4

Smlouvy uzavřené mezi NP Podyjí a Národním parkem Thayatal __________________ Ocenění _______________________________________________________________ Publikace ______________________________________________________________ Další akce a pracovní skupiny ______________________________________________ Výzkum _______________________________________________________________

47 49 49 49 50

Spolupráce s Jihomoravským muzeem ve Znojmě _________________________ 50 2.4.1 2.4.2 2.4.3

2.5

Stav a rozvoj cestovního ruchu v NP Podyjí ___________________________________ 41 Turistika v Národním parku Thayatal ________________________________________ 44

Akce __________________________________________________________________ 52 Publikace ______________________________________________________________ 52 Spolupráce Jihomoravského muzea s Národním parkem Thayatal __________________ 52

Spolupráce se správou vodního díla Vranov ______________________________ 53 2.5.1 2.5.2

Negativní vlivy__________________________________________________________ 53 Rybolov _______________________________________________________________ 54

2.6

Spolupráce s obcemi __________________________________________________ 55 2.6.1 2.6.2 2.6.3 2.6.4

2.7

Hnanice _______________________________________________________________ Lukov _________________________________________________________________ Horní Břečkov - Číţov ____________________________________________________ Mašovice ______________________________________________________________

56 57 58 59

Shrnutí výzkumu _____________________________________________________ 62

Závěr _______________________________________________________________ 63 Seznam citací a použité literatury a zdrojů _________________________________ 65 Seznam obrázků a tabulek ______________________________________________ 67 Seznam příloh ________________________________________________________ 68 Přílohy ______________________________________________________________ 68

Úvod Tématem mojí bakalářské práce je "Turistika a ochrana přírody v Národním parku Podyjí".Toto téma jsem si vybrala, protoţe bydlím v blízkosti tohoto národního parku a tato tématika mě zajímá. Po dohodě s vedoucím mé bakalářské práce panem profesorem Demkem jsem práci zaměřila hlavně na spolupráci NP Podyjí s jeho rakouským protějškem Národním parkem Thayatal. Národní park byl zaloţen v roce 1991 na území údolí řeky Dyje. Toto území bylo dlouho nepřístupné kvůli přísnému reţimu hraničního pásma, coţ ovšem ochránilo přírodu před zásahy člověka. Území národního parku je výjimečné díky unikátnímu geomorfologickému fenoménu - hlubokému kaňonovitému údolí řeky Dyje, kde se vyskytují cenná společenstva rostlin i ţivočichů. Národní park Podyjí je nejmenším a pravděpodobně nejméně známým národním parkem v České republice, jeho návštěvnost se pohybuje mezi 200.000 aţ 300.000 návštěvníků (pro srovnání Národní park Krkonoše navštíví ročně kolem sedmi milionů turistů). Plocha území parku je 63 km2. Správa Národního parku Podyjí je v regionu velmi významnou organizací, spolupracující kromě rakouského Národního parku Thayatal, leţícího na stejném území na rakouské straně údolí Dyje, například také s Jihomoravským muzeem ve Znojmě a řadou dalších vědeckých institucí (AVČR, Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i.Průhonice, s vysokými školami a dalšími). Národní park Thayatal byl zaloţen devět let po zaloţení NP Podyjí. Zaujímá území rakouské části údolí řeky Dyje, která představuje na 27 km hranici mezi státy i parky. Národní park Thayatal je menší neţ Podyjí, jeho plocha je asi 13 km2. Oba národní parky spolupracují od počátku své existence, jak ve výzkumu, tak i v prezentaci parků na veřejnosti a práci s veřejností. V rámci výzkumu probíhá výměna dat a informací stejně jako společné projekty, často spolufinancované Evropskou unií. Dále bývají pořádány společné výstavy, prezentace nebo procházky s průvodcem po území obou parků.

10

Ve své práci jsem se rozhodla analyzovat turistický ruch v národním parku, spolupráci parku s Národním parkem Thayatal, spolupráci s Jihomoravským muzeem ve Znojmě a spolupráci parku s obcemi leţícími v jeho ochranném pásmu nebo přímo na jeho území a to formou interview s pracovníky obou parků, pracovníky Jihomoravského muzea a se starosty několika obcí. V teoretické části práce se budu věnovat přírodním poměrům v Národním parku Podyjí a historii jeho vzniku, částečně se budu také věnovat Národnímu parku Thayatal, jeho přírodním podmínkám a jeho historii zaloţení. Praktická část se skládá z provedení a vyhodnocení výzkumu ve formě interview s pracovníky obou parků, pracovníky Jihomoravského muzea ve Znojmě a se starosty obcí, leţících na území ochranného pásma Národního parku Podyjí.

11

Použité metody Metody výzkumu které jsem pouţila v této bakalářské práci jsou metody geografická a sociologická - metoda šetření ve formě osobního rozhovoru, ve výjimečných případech ve formě písemného dotazování. Za účelem výzkumu jsem uskutečnila sedm interview, ke kterým jsem vytvořila čtyři různé dotazníky, jeden pro pracovníky Národního parku Podyjí, jeden pro pracovníky Národního parku Thayatal, další pro pracovníky Jihomoravského muzea ve Znojmě a poslední pro starosty obcí leţících na území Národního parku Podyjí nebo v jeho ochranném pásmu.

12

1 Teoretická část 1.1 Základní údaje o Národním parku Podyjí Národní park Podyjí, zaloţený v roce 1991, se nachází v okrese Znojmo u hranic s Rakouskem. Leţí mezi městy Znojmem a Vranovem nad Dyjí. Předmětem ochrany v Národním parku Podyjí je unikátní geomorfologický fenomén hluboké kaňonovité údolí řeky Dyje, na který se váţí cenná společenstva ţivé přírody. Podyjí je nejmenším národním parkem na našem území. Jeho rozloha činí 63 km2, plocha ochranného pásma je 29 km2. Oproti ostatním národním parkům se NP Podyjí také nachází v niţších nadmořských výškách – nejniţším bodem je řeka Dyje u Znojma ve výšce 207 m.n.m a nejvyšším místem je Býčí skála ve výšce 536 m.n.m. Na pravém břehu Dyje na rakouské straně byl vyhlášen dne 1.1.2000 Národní park Thayatal, čímţ vzniklo jedinečné bilaterální území evropského významu. Většinová část území je součástí pahorkatiny jihovýchodního okraje Českomoravské vrchoviny, jen východní část zasahuje do Dyjsko-svrateckého úvalu. V národním parku tvoří řeka Dyje kaňonovité, výrazně meandrující údolí (takzvané zaklesnuté meandry). Podyjí získalo Evropský diplom Rady Evropy a také je zařazeno do celoevropské soustavy Natura 2000. Mezinárodní unie ochrany přírody vede Národní park Podyjí v seznamu území kategorie II, coţ jsou mezinárodně uznávané národní parky. Ve znaku má Národní park Podyjí čápa černého, který patří k vzácnějším druhům, hnízdícím pravidelně v národním parku.

Obrázek 1:Logo NP Podyjí, zdroj: www.nppodyji.cz

13

1.1.1 Historie zřizování Termín národní park byl poprvé pouţit v roce 1872, kdy byl v USA zaloţen Yellowstonský Národní park. Je to nejvyšší forma ochrany relativně rozsáhlých území přírody. Národní parky jsou definovány jako rozsáhlá území, jedinečná v národním a mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením. [1] Obvyklými nástroji péče o národní parky jsou příslušné právní normy, které vydávají nejvyšší kompetentní orgány země a plány péče. Plán péče je pro park základním programovým dokumentem, který hlavně integruje zájmy a úkoly ochrany přírody, péče o půdu, les a vodní toky, výstavby a ekologicky optimální vyuţívání území, usměrňování turistiky, myslivosti a rybářství s ohledem na zájmy ochrany přírody, rozvoj stráţní sluţby, informační sluţby a ekologické výchovy. Plán péče by měl vytvářet předpoklad k sjednocení všech aktivit při respektování prioritního poslání národního parku. Plán slouţí jako závazný podklad pro další plánovací dokumenty a pro činnost orgánů ochrany přírody. Plán je otevřený dokument, který má dvě části - obecnou a speciální. Obecná část obsahuje popis území a jeho hodnot, speciální část pak obsahuje vlastní plán péče s vyjádřením strategických (tedy dlouhodobých) a krátkodobých nebo střednědobých cílů, včetně úkolů k jejich naplnění. [2] Národní park Podyjí byl vyhlášen nařízením vlády ČR č.164 ze dne 20.3.1991. Tato právní norma nabyla platnost dne 10.5.1991. V poválečných letech byly aktivity v ochraně přírody v České republice poznamenány existencí hraničního pásma, jehoţ přísný reţim ztěţoval poznání a odbornou dokumentaci území, aţ do vyhlášení CHKO Podyjí v roce 1978 vycházely jen ojedinělé vědecké články o území NP Podyjí. V tomto pohraničním území tak byla zčásti přerušena kontinuita vědeckovýzkumné činnosti. Příroda však byla paradoxně chráněna útlumem větši-

14

ny lidských činností v hraničním pásmu. V tomto období došlo k částečné renaturalizaci území, a to jak působením přírodních procesů, tak i záměrnou činností člověka.

Obrázek 2: Železná opona, zachovalá část u obce Čížov, zdroj: vlastní foto

V 70.letech vzešla ze spolupráce KSSPPoP v Brně a JMM ve Znojmě myšlenka zajištění územní ochrany části středního Podyjí mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem. Zpočátku bylo uvaţováno o zřízení několika maloplošných chráněných území, v průběhu přípravných prací tyto snahy vykrystalizovaly v podání návrhu za zřízení velkoplošného chráněného území chráněné krajinné oblasti Podyjí. Podkladové údaje byly zpracovány v roce 1973, CHKO Podyjí bylo ale vyhlášeno aţ za pět let, 28.12.1978. Správa CHKO vznikla aţ 1.11.1980 jako detašované pracoviště Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně. Personálně byla správa vybavena zpočátku jedním pracovníkem, zhruba po roce dalším a od roku 1983 pracovali na správě CHKO tři odborní pracovníci. V tomto sloţení pracovala správa CHKO (v jedné místnosti pronajaté od JMM) do roku 1989, kdy se poprvé objevila myšlenka na přehlášení území z CHKO na národní park. [2]

15

1.2 Přírodní poměry Řeka Dyje vytváří unikátní říční fenomén s četnými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějšími skalními tvary, kamennými moři a skalními stěnami. Území vyniká vysokou pestrostí rostlinných a ţivočišných společenstev. V celém území se výrazně projevuje tzv. údolní fenomén, v jehoţ důsledku pronikají západním směrem do údolí teplomilné ţivočišné a rostlinné druhy z jihovýchodní teplé panonské oblasti a ze západu migrují údolím druhy podhorské, s kterými se pak můţeme setkat na chladnějších a stinných severních svazích údolí. Území národních parků se dělí do tří zón ochrany přírody vymezených s ohledem na jejich přírodní hodnoty. V kaţdé zóně jsou odstupňovány metody a způsoby ochrany. Nejpřísnější reţim ochrany je v první zóně. Okolo NP lze vymezit tzv. ochranné pásmo, aby bylo území zabezpečeno před rušivými vlivy z okolí. V ochranném pásmu lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. I. zóna zahrnuje především jádro národního parku tvořené údolím řeky Dyje. Příroda je tu v nenarušeném nebo jen málo narušeném stavu. Jedná se především o přirozené lesní porosty, zahrnující teplomilné skalní lesostepi, zakrslé doubravy, reliktní bory, suťové lesy a fragmenty podhorských bukových pralesů. Příroda je na tomto území ponechána samovolnému vývoji. Vstup a pohyb v této zóně je povolen pouze po vyznačených turistických stezkách. II. zóna navazuje přímo na I. zónu. Zahrnuje velkou část lesního komplexu a nejhodnotnější plochy bezlesí, především luk a rozsáhlých vřesovišť. Tato stanoviště jsou udrţována v ţádoucím stavu odborně podloţenou péčí (pastva, kosení, odstraňování náletových dřevin apod.). III. zóna lemuje II. zónu ve vnější části NP Podyjí. Je nejvíce poznamenaná hospodářskou činností člověka. Zahrnuje zemědělsky vyuţívané plochy, především v okolí Číţova a Lukova, dále historickou vinici Šobes a okrajové partie lesního komplexu. Je zde povoleno přiměřeně vyuţívat krajinu pro zemědělské účely, lesnictví a turistiku. Pohyb je tu moţný i mimo značené turistické stezky, ale jenom na zpevněných cestách.

16

Ochranné pásmo má rozlohu asi 29 km2 a obklopuje území národního parku ze všech stran. Jeho hlavní funkcí je chránit území parku před civilizačními vlivy z okolí a zvýšená péče o krajinu a sídla, jeţ se nacházejí v tomto pásmu. [4]

1.2.1 Geologický vývoj a geomorfologie Z geomorfologického hlediska patří území Národního parku Podyjí k těm nejzajímavějším v České republice. Park leží na hranici mezi starou Českou vysočinou, mladými Alpami a Karpatami, a proto je neotektonicky velmi aktivní. Neotektonika se zejména projevila opakovanými mořskými záplavami v neogénu a porušením horninových masívů. Osu NP Podyjí a současně i NP Thayatal v Rakousku tvoří hluboko zaříznuté (kaňonovité) údolí Dyje s příkrými svahy a zaklesnutými meandry. Právě v údolí Dyje a v údolích jejích přítoků se nacházejí nejzajímavější geomorfologické jevy a tvary. Z geologického hlediska národní park leţí v jihovýchodní části Českého masívu na hranici moravika a brunovistulika. Řeka Dyje a její údolí přetíná v Národním parku Podyjí tři geologické, petrograficky odlišné jednotky: bítešskou (ortorula), lukovskou (svory s vloţkami vápenců) a dyjský masiv (granit). Vranovská jednotka leţí v podloţí šafovské jednotky, jejíţ dvojslídné granátické svory jsou známy z Granátové zátoky u vranovské přehradní hráze. Typické je pro ni střídání metrových aţ centimetrových poloh masivní a břidličnaté biotitické pararuly, muskovit - biotiotitické pararuly a drobných vloţek svoru s granátem. Obsahuje také polohy granátického amfibolitu, krystalického vápence, erlanu a kvarcitu. Hlavní součástí paruly je křemen, méně najdeme slídy nebo ţivce. Bítešská ortorula je okatá dvojslídná leukokratní ortorula, nejtypičtější člen moravika. Vystupuje mezi Vranovem nad Dyjí a Hardeggem. Vytváří deskovité monotónní těleso protaţené od jihozápadu k severovýchodu a sklání se k severu a k severozápadu. Na svém západním okraji obsahuje velké mnoţství amfibolitových poloh. Z minerálů je nejčastěji zastoupen křemen, dále plagioklasy, mikroklin a slídy.

17

Lukovská jednotka je na západě i východě omezena tektonicky. Intruzí weitersfeldské ortoruly je rozdělená na dvě části. Tato granodioritová ortorula vystupuje jiţně od Lukova v několika pruzích. Spodní oddíl jednotky tvoří dvojslídné svory s polohami kvarcitů, ve svrchním vystupují granát-staurolitové svory s polohami krystalických vápenců. Ve vývoji georeliéfu východního okraje Českého masivu v Podyjí měly zásadní význam procesy etchingu a etchplanace, které odstranily třetihorní zvětralinové pláště a obnaţily bazální zvětrávací plochu na kontaktu zvětralin a skalních hornin. Okrajový svah jiţně od údolí Dyje nese rysy srázového echplénu, v zázemí svahu rysy prořezaného echplénu (holoroviny). Reliéf odkryté bazální zvětrávací plochy je nejlépe zachovalý v horninách moldanubika. V kvartéru byly krystalinické horniny vystaveny zvýšenému působení eroze. V chladných obdobích pleistocénu za přítomnosti permafrostu docházelo ke kryogenním pochodům, zejména k mrazovému zvětrávání a kongeliflukci. Hlavně na příkrých údolních svazích vlivem odlehčení hornin došlo k intenzivní destrukci hornin, svahovým deformacím a vznikly rozsáhlé sutě a kamenná moře, balvanové proudy, skalní věţe, pilíře, skalní okna, krasové a pseudokrasové jeskyně a drobné formy zvětrávání a odnosu skalních hornin jako jsou skalní mísy, skalní hřiby apod. Typickými kvartérními sedimenty jsou aţ 5 m mocné polohy spraší, které se nepravidelně vyskytují po celém území národního parku.[3] [5] [6] [7]

1.2.2 Vodstvo Národní park Podyjí je jedním z nejméně vodnatých území v celé České republice. NP Podyjí spadá do hydrogeologického rajonu 654 Krystalinikum v povodí Dyje. Je sloţen hlavně z puklinově propustných krystalických hornin, které jsou místy překryty průlomově propustnými kvartérními sedimenty. Řeka Dyje tvoří přirozenou osu území. Pramení na dvou různých, od sebe vzdálených místech. Moravská Dyje pramení severně od obce Panenská Rozsíčka na Českomoravské vrchovině a rakouská Thaya pak pramení v předhůří Weinsberger Wald. Soutok se nachází u obce Raabs. Nadmořská výška hladiny na vtoku Dyje do parku je 302 m, u výtoku pak 208 m. Nejvyšší průtoky se na Dyji v části protékající národním parkem vyskytují v jarních měsících. Úplně nejvyšší průtoky byly ale naměřeny v letním období při povodních v roce 2002. Další velká povodeň postihla území v roce 2006. 18

Území parku je odvodňováno buď přímo a nebo prostřednictvím několika malých levostranných přítoků do Dyje. Z české strany má Dyje pouze čtyři přítoky – Klaperův potok, Rambach, Ţlebský a Mašovický potok. Z rakouské strany do Dyje přitéká Fugnitzbach a Kajabach. Všechny české přítoky jsou krátké a málo vodnaté a během léta vysychají. Území parku je velmi chudé na vodní plochy. V celám parku je jediná vodní nádrţ Znojmo (její plocha je 54 hektarů), která slouţí jako vyrovnávací nádrţ pro vodní elektrárnu Vranov a je také významným zdrojem vody. Dále můţeme na Klaperově potoce najít soustavu čtyř rybníků. Jednotlivé malé malé vodní nádrţe s regulovatelnou úrovní hladiny jsou na Mašovickém potoce, v Hnanicích, na Ţlebském potoce, v Popicích a v lokalitě Jejkal. Dále se na území parku nachází asi dvacet přirozených i umělých tůní. [3]

Obrázek 3: Řeka Dyje, zdroj: vlastní foto

19

1.2.3 Pedologické poměry Z celkové plochy národního parku 6.283 hektarů zaujímají 84% (tj 5.270 ha) lesní půdy. Z hlediska půdního pokryvu pod lesními porosty zde mají největší zastoupení oligotrofní a mezotrofní subvariety kambizemě typické, které vznikly převáţně na kyselých vyvřelých a metamorfovaných horninách (granit, granodiorit, rula, svory, fylity), spolu s nasycenou varietou kambizemě typické na zemědělské půdě, která zabírá víc neţ 70% plochy NP Podyjí. Zemědělská půda zabírá celkem 1.013 ha. Hnědé půdy jsou na nezpevněných sedimentech (písky a štěrkopísky) severně od Konic doprovázeny okrskem kambizemě arenické. Areály mělkých, skeletovitých půd v kaňonu Dyje reprezentuje ranker kambický s kambizemí rankrovou. Na této části území se na obnaţených horninách Dyjského masivu vyskytuje v menším měřítku i litozem typická. Podél jednoho z přítoků Klaperova potoka se na deluviofluviálních bezkarbonátových sedimentech vyvinula kambizem glejová. Jiţně od Vranova nad Dyjí můţeme najít menší plochy kambizemě luvické na polygenetických hlínách. Silně kyselé kambizemě zastupuje kambizem dystrická, vázaná na slepence, ruly a diority západně od Havraníků. Z illimerických půd se v zemědělské části národního parku vyskytují hlavně hnědozemě. Hnědozem typická s méně zastoupenou hnědozemí pseudoglejovou vznikly na spraších a sprašových hlínách především podél severní hranice národního parku. Severovýchodní část území pokrývá erodovaná forma hnědozemě typické. Nejúrodnější oblasti jsou tvořeny molickými půdami, které reprezentuje černozem typická i její erodovaná forma. Můţeme je najít hlavně mezi Znojmem a Havraníky. Ze skupiny hydromorfních půd se zde vyskytují pseudogleje s typickými gleji na polygenetických hlínách a bezkarbonátových nivních sedimentech. Rovinné polohy v nivě podél řeky Dyje zaujímá fluvizem typická, na lesní půdě kolem menších potoků i fluvizem glejová a kambická, které se vyvinuly na nevápnitých nivních sedimentech. [3]

20

1.2.4 Klima Základní klimatické charakteristiky se mění od západu k východu v závislosti na nadmořské výšce. Dochází tady ke zvyšování teplot a sniţování sráţek. Národní park Podyjí leţí v teplé a mírně teplé klimatické oblasti, kde je průměrná teplota vzduchu v červenci 17-18°C a v lednu -2 aţ -4°C. Průměrný počet letních dní je na území NP Podyjí 40-50, průměrný počet mrazových dní je 110 aţ 130 a průměrný roční úhrn atmosférických sráţek činí 550-750 mm. Západní část území je v zimě a na jaře v průměru o 2°C chladnější a má asi o 100 mm vyšší průměrný úhrn sráţek za rok. V této oblasti tedy vládne mírně teplé klima, charakterizované dlouhým, teplým, suchým aţ mírně suchým létem, krátká přechodná období s mírným aţ mírně teplým jarem a podzimem a krátká, mírná aţ mírně teplá a suchá aţ velmi suchá zima s krátkým trváním sněhové pokrývky. Východní okraj národního parku leţí v teplé klimatické oblasti, která je charakteristická průměrnou teplotou vzduchu v červenci 18 aţ 19°C a v lednu -2 aţ -3°C. Průměrný počet letních dní je 50-60, mrazových dní je v průměru 100 aţ 110 a průměrné roční sráţky jsou v rozmezí 550-700 mm. Tato oblast má dlouhé, teplé a suché léto, velmi krátká přechodná období s teplým aţ mírně teplým jarem a podzimem a krátkou, suchou aţ velmi suchou, teplou aţ mírně teplou zimou s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Některé části východního okraje národního parku nesou známky přítomnosti absolutně nejteplejší a nejsušší klimatické jednotky teplé oblasti v České republice. Nejchladnějším měsícem na území parku je leden, kdy můţeme v západní části naměřit průměrně -3,4°C a ve východní pak -1,9°C, nejniţší naměřené teploty se pohybují v rozmezí -31 aţ -35°C. Naopak nejteplejším měsícem je červenec, kdy v západní část průměrná teplota stoupá na 16,9°C a ve východní části na 19°C. Nejvyšší naměřená teplota ve Znojmě je 37,5°C. Letní období začíná v západní části území obvykle v červenci a trvá průměrně 72 dní, ve východní části území začíná v květnu a trvá 109 dnů. Okres Znojmo patří k nejsušším oblastem v České republice. V chladné části roku zde spadne 219-268 mm sráţek, coţ je 33,9-35,5% ročního úhrnu. V létě je pak sráţkový úhrn 329-397 mm (66,1-64,5% ročního úhrnu). Nejvíce sráţek obvykle spadne v letním období (v červnu), nejméně připadá na březen. 21

Počet jasných dnů se zvyšuje s rostoucí nadmořskou výškou. Jejich průměrný počet je v okolí Znojma 39,5 ročně, v západní části NP uţ 54,2. Průměrné trvání slunečního svitu je v červenci kolem 270 hodin a v prosinci 36 hodin. Pro Národní park Podyjí je typické proudění ze západo-severního kvadrantu (38%), druhý význačný směr větru je jihovýchodní (11%). [2] [3] [30]

1.2.5 Biotopy V Národním parku Podyjí se nachází 12 druhů biotopů s různorodou faunou a florou. Prvním typem jsou doubravy. Ve východní části parku tento typ biotopu převládá. Najdeme zde širokou škálu acidofilních a teplomilných typů. Doubravy jsou světlé lesy s mnoţstvím světlin a otevřených ploch. Porosty na prudkých svazích jsou silně zakrslé. Na skalnatých svazích se uplatňuje více borovice lesní, která tvoří ostrůvky reliktních borů. Doubravy v Podyjí jsou unikátní výskytem všech našich druhů dubu, včetně vzácných druhů jako je dub cer, dub jadranský, pýřitý a uherský. Můţeme tu najít i ohroţený dřín obecný (Cornus mas) nebo jeřáb břek (Sorbus torminalis). Dále floru zastupují například oměj jedhoj (Aconitum anthora), třemdava bílá (Dictamnus albus) nebo kostřava ovčí (Festuca ovina). Plazi jsou zastoupeni hlavně ještěrkou zelenou (Lacerta viridis) a uţovkou stromovou (Zamenis lomgissimus).

Obrázek 4: Ještěrka zelená, zdroj: www.nppodyji.cz

22

Doubravy vynikají především rozmanitostí bezobratlých ţivočichů. Můţeme jmenovat například roháče obecného (Lucanus cervus), tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo), z motýlů ostruháčka dubového (Neozephirus quercus) nebo stuţkonosku úskopásnou (Catocala promissa). Z ptáků se zde vyskytuje například dudek chocholatý (Upupa epops) nebo strakapoud prostřední (Dendrocopos medius). Dalším biotopem jsou dubohabřiny. Ty pokrývají největší plochu lesů národního parku. Převládají zde duby z okruhu dubu zimního, habr obecný a lípa malolistá. Dále zde roste javor babyka nebo líska obecná nebo jaterník podléška (Hepatica nobilis), sasanka hajní (Anemone nemorosa), konvalinka vonná (Convalaria majalis) a také ohroţený brambořík nachový (Cyclamen purpurascens). Fauna je zde podobná jako v doubravách. Můţeme zde najít jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne), ţlunu šedou (Picus canus) nebo puštíka obecného (Strix aluco). Suťové lesy se ostrůvkovitě vyskytují po celém území národního parku. Nachází se na strmých svazích se silně kamenitou aţ balvanitou půdou, na okrajích kamenných moří. Hlavními dřevinami jsou tu javory, lípy a jasany. Dále tu můţeme najít tis červený, klokoč zpeřený nebo jilm horský. Z bylin můţeme jmenovat zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium), kapradinu laločnou (Polystichum aculaetum), hluchavku skvrnitou (Lamium maculatum) nebo chráněné druhy jako jsou měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum) nebo měřík bodlavý (Plagiomnium cuspidatum). Tento biotop je bohatý na faunu xylofágního hmyzu, zjištěno zde bylo například několik vzácnějších druhů čeledi Eucnemidae, Elateridae či Melanriidae. Hojný je také výskyt nočních motýlů, jako je píďalka Discoloxia blomeri nebo hřbetozubec Odontosia carmelita. Z dalších ţivočichů se tu vyskytuje puštík obecný, netopýr černý (Barbastella barbastellus) nebo netopýr velkouchý (Myotis bechsteini). Kulturní lesy najdeme hlavně na přilehlých plošinách. Jsou tvořený výsadbami smrku, borovice, modřínu a trnovníků akátu. Najdeme zde původní i druhotné rostliny, roste zde například kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), pýr plazivý (Elytrigia repens) nebo rokyt cypřišovitý (Hypnum cupressiforme). Fauna kulturních lesů je běţnou faunou jehličnatých lesů, pro údolí Dyje spíše netypickou. Vyskytují se tu sýkorka parukářka (Parus cristatus), tesařík hnědý (Arhopalus rusticus) nebo z motýlů bekyně mniška (Limantria monacha).

23

Louky se nacházejí hlavně v nivě řeky Dyje. Setkáme se tu jak s běţnými druhy jako je ovsíř pýřitý (Avenula pubescens) nebo kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), tak i s ohroţenými druhy jako je například mochna skalní (Potentilla rupestris). Ţije zde mnoho druhů bezobratlých ţivočichů, z nichţ nejvíce jsou zastoupeni denní motýli, například hnědásek jitrocelový (Melitaea athaliaú, ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoeú nebo perleťovec kopřivový (Brenthis ino). Dále je zde mnoho druhů blanokřídlých a dvoukřídlých brouků, kobylek a sarančí. Z plazů se zde nejčastěji vyskytují ještěrka obecná (Lacerta agilis) nebo slepýš křehký (Anguis fragilis). Suché trávníky a vřesoviště najdeme hlavně na východním okraji parku. Jedná se zpravidla o druhotné biotopy, vzniklé dlouhodobým potlačováním sukcese pastvou hospodářských zvířat. Biodiverzita těchto biotopů je ale nesmírně vysoká, díky teplému klimatu a biogeografické poloze na okraji Panonské oblasti. Z významnějších druhů bohaté flory můţeme jmenovat křivatec český (Gagea bohemica), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), silně ohroţený kosatec nízký (Iris pumila) a ohroţená divizna brunátná (Verbascum phoeniceum). Dále například silně ohroţený smil písečný (Helichrysum arenariumú nebo vřes obecný (Calluna vulgaris). Z fauny se zde vyskytují především bezobratlí jako kudlanka náboţná (Mantis religiosa), saranče modrokřídlá (Oedipoda coerulescens), hnědásek podunajský (Melitaea britomartis) a z významných druhů ptáků zde sídlí pěnice vlašská (Sylvia nisoria) nebo strnad luční (Miliaria callandra).

Obrázek 5: Vřesoviště Staré vinice, zdroj: www.nppodyji.cz

24

Zemědělská půda se nachází převáţně v ochranném pásmu. Převládá zde orná půda, na východní části najdeme vinice. Z fauny můţeme jmenovat silně ohroţené druhy jako je bělolist ţlutavý (Filago lutescens), zapalička největší (Tordylium maximum), topolovka bledá (Alcea biennis), chrpa modrák (Centaurea cyanus), kdouloň obecná (Cydonia oblonga). Z ţivočichů se zde vyskytují především bezobratlí, jako zlatohlávek uherský (Netocia ungarica) nebo pestrokřídlec podraţcový (Zerynthia polyxena). Dalším biotopem jsou bučiny, lesní společenstva s převahou buku lesního, nacházející se v západní části Národního parku Podyjí. Roste zde například lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), baňatka obecná (Brachythecium rutabulum) a silně ohroţená mozkovka rosolovitá (Ascotremella faginea). Najdeme zde mnoho významných druhů hmyzu, například roháček bukový (Synoderdron cylindricum), Natanica fulviceps nebo martináček bukový (Aglia tau), dále z ptactva lejsek malý (Ficedula parva), datel černý (Dryocopus martius) nebo holub doupňák (Columba oenas). Luţní lesy najdeme podél řeky Dyje v úzké údolní nivě. Roste zde například ohroţená sněţenka podsněţník (Galanthus nivalis) a blatouch bahenní (Caltha palustris), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangerfe), měřík čeřitý (Plagiomnium undulatum) a smrţovitá houba kačenka česká (Verba bohemica). Ţije zde řada druhů vázaných na mrtvé dřevo, například brouk Nosodendron fasciculare, tesařík piţmový (Aromia oschta) nebo nosatec Ecoeliodes mirabilis. Národní park Podyjí je poměrně chudý na mokřadní biotopy. Na území najdeme jen asi 13 rybníků. Vyskytují se zde chráněné druhy jako je prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kosatec sibiřský (Iris sibirica), upolín nejvyšší (Trollius altissimus) nebo česnek hranatý (allium angulosum). Běţný je porost rákosu obecného (Phragmites australis) a ostřic (Carex ssp.) Typickými obyvateli mokřadů jsou obojţivelníci, zastoupení ropuchou obecnou (Bufo bufo), rosničkou zelenou (Hyla arborea), čolkem dravým (Triturus carnifex) nebo ţábronoţkou sněţní (Eubranchipus grubii). Dalším biotopem jsou vodní toky, kde se můţeme setkat s vodní florou jako je lakušník vzplývavý (Abtrachium fluitans) nebo zelená řasa ţabí vlas (Cladophora sp), místy se objevuje kosatec ţlutý (Iris pseudocorus) nebo bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum).

25

Posledním typem biotopů jsou sídla. V ochranném pásmu národního parku se nachází deset obcí, přímo v parku pak pouze jediná, a to obec Číţov. K cenným částem obcí patří staré stromy, travnaté plochy, ruderály a vodní nádrţe. Úkryt pro některé ţivočichy představují sklepy, půdy, kostelní věţe či opuštěná stavení. Najdeme zde hojnou populaci rostlin především z čeledi hvězdicovitých, jako je lopuch plstnatý (Arctium tomentosium) a z mechů hlavně prutník stříbřitý (Bryum argenteum). Z ţivočichů můţeme jmenovat netopýra černého (Barbastella barbastellus), netopýra vodního (Myotis daubentoni), rorýse obecného (Apus apus), vlaštovku obecnou (Hirundo rustica) dále třeba velkou stonoţku strašníka dalmatského (Scutigera coleoptrata). [7]

1.2.6 Flóra Flóra v Národním parku Podyjí se řadí k nejpozoruhodnějším v Evropě, hlavně kvůli fytogeografické poloze území, mikro a mezoklimatickým poměrů, geomorfologii území a geologickým podmínkám. Květena národního parku je nezvykle bohatá - jen cévnatých rostlin zde bylo potvrzeno 1300 druhů. Počet zvláště chráněných druhů rostlin je 77. Je to způsobeno tím, ţe se v oblasti parku setkává flora středních poloh a teplých poloh, přičemţ tato hranice je současně kontaktem středoevropské flory lesní (hercynské) s lesostepní (panonské). Mnoho druhů je zde na hranici svého rozšíření. Můţeme zde najít 17 druhů orchidejí, nejčastěji se vyskytují vstavač obecný, vemeník zelenavý, hlístník hnízdák nebo vzácný kruštík modrofialový.

Obrázek 6: Vstavač obecný, zdroj: www.nppodyji.cz

26

K nejzajímavějším druhům flóry Národního parku Podyjí patří např.: brambořík nachový (Cyclamen purpurascens), divizna nádherná (Verbascum speciosum), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), kýchavice černá (Veratrum nigrum), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), kosatec dvoubarvý (Iris variegata L.) nebo dále úpolín nejvyšší (Trollius altissimus). Některé druhy rostlin v České republice na jiném místě nenajdeme - to jsou např. sveřep kostrbatý (Bromus squarrosus), milička chlupatá (Eragr ostis pilosa) nebo volovec vrbolistý (Buphthalmum salicifolium). Celé údolí je takřka souvisle porostlé přirozenými a přírodě blízkými lesy. V západní části najdeme zbytky původních podhorských bučin s jedlí a tisem, které východním směrem střídají dubohabrové porosty. Mimo běţné lesní druhy dřevin se setkáme i se vzácnějšími a pro Podyjí charakteristickými druhy. Druhotné lesní porosty jsou tvořeny hlavně smrkem ztepilým (Picea abies), borovicí lesní (Pinus sylvestris) a ve východní části pak trnovníkem akátem (Robinia pseudacacia). Z původních zajímavých druhů můţeme jmenovat višeň mahalebku (Padellus mahaleb), dřín obecný (Cornus mas), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus) a jalovec obecný (Juniperus communis). V inverzních polohách roste klokoč zpeřený (Staphylea pinnata), růţe alpská (Rosa pendulina) a javor klen (Acer pseudoplatanus). V teplejší jihovýchodní části parku se vyskytuje kalina tušalaj (Viburnum lantana), lýkovec vonný (Daphne Cneorum L.), dub ţlutavý (Quercus dalechappii), růţe bedrníkolistá a galská (Rosa pimpinellifolia a R.gallica). Pouze v Podyjí se vyskytuje endemický jeřáb muk hardeggský (Sorbus hardeggensis). [3]

1.2.7 Fauna Fauna Národního Parku Podyjí je velmi rozmanitá, coţ je dáno hlavně jeho polohou, geomorfologií a klimatem. Vedle sebe tu můţete najít teplomilné druhy panonských stepí a i typické podhorské druhy hercynských lesů. Na území parku je potvrzený výskyt 65 druhů savců. Byl zde zaznamenán výskyt devíti druhů hmyzoţravců, například bělozubka šedá (Crocidura suaveolens) nebo jeţek východní (Erinaceus concolor) a jeţek západní (Erinaceus europaeus). Nachází se zde mnoho druhů letounů, mezi významnější druhy patří netopýr brvitý (Myotis emarginatus) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), ve větším mnoţství se zde vyskytuje

27

například netopýr černý (Barbastella barbastellus) a z druhů se širokou ekologickou valencí tu sídlí netopýr Brandtův (Miotis brandti), mezi nově objevené druhy patří netopýr Myotis alcatoe. Hlodavců můţeme v národním parku najít 17 druhů, nejhustěji zastoupeni jsou plšík lískový (Muscardinus avellanarius) a plch velký (Glis glis). V posledních letech se na toku řeky Dyje a jejích přítocích usídlila vydra říční (Lutra lutra). Další šelmy které trvale obývají území NP jsou např. kuna lesní (Martes martes) nebo tchoř tmavý (Mustela putorius) a nepůvodní norek americký (Mustela vison). Ze sudokopytníků se zde hojně se vyskytuje např. prase divoké (Sus scrofa), srnec (Capreolus capreolus), či jelen evropský (Cervus elaphus ). Populace nepůvodního muflona (Ovis musimon) byla v posledních letech silně zredukována. Na území parku byl prokázán výskyt 199 druhů ptáků, z nichţ asi 140 druhů zde hnízdí. Charakteristickými druhy ptactva pro Národní park Podyjí jsou hlavně čáp černý (Ciconia nigra), včelojed lesní (Pernis martius), sýkora luţní (Parus montanus), vrána šedá a černá, linduška lesní (Anthus trivialis), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), dudek chocholatý (Upupa epops), skřivan lesní (Lullula arborea), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), kalous ušatý (Asio otus) nebo labutě velké (Cygnus olor) a kachny divoké (Anas platyrhynchos). Z vzácnějších druhů zde můţeme najít ledňáčka obecného (Alcedo atthis), sýc rousný (Aegolius funereus) nebo zedníček skalní (Tichodroma muraria).

Obrázek 7: Čáp černý, zdroj: www.nppodyji.cz

28

V parku byl potvrzen výskyt sedmi druhů plazů - nejhojnějšími druhy jsou ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis) a uţovka hladká (Coronella austriaca), dále tu ţije ještěrka zelená (Lacerta viridis) nebo zmije obecná (Vipera berus). Byl zde zjištěn výskyt 13 druhů obojţivelníků. Z nejhojnějších druhů můţeme jmenovat mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), čolek obecný (Triturus vulgaris), ropucha obecná a ropucha zelená (Bufo bufo a B.viridis) a skokan štíhlý a skřehotavý (Rana dalmatina a R.ridibunda), vzácněji se zde vyskytuje skokan hnědý (Rana temporaria). V parku byl potvrzen výskyt 39 druhů ryb. Vodní ekosystém řeky Dyje byl změněn stavbou vodního díla Vranov a Znojmo, druhové sloţení ryb je proto určeno především umělým zarybňováním (vysazován je především pstruh obecný a lipan podhorní), sportovním rybolovem a přemnoţením kormorána velkého. V některých úsecích Dyje se vyskytují i druhy parmového pásma jako je např. parma obecná (Barbus barbus). Hojně se v parku vyskytují vranka obecná (Cottus gobio), jelenec proudník (Leuciscus leuciscus) nebo karas stříbřitý (Carassius auratus), z těch významnějších druhů můţeme jmenovat karase obecného (Carassius carassius) a hrouzka obecného (Gobio gobio). Co se týká druhů bezobratlých ţivočichů patří Podyjí k těm nejbohatším územím v ČR. Z typických druhů můţeme jmenovat například kudlanku náboţnou (Mantis religiosa), pestrokřídlce podraţcového (Zerynthia polyxena), zlatohlávka uherského (Potosia hungarica), cvrčka polního (Grylus campestris) a saranče polní (Sphingonotus coerulans). Z těch zajímavějších druhů se zde vyskytuje tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), roháč obecný (Lucanus cervus), tesařík Stictoleptura erythroptera, kovařík fLimoniscus violaceus, strumičník zlatooký (Omylus fulvicephalus), z váţek váţka hnědoskvrnná (Orthetrum brunneum) nebo šídélko huňaté (Coenagrion scitulum). [9]

29

1.3 Zvláště chráněná území v Národním parku Podyjí Na území Národního parku Podyjí se nacházejí tři zvláště chráněná území kategorie přírodní památka. Přírodní památka je v zákoně č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny definována jako přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk. Všechny tří přírodní památky (PP) na území parku byly zřízeny vyhláškami Správy NP Podyjí dne 12.4.2002 a jsou spolu s NP Podyjí pod její správou.

1.3.1 PP Fládnitzské vřesoviště Přírodní památka Fládnitzské vřesoviště má rozlohu 4,03 hektarů a spadá do katastru obce Hnanice. Jedná se o plochy bývalých pastvin asi 0,5 km severně od obce Hnanice. Lokalita je chráněná kvůli výskytu xerotermních travinobylinných společenstev s porosty vřesu obecného a s dalšími vzácnými druhy rostlin a ţivočichů stepního charakteru. Lokalita leţí v nadmořské výšce 308-317 m. Z geomorfologického hlediska je lokalita řazena k takzvaným "ostrovním horám", coţ jsou vypouklé pahorky tvořené kyselými horninami Českého masivu. Půdním představitelem okolí nízkých skalek jsou typické rankry, které na místech s hlubším půdním profilem přecházejí do typických kambizemí. V květeně této přírodní památky dominují rostlinná společenstva druhů vřesovišť východního okraje národního parku, v severovýchodní části území se nacházejí společenstva suchých lad s výskytem mezotrofních a oligo-mezotrofních bylin. Roste zde vřes obecný (Calluna vulgaris), z vzácnějších a ohroţených druhů tu můţeme najít například česnek ţlutý (Allium Flavum), růţi bedrníkolistou (Rosa pimpinellifolia) nebo růţi Jundzillovu (Rosa jundzillii), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), diviznu brunátnou (Verbascum phoeniceum) a smil písečný (Helichrysum arenarium). Zvířenu zastupují hlavně strnad luční (Miliaria calandra), uţovka hladká (Coronella austriaca) nebo ještěrka zelená (Lacerta viridis).

30

Na lokalitě se v minulosti nacházela suchá lada nebo pastviny. V současnosti jsou ovsíkové plochy udrţovány kosením.

Obrázek 8: PP Fládnitzské vřesoviště - zvětrávání žuly, zdroj: www.nppodyji.cz

1.3.2 PP Horáčkův kopeček Tato PP má rozlohu jednoho hektaru a nachází se v katastru obce Popice u Znojma přibliţně 200 m severovýchodně od obce. Lokalita má charakter granodioritového pahorku s fragmenty xerotermních travobylinných společenstev s výskytem vzácných a ohroţených rostlin a ţivočichů. PP Horáčkův kopeček leţí v nadmořské výšce 275-280 metrů. Skalní podlaţí je tvořené biotitickým granodioritem dyjského masivu s vloţkami aplopegmatitů, který vystupuje na povrch z okolních neogenních usazenin. V severní části je skalní podloţí překryto prachovými neogenními jíly. Na svahu poblíţ skalek jsou převládajícím půdním typem rankry, které ve sníţeninách a u báze svahu přechází v kambizemě. Na severovýchodním okraji území navazují erodované typické černozemě. V exponovaném mikroreliéfu v okolí skalek je vyvinuta drnová step svazu Festucion valesiacae s dalšími druhy vřesovišť. Ze vzácných druhů tady najdeme česnek ţlutý (Allium flavum), chlupáček hadincovitý (Pilosella echioides). Hojně se zde vyskytuje kosatec nízký (Iris pumila), který roste v národním parku pouze na tomto místě.

31

Faunu této přírodní památky zastupují například pěnice vlašská (Sylvia nisoria), uţovka hladká (Coronella austriaca) a také zvláště chráněné druhy hmyzu jako je třeba kudlanka náboţná (Mantis religiosa), pestrokřídlec podraţcový (Zerynthia polyxena) a krascoví brouci Paracylindromorphus subuliformis a Trachta Fragariae. Po mnoha letech zde byl na území ČR objeven zlatohlávek uherský (Netocia ungarica). Dříve se toto území vyuţívalo hlavně jako pastvina a sad. V jihovýchodní části dochází k likvidaci nepůvodních trnovníku akátu a šípkové růţe. Území bývá podle potřeby koseno nebo vypásáno.

Obrázek 9:PP Horáčkův kopeček - nízká exfoliační klenba, zdroj: www.nppodyjí.cz

1.3.3 PP Horecký kopec Rozloha přírodní památky Horecký kopec je 1,35 hektaru a můţeme ji nalézt také v katastru obce Hnanice. Horecký kopec leţí v těsné blízkosti hranic s Rakouskem asi jeden kilometr jihozápadně Hnanic v nadmořské výšce 298-313 m. Opět se jedná o lokalitu stepních trávníků s teplomilnými keři a vřesovištních společenstev na skalnatém podloţí, díky střídání kyselého a bazického podkladu je zde neobvyklé druhové spektrum rostlin. Tato přírodní památka se skládá ze dvou nízkých skalnatých pahorků, které tvoří biotitický granit dyjského masivu. 32

V jejich okolí jsou uloţeny deluviální hlinité písky, na jihozápadním okraji neogenní písky a štěrky. Půdy na území přírodní památky tvoří typické rankery a kambizemě, přecházející do typických černozemí a hnědozemí. Vyskytují se zde druhy vřesovištních společenstev ze svazu Euphorbio cyparissiaeCallunion, které jsou vázány na kyselý substrát a společenstva druhově bohatých lesních lemů svazu Geranion sanguinei a druhů nízkých teplomilných křovin ze svazu Prunion spinosae. Dále zde rostou například kakost krvavý (Germanium sanguineum), koniklec velkokvětý nebo vzácná růţe keltská a ţebřice pyrenejská (Libanotis pyrenaica). Můţeme zde také najít několik exemplářů dubu letního ( Quercus robur). Na území PP Horecký kopec můţeme spatřit vzácné druhy ptactva jako je strnad luční (Miliaria calandra), dudek chocholatý (Upupa epops) nebo strakapoud jiţní (Dendrocopos syriacus). Plazy zastupuje ještěrka zelená (Lacerta viridis) a uţovka hladká (Coronella austriaca). Hmyz zastupují vzácné druhy krasců jako Trachta problematica, Trachta fragariae a Habroloma geranii. Dále tu můţeme najít kudlanku náboţnou (Mantis religiosa nebo stepního kozlíčka Agapanthia dahli. V minulosti bylo vyuţíváno především jako pastvina nebo sad. Náletové dřeviny jako akát jsou odstraňovány a ovsíková lada jsou jednou za rok kosena. [3]

Obrázek 10: PP Horecký kopec - zvětrávání žuly, zdroj: www.nppodyji.cz

33

1.4 Základní údaje o Národním parku Thayatal Národní park Thayatal na rakouské straně údolí je nejmenším rakouským národním parkem a má rozlohu 1.333 hektarů, z toho 1.260 hektarů je přírodní zóna, 70 hektarů je přírodní zóna s moţností lidského zásahu a ochranné pásmo měří méně neţ jeden hektar. V roce 2012 je plánované první rozšíření parku. Park byl zaloţen 1.1.2000 ve spolupráci s Národním parkem Podyjí. Jediná obec leţící v NP Thayatal je Hardegg, která je se svými 80 obyvateli nejmenším městem v Rakousku. Národní park Thayatal leţí na klimatické hranici mezi suchým panonským klimatem a vlhkým atlantickým, coţ ovlivňuje jeho faunu a floru, která je díky tomu obzvláště rozmanitá. Národní park Thayatal je veden jako společnost s ručením omezeným, jehoţ vlastníky jsou stát Rakouská republika a spolková země Dolní Rakousko. Byl prvním parkem v Rakousku, který je veden jako firma.

1.4.1 Historie zřizování V letech 1988 a 1991 byla na tomto území zřízena chráněná území Thayatal I a Thayatal II, jako předchůdci budoucího národního parku. V roce 1991, kdy byl zřízen Národní park Podyjí, byla firma Marchfeldkanal pověřena vytvořením studie o proveditelnosti zaloţení Národního parku Thayatal. O rok později byla studie hotová a výsledky byly pozitivní a téţe roku se rada města Hardegg vyslovila pro zaloţení národního parku. V roce 1997 byla podepsána státní smlouva o zaloţení Národního parku Thayatal mezi spolkovou republikou (zastoupenou ministry Bartenstenem a Edlingerem) a spolkovou zemí Dolní Rakousko (zastoupenou hejtmanem Pröllem). V roce 1998 byl budoucím ředitelem parku jmenován Dipl.Ing. Robert Brunner. V roce 1999 byla zaloţen Národná park Thayatal s.r.o. a byli zaměstnáni první zaměstnanci. 15.července podepsali český ministr pro ţivotní prostředí Miloš Kuţvart, rakouský ministr pro ţivotní prostředí Bartenstein a hejtman Pröll dohodu o spolupráci obou národních parků na území Podyjí. Dne 1.1.2000 vstupuje zaloţení parku v platnost.

34

Národní park byl oficiálně otevřen ministrem Moltererem a hejtmanem Pröllem dne 21.května 2000. Je vybaven značením a zabezpečením pěších stezek, víkendovými infostánky a jsou vytištěny broţury pro návštěvníky. Park také začal pořádat exkurze a projektové dny pro školy. Pro spolupráci mezi NP Thayatalu a obyvatelstva je zřízena rada, jejímţ předsedou je starosta Norbert Kellner. V roce 2001 byla zaloţena bilaterální komise národního parku Thayatal, která schvaluje cíle národního parku a byl odsouhlasen první 10tiletý managementový plán. Téhoţ roku byl NP Thayatal uznán i kritérii IUCN. V roce 2002 se započalo se stavbou centra národního parku, kde by sídlila správa parku a kde by byla výstava o vzniku národního parku a další prostory pro konference, semináře a další akce, stejně jako prodejní prostory a restaurační zařízení. Centrum národního parku bylo dokončeno a otevřeno v roce 2003. Tato stavba ze dřeva a skla obdrţela dokonce dolnorakouské ocenění Holzbaupreis 2003 pro veřejné stavby.

Obrázek 11: Dům Národního parku v Hardeggu, zdroj: vlastní foto

Dne 8.listopadu 2003 obdrţel Národní park Thayatal Evropský diplom Evropské rady, coţ je ocenění pro oblasti evropského významu. V roce 2008 byl tento diplom pro NP Thayatal prodlouţen na dalších pět let.

35

V roce 2009 se v parku slavilo desetileté jubileum, doprovázené řadou akcí k tomuto tématu, počínaje novoročním koncertem a konče silvestrovskou procházkou. Dále byl otevřen přírodní záţitkový park, jeden z nejhezčích v Rakousku. Ve spolupráci s Národním parkem Podyjí startuje výzkumný projekt „Příroda bez hranic“ (Natur ohne Grenzen). V letech 2011-2012 dochází k rozšíření Národního parku Thayatal o 30 hektarů lesa, které byly získány díky podpoře z EU. [10]

1.4.2 Přírodní poměry v Národním parku Thayatal Přírodní poměry v parku jsou velmi podobné těm v Národním parku Podyjí, proto se v této části budu věnovat jen těm nejzajímavějším zástupcům fauny a flory na tomto území. Příroda parku je velmi rozmanitá, díky poloze na klimatické hranici mezi suchým panonským klimatem a vlhkým atlantickým. Parkem protéká řeka Dyje (Thaya), délka jejího toku v NP Thayatal je 26 km, zatímco v NP Podyjí je to 40 km. Přes 90% parku je pokryto lesy. Na východě převládají duby, leţící na kyselém granitu, zatímco na západě buky, které leţí na granitu a vápenci, Jehličnaté stromy hrají jen malou roli, nejčastěji se tu vyskytují jedle, tisy a jalovec.V národním parku se také nachází 40 hektarů luk. K významným zástupcům flory Národního parku Thayatal strdivka největší (Melica altissima), kosatec různobarevný (Iris variegata), střevličník pantoflíček (Cypripedium calceolus) - jedna z nejvýraznějších největších orchidejí tohoto území, lilie zlatohlavá (Lilium martagon), dřín obecný (Cornus mas) a nebo okrotice bílá (Cephalanthera damasonium).

36

Mezi významné zvířecí druhy ţijící na území Národního parku Thayatal patří například divoká kočka (Felis silvestris), jejíţ výskyt byl na rakouském území po 30ti letech potvrzen v roce 2007 právě na území Národního parku Thayatal.

Obrázek 12: Kočka divoká, zdroj:www.wildkatze-in-oesterreich.at

Čáp černý (Ciconia nigra), který je ve znaku NP Podyjí, se v hojné míře vyskytuje i v NP Thayatal, nejčastěji v okolí města Hardegg. Dalšími společnými vzácnými druhy jsou ještěrka zelená, která se na ploše NP Thayatal vyskytuje nejhojněji z celého Rakouska, ropucha obecná (Bufo bufo) a roháč obecný (Lucanus cervus). Dalším zajímavým druhem je rak říční (Astacus astacus), kterému hrozí vyhynutí. Raci se v Rakousku nacházejí v tekoucích vodách a na území národního parku v tůních. Dále se na území parku můţeme setkat s vydrou říční (Lutra lutra), losem evropským (Alces alces), z ptactva strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), výr velký (Bubo bubo), krkavec velký (Corvus corax), na zimu přilétá orel mořský (Haliaeetus albicilla). Z plazů se zde kromě ještěrky zelené můţeme setkat s uţovkou podplamatou, stromovou a hladkou (Natrix tessellata, Zamenis longssimus, Coronella austriaca), obojţivelníky zastupuje několik druhů čolků. [11]

37

2 Praktická část Praktická část mojí bakalářské práce se skládala z provedení a vyhodnocení několika interview s pracovníky obou parků, pracovníky Jihomoravského muzea ve Znojmě a se starosty obcí leţících na území národního parku Podyjí. Celkem se uskutečnilo sedm rozhovorů. Pro hlavní část práce, zabývající se spoluprácí Národního parku Podyjí a Národního parku Thayatal a dále cestovním ruchem v parcích a ochraně přírody krajiny v nich, jsem udělala interview s pracovníky obou parků.Za Správu Národního parku Podyjí se mnou hovořili pan RNDr. Kos, paní Ing. Kosová a paní Jurmanová a za Národní park Thayatal pan Übl a pan ředitel Dipl.Ing. Robert Brunner. Otázky v interview s pracovníky parků se týkaly vzájemné spolupráce, cestovního ruchu a turistiky v parku, spolupráce s obcemi a v případě Národního parku Podyjí ještě spoluprácí s vodním dílem Vranov a Jihomoravským muzeem ve Znojmě. Na otázky o vlivu Vranovské přehrady na přírodu národního parku mi odpovídala paní Ing. Kosová. Interview se zaměřovalo na spolupráci s vodním dílem Vranov, problémy s kolísáním vody v řece Dyji při práci hydroelektrárny a celkový vliv na ţivotní prostředí. Dále jsem provedla interview s panem RNDr. Reiterem z Jihomoravského muzea ve Znojmě. Otázky v tomto interview se týkaly spolupráce s Národním parkem Podyjí, společného výzkumu a akcí a případné spolupráce s NP Thayatal. Posledním typem interview byly rozhovory se starosty obcí. Rozhovor mi poskytli starostové obcí Horní Břečkov, Mašovice, Hnanice a Lukov. Otázky se zaměřovaly na spolupráci s NP Podyjí, turistiku, ţivotní prostředí a případné problémy způsobené blízkostí národního parku.

38

2.1 Základní srovnání národních parků Podyjí a Thayatal Národní park Podyjí je stejně jako všechny národní parky v České republice zřizován jako příspěvková organizace státu. Národní parky jsou zřizovány Ministerstvem ţivotního prostředí ČR. Národní park Thayatal byl zaloţen jako společnost s ručením omezeným. Vlastníkem společnosti je Rakouská republika, zastoupená spolkovým ministrem pro zemědělství a lesnictví, ochranu ţivotního prostředí a vodohospodářství, a spolková země Dolní Rakousko. Základním dokumentem pro NPP je plán péče, který je vypracováván na 10 let. Základním dokumentem Národního parku Thayatal je managementový plán. Ten je vydáván na 20 let, momentálně je v platnosti managementový plán 2011-2020. Z těchto plánů se pak následně odvíjí roční plány. Správa NPP se stará převáţně o státní majetek, 90% území je ve státním vlastnictví. Proto se Správa parku podílí na vzhledu a péči o území. Na rozdíl od Národního parku Podyjí je velká většina území Národního parku Thayatal v soukromém vlastnictví, protoţe v Rakousku mají k národním parkům rozdílné zákony a legislativu. Proto se park zaměřuje spíše na práci s veřejností neţ přímo na úpravu území. [12] Financování Národního parku Podyjí se skládá z šesti poloţek. Vlastních trţby za prodej dřeva a zvěřiny se pohybují okolo deseti milionů, roce 2011 byly oproti roku 2010 o 400.000 Kč niţší. Další vlastní výnosy (nájemné, aktivace, uţití vlastních fondů) činily v roce 2010 skoro 3,5 milionu, v roce 2011 to bylo přes čtyři miliony korun. Příspěvek od zřizovatele (Ministerstva pro ţivotní prostředí) se pohybuje kaţdoročně okolo 30 milionů, z programu péče o krajinu (prostřednictvím zřizovatele) do parku přichází ročně mezi třemi a čtyřmi miliony korun. Další prostředky pocházejí z programového financování v ochraně přírody (prostřednictvím zřizovatele), zde se částky velmi liší, v roce 2010 obdrţel park přes tři miliony a roce 2011 necelých sedm milionů korun. Prostředky získané z fondů Evropské unie se v letech 2010 a 2011 pohybovaly mezi jedním a dvěma miliony korun. Celkové příjmy Národního parku Podyjí se tedy v minulých letech pohybovaly kolem 50 milionů. (přesné údaje viz. Přílohy)[13] 39

Základní financování získává NP Thayatal od svých vlastníků - Rakouské republiky a Dolního Rakouska. Tato částka činí zhruba 600.000 €. Další příjem si Národní park Thayatal zajišťuje sám z placených prohlídek, obchůdku v Domě Národního parku, vstupů na výstavy a akce a podobně. Tyto příjmy činí dalších asi 300.000 €. Část těchto prostředků se vyuţívá k projektům, které jsou podporovány a spolufinancovány Evropskou unií. Tyto příjmy jsou různé, záleţí u nich na rozsahu projektu. Roční příjem parku se tedy pohybuje kolem 900.000 € (zhruba 23 milionů korun). [14]

40

2.2 Cestovní ruch v NP Podyjí a v NP Thayatal 2.2.1 Stav a rozvoj cestovního ruchu v NP Podyjí Národní park Podyjí je z českých národních parků ten nejméně známý a nejméně navštěvovaný. Podle odhadů jej navštívilo v minulém roce zhruba 300.000 návštěvníků. Pro srovnání můţeme uvést, ţe Národní park Krkonoše navštíví kaţdoročně mezi sedmi aţ osmi miliony turistů, NP Šumavu 2-3 miliony a do Českého Švýcarska zavítá ročně asi milion turistů. Menší počet turistů je ale spíše výhodou, protoţe díky tomu nedochází k poškození přírody vlivem návštěvnosti. Hlavní sezona v parku je v létě, na jaře a na podzim navštíví park jen průměrný počet turistů, v zimním období park nenavštěvuje téměř nikdo.

Obrázek 13: Turistické směrovky ve Znojmě, zdroj: vlastní vlastní

Mezi povolené druhy turistiky patří pěší turistika, cykloturistika a hipoturistika. Na tyto druhy turistiky je národní park vybaven stezkami a značením. Národní park Podyjí má ve srovnání s ostatními českými národními parky nejhustější síť stezek v poměru k ploše. V Národním parku Thayatal je koňská turistika zakázaná a je tam také zakázán volný vstup do lesa. Cykloturistika v NP Thayatal probíhá hlavně na silnících spíše neţ přímo v parku. 41

Zakázány jsou v NP Podyjí horolezectví a paragliding. O povolení těchto sportů se ani neuvaţuje, protoţe by byly provozovány v I.zóně parku, coţ zakazuje zákon. V I.zóně se smí chodit jen po vyznačených stezkách. Toto území je bezzásahové a správa NPP se jej chystá během 30 let rozšířit. Území by ale mělo zůstat přístupné turistům po vyznačených stezkách. Vodní turistika se v parku neprovozuje, nejsou zde na raftování a kanoistiku vhodné podmínky, jinak by to byl problém, protoţe by byly vodní sporty provozovány přímo v I.zóně ochrany, kudy protéká řeka Dyje. Informační centrum Národního parku Podyjí se nachází v Číţově, coţ je jediná obec na území parku. Funguje celodenně jen v létě, v dubnu, květnu, září a říjnu pak pouze o víkendech, jinak je moţné infocentrum navštívit po telefonické domluvě.

Obrázek 14: Návštěvnické centrum v Čížově, zdroj: www.nppodyji.cz

Podoba a úroveň vesnic a ubytování se v posledních letech zlepšují především na české straně. Víc a víc lidí se ţiv cestovním ruchem u národního parku. Sluţby se koncentrují výhradně na okrajích parku, přímo na jeho území není ţádné zařízení cestovního ruchu. [12]

42

Na české straně parku je vyznačeno celkem 76 km tras pro pěší turistiku. Okruhy mají různé stupně náročnosti od lehkých, vhodných i pro seniory a rodiny s malými dětmi, po náročné pro zdatné turisti ochotné strávit v parku i celý den, aby si kaţdý vybral podle chuti a svých moţností. Na území parku se nachází velmi mnoho tabulí s nápisem „Pomoc v nouzi“ s uvedenými telefonními čísly sloţek integrovaného záchranného systému. Na nejzajímavějších lokalitách národního parku je postaveno 26 dřevěných panelů terénního informačního systému. [15] Pozn. Mapa turistických tras viz.přílohy. Národní park Podyjí se můţe pochlubit i 68 km značených cykloturistických tras. Trasy jsou vedeny jak přírodou národního parku, tak i kulturní krajinou, typickými rázovitými obcemi Znojemska i kolem historických památek. Nabízejí různou náročnost, od lehkých po obtíţné. Cyklo Klub Kučera ve Znojmě zřídil v oblasti Znojemska 22 kontaktních bodů projektu „Místa technické a první pomoci“, který je v provozu od roku 2003. Tato místa jsou vybavena zdravotnickým batohem a kufrem pro nejnutnější opravy bicyklů. Tato pomoc je nabízena zdarma a na místa Self-service systému odkazují ţluté směrovky. [16] Pozn.: Mapka cyklotras viz Přílohy Na závěr krátce představím několik zvláště zajímavých a hojně navštěvovaných lokalit na území národního parku: 

Králův stolec je vyhlídka nad hladinou znojemské vodní nádrţe postavená roku 1892 a leţí v blízkosti obce Hradiště



Kraví hora je pahorek nad Znojmem kde se můţeme setkat se vzácnou vřesovištní florou a vzácnými druhy ţivočichů



Ledové sluje je název pro suťový svah s podzemními prostorami s mikroklimatem způsobujícím, ţe se zde za příhodných podmínek udrţí led a sníh aţ do pozdního jara. Svah je veřejnosti nepřístupný kvůli neustálému pohybu skalních balvanů a také výskytu jedinečné fauny a flory, například zde hnízdí čáp černý, symbol národního parku.

43



Seasfieldův kámen s jedinečnou vyhlídkou do dyjského kaňonu a na Králův stolec

Obrázek 15: Seasfieldův kámen, zdroj: vlastní foto



Historická vinice Šobes, která byla osídlena jiţ v době kamenné, bronzové, za Keltů i v době římské. Tato lokalita je řazena mezi deset nejlepších vinařských poloh v Evropě.



Andělský mlýn je bývalý renesanční mlýn v údolí Mašovického potoka a je poslední dochovaný na území NP Podyjí. [17]

2.2.2 Turistika v Národním parku Thayatal V Národním parku Thayatal se dá jít po pěších stezkách, které mají asi 23 km, účastnit se vedených procházek, provozovat cykloturistiku na stezkách, které vedou oběma parky, a je moţno navštívit dům národního parku, kde je informační centrum, výběh divokých koček, výstava o parku a jeho vzniku i hřiště pro děti. V parku také je asi 66 km cykloturistických tras s rozdílnou obtíţností. Správa NP Thayatal nepočítá všechny návštěvníky, kteří procházejí parkem ale pouze ty, kteří vyuţijí jejich sluţeb. V minulém roce prošlo oficiálně parkem 27.308 turistů, coţ je nejvíce za dobu existence parku. Odhadem se v Thayatalu pohybuje dalších asi 23.000 návštěvníků. České turisty správa parku nepočítá extra, ovšem jejich počet se v posledních letech prudce zvýšil. 44

Mezi nejnavštěvovanější místa NP Thayatal patří Thayabrücke, dům národního parku v Hardeggu a pevnost Kaja. [18]

Obrázek 16: Hrad Hardegg, zdroj: vlastní foto

NP Thayatal nabízí široký program procházek pod vedením zkušených průvodců, v nabídce jsou prohlídky parku pro dospělé, například Po stopách bobra, Pohled přes hranice, Prohlídka města Hardegg, Smoke on the water - meditační procházka, České hraniční obranné stavby, Hrady a mlýny Podyjí (cena se pohybuje okolo 7€ za osobu), pro děti, např. Lesní trpaslíci na pochodu, Za kulisami národního parku, Magie ohně - pro rodiny s dětmi (ceny kolem 4€), pro celé školní třídy, teambuildingové akce i program na celý týden pro školní děti. Některé procházky zahrnují i český národní park. [18]

45

2.3 Spolupráce mezi Národním parkem Podyjí a Národním parkem Thayatal Spolupráce se odehrává buď na ředitelské úrovni nebo na zaměstnanecké úrovni. K tomuto účelu probíhají pravidelně schůzky, kde se projednávají společná témata a probíhá výměna dat a informací. [18] Národní park Podyjí a Národní park Thayatal spolu uzavřely tří smlouvy. Nejdůleţitější je Deklarace o spolupráci - mezinárodní smlouva z roku 1999, kterou podepsali ministři ţivotního prostředí z rakouské i české strany a hejtman. Při odchýlení od této smlouvy by z toho mohl být mezinárodní problém, který by byl řešen přes diplomaty. Dále byly uzavřeny Smlouva o výměně dat a Dohoda o společných cílech, která obsahuje návod jak se co má řešit, na rakouské straně hodně pojednává o soukromém vlastnictví. Ze smlouvy Deklarace o spolupráci vyplývá povinnost zaloţení Českorakouské komise, která má asi deset členů (mezi ně patří ředitelé parků, lidé z obou ministerstev, přestavitelé krajů nebo předsedové vědeckých rad). Tato komise se schází jednou ročně a kontroluje rozsah spolupráce a plnění společných cílů. Co se týče kaţdodenní spolupráce, ta funguje i bez zaštítění smlouvou. Existují například komise, které se scházejí kdyţ je potřeba - třeba i měsíčně a častěji. Pořádají se různé akce pro veřejnost, výstavy, prezentační akce za účelem zlepšení cestovního ruchu a tak dále. Spolupráce probíhá i u zpřístupňování území turistům (více stezek, nové značení, úprava). K společným projektům patří i projekt mapy - který ale prozatím stagnuje, kvůli rozdílným představám o vypracování a také projekt Příroda bez hranic. [12] Projekt Příroda bez hranic, vybrané otázky k sjednocení výzkumu přírody Národního parku Thayatal/Podyjí, je projektem Národního parku Thayatal a NP Podyjí je jeho projektovým partnerem.

46

Projekt je spolufinancován Evropskou unií v rámci programu Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007-2013, prioritní osy 2 - Regionální dostupnost a udrţitelný rozvoj, oblast podpory: Ţivotní prostředí a prevence rizik. Hlavním cílem projektu je doplnit chybějící údaje o vybraných přírodních fenoménech údolí řeky Dyje na území obou národních parků. Projekt byl zahájen v roce 2009. Projekt se dělí na tyto části: 

Netopýři a další drobní savci (NP Thayatal)



Pavouci a střevlíci suchých trávníků a luk (NP Thayatal)



Plazi (NP Podyjí/Thayatal)



Kočka divoká (v NP Podyjí/Thayatal)



Ptáci (NP Podyjí/Thayatal)



Monitoring mrtvého dřeva řeky Dyje (v NP Podyjí)



Motýli (v NP Podyjí/Thayatal)

Kromě vědeckých dat budou nejdůleţitějšími výstupy odborné studie slouţící zejména správám obou parků k účinnější ochraně přírodních fenoménů, ale i barevné broţury pro nejširší veřejnost. V rámci částí "Ptáci" a "Motýli" budou vydány i reprezentativní knihy. Všechny materiály budou dvojjazyčné a v rámci projektu budou pořádány i exkurze a přednášky. [19]

2.3.1 Smlouvy uzavřené mezi NP Podyjí a Národním parkem Thayatal Mezi Národním parkem Podyjí a Národním parkem Thayatal existují tři smlouvy - Deklarace o spolupráci, Smlouva o výměně dat a Dohoda o společných cílech. Deklarace o spolupráci byla podepsána 15.července 1999 v Hardeggu. Podepsali ji RNDr. Miloš Kuţvart, ministr ţivotního prostředí České republiky, Dr. Martin Bartenstein, spolkový ministr pro ţivotní prostředí, mládeţ a rodinu Rakouské republiky a Dr. Erwin Pröll, zemský hejtman země Dolní Rakousko.

47

Obsahem bylo zajištění vzájemné spolupráce a podpory v rozvoji národních parků jako přirozených a z přírodního hlediska vzácných oblastí národního a mezinárodního významu, zajištění zachování typického charakteru krajiny, zajištění moţnosti vyuţití území pro vědecké, vzdělávací a odpočinkové účely. Bylo ustanoveno zaloţení pracovní skupiny, která by se měla scházet jednou ročně a která by měla stejný počet odborníku jak z české tak z rakouské strany. [21] Smlouva o vzájemné výměně dat z informačních systémů byla uzavřena dne 13.listopadu 2002 ve Znojmě a byla podepsána Ing. Tomášem Rothröcklem, ředitelem Správy Národního parku Podyjí a Dipl.Ing.Robertem Brunnerem, ředitelem Národního parku Thayatal. Parky se v této smlouvě zavázaly k výměně dat ze svých informačních systémů, pokud to nebude v rozporu se zákony nebo právními předpisy. Tato výměna proběhne bezplatně a smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. [22] Dohoda o společných cílech, východiscích a zásadách managementu NP PodyjíThayatal byla uzavřena 13.listopadu 2002 ve Znojmě s platností do 21.12.2010 a byla podepsána řediteli obou parku, pány Ing. Tomášem Rothrocklem a Dipl.Ing. Robertem Brunnerem. Ve smlouvě jsou uvedeny oblasti společných zájmů a cílů obou parků. Tyto oblasti jsou: 

Péče o přírodní prostředí (Les, Louky, pastviny a vřesoviště, Stepi a lesostepní biotopy, Ochrana druhového bohatství a ochrana biotopů, Vodstvo, Neofyty, Stavby, budovy a zařízení),



Regulace zvěře (hlavně srnčí, vysoká, černá a nepůvodní druhy),



Rybářství (jednotný rybářský řád pro oba parky),



Infrastruktura pro návštěvníky (Cesty, Informační a orientační systém pro návštěvníky, Dopravní spojení),



Práce s veřejností (tvorba image, vzájemné prezentování parků),



Výchova a vzdělání (vycházky a odborné exkurze, přednášky, publikace),



Péče o návštěvníky a dozor v NP,



Výzkum a monitoring,

48



Akceptace NP v regionu,



Nadace a podpory (podpora při ţádostech o dotace atd.) [23]

2.3.2 Ocenění Národní park Podyjí obdrţel v roce 2002 mezinárodní ocenění Evropský diplom Rady Evropy za dobrou péči o území, Národní park Thayatal toto ocenění obdrţel o rok později - v roce 2003. Dále oba parky dohromady obdrţely za dobrou přeshraniční spolupráci certifikát Federace Europarc, coţ je sdruţení evropských chráněných území. [12]

2.3.3 Publikace Mezi společné publikace parků patří turistická mapka, web a broţura o Kočce divoké vydaná v obou jazycích – češtině i němčině, další broţury o obou národních parcích v obou jazycích – o turistice, cykloturistice, sakrálních památkách, netopýrech, ptácích atd. Na přípravě broţur se podílí oba parky, korigují se překlady. Dále bývají kontrolovány překlady informačních tabulí. V posledním vydání sborníku vědeckých prací Thayensia byly zveřejněny i příspěvky rakouských vědců. [18]

2.3.4 Další akce a pracovní skupiny Oba parky se podílí i na dalších akcích, seminářích a výstavách. Při nedávné příleţitosti oslavy 20 let Národního parku Podyjí, které se zúčastnila i reprezentativní rakouská delegace, byly prezentovány i některé výsledky výzkumu z rakouské části parku. Dále byly uskutečněny společné výstavy fotografií o obou národních parcích, umělecké výstavy, výstavy s obrázky parků od ţáků základních škol atd. V rámci pracovních skupin probíhá přímá spolupráce pracovníků obou parků. Existují různé pracovní skupiny zaměřující se na různá témata společná pro oba parky. Například pracovní skupina Vranov zpracovala práci o ekologické situaci řeky Dyje s návrhy moţných opatření. Další pracovní skupina Rybářství se stará o zlepšení rybářského vyuţití a optimalizování ţivotního prostoru pro ryby. Jde hlavně o vymezení prostoru kde se smí rybařit.

49

Pracovní skupina Vzdělání plánuje společné akce. Kaţdý rok se konají dvě aţ čtyři společné akce. Pro rok 2012 mohu jmenovat: 

Pohled přes hranice (česko-rakouská fotoexkurze, konaná dne 22.4. od 7:30, trvající cca 4,5 hodin, cena vstupného je 7€ pro dospělého)



Hrady a mlýny v Podyjí (vycházka po hradech a mlýnech parku, část úseku bude zdolána lodí přes řeku, vycházka se koná 16.9. v 9:00, cena je 10€ za dospělou osobu)



S lesníkem do lesa národního parku (vycházka s lesníky Wolfgangem Rienerem a Petrem Vančurou po pašerácké stezce hluboko do nepřístupné oblasti národního parku, kde uvidíte největší stromy a také části lesa, které se podobají pralesu, datum konání je 20.10 od 8:00 a cena 8€) [18]

2.3.5 Výzkum Hlavním společným výzkumem byl projekt Příroda bez hranic, který končí letos v květnu. V rámci tohoto projektu byl proveden výzkum jak na územích obou parků, tak i odděleně jen na jedné straně. Například byl českým parkem přejat i výzkum týkající se kočky divoké. [18]

2.4 Spolupráce s Jihomoravským muzeem ve Znojmě Mezi Národním parkem Podyjí a Jihomoravským muzeem ve Znojmě probíhá rozsáhlá velmi dobře fungující spolupráce, která je podporována Dohodou o spolupráci z roku 1995. Ovšem jejich kontakty na pracovní i osobní úrovni se datují jiţ od zaloţení CHKO Podyjí. Mezi národním parkem a Jihomoravským muzeem (JMM) probíhá bezplatná výměna dat a obrazové dokumentace. Společně také provádějí monitoring některých částí přírody NP. Z hlediska muzea je jedním ze základních poslání udrţování kontinuity předmětů i informací za dlouhá časová období. Muzeum uchovává informace o pozorovaných jevech i fyzické doklady jejich existence (exempláře rostlin, hub, ţivočichů a vzorky hornin a minerálů). Celkem bylo od roku 1995 do sbírek muzea uloţeno 2.350 takovýchto vzorků a exemplářů, a ze starších období, počínaje první polovinou 20.století, jsou zde uloţeny další tisíce podobných materiálů. 50

Úkolem muzea je tyto materiály uchovat a zajistit jejich vypovídací schopnost pro co nejdelší dobu ale i poskytnout je k badatelským účelům, a to nejen pracovníkům NPP. Momentálně si JMM musí vţdy vyţádat povolení k výzkumu a proto se uvaţuje o změně smlouvy o spolupráci, aby povolení nebylo nutné. Spolupráce probíhá ve všech oblastech výzkumu a ochrany přírody. V oblasti neţivé přírody provádí geologický výzkum pan Šmerda – jedná se o výzkum těţkých minerálů po povodních, báňských děl, svahových pohybů a zemětřesení. V oblasti botaniky dlouho probíhala pouze výměna dokumentace flory národního parku a monitoring vývoje po zásahu, který Národní park Podyjí prováděl. Nejčilejší spolupráce probíhá v oblasti populačního monitoringu především netopýrů, který pro park dělá právě JMM a pro tuto činnost není vyţadováno povolení ke vstupu. Další formou spolupráce je vzájemná účast v poradních sborech – člen rady národního parku pomáhá pracovníkům získávat informace, radí při schvalování plánu péče a schvaluje nákupy do sbírek muzea. [23] [24]

Obrázek 17: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, zdroj: vlastní foto

51

2.4.1 Akce Národní park Podyjí a Jihomoravské muzeum spolu často pořádají společné prezentační akce, například exkurzní program, kde přednáší pracovníci z JMM, dále v zimě probíhají přednáškové cykly Jihomoravského muzea o regionu, kde naopak přednášejí pracovníci Národního parku Podyjí. V prostorách Jihomoravského muzea se také konal cyklus Příroda z celého světa, kterou pořádal národní park. V minulosti také proběhlo několik společných výstav. [23] V letech 1995-2001 vzbudil velký ohlas rozsáhlý výstavní projekt "Podyjí - národní park zrozený za ostnatým drátem", který byl mimo jiné vystavován i v Praze nebo Brně. Z dalších společných výstav můţeme jmenovat například "Podyjí našima očima" nebo "Zpěvy našich ptáčků". [24]

2.4.2 Publikace Společně s jihomoravským muzeem vydává park sborník Thayensia a spolupracují i na výrobě informačních broţur k Národnímu parku Podyjí i Thayatal.

2.4.3 Spolupráce Jihomoravského muzea s Národním parkem Thayatal Mezi Jihomoravským muzeem a Národním parkem Thayatal zatím není ţádná přímá oficiální spolupráce a vztahy, probíhá pouze základní spolupráce na bázi výměny informací. Nejsou v průběhu ani v plánu zatím ani ţádné společné projekty, kromě bilaterálních projektů výzkumu některých organismů mezi Národním parkem Thayatal a Národním parkem Podyjí ve spolupráci s Jihomoravským muzeem. Pan RNDr. Reiter spolupracuje s rakouskými experty při výzkumu netopýrů. K této tématice proběhla společná prezentace na mezinárodním kongresu a existuje společná publikace v Wissenschaftliche Mitteilungen aus dem NÖ Landesmuseum "Fledermause in dem Nationalpark Thayatal und Podyjí". Na jaře 2012 by měl odstartovat nový projekt o hlodavcích. [23]

52

2.5 Spolupráce se správou vodního díla Vranov Kromě řeky Dyje se na území parku vyskytuje několik drobných rychle tekoucích vodních toků, ale celkově je v létě v národním parku velmi málo vody. Přehrada byla postavena v roce 1984, původně pro deset turbín, ale dnes jsou funkční jen tři. Jejím účelem je ochrana proti povodním, dotace průtoků, závlahy, pitná voda a rekreace. Voda protéká jen turbínami, kapacita jedné turbíny je 15m3 za vteřinu, průtok je 9,7. Elektřina je vyráběna jen v době špiček. Nejlepší by ale bylo, kdyby byl provoz na dvě turbíny nepřetrţitě a na třetí jen při povodních, aby se zamezilo kolísání vodní hladiny.

Obrázek 18: Vranovská přehrada, zdroj: vlastní foto

2.5.1 Negativní vlivy Do turbín je nasávána spodní studená voda, která není vhodná ani na koupání ani pro ţivot ţivočichů. Celoročně nízká teplota je příčinou změny druhového sloţení - resp. přechodu z pásma parmového (které odpovídá pásmu nad Vranovskou přehradou) k současnému charakteru pásma lipanového aţ pstruhového. Dalším vlivem odběru z větší hloubky je pokles tlaku při výtoku z turbíny způsobující přesycení dusíkem, jehoţ hodnoty se srovnají aţ v úseku 2-3 km toku.

53

Přehrada způsobuje také přerušení migračního kontinua v řece Dyji a spolu s vodním dílem Znojmo tak vytváří migračně izolované dílčí povodí s centrem v Národním parku Podyjí. V tomto úseku ţije spíše náhradní společenstvo horských toků, kterému dominuje pstruh obecný a vranka obecná. Společenstvo ryb je v Podyjí velmi chudé a postupně dál chudne. Vodní hladina Dyje kolísá a klesá směrem ke Znojmu, k vyrovnání dojde aţ díky vyrovnávací nádrţi Znojmo. Při nízkém průtoku se nemají ryby kde schovat a jsou tak lehčím cílem pro dravce. V roce 1996 kvůli nezamrznutí řeky zdecimovali kormoráni stav ryb. Tento problém nadále trvá. Ryby se často ukrývají v nadjezích, kterých je na území parku 10-11 ve vlastnictví společnosti EON. Proběhla jednání kvůli zvýšení průtoku na 2,4m3 kvůli malé elektrárně na jezu Formóza. Nedaří se ale najít společnou řeč. Od ministerstva je nařízen průtok 3,3m3, ale to je nedostačující. Studie řeky Dyje z roku 2011 navrhuje následující opatření: 

Omezení provozu tří turbín vodní elektrárny Vranov na výjimečné průtokové stavy v době dlouhodobě vysokých průtoků přitékajících do Vranovské přehrady.



Před zahájením špičkového provozu dvou turbín VE Vranov musí být vyprázdněná zdrţ jezu Formóza. Doba vypouštění vody s VE Vranov nesmí přesáhnout tři hodiny, z čehoţ musí doba provozu dvou turbín představovat maximálně polovinu času.



Pro období 16.5.-15.10. kaţdého roku bude minimální zůstatkový průtok stanoven na 2,8 m3/s a pro období 16.10.-15.5. bude minimální zůstatkový průtok na hodnotě 3,3m3/s. [25] [26]

2.5.2 Rybolov Na území národního parku se nachází čtyři rybářské revíry. Tok Dyje je obhospodařován místními organizacemi Moravského rybářského svazu Vranov a Znojmo, na určování podmínek a opatření se ale podílí i Správa NPP. Regulace se týkají především přístupu k vodě (je zakázáno vstupovat mimo značené cesty) a jen omezeně samotného hospodářství (jako je původ násady a míra ryb). Od poloviny roku 1991 jsou do Dyje vysazovány pouze lososovité ryby, jako například pstruh obecný a lipan podhorní. [26]

54

2.6 Spolupráce s obcemi U Národního parku Podyjí leţí deset obcí, jen jedna - Číţov - leţí přímo na území parku. Obce nemají na území národního parku mnoho zákonných pravomocí, mohou se účastnit Rady národního parku, ale většina z nich tuto moţnost nevyuţívá. Problémy jsou hlavně v oblastech výstavby, územního plánu a krajinného rázu. Tato oblast se řídí zákonem 114/1992 Sb a národní park se smí vyjadřovat ke stavbám na území parku. [12] Na rakouské straně problémy tohoto typu příliš nejsou, legislativa je jiná, park má vliv jen přímo na území která mu byla přidělena a stavby jsou z toho vyjmuty. Konflikty se občas ovšem vyskytují s některými obyvateli, kteří nedbají na zákaz pohybu místo značené stezky a také bývá kritizováno zpoplatnění vycházek pořádaných parkem. [18] Pro účely této bakalářské práce jsem udělala interview se starosty čtyř obcí u národního parku. Tyto obce jsou Hnanice, Mašovice, Lukov a Horní Břečkov, jehoţ součástí je jediná obec leţící na území parku - Číţov. Poloţila jsem jim šest otázek týkajících se spolupráce se Správou NP, problémy v tomto vztahu, cestovní ruch, problémy se ţivotním prostředím a návrhy na zlepšení. Poloţené otázky: 

Jaká je spolupráce se Správou NP a jak probíhá?



Existují nějaké problémy ve vztahu k NP Podyjí?



Víte něco o spolupráci Správy NP Podyjí se Správou NP Thayatal?



Přicházejí do Vaší obce rakouští turisté? O co se zajímají a jaké jsou vztahy?



Jaké jsou problémy se ţivotním prostředím v obci?



Co by se podle Vašeho názoru mělo zlepšit ve vztahu k NP, ochraně prostředí a informovanosti?

55

2.6.1 Hnanice Spolupráce se Správou národního parku je hodnocena jako průměrná. Výhodou je pro obec poloha v ochranném pásmu parku, díky čemuţ má větší šance na získání dotací. Problémy se ve vztazích se Správou NP objevovaly hlavně dříve. Dnes se jedná především o méně důleţité problémy, které se vţdy nakonec vyřeší kompromisem. Největší konflikty se vyskytovaly při stavební činnosti. Například byla dříve povolena jako krytina jen červená bobrovka, která je velmi drahá, dnes uţ je ale povolena i levnější červená pálená krytina. Dále byly dříve problémy s finanční náhradou pozemků, které při zaloţení parku zůstaly na jeho území a Správa NP neproplácela jejich vlastníkům jejich plnou hodnotu ale pouze část, průměrně kolem 50-60%. O spolupráci s rakouským národním parkem obec ví, ředitel NP Thayatal pan D.I.Brunner se často účastní jednání parků, jemuţ jsou přítomni i starostové obcí. Spolupráce parků je hodnocena kladně. Do obce přichází mnoho rakouských turistů, zajímají se především o kostel sv. Wolfganga, který je největší atrakcí obce. Z přírodních památek nejčastěji navštěvují vinici Šobes a údolí Dyje, tedy přímo národní park. Vztahy s rakouskými turisty jsou velmi dobré, obec Hnanice dokonce spolupracuje s rakouskými obcemi, s obcemi Retzbachu (Unterretzbach, Mittelretzbach a Oberretzbach) a se sousední obcí Niederfladnitz.

Obrázek 19: Kostel sv.Wolfganga v Hnánicích, zdroj: www.nppodyji.cz

56

Problémy se ţivotním prostředím v obci nejsou, je zde zbudována čistička odpadních vod a splašková kanalizace a vyjma dvou domů jsou všechny domy na čističku a kanalizaci napojeny. Co se týká návrhů na zlepšení, informovanost je dobrá, na obec pravidelně chodí zpravodaj parku Podyjské listí, ale co by se zlepšit mohlo je přístup Správy NP z hlediska ochrany přírody, kdy se Správa parku ohání jen zákony a paragrafy, coţ není vţdy nutné. Dále by bylo dobré, kdyby některé záleţitosti byly s obcemi řešeny s předstihem, aby nedocházelo k tomu, ţe je obec postavena před hotovou věc. [27]

2.6.2 Lukov Obec spolupráci se Správou NP Podyjí hodnotí jako dobrou. Při řešení a vyřizování potřebných záleţitostí probíhají vzájemné konzultace. V případě sporných záleţitostí se vţdy najde kompromis k oboustranné spokojenosti. Poţadavky a ţádosti o stanoviska k jednotlivým otázkám týkajících se obecních záleţitostí jsou vyřizovány ve stanovených lhůtách. Obec je členem Svazku obcí Národního parku Podyjí, který řeší dílčí otázky vzájemné spolupráce. Ţádné problémy ve vztahu k NP nejsou, vztahy jsou bezproblémové, k ţádným konfliktům do současné doby nedošlo. Jednání probíhají na odpovídající úrovni.

Obrázek 20: Lukov, zdroj: www.nppodyji.cz

57

O spolupráci parků jsou obyvatelé málo informováni. Park o těchto aktivitách sice pojednává ve vydávaných Podyjských listech, ty se ovšem nedostanou ke všem občanům. Občané Rakouska vyuţívají na našem území především cyklistické stezky, které vybudovala a udrţuje Správa Národního parku Podyjí. V obci vyuţívají zejména restaurační zařízení k občerstvení. Díky tomu, ţe obec leţí v ochranném pásmu národního parku je ochraně ţivotního prostředí věnována odpovídající pozornost, proto v obci ţádné problémy s ţivotním prostředím nejsou. Na druhou stranu poloha v ochranném pásmu souvisí s omezeními, hlavně stavebního charakteru s čímţ souvisí vyţadování stanoviska od NPP o jejich moţné realizaci. Zlepšit by se mohla informovanost občanů a Národní park Podyjí by se měl více finančně podílet na úpravách obcí v ochranném pásmu, na vysazování zeleně a opravách obecních komunikací. [28]

2.6.3 Horní Břečkov - Čížov Katastr obce Horní Břečkov a její části Číţov leţí v ochranném pásmu NP Podyjí a část obce Číţov leţí přímo na území parku. Prozatím je ale spolupráce parkem na dobré úrovni a ve většině řešených záleţitostí bylo vţdy dosaţeno kompromisu. Jediné problémy ve vztahu se Správou NP Podyjí mají občané z hlediska stavební činnosti - Správa parku má dle zákona 114/1992 právo vyjadřovat se k této oblasti ať uţ je to z hlediska ochrany přírody či z hlediska krajinného rázu. Proto většina stavební činnosti a rekonstrukcí musí být se NPP konzultována a často dochází v této oblasti ke sporům, neboť názor Správy NPP například na uţité materiály, vzhled stavby apod. je často rozdílný od představ stavebníků a jejich podmínky většinou stavbu prodraţí. NP Podyjí spolupracuje s NP Thayatal jiţ od zaloţení rakouského parku - hlavně na poli práce s veřejností a propagace a samozřejmě společných výzkumů. Ve spoustě ohledů se činnost NP Thayatal ubírá jiným směrem, neboť většina pozemků zde je v soukromém vlastnictví a tak se Správa NP Thayatal soustřeďuje především na práci s veřejností a propagaci, kdeţto u nás je Správa NP Podyjí státním podnikem a majetky jsou zde většinou ve vlastnictví státu a tudíţ Správa NP Podyjí ovlivňuje hospodaření v krajině svou vlastní činností. 58

Rakouští turisté se pohybují na území obce hojně hlavně v letním období. Zajímají se o památky v okolí a pěší turistiku i cykloturistiku. Největší rozmach vykazuje Nordic Walking. V obci Číţov je pro turisty k dispozici návštěvnické a informační středisko, kde mohou dostat spoustu informačních materiálů a to i v německé a anglické jazykové mutaci. Personál je proškolen a hovoří vţdy alespoň jedním ze zmiňovaných jazyků minimálně na základní úrovni.

Obrázek 21: Horní Břečkov, zdroj: www.nppodyji.cz

Ţádné velké problémy se ţivotním prostředím v obci nejsou, jen během turistické sezony se v okolí obce objevují odhozené odpadky od turistů. Informovanost je dostatečná - zvláště vzhledem k mnoţství vydávaných informačních materiálů a společných sezení s občany obcí v NP Podyjí či jeho ochranném pásmu. Správa NP Podyjí by se měla více soustředit na ochranu krajiny mimo intravilány obcí a do ţivota obce a lidské činnosti v ní a její těsné blízkosti zasahovat co nejméně - ať uţ se jedná o zmiňovanou stavební činnost či hospodaření drobných zemědělců. [29]

2.6.4 Mašovice Z pohledu obce Mašovice není spolupráce se Správou NP Podyjí příliš dobrá, dala by se nazvat i problematickou. Tím, ţe se obec nachází v ochranném pásmu Národního parku Podyjí, jsou obec a její občané limitování zejména při opravách domů a výstavbě nových. Toto omezení se projevuje v územních a stavebních řízeních, ve kterých stavební 59

úřad vyţaduje stanovisko Správy NP Podyjí. Správa parku se tak vyjadřuje například k tvaru stavby, barvě fasády, podobě střechy, barvě střešní krytiny, tvaru a barvě oken a venkovních dveří. Takové vyjádření však mnohdy neodpovídá přáním a očekáváním občanů obce a někdy se dá takové vyjádření povaţovat i za šikanózní. Jako příklad lze uvést nedávný příklad z jiné obce v ochranném pásmu NP Podyjí, kdy Správa NP Podjí zakázala jednomu občanovi zbudovat na jeho rodinném domě střešní okna, avšak Správa NP Podyjí si v téţe obci na svém době střešní okna zbudovala. Takové excesy nepřidávají na renomé Správy NP Podyjí a nelze se divit, ţe tedy Správa parku jen těţko hledá podporu od lidí ţijících na tomto území. Rozhodně by se našly i další kroky Správy NP Podyjí, které jsou velmi sporné a pro místní obyvatele těţko pochopitelné, například snaha vyhubit muflona (neboť je prý nepůvodní), stavba druhého sídla (srubu) v Podmolí či masivní zabírání orné půdy v ochranném pásmu národního parku (přitom je daná oblast cele generace zemědělskou oblastí). Pokud jde o práci s Národním parkem Thayatal, je známo, ţe tato spolupráce probíhá ale jak a zda je úspěšná, to známo není. Rakouských turistů přichází velice málo, kaţdým rokem se ale zvyšuje počet cyklistů projíţdějících obcí.

Obrázek 22: Mašovice, zdroj: www.nppodyji.cz

60

Kvalitu ţivotního prostředí lze hodnotit jako velice dobrou. Pouze v zimním období nastává horší kvalita ovzduší, kdyţ mnoho lidí topí v kamnech uhlím a domovním odpadem. Ovšem kvalita ţivotního prostředí v obci není výsledkem působení Správy Národního parku Podyjí, ale její příčiny lze spatřovat v tom, ţe obec neleţí v průmyslové oblasti, je plynofikována, byl zde vybudován vodovod a kanalizace, ţe je řádně pečováno o obecní zeleň, ţe místní zemědělci jsou zodpovědní a svá pole obhospodařují šetrně a ţe je v obci celý rok rozvíjen kulturní ţivot pořádáním různých společenských akcí (masopustní průvod, hasičský ples, pálení čarodejnic, den dětí, soutěţ hasičů, pouť, posvícení, školní besídky a představení, sportovní utkání). Nelze opomenout ani velký přínos působení různých organizací a spolků jako je základní škola, sbor dobrovolných hasičů, Řád kříţovníků s červenou hvězdou a místní podnikatelé - zejména zemědělci. Dlouhodobou snahou obce Mašovice je vymanit se z vlivu Správy NP Podyjí, nejlépe tak, ţe uţ obec nebude zahrnuta do ochranného pásma Národního parku Podyjí. Neţ se tak stane, od Správy NP Podyjí bychom očekávali, ţe bude méně zasahovat do ţivota našich občanů a podnikatelů, ţe o kaţdém svém záměru bude včas informovat obce a občany, jichţ se to týká, a ţe tyto záměry řídně vysvětlí a připustí k nim diskuzi, tedy změní svoji dosavadní praxi diktátů bez jakékoliv rozpravy. Podud má Správa NP Podyjí zájem zasahovat do ţivota obbcí, potom obce očekávají, ţe jim Správa NP Podyjí resp. stát - bude tyto zásahy nějak kompenzovat, např. dotacemi na rozvoj obcí. Ovšem toto očekávání je prozatím marné. Správa NP Podyjí sice argumentuje tím, ţe vykonává pouze to, co jí přikazují právní předpisy, ale i takové příkazy můţe vykonávat rozumně a lidsky. [31]

61

2.7 Shrnutí výzkumu Výzkum provedený k této práci bych hodnotila kladně. Dotázaní spolupracovali a odpovídali na všechny otázky, jen u starostů několika obcí se mi stalo, ţe rozhovor odmítli. Podle rozhovorů s pracovníky obou parků je vzájemná spolupráce pro obě strany velmi důleţitá a kladně hodnocená. Perspektiva spolupráce do budoucnosti je velmi dobrá, ve výzkumu i prezentaci oba národní parky počítají s vzájemnou účastí a podporou. I spolupráce Národního parku Podyjí s Jihomoravským muzeem je oboustranně přínosná a ceněná s dobrou perspektivou do budoucnosti. Problémy ve vztazích s parkem mají ovšem některé obce, a to hlavně ve stavební oblasti. Zákon 114/1992 Sb. umoţňuje parku vyjadřovat se k veškerým stavbám, rekonstrukcím a úpravám ale všeobecně v obcích panuje spíše názor, ţe by se měla Správa parku více zajímat o přírodu samotnou. Návrhy Správy NP většinou stavbu příliš prodraţí. Nepříliš pozitivně je hodnocena i komunikace Správy parku s obcemi, podle některých zástupců obcí Správa parku místo hledání řešení jen cituje zákony a paragrafy a také nedává včas obcím vědět o změnách a činnostech, které se chystá provést. V oblasti spolupráce s obcemi je tedy důleţité zaměřit se na komunikaci a snaţit se hledat kompromisy.

62

Závěr Národní park Podyjí se nachází na řece Dyji na jihu Moravy na hranicích s Rakouskem. Je to nejmenší park v České republice, jeho rozloha je 63 km2. Národní park Podyjí byl zaloţen v roce 1991, jeho rakouský protějšek Národní park Thayatal byl zaloţen o devět let později - v roce 2000. Co činí toto území výjimečným je údolní fenomén řeky Dyje, na který se váţí cenná společenstva rostlin a ţivočichů. Hlavním cílem práce bylo analyzovat spolupráci Národního parku Podyjí a Národního parku Thayatal, jejich společné projekty, akce a publikace a předloţit jejich přehled. Z výzkumu vyplývá, ţe tato spolupráce je velmi uţitečná a důleţitá pro obě strany a bude v budoucnu zcela jistě pokračovat. Národní park Podyjí a Národní park Thayatal spolu spolupracují na mnohých výzkumných projektech, akcích pro veřejnost i v oblasti publikování jak vědeckých tak turistických materiálů. Parky společně pořádají výstavy, prezentace ale i vycházky do přírody, vedoucí oběma parky. Z výzkumných projektů je třeba jmenovat projekt "Příroda bez hranic", který na území Podyjí/Thayatal běţí od roku 2009, a je spolufinancován Evropskou unií. Mimo určité výzkumné projekty probíhá běţně výměna vědeckých dat a informací. V rámci spolupráce byly také vytvořeny přeshraniční pracovní skupiny s různým zaměřením, například skupina Vranov (zabývající se činností vodního díla Vranov a následky na ţivotní prostředí) a nebo skupina Vzdělání, která pořádá jiţ zmíněné vycházky do přírody na území obou parků. Byly vydány společné vědecké publikace a dvojjazyčné broţury k cestovním ruchu zahrnující informace k pěší turistice a cykloturistice o obou parcích a také o zajímavých místech nebo ţivočišných druzích ţijících na tomto území, například byly vydány dvojjazyčné broţury o netopýrech a ptácích nebo o zajímavých sakrálních stavbách na území parku. Parky jako takové ale srovnat nelze, protoţe ačkoliv je jejich území z přírodního hlediska stejné, z pohledu vlastnictví pozemků nebo jejich zřizovací formy - tedy příspěvková organizace státu (NP Podyjí) a společnost s ručením omezeným (NP Thayatal) jsou v podstatě nesrovnatelné, ať uţ se to týká právě financování a nebo pravomocí na jejich území.

63

Národní park Podyjí je jako příspěvková organizace státu financován především státem a vlastní financování parku činí něco málo přes 20%, vlastní financování Národního parku Thayatal tvoří ale více neţ třetinu jeho celkového rozpočtu. Dále má Národní park Podyjí většinu svého území ve svém (resp. státním) vlastnictví, s čímţ souvisejí odlišná práva a povinnosti, neţ má Národní park Thayatal, jehoţ území je z velké části v soukromém vlastnictví. Proto se NP Thayatal zaměřuje spíše na prezentaci a zviditelnění parku a práci s veřejnosti. Dalšími cíly práce bylo analyzovat spolupráci Národního parku Podyjí s Jihomoravským muzeem a obcemi. Spolupráce s Jihomoravským muzeem je také oboustranně uspokojivá a do budoucna se bude utuţovat, v přípravě jsou smlouvy, které by tuto spolupráci měli ulehčit. Spolupráce s muzeem probíhá především na úrovni výzkumu v parku a monitoringu přírody a také při prezentaci na veřejnosti obou organizací, na nichţ se vzájemně podílí. Národní park Podyjí s Jihomoravským muzeem organizují společné výstavy a park se také podílí na sbírkotvorné činnosti muzea. Další spolupráce probíhá například při vytváření turistických broţurek k oblasti parku a nebo při publikování vědeckých prací ve sborníku Thayensia. Spolupráce s obcemi je komplikovanější a dá se říci, ţe s některými obcemi nemá Správa Národního parku příliš dobré vztahy. Většina obcí ale hodnotí práci Správy jako důleţitou, jen v některých případech (a to hlavně v oblasti stavební činnosti) pro obyvatele obcí v ochranném pásmu příliš omezující. Klíčem k řešení podle mě leţí v komunikaci a ochotě Správy Národního parku přistupovat na kompromisy. Cestovní ruch v národním parku je v rozkvětu. K dispozici je dostatek značených pěších i cyklistických tras různé obtíţnosti, park je také vybaven infotabulemi a tabulemi "Pomoc v nouzi" s důleţitými telefonními čísly. Národní park Podyjí má narozdíl od ostatních národních parků v České republice nejhustší síť turistických stezek v poměru k ploše. Na cyklotrasách jsou zastávky Self-service umoţňující základní opravu kol. Návštěvnost parku je vzhledem k jeho velikosti dobrá, i kdyţ je v porovnání s našimi ostatními parky nízká, nedosahuje úrovně kdy by byla pro park škodlivá. Národní park Podyjí je nejen zajímavou turistickou atrakcí ale zároveň i přináší moţnost zkoumat přírodu a učit se stále něco nového, proto je pro region velkým přínosem. 64

Seznam citací a použité literatury a zdrojů [1] Česká republika. Zákon o ochraně přírody a krajiny. In: 114/1992 Sb. 1992. [2] Plán péče o Národní park Podyjí a jeho ochranné pásmo. In: Www.nppodyji.cz [online]. září 1993 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.nppodyji.cz/uploads/dokumenty/plan_pece_o_np_podyji.pdf [3] Mackovčin, Peter, Jatiová, Matilda, , Demek, Jaromír, , et al. Chráněná území ČR. IX, Brněnsko. Peter Mackovčin ... [et al.]. Vyd. 1. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ; Brno : EkoCentrum, 2007. 932 s. ISBN 978-80-86064-66-6 [4] Národní park Podyjí. Znojmo : Správa Národního parku Podyjí, 2003. 1 l. : mapy [5] DEMEK, J. Geomorfologické unikáty Národního parku Podyjí. In: Thayensia: sborník původních vědeckých prací z Podyjí. Znojmo: Správa Národního Parku Podyjí, 2007, s. 37-48. ISSN 1212-3560. Dostupné z: http://www.nppodyji.cz/uploads/soubory/thayensia/cislo7/Geomorfologicke_unikaty_N P_Podyji.pdf [6] KIRCHNER, K. a A. IVAN. Reliéf Národního parku Podyjí a jeho okolí jako styčné oblasti Českého masívu a Karpatské soustavy. In: Thayensia: sborník původních vědeckých prací z Podyjí. Znojmo: Správa Národního parku Podyjí, 1998, s. 29-50. ISSN 1212-3560. [7] Národní park Podyjí: Geomorfologické poměry. Www.citadella.cz [online]. 2007 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=geomorfologie&site=NP_podyji_cz [8] Biotopy. In: Www.nppodyji.cz [online]. 2007 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.nppodyji.cz/ziva-priroda [9] Živočichové. In: Www.nppodyji.cz [online]. 2007 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.nppodyji.cz/zoologie [10] Chronik. In: Www.np-thayatal.at [online]. 2010 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.np-thayatal.at/de/pages/chronik-37.aspx [11] Živočichové a rostliny. In: Www.np-thayatal.at [online]. 2010 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.np-thayatal.at/cz/pages/zivocichove-und-rostliny99.aspxhronik-37.aspx [12] RNDr. Jan Kos, osobní sdělení, srpen 2011 [13] Eva Jurmanová, osobní sdělení, duben 2012 [14] Dipl.Ing. Robert Brunner, osobní sdělení, duben 2012

65

[15] LAZÁREK, Petr. Turistika v Národním parku Podyjí/Thayatal. Znojmo: Správa Národního parku Podyjí, 2010 [16] LAZÁREK, Petr. Cykloturistika v Národním parku Podyjí/Thayatal. Znojmo: Správa Národního parku Podyjí, 2010 [17] Cyklistické trasy v NP Podyjí. 2009 [18] Christian Uebl, osobní sdělení, březen 2012 [19] Projekt Příroda bez hranic. In: Www.nppodyji.cz [online]. 2007 [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://www.nppodyji.cz/projekt-priroda-bezhranic?highlightWords=p%C5%99%C3%ADroda+bez+hranic [20] Deklarace o spolupráci mezi Národním parkem Podyjí (Česká republika) a Národním parkem Thayatal (Rakouská republika). 1999 [21] Smlouva o vzájemné výměně dat z informačních systémů. 2002. [22] Dohoda o společných cílech, východiscích a zásadách managementu NP PodyjíThayatal. 2002 [23] RNDr. Reiter, osobní sdělení, červenec 2011 [24] 10 let spolupráce Jihomoravského muzea a Správy Národního parku Podyjí. Podyjské listí: Informační zpravodaj Správy Národního parku Podyjí. 2005, č. 2 [25] Ing. Martina Kosová, osobní sdělení, srpen 2011 [26] DUŠEK, Jan. Studie řeky Dyje: Návrh opatření ekologicky únosného hydrologického režimu pod Vranovskou přehradou. České Budějovice, 2011. Daphne ČR - Institut aplikované ekologie [27] Jiří Musil, starosta obce Hnanice, osobní sdělení, duben 2012 [28] Lubomír Mála, starosta obce Lukov, osobní sdělení, březen 2012 [29] Petra Formanová DiS, starostka obce Horní Břečkov-Číţov, osobní sdělení, březen 2012 [30] Quitt, E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Studia Geographica 16: 1 – 64, Geografický ústav ĆSAV Brno. [31] MVDr. Libor Jurka, starosta obce Mašovice, osobní sdělení, duben 2012

66

Seznam obrázků a tabulek Obrázek 1:Logo NP Podyjí, zdroj: www.nppodyji.cz __________________________ 13 Obrázek 2: Železná opona, zachovalá část u obce Čížov, zdroj: vlastní foto ________ 15 Obrázek 3: Řeka Dyje, zdroj: vlastní foto ___________________________________ 19 Obrázek 4: Ještěrka zelená, zdroj: www.nppodyji.cz __________________________ 22 Obrázek 5: Vřesoviště Staré vinice, zdroj: www.nppodyji.cz ____________________ 24 Obrázek 6: Vstavač obecný, zdroj: www.nppodyji.cz __________________________ 26 Obrázek 7: Čáp černý, zdroj: www.nppodyji.cz ______________________________ 28 Obrázek 8: PP Fládnitzské vřesoviště - zvětrávání žuly, zdroj: www.nppodyji.cz ____ 31 Obrázek 9:PP Horáčkův kopeček - nízká exfoliační klenba, zdroj: www.nppodyjí.cz _ 32 Obrázek 10: PP Horecký kopec - zvětrávání žuly, zdroj: www.nppodyji.cz _________ 33 Obrázek 11: Dům Národního parku v Hardeggu, zdroj: vlastní foto ______________ 35 Obrázek 12: Kočka divoká, zdroj:www.wildkatze-in-oesterreich.at _______________ 37 Obrázek 13: Turistické směrovky ve Znojmě, zdroj: vlastní vlastní _______________ 41 Obrázek 14: Návštěvnické centrum v Čížově, zdroj: www.nppodyji.cz _____________ 42 Obrázek 15: Seasfieldův kámen, zdroj: vlastní foto ___________________________ 44 Obrázek 16: Hrad Hardegg, zdroj: vlastní foto ______________________________ 45 Obrázek 17: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, zdroj: vlastní foto _______________ 51 Obrázek 18: Vranovská přehrada, zdroj: vlastní foto __________________________ 53 Obrázek 19: Kostel sv.Wolfganga v Hnánicích, zdroj: www.nppodyji.cz ___________ 56 Obrázek 20: Lukov, zdroj: www.nppodyji.cz _________________________________ 57 Obrázek 21: Horní Břečkov, zdroj: www.nppodyji.cz __________________________ 59 Obrázek 22: Mašovice, zdroj: www.nppodyji.cz ______________________________ 60

67

Seznam příloh 1. Tabulka financování organizace v letech 2010 a 2011, zdroj: Eva Jurmanová 2. Mapa turistických tras v Národním parku Podyjí/Thayatal, zdroj: broţura Turistika 3. Mapa cyklotras v Národním parku Podyjí/Thayatal, zdroj: broţura Cykloturistika 4. Dotazník k interview (obce) 5. Dotazník k interview (národní parky) 6. Dotazník k interview (muzeum)

Přílohy Správa Národního parku Podyjí Na Vyhlídce 5, 669 01 Znojmo Financování organizace v letech 2010 a 2011 Období Vlastní tržby za prodej dřeva a zvěřiny Ostatní vlastní výnosy ( nájemné, aktivace, užití vlastních fondů ) Příspěvek na provoz od zřizovatele (MŽP ČR)

2010

v tis. Kč 2011

10 434,07

10 000,82

3 478,95

4 023,74

30 138,62

30 098,99

Program péče o krajinu (prostřednictvím zřizovatele)

3 380,00

3 842,00

Programové financování v ochraně přírody (prostřednictvím zřizovatele)

3 142,07

6 821,39

Prostředky ze zahraničí ( fondy EU) Celkem výnosy

1 062,08 51 635,79

1 693,51 56 480,45

Ve Znojmě, dne 27.4.2012 Vypracovala: Eva Jurmanová

68

69

70

Formulář k interview se starosty obcí 1. Jaká je spolupráce se Správou NP?

2. Existují nějaké problémy ve vztahu k NP?

3. Vědí něco o spolupráci Správy NP se Správu NP Thayatal?

4. Přicházejí rakouští turisté, o co se zajímají a jaké jsou vztahy?

5. Jaké jsou problémy se ţivotním prostředím v obci?

6. Co by se podle názoru starosty mělo zlepšít ve vztahu k NP, ochraně prostředí, informovanosti?

71

Formulář k interview - Národní park Podyjí a Národní park Thayatal 1. Jaké jsou dohody s NPT, znění, plnění, problémy?

2. Spolupráce s obcemi, průběh této spolupráce, problémy?

3. Stav a rozvoj cestovního ruchu v NP, problémy? /u NPT + počet českých turistů

4. Informační činnost v NPP?

5. u NPP: spolupráce se správou vodního díla Vranov - problémy ?

72

Formulář k interview s pracovníky Jihomoravského muzea ve Znojmě 1. Jak probíhá výzkum a spolupráce s NP Podyjí?

2. Existuje nějaká spolupráce s NP Thayatal?

73