Dobrodružná turistika v exotických podmínkách

Dobrodružná turistika v exotických podmínkách

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 16. 11. 2012 ...................................................... Podpis

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat především vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Evě Půlkrábkové za odborné vedení, výbornou spolupráci a obdivuhodnou ochotu. Dala mi spoustu cenných rad při psaní této práce a vždy mě navedla jak pokračovat dál a čím práci obohatit. Dále bych chtěla poděkovat mé rodině a manželovi za podporu, kterou mi poskytovali po celou dobu studia a tvorby mé práce a samozřejmě manželům Jeglíkovým za jejich spolupráci.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Dobrodružná turistika v exotických podmínkách Bakalářská práce

Autor: Markéta Šedivá Vedoucí práce: PhDr. Eva Půlkrábková Jihlava 2013

Copyright © 2012 Markéta Šedivá

ANOTACE ŠEDIVÁ, Markéta: Dobrodružná turistika v exotických podmínkách. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra Cestovního ruchu. Vedoucí práce: PhDr. Eva Půlkrábková. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2013. Cílem bakalářské práce je popularizace environmentální turistiky ve vybrané exotické lokalitě v rámci trvale udržitelného rozvoje a zjištění zájmu o takto specifický druh turistiky. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá pojmy týkající se dobrodružné turistiky, základními fakty o Indonéské republice a popisem dobrodružné cesty českých propagátorů působících na ostrově Nusa Penida. Praktická část se zabývá konkrétními projekty a vyhodnocením vlastního dotazníkového šetření určeného pro veřejnost.

Klíčová slova: dobrodružná turistika, environmentální, exotické podmínky, Indonéská republika, projekt, dotazníkové šetření

ANNOTATION ŠEDIVÁ, Markéta: Adventure tourism in exotic conditions. Bachelor´s Thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Tourism. Leader: PhDr. Eva Půlkrábková. Level of professional qualifications: Bachelor´s degree. Jihlava 2013. The aim of the thesis is to popularize environmental tourism in selected exotic location in the context of sustainable development and findings of interest in this specific type of tourism. The thesis is divided into a theoretical part and a practical part. The theoretical part deals with concepts related to adventure tourism, basic facts about the Republic of Indonesia and description of adventurous journey of Czech promoters working on the island of Nusa Penida. The practical part deals with specific projects and self-evaluation questionnaire intended for the public.

Key words: adventure tourism, environmental, exotic conditions, Republic of Indonesia, project, Questionnaire surfy 7

Obsah 1. Úvod ........................................................................................................................... 10 2. Literární rešerše ........................................................................................................ 11 2. 1. Dobrodružná turistika (adventure tourism)......................................................... 11 2. 1. 1. Typy dobrodružné turistiky ........................................................................ 12 2. 1. 2. Vznik a vývoj dobrodružné turistiky .......................................................... 12 2. 1. 3. Dobrodružný turista .................................................................................... 13 2. 1. 4. Nabídka zájezdů CK a CA .......................................................................... 13 2. 1. 5. Seznam nejdobrodružnějších zemí zvolených pro aktivní dovolenou ........ 14 2. 2. Přírodní turistika (nature tourism) ...................................................................... 15 2. 3. Šetrná turistika (friendly tourism)....................................................................... 15 2. 3. 1. Odpovědné cestování vůči životnímu prostředí a kultuře .......................... 15 2. 3. 2. Deset zásad ekologicky šetrného cestovního ruchu .................................... 16 3. Indonéská republika (Republic of Indonesia) ........................................................ 16 3. 1. Geografická fakta ................................................................................................ 17 3. 2. Obyvatelstvo ....................................................................................................... 17 3. 3. Náboženství ........................................................................................................ 18 3. 4. Klima .................................................................................................................. 18 3. 5. Ekosystém Indonésie .......................................................................................... 18 3. 5. 1. Význam tropického deštného pralesa ......................................................... 19 3. 5. 2. Stav pralesů v Indonésii .............................................................................. 19 3. 6. Ekoturismus v Indonésii ..................................................................................... 20 4. Indonéský sen ............................................................................................................ 20 4. 1. Balijská odysea ................................................................................................... 20 4. 2. Zelené peklo ........................................................................................................ 22 4. 3. Komodský drak ................................................................................................... 24 4. 4. Potápění .............................................................................................................. 25 5. Divoký návrat do Indonésie ..................................................................................... 26 5. 1. Myšlenka na návrat ............................................................................................. 26 5. 2. První projekt ....................................................................................................... 26 8

5. 3. Ostrov Nusa Penida ............................................................................................ 27 6. Česko-indonéské záchranné projekty ..................................................................... 28 6. 1. Projekt Kura Kura ............................................................................................... 28 6. 1. 1. Vzdělávací fáze ........................................................................................... 29 6. 1. 2. Záchranná fáze ............................................................................................ 30 6. 1. 3. Rehabilitační fáze ....................................................................................... 30 6. 1. 4. Vypouštěcí fáze........................................................................................... 30 6. 1. 5. Umělá líheň ................................................................................................. 30 6. 1. 6. Ochrana kladišť ........................................................................................... 31 6. 1. 7. Podpora sportu ............................................................................................ 31 6. 1. 8. Pracovní přímořské pobyty Kura Kura ....................................................... 31 6. 2. Projekt Green life – Sumatra .............................................................................. 31 6. 2. 1. Kritické ohrožení NP Leuser ...................................................................... 32 6. 2. 2. Černý trh ..................................................................................................... 33 6. 2. 3. Cíl projektu ................................................................................................. 33 6. 2. 4. Pralesní tábor Green Life ............................................................................ 34 6. 2. 5. Občanské sdružení Prales dětem a Yayasan Hutan Untuk Anak ................ 34 6. 2. 6. Záchranné mise ........................................................................................... 35 6. 2. 7. Jak podporovat projekt Green Life ............................................................. 35 6. 2. 8. Dobrovolnické pracovní programy ............................................................. 35 6. 2. 9. Ekoturistika Green life ................................................................................ 36 6. 2. 10. Vzdělávací česko-indonéský projekt pro žáky, studenty a školy ............. 36 6. 3. Projekt Sea Lady ................................................................................................. 37 6. 3. 1. Na vlnách dobrodružství ............................................................................. 37 7. Dotazníkové šetření................................................................................................... 38 7. 1. Rozbor otázek ..................................................................................................... 38 7. 2. Zhodnocení dotazníkového šetření ..................................................................... 46 8. Závěr .......................................................................................................................... 48 9. Seznam použitých zdrojů a příloh ........................................................................... 49

9

1. Úvod Cestování se stalo fenoménem patřícího do našeho každodenního života. Každý den cestujeme za prací, obchodem, poznáním nebo odpočinkem. Odvětví cestovního ruchu je považováno za odvětví budoucnosti a obliba v cestování neustále roste. Cestovní ruch má obrovský vliv na ekonomiku každého státu a současně ovlivňuje i jiná odvětví, jako například: kulturu, dopravu nebo stavebnictví. Zajišťuje dostatek pracovních míst, čímž snižuje nezaměstnanost a má pozitivní vliv na podnikání. Zdá se, že cestovní ruch přináší jen samá pozitiva, ale málo kdo, při cestě na zaslouženou dovolenou přemýšlí, jak významně se naše cestování projevuje na životním prostředí. Turismus přináší škody, o kterých nikdo z nás netuší. Nejsou totiž okamžitě viditelné, ale ve chvíli, kdy už jsou, jen těžko odstranitelné. Rybolov pomocí dynamitů, přetváření domorodých vesnic na moderní města po vzoru západu nebo masivní výstavba hotelů na pobřeží má z environmentálního hlediska zcela zničující účinky. V posledních letech dochází naštěstí k tomu, že trend cestování se obrací k šetrnějším alternativám a viditelná je i snaha odstraňovat negativní následky. Po celém světě vznikají organizace a projekty, které se podílejí na záchraně života a přírody kolem nás. Mezi námi jsou lidé, kteří se vzdali svých jistot, pohodlí, rodin a kamarádů a vydali se tisíce kilometrů daleko od domova, aby svým přičiněním podpořili environmentální turistiku v rámci trvale udržitelného rozvoje. Pro svoji práci jsem si vybrala český pár Milana a Moniku Jeglíkovi, kteří se takto vydali za dobrodružstvím do exotické Indonésie, na kterou jsem se ve své práci zaměřila a to nejen proto, že tu pár působí, ale i proto, že jsem měla sama možnost objevit krásy této země a stejně, jako oni, se do ní navždy zamilovat.

10

2. Literární rešerše 2. 1. Dobrodružná turistika (adventure tourism) Miliony lidí po celém světě se z různých důvodů každoročně vypraví na svoji dovolenou. Mnozí touží po odpočinku, po poznání a objevení nových kultur a jiní se při své cestě vydávají za dobrodružstvím. Cestovní ruch, jako takový se řadí k nejvýznamnějšímu hospodářskému odvětví celého světa a dobrodružná turistika v něm představuje jeden z nejrychleji rostoucích doplňkových segmentů trhu. Velikost severoamerického trhu dobrodružné turistiky se odhaduje na 300 miliard USD ročně a trh stabilně stoupá každým rokem o 8%. V Evropě je klientská základna slabší, ale roční nárůst je zhruba 15%, což je více, než u hlavního turistického proudu. Dobrodružná turistika ovlivňuje i jiné sektory, například sportovní turistiku, ekoturistiku, turistiku za domorodým obyvatelstvem a jiné [1]. Každý si pod pojmem dobrodružná turistika představí něco jiného, běžná sportovní aktivita jednoho člověka může být pro druhého člověka zážitkem na celý život. Pojmem dobrodružná turistika rozumíme prožití nevšedních aktivit a zážitků spojených s adrenalinem a vzrušením, které se mohou odehrávat na zemi, ve vzduchu nebo na vodě. Patří sem například let balónem, treking, potápění, surfing, horolezectví anebo rafting na divoké vodě. Pod pojmem treking se skrývá jednodenní či vícedenní putování, kdy se veškerá výbava nese na zádech. Treking lze provozovat kdekoliv, oblíbené destinace najdeme hlavně v Evropě, ale i v exotických oblastech. Mezi oblíbené destinace vyhledávané k provozování raftingu se řadí Švýcarsko a Rakousko. Rudé moře v Egyptě je zase ideálním místem pro potápění, můžeme zde spatřit krásné korály a spoustu druhů ryb. Mezi exotické oblasti ideální k potápění patří mimo Rudé moře také Karibik, Indopacifik, Filipíny, Thajsko nebo Malajsie. I přesto, že obliba dobrodružné turistiky v posledních letech stále roste, nejsou její environmentální dopady, díky její nenáročnosti, tak vysoké.

11

2. 1. 1. Typy dobrodružné turistiky Dobrodružnou turistiku dělíme na dva typy, které se od sebe liší fyzickou náročností.  Tvrdá nebo extrémní dobrodružná turistika (hard adventure), kam patří aktivity, které se většinou odehrávají ve volné přírodě a mohou vyžadovat určitou fyzickou zdatnost, odolnost, odbornou průpravu, speciální vybavení a odehrávají se v prostředí ohrožující osobní bezpečnost. Při těchto aktivitách se v těle uvolňuje adrenalin, který je důsledkem toho, že si aktivitu užíváme a zároveň z ní máme strach. Tvrdou dobrodružnou turistiku lze dále dělit na aktivní (sem patří výstup na velehory, rafting, kurzy přežití a jiné) a pasivní (kam patří bungee jumping, tandem a jiné), který vyžaduje obvykle jen překonání přirozeného pudu sebezáchovy [1].  Měkká dobrodružná turistika (soft adventure tourism) zahrnuje aktivity, které jsou fyzicky méně náročné. Jedná se o různé kulturní, ekologické nebo vzdělávací exkurze za doprovodu průvodce (cesty do zapadlých částí země, safari na velbloudech a jiné). Při těchto aktivitách se adrenalinu uvolňuje méně, než u prvního typu [1].

2. 1. 2. Vznik a vývoj dobrodružné turistiky V současné době dochází po celém světě k rapidnímu vzrůstu dobrodružné turistiky, ale chceme-li najít její počátky, tak zjistíme, že neexistuje žádný přesný bod, který by určoval, kdy se dobrodružná turistika zrodila. Lidé sice lezou po horách odjakživa, ale, až moderní technologie umožnily přeměnit tyto aktivity v produkty, které se dají koupit a prodat na trhu. Moderními technologiemi se myslí například vynález letadla [1]. Mezi průkopníky určitě patří americký horolezec Geoff Tabin, který během svých studií filozofie na Oxfordu a příprav na expedici na Novou Guineu, narazil náhodou na organizaci, která se jmenovala „Oxfordský klub nebezpečných sportů (Oxford Dangerous Sports Club)“. Tam se seznámil se zakladatelem zmíněného klubu Davidem Kirkem, který mu řekl, že než uskuteční svojí expedici na Novou Guineu, tak musí vyzkoušet „liánový skok“ (vine-jumping), což je starobylý novoguinejský rituál domorodců, při němž se z chlapců stávají muži. Jeden z přátel navrhl zkusit tuto aktivitu nejprve ve městě, a druhý věděl, kde sehnat pružná a pevná lana (bungee-cords), které 12

používají Royal Air Forces na letadlových lodích k zachycení přistávajících letadel. Na Apríla roku 1979 oblečeni ve smokinzích a s šampaňským v ruce, předvedli první bungee-jump z Cliftonského visutého mostu v anglickém Bristolu. Tento skok později zopakovali pro americkou televizi a od té doby rostla popularita tohoto nového adrenalinového sportu. Zhruba od roku 1984 se začaly rozšiřovat balíčkové produkty dobrodružné turistiky a trh se rozmnožil nabídkami od expedic do Antarktidy až po výstup na Everest[1].

2. 1. 3. Dobrodružný turista Profil dobrodružného turisty zatím neexistuje, protože samotné aktivity zahrnují široký rozsah motivačních charakteristik oslovujících stejně široký okruh lidí. V dobrodružné turistice se zároveň mísí ohromující zážitek, vzrušení a nebezpečí [1]. Svět, ve kterém dnes žijeme, je mnohem bezpečnější a řízenější, než kdykoliv předtím, což pro mnohé znamená, že je podstatně nudnější. Kde jsou časy, kdy jsme mohli spadnout do propasti nebo z útesu, protože nás neupozorňovala žádná cedule s varováním nebo dokonce zábradlí. Odborníci říkají, že člověk má instinktivní potřebu potěšení a vzrušení a dobrodružná turistika je jedním ze způsobů, jak zaplnit prázdnotu bezpečné a duševně zdravé moderní existence. Překonávat strach člověka posiluje, při dobrodružných (adrenalinových) aktivitách je člověk nucen konfrontovat své přirozené sebezáchovné instinkty. Člověk si dokazuje, že jeho vůle je silnější, než vlastní strach, k tomu pořádná dávka adrenalinu, tvoří z celé záležitost posilující, zábavný a osvěžující zážitek [1]. Podle statistik je dobrodružný turista všeobecně movitý, vzdělaný, zajímající se o kulturu a životní prostředí a často jim bývají ženy. V některých studiích se uvádí, že ženy tvoří 60% těch, co kupují vícedenní balíčkové produkty, kde se jedná o komerční dobrodružnou turistiku a muži dominují v nekomerční outdoorové rekreaci [1].

2. 1. 4. Nabídka zájezdů CK a CA Dnes je situace na trhu díky bohu jiná, než byla před lety. V dnešní době najdeme dobrodružnou turistiku v mnoha nabídkách cestovních kanceláří a agentur. Vzhledem k tomu, že charakteristikou dobrodružné turistiky je individuálnější přístup ke klientům, najdeme tyto nabídky zájezdů spíše u menších a specializovaných kanceláří, kterými 13

jsou například CK Kudrna, CK Adventura a CK Kovotour plus. Většina CK se snaží, nabídnou takové zájezdy, aby byly vhodné pro všechny turisty, ale najdeme i takové zájezdy, u kterých je třeba znalostí, zkušeností a fyzické zdatnosti. Jedná se například o cyklo zájezdy a vysokohorskou turistiku. Tyto zájezdy bývají speciálně označeny, aby je klienti mohli odlišit [1]. Oblíbenou aktivitou dnešních zájezdů je rafting, horská cykloturistika či vysokohorská turistika. V minulosti byli v oblibě lovecké zájezdy a jachting. Spolu se změnami aktivit se také mění lokality zájezdů. Dříve oblíbenou destinaci, kterou bylo Rusko, Aljaška nebo Afrika, nahradila exotika nebo alpské země. Také v Černé Hoře se rychle rozvíjí dobrodružná turistika a to díky ideálním přírodním a klimatickým podmínkám [1].

2. 1. 5. Seznam nejdobrodružnějších zemí zvolených pro aktivní dovolenou Do třetího ročníku žebříčku Adventure Travel Development Index (ATDI) bylo zařazeno celkem 195 zemí. Aby se do žebříčku dostaly, museli splnit deset faktorů, mezi kterými je politická situace, bezpečnost, potenciál v cestovním ruchu jednotlivých zemí anebo přírodní zdroje pro aktivní dobrodružnou dovolenou. Ceny byly rozdělovány do dvou hlavních kategorií rozvojové země a rozvinuté země. Dle výsledků je vidět, že například v Izraeli je náboženská turistika na ústupu a obecný zájem o klasickou turistiku zde roste [2]. Nejlepší rozvinuté země:

Nejlepší rozvojové země:

1. Švýcarsko

1. Izrael

2. Island

2. Slovenská republika

3. Nový Zéland

3. Chile

4. Kanada

4. Estonsko

5. Německo

5. Česká republika

6. Švédsko

6. Bulharsko

7. Irsko

7. Slovinsko

8. Norsko

8. Jordánsko

9. Finsko

9. Rumunsko

10. Rakousko

10. Litva

Originální článek Independent.co.uk

14

2. 2. Přírodní turistika (nature tourism) Tato forma turismu je v podstatě obdobou dobrodružné turistiky, ale už podle názvu je jasné, že je orientována na přírodu a nikoliv na sportovní výkon, jak je tomu u turistiky dobrodružné. Jedná se zejména o cestování do takzvaných panenských a civilizací nedotčených území. Hlavním cílem přírodní turistiky je potěšení z fyzického kontaktu s přírodou a možností pohybu v ní. Jedná se o lehké outdoorové aktivity typu pěší turistika, jízda na kole po značených trasách či camping. To vše ve volné přírodě [3].

2. 3. Šetrná turistika (friendly tourism) Šetrná neboli zodpovědná turistika se stává celosvětově víc a víc oblíbenou. Je totiž protikladem masového turismu, který využívá modelu takzvané dovolené „3S“ (Sea, Sun and Sand – moře, slunce písek) [4,s.10], takže se snaží nepřispívat k poškozování životního prostředí. Podle různých výzkumů, ale lidé o existenci ekologicky šetrných služeb, většinou vůbec nevědí [5]. Mezi její zásady patří ubytování na venkově, které na rozdíl od rekreačních středisek nemění vzhled a atmosféru okolí a nezatěžuje tak přírodu. Pokud se takto do přírody vypravíme, měli bychom dbát na určité zásady: dopravovat se pouze hromadnou dopravou, nakupovat u místních maloobchodníků domácí produkty a odnášet po sobě odpadky. Nejstarší server prodávající dovolenou splňující kritéria trvale udržitelného cestovního ruchu, Responsibletravel.com, sestavuje žebříček nejvyhledávanějších destinací. Oblíbenými zeměmi jsou Velká Británie, Thajsko, Egypt, Itálie, Peru, Malajsie a Tanzánie [5]. Čeští turisté se o tuto problematiku nezajímají anebo o podobné nabídce nevědí. Při průzkumu ale bylo dále zjištěno, že kdyby byla dostatečná nabídka takových služeb, tak by ji využili [5].

2. 3. 1. Odpovědné cestování vůči životnímu prostředí a kultuře Odpovědné cestování patří v současnosti k důležitým pojmům v cestovním ruchu. Odpovědně cestovat neznamená jen respektovat a mít úctu k místním obyvatelům anebo navštíveným místům dané země, ale také k jejich kultuře, ekologii a prostředí, kde žijí.

15

Při cestování jsme v dané zemi pouze na návštěvě, proto se chovejme tak, jak bychom si přáli, aby se hosté chovali u nás doma. [5].

2. 3. 2. Deset zásad ekologicky šetrného cestovního ruchu Podle společnosti amerických cestovních kanceláří (ASTA - American Society of Travel Agents): 1. „Zanech po sobě jen otisky nohou, odnes si jen fotografie a vzpomínky.“ 2. „Respektuj křehkost okolí. Uvědom si, že každý z nás musí být ochotný pomoci jeho ochraně.“ 3. „Aby tvoje dovolená měla smysl, najdi si předem čas a pouč se o zvycích, způsobu života a kultuře místa, které navštívíš. V průběhu cesty poznávej místní obyvatele a hovoř s nimi.“ 4. „Respektuj a podporuj místní kulturu (náboženství, tradice, řemesla, služby). Respektuj soukromí a důstojnost místního obyvatelstva, hlavně při fotografování.“ 5. „Nikdy neodhazuj odpadky. Místo, které si navštívil, zanech čistější, než bylo předtím, než jsi tam přišel.“ 6. „Nekupuj výrobky z materiálů jako je slonovina, želví krunýř nebo zvířecí kůže a kožešiny.“ 7. „Choď po vyznačených cestách a pěšinách. Neruš zvěř a nenič rostliny.“ 8. „Seznam se s programem ochrany přírody, organizacemi ochrany a podporuj je.“ 9. „Kde je možné, používej veřejnou dopravu, necestuj vlastním autem. Upozorňuj ostatní řidiče, aby zbytečně nenechávali v chodu motory svých vozidel.“ 10. „Žádej, aby cestovní kanceláře a cestovní agentury, výletní a rekreační zařízení přijaly toto desatero, nebo jiné normy ochrany životního prostředí a důsledně je uplatňovaly při výchově svých zaměstnanců.“ [6].

3. Indonéská republika (Republic of Indonesia)

Obr. 1 Indonéská vlajka[7]

16

3. 1. Geografická fakta Indonésie se nachází v rovníkové oblasti v tropickém pásmu, protíná ji rovník, takže se země rozprostírá na obou polokoulích, i když z větší části leží na polokouli jižní. Celé Indonéské souostroví se skládá zhruba z 17 500 ostrovů, počet nelze určit přesně, z nichž je 6 000 obydlených. Největšími ostrovy jsou Kalimantan a Papua, ale nejznámějšími jsou Bali, Jáva a Sumatra. Mezi další známé ostrovy patří Sulawesi, souostroví Moluky a souostroví Nusa Tenggara, které se skládá z ostrovů Lombok, Flores, Sumba, Timor a Sumbawa. Se svojí rozlohou 1 919 440 km2 je 15. největším státem světa. Hlavním městem je Jakarta. Indonésie leží na okrajích třech tektonických desek (Pacifické, Australské a Euroasijské) a proto je většina ostrovů sopečného původu. Ze 400 viditelných sopek je přibližně 100-150 stále aktivních. Kvůli tření tichomořské litosférické desky s deskou Nasca tu v Indonésii často dochází k sopečným erupcím a zemětřesením. I přesto, že leží v tropickém pásmu, na jejím území se nachází i ledovce. Nejvyšší hory dosahující výšky přes 5 000 metrů se nacházejí na Papuii. Indonésie je bohatá na tropické deštné lesy, jež zaujímají 10% ze všech lesů na Zemi. Pobřeží Indonésie omývají vody Pacifického a Indického oceánu [8;9].

Obr. 2 Mapa Indonésie [10]

3. 2. Obyvatelstvo S počtem obyvatel přes 237 milionů (údaje z roku 2011) je Indonésie na 4. místě nejlidnatějšího státu světa [11]. Ekonomickým, průmyslovým a kulturním centrem země, je ostrov Jáva. Ostrov Jáva je, jednou z nejhustěji osídlených oblastí světa naopak Papua je civilizací téměř nedotčená a patří mezi nejméně osídlené oblasti světa. Poloha země na rozhraní Asie a Austrálie zapříčinila, že obyvatelstvo Indonésie je asijského i australského původu. Několik set různých kmenů a početná čínská menšina tvoří 17

dohromady jednotný indonéský národ. Žije zde 140 národností, které mluví 250 druhy jazyků a nářečí. „V různorodosti je jednota neboli Bhinneka Tunggal Ika“ je heslo, které zná každý Indonésan. Toto heslo vyjadřuje právě jednotnost národa, i přes veškerou rozdílnost kultur, etnik, jazyků a náboženství, které zde beze sporu jsou [8].

3. 3. Náboženství Každý Indonéský občan musí mít nějaké vyznání. Indonésie má 5 oficiálních náboženství: islám, katolictví, hinduismus, protestantství a buddhismus, ale žádné z nich není prohlášeno za státní. Indonésie je největší islámská země světa, většinu obyvatel tvoří muslimové, ale Islám tu není tak ortodoxní a přísný, jako v arabských zemích [8].

3. 4. Klima Indonéské klima je tropické, rovníkové, kde se nestřídají čtyři roční období a proto je po celý rok stabilní. Na všech ostrovech se střídají pouze dvě roční období, a to období sucha a monzunů. Od června do října panuje období sucha a od listopadu do března pak monzunové období. Na většině území činí roční úhrn srážek 2 000 mm, někde do 1 800, na horách až 6 000 mm [12].

3. 5. Ekosystém Indonésie Jako největší souostroví na světě, zahrnuje Indonésie dvě bio-geografické oblasti: Indomalayan a Australasian. Indonésie patří mezi pět zemí s největší biodiverzitou živočišného a rostlinného života na světě. Najdeme zde deštné pralesy a bohaté pobřežní a mořské oblasti. Žije zde až 3 305 známých druhů obojživelníků, ptáků, savců, plazů a okolo 30 000 druhů cévnatých rostlin, endemický druh rostlin rafflesia anebo spoustu druhů orchidejí. Indonésie se nachází ve velmi seizmické oblasti Pacifiku, a proto se jí často přezdívá „ohnivá země.“ Odhaduje se, že 90% všech světových zemětřesení se odehraje právě tady, což znamená pro přírodní prostředí trvalé problémy. Mezi suchozemské ekosystémy Indonésie patří tropické a subtropické deštné pralesy bohaté na různé druhy lesů: listnaté lesy, lesní mokřady a savany. Mangrové lesy, pobřežní mokřady a korály patří do pobřežních a mořských ekosystémů. Lesnictví hrálo dlouho klíčovou roli při podpoře hospodářského rozvoje země, živobytí

18

venkovských lidí a poskytování environmentálních služeb, ale tyto prostředky nebyly řízeny udržitelným nebo nestranným způsobem [13;14]. Vlivem vzrůstajícího cestovního ruchu a průmyslu začíná Indonésie o své přírodní bohatství přicházet. Tyto změny ovlivňují celou společnost a její kulturu. Například roční náklady na znečištění ovzduší se odhadují na 400 milionů dolarů. Je důležité rozvíjet ekologicky šetrný management, aby došlo k pochopení důležitosti tohoto jedinečného přírodního ekosystému. Je potřeba jej ochraňovat a hospodařit s ním udržitelnou formou [13;14].

3. 5. 1. Význam tropického deštného pralesa Společně s korálovými útesy je druhově nejbohatším ekosystémem planety Země. Jeho funkce je především vodotvorná, jež zajišťuje stabilní klima v rovníkových oblastech, od koloběhu vody od dešťů, vypařování a zadržováno vody po pravidelných deštích, až po stabilizační prvek půdy díky stromovým kořenovým systémům. Další důležitou funkcí je vytváření kyslíku. Devastací pralesů se snižují dešťové srážky, což má za následek klesající hladiny řek a tím pádem neúrodnou půdu. V opačném případě řeky prudce stoupají a vznikají povodně, které mají katastrofální následky. Narušením tropických deštných pralesů se mění klimatické podmínky, což může znamenat katastrofu pro rovníkové země. Nesmíme také zapomenout, že v deštných pralesech se nachází téměř 80% všech živočišných a rostlinných druhů, které mizí společně s pralesy. Každý by si měl uvědomit, že deštný prales je úžasné místo s divokou přírodou, které přináší lidem neuvěřitelné zážitky a poznání. Prales je přeci lékárnou planety [15].

3. 5. 2. Stav pralesů v Indonésii Indonésie je hned po USA a Číně, třetím největším znečišťovatelem ovzduší na Zemi, i přesto, že zde najdeme spoustu pralesů a není zde mnoho průmyslu. Během posledních dvaceti let se zde ale kácely pralesy a místo nich se zakládaly plantáže kaučuku, olejových palem, kávy a čaje. Během let 1997 – 2000 zde bylo vykáceno 11,2 milionů hektarů pralesů a v průběhu dalších pěti let 6 milionů hektarů. Do dnešní doby tak bylo v této zemi vykáceno přes 28 milionů hektarů tropického deštného pralesa. V druhé polovině dvacátého století pokrývaly pralesy 82% povrchu souostroví, dnes se uvádí pokrytí méně než 49%, což ale není pravdivý údaj. Hrozí, že do několika let zmizí tento 19

ekosystém z povrchu zemského, pokud nedojde k výrazné změně přístupu lidí k deštným pralesům a přírodě [15].

3. 6. Ekoturismus v Indonésii Ekoturismus se do podvědomí Indonésanů dostal díky asociaci PATA (Pacific Asia Travel Association), která pořádala v roce 1991 konferenci na Bali [16]. Asociace PATA byla založena v roce 1951 pro všechny společnosti cestovního ruchu. Podporuje cestování v oblasti pacifické Asie a má za povinnost podporovat rozvoj cestovního ruchu za používání environmentální etiky. V dalších letech Pact-Indonesia Walhi pořádaly semináře, kde se účastníci dohodli na vzniku ekoturistické indonéské společnosti (Masyarakat Ekowisata Indonesia). Tato společnost má za úkol informovat o potřebě ochraňovat přírodní zdroje v Indonésii a rozvíjet environmentální vzdělávání za účely ekoturismu [17;18]. Rozvoj ekoturismu v zemi by mohl v budoucnu přinášet velké množství peněz, které by podpořily indonéské rozvojové programy. Však potencionál této země je obrovský.

4. Indonéský sen 4. 1. Balijská odysea V prosinci 2002 se manželé Jeglíkovi vydali z domova do neznámé Indonésie. Pocity měli rozporuplné. Chystali se změnit svůj život od základu, vyměnit jistoty za nejistý zítřek a touhu po dobrodružství. Měli štěstí a získali práci na českém potápěčském centru Deep Blue Studio v Tulambenu, jehož majitelem byl Jihočech a velký potápěčský vzor Jirka Hruška, kterého Milan znal už z dob, kdy u něj absolvoval potápěčský kurz CMAS. Už tenkrát ho uchvátil historkami o daleké a nedostupné Indonésii, kde byl, jako první Čech. Založil zde malé potápěčské centrum, což bylo na tehdejší dobu odvážné. Jejich potápěčské zkušenosti nebyly moc oslnivé, oba za sebou měli pár ponorů v českých nebo chorvatských vodách a pár zkušeností z Elby, která pro ně do této doby byla potápěčským rájem. Zkušenosti s korálovým mořem, ale neměli do této doby žádné [19].

20

6. prosince 2002 přistáli v Denpsasaru na Bali. Rozdílné klima, kultura a rasa byl pro ně šok. Hned se objevily první pochybnosti, zda jejich rozhodnutí bylo správné a zda to zvládnou. Pár dní po příletu podstoupili rituální svatební hinduistický obřad. Zcela netradiční den pro Středoevropany. Už od rána byli v péči balijských „kosmetiček“, které je na tu slávu připravovali. I přesto, že spousta věcí jim nebyla úplně příjemná, nedalo se nic dělat a v zájmu začátku nové kapitoly života tento hinduistický obřad podstoupili. Sešlo se na něm kolem 200 lidí, hrál tradiční gamelanový orchestr, který měl čtyřicet hudebníků a jedly se tradiční, na naše poměry velice ostré pokrmy. V pozadí celé svatební ceremonie se tyčil balijský vulkán Mt Agung. Místní komunita byla nadšená, což znamenalo, že se ve svém novém domově v Tulambenu dobře zapsali.[19]. Tulamben leží na severovýchodním pobřeží Bali a nenabízí nic, kvůli čemu by stálo ho navštívit, až na to, že se v něm nachází balijská Mekka potápění. Na dně moře tu totiž leží vrak americké zásobovací lodi Liberty, která za několik desítek let obrostla měkkými a tvrdými korály a stálá populace ryb: barakud, murén, ploskozubců a sem tam i žraloků útesových, láká k potápění. Monika propadla kouzlu fotografování podmořské říše. Byly to pro ně krásné potápěčské začátky, i přesto, že v této době byl na Bali úbytek potápěčů i turistů. Kolaps turistického ruchu měly na svědomí teroristické atentáty, které se tu v roce 2002 odehrály [19]. Tulambenští měli silnou organizaci a diktovali potápěčským centrům pravidla hry. Mezi taková pravidla patří i skutečnost, že žádné centrum nesmí mít vlastní člun, ale musí využívat místních rybářských lodiček zvaných jukung. Dalším pravidlem je, že si potápěči nesmí odnášet vlastní výstroj, protože to místní organizace nedovoluje. Za každý odnos inkasuje 1 USD. Tuto práci vykonávají dívky, ženy a stařeny, které si na stočený ručník na hlavě naloží až 50 kilový náklad a odnesou ho na místo potápění. Turisté je fotí, jako místní atrakci. Jejich bratři, manželé a otcové mezi tím leží na odpočívadlech nebo se věnují kohoutím zápasům. Odmítnout jejich služby však nelze, protože by z toho byl problém s místní komunitou. Investovat peníze do lepších podmínek pro nosiče, kterými jsou jen ženy předurčené k tvrdé dřině a rození dětí, tu všem přijde samozřejmě zbytečné. I přes tyhle zvláštnosti, které jsou pro nás Evropany těžce pochopitelné, byla velká převaha pozitiv. Nikdo nikam nespěchá, slunce svití téměř každý den a moře je zde úžasné. Nebyli zvyklí ani na všudypřítomný úsměv,

21

který je od prvního okamžiku provázel všude. Zdálo se, že tohle je ráj na zemi, že není nikdo, kdo by vám něco ukradl, nikdo, koho by zajímalo, kolik máte peněz, ale pár měsíců uteklo a i oni upustili od ryze pozitivního vnímání tohoto světa. I zde mají lidé své stinné stránky a dokážou být zlý a závistiví, pokud neděláte to, co se jim hodí. Tulamben jim dal úžasnou školu. Zdokonalili zde svou průvodcovskou činnost, na vodě i na souši, a pochopili zdejší pravidla. Ani tady se nedá věřit každému úsměvu a oni se stali součástí prapodivné hry, plné špinavých peněz a prapodivných machinací. Byznys fungoval a kromě nich, kteří se nemohli dopočítat vydělených peněz, si nikdo nestěžoval. V této době už poznávali potápění i mimo Bali, často se vypravovali na Nusa Penidu, kde objevili kouzlo skutečné Indonésie. Situace vygradovala natolik, že se rozhodli balijskou odyseu ukončit a vymanit se ze všech těch lží. Nastal čas na další změnu, jejich čas v Indonésii a hlavně v Tulambenu vypršel [19].

4. 2. Zelené peklo Ještě než se vydají domů, chtějí si splnit velký sen a vyrazit do skutečného deštného pralesa, kde žijí dravé šelmy a lidoopi. Vypravili se proto do národního parku Leuser na Sumatře, který je největší a biologicky nejbohatší národní park v Jihovýchodní Asii. Žijí tu poslední sumaterští tygři, sloni, orangutani, levharti obláčkoví a ohromné krajty mřížkované. O výskytu nosorožců se spekuluje. Park je rozdělen na dvě provincie, z nichž jižní část leží na severu Sumatry v Sumatera Utara a severní část leží v provincii Aceh, kde pořád probíhala občanská válka za nezávislou Indonésii kvůli přírodním surovinám, které se v této oblasti nachází [20]. Cílem bylo město Kutacane, které se nachází za hranicemi Acehu. Let z Bali přes Jakartu do Medanu byl skoro bezproblémový, takže se ještě ten samý den vypravili z Medanu směr město Berastagi, kde se ubytovali. Druhý den ráno koupili lístky na místní autobus a poté se vydali přeplněným minibusem do jejich cílového města Kutacane. Sumatrané vypadali jinak, než na co byli zvyklí, měli tvrdé pohledy bez známek úsměvu. Byl to, ale jen první dojem. Cesta měla trvat asi šest hodin. Řidič musel v každé větší vesnici zaplatit mýtné výběrčím, policejním a vojenským hlídkám, které byli hustě roztroušené po celé trase. Chybělo jim povolení ke vstupu, takzvaný Blue permit, který umožňoval vstoupit do problematické oblasti Acehu. Spoléhali na to, že Indonésany uplatí. Čím byli blíže cíli, tím víc houstli ozbrojenci se samopaly. Kolem se zvedaly vysoké kopce porostlé deštnými pralesy, které, ale byly kolem silnice 22

zdevastované a pokácené. Z ničeho nic zastavili před závorou, indonéský voják si prohlédl pasažéry a pak na ně namířil vtyčený ukazovák. Museli vystoupit ven i s batohy, které si vojáci se zájmem prohlíželi. Ptali se, kam jedou a co tam budou dělat. Milan pohotově zalhal, že jedou dokumentovat horský mlžný les pro National Geografphic a tím jim zajistil jízdenku zpět. Žádní novináři, žádný Blue permit a na úplatek jich tam bylo moc. Zkontrolovali jim zavazadla, zabavili mačety a posadili je na první autobus zpět do Berastagi. Jejich sen o NP Leuser se rozplynul [20]. Po cestě Milanovi došlo, že měl v batohu krásný a drahý lovecký nůž, který tam teď nebyl, při prohlídce mu ho vojáci vzali. Do Berastagi dorazili v noci, byli hladoví, naštvaní a rozlámání. Opět se ubytovali v hotelu, odkud ráno vyjížděli a šli spát. Ráno se po snídani sbalili a zamířili zpět do Medanu a odtud do Bukit Lawangu u Bohoroku, kde chtěli navštívit orangutanní stanici a vydat se do pralesa. Dokoupili si mačety a nůž a nasedli do přeplněného autobusu. V průběhu jízdy si k nim přisedli dva nadháněči turistů, kteří je přesvědčovali, že jsou ti praví, se kterými se mají vydat na trek do džungle. Když zjistili, že chtějí jít do pralesa na týden, dost je to vyděsilo a nabídli jim, že je seznámí s někým, kdo by byl jako jediný ochoten zorganizovat takto dlouhý trek. Po více, jak pěti hodinách dorazili do Bukit Lawangu, kde se ubytovali. Asi před rokem zde přívalová vlna z pralesa zabila 283 lidí. Strach a bolest z velké vody byl znát všude kolem i teď[20]. Od řeky k nim přicházel muž, na kterého čekali, jejich průvodce. Byl sympatický, oblečený v džínách a klobouku, s úsměvem na tváři. Jmenoval se Ali Rusli. Zaplatili mu zálohu a dohodli se na 6ti denním treku pralesem. Druhý den ráno je Ali vyzvedl, nevěřícně koukal na jejich batohy. Upozornil je, že cesta bude kopcovitá a náročná a že každé kilo navíc bude nepříjemnou překážkou. Nechtěli ustoupit a tak se vydali s 19 kilogramy na zádech vstříc dobrodružství. Teprve měli zjistit, jak velkou měl Ali pravdu [20]. Netrvalo dlouho a viděli prvního orangutana. Byla to Mína, která už pokousala mnoho turistů, kteří jí odmítli dát pamlsek. Špatní průvodci, kteří zde předváděli turistům komedii a dokrmovali je ovocem, tak hatili veškerou snahu rehabilitačního centra, které se snažilo vrátit tyto kriticky ohrožená zvířata zpět do divočiny. Po cestě zdolali několik údolí a kochali se kouzlem deštného pralesa, až nakonec dorazili do prvního tábora u řeky, v které se po náročné cestě osvěžili. Tábor byl připraven, a protože začínalo pršet, 23

šli se schovat. V džungli přichází déšť pravidelně kolem 4 až 5 hodiny odpoledne. Večeře, kterou průvodci připravili, byla skvělá. Celou noc pršelo, až hlučný koncert cikád je nakonec uspal [20]. Po snídani vyrazili do prudkého kopce s náročným terénem. Jejich pocity byly nepopsatelné. Nikdy před tím neviděli nic, co by bylo tak nádherné a plné života. Celou cestu je doprovázel hmyzí koncert a v korunách stromů divocí orangutani. Všude kolem zelená hradba rostlin. Pozorovali medvěda malajského, sovy, termity a zoborožce. Najednou byli součástí potravního řetězce, nikoliv na jeho vrcholu [20]. Uběhlo pět nocí a oni si začali postupně uvědomovat, jak málo je potřeba v přírodě vybavení, které měli v batohu, ale jak moc důležité je mít dobré boty a starat se o nohy. Pochod zeleným peklem byl splněným snem a zároveň výzvou k návratu, protože čím déle jste v pralese, tím víc vám odhalí tajemství. Poslední den se nalodili na domorodý raft a po řece Bohorok se vydali zpět do civilizace. Zpět do Bukit Lawangu dorazilli po třech hodinách. Všichni na ně koukali, jako na hrdiny. Měkká postel, elektřina nebo studené pivo jim teď připadaly, jako vymoženost. Večer společně s Alim povečeřeli a obdarovali ho několika dary. Měl z toho obrovskou radost. Milan si byl jistý, že se s ním znova setká a to nejen jako turista. Jeho duši pohltila touha a v jeho mysli se začal rozvíjet nový příběh o snu zvaném Green Life [20]. V listopadu 2004 se z hodiny na hodinu zvedli, pronajali si auto a vydali se do města Sanur na Bali. Odcházeli znechuceni z lidského faktoru Tulambenu, ale i přesto se jim tahle země úchvatné přírody a moře, zaryla pod kůži, aniž by to tušili. Měli před sebou poslední týden, než se vrátí domů a byli přesvědčeni, že se sem nikdy nevrátí [20].

4. 3. Komodský drak Pobyt v Indonésii přinášel spoustu nevšedních zážitků a jedním z takových byl i výlet za komodskými draky neboli varany. Jeden z největších zoologických objevů se uskutečnil, až začátkem 20. století. Až tehdy se objevila první zmínka o ohromných masožravých ještěrech, dlouhých i přes tři metry. Objevovat taková místa a setkávat se s neznámými zvířaty muselo být neuvěřitelné dobrodružství [21]. Povolený pohyb po NP Komodo je pouze s průvodcem a tak se museli za dobrodružstvím vydat organizovaně. Jediné vraní kousnutí je totiž smrtelné. V jeho 24

zubech číhají bakterie, které vyvolávají neléčitelnou otravu krve. Poslední smrtelný útok na německého turistu se tu odehrál v roce 2001. Stísněný prostor přinutil varana k útoku a i přes včasnou první pomoc a transport do moderní nemocnice v Singapuru a důsledné léčbě, po třech měsících boj o život prohrál. V roce 2009 ještě proběhlo napadení domorodého rybáře na ostrově Rinca, který na následky kousnutí zemřel [21].

4. 4. Potápění Pokud hledáme v Indonésii potápění, které bude nezapomenutelné, neměli bychom se řídit jen cestovními průvodci, kteří často píší o komerčních místech, jako je tomu v případě Tulambenu na Bali. Toto místo je zajímavé jen pro začátečníky, kteří teprve sbírají zkušenosti. V Indonésii se dá potápět celoročně, akorát v období dešťů (listopadbřezen) se může stát, že moře bude po prudkých deštích zakalené. Během úplňků se také mohou zvedat velké vlny, takže je potřeba se vydat do vody během pár vteřin, kdy je moře klidné a rychle se dostat za hranici, kde se lámou vlny. Lepší je, ale se raději ve velkých vlnách nepotápět anebo se vydat do lokality Drop off (stěna), kde je vstup do vody jednodušší. Vždy je lepší mít při ruce neoprenové boty. V Tulambenu je potápěčské zázemí s 18 potápěčskými centry a navíc sem dojíždí všichni z okolí Loviny, Padangbaie i Sanuru a dalších míst na Bali, takže si můžete připadat, jako na Václavském náměstí. V roce 2003 zde potápěčská centra začala výstavbu železných konstrukcí s přívodem elektrického proudu 12V a díky tomu tu mělo vzniknout vhodné prostředí pro nárůst vápence, který by se svojí porézností mohl stát vhodným podkladem pro korálové polypy. Realita je, ale jiná…Vápenec sice narůstá velmi rychle, ale kvůli elektrickému proudu se na něj nechytají polypy, jak se předpokládalo. Boj přírody o vhodné místo pro život začíná a vítězem jsou zelené řasy, které dusí vše, co se chce uchytit [22]. Turisté, ale nejvíce směřují mimo Bali na ostrovy Three Sisters, jak se říká ostrovům Nusa Penida, Lembongan a Ceningan, kde se pak potápějí v lokalitách Crystal Bay, Ped Toypakeh, jet Point a Manta 66. Cena tohoto potápění je, ale kvůli vzdálenosti, vyšší. Cesta z Bali sem trvá hodinu jízdy člunem [23].

25

5. Divoký návrat do Indonésie 5. 1. Myšlenka na návrat Návrat do Evropy byl hektický. Těšili se na rodinu a kamarády, na evropský systém, na jídlo, češtinu a zkrátka vše, co fungovalo. Z vývoje situace v Tulambenu byli zklamaní a unavení, zklamal je člověk, kterého obdivovali a věřili mu [24]. Monika si po pár týdnech doma našla práci, ale Milanovi začala být evropská společnost a systém cizí. Za dva roky si zvykl na svobodomyslnost a nezávislost na společnosti. K jeho štěstí ho oslovilo pár známých, aby jim dělal průvodce po Indonésii. Milan vymyslel potápěčskou akci na Severní Sumatře, na ostrově Weh, výpravu do pralesa a na závěr potápění na Nusa Penidě. Najednou byl opět plný elánu, který ho však opustil, když tři týdny před odletem, smetlo obrovské tsunami Severní Sumatru a zabilo přes 200 000 lidí. Skupina cestovatelů se rozhodla neustoupit a tak vymyslel náhradní plán: Bali, Komodo, Flores a Alorské souostroví [24]. Na konci ledna se opět ocitl v rajské zahradě Indopacifiku. Byl šťastný, že je zpět. Famózně poklidné životní tempo s tropickým sluncem nad hlavou a k tomu nejbohatší moře planety, to vše mu po návratu domů scházelo. Během výpravy nabil nové zkušenosti a poznatky. Při plavbě kolem Floresu, viděl Milan svou první velrybu a při bouři na otevřeném moři i tornádo. Ale především se mu v této době začal v hlavě rodit plán a to myšlenka na skutečný návrat do Indonésie. Do země, která jim dávala pocit svobody a nezávislosti a umožnila jim najít jejich smysl života [24].

5. 2. První projekt Během pobytu doma v ČR se rozhodovali, co dál. Chtěli si v ČR založit potápěčskou školu a externě dělat potápění po celém světě. Bohužel jim bylo řečeno, že nemůžou dostat Živnostenský list, protože ani jeden nemají vysokoškolské vzdělání anebo potvrzené 3 roky praxe. Jedinou jejich možností bylo si otevřít firmu na Slovenku, kde jsou jiné zákony. Rozhodovali se, zda založit rodinu a žít v ČR anebo se vydat znovu za svým snem a dělat, co je baví. Indonésie zvítězila. Nechtěli ale odjet a dělat jen byznys. Viděli, jaký mají lidé v Indonésii vztah k přírodě a zvířatům a tak se rozhodli otevřít i nějaký projekt na podporu ochrany místní přírody a zvířat.

26

Ještě, než odjeli vstříc novému dobrodružství, navštívili jednoho dne výstavu v Brně, kde našli malý leták Evropské asociace akvárií a zoologických zahrad (EAZA), který propagoval podporu na záchranu želv. EAZA byla založena po té, co v roce 2001 byla zadržena zásilka s deseti tisíci indonéských želv. Přestože lov, distribuci i konzumaci vajec přísně zakazují indonéské zákony, černý trh roste [25]. Shodli se na tom, že je to přesně to, co chtějí dělat, zachraňovat želvy. Prostory patřili ZOO Brno, takže se tam další den vypravili, aby zjistili, jak takový projekt vůbec rozjet. Dostali vysvětlení o problematice s pašováním želv z Indonésie, a radu, že by bylo vhodné v Indonésii vytvořit rehabilitační centrum pro zabavené želvy na černém trhu. Nejvíce postižené jsou želvy sladkovodní, ale protože je jejich návrat do přírody náročný kvůli narušení rovnováhy v přírodě, rozhodli se začít s želvami mořskými. Milan tedy vypracoval projekt, který dal ke schválení řediteli brněnské ZOO, a tomu se to velice zalíbilo. Přípravy na první projekt tak mohly začít. V roce 2005 vyrazili zpět do Indonésie, aby našli místo, které bude vhodné pro potápění a zároveň i na želví projekt. Nejdřív navštívili ostrov Belitung patřící Sumatře. Ostrov byl nádherný a vhodný pro oba želví druhy, sladkovodní i mořské, ale nebyl dobrý na potápění. Kolem ostrova jsou dlouhé mělčiny a písek. Odtud se vydali na jižní Sulawesi (Celebes), pod ostrov Selayar – Nambolaki, kde je přivítal starosta, který jim ostrov na želví projekt chtěl dokonce darovat. Velkým problémem v této lokalitě jsou, ale místní rybáři, kteří loví dynamitem a kyanidem. Byli by stále ve válce a pro potápění by to bylo velice nebezpečné. Další a poslední zastávkou byla Nusa Penida.

5. 3. Ostrov Nusa Penida Soustroví Three sister (Nusa Penida, Lembongan a Ceningan) se nachází asi 25 km od Bali, což znamená hodinovou plavbu z města Sanur či Padangbai. Je nejlepší volbou pro potápěče, ale i pro ty, co chtějí vidět krásnou přírodu, hinduistickou kulturu bez davů turistů a pro ty, co hledají odpočinek. Nusa Penida je z ostrovů největší a zároveň nejzajímavější a proto se stal jejich novým domovem. Zde si také otevřeli v březnu 2006 své vlastní potápěčské centrum s názvem Penida Dive Resort [26]. Ostrov měří po obvodu kolem 70 km a je lemován bílými písčitými plážemi a divokým skalnatým pobřežím. K fenoménům oblasti patří Toyapakehrský kanál mezi Caninganem a Nusa Penidou, který je nejhlubším průlivem mezi ostrovy na světě. Jeho 27

hloubka je 250 metrů. Celý ostrov obtéká pět proudů, díky nimž je život v okolních vodách, tak bohatý. Je to jediné místo na světě, kde se vyskytují Měsíčníci svítivý. Hlavním městem ostrova je městečko Sampalan, v němž je i trajektový přístav. Po celém ostrově je rozprostřeno asi čtyřicet domorodých vesniček a hlavní obživou pro jejich obyvatele je pěstování mořských řas, které se pak zpracovávají v potravinářském nebo kosmetickém průmyslu. Na severovýchodě je to pak rybolov. Ostrov má kolem 40 000 obyvatel, domorodců vyznávajících hinduismus. Celý ostrov je kopcovitý a jeho nejvyšším bodem je hora Mundi, která měří 503 m. n. m. Řídká síť asfaltových silnic je jako stvořená pro motocyklové výpravy. K nejvíc zajímavým atrakcím patří posvátná netopýří jeskyně Karangsari, hinduistický chrám Ped, kaňon Tembelin se sladkovodním jezírkem a svatyní, bambusová skalní stezka, kouzelná pláž Last beach, výhledy na Manta view, Mořský kráter s přírodním bazénem, či romantické pláže na Crystal bay. Na jeho poznání se doporučuje 3-5 dní, pro potápěče i víc [26].

6. Česko-indonéské záchranné projekty Jedná se o významné projekty ochrany přírody, které se zabývají ochranou podmořského a pralesního života. Budují je lidé, kteří jsou daleko od svého domova. Tyto projekty nabízejí jedinečnou zážitkovou turistiku a ekoturistiku, při které účastníci zároveň projekty přímo podporují [27].

6. 1. Projekt Kura Kura Indonésky řečeno Kura znamená želva. Toto nádherné stvoření bohužel končí na talířích, jako polévka v luxusních restauracích a její krunýře zdobí stěny obydlí cestovatelů s podivným vkusem [28]. Prvním projektem, je česko-indonéský projekt Kura Kura, který se zabývá ochranou podmořského světa, jehož součástí je záchranná želví stanice na záchranu mořských želv. Byl založený v roce 2006 garanty projektu manželi Jeglíkovými. Jedná se o první projekt svého druhu nejen v Indonésii, ale i ve světě. Nositelem projektu je UCSZ (Unie českých a slovenských zoologických zahrad a hlavním partnerem ZOO Brno), který spolupracuje s indonéskou neziskovou organizací Yayasan Kura Kura Nusa Penida. V roce 2006 byla pro tento projekt vyhlášena veřejná sbírka, která je určená k výstavbě projektu. Principem projektu je vytvořit záchranné centrum pro mořské želvy, zabavené 28

na balijském černém trhu, v úzké spolupráci s mezinárodními organizacemi The Nature Conservation (TNC), Profauna a vládní BKSDA. Jejich společným cílem je návrat želv zpět do moře poté, co projdou karanténou v bazénu a rehabilitačním centrem v moři. Součástí této stanice bude i malá želví líheň a vzdělávací expozice indonéských pralesních sladkovodních želv. Indonéský YKKNP také spolupracuje s Občanským sdružením Kura Kura Czech ze Zlína, který vedou manželé Mitáčkovy. Projekt Kura Kura se dále zabývá vzdělávací činností pro děti a mládež na ostrově Nusa Penida (10 škol), jehož cílem je vzdělávací program pro děti školního věku, které se učí soužití člověka s mořem. Projekt se mimo tyto činnosti zabývá i problematikou odpadového hospodářství na ostrově Nusa Penida. Přímým spolupracovníkem projektu je Safari Jukung Manta´p, který se stará o přepravu želv z Bali na Nusa Penidu. Projekt podporují od dubna 2011 i finančně a stejně tak od března 2011 i Penida Dive resort. Díky projektu se ČR řadí k vyspělým zemím, které se podílejí na ochraně světového přírodního dědictví, ve prospěch budoucích generací [29;30]. Tento projekt však bohužel ztroskotává na neochotě a byrokracii úředníků.

6. 1. 1. Vzdělávací fáze Základem projektu je vzdělávání místního obyvatelstva, školáků, státních úředníků, starostů a zahraničních turistů. Nadační tým připravuje a vykonává vzdělávací přednášky, které by měli jeho účastníkům ukázat důvody, proč je potřeba přírodu, v tomto případě konkrétně mořské želvy, chránit a zachovat je tak pro budoucí generace. V přednáškách je ukázáno, jak se mají lidé zachovat, uvidí-li rybáře lovit želvy nelegálním způsobem, tedy dynamitem a kyanidem. Tato vzdělávací fáze má jasný cíl: občané Indonésie i turisté si musí uvědomit rozmanitost a bohatství indonéského podmořského světa a zároveň se naučit, jak je společnými silami chránit. Obsahem přednášek je promítání vzdělávacích filmů o přírodě, podmořském světě, o životě mořských želv, ale i o hrůzných činech, které jsou na těchto tvorech páchány. Tato fáze se zabývá i problémem domovního odpadu a jeho následků, když končí v moři [30]. Státním úředníkům je zde ukázáno, jak se mají zachovat v případě, že odhalí černý obchod se želvami, a na koho se mají obrátit. Učí se tu, jak takový černý obchod se zvířaty odhalit. Turisté se učí, jak důležité je podporovat záchranné aktivity v zemi [30]. 29

V rámci této fáze je pro účastníky připravena možnost navštívit rehabilitační část projektu Kura Kura, která se nachází v chráněném prostoru, v zátoce Toyapekeh, kde mají šanci při šnorchlování pozorovat želvy, které jsou ve fázi rehabilitace. K dispozici jsou vícejazyčné brožury a další materiály. Pro každého návštěvníka je připravena možnost si zakoupit tričko s logem projektu, čímž může přispět na rozvoj stanice [30].

6. 1. 2. Záchranná fáze V této fázi jde o želvy, které se sem dostanou z černých trhů anebo nelegálních obchodů. Želvy jsou umisťovány do karanténních bazénů, kterých je ve stanici dvanáct, jsou podrobeny vyšetření a základnímu veterinárnímu ošetření a pokud je potřeba i léčbě od parazitů, poranění, dehydratace, hladovění či šoku. Během této fáze jsou želvám podávány potřebné léky, vitamíny a podpůrná výživa, z které se pak pozvolna přejde na běžnou stravu, ryby a mořské řasy a když už jsou přesunu schopné, jsou přemístěny do rehabilitační fáze [30].

6. 1. 3. Rehabilitační fáze Želvy jsou umístěné v chráněném mořském prostoru v zátoce Toyapekeh. Prostor je obehnán sítí, která je na tyčích zapuštěných na mělčině. Hloubka vody je zde od jednoho do tří metrů. Při této fázi se želvy podrobují dalšímu pozorování. Nabírají energii a připravují se na závěrečnou fázi, kdy jsou vypouštěny zpět do moře [30].

6. 1. 4. Vypouštěcí fáze Vypouštěcí fáze je cílem záchranné stanice. Je to závěrečná fáze, která je tou nejradostnější. Želvy jsou odváženy člunem k zátoce Gamat v oblasti Toyapakehského kanálu, kde jsou nejlepší podmínky pro želví návrat do moře. Do budoucna se uvažuje o monitoringu želv pomocí satelitních vysílaček [30].

6. 1. 5. Umělá líheň Mezi důležité činnosti stanice patří umělé líhně, do kterých se ukládají želví vajíčka, odkud jsou želvičky po jejich vylíhnutí přemístěny do speciálního bazénu a odtud poputují na vhodnou pláž, kde se v noci vypustí na cestu do moře [30].

30

6. 1. 6. Ochrana kladišť Na ostrově Nusa Penida jsou asi čtyři pláže, kam želvy přicházejí klást svoje vajíčka. Není jich mnoho, ale želvy, kterým se podaří přežít svých prvních pár měsíců života, se pak opět vracejí klást vejce na stejnou pláž, čímž se zvyšují šance na jejich rozmnožení díky ochraně těchto pláží [30].

6. 1. 7. Podpora sportu Nadace Kura Kura podporuje vzdělání a zároveň sport a proto podporuje místní fotbalový klub Perseto Toyapakeh, který podporuje na oplátku projekt tím, že na svých dresech nosí logo projektu Kura Kura. Část mužstva jsou zároveň členové realizačního týmu [30].

6. 1. 8. Pracovní přímořské pobyty Kura Kura Pro členy OS Prales dětem jsou připravené pracovní přímořské pobyty na záchranné želví stanici projektu Kura Kura, kde se můžou podílet na výpomoci na stanici, asistenci na vzdělávacím programu Moře dětem, na čištění pláží, monitorování a dokumentování živočišných druhů a negativních dopadů člověka a turismu na podmořský svět. Dobrovolní pracovníci mají zajištěné ubytování na Nusa Penidě a 3x denně stravu. Délka pobytu je minimálně dva týdny a maximálně jeden měsíc, na základě dohody je možné si pobyt prodloužit. Transport si platí každý sám, pracovní doba není určená, neboť je zadávaná úkolově a záleží i na počasí. Je potřeba mít minimální znalost angličtiny. Přímořské pobyty je možné kombinovat s pralesními pobyty projektu Green Life [30].

6. 2. Projekt Green life – Sumatra „Ochrana deštných pralesů je globální problém, který nezná hranic.“ [31] Druhým projektem, který existuje od roku 2009, je projekt Green Life. Jeho domovem je ostrov Sumatra a leží na hranici národního parku Leuser, kde Češi vybudovali první soukromou přírodní rezervaci divoké přírody tropického deštného pralesa o ploše 25 ha, jež byla doposud zachráněna před vykácením. Cílová chráněná plocha projektu by měla činit až 45 ha. Celé toto nádherné údolí je domovem pro ohrožené orangutany, gibony, hulmany, makaky, varany, mnoho druhů hadů a dalších nádherných zvířat. Byly tady 31

pozorovány i stopy sumaterských tygrů. Tato hranice vytváří nárazovou zónu proti rychle se rozrůstajícími plantážemi kaučukovníků, které ničí ar po aru ekosystém Leuser. Důvod proč vznikl tento projekt a přírodní rezervace byl, že někteří lidé nechtěli mlčky přihlížet a tiše pozorovat, jak jim před očima mizí krásná a divoká příroda. Osobní zkušenost s touto oblastí a národním parkem, znalost poměrů a lidí, je přiměla se aktivně zapojit do ochrany tropického deštného lesa, který je součástí světového dědictví. Součástí projektu je i zaměstnávaní indonéských obyvatel. Díky lidem, kteří podporují tento projekt, se podařilo během tří let, zachránit kus ze světového dědictví. Projekt Green Life je první vlaštovkou na společné cestě za záchranou úchvatné indonéské přírody a zvířat [31].

6. 2. 1. Kritické ohrožení NP Leuser Divoká příroda na Sumatře v ekosystému Leuser je v kritickém ohrožení. Již zmíněné plantáže ničí krok po kroku pralesní oblasti a to každý den. Ničí je sami domorodci, kteří si neuvědomují, co jejich činností způsobí. Zvířata, která tu žijí se tak stahují do zemědělských oblastí, kde jsou bez milosti střílena anebo odchytávána pro černý trh nebo konzumaci. Na odbyt jdou hlavně v čínských komunitách, kde jsou zvířata konzumována, ale i používána za účely tradiční čínské medicíny (tygří, či medvědí kosti, mozky outloňů váhavých, maso krajt varanů a želv, jejich kůže a želví krunýře). Pro „chovatelské účely“ se odchytávají mláďata orangutanů, tygrů a ptáků. Tlak na tento vzácný ekosystém Leuser a jeho přírodu je obrovský a je potřeba mu věnovat pozornost [31]. Indonésie prochází velkou ekonomickou změnou, jež neklade žádné překážky ohledně ničení přírody. Indonésané nemají úctu k přírodě a ani ke zvířatům. Pro ně je to vše jen prostředek ke zbohatnutí nebo vlastní obživě. Poptávka po mořských plodech žene rybáře kupředu a po nich zbude jen smutný pohled na zpustošené mořské dno od rybářských sítí. Jak je člověk schopný kvůli zisku zajít daleko. Když už tu jde o ochranu přírody, jedná se většinou jen o fikci, jak dostat ze zahraničních vlád a organizací finanční prostředky. Výsledkem jsou, ale jen prázdná slova a klamavé zprávy o reálném stavu zdejší přírody. Korupci zde najdeme na všech stupních státní správy, takže jedině mezinárodní tlak a zájem veřejnosti může pomoci ve snaze o záchranu tohoto světového dědictví [31].

32

6. 2. 2. Černý trh Černý trh se zvířaty je jeden z nejvýnosnějších byznysů na světě. Čína je na prvním místě s největším trhem pro černý obchod se zvířaty, hned po Číně jsou Spojené státy. Každoročně se v něm na celém světě otočí zhruba 8 až 10 miliard dolarů. V Indonésii jsou černých trhů tisíce. Každý den dopoledne na ně přicházejí ženy s dětmi, které přináší pytle se zvířaty, které před tím jejich manželé ulovili. Zvířata jsou vystavována „nelidským“ podmínkám, musejí snášet týrání a následně kruté zabíjení.

6. 2. 3. Cíl projektu V rezervaci je zakázáno kácet stromy, lovit, rybařit a rušit zvířata. Cílem rezervace pro rok 2012-2013 je záchrana zvířat z černých trhů. Momentálně se vše připravuje na záchrannou misi v lednu 2013, kdy je v plánu vykoupit 20-30 zvířat (hulmani, makakové, krajty, pralesní a sladkovodní želvy) a vrátit je zpět do volné přírody rezervace Green Life. Vzhledem k tomu, že sousedí s NP Leuser je návrat zvířat zpět do přírody realizovatelný. Záchranné mise se zúčastní několik veterinářů, kteří se budou starat o léčbu a vyšetření zvířat, před jejich vypuštěním do rezervace. Na záchrannou misi je sestaven rozpočet 125 000 Kč (5 000 eur), kde je zahrnuto vykoupení zvířat z trhů, jejich doprava, nosiči, krmení pro zvířata v karanténě a při léčbě, vybudování karantény, základní léky a náklady na veterináře [31]. Mezi další cíle Green Life patří: 

vybudování lanové vzdělávací stezky v korunách stromů na hranicích rezervace a národního parku a několika lanových mostů mezi pralesními údolími. Plánovaná realizace je začátkem roku 2014.



vzdělávací projekt pro české a indonéské školy s názvem Nejbohatší ekosystému planety Země, který se zabývá pochopením, proč je nutné zachovat deštný prales i pro budoucnost.



vybudování výchovně vzdělávací naučné stezky v rezervaci a umístění informačních tabulí s popisem jednotlivých druhů stromů



za účely ochranu NP Leuser a dokumentaci deštného pralesa ze vzduchu, se plánuje zakoupení monitorovacích motorových křídel

33



neustále rozšiřování rezervace a tím následné budování nárazové zóny mezi NP Leuser a kaučukovými plantážemi



záchrana zvířat z černých trhů na Sumatře a jejich návrat do přírody [31]

6. 2. 4. Pralesní tábor Green Life Pralesní tábor o rozloze 0,3 ha byl vybudován, jako základna, která slouží ochráncům rezervace, turistům, fotografům nebo studentům a tím jim zajišťuje zázemí v bezprostřední blízkosti NP Leuser a jeho divoké přírody. O ostrahu objektu se starají dva strážci, kteří také monitorují pohyb nelegálních pytláků uvnitř parku a zároveň kontrolují, zda nejsou na zvířecích stezkách umísťována pytlácká drátěná oka, do kterých se můžou chytit zvířata. Díky pravidelné ostraze se podařilo v minulosti zrušit průchod parkem několika pytláckých skupin. Mezi činnosti strážců také patří péče o tábor, jeho údržba a obnova. Tábor slouží jako ekoturistický objekt, který má však přísná pravidla a to nerušit okolní přírodu [31].

6. 2. 5. Občanské sdružení Prales dětem a Yayasan Hutan Untuk Anak Občanské sdružení Prales dětem vzniklo v České republice v roce 2009. Jeho cílem je finanční podpora provozu projektu Green Life a vytváření vhodných podmínek pro sponzory. Sdružení nabízí členství těm, kteří mají zájem o ochranu divoké přírody, deštných pralesů a o záchranu zvířat z černých trhů. Roční členství stojí 1 500 Kč. Na pokrytí provozních nákladů je ročně potřeba 120 členů. V osobním pronájmu, který je na 100 let, má od prosince 2011 sdružení 25 ha soukromé rezervace Green Life, během roku 2012 dostali do pronájmu dalších 5 ha [31]. Indonéská nezisková organizace Yayasan Hutan Untuk Anak, což je indonésky Prales dětem, má české zastoupení zabývající se ochranou ekosystému Leuser, vzdělávacím programem pro děti a mládež, záchranou zvířat z černých trhů a monitoringem kriticky ohrožených druhů zvířat. Vytváří petice a šíří mezi domorodé lidi hrůzy, které vytváří důlní těžební činnosti, které celý ekosystém Leuser ohrožují. Organizace vznikla na začátku roku 2012 na Sumatře, kdy byla podepsána i smlouva o úzké spolupráci s OS Prales dětem v ČR. Zakládajícím členem je Milan Jeglík, který je zároveň členem OS Prales dětem, pod kterého spadá indonéský vedoucí Ali Rusli [31].

34

6. 2. 6. Záchranné mise V průběhu roku 2012 se uskutečnilo pět záchranných misí na černém trhu v Kuale a na Sumatře. Bylo zachráněno 41 želv, 7 sladkovodních kožnatek, 3 varani, 13 kraj mřížkových, 2 krajty pestré, 2 outloni váhavý, 1 kotě divoké kočky bengálské a jedna užovka. V nabídce je momentálně velmi vzácné pralesní zvíře luskoun, jehož cena je asi 13 000 Kč [32]. Pro všechny zúčastněné to je velký úspěch, který přinesl radost a obrovské nadšení do dalších záchranných misí. Záchranný tým je ale také bohužel vystavován pohledům na všechny hrůzy, které jsou na přírodě a zvířatech páchány a proto jsou vděční za jakoukoliv podporu a pomoc, která je určena na jejich záchranu [32].

6. 2. 7. Jak podporovat projekt Green Life Na záchranu zvířat z černých trhů a záchranu pralesa přispějete nákupem těchto věcí: 

výchovně vzdělávací balíček (hrací pralesní pexeso, omalovánky s předlohou, dětský sešit s příběhem orangutana, pastelky, propiska, DVD o pralese a samolepka) pro žáky základních škol



sportovní šátek Green Life



dámská, pánská a dětská trička



víceúčelová plátěná taška Greeen Life – Save raining forest



kalendáře různých oblastí z Indonésie



dárkový poukaz na záchranu konkrétního zvířete z černého trhu



dárkový poukaz na záchranu 1 aru pralesa



sponzorský dar v jakékoliv výši



pronájem deštného pralesa českým firmám nebo soukromým osobám [31]

6. 2. 8. Dobrovolnické pracovní programy Letní dobrovolnické kempy jsou v soukromé rezervaci Green Life na Sumatře pořádány pravidelně. Pořadateli těchto kempů jsou OS Prales dětem a Yayasan Hutan Untuk Anak. Tento rok proběhl již třetí ročník pracovních táborů. Dobrovolníci se při nich podílejí na ochraně a údržbě soukromé rezervace a přitom se vydávají na výpravy do deštného pralesa NP Leuser, kde je pro ně připraven poznávací program [31]. 35

Cílem dobrovolnického kempu v roce 2012 bylo vytvoření karantény a podmínek pro zvířata, která budou zachráněná z černého trhu v lednu 2013. V plánu je také vystavění několika voliér pro opice, hady a pralesní a sladkovodní želvy. Mezi další činnosti dobrovolníků patří čistění vzdělávací stezky „Poznej prales“ a údržba tábora, v němž jsou ubytování v pralesních chatičkách. Tým Yayasan Hutan Untuk Anak v čele s Monikou Jeglíkovou, která je zároveň členkou OS Prales dětem, zajišťuje pro dobrovolníky veškerý potřebný servis [31]. Tento dobrovolnický program trvá tři týdny. Cena pro členy OS Prales dětem a jejich rodinné příslušníky je 450 euro, pro nečleny 600 euro. V ceně je zahrnuto stravování, ubytování a doprava z Medanského letiště a zpět. Maximální počet účastníků je dvanáct osob, starších osmnácti let, pokud jsou účastníci mladší, než osmnáct let, musí být v doprovodu zákonného zástupce anebo musí mít podepsaný formulář o povolení účasti. Minimální věk je však šestnáct let [31].

6. 2. 9. Ekoturistika Green life Pralesní tábor má ubytovací kapacitu pro dvanáct osob, účastníci zde najdou klid, veškerý potřebný servis, unikátní pralesní koupelnu pod vodopádem a mají možnost se vydat na několikadenní trek do deštného pralesa se zkušenými domorodými průvodci. Na naučné stezce se účastníci dozvědí informace například o zvířatech žijících v rezervaci Green Life a v NP Leuser. V nabídce je několik variant [33].

6. 2. 10. Vzdělávací česko-indonéský projekt pro žáky, studenty a školy Vzdělávací projekt s názvem Nejbohatší ekosystémy planety Země je určen žákům, studentům a školám. Cílem tohoto projektu je vychovávat a vzdělávat děti v České Republice a Indonésii k ochraně a úctě k přírodě. Součástí tohoto projektu jsou vzdělávací materiály (omalovánky, dětský sešit s příběhy pralesa, symbolická samolepka) tematický zaměřené na ochranu zvířat a pralesa a to vše v češtině nebo indonéštině [31]. Děti se budou podílet na ochraně životního prostředí, zaměřené na tropický deštný prales a v něm žijících zvířat. Děti v České Republice se seznámí s problematikou deštného pralesa a každé dítě bude mít svého kamaráda v Indonésii, čímž se bude přímo

36

podílet na ochraně pralesa a zvířat. Při koupi vzdělávacího balíčku dětí v České Republice, se indonéským dětem otevře cesta ke vzdělání a informacím [31]. Všechny tyto informační a vzdělávací pomůcky povedou děti k pochopení a poznání pralesa, současně by měly odbourat i různé mýty o tom, že přírody je třeba se bát anebo ji ignorovat [31]. Momentálně je v projektu Green Life zapojeno 67 českých škol.

6. 3. Projekt Sea Lady Česká expediční loď Sea Lady operuje na vlnách Indopacifiku již od roku 2008 a to i z jiných důvodů, než jen kvůli potápění v nevšedních lokalitách. Jejím dalším úkolem je projekt, který má za cíl ochraňovat podmořský svět úchvatného Indopacifiku a podporu původních domorodých rybářských praktik bez použití kyanidu a dynamitu. Během svých plaveb šíří informace o těchto hrůzných nelegálních způsobech rybolovu a o jejich následcích. Zničené korálové útesy jsou toho důkazem. Domorodcům jsou promítány filmy, které ukazují podobu korálů nezničených a těch, které jsou zasaženy lovem s použitím dynamitu a kyanidu. Starostům vesnic jsou rozdávány informační brožury, které jednoduše popisují, proč je třeba těmto hrůzám zabránit. Pro žáky škol je určena sešitová učebnice, která vznikla za spolupráce týmu projektu Sea Lady s Yayasan Kura Kura Nusa Penida. Další mezinárodní organizací, s kterou projekt Sea Lady spolupracuje, je The Nature Conservation, která se zabývá ochranou přírody [34]. Mezi další činnosti projektu patří dokumentace podmořského světa, příprava vzdělávacích filmů a brožur a hledání nových živočišných druhů. Následná publikace této činnosti v časopisech a médiích by měla zajistit prezentaci činnosti Seal Lady v České Republice a dalších zemí Evropské Unie. Veškerá činnost projektu probíhá během expedičních potápěčských akcí, takže při své cestě za dobrodružnými zážitky přispějí účastníci i k této úctyhodné činnosti [34].

6. 3. 1. Na vlnách dobrodružství Od roku 2011 do září 2012 se loď Sea Lady plavila přes celou východní Indonésii, od Bali přes Nusa Tenggaru, od Lomboku po Alor a Západní Timor, kde na první půl rok zakotvila. Odtud plavba pokračovala přes Sulawesi, kde účastníci objevovali krásy 37

kouzelného souostroví Wakatobi, dále k neznámým Banggaijským ostrovům, až nakonec dopluli do ráje souostroví Togeany. Dobrodružná plavba dále směřovala k Severním Molukám, přezdívaným ostrovy koření a odtud až k nevšedním ostrovům Raja Ampat. Přes Západní Papuu k Jížním Molukám na ostrovy Kai, odkud zamířili přes Damarské a Babarské moře k Aloru, kde museli počkat na klidnější moře. Na závěr navštívili Komodské ostrovy a odtud pluli do domovského přístavu na Bali. Na nic podobného se zatím nikdo před tím neodvážil. Na památku této roční expediční plavby plné nevšedních zážitků a dobrodružství vyjde i kniha [35].

7. Dotazníkové šetření Cílem dotazníkového šetření bylo zjištění zájmu o takto specifický druh turistiky, jakým dobrodružná turistika bezesporu je a ochoty podpořit projekty na záchranu živočichů, přírody nebo podporu místního obyvatelstva v zaostalých oblastech Asie během dobrodružného trávení dovolené. Vlastní dotazníkové šetření probíhalo v měsíci říjnu 2012 prostřednictvím webového portálu www.vyplnto.cz a bylo určené pro veřejnost. Během krátké doby se podařilo získat 137 respondentů. Návratnost dotazníků byla vysoká, vrátilo se jich 84,4%. Výsledky dotazníkového šetření jsou zpracovány a vyhodnoceny formou grafů. Dotazník byl anonymní. Dotazník se skládá z 15 otázek. Všechny otázky byly povinné a uzavřené (14x bylo možné zvolit jednu odpověď a 1x bylo možné zvolit více odpovědí a však minimálně jednu).

7. 1. Rozbor otázek Otázka číslo 1: Jak často jezdíte na dovolenou? Na první otázku musel respondent zvolit jednu ze čtyř nabízených odpovědí. Z grafu vyplývá, že většina respondentů jezdí na dovolenou 1x nebo 2x ročně. Tyto dvě odpovědi byly téměř vyrovnané (1x ročně 37,96% a 2x ročně 37,23%). Možnost vícekrát ročně zvolilo 20,4% respondentů a možnost vůbec nejezdím na dovolenou, zvolilo jen 6 respondentů, což je 4,38%.

38

Graf č. 1:Jak často jezdíte na dovolenou?

Otázka číslo 2: Jaký typ dovolené preferujete? Na druhou otázku musel respondent zvolit jednu ze dvou nabízených odpovědí. Z grafu vyplývá, že většina respondentů preferuje individuální typ dovolené. Možnost cestovat takzvaně na vlastní pěst zvolilo 104 respondentů, což je 75,91%, oproti druhé možnosti dovolená s cestovní kanceláří, kterou zvolilo pouze 24,09%. Graf č. 2: Jaký typ dovolené preferujete?

Otázka číslo 3: Jaká je průměrná délka Vaší dovolené? Na třetí otázku musel respondent zvolit jednu ze třech nabízených odpovědí. Z grafu vyplývá, že většina respondentů tráví dovolenou průměrně šest až deset dní. Tuto možnost zvolilo 54,01%. Možnost více jak deset dní zvolilo pouze 25 respondentů, což je 18,25%, oproti tomu do pěti dnů délky trávení dovolené zvolilo 27,74% respondentů.

39

Graf č. 3: Jaká je průměrná délka Vaší dovolené?

Otázka číslo 4: Máte rád/a dobrodružství? Respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „ano“ a „ne“. Z grafu vyplývá, že většina respondentů má ráda dobrodružství. Odpověď „ano“ zvolilo 119 respondentů, což je 86,86%. Odpověď „ne“ zvolilo jen 18 respondentů (13, 14%). Graf č. 4: Máte rád/a dobrodružství?

Otázka číslo 5: Slyšel/a jste již o dobrodružné turistice? Respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „ano“ a „ne“. Z grafu vyplývá, že více, jak polovina respondentů již od dobrodružné turistice slyšela. Odpověď ano zvolilo 75 respondentů (54,74%). Odpověď ne zvolil 62 respondentů (45,26%).

40

Graf č. 5: Slyšel/a jste již o dobrodružné turistice?

Kterou z následujících aktivit byste chtěl/a vyzkoušet? U otázky šest mohl respondent zvolit více možností a však minimálně jednu. Nejvíce respondentů by si rádo vyzkoušelo vysokohorskou turistiku, tuto možnost zvolilo 50,36%. Na druhém místě je let balónem, který by vyzkoušelo 42%, za ním následuje potápění, rafting, čtyřkolky, paintball, seskok padákem, horolezectví a paragliding. Mezi posledními aktivitami se umístil bungee jumping, surfing a skydiving. Graf č. 6: Kterou z následujících aktivit byste chtěl/a vyzkoušet?

Otázka číslo 7: Jakému způsobu organizace dobrodružné cesty bys dal/a přednost? Respondent musel zvolit jednu ze dvou nabízených možností.

41

Z grafu vyplývá, že obě možnosti byly téměř vyrovnané. Pro svoji dovolenou by si 74 (54,01%) respondentů vybralo samostatnou organizaci. Služeb cestovní kanceláře by využilo 63 (45,99%) respondentů. Graf č. 7: Jakému způsobu organizace dobrodružné cesty bys dal/a přednost?

Otázka číslo 8: Který z následujících kontinentů byste si vybral/a pro svoji cestu? Respondent měl na výběr z šesti možností, ze kterých musel jednu vybrat. Z grafu vyplývá, že nejoblíbenější destinací, kterou by si respondenti zvolili pro svoji cestu, je Evropa. Tuto možnost zvolilo 44 respondentů, což je 32,12%. Na druhém místě se umístila Austrálie a Oceánie, kterou zvolilo 28 (20,44%) respondentů. Následuje Asie s 20 hlasy, která se dělí o místo s Jižní Amerikou, kterou zvolilo 19 Graf č. 8: Který z následujících kontinentů byste si vybral/a pro svoji cestu?

42

Otázka číslo 9: Lákají Vás exotické destinace? (např. Thajsko, Indonésie, Mexico,…) Respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „ano“ a „ne“. Z grafu vyplývá, že exotické destinace jsou pro respondenty lákavé. Odpověď „ano“ zvolilo celých 70,8%, což bylo 97 dotazových. Odpověď „ne“ zvolilo 29,2%. Graf č. 9: Lákají Vás exotické destinace? (např. Thajsko, Indonésie, Mexico,…)

Otázka číslo 10: Byli byste ochotni způsobem dobrodružného trávení své dovolené podpořit projekty na záchranu živočichů nebo podporu místního obyv. v zaostalých oblastech Asie? Respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „ano“ a „ne“. Z grafu jasně vyplývá, že celých 72,99% respondentů by bylo ochotno podpořit projekty na záchranu živočichů nebo podporu místního obyvatelstva v zaostalých oblastech Asie. Jen 27,01% by tento způsob dobrodružného trávení dovolené nezvolilo. Graf č. 10: Byli byste ochotni způsobem dobrodružného trávení své dovolené podpořit projekty na záchranu živočich nebo podporu místního obyv. v zaostalých oblastech Asie?

43

Otázka číslo 11: Nejčastěji cestujete: Respondent měl na výběr ze čtyř možností, ze kterých musel jednu vybrat. Z odpovědí respondentů vyplývá, že nejčastěji cestují automobilem. Tuto možnost zvolilo více jak 50% respondentů. Cestování letadlem zvolilo 22,63%. Další dvě možnosti jsou celkem vyrovnané, vlakem cestuje 13,14% a autobusem 10,22%. Graf č. 11: Nejčastěji cestujete:

Otázka číslo 12: Jaké ubytovací zařízení na dovolené preferujete? Respondent musel zvolit jednu ze šesti nabízených možností. Z grafu vyplývá, že 52 respondentů, což je 37,96% volí penzion nebo apartmán, jako ubytovací zařízení na svoji dovolené. Tři odpovědi byly téměř totožné, ubytování ve stanu zvolilo 17,52%, hotel nižší kategorie do 3* vybralo 16,06% a hotel vyšší kategorie 4* a více zvolilo 13,87%. Ubytování na chatě preferuje pouze 10,22%. Nejméně oblíbenou kategorií dle průzkumu je home stay, který preferuje pouze 4,38%. Graf č. 12: Jaké ubytovací zařízení na dovolené preferujete?

44

Otázka číslo 13: Kolik byste do takové cesty byl/a ochotna investovat? Respondent musel zvolit jednu z pěti nabízených možností. Z grafu vyplývá, že 52 respondentů, což je 37,96% by bylo ochotno do takové cesty investovat 10-20 tis. Kč. Možnost 5-10 tis. Kč zvolilo 35 respondentů. Možnosti nad 30 tis. Kč a mezi 20-30 tis. Kč zvolilo shodně 19 respondentů, což je 13,87%. Možnost do 5 tis. Kč zvolilo pouze 8,76%. Graf č. 13: Kolik byste do takové cesty byl/a ochotna investovat?

Otázka číslo 14: Pohlaví Respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí. Skoro 60% respondentů tvořily ženy, muži zbylých 40,15%. Graf č. 14: Pohlaví

45

Otázka číslo 15: Věk Respondent musel zvolit jednu z nabízených věkových kategorií. Z grafu jasně vyplývá, že mezi respondenty převažovali lidé mezi 25-35 lety, ti z celkové počtu dotazovaných tvořili 46%. Dále pak respondenti ve věku 18-25 let, kterých bylo 31%. Ostatní kategorie už tvořili pouze malé procento respondentů, nejméně jich bylo v kategorii 55 let a více (3%). Graf č. 15: Věk

7. 2. Zhodnocení dotazníkového šetření Cílem dotazníkového šetření bylo zjištění zájmu o specifický druh turistiky, jakým dobrodružná turistika je a ochoty podpořit projekty na záchranu živočichů, přírody nebo podporu místního obyvatelstva v zaostalých oblastech Asie během dobrodružného trávení dovolené. Cíl dotazníkového šetření byl splněn. Dle výsledků z dotazníkového šetření lze usuzovat, že o dobrodružství, dobrodružnou turistiku a aktivity s ní spojené, je zájem, a však téměř polovina respondentů o dobrodružné turistice ještě neslyšela. Dále z výsledků vyplývá, že respondenty lákají exotické destinace, kam patří i Indonésie a že Asie celkově je pro ně lákavou destinací pro výběr dovolené. Největší překvapením bylo zjištění, že respondenti více preferují takzvané cestování na vlastní pěst, což znamená nevyužití služeb cestovní kanceláře a vytvoření si vlastní individuální cesty. Věřím, že tento způsob cestování se bude těšit stále větší oblibě.

46

Největší přínos pro moji práci přineslo zjištění, že většina dotazovaných by byla ochotna během dobrodružného trávení své dovolené podpořit projekty na záchranu přírody, zvířat a místního obyvatelstva a to v zaostalých oblastech Asie. Výše tohoto zájmu je ovšem v rozporu s nejčastěji frekventovanou délkou dovolené, pět až šest dní, protože za tak krátký čas nelze v takto vzdálené destinaci nic pořádného realizovat a na něčem kloudném se podílet. Ochota do dovolené investovat je v rozporu mezi zájmem a možností dovolenou zaplatit. Nejvíce respondentů by bylo ochotno zaplatit za takový druh dovolené mezi deseti až dvaceti tisíci CZK, ale celková cena za dvou až tří týdenní dobrovolnický program Green Life nebo ekoturistiku NP Leuser je 550-650 EUR (cca 14 -17 tis. CZK), přičemž cena nezahrnuje pojištění, očkování, mezinárodní letenku a odletovou taxu z Indonésie. Celková cena je tak vyšší, než 30 tis. CZK. Co se týče projektu Sea Lady, který je spojený s potápěním, jsou ceny vyšší. Sedmi denní program s potápěním na Komodských ostrovech stojí kolem 27 tis. CZK s tím, že cena opět nezahrnuje již zmíněné položky.

47

8. Závěr Cílem této bakalářské práce byla popularizace environmentální turistiky ve vybrané exotické lokalitě v rámci trvale udržitelného rozvoje a zjištění zájmu o takto specifický druh turistiky. Vybranou exotickou lokalitou se stala Indonésie a to nejen pro svoji multikulturnost a rozmanitost, ale především proto, že má obrovský přírodní potenciál, o kterém málo kdo ví. V Indonésii najdeme kus světového dědictví, které, ale kvůli honbě za bohatstvím, doslova protéká nám všem mezi prsty. Měli bychom si uvědomit, že to, co se děje v daleké Indonésii, se týká nás všech a má to vliv na celou planetu Zemi, na které žijeme. Nezavírejme proto oči před nepříjemnými tématy, jako je černý trh se zvířaty, kácení tropického deštného pralesa a drancování podmořského světa. Mezi námi jsou naštěstí lidé, kteří opustili pohodlí domova a opustili Českou Republiku, a kterým to, co se v Indonésii děje, není jedno. Nechtějí dál přihlížet nesmyslnému drancování přírody a krutosti lidí nevážících si bohatství kolem sebe. Proto se rozhodli prostřednictvím různých projektů tuto situaci změnit. Považuji za velice důležité, aby se o jejich práci mluvilo a vědělo a aby se jejich řady dále rozšiřovali. Měla jsem sama možnost poznat některé z nich osobně a jsem za takovou příležitost nesmírně ráda. Díky této práci jsem se sama měla možnost posunout někam dál a najít smysl toho, jakým směrem bych se sama chtěla ubírat. Dovoluji si tvrdit, že cíl mé bakalářské práce se mi povedlo úspěšně splnit. Věřím, že tato práce bude přínosem a vhodným pokladem pro ty, kteří se o tuto problematiku zajímají a touží se o ní dozvědět více a třeba přesvědčí i mnohé čtenáře se zapojit a podpořit tak dobrou věc. Udělat první krok znamená udělat rozhodující krok. „Chránit a neničit dokážeme jen to, co sami známe, máme rádi a rozumíme tomu!“ [37].

48

9. Seznam použitých zdrojů a příloh Internetové zdroje: [1]SEMINARKY

CESTOVNI

RUCH [online].

2005

[cit.

2012-10-14].

Dostupné

z:

http://projekty.nazory.cz/dobrodružná turistika.pdf

[2]Nejlepší destinace pro aktivní dobrodružnou dovolenou | Last minute zájezdy a dovolená u moře 2013 [online]. [cit. 2012-10-15]. Dostupné z: http://www.extradovolena.com/nejlepsidestinace-pro-aktivni-dobrodruznou-dovolenou/

[3]Turismus ve vztahu k přírodě::o. s. Naboso: Vypracováno dle: Pavel, Ehrlich, Alternativní formy cestování a měkký turismus Více zde: http://www.naboso.org/news/alternativni-formycestovani-a-mekky-turismus/ [online].

Brno,

2007

[cit.

2012-10-17].

Dostupné

z:

http://www.naboso.org/news/alternativni-formy-cestovani-a-mekky-turismus/

[5]Ekologické cestování vytlačuje masový turismus – Novinky.cz [online]. 2012 [cit. 2012-1020].

Dostupné

z:

http://www.novinky.cz/cestovani/148044-ekologicke-cestovani-vytlacuje-

masovy-turismus.html

[6]Odpovědné

cestování [online].

2012

[cit.

Dostupné

2012-10-20].

z:

http://www.czechtourism.cz/didakticke-podklady/4-odpovedne-cestovani/

[7]Logo.jpg [online]. 2012 [cit. 2012-10-20]. Dostupné z: http://www.soletasignum.cz/vlajkyshop/image/logo.jpg

[8]Indonésie - Geografie, obyvatelstvo, náboženství - průvodce na Orbion.cz [online]. 2011, 9. 6. 2011 [cit. 2012-10-20]. Dostupné z: http://indonesie.orbion.cz/stat/pruvodce/geografieobyvatelstvo-nabozenstvi-2466/

[9]Státy

podle

rozlohy [online].

2012-2012

[cit.

2012-10-20].

Dostupné

z:

http://www.zemepis.com/rozloha.php

[10]Map-indonesia_m.JPG [online].

[cit.

2012-10-20].

Dostupné

z:

http://www.relaxbali.cz/images/map-indonesia_m.JPG

[11]Seznam států světa podle počtu obyvatel - Wikipedie. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2012, 26. 9. 2012 [cit.

49

Dostupné

2012-10-20].

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_st%C3%A1t%C5%AF_sv%C4%9Bta_podle_po%C4%8Dtu _obyvatel

[12]Indonésie - Počasí - Orbion.cz [online]. 2007-2012 [cit. 2012-10-20]. Dostupné z: http://indonesie.orbion.cz/pocasi/

[13]East Asia & Pacific - World Bank and Environment in Indonesia [online]. 2011 [cit. 2012-1021].

Dostupné

z: http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/EASTASIAPACIFICEXT/0,,cont entMDK:23190529~pagePK:146736~piPK:146830~theSitePK:226301,00.htm

[15]KE

STAŽENÍ [online].

[cit.

Dostupné

2012-11-13].

z:

http://www.adventure-

leuser.com/index.php/cz/ke-stazeni

[16]About PATA [online]. 2010 [cit. 2012-10-22]. Dostupné z: http://www.pata.org/About-PATA [17]Pact-Indonesia

a

Walhi [online].

[cit.

Dostupné

2012-10-22].

z:

http://www.it-

camp.org/ngoDir/infolsm.asp?nama=Pact%20Indonesia

[18]About

Us

»

ekowisata [online].

2011

[cit.

Dostupné

2012-10-22].

z:

http://www.ekowisata.com/about-us/

[19]JEGLÍK, Milan. INDONÉSKÝ SEN (1) - Balijská odysea. Blog - Češi v Asii: blog.iDNES.cz [online].

2010

[cit.

Dostupné

2012-10-22].

z:

http://cesivasii.blog.idnes.cz/c/150248/INDONESKY-SEN-1-Balijska-odysea.html

[20]JEGLÍK,

Milan.

Zelené

peklo.

In: Cesivasii.blog.idnes.cz [online].

Blog

2011

Češi

-

[cit.

v

Asii:

2012-10-28].

blog.iDNES.cz. Dostupné

z:

http://cesivasii.blog.idnes.cz/c/171887/Zelene-peklo.html

[21]JEGLÍK, Milan. Indonéský sen (3) - Dračí muž. Blog - Češi v Asii: blog.iDNES.cz. In: Blog.idnes.cz [online].

2010

[cit.

2012-10-23].

Dostupné

z:

http://cesivasii.blog.idnes.cz/c/152737/Indonesky-sen-3-Draci-muz.html

[22]JEGLÍK, Milan. Indonéský sen (4) - Potápění v Tulambenu. Blog - Češi v Asii: blog.iDNES.cz.

In: Cesivasii.blog.idnes.cz[online].

2010

[cit.

2012-10-24].

Dostupné

z:

http://cesivasii.blog.idnes.cz/c/153906/Indonesky-sen-4-Potapeni-v-Tulambenu.html

[23]JEGLÍK, Milan. Indonéský sen (5) - Další potápění na Bali. Blog - Češi v Asii: blog.iDNES.cz.

In: Cesivasii.blog.idnes.cz[online].

2010

[cit.

2012-10-28].

Dostupné

z:

http://cesivasii.blog.idnes.cz/c/155208/Indonesky-sen-5-Dalsi-potapeni-na-Bali.html

50

[24]JEGLÍK, Milan. Divoký návrat do Indonésie (část první). Blog - Češi v Asii: blog.iDNES.cz. In: Cesivasii.blog.idnes.cz[online].

2011

[cit.

Dostupné

2012-10-28].

z:

http://cesivasii.blog.idnes.cz/c/173389/Divoky-navrat-do-Indonesie-cast-prvni.html

[26]OSTROV NUSA PENIDA | Penida-Diving.cz - Potápění na Bali [online]. 2006 [cit. 2012-1028]. Dostupné z: http://www.penida-diving.com/penida-dive-resort/ostrov

[27]Mezinárodní festival outdoorových filmů: IVO MITÁČEK - ČESKO-INDONÉSKÉ ZÁCHRANNÉ

PROJEKTY [online].

2010

[cit.

2012-11-04].

Dostupné

z:

http://www.outdoorfilms.cz/beseda-8-rocnik-ivo-mitacek.htm

[29]PROJEKT KURA KURA | Penida-Diving.cz - Potápění na Bali [online]. 2011 [cit. 2012-1104]. Dostupné z: http://www.penida-diving.com/dalsi-nabidka/projekt-kura-kura

[30]KURA

KURA.org [online].

2012

[cit.

2012-11-04].

Dostupné

z:

http://www.kurakura.org/projekt/projekt.htm

[31]KE

STAŽENÍ [online].

[cit.

2012-11-13].

Dostupné

z:

http://www.adventure-

leuser.com/index.php/cz/ke-stazeni

[32] AKTUALITY [online]. 2012 [cit. 2012-11-13]. Dostupné z: http://www.adventureleuser.com/index.php/cz/

[33]EKOTURISTIKA [online].

[cit.

2012-11-13].

Dostupné

z:

http://www.adventure-

leuser.com/index.php/cz/ekoturistika

[34]Projekt Sea Lady | SeaLady - potápění v Indonésii [online]. 2008 [cit. 2012-11-13]. Dostupné z: http://www.sealady.eu/cs/projekt-sea-lady/

[35]Komodo – Diving Boat | SeaLady - potápění v Indonésii [online]. 2008 [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://www.sealady.eu/

[36]Šedivá, M. – dobrodružná turistika (výsledky průzkumu), 2012. Dostupné online na http://25087.vyplnto.cz.

[37]PROJEKT NEPZ [online]. 2012 [cit. 2012-11-21]. Dostupné z: http://www.adventureleuser.com/index.php/cz/vychovne-vzdelavaci-projekt-nejbohatsi-ekosystemy-planety-zeme

51

Tištěné zdroje: [4]SORSEN, Brunne a kol. Ecotourism as a way to protect nature. AARHUS : Fysisk institut, 2002. ISBN 87-7785-137-4, s. 10 [14]Lonely Planet Indonésie. Česká Republika: Svojtka&Co., 2011. ISBN 978-80-256-0434-2, s. 77-78

[25]RYVOLOVÁ, Saša. Krok do snů. Lidé a Země (Indonésie). 2007, č. 03. [28]JARONĚK, Richard. Život jako Kura-kura. Lidé a Země. 2006, č. 12.

Přílohy: [1] Plakát “Prales a moře”, přednáška pro základní a střední školy [2] Plakát “Nejbohatší ekosystémy planety Země”, výchovně vzdělávací projekt pro školy

52

č. 1 plakát prales a moře

53

č. 2 plakát nejbohatší ekosystémy planety Země

54