Bezlesí Národního parku Šumava Ochrana bezlesí a jeho management

Bezlesí Národního parku Šumava Ochrana bezlesí a jeho management

Brožurka, kterou držíte v ruce, by ráda přiblížila péči o bezlesí v NP Šumava každému, kdo se na této péči nějakým způsobem podílí či se o tuto problematiku zajímá. Počítá se čtenáři z řad zemědělců, kteří jsou dobře obeznámeni s problematikou financování údržby krajiny, ale již méně se zájmy ochrany přírody, i se čtenáři, zajímajícími se o ochranu přírody, ale méně seznámenými s prostředím zemědělské činnosti. Brožurka vznikla v rámci projektu, jehož cílem bylo připravit návrhy optimálních managementů pro bezlesí. Ráda by ukázala způsob, jakým vznikají návrhy na využití krajiny, a přinesla odpověď na otázky, proč chceme, aby se někde dělalo zrovna to, co požadujeme, a to daným způsobem. Snaží se vysvětlit, jaké důvody stojí za těmito požadavky, a ukázat vám hodnoty, kterých si ochrana přírody cení, a co je zapotřebí proto, abychom se z nich mohli všichni těšit i nadále.

Vydala Správa NP a CHKO Šumava za finanční podpory Ministerstva životního prostředí v rámci Resortního programu výzkumu a vývoje (projekt VaV-SM/2/23/04 "Návrh managementu druhotného bezlesí na území Národního parku Šumava a hodnocení vlivu vybraných způsobů hospodaření").

Autoři textu: Veronika Horváthová, Libor Ekrt, Milan Skolek Autoři fotografií: Libor Ekrt, Veronika Horváthová, Vladimír Krtouš, Daniela Steinbachová Mapa: GIS NP Šumava (Radek Střeleček) Návrh optimálního managementu enklávy Knížecí Pláně: GIS NP Šumava (Radek Střeleček) Foto na přední obálce: Šetrná pastva ovcí na vřesovišti (V. Horváthová) Chrastavec rolní a vřetenuška komonicová (L. Ekrt) Foto na vnitřní přední obálce: Prameniště v mezofilní louce porostlé druhy z vlhkých luk a mokřadů (V. Horváthová) Mokřad v kosené louce (V. Horváthová) Mokřadní společenstvo se suchopýrem pochvatým (D. Steinbachová) Foto na vnitřní zadní obálce: Krátkostébelná květnatá louka a keříčkovitá vegetace na kamenném snosu (V. Horváthová) Pupava bezlodyžná a hadí mord nízký - druhy krátkostébelných trávníků (L. Ekrt) Foto na zadní obálce: Hořeček mnohotvarý český - kriticky ohrožený druh pastvin, prioritní druh soustavy Natura 2000 (L. Ekrt) Text publikace je k dispozici na stránkách NP a CHKO Šumava (www.npsumava.cz). Doporučená citace: HORVÁTHOVÁ V., EKRT L. & SKOLEK M. (2007): Bezlesí Národního parku Šumava - Ochrana bezlesí a jeho management. - Správa NP a CHKO Šumava, Vimperk, 52 pp.

Tisk: Tiskárna FOP Černá v Pošumaví Náklad: 500 ks

© Správa NP a CHKO Šumava 2007 ISBN 978-80-239-9566-4

Obsah Část 1. O bezlesí, Šumavě a ochraně přírody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Tam, kde není les . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Národní park Šumava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Společenstva, stanoviště a bitopy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Co je důležité chránit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Soustava Natura 2000 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Část 2. O managementech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Managementy a jejich navrhování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Co dále patří k managementu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Speciální managementy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zemědělské hospodaření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

17 17 21 23 25

Část 3. O hospodaření v NP a o dotacích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Zemědělství v NP Šumava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Zemědělská půda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Zemědělství a dotace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 PRV: Osa II Zlepšování životního prostředí a krajiny . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Ošetřování travních porostů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Internetové zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

Část 1.

O bezlesí, Šumavě a ochraně přírody


Tam, kde není les O místech v krajině, kde neroste zapojený les, hovoříme jako o bezlesí. A tak jako les nejsou jen stromy, bezlesí zase není jen plocha bez stromů. Jaké je bezlesí? Je pestré a různorodé. Z velké části ho opravdu tvoří místa bez stromů. Ale také k němu patří tzv. rozptýlená zeleň - všechno to křoví a roští, stromy osamělé i ve skupinách, háje a aleje, stromořadí podél cest, vrby a olše podél potoka, i nálety mladých stromků. Ale v bezlesí vládnou především byliny. Většinou si představíme travnatá společenstva - louky. Ale patří sem i vysoký rákos podél vody, kopřivy v příkopu, blatouchy na prameništi a další. V NP Šumava však mají byliny, vytvářející charakter bezlesí, velkou konkurenci. Jsou jí rašeliníky a mechy na rozlehlých šumavských slatích. I rašeliniště patří do bezlesí, stejně tak, budeme-li důslední, i veškerá voda v potocích, řekách a říčkách i v ledovcových jezerech. A také holé plochy kamenů a balvanů označované jako kamenná moře. Je to však bezlesí zcela jiného charakteru. Nikdo z nás asi nečeká, že na místech, jako jsou vodní toky, silně podmáčená rašeliniště, holé kamenité plochy či skály, by se stromům nějak zvláště dařilo, natož aby zde vytvořily vzrostlý les. Na těchto místech se dřevinám prostě nelíbí. Občas se sice stane, že se tu a tam nějaká uchytí, ale většinou pak bojuje o svou existenci s nepřízní okolí, jako je nedostatek či nadbytek vody, nedostatek půdy a s ním související nedostatek živin, přílišné vystavení povětrnostním vlivům apod. Tato místa, kde se dřevinám přirozeně nelíbí a kde se pravděpodobně od poslední doby ledové nikdy ve větší míře nevyskytovaly, označujeme jako bezlesí primární. Primární bezlesí v krajině často představuje vzpomínku na doby dávno minulé a je útočištěm pro zbytek druhů, které se na něm drží už od dávných dob. V dnešní krajině je ho poskrovnu a je jejím cenným obohacením. Těch

4

Část 1.


extrémních míst přece jen není tolik a velkou část z nich představovala podmáčená stanoviště. Ta však velmi utrpěla vlivem lidí, kteří zavčasu nedocenili význam mokřadů v krajině a odvodňovali je, aby získali další produkční půdu. Rozsáhlejší komplexy se dochovaly především v odlehlejších horských oblastech a Šumava mezi nimi patří k těm nejvýznamnějším. Primární bezlesí nevyžaduje velkou péči ze strany člověka, udržuje se jakoby samo. Ale samo v prostoru neexistuje, má vazby na širší okolí a má-li zůstat cenným dědictvím, potřebuje, abychom především nepřipouštěli vlivy, které by ho mohly poškodit.

Primární bezlesí - Přední Mlynářská slať (L. Ekrt)

Většinu bezlesí v krajině však představuje tzv. sekundární bezlesí. Nazývá se i bezlesím kulturním, protože stejně jako mnohé stavební památky či umělecká díla i ono je výsledkem lidské činnosti. A pokud je toto dílo zdařilé, zaslouží si svoji ochranu stejně jako ostatní kulturní díla. Sekundární bezlesí vzniklo na úkor lesa, a pokud se o něj nepečuje, má les tendenci se zase vracet. Aby však nedocházelo k jeho znehodnocení, aby si udrželo svoji jedinečnost a cenu, pro kterou si zaslouží ochranu, je zapotřebí o něj pečovat správným způsobem.

5

Část 1.


Národní park Šumava NP Šumava chrání území představující středoevropskou horskou krajinu. K nejcennějším přírodním společenstvům zde patří zejména rašeliniště, zbytky pralesovitých porostů horských lesů a ledovcová jezera. Charakteristický ráz však Šumavě dává prolínání míst jen málo ovlivněných člověkem s krajinou člověkem utvářenou. NP Šumava byl vyhlášen roku 1991 na části tehdejší CHKO Šumava.1) Současná CHKO jej obklopuje směrem do vnitrozemí. NP společně s CHKO tvoří většinu rozlohy území zapsaného na seznamu UNESCO jako Biosférická rezervace Šumava. Oblast je rovněž součástí evropské soustavy NATURA 2000. Území NP a CHKO mají dále statut CHOPAV (chráněné oblasti přirozené akumulace vod) na ochranu vodních poměrů a vodních zdrojů.1)

Přehledová mapa s územím NP, CHKO a EVL Šumava 1) Nařízením vlády č. 163/1991 Sb. 2) § 28 zákona č. 254/2001 Sb.,ve znění pozdějších předpisů

6

Část 1.


Trocha čísel NP se rozkládá na území dvou krajů - Jihočeského (okresy Prachatice a Český Krumlov) a Plzeňského (okres Klatovy). V NP se nalézá nebo do něj různou měrou zasahuje území 22 obcí (67 katastrálních území). Celková výměra NP je 68 064 ha. Většinu tohoto území tvoří lesní porosty. Podle parcelního vymezení zabírají nelesní pozemky (zemědělské pozemky, vodní plochy a toky, ostatní plochy a zastavěné pozemky) 13 880 ha, tedy asi 20% celkové rozlohy. Pro účely této brožury jsou podstatné zemědělské pozemky (5 868 ha) a ostatní plochy (6 849 ha; řadí se k nim např. komunikace nebo mnohé pozemky v bývalém VVP Dobrá Voda). Podle LPIS3) je zemědělsky obhospodařováno cca 5 900 ha.

Společenstva, stanoviště a biotopy Tato brožurka se snaží vyhýbat odborným pojmům, ale ne vše je možné opsat jinými slovy, a tak několika odborným termínům neunikneme. Některé z nich budou vysvětlené přímo v textu, několik dalších se snažíme vysvětlit na následujících řádkách. Společenstvo - tímto slovem označujeme skupinu druhů, které lze nalézt společně v nějakém prostoru. Pro bezlesí jsou zásadním společenstvem především louky. Společenstva luk tvoří rostliny, které na nich rostou, živočichové, kteří tam žijí, živí se a ukrývají, veškerý život nalézající se v půdě, houby i mikroorganismy. Co patří ke společenstvu konkrétní louky, lze vymezit například rozsahem vegetace stejného charakteru. V témže prostoru se totiž může nalézat například prameniště. Rostlinné druhy, které rostou na suché louce, budou jiné než ty, které porostou na mokrém prameništi. Žijí totiž na jiných stanovištích. Stanovištěm se označují neživé podmínky v místě výskytu nějakého organismu, třeba typ půdy, vlastnosti vody či charakter klimatu. Na stejných stanovištích bývají obvykle stejná společenstva. Biotop - to je prostředí zahrnující živé i neživé faktory, ve kterém se vyskytuje určité společenstvo. 3) Evidence využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů - podrobněji je rozebraná v kapitole Zemědělská půda

7

Část 1.


Společenstva mívají různý počet druhů, což závisí na vlastnostech biotopu, například na tom, kolik může nabídnout živin či potravy. Druhově bohatá společenstva bývají ta, která se nacházejí na přechodu různých prostředí, např. louky a lesa. Žijí zde totiž jak luční, tak lesní druhy a navíc ještě druhy, které jsou vázány pouze na tento přechod a jeho specifické podmínky.

Biotopy šumavského bezlesí Pro bezlesí Šumavy jsou významné zejména biotopy luční a mokřadní, doplněné biotopy vodními (řeky, potoky) a křovinnými. Každý typ biotopů může mít několik různých podob na základě mírně odlišných podmínek, které vedou k tomu, že se na nich vytvoří trochu jiná společenstva. Společenstva můžeme řadit do různých kategorií. Nadále se budeme zabývat rostlinnými společenstvy, protože k popisu krajiny jsou nejvhodnější. Rostliny mají oproti živočichům tu výhodu, že se neschovávají a nikam nám neutíkají, takže je mnohem snazší je zaznamenat. Proto se při popisu krajiny často vychází z vegetace. Odborné členění vegetace má vypracovaný celý hierarchický systém se závaznými pravidly. Podobá se systému, podle kterého členíme rostliny a živočichy. Společenstva i biotopy nejsou v terénu vždy snadno rozpoznatelná. Navzájem se prolínají nebo jedno přechází v druhé a vytvářejí tzv. mozaiky nebo přechody. Skupiny a typy porostů uváděné níže nejsou nijak odborně definované. Spíše se snažíme o rozlišení různých skupin vegetace na základě jejich charakteristických a snadno rozpoznatelných vlastností či prvků. Luční společenstva Určitě jste si sami všimli, že existují různé typy luk. Je jich docela hodně, ale základní představu nám o nich mohou dát i následující skupiny. Vlhké louky Navazují na mokřady, prameniště nebo se nalézají v nivách vodních toků. Mívají vyšší hladinu podzemní vody, ta však nedosahuje až na povrch. Mísí se na nich druhy mokřadů i druhy sušších luk. Nalezneme na nich mrkvovitou rostlinu děhel lesní, rdesno hadí kořen, pcháč bahenní a pcháč různolistý, čertkus luční, z mokřadů sem zasahují různé ostřice, kozlík dvoudomý nebo některé orchideje.

8

Část 1.


Vlhká louka (V. Horváthová)

Mezofilní louky Tak se označují louky se středním obsahem živin a střední hladinou podzemní vody. Mají mnoho podob, často se označují podle výrazného druhu, který v nich dominuje. Na Šumavě se pochopitelně vyskytují horské typy těchto luk. Kvetou na nich třezalka skvrnitá, knotovka červená, zvonečník černý, jestřábník oranžový, kopretiny či zvonky. Krátkostébelné louky či krátkostébelné trávníky Patří k biotopům s nižším obsahem živin (nazývají se oligotrofní) a jsou většinou spíše suššího charakteru. Mohou být druhově bohaté s množstvím květin, jako je mateřídouška vejčitá, vítod obecný, hvozdík kropenatý, světlík lékařský, nebo naopak druhově zcela chudé. To jsou zejména smilkové trávníky, porosty, v nichž dominují trsy nízké trávy smilky tuhé. Tento nepříliš pohostinný biotop je však domovem význačných druhů, jako je prha arnika, vzácná orchidej běloprstka bělavá či drobné kapradiny vratičky. Smilka tuhá - charakteristický druh živinami chudých trávníků (L. Ekrt)

9

Část 1.


Keříčkovitá společenstva Biotopy společenstev tvořených keříky bývají chudé na živiny a nalezneme je jak "v mokru" tak "v suchu". Porosty keříků se většinou nalézají v mozaice s dalšími společenstvy jejich stanovišť. Hojná jsou společenstva s brusnicemi. Zejména na rašeliništích vytváří porosty brusnice vlochyně. Ta je méně známá než její lidmi oblíbené příbuzné brusnice borůvka a brusnice brusinka. Ty porůstají především suchá kamenitá místa, od skalek po člověkem vytvořené kamenné snosy, nebo mělké chudé půdy, kde rostou v mozaice s krátkostébelnými trávníky. Na obdobných místech se hojně vyskytuje i vřes obecný, dominantní prvek vřesovišť biotopů s nízkým počtem druhů, ale velkým půvabem. Keříky na něm doprovází smilkové porosty a místy i zajímavá společenstva lišejníků. Mokřadní společenstva Stejně jako lučních společenstev je i mokřadů velmi mnoho typů. Často je obtížné říci, zda patří k bezlesí přirozenému nebo kulturnímu. Jejich typ a charakter většinou udává rostlina, která jim dominuje. Podle toho se dají dělit třeba na ostřicová společenstva (charakteristické jsou pro ně ostřice, rostliny vzdáleně připomínající trávy) nebo suchopýrová společenstva (jejich charakter je dán zejména trsy suchopýru pochvatého). Porosty skřípiny lesní a porosty tužebníku jilmového patří k vysokobylinným společenstvům. Vzhledem k jejich kompaktnímu charakteru do nich pronikne jen málo jiných druhů. Zarůstají i neudržované vlhké louky. K mokřadům pochopitelně patří i rašeliniště. I těch existuje několik typů. Podmáčené a rašelinné louky pak představují přechod od mokřadních společenstev ke společenstvům lučním. Hostí řadu významných a chráněných druhů, jako je například pleška stopkatá či rozchodník huňatý. Křovinná společenstva Na Šumavě jsou nejčastější mokřadní vrbiny. Jak už jejich název napovídá, nalézají se na podmáčených místech v mozaice s mokřadními společenstvy. Tavolníkové porosty jsou tvořeny keřem tavolníkem vrbolistým. Jeho porosty jsou charakteristické zejména pro nivu Vltavy, kde patří k břehovým společenstvům lemujícím tok řeky. Spíše ojediněle při okraji NP se objevují porosty lísky obecné s teplomilnějšími druhy bylin v podrostu. Společenstva nelesních enkláv představují hlavní zdroj druhové bohatosti šumavské flóry. Na nelesní biotopy je vázána většina významných, ohrožených a chráněných druhů rostlin na Šumavě.

10

Část 1.


Stav biotopů a společenstev U biotopů a následně i společenstev může vlivem různých faktorů docházet ke změnám. Na místech biotopů kulturního bezlesí, nejsou-li nijak ovlivňovány, vzniká v našich podmínkách po nějaké době v naprosté většině případů les. Proces postupné změny jednoho společenstva ve druhé se nazývá sukcese. Zarůstání neudržovaných míst dřevinami je jeden z nejznámějších a nejsnáze vnímatelných příkladů tohoto děje. Proto mluví-li se o sukcesi, je tím obvykle míněna přechodná fáze mezi bezlesím a lesem.

Sukcese dřevin na dopadové ploše v bývalém VVP Dobrá Voda (L. Ekrt)

Velkou přírodovědnou hodnotu mají společenstva, u kterých neproběhly změny, které vnímáme jako nežádoucí, tj. nedošlo u nich k degradaci. Tato společenstva označujeme jako zachovalá. Cílem ochrany přírody je mít pokud možno co nejvíc biotopů a společenstev v zachovalém stavu (tedy v žádném smyslu nedegradovaných). Degradace se totiž projevuje změnou druhového složení (obvykle ochuzením), zpravidla spojenou s ústupem citlivějších vzácnějších druhů a naopak rozšířením druhů odolnějších, a tedy i běžnějších a pro ochranu přírody ne tak cenných. K degradaci může dojít vlivem přirozeného procesu, jako je sukcese, ale často je vyvolaná lidskou činností. Mokřadní biotopy nejčastěji degradují, pokud dojde ke změně vodních poměrů např. v důsledku odvodnění, nebo

11

Část 1.


k jejich eutrofizaci (nadměrnému přísunu živin) splachy z okolí. V případě luk dochází často k degradaci vlivem zemědělských postupů vnímaných ochranou přírody jako nežádoucí (např. hnojení, rozorávání travních porostů, dosévání kulturních druhů trav). Cenná louka z hlediska ochrany přírody totiž vypadá jinak než porost oceňovaný zemědělcem. Zemědělec preferuje produkčnější porosty poskytující mu dostatek dobře stravitelné píce pro hospodářská zvířata. Z jeho pohledu louka degraduje, mizí-li trávy poskytující vysoký výnos. Oproti tomu ochranu přírody výnos porostu příliš nezajímá, váží si především přínosu společenstva k rozmanitosti v krajině. Louky degradují i upuštěním od obhospodařování. Chybějící péče vede k rozšíření druhů vytvářejících porosty bez větší ochranářské hodnoty. Na území Šumavy lze často spatřit velmi jednotvárné porosty s dominancí ostřice třeslicovité ("cábrny") či metlice trstnaté. Společenstva mohou degradovat i v důsledku pronikání invazních rostlin, které mění jejich původní druhové složení. Je to jev, který může mít dalekosáhlé negativní důsledky.

Vsuvka o invazních rostlinách Vlivem člověka došlo v krajině k rozšíření nepůvodních rostlinných druhů. Jako invazní jsou označovány druhy, které se v novém prostředí úspěšně uchytily a šíří se velmi rychle na další stanoviště. Šumava zatím naštěstí není územím, které by bylo nějak zásadně invazemi nepůvodních rostlinných druhů zasaženo, ale zcela ušetřena jich nebyla. U řady těchto druhů proběhla jejich invazní vlna již v minulosti a dnes je lze běžně nalézt právě na bezlesých biotopech ve volné krajině. K jejich dalšímu výraznému šíření dnes již zpravidla nedochází. Na Šumavě lze z takovýchto druhů nalézt například vrbovku žláznatou a kejklířku skvrnitou na vlhkých loukách a prameništích nebo severoamerickou sítinu tenkou podél cest. Tyto druhy naštěstí nepředstavují na území NP zásadní problém z hlediska ochrany přírody, jejich likvidace by totiž byla většinou prakticky nemožná. Mezi druhy, jejichž invazní šíření na Šumavě hraje významnější roli, patří lupina mnoholistá. Lupina se na řadě lokalit šíří velmi rychle podél komunikací a na stanovištích s narušeným povrchem, místy proniká i do lučních porostů. Je schopná řadu lučních porostů v případě jejich neobhospodařování zcela zarůst. Navíc obohacuje půdu o dusík, protože jako bobovitá rostlina dovede pomocí symbiotických bakterií v kořenových hlízkách fixovat

12

Část 1.


vzdušný dusík a přeměňovat jej v dusíkaté sloučeniny. Na takovýchto úživných místech se pak snadno uchycují a šíří druhy ruderálních4) společenstev jako kopřiva dvoudomá či kerblík lesní a původní luční společenstvo zaniká. Další druhy, které mohou na Šumavě představovat nebezpečí, jsou netýkavka žláznatá a bolševník velkolepý. Naštěstí zatím mají pouze lokální výskyty a jsou pod kontrolou Správy.

Příčiny současného stavu nelesních biotopů na Šumavě Současný stav biotopů na Šumavě je ovlivněn zejména tím, co se na území dělo v průběhu druhé poloviny 20. století. Historické události a společenské změny vedly k řadě jevů, díky kterým se změnil vzhled krajiny i stav přírody. Původní krajina byla mozaikou lesa, míst, kterým se člověk vyhýbal, a kulturního bezlesí rozmanitě obhospodařovaného různými hospodáři, dle jejich potřeby a možností. Využívána byla i místa a porosty dnes pro zemědělce zcela nezajímavé. Po 2. světové válce došlo k vysídlení převážné části celého příhraničního regionu Šumavy. Následným vytvořením hraničního pásma a VVP Dobrá Voda byla dosud zemědělsky využívaná krajina z velké části ponechaná ladem a docházelo zde vlivem neobhospodařování k degradaci travinných porostů. Na mnoha plochách došlo k rozvoji přirozené sukcese dřevin, která vedla ke vzniku dnes již mnohde zapojených porostů. Výjimkou byla místa, kde většímu rozvoji sukcese bránila činnost armády. Na území NP hospodařily většinou Státní statky a Vojenské lesy a statky. Místy docházelo k zavádění intenzivních zemědělských technologií: rozvíjel se velkokapacitní chov skotu, louky a pole byly intenzivně hnojeny, docházelo k dosévání kulturních5) druhů trav do lučních porostů, původní parcely byly zceleny a mnohé krajinné prvky zrušeny, velkoplošně se odvodňovalo. Nejvíce poznamenané biotopy se dnes nacházejí zejména při hranici

4) Ruderální nebo-li rumištní se nazývá vegetace, která se samovolně vyskytuje na stanovištích vytvořených nebo silně ovlivněných člověkem, obvykle v blízkosti lidských sídel (např. skládky, nádraží, neupravené plochy). Tato místa mívají půdu hodně bohatou na dusík. 5) Jako kulturní se označují druhy záměrně pěstované. V tomto případě jde o trávy poskytující vysoký výnos píce, patří k nim např. bojínek luční, psárka luční či srha říznačka.

13

Část 1.


NP s CHKO a v blízkosti obcí. Porosty, které se na těchto místech dnes nacházejí, nemají příliš velkou přírodovědnou hodnotu. V devadesátých letech došlo ke společenským změnám, které vedly ke zrušení hraničního pásma, posléze i VVP a odchodu armády. Změny se nevyhnuly ani zemědělskému sektoru. Velké zemědělské podniky se rozpadly, část pozemků zůstala ladem a znovu se tak místy nastartovaly procesy sukcese a degradace. Zbylé pozemky, vhodné k obhospodařování, začaly být využívány nově vzniklými zemědělskými subjekty.

Co je důležité chránit Asi všichni vědí, že existují chránění živočichové a chráněné rostliny. A tuší, že chránění jsou proto, že jejich existence je ohrožena tím, že jich na světě, nebo alespoň v naší krajině, není mnoho. Důvodů, proč je tomu tak, je povícero. Jsou druhy, které jsou přirozeně vzácné. Některé z nich jsou v dnešní krajině už jen pozůstatkem z dob minulých, kdy dnešní krajina a podmínky v ní byly zcela jiné. Mluvíme o nich jako o reliktech, na našem území především o reliktech doby ledové (glaciálních reliktech). Na Šumavě k nim patří například vodní rostliny šídlatka jezerní a šídlatka ostnovýtrusá z ledovcových jezer nebo drobná dřevina bříza zakrslá. Jiné druhy se vyvinuly na menším území (ve světovém měřítku) a ve větší míře se z něj nerozšířily. Jsou charakteristické pouze pro danou oblast. Ty nazýváme endemity. Na Šumavě je to např. hořeček mnohotvarý český, který se vyskytuje pouze na území Českého masivu, nebo zvonečník černý, který je endemitem Českoněmeckého masivu. Jedinců těchto druhů je přirozeně méně. Díky tomu jsou i zranitelnější vůči vlivům, které způsobily, že dnes jsou ohrožené i druhy dříve se vyskytující hojněji. Za velkou částí těchto vlivů stojí člověk. V současné době a v naší části světa již obvykle neohrožuje druhy přímo např. cílenou likvidací nebo přílišným využíváním, jeho vliv je spíše nepřímý - lidská činnost přináší mnoha organismům ztrátu vhodných životních podmínek. Mnoho druhů, a nejenom těch chráněných, dnes ubývá, protože ztrácejí své domovy - mizí jejich stanoviště, zhoršují se vlastnosti prostředí, které potřebují ke svému životu. Pokud je chceme v našem prostředí zachovat, musíme jim dát v krajině prostor, kde mohou žít. A protože druhů je mnoho

14

Část 1.


a mají různé nároky a požadavky, je nutné nabídnout jim i větší spektrum potenciálních domovů s vhodnými vlastnostmi. Odborně mluvíme o biodiverzitě. Biodiverzita úzce souvisí s počtem druhů. Nicméně nejde jen o jednoduchou přímou úměru: čím více druhů, tím větší biodiverzita, a tím "lepší" biotop. Jsou biotopy, které jsou na druhy přirozeně chudé. Velmi často je však obývají druhy, které se jinde nevyskytují. V širším měřítku tak obohacují území. Například seznam druhů žijících v ledovcovém Plešném jezeru by byl při porovnání se seznamem druhů žijících v Lipenské přehradě asi o dost kratší, ale určitě na něm budou druhy, které bychom jen tak jinde nenašli, třeba již zmiňovaná šídlatka ostnovýtrusá. Pokud je tedy v krajině mnoho zachovalých míst s různým charakterem, je v ní zpravidla i vyšší biodiverzita. Četnost různých biotopů tak může ukazovat na míru biodiverzity v území. Tam, kde je mnoho různorodých stanovišť, je i věší pravděpodobnost, že některá z nich budou vyhovovat i ohroženým druhům. Jinými slovy, pokud chceme v území udržet ohrožené druhy, je vhodné podporovat celkovou biodiverzitu a pozitivní vlivy, které za ní stojí. A protože některé druhy a jejich domovy ubývají ve velkém, byla vyhlášená soustava Natura 2000 za účelem ochránit to, co je ohroženo v celé Evropě.

Soustava Natura 2000 Natura 2000 je soustava chráněných území evropského významu. Jak tato soustava vznikla? Členské státy EU mají povinnost včlenit do své legislativy dvě směrnice týkající se ochrany přírody a krajiny -směrnici o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích)6) a směrnici o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích).7) Směrnice o ptácích požaduje ochranu pro všechny druhy ptáků přirozeně se vyskytující v přírodě. V její příloze jsou pak uvedeny druhy, kterým musí být věnována speciální pozornost s cílem zajistit jejich přežití. Pro jejich ochranu jsou členskými státy EU vyhlašována tzv. Ptačí území. Směrnice o stanovištích pak obsahuje přílohu, v níž jsou uvedeny druhy a typy přírodních stanovišť, 6) Směrnice 79/409/EHS 7) Směrnice 92/43/EHS

15

Část 1.


které jsou považovány za evropsky významné, část z nich je navíc ještě označena jako prioritní. K ochraně těchto prioritních druhů a stanovišť jsou pak vyhlašovány Evropsky významné lokality (EVL). Jsou to oblasti, kde je zvýšený výskyt zájmových druhů a zachovalých přírodních stanovišť. Návrh území připadající v úvahu jako EVL, tzv. národní seznam, byl zaslán do Bruselu. Ne vše z tohoto seznamu nakonec obdrží od Komise statut EVL a dostane se na evropský seznam. Nicméně i nevybrané lokality jsou významné v národní měřítku a zaslouží si patřičnou ochranu. Na navržených územích platí tzv. předběžná ochrana, omezeny jsou činnosti, které by mohly poškodit předmět ochrany daných lokalit. Plány a projekty, které by mohly mít vliv na území Natura 2000, podléhají speciálnímu hodnocení.

O Šumavě a soustavě Natura 2000 Ptačí oblast Šumava byla vyhlášena v roce 20048) a předmětem ochrany jsou následující druhy ptáků: tetřev hlušec, tetřívek obecný, jeřábek lesní, čáp černý, chřástal polní, kulíšek nejmenší, sýc rousný, datel černý a datlík tříprstý. Dále je na Šumavě zaznamenán výskyt dalších 20 evropsky významných ptáků. Navržená EVL Šumava je s téměř 172 tisíci ha největší EVL na území ČR. Vnější hranice byla stanovena tak, aby bylo zaručeno dostatečně velké teritorium pro jeden evropsky významný druh - rysa ostrovida. V rámci této velké oblasti jsou pak území s chráněnými stanovišti, k nimž patří dochované komplexy rašeliništních a mokřadních biotopů, pralesovité lesní porosty i druhově bohaté porosty sekundárního bezlesí a území s výskytem dalších evropsky významných živočichů, kterými jsou: střevlík Ménetriesův (prioritní druh), perlorodka říční, mihule potoční, vranka obecná, vydra říční, netopýr velký a vrápenec malý. Prioritní evropsky významnou rostlinou Šumavy je již zmiňovaný hořeček mnohotvárný český.

8) Nařízením vlády č. 681/2004 Sb.

16

Část 2.

O managementech

O managementech

Managementy a jejich navrhování Ochrana přírody a krajiny používá slovo management k označení celkové řízené péče o území nebo k označení způsobu údržby konkrétní lokality. Obecně je cílem této péče, aby zůstaly zachovány přírodovědné hodnoty území, docházelo ke zlepšování stavu krajiny i konkrétních stanovišť a ke zvyšování biodiverzity. Naopak omezováním nežádoucích aktivit se snaží bránit zhoršování stavu přírody. K hlavním cílům managementu bezlesí v NP Šumava patří zachovat celkovou biodiverzitu na úrovni stanovišť i druhů a udržet rozsah současného bezlesí. Zvláštní pozornost je věnována především cenným druhům, biotopům a lokalitám, ale stranou nezůstává ani zbytek krajiny.

Návrhy optimálních managementů Návrhy optimálních managementů jsou v NP Šumava vypracovávány k ujasnění si cílů, potřeb jednotlivých předmětů zájmu ochrany přírody i k ujasnění si optimálního postupu při péči o lokality. Primární je pro ně stanovisko ochranářské, nicméně při procesu vytváření návrhů se přihlíží i k věcným záležitostem, jako je izolovanost lokality, její přístupnost zemědělskou mechanizací apod. Ne vždy však musel být charakter lokality odhadnut správně, proto není vyloučená úprava návrhů třeba na základě praktické zkušenosti hospodařícího zemědělce. Návrhy jsou vytvářeny pro celé enklávy, které představují větší území s víceméně obdobným charakterem. Dochází u nich tedy k určitému zkreslení či zjednodušení s ohledem na měřítko mapových výstupů. Nejsou v nich zachyceny veškeré detaily. Při stanovování reálného managementu pak dochází k odchylkám vůči návrhům optimálního managementu na základě podrobného terénního průzkumu.

17

Část 2.

O managementech

Jak se stanovují managementy? V první řadě je zapotřebí základní podklad, ze kterého se bude vycházet. V našem případě je to vegetační mapa. Vegetace je velmi dobrým ukazatelem podmínek prostředí. Podle rostlin poznáte, jak velké množství živin je na lokalitě k dispozici, jaké jsou tam vodní poměry, svítí-li na ni slunce hodně či málo, částečně i to, co se na daném místě dělo v minulosti. Pro stanovování managementu je důležitý zejména obsah živin a vodní režim na lokalitě. Proto společenstva rostlin dělíme do skupin podle toho, jak mokro či sucho je na stanovištích, kde rostou, a kolik je na těchto místech k dispozici živin. Tyto skupiny mají přibližně stejné požadavky na hospodaření přímo na místě i ve svém okolí. Dalším důležitým faktorem je to, převažuje-li na lokalitě stále ještě bylinný porost, nebo jestli se celkový charakter lokality již výrazněji neblíží lesu. I to nám řekne vegetační mapa. Na základě charakteru lokalit s přihlédnutím k dalším faktorům a zájmům Správy se bezlesí rozdělí na místa, která nepřipadají v úvahu pro běžné zemědělské hospodaření, a na místa, kde hospodařit lze.

Proč někde není možné běžné zemědělské hospodaření? Jednak to nemusí dovolovat přirozené podmínky. To se týká především mokrých biotopů (mokřady, rašeliniště). Dále se pak může jednat o místa, kde to z pohledu ochrany přírody není žádoucí nebo si to Správa z nějakého důvodu nepřeje. Jedná se především o pozemky v 1. zónách NP, dále o místa s výskytem velmi ohrožených druhů nebo společenstev se speciálními nároky (obvykle na ruční seč), oblasti, u kterých je zájem ponechat je samovolným procesům. Mohou zde být i další důvody. Například v bývalém VVP Dobrá Voda není možné hospodaření na některých plochách z důvodu možnosti výskytu nevybuchlé munice. Dopadová plocha v bývalém VVP Dobrá Voda (L. Ekrt)

18

Část 2.

O managementech

Pozemky, které nejsou určené k hospodaření, se dále rozdělí na ty, co se ponechají ladem a na ty, které vyžadují zvláštní údržbu - tzv. speciální management, který představuje individuální přístup k vybraným lokalitám. Pozemkům, kde je potřebná údržba, je pak navržen vhodný management, který se odvíjí od toho, v jakém stavu je konkrétní lokalita, jaký je na ní biotop a čeho chceme na daném místě dosáhnout. Navrhované managementy se zakreslují do ortofotomap (letecký snímek s určitým měřítkem). K zákresu patří i tabulka, ve které je možné navrhovaný management dle potřeby dále upřesnit. Navržené managementy jsou předmětem dalšího projednávání, v současné době v rámci Správy.

Legenda k návrhům optimálních managementů s používanými kategoriemi

Biotopy a péče o ně Každý typ biotopu má různé nároky na potřebu péče. Některé se neobejdou bez častějšího a pravidelného ošetřování, jiné vyžadují zásahy jen příležitostně. Některé typy ke své existenci lidskou péči ani nepotřebují, stačí jim zachování současných podmínek a vazeb na širší okolí. Při navrhování managementu se vychází z obecných potřeb jednotlivých biotopů. Pro vlhké louky je vhodná seč. Některé typy přecházející v sušší louky lze po seči následně i přepásat, lépe však nepravidelně. Porosty není vhodné hnojit.

19

Část 2.

O managementech

Horské mezofilní louky je dobré udržovat sečí nebo sečí s následnou pastvou. Je na nich možná i samotná pastva v případě, že nám nevadí změna společenstva, která bývá jejím důsledkem. Tyto porosty lze příležitostně hnojit, ale s větším časovým odstupem, který může být třeba i 10 let. Krátkostébelné porosty lze udržovat dle jejich charakteru sečí, sečí s následným přepasením i samotnou pastvou, a to především ovcí. Některé typy trávníků potřebují pouze občasné ošetření. Místy se na stanovištích krátkostébelných trávníků objevuje jalovec obecný, světlomilný druh bývalých pastvin. V případě zarůstání lokality je vhodné udržovat mu potřebný prostor. Horská vřesoviště nalézající se v mozaice s krátkostébelnými porosty je vhodné udržovat občasnou pastvou a odstraňováním náletu dřevin. Vhodná péče o mokřady závisí na jejich charakteru. Nebývá nutné provádět ji každoročně, někdy je to i nežádoucí. Častější péči potřebují podmáčené a rašelinné louky. Kromě ruční seče to bývá i příležitostné odstranění náletu. Typy přirozeného charakteru údržbu vyloženě nepotřebují, ochranu před nežádoucími vlivy však ano. Mokřady jsou citlivé na změnu vodních poměrů a na přísun živin (zejména oligotrofní typy). Patří k obecně ohroženým biotopům a je jim věnována speciální pozornost. Problematické jsou opuštěné louky zarostlé dominantními druhy ostřicí třeslicovitou ("cábrnou") a metlicí trstnatou. Tyto porosty nejsou příliš cenné z hlediska ochranářského ani zemědělského. Jejich charakter je takový, že znesnadňují nebo zcela znemožňují údržbu sečí, přičemž k pastvě se nehodí. Dobytek tyto druhy spásá jen velmi omezeně, spíše vůbec ne. Bývají proto obvykle ponechávány ladem. Charakter těchto porostů je však zároveň takový, že se v nich ani neuchycují dřeviny, jedná se o tzv. blokovaná sukcesní stádia. Z hlediska ochrany přírody je hodnota těchto porostů malá, ale přispívají k udržení krajinného rázu se střídáním lesa a bezlesí.

Živočichové a management V případě potřeby se návrhy managementů přizpůsobují nárokům živočichů, a to především následujícím ptačím druhům: tetřívek obecný, jeřábek lesní a chřástal polní. Pro tetřívka a jeřábka jsou důležité sukcesní plochy a místa, kde se prolíná les s bezlesím. Jejich nároky se do návrhů managementů promítají především vymezováním území, která budou ponechána sukcesi a nebude se zde zemědělsky hospodařit. Neobhospodařované porosty jsou důležité i pro chřástala, který v nich může bezpečněji hnízdit.

20

Část 2.

O managementech

Pokud se vyskytuje na zemědělské půdě, je vhodné umožnit mu zde nerušené hnízdění a lokalitu začít obhospodařovat nejdříve v pozdním létě. K podpoře tohoto přístupu je vypsán i dotační titul9). Způsob údržby krajiny výrazně ovlivňuje i bezobratlé živočichy. K této skupině dosud nejsou na území NP zcela dostatečné podklady. Pokud chceme jejich existenci podpořit, je dobré držet se při hospodaření obecných principů uvedených dále.

Mezi rostlinami a bezobratlými živočichy existuje úzká vazba (V. Horváthová, L. Ekrt)

Co dále patří k managementu Kromě údržby luk a pastvin a péče o chráněné druhy, biotopy a významné lokality patří k managementu bezlesí v NP Šumava i revitalizace mokřadů, likvidace nežádoucích invazních druhů, péče o nelesní zeleň a odstraňování nežádoucích náletů. Tyto činnosti návrhy optimálních managementů plošně neřeší. K jednotlivým lokalitám však může být připojena poznámka o potřebnosti konkrétního zásahu. 9) Ptačí lokality na travních porostech - chřástal. Dotačním titulům souvisejícím s údržbou krajiny je věnována poslední část brožury.

21

Část 2.

O managementech

Revitalizace mokřadů má svůj vlastní velký projekt - Program revitalizace šumavských mokřadů a rašelinišť, jehož hlavním cílem je záchrana cenných mokřadů a také celková náprava škod na vodním režimu území NP. Invazní druhy jsou průběžně monitorovány a tam, kde je to zapotřebí a je to smysluplné, je proti nim zasahováno. Rozptýlená zeleň hraje v krajině roli estetickou i ekologickou. Je důležitá zejména pro různá společenstva živočichů. Na dřeviny jsou vázány jiné druhy bezobratlých než na luční či mokřadní biotopy. Pro ptáky představují významný úkryt, hnízdiště i zdroj potravy - poskytují jim hmyz i vlastní pupeny či plody, kterými se někteří ptáci živí. Významným biotopem pro ptačí druhy jsou pak rozvolněná mladá sukcesní stádia lesa na opuštěném bezlesí. Důležitá je i krajinotvorná funkce rozptýlené zeleně, např. kamenné snosy porostlé jeřáby, javory či lískami dotvářejí charakteristický ráz Šumavy. K harmonické krajině přispívají i vysázené aleje a stromořadí podél cest. Dřeviny rozptýlené po loukách a pastvinách zase poskytují stín hospodářským zvířatům. Nelesní zeleň je chráněna zákonem o ochraně přírody a krajiny. Nelze ji kácet bez povolení, pokud se nejedná o její výskyt na soukromém pozemku, ale i tam jen do určitých parametrů.10) Ochrana krajinných prvků je i součástí GAEC.11) Návrhy optimálních managementů se nelesní zeleni věnují pouze částečně. Více zarostlá území nebývají zahrnuta k pozemkům určeným pro běžné hospodaření. Z návrhů zemědělských managementů jsou obvykle vyjímány i větší souvislé porosty nelesní zeleně, které by pak měly být vyploceny. K případné péči o nelesní zeleň dochází především na základě konkrétní potřeby. Nálety dřevin však mohou být i nežádoucí na místech, kde je cílem udržet otevřené plochy. V takovýchto případech Správa přistupuje k jejich odstranění. Často se jedná o uvolnění lokalit s výskytem ohrožených druhů.

10) §8 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů 11) Dobré zemědělské a environmentální podmínky - jedna z podmínka pro vyplacení zemědělských dotací.

22

Část 2.

O managementech

Speciální managementy Speciální managementy jsou navrhovány pro lokality cenné z hlediska ochrany přírody z důvodu výskytu cenných společenstev nebo vzácných druhů, případně z důvodu umístění ve zvláště citlivé oblasti. V NP Šumava je to především Vltavský luh a některé části bývalého VVP Dobrá Voda. Cílem těchto managementů je podpořit na daném místě podmínky, které by napomohly udržení a rozvoji předmětu zájmu ochrany přírody. Z velké části se jedná o lokality, které nejsou z hlediska zemědělského hospodaření zajímavé a navíc většinou vyžadují relativně náročný způsob údržby. Nejčastěji se jedná o ruční kosení mokřadních biotopů, dále pak o řízenou pastvu ovcí na malé zájmové ploše. Většina speciálních managementů je financována z MŽP prostřednictvím Programu péče o krajinu (PPK). Jeho smyslem je zajistit údržbu cenných lokalit, na nichž běžné zemědělské hospodaření není výhodné nebo není žádoucí. Při stanovování speciálních managementů jsou v první řadě respektovány potřeby konkrétních biotopů nebo druhů. Přizpůsobuje se jim načasování zásahu i způsob jeho provedení. Speciálním managementem může být i ponechání lokality záměrně bez údržby. Ke speciálním managementům lze řadit i zásahy, které nejsou součástí návrhů optimálních managementů, např. již zmíněné odstraňování dřevin z lokalit chráněných druhů nebo údržba alejí. I tyto aktivity bývají financovány z PPK.

Kategorie speciálních managementů Ponechání ladem Bez údržby jsou ponechávána ta místa, na kterých by měly dostat prostor samovolné procesy. Jedná se zejména o plochy navazující na navrhované bezzásahové lesní zóny. Většinou se jedná o stanoviště ovlivněná vodou, která jsou neobhospodařovaná již delší dobu. Dále se jedná o pozemky, které vlivem dlouhodobé nepřítomnosti hospodaření již natolik zarostly dřevinami, že připomínají spíše les. Ladem jsou ponechávány i některé typy mokřadních společenstev. Rašeliniště a ostřicové porosty představují poměrně stabilní společenstva, u kterých vysoká hladina podzemní vody celkem spolehlivě brání vzniku

23

Část 2.

O managementech

zapojeného stromového porostu. Ve výjimečných případech, kdy by i přesto docházelo k přílišnému zarůstání cenné lokality, může být přikročeno k jednorázové šetrné prořezávce dřevin. Dalším typem vegetace, jejíž charakter příliš nedovoluje úspěšné uchycení stromů, jsou vysokobylinné porosty. K udržení bezlesého charakteru uvedených biotopů je zapotřebí, aby nedošlo k závažné změně podmínek, jako je vodní režim nebo množství přítomných živin. Ruční kosení Ruční kosení představuje velmi tradiční a ochranou přírody velmi žádaný způsob hospodaření. Práce při něm jde pomalu, což v krajině vede ke vzniku žádoucí mozaiky různě narostlých travních porostů. V dnešní době se uplatňuje především na místech nedostupných pro mechanizaci, u kterých není žádoucí údržba pastvou. V NP Šumava se zejména jedná o podmáčené a rašelinné louky, některé typy mokřadů či prameniště. Při použití mechanizace by na těchto lokalitách došlo zejména k narušení vodního režimu a ohrožení místních druhů, které jsou vůči tomuto typu narušení velmi citlivé. Takovýchto míst je na Šumavě velmi mnoho a není možné zajistit údržbu všem, proto jsou přednostně vybírána ta, která jsou domovem vzácných a ustupujících druhů. Alespoň občasné ruční pokosení by bylo vhodným způsobem údržby pro mnohé mokřady vyjímané z pronajímaných pozemků. Je to však pracný způsob údržby. Aby alespoň nedocházelo k poškozování těchto ploch, vyžaduje Správa v případě pastvy jejich vyplocování. Pastva - speciální management Pastva jako speciální management je využívána na lokalitách, kde je zapotřebí šetrný přístup. Jedná se především o místa s výskytem cenných chráněných druhů, na živiny chudá společenstva s malou úživnou hodnotou (například vřesoviště) a zachovalé krátkostébelné květnaté porosty. V naprosté většině případů se jedná o pastviny vhodné pro ovce. U každé lokality jsou stanoveny podrobné podmínky průběhu pastvy jako je počet zvířat, termín pastvy či přehánění stáda, doba pobytu na lokalitě. Seč - speciální management Jedná se o mechanizovanou seč na lokalitě se zvýšeným zájmem ochrany přírody. Může být podrobně stanoven termín seče, či způsob jakým bude probíhat. Tato kategorie není zatím příliš využívána.

24

Část 2.

O managementech

Zemědělské hospodaření Na plochách určených k zemědělskému hospodaření se při navrhování jejich údržby počítá se sečí a pastvou. Mulčování není vhodný způsob udržování druhově bohatších porostů, proto ho Správa až na výjimečné případy nepovoluje. Při volbě návrhu managementu se vychází z charakteru luk. Pro zachovalé květnaté, druhově pestré porosty je jednoznačně preferována údržba sečí. Dále se při navrhování managementu snažíme zajistit v enklávě pestrost biotopů, proto se v oblastech, kde tyto cenné porosty chybí, vybírají i některé méně zachovalé louky, pro které je rovněž navrhována pouze seč. Samotná pastva je navrhována především pro porosty, jejichž charakter neumožňuje použití mechanizace. Jediným způsobem, jak je dnes možné ve větší míře tyto porosty udržovat, je právě pastva zvířat. K údržbě chudších krátkostébelných trávníků je pak vhodná pastva ovcí. Pro velkou škálu porostů je jako management navrhována seč s následným přepásáním. Jedná se o tradiční způsob udržování podhorských a horských luk. Porost, který již nestačí dorůst do výšky vhodné pro seč, je přepasen zvířaty. Zároveň tak dojde i k obohacení živinami. Přepasení není nutné každý rok. U některých, převážně méně hodnotných, porostů je možnost, že si zemědělec sám může zvolit, zda bude lokality pouze sekat nebo jen pást. U jiných porostů však bude vyžadováno, aby se skutečně jednalo o přepásání po seči. Většina luk v NP je jednosečná, dvě seče umožňují především hnojené porosty. V případě pastvy se v návrzích počítá se skotem a ovcemi, chov koz a koní je v NP Šumava pouze okrajovou záležitostí. Seč a pastva mají různý vliv na charakter porostu.

Seč Pokud se louka poseče, dojde k jednorázovému odstranění veškeré rostlinné hmoty. S touto pokosenou hmotou odchází z lokality i živiny v ní obsažené. Stále kosený porost, který se nijak nepřihnojuje, je tedy čím dál chudší na živiny. To potlačuje druhy, které při dostatku živin rychle rostou, a tím vytlačují ostatní druhy (sem patří většina zemědělsky žádaných "kulturních" druhů). Naopak se tím ale dává šance slabším a citlivějším druhům, které vyžadují méně zapojené porosty. Tyto druhy z dnešní běžné krajiny plné kulturních porostů buď již zcela vymizely, nebo jsou hodně na

25

Část 2.

O managementech

ústupu. Řada z nich patří k chráněných druhům, ale v poslední době se stává čím dál vzácnější i dříve běžné "luční kvítí". Pro květnaté luční porosty je vhodnější pozdější termín seče, při němž mohou dozrát semena i později kvetoucích druhů. Z hlediska zemědělce je však později získaná pícnina méně kvalitní. Seč nemá jen pozitivní účinky, její vliv obecně závisí na frekvenci, termínu a způsobu provedení. Zejména při mechanizované seči vyvstává řada problémů. Dnes si však lze jen těžko představit, že by se ve velkém mohlo kosit jinak. Seč za pomoci mechanizace postupuje na rozdíl od původního ručního kosení velmi rychle. Z důvodu minimalizace nákladů se jezdí do každé oblasti pokud možno jen jednou a poseče se vždy vše. V celé oblasti tak dojde najednou k náhlé změně podmínek. Luční porost je domovem, úkrytem a zdrojem potravy pro velké množství živočichů, kteří v jednom okamžiku vše ztratí. Řada bezobratlých živočichů přijde o své živné rostliny, mnozí nedokončí vývojový cyklus a v další generaci jich ubude. Dobře je to vidět na motýlech, kterých je v krajině čím dál méně. O úkryt přijde i celá řada ptáků. Druhy hnízdící na zemi často přijdou i o svoji snůšku vajec nebo již vylíhnutá mláďata. Vzhledem k náhlému úbytku hmyzu mají navíc ztížené možnosti obstarat si potravu. Řešením, které je kompromisem mezi potřebami zemědělce, rostlin a hmyzu je nepokosit vždy vše, ale část porostu ponechat neposečenou alespoň po dobu několika týdnů do další seče nebo do příštího roku. V dalším roce je vhodné ponechat nedotčenou zase jinou část louky. K ještě výraznějšímu zhoršení situace pro bezobratlé může dojít při příliš nízké seči, která znamená mnohem citelnější změnu podmínek na stanovišti. Bezobratlí živočichové jsou na to zvlášť citliví, a pokud k ní dochází navíc opakovaně, mohou původní luční druhy i zcela vymizet. Poškozeny nízkou sečí mohou být i rostliny. Doporučovaná výška seče je obecně 6-8 cm. Po seči je důležité pokosenou hmotu vždy odstranit. Dále se doporučuje kosit od středu ke krajům nebo od jedné strany pozemku ke druhé a nenasazovat najednou více sekaček, aby měli živočichové ukrývající se v porostu šanci uprchnout.

Pastva Při pastvě se rostlinná hmota odstraňuje jinak než při seči. Nezmizí naráz, ale postupným spásáním. Zvířata navíc nespasou úplně vše, na místě

28

Část 2.

O managementech

zůstávají tzv. nedopasky. Výsledkem je porost, který má mozaikovitý charakter, kde se střídají místa více či méně spasená s místy nespasenými.

Druhově bohatý pastevní porost (V. Horváthová)

Při pravidelné pastvě se porost tomuto typu narušování postupně přizpůsobí. Část druhů zcela vymizí a zůstanou nebo se nově objeví druhy odolávající nebo přizpůsobené okusu a sešlapu. Tyto druhy mají rychlou regenerační schopnost, jsou nízkého vzrůstu, přitisklé k zemi nebo jsou pro svůj obsah chemických látek či pichlavost zvířaty opomíjeny. Zvířata při pastvě svými paznehty či kopyty narušují travní drn. Pokud je toto narušování přiměřené, má pozitivní účinky, neboť na těchto obnažených ploškách se dobře uchytávají semenáčky nových rostlin, často právě konkurenčně slabších ( i velmi vzácných) druhů . Pasoucí se zvířata také zanechávají na pastvině své výkaly, jejichž prostřednictvím se do půdy vrací rostlinami odejmuté živiny. Výkaly představují také specifické prostředí, na které jsou vázány některé druhy hmyzu (a také hub) a na ty zas někteří ptáci. Vliv pastvy na porost hodně závisí na pastevní intenzitě. Pokud dochází pouze k jednorázovému vypasení během sezóny, nemá pastva na vegetaci takový vliv, jako při nepřetržitém vypásání, ke kterému dochází při tzv. kontinuální pastvě. V prvním případě si travní porost udržuje spíše vysokostébelný charakter, jaký mají kosené louky, zatímco ve druhém případě dochází

29

Část 2.

O managementech

k vytvoření hustého krátkostébelného porostu, tzv. pravých pastvin. Ty se v NP Šumava příliš nenacházejí, pouze místy se jim blíží některé porosty. Na stav pastvin má vliv i velikost stáda. Za optimální velikost se považuje stádo do 40 kusů skotu. Větší stáda příliš zatěžují a narušují porost, a to i při krátkodobém pobytu. Každý druh hospodářských zvířat si z porostu vybírá něco jiného a také jiným způsobem. Co je spásáno, rovněž závisí na roční době. Ovce dávají přednost spodní části porostu, který spásají na nízkou výšku. Druhy, které ukusují, si vybírají. Vzhledem k jejich nižší hmotnosti tolik nenarušují půdní povrch a jsou vhodné k údržbě svažitých pozemků. Skot spásá dobře i vyšší porosty a není moc vybíravý. Je těžký a pokud se pase na nevhodných místech, může dojít k nežádoucímu narušení stanovišť. K negativním vlivům pastvy patří především nadměrné rozšlapávání lokalit a jejich eutrofizace prostřednictvím výkalů. Těmito vlivy jsou ohroženy zejména prameniště a mokřady vyskytující se v pastevních areálech, proto je zapotřebí je oplotit a zabránit tak přístupu stáda k nim. Příležitostné narušení vegetace na těchto místech (v rozmezí několika let) může být pro některé druhy prospěšné, ale pravidelné rozšlapávání a přísun živin vedou zpravidla k degradaci společenstva. Pastva pochopitelně ovlivňuje i živočichy. Pase-li se v nevhodném období v místě hnízdění ptáků, může rovněž docházet k poškozování jejich snůšek jako u seče. Pastva ovlivňuje i bezobratlé živočichy. Mimo jiné tím, že preference nebo naopak vyhýbání se některým rostlinám při spásání má vliv na potravní nabídku pro býložravý hmyz. K podmínkám stanoveným zemědělskými dotačními tituly patří odstraňovaní nedopasků. Jejich kosení však není zcela jednoznačná záležitost. Hodně záleží na tom, které druhy zůstávají nespaseny. Pokud jsou nespasené rostliny součástí přirozené skladby luk, není z hlediska ochrany přírody zcela nutné je pokaždé odstraňovat (rozhodně ne úplně všechny). K nespásaným rostlinám patří zejména ty ostnité, málo chutné či jedovaté. Z ostnitých druhů zůstávají pcháče, bodláky nebo pupavy. Tyto druhy jsou oblíbenými živnými rostlinami mnoha motýlů. Je však rozdíl zůstává-li na pastvině pcháč různolistý, který je přirozenou součástí horských porostů nebo plevel pcháč oset. Na vlhčích pastvinách se objevuje i pcháč bahenní, který rovněž do těchto porostů patří. Zatímco pcháč oset či pcháč obecný je užitečné včas odstranit, při ponechání některých jedinců ostatních pcháčů se nic výrazně negativního nestane a motýlům to naopak prospěje.

30

Část 2.

O managementech

Další nebezpečné nedopasky představují šťovíky označované jako širokolisté. Jedná se o šťovík tupolistý a šťovík kadeřavý. Tyto druhy se z porostu špatně odstraňují a snadno se šíří. Je nutné je pokosit a odstranit z pastviny co nejdříve, aby nedošlo k tvorbě semen. I tyto nebezpečné plevele však mají v loukách své příbuzné, jako je šťovík kyselý a šťovík menší, kteří jsou jejich přirozenou součástí.

Hnojení Jednou z klíčových zemědělských činností, která dále velmi ovlivňuje charakter lučních porostů, je hnojení. Ochrana přírody preferuje porosty neprodukčního charakteru. Hnojení, a s ním spojená eutrofizace, vede k nežádoucí změně druhového složení. Ohrožené jsou především na živiny přirozeně chudé biotopy, zejména na stanovištích spojených s vodou jako jsou rašeliniště, mokřady či prameniště. Druhy v nich rostoucí jsou na přísun živin zpravidla velmi citlivé. V lučních porostech dochází při větším množství živin v půdě, zejména dusíku, k šíření konkurenčně silných druhů, jako jsou kulturní trávy nebo druhy ruderálního charakteru: štovíky, kopřiva dvoudomá, kerblík lesní či pcháč oset. Změna rostlinného složení se pochopitelně odráží i na přítomnosti bezobratlých živočichů. Na druhou stranu zemědělci si potřebují vytvořit dostatečnou zásobu krmiva na zimu, a také musí někam vyvážet hnůj vyprodukovaný během zimního období. Správa se snaží vyčlenit ke hnojení pozemky s ochranářsky méně hodnotnými porosty na místech, kde zároveň nehrozí ani nebezpečí splachu živin do mokřadních společenstev. Vliv hnojení na biodiverzitu a také na kvalitu vodu v krajině je důvodem, proč je používání hnojiv věnována značná pozornost v legislativě i v podmínkách dotačních titulů. Má-li být naplněn cíl managementu bezlesí - zachovat celkovou biodiverzitu na úrovni stanovišť i druhů, je nezbytné udržet v krajině dostatečný výběr vhodných podmínek. Návrhy optimálních managementů k tomu přispívají jen částečně. Velký vliv na pestrost krajiny mají ti, kdo se o ni starají. Jen jejich ochota dát si více práce s tím, aby hospodařili co nejpestřeji, může vést k tomu, aby byla vytvořená potřebná mozaika různorodých míst.

31

Zemědělská činnost

Pohnojená louka (V. Horváthová)

... a její nežádoucí důsledky

Pastvina zaplevelená širokolistými šťovíky se zralými semeny (V. Horváthová)

Eutrofizací zničený mokřad v pastevním areálu (V. Horváthová)

Dobytkem rozšlapané prameniště (L. Ekrt)

Vlhká louka poškozená těžkou mechanizací (V. Horváthová)

32

Část 3.

O hospodaření v NP a o dotacích


Zemědělství v NP Šumava Zemědělská činnost hraje podstatnou roli při údržbě kulturního bezlesí. Hospodaření v NP však není jednoduché. Je omezeno jak přirozenými podmínkami prostředí, se kterými zápasili již naši předci, tak předpisy a požadavky souvisejícími s územím NP. Značný vliv na něj má i celková zemědělská politika a s ní související finanční podpory. V NP Šumava se dnes již téměř nevyskytuje orná půda (s výjimkou několika políček při hranici NP s CHKO v režimu ekologického zemědělství). Hospodaří se na trvalých travních porostech - loukách. Většina šumavských luk má přírodní charakter. Nejsou příliš produktivní, pokud se na nich ve větší míře vyskytují kulturní, zemědělci ceněné, druhy poskytující bohatší píci, je to pozůstatek z dob hospodaření v minulosti. V současné době přísev ani další technologie, které by vedly ke zkulturnění porostů, již nejsou dovoleny. I pravidelné hnojení je Správou vnímané jako negativní zásah. Současné hospodaření má extenzivní charakter a slouží především k údržbě krajiny. Převládá chov skotu bez tržní produkce mléka, místy se chovají větší stáda ovcí, běžnější je však jejich zájmový malochov. Jako zájmová činnost se objevují i chov koní a chov koz. Část zemědělců hospodaří v systému ekologického zemědělství. Tento vůči přírodě šetrný způsob hospodaření je na území NP velmi vhodný, žádoucí a Správou podporovaný.

Zákony a hospodaření Základní zákon upravující zemědělskou činnost, zákon o zemědělství12), se hospodařením v chráněných územích nezabývá. To upravuje především 12) Zákon č. 252/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů

33

Nežádoucí rostlinné druhy

Šťovík tupolistý je velmi nebezpečný plevel travních porostů (L. Ekrt)

Lupina mnoholistá je problematický invazivní druh na území NP (L. Ekrt)

Zatímco pcháč oset (vlevo) je nepříjemný plevel, pcháč různolistý (vpravo) je přirozenou součástí horských luk (L. Ekrt)

34

Významné druhy šumavských luk

Zvonečník černý je endemitem Českoněmeckého masivu (L. Ekrt)

Silenka dvoudomá - druh horských luk (L. Ekrt)

Vstavač osmahlý (vlevo) a vemeníček zelený (vpravo) jsou vzácné a ohrožené druhy orchidejí (L. Ekrt)

35

Část 3.


zákon o ochraně přírody. Základní ochranné podmínky národních parků stanovené v tomto zákoně13) mimo jiné zakazují na celém území NP následující činnosti: - hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch - měnit stávající vodní režim pozemků - měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národního parku. Na území prvních zón NP dále platí zákaz - měnit současnou skladbu a plochu kultur, nevyplývá-li změna z plánu péče o národní park - hnojit, používat kejdu, silážní šťávy a ostatní tekuté odpady Zemědělství v NP Šumava se pak věnuje §10 nařízení vlády, kterým se zřizuje NP Šumava14). § 10 "Zemědělství" (1) Zemědělská půda se v národním parku využívá zejména jako louky a pastviny pro extenzivní chov dobytka. Není dovoleno používat těžké zemědělské stroje zhoršující fyzikální vlastnosti půdy. (2) Při zemědělském hospodaření v 1. a 2. zóně NP je zakázáno: - hnojit průmyslovými hnojivy, aplikovat kejdu, silážní šťávy a ostatní tekuté odpady, - používat pesticidy, - provádět rychloobnovu drnu a změnu kultury zemědělského pozemku na ornou půdu, - provozovat a budovat stavby pro ustájení dobytka s kapacitou zástavu větší než je ekologická únosnost dané lokality. (3) Při zemědělském hospodaření ve 3. zóně národního parku je zakázáno: - hnojením překračovat ekologicky únosný režim přísunu živin, zejména draslíku, dusíku a fosforu, - používat pesticidy jako náhradu za vhodnější ekologické postupy kromě případů hrozícího nebezpečí kalamit a přemnožení škůdců. 13) §16 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů 14) Nařízení vlády č. 163/1991 Sb.

36

Část 3.


V tomto nařízení je dále stanoveno, že hospodářské a jiné využití národního parku musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů. Správa tedy někdy z důvodu ochrany přírody prosazuje určité požadavky ovlivňující zemědělskou činnost, například ukončení hospodaření na části pozemků a jejich vyplocení. To pochopitelně ztěžuje zemědělcům jejich situaci. V určitých závažných případech, a pokud jim to není kompenzováno jinou cestou, mohou požádat o náhradu za ztížení zemědělského hospodaření15). Rovněž mají nárok na náhradu škody způsobenou vybranými chráněnými druhy16), v případě NP Šumava se jedná pouze o rysa ostrovida. Opět ovšem za dodržení určitých podmínek. Zemědělská činnost je pochopitelně ovlivňována i celou řadou dalších předpisů. Jen část z nich souvisí s faktem, že se nalézáme v chráněném území, velká část pak souvisí s podmínkami finančních podpor. Pokud by někdo hospodařil bez těchto peněz, není jimi vázán. Pokud však zemědělec pobírá dotace, je povinen se jejich požadavky řídit.

Zemědělská půda Zemědělská půda je evidovaná v Evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů vedené MZe. Vžila se pro ni běžně používaná zkratka vycházející z anglického názvu LPIS (Land Parcel Identifikation System). Tato evidence je vedena v digitální podobě. Její základní jednotkou je půdní blok. Je to souvislá plocha zemědělsky obhospodařované půdy o minimální výměře 0,1 ha17). Půdní bloky jsou zobrazovány na podkladě ortofotomap. Součástí LPIS je i mnoho dalších údajů, mimo jiné i typ zemědělské kultury (travní porost, orná půda, ovocný sad aj.), zařazení do zvláště chráněného území, zařazení do ochranného pásma vodního zdroje, zařazení do systému ekologického zemědělství, LFA a AEO údaje, nitrátová směrnice18). 15) §58 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podmínky a způsob poskytnutí finanční náhrady je stanoven vyhláškou č. 432/2005 Sb. 16) Zákon č. 115/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů 17) §3a zákona č. 252/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů 18) Přesná kritéria i další informace o LPIS lze nalézt v dokumentu Metodické pokyny pro aktualizaci půdy dle uživatelských vztahů vedené dle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství. K dispozici je na internetových stránkách MZe.

37

Část 3.


Plocha zahrnutá v půdním bloku, která není využívána pro zemědělské účely (např. remízky), se ze zákresů vyjímá. Plochy plnící mimoprodukční funkce (místa přímo nesouvisející s hospodařením, ale důležitá pro zdravou krajinu: meze, prameniště, vodní plochy, solitérní dřeviny, shluky dřevin) se však nemusí vykreslovat, splňují-li určitá kritéria týkající se jejich velikosti: liniové objekty do 2 m šířky, ostatní objekty do výměry 100 m2, rozptýlená zeleň na pozemcích s kulturou travní porost do hustoty 50 dřevin na hektar a zároveň nepřesahující výměru 1000 m2, je-li plocha pod ní obhospodařovaná. Evidence je udržovaná v aktualizovaném stavu. Zemědělci jsou povinni případné změny nahlásit. Od výměry v LPIS se pak odvíjí i výše dotací. V souvislosti s tímto faktem docházelo k nežádoucímu rušení krajinných prvků, zejména k odstraňování rozptýlené zeleně, za účelem získání vyšší výměry v LPIS. Protože je to v rozporu s cíli, které sledují finanční podpory, byl do podmínek pro poskytnutí dotace zařazen i požadavek na nerušení těchto krajinných prvků.

Pronájem pozemků a reálné managementy Většina půdy v 1. a 2. zónách NP je majetkem státu. Část pozemků je na vlastnické listině Správy, část dosud spravuje PF ČR, který většinu pozemků postupně převádí na Správu. Pozemky, které jsou určeny k běžnému zemědělskému hospodaření, pronajímá Správa převážně místním zemědělcům, aby byla zajištěna jejich údržba. Nájemní smlouvy byly do roku 2005 uzavírány na dobu 5 let. Od roku 2006 jsou na základě novely zákona o majetku České republiky19) smlouvy uzavírány na dobu 8 let. Součástí nájemní smlouvy je stanovený zemědělský management (tzv. reálný management). Od návrhu optimálního managementu pro danou oblast se může poněkud lišit. Přihlíží se k možnostem konkrétního zájemce, nicméně je zájmem Správy, aby se reálné managementy co nejvíce blížily návrhům optimálního managementu. Správa proto může dát přednost zájemci, který je schopný navržený optimální management zajistit. V některých případech je z hlediska ochrany přírody lepší, aby pozemek zůstal ladem, než aby na něm byl provozován nevhodný management. Někdy naopak může být výhodnější zajistit alespoň nějaký management. 19) §27 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů

38

Část 3.


Reálný management vychází z návrhu optimálního managementu a je dále upřesněn na základě podrobného terénního průzkumu. Přihlíží se zejména k výskytu mokřadů a podmáčených ploch, dále rozptýlené zeleně, úživnosti porostu a výskytu chráněných druhů. Na základě těchto faktorů mohou být některé plochy z užívání vyřazeny nebo pro ně mohou být stanoveny podrobnější podmínky využívání (počet kusů dobytka, omezená doba pobytu, termín provádění managementu apod.). Správa pronajímá pouze tu část pozemků, která má být skutečně obhospodařována. Součástí stanoveného zemědělského managementu je letecký snímek se zakreslenými hranicemi pronajatých ploch a s vyznačeným způsobem hospodaření. V některých případech nebývá management vyznačen jen na pronajímané pozemky, ale na souvislé plochy obhospodařované dotyčným nájemcem. Pokud je nějaká část plochy z hospodaření vyjmuta, má to svůj důvod. Nejčastěji se jedná o mokřadní společenstva, v případě pastvy u nich Správa trvá na jejich vyplocení. V současné době je naprostá většina pozemků vhodných k běžnému hospodaření již pronajata. Pouze ojediněle se ještě nachází volné plochy, které však pro zemědělce obvykle nejsou příliš atraktivní. Tyto plochy bývají často velmi malé, poměrně izolované a s degradovaným rostlinným porostem, zejména ostřicí třeslicovitou. Většina pozemků je pronajata soukromým osobám nebo firmám zabývajícím se zemědělským hospodařením. Menší část pak zájemcům z řad majitelů nemovitostí, kteří udržují pozemky v sousedství jejich vlastnictví. V některých případech, pokud pozemek náležící Správě bezprostředně navazuje na soukromou nemovitost, jej lze pronajmout jako funkčně související zázemí objektu. V těchto případech pak management obvykle není stanovován.

Pastva ovcí (V. Horváthová)

39

Část 3.


Zemědělství a dotace Způsob hospodaření je značně ovlivňován podmínkami dotačních titulů. Vzhledem k faktu, že NP Šumava se v zásadě týká jen hospodaření na travních porostech, je následující výběr informací z této rozsáhlé oblasti omezen pouze na záležitosti související s tímto tématem. I tak se jedná o omezený a zjednodušený výběr a pro přesné informace je nezbytné nahlédnout do materiálů zabývajících se konkrétní problematikou, ať už se jedná o zákony, nebo podmínky dotačních titulů20). Z členství v EU vyplývají závazky nejen v oblasti ochrany přírody, ale také v oblasti zemědělství. Ty vycházejí ze Společné zemědělské politiky. Na jejich prosazení poskytuje EU finanční podpory. Většinu svých podpor, včetně zemědělských, EU plánuje v sedmiletých obdobích. Uplynulé období bylo naplánováno na léta 2000-2006. Po vstupu ČR do EU mohli zemědělci v letech 2004-2006 využít dotace vymezené Horizontálním plánem rozvoje venkova (HRDP), Operačním programem Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (OP RVMZ), případně z programu LEADER. Dalším zdrojem peněz v zemědělství jsou třeba přímé platby na plochu (SAPS). Další období, na jehož prahu právě stojíme, je naplánováno na roky 2007-2013. Pro toto období budou veškeré stávající dotace sloučeny pod hlavičkou nového Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). EAFRD rámcově navazuje na OP RVMZ, HRDP a iniciativu LEADER, a to formou jednotlivých tématických os v Programu rozvoje venkova (PRV), který určuje pravidla pro čerpání dotací z fondu EAFRD. Tématické osy v Programu rozvoje venkova: 1. osa - zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví 2. osa - zlepšování životního prostředí a krajiny 3. osa - kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova 4. osa - LEADER (místní partnerství, místní akční skupiny)

20) Předpisy ze Sbírky zákonů jsou k dispozici na Portálu veřejné správy (http://portal.gov.cz), informace k finančním podporám, včetně textu PRV, pak na stránkách MZe.

40

Část 3.


Cross compliance Peníze pocházející z dotací jsou podmíněny plněním určitých podmínek nad rámec zákonných požadavků. I zákonná ustanovení týkající se zemědělství se však v praxi někdy těžko prosazují. K tomu, aby tomu tak nebylo, mají sloužit tzv. cross compliance (CC). Překlad tohoto výrazu je obtížný, proto se obvykle používá anglický termín. Někdy je překládán jako politika křížového souladu, křížové shody či podmíněnosti. Znamená to vazbu přímých zemědělských dotací na dodržení stanovených podmínek. Pokud někdo poruší část pravidel, přijde o část dotací. CC bude ovšem platit nejen pro vyplácení přímých plateb, ale i pro vyplácení některých podpor v rámci EAFRD: LFA, AEO, plateb v rámci Natura 2000, plateb souvisejících se směrnicí o vodě, plateb na podporu dobrých životních podmínek zvířat a také u některých opatření z oboru lesnictví. CC má 3 základní prvky: 1. Požadavek na dobré zemědělské a environmentální podmínky (GAEC) Tento požadavek má především pomoci udržet kvalitu půdy a zajistit minimální údržbu zemědělských pozemků, přičemž nesmí být poškozena stanoviště volně žijících zvířat a rostlin. Každý stát si jej do značné míry formuluje sám na základě svých podmínek. Dodržovat dobrý zemědělský a environmentální stav v ČR mimo jiné znamená: - nerušit krajinné prvky, kterými jsou meze, terasy, skupiny dřevin, stromořadí a travnaté údolnice, - neměnit zemědělskou kulturu travní porost na kulturu orná půda - nepálit bylinné zbytky na půdních blocích. Další požadavky GAEC se týkají orné půdy. 2. Zákonné požadavky na hospodaření (SMR) Tyto požadavky vyplývají z 19 směrnic a nařízení EU. Lze je rozdělit do několika skupin: 1. environmentální směrnice týkající se ochrany vod, půdy a přírody 2. legislativa týkající se identifikace a evidence zvířat 3. legislativa týkající se zdraví zvířat, lidí a bezpečnosti potravin 4. směrnice o welfare mající zabezpečit etické zacházení všem hospodářským zvířatům - tzv. pohoda hospodářských zvířat. Povinností státu je zajistit poradenský systém, který má napomoci dodržování SMR. Tento systém má být dobudován v roce 2007, zároveň s ním je budován i systém kontrolní.

41

Část 3.


3. Požadavek udržení určité minimální stálé plochy pastvin Evropská legislativa slovem pastvina rozumí to, co v ČR označujeme jako travní porost. Jde tedy o požadavek na minimální plochu travních porostů. Za závazný je považován stav ke dni podání žádostí o podporu na plochu v roce 2003. V podstatě se jedná o zákaz rozorávání travních porostů. V současné době jsou platné požadavky 1 a 3, SMR mají být do domácí legislativy zařazeny do roku 2009 (velká část již převedena je). Od tohoto roku by pak měl začít fungovat systém CC v rámci podpor EAFRD.

Ochrana vod Voda hraje v životním prostředí důležitou roli a její ochraně je věnována značná pozornost i v souvislosti se zemědělskou činností. Ta může být zdrojem znečištění vod povrchových i podzemních. (O eutrofizaci mokřadních biotopů a následné degradaci jejich společenstev již byla řeč.) Velké riziko znečištění je spojeno s používáním hnojiv. Nitrátová směrnice Součástí SMR je i směrnice o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (nitrátová směrnice).21) Ta definuje pravidla pro vymezení zranitelných oblastí, kde je toto riziko velké (Šumava k nim nepatří), a stanovuje nástroje, které mají pomoci snížit znečištění dusičnany. K těmto nástrojům patří Zásady správné zemědělské praxe zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. Jedná se o soubor požadavků na to, jak hospodařit, aby k nadměrnému znečišťování nedocházelo. Jejich plnění je mimo zranitelné oblasti dobrovolné. Ovšem součástí podmínek pro udělení dotace z AEO je i to, že žadatel o dotace nehospodařící ve stanovené zranitelné oblasti plní podmínky ochrany vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů uvedené v příloze připravovaného nařízení vlády o AEO.22) Ty představují určitý výběr z výše uvedených Zásad. Zásady mimo jiné uvádějí že: - hnojiva a statková hnojiva mohou být používána jen tehdy, nehrozí-li přímé vyplavení nebo povrchový smyv dusíku do vody, 21) Směrnice Rady 91/676/EHS 22) Nařízení vlády č. 79/2007

42

Část 3.


- na pastvinách je třeba dodržovat takovou organizaci pastvy, aby nedocházelo k nevratnému poškození drnu a rozbahnění povrchu, ani při celoročnímu pobytu zvířat, - z pastevního využívání pro skot je třeba vyloučit pozemky se sklonitostí nad 17°, - na půdách přesycených vodou a na zaplavovaných pozemcích nelze hnojit, hnojiva se nesmí používat na půdách promrzlých do hloubky více než 8 cm nebo pokrytých vrstvou sněhu vyšší než 5 cm, - z důvodu ochrany vodního toku je třeba uchovat pás porostu podél břehu v šířce nejméně 1 m, - doporučuje se vypracovat plán hnojení, stanovující dávky živin a předpokládané termíny jejich aplikace na jednotlivé pozemky. Havarijní plán Znečistit vodu však mohou i jiné látky než dusičnany. Podle zákona o vodách23) je každý, kdo zachází se závadnými látkami, povinen zajistit, aby nevnikly do povrchových ani podzemních vod a neohrozily jejich prostředí. Pokud se zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo hrozí zvýšené nebezpečí znečištění vod, musí být vypracovaný tzv. havarijní plán. Je to návod, jak předcházet úniku závadných látek do vod, a současně slouží i jako instrukce, jak postupovat v případě vzniklé havárie. K závadným látkám se řadí např. i pohonné hmoty nebo statková hnojiva, přičemž obojí pochopitelně patří k zemědělské činnosti.

PRV: Osa II Zlepšování životního prostředí a krajiny Tato osa je významná pro ochranu přírody, k jejím prioritám totiž patří biologická rozmanitost. Podporuje proto postupy šetrné k životnímu prostředí. Pro údržbu bezlesí jsou významná opatření zaměřená na udržitelné využívání zemědělské půdy, v našem případě konkrétně travních porostů. Jsou to dotační tituly: Méně příznivé oblasti a oblasti s environmentálními omezeními, Platby v rámci Natura 2000 na zemědělské půdě a Ekologické zemědělství a Ošetřování travních porostů z Agroenvironmentálních opatření.

23) §39 zákona č. 254/2001 Sb.,ve znění pozdějších předpisů

43

Část 3.


Pro jednotlivé dotační tituly je vždy nutná určitá minimální výměra pozemků evidovaných v LPIS. Jejich společnými požadavky jsou závazek na dobu pěti let, po které bude žadatel dodržovat veškeré podmínky s titulem spojené, a podmínka zajištující minimální údržbu porostů. Ty musí být každoročně spaseny nebo minimálně dvakrát (v odůvodněných případech jedenkrát) pokoseny a posečená hmota odklizena z pozemku. Zároveň je stanovena potřebná intenzita chovu býložravců v rozmezí 0,2 DJ až 1,5 DJ/ha24) evidované zemědělské půdy (není nutná u plateb v rámci Natura 2000).

Pastva skotu (V. Krtouš)

Méně příznivé oblasti a oblasti s environmentálními omezeními (LFA) Cílem je především přispět k zemědělskému využívání půdy ve znevýhodněných oblastech. Méně příznivé oblasti jsou tří typů: horské, ostatní méně příznivé oblasti a oblasti se specifickými omezeními. NP Šumava spadá do horské oblasti, kde je zemědělství ztíženo množstvím svažitých pozemků a zkrácenou vegetační dobou. Podpory jsou vypláceny na travní porosty, minimální potřebná výměra je 1 ha. 24)

44

1 DJ (též VDJ - velká dobytčí jednotka) představuje 500 kg živé hmotnosti zvířete. Pro účely stanovení dotací mají jednotlivé kategorie hospodářských zvířat určený přepočítávací koeficient, který se může lišit dle jednotlivých titulů (např. v novém nařízení vlády o AEO představuje skot ve věku nad 24 měsíců 1 VDJ, ovce ve věku nad 12 měsíců 0,15 VDJ).

Část 3.


Platby v rámci Natura 2000 na zemědělské půdě Toto opatření je určeno zemědělcům hospodařícím v oblasti Natura 2000 a zároveň v 1. zónách VZCHÚ. Je zaměřeno na podporu údržby druhově bohatých travních porostů nacházejících se v 1. zónách VZCHÚ, kterým hrozí degradace v důsledku upuštění od obhospodařování kvůli obtížným podmínkám. Vzhledem ke skutečnosti, že na území NP Šumava jsou 1. zóny vymezené především na území lesa a rašelinišť, není zde toto opatření příliš aktuální.

Agroenvironmentální opatření (AEO) AEO mají podpořit způsoby využití zemědělské půdy, které jsou v souladu s ochranou a zlepšením životního prostředí, krajiny a jejich vlastností. Dále podporují zachování obhospodařovaných území vysoké přírodní hodnoty, přírodních zdrojů, biologické rozmanitosti a údržbu krajiny. Stát si jejich prostřednictvím platí šetrné hospodaření v krajině. Platby v rámci AEO se týkají pouze aktivit, které jdou nad rámec zákona. To znamená, že např. v 1. zóně, kde je ze zákona zakázáno hnojení25), nelze z AEO poskytnout finanční náhradu za to, že se nehnojí. Poskytnutí dotace z AEO je vázáno na řadu podmínek, které musí žadatel splnit. Potřebná minimální výměra obhospodařované půdy v NP je 2 ha půdy, v případě ekologického zemědělství 1 ha. V předcházejícím období byly AEO součástí HRDP. Závazky uzavřené v období 2004-2006 mohou být platné až do roku 2010. Mají poněkud jiné podmínky26) (např. namísto požadavku na Dobré zemědělské a environmentální podmínky mají Zásady správné zemědělské praxe) a také tituly. V rámci HRDP jsou čtyři podopatření: A. Postupy šetrné k životnímu prostředí B. Ošetřování travních porostů C. Péče o krajinu D. Osevní postup v ochranných zónách jeskyní 25) 26)

§16 odst. 2 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů Jsou stanovené v nařízení vlády týkajícím se AEO č. 242/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů

45

Část 3.


Zemědělci se závazky v rámci HRDP se mohou na jaře 2007 rozhodnout pro přestup na nová AEO.27) Ta jsou tvořena třemi podopatřeními: A. Postupy šetrné k životnímu prostředí B. Ošetřování travních porostů C. Péče o krajinu Vzhledem k absenci orné půdy, kterou se zabývají tituly z podopatření C, se zemědělců v NP Šumava týká především podopatření B a dále podopatření A, pod které spadá titul Ekologické zemědělství. Ekologické zemědělství K tomuto titulu se může přihlásit jen ten, kdo je registrován v systému ekologického zemědělství. Žadatel pak plní podmínky vyplývající ze zákona o ekologickém zemědělství a nařízení Rady o ekologickém zemědělství.28) Podopatření B - Ošetřování travních porostů Podmínky tohoto podopatření mají zcela zásadní vliv na způsob údržby bezlesí a proto je mu věnována největší pozornost. Cílem totiž není jen zajistit údržbu porostů, ale též podpořit biodiverzitu nabídkou různých variant obhospodařování.

Ošetřování travních porostů Louky B1. Louky (základní management) B.2 Mezofilní a vlhkomilné louky (MVL) B2.1. Hnojené MVL B2.2 Nehnojené MVL B2.3 MVL s neposečenými pásy B3 Horské a suchomilné louky (HSL) B3.1 Hnojené HSL B3.2 Nehnojené HSL B3.3 HSL s neposečenými pásy B4 Trvale podmáčené a rašelinné louky B5 Ptačí lokality na travních porostech - hnízdiště bahňáků B6 Ptačí lokality na travních porostech - hnízdiště chřástala polního 27) 28)

46

AEO v rámci EAFRD jsou upravovány nařízením vlády č. 79/2007. Zákon č. 242/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a nařízení Rady 2092/1991/EHS

Část 3.


Pastviny B7 Pastviny (základní management) B8 Druhově bohaté pastviny B9 Suché stepní trávníky a vřesoviště Podopatření Ošetřování travních porostů prodělalo v novém PRV určité změny, významné především pro chráněná území. K údržbě porostů na půdních blocích v těchto oblastech je možné použít více dotačních titulů. Podopatření je celofaremní. To znamená, že zemědělec musí do tohoto podopatření přihlásit veškeré travní porosty, které obhospodařuje. Nemůže si zvolit, že jednu louku si přihlásí a na další si bude hospodařit po svém. Pouze je-li na některém z půdních bloků uplatňován některý z programů MŽP (např. PPK), není žadatel povinen jej potom zařadit. Rovněž tak, nevyhovuje-li žádný nabízený management potřebám ochraně přírody a krajiny, lze daný půdní blok na doporučení orgánu ochrany přírody (OOP) do podopatření nezařadit. V běžné krajině si zemědělec volí jednak z titulů "Louky" a "Pastviny", týkajících se běžné zemědělské praxe, jednak z titulů "Trvale podmáčené a rašelinné louky", "Ptačí lokality na travních porostech - bahňáci" a "Ptačí lokality na travních porostech - chřástal", zaměřených na podporu ohrožených biotopů nebo druhů. Půdní bloky, na kterých lze uplatnit tyto tři tituly, jsou předvolené OOP. Ve zvláště chráněných územích je nabídka titulů bohatší, neboť se předpokládá, že se v nich nacházejí porosty s vyšší přírodní hodnotou, které vyžadují údržbu více šitou na míru. Dovolují upravit podmínky obhospodařování tak, aby více vyhovovaly potřebám ochrany přírody. Pro každý půdní blok je OOP předem stanoven možný dotační titul, na území NP tedy Správou. Ta však může, pokud to uzná za vhodné, nechat na zemědělci, aby si sám zvolil s přednastavené nabídky, zda chce na daném bloku kosit či raději pást. Pro žádný půdní blok v chráněném území není stanoven základní management "Louky" nebo "Pastviny". Na základě žádosti zemědělce je však OOP může, pokud to uzná za vhodné, dodatečně povolit. V rámci HRDP se nabízely pro ZCHU čtyři alternativní varianty k údržbě travních porostů - tzv. nadstavbové managementy: louky bez aplikace hnojiv, louky bez aplikace hnojiv s termínem první seče po 15. 7. (standardní termín, do kdy musela být provedena první seč) a louky bez aplikace hnojiv, s termínem první seče po 15. 7. a s ponechanými nepokosenými pásy. Nadstavbový management pro údržbu pastvin pak požadoval neaplikovat na pastvinu hnojiva a snížit intenzitu na 0,4 až 0,8 VDJ/ha. Zemědělci si

47

Část 3.


nadstavbové managementy volili sami, ale žádost o jejich zařazení musela být schválena OOP. Ten mohl v daných případech povolit i případné výjimky ze stanovených podmínek titulů.

Obhospodařování luk V nových dotačních titulech se rozlišují "Mezofilní a vlhkomilné louky" a "Horské a suchomilné louky", přičemž k oběma titulům existuje několik variant péče. Rozdíl mezi "Mezofilními a vlhkomilnými loukami" a "Horskými a suchomilnými loukami" je především v tom, že ty první musí být pokoseny minimálně dvakrát ročně, zatímco ty druhé pouze jedenkrát. Termín první seče je stanoven OOP. U obou typů luk pak existuje možnost hnojené a nehnojené verze. V případě, že lze louku hnojit, stanovuje OOP, zda je možno ji po seči ještě přepásat. Bohužel nebyla umožněna varianta nehnojených luk, na kterých by bylo možné přepásání, a to z důvodu evidence přísunu dusíku, kdy exkrementy jsou započítávané jako hnojivo. Zemědělec se sám může rozhodnout29) ještě pro jednu variantu luk, a tou jsou tzv. neposečené pásy. Pak se zavazuje k nepoužívání hnojiv a k tomu, že na louce ponechá při první seči neposečené pásy ve stanovené šířce. Celková rozloha pásů se musí pohybovat mezi 5 až 10 % rozlohy příslušného bloku. Pásy pak musí být posečeny nejpozději při první seči příštího roku. Tuto variantu OOP nestanovuje, ale Správa ji doporučuje alespoň někde, zejména na rozsáhlejších plochách zcelených pozemků, využít. Tituly "Podmáčené a rašelinné louky", "Ptačí lokality na travních porostech - bahňáci" a" Ptačí lokality na travních porostech - chřástal" se v HRDP řadily do podopatření C - Péče o krajinu, nově jsou již součástí podopatření B - Ošetřování travních porostů. Pro "Trvale podmáčené a rašelinné louky" je podstatné především to, že nesmí být hnojeny a při sklizni je nutno použít lehkou mechanizaci. Tyto louky vůbec nelze přepásat. Ze dvou titulů "Ptačí lokality na travních porostech" je pro NP je zájmový pouze titul "chřástal". Opět se jedná o porosty, které nesmějí být hnojeny a přepásány. OOP musí souhlasit i s válením a smykováním, seč je povinná jednou ročně ve stanoveném termínu. "Ptačí lokality na travních 29)

48

Obecně žadatel o dotace může sám přistoupit na jakoukoli "tvrdší" variantu stanoveného managementu.

Část 3.


porostech" v rámci HRDP bylo možno přepásat, nově to není umožněno ze stejného důvodu jako přepásání na nehnojených loukách.

Obhospodařování pastvin V případě pastvin je možný pouze jeden titul a tím jsou "Druhově bohaté pastviny". Na pastvinách nelze aplikovat žádná, ani statková, hnojiva a ročně na ně musí být dodáno exkrementy zvířat minimálně 5 kg N/ha každého půdního bloku a maximálně 40 kg N/ha celkové výměry těchto pastvin (existuje převodní tabulka). Travní porost je nutno přepást minimálně jednou ročně, a po skončení pastvy pokosit nedopasky, vyjma pozemků se střední svažitostí 10° a více (tato informace je uvedena v LPIS). OOP může měnit povinnost sekání nedopasků. Dále existuje titul "Suché stepní trávníky a vřesoviště" určený pro pastvu ovcí a koz na předem vybraných lokalitách. Jedná se však o biotopy vázané na teplé oblasti, místní horská vřesoviště mají jiný charakter a Správa dává přednost financování jejich údržbu z PPK. Pro travní porosty v chráněných územích vždy platí níže uvedené povinnosti. Posečená hmota musí být z pozemku odklizena. Mulčovat (týká se i nedopasků), provádět rychloobnovu a obnovu travního porostu, či provádět přísev lze pouze se souhlasem OOP. Kosení porostů je nutno provádět od středu ke krajům nebo od jedné strany pozemku ke druhé. Na ploše přepásaných luk není povolen příkrm hospodářských zvířat. Po pastvě je nutno pokosit nedopasky. Povinnost kosení nedopasků může měnit OOP. Obecně se nevyžaduje na pozemcích s průměrnou svažitostí větší než 10°. Pokud je povoleno hnojení, je možné dodat každoročně v průměru na celkovou výměru hnojených luk max. 60 kg N/ha (Tento limit zahrnuje organické látky, statková hnojiva a případnou pastvu zvířat. Hnojit lze hnojem nebo kompostem). Dále existuje možnost ponechat ve zvláště odůvodněných případech až 10% nepokoseného bloku a to na ploše vymezené OOP.

Jak se počítají platby Podmínky, které nařizují jednotlivé tituly, mají zajistit hospodaření ohleduplnější vůči potřebám životního prostředí. Pro zemědělce představují

49

Část 3.


práci navíc nebo určitou ztrátu. Pokud se nehnojí, naroste méně píce, při pozdější seči již není seno pro dobytek tak kvalitní nebo je sklizená rostlinná hmota jako krmivo již zcela nepoužitelná. Nižší zatížení pastvin zase omezuje počet zvířat, který zemědělec může chovat. Ztráty a vyšší náklady, které má zemědělec při dodržování šetrnějších metod, by jej mohly odrazovat od toho, aby je využíval. Byla spočítána náročnost jednotlivých titulů a platby za AEO především kompenzují právě tento rozdíl oproti běžné zemědělské praxi. AEO jsou stanovována pro území celé republiky. Požadavky, které mohou hodně napomoci přírodě v oblastech s intenzivním hospodařením, kde zůstalo jen málo přirozených biotopů, mohou být zcela nevhodné pro oblasti s přírodou v mnohem zachovalejším stavu. Je zcela logické, že tyto oblasti se budou nacházet především ve ZCHÚ, případně v území Natura 2000. Proto už v HRDP byly v ZCHÚ umožněny tzv. nadstavbové tituly, které více zohledňovaly specifické potřeby těchto oblastí, kde zemědělství slouží především k údržbě krajiny. Přírodní podmínky v našem státu jsou však velmi rozmanité a je těžké nastavit požadavky tak, aby vyhovovaly jak hospodaření na horské Šumavě, tak hospodaření na teplé jižní Moravě, a to jak v ZCHÚ tak i v běžné krajině. Výsledkem jsou ne vždy zcela optimální požadavky pro některou z oblastí. Co se na Šumavě může zdát nesmyslné, jinde může mít své opodstatnění.

Závěrem Krajina v NP je svým způsobem výjimečná. Aby byly zachovány její hodnoty, je potřebná spolupráce Správy a lidí, kteří se o ni starají. V případě bezlesí tedy především místních zemědělců, bez kterých by péče o šumavské louky byla jen těžko uskutečnitelná. Pečovat o bezlesí v NP není snadný úkol, ale věříme že, hodnoty, které se zde snažíme zachovat a chránit, stojí za tu námahu navíc. Doufáme, že vzájemná spolupráce povede k tomu, že z krásy kvetoucích šumavských luk se každý bude moci těšit i nadále.

50

Seznam použitých zkratek Seznam použitých zkratek AEO - Agroenvironmentální opatření CC - Cross compliance DJ - Dobytčí jednotka EAFRD - Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova EU - Evropská unie EVL - Evropsky významná lokalita GAEC - Dobré zemědělské a environmentální podmínky HRDP - Horizontální plán rozvoje venkova CHKO - Chráněná krajinná oblast CHOPAV - Chráněná oblast přirozené akumulace vod LFA - Méně příznivé oblasti a oblasti s environmentálním omezením LPIS - Evidence využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů MZe - Ministerstvo zemědělství ČR MŽP - Ministerstvo životního prostředí ČR NP - Národní park OOP - Orgán ochrany přírody OP RVMZ - Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství PF ČR - Pozemkový fond ČR PPK - Program péče o krajinu PRV - Program rozvoje venkova SMR - Zákonné požadavky na hospodaření VDJ - Velká dobytčí jednotka VVP - Vojenský výcvikový prostor VZCHÚ - Velkoplošná zvláště chráněná území ZCHÚ - Zvláště chráněné území

Internetové zdroje Internetové zdroje: http://portal.gov.cz www.agronavigator.cz www.mze.cz www.natura2000.cz www.pro-bio.cz

51

Literatura Literatura ČERNÁ M., MOJŽÍŠ P., VOKASOVÁ L., SEVERA M., POTOČIAROVÁ E. (2006): Rozptýlená zeleň v krajině a zemědělská dotační politika. - Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. DAPHNE ČR (2006): Praktický pomocník pro hospodaření v Blanském lese území zařazném do soustavy NATURA 2000. - Daphne ČR - Institut aplikované ekologie, České Budějovice. DOSTÁL J., HABERLE J., KLÍR J., KOZLOVSKÁ L., KVÍTEK T., RŮŽEK P., KOUĎA J. (2003): Zásady správné zemědělské praxe zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. - Ministerstvo zemědělství ČR v Ústavu zemědělských a potravinářských informací, Praha. HÁKOVÁ A., KLAUDISOVÁ A., SÁDLO J. [eds] (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. - PLANETA XII, 3/2004 - druhá část. Ministerstvo životního prostředí, Praha. HORVÁTHOVÁ V., STEINBACHOVÁ D., BUFKOVÁ I., EKRT L. (2006): Návrh managementu druhotného bezlesí na území Národního parku Šumava a hodnocení vlivu vybraných způsobů hospodaření. - Ms. [závěrečná zpráva projektu VaV-SM/2/23/04, depon in : Správa NP a CHKO Šumava, Vimperk]. CHYTRÝ M., KUČERA T., KOČÍ M. [eds] (2001): Katalog biotopů České republiky. - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. JERSÁKOVÁ J., KINDELMANN P. (2004): Zásady péče o orchidejová stanoviště. KOPP nakladatelství, České Budějovice. MLÁDEK J., PAVLŮ V., HEJCMAN M., GAISLER J. [eds] (2006): Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích. - VÚRV Praha. PĚLUCHA M. a kol. (2006): Rozvoj venkova v programovacím období 20072013 v kontextu refoem SZP EU. - IREAS, Institut pro strukturální politikum o.p.s., Praha. ZELENKOVÁ E. [ed.] (2000): Plán péče Národního parku Šumava na období 2001-2010. - Správa NP a CHKO Šumava, Vimperk.

52

Bezlesí Národního parku Šumava Ochrana bezlesí a jeho management

Recommend Documents