Eva ŠTĚPÁNKOVÁ 1
ENVIRONMENTÁLNÍ MANAGEMENT A JEHO PŘÍNOSY ORGANIZACI Abstract: This paper deals with environmental management, with an emphasis on exploring the influence of this concept in the organization. This paper aims to find the broadest spectrum of benefits of environmental management and their subsequent classification according to their areas of application categories. It examined whether the introduction of environmental management impact on the competitiveness of the organization and what are the characteristics of this region and influence. 1
ENVIRONMENTÁLNÍ MANAGEMENT A JEHO NÁSTROJE
Systémy environmentálního managementu poskytují soubor nástrojů a principů řízení, které mohou pomoci začlenit environmentální zájem do každodenního chodu organizace [1]. Požadavek environmentálního managementu směrem k organizaci je, aby identifikovala a sledovala své environmentální dopady a dosahovala kontinuálního environmentálního zlepšení [2]. Environmentální dopad je jakákoliv změna v životním prostředí, pozitivní či negativní, která částečně nebo úplně vyplývá z environmentálního chování organizace. Environmentální aspekt je prvek činnosti, výrobků nebo služeb organizace, který může mít dopad na životní prostředí [3]. Cílem environmentálního řízení by mělo být hospodárné využívání statků a služeb životního prostředí, omezení emisí znečišťujících látek, eliminace rizik environmentálních havárií a vytvoření podmínek bezpečnosti práce [4]. Počátky environmentálního managementu lze datovat do 60. let 20. století, kdy vědci začali poukazovat na souvislosti mezi zdánlivě izolovanými jevy. Na konci 60. let se do čela úsilí o zlepšení stavu přírody postavila Organizace spojených národů. V 70. letech již probíhala velmi živá diskuze o příčinách poškození životního prostředí. Ropné šoky v 70. letech přiměly západní civilizaci k tomu, aby byl započat výzkum možností dosažení případných alternativních zdrojů [5]. Pozornost environmentálních zájmových skupin se brzy začala upírat i směrem k organizacím, zejména k podnikatelské sféře, neboť právě činnost těchto subjektů má zásadní vliv na životní prostředí. Ekologické zájmy se tedy postupem času stále intenzivněji promítají i do řízení soudobých organizací. Organizace musejí primárně dodržovat environmentální legislativu, která se stává stále přísnější jak v zemích Evropské unie, tak i v České republice. Organizace, které chtějí přizpůsobovat svůj každodenní chod aktuální legislativě, musí vynaložit určité prostředky na monitorování změn legislativy a jejich uvádění do chodu podniku, aby se vyhnuly případným sankcím.
Ing. Eva Štěpánková, Fakulta ekonomiky a managementu, Univerzita obrany, Kounicova 65, 662 10 Brno, Česká republika. E-mail:
[email protected]. 1
85
Nad rámec zákona mohou organizace implementovat i další – dobrovolná – opatření v oblasti redukce dopadu své činnosti na životní prostředí. −
− − −
V současné době nejčastěji využívanými dobrovolnými nástroji jsou: Environmentální systémy řízení, implementované dle evropského standardu EMAS nebo dle mezinárodní normy ISO 14000. Snahou organizací zavádějících ISO 14000 i EMAS je minimalizace škodlivých dopadů činnosti organizace na životní prostředí. Jedná se o systémy dobrovolné a univerzální, jsou tedy aplikovatelné v organizacích různé velikosti i různého zaměření činnosti, jsou vhodné jak pro organizace soukromé, tak i pro subjekty státní a veřejné správy. Ekolabelling - označování ekologicky šetrné produkce. Označené zboží či služby zatěžují životní prostředí v prokazatelně nižší míře ve srovnání s tradiční neekologickou produkcí. Čistší produkce - preventivní strategie podporující efektivnější využívání vstupních zdrojů. Hlavní princip této strategie spočívá v tom, že se jedná o ekonomicky výhodný způsob snižování negativních dopadů výroby či poskytování služeb na životní prostředí. Vlastní environmentální tvrzení - prohlášení nebo značka, která se vztahuje k činnosti, výrobku nebo službě a která poukazuje na určitou šetrnost k životnímu prostředí. Problematická může být v tomto případě skutečnost, že parametry šetrnosti sistanovuje a vyhodnocuje sama organizace [6]. Organizace mohou využít i celou řadu dalších nástrojů, které přispějí ke zvýšení jejich environmentální výkonnosti. Výše jsou uvedeny nástroje, které patří k nejvyužívanějším aktivitám environmentálního managementu v organizacích v České republice. Nejen na úrovni jednotlivců, ale i v rámci organizací v ČR je znát posun od naprostého opomíjení ekologických aktivit před rokem 1989 až k postupnému systémovému začlenění environmentálních opatření do organizačního smýšlení. To lze dokumentovat např. nárůstem počtu certifikací ISO 14000 [7] i vzrůstajícím zájmem o další environmentální programy. Dle empirického šetření realizovaného v roce 2007 a 2009 Centrem výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky, bylo zjištěno, že v českých podnicích disponuje standardem ISO 14000 celkem 44% zkoumaných výrobních podniků (2007) a 28% podniků služeb (2009). Zastoupení certifikátu ISO 14000 se liší v rámci skupin dle velikosti podniku i oboru činnosti [8,9]. Část organizací působících v ČR, nicméně stále vnímá environmentální management jako zátěž bez významnějších přínosů. Je prozatím poněkud obtížné přesvědčit je o výhodách zavádění environmentálního managementu. Zdá se, že prozatím je hlavním tlakem v tomto směru legislativa. Z toho důvodu se jeví jako přínosné zkoumat, zda v českém prostředí ekologické aktivity přináší organizacím nějaké výhody a případně jakou podobu tyto pozitivní dopady mají. Cílem příspěvku je nalezení co nejširšího spektra přínosů environmentálních aktivit organizaci a následná klasifikace těchto přínosů do několika základních kategorií. Zkoumání možných přínosů environmentálního managementu bude realizováno zejména na základě analýzy dat z dostupných empirických šetření, která byla v této oblasti realizována zahraničními výzkumnými týmy.
86
2
PŘÍNOSY ENVIRONMENTÁLNÍHO MANAGEMENTU PRO ORGANIZACI
Oblasti environmentálního řízení se věnuje stále více autorů a studií, což má souvislost s celospolečenským trendem nárůstu oblíbenosti ekologických témat a environmentalních zájmů. Některé z výzkumů se zaměřují na analýzu důvodů, proč organizace environmentální opatření zavádějí, tedy na hledání přínosů těchto aktivit. Implementace environmentálního managementu je vždy doprovázena nejen přínosy, ale i náklady. Ty se mohou projevovat nutností vynaložení finančních zdrojů, ale i potřebou vyčlenění lidských zdrojů. Management organizace by měl mít před implementací environmentálního opatření představu o tom, zda v plánovaném kroku převáží náklady či výnosy. Přínosů zavádění environmentálních opatření do podniku je celá řada a mohou mít různorodý charakter. V následujícím textu jsou uvedeny závěry, které lze učinit na základě studia dostupných zahraničních výzkumů v této oblasti. Následně je provedena klasifikace nejrůznějších přínosů do několika základních kategorií.
− − − −
− − −
− −
Autoři empirických šetření nejčastěji uvádějí jako potenciální přínosy environmentálního managementu následující pozitivní důsledky: Snížení spotřeby surovin, energie, snížení produkce odpadů [10,11]. Důsledkem je pak snížení nákladů [12]. Zvýšení respektu vůči legislativním požadavkům [3,12,13]. Zlepšení organizačního klima [14] - možnost růstu motivace a odpovědnosti zaměstnanců, užší spolupráce pracovníků s managementem organizace. Usnadnění vstupu na nové trhy, růst podílu na trhu domácím i zahraničním, růst exportních možností (vztaženo zejména k podnikatelské sféře) [15]. Implementovaný systém environmentálního managementu může být jednou z podmínek uzavírání kontraktů nebo výběrových řízení [16]. Růst kvality produkce i efektivnosti procesů (Petroni, cit. dle [17]. Za pozitivní přínos environmentálního managementu je organizacemi často uváděno kontinuální zlepšování. Posílení významu podnikové dokumentace [3]. Lepší přístup k financím [13] - investoři v některých případech vyžadují určitou úroveň environmentálních aktivit organizací, kterým poskytují finance. Záleží zde ale na odvětví i globálním prostředí činnosti dané organizace. Do této skupiny lze dále přiřadit zvýhodnění získání úvěrů a pojistných smluv [18]. Otázkou ale je, do jaké míry je tento trend běžný v českém prostředí. Dosahování veřejného přijetí [19], zlepšení image organizace, pozitivní vnímání a hodnocení veřejností, investory apod. [13]. Zavedení elementárních zásad pořádku a disciplíny [3]. Různorodé přínosy vyplývající z jednotlivých zahraničních empirických šetření pak lze kategorizovat dle podobnosti oblastí, ve kterých se uvedené dopady projevují, do následujících skupin.
87
Finanční přínosy Environmentální management může mít pozitivní dopad na organizaci v podobě finančních výnosů, které mohou plynout z úspor materiálů, energií, surovin, úspor za pokuty při poškozování životního prostředí [20] či úspor nákladů plynoucích z pozastavení nevyhovujících výrobních procesů [10,21]. Řada výzkumů a případových studií potvrzuje, že environmentální aktivity mohou mít pozitivní dopad na finanční výkonnost a mohou tímto přinášet dlouhodobou konkurenční výhodu organizaci. Finanční přínos v důsledku zavedení environmentálního managementu či opatření lze zkoumat několika způsoby: − Analýza trendu finanční výkonnosti organizace po zavedení environmentálního opatření. Je zkoumáno, zda a jak se mění v dlouhodobém horizontu finanční výkonnost organizace po zavedení environmentálního opatření. Tento způsob však zahrnuje jedno úskalí – neexistuje jistota, že na zlepšení finanční výkonnosti má vliv právě jen implementované environmentální opatření nebo i další faktory (což je ve většině reálných situací pochopitelně pravděpodobnější). − Vyčíslení výnosů, které environmentální management přímo přinesl organizaci. − Vyčíslení úspor v důsledku zavedení environmentálního řízení, tedy např. úspory způsobené snížením spotřeby materiálu, vody, energie, vyhnutí se pokutám, haváriím apod. Soulad s environmentální legislativou Zásadním požadavkem environmentálních systémů řízení je soulad veškerých aktivit organizace s legislativními požadavky. Organizace tedy musí uvést svůj chod do naprostého souladu s legislativou, chce-li např. získat některý z environmentálních standardů. Tento přínos může být v českém prostředí poměrně aktuálním, neboť environmentální legislativa je v České republice poměrně přísná a to i v porovnání se zeměmi Evropské unie. Organizace musejí vynakládat stále více zdrojů, aby legislativním požadavkům dostály. Environmentální systémy je k tomuto “donutí”, jsou jakýmsi impulsem pro uvedení všech činností do souladu s platnou legislativou, což mohou organizace zpětně vnímat jako přínosné. Pozitivní dopad na dobré jméno organizace Zlepšování image organizace je jedním z nejzásadnějších důvodů k zavádění environmentálních opatření [15]. Organizace velmi často informují své okolí o realizovaných environmentálních aktivitách ve svých propagačních materiálech. Otázkou ovšem je, jak je česká veřejnost připravena ocenit či vůbec rozpoznat konkrétní formu environmentálního managementu. Problematické je i to, že nehmotné přínosy je obtížné efektivním způsobem ohodnotit jako hmotné zdroje. Zlepšení celkového řízení a kontroly Některé formy environmentálního managementu (a tím nejtypičtějším v tomto smyslu je certifikát ISO 14000) vedou ke zpřehlednění aktivit organizace a tím i k jejich lepší kontrole a řízení. Ukazuje se, že to je poměrně častý impulz zavádění environmentálního řízení do podniků a že je tento přínos reálný [13]. Příslušné
88
standardy slouží mimo jiné jako potvrzení pro stakeholdery, že je v organizaci “pořádek”, že tedy splňuje všechny relevantní požadavky na její činnost kladené. Základní kategorie přínosů environmentálního managementu lze shrnout do následujícího schématu. Finanční přínosy
Soulad s legislativou
VÝKONNOST ORGANIZACE
Zlepšení image podniku
Zlepšení kontroly a řízení
Obr. 1: Přínosy environmentálního managementu.
Zdroj: autorka Organizace zcela pochopitelně nejčastěji očekávají od zavedení environmentálního managementu kombinaci všech uvedených přínosů [22]. Mnoho manažerů dnes již chápe, že náklady plynoucí z nezavedení environmentální strategie mohou významně převýšit investice vložené do environmentálních aktivit [10]. Zahraniční výzkumy se víceméně shodují na pozitivním dopadu různých forem environmentálního managementu na výkonnost, resp. konkurenceschopnost podniků [10,11,23]. Na druhou stranu implementování environmentálního managementu mohou některé organizace vnímat jako zatěžující či zbytečné. Vedle výhod, které environmentální řízení přináší a které jsou impulsy pro jeho zavedení, existují také překážky, které naopak odrazují organizace od zavádění ekologicky šetrných opatření. Významnou bariérou mohou být nepřesvědčivé a/nebo kvantitativně obtížně vyjádřitelné ekonomické přínosy environmentálních opatření [24]. Dalším často uváděným důvodem pro nezavedení systému environmentálního řízení do organizace, jsou náklady spojené s implementací a provozem aktivit směřujících k ekologické šetrnosti organizace [25]. Tyto náklady mohou zahrnovat náklady na školení zaměstnanců, reorganizaci produkce, investice do nových technologií, konzultační a certifikační poplatky atd. [26]. Investice jsou vynaloženy v relativně krátké době, zatímco výhody se mohou projevit až v dlouhodobém časovém horizontu. Problémem v tomto smyslu je i skutečnost, že podniky porovnávají potřebu reálných, poměrně významných nákladů na jedné straně a pouze potencionální přínosy environmentálních 89
opatření na straně druhé [27]. To všechno mohou být důvody, proč jsou některé organizace stále opatrné v zavádění environmentálních aktivit. Je tedy třeba mít na paměti, že environmentální management nezaručí organizaci jen samé pozitivní dopady na její výkonnost, ale vždy sebou nese i určité riziko a nutnost vynaložení určitého objemu finančních zdrojů. 3
−
−
−
−
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ MÍRU A OBLAST PŘÍNOSŮ ENVIRONMENTÁLNÍHO ŘÍZENÍ
Uvedené pozitivní dopady environmentálního řízení nelze chápat jako univerzální pro jakýkoliv typ organizace. Míra a oblast přínosů environmentálního managementu se odvíjí od mnoha aspektů, které lze shrnout do dvou základních kategorií: Charakteristiky organizace – aspekty vztahující se k organizaci samotné a ovlivňující úspěšnost environmentálního managementu lze rozdělit na vnitřní a vnější. Vnitřní faktory může organizace ovlivnit a řídit, zatímco na vnější faktory nemá žádný vliv nebo jen nepřímý či omezený. Vnitřními faktory úspěšně zavedeného environmentálního řízení mohou být např. aspekty velikost organizace, zaměření její činnosti, charakteristiky poskytovaného produktu či služby, podniková kultura a hodnoty organizace, motivace zaměstnanců apod. Poměrně významným faktorem je zainteresovanost managementu i zaměstnanců na implementaci environmentálních opatření. Jsou-li aktivity ekologické šetrnosti zaváděny jen povrchně a/nebo jsou-li přijímány vedením i pracovníky organizace negativně, pak tato činnost reálné přínosy nepřináší [1,13]. Vnějšími faktory mohou být charakteristiky cílových zákazníků, konkurence, kulturní hodnoty daného regionu apod. Každé odvětví je specifické různou citlivostí spotřebitelů na etickou odpovědnost. Přijetí ekologické šetrnosti organizace zákazníky je odvislé od environmentálního povědomí spotřebitelů dané země, ale i na míře důvěry v environmentální opatření. Zvolený nástroj environmentálního řízení - programy či nástroje environmentálního managementu mají různorodé zaměření, cíle i prostředky. Dopad zavedení daného environmentálního opatření může být velmi různorodý v závislosti na tom, zda se nástroj environmentálního managementu orientuje na procesy či produkty, jak náročná je jeho implementace, jaká je jeho známost mezi zákazníky atd. 4
ZÁVĚR
Příspěvek je orientován na nalezení a analýzu přínosů environmentálního managementu a tedy i hledání důvodů, proč organizace zavádějí činnosti spojené s environmentální výkonností organizace. Přínosy vyplývající z dosud realizovaných zahraničních výzkumů jsou roztříděny do kategorií dle oblastí, ve kterých lze zjištěné přínosy objevit. Souhrnně lze konstatovat, že větší část dostupných empirických šetření prokazuje reálné přínosy zavádění environmentálního řízení a to v různých oblastech a v různé míře. Nejčastěji uváděnými pozitivními dopady environmentálního managementu na organizaci jsou aspekty posílení image organizace, dosažení souladu s legislativou, možnost vstupu na nové trhy a úspora nákladů v důsledku úspory energií, surovin, materiálů apod. Míra dosahování konkurenční výhody prostřednictvím environmentálních aktivit je závislá na mnoha aspektech, z nichž k nejvýznamnějším patří specifika dané organizace, ale i kulturní či sociální aspekty.
90
Některé výzkumy naopak neprokázaly vztah mezi zavedením environmentálního managementu a výkonností organizace, nebo minimálně výsledky zkoumání tohoto vztahu jsou sporné. Na základě zjištěných skutečností bude dalším krokem zkoumání situace v organizacích v České republice. Analýza dopadů environmentálního managementu na organizace zde chybí. Výzkum by měl být zaměřen na míru začlenění environmentálního povědomí do organizací a následně na zkoumání dopadů environmentálních aktivit. Protože české prostředí má svá specifika, lze očekávat, že i výsledky uvedeného zkoumání by odhalily tendence typické právě pro české prostředí. Bylo by následně užitečné srovnat závěry výzkumu v českých organizacích se závěry výzkumů realizovaných v jiných regionech. LITERATURA [1] [2]
[3] [4] [5] [6] [7] [8]
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
GIBSON, K. Environmental Management Systems: How Successful are they? Environmental Quality Management. 2005, vol. 14, no. 3, s. 25. ROWLAND-JONES, R, PRYDE, M, CRESSER, M. An evaluation of current environmental management systems as indicators of environmental performance. Management of Environmental Quality. 2005, vol. 16, no. 3, s. 211. VEBER, J., et al. Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce. Praha : Management Press, 2006. 358 s. ISBN 80-7261-146-1. KREUZ, J., VOJÁČEK, O. Firma a životní prostředí. Praha : Oeconomica, 2007. 263 s. ISBN 978-80-245-1254-9 SMOLÍK, D., POLÁCH, J. Ekologické rozhodování podniků I. Zlín : Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2007. 115 s. ISBN 978-80-7318-534-3. Česká informační agentura životního prostředí [online]. 2005 [cit. 2009-07-10]. Dostupný z WWW: <www.cenia.cz>. The ISO Survey of Certifications - 2007. 2008. ISBN 978-92-67-104, str. 26. KAŠPAROVÁ, K., ŠTĚPÁNKOVÁ E. Společenská odpovědnost, kodexy, certifikáty. In Konkurenční schopnost podniků (Primární analýza výsledků empirického šetření). 1. vyd. Brno : Centrum výzkumu konkurenční schopnosti, ESF MU, 2007, s. 277-289, 13 s. ISBN 978-80-210-4456-2. KAŠPAROVÁ, K., ŠTĚPÁNKOVÁ, E. Společenská odpovědnost, kodexy, certifikáty. In Konkurenční schopnost podniků. Analýza faktorů hospodářské úspěšnosti. Druhá etapa. 1. vyd. Brno : Centrum výzkumu konkurenční schopnosti, ESF MU, 2009, s. 251-264, 14 s. ISBN 978-80-210-5058-7. MADU, Ch. N. Achieving Competitive Advantage Through Quality and Environmental Management. Environmental Quality Management. 2004, vol. 14, no. 2, s. 59. MELNYK, S. A., et al. Assessing the effectiveness of US voluntary environmental programmes: an empirical study. International Journal of Production Research. 2002, vol. 40, no. 8, s. 1853. ISSN 1366-588X. DELMAS, M. The diffusion of environmental management standards in Europe and in the United States: An institutional perspective. Policy Science. 2002, vol. 35, no. 1, s. 91. LEAL, G.G., FA, M.C., PASOLA, J.V. Using Environmental Management Systems to increase firms´ Competitiveness. Corporate Social Responsibility and Environmental Management. 2003, vol. 10, no. 2, s. 101.
91
[14]
[15] [16] [17] [18] [19]
[20]
[21] [22]
[23] [24]
[25] [26]
[27]
92
MADSEN, H., ULHøI, John P. Have Trends in Corporate Environmental Management Influenced Companies´ Competitiveness? Greener Management International. 2003, vol. 44, s. 75. BERTHELOT, S., COULMONT, M. ISO 14000 - a profitable investment? CMA Management. 2004, vol. 78, no. 7, s. 36. VEBER, J. Environmentální management. Praha : Oeconomica, 2002. 96 s. ISBN 80-245-0336-0. KORUL, V. Guide to the Implementation of ISO 14001 at Airports. Journal of Air Transportation. 2005, vol. 10, no. 2, s. 49. FEDOROVÁ, A., et al. Environmentální management podniku. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2004. 142 s. ISBN 80-7204-374-9. WYSOKINSKA, Z., WITKOWSKA, J. International Business and Environmental Issues – Some Empirical Evidence from Transition Economies. Polish Journal of Environmental Studies. 2005, vol. 14, no. 3, s. 269-279. WHITE, G.B., van ALST, L., LEDBETTER, J. Environmental Management Systems: Benefits of adoption and proposed tax incentives. Cost Management. 2008, vol. 22, no. 4, s. 35. SEBHATU, S.P., ENQUIST, B. ISO 14000 as a driving force for a sustainable development. The TQM Magazine. 2007, vol. 19, no. 5, s. 468-482. CAMBRA-FIERO, J., HART, S., POLO-REDONDO, Y. Environmental Respect: Ethics or Simply Business? A study in the Small and Medium Enterprise Context. Journal of Business Ethics. 2007. DELMAS, M. Stakeholders and Competitive Advantage: The Case of ISO 14001. Production and Operations Management. 2001, vol. 10, no. 3, s. 343. STEGER, U., SCHINDEL, C., KRAPF, H. The experience of EMAS in three European countries: a cultural and competitive analysis. Business Strategy and the Environment. 2002, vol. 11, no. 1, s. 32. ZUTSHI, A., SOHAL, A. S. Stakeholder involvement in the EMS adoption process. Business Process Management Journal. 2003, vol. 9, no. 2, s. 133. WELCH, E.W., MORI, Y., AOYAGI-USUI, M. Voluntary adoption of ISO 14001 in Japan: Mechanism, stages and effects.. Business Strategy and the Environment. 2002, vol. 11, no. 1. MELNYK, S. A., SROUFE, R. P., CALANTONE, R. J. A model of site-specific antecedents of ISO 14001 certification. Production and Operations Management. 2003, vol. 12, no. 3, s. 369.
