Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta
Ochrana spotřebitele a jeho právo na informace Bakalářská práce
Vedoucí práce: JUDr. Bohumil Vítek
Jana Zapletalová
Brno 2010
Na tomto místě bych chtěla poděkovat JUDr. Bohumilu Vítkovi, za jeho odborné rady, připomínky a vedení, které mi v průběhu zpracování bakalářské práce poskytl.
„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Ochrana spotřebitele a jeho právo na informace zpracovala samostatně pouze s použitím zdrojů, které jsou uvedeny v literatuře.“ V Brně dne 24.5.2010
__________________
Abstract Zapletalová, J. Consumer protection and his right to information. Bachelor thesis. Brno: Mendel university in Brno, 2010. The thesis concerns about the problems of consumer protection, especially about those with information that has to be given to the consumers. Specifically, the thesis is focused on the data which are showed on cover of food product. It defines the data which have to be presented obligatory. Keywords Consumer, consumer protection, right to information, food marking.
Abstrakt Zapletalová, J. Ochrana spotřebitele a jeho právo na informace. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010. Práce je zaměřena na problematiku ochrany spotřebitele. Zvláště na informace, které jsou podnikatelé povinni spotřebiteli poskytnout. Konkrétně se jedná o informace uváděné na obalech potravinářských výrobků. Vymezuje podstatné údaje, které je nutné na obalech uvádět. Klíčová slova Spotřebitel, ochrana spotřebitele, právo na informace, označování potravin.
Obsah
5
Obsah 1
2
Úvod 1.1
Cíl práce .................................................................................................... 8
1.2
Metodika řešení ........................................................................................ 8
Přehled literatury
10
2.1
Stručná historie ochrany spotřebitele .....................................................10
2.2
Rozdělení ochrany spotřebitele ...............................................................12
2.2.1
Ochrana hospodářské soutěže .........................................................12
2.2.2
Veřejnoprávní ochrana spotřebitele ................................................14
2.2.3
Soukromoprávní ochrana spotřebitele............................................14
2.2.4
Ochrana spotřebitele a právo EU ....................................................15
2.3
Informační povinnost .............................................................................. 17
2.3.1
Základní pojmy ................................................................................ 17
2.3.2
Povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb ..................... 17
2.4
Spotřebitelské informace.........................................................................21
2.4.1
Informace dle obsahu ......................................................................21
2.4.2
Informace dle místa, kde jsou uvedeny .......................................... 23
2.4.3
Informace dle původce ................................................................... 23
2.5
3
7
Označování potravin ............................................................................... 24
2.5.1
Základní pojmy ............................................................................... 24
2.5.2
Požadavky na označení potravin .................................................... 25
2.5.3
Doplňující informace ...................................................................... 27
Analýza problému 3.1
29
Konkrétní výrobky a jejich označení ...................................................... 29
3.1.1
Potraviny živočišného původu........................................................ 29
3.1.2
Výrobky živočišného původu a podrobný rozbor jejich označení...31
3.1.3
Potraviny rostlinného původu ........................................................ 33
3.1.4
Výrobky rostlinného původu a podrobný rozbor jejich označení .. 35
Obsah 4
6
Návrh řešení 4.1
38
Doporučení pro nesprávně označené výrobky ....................................... 38
5
Diskuse
42
6
Závěr
44
7
Literatura
46
Přílohy
48
A
Fotografie výrobků živočišného původu ................................................ 48
B
Fotografie výrobků rostlinného původu................................................. 54
C
Spotřebitelské organizace a jejich kontaktní informace ........................ 59
Úvod
7
1 Úvod Role spotřebitele je nedílnou součástí života každého člověka, který se vydává na trh za účelem pořídit si nějakou věc či využít konkrétní služby. Spotřebitel je již odedávna na trhu, kde se střetává nabídka s poptávkou, považován za slabší smluvní stranu. Je tomu tak proto, že spotřebitel nemá takové odborné znalosti jako jeho smluvní protistrana prodávající. Ten je naopak proškolen, jak nejlépe výrobek prodat a má odborné znalosti z oblasti, ve které působí. Mnohdy mohou prodávající tuto výhodu používat ve svůj prospěch a zatajovat spotřebiteli podstatné informace. Aby k této situaci nedocházelo byly zformovány právní normy, které umožňují spotřebiteli zvýšenou ochranu. Hlavním právním předpisem, který se touto problematikou zabývá je zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. „Systém ochrany spotřebitele má i své ekonomické opodstatnění neboť vyvažuje přirozenou tržní nerovnováhu mezi stranou nabídky a poptávky, resp. chrání ekonomické zájmy spotřebitelů a umožňuje jim uplatňovat svá práva v případě jejich porušení.“1 Ochrana spotřebitele má tedy i svůj ekonomický smysl, který nabývá v posledních letech stále více na významu. Autor Hulva uvádí ve své publikaci, že ochrana spotřebitele „je svým způsobem i tažným motorem ekonomiky, neboť právě zvýšená důvěra spotřebitelů vede k vyššímu obratu obchodníků.“2 Dalo by se však jen polemizovat nad tím, jestli opravdu taková důvěra ze strany spotřebitelů reálně existuje. Většina lidí si pod pojmem ochrana spotřebitele vybaví spíše vlastní negativní zkušenost. I publicistické pořady v televizi nebo v jiných médiích nás velice často upozorňují na bezpráví, které se spotřebitelům neustále děje. Uvedené pořady či spotřebitelské testy v tisku nebo na internetu přispívají k lepší orientaci spotřebitele na trhu a zaručují mu tak i zdroj potřebných informací. Známé jsou nejrůznější případy, kdy Česká obchodní inspekce varuje před nebezpečím, které může určitý výrobek způsobit. Tato varování se často vztahují i k potravinám. Potraviny, jež jsou nejčastěji nakupovaným zbožím běžné spotřeby člověka musí nutně splňovat řadu podmínek, aby mohly být na trh vůbec uvedeny. Nejpodstatnější vlastností potravin je zdravotní nezávadnost. Pokud potraviny všechny podmínky dané právními předpisy splní, musí o tom nějakým způsobem informovat i spotřebitele. Možností jak informace poskytnout je více. Například prostřednictvím reklamy v tisku či televizi. Nejlepší a nejpoužívanější uvádění informací je přímo na obalech potravinářských výrobků. OPATŘIL, T. Ochrana spotřebitele – právo na informace o vlivech výrobků na životní prostředí [online]. 1998 [cit. 2010-04-28]. Dokument ve formátu HTML. Dostupný z
. 2 HULVA, T. Právo ochrany spotřebitele pro neprávníky. Otázky a odpovědi: vzory smluv, podání a korespondence. 1. vyd. Praha: ASPI, 2006. 360 s. ISBN 80-7357-172-2. 1
Úvod
8
Veřejnost by měla být dostatečně informovaná o potravinách, které každý den nakupuje. Z tohoto důvodu mne napadla myšlenka zpracování daného tématu v této práci. Chtěla jsem upozornit na informace, které by na obalech potravinářských výrobků neměly chybět. Mohlo by se zdát, že v dnešní době každý výrobce ví, co je jeho povinností a jak má potřebné informace zprostředkovat spotřebiteli. Ne všechny výrobky tuto povinnost jednoznačně splňují. Je pravda, že fatálně nedostačující označení výrobků je téměř nemožné s ohledem na dozor příslušných správních orgánů avšak některé nedostatky se přece jen vyskytují.
1.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce je v teoretické části vymezit s pomocí odborné literatury a právních předpisů základní problematiku související s ochranou spotřebitele především se zaměřením na spotřebitelské informace. Hlavním cílem je analyzovat požadavky, které jsou právními předpisy kladeny na podnikatele se zaměřením na obsah poskytovaných informací. Podrobně rozebrat konkrétní formy poskytovaných informací při označování výrobků na obalech. Informace takto vymezené jsou nezbytné pro orientaci spotřebitele na trhu a pro jeho rozhodování při koupi výrobků nebo pořízení služeb. V návaznosti na stanovený hlavní cíl se v praktické části práce zaměřím na konkrétní skupinu výrobků. Pro účely této bakalářské práce jsem zvolila výrobky potravinářské. Budu zkoumat, zda je dodržena informační povinnost a označení na vnějších obalech je v souladu se zákonem. Přesněji řečeno jestli jsou na obalu uvedeny veškeré potřebné informace, které zákon stanoví, a které jsou potřebné pro spotřebitelovo rozhodování. Dále se zaměřím rovněž na čitelnost, správnost označení i na vnější vzhled obalu. Pokud zjistím případné nedostatky, pokusím se navrhnout vhodná doporučení tak, aby nesprávně označené výrobky splňovaly informační povinnost a staly se vhodnými kandidáty pro spotřebitelovu volbu. V závěru stručně popíši a shrnu výsledky, ke kterým jsem ve své práci dospěla. Stanovím, které údaje nejčastěji chyběly a u kterých výrobků. Nebo naopak zhodnotím, které výrobky byly nejlépe označeny a obsahovaly například i některé informativní údaje navíc. U takovýchto údajů rovněž mohu posoudit jestli jsou podstatné nebo nepodstatné a spíše reklamního charakteru. Dále uvedu své názory na stávající situaci na českém trhu a pokusím se navrhnout doporučení, která by případnou špatnou situaci mohla vylepšit.
1.2 Metodika řešení Pro získání potřebných informací a odborných znalostí a jejich následnému třídění bylo třeba použít metodu sběru informací. Informace je pro potřeby této práce možno rozdělit na primární a sekundární. Primární informace jsem získala z právních předpisů, kde mi byl nejvíce nápomocen zákon o ochraně spotřebitele a zákon o potravinách. Co se týče sekundárních informací, ty mi poskytla odborná literatura zabývající se danou problematikou ochrany spotřebitele. Ne-
Úvod
9
opomenutelný a hodně využívaný zdroj, ať už primárních či sekundárních informací byl pro mne internet. V teoretické části byla využita již zmíněná metoda sběru informací. Nejprve bylo nutné získané informace roztřídit. Poté jsem navrhla konkrétní uspořádání práce a jejích kapitol. Úvodní kapitola teoretické části práce popisuje historii ochrany spotřebitele. Další kapitola obsahuje obecné rozdělení ochrany spotřebitele. Následující kapitola se již konkrétněji zaměřuje na informace, které jsou podnikatelé povinni spotřebiteli poskytnout. Poslední z kapitol se již zabývá nejkonkrétnějším tématem označování potravinářských výrobků. V praktické části práce je používána metoda porovnávání. Porovnává se informační povinnost výrobců, dovozců či prodávajících daná právními předpisy s reálnou situací na trhu. Konkrétně se jedná o označení potravinářských výrobků na obalech, zda odpovídá stanoveným požadavkům. Tedy zda je splněna informační povinnost a spotřebitel má dostatek informací potřebných pro učinění správného rozhodnutí. Nejprve bylo potřeba zvolit konkrétní potravinářské výrobky a utřídit je do jednotlivých skupin. Zvolila jsem rozdělení výrobků na výrobky rostlinného a živočišného původu. Dále jsem se zabývala analýzou vybraných výrobků. Zkoumala jsem jednotlivé složky označení, které by měly být na obalu uvedeny. Zjištěné výsledky jsem zapsala do příslušných tabulek. Poté bylo možné určit, zda výrobek jako celek splňuje či nesplňuje dané podmínky. V případě, že výrobek nesplnil podstatný požadavek byl označen jako nevyhovující – s nesprávným označením. Následně s využitím získaných znalostí z odborné literatury a právních předpisů a také znalostí z marketingu byla uvedena doporučení, jak řešit danou situaci tak, aby jednotlivé potravinářské výrobky splňovaly požadované podmínky a podávaly dostatečné množství informací.
Přehled literatury
10
2 Přehled literatury 2.1 Stručná historie ochrany spotřebitele Prvopočátky ochrany spotřebitele byly zaznamenány již u nejstarších civilizací. Každá společnost, ve které se rozvíjel obchod, pochopitelně hledala taková ustanovení, která by dala obchodu řád a která by upravila vztahy mezi obchodníkem a kupcem tak, aby ani jeden z nich nepřišel k újmě. Samozřejmě tato ustanovení nebyla v takové podobě jako je známe dnes, ale spíše jako pravidla, obyčeje či zvyklosti týkající se vztahů mezi obchodníkem a kupujícím. Nejdříve zvykové právo se postupem času změnilo na právo psané, které bylo i snáze vynutitelné. Zákony v psané podobě známe již z nejstarších civilizací. V Egyptě byly zákony zaznamenávány na papyrové svitky či svitky z kůže. Ty byly uchovávány v královském soudním archivu, kopii měl první ministr a ostatní kopie byly uloženy u jednotlivých soudních dvorů po celém Egyptě tak, aby byly všude dostupné. Období antiky představovalo pro rozvoj práva veliký přínos. Ve starověkém Řecku již Aristoteles rozlišoval závazky smluvní a mimosmluvní. Na tyto základy navázalo římské právo a dále důkladně rozpracovalo právo rodinné, dědické, věcné a zabývalo se i otázkami práva závazkového. Podrobně a precizně se věnovalo i smlouvám. Vzniklo tak několik druhů smluv jako smlouva o půjčce, výpůjčce a zápůjčce, smlouva o úschově. Nejznámější je však smlouva trhová neboli kupní smlouva, která je zároveň i nejstarší. Jde v ní o dohodu mezi prodávajícím a kupujícím o výměně věci za peníze. Cena v zásadě nemusela odpovídat skutečné hodnotě prodávané věci, ale musela být spravedlivá. Toto ustanovení poprve zakazuje obchodníkům nekalé praktiky související s nepřiměřeným zvyšováním cen, které by byly k újmě kupce. Povinností prodávajícího, která ze smlouvy trhové vyplývá je odpovědnost za právní vady věci a za její vady faktické. Možnost jak se mohl kupec bránit spočívala v podání zvláštní žaloby k soudu. Existovaly dva různé druhy žalob. Žaloba actio redhibitoria, která mířila na zrušení trhu. Použila se v případě pokud se objevily velké nedostatky, které bránily řádnému užívání věci. A žaloba actio quanti minorit, která se užívala v případě, když se objevily vady drobné. Spočívala ve snížení trhové ceny. Na našem území můžeme zmínit například kodifikovaná Práva městská království Českého Pavla Kristiána z Koldína (1579). Zde bylo použito rovněž římské právo a dále pak právo zemské a usnesení zemských sněmů království Českého. Ve středověku již městské právo znalo odpovědnost za vady u prodané věci. Zpočátku byla známá odpovědnost jen za vady právní. Při prodeji movitých věcí prodávající ručil za to, že se nejedná o kradenou věc. Vady faktické a odpovědnost za ně, je uzákoněna v městském právu při prodeji koně. „Prodávajícímu se ukládá povinnost sdělit kupci, že kůň je „svobodný a nekradený“, že „není dýchavičný, uhřivý a namožený“. Pokud se pak jedna z těchto vad přece jen do
Přehled literatury
11
tří dnů projevila, byl povinen prodávající vzít si koně zpět a vrátit kupci peníze“.3 V tehdejší rozvrstvené společnosti měly svůj význam i cechovní předpisy, „které až do nástupu manufakturní výroby v rámci cechovní soustavy regulovaly množství výrobků a jejich cenu. Tyto předpisy musely být samy státní mocí usměrňovány ve snaze povznést průmysl a obchod.“4 Na boj proti drahotě dohlíželi sazebníci cen, kteří měli za úkol chránit spotřebitele před zdražováním. Při nástupu průmyslové výroby však cechy ztratily na významu a byly postupně rušeny. V následujícím období byl zaznamenán nárůst živnostenského podnikání, protože živnosti a řemesla byly prohlášeny za svobodné a po zakoupení živnostenského listu mohl provozovat řemeslo každý. To muselo být samozřejmě upraveno také nějakou právní normou a tou byl Živnostenský řád (1859). Živnostenský řád stanovil povinnosti při označování provozoven, při zajištění hygienických podmínek a při oceňování výrobků. Obsahoval i informační povinnosti u některých druhů zboží. Rovněž zde byla vymezena kontrolní a sankční pravomoc živnostenského úřadu. Za přestupky v živnostenském podnikaní bylo možné uložit trest vězení až do výše 3 měsíců. Živnostenský řád jako veřejnoprávní předpis přispěl významnou měrou i k ochraně spotřebitele. Volnost při provozování živností vedlo k velkému nárůstu počtu řemeslníků. Ale kvalita výrobků se spíše zhoršovala a touto skutečností nejvíce trpěl samozřejmě spotřebitel. Z tohoto důvodu došlo k novelizaci živnostenského zákona a zavedení průkazů způsobilosti k výkonu daného řemesla. Tím se opět zvýšila kvalita výrobků. Soukromoprávní ochranu spotřebitele zajistil až všeobecný zákoník občanský (1811). Tento zákoník platil do roku 1950 kdy byl zrušen zákonem č. 141/1950 Sb. Od roku 1949 zajišťoval ochranu spotřebitele do jisté míry i zákon č. 160/1949 Sb., o vnitřním obchodě. Také vyhláška ministerstva vnitřního obchodu č. 13/1968 Sb., vyhlašovala pravidla obchodního podnikání, ukládala prodávajícímu zboží informační povinnosti a obsahovala zákaz překupnictví a podomního obchodu. Mezi předpisy chránící spotřebitele patřila rovněž vyhláška č. 218/1954 Ú. l. o jednotném vedení knihy přání a stížností v maloobchodních prodejnách a závodech společného stravování a vyhláška č. 177/1956 Ú. l. o zařazování závodů veřejného stravování do cenových skupin. K ochraně spotřebitele byly určeny i Výbory lidové kontroly a státní inspekční orgány. Z výše uvedeného vyplývá, že ochrana spotřebitele se na našem území vyvíjela ve dvou úrovních. V normách soukromého a veřejného práva. Ze začátku bylo ponecháno na samém spotřebiteli, zda se bude svého práva domáhat či nikoli. Postupně však začala společnost práva spotřebitele zajišťovat prostřednictvím norem práva veřejného jejichž cílem je i ochrana preventivní.
HULVA, T. Ochrana spotřebitele. 1. vyd. Praha: ASPI, 2005. 451 s. ISBN 80-7357-064-5. ŠPAČKOVÁ, K. Ochrana spotřebitele. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 3
4
Přehled literatury
12
2.2 Rozdělení ochrany spotřebitele Spotřebitel, jako účastník trhu, který nemá takové odborné znalosti ohledně vlastností daných výrobků je označován za „slabší článek“ známého vztahu spotřebitel versus prodávající. Kdežto prodávající je ten profesionál s odbornými znalostmi a vypracovanými obchodními praktikami. Tato skutečnost upozorňuje na to, že je potřebné zajistit ochranu spotřebiteli. Spotřebitel je chráněn de facto dvěma způsoby. Přímo a nepřímo. Přímou ochranu zaručují normy soukromoprávní a veřejnoprávní. Soukromé právo se vztahuje konkrétně k procesu uzavírání smluv, kdežto veřejné právo chrání spotřebitele prostřednictvím dozoru správních orgánů. Na druhé straně nepřímá ochrana spotřebitele je zaručena zejména hospodářskou soutěží a její ochranou. Spotřebitel má možnost vybrat si, zda obchod uzavře či neuzavře a obrátí se na konkurenci v podobě jiného soutěžitele na trhu. Tato možnost je ale podmíněna existencí státního dozoru, který zaručí, že konkurence na trhu zůstane zachována. 2.2.1 Ochrana hospodářské soutěže Právo hospodářské soutěže velice blízce souvisí s právem ochrany spotřebitele. Velmi obecně lze hospodářskou soutěž popsat jako soutěž podnikatelů, tedy těch, kteří mají profesionální znalosti o přízeň spotřebitelů. Za určitých podmínek může být hospodářská soutěž považována za nemorální a v tomto případě dochází k újmě u konkurujících podnikatelů, ale také i u spotřebitelů. Pojmem hospodářská soutěž operuje obchodní zákoník v § 41 „Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen "soutěžitelé"), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat.“ Dále obchodní zákoník vymezuje i další pojem v souvislosti s nemorálním soutěžením subjektů tzv. nekalou soutěž. Dle § 44 odst. 1 ObZ „Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje.“ Existuje ale mnoho různých definic hospodářské soutěže. „Jednou z nich je vymezení hospodářské soutěže jako současně probíhající snahy většího počtu subjektů na straně nabídky i poptávky určitého zboží, služeb či jiné činnosti, jejímž cílem je získání určitých výhod v oblasti hospodářských výsledků před ostatními.“5 Hlavním právním předpisem, který upravují hospodářskou soutěž je zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Zde se pojednává o ochraně hospodářské soutěže proti omezování ze strany jejich účastníků. Nekalá soutěž je upravena obchodním zákoníkem (část první, hlava pátá). Za zmínku stojí JANKŮ, M. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Beck, 2006. 642 s. ISBN 80-7179-499-6. 5
Přehled literatury
13
i zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, který vymezuje náležitosti reklamy a zákazy spojené s reklamou na tabákové výrobky, alkohol aj. A v neposlední řadě také zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Hospodářskou soutěž lze rozčlenit na část veřejnoprávní a část soukromoprávní (podobně je tomu i u ochrany spotřebitele viz. níže). Veřejnoprávní ochrana hospodářské soutěže spočívá stručně řečeno v ochraně proti omezování soutěže. Upravuje ji zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a institucionálně nad ní dohlíží Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Tento orgán má funkci dozorovou, vyšetřovací a rozhodovací. Smyslem soukromoprávní ochrany hospodářské soutěže je zajistit ochranu před nekalou soutěží a zabránit deformaci soutěžních pravidel. Jestliže je hospodářská soutěž zneužita nekalosoutěžním jednáním, pak o výsledku rozhoduje soud. Nekalá soutěž Obecné ustanovení o nekalé soutěži je nazýváno generální klauzulí. Ta vymezuje na obecné úrovni pojmové znaky nekalé soutěže v zákoně, což umožňuje posoudit zda se jedná o nekalou soutěž či naopak. Generální klauzule se skládá ze tří základních podmínek (pojmových znaků): 1. jednání v hospodářské soutěži, 2. které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a 3. je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Aby se skutečně jednalo o nekalosoutěžní jednání musí být všechny tři výše uvedené základní podmínky splněny kumulativně. Pokud se při posuzování jednání, které nese znaky nekalé soutěže zjistí, že nebyla naplněna některá ze základních podmínek generální klauzule, nejedná se o nekalou soutěž. Nekalou soutěží je podle obchodního zákoníku zejména: • klamavá reklama, • klamavé označování zboží a služeb, • vyvolávání nebezpečí záměny, • parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, • podplácení, • zlehčování, • srovnávací reklama, • porušování obchodního tajemství, • ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí. Smyslem této práce není důkladně rozebírat všechny výše uvedené položky. Blíže si rozebereme jen ty, které věcně souvisí s touto prací: Klamavé označování zboží a služeb je dle obchodního zákoníku takové označení, které ve spotřebiteli vyvolá mylnou domněnku ohledně geografického údaje o původu zboží (služeb), údaji o výrobci, údaji o tom, že zboží (služby) vy-
Přehled literatury
14
kazuje zvláštní charakteristické rysy nebo zvláštní jakost. Klamavé je i takové označení, ke kterému je připojen dodatek k odlišení, ale i přesto může označení vyvolat mylný dojem. Není podstatné, kde bylo klamavé označení uvedeno (na zboží, obalu, obchodní písemnosti aj.), jakým způsobem k němu došlo (přímo, nepřímo), jakým prostředkem (písmem, znakem, fotografií aj.) ani o jaké označení šlo (nepravdivé; pravdivé, které však vzhledem k okolnostem a souvislostem, za kterých bylo uskutečněno, mohlo spotřebitele oklamat). Obchodní zákoník jako soukromoprávní předpis upravuje jen civilní sankce jako prostředky, kterými se lze proti nekalosoutěžnímu jednání bránit. Avšak i některé veřejnoprávní předpisy se zabývají ochranou proti nekalé soutěži. V tomto případě lze osobě nekale jednající uložit trestní sankci nebo správní sankci. Nejvíce se však využívají prostředky mimoprávní ochrany a to samoregulační opatření. 2.2.2 Veřejnoprávní ochrana spotřebitele Jestliže jsou porušeny normy veřejnoprávní, pak jsou státní orgány povinny zasáhnout hned, jakmile se dozví o porušení právní normy. Pravomoc v takovém případě rozhodnout a stanovit sankce mají správní orgány, které v dané oblasti vykonávají dohled. Spotřebitel je v tomto případě oprávněn podat na věcně a místně příslušný státní orgán podnět anebo oznámení. Mezi zákony veřejnoprávní povahy, které souvisí s ochranou spotřebitele patří zejména zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitel, dále zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, zákon č. 59/1988 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku a také zákon č. 40/1995, o regulaci reklamy. 2.2.3 Soukromoprávní ochrana spotřebitele V soukromoprávních vztazích je spotřebitel chráněn pouze v případě, že má o tuto ochranu zájem. Z tohoto důvodu se při řešení soukromoprávních sporů využívá služeb obecných soudů a podává se soukromoprávní žaloba místně příslušnému soudu. K soukromoprávním zákonům jež upravují ochranou spotřebitele patří kromě Obchodního zákoníku a Občanského zákoníku především zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Občanský zákoník stanoví dvě sféry ochrany spotřebitele. Jsou jimi spotřebitelské smlouvy a specifické úpravy smluvních typů občanského práva. Obchodní zákoník se zabývá i právní úpravou nekalé soutěže. Jak již bylo výše řečeno, spotřebitel jako slabší smluvní stránka musí být chráněn. K tomuto účelu jsou určeny spotřebitelské smlouvy, které spotřebiteli umožňují například a především odstoupení od smlouvy a tím posilují jejich postavení ve smluvním vztahu. V občanském zákoníku jsou stanoveny tři speciální způsoby uzavírání smluv, které mohou znatelně znevýhodnit spotřebitele. Proto je spotřebiteli přiznána v takových případech zvýšená ochrana. Jde především o:
Přehled literatury
15
• spotřebitelské smlouvy s použitím prostředků komunikace na dálku, • spotřebitelské smlouvy uzavřené mimo provozovnu, • spotřebitelské smlouvy o právu užívat budovu nebo její část (tzv. timesharing). 2.2.4 Ochrana spotřebitele a právo EU Hlavním cílem Evropského společenství bylo vytvoření a regulace společného trhu založeného na celní unii a s tím spojené dodržování čtyř základních svobod (volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu). V souvislosti s volným pohybem bylo rovněž nezbytné zavedení pravidel hospodářské soutěže na společném trhu. Co se týče problematiky ochrany spotřebitele, která má nepochybně pro fungování trhu neopomenutelný význam, ta v počátcích integrace chyběla. Vytvořily se tak překážky na trhu, jelikož jednotlivé členské státy měly rozdílné úpravy ochrany spotřebitele a bylo nutné se tímto problémem zabývat i na evropské úrovni. Poprvé se jednalo o ochraně spotřebitele na pařížském summitu v roce 1972. O tři roky později v roce 1975 Evropská komise představila „Předběžný program EHS o ochraně spotřebitele a informační politice“. Tento dokument se později stal základem spotřebitelské legislativy Společenství a shrnul 5 základních práv spotřebitelů: • právo na ochranu zdraví a bezpečnosti, • právo na ochranu ekonomických zájmů, • právo na náhradu škody, • právo na informace a vzdělání, • právo na zastupování. Pojem spotřebitel poprve zakotvil v primárním právu Jednotný evropský akt, avšak blíže jej nespecifikoval. Přestože Jednotný evropský akt rozšířil politiky společenství o nové oblasti (sociální politika, regionální politika, politika na ochranu životního prostředí) spotřebitelská politika se zde ještě neobjevuje. Jako samostatnou politiku ji zavedla až Maastrichtská smlouva. Vstupem České republiky do Evropské unie (2004) začaly na našem území platit nové právní předpisy, které rovněž zahrnují úpravu ochrany spotřebitele. V právu Evropské unie jsou otázky, týkající se ochrany spotřebitele, upraveny v primárním a sekundárním právu. K primární úrovni práva jsou řazeny zejména zakladatelské smlouvy Společenství. Jedná se o smlouvy, které např. vytvořily orgány Společenství a stanovily jim jejich kompetence. Stejně tak tyto smlouvy představují normy, ukládající členským státům základní povinnosti, které pak přispívají k harmonii v Evropské unii a též k dosažení stanovených cílů. Právo ochrany spotřebitele je
Přehled literatury
16
upraveno v článku 153 Smlouvy o založení ES.6 Stanoví se zde, že „Společenství přispívá k dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele přijímáním harmonizačních opatření směřujících k dotváření trhu dle článku 95, prováděním činností, které doplňují politiku členských států v oblasti ochrany zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů spotřebitelů, jakož i poskytováním odpovídajících informací. Členské státy mohou přijmout přísnější ochranná opatření než jaká vyplývají z činnosti Společenství. Taková opatření musí být slučitelná s právem ES a notifikována Komisí“. Na druhé straně, sekundární právo již velice podrobně upravuje otázky ochrany spotřebitele a určuje konkrétní práva a povinnost. Je právem, které je tvořeno orgány Evropské unie. Jedná se především o nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Podpora spotřebitelských práv, prosperita a dobré životní podmínky jsou hlavními hodnotami Evropské unie. Tato skutečnost se odráží i v právních předpisech Evropské unie. Práva spotřebitelů v jednotlivých členských státech Evropské unie se mohou lišit podle toho, jak je jednotlivé státy převedly do svých vnitrostátních zákonů. Základní zásady ochrany spotřebitele zakotvené v zákonech Evropské unie, které by jednotlivé členské státy měly spotřebiteli poskytovat, zveřejnila Evropská komise s cílem informovat občany o jejich právech. Tyto zásady jsou shrnuty v následujících deseti bodech: • „nakupujte, co chcete a kde chcete, • pokud je zboží vadné vraťte ho, • vysoká úroveň bezpečnosti potravin a spotřebního zboží, • informujte se o tom, co jíte, • smlouvy musejí být čestné vůči zákazníkům, • spotřebitelé mohou někdy měnit svá rozhodnutí, • možnost jednoduššího porovnání cen, • spotřebitelé by neměli být klamáni, • ochrana spotřebitele během dovolené, • účinné urovnávání přeshraničních sporů“.7
Smlouva o založení Evropského společenství byla pozměněna Lisabonskou smlouvou. Tato smlouva je nově nazývána Smlouvou o fungování Evropské unie. Lisabonská smlouva také stanoví, že Evropská unie nahrazuje Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Vstoupila v platnost 1. prosince 2009. 7 EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ. Ochrana spotřebitele v Evropské unii: deset hlavních zásad. [online]. 2005 [2010-04-29]. Dostupné na . ISBN 92-79-00200-7. 6
Přehled literatury
17
2.3 Informační povinnost 2.3.1 Základní pojmy Pro lepší orientaci v následujícím textu budou nejprve vysvětleny základní pojmy tak, jak je stanoví zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen zákon o ochraně spotřebitele) ve své první části. • Spotřebitel – spotřebitelem se rozumí každá fyzická či právnická osoba, která nakupuje výrobky či užívá služby za jiným účelem než k podnikání. • Výrobek – věc nebo jiné hodnoty určené k nabídce spotřebiteli, které mohou být předmětem právního vztahu; výrobkem se rovněž rozumí jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána a je určena k nabídce spotřebiteli. • Služba – jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli. • Prodávající – podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby; prodávajícím se pro účely tohoto zákona rozumí i fyzická osoba, která prodává spotřebiteli rostlinné a živočišné výrobky z vlastní drobné pěstitelské či chovatelské činnosti anebo lesní plodiny. • Výrobce – podnikatel, který zhotovil výrobek nebo jeho součást nebo poskytl služby; také podnikatel, který vytěžil prvotní surovinu nebo ji dále zpracoval anebo se za výrobce označil. • Dovozce – podnikatel, který uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie. • Dodavatel – každý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky. 2.3.2 Povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb Povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb jsou uvedeny v druhé části zákona o ochraně spotřebitele. Tato část je z pohledu ochrany spotřebitele považována za zásadní. Pokud níže uvedené povinnosti nebudou splněny, jedná se o porušení zákona a spotřebitel má tedy právo bránit se. Dle § 3 zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen: • Prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů. • Prodávat výrobky a poskytovat služby v předepsané nebo schválené jakosti, pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze zvláštních právních předpisů anebo v jakosti jím uváděné. • Prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat.
Přehled literatury
18
Tato část zákona dále uvádí další povinnosti prodávajícího spojené s několika zákazy. Velmi významné je ustanovení, které zakazuje užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobku, při nabízení nebo poskytování služeb či práv. Jako nekalá obchodní praktika je dle § 4 zákona o ochraně spotřebitele definováno takové „jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil“. Nekalé jsou zejména agresivní a klamavé obchodní praktiky. Za klamavé jsou zejména považovány takové praktiky, ve kterých spotřebitel uvede nepravdivý údaj nebo uvede údaj sám o sobě pravdivý, ale vzhledem k okolnostem, za nichž byl užit, může spotřebitele uvést v omyl. Opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj. Za opomenutí se považuje i uvedení důležitého údaje nesrozumitelným či nejednoznačným způsobem. Jako klamavá obchodní praktika je též uváděna prezentace výrobku či služby, včetně srovnávací reklamy nebo jejich uvádění na trh, vede-li k záměně s jinými výrobky či službami nebo rozlišovacími znaky jiného podnikatele. Pokud není dodržen závazek obsažený v kodexu chování, k jehož dodržování se podnikatel zavázal jedná se taktéž o klamavou obchodní praktiku. K úplnému výčtu klamavých obchodní praktik tak chybí jen doplnit nabízení nebo prodej výrobků (služeb) porušujících některá práva duševního vlastnictví, jakož i jejich skladování za účelem nabízení nebo prodeje. O agresivní obchodní praktiku se jedná tehdy, pokud s přihlédnutím ke všem okolnostem svým obtěžováním, donucováním, včetně použití síly nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršuje možnost svobodného rozhodnutí spotřebitele. Dalším významným zákazem, který upravuje povinnosti prodávajícího, je zákaz diskriminace spotřebitele. Nikdo také nesmí vyrábět, dovážet, vyvážet, nabízet, prodávat a darovat výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami. A v neposlední řadě je zakázáno nabízení, prodej a vývoz výrobků určených pro humanitární účely. Z uvedeného výčtu povinností a zákazů je patrné, kolik má prodávající možností spotřebitele poškodit, v lepším případě čeho se má vyvarovat. Povinnost informovat spotřebitele je často opomíjena ze stran prodávajících, ale přesto je, co se týče ochrany spotřebitele, základní. Setkáváme se s prodavači, kteří vůbec nejsou ochotni jakoukoli informaci poskytnout nebo ji poskytnou, ale ne úplně nebo dokonce nesprávně. Často jsou v řadách prodávajících zastoupeni nekvalifikovaní pracovníci, kteří se jen snaží co nejrychleji prodat daný výrobek, aby se mohli věnovat dalším a dalším zákazníků. Tento přístup je nesprávný. Ze zákona jsou dány přesné povinnosti, které by měl prodávající ve vztahu ke spotřebiteli dodržovat. To platí i v případě, pokud mu samotnému nebyly tyto informace poskytnuty od výrobce, dovozce nebo dodavatele. § 9 zákona o ochraně spotřebitele uvádí „Prodávající je povinen řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá
Přehled literatury
19
z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou. Jestliže je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu a aby byly srozumitelné“. Písemné návody jsou u značného množství výrobků buď jen v cizím jazyce nebo úplně chybí. Je tomu tak zejména u prodeje na tržnicích tzv. stánkovém prodeji. Prodávající je dále dle § 10 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele povinen zajistit, aby výrobky, které prodává, byly přímo viditelně a srozumitelně označeny: • názvem výrobku, označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, údaji o hmotnosti nebo množství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití, • též údaji o složení materiálu, jde-li o textilní výrobky, s výjimkou těch výrobku, které podle zvláštního předpisu povinnosti označování nepodléhají, • též údaji o materiálech použitých v jejich hlavních částech, jde-li o obuv, s výjimkou těch výrobků, které podle prováděcího právního předpisu označování nepodléhají. Pokud nelze výrobky takto přímo označit, musí prodávající zvolit jiný vhodný způsob označení. Je dovoleno použití speciálních symbolů tzv. piktogramů, které musí být srozumitelné, čitelné a úplné. Vysvětlení piktogramů je prodávající povinen na požádání poskytnout nebo jiným způsobem zajistit jejich přístupnost spotřebiteli. Prodávající nesmí označení výrobku, které uvedl výrobce (dovozce nebo dodavatel) žádným způsobem měnit ani odstraňovat. Výrobky, které nejsou od výrobce předem zabaleny jako například lahůdky, maso z řeznictví či pečivo z pekáren a jiné, vyžadují pro svou povahu hygienicky nezávadné obaly, které je povinen prodávající poskytnout nebo je do nich přímo zabalit při pultovém prodeji. V samoobslužném úseku je nutné poskytnout obalový materiál k dispozici. Co se týče prodeje již použitých, upravovaných nebo vadných výrobků, musí prodávající na tyto skutečnosti spotřebitele upozornit předem. Takové výrobky musí být prodávány samostatně, ve vyhrazeném prostoru, kde nesmí být žádné jiné předměty, které nejsou určeny k prodeji. V případě vady výrobku, jsou pro spotřebitele důležité informace o místě uplatnění případné reklamace a o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vadu. Prodávající má proto povinnost spotřebitele plně informovat o způsobu reklamace a o provádění záručních oprav. Známé jsou případy, kdy spotřebitel došel do provozovny, kde výrobek zakoupil, s úmyslem reklamovat jej, avšak toto právo mu bylo odepřeno a vysvětleno tím, že se již v provozovně nevyskytuje pracovník, který by reklamaci mohl vyřídit. Takové jednání je nepřípustné a povinností prodávajícího je, aby v čase celé provozní doby byl v provozovně pověřený pracovník k vyřízení reklamace přítomen. Tento pracovník nebo prodávající rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých přípa-
Přehled literatury
20
dech do 3 pracovních dnů. Reklamace musí být vyřízena do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se obě strany vzájemně nedohodnou na delší lhůtě. Řada spotřebitelů se mylně domnívá, že třicetidenní lhůta se týká pouze pracovních dnů. Avšak není tomu tak. Zákon udává „do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace“ tedy všech dnů včetně sobot a nedělí. Pokud se do konce této lhůty spotřebiteli reklamovaný výrobek nevrátí v opraveném stavu, má spotřebitel stejná práva jako když se jedná o neodstranitelnou vadu výrobku. Tzn., že může požadovat buď náhradu výrobku novým výrobkem anebo vrácení peněz. Prodávající je povinen reklamaci přijmout v kterékoli provozovně v níž je to možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle či místě podnikání. To neplatí v případě, když je k provedení opravy určena jiná osoba. Dále je povinností prodávajícího vystavit písemný doklad o tom, kdy byla reklamace uplatněna, co je jejím obsahem a jaký způsob vyřízení spotřebitel požaduje. Doporučuje se, tyto údaje si vždy pečlivě překontrolovat. § 19 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele stanoví, že „Dále by spotřebiteli mělo být vystaveno potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy.“ Doklady jsou důležité zejména v případě, že se reklamace výrobku opakují. Pokud ten stejný výrobek projde procesem reklamace třikrát, má spotřebitel právo požadovat náhradu peněz a to i v případě pokud byl výrobek opraven. Kontrolní orgány Nad dodržováním povinností, které stanoví zákon o ochraně spotřebitele vykonává dozor Česká obchodní inspekce. Tzn. kontroluje právnické i fyzické osoby, které prodávají či dováží výrobky na vnitřní trh, poskytují služby na vnitřním trhu nebo poskytují spotřebitelské úvěry či provozují tržnice. Podle zvláštních předpisů jsou stanoveny i výjimky, kde dozor provádí jiné orgány veřejné správy. Na úseku zemědělských, potravinářských a tabákových výrobků provádí dozor Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Co se týče prodeje výrobků a poskytování služeb, které upravuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zde dohlíží na dodržování povinností krajské hygienické stanice. Ve stejné oblasti tj. oblasti obchodu a služeb působí jako dozorčí orgány příslušné živnostenské úřady. Jako další dozorčí orgán, který dohlíží na zdravotní nezávadnost potravin živočišného původu a na ochranu území republiky před možným zavlečením nebezpečných chorob lze uvést Státní veterinární správu. Svou působnost v oblastech tohoto zákona mají i celní orgány. Výše uvedené orgány mají oprávnění vydávat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků. Jsou oprávněny pozastavit prodej výrobků (poskytování služeb) nebo uzavřít provozovnu v případě, že se jedná o bezprostřední ohrožení života, zdraví či majetku. Pokud je situace natolik naléhavá, může být toto rozhodnutí oznámeno ústně a neprodleně doručeno v písemné podobě. Pozastavený prodej výrobků (poskytování služeb) lze obnovit až po uvedení do nezávadného stavu a to jen s písemným souhlasem orgánu, který o pozastavení rozhodl
Přehled literatury
21
to platí i v případě kdy byla uzavřena provozovna. Tyto orgány mají dále oprávnění dle § 23a odst. 5 zákona o ochraně spotřebitele „uložit rozhodnutím výrobci, dovozci, dodavateli či prodávajícímu povinnost stáhnout výrobek nebezpečný svou zaměnitelností s potravinou z trhu.“ V bezprostředním ohrožení života, zdraví či majetku se postupuje stejně jak je uvedeno výše. Prodávající je povinen informovat výrobce, dovozce nebo dodavatele o tom, že výrobek je stahován z trhu z rozhodnutí dozorového orgánu a neprodleně zajistit v součinnosti s nimi způsob vrácení takového výrobku. Tuto povinnost má rovněž dodavatel, výrobce i dovozce. Vrácení stahovaných výrobků musí proběhnout ve stanovené lhůtě, kterou určí dozorčí orgán. Pokud ten lhůtu neurčí, musí být vrácení stahovaných výrobků provedeno bez zbytečných průtahů a oznámeno orgánu. Jestliže nedojde k vrácení stahovaných výrobků za výše uvedených podmínek, má dozorový orgán oprávnění vedle uložení pokuty, nařídit zničení výrobku (je-li ohrožen život, zdraví nebo majetek) na náklady toho, kdo povinnost vrácení takovýchto výrobků nesplnil. Za závažné porušení zákona může být uložena pokuta až ve výši 50 mil. Kč, za méně závažné porušení zákona může inspektor uložit kontrolované osobě pokutu do 5 000 Kč příkazem vydaným na místě.
2.4 Spotřebitelské informace Základním předpokladem pro rozhodování spotřebitele na trhu výrobků a služeb je informace. Pokud budou informace poskytovány přehledně, pravdivě a úplně, s největší pravděpodobností se spotřebitel rozhodne takovýto výrobek koupit. Pokud ovšem nebudou informace dostupné nebo budou nepřehledné a neúplné, vzbudí výrobek ve spotřebiteli špatný dojem a rozhodne se takový výrobek nekoupit. Spotřebitelské informace mají různorodý charakter. Existuje hodně způsobů jak tyto informace rozčlenit a to z mnoha různých hledisek. Pro následující rozdělení informací mi jako předloha posloužila elektronická publikace autora Opatřila. 2.4.1 Informace dle obsahu Tyto informace jsou velmi podstatné a důležité. Na jejich základě se spotřebitel rozhoduje, zda daný výrobek koupí nebo nekoupí a obrátí se na konkurenční firmu. Pokud budou všechny potřebné informace uvedeny, spotřebitel bude spokojen. Neznamená to však, že si daný výrobek koupí, ještě záleží na jeho osobních preferencích. • Cena V dnešní době finanční krize, kdy se všechny ekonomické subjekty snaží šetřit, je cena výrobku (služby) bezpochyby tím nejpodstatnějším kritériem při rozhodování, zda výrobek koupit či nikoli. Proto je cena podrobně upravena v cenových předpisech. V souladu s těmito předpisy je prodávající povinen spo-
Přehled literatury
22
třebitele informovat o ceně výrobku nebo služby, buď zřetelným označením výrobku cenou nebo podáním informace o ceně vhodně zpřístupněné. Uvedené nebo naopak neuvedené cenové informace nesmí vzbudit zdání, že cena je nižší než ve skutečnosti je, že stanovení ceny závisí na okolnostech, na kterých ve skutečnosti nezávisí, že jsou v ceně zahrnuty služby, za které se ve skutečnosti platí zvlášť, že cena byla nebo bude zvýšena, snížena nebo nezměněna, když tomu tak není a že vztah ceny a užitečnosti nabízeného výrobku (služby) a ceny a užitečnosti srovnatelného výrobku (služby) je takový, jaký ve skutečnosti není. • Údaje o výrobci Jedná se především o název obchodní firmy a sídlo výrobce. Tyto údaje musí být uvedeny na obalu výrobku, protože jsou velmi potřebné v případě, kdy chce spotřebitel uplatnit právo reklamace výrobku nebo chce zjistit nějaké doplňující informace o výrobku. Místo údaje o výrobci může být uveden údaj o balírně, dovozci nebo prodávajícím. Za výrobek je odpovědný ten subjekt, který je uveden na obalu. • Země původu Obecně musí být země původu nebo vzniku potraviny uvedena v případech, kdy by neuvedení této informace mohlo uvést spotřebitele v omyl. U řady výrobků je místo původu symbolem kvality (např. šampaňské apod.). Povinně se tento údaj musí uvádět u hovězího masa a u čerstvého ovoce a zeleniny. Existuje i právní předpis a to zákon č. 159/1973 Sb., o ochraně původu výrobků, který stanoví seznam chráněného označení původu výrobků. Označení uvedené v tomto seznamu, nemůže být běžně používáno jiným výrobcem než tím, který je v tomto seznamu uveden (např. Žatecký chmel). • Složení výrobku Právní předpisy se na tento typ informace dosti zaměřují. Zvláště u některých komodit, kterými jsou například potraviny, kosmetika, textilní výrobky či chemické látky. Pokud se zaměříme na potraviny musí být ve složení uvedeny veškeré složky potraviny a to v pořadí podle užitého množství. Dále pak přídatné látky, látky určené k aromatizaci a potravní doplňky. U jednosložkových potravin se nemusí uvádět údaj o složení výrobku. Jedná se například o balenou vodu bez příchutě značenou jako sycenou, kvasný ocet, sýry, smetanu, kysané mléko, máslo pokud ovšem do těchto potravin nebyly přidány jiné složky. V případě, že je některá složka uvedena přímo v názvu výrobku nebo je zobrazena na obalu musí být uveden její procentní podíl. • Návod k použití Návod k použití je v mnoha případech nezbytnou součástí označení výrobku nebo je přiložen k výrobku. Je důležitý, protože použití výrobku nesprávným způsobem může mít vážné dopady na zdraví spotřebitele.
Přehled literatury
23
2.4.2 Informace dle místa, kde jsou uvedeny Místo, kde je informace uvedena má nemalý význam, protože určuje její věrohodnost. Spotřebitel bere informace poskytované různými způsoby odlišně. Například informace v televizní reklamně pro něj nebudou mít takovou váhu jako informace uvedené v návodu k použití přímo od výrobce. Můžeme tedy rozlišit informace uvedené v: • Reklamě a jiné inzerci Reklama je nezbytnou součástí propagace výrobku. Bez ní by spotřebitel nevěděl o jeho existenci. Reklama však musí být v každém případě pravdivá a to nám zaručuje zákaz klamání spotřebitele obsažený v zákoně o ochraně spotřebitele. Dalším právním předpisem, který upravuje reklamu je zákon o regulaci reklamy a také úprava klamavé reklamy a nekalé soutěže v obchodním zákoníku. • Návodu k použití Jak již bylo řečeno návody jsou podstatnou součástí výrobků, které si vyžadují speciální zacházení. Nedodržování tohoto předpisu může způsobit nemalé problémy od vad na výrobku až po vážné dopady na zdraví spotřebitele či jeho okolí, v širším měřítku i na životní prostředí. • Značení přímo na výrobku Tato forma uvedení informace je považována za nejúčinnější, zejména z toho důvodu, že se informace dostanou vždy tam, kam mají tzn. ke konečnému spotřebiteli. Značení přímo na výrobku je upraveno v zákoně o ochraně spotřebitele, který stanoví, že označení údaji na obalu musí být srozumitelné, uvedené na viditelném místě, nezakryté, nepřerušené jinými údaji, nesmazatelné a vyjádřené v nekódované podobě (s výjimkou šarže). 2.4.3 Informace dle původce • Výrobce Spotřebitel se nejčastěji setkává s informacemi přímo od výrobce či dovozce, které většinou bývají uvedeny na výrobku. Tyto informace lze z části považovat za vysoce spolehlivé a důvěryhodné, protože pokud by výrobce tyto informace neposkytl mohl by být sankciován. Ostatní informace rovněž pocházející od výrobce, ale uváděné například v reklamě by měl spotřebitel brát s rezervou, jelikož takové informace mohou být pouze součástí propagace výrobku a pokusu zaujmout spotřebitele. • Prodávající Ze zákona má prodávající celou řadu informačních povinností vůči spotřebiteli. Prodávající může poskytovat pouze takové informace, které mu byly spolu s výrobky dodány výrobcem. Pokud však žádné informace od výrobce neobdržel nebo obdržel pouze nedostačující zlomek informací, nemění tato situace nic na tom, že zásadní povinnost informovat spotřebitele má prodávající a je zodpo-
Přehled literatury
24
vědný za nedostatky v poskytování informací. Proto je v zájmu prodávajícího, aby přebíral výrobky s informacemi. • Spotřebitelská organizace Hlavní činností spotřebitelských organizací je poskytování informací. Ať už se jedná o informace o vlastnostech výrobků či služeb, jsou tyto informace poskytovány s větší objektivitou než od výrobce a prodávajícího. Objektivita v poskytování informací vychází z faktu, že spotřebitelské organizace nemají na prodeji výrobků či služeb ekonomický zájem. V příloze A jsou uvedeny kontakty na vybrané spotřebitelské organizace. • Státní orgán Státní orgány neshromažďují informace o všech výrobcích uvedených na trh. Uchovávají pouze informace o některých komoditách, které podléhají povolení případně registraci, před tím, než budou uvedeny na trh. V současné době však neexistuje žádné pravidlo, jak takové informace zprostředkovat spotřebitelské veřejnosti.
2.5 Označování potravin Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákový výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen zákon o potravinách) upravuje povinnosti provozovatele potravinářského podniku a také podnikatele, který vyrábí nebo uvádí do oběhu tabákové výrobky. Nevztahuje se na pokrmy a pitnou vodu. V následujících podkapitolách se budu přednostně zaměřovat na části zákona, které jsou důležité pro další pokračování v praktické části této práce. Podrobné rozebírání tohoto zákona není předmětem bakalářské práce. 2.5.1 Základní pojmy Dle § 2 zákona o potravinách jsou: • Potraviny – látky určené ke spotřebě člověkem v nezměněném nebo upraveném stavu jako jídlo nebo nápoj, nejde o léčiva a omamné nebo psychotropní látky; za potravinu dle tohoto zákona se považují i přídatné látky8, látky pomocné9 a látky určené k aromatizaci10, které jsou určeny k prodeji spotřebiteli za účelem konzumace. Látky bez ohledu na jejich výživovou hodnotu, které se zpravidla nepoužívají samostatně ani jako potravina, ani jako charakteristická potravní přísada a přidávají se do potravin při výrobě, balení, přepravě nebo skladování, čímž se samy nebo jejich vedlejší produkty stávají nebo mohou stát součástí potraviny. 9 Látky používané při výrobě potravin z technologických důvodů; nestávají se součástí potraviny, ale v konečné výrobku se mohou vyskytovat ve stopovém toxikologicky nevýznamném množství. 10 Látky používané a určené k tomu, aby při přidání do potraviny udělaly potravině vůni a chuť, kterou by potravina bez těchto látek neměla nebo neměla v charakteristické intenzitě. 8
Přehled literatury
25
• Suroviny – zemědělské, lesní, mořské a jiné produkty určené pro výrobu potravin, popřípadě potraviny určené k dalšímu zpracování. • Tabákové výrobky – tabákové výrobky určené ke kouření, šňupání, sání nebo žvýkání, pokud jsou vyrobeny zcela nebo zčásti z tabáku, včetně tabáku geneticky upraveného. Velmi důležité pojmy, které zákon rovněž stanovuje jsou pojmy týkajících se data uvedeného na výrobcích, jsou to zejména: • Datum použitelnosti – datum ukončující dobu, po kterou si potravina podléhající rychlé zkáze, při dodržování skladovacích podmínek, zachová své specifické vlastnosti a splňuje požadavky na zdravotní nezávadnost a po které nesmí být uvedena do oběhu. • Datum minimální trvanlivosti – datum vymezující minimální dobu, po kterou si potravina zachová své specifické vlastnosti při dodržování skladovacích podmínek a splňuje požadavek na zdravotní nezávadnost. 2.5.2 Požadavky na označení potravin Provozovatelé potravinářských podniků, ve kterých jsou potraviny baleny ve výrobě a následně uváděny do oběhu, jsou povinni řádně označit obaly určené pro běžného spotřebitele nebo pro provozovny stravovacích služeb. Pro účely konkrétního označení existuje celá řada vyhlášek. Nicméně lze uvést několik jednotných údajů, které právní předpisy vyžadují. • Původ Mezi údaje, které musí být na obalu uvedeny patří název obchodní firmy a sídlo výrobce (prodávajícího) pokud se jedná o právnickou osobu. V případě, že se jedná o fyzickou osobu uvede se jméno, příjmení a místo podnikání. Na obalu musí být rovněž uvedena země původu nebo vzniku potraviny zvláště v případech, kdy by neuvedení této informace mohlo uvést spotřebitele v omyl o původu dané potraviny. Blíže však zákon o potravinách tyto případy nespecifikuje. • Název a druh potraviny Nezbytnou součástí obalu potravinářského výrobku je název potraviny, který jako jeden z mála údajů nemusí být přeložen do českého jazyka. Současně s názvem musí být uveden také druh, skupina nebo podskupina potraviny, pod nímž je potravina uváděna na trh. Potravina, kterou vzhledem k použitým surovinám nebo použité technologii nelze označit názvem druhu, skupiny nebo podskupiny, se označí odvozeným názvem od použité suroviny či technologie. • Množství Balené potraviny musí být označeny údajem o množství. Množství se uvádí v jednotkách objemu, hmotnosti nebo také v kusech. Pevné potraviny, které se
Přehled literatury
26
nachází v nálevu je nutno označit jak celkovou hmotností, tak hmotností pevné potraviny bez nálevu. Mezinárodní symbol „e“ pro označení množství potraviny má pro běžného spotřebitele jen malou vypovídací hodnotu. Tento údaj se uvádí na potravinách, které splňují vyhláškou stanovenou odchylku od množství potraviny, které je uvedeno na obale. Symbol „e“ je dobrovolný a uvádí se vedle údaje o množství ve stejné úrovni. • Trvanlivost V předchozí kapitole byly objasněny pojmy „datum použitelnosti“ a „datum minimální trvanlivosti“. Nyní se těmito pojmy budeme zabývat blíže. Datum použitelnosti se používá pro potraviny, které rychle podléhají zkáze. Je uvedeno slovy „Spotřebujte do…“. Pokud je potravina označena datem použitelnosti musí být na výrobku uvedeny i údaje o podmínkách skladování. Datum se uvádí přesně v pořadí – den, měsíc a rok, které stanoví ukončení této doby. Potraviny s prošlým datem použitelnosti již nesmí být uváděny do oběhu a to ani v případě slevy z ceny a odděleného prodeje. Takové potraviny jsou považovány za zdravotně závadné. Datum minimální trvanlivosti se většinou používá u potravin, které se rychle nekazí. Je uvedeno slovy „Minimální trvanlivost do…“ a stejně jako u data použitelnosti se uvádí v pořadí – den, měsíc a rok. V tomto případě ale existují výjimky. Pokud je datum minimální trvanlivost kratší než 3 měsíce, nemusí se na obale uvádět rok. Když je datum minimální trvanlivosti delší než 3 měsíce avšak nepřesahuje dobu 18 měsíců, nemusí se na obale uvádět den a konečně pokud je datum minimální trvanlivosti delší než 18 měsíců, nemusí se uvádět ani den ani měsíc. Potraviny, které mají prošlé datum minimální trvanlivosti mohou být uváděny do oběhu, musí však být umístěny odděleně a zřetelně označeny jako prošlé a samozřejmě nesmí být zdravotně závadné. Za tyto potraviny a jejich chuťové a výživové kvality se výrobce nezaručuje a odpovědnost za jejich zdravotní nezávadnost přebírá prodejce, který tyto potraviny uvedl do oběhu. • Způsob skladování Údaj o způsobu skladování je důležitý u potravin, kde nesprávné skladování může poškodit zdravotní nezávadnost nebo jde-li o potraviny, u kterých by při otevření obalu došlo k poškození jakosti nebo též zdravotní nezávadnosti. V tomto případě je žádoucí uvést konkrétní podmínky pro uchovávání po otevření obalu a dobu spotřeby potraviny. • Způsob použití Aby spotřebitel věděl jak výrobek použít, uvádí se údaj o způsobu použití a to hlavně u potravin, u kterých by při nesprávném použití mohlo dojít k poškození zdravotní nezávadnosti či jakosti. • Složení potraviny Dále údaj o složení potraviny, tzn. použité suroviny, přídatné látky, látky určeny k aromatizaci a potravní doplňky. Přídatné látky neboli aditiva, jsou známé také
Přehled literatury
27
pod pojmem „éčka“. „Pokud má nějaká přídatná potravinářská látka přidělené E s číslem, znamená to, že prošla testováním bezpečnosti a byla schválena pro použití v celé Evropské unii.“11 Aditiva se mohou uvádět buď názvem látky nebo příslušným číselným kódem. Vedle tohoto údaje musí být rovněž uvedena kategorie přídatné látky. Mezi přídatné látky patří například antioxidanty, barviva, emulgátory, stabilizátory, zahušťovadla, sladidla a jiné. • Šarže Šarže je dle zákona o potravinách definována jako „množství druhově totožných jednotek, které byly vyrobeny za stejných podmínek.“ Označení šarže se používá u potravin, které nejsou označeny datem použitelnosti nebo datem minimální trvanlivosti, pokud toto datum obsahuje den a měsíc. Před označení šarže se umístí písmeno "L", s výjimkou případů, kdy je označení šarže jasně rozlišitelné od ostatních údajů a není možná záměna s jiným údajem. Výrobky musí být rovněž označeny údajem o ošetření potraviny ionizujícím zářením. Pokud je tímto zářením ošetřena potravina nebo surovina, která je složkou potraviny, je nutné uvést tento údaj vedle názvu složky potraviny. Pokud je potravina určena pro zvláštní výživu musí být tato informace rovněž uvedena na obalu výrobku. Evropská unie vyžaduje také označení geneticky modifikovaných potravin. „Genetická modifikace se týká nové metody pěstování rostlin, která vědcům umožňuje zlepšit potravinářské plodiny tím, že do nich zavedou kopii genu, vyvolávajícího specifické vlastnosti.“12 „Povinně se musí označovat výrobky, které obsahují více než 0,9 % geneticky modifikovaných organismů. Veškeré látky pocházející z geneticky modifikovaných organismů musí být uvedeny na seznamu složek se slovy „geneticky modifikované“.“13 Stanoví-li tak zvláštní právní předpis je povinností provozovatele potravinářského podniku uvést údaj o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví a stanoví-li tak prováděcí právní předpis je nutné výrobek označit na obalu údajem o třídě jakosti. 2.5.3 Doplňující informace Údaje uvedené na obalech, jde-li o výrobky určené tuzemskému spotřebiteli, musí být v českém jazyce. Výjimku tvoří obchodní název potraviny a ostatní údaje, které nelze přesně vyjádřit v českém jazyce.
EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ. Jak číst etikety? [online]. 2007 [cit. 2010-05-12]. Dokument ve formátu PDF. Dostupné z < http://eagri.cz/public/eagri/file/46383/Etiketa_letak_EK.pdf>. 12 DUPAL, L.; MICHALOVÁ, I.; NOVÁK, K. Rádce spotřebitele. Rizika při nákupu zboží. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. 254 s. ISBN 80-251-0507-5. 13 EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ. Jak číst etikety? [online]. 2007 [cit. 2010-04-28]. Dokument ve formátu PDF. Dostupné z < http://eagri.cz/public/eagri/file/46383/Etiketa_letak_EK.pdf>. 11
Přehled literatury
28
Obaly jejichž největší plocha je menší než 10 cm2 musí být označeny minimálně názvem druhu, skupiny nebo podskupiny potravin, údajem o množství, datem použitelnosti nebo minimální trvanlivosti a dalšími údaji stanoví-li tak veterinární zákon. Co se týče velikosti písma na obalech, dosud nebyl ustanoven žádný právní předpis, který by tento problém upravoval. Členskými státy Evropské unie již však byl odhlasován návrh, „že minimální velikost písma u větších obalů bude 1,2 mm a u obalů s plochou menší než 50 cm2 0,9 mm.“14 Zatím je tedy volba velikosti písma zcela v rukou výrobců, kteří však dávají přednost svým reklamním tvrzením na úkor povinných údajů. Záměrem Evropské Komise je také stanovit, že písmo uvedené na obalu musí zajišťovat dostatečně velký kontrast mezi tiskem a pozadím. Tento kontrast by měl přispět k lepší čitelnosti údajů. Potraviny nebalené musí provozovatel potravinářského podniku při uvádění do oběhu označit na vnějším obalu, který je určen pro přepravu či manipulaci s výrobkem, názvem obchodní firmy, názvem potraviny, datem použitelnosti nebo minimální trvanlivosti, údajem o třídě jakosti a o ošetření ionizujícím zářením. Při prodeji nebalených potravin přímo spotřebiteli musí být v místě, kde je potravina přímo nabízena, uvedeny alespoň údaje jako název potraviny, množství, datum použitelnosti nebo minimální trvanlivosti, údaj o ošetření ionizujícím zářením o třídě jakosti a údaj o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví člověka. Je zakázáno uvádět do oběhu potraviny, které jsou neznámého původu, s prošlým datem použitelnosti, zdravotně závadné a s klamavým označením. Rovněž potraviny, které jsou ozářené v rozporu se zákonem o potravinách a potraviny u nichž je překročena nejvyšší přípustná úroveň kontaminace radionuklidy. Zákon o potravinách dále stanoví povinnosti provozovatelů potravinářských podniků, správní delikty aj. Není však předmětem této práce je podrobněji rozebírat.
SUKOVÁ, I. Informační centrum bezpečnosti potravin [online]. 2010 [cit 2010-05-08]. Stav zpracování nařízení ES o označování potravin – o „Food information“. Dostupné z . 14
Analýza problému
29
3 Analýza problému Problém nedostatečného poskytování informací spotřebiteli ze stran výrobců i prodávajících je v dnešní době častým jevem. V této kapitole se zaměřím na informace, které se uvádí přímo na obalech výrobků a budu zkoumat, zda jsou splněny všechny podstatné náležitosti. Zjistím tak, zda na českém trhu převažují výrobky převážně správně označené a jestli tedy můžeme říci, že běžný spotřebitel na českém trhu má dostatek dostupných informací k tomu, aby se mohl podle nich rozhodovat. Nebo naopak, že na českém trhu převažují výrobky, které ve většině případů nesplňují řádné označení na obalu a spotřebitel tedy nemá dostatečné informace. V následujících kapitolách jsou výrobky rozděleny na výrobky živočišného původu a rostlinného původu. Toto rozdělení není podstatné slouží pouze k přehlednějšímu uspořádání vybraných potravin.
3.1 Konkrétní výrobky a jejich označení Konkrétní výrobky pro bližší analýzu označení byly vybrány zcela náhodným způsobem. Avšak, aby nedošlo k situaci, kdy by zvolené výrobky splňovaly všechny povinné náležitosti označení, snažila jsem se najít i takové výrobky, které všechny požadavky nesplňují. Z tohoto důvodu jsem provedla osobní průzkum potravin zejména v supermarketech Tesco, Kaufland a Lidl. Jednotlivé výrobky podle svého druhu spadají pod různé vyhlášky, které přesně specifikují jejich označení. Toto podrobné zkoumání není obsahem této bakalářské práce. Předmětem této práce je prozkoumat povinné náležitosti označování potravinářských výrobků, které mají všechny výrobky společné a které jsou podstatné pro spotřebitele a jeho informovanost. 3.1.1 Potraviny živočišného původu Dle elektronické publikace autora Babičky můžeme mezi potraviny živočišného původu zařadit maso a masné výrobky, ryby a vodní živočichy, vejce, med, mléko a mléčné výrobky, jogurty, pudinky a dezerty, tuky a oleje. Potravinářských výrobků živočišného původu existuje nepřeberné množství. Trh je takovými výrobky zasycen, jelikož se jedná o výrobky běžné spotřeby, potřebné k výživě člověka a k životu. Seznam deseti výrobků z této skupiny, u kterých je prováděna potřebná analýza jednotlivých složek označení je uveden v následující tabulce 1. V tabulce jsou u jednotlivých částí označení zaznamenány symboly ; . Pokud výrobek dané označení obsahuje je u této položky zaznamenán symbol (splněno), naopak pokud výrobek dané označení neobsahuje je zapsán symbol (nesplněno).
Analýza problému
30
Jednotlivé položky řádků tabulky byly již výše popsány v kapitole „Požadavky na označování potravin“. Výrobky jsou zvoleny náhodným způsobem. Do této skupiny jsem zařadila i dva polotovary. Jedná se o plechovku Slováckých fazolí s klobásou a Boloňskou omáčku. Slovácké fazole s klobásou jsou zařazeny do potravin živočišného původu kvůli obsahu klobásové složky a Boloňská omáčka obsahuje vepřové maso. Fotografie všech vybraných výrobků jsou uvedeny v příloze A.
BALTICKÉ SARDINKY (KING OSCAR)
ŠPANĚLSKÁ PAŠTIKA (BEST)
SLOVÁCKÉ FAZOLE S KLOBÁSOU (HAMÉ)
LESNÍ MED (SEMO)
CAMEMBERT (VIAN)
RABÍN (OLÉ)
OMÁČKA BOLOŇSKÁ (WD)
GREEK STYLE SALAD CHEESE (MILBONA)
ČOKOLÁDOVÝ ZAJÍC
KACHNÍ KRKY
Tabulka 1: Vybrané potraviny živočišného původu a analýza jejich označení
Původ15
Výrobce16
Název potraviny
Druh17
Množství
Zkoumá, zda je na obalu potraviny uvedeno konkrétními slovy „země původu“ nebo zda-li je původ potraviny objasněn jiným způsobem. 16 Udává je-li na výrobku označen výrobce, dovozce popřípadě dodavatel. 17 Na tomto místě je kontrolováno jestli je u potraviny popsán její druh (např. ovocný čaj aromatizovaný, zrající sýr…). 15
Analýza problému
31
Trvanlivost
Skladování
Použití18
Složení
Šarže
Zvláštní19
3.1.2 Výrobky živočišného původu a podrobný rozbor jejich označení Baltické sardinky (King Oscar) Výrobek z ryb, který na svém obalu uvádí „Baltické sardinky v oleji“ vzbuzuje ve spotřebiteli dojem, že si kupuje sardinky. Ovšem pokud se týká složení výrobku, zde je uvedeno šprot obecný 70%. V tomto případě se jedná o klamání spotřebitele a takový výrobek je klamavě označen. Sardinka obecná nežije v severních mořích a zejména v Baltickém moři žije příbuzný druh šprot obecný. Tento problém je řešen v rámci Evropské unie Nařízením Komise č. 1181/2003. Je stanoveno, „že obchodní název „baltické sardinky“ lze použít, ale za přesně daných podmínek, že konzervy obsahují buď výhradně sardinku Sardina pilchardus (sardinka obecná) anebo některý druh rodu sardinka, přičemž tento druh pak musí být blízko obchodního názvu uveden názvem latinským.“20 V našem případě konzerva neobsahuje ryby rodu sardinka a proto je výrobek klamavě označen. Hmotnost výrobku je uvedena dvakrát a to jako celková hmotnost a podíl pevné složky, což je zcela v pořádku u výrobků obsažených v nálevu. Údaj o výrobci je popsán celou kontaktní adresou prodávajícího. Datum minimální trvanlivosti je čitelně a na viditelném místě. Ostatní potřebné údaje jsou na obalu Položka specifikuje, zda je uveden návod k použití nebo nějaké jiné informace, které se týkají použití výrobku. 19 Poukazuje na některá zvláštní či doplňující označení výrobku. Patří sem například uvedení varování, nutričních hodnot, údajů pro alergiky nebo jiných nadstandardních doplňujících informací. 20 MACH, M.; ZUBER, P. Seaplanet. [online]. 2003 [cit. 2010-05-07]. Jaké mořské ryby jíme v Česku. Dostupné z < http://www.seaplanet.eu/index.php/cs/ocean-a-moe/ekologie/201-jakemoske-ryby-jime-v-esku>. 18
Analýza problému
32
rovněž obsaženy. Je uvedena také informace o nutričních hodnotách daného výrobku a na přední straně obalu je upozornění na přírodní zdroj omega-3. Španělská paštika (Best) Název španělská paštika by mohl vzbudit mylný dojem o zemi původu, kterou v tomto případě není Španělsko nýbrž Polsko. Označení „španělská“ je v tomto případě považováno za druhové. K přesnějšímu určení výrobku je uvedeno „sterilovaný masný výrobek v konzervě“. Takové určení je dostačující. Způsob vyznačení data minimální trvanlivosti je uplatněn prostřednictvím vyražení na dně obalu. Datum je dobře viditelné a čitelné. Dovozce a zároveň distributor je uveden z celou kontaktní adresou, internetovou adresou a telefonním číslem. Celkově jsou všechny obsažené údaje napsány malým písmem a ne moc čitelným, ale velikost výrobku nedovoluje využít většího písma. Slovácké fazole s klobásou (Hamé) Konzerva fazolí je srozumitelně označena všemi potřebnými údaji. Výrobce je uveden s celou kontaktní adresou. Původ není konkrétně uveden slovy „země původu“, je zde však symbol medvěda se slovy „Chuť Slovácka to je Hamé“. Z tohoto sloganu lze usuzovat, že oblastí původu je Slovácko. Datum minimální trvanlivosti je čitelně vyraženo na vrchním víčku konzervy. Výrobek neobsahuje žádné další informace navíc. Lesní med (Semo) Sklenice s medem je označena štítkem na přední straně. Na štítku je uveden výrobce s celou kontaktní adresou včetně internetových stránek a telefonního čísla. Označení Český med určuje původ medu a název Lesní med jeho druh. Na obalu je uveden rok výroby, chybí však datum minimální trvanlivosti, které je velice důležitou součástí každého obalu. Není zde uveden ani údaj o skladování. Camembert (Vian) Výrobek uvádí veškeré potřebné informace od země původu po nutriční hodnoty. Je zde uvedena plná adresa prodávajícího nikoli však výrobce což ale není chybou. Údaje na krabičce jsou přehledné a srozumitelné. Rabín (Olé) Tento bylinkový sýr uvádí veškeré potřebné informace na obalu, ale ne zcela čitelným způsobem. Bílé písmo na světle oranžovém podkladu dost dobře nevynikne. Na obalu je uvedena značka Klasa, což je národní značka kvality, slouží spotřebitelům i odběratelům k lepší orientaci na trhu výrobků při identifikaci typických domácích produktů. Výslovně zde není uveden údaj o zemi původu, který je v případě sýrů dle mého názoru potřebný. Spotřebitel by mohl být uveden v omyl o původu výrobku.
Analýza problému
33
Omáčka boloňská (WD) U tohoto výrobku zcela chybí země původu. Výrobce je označen v cizím jazyce a není zde český překlad ani český prodávající či distributor. Je uvedeno telefonní číslo, u kterého ale není uvedeno, jestli se jedná o bezplatnou infolinku pro zákazníka nebo naopak linku přímo k výrobci. Celkově tento údaj o výrobci působí zmatečně. Doba minimální trvanlivosti je zřetelně vyznačena. Podrobně je zde popsán způsob uchování. Způsob přípravy je uveden i s doprovodnými obrázky pro přípravu v mikrovlnné troubě a na pánvi. Žádné jiné nadstandardní označení výrobek neobsahuje. Greek Style Salad Cheese (Milbona) Na výrobku je na zadní straně přilepena etiketa s údaji. Je zde uvedeno složení výrobku, skladování, nutriční hodnoty a odkaz na datum minimální trvanlivosti, které je uvedeno na přední straně výrobku. Údaj o výrobci je na výrobku uveden v zavádějící podobě a není uveden v českém jazyce. Čokoládový zajíc21 Figurka sedícího zajíce z mléčné čokolády informuje spotřebitele o všem potřebném i na malé ploše. Dokonce uvádí i energetickou hodnotu. Obsahuje i upozornění na případné zšednutí čokolády což není považováno za vadu jakosti. Výrobce je uveden s celou kontaktní adresou, není zde však konkrétně uvedena země původu. Z označení výrobce si můžeme myslet, že čokoláda pochází z České republiky. Kachní krky Čerstvé kachní krky jsou označeny českou vlajkou s tvrzením „vyrobeno výhradně z české veterinárně kontrolované drůbeže“. Toto tvrzení lze považovat za označení původu a kvality. Na obalu je dále uvedena třída jakosti masa, která je u čerstvého masa nezbytná. Dále pokyny k skladování, datum použitelnosti, hmotnost a číslo výrobní šarže. Adresa prodávajícího je v úplném znění. Na obalu je vyznačena i cena výrobku. 3.1.3 Potraviny rostlinného původu Podle elektronické publikace autora Babičky můžeme k potravinám rostlinného původu zařadit například obiloviny a luštěniny, ovoce a zeleninu, cukry, čaje, kávy a kávoviny, kakaa a čokolády a nečokoládové cukrovinky. Seznam vybraných výrobku a jejich analýza označení je uvedena v tabulce 2. Tabulka obsahuje stejné položky, kterými musí být jednotlivé potravinářské výrobky označeny, stejně jako tabulka uvedena výše pro potraviny živočišného původu. Proto zde
21
Tento výrobek je zařazen do potravin živočišného původu, protože obsahuje stopy mléka.
Analýza problému
34
již není vysvětlen obsah jednotlivých položek. Tak bylo učiněno již výše. Fotografie vybraných výrobků jsou uvedeny v příloze B.
HERA
KAKAO (GELLWE)
DÁNSKÉ SUŠENKY
POHANKOVÁ KAŠE
ZELENÉ OLIVY (CHIRA)
PAPRIKA SLADKÁ MLETÁ (MIKADO)
MANDARINES
ZAHRADNÍ PLODY (SPAR)
NOE LONG RISO
PŘEDMĚŘICKÁ MOUKA
Tabulka 2: Vybrané potraviny rostlinného původu a analýza jejich označení
Původ
Výrobce
Název
Druh
Množství
Trvanlivost
Skladování
Používání
Složení
Šarže
Zvláštní
Analýza problému
35
3.1.4 Výrobky rostlinného původu a podrobný rozbor jejich označení Hera Zřetelně popsána druhovým označení rostlinný roztíratelný tuk (75%) na pečení. Za údajem o hmotnosti je na stejné úrovni zobrazen symbol „e“, který uvádí, že byla dodržena vyhláškou stanovená odchylka od množství uvedeného na obalu. Pro spotřebitele, ale tento údaj nemá velký význam. Na obalu jsou dále uvedeny nutriční hodnoty a složení výrobku. Datum použitelnosti je na čitelném místě srozumitelně uvedeno. Všechny ostatní potřebné údaje jsou rovněž uvedeny. Na bočních stranách výrobku jsou zobrazeny dva konkrétní recepty na přípravu pokrmů z tohoto výrobku. Tyto informace jsou doplňkové, ale spotřebiteli mohou být užitečné. Jedná se o propagaci vlastního výrobku. Většího efektu by se dosáhlo pokud by recept na pokrm byl světově známý svou výbornou chutí a běžný spotřebitel by si takový pokrm rád upekl sám doma, než aby za něj utrácel nemalé peníze. V takovém případě mu stačí pouze zaplatit jeden rostlinný tuk. Graficky jsou na výrobku vyznačeny i úseky po 50 g, což je vhodné v případě, že spotřebitel při používání výrobku nemá při ruce váhu. Kakao (Gellwe) U kakaa, které je vyráběno z kakaových bobů, by zcela určitě neměl chybět údaj o zemi původu těchto bobů. Na zvoleném výrobku však tento údaj chybí. Není zde uvedeno ani složení výrobku. Způsob přípravy je popsán podrobně. Nechybí ani datum minimální trvanlivost, údaj o uchovávání či hmotnosti. Co se týče názvu výrobku je uveden na jedné straně obalu v polském jazyce a na druhé straně v jazyce anglickém. V těchto jazycích je popsána i vlastnost „extra tmavé“ a údaje o použití („výborné na koláče a dezerty“), což pro některé spotřebitele, kteří neovládají tyto cizí jazyky může být nedostačující. Dánské sušenky Na tomto výrobku chybí údaj o skladování, který by vzhledem k obalu, jímž je plechová dóza, měl být uveden. Ostatní potřebné údaje jsou vyznačeny na přilepené etiketě. Datum minimální trvanlivosti je nesmazatelně vytištěno na dně dózy. Pohanková kaše (Mlýn Šmajstrla) Všechny potřebné údaje jsou čitelně a přehledně uvedeny. Minimální trvanlivost je vyražena červeně na zadní straně výrobku. Na obalu je nálepka s údajem o ceně výrobku, jelikož byl tento výrobek zakoupen v kamenné prodejně Zdravé výživy. Jelikož se jedná o instantní výrobek nechybí ani způsob přípravy a možnost dalšího využití výrobku například k zahuštění polévek. Tento výrobek se skládá pouze z jedné složky a to z pohanky, přesto na obalu nechybí údaj o složení výrobku.
Analýza problému
36
Zelené olivy (Chira) Olivy jsou ve slaném nálevu, proto je nutné uvést dvojí hmotnost výrobku, což je splněno. Datum minimální trvanlivosti je vyraženo na sváru obalu, ale je v čitelné formě. U tohoto výrobku zcela chybí výrobce a jeho kontaktní adresa. Je zde pouze uvedeno „vyrobeno pro Lidl“ což je nedostačující. Údaj o zemi původu také chybí, což u tohoto typu potraviny považuji za nesprávné, protože neuvedení tohoto údaje uvádí spotřebitele v omyl. Paprika sladká mletá (Mikado) Daný výrobek obsahuje poučení, na co se toto koření používá, což není tak podstatné jako jiné údaje, které ovšem uvedeny nejsou. Jedná se především o složení výrobku, které chybí. Není zde ani údaj o výrobci, opět je jen uvedeno „vyrobeno pro Lidl“. Datum minimální trvanlivosti je čitelné a s šarží uvedeno na viditelném místě. Na výrobku je uvedeno „vyrobeno v Polsku“ což spotřebitele informuje o zemi původu. Konkrétnější adresa však chybí. Mandarines in Light Syrup Mandarinky v mírně sladkém nálevu. Označení „Light“ poukazuje na snížený obsah některé z výživových složek a jak už český překlad „v mírně sladkém nálevu“ napovídá, jedná se v tomto případě o obsah sacharidů (cukrů). Jelikož výrobek obsahuje výživové tvrzení jsou zde uvedeny i nutriční hodnoty. Další údaje, které by měl každý výrobek obsahovat jsou přehledně uvedeny. Červeným písmem je zvýrazněna informace pro alergiky. Zahradní plody (Spar) Ovocný čaj aromatizovaný obsahuje na svém obalu všechny potřebné informace, které jsou pro spotřebitele důležité. Obsažení jednotlivých složek čaje je podrobně popsáno ve složení výrobku i s procentním podílem. Hmotnost je také popsána zcela vyčerpávajícím způsobem. Jako celková hmotnost výrobku, hmotnost jednoho sáčku a počet čajových sáčků v balení. Doba minimální trvanlivosti je čitelně uvedena na přehledném místě společně se šarží. Noe long riso Dlouhozrnná loupaná rýže. Tento výrobek má zcela nepřehledně a nesrozumitelně vyraženo datum minimální trvanlivosti. Pro běžného spotřebitele nemá vůbec žádnou vypovídací hodnotu, jelikož jej nelze vůbec rozluštit. Údaj o výrobci chybí, je uveden pouze Kaufland jako distributor. U takového typu zboží jako je rýže by měla být uvedena i země původu, která ovšem v tomto případě rovněž chybí. Naopak lze kladně hodnotit vyznačený údaj o přípravě, který je doplněn i menší ilustrací. Na obalu jsou uvedeny i průměrné výživové hodnoty.
Analýza problému
37
Předměřická mouka Tento výrobek je označen symbolem Klasa. Na obalu jsou vyznačeny všechny potřebné údaje. Datum minimální trvanlivosti a číslo šarže jsou zcela přehledně a čitelně umístěny na viditelném místě. U kontaktní adresy výrobce je uveden i e-mail, internetová adresa, telefonní číslo i číslo faxu.
Návrh řešení
38
4 Návrh řešení Při průzkumu označování potravinářských výrobků informacemi potřebným k rozhodování spotřebitelů jsem zjistila některé nedostatky u vybraných výrobků. Nebylo tomu tak u všech, ale některé výrobky opravdu nesplňují požadavky kladené na označování obalů. V této kapitole se pokusím navrhnout opravná doporučení k výše zkoumaným výrobkům, které nesplňovaly požadované označení na obalu. Navrhnu možnosti jak lépe označit výrobek co se týče informací, které by měly na obalu být uvedeny. Co se týká jiných návrhů z oblasti designu obalu a propagace výrobku, pokusím se rovněž slovně navrhnou vylepšení stávající situace. K výrobkům, které splňovaly většinu mých požadavků označení na obalu rovněž připojím hodnotící komentář ke stávajícímu označení a navrhnu možná vylepšení. Ve skupině pozorovaných výrobků se však vyskytují i takové výrobky, které splňují požadované označení na obalu a podávají spotřebiteli i doplňující informace navíc. Tyto výrobky již nebudu dále komentovat.
4.1 Doporučení pro nesprávně označené výrobky Část výrobků byla na obalu nesprávně označena. Některé potřebné údaje chyběly nebo byly napsány nesrozumitelně či nebyli přeloženy do českého jazyka. V následujícím textu navrhnu doporučení, k takto nesprávně označeným výrobkům, jak by mělo správné označení vypadat. Baltické sardinky Tento výrobek měl zásadně chybné a klamavé označení. Může se jednat o klamavou reklamu pokud na přední straně výroku je označení „sardinky“ a následně na zadní straně v údajích o složení je zmíněn šprot obecný. Pokud zmíním, že šprot obecný a sardinka není jedna a tatáž ryba jedná se o klamavou reklamu. Správně by na zadní straně obalu měl výrobce uvést pravdivou informaci a to, že rybka, která je v plechovce obsažena se nazývá sardinka nebo naopak uvést na přední straně „baltický šprot v oleji“. Co se týká obalu tohoto výrobku, jako jeden z mála, neměl označení přímo na konzervě, ale konzerva byla ještě zabalena do sáčkového obalu. Lépe čitelné se mi jeví označení spíše přímo na konzervě nebo jak některé konkurenční výrobky uvádí informace na papírové krabičce. Sváry sáčku mohou některé informace činit nečitelnými. V tomto způsobu balení spatřuji výrobcův záměr odlišit se od konkurence. Španělská paštika (Best) Jelikož je tento výrobek relativně malý, neumožňuje mu jeho velikost až tak přehledné označení. Doporučila bych odstranění ilustračního obrázku a navrhla bych využít toto místo pro umístění informací. V tomto konkrétním případě jsou
Návrh řešení
39
špatně čitelné informace o složení, které jsou umístěny podél kruhového okraje konzervy (opisují tento kruh). Jelikož je v tomto místě i svár, který drží víčko u konzervy dochází zde k nečitelnosti informací. Lesní med (Semo) Med se ve většině případů prodává ve sklenici s víčkem. Tento způsob je nejvhodnější a zachovává u medu jeho charakteristické vlastnosti. Pro upoutání spotřebitelovi pozornosti by bylo vhodné med umístit do nějaké netradiční sklenice, kterou by si po vypotřebování medu mohl uchovat. U tohoto konkrétního výrobku není sklenice úplně obyčejná, avšak na první pohled ani neupoutá. Štítek, který je na sklenici přilepen má jen malou vypovídací hodnotu. Sice je zde uvedena celá kontaktní adresa výrobce a s nadstandardními údaji jako je internetová stránka či telefonní číslo. Chybí zde ale úplně datum minimální trvanlivosti. Dle mého názoru nestačí pouze uvést rok výroby. V tom případě by měla být uvedena šarže, která v tomto případě rovněž chybí. Běžný spotřebitel neví jak dlouhá je minimální trvanlivost medu, aby si mohl datum trvanlivosti sám dopočítat. Místo data výroby bych určitě doporučila uvést datum minimální trvanlivosti. Údaj o skladování na tomto malém štítku rovněž chybí. U medu je tento údaj také velice důležitý. Velikost sklenice umožňuje, aby byla případná etiketa mnohem větší a obsahovala více údajů. Co se týče samotné etikety, je vyhotovena z obyčejného bílého papíru a údaje na ní jsou tištěny inkoustem, který v případě namočení okamžitě ztrácí svůj původní tištěný tvar. Aby tento výrobek dokázal více zaujmout spotřebitele měla by být etiketa vyhotovena z kvalitního materiálu tak, aby informace na ní vydržely dlouhou dobu a za nepříznivých podmínek. Informace na ní uvedené by nemusely být tak strohé. U medu by bylo vhodné popsat i jeho výživové hodnoty a léčivé účinky. Stručně shrnuto u tohoto výrobku spatřuji největší problém v přilepené etiketě. Navrhovala bych zvětšit její velikost, vyměnit materiál, ze kterého je zhotovena za odolnější a informace uvedené na etiketě bych rozšířila o výše uvedené. Rabín (Olé) Tento sýr trojúhelníkového tvaru je zabalen do vakuované fólie se sváry. Na fólii jsou vytisknuty i veškeré potřebné informace. Avšak barva pozadí a písmo je zvoleno nevhodně. Bílé písmo na světle oranžovém pozadí dost nevynikne a spotřebitel by mohl mít problémy informace přečíst. Doporučila bych změnit barvu písma z bílé na černou, což by v tomto případě úplně stačilo. Informace jsou i v tomto případě napsány velmi malým písmem v poměru k velikosti etikety. Písmo by mohlo mít o něco větší formát. Na obalu je dostatek volného prostoru. Požadované údaje by tedy mohly být i libovolně avšak přehledně rozmístěny, tak aby mohly být lépe čitelné.
Návrh řešení
40
Omáčka boloňská (WD) Výrobek uvádí většinu potřebných informací na svém obalu. Jen co se týče označení výrobce, z mého pohledu je uvedeno nepřehledně. Je jasné, že adresa se nepřekládá, ale, aby spotřebitel aspoň pochopil, ze které země výrobce pochází, mohl by být uveden alespoň překlad státu. Tohoto zkritizování by se výrobek vyvaroval, pokud by jednoduše výrobce uvedl zemi původu, která v tomto případě chybí. Na obalu jsou uvedeny také obrázky, které ilustrují způsob přípravy. Je zde zřetelně doporučeno, že do mikrovlnné trouby i na pánev se vkládá pouze obsah a nikoli celý výrobek i s obalem. Také je zde uveden čas, který je potřebný na přípravu omáčky. Greek Style Salad Cheese (Milbona) V tomto případě spatřuji již zásadní problém v názvu výrobku. Nejedná se ani tak o název jako spíš druhové určení výrobku a ještě navíc není ani v českém jazyce. Kdežto na zadní straně je uvedeno rovněž druhové určení které však neodpovídá přední straně. Název by měl být pro spotřebitele jasný a stručný. Název se jako jeden z mála požadovaných údajů nemusí překládat do českého jazyka. V tomto případě by se však dalo říci, že název chybí. Výrobce by měl zvolit jasný a stručný název výrobku tak, aby spotřebitele upoutal. Tento výrobek má potřebné informace umístěny na zadní straně na přilepené etiketě. Tato etiketa je v poměru k velikosti výrobku docela malá. Doporučila bych zvětšit formát etikety a uvést přehledně adresu výrobce, která je uvedena nepřehledně a mohla by u spotřebitele vyvolat mylný dojem. U tohoto druhu výrobku by pro zvýšení jeho atraktivnosti mohly být uvedeny recepty na přípravu pokrmů. Zvýšilo by to atraktivitu výrobku a spotřebitel by měl informace navíc. Myslím si, že spotřebitelé mnohdy ani neví, na co se jaký výrobek dá použít. Kakao (Gallwe) Specifické vlastnosti a použití výrobku jsou popsány ve dvou cizích jazycích, český překlad však na výrobku chybí. Tyto informace by měly být přeloženy, aby byly dostupné každému spotřebiteli. Na tomto výrobku zcela chybí uvedení země původu, což považuji za velký nedostatek. Kakaové boby se většinou v našich zeměpisných šířkách nepěstují, proto nelze usuzovat zemi původu podle výrobce. Tuto informaci by bylo dobré uvést na přední straně obalu, kde by působila jak upoutávka na exotičnost zboží. Chybí zde i údaj o složení. I v případě pokud je výrobek tvořen pouze jednou složkou je z mého pohledu dobré „složení“ uvést na obalu, aby měl spotřebitel přehled. Na obalu je podrobně popsán návod na přípravu kakaa jako nápoje. Bylo by vhodné uvést i jiné použití. Na tomto výrobku taková informace je, ale není uvedena v českém jazyce a podle mne není ani zcela vyčerpávající, jak by mohla být.
Návrh řešení
41
Dánské sušenky Plechová dóza, ve které jsou sušenky umístěny je spotřebitelem považována za velmi atraktivní. Tato atraktivita se odrazí samozřejmě i v ceně výrobku. Označení na této dóze je provedenou formou přilepené etikety, která obsahuje všechny potřebné údaje. Avšak jeden údaj tu přece jen chybí a to údaj o skladování. Etiketa má dostatečnou velikost a tak by bylo možné a zároveň žádoucí tuto informaci doplnit. Zelené olivy (Chira) Opět chybí údaj o zemi původu, ale v tomto případě není uveden ani výrobce. Toto označení neodpovídá stanoveným požadavkům a je nutné jej změnit. Doporučila bych zemi původu uvést na přední stranu, což by mohlo přidat na atraktivitě výrobku. Výrobce je nutné uvést s celou kontaktní adresou. Tyto údaje stačí uvést na zadní straně, ale na viditelném místě. Celkově obal, ve kterém jsou olivy uloženy nepůsobí moc vzhledným dojmem. Na celém obalu je použita jen jedna barva a to zelená. Obal je dostatečně velký a tak by mohl být znázorněn například obrázek nebo fotografie olivovníku s přilehlou krajinou původu. Grafické obrázky působí na spotřebitele příznivým dojmem. Nesmí však být grafiky použito velké množství, které pak v takovém případě působí nepřehledně až chaoticky. Paprika sladká mletá (Mikado) Popis použití výrobku je podrobný, chybí však údaj o složení výrobku. I kdyby se mělo jednat pouze o jedno slovo je dobré jej uvést. I když není stanovena povinnost uvádět údaj o složení výrobku u jednosložkového potraviny, myslím si, že v tomto případě by bylo dobré jej uvést. Spotřebitel pak nebude mít pocit, že něco není uvedeno, což například u koření svádí. Mám na mysli například látky určené k aromatizaci či jiné přídatné látky pro uchování chuti či vůně. Opět není uveden výrobce, pouze údaj „vyrobeno pro Lidl“. Výrobce by měl uvést celou svou kontaktní adresu. Obal výrobku působí dobře, je uvedena fotografie čerstvé papriky i jejího ekvivalentu v koření. Neo long riso Tento výrobek měl zásadně špatně uvedeno datum minimální trvanlivost. Datum je vyraženo na boční straně výrobků, zcela nepřehledným a nečitelným způsobem, ve formě kódu, který nelze rozluštit. Je jasné, že takový způsob je u potraviny nepřípustný. Doporučila bych použití jiné novější technologie, pokud by výrobce chtěl datum nadále razit. Technologie, kterou používá bude zřejmě zastaralá. Usuzuji tak z vynechávání černého barviva, které je potřebné k přečtení data. Alternativou by byla i změna obalového materiálu. U tohoto výrobku chybí i země původu, která by u rýže měla být dle mého názoru uvedena. Obal celkově působí spíš neprofesionálním dojmem. Celkově bych doporučila změnu obalu, na kterém by informace lépe vynikly.
Diskuse
42
5 Diskuse Ve své práci jsem se zaměřila přímo na údaje, které by na obalu měly být uvedeny. Jednak povinné údaje, které stanoví zákon a údaje potřebné pro informovanost spotřebitele. Hodnotila jsem jednotlivé potravinářské výrobky, zda tyto údaje obsahují na obalech či nikoli. Mezi podstatné údaje patří zejména označení „země původu“, ze které výrobek pochází. Tento údaj na mnoha výrobcích zcela chyběl nebo nebylo z označení jasně patrné, zda se jedná právě o zemi původu. Dalším údajem je označení výrobce, dovozce nebo dodavatele či prodávajícího s celou jeho kontaktní adresou, aby si spotřebitel mohl výrobce dohledat a případně se jej zeptat na další informace, které by jej zajímaly. Nebo v případě pokud by měl výrobek vady, aby mohl uplatnit reklamaci. Adresa výrobce patřila rovněž k údajům, které často nebyly splněny tak, jak by měly, zvláště co se týče jejich srozumitelnosti a přehlednosti. Na obalu by rovněž měl být uveden název, který nemusí být přeložen do českého jazyka. Převážná většina výrobků tento požadavek splňovala. Dalšími velice důležitými informacemi jsou data minimální trvanlivosti a použitelnosti. Zejména u potravinářských výrobků je nutné tato data uvádět přehledně, čitelně a na viditelném místě. Jen u jednoho z vybraných výrobků bylo datum minimální trvanlivosti nečitelné a nerozluštitelné. Ostatní výrobky uváděly datum vždy velice přehledně. Údaje o skladování jsou rovněž potřebné zejména u výrobků, jejichž charakter si vyžaduje speciální zacházení a uchovávání. Vybrané výrobky tento požadavek splňovaly. Z velké části byl však tento údaj uveden stroze pouze jednou větou. Výrobky, u kterých spotřebitel jasně neví, jak by se měly použít čí zpracovat, by měly obsahovat návod na přípravu nebo použití. Tento údaj výrobci uvádějí vždy pečlivě i s doprovodnými obrázky. Údaj o složení výrobku je rovněž nezbytnou součástí označení. Zejména pro alergiky jsou údaje o všech složkách výrobku podstatné, aby u nich nedošlo k alergické reakci. Některé výrobky speciálně uvádějí „informace pro alergiky“ a zvýrazní je například i červeným písmem, aby byly nepřehlédnutelné. Označení šarže je nutné v případech, kdy u data minimální trvanlivosti není vyznačen den ani měsíc. Další informace týkající se ošetření výrobku ionizujícím zářením by měly být rovněž uvedeny. Toto označení často neinformovaného spotřebitele vyděsí. Vzbuzuje dojem, že se jedná o nějaké radioaktivní ozáření výrobku a proto tento výrobek spotřebitel raději nekoupí. Ošetření ionizujícím zářením však není vůbec pro člověka škodlivé. V dnešní době, stále se rozvíjející trend zdravého stravování a zdravého životního stylu požaduje po výrobcích rovněž uvádění nutričních hodnot a celkové energetické hodnoty výrobku. Aby si každý spotřebitel, který chce žít tímto trendem zdravého stravování mohl sám přepočítat příjmovou energii. Proto je pro výrobce dobré tyto informace o nutričních hodnotách na výrobcích uvádět, jelikož výrobek, který bude takto označen bude mít větší šanci u zmíněného segmentu trhu, který se zaměřuje na zdravou výživu. Povinnost uvádět tyto informace mají však jen
Diskuse
43
ty výrobky, které uvádí tvrzení o výživové hodnotě výrobku či jeho zdravotní prospěšnosti. Dále by na obalu měla být uvedena případná varování nebo upozornění na konkrétní vlastnosti výrobku, které běžný spotřebitel nemůže tušit. Jsou to například již zmíněná upozornění pro alergiky. Uváděné požadavky kladené na podnikatele v oblasti poskytování informací spotřebitelské veřejnosti zejména se zaměřením na obsah těchto informací v oblasti potravinářského průmyslu byly splněny z části. U konkrétních dvaceti zvolených výrobků bylo jedenáct z nich označeno nedostačujícím způsobem. To je přes polovinu. Naskytne se otázka jestli je to pouze situace způsobená náhodným výběrem výrobků nebo je na českém trhu potravinářských výrobku opravdu takový stav, že pokud bychom analyzovali další a další výrobky, zjistili bychom další a další nedostatky? Jednoznačnou výhodou uvádění všech potřebných informací je, že spotřebitel bude dostatečně informován a je zde větší pravděpodobnost, že se rozhodne takový výrobek koupit. Oproti tomu výrobek, který nebude obsahovat všechny potřebné informace, které spotřebitele zajímají, bude považován za nedostačující a spotřebitel o takový výrobek neprojeví zájem. Nedostatečně označené výrobky vzbuzují pocit nižší kvality. A pokud předpokládáme, že spotřebitel vyhledává kvalitní zboží, je správné označení prvním krokem k úspěchu.
Závěr
44
6 Závěr Podnikatelé mají celou řadu povinností, které musí dodržovat ve vztahu ke spotřebitelské veřejnosti. Jedná se například o povinnost řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobku aj. Prodávající má rovněž povinnost prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli, aby si tyto údaje mohl překontrolovat. Je také povinen správně účtovat cenu. Co se týče potravin má provozovatel potravinářského podniku, který uvádí do oběhu potraviny balené ve výrobě povinnost řádně potravinu na obalu označit. Povinné údaje, které by na obalech neměly v žádném případě chybět jsou: název obchodní firmy a sídlo výrobce nebo prodávajícího pokud se jedná o právnickou osobu, v případě fyzické osoby se uvádí jméno, příjmení a místo podnikání. Dále název druhu potraviny, údaj o množství, datum použitelnosti nebo datum minimální trvanlivosti a údaj o složení. Na obalu se rovněž uvádí údaj o určení potraviny po zvláštní výživu a o ošetření potraviny ionizujícím zářením, pokud toto záření bylo použito. Jestliže tak stanoví zvláštní předpisy je nutno výrobek označit údajem o možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví lidí, o výživové hodnotě a o třídě jakosti. Co se týče údaje o výživové hodnotě, ten je nutné uvést u potravin, na jejichž obalu je uvedeno nějaké výživové tvrzení (např. „nízkotučný“). Mezi další informace, které nemusí být uvedeny jednoznačně na všech výrobcích patří údaj o způsobu použití a údaj o způsobu skladování. Tyto údaje se uvádí v případech, kdy jde o potraviny, u nichž by při nesprávném použití či skladování mohla být poškozena jejich zdravotní nezávadnost nebo jakost. Označení šarže není rovněž nezbytné. Uvádí se v případech nejde-li o potravinu, která je označena datem použitelnosti či minimální trvanlivosti, pokud toto datum obsahuje den a měsíc. Rovněž označení země původu není povinné ve všech případech. Je povinné pouze v situaci, kdy by neuvedení tohoto údaje mohlo uvést spotřebitele v omyl. Při průzkumu českého trhu s potravinářskými výrobky a při kontrole označování potravinářských výrobků informacemi potřebným k rozhodování spotřebitelů jsem zjistila některé nedostatky. Z vybraných dvaceti výrobků, některé opravdu nesplňovali všechny požadavky, které jsou potřebné k rozhodování spotřebitele o následné koupi výrobku. Tyto požadavky stanovuje zákon o ochraně spotřebitele a konkrétně pro potraviny zákon o potravinách se všemi souvisejícími vyhláškami. Měl by je plnit každý podnikatel působící v této oblasti. Mezi údaje, které nejčastěji chyběly na obalech výrobků patří hlavně označení země původu. Tato informace chyběla konkrétně u sedmi výrobků. Když tento údaj nepatří mezi povinné, měl by se v mnoha případech uvádět. Jedná-li se například o výrobky jako jsou olivy či rýže. U těchto konkrétních výrobků však toto označení zcela chybělo. Důvody, proč výrobce tento údaj neuvádí
Závěr
45
nejsou jasné. Zákon však stanoví, že označením „země původu“ musí být označeny výrobky, u kterých by neuvedení této informace mohlo spotřebitele uvést v omyl. Bližší specifikace však chybí. Přitom by výrobce tento údaj mohl využít ve svůj prospěch, aby jeho výrobek působil exoticky. Dle mého názoru by se údaj o zemi původu měl uvádět na všech výrobcích povinně. Tvrzení o uvedení označení „země původu“ pouze v případech, kdy by neuvedení tohoto údaje mohlo spotřebitele uvést v omyl je podle mne příliš nekonkrétní a mělo by se buď blíže specifikovat nebo úplně vypustit. Po těchto opatřeních by již nevznikaly žádné otázky ohledně nejasného původu potravin. Ostatní údaje chyběly pouze ve výjimečných případech. Spíše se vyskytovaly nedostatky v označování. Například u označení výrobce, v několika případech nebyl výrobce uveden vůbec nebo chyběla jeho kontaktní adresa. Z mého pohledu je označení výrobce názvem obchodní firmy a sídlem velmi podstatným údajem. Výrobek, který by neobsahoval tyto údaje by dle mého názoru neměl být vůbec uveden na trh. Spotřebitel při koupi takového výrobku nemá nárok na uplatnění případné reklamace nebo zjištění bližších informací o výrobku. Jako další chybu, které se v jednom případě výrobce dopustil, uvedu špatně čitelné a kódované označení trvanlivost. Kódovaná označení jsou ze zákona zakázaná s výjimkou šarže. Taková označení nemají pro spotřebitele žádnou vypovídací hodnotu. Podle mne by si spotřebitel takto nesprávně označený výrobek neměl vůbec kupovat, protože datum použitelnosti nebo minimální trvanlivosti má, dle mého názoru, největší vypovídací hodnotu o zdravotní nezávadnosti potraviny. U jednoho výrobku, konkrétně se jedná o baltické sardinky v oleji, došlo ke klamání spotřebitele. Na obalu výrobce uvádí výraz „sardinky“, ale ve složení výrobku je uveden šprot obecný. Jelikož se nejedná o stejnou rybu, je toto označení možné považovat za klamavé a v žádném případě by výrobek takto označený neměl být uveden na trh. Dle mého názoru zde jednoznačně došlo ke klamání spotřebitele, které je ze zákona zakázané a navrhla bych uložit výrobci pokutu a povinnost odstranit toto klamavé označení. Tím, že jednotlivé výrobky tyto požadavky nesplňují, si vlastně samy škodí, protože spotřebitel se rozhodne spíše pro výrobek, o kterém bude mít dostatek informací. Teoreticky by tomu tak mělo být. V praxi však zjistíme, že se běžný spotřebitel v dnešní době, kdy pomalu, ale jistě finanční krize pomíjí pořád rozhoduje hlavně na základě ceny. Je tomu tak i v důsledku šetření domácností což je spojeno s aktuální situací na finančním trhu a s mnoha jiným ekonomickými ukazateli. Některé z dvaceti zvolených výrobků naopak poskytují informace velmi dostačující i nad rámec požadavků. Na tomto místě je dobré zamyslet se, jestli jsou tyto informace pouze reklamním tahem nebo dobrou vůlí výrobce. Ve většině případů je jasné, že se jedná o reklamní tah. Další z vybraných výrobků poskytovaly nadstandardní informace u označení výrobce a jeho kontaktní adresy, kde uvedly mimo fyzické adresy i e-mail, webovou adresu, telefonní číslo i číslo faxu. Tento přístup hodnotím velice pozitivně. Spotřebitel má více možností jak získat doplňující informace či uplatnit reklamace.
Literatura
46
7 Literatura Monografie: DUPAL, L.; MICHALOVÁ, I.; NOVÁK, K. Rádce spotřebitele. Rizika při nákupu zboží. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. 254 s. ISBN 80-251-0507-5. FALDYNA, F. Obchodní právo. Praha: ASPI, 2005. 1345 s. ISBN 80-86395-901. HULVA, T. Ochrana spotřebitele. 1. vyd. Praha: ASPI, 2005. 451 s. ISBN 807357-064-5. HULVA, T. Právo ochrany spotřebitele pro neprávníky. Otázky a odpovědi: vzory smluv, podání a korespondence. 1. vyd. Praha: ASPI, 2006. 360 s. ISBN 80-7357-172-2. JANKŮ, M. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Beck, 2006. 642 s. (Beckovy mezioborové učebnice). ISBN 80-7179-499-6. SELSKÁ, M. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. 134 s. ISBN 978-80-7400-037-9-9. ŠPAČKOVÁ, K. Ochrana spotřebitele. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2007. TOMANČÁKOVÁ, B. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. Praha: Linde Praha, 2008. 222 s. ISBN 978-80-7201-695-2. VYSEKALOVÁ, J. Psychologie spotřebitele. Jak zákazníci nakupují. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 283 s. ISBN 80-247-0393-9. Internetové zdroje: BABIČKA, L. Průvodce světem potravin. Rady spotřebitelům na co si dát pozor při nakupování a manipulaci s potravinami [online]. 2009 [cit 201004-28]. Dokument ve formátu PDF. Dostupné na . EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ. Jak číst etikety? [online]. 2007 [cit. 2010-04-28]. Dokument ve formátu PDF. Dostupné na . EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ. Ochrana spotřebitele v Evropské unii: deset hlavních zásad [online]. 2005 [cit. 2010-04-28]. Dostupné na . ISBN 92-79-00200-7.
Literatura
47
HÁJKOVÁ, K. Česká obchodní inspekce [online]. c2010 [cit. 2010-04-19]. Historie ochrany práv kupujících. Dostupné na . KNOBLOCHOVÁ, V. Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. 2006 [cit. 201004-19]. Vývoj ochrany spotřebitele v EU. Dostupné na . MACH, M.; ZUBER, P. Seaplanet [online]. 2003 [cit. 2010-05-07]. Jaké mořské ryby jíme v Česku. Dostupné na . OPATŘIL, T. Ochrana spotřebitele – právo na informace o vlivech výrobků na životní prostředí [online]. 1998 [cit. 2010-04-28]. Dokument ve formátu HTML. Dostupné na . Označování potravin. TEST [online]. 2009, 3/2009, [cit. 2010-05-08]. Dostupné na < http://www.dtest.cz/oznacovani-potravin>. Sdružení obrany spotřebitelů. [online]. c2006. [cit. 2010-05-03]. Jak číst v potravinových obalech. Dostupné na . SUKOVÁ, I. Průvodce označováním potravin [online]. Praha: Ústav zemědělské ekonomiky informací, 2008. [cit 2010-05-07]. Dostupné na . ISBN 80-7271-174-1. SUKOVÁ, I. Informační centrum bezpečnosti potravin [online]. 2010 [cit 201005-08]. Stav zpracování nařízení ES o označování potravin – o „Food information“. Dostupné na . VALLOVÁ, M. Justice [online]. 2007 [cit. 2010-04-19]. Ochrana spotřebitele v ČR a EU. Dostupné na . VEČERKOVÁ, H. Co nevíte o značení potravin. Idnes [online]. 2008 [cit. 2010-0420]. Dostupné na . Právní předpisy: vyhláška č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, jak vyplývá ze změn provedených zákony č. 166/1999 Sb., č. 119/2000 Sb., č. 306/2000 Sb., č. 146/2002 Sb., č. 131/2003 Sb., č. 274/2003 Sb., č. 94/2004 Sb., č. 316/2004 Sb., č. 558/2004 Sb., č. 392/2005 Sb., č. 444/2005 Sb., č. 229/2006 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 120/2008 Sb., č. 227/2009 Sb., č. 281/2009 Sb.
Přílohy
Přílohy A Fotografie výrobků živočišného původu
Obrázek 1: Baltické sardinky
48
Přílohy
Obrázek 2: Španělská paštika
Obrázek 3: Slovácké fazole s klobásou
49
Přílohy
Obrázek 4: Lesní med
Obrázek 5: Camembert
50
Přílohy
Obrázek 6: Rabín (Olé)
Obrázek 7: Omáčka boloňská
51
Přílohy
Obrázek 8: Greek style salad cheese
Obrázek 9: Čokoládový zajíc
52
Přílohy
Obrázek 10: Kachní krky
53
Přílohy
B Fotografie výrobků rostlinného původu
Obrázek 11: Hera
Obrázek 12: Kakao
54
Přílohy
Obrázek 13: Dánské sušenky
Obrázek 14: Pohanková kaše
55
Přílohy
Obrázek 15: Zelené olivy
Obrázek 16: Paprika sladká mletá
56
Přílohy
Obrázek 17: Mandarines
Obrázek 18: Zahradní plody
57
Přílohy
58
Obrázek 19: Datum minimální trvanlivosti
Obrázek 20: Neo long riso
Obrázek 21: Předměřická mouka
Přílohy
59
C Spotřebitelské organizace a jejich kontaktní informace Tabulka 3: Spotřebitelské organizace Organizace
Logo
Spojení
SOS - Sdružení obrany spotřebitelů, o.s. Sídlo: Novákových 8 180 00 Praha 8 www.spotrebitele.info
[email protected] tel.: 224239940 poradenská linka — 900 08 08 08 poradny ve všech krajích Mgr. Radim Krejčí předseda
Občanské sdružení spotřebitelů TEST Nuselská 297/5 140 00 Praha 4 - Nusle www.dtest.cz
[email protected] tel.: 241404922 fax: 241406533 JUDr. Ida Rozová
Sdružení českých spotřebitelů, o.s. (SČS) Budějovická 73 140 00 Praha 4 www.konzument.cz
[email protected] [email protected] tel.: 261263574 fax: 261262268 Ing. Libor Dupal Ing. Libor Novák
Centrum spotřebitelsko — podnikatelských vztahů a ochrany spotřebitele Třebíč Kmochova 762/13 674 01 Třebíč
[email protected] tel./fax: 568824160 kancelář: tel./fax: 568843263 p. Ivan Vojtek
Asociace občanských poraden Tachovské nám. 3 130 00 Praha 3 www.obcanskeporadny.cz
[email protected] tel.: 222780599 fax: 222212723 Mgr. Vladimír Bako
Sdružení pro bezpečnost potravin a ochranu spotřebitele Bubenečská 21 160 00 Praha 6 www.food-consumer.cz
[email protected] mobil: 603572759 Ing. Petr Mamula, CSc.
Síť ekologických poraden ČR (STEP) Kancelář Ostrava: Na Hradbách 3 702 00 Ostrava www.ekoporadna.cz
[email protected] tel.: 596111281 Mgr. Kamila Danihelková
Generation Europe Vratislavova 59/5 128 00 Praha 2 www.generation-europe.cz
[email protected] tel./fax: 234697965 p. Petr Jakubíček