Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 8. schůze

8. funkční období

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 8. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT

8. funkční období Těsnopisecká zpráva 8. schůze

Pořad 8. schůze

1.

Zpráva Mandátového a imunitního výboru o výsledku zkoumání, zda byl nový senátor platně zvolen

2.

Slib senátora

3.

Změna zasedacího pořádku

4.

Změny v orgánech Senátu

5.

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské Rady, která se konala ve dnech 24. a 25. března 2011

6.

Senátní tisk č. 41 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací

7.

Senátní tisk č. 78 – Návrhy kandidátů pro volbu osob navrhovaných Senátem ke jmenování do funkce inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů

8.

Senátní tisk č. 64 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění zákona č. 156/2010 Sb., a některé další zákony

9.

Senátní tisk č. 65 – Návrh zákona o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů

10.

Evropský senátní tisk č. K 002/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru Regionů a parlamentům členských států - Přezkum rozpočtu EU

11.

Senátní tisk č. 61 – Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb.

12.

Senátní tisk č. 39 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Meziamerická úmluva o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993)

13.

Senátní tisk č. 53 – Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2010

14.

Senátní tisk č. 59 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

15.

Senátní tisk č. 67 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů

1

16.

Senátní tisk č. 73 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů

17.

Senátní tisk č. 77 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha, senátorky Dagmar Terelmešové a dalších, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

18.

Senátní tisk č. 72 – Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování

19.

Evropský senátní tisk č. K 008/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Na cestě k Aktu o jednotném trhu pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství – 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod

20.

Senátní tisk č. 60 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

21.

Senátní tisk č. 52 – Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2010

22.

Senátní tisk č. 62 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

23.

Senátní tisk č. 63 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

24.

Senátní tisk č. 43 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Gruzie o leteckých službách

25.

Evropský senátní tisk č. K 023/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost

26.

Senátní tisk č. 66 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

2

27.

Evropský senátní tisk č. K 033/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o způsobech kontroly činností Europolu Evropským parlamentem, do které jsou zapojeny vnitrostátní parlamenty

28.

Evropský senátní tisk č. N 035/08 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o používání údajů ze jmenné evidence cestujících pro prevenci odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti

29.

Evropský senátní tisk č. K 018/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Budoucnost SZP do roku 2020: Řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky

30.

Senátní tisk č. 79 – Národní program reforem

31.

Evropský senátní tisk č. K 030/08 – Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě: Povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě

32.

Senátní tisk č. 80 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů

33.

Evropský senátní tisk č. K 031/08 – Zpráva Komise o nepřímých změnách ve využívání půdy týkajících se biopaliv a biokapalin

3

8. funkční období Obsah 8. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 27. dubna 2011 ................................................................................ 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ....................................... 1 Senátor Jiří Oberfalzer ..................................................................................... 2 1.

Zpráva mandátového a imunitního výboru o výsledku zkoumání, zda byl nový senátor platně zvolen .............................................................. 2 Senátor Jaroslav Kubera ................................................................................. 2 Senátor Jaroslav Kubera ................................................................................. 3 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ................. 3

2.

Slib senátora .................................................................................................. 3 Senátorka Dagmar Terelmešová ................................................................... 4 Senátor Jiří Dienstbier ..................................................................................... 4 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. ...................................... 4

3.

Změna zasedacího pořádku .......................................................................... 4

4.

Změny v orgánech Senátu ............................................................................ 5 Senátor Jiří Pospíšil .......................................................................................... 5 Senátor Jiří Pospíšil .......................................................................................... 6

5.

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 24. a 25. března 2011 ................................. 7 Předseda vlády ČR Petr Nečas ....................................................................... 7 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 10 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............... 12 Předseda Senátu Milan Štěch ....................................................................... 12 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ........................................... 15 Senátor Miloš Vystrčil .................................................................................... 17 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 18 Místopředseda Senátu Petr Pithart.............................................................. 19 Předseda vlády ČR Petr Nečas ..................................................................... 20 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................. 20 Předseda vlády ČR Petr Nečas ..................................................................... 20 Předseda Senátu Milan Štěch ....................................................................... 23 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 24

6.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České

I

republiky a Švýcarskou spolkovou radou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací (senátní tisk č. 41) .................................. 24 Ministr obrany ČR Alexandr Vondra ............................................................ 24 Senátor Tomáš Jirsa ...................................................................................... 25 7.

Návrhy kandidátů pro volbu osob navrhovaných Senátem ke jmenování do funkce inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů (senátní tisk č. 78) ............................................................................. 25 Senátor Tomáš Grulich .................................................................................. 26 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ......... 27 František Bartoš .............................................................................................. 27 Božena Čajková .............................................................................................. 27 Anna Čurdová .................................................................................................. 28 Petr Krejčí ........................................................................................................ 29 Helena Mallotová ............................................................................................ 29 Daniel Rovan ................................................................................................... 30 Miloš Šnytr ....................................................................................................... 31 Senátor Tomáš Grulich .................................................................................. 31 Senátor Tomáš Grulich .................................................................................. 32 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. ................. 32 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................... 32 Senátor Tomáš Grulich .................................................................................. 32

8.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění zákona č. 156/2010 Sb., a některé další zákony (senátní tisk č. 64) ........................................................................... 33 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .......................................................... 33 Senátor Vítězslav Jonáš ................................................................................ 34

9.

Návrh zákona o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 65) ........................................................................ 35 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .......................................................... 35 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .......................................................... 35 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .......................................................... 35 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .......................................................... 35 Senátor Jiří Lajtoch ........................................................................................ 36 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................... 37 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................. 38 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .......................................................... 38

10.

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru Regionů a parlamentům členských států – Přezkum rozpočtu EU (evropský senátní tisk č. K 002/08) .............................................................................. 39

II

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .......................................................... 39 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 40 Senátor Vítězslav Jonáš ................................................................................ 41 Senátor Jan Hajda .......................................................................................... 42 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ........................................... 43 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 44 Senátor Petr Bratský...................................................................................... 45 Předseda Senátu Milan Štěch ....................................................................... 45 Senátor Jan Hajda .......................................................................................... 46 Senátor Jiří Čunek .......................................................................................... 46 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................... 46 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek .......................................................... 47 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 48 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 49 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 49 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ............................ 49 11.

Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb. (senátní tisk č. 61) ................................................................................. 49 Drahoslav Oulehla .......................................................................................... 50 Drahoslav Oulehla .......................................................................................... 51 Senátor Jan Horník......................................................................................... 51 Senátorka Dagmar Zvěřinová ...................................................................... 51 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................. 52 Předseda Senátu Milan Štěch ....................................................................... 52 Senátor Miloš Vystrčil .................................................................................... 52 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 53 Senátor Stanislav Juránek ............................................................................ 53 Senátorka Dagmar Zvěřinová ...................................................................... 53 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................... 54 Senátor Stanislav Juránek ............................................................................ 55 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ........................................... 55 Senátor Martin Tesařík .................................................................................. 56 Senátor Miloš Vystrčil .................................................................................... 56 Senátor Vítězslav Jonáš ................................................................................ 57 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................... 57 Senátor Petr Bratský...................................................................................... 58 Drahoslav Oulehla .......................................................................................... 59 Senátor Jan Horník......................................................................................... 59

12.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Meziamerická úmluva o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993) (senátní tisk č. 39)............................................................................. 60

III

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ........................................................... 60 Senátor Miroslav Antl .................................................................................... 60 Senátor Miroslav Antl .................................................................................... 61 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................... 62 13.

Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2010 (senátní tisk č. 53) ...................................................................................................... 63 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ........................................................... 63 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 65 Senátor Miroslav Antl .................................................................................... 66

14.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 59) ........................................................................................ 66 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. ............ 66 Poslanec Pavol Lukša ..................................................................................... 67 Senátor Karel Šebek ...................................................................................... 68 Senátor Jaroslav Kubera ............................................................................... 69 Senátor Petr Vícha ......................................................................................... 70 Senátorka Marta Bayerová ........................................................................... 71 Senátor Karel Šebek ...................................................................................... 72 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................. 72 Poslanec Pavol Lukša ..................................................................................... 73 Senátor Karel Šebek ...................................................................................... 74 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................... 75 Předseda Senátu Milan Štěch ....................................................................... 75 Senátorka Soňa Paukrtová ........................................................................... 75

15.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 67) ........................................................................ 76 Senátor Petr Pakosta ..................................................................................... 76 Senátor Pavel Čáslava ................................................................................... 76 Senátor Pavel Čáslava ................................................................................... 77

16.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 73) .................................................... 77 Senátor Petr Pakosta ..................................................................................... 77 Senátor Stanislav Juránek ............................................................................ 78

17.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha, senátorky Dagmar Terelmešové a dalších, kterým se mění zákon č. IV

108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 77) ........................................................................ 79 Senátorka Dagmar Terelmešová ................................................................. 79 Senátor Pavel Čáslava ................................................................................... 80 18.

Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování (senátní tisk č. 72) .................. 82

Senátor Petr Pakosta ..................................................................................... 82 Senátorka Jana Juřenčáková........................................................................ 82 2. den schůze – 28. dubna 2011 .............................................................................. 84 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ..................................... 84 19.

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Na cestě k Aktu o jednotném trhu pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství - 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod (evropský senátní tisk č. K 008/08) .......................... 84 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek .................................... 85 Senátorka Jana Juřenčáková........................................................................ 86 Senátor Adolf Jílek ......................................................................................... 88 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ........................................... 88 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 90 Senátor Miroslav Škaloud ............................................................................. 91 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ........................................... 92 Senátor Petr Pakosta ..................................................................................... 93 Senátor Adolf Jílek ......................................................................................... 93 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................. 94 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ......... 94 Předseda Senátu Milan Štěch ....................................................................... 94 Senátor Luděk Sefzig ..................................................................................... 96 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. .................................... 97 Senátor Richard Svoboda ............................................................................. 97 Senátor Petr Pakosta ..................................................................................... 98 Senátor Adolf Jílek ......................................................................................... 99 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ........................................... 99 Senátor Miroslav Škaloud ........................................................................... 100 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............. 100 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. .................................. 101 Senátor Petr Vícha ....................................................................................... 101 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek .................................. 101 Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek .................................. 102 Senátorka Jana Juřenčáková...................................................................... 103 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............. 104

V

20.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 60) ...................................................................... 104 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ......................................................... 104 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................. 106 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... 106 Senátor Jaroslav Doubrava ........................................................................ 107 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ......................................................... 107 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ......................................................... 108 Senátorka Božena Sekaninová .................................................................. 108

21.

Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2010 (senátní tisk č. 52) .................................................................................................... 108 František Dohnal ........................................................................................... 108 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. ............... 113 Senátor Petr Šilar ......................................................................................... 113 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ......................................... 114 František Dohnal ........................................................................................... 116 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 118 František Dohnal ........................................................................................... 119 Senátor Petr Šilar ......................................................................................... 122

22.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 62) ......................................................................... 122 Ministr dopravy ČR Radek Šmerda ........................................................... 122 Senátor Petr Pakosta ................................................................................... 123 Senátor Miloš Malý ....................................................................................... 124 Senátor Vítězslav Jonáš .............................................................................. 125 Senátor Petr Bratský.................................................................................... 125 Senátor Karel Korytář .................................................................................. 126 Senátor Miroslav Škaloud ........................................................................... 126 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. .......... 127 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... 127 Ministr dopravy ČR Radek Šmerda ........................................................... 128 Senátor Miloš Malý ....................................................................................... 129

23.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 63) ..................................................... 130 Ministr dopravy ČR Radek Šmerda ........................................................... 130 Senátor Karel Korytář .................................................................................. 131 VI

24.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Gruzie o leteckých službách (senátní tisk č. 43)..... 132 Ministr dopravy ČR Radek Šmerda ........................................................... 132 Senátor Vítězslav Jonáš .............................................................................. 133 Senátor Richard Svoboda ........................................................................... 133 Senátor Richard Svoboda ........................................................................... 134

25.

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost (evropský senátní tisk č. K 023/08) ................................................................................................. 134 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ................................ 134 Senátor Pavel Trpák ..................................................................................... 135 Senátor Pavel Trpák ..................................................................................... 136 Senátorka Miluše Horská ............................................................................ 136 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ......................................... 137 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. .......................... 138 Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 138 Senátor Miroslav Škaloud ........................................................................... 139 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ............................................... 139 Senátor Jaroslav Doubrava ........................................................................ 142 Senátor Miroslav Škaloud ........................................................................... 143 Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek ................................ 143 Senátor Pavel Trpák ..................................................................................... 145 Senátor Pavel Trpák ..................................................................................... 145

26.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 66) ............. 146 Ministr vnitra ČR Jan Kubice....................................................................... 146 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................. 147 Senátor Miroslav Antl .................................................................................. 148 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... 148 Ministr vnitra ČR Jan Kubice....................................................................... 149 Senátor Tomáš Kladívko ............................................................................. 150

27.

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o způsobech kontroly činností Europolu Evropským parlamentem, do které jsou zapojeny vnitrostátní parlamenty (evropský senátní tisk č. K 033/08) ................................................................................................. 150 Ministr vnitra ČR Jan Kubice....................................................................... 150

VII

Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... 152 28.

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o používání údajů ze jmenné evidence cestujících pro prevenci odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti (evropský senátní tisk č. N 035/08) ............................... 153

Ministr vnitra ČR Jan Kubice....................................................................... 153 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ....... 155 Senátor Luděk Sefzig ................................................................................... 155 Senátor Tomáš Töpfer ................................................................................. 157 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... 157 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... 158 3. den schůze – 4. května 2011 .............................................................................. 159 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ................................... 159 29.

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Budoucnost SZP do roku 2020: Řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky (evropský senátní tisk č. K 018/08) ................................................................................................. 159 Ministr zemědělství ČR Ivan Fuksa ........................................................... 159 Senátor Pavel Trpák ..................................................................................... 163 Senátor Jan Hajda ........................................................................................ 164 Ministr zemědělství ČR Ivan Fuksa ........................................................... 165 Senátor Pavel Trpák ..................................................................................... 166

30.

Národní program reforem (senátní tisk č. 79) .......................................... 166 Předseda vlády ČR Petr Nečas ................................................................... 166 Senátor Jan Hajda ........................................................................................ 168 Senátorka Soňa Paukrtová ......................................................................... 172 Senátor Miroslav Škaloud ........................................................................... 172 Senátor Jaromír Jermář .............................................................................. 173 Senátorka Soňa Paukrtová ......................................................................... 173 Senátor Radek Sušil ..................................................................................... 173 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ......................................... 173 Senátor Jan Žaloudík ................................................................................... 176 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ....... 177 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................ 177 Senátor Petr Vícha ....................................................................................... 178 Senátorka Marta Bayerová ......................................................................... 180 Senátor Pavel Lebeda .................................................................................. 181 Senátorka Soňa Paukrtová ......................................................................... 183 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ............................................... 184 Senátor Jiří Bis .............................................................................................. 184 Senátor Stanislav Juránek .......................................................................... 185 Senátor Jiří Lajtoch ...................................................................................... 187

VIII

Senátor Vítězslav Jonáš .............................................................................. 188 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. .......................... 188 Senátor Vladimír Dryml ............................................................................... 188 Senátor Karel Korytář .................................................................................. 190 Senátorka Alena Dernerová ....................................................................... 191 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 191 Předseda Senátu Milan Štěch ..................................................................... 192 Senátor Miloš Vystrčil .................................................................................. 197 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. ............... 198 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ......................................... 198 Senátor Miloš Vystrčil .................................................................................. 198 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ............................................ 198 Senátor Petr Bratský.................................................................................... 199 Senátor Miroslav Škaloud ........................................................................... 200 Senátorka Jiřina Rippelová ......................................................................... 201 Senátor Richard Svoboda ........................................................................... 202 Senátor Petr Vícha ....................................................................................... 203 Senátor Pavel Lebeda .................................................................................. 203 Senátor Marcel Chládek .............................................................................. 204 Předseda vlády ČR Petr Nečas ................................................................... 204 Senátor Jan Hajda ........................................................................................ 206 Senátor Jan Hajda ........................................................................................ 206 Senátor Jan Hajda ........................................................................................ 206 Senátorka Soňa Paukrtová ......................................................................... 206 Senátor Jan Hajda ........................................................................................ 207 Senátor Jan Hajda ........................................................................................ 207 Senátor Jan Hajda ........................................................................................ 207 Senátor Jan Hajda ........................................................................................ 207 Senátor Jan Hajda ........................................................................................ 208 31.

Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě: Povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě (evropský senátní tisk č. K 030/08) ............................................................................ 208 Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil ......................................................... 208 Senátor Tomáš Grulich ................................................................................ 210 Senátor Petr Bratský.................................................................................... 212 Senátor Jaromír Jermář .............................................................................. 212

32.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 80) ..... 213 Ministr kultury ČR Jiří Besser ..................................................................... 213 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ....... 214 Senátor Jaromír Jermář .............................................................................. 214

33.

Zpráva Komise o nepřímých změnách ve využívání půdy týkajících se biopaliv a biokapalin (evropský senátní tisk č. K 031/08) ................................................................................................. 214 IX

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ....................................... 215 Senátor Miroslav Škaloud ........................................................................... 216 Senátor Pavel Eybert ................................................................................... 217 Senátor Jan Hajda ........................................................................................ 217 Senátor Antonín Maštalíř ............................................................................ 218 Senátor Jaroslav Doubrava ........................................................................ 218 Ministr kultury ČR Jiří Besser ..................................................................... 219 Senátor Miroslav Škaloud ........................................................................... 219

X

Těsnopisecká zpráva z 8. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 27. dubna 2011

(Jednání zahájeno v 10.00 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni

senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na 8. schůzi Senátu. Tuto schůzi jsem se rozhodl svolat na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999, o Jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve čtvrtek 7. dubna letošního roku. Z dnešní schůze se omluvili senátoři: Martin Tesařík, Daniela Filipiová, Jaromír Štětina a z dopoledního jednání Hana Doupovcová. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovatelkami 8. schůze Senátu byly senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovatelkami 8. schůze Senátu byly senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Chci požádat kolegy Miloše Vystrčila a Petra Gawlase, že asi omylem zmáčkli tlačítka přihlášení se do diskuse, tak aby si zkontrolovali své hlasování. Pan kolega Petr Gawlas je stále přihlášen do diskuse. Už tomu tak není, děkuji. Dokončíme. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 1 se z přítomných 57 pro návrh vyslovilo 55, proti nikdo, návrh byl schválen. Ověřovatelkami této schůze Senátu byly určeny senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová. A nyní přistoupíme ke schválení pořadu 8. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Jenom pro pořádek upozorňuji, že poslední dva body jsou navrhovány, aby byly doprojednány příští týden 4. 5. ve středu z důvodu, že vláda by nám měla předložit návrh Národního programu reforem, který dnes mám projednávat. Ptám se, má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze. Prosím, pan senátor Jiří Oberfalzer.

1

Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedo, chtěl bych požádat o vyřazení z programu bodu č. 33. Mám dlouhodobě plánovaný výjezd na 4. května, a nerad bych, aby se bod projednával beze mě. Předseda Senátu Milan Štěch: Dobře, slyším váš návrh. Hlásí se někdo

další do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu končím. My tady samozřejmě rozhodneme v průběhu této schůze, který další bod necháme na příští týden, ale to teď nechci řešit. Další návrhy nebyly. Budeme hlasovat o programu naší schůze. Děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích a doplnění pořadu 8. schůze. Zazněl pouze jediný návrh, a to je vyřadit z programu 8. schůze Senátu bod 33. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V okamžiku hlasování č. 2 registrováno 69, pro návrh 66, proti nikdo, návrh byl schválen. A nyní budeme hlasovat o programu naší schůze jako celku ve znění přijatého návrhu, tj. s vypuštěním bodem č. 33. Kdo souhlasí s programem schůze, tak jak byl předložen a upraven předchozím hlasováním? Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 3 bylo registrováno 69, kvórum, 35, pro návrh 68, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji, a nyní přistoupíme k bodu, kterým je 1. Zpráva mandátového a imunitního výboru o výsledku zkoumání, zda byl nový senátor platně zvolen Chci připomenout znění § 41 odst. 1 písm. a) jednacího řádu, podle něhož mandátový a imunitní výbor zkoumá, zda jednotliví senátoři byli platně zvoleni, a svá zjištění předkládá Senátu. Nyní již uděluji slovo předsedovi MIV a žádám ho, aby nás informoval o závěrech jednání výboru. Bude hovořit pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím. Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den, vážený pane předsedo, dámy a

pánové, dovoluji si vás informovat, že MIV přijal na své 3. schůzi, konané dne 26. dubna 2011 usnesení č. 6, s jehož obsahem vás nyní seznámím. Výbor: Za prvé ověřil platnost volby senátora ve volebním obvodu č. 30 se sídlem v Kladně, zvoleného ve 2. kole doplňovacích voleb do Senátu PČR ve dnech 36. a 26. března 2011. Ověření proběhlo v souladu s ustanovením § 41 odst. 1 písm. a) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řád Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Za druhé výbor doporučuje Senátu přijmout zjištění MIV, kterým se potvrzuje, že není překážek, aby nově zvolený senátor Jiří Dienstbier složil Ústavou předepsaný slib. Za třetí výbor pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu seznámit s tímto usnesením Senát. Pro úplnost dodávám, že mandátový a imunitní výbor měl pro svá zkoumání o platnosti volby nového senátora k dispozici: 2

– doklad o ověření jeho totožnosti, – potvrzení o převzetí osvědčení o zvolení senátorem, – usnesení Státní volební komise č. 116 ze dne 21. března 2011 k vyhlášení a uveřejnění souhrnných výsledků I. kola doplňovacích voleb do Senátu Parlamentu ČR ve volebním obvodu č. 30 se sídlem v Kladně konaných ve dnech 18. a 19. března 2011, – usnesení Státní volební komise č. 117 ze dne 28. března 2011 k vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků doplňovacích voleb do Senátu Parlamentu ČR ve volebním obvodu č. 30 se sídlem v Kladně konaných ve dnech 18. a 19. března 2011 (I. kolo) a ve dnech 25. a 26. března 2011 (II. kolo), – čestné prohlášení senátora o neslučitelnosti funkcí. Předávám slovo předsedajícímu. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a prosím vás, pane senátore, abyste

zaujal místo u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Zájem o vystoupení není, takže rozpravu končím. Předpokládám, že pan předseda – zpravodaj už nechce vystoupit. Ale přece, prosím. Senátor Jaroslav Kubera: Nyní vás tedy seznámím s návrhem usnesení

Senátu z jeho 8. schůze konané dne 27. dubna 2011 ke zprávě mandátového a imunitního výboru o výsledku zkoumání, zda byl senátor platně zvolen: "Senát bere na vědomí zprávu mandátového a imunitního výboru o výsledku zkoumání, zda byl senátor Jiří Dienstbier platně zvolen." Děkuji, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A přistoupíme k hlasování o vzetí na vědomí zprávy mandátového a imunitního výboru. V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 36. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 4 bylo registrováno 70, kvórum pro přijetí 36. Pro návrh se vyslovilo 70, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji a končím projednávání tohoto bodu. My se nyní vystřídáme v řízení schůze z procedurálních důvodů. (Řízení schůze se ujímá 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.)

Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1.

místopředseda

Senátu

Přemysl

Sobotka: Vážené

kolegyně a

kolegové, můžeme přistoupit k dalšímu bodu, a tím je 2. Slib senátora Podle článku 23 Ústavy České republiky skládá senátor slib na první schůzi Senátu, které se účastní.

3

V souladu s jednacím řádem tak učiní pronesením slova: "Slibuji" a podáním ruky tomu, do jehož rukou slib skládá. Složení slibu poté senátor stvrdí svým podpisem. V této souvislosti připomínám ještě článek 25 Ústavy, který upravuje zánik mandátu. Stanoví, že mandát zaniká mimo jiné odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou. Vlastní akt slibu proběhne takto: Paní senátorka Dagmar Terelmešová přednese Ústavou předepsaný slib a pan senátor Jiří Dienstbier jej složí do rukou předsedy Senátu. Poté svůj slib stvrdí podpisem. Nyní prosím, abychom všichni povstali, a paní kolegyni poprosím, aby předstoupila před řečnický pult a přečetla slib daný Ústavou. (Přítomní povstávají.) Senátorka Dagmar Terelmešová: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." Prosím za volební obvod č. 30 pana senátora Jiřího Dienstbiera. (Senátor Jiří Dienstbier přistupuje k předsedovi Senátu Milanu Štěchovi.) Senátor Jiří Dienstbier: Slibuji.

(Poté senátor Jiří Dienstbier stvrdil slib svým podpisem.) 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji vám. Můžete se

samozřejmě všichni posadit. (Přítomní usedají.) Mohu konstatovat, že senátorský slib složil pan senátor Jiří Dienstbier bez výhrad. Dovolte, abych mu osobně i za nás všechny poblahopřál a konstatoval, že od tohoto okamžiku je právoplatným členem Senátu. A protože musíme aktualizovat databázi senátorů, vyhlašuji desetiminutovou přestávku. (Jednání přerušeno v 10.16 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 10.29 hodin.)

Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Využil jsem znělky, abychom mohli v dostatečném počtu pokračovat v jednání. Následujícím bodem našeho dnešního jednání je

3. Změna zasedacího pořádku Paragraf 51 stanoví, že každému senátorovi je v Jednacím sále Senátu vyhrazeno stálé senátorské křeslo. Senátorský klub ČSSD navrhuje, aby senátor Jiří

4

Dienstbier zaujal místo vedle senátora Marcela Chládka. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Můžeme přistoupit k hlasování. Já v tuto chvíli znělku dávat nebudu, protože byla před okamžikem. Budeme hlasovat v souladu s § 51 odst. 1 jednacího řádu o návrhu zasedacího pořádku Senátu, tak jak byl podán. V sále je přítomno – teď je tady nějaký zmatek. Pardon. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím, všichni se odhlaste a znovu přihlaste. Všem vám jistě svítí kontrolka. Pokud tomu tak je, budeme hlasovat. V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je v tuto chvíli 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 5 bylo registrováno 50, pro návrh 49, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji vám. Dalším bodem 4. Změny v orgánech Senátu Vzhledem k volbě nového senátora rozhodneme o zařazení senátora Jiřího Dienstbiera do výboru Senátu. Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s návrhy, které vzešly z jednání senátorských klubů. Prosím pana senátora Jiřího Pospíšila. Senátor Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Dovoluji si

vás informovat, že volební komise Senátu obdržela na vědomí rezignaci senátora Miloše Janečka na funkci místopředsedy mandátového a imunitního výboru, rezignaci senátora Antonína Maštalíře na členství v ústavně-právním výboru a rezignaci senátora Pavla Trpáka na členství a funkci místopředsedy výboru pro záležitosti Evropské unie. V souvislosti s těmito rezignacemi a s volbou nového senátora obdržela volební komise následující návrhy senátorského klubu ČSSD na zvolení senátora Jiřího Dienstbiera členem ústavně-právního výboru, senátora Antonína Maštalíře členem výboru pro záležitosti EU a senátora Pavla Trpáka členem mandátového a imunitního výboru a zároveň členem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Volební komise také obdržela návrh senátorského klubu ČSSD na zvolení senátora Jiřího Dienstbiera členem Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury a návrh senátorského klubu ODS na zvolení senátora Petra Bratského členem Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky. Konstatuji, že v souvislosti s posledními 2 návrhy je třeba navýšit počet členů stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky na 14 členů a počet členů stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury na 10 členů. Volební komise Senátu přijala na své 3. schůzi konané včera usnesení č. 5 a 6, s jejichž obsahem vás nyní seznámíme. 5. usnesení ze 3. schůze komise k návrhu na změnu ve složení orgánů Senátu. Komise navrhuje v souladu s článkem 4 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominaci vyžadující souhlas Senátu změnit počet členů v orgánech Senátu takto: 5

Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky 14 členů, Stála komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury 20 členů. Zadruhé pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát, což tímto činím. 6. usnesení k návrhu na změnu ve složení orgánů Senátu. Komise 1. Navrhuje v souladu s článkem 4, bod 7 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu, dále volební řád zvolit senátora Pavla Bratského členem Stálé komise pro sdělovací prostředky senátora Jiřího Dienstbiera členem Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. 2. Navrhuje v souladu s článkem 4, bod 23 volebního řádu zvolit senátora Jiřího Dienstbiera členem ústavně-právního výboru, senátora Antonína Maštalíře členem výboru pro záležitosti EU a senátora Pavla Trpáka členem mandátového a imunitního výboru a členem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. 3. Pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem. Připomínám, že jakoukoli změnu v ustanovení orgánů Senátu lze během volebního období provést jedině se souhlasem Senátu. Zároveň navrhuji, aby se o všech jménech hlasovalo většinovým způsobem aklamací. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, prosím, postavte se

ke stolku zpravodajů – moment. Děkuji, pane senátore, a nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím a přistoupíme k hlasování. Já bych prosil pana senátora Pospíšila, aby nás hlasováním provedl a předpokládám, že nejdřív budeme hlasovat o vzetí na vědomí rezignace na členství ve výborech. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedo, já se domnívám, že můžeme

hlasovat jedním hlasováním o celém usnesení, ve kterém samozřejmě jako 1. bod bude vzetí na vědomí rezignace členů. Čili já bych navrhoval usnesení, se kterým vás teď seznámím. Toto usnesení zní: Senát 1. a) bere na vědomí rezignaci senátora Miloše Janečka na členství a funkci místopředsedy mandátového a imunitního výboru, b) senátora Antonína Maštalíře na členství v ústavně-právním výboru, c) senátora Pavla Trpáka na členství a funkci místopředsedy ve výboru pro záležitosti EU. 2. a) Senát stanoví, že Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky bude mít 14 členů, b) Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury bude mít 10 členů. 3. a) Senát volí senátora Jiřího Dienstbiera členem ústavně-právního výboru, b) senátora Antonína Maštalíře členem výboru pro záležitosti EU. c) senátora Pavla Trpáka členem mandátního a imunitního výboru a členem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. 4.

6

a) zvolí senátora Petra Bratského členem Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, b) senátora Jiřího Dienstbiera členem Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. To by bylo všechno, děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Pro pořádek se ptám, zdali někdo

má k návrhu, tak jak byl přednesen panem předsedou výboru, nějaké připomínky nebo jiné návrhy? Není tomu tak, takže budeme hlasovat o celém usnesení komplexně, to znamená jedním hlasováním. Pozveme k hlasování: Zopakuji – budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl předseda volební komise – omlouvám se, já jsem řekl výboru – předseda volební komise pan Jiří Pospíšil. Aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 29. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 6 bylo registrováno 61 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 31. Pro návrh se vyslovilo 60, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji. Končím projednávání tohoto bodu. Nyní přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je 5. Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 24. a 25. března 2011 S informací vystoupí předseda vlády pan Petr Nečas, kterého tímto vítám a uděluji mu slovo. Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážené paní

senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás krátce informoval o poslední Evropské radě, která se odehrála 24. a 25. března letošního roku. Agenda Evropské rady se skládala ze 3 tématických okruhů: z hospodářské politiky, situaci v Libyi a v rámci jižního sousedství a situace v Japonsku včetně problematiky jaderné energetiky. Hlavním tématem byla hospodářská politika. V rámci tohoto bodu se šéfové států a vlád zabývali hned několika oblastmi, implementací evropského semestru, paktem pro Euro plus, posílenou hospodářskou koordinací i stabilizačními mechanismy pro Eurozónu. Nejvíce sledovaným tématem bylo schválení paktu Euro plus. Cílem paktu je posílení hospodářského pilíře Měnové unie, dosažení lepší koordinace hospodářských politik v Eurozóně a zvýšení konkurenceschopnosti členských států i Unie. Na unijní úrovni jsou stanoveny jen společné cíle a způsob měření jejich dosahování. Účastnící se státy musí pak samy předstoupit před ostatní s konkrétními závazky a opatřeními, které si určí na národní úrovni, ať je to konkrétní podoba důchodové reformy, změny v oblasti nákladů práce nebo třeba zavedení finanční ústavy. Většina cílů a indikátorů, navrhovaných v paktu, není z pohledu vlády problematická a do značné míry odpovídá domácím reformním snahám. 7

Česká republika k paktu na březnové Evropské radě nicméně nepřistoupila spolu se Švédskem, Velkou Británií a Maďarskem. Vláda pro to měla řadu důvodů procedurálních i obsahových. Z procedurálního hlediska bych na prvním místě rád jmenoval objektivní nedostatek času, který vláda měla k projednání tak závažného dokumentu, jakým je pak Euro plus. Opatření, přijímaná na jeho základě, spadají v drtivé většině do kompetence členských států, a mají-li podobu legislativních kroků, musí o nich rozhodovat národní parlamenty. Proto by nebylo korektní, pokud by vláda na evropské úrovni hlásila konkrétní závazky dříve, než je projedná s parlamentem, sociálními partnery, případně i dalšími aktéry. Nepovažujeme za správné rozhodnout o přistoupení k paktu bez dostatečné vnitrostátní diskuse, která vzhledem k tomu, že mezi obdržením finální verze paktu a Evropskou radou bylo pouhých 10 dnů, opravdu nebyla v tomto velice krátkém časovém úseku možná. K opatrnosti při posuzování paktu však vládu vedla rovněž celá řada obsahových důvodů. Zejména bych rád znovu podtrhl, že za nejlepší příspěvek pro konkurenceschopnost považujeme opravdu funkční vnitřní trh. Proto jsme také na Evropské radě podpořili dopis 9 států, tzn. Spojeného království, Nizozemska, Švédska, Dánska, Finska, Estonska, Polska, Litvy a Lotyšska k hospodářskému růstu. Opatření v dalších oblastech by měla mít pouze podpůrný a doplňkový charakter. Problém máme i s tím, že pakt zmiňuje koordinaci dańových politik a otevírá cestu k možné budoucí harmonizaci daní. Harmonizace v této oblasti je pro Českou republiku těžko přijatelná. Znamenala by nejen významný zásah do výlučných kompetencí státu, ale navrhovaný společný základ daně z příjmů právnických osob by také způsobil značný výpadek příjmů státního rozpočtu. Rovněž těžko přijatelné je navazující konsolidace daňových základů, navrhovaná Evropskou unií, která by s největší pravděpodobností v budoucnu vedla i k postupné harmonizaci sazeb korporátní daně. Tím bychom přišli o naši podstatnou komparativní výhodu. Navíc odstranění daňové konkurence mezi členskými státy nepovažuji za krok, prospívající jejich konkurenceschopnosti. Současně se domnívám, že je třeba se soustředit na celkové efektivní zdanění práce včetně jejích vedlejších nákladů, a nikoli pouze na jeden jeho element, v tomto případě korporátní daň. Dalším faktorem, proč se Česká republika k paktu nepřipojila, je nutnost akceptovat jej jako celek a nemožnost přistoupit pouze k některým jeho cílům, které by vláda jinak mohla podpořit. Nejasný však především zůstává samotný právní základ paktu a postavení unijních institucí. Obecně platí, že instituce mohou jednat jen tehdy, pokud jim to umožňuje primární právo EU. Pakt má však ryze politickou povahu a neopírá se o žádný článek smluv. Přesto se v něm mluví o roli Evropské komise a zapojení Evropského parlamentu, což je každopádně velmi nestandardní. Fakticky si zde skupina států rezervuje činnost Evropské komise pro své ujednání, uzavřené mimo systém unijního práva. Abych použil konkrétního příkladu, představme si situaci, že by se třeba Česká republika dohodla se Slovenskem, Francií a některou další zemí o paktu o jaderné energii a uložila komisi, tato skupina, aby monitorovala jeho plnění. Čili malá skupina nebo skupina států úkoluje mimo unijní právo komisi. Vzhledem k tomu, že závazky států podle paktu budou součástí národních programů reforem v rámci strategie Evropa 2020, je třeba velké ostražitosti. Strategie a spolu s ní i programy reforem budou v budoucnu provázány se strukturálními

8

fondy. Je možné, že peníze z kohezní politiky budeme dostávat podle toho, jak naplňujeme strategii Evropa 2020. I z tohoto hlediska musíme důkladně zvažovat její faktické nepřímé rozšiřování o další oblasti prostřednictvím paktu. Evropská komise bude mít mj. možnost ukládat státům doporučení, jak správně pakt realizovat. S ohledem na možné propojení těchto doporučení se získáváním prostředků z kohezní politiky musíme být velmi opatrní. Nicméně,a to bych rád zdůraznil, možnost přistoupit k paktu v budoucnu zůstává pro Českou republiku otevřena, což nám nechává prostor na seriózní zhodnocení jeho fungování a přínosu pro Českou republiku. Tím, že jsme se nepřipojili nyní, nám rozhodně nevznikají žádné ekonomické či politické nebo nějaké jiné škody. Ani nehrozí, že bychom se kvůli paktu dostali do izolace nebo se nemohli zúčastnit nějakých důležitých jednání. Mimochodem co se týče paktu, počítá se jednou za rok s krátkou schůzkou členských zemí, která proběhne po skončení jarní Evropské rady, a na této schůzce se počítá s tím, že si hlavy států sdělí, jak naplňují své závazky, a vzájemně si je ohodnotí. Z prvních ohlášených závazků účastníků paktu mám pocit, že navzdory vzletným proklamacím se ani jeho nejhorlivější zastánci nevybičovali k takovým krokům, s nimiž by už před přijetím paktu nepočítali. To mne jen utvrzuje ve správnosti naší opatrné pozice. Z dalších ekonomických témat Evropská rada rozhodla o parametrech Evropského stabilizačního mechanismu. V souvislosti s tím také Evropská rada schválila změnu smluv, tzn. čl. 136 smlouvy o fungování EU, ačkoli právním základem evropského stabilizačního mechanismu nebude evropské právo, ale samostatná mezinárodní smlouva. Evropský stabilizační mechanismus bude mít na řešení problémů zadlužených zemí eurozóny k dispozici efektivně až 500 miliard euro, a to s nejvyšším možným ratingem AAA. Úvěry proto budou levnější, i když pro Českou republiku v současné době není přijetí eura aktuální otázkou, stabilita Eurozóny je pro nás důležitá vzhledem k extrémní ekonomické provázanosti s Eurozónou. Vláda proto podpořila vznik tohoto mechanismu. Je třeba ovšem říci, že při případném přistoupení k euru bychom se museli stát součástí i tohoto evropského mechanismu a museli bychom zaplatit přes 20 miliard korun v hotovosti a dalších 180 miliard korun zajistit formou záruk. Já prosím, aby tato čísla nezapadla, dohromady je to téměř 200 miliard korun záruka a hotovosti jako cena za přistoupení k euro. Znovu opakuji, prosím, aby tato čísla opravdu nezapadla. Toto připojení k evropskému stabilizačnímu mechanismu by bylo spojené se vstupem do Eurozóny, byť nikoli právně, ale pouze politicky, to je politickým tlakem na to, aby nový stát Eurozóny musel vstoupit i do evropského stabilizačního mechanismu. V rámci diskuse o ekonomických tématech Evropská rada dále přivítala pokrok v přípravě a projednání balíčku šesti legislativních návrhů pro ekonomické řízení a podpořila jejich následné projednání v Evropském parlamentu. Že tato jednání nebudou jednoduchá, je patrné z posledních zpráv, podle nichž Evropský parlament uplatní velké množství pozměňovacích návrhů. Závěry Evropské rady dále zmiňují otázku možnosti zavedení finanční transakční daně. To je pro českou vládu a také pro českou ekonomiku silně problematické, neboť takový krok nemůže přispět konkurenceschopnosti evropských ekonomik. Na jednání jsme proto navrhli kompromisní znění, které debatu o finanční transakční dani váže na její globální prosazení. Toto znění se podařilo prosadit a text závěru jej odráží.

9

Co se týče zahraničně politických témat, Evropská rada znovu potvrdila svou připravenost významným způsobem přispět k plnění rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1970 a 1973. Evropská rada vyjádřila odhodlání zapojit se jak do řešení humanitární krize v Libyi, tak do procesu vnitřního dialogu a usmíření. V otázce unijní reakce na vývoj v zemích jižního Středomoří se do textů závěrů v ČR spolu s několika dalšími státy podařilo prosadit důležité změny. Evropská unie nejprve provede důkladnou inventuru stávajících programů na pomoc zemím jižního Středomoří, které lze možná využívat efektivněji než doposud. Strop pro aktivity Evropské investiční banky v této oblasti se zvedne o 1 miliardu eur, ale aktivity v oblasti na východ od hranic EU tím nebudou dotčeny. Ačkoli se logicky v těchto dnech intenzivně EU zabývá jižním sousedstvím, na východní část sousedské politiky nelze zapomínat. Z textu byla odstraněna pasáž o znovuinvestování prostředků z předchozích operací Evropské investiční banky právě do aktivity v jižním Středomoří, což opět nevychýlí rovnováhu na úkor východního partnerství. Problematika migrace se bude posuzovat globálně. Evropská rada zdůraznila význam podmíněnosti pomoci a prohlubování partnerství na základě konkrétního pokroku v příslušných zemích. Evropská rada také vyjádřila solidaritu Japonsku a připravenost pomoci, bude-li požádána. Diskuse se soustředila především na aspekty jaderné energetiky, kdy se České republice a podobně smýšlejícím státům podařilo uhájit střízlivý a zodpovědný přístup. Závěry potvrzují, že energetický mix je plně v kompetenci členských států. Co nejdříve budou vypracovány parametry zátěžových testů jaderných elektráren. Zátěžové testy budou provedeny a vyhodnoceny nezávislými národními úřady, tzn. národními regulátory, které o výsledcích budou informovat Evropskou komisi, své protějšky v ostatních zemích a samozřejmě veřejnost. Evropská rada vyhodnotí průběh a výsledky testů do konce letošního roku. Zde jsme spolupracovali se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, a výsledek jednání Evropské rady je pro Českou republiku přijatelný. Samozřejmě při vědomí toho, že jde o výsledek kompromisu. Dámy a pánové, to byly tři základní okruhy, kterými se zabývala poslední Evropská rada. Já vám děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane předsedo vlády, a

prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A my nejdříve určíme našeho zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda VEU, kterého se zároveň ptám, zda souhlasí. Ano, je tomu tak. A nyní budeme o tomto návrhu hlasovat. Přítomno 59, kvórum pro přijetí je 30. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, hlasování č. 7, registrováno 67, kvórum 34, pro návrh 59, proti nikdo, návrh byl schválen. A nyní má slovo předseda VEU pan senátor Luděk Sefzig. Prosím. Senátor Luděk Sefzig: Hezké dopoledne. Děkuji za slovo, pane předsedo,

vážený pane premiére, vážené paní senátorky a páni senátoři, myslím, že jsme dostali velmi zevrubnou informaci o velmi důležitém jednání Evropské rady, informaci, kterou dostáváme na naši žádost zhruba o týden později, a to z toho důvodu, že jsme projednávali jiné věci. A já jsem rád, že si na tento de facto náhradní termín pan premiér udělal čas a že nás takto podrobně o celé akci informoval. 10

I v našich médiích vzbudila nejvyšší pozornost otázka Paktu Euro plus, a proto už předem avizuji, že vysvětlení pana premiéra považuji za dostatečné, dokonce za velmi pádné a důvodné, a velice mě překvapilo, že někteří naši novináři způsob, jakým se Česká republika rozhodla, komentovali velmi neprofesionálně, naprosto bez znalosti fungování primárního práva, bez znalosti toho, jaká je úloha národních parlamentů, a to musím říci, že jsem rád, že ČR zvolila opatrný přístup. Myslím, že to odpovídá i pozici horní komory, tak jak dlouhodobě tato pozice odpovídá a samozřejmě při vědomí toho, že kdykoli v budoucnosti, bude-li znám konkrétní příběh Europakt plus, tak ČR k tomuto uskupení, bude-li vyřešena i problematika problémů primárního práva a problematika konkrétních závazků, může kdykoli v budoucnu k tomuto paktu přistoupit. Je logické, že se tento summit zabýval hospodářskou politikou, ta agenda začínala už v době, kdy byla vytvořena vysoká skupina na boj s krizí, a de facto tento summit byl tím, který uzavřel celou diskusi, jak přecházet, jak bojovat s krizí, a jedním z těch návrhů také může být vytvoření závazku, i ústavního závazku k tomu, aby členské státy Eurozóny, eventuálně zemí, které se k tomu připojí, vytvořily určitou finanční ústavu, aby nebylo možno zadlužovat národní hospodářství nad únosnou míru, a to už je vysloveně věcí každého národního státu, jak k tomuto tématu přistoupí. Jen pro úplnost, věci, které byly zmiňovány v souvislosti se zdaněním, s vytvořením tzv. společného základu daně, to je agenda, která byla diskutována dnes ráno, kterou jsme probírali dnes na schůzi výboru, a jen chci vás informovat o tom, že jsme toto projednávání přerušili, neboť teprve odpoledne bude známa pozice vlády. My jsme měli jen pozici ministerstva financí. Usoudili jsme, že bude výhodné vyčkat na finální pozici vlády, a příští týden tento bod ve středu dopoledne dokončíme, tak abychom mohli požádat senátorky a senátory, aby byl tento bod projednán na odpolední schůzi, samozřejmě pokud výbor přijme nějaké konkrétní usnesení a nebude brát tuto agendu pouze na vědomí. Otázka daňové politiky i daní, zejména té tzv. tranzitní daně, transakční daně bankovního sektoru je mnohokrát diskutovaná na našem výboru. My jsme přijali usnesení, ve kterém jednak oceňujeme, že Česká republika si vyjednala výjimku a za druhé, že se domníváme, že tato daň by neměla mít nějaký podstatný vliv na ozdravění finančních ústavů. Z toho logicky vyplývá, že nejlepší protikrizovou záležitostí by bylo, banky, které špatně vedou svoji agendu, nechat normálně zkrachovat, při vědomí toho, že to nemůže postihnout retailové účastníky, ukladátory, protože máme směrnici, která omezuje a de facto vytváří až jednomilionovou pojistku všem vkladatelům a střadatelům. Nejjednodušší cestou by tedy asi bylo špatně fungující banky nechat zkrachovat. Dále bych se ještě rád zmínil o dvou věcech. A ty už se týkají zahraniční politiky, kde evropský výbor tolik nepůsobí, to je spíše agendou zahraničního výboru, ale evropský výbor to sleduje a při naší cestě v té době probíhající ve Velké Británii jsme také s kolegy diskutovali, co Evropská unie bude činit poté, co bude odstraněn Kaddáfí. Je logické, že na odstranění Kaddáfího se shodli všichni, včetně Ligy arabských zemí. Ale myslím, že málo se na evropské úrovni diskutuje o tom, až tento okamžik nastane, a začíná být dále více aktuální téma libyjské krize a občanské války v Libyi, která tam zcela regulérně probíhá a stále většího zatahování Evropské unie do této středomořské aktivity, do této středomořské země. Myslím si, že není dostatečně známa pozice jednak baronky Ashtonové i jejích kolegů z celé Evropské unie k tomu, až bude Kaddáfí odstraněn, pokud to tak

11

nastane. A myslím si, že to je věcí, která je logickým pokračováním diskuse, která na summitu začala. Co se týče Japonska, tak jenom připomínám, že pod tíhou japonské přírodní katastrofy, která způsobila zcela jiný typ poškození jaderné elektrárny, než bylo poškození v Černobylu, snad jen zdůrazním, že je ještě větší snaha o to, vytvořit novou směrnici, co s vyhořelým palivem, a také se bude summit a komise zabývat myšlenkami, jak postupovat při schvalování jaderných elektráren v diskusi sousedských zemí. Poslední věc, kterou bych rád zmínil a která se už týká agendy evropského výboru, bylo to, že jsme na naší poslední schůzi umožnili, aby byla vytvořena změna primárního práva, která předurčuje, aby země eurozóny vytvořily nějaký dodatečný mechanismus v jejich stabilitě. Dali jsme vládě dokonce širší ruku s určitými obavami, třeba já jsem skýtal určité obavy, aby nedošlo k velmi naléhavému extendování některých konkrétních opatření během jednání někdy mezi osmou večerní a půlnoční hodinou, aby nebyli premiéři a delegáti jednotlivých členských států nuceni do některých opatření. To naštěstí nenastalo a evropský stabilizační mechanismus, resp. změna článku 136 byla přijata tak, jak bylo avizováno, bez nějakých doplňků. To jenom pro uklidnění části našeho publika. Moje doporučení je, abychom vzali na vědomí zprávu premiéra. A já ještě jednou panu premiérovi děkuji, že si udělal čas a že nás o této mimořádně důležité schůzce informoval i s ohledem na vnitrostátní diskusi. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásil jako první pan předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane předsedo vlády, vážený pane

řídící, vážené kolegyně a kolegové, přihlásil jsem se první ne proto, že bych chtěl tak vehementně se k tomuto bodu vyjadřovat, ale proto, že za deset minut přijímám starosty obcí ze Šumavy kolem petice "Zachraňme Šumavu", proto budu muset za chvilku odejít. Chtěl bych říci, že problematika Evropské unie a její určitá ofenzíva, která má zajistit, aby EU byla konkurenceschopná, ale především také, aby byla lépe připravena na případné hospodářské a finanční výkyvy, je zajisté iniciativa, která je oceněníhodná. My žijeme v globalizovaném světě, v globalizované ekonomice, a myslet si, že se nás problémy v rámci Evropy mohou dotknout nějak výrazně méně, je myslím si nemožné. A chtít nějaké samostatné suverénní postavení, když na jedné straně respektujeme a nemáme ani sílu se dopadům globalizace bránit, je myslím si nereálné. Evropská unie v rámci reakce na hospodářskou krizi přijala řadu opatření. Lze říci, že jsou to takové čtyři okruhy. A požádal jsem náš odbor pro evropské záležitosti, aby vám všem poskytl určitý přehled, protože v posledním období se v EU začaly používat nové pojmy a my, co s tím denně nepracujeme, tak samozřejmě ne vždycky umíme zařadit obsah pod tyto pojmy, a také hranice, kam který pojem patří, jsou řekl bych velmi labilní a jistě nám to bude v praxi činit problémy, a budeme se s tím muset seznámit.

12

A proto jsem přivítal, že náš výbor pro záležitosti EU má konat určitý seminář, kde by měla být diskutována právě tato problematika. A je to jistě správně, protože musíme o těchto věcech mít určité znalosti. Čtyři okruhy, kterými se Evropská unie zabývá, bych stručně charakterizoval. Za prvé je to reforma finančního sektoru, která obsahuje zejména posílení dohledu. A je tam také určité mírně zvýšení regulace. Za druhé je to stabilizace eurozóny. To je vlastně řešení dluhové krize, která se šíří celou Evropou, a ona se šíří celým světem. Víme, jak na tom jsou Spojené státy a vyjma aspoň některých zemí Asie a severní Evropy je to celosvětový problém. A v Evropě to zejména byla reakce na velmi tvrdé a bolestivé důsledky řecké krize, ale i hrozících krizí v Irsku, Portugalsku, event. v dalších zemích. Další oblastí je správa a řízení hospodářských záležitostí, posílení fiskální rozpočtové kázně. Tady také je zaváděn mechanismus vytváření závazných pravidel pro národní rozpočtové rámce. A týká se to i oblasti dohledu v oblasti makroekonomické stability. V rámci tohoto bodu, to znamená dosažení nebo kontroly makroekonomické stability mají být uplatněny některé nástroje. A to jsou ty nové pojmy, mezi ně patří právě evropský semestr, kde se má odehrávat určitá koordinace hospodářské politiky zemí eurozóny a má to také obsahovat určitou kontrolu a analýzy zajištění růstu. A k tomu mají sloužit především národní konvergenční programy. Česká vláda na konvergenčním programu pracuje. Před čtrnácti dny jsem požádal pana předsedu vlády, aby konvergenční program nám byl předložen, abychom se jím mohli zabývat. Předpokládám, že tomu tak bude. A také jsme samozřejmě projevili zájem o Národní program reforem, který má vláda projednávat dnes a pan premiér v odpovědi přislíbil, že tento Národní program reforem nám předloží a budeme o něm jednat. Předpokládám, že o něm budeme jednat příští týden ve středu, abychom k němu mohli co nejdříve zaujmout stanovisko. Vím, že samozřejmě rozhodující a také poslední slovo má v této věci vláda. A nyní narazím na tu oblast, která se týká právě našeho problému, a to je posilování konkurenceschopnosti. Vychází se ze Strategie Evropa 2020, která byla vloni přijata a my jsme ji zde také v dubnu loňského roku projednávali. Cíle Strategie Evropa 2020 mají být promítnuty do tzv. plánů národních reforem, o tom jsem hovořil, ale i do konvergenčních programů, a má to být právě základem Evropského semestru, který bude pod tím poměrně velkým drobnohledem, a zdá se, že to má být hlavní nástroj, který by měl včas signalizovat nějaké nepříznivé jevy, které mohou dopadnout na celou eurozónu a které mohou ohrozit národní ekonomiky. A právě v rámci naplňování této Strategie EU 2020 je považován za nejdůležitější krok a souhrn opatření právě pakt pro euro plus, to znamená to, co bylo právě i předmětem Evropské rady 24. a 25. března 2011 a co tady pan předseda vlády odůvodňoval, že česká vláda nepodpořila a že je zdrženlivá a že ještě může další kroky pro vstup případně zvážit. Co se v tomto stalo je otázkou dalšího zkoumání, protože euro plus je vlastně původní pakt pro konkurenceschopnost a tento pakt obsahuje řadu opatření, která ne všechna se nám budou líbit. Vím, že socialisté v Evropském parlamentu i jednotlivé vlády mají k některým opatřením řadu výhrad podle toho, z jakého politického spektra jsou. Ale tam jde o to, že program naplňování si budou jednotlivé země v rámci určitých mantinelů stanovovat samy. Není to úplně svázání v nějakým štuclu, že by se země nemohly pohybovat v rámci svých národních programů, nakonec to budou upravovat ty národní programy reforem.

13

Všechny členské státy EU pakt přijaly, kromě Spojeného království Velké Británie, Maďarska, Švédska a Česka. A jak už jsem řekl, vlády si samy určí vhodnou kombinaci národních politik a opatření k naplnění těch cílů, na kterých se prakticky všechny země shodly. Já umím pochopit, že se může naše vláda obávat přímého zapojení do stálého krizového mechanismu, pro který se používá zkratka ESM. To je i finančně náročné, ale na druhou stranu je to drobet krátkozraké. A my vycházíme z toho, že pořád budeme mít takovou dobrou situaci, jakou jsme měli při překonání poslední krize, aspoň se mi to zdá. Ale na druhou stranu Pakt Euro plus nebo ten dokument, který naše vláda nechtěla podpořit, se vlastně tohoto opatření ESM vůbec netýká. A ten právě v sobě má celou řadu opatření, která na jedné straně naše vláda chce plnit, ale nelíbí se jí tam, aspoň podle toho, co jsem vytušil a co nyní pan premiér i potvrdil, a bylo to i ve sdělovacích prostředcích, a to jsou právě dvě oblasti především, a to je harmonizace daňového základu u korporátních daní, to znamená daní právnických osob s obavou, ale ta tam není nikde napsaná, že by mělo nebo mohlo dojít k celkové harmonizaci všech hlavních oblastí daní. A potom druhou oblastí je danění transakcí finančního sektoru. Myslím si, že postoj naší České republiky je velmi krátkozraký, protože si nedovedu představit, že my, kteří jsme existenčně napojeni na ekonomiku německou a další velké ekonomiky v Evropě, kde tyto nástroje budou používány, že nás tady jako nechají fungovat a budou s námi hrát naprosto fér a umožní nám všechny další výhody, když my tyto dva základní nástroje nebudeme uplatňovat, a já si dovolím říci i slovo respektovat. Jestli to budou chápat jako nekalou soutěž nebo dumping, to nevím, ale myslím si, že to nebude dělat dobrotu. A my se vlastně vyřazujeme z toho ročního období, kdy můžeme vnitřní mechanismus ovlivnit, protože se teprve bude dotvářet. A to považuji za velkou chybu. A jenom to, že jsme se dostali do skupiny těchto čtyř zemí, kde Švédsko chce ještě referendem to zvážit a pravděpodobně se připojí, tak už tam zbývá Maďarsko a Velká Británie. Velká Británie uplatňuje své sólové politiky, které se týkají jejího speciálního postavení bankovního sektoru. A jinak Británie také přijímá opatření, která se mají týkat určitého zvýšeného dohledu i zatížení finančního sektoru. Velká Británie vzhledem k tomu, že má do určité míry svůj vlastní finanční sektor, si to dělá a bude si v tomto nějakou dobu stačit. A také víme, že Velká Británie je sólista, který se dlouhodobě v rámci EU takto chová. A pak už zbývá jenom Maďarsko. A myslím si, že Maďarsko po všech stránkách nemůže být naším vzorem, včetně toho, že hospodářská situace Maďarska je dneska z postkomunistických zemí nejhorší. Myslím si tedy, že Maďarsko není náš dobrý společník. A nechci taky přilévat olej do ohně, ale moc bych žádal pana předsedu vlády. Já jsem i z jeho vystoupení určité zdrženlivosti a ponechání si otevřených dvířek vytušil, že si není úplně jist, jestli to bylo v tuto dobu to nejlepší rozhodnutí. Hovoří samozřejmě o tom, že se můžeme kdykoliv ještě připojit. Ale pravda je, a já vím, aspoň od některých politiků ze západní Evropy, že to není dobře chápáno a oni to chápou – vlak jede. A otázka je, za jakých podmínek se bude přistupovat. A mimo jiné jedno nebezpečí je, že právě strukturální fondy a jejich čerpání bude se vší pravděpodobností navázáno na Euro plus. Nejsem si jistý, ale trochu jsem to z vystoupení pana předsedy vlády také slyšel, že o tom ví. Jenom tedy prosím, aby nám ten rychlík neujel, protože on už nám jednou ujel. A to je to, že nedokážeme peníze ze strukturálních fondů, v současné době zejména v některých kapitolách jako je školství, jako je podpora inovací a

14

technického rozvoje, čerpat. A pokud by nám teď nedovolili de facto ještě do pomyslného systému se plnohodnotně zapojit, byla by to velká škoda. A myslím si, že potom si říkat, kdo za to nese důsledky, by bylo pozdě, protože ať vedeme jakýkoliv politický boj, tak na prvém místě bychom měli mít zájem maximálně výhody společného působení v Evropské unii využít. Na závěr bych chtěl tedy říci, že stabilizace eurozóny je naším národním zájmem. My jako desetimilionová země s velkým podílem zahraničního obchodu a ještě velkým podílem právě evropských zemí potřebujeme fungující Evropskou unii, potřebujeme se dostat na tu trajektorii růstu dvojnásobného, než bude průměr západoevropské části EU. A k tomu potřebujeme být vždy jako seriozní stabilní partner, který plní závazky, jde do ofenzivních politik i samozřejmě s určitými riziky a který je skutečně na všech úrovních součástí nového hospodářského prostoru, který se nyní utváří v rámci politik Evropské unie. Když jsme do EU vstoupili, tak si myslím, že máme jedinou možnost – evropskou politiku ovlivňovat zvnitřku. A nenechat jaksi žádný krok bez naší účasti, abychom se do těch diskusí zapojili, protože víme, že s některými podobnými středními zeměmi dokážeme některé věci ovlivnit. Ale určitě se nám to nebude dařit, budeme-li to ovlivňovat pouze a jen zvenku, což se nyní právě u zmiňovaného Eura plus děje. Žádal bych tedy, aby vláda zvážila, vyhodnotila situaci a přidala se k hlavnímu evropskému proudu, protože není to vnímáno podle mých informací v okolních zemích dobře a je to chápáno jako určité taktizování z naší strany a nemuseli bychom být v budoucnu považováni za fér hráče. A to by se nám jistě nemuselo vyplatit. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní

místopředsedkyně Senátu, senátorka Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane premiére,

vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Navážu na to, co zde již řekl předseda Senátu pan Milan Štěch. Dotknu se krátce jednání ER, a to zase z pohledu ČR a plnění těchto závěrů Českou republikou, respektive českou vládou a pozice Paktu Euro plus. Nemám žádné výhrady k jednání ER ani k jejím závěrům. Ale tu otázku, kterou tady opakuji pokaždé při projednávání závěrů ER, musím položit i dneska. Ptám se pana premiéra, jak bude vláda plnit závěry ER zde v ČR. Ve vztahu k občanům ČR, ve vztahu k hospodářskému a sociálnímu rozvoji země. Protože je potřeba připomenout, že závěry ER jsou závazkem vlády každého jednoho členského státu. Každá vláda musela s těmito závěry souhlasit, pokud byly přijaty. Ptám se tedy na to, jak česká vláda bude plnit závazky v oblasti – a teď cituji: fiskální konsolidace. Fiskální konsolidace podle závěrů ER musí být doplněna o strukturální reformy posilující růst. V tomto směru členské státy zdůrazňují své odhodlání, naplňovat strategii Evropa 2020. Zejména uskuteční opatření s cílem – zatraktivnit práci, pomoci nezaměstnaným znovu se zapojit do pracovního procesu, bojovat proti chudobě a podporovat sociální začlenění, investovat do vzdělání a odborné přípravy, přilákat soukromý kapitál k financování růstu, stimulovat výzkum a inovace. To jsem vybrala jen některé závazky, ke kterým se vlády členských zemí zavázaly. Ptám se pana premiéra, jak tento závazek naplní česká vláda. Protože z kroků, které doposud vidíme, které vláda činí, nabýváme dojmu, a je to realita, že

15

vláda postupuje právě opačně. Že skutečně některé tyto věci spíš zhoršuje, než by zlepšovala. Prostě dělá pravý opak toho, k čemu se zavázala na evropské úrovni. Dál se budu zabývat Paktem Euro plus. Pakt Euro plus je dobrovolný závazek členských zemí. Dobrovolný závazek zemí eurozóny, ale dobrovolný závazek také ostatních členských zemí, kterým byla eurozóna otevřena pro dobrovolné přistoupení. Je to dobrovolný závazek, tak jak nám bylo sděleno na společném jednání evropských výborů Senátu a Poslanecké sněmovny zástupcem Evropské komise. Tento dobrovolný závazek členských zemí znamená, že se země dobrovolně zavázaly k plnění některých dalších opatření, k tomu, aby jejich země stabilizovaly veřejné finance, ale také podnítily hospodářský růst. Pakt Euro plus si klade čtyři cíle. Podpořit konkurenceschopnost, zaměstnanost, přispět k udržitelnosti veřejných financí a posílit finanční stabilitu. V oblasti podpory konkurenceschopnosti se v Paktu Euro plus hovoří, že každá země bude odpovědná za konkrétní politická opatření, jež si pro podporu konkurenceschopnosti zvolí. Zvláštní pozornost však bude věnována reformám při respektování tradic sociálního dialogu a pracovně právních vztahů v jednotlivých členských státech, opatřením pro zajištění vývoje nákladů v souladu s produktivitou, jako jsou provedení přezkumů mechanismu tvorby mezd a případně míry centralizace při vyjednávacím procesu a mechanismu indexace, při současném zachování autonomie sociálních partnerů zapojených do procesu kolektivního vyjednávání. Dále zajištění toho, aby u jednání u mzdách ve veřejném sektoru přispívala k úsilí v oblasti konkurenceschopnosti vyvíjenému v soukromém sektoru s ohledem na významný signalizační účinek mezd ve veřejném sektoru. Tady zase jednoduchý komentář. Stačí se dívat, co česká vláda dělá. Sociální dialog nevede, nebo ho vede systémem tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. To znamená, že na tripartitu vláda přijde s hotovými návrhy, s hotovými usneseními, opatřeními a jenom v podstatě dávám sociálním partnerům svá řešení na vědomí. Stejně tak v oblasti mezd ve veřejném sektoru. Tyto byly docela razantně sníženy, a to plošně, bez jakékoli analýzy dopadů těchto plošných škrtů. Dalšími opatřeními ke zvýšení produktivity Paktu Euro plus jsou – a zase cituji: konkrétní opatření ke zlepšení vzdělávacích systémů a na podporu výzkumu, vývoje a inovací a infrastruktury. Zase lze dlouze rozebírat kroky vlády, které jdou přímo proti tomuto návrhu opatření. Další opatření, které je v paktu formulováno, je opatření ke zlepšení podnikatelského prostředí především pro malé a střední podniky, a to zejména odstraněním byrokracie a zdokonalení regulačního rámce – například zákony o úpadku, obchodní zákoník. Zase bychom mohli skutečně velmi široce diskutovat. Dalším opatřením, které Pakt Euro plus znovu navrhuje, je podpořit zaměstnanost, a to především dobře fungujícím trhem práce. Pokrok bude posuzován na základě ukazatelů míry dlouhodobé nezaměstnanosti a nezaměstnanosti mladých lidí a míry účasti na trhu práce. To, co vláda udělala zřízením úřadu práce, je zase krok, který přímo podvazuje schopnosti České republiky a celé veřejné správy, fungovat v této oblasti skutečně efektivně. Podle odmítnutí účasti na Paktu Euro plus se dá dovozovat, že vláda nechce, nemůže nebo prostě neumí nic jiného, než jako lapkové obírat ty nejpotřebnější. Netroufá si, nebo nechce udělat žádný krok, který by naopak Českou republiku podpořil, podpořil české hospodářství na trajektorii prosperity a hospodářského růstu. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že za prvé vláda přijala závěry ER, zavázala se tedy k plnění těchto závazků, ale postupuje v mnoha věcech

16

naprosto opačně, za druhé vláda nepřijala Pakt Euro plus, bez diskuse s opozicí, bez diskuse se sociálními partnery, přitom přijetí Euro plus podle našeho názoru je národním zájmem ČR, protože odmítnutí tohoto paktu se ČR do vysoké míry vzdává svého vlivu na úrovni EU, z těchto dvou důvodů nelze souhlasit s jednáním vlády na ER. Doporučuji proto hlasovat proti návrhu, vzít na vědomí zprávu vlády o jednání vlády ČR na březnové ER. Dovolím si využít ještě toho, že zde máme i premiéra a že se bavíme o tématu evropská agenda – pan premiér hovořil o nutnosti velké opatrnosti ve vztahu k dalšímu vývoji evropských fondů a podmínek pro čerpání z evropských fondů. Dovolím si tedy položit otázku. Ptám se, jak se vláda vypořádá s neschopností ministerstva financí, zajistit auditování čerpání těchto fondů. Tato neschopnost, nesplnění těchto podmínek má již v této chvíli za následek pozastavení čerpání z evropských fondů, a to, pokud je mi známo, ve čtyřech operačních programech. Cožpak ministerstvo financí, vláda nepotřebuje těch možných 300 miliard, které jsou alokovány z evropských fondů na podporu růstu konkurenceschopnosti, dobudování infrastruktury, podpory výzkumu, vývoje a inovací? Jestli pan ministr Kalousek a tato vláda tyto peníze nepotřebuje, proč tedy přijímá opatření, které snižuje v podstatě záchovné dávky lidem se zdravotním postižením, proč omezuje peníze na výzkum, vývoj, inovace, které jsou impulzem hospodářského růstu, proč snižuje platy hasičům a dalším ve veřejné správě! Těším se na odpověď pana premiéra. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Jako další má slovo pan

senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, já se na ten problém, nebo zprávu, která tady zazněla, dívám z trochu jiného úhlu a podle mého názoru z toho úhlu, ze kterého bychom se na to jako občané ČR měli dívat. Musíme si vybrat. Musíme si vybrat, jestli chceme Českou republiku, která bude konkurenceschopná a schopná zaměstnávat co možná nejvíce občanů, nebo jestli chceme ČR, která, pokud nějaké bohatství nebo nějaké peníze má, je bude dávat někam jinam, například jiným zemím a jiným státům. Přesně o tomto je stanovisko a pozice vlády ČR. Cíle současné hospodářské a sociální politiky EU jsou tři. První cíl je cíl konvergence, vyrovnávání rozdílů v přerozdělování peněz. Cíl dvě je cíl konkurenceschopnost a zaměstnatelnost. A cíl třetí je evropská územní spolupráce. Pokud vláda ČR řekla, že v tuto chvíli si nemyslí, že je pro ČR vhodné přistoupit k Paktu Euro plus, tak to dělá proto, aby posílila konkurenceschopnost a zaměstnanost, zaměstnatelnost v ČR. Kvůli ničemu jinému. Pokud by vstoupila v tento okamžik do Paktu Euro plus, tak tuto konkurenceschopnost a zaměstnatelnost oslabuje. O ničem jiném to není. Protože v tom okamžiku nám přibývají buď explicitně, nebo implicitně nějaké další povinnosti, které nás jako ČR oslabují. Proto vláda ČR říká – počkejme. Kvůli ničemu jinému. Já bych byl velmi rád, kdybychom si to uvědomili a neříkali některé věci, které nejsou pravdivé nebo které tak rozhodně nejsou myšleny. K vlastní strategii EU 2020 bych řekl asi toto. Celá strategie EU 2020 navazuje na Lisabonskou strategii a je zaměřena na zvýšení konkurenceschopnosti a zaměstnanosti. Obsahuje sedm stěžejních nebo takzvaných vlajkových iniciativ a 10 takzvaných integrovaných hlavních směrů. Je zajímavé, že strategie EU 2020, a teď se o tom vede veliká diskuse, není kompatibilní úplně s politikou konvergence. Protože konkurenceschopnost a vyrovnávání rozdílů nejde ve všech směrech sloučit. Někdy vyrovnávání rozdílů jde proti konkurenceschopnosti. Neříkejme si, že to tak

17

nikdy není. Sami víte, že když se například učí ve třídě, kde jsou talentovaní a méně talentovaní žáci, tak pokud ty talentované chcete hodně naučit, tak do jisté míry musíte ty netalentované zanedbat, protože na ně nemáte tolik času. A podobně je to ve všech ostatních odvětvích. To je důvod, proč česká vláda dneska říká – počkejme se vstupem do Paktu Euro plus. Takže tolik z mé strany jenom velmi stručné vysvětlení, nebo dovysvětlení toho, co tady zaznělo. V tomto směru upozorňuji, že pokud někdo z vás hodlá vyslyšet výzvu, která tady od mé předřečnice zazněla, tak bude hlasovat proti zvýšení konkurenceschopnosti a zaměstnatelnosti v ČR. Proti ničemu jinému hlasovat nebude. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Jako další se přihlásil

s právem přednosti pan místopředseda Senátu Petr Pithart. Nevyužívá, takže senátor Luděk Sefzig má slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, děkuji za respekt k času mé přihlášky. Budu o to stručnější a bude spíše reagovat jenom některými faktickými poznámkami. V souladu s naším předchozím usnesením, které například hovoří, že je nepřípustné, aby byly státy úplně stejně trestány, pokud mají přebytky ve státním rozpočtu, úplně stejně, jako když mají deficit ve státním rozpočtu – toto jsme na výboru i na plénu před několika týdny přijali, je to logický argument. Nemůžu přece trestat někoho za to, že šetří, že se chová zodpovědně vůči svému finančnímu rozpočtu. Přesto jedno z těch opatření, které Pakt stability může navrhnout – já neříkám, že ho bude stoprocentně navrhovat, bude toto opatření. V souladu s naším předchozím usnesením si nedovedu představit, a pan premiér by nerespektoval posudek naší komory, pokud by býval k Paktu Euro plus přistoupil. Já jsem měl krátké setkání – byl jsem pozván zástupci odborů v rámci pravidelného setkávání Plzeňského kraje, a když jsem tam položil otázku, jak se dívají někteří kolegové na to společné zdanění, na společný základ daně, který by nevedl k něčemu jinému, než k tomu, že by matky velkých mezinárodních korporací, pokud mají deficit ve své staré zemi, mohly převést zisk z jiné země, třeba i z ČR, zejména tam, kde ČR třeba šetřením na mzdách, dalšími a dalšími opatřeními, vede k tomu, že firma je tam prosperitní – teď by de facto přesunuly tyto peníze z daňového základu, z daní do jiné země. To si přece nemůže nikdo přát. To si nemůže přát žádný zodpovědný občan této země, aby k těmto přesunům docházelo. To je momentálně aktuální situace. Je samozřejmě teoreticky možné, že by tyto matky přesouvaly peníze a danily u nás – za předpokladu, že by u nás daňová kvóta, to už se týká daňové kvóty, byla mimořádně nízká, ale myslím si, že to by vedlo k velkému znepřehlednění celé daňové politiky. Snižovalo by to i suverenitu každé členské země. Myslím si, že tento návrh bude pro řadu členských zemí nepřijatelný. Další věc, kterou bych chtěl poznamenat – domnívám se, že tato vláda, a to ji nechci nijak bezmezně obdivovat nebo obhajovat jenom proto, že jsem členem ODS, si jako první bod, který si vytyčila ve svém programu, ve svém koaličním programu, vytyčila právě zvyšování zaměstnanosti a snižování dluhu. A ejhle, když srovnáme roční deficit, tak roční deficit poklesl z 5,6 % na 3,7 %. Je to 14 dnů starý údaj. Roční deficit. Což si myslím, že je docela velmi dobrý důkaz toho, že ta opatření, která byla vytvořená, která se samozřejmě ne každému mohou líbit, jsou účinná a jdou v duchu všech opatření, která mají vést k fiskální stabilizaci. Další věc. Vezměme jenom názorovou situaci, která u nás nastala.

18

Situace, kdy například za vlády Miloše Zemana byly poskytnuty různé daňové úlevy investorům, kteří přišli do naší země – toto by po přijetí společného daňového základu nebylo možné. Možná to bude opatření Pakt Euro plus. Toto bychom si přáli, aby nebylo možné tyto věci vytvářet? Stejně tak může být vytvořena finanční ústava, a my připouštíme i určitá omezení i možnost vzniku deficitu. Náš výbor diskutoval, já jsem v odpovědi kolegům z ostatních výborů psal, že je možné, že může být i deficit v ročním rozpočtu, ale takový, který nedosáhne výše růstu, ekonomického růstu. To znamená i ten deficit musí mít nějaké omezení. Toto by určitě pomohlo, takovéto opatření by pomohlo. Ale vím, že za vlád, minulých vlád docházelo k překračování tohoto deficitu. Nedovedu si představit, že by např. vláda sociální demokracie, která často v minulosti udělala poměrně velký deficit v rozpočtu, třeba při růstu, aby podpořila ještě více růst, by najednou nemohla toto vytvořit. To jsou omezení, která by se týkala i případně úplně jiné, politicky jinak složené vlády, a proto si myslím, že je rozumné, že jsme zatím nepřistoupili k Paktu Euro plus. Pokud ten Pakt bude mít rozumné hranice, např. bude v duchu, že deficit nemůže překročit růst, tak pak je samozřejmě možné znovu diskutovat o vstupu a k tomuto Paktu později přistoupit. To určitě proti tomu není. Je otázka, co je důležitější? Jestli být v takzvaném hlavním proudu, ale platit tam třeba za člověka, který bezmezně přijímá všechno, co v jiných zemích přijmou, a já vám mohu říci, že např. Rakousko velice citlivě a velice negativně vnímalo začátek diskuse o tomto Paktu, kdy se setkala paní Merkelová s panem Sarkozym a de facto nadiktovali ostatním zemím, ostatním přímým plátcům, kdyby českým plátcům nadiktovali, co by mělo být. Rakousku to velmi vadilo. Myslím si, že bychom měli být spíše v pozici zodpovědného hospodáře, který dbá, jako všechny ostatní země, na to, aby Česká republika prosperovala, aby občané ČR neměli žádný, abych tak řekl nerovnoměrný, nerovnovážný vztah vůči občanům ostatních zemí, abychom nezakládali nerovnosti, které by ve svém důsledku vedly i k rozpadu Evropské unie, to je třeba si uvědomit. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, a slovo má pan

místopředseda Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážený pane předsedající, já mám

k panu premiérovi otázku. Omlouvám se, že nemám u sebe ten text a v tuto chvíli si nejsem jist, jestli to byl váš projev, nebo váš článek? Už je to nějakou dobu poté, co jste se vrátil z Bruselu a obhajoval jste v podstatě to, co obhajujete i tady. A v tom textu mě zaujala dvě slova – jestli se nemýlím, tak byla v uvozovkách, ale to na věci nic nemění – "dluhová unie". A rozumělo se tomu, mělo se tomu rozumět samozřejmě, že do takové unie my nechceme, tedy unie, která část – přistupujeme – ten Pakt Euro plus a pro vás to znamená dluhová. Ty asociace, které se pojí s adjektivem dluhová, jsou jednoznačně negativní, znamená to, že to je unie, která má dluhy, která dělá dluhy a samozřejmě do takové unie není o co stát. Ale já tomu rozumím tak, že unie se pokouší potýkat se s tím problémem zadlužování a otázka je, jestli to dělá dobře nebo špatně. Ta debata je tady věcná, já si toho vážím, hodně jsem se dozvěděl, ale jak jste to myslel, pane premiére, že to je dluhová unie? To je trochu – obávám se – demagogie, protože do takové unie by opravdu asi nikdo jít nechtěl. A nebo jsem to špatně četl. V tom případě mi to odpusťte. Já si to dobře pamatuji. Děkuji.

19

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, nikdo další se nehlásí? Tak končím rozpravu a pan premiér se – (hlásí se místopředseda Škromach) – já jsem skončil rozpravu, pane kolego. Pane premiére, buďte tak laskav, kdybyste řekl dvě slova, a tím pádem by se znovu otevřela rozprava. Předseda vlády ČR Petr Nečas: Ano, rád. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Tak - a nyní má slovo pan

místopředseda Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající,

vážený pane premiére, vážené paní senátorky a senátoři. Je otázka, kdo byl rychlejší, jestli pan předsedající nebo já s přihlášením, ale každopádně jsem si ještě dovolil reagovat na předchozí některá vystoupení, protože mám pocit, že tady je snaha jakoby prezentovat Českou republiku jako jakéhosi solitéra, který je mimo EU – snad málo je nás, kteří by možná byli rádi hovořili o tom, že budeme na někoho přispívat. Jak asi by to měli chápat Němci, Francouzi a další, kteří vlastně přispívali na nás? A přispívali. Já bych byl rád, kdyby ČR byla ekonomicky tak výkonná, že bude přispívat na jiné, ty méně výkonné. O tom to přece je. A bohužel politika této vlády není proevropská a v mnoha případech se zaklíná věcmi, které nejsou pravdivé. Já bych byl velmi nerad, kdyby Česká republika patřil k tomu druhému proudu, který bude postupovat nízkou rychlostí. Naopak ČR přece vždycky patřila mezi ekonomiky hospodářsky na vysoké úrovni. A je jenom otázkou, jaké jí připraví vláda k tomu podmínky. Dneska už s tím postupem nejsou spokojeny ani podnikatelské kruhy. A my tady hovoříme o tom, že chceme být – ale kde? Chceme být mezi těmi, kteří potáhnou EU, mezi těmi, kteří budou ekonomicky úspěšní? Já doufám, že ano. Ale bohužel tato vláda dělá svými kroky všechno to, co nás zařazuje právě mezi ty, kteří budou brzdit, kteří budou mezi těmi méně úspěšnými. Já si myslím, že by nám trochu vlastní hrdosti nemělo škodit. Jsem trošku zklamaný přístupem některých kolegů, kteří mají takový spíš pocit, že Česká republika nemá na to, aby mohla patřit mezi lídry EU, ale chápu, s takovou vládou to opravdu, ale opravdu nejde. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Tak, teď už opravdu nikdo není přihlášen, takže končím rozpravu a pan premiér se, předpokládám, vyjádří k proběhlé rozpravě. Byla řada otázek, máte slovo. Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážený pane

předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové. Já bych po vystoupení pana místopředsedy Škromacha zvolil asi jiná slova, kterými jsem otevřel rozpravu než – ano, rád. (Veselo v sále.) Řekl bych pouze – dobrý den. To jen poznámka pod čarou. Já bych chtěl v prvé řadě zdůraznit, že je velmi dobře, že ze všech úst napříč politickým spektrem při debatě o tomto tématu, a to nejen tady v Senátu, ale i na půdě výborů a na půdě Poslanecké sněmovny zaznívá jedna základní teze – že stabilita eurozóny je v našem zájmu. Je tomu skutečně tak. Míra ekonomické provázanosti s tímto ekonomickým celkem je v případě Česka proexportně otevřená a proexportně orientovaná, to znamená ekonomicky tak silná, že jakákoli turbulence v eurozóně má negativní dopady na českou ekonomiku. A z tohoto pohledu i vláda ČR podporovala stabilizační opatření, která se týkala eurozóny.

20

Co se týče konkrétně Paktu Euro plus – já tady musím říci, přestože se ČR formálně nepřipojila k tomuto Paktu, tak chci zdůraznit tezi ze svého úvodního vystoupení, že většina zde navržených opatření konvenuje české vládě i z hlediska jejího programu a reformních kroků, které chystá. Já si dokonce troufám říci, že ČR naprosto neformálně při srovnávání plnění podmínek tohoto Paktu bude z tohoto hodnocení vycházet lépe než celá řada zemí, která k tomuto Paktu přistoupila. Chci také zdůraznit, že jednoznačně je Česká republika považována za kredibilní a rozpočtově odpovědnou zemí. A i z tohoto pohledu je zájem o to, aby ČR na podobných projektech spolupracovala, protože rozšiřuje množinu těch států v rámci EU, které se mimo vší pochybnost chovají rozpočtově zodpovědně. Co se týče přistoupení nebo nepřistoupení k Paktu pro Euro – já tady musím říci, že jeho součástí na Evropské radě, která proběhla na konci března, by bývalo bylo muselo být i to, že česká vláda, kam přijede se seznamem konkrétních opatření, konkrétních kroků, které přijme v rámci přistoupení k Paktu pro Euro, protože na základě těchto měřitelných parametrů je potom vyhodnoceno plnění tohoto paktu. Takže představa, že tam přijedeme bez toho, aby proběhla hlubší domácí diskuse, např. s představou o důchodové reformě, o zdravotnictví, o konsolidaci veřejných financí, o provedení některých dalších reforem v oblasti školství, v oblasti trhu práce – ano, teoreticky je to možné. Ale myslím si, že právě kolegové a kolegyně z řad ČSSD by byli první, kdo by protestovali proti tomu, že tam Vláda ČR přijela s tímto seznamem opatření bez toho, aby k nim proběhla hlubší domácí diskuse na půdě obou komor parlamentu. Čili my jsme z tohoto pohledu postupovali podle mého názoru v souladu s parlamentními zvyklostmi a podle mého názoru i politicky korektně. Navíc musím říci, že jsem překvapen i tak jasným vystupováním představitelů České strany sociálně demokratické, protože musím říci, že např. Českomoravská konfederace odborových svazů zastává dramaticky vlažnější přístup k přistoupení k Paktu pro Euro plus, který prezentovala na jednání pracovních skupin tripartity, na tripartitě a konec konců i ve svých oficiálních postojích, které deklarovala právě tak jako Evropská odborová centrála. Čili kdybych to řekl s jistou nadsázkou, překvapují mě kolegové ze sociální demokracie, že kritizují vládu, že postupuje v souladu s Českomoravskou konfederací odborových svazů. To jsme se tedy dočkali věcí. Za další – já bych chtěl velmi zdůraznit to, že nestačí pouze deklaratorní politický závazek, není-li podložen jednoznačně politickou vůlí plnit tento Pakt pro Euro. A připomenul bych konkrétní příklad Portugalska, které v rámci stabilizace veřejných financí i Paktu pro Euro přijalo velké množství závazků, aniž by portugalská vláda byla schopna je prosadit v jejich parlamentu a také na tom ta vláda padla. Takže jedna věc jsou politické deklarace, ty můžeme dávat, ty jsou snadné. Druhá věc je zajistit a garantovat jejich plnění včetně národní legislativy. Česká vláda z tohoto pohledu postupuje velmi racionálně. Budeme dávat pouze ty závazky a zavazovat se pouze k takovým krokům, které jsme schopni prosadit, ale poté, co proběhne standardní demokratická diskuse v českém parlamentu. Já si myslím, že je to seriózní a korektní postoj a že z tohoto pohledu mu těžko lze co vyčítat. Ano, česká vláda, Česká republika je považována za rozpočtově odpovědnou, za vládu, která je z tohoto pohledu kredibilní, což se mj. obráží i na pozitivním vývoji veřejných financí. Já bych chtěl zdůraznit, že pokud se podíváme např. na státní závěrečný účet za loňský finanční rok, tak v metodice fiskálního cílení byl deficit veřejných financí v loňském roce 4,1 % hrubého domácího produktu, což je o 2,2 % hrubého domácího produktu méně než v roce 2009, čili poměrně razantní skoková změna.

21

Z tohoto pohledu si myslím, že je to pozitivní výsledek. A mimochodem údaj, který je poměrně málo známý. Česká republika v loňském roce zaplatila na dluhové službě téměř o 8 mld. Kč méně než v roce 2009 a téměř o 3 mld. Kč méně než v roce 2008. Čím je to dané? Je to dané kredibilitou České republiky a české vlády na finančních trzích, díky které klesá riziková přirážka na českých dluhopisech. A díky tomu klesá i úrok za tyto dluhopisy, jinými slovy dluhová služba, dokonce proti návrhu státního rozpočtu, tak jak byl schválen Poslaneckou sněmovnou pro rok 2010, tak dluhová služba nakonec byla nižší téměř o 17 mld. Kč, tzn. o 17 mld. Kč zaplatili čeští daňoví poplatníci méně na úrocích ze státního dluhu, protože ČR je považována z rozpočtového hlediska za kredibilní zemi a má tudíž nízkou rizikovou přirážku. Je samozřejmě jasné, že nejenom na fiskální konsolidaci a konsolidaci veřejných rozpočtů se váží kroky, které byly schvalovány v Evropské radě včetně Paktu pro Euro plus, že to je širší záběr. Ano, určitě, podpora zaměstnanosti, nárůst zaměstnanosti – tady bych chtěl připomenout, že mírou nezaměstnanosti podle harmonizovaného srovnání v rámci EU je Česká republika na 6. nejnižším místě, tzn. na 6. nejnižší nezaměstnanost v rámci EU. Ano, my s tou nezaměstnaností nemůžeme být spokojeni. Samozřejmě, že je vysoká a že chceme, aby co nejvíce českých občanů nebylo závislých na sociálních dávkách, na podporách, ale měli práci, protože není důstojnější způsob, jak získat obživu pro sebe a pro svou rodinu, než si na ni vydělat prací. Ale chci znovu připomenout, že v evropském kontextu je to šestá nejvyšší nezaměstnanost. Je také jasné, že se musíme zaměřit na budoucí konkurenceschopnost, která plyne mj. z podpory výzkumu, vývoje a inovací. Tady bych chtěl opět připomenout, že zatímco celkové výdaje státního rozpočtu v letošním roce jsou nižší než celkové výdaje ve státním rozpočtu na loňský rok, klesají všechny kapitoly, byly vlastně kráceny, tak jedna jediná kapitola, která nebyla krácena a kde byl dokonce nárůst rozpočtových prostředků, je kapitola na podporu vědy, výzkumu a inovací, která dosáhla téměř 25 mld. Kč. Čili i na budoucnost, na konkurenceschopnost, na to, abychom byli ekonomikou, která je založena na oborech s přidanou hodnotou a na inovacích, i na to rozpočtová politika této vlády pamatuje. Co se týče konkrétních dotazů – termín dluhová unie není můj vynález. Je to terminus technicus, který používají mimochodem jak příznivci, tak odpůrci eura. To není demagogické tvrzení. To je dnešní evropská realita. Zatímco původní text smlouvy a fungování EU ve svém článku 136 říká, že jednotlivé státy vzájemně neručí za své dluhy, je to tam explicitně uvedeno, tak realita od loňského jara je jiná. Od kauzy Řecka se ukazuje, že vzájemně ručí za své dluhy. A není to bohužel ta potřebná evropská solidarita, po které tady volají někteří řečníci, včetně mě, tzn. solidarita těch bohatších s chudšími, to je převrácená solidarita. To je solidarita odpovědných s těmi neodpovědnými. A vůbec se tam nehledí na bohatství té země. Velmi často je to solidarita, která je vynucována od těch chudších, aby šla k těm bohatším, kteří byli v některých případech méně zodpovědnými, čili dluhová unie je realita dnešní Evropy. Je to terminus technicus, je to přerozdělovací unie. Vznikla situace, kdy jednotlivé státy ručí vlastně za své závazky – já bych tady chtěl znovu připomenout to číslo, že v případě přistoupení k euro se budeme muset státi i součástí evropského stabilizačního mechanismu a že to bude vyžadovat podle stávajících pravidel v hotovosti složit 20 mld. Kč. A garancí přidat dalších 180 mld. Kč. To je důsledek této dluhové unie. Takže to je skutečnost, kterou musíme brát v potaz. A znovu opakuji – projevy této dluhové unie, které jsem tady uvedl, na budování těchto mechanismů – ano, které jsou dělány v dobré víře ve snaze

22

stabilizovat eurozónu a stabilizovat euro, tak jdou i dále k úvahám o společných eurobondech, kterými by společně jednotlivé státy vlastně platily své dluhy. Čili projevů dluhové unie je tady hodně. Co se týče solidarity, znovu opakuji, já považuji za klíčový prvek evropské integrace solidaritu bohatších zemí s těmi chudšími, a beze sporu i Česká republika se jednou dostane do stavu, kdy bude do evropských rozpočtů více přispívat, než z nich přijímat. Na druhou stranu bych považoval za chybné, kdybychom podporovali politické procesy uvnitř EU, které by prohlubovaly solidaritu mezi těmi odpovědnými a těmi neodpovědnými. To by byla špatná cesta, na kterou by doplatila myšlenka evropské integrace i občané ČR. Mimochodem i v zemích, které byly vždy součástí tvrdého integračního jádra EU, nic tak nepoškodilo myšlenku evropské integrace, jako právě vývoj v posledním zhruba roce, a právě ony transferové procesy, které vedou k tomu, že zodpovědné evropské země musí spoluhradit dluhy za ty méně zodpovědné. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A nyní se přihlásil

předseda Senátu Milan Štěch s právem kdykoli vystoupit. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane místopředsedo, pane premiére. Snažím se, aby diskuse zde v Senátu probíhala korektně. Pan premiér tady uvedl řadu argumentů, názorů, které jsou vzhledem k jeho vidění politického a veřejného spektra asi objektivní jeho názorem, říkám jeho názorem, ale musím uvést, že jsem nalezl ve vládním materiálu, že někde bylo hovořeno o tom, že ČMKOS podpořila stanovisko vlády k summitu, který se konal 24. – 25., já jsem se ptal dvou zodpovědných lidí na ČMKOS za sociálně ekonomickou oblast a oba dva nám shodně potvrdily, že žádné stanovisko k této oblasti nepřijímaly, a také ho nevydaly, a jenom bych chtěl říci, že pokud vím, a z materiálů této centrály, nechci za ni hovořit a doufám, že ani pan premiér za ni nehovořil, je zřejmé, že podporuje zdanění finančních transakcí v Evropě a samozřejmě včetně ČR, a že dlouhodobě kritizuje tato centrála velmi nízkou efektivní míru zdanění právnických osob. To, doufám, pane premiére, že víte, že poslední překvapivý údaj, který byl oznámen, vychází právě z analýz této centrály, ale nevyvrátili ho žádní ekonomové, a to je, že my máme zákonnou míru zdanění 19 % právnických osob, ale efektivní míra zdanění díky tomu našemu velmi benevolentnímu daňovému základu máme jen 12 %, a to je naprosto jasné, že tento rozdíl, ten také zakládá do určité míry, dá se říci, prostor, promiňte mi to, až pro korupci. V tom můžou být výhody pro některé druhy firem, že si můžou velmi optimalizovat daňový základ a mají hrozně velkou výhodu. Takže to není jenom věc nekalé konkurence a sjednocení pravidel v rámci EU, ale v rámci té EU to může být až, řekl bych, korupční faktor, který tam může hrát roli. A proto se také EU chce s tímto problémem vypořádat a nechce takový prostor nechat. Když máme společný trh, tak také musíme mít společné nástroje, které eliminují nefér soutěž, která hraniční někdy až s korupčním jednáním, protože korupční jednání se neodehrává jen mezi státem a soukromým sektorem, to se často odehrává mezi soukromým sektorem. To jen na doplnění, abychom mluvili fér. Co se týká úspěchů ČR, jsem rád, že to pan premiér říká. Doufám, že si pan premiér uvědomuje, že to není zásluha pouze této vlády, že ty snížené poplatky za dluhovou službu jsou i zásluhou celkového nízkého zadlužení ČR, z kterého všichni máme radost a přejeme si, aby bylo ještě nižší, a že to je výsledek dlouhodobé hospodářské politiky, která tu byla v době, kdy jsme nastartovali poměrně robustní hospodářský růst. Kdyby se nám povedlo k němu vrátit, jistě bychom řadu problémů a tzv. reforem vyřešili daleko úspěšněji a přijatelněji pro občany. Děkuji.

23

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, a nyní má slovo

zpravodaj pan senátor Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Myslím si, že odpověď pana premiéra byla vyčerpávající. Už nebudu dále košatět tuto diskusi. Jen jednu věc bych chtěl zdůraznit, a ta se týká strukturálních fondů. Poznámka, která zazněla z úst pana předsedy Štěcha, ano, to je správná poznámka. Naopak bych spíše řekl, že to podporuje právě důvod byl velmi opatrný při vstupu do paktu Euro plus, protože právě nesplnění podmínek tohoto paktu by mohlo vést k omezení příjmu strukturálních fondů. Zatímco pokud budeme plnit náš přístup k Eurozóně, což se snažíme a vládě se to daří, tak budeme mít dobrou bonitu a dobré hodnocení a budeme mít šanci čerpat strukturální fondy v poměrně vysoké míře. Teď jsme dokonce na hlavu nejvyšší čerpatelé strukturálních fondů. To jen jsem chtěl ještě poznamenat k obecné proběhlé diskusi, která byla velmi bohatá. Byla i dost důkladná. Jen připomínám, že náš výbor bude o společném základu daní a o Zelené knize daní jednat příští týden ve středu. Zaznamenal jsem dva návrhy, jeden byl návrh můj, to byl návrh na vzetí na vědomí tohoto dokumentu, a pak jsem zaznamenal protinávrh paní místopředsedkyně Gajdůškové, který jsem nedostal na lavici. Takže to nebyl protinávrh? Stanovisko. Dobře. Máme jediný návrh a vyjádříme vztah k tomuto návrhu hlasováním, a tím vyjádříme vztah ke stanovisku paní místopředsedkyně Gajdůškové, resp. k návrhu, který jsem podal. Návrh je prostý, vzít zprávu pana premiéra na vědomí. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: O tom budeme za chviličku hlasovat. Zahajuji hlasování o návrhu vzít na vědomí. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 8 skončeno, registrováno 68, kvórum 35, pro 30, proti 7, návrh byl zamítnut. A tím končím projednávání tohoto bodu. Pan premiér má zde ještě jeden bod, a tím bodem je

6. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací (senátní tisk č. 41) Teď jsem se dozvěděl, že tento návrh nám přednese pan ministr Alexandr Vondra, který zastoupí premiéra. Máte slovo, pane ministře. Ministr obrany ČR Alexandr Vondra: Vážení přítomní, pane předsedající,

dovolte mi, abych uvedl návrh na sjednání smlouvy mezi ČR a Švýcarskem, o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací, v zastoupení předsedy vlády. Přestože Švýcarsko vzhledem ke svému tradičně neutrálnímu postavení není členským státem EU ani NATO, úzce s oběma organizacemi spolupracuje a také z hlediska zpravodajského je to velice důležitá partnerská země. Od roku 1996 je Švýcarsko členem programu Partnerství pro mír a podílí se i na některých misích Severoatlantické aliance, namátkou řekněme třeba KFOR v Kosovu.

24

Švýcarsko je také členem mezinárodní pracovní skupiny pro průmyslovou bezpečnost, jejímž cílem je vytvoření jednotného rámce ochrany utajovaných informací v oblasti průmyslové bezpečnosti i mimo NATO a EU, a tím umožnění snazšího provádění mezinárodních utajovaných smluv. V oblasti ochrany utajovaných informací ČR a Švýcarsko také spolupracují v rámci Evropské kosmické agentury. S ohledem na výše uvedené lze proto usuzovat, že identifikující se bilaterální spolupráce bude vyžadovat také výměnu utajovaných informací. Sjednání smlouvy se jeví jako výhodné, a to pro oba státy. Smlouva upravuje standardní instituty v oblasti ochrany utajovaných informací, jako např. rovnocennost stupňů utajení, podmínky přístupu k utajovaným informacím a nakládání s nimi, předávání utajovaných informací, uznávání bezpečnostních certifikátů, spolupráce mezi bezpečnostními úřady obou zemí, režim utajovaných smluv a také režim návštěv, vyžadujících přístup k utajovaným informacím. Smlouva byla podepsána v Praze dne 26. ledna 2011 ředitelem Národního bezpečnostního úřadu Dušanem Navrátilem a ředitelem Švýcarského ředitelství pro bezpečnost informací a ochranu objektů, které spadá pod ministerstvo obrany a také ministerstvo sportu panem Ursem Freiburghausem. Tímto vás prosím o vyslovení souhlasu se smlouvou. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním výborem je VZVOB. Přijal usnesení, které máme jako tisk 41/1, zpravodajem je pan senátor Tomáš Jirsa, který má nyní slovo. Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a

pánové, kolegové, kolegyně, náš výbor projednal smlouvu na 6. schůzi 6. dubna tohoto roku a doporučil Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy. Tato smlouva, jak pan ministr řekl, odráží reálnou potřebu výměny utajovaných informací se Švýcarskem, protože Švýcarsko spolupracuje s EU i NATO a je aktivní při vytváření pravidel pro oblast průmyslové bezpečnosti či spolupracuje v Kosmické agentuře. Text smlouvy je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR a smlouva byla sjednána tak, že se nepředpokládají dopady na schválené rozpočtové kapitoly státního rozpočtu. Takže kolegové a kolegyně, doporučuji smlouvu schválit na základě doporučení výboru. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Tak i vy se posaďte ke stolku zpravodajů - a já otevírám rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, takže ji končím, nepředpokládám, že by zpravodaj nebo navrhovatel se chtěli vyjádřit k něčemu, co neexistuje, a máme tady návrh, který přednesl zpravodaj garančního výboru, tzn. vyjádřit souhlas s ratifikací. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko Ne a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 9 ukončeno, registrováno 67, kvórum 34, pro 56, proti nikdo, návrh byl schválen, a tím končím projednávání tohoto bodu. Přikročíme k poslednímu před obědem, a to je

7. Návrhy kandidátů pro volbu osob navrhovaných Senátem

25

ke jmenování do funkce inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů (senátní tisk č. 78) Máme to jako tisk č. 78. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho Jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí kandidátů na inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů na našem jednání. Jde o tyto osoby v abecedním pořádku: František Bartoš, Božena Čajková, Anna Čurdová, Petr Krejčí, Helena Mallotová, Daniel Rovan a Miloš Šnytr. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro umožnění účasti, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 10 ukončeno, registrováno 66, kvórum 34, pro 55, proti nikdo, návrh byl schválen, a tím já mohu také všechny kandidáty přivítat. Návrh kandidátů vám byl rozdán jako tisk č. 78, a já nyní uděluji slovo panu senátoru Tomáši Grulichovi a prosím jej, aby nás s jednotlivými kandidáty na funkci inspektora seznámil. Senátor Tomáš Grulich: Milé kolegyně, kolegové, předstupuji před vás já, protože pan předseda onemocněl a paní místopředsedkyně volebního výboru také není přítomna. Já, protože jsem to asi dělal v minulosti velmi dobře, tak jsem byl požádán, abych s dnešní volbou vás seznámil. Dovoluji si vás informovat, že volební komise Senátu obdržela do 15. dubna 2011, tj. ve lhůtě, stanovené usnesením Organizačního výboru č. 38 ze dne 22. února 2011, tyto návrhy kandidátů na osoby, navrhované Senátem ke jmenování do funkce inspektorů tohoto úřadu. Seznam je seřazen abecedně. Pan František Bartoš (navrhovatel senátorský klub KDU-ČSL) Paní Božena Čajková (navrhovatel senátorský klub ČSSD) Anna Čurdová (navrhovatel senátor Tomáš Jirsa) Petr Krejčí (navrhovatel senátorský klub ČSSD) Helena Mallotová (navrhovatel senátorský klub ODS) Daniel Rovan (navrhovatel senátorský klub ODS) Miloš Šnytr (navrhovatel senátorský klub TOP 09 a Starostové); Volební komise se na své 3. schůzi, konané dne 26. dubna 2011 seznámila s předloženými návrhy i s dalšími dokumenty, které byly nutné k ověření volitelnosti navržených kandidátů. Těmito dokumenty byly: životopis kandidáta, osvědčení o státním občanství, lustrační osvědčení a s tím související podepsané čestné prohlášení kandidáta, doklad o ukončeném vysokoškolském vzdělání, výpis z rejstříku trestů a čestné prohlášení podle zákona o ochraně osobních údajů. Konstatuji, že všechny návrhy obsahovaly výše uvedené dokumenty, a proto volební komise mohla a také ověřila, že všichni navržení kandidáti na inspektory úřadu splňují podmínky pro jmenování, stanovené v § 34 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. V této souvislosti přijala volební komise Senátu usnesení č. 4, se kterým si vás nyní dovolím seznámit: Volební komise I. Konstatuje, že v souladu s usnesením Organizačního výboru Senátu č. 38 ze dne 22. února 2011, obdržela ve stanovené lhůtě následující návrhy kandidátů na osoby navrhované Senátem ke jmenování do funkce instruktorů Úřadu pro ochranu osobních údajů:

26

– František Bartoš – Božena Čajková – Anna Čurdová – Petr Krejčí – Helena Mallotová – Daniel Rovan – Miloš Šnytr Zde jsou samozřejmě uvedeni i navrhovatelé, ale já už jsem je četl před chvílí. II. Konstatuje, že obdržela dokumenty potřebné k ověření, zda kandidáti splňují podmínky uvedené v § 34 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. III. Konstatuje, že navržení kandidáti splňují podmínky uvedené v § 34 citovaného zákona. IV. Pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil před volbou Senát. Děkuji vám zatím za pozornost a vracím slovo paní předsedající. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji panu senátorovi Grulichovi. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Předpokládám, že budou chtít vystoupit navržení kandidáti. Mohou tak učinit, neboť jsme souhlasili s jejich účastí. Pokud vystoupit chtějí, předpokládá se jejich vystoupení podle abecedního pořadí. Nejprve vystoupí pan František Bartoš. František Bartoš: Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři. Když v únoru roku 2000 se projednával v Senátu návrh zákona o ochraně osobních údajů, tak jsem seděl přesně tamhle v té lavici (ukazuje). A už tenkrát jsme zvažovali vlastně tu míru práva na informaci a na ochranu soukromí. A byli jsme si vědomi, že tak jako oheň může být dobrým sluhou a špatným pánem, tak informace v pravý čas, na pravém místě může zachránit život. Na druhou stranu v nesprávný čas, v nesprávných rukou, může velmi poškodit. A proto nabízím svoji zkušenost, protože jsem byl čtyři roky starostou, čtyři roky místostarostou, tak jsem byl v té první linii. Pak jsem byl šest let v tomto zákonodárném sboru a poté jedenáct let v praxi, kdy jsem měl možnost pracovat se zákony, které jsme tady "vyrobili". Dámy a pánové, nabízím svou zkušenost pro službu v Úřadu pro ochranu osobních údajů a prosím vás při vašem hlasování, abyste moji kandidaturu zvážili. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji panu Františku

Bartošovi. Dalším v abecedním pořadí je paní Božena Čajková, prosím. Božena Čajková: Dobrý den! Vážená paní předsedající, vážené paní

senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vám krátce sdělila svoji stručnou vizi a o mojí práci na Úřadu pro ochranu osobních údajů. Za posledních deset let jsem jako inspektorka úřadu věnovala svoji práci vzniku a postavení Úřadu pro ochranu osobních údajů od jeho základu po současnost.

27

V průběhu předchozího volebního období jsem se zaměřila zejména na ochranu soukromí v oblasti justice, ministerstva spravedlnosti, soudů, státních zastupitelství, ale i exekutorských úřadů, dále veřejné správy, zejména v oblasti zpracování osobních údajů při činnosti obcí a samosprávných celků. Vzhledem k mé předchozí praxi v komunální sféře jsem věnovala zvláštní pozornost i ochraně osobních údajů v oblasti sociální péče. V rámci kolegia inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů mám zájem nejen zajišťovat ochranu soukromí jednotlivých občanů. Jsem přesvědčena o tom, že prostřednictvím ochrany osobních údajů jsou naplňována základní lidská práva. Určitě mě čeká velké množství práce nejen při řešení aktuálních problémů, jako je shromažďování neustále většího množství dat prostřednictvím moderních technologií. V této situaci je velmi nutné citlivě vyvažovat mezi svobodou jednotlivce a ochranou celé společnosti. Mým cílem je zvýšit podíl vlivu úřadu do oblasti prevence, a to tak, aby již například v rámci legislativního procesu byly zahrnuty základní principy ochrany osobních údajů, aby při výkonu státní správy docházelo zcela automaticky k tomu, že shromažďování osobních údajů nebude cílem, ale pouze prostředkem, aby Úřad pro ochranu osobních údajů nebyl strašákem, ale významným pomocníkem při ochraně práv jednotlivce. Vážené paní senátorky a senátoři. V případě, že dostanu Vaši důvěru a budu moci i nadále vykonávat funkci inspektorky Úřadu pro ochranu osobních údajů, mohu vám slíbit, že s využitím svých zkušeností a dlouholeté praxe udělám vše pro naplnění tohoto cíle. Děkuji za vaši podporu. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkujeme

také za vystoupení paní Boženy Čajkové. A další v pořadí podle abecedy je paní Anna Čurdová, která vystoupí nyní, připraví se pan Petr Krejčí. Anna Čurdová: Dobrý den! Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Nejprve mi dovolte, abych vůbec poděkovala za možnost, že tady dnes mohu stát před vámi a ucházet se o post inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů. Tak jako můj předřečník bych vám chtěla nabídnout zkušenost, osmiletou zkušenost z legislativního procesu, která je, myslím, v tomto úřadu nesmírně důležitá, ale také zkušenost z praxe, protože praxi nikdo neoblafne, a nejenom zkušenost z místních zastupitelstev. Ale tak, jak jsem říkala, že českou učitelku nikdo neoblafne, protože ví, jak mají některé věci vypadat. Zároveň ale také nabízím zkušenost mezinárodní, protože jsem osm let pracovala v instituci, která je garantem všech mezinárodních smluv, které se týkají na ochranu osobních údajů, a to je Rada Evropy. Myslím si tedy, že tyto zkušenosti dál pozitivně využiji ve prospěch všech lidí, kterých se to týká, a hlavně dětí, protože děti jsou těmi, které jsou v této zemi právě často nejvíce ohrožováni. Bylo tady hovořeno u municipalitách, o krajích, o obcích. A myslím si, že děti ochranu zaslouží. A to je to, čemu bych se, pokud mě podpoříte, i v tomto úřadu chtěla dále věnovat. Pokud uznáte za vhodné a podpoříte mě, děkuji dopředu za vaši podporu a za vaše hlasy. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také paní Anně Čurdové. Dále bude hovořit pan Petr Krejčí a připraví se paní Helena Mallotová.

28

Petr Krejčí: Dobrý den! Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za čest a možnost vystoupit před vaším slovutným sborem. Dovolte mi, abych se stručně představil. Jmenuji se Petr Krejčí, narodil jsem se v roce 1951, je mi v letošním roce 60 let. A to, co nabízím pro práci inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů, jsou v podstatě moje praktické, profesní i celoživotní zkušenosti. Povoláním jsem personalista. Vystudoval jsem Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a rigorózní zkoušky jsem vykonal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v oboru andragogika a personální řízení, v Olomouci jsem ještě měl sociologii. Jako personalista jsem pracoval mnoho let v dvoutisícové fabrice u nás na severní Moravě, konkrétně v Kovohutích Břidličná. Potom jsem prošel prací vedoucího oddělení zdravotnictví na Okresním úřadu v Bruntále. Po volbách v roce 1998 jsem se stal starostou Bruntálu. Z této funkce jsem odešel do Prahy, kde v podstatě působím již jedenáct let, z toho šest let jsem pracoval postupně ve funkci ředitele úřadu Ministerstva pro místní rozvoj ČR a ředitele kabinetu ministra zemědělství. Nyní již pátým rokem pracuji jako asistent pana senátora Veřovského. A toto je v podstatě šance na to, abych mohl pracovat v další zajímavé práci a profesi. V podstatě si myslím, že práce personalisty, která je mi vlastní, mi dává možnost uplatnit tyto mé zkušenosti, i ty předešlé pracovní, o kterých jsem mluvil, i v nové pozici. Nikdy jsem neměl problémy pracovat v týmu a sžít se s kolektivem lidí, se kterými jsem spolupracoval. Věřím, že nebudu mít problémy, pokud dostanu vaši důvěru, abych zvládl práci i ve funkci inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také panu Petru

Krejčímu. Dále bude hovořit paní Helena Mallotová a připraví se pan Daniel Rovan. Helena Mallotová: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky,

vážení páni senátoři. Dvacáté první století s sebou přináší úžasný, pro neodborníky mnohdy zcela nepochopitelný, spíš bych řekla neuchopitelný vědecký rozvoj. Stále nové a nové technické vymoženosti, které člověka paradoxně nečiní svobodnějším, ale naopak na nich závislejším. Čím dál častěji se ozývají oprávněné obavy nejen ze ztráty soukromí. Občan už není schopen zjistit a ovlivnit, co o něm stát, nejrůznější instituce nebo i jednotlivci vědí, jaké informace ještě mohou získat, jak dlouho je mohou a skutečně budou uchovávat, k čemu je mohou a smějí využívat, případně zneužívat. Ztráta soukromí, která se stává přímo ztrátou osobní svobody, je jedním z problémů naší civilizace. A naší povinností je nejen si všechna rizika s tím spojená uvědomovat, ale také se snažit jasně definovat, kam jsme ještě ochotni velkému bratrovi ustoupit, jak přesně v rámci našeho právního řádu i v rámci Evropské unie stanovit co nejjednoznačnější zásady ochrany osobních dat. Musíme usilovat o co nejtvrdší kontrolu jejich zneužívání a co nejrychlejší a nejkvalifikovanější postih. Každý z nás je monitorován hned při odchodu z domova množstvím kamer, vlastníci mobilů vrhají komplexní digitální stín, širokou stopu informací, která obsahuje celý náš život. Každých pár minut je zaznamenáváno, kde se v tu chvíli nacházíme, s kým kdy a jak dlouho mluvíme, jaké profesní nebo i politické kontakty udržujeme, jaké milostné aféry kdo kdy skrývá, jakou nemocí trpí. I na pracovišti nás rádi sledují, často i v obavách ze zneužití interních informací.

29

Náš soukromý život, ať už si to připouštíme nebo ne, se stává čím dál víc majetkem často i nezjistitelných subjektů. Tyto informace jsou samozřejmě nenahraditelnou pokladnicí pro boj proti terorismu, zločinu i korupci. Je však nutné hledat, a to opakovaně, únosnou míru jejich shromažďování a rovněž jejich uchovávání. To je složitý problém nejen našeho právního řádu. Je to problém, který řeší Evropská unie a často naráží na zcela rozdílný přístup jednotlivých zemí. Evropská unie hledá odpověď, jaká informace je dostatečně závažná, aby byla zaznamenávána i jak dlouho má být uchovávána. Jsou země jako Polsko, které ochraně osobních dat věnují mnohem méně pozornosti, než třeba Švédsko či Německo. Směrnice, kterou před nedávnem vydala EU, se snaží přístup k ochraně osobních údajů sjednotit a zdá se, že následná diskuse odhalí ještě jasněji závažnost této problematiky, tím spíš, že k ní jednotlivé členské země jednotně nepřistupují. Jsem však přesvědčena o tom, že Česká republika bude i nadále patřit k zemím, které si uvědomují společenskou, politickou, ale i morální závažnost problematiky shromažďování, využívání a uchovávání osobních údajů. Dámy a pánové, pokud mi dáte svou důvěru a já budu mít možnost podílet se na práci Úřadu pro ochranu osobních údajů, učiním všechno pro to, aby zákon č. 101/2000 Sb., byl naplňován se stejnou odpovědností a důsledností, s jakou tomu je doposud. A aby údaje, které jsou o nás všech shromažďovány, byly údaje poskytované s vědomím, že mají přispět k ochraně svobodných a slušných lidí. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také paní Heleně

Mallotové a dále uděluji slovo panu Danielovi Rovanovi. Posledním, který vystoupí v abecedním pořadí, je pan Miloš Šnytr. Daniel Rovan: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi na úvod svého krátkého vystoupení se představit. Jmenuji se Daniel Rovan, je mi 47 let, jsem ženatý, mám dvě děti. Vystudoval jsem elektrotechniku na průmyslové škole, matematiku na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Krátce jsem pracoval v soukromé sféře jako ekonomický a obchodní manažer. Poté jsem si dlouhodobě budoval úřednickou kariéru. Několik let jsem také strávil v profesionální politice, ať už v té komunální na pozici zástupce starosty, tak posléze jako poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jsem zvyklý si průběžně doplňovat vědomosti, a to nejen v oblastech, kterými se konkrétně zabývám. Ve své poslanecké praxi jsem se specializoval na oblast rozpočtu jako člen rozpočtového výboru a na bankovnictví jako místopředseda Stálé komise pro bankovnictví. Svých znalostí z těchto oblastí bych také rád využil, pokud dnes dostanu vaši důvěru, v práci inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů. Svým založením jsem konzervativní člověk. Konzervativní v tom smyslu, že v dnešní době, tolik příznačné neustálým přívalem nových informací a rychlým vývojem informačních technologií, dochází ke stále častějšímu zpracovávání našich osobních, ale i citlivých údajů. Žijeme pod neustálým tlakem, kdy pod rouškou naší bezpečnosti a pro naši údajnou ochranu musíme více a více poskytovat své údaje a tak vlastně zvyšujeme pravděpodobnost ztráty vlastního soukromí. V budoucnu při tomto tempu možná i vlastní identity. Úřad pro ochranu osobních údajů proto chápu jako instituci, jejímž hlavním smyslem existence je právě tento úkol – ochrana jednotlivce a jeho soukromí.

30

Práci na Úřadu osobních údajů považuji osobně za nesmírně přínosnou a smysluplnou. To je hlavní důvod, proč dnes před vámi stojím. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také panu Danielu

Rovanovi. Dalším vystupujícím bude pan Miloš Šnytr. Miloš Šnytr: Dobrý den, vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky a páni senátoři. Ve své minulé desetileté praxi na Úřadu pro ochranu osobních údajů jsem se věnoval zejména ochraně osobních údajů v oblasti některých služeb v informační společnosti, neboť doba, kdy osobní údaje se nacházejí zejména v různých popelnicích apod. je nahrazována dobou, kdy se nacházejí osobní údaje v různých virtuálních popelnicích a v různých obdobných internetových stránkách. To je věc, která mně osobně připadá pro další rozvoj úřadu a obecně společnosti velmi důležitá a rád bych se tomu věnoval i nadále. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Pan Miloš

Šnytr byl poslední z kandidátů, kteří se nám představili, pro volbu do funkce inspektorů a Úřadu pro ochranu osobních údajů. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do diskuse. Nikoho nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Dávám nyní slovu panu senátoru Grulichovi, aby nás seznámil s organizačními pokyny pro volbu. Senátor Tomáš Grulich: Děkuji za slovo. Dovolím si vás informovat, že osoby navrhované Senátem ke jmenování do funkce inspektorů úřadu se volí většinovým způsobem, tajným hlasováním. Pro volbu osob navrhovaných Senátem do funkcí inspektorů úřadu se použije přiměřeně ustanovení článku 2 volebního řádu týkajícího se volby místopředsedů Senátu. Dovolte mi, abych vás provedl způsobem volby. Připomínám, že volíme čtyři osoby navrhované ke jmenování do funkce inspektorů úřadu. Na hlasovacím lístku, který vám tady budu demonstrovat, je uvedeno sedm kandidátů s pořadovým číslem 1 až 7. Souhlas můžeme mít nejvýše se 4 kandidáty. Souhlas vyjádříte zakroužkováním příslušného pořadového čísla. Nesouhlas vyjádříte škrtnutím tohoto pořadového čísla. Neplatný hlasovací lístek je lístek odeslaný na jiném než vydaném tiskopise a ten, který je upraven jiným způsobem, než jsem před chvílí uvedl. To znamená, že u toho, s kterým souhlasíte, uděláte kroužek a u toho, s kterým nesouhlasíte, uděláte křížek. Ale musíte označit všechny kandidáty. Ten, kdo označí třeba jenom kladně 4 kandidáty a ne záporně zbývající kandidáty – tento lístek bude považován za neplatný. Často se to objevuje, přestože to děláme již po mnohokráte. V prvém kole jsou zvoleni kandidáti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů než 4, jsou zvoleni ti z nich, kteří obdrželi největší počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných místech a mimo ně, opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak rozhodnuto, budeme tahat o slámku krátkou, nebo budeme losovat. Nezíská-li nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů tolik kandidátů, aby byl obsazen stanovený počet míst inspektorů, koná se na neobsazená místa druhé kolo volby. Do druhého kola volby postupují nezvolení kandidáti z prvého kola, kteří mezi nezvolenými kandidáty získali v prvém kole největší počet hlasů, nejvýše však dvojnásobný počet kandidátů, než je počet neobsazených míst, při rovnosti hlasů postupují všichni kandidáti se stejným počtem hlasů. Ve druhém kole jsou zvoleni kandidáti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů, než je počet obsazených, jsou zvoleni ti z nich, kteří získali největší počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na

31

volitelných místech i mimo ně, opakuje se volba mezi nimi. Není-li ani tak rozhodnuto, opět rozhodne los. Nebyla-li v druhém kole volby obsazena stanovená místa, koná se na neobsazená místa nová volba podle volebního řádu, to bychom samozřejmě dnešní den nestihli. Já vás poprosím o to, abychom v době oběda absolvovali tuto volbu. Volit se bude jako obvykle v prezidentském salonku. Prosím členy volební komise, aby se do tohoto místa dostavili, abychom mohli volbu provést. Myslím si, že nám stačí 10 minut na přípravu a po deseti minutách bychom zahájili. Vracím opět slovo paní předsedající, aby vyhlásila přestávku atd. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře. zeptám. Bude vám stačit na provedení volby čas do 13.15 hodin?

Jenom

se

Senátor Tomáš Grulich: Já si myslím, že určitě. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře. Děkuji panu

senátoru Grulichovi. Přerušuji jednání pro konání tajné volby, a to do 13.15 hodin. Poté vyhlašuji přestávku na oběd. Budeme pokračovat ve 14.00 hodin s odpoledním jednáním. Děkuji. (Jednání přerušeno ve 12.47 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.04 hodin.)

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážené paní senátorky, páni senátoři, zaujměte, prosím, svá místa, budeme pokračovat v našem odpoledním jednání 8. schůze. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Prosím členy mandátového a imunitního výboru, aby se dostaly do Frýdlantského salonku na 30 vteřin k volbě místopředsedy. Moc prosím. Hned jsme zpátky. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já bych v tuto chvíli požádal

předsedu komise o seznámení s výsledky. Senátor Tomáš Grulich: Děkuji panu předsedajícímu. Seznámil bych vás

s výsledkem voleb kandidátů na funkci inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů. Tyto volby se konaly dnes. Počet vydaných hlasovacích lístků byl 74. Přečtu to v abecedním pořádku. František Bartoš získal 48 hlasů, Božena Čajková 64 hlasů, Anna Čurdová 7 hlasů, Petr Krejčí 65 hlasů, Helena Mallotová 19 hlasů, Daniel Rovan 61 hlasů, Miloš Šnytr 6 hlasů. Můžu tedy konstatovat, že v prvním kole byli zvoleni všichni 4 kandidáti, a to konkrétně František Bartoš, Božena Čajková, Petr Krejčí a Daniel Rovan. Dovolte mi, abych z tohoto místa všem zvoleným pogratuloval a konstatoval, že již nebude třeba druhého kola voleb. Děkuji.

32

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Takže úspěšností prvního kola jsme vlastně projednali tento bod. Ještě než přistoupíme k dalšímu bodu, vzhledem k tomu, že naše dopolední jednání se trošku vymklo z původně schváleného postupu, dovolte mi, že začneme projednávat blok pana ministra financí. Musíme se změnou pořadu vypořádat s body, které jsme měli napevno zařazeny na dnešní dopoledne. Navrhuji proto udělat tyto změny pořadu: bod pana ministra zemědělství zařadit jako první bod jednání ve středu 4. 5., blok pana ministra Šmerdy, senátní tisk č. 62, 63 a 43 zařadit jako 4. – 6. bod jednání zítra dopoledne. Vzhledem k tomu, že u senátního tisku K30/08 došlo ke změně gestora nad danou problematikou po jejím projednání ve výborech Senátu, navrhuji zařadit tento bod jako 3. bod jednání ve středu 4. 5. Je k mému návrhu nějaká připomínka, doplnění, změna? Pokud tomu tak není, nechal bych v tuto chvíli o tomto návrhu hlasovat. V sále je přítomno 40 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhů je 22. Zahajuji nyní hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Takže budeme postupovat podle této úpravy našeho pořadu. V tuto chvíli přistupujeme k projednání bodu:

8. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění zákona č. 156/2010 Sb., a některé další zákony (senátní tisk č. 64) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 64. Návrh uvede – vidím ho přicházet – ministr financí Miroslav Kalousek, kterého nyní žádám, aby nás s ním seznámil, je-li připraven, ne tak v běhu. Pan ministr je připraven. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Vždy připraven, pane předsedající. Dámy a pánové, dobré odpoledne. Děkuji za slovo. Dovolte, abych uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o platebním styku. Je to čistě transpoziční novela, která transponuje do právního řádu České republiky dvě směrnice. A to směrnici o elektronických penězích a směrnici o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry. V případě elektronických peněz se navrhuje výrazná liberalizace režimu institucí elektronických peněz a sbližuje návrh s režimem platebních institucí. Co se týče druhé směrnice – Směrnice o neodvolatelnosti zúčtování, tak nová právní úprava reaguje na moderní trendy při zúčtování platebních transakcí a vypořádání obchodů s cennými papíry, zejména na možnost řádného propojování obou systémů. Cílem právní úpravy je pak snížení systémového rizika, které vzniká v okamžiku, kdy systémy se propojují. Transpozice obou těchto směrnic si vyžádala promítnutí souvisejících změn do několika dalších zákonů, např. insolvenčního zákona nebo zákona o České národní bance. Mám souhlas guvernéra, abych tady tlumočil souhlas České národní banky s těmito úpravami, a děkuji hospodářskému výboru za projednání a prosím o laskavý souhlas s touto předlohou.

33

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 64/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš, kterého bych požádal, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,

milé kolegyně, kolegové. Já budu stručný, protože pan ministr objasnil tento zákon celkem srozumitelně. Zákon nám přišel schválený v Poslanecké sněmovně drtivou většinou hlasů, nikdo nebyl proti, a byl nám předložen v Senátu 4. 4. ke schválení. Jak již pan ministr řekl, právní předpisy, které se dotýkají uvedené směrnice, jsou zákon o platebním styku a zákon o podnikání na kapitálovém trhu, dále insolvenční zákon, zákon o bankách, zákon o družstevních záložnách, zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, zákon o České národní bance, zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu, zákon o finančním arbitrovi, zákon o finančních konglomerátech, zákon o omezení plateb v hotovosti, občanský zákoník, občanský soudní řád a zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, zákon o ochraně spotřebitele a nakonec zákon o auditorech a zákon o správních poplatcích. Tolik vše, do čeho se promítá tato norma. Osoby, které nesplňují požadavky kladené na instituce elektronických peněz, budou moci vydávat elektronické peníze v omezeném rozsahu v režimu výjimky podle článku 9, směrnice ES s terminologií českého zákona. Tomuto režimu odpovídá kategorie vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu. Směrnice o elektronických penězích také zavádí novou úpravu některých soukromoprávních vztahů mezi vydavateli elektronických peněz a jejich držiteli, zejména co se týče zpětné výměny elektronických peněz. Tato úprava se vztahuje na všechny kategorie vydavatelů elektronických peněz. Součástí návrhu je také odstranění některých systematických terminologických, případně legislativně technických nedostatků. Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, návrh zákona je v souladu s právem EU. Návrh zákona taktéž respektuje obecné právní zásady práva EU. Doporučuji proto v souladu s rozhodnutím výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu schválit návrh zákona, kterým se mění zákon 284/2009 Sb. O platebním styku ve znění zákona 156/2010 Sb. a některé další zákony. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, pane senátore,

zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji, ani žádné přihlášení, takže v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které není nikdo přihlášen, ani se nehlásí. Takže obecnou rozpravu uzavírám a požádal bych pana ministra, zda se chce vyjádřit – rozprava nebyla, nechce. Pan zpravodaj se také nechce vyjádřit. Byl podán návrh na – schválit. Je to návrh gesčního výboru, takže o tomto návrhu budeme hlasovat. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V tuto chvíli je přítomno v sále 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 28. Zahajuji hlasování.

34

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování bylo skončeno. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme ukončili projednání tohoto bodu. Blahopřeji panu ministrovi ke schválení. A přikročíme k dalšímu bodu našeho programu. Tím je 9. Návrh zákona o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 65) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 65. Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek, kterému nyní předávám slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři. Pravidla hotovostního oběhu české měny jsou dosud zakotvena v ustanovení zákona o České národní bance a zejména v prováděcích právních předpisech. Vláda je přesvědčena, že něco tak zásadního jako pravidla hotovostního oběhu české měny si zaslouží svůj vlastní zákon, jakkoli nejsme přátelé rozšiřování počtu právních norem. A proto předložila samostatný zákon, který upravuje tato pravidla hotovostního oběhu, a který zakotví v právním řádě jednotlivá ustanovení, za předpokladu, že s nimi vyjádříte souhlas a za předpokladu, že je náhodou nezruší Ústavní soud. Návrh na reaguje na moderní změny, ke kterým v oblasti oběhu platidel došlo v posledním desetiletí, upřesňuje práva a povinnosti účastníků peněžního oběhu a stanoví rovněž kompetence a procedury při výkonu dohledu nad dodržováním těchto povinností. Já bych možná neměl rušit veřejnoprávní média – ten zvučný baryton. (Neidentifikovatelné hlasy.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Požádal bych o klid. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Veřejnost má přednost! Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: To určitě, ale aby se vědělo,

o čem se mluví. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Já to zkusím překřičet, promiňte. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane ministře, jste zvyklý ze

sněmovny myslím na větší hluk. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Rovněž se snažíme, tam, kde je to možné, tato pravidla v tuto chvíli přizpůsobit evropským pravidlům, oběhu jednotné měny euro. Rovněž tento návrh zákona zavádí něco, co tu dosud nebylo, a to povinnost registrace pro osoby, které působí jako zpracovatelé platidel, např. bezpečnostní agentury, které počítají a zpracovávají poměrně obrovské hotovostní objemy, tak nepodléhají žádné výraznější regulaci a Česká národní banka doposud

35

nemá žádné legislativní oprávnění, dohodu nad nimi ani ke kontrole techniky jimi užívané, to se domníváme, že je špatně a tento návrh tam vnáší rozumnou regulaci a rozumný dohled... (Neidentifikovatelné zvuky.) Já mu tak závidím ten školený hlas... a rozumný dohled nad těmito osobami. Poslanecká sněmovna dominantně schválila tento návrh s tím, že kromě technických pozměňujících návrhů přijala ještě další, jejichž motivem bylo prohloubit ochranu emisního monopolu České národní banky. A to v reakci na rozmáhající se obchodní praktiky řady firem, které nabízejí různé medaile, které zaměňují s pamětními mincemi vydávanými ČNB, pozměňující návrhy Poslanecké sněmovny zvyšují ochranu tohoto emisního monopolu ČNB, což vláda pokládá za správné a tyto změny doporučuje. A proto si dovoluji poprosit Senát o schválení předlohy, tak jak jej předkládá a schválila Poslanecká sněmovna. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji,

pane ministře. Následně návrh zákona projednal ústavně-právní výbor. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 65/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 65/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Lajtoch: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři. Jde o zcela nový zákon, jehož cílem je zakotvit ochranu bankovek a mincí v jednotné měně v rámci EU, a to navzdory tomu, že ČR není součástí eurozóny, je povinna rozpracovat do vnitřní legislativy přímo použitelné nařízení EU. Dalším cílem postoupeného návrhu zákona je stanovit jednoznačně práva a povinnosti subjektů, které spolupůsobí při peněžním oběhu. Jde o úpravu, která je dosud obsažena ve vyhlášce č. 37 z roku 1994 Sb. a č. 553 z roku 2006 Sb. Návrh zákona obsahuje úpravu podnikání v oblasti nakládání s oběživem a má připravit legislativní podmínky pro případné změny struktur subjektu působící v oblasti zpracování, úschovy a distribuce platidel. Návrh stanovuje působnost a postup při ukládání sankcí úvěrovým institucím za porušení přímo aplikovatelných přepisů EU. Návrh zákona je rozdělen do dvou částí. První část návrhu zákona obsahuje ustanovení o oběhu bankovek a mincí. Účelem této úpravy je zejména ochrana tuzemských a cizozemských bankovek, mincí proti padělání a pozměňování. Návrh definuje tuzemskou a cizozemskou bankovku a minci. ČNB má rozhodovat o stažení tuzemských bankovek a mincí opotřebovaných oběhem, zpracovávat a uschovávat bankovky a tuzemské mince, včetně padělaných, a zkoumat pravost bankovek a mincí. Česká národní banka bude plnit funkce Národního střediska pro padělky, Národního střediska pro analýzu padělků bankovek a Národního střediska pro analýzu padělků mincí. Stanovují se pravidla pro výměnu tuzemských bankovek a mincí, přičemž až do 100 kusů jedné nominální hodnoty ČNB provádí výměnu, pokud jde o opotřebované bankovky, bezplatně. Vyměnit lze bankovky a mince nejen opotřebované, nýbrž i prohlášené za neplatné. Návrh zákona obsahuje ustanovení o nakládání s tuzemským oběživem ve zvláštních případech, kterými se rozumí nakládání s bankovkami a mincemi nevhodnými pro další oběh, příjem poškozených tuzemských bankovek a mincí, a výměna poškozeného oběživa a nakládání s bankovkami a mincemi prostřednictvím

36

technických zařízení. Právnické osoby, provozovatelé kasin a směnárníci jsou povinni zadržet podezřelé bankovky, a to bez náhrady, předat je neprodleně ČNB, a o zadržení takového oběživa neprodleně informovat Policii ČR. Česká národní banka má při zadržení podezřelého oběživa obdobné povinnosti. Za padělané a pozměněné bankovky se náhrada neposkytuje. Zpracovávat tuzemské bankovky a mince pro jiného může kromě ČNB a úvěrové instituce i jiný zpracovatel – na základě povolení, jež mu vydá ČNB. Dohled nad dodržováním zákona se svěřuje ČNB, která může uložit opatření k nápravě. Nedodržení některých ustanovení zákona je definováno jako správní delikt, za který je možné uložit pokutu. Návrh zákona rozděluje 3 druhy deliktů, a to správní delikty při zhotovení reprodukcí bankovek a mincí a předmětů, které je úpravou napodobují. Správní delikty proti peněžnímu oběhu a ostatní správní delikty. Za nejzávažnější porušení zákona lze použít pokutu až do 10 milionů Kč, za ostatní do 1 milionu. V druhé části zákona o ČNB se dnem vyhlášení ruší její oprávnění odmítnout vyměnit zbytky bankovek menších než čtvrtina původní bankovky, přičemž ustanovení o náhradě poškozených bankovek se zrušuje jako celek s účinností od 1. července 2011. Vláda předložila návrh zákona Poslanecké sněmovně dne 16. listopadu 2010. Návrh byl přikázán rozpočtovému výboru, který Poslanecké sněmovně doporučil tento návrh zákona schválit. V rámci 2. a 3. čtení byly oproti vládnímu návrhu přijaty změny spočívající v přijetí pozměňovacích návrhů, které se týkají zákazu výroby, nabídky dovozu či prodeje medailí a žetonů a podobných předmětů. Účinnost zákona byla posunuta z 1. dubna tohoto roku na 1. července tohoto roku a účinnost ustanovení o výše uvedeném zákazu výroby nabídky dovozu či prodeje medailí a žetonů je navržena na den vyhlášení zákona. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila ve znění pozměňovacích návrhů ve svém druhém čtení na své 14. schůzi dne 23. března 2001, když hlasování z přítomných 167 poslanců bylo 150 pro a 2 proti. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 7. schůzi dne 19. dubna 2011 k návrhu zákona o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6 z roku 1993 Sb. o ČNB ve znění pozdějších předpisů po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Tomáše Zítka, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Lajtocha a po rozpravě doporučuje Senátu parlamentu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Vše. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A nyní

se táži, zda si přeje vystoupit i zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Soňa Paukrtová. Vidím, že ano, takže prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Ústavně-právní výbor zkoumal při svém projednávání tohoto návrhu zákona celkem 3 okruhy problémů. Ten první – zdali ten návrh zákona nevykazuje nesoulad s Ústavou ČR, to nevykazuje. Druhý okruh problémů se týkal záležitosti, která zde uvedena není. A to skutečnosti, že v České republice existuje Vyšší odborná škola medailérská, která vyučuje ražení medailí a mincí. A tato škola, která je v mém senátním obdobě, se obávala, že po té zpřísňující dikci, přijaté Poslaneckou sněmovnou, by se mohla dostat do kolize s tímto návrhem zákona. Po vysvětlení jak zástupců ministerstva financí, tak České národní banky mohu konstatovat, že k takové kolizi prostě dojít nemůže. Druhý okruh problémů se týkal legislativních problémů, které máte uvedeny v legislativním stanovisku, a i tady se legislativní problémy jednoznačně vysvětlily.

37

Náš legislativní odbor se např. domníval, že ta změna, která byla přijata formou pozměňovacího návrhu, by měla spíše býti zařazena do první části tohoto návrhu zákona a nikoli zákona o České národní bance. Tady došlo k vysvětlení, že to bylo přání legislativní rady vlády, takže ani tady ten problém žádný není. Poté ÚPV přijal usnesení, ve kterém vám doporučuje přijmout návrh zákona ve znění, postoupeném, Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji, a proto přistoupíme k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml, kterému tedy uděluji slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych se chtěl otázat pana ministra prostřednictvím pana předsedajícího, nebo můžu i přímo, jestli skutečně Česká národní banka bude vést evidenci osob 15 let, jestli to je v souladu nebo není v souladu s předpisy EU, to by nám pan ministr mohl tady říci, protože si myslím, že 15 let je velmi dlouhá doba. Za druhé bych se chtěl zeptat, jestli mezi osoby, které se u právnických osob posuzují při příjmu, zpracování a vracení tuzemských a cizozemských bankovek a ověřují jejich platnost a pravost, jestli se do toho také vztahují všechny prodavačky, které jsou ve všech hypermarketech v ČR, protože ty také posuzují pravost přijatých bankovek, včetně pracovnic pošt, když někdo posílá nebo si vybírá peníze. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Pan

ministr bude reagovat ihned, prosím, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Je mojí povinností odpovědět, můžete se, samozřejmě, pane senátore, otázat přímo, pana předsedajícího Škromacha k tomu nepotřebujeme, jakkoli ho samozřejmě v té diskusi můžeme uvítat. 15 let je podle názor ČNB i vlády ČR akorát. Můžete mít samozřejmě jiný názor a navrhnout jinou lhůtu. My jsme přesvědčeni, že 15 let je to pravé ořechové. Prodavačky a inkasisté v hypermarketech se mezi tyto osoby povinné nepočítají. Zákon jasně vymezuje, kdo budou osoby povinné, které budou podléhat regulaci ČNB. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji,

pane ministře. Vzhledem k tomu, že se do rozpravy už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám a táži se pana navrhovatele, pana ministra Kalouska, zda chce ještě vystoupit. V tuto chvíli nechce. Táži se zpravodaje, zpravodajky, také nechtějí vystoupit. Jediný návrh, který v této souvislosti padl, je návrh schválit. Budeme o tomto návrhu hlasovat. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Nyní mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 13 ze z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

38

Tím můžeme ukončit tento bod projednávání. Ovšem pan ministr Kalousek by měl předkládat ještě další bod. Omlouvám se, pane ministře, tady ještě bodík. Jako další bod tedy budeme projednávat 10. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru Regionů a parlamentům členských států – Přezkum rozpočtu EU (evropský senátní tisk č. K 002/08) Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 2/08 a K 2/08/01. Prosím pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s těmito materiály. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo a přijměte, prosím,

moji omluvu. Úplně jsem zapomněl, že mám ještě tento bod. Dovolte tedy, abych vás ve stručnosti informoval o sdělení komise k přezkumu rozpočtu EU a o pozici vlády k tomuto přezkumu. 19. října 2010 komise předložila sdělení k revizi rozpočtu, čímž byla zahájena zatím neformální debata o budoucí podobě výdajové a příjmové strany rozpočtu EU. Podle očekávání neobsahuje finanční vyjádření představ komise, ani co se týče celkové výše rozpočtu, ani pokud jde o objem prostředků na jednotlivé politiky. Kvantifikovaný návrh budoucího finančního rámce na období po roce 2013 bude předložen až na konci června spolu s návrhem na nový systém financování rozpočtu. Hlavním poselstvím sdělení je úsilí komise, provázet výdaje z rozpočtu EU co nejvíce na plnění cílů strategie Evropa 2020, v případě příjmové strany rozpočtu komise předkládá konkrétní návrh na zavedení nového vlastního zdroje, např. zdanění finančního sektoru, o kterém jsme tady už mluvili, popř. výnosy z aukcí, emisních povolenek, či daň z letecké přepravy či cokoli jiného, co by se dalo zkasírovat a dalo by se vydávat na společný kvazi federální zdroj. Ministerstvo financí ve spolupráci se všemi relevantními resorty zpracovává rámcovou pozici k tomuto sdělení komise. Dovolte, abych vám nastínil její základní teze. Vláda souhlasí s větší orientací výdajů rozpočtu EU na plnění cílů strategie Evropa 2020. Je však třeba zdůraznit, že Evropský rozpočet je, co se týče naplňování strategie Evropa 2020 i vzhledem ke své velikosti pouze doplňkovým nástrojem k národním reformám a národním rozpočtovým zdrojům. Prioritou České republiky zůstává kohezní politika. Hlavním cílem kohezní politiky musí dle názoru vlády zůstat snižování zaostalosti méně vyspělých členských států a regionů a podpora jejich přibližování k úrovni vyspělosti bohatších států. V oblasti společné zemědělské politiky ČR podporuje snahu komise zmírnit přetrvávající rozdíly ve výši přímých plateb a nastavení podmínek pro farmáře ze všech členských států EU. Z hlediska příjmů rozpočtu EU ČR nepodporuje zavádění nových zdrojů rozpočtu, o kterých jsem mluvil před chviličkou. Jsme přesvědčeni, že by systém zkomplikovali a mohla by být ohrožena výhradní odpovědnost členských států v oblasti daňové politiky. Výši rozpočtu navrhujeme zachovat, a to přibližně na úrovni 1 % hrubého národního produktu EU. Pokud jde o délku období, ČR nepreferuje žádnou změnu a navrhujeme nebo podporujeme, aby byla zachována 7letá rozpočtová perioda. Kdybych to velmi 39

shrnul, tak jsme přesvědčeni, že má být co nejvíc posílena kohezní politika na úroveň společné zemědělské politiky, a přitom nemá být zvyšován rozpočet EU. Vezmu-li si pozice těch nejsilnějších hráčů EU, z nichž někteří si přejí zvýšení rozpočtu, někteří jsou zásadně proti tomu, tak to vyhandlují s Francouzi za to, že se rozpočet sice nezvýší, ale společná zemědělská politika zůstane stejná, ale sníží se politika kohezní, což je přímo proti v běžné aritmetice zjevným zájmům České republiky. Na to doplatíme nejvíc. Budeme dělat všechno proto, aby to tak nedopadlo, obávám se, že nám na to síly nebudou stačit. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 2/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, zpravodajská

zpráva bude stručná, spíš jen doplním úvodní zprávu pana ministra. Předně bych chtěl učinit, že to je komunikační dokument, není to legislativní návrh, a nemá vliv na současný rozpočet. Vlivy na rozpočet lze počítat až po roce 2013. Zajímavým faktem je to, že tato revize rozpočtu, tato diskuse se měla odbýt zhruba v období našeho předsednictví. Někdy v první polovině roku 2009 jsme měli provést, resp. stát, komise měla provést přezkum rozpočtu. Z toho důvodu je vidět, že tato zpráva přichází neobyčejně pozdě. My za to komisi také docela nevybíravým způsobem v našem usnesení kritizujeme. Důležité je to, že revize rozpočtu se tím stala spíše pódiem pro diskusi o budoucím víceletém finančním plánování, a z toho důvodu i naše usnesení daleko více kouká do budoucna, než kouká zpětně, protože nějaké zásadnější připomínky k tomu, co by mělo být v posledních dvou letech fungování této finanční perspektivy, není ani zapotřebí připomínat. Jenom pro vaši informaci, hovoří se také o vlastních zdrojích, které jsou dnes založeny na hrubém národním důchodu, to tvoří zhruba 1 % hrubého národního důchodu všech zemí EU. Je to 76 % veškerých příjmů, a kdybyste chtěli znát číslo, které si normální člověk nedokáže ani představit, je to 93,3 miliardy eur. Cla, cukerné dávky tvoří další zdroj evropského rozpočtu, to je asi 12 %, 14,2 miliardy eur. Diskutuje se o vlastním zdroji, který by byl založen na DPH. Normálně je 0,3 % z harmonizované základny s výjimkami pro některé čisté plátce. Tyto diskuse probíhají také ve smyslu, že by mohla být vytvořena i nová evropská daň, např. z aukcí emisních povolenek, nebo z poplatků letecké dopravy, energetická daň, je také někdy v diskusích, a je dokonce i daně z příjmů právnických osob. Všechny tyto nápady nepovažujeme za vhodné, stejně tak nepovažujeme za vhodné, aby byla navyšována celková míra evropského rozpočtu, zejména pokud u něj není zvýrazněna třeba tzv. unijní, někdo říká evropská přidaná hodnota. Vychází to z jednoduché filosofie. Tam, kde společný trh a společné fungování soustátí, nazývaného Evropská unie, má mít nějakou přidanou hodnotu, tam by logicky bylo možné eventuálně čerpat z této přidané hodnoty jistou daň. Ale popsat takovou záležitost je nesmírně obtížné. Komise také poměrně vstřícně se snaží o to, aby redukovala náklady na vlastní provoz a na práci agentur. Jenom pro vaši informaci, současné správní výdaje činí 5,7 %. Když to zkomparujete např. se správními výdaji českých zdravotních pojišťoven, které jsou limitovány 3 %, tak vidíte, že to je skoro dvojnásobek, a to si

40

myslím, že není zrovna dobrou vizitkou pro správu společných peněz evropského rozpočtu. Komise, pan ministr zmínil to, že česká vláda podporuje sedmiletou periodu. V návrhu bylo, že by byla pětiletá perioda, tedy desetiletá, rozdělená střednědobou revizí. Osobně se domnívám, že i tento přístup má svoje racio, protože jak víte, komise, Evropský parlament jsou voleny na pětiletá období, a je celkem logické, že by ta pětiletá období mohla kopírovat i finanční perspektivy, čili asi bych netrval tak dramaticky na 7 letech, i když chápu, že pětiletky v konotaci s Českou republikou mají do určité míry trochu pejorativní nádech z doby plánovaného hospodářství, a ne z doby tržního hospodářství. Pan ministr velmi přesně popsal v jedné větě, že pro Českou republiku je důležitější investice a podporování krajinotvorby, tedy strukturální politiky, a nepodporovat, když řeknu přeneseně, tolik společnou zemědělskou politiku, která straní jednomu typu zemědělců. Obecně lze říci, že vládní přístup, který snižuje a ruší výjimky a nezvyšuje náklady, nezvyšuje velikost evropského rozpočtu, je dlouhodobě pro senátní evropský výbor dlouhodobě přijatý. Vzhledem k tomu, že my jsme požádali hospodářský výbor, aby tuto materii posoudil a vzhledem k tomu, že jsme prakticky doslovně jen s grafickou úpravou podle typu odstavců přijali totožné usnesení, domnívám se, že toto usnesení, které mám k dispozici ve svých lavicích, že tentokrát bude podpořeno výraznou částí vás, paní senátorky a páni senátoři, a předem vám za tuto podporu také děkuji. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji,

pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Tiskem se také zabýval VHZD. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Vítězslava Jonáše, zda chce vystoupit. Pan senátor chce vystoupit, takže mu uděluji slovo. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane předsedající, milé kolegyně,

kolegové, většina zde byla řečena. Přesto vás seznámím s 50. usnesením VHZD, protože našemu výboru, myslím si, že vše, co je spojeno s přezkumem rozpočtu, ač je to rozpočet EU, a samozřejmě to má i dopad na státní rozpočet a na fiskální politiku ČR, tak jsem se tím důkladně zabývali na VHZD, takže vás s tímto seznámím podrobně a doslovně s usnesením VHZD. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu 1. Vnímá sdělení Přezkum rozpočtu EU jako počáteční vklad Komise do nadcházející politické debaty o budoucím víceletém finančním rámci. 2. Shledává však, že Komise nedostála zadaní, které dostala od Evropské rady v prosinci 2005, aby „provedla úplný a rozsáhlý přezkum zahrnující všechny aspekty výdajů EU, včetně společné zemědělské politiky, a zdrojů, včetně rozpočtové slevy Spojeného království“, jelikož: a) Komise předkládá Přezkum rozpočtu s téměř dvouletým zpožděním oproti termínu určenému Evropskou radou na přelom roku 2008 a 2009, čímž došlo k promeškání doby, která mohla být věnována intenzivním debatám o zásadní změně rozpočtu EU v nástroj sloužící k realizaci cílů EU v 21. století; b) ve sdělení nejsou uvedeny žádné konkrétní představy Komise o tom, jaké by měly být podíly výdajů na jednotlivé politiky Unie; c) Komise neuvádí svou představu o celkové výši rozpočtu EU pro následující víceletý finanční rámec. 3. Je toho názoru, že celková výše příjmů rozpočtu EU by měla zůstat zachována na úrovni blízké 1 % hrubého národního důchodu jako doposud.

41

4. Podporuje zjednodušení systému příjmů rozpočtu EU prostřednictvím odstranění různých opravných mechanismů a slev, stejně tak jako nahrazení zdroje založeného na DPH zdrojem založeným na hrubém národním důchodu členských států. 5. Není přesvědčen o nutnosti zavádět nové celoevropské daně jako nové zdroje příjmů rozpočtu, jelikož daňovou politiku vnímá jako oblast svrchované působnosti členských států, do které by EU neměla zasahovat (již to bylo několikrát řečeno, ale přesto zdůrazňujeme svrchovanost v tomto provádění). 6. Považuje za zásadní přehodnotit stávající alokace z rozpočtu na jednotlivé politiky EU tak, aby výdaje skutečně odrážely základní politické priority EU a napomáhaly dosažení cílů stanovených ve strategii EU 2020. 7. Pokládá v té souvislosti za nezbytné v příštím víceletém finančním rámci: a) postupně, avšak výrazně, snižovat výdaje na společnou zemědělskou politiku, především pak přímé platby a jiné dotace; b) nasměrovat prostředky z rozpočtu EU do projektů s přidanou evropskou hodnotou, mezi které Výbor řadí obzvláště energetické infrastrukturní projekty posilující energetickou bezpečnost Unie nebo podporu vědy, výzkumu a inovací stejně tak jako projekty podporující mobilitu studentů a pracovní síly, což jsou projekty, které mohou podpořit hospodářský růst a vytvářet nová pracovní místa. 8. Je si vědom nutnosti hledat dodatečné zdroje financování evropských projektů, a tak v obecné rovině podporuje hledání optimálních forem zapojení soukromého kapitálu, a doporučuje vyzvat Komisi, aby rozpracovala koncept projektových dluhopisů a podrobněji analyzovala možnosti zapojení Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj do financování evropských projektů, aniž by docházelo k vytěsňování soukromých investic veřejnými zdroji. 9. Pozitivně hodnotí záměr Komise zefektivnit prováděcí pravidla a postupy pro vynakládání finančních prostředků stejně tak jako řídící a kontrolní systémy, což přispěje ke snížení administrativní zátěže příjemců prostředků a ostatních subjektů zapojených do řízení programů EU. 10. Domnívá se, že navrhovaná změna struktury výdajových kapitol není vhodná, jelikož znamená další agregaci nejrůznějších výdajů pod jeden obecný a často ani nesouvisející nadpis, což snižuje transparentnost hospodaření EU v očích občanů. 11. Podporuje iniciativu Komise přezkoumat své správní výdaje a výdaje agentur s cílem je do budoucna omezit. 12. Doporučuje případné usnesení Senátu postoupit Evropské komisi. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A nyní

otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jan Hajda. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,

vážené kolegyně, vážení kolegové. Mírně se omlouvám, poněvadž 2. března, kdy se projednával tento materiál na hospodářském výboru, jsem byl spolu s předsedou zemědělského výboru naší Poslanecké sněmovny na jednání předsedů zemědělských výborů ke společné zemědělské politice v Budapešti. Maďarsko totiž předsedá. Zítra náš výbor a zemědělský výbor PS bude pořádat setkání ministra a všech zainteresovaných poslanců, senátorů a zemědělské veřejnosti ke společné 42

zemědělské politice, neboť tato bude na programu v Evropském parlamentu již 22. června. Rozhodující, co si kladou všechny strany za cíl – a myslím si, že to i pan ministr zdůraznil trochu rozdílně od předloženého materiálu – je, aby čeští zemědělci v rámci této společné zemědělské politiky dostali stejné podmínky jako jejich kolegové především v zemích původní patnáctky EU. V tomto smyslu se domnívám, že předložená stanoviska obou výborů – za hospodářský se ještě jednou omlouvám – jsou v rozporu, neboť musím pozitivně hodnotit, že například ministru zemědělství pro docílení toho, aby ty podmínky byly spravedlivé, se podařilo docílit toho, že spolu s pěti dalšími státy byla podepsána společná deklarace, která byla rovněž potvrzena v Budapešti, že těchto šest států, včetně České republiky, bude jednotně hlasovat při schvalování společné zemědělské politiky v Evropském parlamentu tak, že vytváříme blokační minimum, aby nedošlo k poškození českých zemědělců, tak jako tomu bylo v minulosti. Ale poněvadž tento bod, tak jak to pan předsedající navrhl, budeme speciálně mít – pokud se týká společné zemědělské politiky - spolu s ministrem zemědělství 4. května jako první bod jednání, proto já, i po včerejší diskusi na našem klubu ČSSD, s tím, že se domníváme, že by ze Senátu neměl vyjít jediný signál o snížení zemědělských dotací pro příští období v rámci společné zemědělské politiky, ale že chceme rovnoprávné podmínky. Proto pokud se týká předloženého usnesení výboru pro záležitosti EU doporučuji, aby byl vypuštěn bod 6, první odrážka a pokud se týká výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z navrhovaného usnesení byl vypuštěn bod 7 odst. a). Oba body jsou stejně formulovány, proto je uvedu: Postupně, avšak výrazně snižovat výdaje na společnou zemědělskou politiku, především pak přímé platby a jiné dotace. Domnívám se, že my bychom svým stanoviskem neměli podrazit, doslova, nohy těm, kteří budou v červnu v Bruselu jednat o společné zemědělské politice. Ještě jednou můj návrh. Z předloženého usnesení výboru pro záležitosti EU vypustit bod č. 6 první odrážka a ze stanoviska výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu vypustit bod 7 odst. a). Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Dále se hlásí do rozpravy paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Prosím, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane ministře,

vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Mám jednu drobnou poznámku a jeden dotaz. Ta drobná poznámka je, že se obávám, že není v zájmu České republiky, že není bytostným národním zájmem pozice, kdy se ohrazujeme proti případnému navyšování rozpočtu EU. Ono se nám totiž může stát, že čistě administrativní cestou se staneme z čistých příjemců čistými plátci. Česká republika je v jiné pozici, než je třeba Spojené království Velké Británie a další velké země. Myslím si, že bychom měli o té věci minimálně přemýšlet, a to v dlouhodobé perspektivě. A ten dotaz s rozpočtem souvisí. Sociálně demokratičtí premiéři, sociálně demokratické vlády vyjednali z evropských rozpočtů největší částku na obyvatele jako příjmy v rámci evropských projektů. V této chvíli ale Evropská komise vydala upozornění na to, že by mohlo být zastaveno financování jednoho operačního programu, a vydala v podstatě něco jako správní rozhodnutí.

43

U dalších tří operačních programů, pokud mám dobré informace, s tím, že pozastavuje čerpání financí z evropských fondů.Tím důvodem, pro který Evropská komise přijala tento postup, je neschopnost ministerstva financí auditovat finanční toky v těchto operačních programech. To je záležitost ministerstva financí a tedy vás, pane ministře. Já jsem se ptala již ráno pana premiéra na to, jaká situace je v této chvíli a jak bude vláda postupovat, jak bude tuto situaci řešit. Pan premiér mi ráno neodpověděl. Kladu tedy tuto otázku vám: Co udělá ministerstvo financí, co uděláte, abychom věc co nejrychleji napravili a neohrozili čerpání přibližně 300 mld. Kč pro rozvoj infrastruktury pro hospodářský a sociální rozvoj České republiky. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. A dále se do rozpravy

hlásí pan senátor Luděk Sefzig. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Já jsem se teď přihlásil jako

senátor, a musím říci, že mě k tomu vyprovokovala poznámka pana předsedy hospodářského výboru, a to z toho důvodu, že jsem si vzpomněl na asi tak osm let starou historku, když probíhala jednání týkající se společné zemědělské politiky a tehdy naše vláda domlouvala podmínky pro přistoupení. To bylo v roce 2002. Bylo to finále, kdy se negociovaly všechny kapitoly a bylo známo, než bude dokončena poslední kapitola, lze jakoukoliv kapitolu předtím otevřít. A v té době můj velevážený předchůdce pan kolega Jiří Skalický upozorňoval na to, že tím, když nebudeme respektovat konkurenceschopnost našich zemědělců a dáme rovnou zemědělcům všechny výhody, čímž by jejich konkurenceschopnost byla významně vysoká, vyšší, byli by daleko konkurenceschopnější než jsou zemědělci ze starých členských států, z těch, ke kterým jsme přistupovali, že v podstatě bychom si vytvořili a vytváříme si tím neskutečně silné lobby. Na toto jsem si před chviličkou vzpomněl, protože je vidět, že skutečně prvním cílem je zajistit určitou spravedlnost. Já tomu rozumím, rozumím i panu předsedovi Hajdovi, že to tady za zemědělce jasně říká. Ta spravedlnost by byla určitě namístě. Ale prosím vás, to bylo v roce 2002, kdy se domlouvaly podmínky přístupu. Tyto podmínky byly domluveny, byly podepsány – bylo to mimo jiné za vlády Vladimíra Špidly. A mimo jiné to, že Česká republika a společně ostatní nové členské země se mohly stát členy Evropské unie, bylo pod příslibem Francii – Francie dostala ten příslib – že do roku 2013 bude nastaven algoritmus sbližování jednotlivých podpor zemědělců. A tento algoritmus byl poměrně složitý. Pokud si dobře pamatuji, začínalo to někde kolem 45 %, s tím, že vláda může asi 35 % doplácet. Doplatky vlády se snižovaly o 5 % každý rok, zatímco platby starým členským zemím se o 5 % snižovaly a nám z Evropské unie se přímé platby o 5 % zvyšovaly. Tím se tato podpora měla sbližovat a mělo dojít postupně k rovnocennému a zcela správně řečenému, tedy rovnému konkurenčnímu prostředí pro celý zemědělský sektor v EU. Pokud chceme dneska něco při diskusi nad víceletým finančním rámcem k tomu dodávat, tak to musíme učinit v rámci nějakého jiného bodu. Ale rozhodně si myslím, že je obtížné nyní vyžadovat něco, co je v podstatě na základě naší přístupové smlouvy vyloučeno. Bude určitě dobré, když si Agrární komora možná vytvoří komisi, komise zasedne a řekne: Tak, teď už český zemědělský podnikatel by si skutečně zasloužil podporu vyšší proto, aby byla splněna konkurenční rovnost vůči starým členským státům, vůči francouzskému, belgickému, jinému zemědělci. Jedině tam vede ta cesta. (Po ráně vypadl proud v Jednacím sále Senátu. Senátor Jaroslav Kubera, stojící v té době v předsálí, zakřičel "Black out".)

44

Vidíte, že jedině, kdo je tady schopen hlasově překřičet, je kolega Kubera. Toho bylo slyšet i z předsálí, zatímco mě na řečništi jistě nikdo neslyšel. Proto si budu muset vzít vzor z jeho hlasitého barytonu. Registruji to, že byl podán návrh na vyškrtnutí první odrážky. Ale chci říci, že vyškrtnutí této první odrážky, o kterém budete hlasovat, neřeší problém nerovného postavení českých zemědělců vůči jiným, nebo spíše bych řekl domnělého nerovného postavení. Ono tam skutečně nešlo o to, aby všichni dostávali všechny přímé platby. Logika byla v tom, aby zemědělci v jednotlivých členských státech, i těch nových, i těch starých, měli stejné konkurenční postavení. A to přece jenom například při ceně práce, a my bychom si přáli, aby cena práce i v České republice byla stejná jako jinde, ale zbavovali bychom se tím určité konkurenční výhody. Je to o ekonomii, kde jsou všechny aspekty vzájemně provázány, a proto nelze jeden bod takto úplně vytrhnout z kontextu široké diskuse. Toto jsem považoval za nutné spíš v takové širší faktické poznámce tady uvést a děkuji vám za pozornost. Za přerušení mého hovoru bohužel nemohu. (V Jednacím sále se pomalu rozsvěcovala světla.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Zdá se, že už se blýská na

časy a že už se rozžehlo. Budeme tedy pokračovat v rozpravě. Jako další je přihlášen pan senátor Petr Bratský. Pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Bratský: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. On už to náš pan kolega Sefzig před chvílí vlastně řekl, co jsem chtěl hlavně zdůraznit. My dneska již podruhé využíváme jistě vhodně, a je to v souladu s tím, co v Senátu má být, že přednáší nějaký bod buď premiér nebo ministr financí atd., že se jich ptáme i na některé věci, které bychom toužili velice vědět. Ale měli bychom se držet i bodů, které jsou zrovna na přednesu. A některé věci, které zde zazněly, nesouvisejí se zprávou, která je velmi opožděná. Já sám osobně souhlasím s tím, aby Česká republika vyslala nějaký signál, aby Evropská komise pracovala v tak důležitých věcech, jako jsou ekonomická sdělení, rychleji, abychom zprávy dostávali řekněme moderní a čerstvé a zároveň, abychom si mohli včas uvědomit, kdy jsou věci, které nejsou v souladu se zájmy ať už České republiky nebo i jednotlivých národních vlád. Jakékoliv pokusy o různá sjednocování daní vedou k tomu, že vlády jednotlivých zemí mají pak velmi svázaná křidélka, nemohou se ekonomicky všelijak pohybovat. A tady bychom měli vždy zbystřit pozornost a měli bychom spíše chtít po našem ministrovi financí, aby spíš nesouhlasil s některými těmito postupy. Ale je to třeba říkat vždycky v těch bodech, které jsou potom adekvátní před tím, než pan ministr jede jednat za Českou republiku. Pokud projednáváme bod, který je dva roky poté a zpráva přichází pozdě, tak si myslím, že bychom ji měli spíš vzít na vědomí, než se tady všelijak zdržovat. Četl jsem si již usnesení Evropského výboru a myslím si, že až s ním budeme seznámeni a zamyslíte se nad jednotlivými body, že je poměrně vyvážené a že se nám vyplatí se do něj zaposlouchat a projevit s ním souhlas. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Dále se hlásí do rozpravy s přednostním právem pan předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Chtěl bych, aby bylo jasno. Já rozumím kolegovi Sefzigovi, že když tam odrážka nebude, že to stejně problém českých zemědělců úplně neřeší,

45

protože my potřebujeme, aby dotace se sbližovaly v konkrétních číslech, která potom zemědělcům jsou poskytována. S tím souhlasím. Ale pokud tam ta odrážka zůstane, tak se situace, nebo pohled na české zemědělce zhorší. To znamená, že pokud by toto EU realizovala, tak pozice zemědělců v Evropě, ale výrazně i pozice českých zemědělců bude horší. Takže já znovu, aby bylo úplně jasno, navrhuji z návrhu usnesení, které předložil výbor pro evropské záležitosti, vypustit v bodě 6 první odrážku. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Dále se do rozpravy

hlásí pan senátor Jan Hajda. Máte slovo, pane senátore. Senátor Jan Hajda: Pane předsedající, pane ministře, taková krátká reakce na pana předsedu Sefziga. Pokud se týká projednávaného materiálu ke společné zemědělské politice ve Sněmovně, bylo tam přijato pět bodů. Bylo to jednomyslně schváleno poslanci všech stran, poněvadž si myslím, že náš zájem je společný na tom, aby se za měsíc v Bruselu vybojovaly co nejlepší podmínky pro zemědělce pro období 2013 až 2020. Mimo těch bodů, aby byly ty podmínky rovné, jeden z takových klíčových, kvůli kterým se dělá i ta deklarace s dalšími pěti státy, je proti zastropování, které bylo některými členskými státy navrženo, tak aby naše velké zemědělské podniky nebyly poškozovány na tom, že jsou velké, aby dostaly stejné ekonomické podmínky. Takže já bych žádal v tomto směru i pochopení výboru pro evropské záležitosti, abychom my, zde, ze Senátu nedávali jiné stanovisko, než třeba dala Sněmovna, na podporu těch vyjednavačů, především ministra Fuksy, kteří budou příští měsíc projednávat podmínky pro zemědělce na dalších šest roků. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já budu velmi stručný. Jsem přesvědčen, že pro nové období od roku 2013 potřebujeme dvě základní podmínky. Tedy Česká republika potřebuje. Buď žádné zemědělské dotace pro nikoho v EU, nebo pro všechny stejné. A k tomuto se přiblížit bude pro naše vyjednavače nesmírně obtížné. Tomu já věřím, protože EU, staré členské země žijí – jejich zemědělská politika žije jenom z těchto dotací. Přesně tomu ony bránily, tak jak řekl kolega Sefzig, to byl jejich úkol, zabránit novým členským zemím, aby měly stejné dotace. Takže náš cíl by měl být skutečně "buď – anebo", buď žádné dotace pro všechny, nebo pro všechny stejné. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jako další se přihlásil

do rozpravy pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já již tady trpím od rána, když slyším ty vzletné řeči a vidím, že to Španělsko je už skoro před námi. Přečtu tady jednu větu od Petra Robejška: Pro mě je Evropská unie hlavní příčina neschopnosti našeho kontinentu, ačkoliv je vydávána za nástroj k tomu, aby se Evropa stala velmocí. Já bych to řekl v kontextu, jak to v Evropě funguje. Před několika dny, když začali uprchlíci z Tunisu putovat do Itálie, pan prezident Sarkozy poslal četníky na nádraží a řekl, že ať zůstanou v Itálii, že je do Francie nechce. Že je to v rozporu s čímkoli si umíte představit, a to vůbec nevadí.

46

Tři dny na to se dohodl pan prezident Sarkozy s panem Berlusconim o tom, že Schengen sice platí, ale pro ně ne a že opět obnoví kontroly na hranicích. Unie nedodržuje ani svoje základní smlouvy, když to potřebuje, tak si najde nějakou obezličku, jak by to obešla. My tady debatujeme o tom, jestli jste přece jenom neměli přistoupit k tomu paktu, půjčovat Řekům a dalším. Je to podobné jako sociální dávky v České republice, které skončí tam, kde skončit nemají. A my si tady pořád budeme takto hovořit a hovořit a pak se budeme divit – a já jsem o tom přesvědčen – že Unie je těsně před rozpadem. Protože to, co se děje, už je neuvěřitelné. A my si tady hrajeme a líčíme si, jak by to bylo, a ty politiky 2020 a 2050 a 2080, a opak je pravdou. Já si vzpomínám, jak tady někteří kolegové horovali pro šrotovné a jak bylo moudré, že jsme šrotovné nezavedli. A mohli bychom pokračovat. Jaké dotace tady v této republice! Všichni melou o protikorupčním boji. To je úplná modla. Ale o tom, že největším zdrojem korupce v České republice jsou přece dotace, to vědí všichni. Před několika dny jsem četl tuto zprávu: Městečko Vejprty, které nedávno zápasilo o přežití, staví ve spolupráci s Německem náměstí ve Vejprtech za – dobře poslouchejte – 100 milionů Kč! Za 100 milionů Kč by se dalo zrekonstruovat Václavské náměstí. Takto se rozdělují evropské dotace! Já s potěšením sleduji na radnici u nás, jak tam dělají evropské dotace a učí tam naše sociální pracovnice, jak mají vysvětlovat sociálně slabým, aby si nebrali půjčky. Je to za obrovské peníze. Samozřejmě ty agentury, které to organizují, čerpají ta eura. Tady se pořád mluví, že málo čerpáme, málo čerpáme. Ty peníze padají do kanálu. A pan předsedající je ještě zve na oběd, protože "my přece ty prachy musíme utratit". Takto se tu hospodaří s penězi a my debatujeme, jaké mají být dotace. Nejlepší jsou – žádné dotace. Pane ministře, kdyby se vám povedlo, co vám teď navrhnu, tak budete šťastným člověkem. Kdyby se vám povedlo zrušit veškeré tuzemské dotace, polovinu z nich věnovat obcím do rozpočtově určených daní a druhou polovinu použít na splátku úroků ze státního dluhu, tak by byli všichni spokojeni. To se vám ale bohužel nepodaří. I naši milí kandidáti na prezidenta budou určitě slibovat, že našim voličům, až budou přímo volit prezidenta, pan prezident zařídí dotace, tak jako to někteří z vás slibovali před senátními volbami. A nevím, jaké dotace a z čeho vy je někomu zařídíte, když my tady vůbec o penězích nerozhodujeme. Já bych moc doporučoval, abyste se vrátili na zem a připravili se na to, co se bude dít, až padne Španělsko a bude to pokračovat, až další země na severu Afriky, a to se rozšíří, samozřejmě čeká to Čínu, čeká to Indii, oni to neudrží, ta Čína to zatím umí, ale v budoucnu to neudrží, a my tady můžeme skončit v Evropě velmi špatně, pokud budeme takto pokračovat – tak si to prosím, když tady máte ty vznosné řeči, někteří z vás, uvědomte, kde se nacházíme reálně. Nacházíme se ve velmi špatné situaci, a kdo nebude připraven, tak to nepřežije. Ale s těmito bláboly, které tady slyším, to Evropa určitě nepřežije. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Dále se do rozpravy zatím

nikdo nehlásí a vypadá, že už se ani nepřihlásí. Tím rozpravu končím. Táži se pana předkladatele, pana ministra Kalouska, zda chce vystoupit. Chce. Takže prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Já chci poděkovat za rozpravu.

Jenom dvě stručné reakce na pana senátora Kuberu a na paní místopředsedkyni Gajdůškovou. Nevím, pane senátore, zda se stanu šťastným člověkem. Obávám se, že už na to mám po sezóně. Nicméně v souvislosti s novým zákonem o rozpočtovém 47

určení daní, který jsem slíbil ještě ve své první misi, chci skutečně navrhnout restrukturalizaci takovou, že skončí všechny národní dotační tituly. Samozřejmě s výjimkou kofinancování programů EU. Ale národní dotační tituly z centra do lokálních investic – byl bych velmi rád, aby komplet skončily a převedly se do příjmové základny obcí v rámci RODu. Zda to projde či ne, je věc jiná. Ten úmysl i návrh takto bude předložen. Je to dokonce v programovém prohlášení vlády, kam jsem to komponoval. Na otázku paní místopředsedkyně Gajdůškové neexistuje stoprocentně přesná odpověď. Protože ta otázka není založena na přesné premise. Není pravda, že by bylo dominantně ohroženo čerpání z EU, protože MF není schopno zajistit kompetentní audit. Skutečně má EK výrazné výhrady, skutečně mají správci programu a všechny zúčastněné osoby na tomto systému co dohánět, aby nebylo ohroženo čerpání našich prostředků z EU. Ty příčiny jsou mnohem hlubší, zaslouží si svoji vlastní diskusi. Dovolte mi jenom velmi stručné sdělení. To nejnešťastnější rozhodnutí, které se mohlo v historii stát, bylo rozhodnutí o celkem 24 operačních programech a 77 investičních prioritách pro ČR, přičemž je zřejmé, že ČR svou velikostí a charakterem je ideální tak pro 5, 6, maximálně 7 operačních programů a stejný počet priorit. Jakékoli větší číslo je na úkor efektivity, vyhovuje pouze známému heslu "slimáčků hodně, kapustičky málo", tak musí být pro každého alespoň jeden operační program. Tak jich nakonec bylo 24. Pevně doufám, že to v rámci nové fiskální periody od roku 2013 tato nebo příští politická reprezentace nepřipustí a že dojde k výrazné redukci především priorit, ale samozřejmě také operačních programů. Že ti správci mají celou řadu problémů, je pravda a že i ministerstvo financí má své rezervy v tom, aby jeho auditní činnost byla přesvědčivější, je nepochybně také pravda. Nicméně prezentovat to tak, že snad pro špatnou auditní činnost ministerstva financí by mohlo být ohroženo čerpání zdrojů z EU, je jenom holá nepravda, proto na tuto otázku neumím odpovědět. Mohu pouze ujistit, že tam, kde nám nedostatky byly vytknuty, a já jsem si jich plně vědom, tam personálně i systémově dělám taková opatření, aby ty nedostatky nebyly. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Nyní

bych požádal zpravodaje pana senátora Sefziga (vyslovuje Sefčika), aby nám udělal shrnutí diskuse a provedl nás hlasováním o usnesení k tomuto bodu. Senátor Luděk Sefzig: Pane místopředsedo, já se jmenuji Sefzig, ale to je jedno, jsem zvyklý na komolení svého jména. Myslím si, že shrnutí jsme provedli v průběhu předchozího vystoupení. Už bych vás spíše provedl způsobem hlasování. A to tak, že tady zazněl návrh dvou kolegů na to, abychom vypustili první odstavec šestého odstavce II, tedy abychom vypustili odrážku "postupně, avšak výrazně snižovat výdaje na společnou zemědělskou politiku, především pak přímé platby a jiné dotace". Já navrhuji, abychom hlasovali o tomto usnesení bez této odrážky jako poprvé, o celém usnesení, pokud nebudou námitky, pak bychom v druhé fázi mohli hlasovat zvlášť pouze o doplnění tohoto odstavce. Pokud někdo nebude s doplněním souhlasit, vyjádří to tak, že pro to nebude hlasovat a tím nebude usnesení doplněno. Myslím, že takto je to úplně nejjednodušší. Myslím si, že je to lepší cesta, než hlasovat nejdříve o protinávrhu jako celku a pak eventuálně o návrhu, i když si myslím, že dojdeme oběma způsoby ke stejnému hlasování.

48

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vidím, že navrhovatel pan senátor Hajda kývá, že souhlasí s tímto postupem. Abychom věděli, o čem budeme hlasovat – omlouvám se za špatnou výslovnost vašeho jména ještě jednou. Senátor Luděk Sefzig: Není vůbec zapotřebí se omlouvat, já jsem řekl, že

jsem na to zvyklý, jenom to potřebuji upřesnit kvůli mým potomkům. Navrhuji tedy, abychom hlasovali o usnesení, tak jak jej předložil hospodářský výbor a evropský výbor, bez odstavce – odrážky "postupně, avšak výrazně snižovat výdaje na společnou zemědělskou politiku, především pak přímé platby a jiné dotace". To je to, co by v tomto usnesení, o kterém budeme hlasovat, nemělo být. Pak budeme o tomto zvlášť hlasovat a tam každý projeví vůli, jestli chce doplnit to usnesení nebo nechce. Myslím si, že je to jednodušší způsob hlasování. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já myslím, že rozumíme. Zeptám se, zda je nějaká námitka proti tomuto postupu. Žádnou nevidím. Nyní budeme hlasovat o první části usnesení, tak jak navrhoval pan zpravodaj. V sále je přítomno v tuto chvíli 69 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 35. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zmáčkne tlačítko ANO. Kdo s tímto návrhem nesouhlasí, ať zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku. Můžu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 14 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 63, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní budeme hlasovat o dalším odstavci. Ano? Senátor Luděk Sefzig: Nyní bychom hlasovali o prvním odstavci, který byl

vypuštěn v prvním hlasování, to je, zdali to předchozí usnesení doplníme odstavcem "postupně, avšak výrazně snižovat výdaje na společnou zemědělskou politiku, především pak přímé platby a jiné dotace" s tím, že tento odstavec by doplnil předchozí hlasování, čímž by kompletizoval usnesení obou výborů. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zmáčkne příslušné tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo s tímto návrhem nesouhlasí, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 15 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 25, proti bylo 34. Návrh nebyl přijat. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Já bych poděkoval panu ministrovi Kalouskovi za provedení. Budeme pokračovat dalším bodem a já mezitím předám řízení schůze. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, páni senátoři, dalším bodem programu dnešní schůze je

11. Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního

49

zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb. (senátní tisk č. 61) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 61. Návrh uvede zástupce z navrhovatelů Drahoslav Oulehla, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím. Drahoslav Oulehla: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky a

senátoři. Po vzniku vyšších územně samosprávných celků nesl náš kraj původní název Jihlavský kraj. Krajské zastupitelstvo v roce 2001 zvážilo možnost změny názvu kraje, aby vyjadřoval lépe jeho podstatu a vztah občanů ke kraji, a podalo do Parlamentu ČR návrh změny. Tomu předcházela anketa, v níž se 40procentní většina občanů vyslovila pro změnu na Kraj Vysočina. To bylo konečně formulováno usnesením krajského zastupitelstva, z něhož vyjímám: Zastupitelstvo Kraje Vysočina schvaluje změnu názvu Jihlavského kraje na název Vysočina." Jen. Podtrhuji to "jen" nebylo tam u toho přidáno "Kraj". Parlament z návrhu našeho krajského zastupitelstva přijal změnu ústavního zákona č. 347/97 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/93 Ústava ČR, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb. Protože v Parlamentu ČR nebyl podán žádný jiný návrh, ani úprava názvu odlišně formulována, než jak bylo krajským zastupitelstvem navrženo, je konečný tvar názvu holý, bez určení, které by tento název našeho vyššího územně samosprávného celku Vysočina jakkoliv odlišovalo. Tolik historický exkurz. Praxe si ovšem sama vynutila název Vysočina dále specifikovat. Občané, podnikatelé, ale začasto i obce užívají název Vysočina ve spojení s určením kraj naprosto běžně, a to i v písemném styku, a to i tehdy, když vstupují do právních vztahů. Prosté označení Vysočina, bez dalšího vymezení totiž komplikuje namnoze určení, zda se nejedná např. o obchodní organizaci nebo výrobek, eventuálně geografický pojem. Vede to k nesprávným tendencím přiklánět se k takovým přístupům a označovat účastníka právních vztahů nepřesně. Tento postup je ovšem rozporný. Nelze jakkoli podobnou praxí překonávat vyjevenou nepřesnost ve vystupování našeho kraje. Tak jak osvědčují naše zkušenosti, není akceptovatelné jakýmkoli přídomkem v rozporu se shora citovaným ústavním zákonem doplňovat označením Vysočina zejména v řízení před soudy, při zápisech práv do katastru nemovitostí, v daňovém řízení, statistice, označení kraje jako strany, do smluv atd. Vzniká tak vztah právní nejistoty z víceznačného označování našeho kraje. Podotýkám, že název Vysočina bez určení kraj je ojedinělý mezi všemi ostatními kraji. Jedinou cestou, jak tuto situaci napravit a uvést název kraje do souladu s prakticky užívaným tvarem je pak změna ústavního zákona, jak bylo navršeno zastupitelstvem Vysočiny 2. 2. 2010. A z toho titulu také předkládám návrh Senátu Parlamentu ČR k projednání. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli, a prosím

vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Pan zpravodaj mluvil o nepřesném označování právních vztahů, takže bude se mnou jistě souhlasit, když si dovolím opravit jeho slova. Když mluvil o Parlamentu, měl zajisté na mysli Poslaneckou sněmovnu.

50

Drahoslav Oulehla: Ano, tak. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Jen pro stenozáznam, abychom

přesně označovali právní vztahy. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 661/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 61/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Horník. A toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a

kolegové, vážený pane navrhovateli. Já budu mít hrozně jednoduchou úlohu, protože celý problém, který je obsažen v tomto návrhu úpravy ústavního zákona, velmi dobře nám přednesl navrhovatel pan Oulehla. A z tohoto důvodu si dovolím přečíst pouze usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. To bylo zaprvé. Zadruhé určuje zpravodajem výboru projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jana Horníka. A zatřetí pověřuje místopředsedu výboru senátora Pavla Eyberta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Myslím si, že toto stačí a k této věci není zapotřebí nic víc, protože asi všichni se shodneme, že změna názvu na – nejen Vysočina, ale Kraj Vysočina je na místě, a proto doufám, že tento návrh projde. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, prosím,

posaďte se ke stolku zpravodajů. A nyní uděluji slovo zpravodajce ústavně-právního výboru paní senátorce Dagmar Zvěřinové. Prosím. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, v podstatě bylo již mnohé řečeno. Ale jako senátorka za volební obvod 51, který spadá do kraje Vysočina, tak mi odpustí, že vystoupím také já a podpořím tento návrh za ústavně-právní výbor, který se tímto návrhem ústavního zákona také zaobíral na své 12. schůzi, která se konala 20. dubna 2011. Ale také ústavně-právní výbor se tím zaobíral na svém výjezdním zasedání v Kraji Vysočina, kde na krajském úřadě Vysočiny konzultoval právě s navrhovateli tuto navrhovanou změnu. V podstatě se možná jedná o zdánlivou maličkost, ale tahle kdysi zdánlivě výhodná jedinečnost v názvu Kraje Vysočina – Vysočina – nebyla přínosem k tomuto územně-samosprávnému celku, ale komplikací. A v současné době komplikací spíše větší. V době narůstající formy elektronické komunikace, různých datových schránek apod., se množí čím dál více problémy, které jsou s tímto spojeny. A proto i ústavněprávní výbor na svém zasedání 20. dubna přijal usnesení, že ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednaný návrh ústavního zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje zpravodajem výboru po projednání této věci na schůzi Senátu senátorku Dagmar Zvěřinovou, pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

51

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml jako první, prosím. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane předkladateli,

kolegyně, kolegové. Nemám nic proti Vysočině, ani proti salámu Vysočina, ale chtěl bych se zeptat na jednu věc – kolik to bude stát Kraj Vysočina a kolik to bude stát státní rozpočet? To budou určitě náklady jak pro státní správu, tak i pro Kraj Vysočina. A určitě pan předkladatel to má předem spočítané. Děkuji za odpověď. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, o slovo se přihlásil také předseda Senátu, kolega Milan Štěch, a dostává přednostně slovo, prosím. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane předsedající, pane radní, vážené

kolegyně, vážení kolegové. Já chci tento návrh podpořit. Chci vás požádat o podporu tohoto návrhu, protože tak, jak je dobrým zvykem od doby pana hejtmana Vystrčila, my když máme porady v rámci Kraje Vysočina, tak jsme tohle již projednávali a bez rozdílu politického spektra jsme všichni vyslovili kladný postoj k této změně, protože z praxe víme, že to činí problémy a bude činit ještě více, tak jak hovořila paní kolegyně Zvěřinová. Co se týká těch nákladů, tam je přechodné ustanovení, že všude tam, kde je název Vysočina – týká se to územněsprávní činnosti – se bude automaticky mít za to, že to bude podle nového znění, pokud ho přijmeme, Kraj Vysočina, takže si myslím, že náklady nebudou prakticky žádné. A co se týká samotného Kraje Vysočina, tak nechme to na něm, on je samosprávní celek, a určitě to budou minimální náklady. A když tam spontánně, bez rozdílu, že by tam byly nějaké výhrady z jakéhokoli spektra k tomuto návrhu, tak si myslím, že bychom je neměli přesvědčovat, že to pro ně bude drahé. To určitě tak není. Takže bych prosil o podporu, aby to prošlo tím ústavním kvórem, tzn. třípětinovou většinou. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předsedo, a nyní

promluví pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já nejprve prvně potvrdím a potom nepotvrdím slova pana předsedy Štěcha. Potvrdím je v tom, že určitě – aspoň co já mám informace – všichni senátoři a senátorky za Kraj Vysočina podporujeme schválení tohoto návrhu v Senátu. A druhá věc, to se týká toho nepotvrzení, není tomu tak, že bychom úplně všichni s tím návrhem jako osobnosti nebo osoby souhlasily. Já sám za sebe říkám, že na krajském zastupitelstvu, jehož jsem členem, krajského zastupitelstva Kraje Vysočina, jsem nebyl pro změnu tohoto názvu. Na druhé straně přiznávám, že i vlastním klubem ODS jsem byl přehlasován. A tudíž na zasedání krajského zastupitelstva napříč politickým spektrem byla změna názvu odsouhlasena. Já se tudíž přimlouvám za to, abychom nedělali něco jiného, než si přeje samospráva, tentokrát krajská samospráva. Já se budu také takto chovat a v rámci našeho setkání, našeho zasedání Senátu tuto změnu názvu podpořím. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo

má pan senátor Luděk Sefzig.

52

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, nechci košatit tuto diskusi. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Jestliže si zastupitelstvo z Kraje Vysočina odsouhlasilo tento návrh a chce to, tak je tady asi málokdo, kdo by proti tomu byl. Předpokládám, že ty náklady jsou skutečně malé, i když ten odhad může být někde kolem půl milionu. A že je tedy bude hradit Kraj Vysočina ze svého rozpočtu. Jinak mám k tomu jiný, docela bych řekl závažnější podotknutí. A to se týká toho, že já bych považoval ten jednoduchý název Vysočina za skutečně velmi pěkný, rychlý, svižný. V době, kdy se mediálně hodně bavíme o advertismentu, tak si myslím, že to je nesporně výhodný název. A nevím, jaké problémy v elektronické komunikaci může dělat někomu, že se jednou jmenuje Vysočina a jednou Kraj Vysočina. Vždyť přece může před ten název Vysočina každý ten správný údaj o tom, že se jedná o Kraj dát, akorát že ho napíše s malým káčkem místo s velkým káčkem. Ale já to říkám v souvislosti s jinou věcí, která se u nás nediskutuje, a to je se zobecněním toho. Tak my jsme všichni členy jednoho také správního útvaru, který je nadřazený krajům – Česká republika. Máme v názvu Česká i ten správní útvar republika – to je správný název. A i u nás se vede diskuse o tom, jestli bychom neměli ten název zkrátit na to obyčejné Česko. Někomu se to nelíbí. Někomu se to líbí. Mně přijde ten název dobrý, přijde mi neutrální, nepřijde mi pejorativní, jako někomu připadá, a docela by mě zajímalo, jestli bychom mohli někdy v budoucnu vést tu diskusi i na to téma, jestli je skutečně výhodné, aby ta správní forma byla v názvu, a nebo jestli bychom se nemohli skutečně jmenovat jenom Česko. Až budete příště na obou výborech projednávat tyto změny, byl bych rád, kdybyste pokud možno generalizovali diskusi o názvu jednoho kraje a přenesli je i na ten nadnárodní celek, který je nadřazený krajům. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, slovo má

pan senátor Stanislav Juránek. Senátor Stanislav Juránek: Já na začátek uvedu, že nejsem z Kraje

Vysočina, ale jako jihomoravský hejtman jsem se marně čtrnáctkrát pokoušel dostat z Poslanecké sněmovny do Senátu. Předtím bych chtěl popřát a pogratulovat Kraji Vysočina, že se sem dostali, a tady bych chtěl říct, že všechny ty návrhy zákona, které jsme dávali, jsou dobré, ale mají jednu nevýhodu – že se týkají vždycky nějakého menšího problému, který se dotýká jednoho, maximálně dvou nebo několika krajů. A proto jsme tou Poslaneckou sněmovnou neprošli. Já si myslím, že tady bychom měli respektovat to, že se sem už probojovali, a my bychom měli být ti, kteří podpoří, i když je to pro nás celkově jakoby zanedbatelný problém. Tak abychom podpořili Kraj Vysočina. A já budu rád hlasovat pro návrh, který Kraj Vysočina – a já už říkám dopředu Kraj Vysočina – předkládá. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, o slovo se opět přihlásila paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych

chtěla podpořit opravdu tuto změnu a chtěla bych odpovědět panu kolegovi. Víte, ono v podstatě, když jsem sem šla, tak jsem se vyzbrojila několika pomůckami. V podstatě oni mají už takový papír, kde už potutelně tam píší všude Kraj, aby bylo vidět, že je to opravdu Kraj. Protože ne vždycky ten jednotlivý třeba občan si

53

uvědomí, s kým koresponduje nebo odkud mu co třeba přišlo. Může se jednat třeba o nabídku nákupu pozemku apod., aby si uvědomil, že je to Kraj, krajský úřad. Je to trošku složitější. V rámci datových schránek – a kolegové to mohou ještě tady odpovědět – ono to není tak jednoduché. Když tam zadáte ten nešťastný Kraj, tak v podstatě ona ta zpráva nedojde. Takže jim chodí datové schránky na katastrální úřad Vysočina. Když si zadáte Vysočina, tak vám vyběhne podnikatelský subjekt Vysočina s.r.o., někdy máte štěstí a vyběhne vám salám Vysočina, protože má ochrannou známku. Takže dejme tomu trošičku štábní kulturu – všechny kraje se jmenují kraj – vždycky tam mají ten kraj, i ta Vysočina ať má Kraj. Pokud si to takto zastupitelstvo odsouhlasilo, myslím si, že je to dobře. Mohu říci, že já jako starostka města Žďáru nad Sázavou, i já jsem udělala několik chyb a ne vždycky všechno došlo na ten krajský úřad. Je to trošku složitější a při nastupující elektronizaci a komunikaci to opravdu dělá problémy. Proto prosím o podporu tohoto návrhu změny zákona. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, a

o slovo se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně,

vážení kolegové. Já nemám problém s tím, jak budu hlasovat, protože si vzpomínám, jak za totality určovaly státní orgány, jak se bude jmenovat vaše dítě. Když jeden můj kamarád chtěl nazvat svoje dítě Robinem, tak mu to nepovolili, protože řekli, že oni si myslí, že by to měl být Robert. Já vám přečtu kousek z jiného našeho zasedání, už to je drahná léta. Já vám ocituji kousek, který jsem tady v té době přednesl: Dámy a pánové, dobrý den. Pan kolega Mezihorák mi tak trochu vzal vítr z plachet. On řekl to filologické – že tedy by se mělo také konzultovat s někým, aby se kraje nejmenovaly jeden tak a jeden onak. Byl bych rád, kdyby média opravdu zdůraznila pro veřejnost, že Vysočina není ten oblíbený salám, který jsme měli tak rádi, ale že je to název kraje. Obávám se, že kdybychom byli ještě Československo, měli bychom zde návrh na název jistého slovenského kraje, který by se jmenoval Paprikáš. Myslím, že to není podstatná otázka, ale u nás, jak to bývá, kraj momentálně řeší nejdůležitější otázku, jestli hejtmani budou jezdit Audi A6 nebo Octavií. Není to podstatné. Ale myslím si, že to není poslední zákon, protože Ústecký kraj, až se zastupitelé zformují, určitě navrhnou změnu, a bude tomu tak i u dalších. Kraje máme nazvány tak různě. jeden podle města, žádný Ústecký kraj neexistuje. Je tomu tak proto, že tady žádné kraje ve skutečnosti historicky neexistovaly. Byly to uměle vytvořené útvary, protože jsme si mysleli, že tomu tak má být. Já jsem ovšem položil otázku, když jsme ten zákon projednávali, kolik zaměstnanců má takový kraj Vysočina. Odpověď zněla kolem 400. Nebožka náměstkyně Štreková, když se zakládaly kraje, tehdy na školení nám vyprávěla, že ty kraje budou jenom takové malé metodické útvary zhruba o 30 – 40 lidech, které budou ten kraj jen tak metodicky řídit. Jaký je současný stav? Vysočina není, to není to nejlepší číslo. Podívejte se na onen Moravskoslezský, který se kupodivu nejmenuje Ostravský, ale Moravskoslezský. Ten druhý se jmenuje Jihomoravský, a tam ty počty jsou 680 a stále přibírají a přibírají. Ústecký kraj kupuje další a další budovy, protože jak narůstá ta státní správa, kterou kraje převážně dělají, tak nám to pořád přibývá. Samozřejmě kdyby tam měla být logika, tak by se ty kraje, mimochodem, ten kraj se takto měl jmenovat Jihlavský, že, paní senátorko prostřednictvím předsedajícího. Ale pak se 54

některým nelíbilo, proč by Jihlavský. Nám se nelíbí, proč Ústecký, když středem kraje jsou Teplice, proč to není teplický kraj. Ale protože Ústí bylo krajské město odjakživa, tak to nemohlo jinak dopadnout, než že máme kraj Ústecký, což není nic,nemáme k němu žádný vztah, není to ani celistvé území, tak jak to je v některých jiných regionech, kde opravdu existuje Bavorsko, opravdu existuje Porýní – Vestfálsko. Ale u nás nic takového neexistuje, protože ty kraje byly vytvořeny uměle, protože si někdo myslel, že by tomu tak bylo dobře. Bohužel, nedočkáme se už toho, aby ty kraje nebyly, než po další revoluci. Jestli jsme udělali podle mého názoru nějakou základní chybu, tak to bylo právě zřízení krajů, protože je to neuvěřitelně drahé, přibylo úředníků a už se blížíme době, kdy znovu zřídíme okresy, protože kraje jsou zase příliš velké. Pro Evropu malé, my máme ještě 8 NUTS, protože Evropa neuznala naše kraje, rozhodla se, že budeme mít NUTS. Takže my jsme Ústecko-Karlovarský NUTS. Pro Evropu neexistuje žádný Ústecký kraj, ani Karlovarský, ale NUTS Severozápad. Pak máme NUTS Jihozápad. U nás zavřeli šéfa, v jižních Čechách ho stíhají. jak tam rozdělovali tak dobře různě dotace. Takže já si myslím, že kraje byl nesmysl, že jednou přijde doba, kdy ty kraje nebudou, protože kraje to nezvládají a odnášejí to tzv. ORP, také úžasný název, ORP, musím pořád vysvětlovat, co je to ORP. To je obec s rozšířenou působností. Čili okres. Já jsem často přednosta okresního úřadu, protože kraj mi pošle jízdní řády, abych je rozeslal na 33 obcí. Já určuji ve 33 obcích, jestli zakážu vstup do lesa nebo nezakážu vstup do lesa. Mimochodem, když jsme tady schvalovali kraje, tak jsme říkali, že nemůže velet jedna samospráva druhé samosprávě. A ona velí. Když budu mít vztek na starostku sousední obce, tak vydám nařízení, ORP vydá nařízení zákaz vstupu. Ujišťuji vás, že je to tak. Pan senátor pochybuje. Samozřejmě můžu jim dokonce stanovit dopravním značením zákaz vjezdu nebo nezákaz vjezdu, protože i naše ORP je dopravním úřadem pro 33 obcí, které máme ve svém ranku. Je to tak, opravu, pane senátore, je to tak. Marně se smějete, je to tak, já to mám načtené. Budu hlasovat, ať se kraj jmenuje, jak chce. Já vám přeji, aby tam byla malá nezaměstnanost, a užívejte si to. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má nyní pan senátor Stanislav

Juránek. Paní místopředsedkyně nechce využít právě přednosti. Senátor

Stanislav

Juránek: Já

musím reagovat prostřednictvím předsedajícího na to, co tady zaznělo, protože je zapotřebí se na historii podívat i z druhé strany, jak vznikaly názvy krajů. A tam vznikly především proto, že existovaly kraje, kterým bylo naprosto jasné, kam patří, a proto si to jméno vzaly. A ne náhodou ty první dva kraje, které to byly kraj Jihočeský a Jihomoravský. Troufnu si říci, že Jihočeši a Jihočeský kraj existuje, a troufnu si říci, že Jihomoravský kraj a Jihomoravané existují. Byl bych proto velmi rád, kdybychom tyto věci nezjednodušovali. Jestli někdo se necítí být krajem, jako např. v Ústí, já mu v tom nebráním, ale byl bych rád, kdyby tuto věc nezevšeobecňoval. Děkuji ještě jednou prostřednictvím předsedajícího. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Paní senátorka Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Vážený

pane předsedající, kolegyně a kolegové, opět prostřednictvím pana předsedajícího panu senátorovi Kuberovi. Myslím si, že kulantně řečeno, to, co zde prohlašoval, je velmi a velmi zjednodušené. Kraje vznikly na základě analýz a studií a korespondují 55

s regionálním uspořádáním České republiky. A to není administrativní rozhodnutí, to má svá naprosto objektivní kritéria v tom, jaké je osídlení, jaké jsou počty obyvatel atd. NUTS nám nenařídila Evropská komise, NUTS byly takto dojednané, protože ne všichni v té době byli srozuměni s tím, že bude regionální uspořádání, tedy uspořádání krajské, tak jak bylo navrženo. A jsem přesvědčena o tom, že kraje fungují velmi dobře jako samospráva. To, že máme spojený model veřejné správy, tedy spojený model státní správy a samosprávy, si prosadil tehdejší svaz měst a obcí, kde dominantní byla ODS. Takže jestli má někdo výhrady, tak nechť si to vyřídí na půdě této politické strany. Byla bych ráda, abychom věci skutečně nezjednodušovali, abychom nemátli veřejnost, protože ty věci prostě takto nejsou. A ještě si dovolím poznámku k operačním programům, které jdou přes kraje. Jediné programy, které skutečně fungují, jsou regionální operační programy, které jdou přes kraje, a musím říci ale, že těch 23 programů, které byly kritizovány bod nebo dva body zpátky, tak ty si prosadily tehdejší kraje s vládami ODS. Takže měli bychom si pamatovat, když už věci nejsme ochotni připustit a neměli bychom skutečně mást veřejnost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. O slovo se přihlásil pan senátor Martin Tesařík. Prosím. Senátor Martin Tesařík: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové,

já jsem ten senátor, který kýval na pana kolegu Kuberu,který nesouhlasil s jeho vyjádřením, a to především z toho důvodu, ne že bych zcela nesouhlasil, ale musím říci, že jeho vysvětlení, proč kraje mají tolik pracovníků, by mělo být především postaveno na informaci, že kraje vykonávají výkon státní správy. Ano, skutečně, v této oblasti ministerstva přenášejí na kraje čím dál tím větší množství povinností. S tím lze souhlasit. Na druhé straně musím souhlasit s předřečnicí paní místopředsedkyní Gajdůškovou, že skutečně krajská samospráva funguje bezesporu. Záleží hodně na tom, jak uchopí svoji možnost spolupracovat s jednotlivými obcemi, ať už jsou to obce, které mají titul ORP, obce s rozšířenou působeností, anebo komunikace přímo mezi jednotlivými obcemi a vedením kraje. Chtěl bych v tomto okamžiku ukončit diskusi, jestli mají kraje své opodstatnění, nebo nemají, protože to není ani meritum dnešní věci. Dnešní den bychom měli vyhovět žádosti kraje Vysočina, aby získal nový název, už z praktických důvodů, které tady byly řečeny, a bezesporu budu i já hlasovat pro tento návrh. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Zatím diskuse nekončí,

protože se přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jen velmi stručně prostřednictvím pana předsedajícího mému kolegovi Jaroslavu Kuberovi několik poznámek. Je to asi největší provokatér, nás dostal skoro všechny, což je veliký úspěch, myslím tím bývalé nebo současné hejtmany. Druhá věc, to všechno, co tady bylo řečeno, je pravda kromě jediné věci. Že ty kraje za to nemohou. To je naše nedůslednost, nedůslednost politické reprezentace, a to zejména v úplně jiných patrech, než jsou kraje nebo obce. Protože není

56

dokončena reforma veřejné správy, není to tak, že by to byly kraje, které schvalovaly smíšený model, a není to tak, že by to byly kraje, které říkaly, že musí existovat např. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. To všechno jsou věci, které má v pravomoci vláda, Poslanecká sněmovna a senátoři. A já myslím, že tam také seděl nějaký senátor z Teplic. A to je celá věc, která je potřeba udělat. A že se toto neudělalo, a pak se řekne, to je blbé, že jsou kraje, to je úžasná myšlenka, a je to samozřejmě pravda. Ale přátelé, to, že kraje mají tolik úředníků, je v pořádku. Ale bohužel těch tisíc úředníků, kterých bylo na 5 okresních úřadech, v Jihlavě, Pelhřimově, Třebíči, Žďáru a v Havlíčkově Brodě, jak to, že jsou ještě úředníci? Jak to, že nejsou pryč? Podívejte se, kde jsou? Kde je dohledáte? V jiných úřadech, které je zaměstnaly a které je zaměstnávat neměly, protože tu práci už dnes dělají kraje. A to je chyba krajů? To znamená, je to úplně jinak. Je to nedůsledností vrcholové politické reprezentace napříč stranami, že dneska máme kraje, a počet úředníků se nesnížil. Není to vina krajů. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má

pan senátor Vítězslav Jonáš. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane předsedající, protože to je tak závažný problém, a teď to sleduje celý kraj Vysočina, všichni občané z kraje Vysočina, a já jsem ještě nevystoupil, protože jsem senátorem za Třebíčsko, tak aby viděli, že se také přikláním k tomu, aby se vyhovělo tomuto názvu.Jinak samozřejmě vzkazuji Třebíčákům, že bych byl strašně rád, aby se jmenoval kraj Třebíčsko. Jinak samozřejmě podpořím a prosím vás, zde přece nevedeme diskusi o tom, jestli jsou smysluplné kraje, nebo jestli splňují své úkoly, ale dnes doopravdy jednáme o změně názvu kraje Vysočina. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má

pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Já vaším prostřednictvím, pane předsedo,

musím říci Miloši Vystrčilovi, že jsem mu dodával odvahy, aby řekl pravdu, kterou řekl mimo záznam, že je to přání hlavně úředníků kraje Vysočina, protože oni mají potíže s jejich úřednickými papíry, aby to tam bylo správně napsáno, když si Vysočinu pletou se salámem. On mě napadl, a já to často slýchám od našich starostů, když máme sněm starostů: Vždyť ty tam sedíš. Já jim vždycky odpovídám jednoduše: Až mě najdete, sjetiny z hlasování máte na internetu, podívejte se tam, a jestli tam najdete nějaké mé hlasování pro nějakou ptákovinu, tak mi to řekněte. Když jste tak odvážní, tak až, jestli bohdá se sem ten zákon dostane, jako že se sem nedostane, o přímé volbě prezidenta, jsem zvědavý, jak budete hlasovat o změnu čl. 105, kde navrhuji, aby tam bylo napsáno, že stát sice může přenést na samosprávy přenesenou působnost, ale také ji celou a v plném rozsahu zaplatí. Mimochodem pamětníci vědí, jak platí ministerstvo práce a sociálních věcí za sociálně právní ochranu dětí, kdy mimochodem vracíme pět milionů každý rok, protože jsem nepřijali tolik úřednic, kolik si soudruzi na ministerstvu představovali, protože bychom je podle zákoníku práce neuměli propustit. Ale fakt nám platí všechno, včetně cartridgů do tiskárny, protože oni řekli, že je platit nebudou, a my jsme řekli, je rozbitá tiskárna, dejte nám novou. Ten stav, kdy máme na úřadě spoustu přístrojů, které jsou od někoho jiného, ať je to ministerstvo vnitra, 57

ministerstvo práce, je samozřejmě neúnosný. A jediné řešení je, ať stát platí, co si objedná. On si objednává u obcí tu přenesenou působnost, a měl by ji také zaplatit. Pak by se ušetřily peníze, protože pak by si stát tolik totiž nevymýšlel. Ono se velmi dobře vymýšlí, zvednu plat učitelům, lékařům, poslancům, komukoli, když to nebudu muset platit sám, tak to se přece nádherně dělá. A tak to ten stát dělá. A vymýšlí si další a další a za chvíli budete mít další zákon o ovzduší, kde uvidíte, jak si opět vymýšlíme. Tam to tentokrát nebyl stát, ale paní poslankyně Kočí a spol., ty závory, jak říkal dnes pan primátor Kainar, jak si Ostrava dá závory na kraj a bude vybírat, zřejmě zákon nečetl, ale o tom až za chvíli. Takže já opravdu tady nemohu ovlivnit 81, natož 200 poslanců, kteří si s námi při poměru sil dělají, co chtějí. A to nemyslím teď, že je situace, ale oni mají pravomoci, že nás 101 mohou přehlasovat, takže my si tady marně můžeme dávat nějaké pozměňovací návrhy. Samozřejmě by stát měl přenesenou působnost platit, ale už diskuse o spojeném modelu je velmi sporná, jestli to tak je správně. Všimněte si, jak někteří starostové touží po tom, aby měli živnostenský úřad. Proboha, ale proč? Já jsem to ještě nepochopil. Z čeho je tam to fíčko, že mají živnostenský úřad, to je jasně státní správa. Já dokonce říkám, že oddávat nemají co starostové, ale úředníci matrik, protože to je přenesená působnost. Ale zkuste to říci primátorům a radním, kteří si myslí, že když budou oddávat, tak všichni svatebčané budou jejich voliči. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. O slovo se přihlásil

senátor Petr Bratský. Senátor Petr Bratský: Děkuji za slovo. Je to veliké pokušení, vystupovat k takovým věcem. Málokdo může odolat. Myslel jsem, že po mně bude přihlášeno hodně kolegyň a kolegů, tak jsem chtěl pozvednout hlas a znovu nás vrátit zpátky, kvůli čemu vlastně jednáme o ústavním zákonu, kdy tato komora se má vyjádřit k tomu, k čemu se vyjádřilo zastupitelstvo kraje. Zastupitelstvo kraje když projednávalo tuto věc, tak mělo všechny nuance, projednávalo to do sebemenších detailů, které my zde nemůžeme vůbec dohledat. Takže já bych byl proto buď respektovat přání kraje, nebo nerespektovat. To je na nás. To je skutečně na pozici, kterou tady máme. Chceme změnit ústavní zákon, nebo nechceme. Já osobně si beru tak, že v tom zastupitelstvu určitě věděli dobře, co dělají. Jestli chtějí vrazit peníze do toho, že budou měnit názvy, že budou měnit razítka, a stojí jim to za to, tak asi vědí proč. Kdybychom měnili jiné věci v ústavním zákonu, a dovedu si představit v této chvíli ne desítky, ale určitě jednotlivých by bylo hodně, stálo by to možná za několikadenní debatu v této komoře. Změna ústavy je vždycky vážná věc a neměli bychom k ní přistupovat v lehkosti. Jsou tady země, které mají ústavu 150 let netknutou. Ta ústava je jednoduchá, její zákony jsou jednoduché, doplněné o množství precedentů a funguje systém možná ještě o něco lépe než u nás. My se snažíme hledat kvůli každé drobnosti nějaký zákon nebo jeho doplnění, a dokonce si pohráváme velmi s takovou lehkostí s ústavou. Prosím, jedná-li se pouze o změnu názvu kraje a krajské zastupitelstvo to chce, prosím, vyhovme jim. Nemá to smysl vést další debaty. Žádám o ukončení debaty a měli bychom co nejdříve hlasovat. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Zatím je vašemu přání vyhověno, pane kolego. Já se pro jistotu zeptám, jestli ještě někdo chce vystoupit.

58

Nechce. Obecnou rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit. Ano, přeje si to a má slovo. Prosím. Drahoslav Oulehla: Děkuji, pane místopředsedo, vážené senátorky, senátoři, mimo to, že ti z vás, kteří jsou z kraje Vysočina, již na část dotazů sami odpověděli, chtěl bych zareagovat na dvě otázky, které, myslím, si to vyžadují, a sice jednak z vystoupení pana senátora Drymla, konkrétně k nákladům. Pravda je, že když se návrh rodil, byl tam a byla tam částka do půl milionu. Ukázala se jako zcela nereálná. Bude zapotřebí opravdu vyměnit razítka, vyměnit šablony v legisvakanční lhůtě, uzpůsobit elektronický styk s úřady, ale v těch přímých nákladech se dostaneme v tisících až desítkách tisíc korun. My totiž skutečně doháníme praxi, která už tady existuje. Tzn. tak jak bylo poukazováno, tam, kde je Vysočina uváděna, děje se to tak již nyní s označením kraj. Čili náklady to vyvolávat nebude. A poté jsem podchytil z vystoupení pana senátora Sefziga, že si kraj může dopsat do názvu malým, aby bylo zřejmé, o co jde. Tak to tedy ve skutečnosti takto děláme, ale nemůžeme to dělat v oficiálním styku, tam kde se vstupuje do právních vztahů. Nemůžeme napsat do smluv, kterých se na každém zastupitelstvu schvaluje s dopadem do stavu nemovitostí několik desítek, nemůžeme si dovolit napsat kraj Vysočina, a potom, aniž byste se podívali, kdo tu smlouvu podepsal, nebo znali IČO, nevíte, kdo je účastníkem právních vztahů. Není to jen ve vztahu ke katastrálnímu úřadu, ale v celém smluvním právu a do dalších oblastí. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Ptám

se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV. Nepřeje. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, abyste se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, nejdříve pro steno, jednalo se určitě o pana Sefziga, to je pro jedno následovníky, pro rod Sefzigů, ne Švehly, nebo jak zaznělo to jméno, Ševčíka, ano. Jinak bych chtěl konstatovat, že celkem vystoupilo 10 senátorů a jedna senátorka v rámci toho, z čehož tři vystoupili dvakrát. Jinak nezazněl žádný jiný návrh, než ten, který byl předložen naším výborem, tzn. tento návrh, kterým se mění ústavní zákon č. 347/1990 Sb., a to schválit. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Vskutku

můžeme přistoupit k hlasování po znělce. V sále je přítomno 66 senátorek resp. senátorů, kvórum tedy je 40. Připomínám čl. 39 Ústavy odst. 4, přijetí ústavního zákona a souhlasu s ratifikací mezinárodní smlouvy, uvedené v čl. 10 písm. a) odst. 1, je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. Takže po tomto upozornění zahájím hlasování. Kdo jste, prosím, pro schválení návrhu, zvedněte ruce, stiskněte tlačítka ANO. Děkuji. Jste-li někdo proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Děkuji. Hlasování skončilo přijetím návrhu. Registrováno bylo 66 senátorek a senátorů, kvórum bylo 40, pro 59 hlasů, proti nebyl nikdo. Takže blahopřejeme navrhovateli a také mým kolegům z kraje Vysočina. Děkuji, na shledanou. Postoupíme k následujícímu bodu, kterým je

59

12. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Meziamerická úmluva o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993) (senátní tisk č. 39) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 39 a uvede ho ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Tomu nyní uděluji slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážené dámy, vážení pánové,

dovolte mi, abych velmi stručně představil tuto mezinárodní úmluvu, která sice na první pohled zní relativně cizokrajně, ale pro české občany bude mít výrazný význam, protože upravuje vztah mezi Českou republikou a zmíněnými zeměmi při předávání osob, které byly odsouzené k výkonu trestu odnětí svobody. Konkrétně Česká republika, přistupuje-li k této úmluvě, pak rozšiřuje svoji smluvní základnu pro předávání odsouzených s těmito státy: Belize, Brazílie, Guatemala, Nikaragua, Paraguay, Salvador a Uruguay. Česká republika s těmito latinskoamerickými zeměmi v zásadě nemá na úrovni resortů spravedlnosti uzavřené mezinárodní smlouvy, které by řešily otázky právní pomoci, a také otázky předávání odsouzených. Je to tedy výrazný průlom, který umožní to, aby čeští občané, odsouzení v Latinské Americe k výkonu trestu odnětí svobody mohli vykonat samotný trest na území České republiky. Což je samozřejmě velmi významný prvek z hlediska průběhu samotného výkonu trestu z hlediska jejich resocializace, protože budou moci vykonat trest v relativně důstojném prostředí české věznice, v českém prostředí, bude jim umožněno stýkat se s českými občany, resp. jejich příbuznými atd. Nemusím tedy vyjmenovávat výhody, jaké má pro vězně to, že vykonává trest ve vězeňském zařízení v zemi, jejímž je občanem. Dámy a pánové, na druhou stranu tato úmluva bude umožňovat, aby občané těchto latinskoamerických zemí, kteří budou odsouzeni českými soudy podle českého trestního práva k trestu odnětí svobody, aby tito občané byli převezeni do země, jejímiž jsou občany, a zde si svůj trest vykonali. Nechci zde podrobněji tuto smlouvu představovat, každý jste měl možnost si ji prostudovat. Já ji považuji za jednoznačně pozitivní přínos. Je to další vlaštovka v rovině mezinárodní právní spolupráce mezi Českou republikou a latinskoamerickými zeměmi, kde jak víte smluvní vztahy nejsou až tak intenzivní, a je dobře, že tuto managujskou úmluvu zde dnes projednáváme, a já pevně doufám, že bude přijata. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli.

Prosím, posaďte se u stolku zpravodajů. Garančním výborem je výbor ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 39/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře,

vážené dámy, vážení pánové, pokud jde o mou zpravodajskou zprávu, název tady již sdělil pan místopředseda Senátu dr. Petr Pithart, takže nemusím číst, je složitý ten název. Pokud jde o chronologii, je zřejmá. Vláda ČR vyslovila souhlas s přístupem k úmluvě svým usnesením č. 60 ze dne 19. ledna 2011, a pověřila pana ministra 60

spravedlnosti ČR k odůvodnění přístupu k úmluvě v obou komorách českého parlamentu. Senátu byl návrh k vyslovení souhlasu s ratifikací předložen dne 11. 2. 2011, Organizační výbor nám coby ÚPV přikázal senátní tisk dne 15. 2. 2011. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím o klid v sále. Senátor Miroslav Antl: Já vím, že to není pro vás až tak atraktivní, jako

jsou předchozí tisky. A budu pokračovat. Takže Organizační výbor nám coby ÚPV přikázal senátní tisk dne 15. 2. 2011. Jsme garančním výborem, jak pan místopředseda právě konstatoval. Jinak souběžně Poslanecká sněmovna projednává tento tisk jako tisk č. 257. Zatím je tam usnesení zahraničního výboru z 10. schůze 6. dubna 2011, které doporučuje Poslanecké sněmovně s tím, že by měl být vysloven souhlas s přístupem. Pokud jde o obsahové poznámky, pan ministr spravedlnosti brilantně je tady přednesl, čímž mi zkrátil mou zpravodajskou zprávu o několik stránek. Nemám k tomu další poznámky, snad jedinou, abychom si uvědomili, že vedle toho je o 10 let mladší štrasburská úmluva a managujská úmluva z roku 1993, pokud by se České republiky týkala aktuálně, tak v současné době je 7 odsouzených českých občanů v Brazílii, takže tímto se nás dotýká. Souhlasím s panem ministrem, že pro nás je významná a přínosná. Dále vás pak seznámím s usnesením ústavně-právního výboru. Je to 26. usnesení ze 7. schůze konané dne 2. března 2011: Ústavně-právní výbor I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k přístupu České republiky k Meziamerické úmluvě o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993) s tím, že při uložení listiny o přístupu bude učiněna výhrada: "V souladu s čl. XVI Meziamerické úmluvy o výkonu trestních rozsudků v cizině(Managua, 9. června 1993) si Česká republika vyhrazuje právo jako přijímací stát přebírat a jako odsuzující stát předávat výkon rozhodnutí ukládajících podmíněné tresty a rozhodnutí o podmíněném propuštění, pouze pokud spočívá jen v převzetí dohledu a kontroly nad odsouzenou osobou, která je na svobodě, aniž by Česká republika současně přebírala nebo předávala závazek zajistit výkon uloženého trestu nebo jeho zbytku"; II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla; III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Pane předsedající, ve stručnosti končím zpravodajskou zprávu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane zpravodaji, prosím, posaďte se

rovněž ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 39/2. Ptám se, zda si přeje

61

vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Tomáš Kladívko? Ano, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji. Pane místopředsedo, dámy a pánové, je velice složité hovořit po svých předřečnících, jak po panu ministrovi, tak po panu předsedovi ústavně-právního výboru. Ale přesto mi dovolte, seznámit vás s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z jeho 6. schůze konané dne 6. dubna 2011 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Meziamerická úmluva o výkonu trestních rozsudků v cizině (tzv. Managujská smlouva) z 9. června 1993. Výbor po odůvodnění zástupce předkladatele PhDr. Marka Ženíška, Ph.D, náměstka ministra spravedlnosti, zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s přístupem České republiky k Meziamerické úmluvě o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993) s tím, že při uložení listiny o přístupu bude učiněna následující výhrada: "V souladu s čl. XVI Meziamerické úmluvy o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993) si Česká republika vyhrazuje právo jako přijímající stát přebírat a jako odsuzující stát předávat výkon rozhodnutí ukládajících podmíněné tresty a rozhodnutí o podmíněném propuštění, pouze pokud spočívá jen v převzetí dohledu a kontroly nad odsouzenou osobou, která je na svobodě, aniž by Česká republika současně přebírala nebo předávala závazek zajistit výkon uloženého trestu nebo jeho zbytku." Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, rozpravu uzavírám a přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, které zní: Senát dává souhlas k přístupu České republiky k Meziamerické úmluvě o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993), s tím, že při uložení listiny o přístupu bude učiněna výhrada. Výhrada byla před chvílí dvakrát srozumitelně přečtena oběma zpravodaji, já si proto dovolím ji potřetí nečíst. Jenom konstatuji, že v sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, což znamená, že aktuální kvórum je 32. O návrhu usnesení, jak jsem jej přednesl, zahajuji hlasování. Prosím, kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji vám. A nyní prosím, kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Končí hlasování pořadové číslo 17. Skončilo přijetím návrhu, 62 registrovaných, kvórum 32. Pro bylo 51 hlasů, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Tím projednávání tohoto bodu skončilo. Otevíráme další bod, kterým je

62

13. Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2010 (senátní tisk č. 53) Jednací řád Senátu ve svém § 117 písm. b) předpokládá, že vláda předkládá nejméně jednou ročně zprávu o přejímání závazků vyplývajících z členství v Evropské unii do právního řádu, především o provádění legislativních aktů vyžadujících transpozici. Se zprávou vystoupí ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterému tímto opět uděluji slovo. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já se pokusím stručně zdůvodnit tuto zprávu. Nejedná se o normativní text, každý měl možnost si ji prostudovat, proto nechci plýtvat vaším drahým časem a pouze poukáži na některé klíčové momenty z hlediska studia tohoto dokumentu. Především chci konstatovat, že tato zpráva se vztahuje na období od 1. prosince 2009 do 30. listopadu 2010, tedy fakticky jde o 12 měsíců, s tím, že dominantní část, jedenáct měsíců je v předchozím roce 2010. Tato zpráva, pokud ji mám stručně charakterizovat, se za prvé zabývá různými statistikami, kde jsou popisována fakta týkající se transpozice platných směrnic, to znamená je to primárně zaměřeno na směrnici jako primární zdroj evropského práva. A dále jsou v daném materiálu informace o řízeních, která jsou vedena proti České republice právě v důsledku toho, že ČR nedodržela povinnosti řádně a včas směrnice EU transponovat do vnitrostátního právního řádu. V materiálu také najdete informace o stavu notifikace právních předpisů České republiky transponujících směrnice a o samotném notifikačním řízení. Podíváte-li se na stav transpozice směrnic, pak je třeba korektně říci, že Česká republika standardně dlouhodobě nepatří k premiantům v rámci EU. V zásadě se v posledních deseti letech pohybujeme na 20. až 25. místě. Je to dáno vždy tím, jak jsou rychle jednotlivé směrnice transponovány a v jakém období dochází k měření. Nicméně to, že ČR je spíše v druhé části pelotonu jednotlivých zemí EU, je faktem a je to dlouhodobý setrvalý stav. Je třeba to takto vnímat se všemi nevýhodami, které tento stav přináší. Mám-li zde sdělit konkrétně alespoň jedno číslo v rámci svého stručného úvodního slova, tak mohu konstatovat, že k 30. listopadu 2010, to znamená ke konci tohoto období, kdy docházelo k porovnávání jednotlivých čísel, nebylo transponováno celkem 30 směrnic, u kterých došlo k uplynutí lhůty pro provedení transpozice. V zásadě toto číslo je setrvalé. Například ke dni 27. dubna 2011, což už tato zpráva nepostihuje, je to číslo 37. Přičemž několik směrnic je právě nyní aktuálně transponováno či transformováno vnitrostátními právními předpisy, respektive návrhy zákonů, které projednává Poslanecká sněmovna. Po jejich projednání se opět dostaneme k číslu 30, které je fakticky téměř magickým číslem, které vyjadřuje nedostatky české legislativy dlouhodobě. Chci ještě dále doplnit to, že vedle čísla směrnic, které se v zásadě hodnotí obecně, je v materiálu zvlášť vypíchnuto či zdůrazněno číslo, které se týká směrnic vnitřního trhu jako určité části kategorie v rámci tohoto typu právního předpisu EU. U vnitřních směrnic, to je směrnic vnitřního trhu, Česká republika také standardně zaujímá 22. až 23. místo. Mohu dodat pouze konkrétní číslo, že na konci sledovaného období, to znamená listopad 2010, nebylo transponováno 18 směrnic,

63

které se dotýkají úpravy vnitřního trhu, 18 z těch 30, které, jak jsem řekl, jsou oním celkovým obecným číslem. Druhý bod, který chci velmi stručně zmínit, se dotýká řízení, která se týkají České republiky, v důsledku právě pozdního či nekvalitního transponování směrnic do českého právního řádu. Chci konstatovat, že ke dni 30. listopadu 2010 bylo proti ČR vedeno celkem 41 řízení pro porušení povinností vyplývajících z práva EU. Toto číslo narostlo nyní k 60, s tím, že z těch 41 konkrétních kauz a případů naprostá většina se dotýkala délky transpozičního procesu. To znamená, dominantní část tohoto balíku 41 řízení se nedotýká kvality transponování, ale týká se samotné délky procesu. Vedle 41 řízení pak proti ČR jsou vedeny již konkrétní žaloby, což je jakoby řekněme další fáze, vedle řízení, které provádí Evropská komise. S tím, že v tuto chvíli ČR čelí celkem 6 žalobám. Za nejzávažnější je možné označit současné sankční řízení z důvodu neprovedení rozsudku z ledna 2010, který konstatoval chybnou transpozici směrnice 2003/41 ES, o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi. Přičemž tato úprava spadá do působnosti ministerstva financí. Česká republika si je vědoma toho, že zde vzniká problém. Proto ta transpozice má být dokončena a rozsudku má být vyhověno přijetím novely zákona 340/2006 Sb., o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění. S tím, že novela tohoto zákona je již v legislativním procesu a bude v nejbližší době projednávána na půdě zákonodárných sborů. Tím jakoby ta největší problematická kauza, které Česká republika v tuto chvíli čelí, to jsou právě tyto penzijní zaměstnanecké instituce, dá se říci fondy, bude novelou, která, bude-li projednána ještě do léta, by měla být odstraněna. Tolik základní informace. Dámy a pánové, mohl bych hovořit ještě o tom, že za jednotlivé předpisy a to, jak jsou transponovány, odpovídají jednotlivé resorty, které jsou gestory jednotlivých zákonů. Samozřejmě nelze to říci takto paušálně, protože občas dojde k tomu, že k prodlevě nedochází na straně navrhovatele, resp. příslušného resortu, ale dochází k ní často na úrovni zákonodárného sboru, kde se projednávání určitých předpisů komplikuje. Korektně je třeba říci, že do zpomalení tempa transpozice české legislativy se výrazně zapsala úřednická vláda. Já to zde korektně říkám. Zkrátka za úřednické vlády se výrazně zpomalilo tempo legislativních prací ve všech resortech. To je obecně měřitelný fakt. Dále pak změna vláda a ustavení nové administrativy mělo vliv na to, že rok 2010 je zasažen určitým zpomalením legislativního procesu. Je to přirozené. Každá změna vládní administrativy má vliv na rychlost legislativního procesu. Ne vždycky se pokračuje ve stejné podobě poté, co dojde ke změně v administrativě, resp. ke změně vlády. Domnívám se, že je teď velká šance, bude-li zde aspoň trošku stabilní prostředí, že bychom v tomto roce mohli přijmout nemalou část chybějící legislativy, oněch 30 směrnic je v zásadě již rozprojednáváno. Žádná z těch směrnic není v pozici, že by již nebyly zahájeny práce na přípravě vnitrostátního právního předpisu, resp. novely zákona nebo že by tento návrh novely zákona nebyl již projednáván na určitém stupni v rámci legislativního procesu. Pokud zde bude alespoň trošku stabilní prostředí, jsem hluboce přesvědčen, že ta zpráva na konci tohoto roku vyzní pro ČR lépe, protože budeme schopni mnoho věcí dokončit. V některých resortech – jako například resort životního prostředí – je opravdu mnoho věcí připraveno ve fázi, že v řádech týdnů, resp. nejpozději měsíců bude ne příliš pozitivní stav napraven a prodlení opraveno.

64

Dámy a pánové, tolik informace z mé strany k této zprávě, kterou zde, jak už bylo řečeno, vláda předkládá ex lege ze zákona na základě jednacího řádu Senátu. Jsem připraven samozřejmě na debatu. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře. Prosím vás,

abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Zpráva byla přikázána ÚPV. Ten určil svou zpravodajkou paní senátorku Jiřinu Rippelovou a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 53/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této zprávy výbor pro záležitosti EU. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 53/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Sefzig a toho nyní žádám, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane senátore. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pan ministr mě žádal o stručnost, kterou si samozřejmě rád dovolím, z toho důvodu, že již běží jednání vlády. Vzhledem k tomu, že pan ministr spravedlnosti již podstatné informace sdělil, tak to možná doplním jenom třemi větami. Česká republika, i když má v ústavě, že musí transponovat směrnice – některé státy to nemají, některé státy mají v ústavě, že rovnou přejímají veškerá nařízení, veškeré směrnice přímo do vlastního pořádku, pak nemají problém s implementací – Česká republika touto cestou nešla. I když býváme od 20. do 27. místa za poslední roky, tak jsme vždycky velmi dobře hodnocení za metodiku, kterou svého času jsme během našeho předsednictví dokonce vyučovali, za metodiku, kdy se předávají informace o implementaci, protože ta metodika byla ohodnocena jako jedna z nejlepších v celé EU. Evropská komise sleduje vnitřní trh zvlášť. Tam musí být nejen implementována a oznámena, tedy notifikována, část, ale celá směrnice, zatímco u některých jiných směrnic stačí pouze části. To jenom pro doplnění, abyste měli představu, kolik práce to znamená, od začátku našeho členství v EU bylo vydáno 3364 směrnic. V roce 2010, tedy loni, to hodnotíme teď, 227 směrnic, které jsme transponovali do našeho právního pořádku, a odbor kompatibility Úřadu vlády informoval generální ředitelství Komise. Notifikována byla od samého začátku skupina směrnic – jenom pro úplnost, z těch 3364 směrnic už v současné době není platný 1241. Některé směrnice by měly vznikat poměrně uvážlivěji, než vznikají. Pak by nemohl ani nastávat takový problém, že směrnice a neplatí ani několik let a některé státy je nestačí ani notifikovat. Je možno říci, že to není jenom věcí vlády, ale že je to také věcí Parlamentu, obou komor, jestli budeme implementovat směrnice či nebudeme implementovat směrnice. Z toho důvodu jsme při té diskusi doporučovali našim zástupcům z ministerstva, předkladatelům, aby lépe označovali v návrzích, zejména v těch, které přicházejí z Poslanecké sněmovny k nám do Senátu, co je tou transpoziční agendou a co je vlastní legislativní tvorbou. Nehledě na to, že by byla jistě dobrá i poznámka, která směrnice má jako lhůtu k implementaci, tak abychom se řízením u soudu vyhnuli. Nebudu tady komentovat problém s rozhodnutím soudu, které bylo překvapivé, to je možné eventuálně v diskusi dovysvětlit, ale je pravda, že nyní budeme brzo svědkem toho, že ministerstvo financí předloží směrnici – návrh zákona – novelu zákona, která umožní vytvoření třetího pilíře, kdy si budou moci zaměstnavatelé spořit do speciálního vlastního pilíře pro důchodové zabezpečení. V podstatě budou dublovat tu možnost, kterou mají již dnes, že mohou přispívat do pilíře, který si vytvoří individuální zaměstnanec. Evropskému soudu to bohužel

65

nestačilo, i když pravděpodobně většina zaměstnavatelů nebude této možnosti využívat, tak v našem právním pořádku údajně tento pilíř vytvořen být musí. To je asi všechno. Náš výbor hlasoval, vzal zprávu na vědomí. Mohu to doporučit i plénu Senátu. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV, paní senátorka Jiřina Rippelová. Vidím, že se místo ní chystá pan senátor Antl. Pan předseda ji zřejmě zastoupí. Prosím. Senátor Miroslav Antl: Ano, vážený pane předsedající, dostal jsem tu důvěru, že mohu zastoupit paní Dr. Jiřinu Rippelovou s tím, že ona mi připravila podrobnou zprávu. Já jsem si udělal několik poznámek. Pan ministr to zodpověděl s tím, že ještě upřesnil počet řízení vedených proti ČR na 60. Já jsem tady měl 41. Proto mi nezbývá, než přečíst to, co jsme projednali – teď mluvím o ÚPV Senátu PČR – na naší 11. schůzi dne 5. 4. 2011 s tím, že doporučujeme vzít zprávu na vědomí, a pak ty body, které už asi znáte. Takže děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Mohu otevřít rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Není se k čemu vyjádřit ani ze strany předkladatele, ani ze strany zpravodaje, takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Luděk Sefzig. V jednacím sále je 60 přítomných, už 61, to znamená, že kvórum je 31. Pan senátor Luděk Sefzig přednesl návrh, který zní jednoduše, že Senát bere na vědomí zprávu vlády o přijímání legislativních závazků vyplývajících z členství ČR v EU za rok 2010. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Jste-li proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji. Skončilo hlasování pořadové č. 18, skončilo přijetím návrhu, z 62 přítomných při kvóru 30 pro 53, nikdo nebyl proti. Projednávání tohoto bodu skončilo. Před námi je následující bod a my se vystřídáme, takže malá, vteřinová přestávka.

14. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 59)

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Tento návrh jste obdrželi

jako senátní tisk č. 59. Návrh uvede zástupce poslanců pan poslanec Pavol Lukša, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, prosím.

66

Poslanec Pavol Lukša: Dobrý den, vážená paní předsedající, dámy a pánové. Nejprve my dovolte, abych omluvil neúčast předkladatelů tohoto zákona na vašem výboru. Nebylo to z jiných důvodů, než z časové tísně. Dovolil bych si vám předložit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Předkládaný návrh novely zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, má za cíl zlepšit kvalitu ovzduší v oblastech, kde je jeho kvalita dlouhodobě zhoršená. Trvale problematickým je z tohoto hlediska především Moravskoslezský kraj, kde dochází k velmi výraznému překračování imisních limitů, konkrétně zejména jemných prachových částic PM10 a PM25. Tyto částice a na nich navázané látky představují celou řadu zdravotních rizik, způsobují závažná onemocnění dýchacích cest, vyšší úmrtnost na choroby srdce a cév a zvýšení rizika vzniku nádorových onemocnění. Znečištění ovzduší částicemi má velmi pravděpodobně vliv i na to, že 15 procent českých dětí trpí respiračními alergiemi. V České republice mají největší podíl na celkových emisích těchto částic emise ze sektoru veřejné a průmyslové energetiky, emise z vytápění domácností a ze sektoru dopravy, mobilních zdrojů. Je též nutno zdůraznit, že z důvodu překračování imisních limitů pro prachové částice zahájila Evropská komise s Českou republikou řízení pro porušení smlouvy o fungování EU, tzv. info greening. Důsledkem předkládané novely by mělo být významné snížení emisí jemného polétavého prachu z největších průmyslových závodů a částečně i z dopravy v centru obcí a měst. Za tímto účelem návrh upravuje tři nové nástroje. Tím prvním jsou emisní stropy pro vymezené skupiny zdrojů na území se zhoršenou kvalitou ovzduší a změny ve způsobu stanovení podmínek provozu zdrojů. Současná právní úprava neumožňuje dostatečně zohlednit místní kvalitu ovzduší v povolení jednotlivých zdrojů znečišťování. Z toho důvodu může docházet k trvalému překračování imisních limitů na některých územích i za situace, kdy stacionární zdroje v daném území budou plnit emisní limity a další požadavky jim stanovené právními předpisy a povoleními. Nový nástroj vychází z principu, že podmínky provozu jednotlivých zdrojů, včetně emisních limitů, je nutné stanovovat s ohledem na znečištění ovzduší a s ohledem na příspěvek zdroje k tomuto znečištění. Rozšíření aplikace emisních stropů též na obecně definovanou skupinu zdrojů či na všechny zdroje na vymezeném území nadměrně zatíženém znečištěním povede k efektivnějšímu výkonu veřejné správy v oblasti regulace emisí z těch zdrojů, které se ve vymezené oblasti podílejí na překračování těchto imisních limitů. Znamená to, že orgány ochrany ovzduší budou muset činit veškeré kroky k dosažení tohoto územního emisního stropu ve stanovené lhůtě, a to zejména prostřednictvím územního plánování a stanovování podmínek provozu zdrojů znečišťování ovzduší. Emisní stropy pro vymezená území budou stanoveny nařízením vlády. K uskutečnění navrhovaného opatření a zmírnění jeho dopadů na rozvoj průmyslu mohou napomoci finanční prostředky z Operačního programu Životní prostředí. Tím druhým nástrojem jsou nízko emisní zóny. S ohledem na trvalé překračování imisních limitů v centrech obcí způsobené silniční dopravou a absencí jakéhokoli nástroje pro omezení znečištění ovzduší regulací dopravního toku je navrhováno umožnit obcím v případě překročení některého z imisních limitů, stanovit si na svém území formou nařízení obce tzv. nízko emisní zóny. Vozidla vyjíždění do zóny budou označena emisní známkou, plaketou podle jejich emisních parametrů. Nízko emisní zónu budou moci obce vyhlásit pouze tam, kde jsou překračovány

67

imisní limity, případně také ve zvláště chráněných územích či lázeňských územích a kde současně existuje objízdná trasa bez omezení po pozemních komunikacích stejné nebo vyšší třídy. Podrobnosti stanovení a provozu nízko emisních zón stanoví prováděcí předpis. Podobné zóny úspěšně fungují v řadě západoevropských měst, například Londýn, Stockholm, ale i v řadě německých měst a mají pozitivní efekty. Třetí nástroj je osvobození dálnic a obchvatů od poplatků při smogových situacích. Z hlediska akutních stavů znečištění ovzduší, smogových situací se návrh snaží přispět ke snížení dopadu provozu motorových vozidel v intravilánu tím, že při vyhlášení smogové situace, konkrétně při vyhlášení signálu upozornění a signálu regulace při překročení tzv. zvláštních emisních limitů pro částice PM10 budou určité úseky dálnic, ty, které mají charakter obchvatu, osvobozeny od zpoplatnění. Vozidla nemusí mít dálniční známku či platit mýtné. Tím by mělo být zajištěno jejich větší využívání namísto využívání nezpoplatněných městských silnic, a tedy alespoň krátkodobé snížení emisní dopravy uvnitř měst. Ministerstvo životního prostředí s tímto návrhem zákona ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou souhlasí. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, věřím, že pomůžeme alespoň tímto částečně napravit to, co se nám už dlouhou dobu v ochraně ovzduší nedaří. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, aby se posadil ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 59/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Šebek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Karel Šebek: Vážená paní předsedající, pane poslanče, kolegyně

a kolegové, jak již zde bylo konstatováno, při projednávání tohoto tisku byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí informován v zastoupení toliko od ředitele ochrany ovzduší MŽP Ing. Jana Kužela, neboť zástupce předkladatelů se nedostavil. Výbor nepřijal žádné usnesení. Jenom podotknu, že následně jsem obdržel ještě další připomínky a podněty v pozměňovacím návrhu od Sdružení automobilového průmyslu Auto SAP, o kterých budu informovat v diskusi. Nyní vám přečtu záznam ze 7. schůze výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, která se konala dne 13. dubna 2011, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 59. Z důvodu nepřítomnosti navrhovatele přítomné seznámil s obsahem senátního tisku zástupce MŽP ČR Ing. Jan Kužel, ředitel odboru ochrany ovzduší, zpravodajskou zprávu přednesl senátor Karel Šebek, a po rozpravě, výbor: 1. Nepřijal žádné usnesení, při hlasování o schválení z 8 přítomných senátorů hlasovali 3 pro, žádný proti a 5 senátorů se zdrželo, při hlasování o zamítnutí z 8 přítomných senátorů hlasovali 4 pro, dva proti a dva senátoři se zdrželi. 2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Karla Šebka. 3. Pověřuje místopředsedu výboru senátora Pavla Eyberta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Tolik záznam z výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

68

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu, zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli, návrhem zákona se nezabývat. Vidím přihlášené 2 senátory. Pane senátore, chcete navrhnout nezabývat se? (Senátor Kubera nenavrhuje.) Prosím, abyste se odhlásil v tuto chvíli, paní senátorka Bayerová také. Takže nikdo nechce pravděpodobně vyjádřit vůli nezabývat se. V tom případě otevírám obecnou rozpravu. Teď tedy přichází čas pana senátora Kubery. Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, my jsme se ještě nevzpamatovali z lékárniček a už tu máme další příběh. Tuším, že už jsou někde vytištěny ony zelené známky, protože zákon říká, že ministerstvo může pověřit i jinou osobu. Takže opět tu máme příběh jednoho velkého byznysu. Proto, abychom zabránili starým šunkám jezdit do jistých oblastí, kde znečišťují, tak všichni ostatní, kteří mají nové šunky s EURO4, budou mít známky. Nebyl by snad jednodušší přijmout nikoli zelené známky, ale červené známky pro ty, kteří tam nemohou a nikoli pro všechny ostatní, a dokonce pro celou republiku, ač se jich to netýká, přijmou zelené známky, za které se bude platit, není ještě jisté komu a kolik, to se potom už vyvrbí. (Poznámka z pléna: Zelené známky už máme.) Zelené známky máme. Mimochodem na čelním skle nesmí být kromě dálniční známky žádné jiné nálepky, ale to nevadí, s tím se určitě vypořádáme. Prostě toto je jenom populistické gesto, které přinese spoustu administrativy a nesmyslů. I v Německu to udělali špatně, protože dovolili městům, aby si to dělali jednotlivě, takže je to všude jinak. Naštěstí se známky do německých měst dají koupit i v Čechách. Není to nic nového, dokonce i stávající legislativa obcím umožňuje zpoplatnit vjezd do jistých zón a už teď tady máme návrhy například Prahy, která chce zavést pražské mýto v budoucnu, už na tom pracuje. Dnes mluvil pan primátor Ostravy Kainar na Radiožurnálu – zjevně ten zákon vůbec nečetl, protože Ostrava už si prý nechala dělat jakési studie a připravuje závěry na vjezdu do Ostravy. V případě, že takovouto akci začneme, tak se spolehněte, že průjezd republikou vás bude stát tisíce. Protože jestli někdo začne, tak všichni ostatní – tak jak je to s pitím alkoholu na veřejnosti – se přidají a všude budou závory, všude bude mýtné, takže cesta republikou kromě dálničních známek bude stát ještě hodně peněz. (Reakce na zvonění mobilu řečníka: Pardon, profesor Kalašnikov, já ho hned zastavím. Už je pryč, podařilo se.) Takže já samozřejmě navrhuji zamítnutí tohoto zákona. Vláda s ním také nevyslovila souhlas. Zákon by měla navrhnout vláda, včetně řádného připomínkového řízení. Toto je jenom snaha některých populistických poslanců, udělat si dobré očko. My už jsme kdysi v Teplicích takové zóny měli a dávali jsme výjimky. Bydlely tam stovky lidí, těch výjimek bylo tuším 1800, protože všichni si to na úřadě vybavili, aby měli také výjimku. Ono to vždycky dopadá tak, že všichni by chtěli vjíždět a všem ostatním to zakázat. Všichni by chtěli parkovat, ale všem ostatním to zakázat. Tehdy lázně byly velkým bojovníkem za to, aby se nemohlo vjíždět do lázeňského území, u nás je problém, že lázně jsou ve městě, kde normálně projíždění lidé do práce a do školy. Když jsme lázním tehdy řekli, že v tom případě si ovšem prádlo budou muset vozit na vozících jako všichni ostatní a nebudou tam vjíždět, tak najednou už to bylo lepší. Nakonec zjistili, že většina pacientů dnes přijíždí osobními vozy, takže také už tolik neprotestovali. Samozřejmě jsme udělali opatření, zejména zjednosměrnění ulic, tak aby tu lázeňskou zónu automobily více

69

opouštěly, než aby do ní jezdily. Ale takováto opatření vedou do pekel a nezlobte se, ale já za tím ještě vidím jeden velký byznys. (Další zvonění mobilního telefonu.) Nějaký novinář, určitě. Takže to je důvod, a není jeden, když si přečtete stanovisko legislativy, tak je vám jasné, že je to populistický paskvil, který nemá nárok na život, a proto navrhuji, aby ho Senát zamítl. Nic proti tomu, ať takový zákon někdo připraví, ale připraví ho pořádně, bez těchto populistických gest. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Na

mobilních telefonech bývá možnost zvonění ztišit, u té střelby předpokládám. Ptám se pana senátora Víchy, který má přednostní právo a přeje si ho využít, prosím, pane senátore. Senátor Petr Vícha: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Chci to využít, abych to měl už z krku, v této tmě. (v Jednacím sále svítí minimum osvětlovacích těles.) Protože já špatně vidím a nevidím na své poznámky. Proto budu muset být stručný. V podstatě by se dalo souhlasit s předřečníkem kolegou Kuberou a měli bychom to za sebou. Řeknu, že jde o populistické gesto, populistické gesto poslanců vládní koalice ze severní Moravy. Je to bohužel tak. Kolegyně a kolegové, jsem ze severní Moravy, strašně bych si přál, abychom tu měli pana ministr životního prostředí a bavili jsme se na téma zlepšení ovzduší na severní Moravě. Strašně bych chtěl, aby se ovzduší na severní Moravě zlepšilo, strašně bych chtěl podpořit všechno, co pomůže zlepšit ovzduší na severní Moravě, ale bohužel musím konstatovat, že tento škvár to není. Já jsem viděl ráno ty záběry, kdy kolegové ze severní Moravy se těšili na ten zákon, opravdu se na něj těšili, protože něco slyšeli, že budou mít obce možnost zavést nízkoemisní zóny atd., ale samozřejmě jej podpořit nemohu, a to zejména z toho důvodu, že v tomto případě opět jde o porušení legislativního procesu, jako koneckonců na každé schůzi to tady máme. Projednávali jsme ty slavné úřady práce, kdy poslaneckou novelou se totálně měnila struktura úřadů práce v celé republice a teď zde poslaneckou novelou vyřešíme ovzduší na severní Moravě. Ta novela byla pochopitelně podaná před volbami, stejně jako před volbami, nebyl zastaven proces přijímání žádostí Zelenám úsporám. A naopak ještě byla možnost rozšířit jej o podávání žádostí na veřejné budovy. Přestože se vědělo, že už je převis. A teď na to doplatí ty veřejné budovy a ti, kteří si dávají ty žádosti, což by mohlo pomoci ovzduší. A to je ze stejné, z naprosto stejné kategorie. Nízkoemisní zóny. To, co si pan primátor v televizi pochvaloval, že by bylo fajn. Když si to takto člověk přečte nebo to někde slyší, tak se na to dokonce těší. Ale tady to bylo přesně řečeno – tu nízkoemisní zónu může obec obecně závaznou vyhláškou vyhlásit pouze v tom případě, je-li nebo existuje-li jiná komunikace stejné nebo vyšší třídy. Kolegyně a kolegové, vy byste, kdyby existovala taková možnost a byla taková komunikace, vy byste čekali na to, jestli bude vyhlášena smogová situace? No ne, tak vymístíte tu dopravu natrvalo a napořád z toho centra města a nečekáte na to ráno někde u zpráv nebo u internetu, jestli náhodou nebude překročena hranice. To znamená, to je plácnutí do vody. Ta vyhláška nabude účinnosti po 12 měsících – mezitím se asi vytisknou ty plakety. Možná o to tady jde, tak jako u těch úřadů práce možná o ty softwary. Ale píše se i v důvodové zprávě a ve stanovisku

70

vlády, že do té doby má být přijat nový zákon o ovzduší. To znamená, to ani nenabude účinnosti, to znamená – je to plácnutí do vody. Je mně to nesmírně líto, mrzí mě to, že kolegové ze severní Moravy takto plácli do vody, protože mohli pro severní Moravu a pro ovzduší něco udělat, ale tady zjevně netrefili. Je mi tedy líto, jsem ze severní Moravy, a sám pro takovýto zákon hlasovat nemohu. On možná neuškodí, ale absolutně nic nevyřeší. A možná poskytne někomu alibi, my jsme přece pro to něco udělali, to je na obcích. Proč obce nevyhlásí ty nízkoemisní zóny? A bude to na obcích. Ale oni mají holé ruce, nemůžou udělat vůbec nic, podle tohoto zákona. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore,

další přihlášenou je paní senátorka Bayerová. Senátorka Marta Bayerová: Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Já v podstatě budu mluvit v tajném souhlasu v tom, co jste tady slyšeli. Jenom bych chtěla připomenout, že už na minulé schůzi jsme projednávali novelu občanského zákoníku v oblasti nájemního bydlení. Ve svém vystoupení k tomuto bodu jsem úvodem konstatovala, že se mi nelíbí, jakým způsobem v poslední době vláda předkládá a sněmovna schvaluje návrhy zákonů. Dovolte mi dnes při projednávání novela zákona o ovzduší prohlásit totéž. Projednávaný návrh změny zákona byl do sněmovny předložen 13. září loňského roku. Spolunavrhovatelem byl i poslanec Pavel Drobil, tehdy ministr životního prostředí. Jak už tady padlo, nepodal tento návrh jako návrh vládní, jak by se logicky předpokládalo. Tím se vyhnul standardně legislativní proceduře. Opět člen vlády obešel sociální odborné partnery, kteří by se za normálních okolností měli k návrhu určitě vyjádřit. Vláda má svá legislativní pravidla, ale obchází je tím, že ministři podávají návrhy poslanecké. A víte sami, že to není poprvé. Prý tento návrh změny zákona spěchal, a to dokonce tak, že měl být na žádost navrhovatelů schválen již v 1. čtení. Všimněme si však, návrh byl podán loni v září, a my ho projednáváme až dnes. Oni totiž navrhovatelé ne ze zcela jasných důvodů pozdrželi 3. čtení a konečné schválení tohoto návrhu změny zákona až do 26. března tohoto roku. To vše v době, kdy je ve vládě ke schválení připravován zcela nový zákon o ochraně ovzduší a ve sněmovně další novela zákona, nyní platného, týkající se biopaliv. Takže my schvalujeme novelu zákona, který bude zanedlouho zrušen zákonem zcela novým. Jak už tady ostatně řekl kolega Vícha. Tolik k podivné proceduře. Nyní stručně k obsahu tohoto návrhu změny zákona. Všichni jsme měli možnost přečíst si stanovisko našeho legislativního odboru a tam i věcné legislativní připomínky. Souhlasím s nimi a nebudu je tady opakovat. Jen zobecním, že již nyní je zjevné, že je to novela zmatečná a v praxi vyvolá řadu nejasností a zřejmě i neřešitelných problémů. A troufám si tvrdit, že pokud by návrh zákona prošel příslušným legislativním procesem, byl by daleko kvalitnější. Samozřejmě uznávám, že by obce měly mít účinnější nástroje na řešení smogových situací. Doporučuji však, abychom to řešili v rámci projednávání nového zákona o ovzduší. Vzhledem k tomu navrhuji rovněž projednávaný návrh zamítnout. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko,

další pan senátor Šebek. Tentokrát jako senátor, nikoli zpravodaj.

71

Senátor Karel Šebek: Děkuji, paní předsedající. Já už tady vystupuji jako 3. člen výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. V podstatě jenom doplním to, co moji kolegové tady neřekli. Jako nejdůležitější z těch legislativních problémů si přesto dovolím ocitovat jeden krátký odstavec: "Návrh zákona také umožňuje, aby orgán ochrany ovzduší stanovil v povolení přísnější limity, než stanoví prováděcí právní předpis bez jakýchkoli bližších hmotně právních podmínek, které v de facto dobrovolné výši, bez povinnosti zohlednit další okolnosti." Z tohoto pohledu se tak jeví tento návrh jako obtížně přijatelný, neboť prolamuje zásadu předvídatelnosti a práva. Z těch dalších praktických věcí sliboval jsem připomínky Sdružení automobilového průmyslu, taky si dovolím krátký citát: "Omezení provozu motorových silničních vozidel do nízkoemisní zóny pouze v případě překročení některého z emisních limitů vyvolá značné dopravní komplikace v dané obci. To lze dokumentovat na příkladu zavedení nálepek S1 a S2 v minulém období, v 90. letech, kdy např. v Praze došlo při vyhlášení smogové situace k totálnímu dopravnímu kolapsu. Nebude-li omezení provozu v nízkoemisních zónách trvalé, viz příklad zde zmíněného německého modelu, ztrácí svůj smysl. Já bych k tomu dodal to, že jsem na jednu stranu člověk empatický, na druhou stranu myslím člověk dost praktický. A skutečně ty praktické dopady velí i to, že já budu hlasovat také pro zamítnutí tohoto zákona, protože si myslím, že cesty ke zlepšení ovzduší vedou skutečně jinudy, než přijetím tohoto zákona. Jako prakticky dvacetiletý člen zastupitelstva bych dal jeden hezký příklad. Kdysi jsme měli návrh umístit v blízkosti našeho města obalovnu. Tím, že jsme územním plánem a rozhodnutím zastupitelstva zabránili postavení obalovny v možná pro podnikatele příhodném místě, ale pro obec nepříhodném, vyřešili jsme tak další problém volání po zpřísnění zákona o emisích a o nepřístupném limitu zápachu. Na druhou stranu tolerujeme samozřejmě – protože jsme venkovská obec – tolerujeme zemědělský provoz. Samozřejmě při zpřísněných limitech, zejména také, jak přicházejí třeba z evropské legislativy. Myslím si, že to je výsledek dlouhodobé koncepční práce a tento návrh musí označit jako nekoncepční. A závěrem bych si dovolil citovat ze své zpravodajské zprávy: "Otázkou zůstává, zda a do jaké míry opatření navržená v předložené novele přispějí k objektivnímu zlepšení životního prostředí. Závěrem totiž přispějí k nezpřehlednění a zbytnění právního řádu. Z dlouhodobého hlediska se může předložený návrh jevit jenom jako nekoncepční záplata všech předchozích špatných a nesystémových kroků, které učinily minulé generace, minulí podnikatelé a minulé samosprávy. Je na zváženou, zda stejného nebo lepšího efektu by nebylo možno dosáhnout důslednějším využíváním stávající legislativy a hlavně systematickým a koncepčním územním plánováním v duchu tezí trvale udržitelného rozvoje. Tím jsem tak trochu shrnul všechny předchozí příspěvky. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a

posledním zatím přihlášeným je pan senátor Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane předkladateli zastupující předkladatelku, a slovutný Senáte. Domníval jsem se, že nemůžeme být překvapeni ničím, co k nám přichází z Poslanecké sněmovny, dříve sto osmnáctky, nyní sto patnáctky, ale ejhle, opět se tady objevuje další právní

72

paskvil, a velmi silný, chránící se jakýmsi štítem pečujícím o blaho našeho zdraví a našich obyvatel. Všichni jsme se tady asi těšili, že se tady setkáme i s naší známou poslankyní Kočí. Bohužel já jsem zklamán, ale podívám se na ni v Poslanecké sněmovně. Ale co se dá dělat? (Veselost v sále.) Tento návrh tohoto zákona možná dává i zapravdu některým skupinám, které tvrdí o zelených nebo o lobbistických skupinách na ně navázaných, že se spíše jedná o ekoteroristy než o ochránce ovzduší. Ale tento zákon nebo tento návrh zákona, to už tady řekli moji předřečníci, je pravděpodobně z dílny ABL a některých starostů a navázaných lobbistických skupin. Chtěl bych to dokázat na tom, že se v tom návrhu zákona praví, že emisní plakety se vydávají za úplatu. Jak budou emisní plakety nalepovány na pravou dolní stranu čelního skla, kde to je vyhrazeno pro dálniční známky. Ale to už tady zaznělo. Ale tady se řeklo, že všechno se dělá pro ochranu životního prostředí. Tady to zaznělo z úst navrhovatele. Ale také by se mělo říct, že nová moderní auta už splňují nejpřísnější emisní limity dané Evropskou unií. A tady se říká, ne, to tak neplatí, všechny budou mít nějakou plaketu. Euro 4 a jiné hodnoty asi u nejnovějších aut nikomu nic neříkají. Dokonce to nešlo ani na projednání do dopravního podvýboru, kde – a to tady také zaznělo – tyto zásahy v některých obcích mohou způsobit nemalé dopravní problémy se všemi důsledky. Ono se to netýká jenom Moravskoslezského kraje – na to bych vás chtěl také upozornit – týká se to prakticky všech měst a obcí, které to budou považovat za nutné. To znamená všech lázeňských měst a obcí, chráněných území, měst, kde jsou chemičky. Takže pozor, není to jenom otázka Moravskoslezska! Ale chtěl bych upozornit na něco jiného – na pikantnost, která se tady objevuje v tom návrhu zákona, a to je o výjimkách. A těch výjimek je celkově v paragrafu nebo v té příloze č. 4, tak jich je od A až do L (to je 12 výjimek). Mimochodem tam je, že osob s trvalým pobytem na území nízkoemisní zóny se to netýká. To je velmi zvláštní. Když to platí v zákoně, tak by měl platit pro všechny. A pak ještě dalších 6 výjimek. To je v § 7a), odst. 5. To znamená 18 výjimek. Co to je za zákon, který umožňuje 18 výjimek? To je dobrý byznys pro ty, kteří tyto výjimky budou udělovat. 18 výjimek, to vlastně je cár papíru, protože vždycky se někdo vejde do těch 18 výjimek. Mě by zajímalo, jestli ti předkladatelé to myslí vážně s těmi 18 výjimkami? Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a

zdá se, že nikdo další se do této obecné rozpravy nehlásí. Takže já ji uzavírám. A protože ze všech příspěvků zazněl návrh zamítnout, budeme nyní o tomto návrhu hlasovat. Omlouvám se, ale nenechala jsem pana navrhovatele vyjádřit se k proběhlé rozpravě, učiním tak nyní. Poslanec Pavol Lukša: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Já vám děkuji, že jsem dostal slovo ne ukončit, protože ukončíte to vy svým hlasováním. Chtěl bych říct jednu věc. Jedna je úsměvná, druhá si myslím až tak úsměvná není. Ta úsměvná je to, že jsem byl nazván spolu s dalšími 2 předkladateli jako ekoterorista, a to bych, pane senátore, při vší úctě k vám, zkuste se aspoň podívat na moje webové stránky, já určitě nepatřím do okruhu ekoteroristů. To zaprvé. Zadruhé – je mi líto, pane senátore, jestli jste čekal Kristýnu Kočí. Byl jsem jedním z předkladatelů. Kdybyste měl tyhle choutky příště, možná podstoupím jakousi operaci. Nicméně Kristýna tady není, jsem tady já.

73

A třetí, která mě k tomu vede. Víte, ministerstvo životního prostředí v této zemi již funguje řadu let. Ve vedení tohoto ministerstva se vystřídaly prakticky všechny politické strany, snad kromě KSČM, které byly na politickém spektru, a žádná z nich nepřišla s tím, jak ochránit ovzduší alespoň v těch aglomeracích, které jsou nejtíživěji poškozeny průmyslem, a jednou z těchto aglomerací je Moravskoslezský kraj. Byl jsem náměstkem hejtmana Moravskoslezského kraje, který měl právě na starosti ovzduší, a integrovaná povolení, která se svého času ukazovala jako vhodný nástroj, se ukázala jako méně účinná, byť to bylo zcela v souladu s legislativou, a já jsem byl přesvědčen o tom, že je potřeba vyvolat jakousi diskusi, a i proto byl předložen tento zákon, byť to nebylo, jak říkáte, v souladu s legislativním rámcem. Jsem rád, že někteří senátoři z Moravskoslezského kraje podpořili svým vyjádřením právě tento zákon. Já v žádném případě nejsem populista a jsem si vědom, že ten zákon je nedokonalý, že se bude připravovat novela zákona o ochraně ovzduší. Nicméně myslím si, že jakýsi krůček byl nastaven, a ať už to dopadne jakkoli, nelituji toho, že jsem se na tom podílel. Samozřejmě celá řada argumentů, které tady zaznívá, o tom jsme si byli vědomi, že je to takřka na hraně. Ale i přesto jsme si dovolili tento zákon předložit. Jestli jsem vás trochu zdržel, za to se vám nyní omlouvám. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli,

a vyjádření garančního zpravodaje. Senátor Karel Šebek: Moje zpráva je velmi stručná, v diskusi vystoupili čtyři senátoři, jedna senátorka. Dvakrát zazněl návrh zamítnout, všechna vystoupení byla v duchu kritiky předložené novely zákona. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji. A

protože znělka byla spuštěna již před chvílí, myslím, že můžeme rovnou přistoupit k hlasování, které v tuto chvíli zahajuji. Kdo je pro návrh zamítnout návrh zákona, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování bylo ukončeno, návrh byl přijat. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 19 se ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro zamítnutí vyslovilo 51, proti byli 2, návrh tedy byl přijat. A nyní musíme pověřit naše zástupce, aby s tímto verdiktem předstoupili do Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jedním z nich byl pan senátor Karel Šebek, a prosím o návrh druhého. Paní senátorka Bayerová bude druhou pro předložení do Poslanecké sněmovny. Přistoupíme k hlasování o souhlasu s pověřením. Spouštím hlasování. Kdo je pro pověření těchto dvou senátorů, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasováním bylo toto schváleno. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro se vyslovilo 56, proti byla 0, návrh byl přijat. Tím tedy můžeme ukončit projednávání tohoto bodu. A nyní tady mám pro vás nabídku. Vzhledem k tomu, že zasedá vláda, nyní navrhuji projednat senátní tisky č. 67, 73, 77 a 72, což jsou všechno senátní návrhy. Přikročíme k hlasování o tomto. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, abychom projednali tyto jmenované zákony, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh byl schválen.

74

Hlasování pořadové číslo 21, ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro se vyslovilo 57, proti 0, návrh byl přijat. A nyní vidím, že se s právem přednosti hlásí paní senátorka Paukrtová, které tímto uděluji slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, velice se omlouvám, ale vzhledem k tomu, že jednáme v tuto chvíli o změně programu, byla jsem požádána, abych vás poprosila, zdali by nebylo možné na zítřejší jednání Senátu jako pevný bod zařadit bod č. 27, což je senátní tisk č. K 023/08. Předkladatelem je ministr práce a sociálních věcí. On je několikrát zítra zaneprázdněn a velmi by prosil, jestli by nemohl být zařazen na pevný čas na 12.00 hodin dopoledne. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: To je procedurální návrh.

Nechám o něm hlasovat bez rozpravy. Spouštím tedy hlasování. Kdo je pro návrh paní senátorky Paukrtové, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh nebyl přijat v hlasování pořadové číslo 22, ze 66 přítomných při kvóru 34 se pro vyslovilo 29, proti 1, návrh tedy nebyl přijat. Pan předseda Štěch s právem přednosti. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, kolegové a kolegyně, já jen pro příště, jestliže máme pevně z Organizačního výboru zařazený bod jako první ministra této vlády, a požádal další ministr, aby ho přeskočil, tak bez toho, aniž bude řečeno, že ti ministři se takto dohodli, tak je velice problematické "z fleku" na to hlasovat. Moc bych prosil, ať se páni ministři dohodnou, že mu to místo uvolní, a pak pro to já osobně zvednu ruku. Pokud domluveni nejsou a ten ministr s tím počítá, tak by to z naší strany bylo drobet neseriózní. To říkám jen propříště, abychom na to dávali pozor. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Paní senátorka Paukrtová,

ačkoli ji nemám na displeji přihlášenou. Senátorka Soňa Paukrtová: Velice se omlouvám, možná čtu špatně

zítřejší program, ale máme zařazeného pana ministra Kocourka, potom pana ministra Hegera a potom jako třetího pana Dohnala. Na odpolední bod máme pana Kubiceho. Já jsem se pokusila zařadit na 12.00 hodin, kde jsem se domnívala, že žádného ministra zařazeného nemáme. Ale jestli tomu nelze vyhovět, tak se velice omlouvám. Byla jsem o to požádána, tak jsem to tady řekla. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji za vysvětlení, paní senátorko. Domnívám se, že bude možné ještě zítra ráno na začátku jednání provést nějaké změny pořadu, pokud dojde k dohodě ministrů. Nyní tedy přistoupíme k projednávání schválených bodů. Prvním je

75

15. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 67) Senátní tisk jste obdrželi pod č. 67. Návrh uvede pan senátor Petr Pakosta, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem tohoto zákona. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, jen

připomenu, že se jedná o senátní návrh zákona, čili o návrh, o kterém jsme zde již jednali, a že tento návrh se týká osob samostatně výdělečně činných, které známe pod zkratkou OSVČ. Tyto osoby mají po skončení kalendářního roku povinnost podat finančnímu úřadu daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob a následně pak příslušné správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně přehledy na sociální a zdravotní pojistné. Pokud z těchto přehledů vyplyne povinnost OSVČ doplatit doplatek pojistného, platí tato osoba doplatek na sociální pojistné do 8 dnů od podání přehledu, zatímco na zdravotní pojistné pak do 8 dnů od podání daňového přiznání. Máme zde tedy obsahově dvě stejné povinnosti, ale dvě různé lhůty pro jejich splnění. Předložený návrh si klade za cíl tuto dvoukolejnost odstranit. Lhůty pro doplacení doplatku pojistného sjednotit, přičemž za základ byla vzata úprava, obsažené v zákoně o sociálním pojistném. Pokud dojde k přijetí tohoto zákona, tak podnikajícím fyzickým osobám se trochu zjednoduší život. Ještě doplním, že Poslanecká sněmovna v tomto návrhu zákona učinila jedinou změnu, a ta se týká účinnosti, protože my jsme jako Senát navrhovali projednání v režimu § 90 odst. 2 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny, bohužel sněmovna tomuto návrhu nevyhověla, projednala to byť ve zkrácené lhůtě, ale v prvním, druhém, třetím čtení, tudíž změna účinnosti byla logickým vyústěním tohoto projednání. To je asi ode mne v tuto chvíli vše, děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli,

zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení bylo rozdáno jako senátní tisk č. 67/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Pavel Čáslava: Dobré odpoledne, dámy a pánové, omlouvám se,

byl jsem překvapen překotným vývojem událostí, nestačil jsem si opatřit usnesení. Už jsem ho dostal. Děkuji, už mám druhé. Děkuji ještě jednou. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, tento zákon jsme projednávali de facto již několikrát. Pan předkladatel nás znovu seznámil velice podrobně s jeho smyslem i s vývojem, jakým byl přijat v Senátu a v Poslanecké sněmovně, včetně obou pozměňovacích návrhů, z nichž nakonec byl schválen jen ten jediný, ten potřebný, který de facto posunuje dobu účinnosti tohoto zákona. Já se tedy omezím jenom na doporučení, tento návrh zákona schválit, a až bude čas, tak přečtu usnesení VZSP. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Já se domnívám, že ten

čas je právě teď, pane senátore.

76

Senátor Pavel Čáslava: 19. usnesení ze 7. schůze, konané dne 20. 4. 2011, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 67. Po odůvodnění předkladatele senátora Petra Pakosty, zpravodajské zprávě senátora Pavla Čáslavy a po rozpravě výbor I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Pavla Čáslavu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů, kde můžete zaznamenávat případné další návrhy a sledovat rozpravu. Ptám se v tuto chvíli, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Zdá se, že takový návrh tady nemáme. Otevírám obecnou rozpravu. Ani do obecné rozpravy, zdá se, se nikdo nehlásí, takže můžeme přistoupit k hlasování. Ptám se formálně pana navrhovatele i zpravodaje, ale zdá se, že se vyjádřit na mikrofon nechtějí. Takže spouštím znělku a přivolám kolegy k hlasování. Byl tedy podán návrh, schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 33. Hlasování tedy spouštím v tuto chvíli a ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 23 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 51, proti 0, návrh byl přijat. Můžeme ukončit projednávání tohoto bodu. Přistoupíme k dalšímu, kterým je senátní tisk č. 73

16. Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 73) Jedná se v tomto případě o první čtení. Návrh nám uvede navrhovatel pan senátor Pakosta. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, pokusím se být co možná stručný. Návrh se týká možnosti oddělení části obce od jedné větší obce. Současná zákonná úprava pravidel pro vznik nové obce oddělením části obce není formulována zcela jasně, a tento stav má za důsledek to, že je možné dokonce oddělení dvou částí obce, které ani jedna z nich nesplňují podmínku danou zákonem o obcích pro vznik nové obce, tzn. minimální počet obyvatel 1000, ale když ty dvě části obce dohromady tuto podmínku splňují, tak přestože zákonná úprava je nejasná, soudy určují, že to možné je. Já to vnímám jako problém spolu s ostatními předkladateli, a tento problém jsme se rozhodli vyřešit předložením této novely zákona. Tato novela zákona upravuje podrobněji pravidla pro oddělení. Říká, že se mohou dvě části obce oddělit společně, a pokud splňují podmínku 1000 osob, s tím, že aby nebylo možné, že by

77

třeba jedna část obce hlasovala pro a druhá proti, a vlastně ta část by se oddělila proti své vůli, zavádíme podmínku, že nadpoloviční většina občanů, hlasujících v místním referendu, musí být pro oddělení jak v jedné, tak v druhé, případně v další části obce. Podmínka 1000 obyvatel trvale bydlících v oddělených částech obce není dogma. Cílem bylo řešit tento stav. Pokud Senát by v průběhu projednávání došel k závěru, že je možné například stanovit podmínku, že každá ta část oddělujících se společně musí splňovat podmínku 1000 obyvatel trvale bydlících, není problém tuto záležitost upravit. Jinak už mám avizováno, že několik kolegů by rádo přispělo s dalšími pozměňovacími návrhy, které by i jiná ustanovení zákona o obcích zpřesnilo. Z těchto důvodů vás žádám o propuštění do dalšího projednávání. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Stanislava Juránka, kterého nyní poprosím, aby se vyjádřil. Senátor Stanislav Juránek: Chci podpořit propuštění tohoto zákona do dalšího projednávání. Je to skutečně praktická záležitost, praktický problém, ke kterému došlo i v městě Brně. A byl bych velmi rád, kdyby se tato záležitost dořešila. Z věcí, které jsou na dořešení, bych jenom podtrhl, že je zapotřebí ve výboru ještě projednat záležitost, jak tento zákon zasáhne do výdajů, a je zapotřebí, abychom ve svých zákonech a v zákonech, které připravujeme, skutečně řekli, když to má dopad na rozpočty, a v tomto případě to bude mít dopad na rozpočet, že si jsme této věci vědomi a uváděli ji do zákona. Věřím, že to v rámci výboru projednáme, stejně s dalšími pozměňovacími návrhy, které byly avizovány. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu. Zdá se, že do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. A protože nezazněl žádný jiný návrh, než požadavek postoupit tento návrh do dalšího projednávání, přikážeme tedy návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednávání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A dalším výborem ústavně-právní výbor. Ptám se, jestli má někdo ještě nějaký další návrh? Zdá se, že ne, můžeme tedy přistoupit k hlasování. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přikázání návrhu je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti přikázání výborům, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu. Přistoupíme k dalšímu námi schválenému bodu, kterým je

78

17. Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha, senátorky Dagmar Terelmešové a dalších, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 77) Tento návrh nám uvede zástupkyně navrhovatelů paní senátorka Dagmar Terelmešová. Senátorka Dagmar Terelmešová: Dobré odpoledne i ode mne. Paní předsedající, kolegyně a kolegové, mé vystoupení bohužel nebude tak krátké jako u mého předřečníka. Ačkoliv tato navrhovaná úprava je velice jednoduchá a krátká, přesto si neodpustím, abych k tomu neudělala trošičku delší úvod. V současné době platná legislativa. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, upravuje § 101 pro financování sociálních služeb. Podle této úpravy poskytovatelům sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru, poskytuje dotace ze státního rozpočtu na zajištění provozování služeb Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dotace se poskytuje k financování běžných výdajů s poskytováním sociálních služeb v souladu se zpracovaným střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb. Dotace ze státního rozpočtu je poskytována prostřednictvím rozpočtů krajů. Výše dotace v úhrnu za jednotlivé kraje se stanoví na základě celkového ročního objemu finančních prostředků rozpočtovaných v závazném ukazateli pro příslušný kalendářní rok. Ustanovení § 101 odst. 8 zákona o sociálních službách stanoví, že podle výše popsaných ustanovení se má postupovat do 31. prosince 2011. Po tomto datu budou uplatňovat pravidla obsažená v § 101 tohoto zákona, podle nichž v zásadě přejdou kompetence v oblasti financování sociálních služeb z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR plně do samostatné působnosti jednotlivých krajů. Úprava, která by se měla takto začít uplatňovat od 1. ledna 2012, je následující: K plnění povinnosti zajišťovat dostupnost sociálních služeb na svém území v souladu se střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb bude krajům poskytnuta ze státního rozpočtu účelově určená dotace na financování běžných výdajů. Určitě si pamětníci vzpomenou na dřív tzv. omašličkované peníze, které na sociální záležitosti chodily. Souvisí vlastně s poskytováním základních druhů a forem sociálních služeb. Jde o to, že vlastně navrhovaná popsaná úprava, která bude od 1. ledna 2012, vykazuje základní nedostatky z hlediska řádného zajištění financování sociálních služeb od příštího kalendářního roku. Tato úprava tedy navrhuje odložení uplatňovaného nového systému financování sociálních služeb o dva roky, tedy od 1. ledna 2014. Jde vlastně o to, že podle tohoto zákona v roce 2011 byla krajům určena částka ve výši 6,1 mld. Kč. Kvůli tomu bych si dovolila být trošičku obšírnější, protože v souvislosti s touto úpravou připravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v rámci reformy systému tohoto sociálního zabezpečení rozsáhlou novelu zákona o sociálních službách. A podle dosud známých informací je pravděpodobné, že část finančních prostředků, v současné době využívaných právě v tomto dotačním řízení pro poskytovatele sociálních služeb, bude rozpuštěno do příspěvku na péči, takže příspěvek na péči se stane hlavním nositelem platby za sociální služby, a zbylá část, což jsou pouze 2 mld. Kč, má být poskytnuta krajům na dofinancování krajské sítě sociálních služeb.

79

Tato částka je naprosto nedostačující, a je to názor napříč regiony všech radních pro sociální záležitosti celé naší republiky. Současná vláda se vlastně snaží tímto způsobem, aby kraje dofinancovávaly a přesouvá finanční odpovědnost na kraje, a to nejenom v sociální oblasti. Částka potřebná pro ufinancování sociálních služeb je v rámci České republiky 6,8 mld. Kč. Tato částka je "postačující", protože její objem už se dva roky nemění a vůbec nereaguje na zvyšování provozních nákladů pobytových zařízení nebo terénních sociálních služeb. Je nutné si uvědomit, že navrhované dvě miliardy jsou pouze necelá jedna třetina potřebných prostředků, a kraje na dofinancování služeb prostě nemají. Musejí rekonstruovat zastaralá pobytová zařízení tak, aby vyhovovala standardům ministerstva práce a sociálních věcí v souladu se zákonem; a již dva roky ministerstvo práce a sociálních věcí nepřijímá nové žádosti o dotace na rekonstrukce těchto zařízení. Je smutné, že tento fakt vlastně nikdo nevnímá. Uvedu konkrétní příklad, samozřejmě ze svého kraje, protože Plzeňský kraj je jeden z mála regionů, který je nezadlužený. Požadavky poskytovatelů jsou ve výši 411 mil. Kč na letošní rok. Letos s okleštěním částky na 6,1 mld. Kč dostanou veškeří poskytovatelé sociálních služeb v Plzeňském kraji 278 mil. Kč. Kraj poskytuje z vlastního rozpočtu několik dotací, investičních i neinvestičních, pro poskytovatele sociálních služeb v celkové výši 20 mil. Kč. Na rekonstrukci pobytových zařízení ovšem uvolňuje Plzeňský kraj cca 100 mil. Kč v letošním roce. Toto se samozřejmě snaží činit i ostatní kraje, ale moravské regiony mají tak rozsáhlou síť sociálních služeb, že kdyby vlastně měly doplatit schodek poskytovatelům, tak na opravy jim nezbývá už vůbec nic. Navíc je tady vlastně dokázáno nebo mám takové informace, že se dostávají do problémů i s tím, že na provoz a zajištění těchto služeb si budou muset i půjčovat. Je to ale odpovědnost krajů vůči starým. Mentálně retardovaní nebo sociálně vyloučeným lidem? Anebo je to odpovědnost vlády? Je tedy cílem vlády nechat kraje co nejvíce zadlužit? Já v tomto případě vidím, že snižování státního deficitu, co tu dnes zmínil pan senátor Sefzig, je vlastně na úkor krajů a na úkor obcí, protože tyto nekoncepční škrty nám, krajům i obcím, vytahují peníze z kapes. Jsou zde i další důvody, které jsou zmíněny v důvodové zprávě. A já, ač vím, že bude nutné tento návrh zesouladit s další legislativou a že o posunu tohoto termínu se v současné době jedná ve vládě, přesto si dovoluji požádat Senát, protože vím, jak závažné téma to je a jaký to bude mít dopad do celé České republiky, jak to dopadne na ty nejpotřebnější, kteří sociální síť využívají, o přikázání tohoto senátního návrhu zákona výboru pro zdravotnictví a sociální politiku jako garančnímu výboru k dalšímu projednání. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní navrhovatelko. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil senátorem pro první čtení senátora Pavla Čáslavu. Pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Čáslava: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Záměrem předloženého návrhu zákona je posunout o dva roky přenesení kompetence v oblasti financování sociálních služeb z ministerstva práce a sociálních věcí do působnosti krajů.

80

Senátní návrh zákona skupiny senátorů, ač je legislativně jednoduchý a nekomplikovaný, zasahuje do složitého problému, jakým je převod dotačního financování sociálních služeb ze státního rozpočtu, ke kterému by mělo dojít k 1. 1. 2012. Autoři návrhu poukazují zejména na neujasněnost principů alokace prostředků na kraje, reagují také na diskuse, které se vedou o variantním způsobu financování sociálních služeb, který počítá s přenesením dosavadního těžiště spočívající v dotační podpoře uživatelů, nad princip financování prostřednictvím příspěvku na péči, který dostává uživatel služby. Konečně upozorňují, že nevyjasněnou otázku, zda současný způsob rozdělování státních dotací neodporuje evropskému právu a nejedná-li se o nepřípustnou veřejnou podporu ze strany českého státu. Musím konstatovat, že existují i další námitky, které hovoří proti přenesení distribuce dotací na kraje. Zejména organizace sdružující poskytovatele sociálních služeb upozorňují na fakt, že kraje se v okamžiku, kdy budou rozhodovat o dotacích pro sociální služby na svém území, ocitnou v situaci střetu zájmů, protože samy jsou zřizovateli příspěvkových organizací, zejména pobytových sociálních služeb, které tvoří úhrnem velmi významný podíl na trhu sociálních služeb. Avšak námitky by mohly být vzneseny také proti samotnému principu dotačního financování, který řada odborníků z oblasti financování služeb považuje za významný stagnační faktor, který brzdí rozvoj kvalitních služeb. Já sám jsem se před několika měsíci zúčastnil jednání na ministerstvu práce a sociálních věcí spolu se zástupci významných poskytovatelských organizací a inicioval jsem řešení těchto problémů. Navrhovali jsme také variantu odložení převodu dotačního financování ze státu na kraje do doby dořešení sporných otázek. Musím upozornit, že na současný vývoj ministerstvo práce a sociálních věcí, jak již bylo řečeno, v současné době předložilo do vlády návrh zákona, jehož součástí je rovněž rozsáhlá novela zákona o sociálních službách. V uvedeném návrhu je obsaženo také odložení účinnosti dosavadního postupu v oblasti dotací, který prakticky sleduje totéž, co právě projednávaný senátní Bez ohledu na tuto skutečnost se však domnívám nad předloženým návrhem zákona by mohla přinést užitečný náhled na jednotlivá úskalí dotačního financování sociálních služeb. A v tomto ohledu je na co navazovat. Připomenu například konferenci o financování sociálních služeb, která proběhla v Senátu pod záštitou výboru pro zdravotnictví a sociální politiku v roce 2009, která přinesla velmi zasvěcený a také velmi kritický pohled na současné financování sociálních služeb. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji, a

prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. A já v tomto okamžiku otevírám obecnou rozpravu. Zdá se, že nikdo nemá v tuto chvíli zájem do ní vstoupit, takže budeme hlasovat o jediném návrhu, který tady zazněl od paní navrhovatelky, a to je přikázání výboru. Přikážeme tedy návrh senátního návrhu zákona výboru k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem a zdá se, že jediným, pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ptám se, jestli některý další výbor by se chtěl tímto návrhem zabývat, čili je-li nějaký další návrh? Zdá se, že není, takže přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 32.

81

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 25 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 52, proti 0. Návrh byl přijat. Děkuji paní navrhovatelce i panu zpravodaji. Končím projednávání tohoto bodu. Dalším schváleným bodem je 18. Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování (senátní tisk č. 72) Jedná se o senátní tisk č. 72. Uděluji slovo panu senátoru Pakostovi. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Omlouvám se, nebylo cílem tady v podvečer exhibovat, ale prostě se to tak sešlo. Pokusím se být co možná stručný. Předložený návrh se týká Komory daňových poradců, respektive její valné hromady jako jejího nejvyššího orgánu. Současný stav pro usnášeníschopnost valné hromady je takový, že musí být přítomno 50 % daňových poradců, a to osobně nebo na základě plné moci. Tento stav vedl k tomu, že ve snaze učinit valnou hromadu usnášeníschopnou se prováděly rozsáhlé nábory plných mocí, které vyústily ve stav, kdy několik málo osob drží více než 50 % hlasů na valné hromadě. Odborná veřejnost, čili daňoví poradci, byla s tímto stavem nespokojena a vyústilo to v podání návrhu, který rušil jak ono 50procentní povinné kvorum, tak možnost zastoupení na základě plné moci. Tento návrh vyvolal diskusi a my jako Senát jsme posílali do Poslanecké sněmovny, že jsme rušili 50procentní kvorum i možnost zastoupení plné moci s tím, že se to v průběhu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně upraví tak, jak se odborná veřejnost, čili daňoví poradci, dohodla. Poslanecká sněmovna na toto nepřistoupila a rozhodla se vrátit návrh do Senátu s tím, že ve smyslu toho, jak jsem tady říkal, to bude dopracováno v Senátu. Čili to, co bychom od toho zákona rádi, je za prvé zrušení povinného 50procentního kvora s tím, že bude zachována možnost zastoupení daňových poradců na valné hromadě na základě plné moci, ale tato možnost bude vnímána pouze jako doplňkový charakter a s vedením Komory daňových poradců je udělána gentlemanská dohoda, že k onomu masovému náboru plných mocí, který nakonec vyústil v to, že valnou hromadu ovládalo jenom několik daňových poradců, nebude docházet. Mám tady avizováno, že v průběhu rozpravy k tomuto padnou příslušné návrhy, takže tím bych skončil a poprosil bych o otevření rozpravy. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore, pane navrhovateli. Posaďte se u stolku zpravodajů a já otevírám rozpravu, do které se přihlásila paní senátorka Juřenčáková. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo. Paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Chtěla bych navrhnout přikázat tento senátní návrh zákona,

82

kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců ČR, ve znění pozdějších předpisů, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k novému projednání. Vy, kteří jste tady byli u původního schvalování, víte, že mezi námi, kolegy daňovými poradci tady byl rozpor. Dneska už ten rozpor není, protože se to vyříkalo. Takže vás prosím schválení přikázání. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko.

Ptám se, jestli ještě někdo se chce přihlásit do rozpravy. Zdá se, že nikoli, takže rozpravu končím a uděluji slovo panu senátoru Pakostovi, zdali se chce vyjádřit. Souhlasí s předneseným návrhem. Protože v rozpravě nepadl žádný jiný návrh, než přikázat VHZD k novému projednání, budeme o tomto hlasovat. Dodávám, že lhůta pro nové projednání ve výboru je 30 dnů od jeho vrácení, nestanoví-li Senát jinak. Přistoupíme tedy k hlasování. Hlasujeme o návrhu – posuzovaný návrh senátního návrhu zákona přikázat výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k novému projednání. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 26 ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 52, proti nikdo. Návrh byl přijat. Současně určíme, kdo bude v Senátu a jeho orgánech plnit funkci navrhovatele vráceného návrhu zákona. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Petr Pakosta a Jiří Oberfalzer. Opět přistoupíme k hlasování o tomto návrhu. Hlasování zahajuji. Kdo je pro, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 27 z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 53, proti 0. Návrh byl přijat. Děkuji a projednávání tohoto bodu končím. A konečně poslední návrh zákona, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. (Hlasy: Ne!) Pardon. Nebudeme to opakovat. (Veselost.) Dnešní pořad byl vyčerpán. Zítra zahájíme v 9.00 hodin. Děkuji. (Jednání ukončeno v 18.10 hodin.)

83

2. den schůze – 28. dubna 2011

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 8. schůze Senátu a zároveň vás prosím, abyste zaujali místa na vašich vyhrazených židlích a zapojili se do jednání Senátu. Upozorňuji, že někdo u prezence ponechal klíče od vozu, vypadá to na Opel, možná, že to má být dar, úplatek aparátu Senátu. Prosím, nekonejte tak! (O klíče se přihlásila senátorka Božena Sekaninová.) Jo, tak Boženka Sekaninová. No, to je holt to jaro… Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Veronika Vrecionová, Daniela Filipiová, Miloš Vystrčil, Václav Vlček, Miloš Janeček, Tomáš Jirsa, Jaromír Štětina, Jan Horník, Soňa Paukrtová, Karel Šebek, Alena Dernerová, Jiřina Rippelová, Alexandr Vondra, Jaroslav Kubera, Stanislav Juránek a Václav Homolka. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci uvádím, že náhradní karty jsou u prezence v předsálí. V úvodu mi dovolte navrhnout ještě dvě změny pořadu. Na žádost ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka zařadit senátní tisk č. K 023/08, a to jako 7. bod našeho dnešního dopoledního jednání a ze zdravotních důvodů ministra školství, mládeže a tělovýchovy Josefa Dobeše vyřadit senátní tisk č. K 037/08 z pořadu 8. schůze Senátu. Přikročíme k hlasování o těchto změnách. V sále je přítomno 41 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 21. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 28, registrováno 46, pro návrh 42, proti jeden. Návrh byl schválen, takže se budeme tímto upraveným pořadem nadále řídit. Nyní projednáme bod, kterým je

19. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Na cestě k Aktu o jednotném trhu pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství - 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod (evropský senátní tisk č. K 008/08) Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 08/08 a K 08/08/01. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka, aby nás seznámil s tímto materiálem. 84

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. V návaznosti na tzv. Montiho zprávu vydala Evropská komise 27. října 2010 sdělení s názvem "Na cestě k Aktu o jednotném trhu" tzv. Single Market Act, ve kterém komise představuje 50 návrhů, jak zajistit lepší fungování jednotného trhu. Efektivně fungující vnitřní trh je naprostou nutností, má-li se vytvořit stabilní hospodářské prostředí, aby Evropa obstála ve světové konkurenci. Česká republika tedy podporuje komplexní přístup Evropské komise k této problematice. Tento předložený seznam navrhovaných opatření je však nepochybně příliš rozsáhlý. Z počtu 50 návrhů bylo nutné vybrat klíčová opatření, která bude EU skutečně schopna realizovat do roku 2012, a to vzhledem k tomu, jelikož některé navrhované iniciativy jsou buď příliš ambiciozní, případně kontroverzní, případně uskutečnitelné až v delším časovém horizontu. Jen připomenu, že rok 2012 představuje dvacetileté výročí od doby, kdy měl být jednotný trh původně dokončen. V rámcové pozici jsou jednotlivé návrhy rozděleny do tří oblastí. Za prvé jsou to prioritní návrhy, kam je zařazena série návrhů, které mají pomoci oživit ekonomiku EU a vytvořit nová pracovní místa. Patří sem opatření zejména v oblasti práv duševního vlastnictví, kde ČR podporuje vytvoření patentu EU, který by eliminoval neefektivnost a nákladnost současného patentového systému EU, jež podkopává evropskou konkurenceschopnost. Podporujeme také vytvoření systému celounijního licencování autorských práv a boj proti padělatelství a pirátství, které jsou též klíčové pro konkurenceschopnost evropských podniků. Dále v oblasti digitální agendy je nutné zejména analyzovat příčiny nízkého rozvoje přeshraničního elektronického obchodování a odstranit přetrvávající překážky. Vítáme také plán komise revidovat směrnici o elektronických podpisech s cílem poskytnout právní rámec pro mezinárodní interoperabilitu a uznávání autentizačních a identifikačních systémů. Nedostatečné využívání výhod podnikání na vnitřním trhu malými a středními podniky představuje překážku dalšího rozvoje zaměstnanosti a hospodářského růstu, a proto vítáme všechny iniciativy, které se na podporu malých a středních podniků zaměřují, například zlepšením přístupu na kapitálové trhy pro malé a střední podniky. V sektoru služeb je dlouhodobou prioritou České republiky správná implementace směrnice o službách, a to všemi členskými státy, která má pro ČR zásadní význam, neboť přinese nové příležitosti pro domácí podnikatele v oblasti přeshraničního poskytování služeb. Podporujeme také zefektivnění a zprůhlednění současného systému uznávání odborných kvalifikací, což by mělo přispět ke zvyšování zaměstnanosti a rychlejšímu růstu. Mezi další priority spadá návrh rozvoje transevropských sítí, kde by měla Unie svoji činnost zaměřit na lepší propojení národních trhů. Dále je to rozvoj energetické infrastruktury pro posílení přenosových či přepravních soustav a zejména jejich vzájemných propojení při vytváření regionálních trhů s elektřinou a plynem a také posílení systému neformálního řešení sporů. Jako problematické návrhy naopak vnímáme některé iniciativy v sociální oblasti, jako je například revize stávajícího znění směrnice o vysílání pracovníků nebo revize týkající se aktivit institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi. Ale uvědomujeme si též důležitost sociálních aspektů vnitřního

85

trhu a prosazujeme, aby při výběru sociálních iniciativ byl vždy přednostně posuzován jejich dopad na evropskou konkurenceschopnost. Jednotný trh musí přinést užitek všem, tedy i zaměstnancům a spotřebitelům, je však nutné vycházet z rozdílných podmínek v jednotlivých členských zemích, a proto též odmítáme snahy o prosazování požadavků, které v sociální oblasti tento fakt nezohledňují. Mezi problematické patří také návrh týkající se daňové koordinace, tedy společný konsolidovaný základ zdanění společností. Do ostatních návrhů jsou zařazena ta opatření, která nepovažujeme za prioritní s ohledem na dopady na konkurenceschopnost a při zohlednění časového horizontu. Také jsou tyto návrhy příliš obecné a Česká republika k nim může zaujmout jasný postoj až při představení konkrétních opatření. V návaznosti na veřejnou konzultaci Evropské komise ke zmíněným 50 návrhům, která probíhala do konce února letošního roku, zveřejnila komise 13. dubna 2011 samotný akt o jednotném trhu, který obsahuje seznam 12 klíčových návrhů, které budou realizovány do konce roku 2012. Tento balík konkrétních kroků bude v Bruselu diskutován na květnové Radě pro konkurenceschopnost a novou verzi aktu o jednotném trhu Česká republika vítá, neboť mezi 12 navrženými klíčovými opatřeními nalezneme také řadu našich priorit. Především se jedná o přístup malého a středního podnikání k financování, zefektivnění systému uznávání odborných kvalifikací, ochranu práv duševního vlastnictví, tedy přijetí patentu EU. Podporujeme také již zmiňovaná opatření v oblasti digitálního vnitřního trhu, systém neformálního řešení sporů a rozvoj síťové infrastruktury. Konkrétní návrhy, které bude postupně EK předkládat, budeme dále detailně posuzovat a svoji pozici uplatníme v rámci projednávání návrhů ve zmíněné Radě EU. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tolik úvodem k předmětnému tisku. Zatím děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K08/08/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji vám za slovo, pane předsedo. Pane

ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila se svou zpravodajskou zprávou. Barrosova komise označila při prezentaci politického programu na období 2010 až 2014 jednotný trh a jeho plné nastartování jako svou prioritu. Barroso pověřil bývalého eurokomisaře Maria Montiho vypracováním zprávy, která by měla obsahovat doporučení pro plné využití potenciálu jednotného trhu a jeho opětovné spuštění. Montiho zpráva obsahuje tři klíčové výzvy. Je to eroze politické a sociální podpory pro další integraci trhu v EU, odklon pozornosti od jednotného trhu směrem k jiným prioritám, jako bylo dokončení měnové unie a východní rozšíření, absence reflexe vývoje posledních let, kdy především pod vlivem revoluce v oblasti informačních a komunikačních technologií vznikla nová odvětví, na která jednotný trh nepamatuje. Předkládané sdělení se silně inspiruje Montiho zprávou. V úvodu sdělení jsou uvedena statistická data. 86

Komise konstatuje, že Evropa se od roku 1992 velmi změnila. Stejně tak se mění i jednotný trh. Komise nyní předkládá 50 opatření pro lepší společnou práci v podnikání a obchod na jednotném trhu. Jednotlivá opatření jsou rozdělena do tří kapitol a zaměřují se na následující opatření: První kapitola je nazvána jako Silný udržitelný a spravedlivý růst partnerství – podniky. Jsou zde opatření: podpora a ochrana kreativity, což je zavedení patentu EU a posílení ochrany autorských práv, to už zmiňoval pan ministr. Prosazování nových cest k udržitelnému rozvoji, to je například rozvoj elektronického obchodu, revize směrnice o energetické dani, dále podpora malých a středních podniků, to je zhodnocení iniciativy SMALL BUSSINESS ACT, financování inovací a dlouhodobé investice, to je například modernizace pravidel pro veřejné zakázky, vytváření příznivějšího právního a fiskálního prostředí, to je propojení obchodních rejstříků, konkurenceschopnost na mezinárodních trzích. Druhá kapitola je nazvána Navrácení Evropanů do centra jednotného trhu a posílení jejich důvěry a nabízí následující opatření: zkvalitnění veřejných služeb a klíčové infrastruktury, to jsou obecné návrhy na zlepšení služeb. Dále posílení solidarity v jednotném trhu, to je například zlepšení provádění směrnice o vysílání pracovníků, přístup k zaměstnání a ke vzdělání po celý život, tady je vytvoření evropského rámce pro kvalifikace, nová opatření pro sociálně tržní hospodářství, zde je cílem zlepšit prostředí pro fungování právnických osob působících v sociální oblasti na jednotném trhu a za další jednotný trh ve službách spotřebitelů, zde se hovoří o akčním plánu, o rozvoji evropského dohledu nad trhem. Třetí kapitola Dialog, partnerství, hodnocení, nástroje dobré správy jednotného trhu, obsahuje návrhy opatření pro vytvoření vhodného rámce pro partnerský dialog. Poslanecká sněmovna projednala tento dokument loni v listopadu – ne, to mám špatně, 13. ledna 2011, a vzala jej na vědomí s doporučením, ve kterém iniciativu vítá, ale domnívá se, že důraz při zvyšování efektivity by měl být kladen především na řádnou implementaci stávajících právních předpisů, než na přijímání nových. Upozorňuje na možná rizika některých návrhů, například zvažované vytvoření společného konsolidovaného základu zdanění společností. V Senátu projednal tento dokument také VHZD a přijal na své 5. schůzi 2. března 2011 stanovisko, ze kterého vycházelo usnesení, které máme v tisku K08/08/02. K tomuto materiálu se vyjádřil i Svaz průmyslu a dopravy, který ve svém stanovisku podporuje zejména tato opatření: urychlené přijetí evropského patentu, akční plán proti padělatelství a pirátství, spolupráci členských států v rámci implementace směrnice o službách, opatření zaměřená na identifikaci překážek mezi jednotlivými druhy dopravy, akční plán na zlepšení přístupu malých a středně velkých podniků na kapitálové trhy, zhodnocení aktu pro malé a střední podniky a užší propojení s EU 2020, revize směrů pro rozvoj transevropských dopravních sítí, sdělení EK o prioritách energetické infrastruktury a propojení s iniciativou Mládež v akci. Vytvoření prostoru pro volný pohyb osob, práce, služeb a kapitálu uvnitř Unie lze považovat za významný i ekonomický úspěch. Komisi jde o vylepšený image jednotného trhu v očích občanů. Současný rámec pro fungování jednotného trhu je zakotven v 1521 směrnicích a 976 nařízeních. Pokud by Unie provedla důkladnou revizi stávajících pravidel, provedla její zjednodušení, omezila vše možné výjimky a umožnila skutečný boj v rámci jednotného trhu, přispělo by to k lepší konkurenceschopnosti. Jednotný trh má zásadní význam pro ekonomiku členských států Evropské unie, a proto by bylo vhodné, aby se Senát k návrhu na jeho oživení vyjádřil. Usnesení, které přijal výbor pro záležitosti EU, máte v tisku, jak už bylo

87

řečeno K 008/08/02, takže já je teď nebudu číst, protože je všichni máte k dispozici a prosím vás o schválení tohoto dokumentu. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko. Prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případně další návrhy, k nimž se můžete po ukončení rozpravy vyjádřit. Tiskem se zabýval také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Táži se zpravodaje výboru pana Adolfa Jílka, zda si přeje vystoupit. Ano. Nyní bude hovořit pan senátor Adolf Jílek. Prosím. Senátor Adolf Jílek: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Náš výbor se tímto tiskem zabýval na žádost výboru pro záležitosti EU a já jsem dostal roli jako zpravodaj a mohu říci, že to bylo velmi těžké čtení. Nebudu říkat všechno, co tady říkal pan ministr, ale je někdy těžké pro člověka, který se nemohl smířit se slovními spojeními za minulého režimu, když je objevuje v tisku tak v objemném tisku, který má před sebou. Bohužel asi nadšení přináší podobné slovní vazby. Já si myslím, že důležité kromě toho, co tady řekl pan ministr a paní kolegyně, je jedna záležitost. To, že chceme jednotný trh znovu oživit, nebo Evropa chce, je věc, která je nutná, je potřebná a patří do samých základů EU. Myslím si, že je potřeba říci hned v úvodu jednu věc. Nejvíce by pomohlo ke zlepšení fungování jednotného trhu snížení počtu předpisů, který jej váže. Abyste měli představu, pravidla, která stanoví fungování jednotného trhu, je 1521 směrnic a 976 nařízení. To už mi připomíná starou dobrou Anglii, když jsme se učili v soudním znalectví, tak nám říkali – no, stará dobrá Anglie žádný předpis neruší, a takhle fungují České dráhy, bohužel takhle začíná fungovat i Evropská unie. Staré předpisy potom zabraňují tomu, aby mohly nové nabývat účinnosti, které mají, takže jeden z prvních bodů je udělat revizi a vyřadit ty předpisy, které si myslím, že jsou zbytečné nebo které brzdí spíš jednotnému trhu. K tomu ještě další důležitá věc je – kromě volného pohybu osob, kromě mládeže, je tady určitě velmi důležitý volný pohyb služeb, který je nedostatečný na rozdíl od volného pohybu zboží a kapitálu. To jsou věci, které máme v našem usnesení. Já bych byl rád, kdybyste se s tím seznámili, protože usnesení Evropského výboru z toho vychází. Jednu věc, co jsem slyšel, že začíná být jaksi trošku nesrovnalostí mezi námi, i když na výboru usnesení prošlo jednomyslně, vztahuje se k tomu 8. bodu, a to je harmonizace společných základů zdanění společností atd. Já bych se rád anebo i výbor vycházel z toho, že daně jsou záležitostí jednotlivých členských států a na základě principu subsidiarity by EU tuto brzdu neměla zatahovat pro podnikání, protože by to v každém případě mohlo brzdit. Já bych byl rád, kdybychom se k tomu materiálu zachovali lépe než posledně na minulé schůzi, kdy jsme nepřijali žádné usnesení. Myslím si, že stanovisko, které tady předkládáme oba dva výbory pro plénum Senátu, může pomoci při dalším vyjednávání této záležitosti. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Otevírám

rozpravu. Jako první se přihlásila paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo,

vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Nejdříve si dovolím jen kratičkou repliku na to, co řekl pan zpravodaj, pan senátor Jílek na téma množství předpisů na unijní úrovni. Musím připomenout, že Evropská komise provozuje pravidelně, 88

permanentně revizi stávajících předpisů a pokud vím, tak v minulém funkčním období snížila počet předpisů o čtvrtinu. Jedna věc. Druhá věc je, že největší revize stávajících předpisů EU byl návrh smlouvy o ústavě pro Evropu. Ta padla z vysoké míry proto, že se proti ní postavil prezident Václav Klaus a tehdejší česká vláda. Takže abychom věděli, o čem mluvíme. Ale k navrhovanému a projednávanému materiálu. Jak už zde bylo řečeno, v roce 2013 uplyne 20 let od zahájení činnosti jednotného trhu EU označovaného též společný trh nebo vnitřní trh, umožňující čtyři základní svobody: konsolidaci, hospodářské integrace, zavedení jednotné měny a rozvoj politiky soudržnosti. Dotvoření prohloubeného a efektivního jednotného trhu je rozhodujícím faktorem pro globální makroekonomickou výkonnost EU. Proto předseda Evropské komise José Barroso uložil Mario Montimu předložit zprávu o novém nastartování jednotného trhu. Montiho zpráva mimo jiné navrhuje ochránit vnitřní trh před rizikem hospodářského nacionalismu, rozšířit jej na nové oblasti, jež jsou podstatné pro evropský růst a dospět členskými státy v oblasti vnitřního trhu k přijatelnému stupni konsensu. Evropský parlament ve své zprávě v roce 2010 zdůrazňuje – a teď cituji, že integrace vnitřního trhu není nezvratným procesem a uchování vnitřní trhu by nemělo být považováno za samozřejmost. Montiho zpráva ve všech kapitolách věnovaných za prvé silnému udržitelnému a spravedlivému růstu partnerství EU s podniky – tady je potřeba připomenout, že v EU existuje 20 milionů podniků, 175 milionů pracovních míst a 500 milionů spotřebitelů. Za druhé na vrácení Evropanů do centra jednotného trhu a posílení jejich důvěry, zahrnující zkvalitnění veřejných služeb, podmínky solidarity v jednotném trhu, přístup k zaměstnání a ke vzdělání po celý život a úlohu jednotného trhu ve službách spotřebitelů. Za třetí dialogu partnerství a hodnocení, jako nástroj dobré správy jednotného trhu. Dále navrhuje 50 navrhovaných opatření, a to charakterizuje činnost zaměřenou na prohloubení jednotného trhu v letech 2011 – 2012. Tato opatření mají umožnit změny potřebné pro jednotný trh po roce 2020. Patří k nim mimo jiné patent EU, lepší správa autorských práv, další vývoj služeb vnitřního trhu, digitální ekonomika, dopravní politika, energetická politika, akční plán pro přístup malých a středních podniků na kapitálové trhy, vytvoření soukromých obligací pro financování evropských projektů, zjednodušení předpisů pro veřejné zakázky, koordinace národních fiskálních politik atd. Evropská komise rovněž v rámci prohloubení jednotného trhu připraví v roce 2011 strategii, která by měla rozšířit systém výměny informací o vnitřním trhu směřující k vytvoření skutečné elektronické komunikační sítě evropských správních orgánů. K návrhu, který projednáváme, k zařazení dokumentu dnes na jednání. Musím říci, že tento dokument po jeho zpracování měl zahájit velkou diskusi po celé Evropě, všech zainteresovaných a příspěvky měly být ale odeslány Evropské komisi nejpozději do 28. února t. r. Pokud tedy z ČR stanovisko neodešlo, diskuse je jistě zajímavá, ale již bez možnosti aktivního zásahu do spousty dění a úkolů, které tento dokument navozuje. Naší úlohou tedy je sledovat přípravu jednotlivých úkolů a vyjadřovat se k nim se znalostí celého kontextu a celého přístupu ke změnám na jednotném trhu. K tomu chci zdůraznit, že dokument, tato strategie, je naprosto v souladu s programovými cíli sociální demokracie, protože představuje sociálně tržní hospodářství. Chápu, že pro současnou extrémně neoliberální vládu je to trochu problém, což vyplynulo i z řeči pana ministra, a je to vidět trochu i na formulaci usnesení, které v této chvíli máme na stole.

89

Dovolím si tedy k návrhu usnesení podotknout, že sociálně tržní jednotný trh je možný a bude funkční jen za předpokladu transparentnosti jasných pravidel umožňujících srovnání, odstraňujících bariéry a zaručující všem subjektům rovné šance. Naprosto nepřijatelné z tohoto pohledu jsou formulace navržené v usnesení v bodech 6 a 7. V bodě 6 za středníkem je formulace, že rozšiřování stávajících zaručených minimálních standardů vysílaných pracovníků však nepovažuje Senát za žádoucí, protože by mohlo vést k omezení konkurence a ve výsledku k vyšším cenám služeb pro koncové spotřebitele. Tady tato formulace ale znamená, že my bychom se postavili za to, aby naši pracovníci pracovali za dumpingové ceny, aby skutečně došlo k nerovnováhám na trhu práce, což samozřejmě není v zájmu našich lidí. Dále máme samozřejmě trošičku jiný názor jako sociální demokracie k návrhu na harmonizaci společného konsolidovaného základu zdanění společností. Toto je fiskálně neutrální. Nejde o nic jiného, než o to, aby celá problematika zdanění byla transparentní, aby byla měřitelná, aby bylo naprosto zřejmé, kde a kolik se odvádí, kde a za jakých podmínek firmy a společnosti pracují. Proto dávám v této chvíli návrh ve vztahu k navrženému usnesení, vypustit v bodu II. odst. 6 text za středníkem, který jsem přečetla, tedy začínající rozšiřování stávajících zaručených minimálních standardů… – a celý zbytek odstavce vypustit; a vypustit také odst. 7. Děkuji, a doufám, že tento návrh bude přijat. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Luděk Sefzig, připraví se pan senátor Miroslav Škaloud. Senátor Luděk Sefzig: Hezké dopoledne. Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, chtěl jsem vystoupit pouze s jednou otázkou, ale musím začít faktickou poznámkou, protože skutečně náš prezident Václav Klaus nebyl ten, který zamezil přijetí smlouvy zakládající Ústavu Evropské unie. Tato smlouva se po četných diskusích dokonce nedostala ani do parlamentů řady členských států EU, natož pak ani k nám, natož pak, aby se dostala k rukám prezidenta ČR. Tato smlouva skončila na dvou referendech, v Holandsku a ve Francii, a to, jak dobře víme, jsou zakládající členské země EU a občané těchto dvou zakládajících zemí EU si nepřáli, aby tato smlouva byla přijata, i když je pravda, že důvody každé té země byly asi trochu jiné, tak přece jenom musím korigovat to, že by za to mohl náš prezident. Druhá moje poznámka je poznámka k těm dvěma bodům a k tomu, co navrhuje paní místopředsedkyně Senátu, to znamená vypuštění bodu 6 a bodu 7. U bodu 7 si myslím, že to velký problém není, protože my tuto agendu budeme teprve příští týden projednávat. A i když pro řadu z nás je celkem jednoduché tento článek podpořit, protože nám skutečně vadí hlavně konsolidace základu zdanění společností. Co to znamená? Znamená to, že společnosti, které mají nadnárodní působení, mohou základ daně vytvářet na základě hospodářských výsledků působením v jednotlivých zemích. V současné době situace vypadá tak, že díky vyšším nákladů na práci a na působení řada "matek" starých členských států nevydělávala, spíše prodělávala, měla mínusy, zatímco z nových členských zemí, i z důvodu levnější pracovní síly, i z jiných důvodů, došlo k tomu, že tyto společnosti byly v zisku, což jsou společnosti v ČR i v jiných nových členských státech. A tyto společnosti mohou spojit, vytvořit společný základ daně, je tam jistý algoritmus, který

90

počítá i s počtem pracovníků, ale ve svém důsledku dopadne k tomu, že část zisku, konkrétně z ČR, může přesunout třeba do Francie, do Německa, do jiných států. A myslím si, že to poškozuje ekonomický výsledek ČR. Proto se domnívám, že bychom měli tento článek podpořit, i když, jak říkám, když jej nepodpoříme nyní, tak vás zvu na jednání výboru na příští středu dopoledne, kde se můžeme této materii věnovat konkrétně a pak třeba dát stanovisko, které bude pevnější. K bodu 6 už se vracet nebudeme, ale dovolím si oponovat názoru, že tento bod našeho usnesení způsobuje ztížení života našim pracovníkům nebo občanům ČR. Naopak tato část hovoří, že by mělo být jednodušší uplatnění našich občanů na pracovních trzích jiných členských států EU. To znamená, že by mělo být zjednodušeně jak v oblasti dvojího zdanění, minimální standardy by neměly být vytvořeny, mělo by se postupovat na základě tzv. Bolkensteinovy směrnice, která nebyla přijata, kdy komisař Bolkenstein zhruba kolem roku 2005, 2006 – už přesně datum nevím – vytvořil návrh, že by byl volný pohyb služeb na základě principu místa původu, to znamená, že by jakýkoliv občan vytvořil společnost, zaregistroval ji v jednom členském státu, ale mohl by působit na území všech členských států. Jedná se tu zejména o malé poskytovatele drobných služeb, malé a střední podniky, kteří se mohou zaregistrovat třeba v ČR a mohli by působit i v ostatních zemích, zatímco dnes musí registraci provést v té zemi, ve které chtějí působit a splňovat tam jejich místní podmínky. A přitom lze říci, že všechny členské státy musí splnit určité minimální podmínky pro poskytování služeb a že už tedy volný pohyb služeb je blokován zejména v těchto oblastech spíše v administrativní části a rezerva pro otevření trhu služeb je tady veliká. Můj dotaz souvisí s tímto bodem č. 6 a je směřován k panu ministrovi. On jezdí na jednání ministrů. Jak už jsem vzpomenul, Bolkensteinova směrnice byla zavrhnuta. Vzpomínám si na našeho bývalého kolegu i současného členy Evropského parlamentu Richarda Falbra, který sám velmi kritizoval tehdy velmi tvrdý přístup odborářů ve Štrasburku, kteří tu směrnici nechtěli přijmout, byl velký odpor proti této směrnici, která v podstatě pomáhala, velmi otevírala trh, někdo by řekl neoliberálně. Já si nemyslím, že to je neoliberální přístup. Byl prostě otevřený trh služeb a pro občany nových členských států by to byl velmi dobrý signál k tomu, že už jsme občané stejné kategorie, jako občané starých členských států. Mám dotaz, jestli vůbec někdy se o této už skoro zapomenuté směrnici diskutuje. Ani naše usnesení to neotevírá. Netroufli jsme si jej otevírat až takhle daleko, že bychom udělali podle místa původu, že by byla skutečná liberalizace trhu služeb. Jestli někdy začne diskuse o tom, že by mohla být registrace podnikatele pouze v místě původu a že by mohl poskytovat služby ve všech členských státech EU, jestli vůbec někdy přijde řeč na ministeriádě na toto téma? Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Miroslav Škaloud. Připraví se pan senátor Petr Pakosta. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, vážení hosté, měl bych jenom krátkou připomínku k tomu, co všechno ve skutečnosti tento materiál obsahuje a co předkládá pod vlajkou podpory jednotného trhu. Možná, že jste tento rozsáhlý materiál nečetli. Ale na začátek ještě krátce zareaguji na kolegyni Gajdůškovou. To jsou jisté poznámky k evropské přeregulovatelnosti. Think-tank Open Europe na své webové stránce uvádí, že Evropská unie vydala od svého počátku v roce 1957 celkem 666

91

tisíc stránek nařízení a směrnic, z nichž 26 % je stále aktivních. Celková velikost správních aktivních acquis communautaire představuje tedy 170 tisíc stránek, z nichž 100 tisíc bylo vytvořeno v posledních deseti letech. To je zpráva z roku 2008. A Günter Vergheugen v rozhovoru pro Financial Times tuším v říjnu 2006 přiznal, že evropská legislativa stojí evropské podnikatele 600 mld. eur ročně. To je 5,5 % celkového hrubého domácího produktu EU, je to přibližně HDP Nizozemí. Přínosy jednotného trhu jsou skutečné, to je bez debaty a měli bychom stále usilovat o jeho prohlubování. Na druhé straně ztráty, které přicházejí z regulací, mohou podle některých názorů tento klad do značné míry eliminovat. Jde tedy o to, abychom na tom všichni nějakým způsobem získali. Pokud jde o skutečné příspěvky, které předkládá tato zpráva, tak opravdu některé návrhy budou společný trh bezpochyby podporovat, například zajištění vzájemného uznávání elektronické identifikace, podpora evropského patentu, plán proti padělatelství, směrnice o účetních standardech, atd. Ale jiné jsou spíše podporou ekologistických požadavků, například revize směrnice o energetické dani, nebo přezkoumávání možností iniciativy vedoucí k označování produktů informací o jejich ekologické stopě. To nemá s jednotným trhem nic společného. To je další byrokratický návrh, který bude nutit všechny podniky, aby vymýšlely, jakou má jakýkoliv výrobek ekologickou stopu. A to může mít úplně jakýkoliv. Další návrhy, které s posláním jednotného trhu také nemají nic společného, jsou spíše daní sociálně orientovaným politikům, které se vám určitě budou líbit, většině z tohoto pléna. A je tam například pod hesly posílení solidarity v jednotném trhu a nová opatření pro sociálně tržní podnikání. Je tam například zohledňování zejména odborářských práv, například právo provádění kolektivní akce. Nevím, co to v tomto materiálu vůbec dělá. Dále je tam přezkoumávání směrnice o zaměstnaneckém penzijním pojištění, zahájení konzultací se sociálními partnery s cílem vytvořit evropský rámec pro předvídání podnikových restrukturalizací, nebo iniciativa pro sociální podnikání. Sociální podnikání také nemá nic společného s jednotným trhem. To je spíše jakýsi systém klasifikace podniků, které by byly vhodné pro dotace z EU, protože provádějí nějakou sociální práci. Jinak, na co je možné se těšit zejména, což jste možná nepostřehli v tom materiálu, a nebo také ano a líbí se vám to někomu z vás, to je avizovaná Zelená kniha týkající se správy podniků. Autoři mají v úmyslu přimět evropské podniky, aby prokázaly maximální odpovědnost, a to jak vůči svým zaměstnancům a akcionářům, tak i vůči společnosti celkově. A zlepšení a posílení jejich správy autoři vidí zejména v ovlivňování složení a diverzity správních rad, včetně zastoupení žen, a dále posílení jejich transparentnosti zejména v oblasti lidských práv, udržitelného rozvoje a s cílem více zapojit zaměstnance. To je něco, co mi připadá z minulosti jako něco, co jsem tady v této republice už před 20, 25 lety slyšel. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí s přednostním

právem paní kolegyně Gajdůšková, prosím. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo,

pane ministře, kolegyně a kolegové. Chci velmi poděkovat panu senátorovi Škaloudovi, jak velmi dobře představil tento dokument. A chci jenom učinit technickou poznámku. To, co říkal, že se vztahuje k době před 25 lety, to je trošku omyl. To totiž dělal u nás ve Zlíně už Tomáš Baťa. Sociální odpovědnost firem je celosvětový trend v této chvíli. A říkám, měl to nastaven už Tomáš Baťa. A jenom tak může skutečně fungovat společnost. 92

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Petr Pakosta, připraví se pan senátor Adolf Jílek. Senátor Petr Pakosta: Dobré dopoledne, kolegyně a kolegové. Sice to tady řekl už kolega Sefzig, ale já to zopakuji, protože opakování je matkou moudrosti. Euroústavu nepoložil český prezident Václav Klaus, ale referendum ve Francii a Nizozemí. Prosím, abychom si nelhali do kapsy. A zareagoval bych i na redukci předpisů, což zde zaznělo. Připomenu, že odmítnutá euroústava měla čtyři části, to je poměrně malé číslo. Měla 448 článků, dále k tomu patří 36 protokolů, 2 přílohy, 30 prohlášení k ustanovením smlouvy, 11 prohlášení k protokolům, 9 prohlášení členských zemí. V anglické verzi euroústava měla celkem 852 stran, z toho bylo 349 stran samotné smlouvy se zhruba 50 tisíci slovy, potom 382 stran protokolů a příloh a 121 stran prohlášení. To je ta redukce předpisů á la Brusel. Za sebe říkám, že něco takového musím odmítnout. Děkuji, nechci. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Adolf

Jílek. Senátor Adolf Jílek: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, nejdříve bych chtěl prostřednictvím předsedajícího sdělit paní místopředsedkyni Gajdůškové, že se nepovažuji za neoliberála. Tohle je pro mne urážka. Ti, kdo mě znají, tak vědí, že jsem spíš konzervativní člověk, který má sociální cítění, nikoliv liberál, natož neoliberál. K těm dvěma názorům, které tady zazněly z její strany k návrhům. Nejdříve to, co je za středníkem: rozšíření stávajících zaručených minimálních standardů může znamenat cokoliv. Toto je potřeba si uvědomit, protože to nejsou jenom věci, které chrání pracovníky, ale jsou to také věci, které chrání pracovní trh dané země, je to zbytečná regulace pro ty ostatní, čili zabraňuje vstupu těch dalších, takže se potom míjejí účinkem vůbec všechny předpisy. To bych chtěl jenom připomenout, že i toto to může mít za význam a je potřeba si uvědomovat, že těch významů je podstatně víc. A k poslednímu bodu, k bodu 7 bych chtěl připomenout. Dne 19. dubna byl náš výbor na svém výjezdním zasedání v České národní bance. Byla tam i kolegyně Gajdůšková. A právě otázka konsolidování základu zdanění společností tam byla vysvětlována pracovníky ČNB. A bylo nám řečena, a jasně řečena, jedna věc, to, co tady už říkal kolega Sefzig, že to znamená především odliv kapitálu, peněz a zisků ze společností z "dcer", které jsou tady, které vydělávají, protože jestliže si zkonsoliduje "matka" základ se všemi "dcerami", tak ho vykáže v zemi, kde má sídlo, a zisk tady nebude. Ano, teď to dělá tak, že část dividend nebo výtěžku z dividend si stahuje, ano, ale nikoliv všechny. Pořád je tady kontrola České národní banky nad těmito společnostmi. Pokud přijmeme tuto tezi, že necháme, ať evropské předpisy řeknou, že je možné u nadnárodních společenství toto udělat, tak nejdřív to bude v rámci Evropy. A pak, ať budeme nebo nebudeme chtít, konsolidované zisky půjdou do daňových rájů. Nikoliv do zemí, kde se vytváří hodnota, kde lidé pracují. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Zdeněk Škromach. Pane místopředsedo, máte slovo.

93

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, já samozřejmě chápu, že pravicové části tohoto ctěného Senátu vadí takové pojmy, jako je sociálně-tržní hospodářství. Protože "sociálno" je pro ně docela těžko pochopitelným pojmem. A zdá se jim, že by to v rámci Evropské unie mělo vypadat tak, jak si to oni představují. Ale tak, když se nakonec podíváme, kam patří některé politické strany, které se tímto způsobem prezentují a které nakonec prezentují i ČR v rámci vlády, tak jsou zařazeny do proudů, které jsou v rámci EU menšinové. A jsou vnímány trošku jako extrémní. Tady na jedné straně velké řeči o tom, jak vláda chce hájit zájmy ČR – a na druhé straně tady vláda svým postojem u opatření č. 30 o vysílání pracovníků vlastně říká, že jí vyhovuje, aby na český pracovní trh přicházeli dumpingoví lidé, kteří budou placeni hůř, než naši zaměstnanci, kteří už jsou tak špatně placení. Když půjdou naši zaměstnanci do zahraničí, proč by neměli dostávat stejné platy, jako mají v Německu a v Rakousku? V tom přece problém není. Ať lidé migrují za prací. Ale je naprosto nepřípustné, aby to byla dumpingová záležitost. Aby k nám chodili lidé ze zemí, kde mají výrazně nižší příjmy a dehonestovali už také nízké příjmy ČR, které jsou v průměru 2 – 3násobně nižší, než běžně v EU. A na druhé straně aby vlastně naši lidé sehrávali stejnou roli v ostatních zemích, kde naopak příjmy jsou vyšší. Nakonec, tato vláda, ale i ty předchozí, které tady byly od roku 2006 se chovají v této věci naprosto nelogicky. Místo toho, aby chránily pracovní trh v ČR např. i tím, že budou zvyšovat minimální mzdu čili minimální standard ve mzdách, tak už 6 let zůstává na stejné úrovni. Osm tisíc korun hrubého. Porovnejme to s příjmy, které jsou běžně v EU. Jenom chci připomenout, že letos – po 11 letech – je konečně otevřen pracovní trh i pro naše občany. Naprosto bez omezení. Jak v Německu, tak v Rakousku. Jsou to poslední dvě země, které ještě využívaly možnost omezení pohybu na pracovním trhu. Letos to končí. Znovu opakuji – nerozumím tomu, proč by naše vláda, naše země a Senát měly podporovat to, aby na náš pracovní trh mohly přicházet dumpingové pracovní síly. Nakonec přes různé agentury takto to už vlastně dneska funguje. Lidé přicházejí do firem a jsou jakoby najímáni agenturami za daleko horších podmínek, než jsou stávající zaměstnanci. To má samozřejmě potom vliv i na výběr daní. Na výběr sociálního a zdravotního pojištění, protože tyto se odvádějí z příjmů. V zásadě je potřeba odmítnout tento postoj vlády, který se týká směrnice o vysílání pracovníků, protože to poškozuje český pracovní trh. Zároveň jsem přesvědčen o tom, že je potřeba podpořit, co tady navrhla paní místopředsedkyně Gajdůšková, aby druhá část bodu 6 byla vypuštěna ze stanoviska Senátu, protože je v naprostém rozporu se zájmy občanů této země.

Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: O slovo se přihlásil

předseda Senátu pan Milan Štěch. Má samozřejmě slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážený

pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Za prvé se určitě shodneme ve většině spektra, které je zastoupeno v Senátu, že legislativa EU, ale také tak legislativa česká, tzn. i my, kteří tvoříme, bychom si měli dávat velký pozor na to, jaké množství a jaký rozsah právních předpisů přijímáme. Když nás situace nutí, vedeni dobrou vůlí 94

a dobrým úmyslem, že přijímáme další a další normy, tak bychom měli zejména doma tlačit na to, aby předkladatelé nám vždy také sdělili, jak provedli revizi stávajících právních předpisů a které předpisy navrhují rušit, které už se přežily. My kritizujeme Evropskou unii, ale doma se nechováme o nic lépe. Měli bychom si nejdříve udělat pořádek doma. Myslím, že by to hodně, hodně prospělo. Já jsem tady dvakrát, třikrát už navrhoval, aby tak, jako je podmínka, že předkládací zpráva musí obsahovat sdělení, jak návrh změny legislativy bude mít dopad na veřejné rozpočty, tak by bylo dobré říci, jak byla provedena revize stávajících předpisů v dané oblasti, případně jestli už se něco nepřežilo a není to možno zrušit. Protože sbírky zákonů nám bobtnají, bobtnají – a uživatelé, a my sami, se v tom stále hůře orientujeme. To je na úvod. My se tady samozřejmě v řadě věcí, o kterých tady dneska diskutujeme, neshodneme, a táhne se to jako červená niť asi 2 – 3 posledními jednáními. Asi nemá cenu se příliš přesvědčovat. Akorát chci říci, že se určitě shodujeme, že v rámci EU, ale nejenom v rámci EU, ale chceme, aby i v rámci globalizované ekonomiky platila všude ochrana investic. Považujeme to za prioritní. Proč některým dělá tak velký problém ochrana, aby byla stejná; ochrana podmínek pro lidskou práci? Lidská práce má menší hodnotu než investice? Vždyť investice mají původ v lidské práci. Měli bychom se nad tím zamýšlet, že pořád hledáme pokrok v tom, že si lidská práce bude enormně konkurovat. Ale konkurovat tak, že vlastně přivádí v určité části světa lidi do bídy. Že z odvedené práce a ze získané mzdy nejsou schopni žít. Pokud se toto myšlení – podle mě – nezmění, tak budou přibývat oblasti, kde bují chudoba, kde jsou zdroje konfliktů. Vždyť dneska konflikty v Severní Africe, na Středním a Blízkém východě mají původ v sociální nerovnosti, v sociálních konfliktech. Tam jsou hlavním zdrojem ani ne náboženské otázky, ale sociální situace. Proto si myslím, že tady je v pořádku, co tady navrhujeme. Kolega Škromach o tom hovořil. Já to jenom zopakuji. De facto pokud by se abdikovalo na to, že budou minimální standardy vysílaných pracovníků, tak je zcela zřejmé, že lidé, kteří by sem se svými firmami přicházeli z Balkánu, v Východu – byli by enormním dumpingem pro naše zaměstnance. A z toho pracovního trhu na základě pravidel pro volný pohyb pracovních sil by je vytlačovali. A zrovna tak západní země chápu nás, že my bychom se stali nežádoucím dumpingem. A určitě by to ke stabilitě v Evropě nepřispělo. Co se týká daňového základu, to není jenom tak, jak hovořil kolega Jílek, i když já netvrdím, že něco na tom nemůže být. Ale právě sjednocení daňového základu má být obrana k tomu, aby nebyli spekulanti, jednotlivé země, které vytvoří takové podmínky, že tam stáhnou danění právnických osob, i když ty firmy zatěžují prostředí v zemích, kde mají své pobočky a své základní firmy. A také – já jsem o tom hovořil včera, ono se to prolíná řadou jiných dokumentů – samozřejmě to zakládá určité korupční prostředí, protože některé vlády si ty investory kupují. Kupují si je vlády, které jsou složeny z politických stran. Ať tedy někdo logicky vysvětlí, proč ČR má míru zdanění zákonem stanovenou pro právnické osoby 19 % a reálná míra zdanění je 12 %. To znamená, rozdíl činí právě ty možnosti optimalizovat si daňový základ. A v tom je ČR už dneska prakticky úplná špička v Evropě. Jiné země, zejména západní země, to takto nemají. Takže tomu se chce do určité míry zabránit, aby aspoň podmínky pro daňový základ byly stanoveny plus mínus shodně. Jestli míra zdanění bude v jedné zemi 30 % nebo 29 %, jako je v Německu, u nás bude 19 nebo 21, to se zatím nechává, nebo chce nechat na národní legislativě, i když v budoucnu připouštím, že možná o tom bude

95

řeč, ale znovu říkám, když jsou stejné podmínky pro pohyb kapitálu, proč by neměly být také stejné podmínky pro občany. Protože potom se stává, když ta země, jako naše republika, má de facto reálnou míru zdanění právnických osob 12 %, nemůžeme vyjít ve veřejných rozpočtech, protože se nám neustále snižuje daňová kvóta a my vlastně ten schodem zakládáme těmi rozhodnutími, že neustále si příjmy veřejného rozpočtu snižujeme. Jak vypadají české silnice – já jsem byl nedávno, teď v sobotu svědkem, kdy byla vážná havárka cyklisty na rozbité silnici, musel tam letět vrtulník – prostě tragedie, silnice jsou rok od roku bohužel horší a důvodem je samozřejmě to, že nemáme výnosy z daní. A tím, že jsme se léta podbízeli, jsme to nezachránili. Takže z tohoto pohledu já plně podporuji návrh, tak jak ho přednesla paní kolegyně Gajdůšková a sám za sebe říkám, že velmi pečlivě budu sledovat evropské tisky. Protože se mi osobně nelíbí, že z toho výboru chodí návrhy, které si myslím, že neodpovídají současnému složení Senátu, ale je na paních senátorkách a pánech senátorech, zdali se s tímto názorem ztotožní. Znovu říkám, myslím si, že ten trend musí směřovat k tomu, co je převažující trend v Evropě a chci říci, že u oblasti harmonizace daňového základu pouze Česká republika a Velká Británie má k tomu výhrady. To znamená naše vlády. Ale jiné země jsou pro to, ve většině zemí převažuje názor, aby se k té harmonizaci přistupovalo. Myslím si, že to je správné a že to zakládá férovější podmínky a větší stabilitu v Evropě. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo. Teď je s přednostním právem přihlášen pan Richard Svoboda, ale nechce ho využít, bude tedy hovořit pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore. Senátor Luděk Sefzig: Vážený pane předsedo, omlouvám se, ale tady

zazněla přímá kritika práce výboru, který mám tu čest vést, a já si toho velice vážím. Jenom pro připomenutí historie – v tomto výboru nikdy neměla žádná politická strana většinu, ani ODS, ani sociální demokracie. Nikdy tam nebyla většina. Musím říci, že tam vždycky panovalo velmi dobré klima k tomu, že jsme nacházeli kompromis, který byl nadčasový. Nebyl to kompromis, který byl prohlasován tady nějakým silovým způsobem. Vzhledem k tomu, co teď slyším, musím říci, že jsou tam čtyři zástupci sociální demokracie, kteří ve většině případů hlasují téměř jednomyslně s tím usnesením, protože to usnesení je postaveno široce. To nejsou úzce specifikované politické názory. Že zrovna se vám nelíbí, vaší osobě a několika z vedení sociální demokracie, některé odstavce, od toho je tady hlasování, k tomu se může každý vyjádřit, ale já se chci velmi ohradit proti tomu, že by výbor pracoval nějak ideově vyhraněně. Pracuje tak, jak si všichni senátoři myslí, není tam vytvářen žádný nátlak na nějakého senátora. Koneckonců – velice často se tohoto jednání účastní i paní místopředsedkyně Gajdůšková. Myslím si, že ona sama je toho dokladem, že tam žádné znásilňování myšlenek není. Rozhodně tam nikdo, ani z poradního sboru, neprosazuje nějakým nepřiměřeným způsobem to, co potom přijímáme v usnesení. To jenom na okraj té výtky, která padla i na moji hlavu a já to beru tak, jak to bylo řečeno. Přijďte a kdykoliv se můžete přesvědčit v tomto pracovním orgánu o tom, jak tento výbor funguje. Děkuji všem kolegům, kteří se práce účastní. Chci připomenout, že se nám nestalo, a jsme jeden z těch výborů, které častěji zasedají než je průměr zasedání, že bychom nebyli usnášeníschopní, což považuji také do určité míry za velmi dobrý výsledek všech kolegů, všech členů tohoto výboru. To je co se týká výhrady, které šly 96

na mou hlavu a na hlavu závěrů, které výbor přijímá, které jsou nyní kritizovány. Často jsou to závěry, které nejsou přijaty pouze naším výborem, ale jsou přijaty ve dvou výborech. Třeba konkrétně toto usnesení, o kterém teď tady diskutujeme, ty dva body nebyly přijaty v evropském výboru. Byly přijaty před tím v poradním výboru, v odborném výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. My jsme v podstatě to usnesení přejali. Zpravodajkou byla paní senátorka Juřenčáková. Co se týká těch vlastních dvou bodů, diskuse je skutečně politická a asi nemá cenu přesvědčovat přesvědčené. Tím, že chráníme vlastní trh, způsobujeme zároveň omezení pro nás na trzích jiných. Česká republika není tak velká, aby nebylo daleko k hranicím a my jsme velmi těžce nesli omezení, které bylo na straně Německa a Rakouska dotaženo až do konce, po celé sedmileté období. Teď je možnost ty trhy otevřít. A otevřít je ještě více. Otevřít je tak, že minimální standardy v zemích EU jsou přece splněny tím, že země dodržují základní směrnice odvozené od primárního práva, které jsou v sekundárním právu. Tyto standardy jsou pro všechny občany, všechny členy EU a myslím si, že dodatečné náklady na registrace v jiných zemích jsou dodatečnými vícenáklady pro občany ČR a jestliže máme jako hlavní prioritu – a v tom si myslím, že jsme zajedno, jak kolegové po mé levici, tak kolegové po mé pravici – zaměstnanost, tak zaměstnanost je přece tím klíčovým slovem. Jestliže chceme, aby naši občané byli skutečně co nejvíce zaměstnáni a nebyli frustrováni z nezaměstnanosti, která má daleko hlubší sociální dopady než všechny ostatní faktory, tak bychom měli skutečně usilovat o to, aby nebyly vytvářeny minimální standardy, které jsou zajištěny tím, že jsme členy EU. My nejsme někde ve středu Afriky, někde u Konga. My jsme museli splnit všechny podmínky, a běda, když je nesplníme, dostáváme za to pokuty, jak vidíme v některých řízeních před Evropským soudním dvorem. Skutečně, já se domnívám, že prioritou je vysoká zaměstnanost. Pravda, Češi jsou peciválové, neradi cestují ven. Ale třeba počet nezaměstnaných skutečně klesne, pokud bude více otevřený trh pro poskytování služeb na všechny strany od České republiky. Děkuji. Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, děkuji. Já jsem hovořil o tom, že výstupy z výboru podle mého názoru neodpovídají současnému složení Senátu. Nic víc jsem neřekl. Práci výboru jsem nehodnotil. Když bych ji měl hodnotit, tak považuji tento výbor za velmi pracovitý a myslím si, že ho vedete profesionálně. O věcech, které jste říkal, jsem já tady nehovořil. Prosím, nyní by vystoupil pan senátor Richard Svoboda. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik nesouvislých poznámek, ke kterým mě inspirovala předchozí debata. Chci podotknout, že Luděk Sefzig v našem klubu patří velmi často k terčům velmi silných výtek, protože je považován za velmi silného eurofila. (Veselost.) Takže tato debata mě velmi zaujala, protože on se v usneseních toho výboru – a souhlasím s tím, že je to výbor, který pracuje velmi tvrdě a velmi dobře – snaží spojit dva světy, které – zdá se – jsou nespojitelné a harmonie mezi nimi nemůže nastat. Je to zjevné i z naší debaty. Je nepochybné, že řada návrhů, které jsou v materiálu, který projednáváme, by ten společný trh mohla nějakým způsobem zkvalitnit, ať už jde o zajištění

97

uznávání elektronické identifikace, podpory evropského patentu, plánů proti padělatelství a pirátství, atd. Jistě by se tam řada takových věcí našla. Ostatně velmi těžko se na světě hledají věci, na kterých není něco pozitivního. Komunistický režim zajistil plošné očkování, Hitlerova sociální politika není úplně nezajímavá. Když se na to podíváte, vždycky se nějaká pozitiva najdou. Já to nemyslím teď nějak kontroverzně, jenom sděluji, že to tak prostě je, obtížně hledáte věci, které mají jednoduché znaménko. Ale jestli se shodneme na tom, když něco reguluje víc než 1500 směrnic a bezmála tisíc nařízení, že něco není v pořádku, a že to tento materiál obtížně odstraní a že cesta by byla asi k návratu ke kořenům těch čtyř základních svobod, které kdysi stály u zrodu EU, které byly velmi prostinké a jednoduché. Já se obávám, že bruselská administrativa k jejich naplnění v této chvíli nenapomáhá, ba právě naopak. Myslím si, že pokus o harmonizaci daní, ať už je zastírán čímkoliv, a to je třeba říci velmi nezastřeně, je v tuto chvíli zcela proti naším národním zájmům. Protože stav naší ekonomiky a řada jejích ukazatelů, je takový, že to, že můžeme pracovat s daněmi je ještě jedna z posledních komparativních výhod, které můžeme využívat k tomu, abychom nějaká pracovní místa u nás vytvořili. Na tom se možná shodneme, možná ne. Je to můj hluboký názor, že harmonizovat evropské daně a vytvářet v tuto chvíli nějakou společnou evropskou politiku v oblasti daní je minimálně ve střednědobém horizontu proti národním zájmům této země. Já jsem prvních dvacet let strávil ve Zlíně, protože jsem se tam narodil. Proto mě zaujala poznámka paní Gajdůškové o Baťovi. Chtěl bych říci, že se domnívám, že tento materiál není z Baťova světa, protože Baťův svět byl přísně orientován na výkon, byl přísně orientován na jasnou, konkrétní odpovědnost každého subjektu i uvnitř podniku. Bylo zcela zjevné, kdo má jaké kompetence, kdo má jaké povinnosti, kdo kolik vydělal, kdo kolik prodělal. To není svět dotací, svět byrokracie, který reprezentuje tento materiál, a korupce, která tady z těchto dotací a byrokracie se rozlézá a je všudypřítomná. Prostřednictvím pana předsedajícího bych ještě chtěl učinit poznámku k panu místopředsedovi Škromachovi, který tady mluvil o sociální empatii jako o levicové hodnotě. Já bych ho chtěl ujistit, že sociální empatie není a priori levicovou hodnotou a není majetkem sociální demokracie. A poslední poznámku – pokud jsou moje názory v tuto chvíli v Evropské unii menšinové, věřím, že tomu tak nebude vždy a je mi ctí mít menšinové názory v tom, co v současné době Evropská unie provozuje a předvádí. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí opět pan senátor

Petr Pakosta. Připraví se pan senátor Adolf Jílek. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, já bych

chtěl zareagovat na to, co jste zde řekl vy sám. Vy jste se dopustil jakéhosi drobného omylu, možná drobného z vašeho pohledu. Vy jste říkal, že míra zdanění má být 19 %. Vy jste zaměnil, pane předsedo, prostřednictvím pana předsedy (veselost), sazbu daně a míru zdanění, což jsou dva zásadně odlišné pojmy. Já bych velmi varoval před tímto možná úmyslným, možná neúmyslným zaměněním, přeřeknutím. Připomněl bych, že i sám pan předseda Senátu, budu raději mluvit ve třetí osobně, abych se nedopustil porušení jednacího řádu, velmi plédoval za to, aby tento Senát schválil benefity odborářů. Možná si vy, kteří jste tady tehdy byli, na to vzpomenete. Přesto se tehdy Senátu podařilo zákon – byla to novela zákona o DPH – vrátit do Poslanecké sněmovny, ve které zase zastánci benefitů měli navrch. Tehdy 98

se v našem právním řádu zavedení benefitů znovu objevilo. To jsou přesně věci, které bourají systém daní. To jsou výjimky, které zákon činí složitějším a které efektivní míru zdanění oddalují od aktuální sazby daně. Já bych se teď ještě zmínil o harmonizaci dani a la Evropská unie, a la Brusel trošku z jiného pohledu. Vzal jsem si na pomoc tuto knihu (ukazuje). To jsou veškeré daňové zákony platné v ČR v roce 2011. Možná už tam nějaká novelka bude, ale rozhodně nic velkého nebude. Díval jsem se, kolik stran nebo kolik listů upravuje základ daně, a to základ daně jak právnických, tak fyzických osob. Je to zhruba šest listů, čili 12 stran. Sama ta kniha má 263 stran. Je v tomto sále někdo, kdo si myslí, že na pouhých 12 stranách A4 bude harmonizace základu daně v rámci EU? Je tady opravdu takový naivka? Zvedněte ruku, kdo jste tak naivní. Žádnou nevidím. Já jsem přesvědčen, že to bude dalších 1000 stran předpisů, ve kterých se nevyzná už vůbec nikdo a arbitrem bude potom bruselský úředník. Co se týká prospěchu pro Českou republiku, já jsem přesvědčen, že to bude asi stejné, jako nová prosazovaná zemědělská politika, nová evropská zemědělská politika. Prospěch z toho bude mít Německo, možná Francie, možná nějaká jiná stará členská země EU. Ale určitě ne ČR. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Posledním přihlášeným zatím

je pan senátor Adolf Jílek. Prosím. Senátor Adolf Jílek: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem chtěl zareagovat na jednu poznámku, kterou tady řekl pan předseda, že usnesení výboru neodpovídá současnému politickému složení Senátu. Já jsem tady 11 let senátorem. Vždycky jsem si vážil jedné věci, že jsme věcné zákony probírali věcně. Na výborech jsme se vždycky snažili dojít k věcnému podkladu a najít věcné řešení, které by odpovídalo nejlépe našemu svědomí a zájmům celé společnosti. Takže si myslím, že tak to bychom měli dále pokračovat. Pokud chceme dělat i z věcných zákonů politiku, tak ten poslední rok a půl v Senátu opravdu protrpím. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Jenom připomínám, že projednáváme sdělení Komise, ne konkrétní zákon, prosím paní senátorku, místopředsedkyni Alenu Gajdůškovou. Prosím. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, jenom velice stručně. Omlouvám se, že vystupuji již v tomto bodě po třetí, ale musím reagovat skutečně na dvě zásadní věci, které zde byly řečeny a nejsou pravda. První je záležitost týkající se fenoménu Baťa. Ano, baťovské řízení podniků bylo tvrdě orientováno na výkon, ale ten výkon Tomáš Baťa senior dosahoval tím, že měl naprosto vyvážené systémy – motivační systémy lidí a systémy mezi výkonem, mezi podporou tedy produktivity, sociálních dimenzí a ekologickou dimenzí. A to je v podstatě princip, který se nám objevuje i v dokumentu, ve sdělení Komise, které právě projednáváme. Druhá věc je smlouva o ústavě pro Evropu. Ano, tzv. euroústava byla odmítnuta v referendu Francií a Holandskem. Ale kdo tu záležitost zná a sledoval v té době, a to jsme byli my všichni, kteří jsme v té době už v Senátu byli, protože ty věci se projednávali i zde, tak víme moc dobře, že jak Holanďané, tak Francouzi byli ochotni o ústavě pro Evropu jednat dál. Byla to Topolánkova vláda, byl to prezident Klaus, kteří prohlásili tento dokument za mrtvý a odmítli dál o tomto dokumentu jednat. Proto vzniklo z iniciativy paní Merkelová

99

konsolidované znění zakládajících smluv tzv. Lisabonská smlouva, která zachovává ty tři tisíce stránek. Smlouva o Ústavě pro Evropu měla ústavní text, který obsahoval asi 80 stránek a ta další čísla pan kolega Pakosta zde sděloval. Ale v žádném případě to nebylo tři tisíce stránek, které měly na základě přijetí Smlouvy o Ústavě pro Evropě zmizet. Takže to byla naše záležitost. Dovolila jsem si jen podotknout a dát věci na pravou míru. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A zatím posledním přihlášeným je pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři. Dovolte mi, abych krátce zareagoval na několik vět, které zde padly. První bude reakce na kolegu Škromacha, který řekl, že sociálno je špatně pochopitelným pojmem pro pravici a že naše názory jsou menšinové a jsou vnímány jako extrémní. Samozřejmě je to velmi obecné a nevěcné tvrzení. Kdybych použil podobný styl, tak bych mohl odpovědět, že ano, naše názory jsou někdy menšinové, například naše názory na šetření a na rozpočtovou odpovědnost byly také menšinové. Ale nyní, kdy je většina států EU velmi zadlužená, se tyto menšinové názory stávají většinovými, asi jste si toho všimli. Pokud jde o jeho další sdělení, které se týkalo dumpingových cen – já bych řekl, že to je složitý proces, který nelze odbýt jednou větou. To je neustálý kompromis mezi rozšiřováním stávajících standardů minimálních pracovních i jiných a mezi konkurenceschopností a s tím bojuje celá Evropská unie. Jenom pokud bych mohl upřesnit, tak bych řekl, že ta věta kolegy Škromacha, že místo, abychom chránili trh například zvyšováním minimální mzdy, tak to nečiníme. Tak jenom chci říct, že trh chráníme zrovna jako Evropská unie pomocí ekologických a technických standardů a dále už nějak moc jít nemůžeme, to by nám asi světová obchodní organizace příliš nedovolila nebo naše podpisy na těch smlouvách v rámci této organizace. Pak, pokud jde o minimální mzdu, to je věc naší vlády, ale zde je zapotřebí podotknout, že pokud bychom zaměstnancům zvýšili mzdy dříve nežli vzroste produktivita patřičně, tak budou firmy a spotřebitelé nuceni za pracovní síly platit víc než jaká je skutečná cena. A v takovém případě by ty místní zaměstnance vytlačili produktivnější, možná že i lépe placení pracovníci třeba v Německu nebo v jiných státech Evropské unie, takže zde se jedná o hledání rovnováhy. Ještě bych chtěl podotknout k dampingu, že firmy v prvé řadě hledají politickou stabilitu, fungující právo, ochranu vlastnických práv, svobodné trhy dobrou infrastrukturu a kvalifikovanou pracovní sílu. A jestliže spolu země v nabídce těchto věcí soutěží, pak dochází ke zlepšování podmínek na nejvyšší možnou mez a nikoliv pokles na nejhorší možnou mez. Takže pokud budeme konkurenceschopnější, můžeme zvedat i minimální mzdu nebo mzdy vůbec. Já vám děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Já vám také děkuji. Nyní vystoupí pan

místopředseda Přemysl Sobotka, prosím. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážený pane předsedo,

kolegyně, kolegové. Já nebudu komentovat tuto debatu, protože myslím si, že vzájemně nenacházíme průsečík. Je to otázka toho, jak jsme vnitřně kódováni nebo

100

v jakém politickém spektru se pohybujeme. Já vám povím příběh. Ten se odehrál v roce 2007, kdy tehdy EU slavila 50 let vzniku evropského společenství. To turné, kterého jsme účastnili jako předsedové Parlamentů, začalo ve Florencii, pokračovalo v Římě a skončili jsme v Bruselu. Celá tato akce trvala čtyři dny. Zúčastnili se těchto konferencí významní bývalí politici, současní nebo tehdejší politici EU. Základní téma, které bylo ve Florencii, které bylo headline, bylo dostihnout ekonomicky Spojené státy. Druhý den byla obdobná konference v Římě a tam jsem se dozvěděl, že jsme dostihli Spojené státy, a když jsem čtvrtý den byl v královském paláci v Bruselu, kde byla super velká konference, tak jsem s překvapením zjistil, že EU předstihla ekonomicky Spojené státy. Já si myslím, že to je přesně v té politické rétorice, kterou já neuznávám, já nechci nikoho ani dostihovat ani přestěhovat, já chci vynikající a dobrou ekonomickou situaci v České republice. A poslední poznámka. Všechny tendence, které směřují k tomu, aby v ČR jsme se opět vrátily, ale tentokrát v systému EU k systému RVHP, ale s lidskou tváří, budu vždycky odmítat. Děkuji. Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. A ještě pan senátor Petr

Vícha, prosím. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, milí kolegové, kolegyně. Už

dobrou hodinu a půl tady vedeme diskusi, patří to sem. Tu o tom, kdo může za to, že nebyla přijata evropská ústava, tu o jiných věcech, a vše to vyústí nakonec v hlasování o tom, jestli vypustit či nevypustit druhý odstavec článku 6. Nechci naplnit tento sál skepsí, ale mám bohužel ten pocit, že je to úplně jedno, jestli to vypustíme nebo nevypustíme, tak evropští byrokraté uregulují EU nakonec k smrti, ať tady uděláme to či ono. A já si to nepřeji, aby bylo jasno. Ale obávám se, že na moje v této chvíli menšinová slova dojde. A bohužel ti, kteří někdy hájí vehementně tady některé záležitosti EU, tak ve skutečnosti k tomu možná, k tomu konci EU přispívají. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Tak, kdo další se hlásí do diskuse? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Táži se pana předkladatele, chce-li se vyjádřit. Ano. Prosím, pane ministře. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek: Děkuji. Já bych v první řadě chtěl poděkovat za diskusi, která přece jenom spíše rekapitulovala vývoj v EU v minulých letech než samotný tento návrh pro jednotný vnitřní trh. Nicméně, já jsem zaznamenal, že diskuse se točí kolem dvou témat. A to je pohyb pracovních sil a potom harmonizace daňových základů a konsolidovaného daňového základu. Já bych se k tomu trochu chtěl věnovat. Takže, v první řadě bych chtěl poukázat na usnesení obou výboru Senátu, které máme k dispozici a chtěl bych ocitovat přesně, o jaké větě nebo návětí, souvětí mluvíme, což je to problematické zejména z pohledu pana místopředsedy Škromacha a paní místopředsedkyně Gajdůškové. Já bych to ocitoval. Výbor zastává názor, že by se v podstatě nemělo rozšiřovat stávající zaručené minimální standardy vysílaných pracovníků do zahraničí. To znamená rozšiřovat standardy. To znamená, standardy musí platit i do budoucna. A to je myslím podstatná věc si uvědomit, že tady nikdo neusiluje o snižování standardů, ale

101

abychom zase ty standardy příliš nerozšiřovali. Protože nám prostě v této situaci hrozí, že se nám sice otevřou trhy Rakouska a Německa, nicméně oni ty standardy u sebe rozšíří tak, že v podstatě pro nás ty trhy jsou naprosto nekonkurenceschopné. A stejně to bude platit i opačně, ale v náš neprospěch. Protože díky tomu, že my držíme naše standardy, tak pro rakouské firmy je náš trh velice atraktivní, protože ty naše standardy jsou nižší. Takže my jsme pro to, abychom dodržovali vzájemně standardy EU, zejména co se týká sociálního a zdravotního pojištění, to není v pořádku, a potom nechci v rámci služeb a produkce konkurovat navzájem, protože jedině tak získáme opravdu jako EU konkurenceschopnost. Takže to bych chtěl poprosit na dovysvětlení, že nikdo tady neusiluje o snižování nebo nezachování standardů, ale říkáme, že by se neměly zbytečně rozšiřovat, protože potom zvýhodňují případně jeden trh vůči druhému. Co se týká harmonizace daňového základu nebo konsolidace daňových základů. Ta otázka je mnohem složitější než se na první pohled zdá. Na první pohled se tato otázka tváří spíše jako technicistní otázka, protože existuje mýtus, že daňový základ je v podstatě technikálie a sazba je politikum. Ve skutečnosti je to přesně naopak, protože daňový základ každé ekonomice umožňuje v rámci tohoto daňového základu podporovat určité jevy ekonomické, které si tato ekonomika přeje. To znamená jinými slovy, pokud usilujeme o to, abychom měli sjednocené odpisové sazby v celé EU, například podle Francie, to je jedna z možností, nicméně já si myslím, že naše ekonomika ví, jak v jiné fázi svého vývoje, kdy preferujeme jiné priority, než jiné členské státy, než ty nejvyspělejší členské státy, nebo i ty, které jsou ekonomicky za námi. A proto si myslím, že otázky jako je odpisová politika, otázky, jako je např. umořování, způsobu umořování ztrát, otázky, jako je podpora vědy a výzkumu, podpora inovací v rámci daňových základů by měla být z našeho pohledu stále individuální otázkou jednotlivých zemí, nikoliv harmonizovanou otázkou pro všechny členské země stejně, protože by je to stejně mohlo brzdit v jejich rozvoji. Takže daňový základ je i obrovskou politikou. A když bych to dovedl do konce a navázal na to, co tady řekl pan předseda Štěch, o nízké míře zdanění v ČR – jednak nevím, co to číslo 12 procent znamená, k čemu se vztahuje, aby bylo jasno ... Předseda Senátu Milan Štěch: Reálná míra zdanění. Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek: Já nevím ale, k čemu se to číslo 12 procent vztahuje, jestli je to k příjmům, prostě nevím, ale to je jedno, to si možná ještě upřesním. Ale kdyby pan předseda Štěch usiloval o to, aby se míra zdanění v ČR zvýšila a zároveň bychom měli konsolidovaný daňový základ, tak by nastalo to, že by vykazování zisku firem působících na našem území stouplo, nicméně vzhledem k tomu, že 70 procent je vlastněno v zahraničí, tak by zisk plynul do zahraničí a nemáme z toho vůbec nic. Takže to je prostě reálná faktická dohra těchto úvah. Já bych na to chtěl upozornit, že ne všechno, co se tváří jako technikálie, jako technikálie také funguje. Takže my zastáváme zatím tyto pozice, jsme ochotni o těchto záležitostech diskutovat, nicméně jak už tady bylo mnohokrát řečeno, musíme se na všechny tyto podněty z EU dívat zejména přes naši konkurenceschopnost, aby naše konkurenceschopnost do budoucna nebyla některými opatřeními oslabena. Padla tady otázka od pana senátora Sefziga na směrnici o službách. Tady bych chtěl říci, že o směrnici o službách se diskutuje na radách v Bruselu docela často a v tomto ohledu má ČR čisté svědomí, protože my jsme v realizaci směrnice o službách úplně nejdále. Myslím, že i pan komisař Barnier, který má na starosti konkurenceschopnost a mimo jiné k této problematice už také několikrát prohlásil, že

102

ČR v tomto ohledu je opravdu nejdále ze všech zemí a spíše v tomto ohledu my musíme usilovat o to, aby ostatní členské země tuto směrnici o službách naplňovaly. Spočívá to zejména v tom, že v dnešní době existují tři systémy, které podporují služby v rámci EU, což je jednotné kontaktní místo, systém PROKOP a systém SOLVIT, Česká republika je nejdále v provozování těchto systémů, dokonce jsme byli schopni je sjednotit do jednoho celku pod naším serverem BusinessInfo.cz, to znamená podnikatel zadá dotaz jakýkoliv a ten server vytřídí tento dotaz a vypořádá ho v rámci těch jednotlivých systémů, v tom jsme úplně nejdál ze všech a otázka je, zda ostatní země budou schopny to naše tempo dostihnout. Velký problém je samozřejmě uznávání kvalifikací pro výkon jednotlivých služeb, což je ještě otázka, která nás do budoucna bude ještě čekat a trápit, protože to je naprosto stěžejní pro rozšíření služeb mezi jednotlivými členskými státy. Takže v tomto ohledu já bych chtěl říci, že podporuji oba dva návrhy usnesení ze Senátu a myslím, že některé interpretace vznikají spíše díky ne úplně přesnému pochopení, že by byl věcný rozpor. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a ptám se paní zpravodajky. Ano, také nás provede hlasováním, prosím. Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já bych chtěla zhodnotit proběhlou rozpravu, v které vystoupila paní senátorka Gajdůšková třikrát a dalších 9 senátorů a z toho čtyři také dvakrát. Já musím říct, že po té diskusi si říkám, proč se vlastně výbor pro záležitost EU zabývá evropskými tisky a proč dělají experti z evropského oddělení zbytečnou práci. Vždycky je něco poprvé a já dneska asi zpravodajuji padesátý tisk od té doby, co jsem v Senátu a ve výboru pro záležitosti EU; a poprvé se stalo minule to, že nebylo přijato žádné usnesení ke zdanění finančních transakcí. A situace je taková, že opravdu evropské tisky projdou výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kde je také politické rozložení podle současné situace a pak výborem pro záležitosti EU, který přijímá většinou naprosto totožné usnesení, které přišlo z VHZD, také za takového politického rozložení, kdy má vesměs sociální demokracie většinu. A pak se stane to, že když to usnesení přijde na plénum Senátu, tak se kolikrát divím, že kolegové, kteří na výboru hlasovali pro to usnesení, které tu předkládáme, tak vlastně hlasují jinak. Říkám si, jestli by nebylo lepší, pokud je stanovisko, jak řekl tady pan předseda Senátu, že má výhrady k usnesení z Evropského výboru nebo z výboru pro záležitosti EU, vzhledem k politickému rozložení Senátu, jestli pak není lepší říct na rovinu, že sociální demokracie přijímá bezvýhradně všechno, co jde z Bruselu a potom si můžeme ušetřit tady tu debatu, práci všech těch lidí a můžeme potom třeba výbor pro záležitosti EU zrušit, protože nevím, jestli to má pak nějaký smysl. Padl tady návrh na změnu usnesení, to znamená, paní místopředsedkyně Gajdůšková navrhla vypustit z bodu č. 6 tuto za středníkem a pak vypustit celý odstavec 7. K tomu odstavci 7 bych chtěla uvést, že je tam napsáno, že Senát se staví zdrženlivě, to znamená ne, že to zamítáme. Já bych tedy navrhla návrh na hlasování tak, že bychom hlasovali o doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR ke Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému, hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů na cestě k aktu o jednotném trhu pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství, 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod tak, že budeme nejdříve hlasovat o tomto doporučení s vypuštěním tady těch navržených věcí, to znamená s vypuštěním té věty za středníkem v bodě č. 6 a s vypuštěním bodu č. 7.

103

Další hlasování by potom bylo o té větě, nebo o tom původním – to už je jako jedno. Všechno. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano. Ptám se, jestli to bylo pro všechny srozumitelné. Je to de facto obdobné hlasování, jako jsme hlasovali včera. Děkuji vám, paní senátorko. Můžeme přistoupit k hlasování. Jak nás teď informovala paní zpravodajka, budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak bylo předloženo VEU s tou úpravou, že bodu 6 se vypouští text za středníkem a vypouští se celý bod 7. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Registrováno 60, kvorum 31. Pro návrh 49, proti 1. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o původním návrhu, tak jak byl předložen výborem. (Chvilku počkáme…) Dobře, beru zpět. Budeme hlasovat o tom, jestli k tomu přijatému usnesení se doplní v bodu 6 za středníkem text "a bod 7". Jsou připomínky? Nejsou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 30. Registrováno 61, kvorum pro přijetí 31. Pro návrh se vyslovilo kladně 23, proti 16. Návrh byl zamítnut. Děkuji. Končím projednávání tohoto bodu. My se vystřídáme v řízení schůze.

Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1.

místopředseda

Senátu

Přemysl

Sobotka: Vážené

kolegyně,

kolegové, budeme projednávat bod, kterým je 20. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 60) Máme to jako senátní tisk č. 60. Návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého prosím, aby se ujal slova. Zároveň ho tady vítám. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Vážený pane místopředsedo,

vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté. Dovolte mi, abych v krátkosti uvedl předkládaný návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. A též zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), jehož cílem je komplexně upravit hygienické požadavky na koupání osob, a provést tak transpozici Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7 ES ze dne 15. února 2006 o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení Směrnice 76/160 EHS do českého právního řádu. Cílem předloženého návrhu je v souladu s právem Evropských společenství upravit hygienické požadavky na koupání osob. V části koupání ve volné přírodě je předkládaná novela plnou transpozicí evropského práva. V oblasti dalších; v oblasti 104

umělých koupališť, zůstávají ustanovení zákona beze změn. Pouze byla zakomponována do novely tak, aby byla problematika vod ke koupání přehledná. Ještě jednou opakuji, že se jedná o vody ke koupání ve volné přírodě na jedné straně; a oblast umělých koupališť a saun na straně druhé. Směrnice č. 2006/7 ES dále ukládá vedle zajištění ochrany zdraví koupajících se osob i povinnost zabezpečit ochranu povrchových vod užívaných ke koupání. Vodní zákon v platném znění upravuje způsob sestavení seznamu takovýchto vod a navazující úkoly krajských hygienických stanic. Tato současná úprava v našem zákonu o vodách však požadavkům Směrnice ES nevyhovuje. Proto po projednání s ministerstvem zemědělství a ministerstvem životního prostředí byla problematika vymezení vod ke koupání v povrchových vodách a úkoly orgánů ochrany veřejného zdraví související s touto problematikou – přesunuta ze zákona o vodách do zákona o ochraně veřejného zdraví. Pokud jde o historii transpozice, musím konstatovat, že předkládaný návrh je již třetím pokusem o provedení nutné implementace práva EU, protože předchozí dva pokusy se díky střídání vlád v minulých obdobích nezdařily a neprošly sněmovnou. Lhůta pro promítnutí Směrnice do českého právního řádu uplynula již 24. března 2008. Neprovedení transpozice se tak stalo předmětem odsuzujícího rozsudku, který Soudní dvůr EU vynesl v září 2010 a zahájení sankčního řízení lze očekávat každým dnem. Přijetí této novely je proto velmi urgentní. Návrh vlády – schválit vládní návrh zákona podle § 90 odst. 2 zákona 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny již v prvním čtení nebyl Poslaneckou sněmovnou přijat. Vládní návrh zákona byl v PS proto projednáván standardním způsobem. Dovolte mi, abych vás informoval, že k tomuto zákonu ve standardním projednávání v PS vznikly 3 pokusy o pozměňovací návrhy, z nichž jenom jediný, krátký, je zachován v současném návrhu; a dva další, které se týkaly postavení zdravotních ústavů a vyšetřování cizinců při vstupu do naší země – ty návrhy byly odmítnuty. Návrh, který je do současné novely připojen, se týká pozměňovacího návrhu pana poslance Marka Šnajdra o změně zákona č. 258. Tou změnou se ruší povinné očkování novorozenců proti tuberkulóze, které již v dřívější době nebylo prováděno po dohodě odborných společností. Tato drobná změna jenom uvádí v soulad celý zákon se zavedenou praxí. Byla to věc, která byla poměrně kontroverzní na odborné scéně. Odborné názory na zrušení tuberkulózy jako plošně očkované choroby převážily a praxe, která je běžná v evropských zemích, se rozšířila i u nás. Dne 20.4.2011 byl senátní tisk č. 60 projednán na schůzi výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu a na schůzi ÚPV. Oba výbory Senátu doporučily projednávaný návrh zákona přijmout ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Ministerstvo zdravotnictví se zněním návrhu zákona schváleného Poslaneckou sněmovnou souhlasí a s ohledem na reálně hrozící pokutu, která může být České republice uložena, navrhuje, aby byl návrh zákona schválen ve znění, ve kterém ho schválila Poslanecká sněmovna. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já jsem již v úvodu svého vystoupení uvedl, je nezbytně potřeba, aby posuzovaný návrh zákona nabyl účinnosti co možná nejdříve a z uvedeného důvodu se na vás obracím s prosbou o jeho podporu při dnešním projednávání. Věřím, že tento návrh podpoříte. Děkuji.

105

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku s usnesením, které má číslo 60/1, zpravodajkou je paní senátorka Božena Sekaninová, která má slovo. Senátorka Božena Sekaninová: Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych chtěla prostřednictvím předsedajícího poděkovat panu ministrovi za vyčerpávající zprávu, kde shrnul i vše, co se týká legislativního procesu i informace, že výbor pro zdravotnictví a sociální politiku i ÚPV se tímto návrhem zabýval, ale přesto to zopakuji. Ano, zabýval se a doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném sněmovnou. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Jenom upozornění

– můžete ministra oslovovat napřímo, nemusíte prostřednictvím. Kolegy nesmíte oslovovat napřímo. (Poznámka paní senátorky Sekaninové: Díky. Pane ministře, děkuji.) Také se posaďte. Druhým výborem byl ÚPV, který přijal usnesení, které máme jako číslo 60/2. Zpravodajem je pan senátor Václav Vlček, který v daném okamžiku… (Poznámka z okolí.) Takže to byla společná zpravodajská zpráva. Tím je to vyřešeno. Moje otázka nyní zní, zda někdo navrhuje, abychom se podle § 107 jednacího řádu tímto návrhem zákona nezabývali. Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Do té se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Je zvykem v ČR, že když se chce prosadit cokoli, zaklínáme se Evropskou unií a jejími předpisy. Ovšem málokdo si některá nařízení přečte důkladně nebo mu chybí dostatečné vzdělání jazyku, v kterém to nařízení nám něco ukládá. V první řadě bych chtěl říci, že naše normy nejsou jednotné s normami EU v některých věcech, konkrétně v těchto. Zajímalo by mě, jak to budeme dodržovat, jestli to bude podle norem EU, které jsou mimochodem volnější, nebo podle norem českých, když tedy nám to nařizuje EU, a ty jsou daleko přísnější. Za druhé si myslím, že to je určité zatěžování podnikatelů, sportovců a jiných, řeknu to přesněji, je to s odvoláním na paragraf 6d, kde jim to bude určitě působit nemalé administrativní a finanční náklady. On tady totiž tento zákon není jenom o přírodních koupalištích, ale je to i o umělých koupalištích a o saunách. Dotýká se to i všech osob, které provozují tělovýchovná nebo sportovní zařízení nebo zařízení sloužící k regeneraci nebo k rekondici, organizací nebo osob, které poskytují tělovýchovné nebo sportovní služby, které provozují hostinskou činnost, ubytovací služby v kempech, ubytovnách, chatových osadách, a které nabízejí, nebo mohou využívat koupání. Ti všichni budou mít tyto povinnosti, které jsou nemalé. Jistě pan ministr dokáže odpovědět na to, proč provozovatel umělého koupaliště nebo sauny je povinen posuzovat při výběru zdroje jeho vydatnost! Myslím si, že to asi nespadá do tohoto zákona a že zcela určitě to není ve směrnici EU, kterou se tady zaštiťoval. Stejně tak, jako způsob manipulace s prádlem. Jako přílepek se mi jeví to, co Ústavní soud sice vyloučil, ale opět to tady proniklo do naší politické kultury, to znamená, očkování proti TBC rozhodně není ve směrnici EU, která nám nařizuje kontrolovat jakost přírodních koupališť! A jako pikantnost bych nakonec uvedl, jestli opravdu v článku 4 se poprvé vytvoří profily vod ke koupání, a upozorňuji vás, že to je také velmi zvláštní, co se tam píše nejen o tom, že do 15 dnů se bude něco vyvěšovat na krajských hygienických stanicích, aby nám EU řekla, kde se můžeme koupat v ČR. Dokonce se

106

tam stanovuje i koupací sezóna. I to je velmi zvláštní. Ale hlavně by mě zajímalo, jak, když zákon ještě nenabyl účinnosti, se stihne, že profily vod ke koupání podle § 34 se poprvé vytvoří do 24. března 2011. Pokud se nemýlím, máme již měsíc duben 2011. Doufám, že pan ministr na tyto otázky odpoví. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan

senátor Jaroslav Doubrava. Senátor Jaroslav Doubrava: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych si dovolil – vaším prostřednictvím – zeptat se pana ministra na jednu věc. Mluvil tady o zastavení očkování dětí proti TBC. Mám-li věřit informacím sdělovacích prostředků, pak tam dochází k razantnímu zvýšení počtu lidí postižených touto nemocí. Nemyslíte si, pane ministře, že to je právě v důsledku zastavení očkování dětí, popřípadě myslíte si, že skutečně je dobře toto očkování neprovádět? Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji i já. V této chvíli nemám nikoho dalšího, takže končím obecnou rozpravu. Pan ministr – předpokládám - se vyjádří k proběhlé debatě. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Děkuji za slovo. Já bych začal

tuberkulózou. Dovolil bych si říci, že v tomto případě se nejedná o přílepek, protože se jedná o integrální součást zákona, který v jiné pasáži hovoří o očkování. Samozřejmě, že to je jasně věc, která k tomu byla přidána, ale patří do tohoto zákona a otevření zákona v tomto případě bylo použito jako prostředník a jakýsi nosič a ta věc by se musela do toho zákona dát při nějaké jiné příležitosti nebo jako samostatnou novelou. Takže to není věc, která by byla proti legislativním pravidlům. Odborná stránka věci, pokud se týká tuberkulózy, byla diskutována, jak už jsem zmínil ve svém úvodním slově, velmi dlouho a důkladně. Je chronickým sporem více odborných společností, jak se má tuberkulóza posuzovat. Od 50. let existovalo v naší zemi plošné očkování, v současné době míra proočkovanosti a míra zátěže obyvatel očkováním a míra imunologické zátěže je vždy vážená proti riziku vysokého výskytu nebo nízkého výskytu příslušné nemoci a její vážnosti. V tomto případě o vážnosti tuberkulózy nelze pochybovat. Ale na druhé straně míra výskytu se velmi dlouhodobě drží na velice bazálních číslech, která jenom oscilují víceméně statistickou pravděpodobností a jedná se o čísla, která opravdu neodpovídají potřebě, plošně celou populaci očkovat, protože byly popsány komplikace u dětí. Nejsem schopen z hlavy, bez podrobnější přípravy, argumentovat vědeckými statěmi, ale ten názor byl opravdu filtrován velmi důkladně a převládl v oblasti společnosti pro očkování a společnosti pro pediatrii tento názor. Pokud jde o věci, které se týkají technických detailů, které zde zmiňoval pan senátor Dryml, musím říci, že většina požadavků na hygienická opatření, která zmiňoval ohledně prádla, ohledně kvality vod v umělých koupalištích již v našich zákonech byla. Novelou se podstatněji nemění. K tomu paragrafu, já jsem to nestihl zaregistrovat, který se týká profilu vod, bych poprosil ještě o upřesnění čísla. (Senátor Dryml sděluje během cesty k řečništi, že se jedná o § 34 odstavec 1 článek 4 a předává panu ministrovi příslušný dokument.) 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, omlouvám se, ale nemáte slovo, natož abyste měl volný prostor k diskusi.

107

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Já myslím, že tomu rozumím, že se jedná o část, která se týká vodního zákona. Týká se nových koupališť, takže ta stávající koupaliště mají profily vytvořeny. Jinak kritéria, která se týkají vlastní hygieny vod, výskytu sinic, biochemického znečištění, ta pro sauny a vody v bazénech byla vytvořena již před evropskou směrnicí a ta zůstávají. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan ministr končí, děkuji.

Slovo má paní zpravodajka, paní senátorka Sekaninová. Senátorka Božena Sekaninová: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, senátoři, v rozpravě vystoupili dva senátoři, a protože nepadl žádný pozměňovací návrh, navrhuji hlasovat o návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Ano, budeme o tomto

návrhu za chvilku hlasovat. Nejprve znělku. Zahajuji hlasování. Kdo je pro znění, tak jak bylo předloženo, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 31 ukončeno. Registrováno 55, kvorum 28, pro 33, proti jeden. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i paní zpravodajce. Dalším bodem je 21. Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2010 (senátní tisk č. 52) Máme to jako tisk 52. Poprosím prezidenta NKÚ pana Františka Dohnala, aby nás s textem seznámil. František Dohnal: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení

senátoři, dámy a pánové, předstupuji před vás už po několikáté s výroční zprávou Nejvyššího kontrolního úřadu. Nejvyšší kontrolní úřad, jak víte, se zabývá hospodařením se státním majetkem a záležitosti týkající se financí, státního rozpočtu a souvisejících věcí jsou hlavně v kompetenci sněmovny, což si myslím, že možná není úplně nejšťastnější, protože určitá kontrola v této oblasti by mohla být – alespoň podle mého názoru – v Parlamentu ČR rozdělena, třeba i ve prospěch Senátu. Nicméně to je záležitost trošičku jiná. Já jsem rád, že výroční zpráva nejvyšší kontrolní instituce bývá pravidelně projednána jak ve výborech Senátu PČR, tak na plénu. Samotná výroční zpráva, kterou máte k dispozici jako sněmovní tisk, je rozdělena do čtyř částí. V první se popisuje postavení a působnost NKÚ. Tady stojí snad za zmínku to, že v čele NKÚ vedle prezidenta a viceprezidenta stojí i 15 tzv. členů úřadu, kteří jsou voleni Poslaneckou sněmovnou PČR na návrh prezidenta NKÚ. V loňském roce došlo k jediné změně mezi těmito členy, tedy v tzv. kolegiu NKÚ. Odcházející inženýr Petr Skála, který byl členem NKÚ od samého počátku, byl nahrazen panem Ing. Danielem Reisieglem.

108

Ve druhé části výroční zprávy je obsaženo samotné zhodnocení kontrolní činnosti. Část ho byla provedena při jednání ve výboru Senátu PČR, samozřejmě ta část je poměrně rozsáhlá, spolu s množstvím příkladů, takže mi dovolte, abych se tady omezil jenom na obecné záležitosti. Samotná kontrolní činnost NKÚ je směrována na základě strategického plánu, ve kterém jsme se zaměřili na pět základních oblastí. A to dotační politika státu, hospodaření s majetkem ČR, finanční prostředky ze zahraniční, významné investice a závěrečné účty jednotlivých kapitol státního rozpočtu. Samotný plán kontrolní činnosti na rok 2010 obsahoval původně 28 kontrolních akcí, ale během roku byl doplněn ještě o další čtyři kontrolní akce, takže v plánu kontrolní činnosti na rok 2010 bylo celkem 32 kontrolních akcí. Výsledky, které jsou ale shrnuty ve výroční zprávě, neobsahují všechny kontrolní akce z plánu roku 2010. Je potřeba si uvědomit, že jednotlivé kontrolní akce trvají řádově několik měsíců, a proto dochází k určitému překryvu kontrolních akcí z minulého roku. Proto výsledky jsou shrnuty z celkem 26 kontrolních akcí, z toho 19 jich bylo z plánu kontrolní činnosti z roku 2009 a sedm z plánu kontrolní činnosti roku 2010. Kontrolní akce samotná neznamená, že jako počet kontrolních akcí vystupuje stejný počet kontrolovaných osob, protože každá kontrolní akce může mít až několik desítek kontrolovaných osob. To se týká zvláště třeba kontroly dotačních programů, kdy vedle poskytovatele dotací jsou kontrolováni i jejich příjemci. Takže v hodnocení je zmíněno celkem 173 kontrolovaných osob. Co se týká jednotlivých strategických oblastí – příklady najdete v textu výroční zprávy. U dotací to je záležitost, na kterou upozorňujeme dlouhodobě a prakticky každý rok, zvláště v této oblasti kritizujeme nedostatečnou činnost jednotlivých ministerstev jako správců kapitol při poskytování dotací. Prakticky běžným jevem je to, že při poskytování dotací jednotliví správci se vůbec nezabývají vyhodnocováním dopadů dotací. Mnohdy je jako měřítko vyhodnocení dopadu použit jen vyplacený finanční objem, aniž by se správci dotace zabýval tím, co mělo vzniknout a co se ve skutečnosti vzniklo, jestli nás to někam posunulo nebo jestli bylo dosaženo nějakého předpokládaného cíle. Mnohdy totiž nejsou stanoveny ani ty cíle, takže se o tom velmi těžce vyjadřuje a posuzuje konkrétní dopad. A druhá věc, která u dotací neustále přetrvává, je, že jednotlivá ministerstva jako poskytovatelé dotací se relativně minimálně zabývají vlastní kontrolou. Fyzická kontrola, zvláště u příjemců dotací, je skutečně minimální a v mnoha případech je až formální. Příklady najdete v textu výroční zprávy. To, že se stane to, že kontrola neproběhla, je samozřejmě špatné, ale podle mého názoru ještě horší, když se při naší kontrole ukáže, že třeba peníze byly použity ve prospěch projektu, který nakonec nebyl realizován nebo jeho část výrazná nebyla realizována, takže nebyly dodrženy podmínky dotace a v dokladech ministerstva najdete, že tam kontrola byla a že shledala, že je všechno v pořádku, ačkoliv evidentně to v pořádku být nemohlo, neboť ten projekt neexistuje. Co se týká části hospodaření s majetkem, to jsou zase problémy, které se týkají hlavně nedodržování zákonů o majetku České republiky. Ten zákon je z roku 2000 a netvrdím, že úplně dokonalý. Samo ministerstvo financí v poslední době několikrát avizovalo, že chystá jeho novelu, protože některé věci týkající se hospodaření s majetkem ČR nejsou zákonem technicky vyřešeny příliš dobře, nicméně to je věc druhá. Zákony, pokud jsou standardním způsobem přijaty, tak podle našich zákonů musí být dodržovány a musí být dodržovány zvláště těmi, na které se vztahují v první míře, například jednotlivými ministerstvy, jednotlivými ústředními orgány. Bohužel nedostatky v této oblasti jsme museli konstatovat

109

například i u ministerstva financí, což jako u garanta zákona majetku ČR mi přišlo skutečně zvláštní, byť nedostatky nebyly nijak vyloženě alarmující nebo obrovské, ale myslím si, že právě u tohoto ministerstva by se třeba vyskytovat vůbec neměly. Druhou záležitostí, která se v této oblasti objevuje velmi často, je otázka vedení účetnictví, evidence majetku, to, že se nedělají inventarizace podle zákona apod. A potom ještě jedna věc, kterou jsem chtěl zmínit, protože do této oblasti patří, to je věc, se kterou se setkáváme také opakovaně, a je to nedostatečné plnění funkce zakladatele státních podniků. Státních podniků máme pořád v této chvíli téměř 60 v ČR a mnohdy jsme skutečně překvapeni, jaké státní podniky existují. A když to řeknu velmi volně, že život v těch státních podnicích je mnohem jednodušší než v soukromém sektoru, protože ony jsou jakýmsi hybridem, ale hlavně ve chvíli, kdy ten státní podnik je daleko od Prahy, tak je to jak v tom ruském úsloví: Bůh vysoko, car daleko. Jednotlivá ministerstva se příliš o život státních podniků nezajímají, pokud po nich nechtějí nějaké speciální dotace nebo nějakou speciální finanční podporu. Takže jsme mohli konstatovat problémy třeba v zakládacích listinách státních podniků, ve vymezení majetku, což mimochodem už jsme v minulosti konstatovali, že třeba vedlo k tomu, že ředitel státního podniku prodal majetek, aniž k tomu měl souhlas zakladatele. Zakladatel to několik let nezjistil, protože vůbec nekontroloval ten státní podnik a ten ředitel to mohl udělat, protože vlastně ten majetek neměl vymezený v zakládající listině, takže nabývající postupoval v dobré víře, že ten majetek si může koupit. Významné investice – to je jedna z největších oblastí, alespoň finančním objemem, kterou se zabýváme. Tady je to z naší strany zvláště důraz na hospodárnost a účelnost. Přesto se v investičních akcích setkáváme znovu a znovu opakovaně s dlouhodobými problémy. Některé jsou tam popsány, třeba v případě ministerstva obrany, to je skutečně dlouhá historie a u ministerstva dopravy, kde je komplikovanost dána hlavně tím, že jednotlivé velké investice se připravují mnoho let. Jsou připravovány ne vždy úplně koncepčním způsobem, např. není jasno, jakým způsobem a jak vybírat jednotlivé investiční akce k realizaci, což potom vede k tomu, že se do zařazovaných investic zadávají akce, které nejsou dostatečně připraveny, které jsou typicky finančně podhodnoceny tak, že po realizaci té investice se ukáže, že stály někdy až mnohonásobně více než se původně předpokládalo a o nezajištěném financování ani nemluvě. Nakonec jsou to záležitosti, se kterými se můžete setkávat i ve sdělovacích prostředcích – vysoká rozestavěnost a problémy, které jsou tím způsobeny. Finanční prostředky ze zahraničí – úmyslně říkám finanční prostředky ze zahraničí, nikoliv z EU, protože sice finanční prostředky z EU tvoří největší část finančních prostředků ze zahraničí, ale nejsou jediné. V minulosti jsme se mohli setkat s finančními prostředky např. od Světové banky a teď – a to je záležitost, se kterou jste se setkali i zde v Senátu Parlamentu ČR – jsou to např. finanční prostředky Evropského společenství tzv. "islámské fondy". V této oblasti konstatujeme spíše systémové nedostatky, je to obvyklé, nedostatky v oblasti veřejnoprávní kontroly. Tady to je jedna z typických oblastí, která by podle našeho názoru zasloužila novelu alespoň zákona o finanční kontrole, který je v rozporu s předpisy EU, resp. nepočítá s tím, jakým způsobem jsou administrovány peníze přicházející např. ze strukturálních fondů. Tam je kontrolní a řídící působnost rozdělena do několika stupňů a s tím náš zákon o finanční kontrole vůbec nepočítá. Takže to je záležitost, která by si rozhodně zasloužila legislativní úpravu. Poslední ze strategických cílů, to jsou závěrečné účty jednotlivých kapitol státního rozpočtu. Tady kontrolujeme zvláště spolehlivost údajů závěrečných účtů,

110

resp. účetních závěrek, resp. těch částí, které jsou podstatné pro závěrečný účet. V této oblasti, kterou mimochodem Nejvyšší kontrolní úřad vykonává zhruba od roku 2000, se v této chvíli kontroluje zhruba 50 procent výdajů státního rozpočtu a je to způsobeno hlavně tím, že Nejvyšší kontrolní úřad si kapacitu pro vykonávání finančního auditu postupně buduje. Není možné na trhu nakoupit hotové finanční auditory vzhledem k tomu, že v soukromém sektoru je téměř v násobcích toho, co může poskytnout sektor veřejný, takže nám nezbývá než si postupně vychovávat jednotlivé finanční auditory. Tato činnost se prakticky od 50. let v ČR vůbec nedělala, alespoň ve veřejném sektoru. Tady opakovaně narážíme zase na problémy, které už jsem zmiňoval – nedostatky v účetnictví, špatné zaúčtovávání majetku, majetkových účastí státu, ale zase otázka inventarizací a podobných věcí. Mimochodem tam, kde kontroly probíhaly opakovaně, a to u velkých kapitol, jsou dneska téměř všechny – hlavně ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo obrany, ministerstvo školství, ministerstvo zemědělství – tak ve chvíli, když tam přicházíme poprvé, tak se většinou zjistí poměrně rozsáhlé nedostatky, ale při opakovaných kontrolách můžeme konstatovat, že ten posun skutečně je pozitivní. Tam většinou dochází k tomu, že to jsou nedostatky způsobené třeba ne úplně profesionálním vedení účetnictví anebo tím, že jsou některé věci v účetních předpisech definovány ne úplně jasně. Takže v letošním roce, resp. v loňském roce, za který předkládá výroční zprávu, jsme museli konstatovat u ministerstva dopravy, že jejich podklady, které předali pro závěrečný účet, jaksi vykazovaly takové nesprávnosti, že je nemůžeme považovat jako za podklady, které jsou přijatelné. Mimochodem, míra nesprávnosti u první kontroly vykazuje v mezinárodních standardech do osmi procent chyby, takže tady ta chyba byla větší. U těch ostatních kontrolovaných osob a při opakovaných kontrolách míra chyby se snižuje na povolené dvě procenta, prostě ta chybovost vždycky někde je, vždycky se najde nějaká drobnost, ale aby to bylo spolehlivé, tak se považuje určitá míra jako přijatelná. Co se týká třetí části výroční zprávy, ta se zabývá finančním zhodnocením. Je většinou velmi obtížné, jakým způsobem finanční zhodnocení provést. Mnohdy mám pocit, že s tím bojují i kolegové u partnerských kontrolních institucí v Evropě, že jsou to spíše jakási politická prohlášení, protože se na to dá jít skutečně různým způsobem, tak já zůstanu jen u těch čísel, která jsou nějakým způsobem prokazatelná a nediskutovatelná. My se ve své kontrolní činnosti setkáváme i s tím, že je porušen zákon, typicky i rozpočtová pravidla. Ta počítají s porušením tzv. rozpočtové kázně, kterou se následně zabývají finanční úřady, popř. finanční ředitelství. My jsme povinni, pokud něco takového zjistíme, dát oznámení na příslušný finanční úřad. Takže v loňském roce jsme takto finančním úřadům oznámili porušení rozpočtové kázně za více než 400 mil. Kč. Kdyby situace byla taková, že všude ty peníze budou, tak jak by to mělo být, odvedeny zpátky do státního rozpočtu, plus třeba penále, tak by se dalo jednoznačně říci, že jsme si vysoce vydělali na svůj provoz, ale ono to tak není. Ona se většina těch prostředků do státního rozpočtu nakonec nevrátí. Já tady nechci kritizovat tento jev, protože mnohdy jsou porušení rozpočtové kázně spíše neštěstím pro jednotlivé příjemce třeba tím, že stavba není zkolaudovaná v předepsaném datu, ale o několik dní později, protože pracovník stavebního úřadu byl na neschopence. Ale z hlediska zákona je to prostě nedodržení parametrů té dotace a mělo by být vráceno, popř. ještě by mělo následovat penále. Toto je systém, který si řeší ministerstvo financí, resp. dneska Finanční správa, takže do toho se pouštět nebudu.

111

V těch dalších objemech – to už jsou záležitosti, které jsou trošku diskutabilnější. My jsme se snažili držet toho přízemního odhadu, takže z těch výdajů státního rozpočtu, které byly námi zkontrolovány, samozřejmě na základě vzorků, ne absolutně, je to zhruba 60 procent – týkalo se to zhruba 700 mld. Kč jak majetku, tak finančních prostředků. Čtvrtá a závěrečná zpráva se týká i hodnocení ostatní činnosti. NKÚ je i připomínkovým řízením, takže se zabýváme zákony, které se nějak dotýkají našeho předmětu působnosti. V loňském roce alespoň pro nás nejvýznamnější bylo připomínkové řízení, na začátku září byla připravena jednak novela Ústavy ČR a navazujícího zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, která by měla nějakým způsobem upravit naši působnost a fungování. Věc, kterou chci tady také zmínit, je otázka mezinárodní spolupráce. Tu najdete třeba v textech popisů jednotlivých kontrolních akcí, protože ne všechny kontrolní akce děláme sami, některé kontrolní akce děláme společně se svými kolegy ze zahraničí. Nejčastěji to bývá spolupráce se Slovenskem, což je samozřejmě velmi logické, ale hodně častá bývá i spolupráce se Spolkovým účetním dvorem. I v loňském roce můžete najít jednu kontrolní akci poměrně rozsáhlou, týkala se správy daně z přidané hodnoty. Tam je spolupráce se zahraničím vyloženě potřebná, protože abychom si ověřili, zda to probíhá tak jak má, tak si potřebujeme vyměnit informace o tom, co se odehrává i na německé straně, pokud někdo z našich plátců vykazuje, že se jeho činnost týkala např. jiných zemí EU. Mimochodem, když jsme dělali tuto kontrolu poprvé, tak jsme museli – je to asi tři roky zpátky – tak jsme museli docela s potěšením vzít na vědomí i fakt, že výsledná zpráva o hodnocení situace se v ČR a ve Spolkové republice Německo vyznívala pozitivně v náš prospěch. Na německé straně to vedlo dokonce k úpravám legislativy. Prakticky to znamenalo to, že oni v tom systému byli jakoby hodně zaběhlí, a my jsme jako noví členové si vytvářeli všechno znova a dokázali jsme si některé věci trošku lépe ohlídat, takže to bylo pro nás docela pozitivní. Vedle dvoustranných spoluprací spolupracujeme obecně v systémové rovině i na půdě mezinárodních organizací. A tady chci zmínit i velmi těsnou a úzkou spolupráci s kontrolními institucemi ze zemí Visegrádské čtyřky. Ona to není jenom Visegrádská čtyřka, ale ta rozšířená, protože v tom velmi aktivně vystupují i kolegové z Rakouska a ze Slovinska. Nicméně tato spolupráce se ukazuje skutečně jako velmi užitečná. A když jsem u zahraničí, tak chci také zmínit, že zaměstnanci NKÚ se docela pravidelně účastní pracovních skupin a různých jednání v zahraničí a také řadu takových jednání děláme i u nás v ČR. Jenom pro představu těch zahraničních akcí – loni jich bylo asi 52, byly to třeba i velké projekty, které byly dělány na úrovni INTOSAI, což je světová organizace, takže jsme vedli jeden projekt v oblasti životního prostředí pro země ze všech kontinentů. A co se týká domácích akcí, těch bylo 31. A nejdůležitější asi byl seminář, který pořádáme, mimochodem, každoročně, jednu vzdělávací akci, protože se domníváme, že máme co ukázat a co nabídnout svým kolegům ze zahraničí. V loňském roce to byl seminář, který byl věnován kontrole společné zemědělské politiky EU a zúčastnilo se ho více než 70 kolegů asi z 32 zemí. Na závěr mi dovolte už jenom technické údaje, které výroční zpráva obsahuje také. Hospodaříme, resp. v loňském roce jsme hospodařili, s rozpočtem, který byl původně schválen ve výši cca 593 mil. Kč, potom díky opatřením, která přijala vláda a PS Parlamentu ČR, byl snížen o 30 mil. Kč na 563 mil. Kč. Přesto se nám podařilo

112

ještě trošku ušetřit, takže rozpočet nakonec byl čerpán ve výši 543 mil. Kč. Prakticky dvě třetiny výdajů jsou mzdy, které jsou pro nás, stejně jako pro řadu dalších ústředních orgánů, tím nejpodstatnějším výdajem. Co se týká personálního zajištění. V loňském roce to bylo 466 zaměstnanců, z nichž více než 70 % jsou lidé, kteří bezprostředně vykonávají kontrolní činnost, nebo ji podporují. A jenom pro vaši představu – více než 80 % našich zaměstnanců jsou vysokoškoláci a více než 30 % zaměstnanců je dnes na jazykové úrovni, která odpovídá minimálně úrovni B1 evropského referenčního rámce. To je záležitost, která je pro nás dost důležitá právě v zahraniční činnosti, aby naši kontroloři byli schopni pracovat v bilaterálních akcích nejen na Slovensku, ale i v dalších zemích EU. V této chvíli bych s prezentací výroční zprávy skončil, protože ta samozřejmě obsahuje řadu příkladů, které jsou nechci říci k pobavení, ale k ilustraci kontrolních zjištění, která jsem tady popsal jenom v obecné rovině. Ale myslím si, že to je záležitost spíše na vaše dotazy, nebo pokud bude zájem o nějaké vysvětlení, tak to rád učiním. V této chvíli vám děkuji za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane prezidente, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Šilar: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane prezidente, děkuji za přednesenou zprávu, protože jste prakticky vyčerpal vše, co mám napsáno i já ve zpravodajské zprávě. Chtěl bych říci, že celou výroční zprávou NKÚ se zabývala 7. schůze našeho hospodářského výboru dne 19. dubna 2011. A zde bych chtěl říci, že úvodní slovo přednes viceprezident NKÚ pan Miloslav Kala, který nás seznámil podrobně s touto zprávou. Chtěl bych zde také říci, že výroční zpráva NKÚ se podle vlastních slov snaží ukázat a popsat nejdůležitější a nejzávažnější problémy v oblasti hospodaření s movitým i nemovitým majetkem našeho státu, s finančními prostředky státního rozpočtu i s finančními prostředky, které do naší republiky přicházejí ze zahraničí. NKÚ nemá výkonnou pravomoc, avšak svými zjištěními poskytuje zpětnou vazbu, která slouží Parlamentu ČR, vládě ČR a všem občanům jako informační zdroj, zda jsou při hospodaření se státním majetkem dodržovány zákony, zda je účetnictví státu a jeho organizací vedeno průkazně a správně a zda jsou peníze státu vynakládány účelně a hospodárně. Připomínám, že i kontrolní instituce musí být kontrolovány. A součástí této zprávy je rovněž informace o hospodaření NKÚ a výrok auditora, který je "bez výhrad". Chtěl bych zde připomenout jednu věc, která je ze zprávy důležitá, že mimo těch čtyř hlavních pilířů je věc a zjištění, že ve výroční zprávě za rok 2010 jeden problém jako nejzávažnější je identifikace a oblast čerpání finančních prostředků EU. NKÚ opakovaně upozorňuje na nedostatky v oblasti veřejnoprávní kontroly, na

113

potřebu novelizace zákona o finanční kontrole. A NKÚ rovněž dlouhodobě identifikuje nedostatečně nastavený řídící a kontrolní systém. Nejsou správně nastaveny monitorovací identifikátory, které nejsou ani kontrolovány a tím nelze prokázat splnění cílů projektu. Tím bych chtěl říci, že právě probíhá i společná kontrola EÚD a NKÚ a peněžní prostředky určené na zlepšování životního prostředí a krajiny podle programu rozvoje venkova. A nedobrý stav se potvrdil pozastavením certifikace celkem pěti operačních programů a přerušením certifikace jednoho regionálního operačního programu. Myslím, že z tisku víme, o které operační programy se jedná. To jsem chtěl dodat jako příklad potřebné kontroly. A to je vše, co bych měl nyní v současné chvíli k přednesu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A nyní otevírám rozpravu, do které se hlásí paní místopředsedkyně Senátu senátorka Alena Gajdůšková. Paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Vážený

pane předsedající, vážený pane prezidente NKÚ, paní senátorky, páni senátoři. Dovolím si doplnit diskusi k výroční zprávě NKÚ ještě o některé další pohledy. Nejdříve mi dovolte dvě teze. Za prvé, výroční zpráva byla projednána a schválena kolegiem NKÚ. Struktura i náplň této zprávy odpovídá zavedené praxi a při projednávání Senátem v minulém období nebyly vyjadřovány žádné závažné připomínky. Ale projednávání této zprávy zde v Senátu Parlamentu ČR je vhodnou příležitostí k otevření diskuse nad směřováním externí kontrolní instituce. Podle mého názoru existují nejméně tři závažné okruhy otázek, kterými bychom se měli zabývat. Tou první je rozšíření působnosti NKÚ na kontrolu veřejných prostředků. Lymská a mexická deklarace doporučuje, aby externí kontrole podléhala celá správa veřejných prostředků, bez ohledu na skutečnost, jakým způsobem se promítají do státního rozpočtu. Bohužel i částečné pokusy o promítnutí tohoto požadavku do českého právního řádu byly zatím neúspěšné. Naposledy to byl poslanecký návrh z řad ČSSD novely Ústavy v minulém funkčním období PS. Vím, že včera vláda o něčem podobném jednala. Doufám tedy, že se rozsah působnosti NKÚ podaří rozšířit. Tady je potřeba říci, že korupce je skutečně velký a velký problém v ČR. Jestliže jsme se v minulém bodu bavili o míře zdanění, tedy o konkurenceschopnosti ČR v důsledku faktoru konkurenceschopnosti, pak je potřeba říci, že právě velmi intenzivně vnímané korupční prostředí v ČR a to, že jsme jako země, a neslouží nám to ke cti, zařazováni na spodní příčky zemí právě v míře korupce, to je problém, který odrazuje investory podnikat, zaměstnávat lidi v této zemi, stejně tak jako s problémy retroaktivity. Ale my projednáváme výroční zprávu NKÚ a bavme se tedy o problému, který s tím souvisí, a to je problém korupce. Jak se ukazuje, tak největší problém, právě největší nebezpečí korupčního jednání je na tom švu, v té hraniční oblasti, kde se stýká veřejná správa, kde se tedy stýká veřejný a soukromý sektor. Proto bych se skutečně velmi a velmi přimlouvala za to, aby nezávislý NKÚ byl skutečně nezávislým a měl pokud možno i takové kompetence, aby skutečně tyto věci dokázal odhalit, odhalit včas a aby také byly nástroje k jejich potírání.

114

A tady je potřeba říci ještě jednu věc. Všechny instituce, které se zabývají korupcí, tak v podstatě pracují s indexem vnímání korupce. Je otázka, zda to skutečně odpovídá tomu stavu, který ve společnosti je. Ale my nemůžeme věci změnit, pokud skutečně se nenavodí atmosféra ve společnosti taková, že každý, u koho se projeví, byť náznaky korupčního jednání, bude pro společnost naprosto nepřijatelný. Nebudeme moci s věcí hnout, dokud skutečně nebude navozena atmosféra odmítání, a striktního odmítání, jakéhokoliv korupčního jednání. Ale k tomu je také potřeba, aby takové instituce, jako je NKÚ, měly silnou autoritu, aby byly důvěryhodné, aby měly takovou důvěru ve společnosti a u ostatních institucí, se kterými přicházejí do styku, aby skutečně jejich výroky a jejich činnost byla naprosto nezpochybnitelná. A to se dostávám k otázce č. 2 – rozsah a zaměření kontrol, plán kontrolní činnosti. NKÚ má být odlišen od orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, má vykonávat kontrolu podle zvláštních pravidel mimo soustavu exekutivy, ku pomoci legislativy podle vzoru organizace a pravidel řízení před soudy. Chci se pozastavit nad otázkou, zda NKÚ plní beze zbytku tu část definice, kterou má sloužit ku pomoci vzniku legislativy. Pokud si vezmu na pomoc statistiku, počet kontrolních akcí je přibližně 30 za rok. Průměrná délka jejich provádění je více než devět měsíců a náklady na činnost úřadu jsou někde přes 550 mil. Kč. Z porovnání obdobných institucí v zahraničí vyplývá, že například slovenský má více než 70 kontrol, nebo německý několik set kontrolních akcí. Vyplývá tedy z toho, že NKÚ není v tomto ohledu špičkou. Pravidelně se můžeme z Věstníku NKÚ dozvědět, že došlo u kontrolovaných osob k porušení právních předpisů nebo k chybám ve vedení účetnictví. O tom také hovořil pan prezident NKÚ. Domnívám se, že zahraniční instituce se více zaměřují na sledování a měření výkonnosti, účinnosti vládních politik, porovnávání nákladů na realizaci, ale i administraci programu, vyčíslování nákladů na investiční akce. To je věc, kterou bychom potřebovali všichni. Myslím, že jako uživatelé výsledků kontrol realizovaných NKÚ bychom uvítali větší zaměření na výkonnostní audity. Rádi bychom znali názor na to, zda se u nás stavějí dálnice drahé nebo levné a zda kvalita, kterou stát dostává, odpovídá vynaloženým nákladům. A v neposlední řadě bychom rádi znali odpověď i na otázku, zda se úroveň řízení státní správy zlepšuje nebo zhoršuje. Občané si myslí bohužel to druhé. Jsem si vědoma toho, že NKÚ je nezávislým orgánem, který sám rozhoduje o tom, koho kdy a jakou metodou bude kontrolovat. Nezávislost kontroly považuji za velmi významný prvek našeho právního řádu. Přesto považuji za důležité, aby se vedla debata i na téma, zda hodnota, kterou NKÚ poskytuje, odpovídá představám zákonodárců a aby si i NKÚ neustále uvědomoval, že není ve vzduchoprázdnu, ale právě naopak, nese svůj díl odpovědnosti vůči občanům. K třetímu okruhu – hospodaření NKÚ a kontrola Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Zprostředkovaně jsme se v uplynulém roce dozvěděli o sporech mezi Poslaneckou sněmovnou a prezidentem NKÚ, o vzájemných žalobách a vyšetřováních, které souvisejí s některými spornými rozhodnutími v oblasti hospodaření NKÚ, pronájmu sídla úřadu a otázkou, zda je oprávněna Poslanecká sněmovna provést kontrolu hospodaření NKÚ s majetkem státu, včetně jeho rozpočtové kapitoly. Zde je tradiční právnická otázka: Kdo kontroluje kontrolora? Tato otázka dostala podobu, která ve svém důsledku zničila dobrou pověst úřadu, kterou vydobyl první prezident NKÚ Dr. Volejník.

115

Nejhorší na celé situaci je, že až budou zahájené právní spory rozhodnuty, budeme stát nad poničenou a poškozenou institucí. Jak už jsem řekla, důvěra a důvěryhodnost je zásadní kategorií pro autoritu NKÚ. Zajímala jsem se o podstatu sporu, který snad ani není veden o vlastní pravomoc provést kontrolu. Tato otázka je explicitně řečena v § 33 zákona č. 166/1993 Sb., o NKÚ. Jde ale o to, zda kontrolní řád má být upraven speciálním zákonem. Dámy a pánové, nechci a nebudu předjímat výsledek soudního sporu, který se zapíše asi na ty nejhorší stránky naší historie již tím, že NKÚ žaluje Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR. Nechci a nebudu hodnotit, nakolik je správné, aby státní instituce sídlila v budově s nájmem, jehož výše možná odpovídá bohatým finančním institucím. A už vůbec nechci, aby se roztržka s prezidentem NKÚ přenesla ještě sem na senátní půdu. Chci ale říci, že bych od prezidenta takového významného úřadu, jakým je NKÚ, očekávala přece jenom trochu jiný přístup. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní místopředsedkyně. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Čunek… Pane prezidente, budete mít možnost vystoupit potom k rozpravě, ale chcete-li vystoupit k jednotlivým vystoupením, samozřejmě můžete, ale nebývá to zcela obvyklé. Takže, prosím, pane prezidente, máte slovo. František Dohnal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych v této chvíli alespoň stručně reagoval na vystoupení paní senátorky Gajdůškové, která ho rozdělila do 3 bodů; tak jak jsem si je poznamenal. Jednak je to rozšíření působnosti nejvyšší kontrolní instituce. To je záležitost, která je na samostatné a poměrně rozsáhlé jednání. Tak nevím, nakolik se do toho pouštět. Co se týká té druhé záležitosti… Ale přece jenom k té "jedničce" – ano, mezinárodní standardy říkají, že nejvyšší kontrolní instituce by měla kontrolovat všechny veřejné prostředky. To v ČR není. Není to od samého začátku od roku 1993 – a já jsem mimo toho pokusu, který tady zmiňovala paní senátorka, v loňském roce ani nezaznamenal, že by působnost někdy byla navrhována k rozšíření. Alespoň to tedy nebylo projednáváno v Parlamentu ČR, resp. nenašli jsme o tom zmínku. Co se týká návrhu, který tady byl zmíněn. V loňském roce jeho podstatou, podstatnou součástí, bylo to, že z definice NKÚ se vypouští slůvko, že je to "nezávislý" orgán, nikoliv rozšíření působností. Tady chci jenom upozornit, že návrh novely se týkal jenom Ústavy, nikoliv zákona o NKÚ jako takového. K druhé záležitosti. Tam jsem to možná úplně nepochopil. Jestli NKÚ – podle paní senátorky – plní dobře nebo špatně svoji funkci ve chvíli, kdy největší problémy, jak se zdá; nevím, podle čeho vznikají, na střetu mezi veřejnou a soukromou oblastí. My jsme ze zákona zaměřeni na oblast hospodaření se státními, tedy s veřejnými prostředky. Co dělá soukromá sféra, hodnotit nemůžeme. Musím říct, že to skutečně, ne že není obvyklé, ale neděje se v žádné jiné zemí, aspoň pokud vím. Soukromá oblast je oblastí výhradní. Myslím si, že stát pomocí kontrolní instituce by do ní neměl vstupovat. Snad s výjimkou toho, kdy do soukromé firmy např. tečou veřejné prostředky, nebo nějakým způsobem je provázána se státem. Ale jinak ne.

116

Co se týká korupčního prostředí, tady chci zdůraznit, že NKÚ je instituce nalézací. Plní roli jakéhosi auditora, nikoliv soudce nebo policisty. Proto nedáváme ani pokuty, ani nerozhodujeme o právech a povinnostech kontrolovaných osob. A je to tak v pořádku, je to tak v souladu s mezinárodním standardem. Když to srovnám na soukromou sféru, pokud někdo z vás v soukromé sféře pracoval nebo vlastnil firmu, ve chvíli, kdy si pozvete do firmy auditory, nebo tam přijdou, tak od nich čekáte zprávu, jak vám firma funguje. A ne to, že auditor vám dá pokutu nebo na vás učiní trestní oznámení. Zpráva auditora vypovídá o tom, co je v organizaci dobře; a co je rizikové a co je vyloženě ve střetu se zákonem. Ale je na vedení nebo na majiteli organizace, jak s informací naloží. V našem případě je to v první řadě vláda, exekutiva, jestli přijme odpovídající nápravná opatření, nebo jestli do toho třeba v legislativní oblasti nějak vstoupí Parlament ČR. Ale znovu zdůrazňuji, od nás je to pouze zpráva o tom, co jsme našli. Co mě tady vyloženě zaujalo – je srovnání počtu kontrolních akcí. To je, paní senátorko, přesně věc, kterou jsem tady chtěl zmínit, protože v téhle oblasti často dochází k nedorozumění. Upozornila jste tady na to, že na Slovensku mají 70 kontrolních akcí, a my jich máme jenom 30. Jenomže kontrolní akce na Slovensku rovná se jedna kontrolní akce, jedna kontrolovaná osoba. Takže my kontrolovaných osob máme 173. Pro ně kontrolní akce končí z odborného pohledu kontrolním protokolem. A to je jedna záležitost. Zatímco u nás kontrolní akce má kontrolních protokolů a kontrolovaných osob třeba 20 nebo 25. Toto srovnání skutečně není úplně nejšťastnější. Poslední věc k tomu bodu 2. Úroveň státní správy je lepší či horší – to jsme zase ale u působnosti nejvyšší kontrolní instituce. Jsme zaměřeni, a zákon i Ústava nám říká, co máme dělat – tedy hospodaření se "státním" – a já bych byl rád, kdyby to bylo hospodaření s veřejným majetkem. Ale nemůže, ani nesmíme, hodnotit úroveň státní správy. Výkon správních a jiných činností, které organizace státu dělají. Byť připouštím, že v historii v ČR to tak bylo – jak za první republiky, tak potom zvláště v dobách od roku 1950 do roku 1993. V některých zemích se tohle používá, ale moc rozšířené to není. To je snad zase jenom na vysvětlení. Dostávám se k té třetí, která prolíná s druhou částí. Říkáte, že NKÚ by měl mít vysokou autoritu, a měl by tak být vnímán. To, že neproběhla kontrola hospodaření NKÚ prováděná poslanci Parlamentu ČR, resp. Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, říkáte, že zásadním způsobem poškodilo pověst NKÚ. No, já musím říct, že pověst NKÚ samozřejmě sleduji. Je mi líto, že v loňském roce, a v předloňském roce, kredibilita NKÚ skutečně hodně spadla. Zhruba, jestli si dobře pamatuji, asi ze 75 na 50 %. To se ovšem nestalo v souvislosti s tou tzv. kontrolou, ale díky mediálním útokům, které byly vedeny především na mou osobu. Myslím si, ačkoliv je to i pro mě osobně velmi nepříjemné, tak nezbývá nic jiného, než se s tím nějakým způsobem poprat, vydržet mediální útok, který následoval po několika, řekněme, nepříjemných a zase mediálně hodně zdůrazňovaných kontrolních akcích typu "mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci" – a je mi to líto. Nicméně dosavadní rozhodnutí ve všech kauzách, které na mě byly podávány formou trestních oznámení ze strany poslanců za KSČM, z kontrolního výboru Poslanecké sněmovny, končí buď odložením, protože je to úplně absurdní nesmysl, nebo tím, alespoň dosud nepravomocně, i soud rozhodl o tom, že jsou to záležitosti, které jsou uměle vytvořené a mají za cíl něco jiného, než volání po spravedlnosti. Takže pokles byl už v září 2009. A ne v roce 2010 nebo nyní. Pokud mohu komentovat záležitost kontroly hospodaření – vy jste sama zdůraznila, že máte informace zprostředkovaně. Informace – alespoň z naší strany a

117

dokumenty, které se toho týkají – jsou zveřejněny na našich webových stránkách. Také je možné se na ně podívat. Sám samozřejmě nemám vůbec žádnou radost z toho, že podobné záležitosti řeší správní, popř. městský soud v Praze. Protože podle mého názoru je to jasná otázka pro Ústavní soud, jestli jsou někde nedostatečně nebo nejasně rozděleny kompetence mezi ústavními orgány, tak by to měl zodpovědět Ústavní soud. A je zbytečné do toho zatahovat emoce nebo trestní oznámení. Nicméně Ústavní soud spor odmítl s tím, že dosud nebyly vyčerpány všechny ostatní prostředky. Tento problém znáte, jako senátoři, takže nezbylo nic jiného – a upozorňuji, že po stejné cestě volali i někteří další poslanci kontrolního výboru Poslanecké sněmovny, že nezbývá, než se tedy obrátit na správní, popř. městský soud – a po jejich rozhodnutí teprve záležitost může být předložena Ústavnímu soudu. Popravdě řečeno, pokud tady voláte, že mělo být postupováno nějakým jiným způsobem, já tedy nevím, jakým. Já jsem se skutečně snažil poslancům vysvětlit nešťastnost té situace. Nicméně k dohodě nedošlo. Došlo pouze k dohodě v prosinci loňského roku s tím, že nezbude než se obrátit na soud, a to volání přišlo z kontrolního výboru, ne ode mne. A tak tedy byla celá věc předána soudu. Není to spor státu se státem, jak bývá ve sdělovacích prostředcích prezentováno, je to spíše právní problém a chce to nějaké rozhodnutí. Otázka, kdo má kontrolovat kontrolovaného – nebo kontrolujícího, tu bych nechal soudu, nebo Ústavnímu soudu. Domnívám se, že metody jsou, ale cesta, kterou zvolil kontrolní výbor PS, mi přijde ze všech nejhorší. Nicméně znovu říkám, v této záležitosti se domnívám, že jsme postupovali tak, jak se postupovat dalo, jediným způsobem, nezbývá, než vyčkat, jak Ústavní soud rozhodne. Je mi líto, že to bude pravděpodobně trvat několik let ještě. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jako další se přihlásil do diskuse pan senátor Jiří Čunek. Omlouvám se za tu fanfáru, nebylo to u příležitosti jeho vystoupení, ale omylem jsem stiskl tlačítko, které je vedle tlačítka mikrofonu. Senátor Jiří Čunek: Děkuji, pane místopředsedo. Fanfáry si samozřejmě

zaslouží většinou prezident, byť ho tady máme, tak jsem nemyslel kontrolního úřadu. (Reakce na poznámku okolo jdoucího senátora: Tys byl v zákulisí, já jsem přicházel.) Milé kolegyně, kolegové, k otázce, která tady byla zmíněna, byť jsem na ni zvláště citlivý, protože, jak víte dobře, se mě podobná také týkala, bych chtěl prostřednictvím předsedajícího sdělit paní kolegyni Gajdůškové, že kdo nic neznamená v této zemi, nemá žádné problémy. Kdo nerozhoduje o žádných miliardách ani o tom, že někoho postihne, ten také nemá žádné problémy. Chceme-li někoho paralyzovat především z nás politiků, kteří de facto žijí pouze z toho, že mají důvěru ve veřejnosti, tak takového člověka paralyzujeme nejvíce tím, že mu tuto důvěru bereme, případně mu způsobíme problémy, které on musí – osobní – odrážet, byť jsou zcela vymyšlené. Předpokládáme, že on díky těmto problémům se znevěrohodní, či vlastně nemá na ty skutečné problémy, které řeší, pak vůbec žádný čas. A v takovém světě my žijeme, vidíme to každý den. Já se obávám, že je to úplně stejný případ – a já jsem si se zájmem přečetl rozhodnutí soudu ve věci prezidenta NKÚ, stejně tak čtu rozhodnutí soudu ve věci vás každého, koho se podobná věc někdy týká, také jsem četl rozhodnutí soudu ve věci např. kolegy Trpáka, protože se těmito otázkami zabývám. Myslím si, že toto

118

jsou otázky, které podkopou tuto demokracii. To jenom na margo toho, čeho se tady předřečníci nějakým způsobem dotkli. Jinak k tomu vystoupení, či k té zprávě pana prezidenta NKÚ: Já jsem celkem překvapen, že NKÚ nemůže, nebo mnohdy zjišťuje, že nejsou dány žádné markery, neboli parametry státních dotací, teď nemyslím jenom evropských, ale i státních. Protože je-li vyhlášen jakýkoliv program, aspoň zatím jsem o tom byl přesvědčen, tak vždycky ten program je vyhlášen na něco, je rozhodnuto o dotaci na základě něčeho, jsou samozřejmě stanoveny podmínky, které žadatel musí splnit. Mnozí si stěžujeme a víme to, že podmínky jsou mnohdy tak komplikované a přísné, že mnohdy vlastně žadatel, než by ty podmínky splnil, protože je to drahé, radši nepřijme dotaci. Možná se mýlím, byť si myslím, že v této oblasti jsem vzdělán velmi dobře. Evropské dotace mají svá kritéria, která se musí plnit. To plnění je dáno většinou do několika let, takže tady jsem úplně nerozuměl tomu, že by existovaly programy, které tato kritéria neobsahují. Toť je první věc. Druhý dotaz se týká nového zákona. Včera vláda, jak jsem ze sdělovacích prostředků zjistil, schválila rozšíření pravomocí NKÚ. Rád bych se zeptal, jestli se to týká i rozšíření pravomocí Nejvyššímu kontrolnímu úřadu také ve směru – já vím, že ne sankcí, protože NKÚ je vlastně auditor státní, ale spíše jestli je tam naznačena nějaká cesta, kdy NKÚ nejenom konstatuje, ale kdy bude moci řekněme požadovat nějakým způsobem nápravu těch zjištění, která jsou mnohdy velmi vážná, například na jednotlivých ministerstvech. To je jedna věc. Druhá věc, zda ten nový zákon, který rozšiřuje působnost na kraje, se týká všech programů, které jednotlivé kraje mají, na poskytování dotací. To znamená krajské dotace směrem k žadatelům, většinou jsou to otce, ale mohou to být samozřejmě i soukromé subjekty. A protože je plná televize kontrol a diskusí o ProMoPro, tak bych se rád zeptal na jinou akci, která souvisela s evropskými penězi, tedy nejenom penězi našeho státu, to je Mezinárodní měnový fond. Tam nejsem přesvědčen, zda proběhla kontrola NKÚ. Takže bych rád znal odpověď, zda ano, s jakým výsledkem, případně proč tato kontrola nebyla provedena, pokud provedena nebyla, protože víme, že se tam děly také podivné věci. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do

rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Nyní bych se zeptal pana předkladatele, pana prezidenta NKÚ, Františka Dohnala, zda chce vystoupit. Chce vystoupit, prosím, máte slovo. František Dohnal: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, co se týká

novely zákona o NKÚ, už je to druhá otázka od vás. Není divu, ona je to záležitost, která je skutečně velmi důležitá. Musím říci, že to, co se odehrávalo včera ve vládě, u toho jsem přítomen nebyl. Nicméně měli jsme možnost vidět materiály, které byly do vlády předkládány. Ty se mírně lišily od toho, jaký byl výsledek připomínkového řízení v loňském roce. Bylo to uděláno na zásah legislativní rady vlády, ale na druhé straně některé úpravy nebyly zdůvodněny, takže v některých dalších případech se musím ptát, co tím autor konkrétně myslel, protože to jsou věci, které by možná byly i pro vás zajímavé. Paní senátorka Gajdůšková tady zmínila oblast veřejných výdajů. To se v ústavě u nás obchází tím, že NKÚ kontroluje hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Novela ústavy se snaží rozšířit tuto oblast s tím, že by byly kontrolovány ještě další instituce, které hospodaří s veřejnými prostředky. Tím jsou v první řadě a nejvíc médii zmiňovány územní samosprávné celky, tedy kraje, obce, ale také dobrovolné svazky obcí. S tím souvisí jejich příspěvkové 119

organizace. Do této oblasti jsou zahrnuty třeba i regionální rady soudržnosti, které visí úplně jakoby ve vzduchu v této chvíli. Nicméně ta oblast má ještě několik dalších segmentů. V této chvíli je to v kombinaci s novelou zákona o NKÚ rozšiřováno ještě o veřejnoprávní média, o Českou televizi a Český rozhlas, kde dosud kontrolní působnost NKÚ vlastně je, ale nemůže být realizována. To je dáno jakousi obezličkou v zákoně o NKÚ, která je sice ve stávajícím znění nezařazuje mezi veřejné instituce, respektive státní instituce, protože státní institucí nejsou, ale dává Nejvyššímu kontrolnímu úřadu pravomoc kontrolovat finanční prostředky vybírané ve prospěch právnických osob na základě zákona. To je mimochodem zdravotní pojištění, ale to jsou také koncesionářské poplatky. Ale ten háček, proč se vlastně nedají kontrolovat, spočívá v tom, že žádný zákon ani podzákonný předpis České televizi ani Českému rozhlasu nenařizuje, aby tyto finanční prostředky vedl ve svém účetnictví odděleně. To tedy znamená, že vzhledem k tomu, že Česká televize i Český rozhlas mají i další příjmy, tak my při té kontrole nedokážeme oddělit, které peníze jsou používány jakoby z těch koncesionářských poplatků a které z těch ostatních příjmů. A samozřejmě, protože v historii už k tomu pokusu došlo, tak ta kontrola byla odmítnuta, že je nezákonná, protože kontrolujeme i finanční prostředky, které jdou například z reklamy nebo z jiných příjmů. A právníci jim dali zapravdu, že to tak je. Tak teď by se teoreticky mohl Nejvyšší kontrolní úřad dostat do situace, že by mohl zkontrolovat věci týkající se hospodaření veřejnoprávních médií. Ještě chci zmínit dvě oblasti, a to jsou veřejné vysoké školy, které v této chvíli, podobně jako ty regionální rady soudržnosti, nejsou kontrolovány nikým s výjimkou výkonu státní správy v oblasti vzdělávání, a potom třeba Nejvyšším kontrolním úřadem v rámci dotací, které dostává třeba vysoká škola účelově na nějakou investici. Ale hospodaření vysokých škol externí kontrole nepodléhá. Tou poslední záležitostí, kde ten vládní návrh už jaksi couvl, že dál to rozšiřovat nebude, je oblast obchodních společností, které jsou částečně nebo úplně vlastněny státem. To je oblast, která je v zahraničí běžně kontrolována, byť zákony jednotlivých zemí tu proceduru upravují. Někde je to tak, že jsou kontrolovány jenom obchodní společnosti, kde je třeba účast státu vyšší než 30, 50 %, ale někde je to bráno tak, že pokud je tam jediná akcie státu, tak se tato organizace musí podrobit kontrole nejvyšší kontrolní instituce. Mimochodem jsou země, které jdou jakoby v tom ještě dál, že třeba jsou do té kontroly zahrnuty i nestátní organizace, jejichž příjem třeba podílově více než 50 % je ze státních dotací anebo z různých příspěvků i z územních samospráv. To by v naší republice asi nejlépe odpovídalo neziskovým organizacím, které vykáží dotaci oproti poskytovateli dotace, ale samotné hospodaření nikdo nekontroluje. Takže do této oblasti vlastně vláda nešla a zůstala u těch územně samosprávných celků, vysokých škol a veřejnoprávních médií. Nicméně, teď se dostávám k tomu, co tím autor myslel. My kontrolujeme hospodaření se státním majetkem, ale co se týká hospodaření samospráv, tam není – alespoň v tom znění, které bylo předloženo vládě – použito znění, že kontrolujeme hospodaření samospráv. U samospráv je použitá formulace, že kontrolujeme soulad se zákonem. Ale to jenom pro vaši představu znamená, že třeba účetnictví je téměř celé upravováno jenom vyhláškami, nikoliv zákonem. Zákon o účetnictví je ta konstrukce a odvolává se na prováděcí vyhlášky. Znamená to tedy, že při té kontrole nebudeme moci jít do účetnictví, tak nevím, jestli tím měl autor toto na mysli. Pak bych se ptal, jaká ta kontrola vlastně bude. U vysokých škol je zase použita jiná formulace, tam bychom měli kontrolovat výdaje určené na provoz vysokých škol a výdaje určené na pořizování majetku.

120

Na konci minulého týdne, když jsme toto znění dostali, tak jsem hned dal zpracovat nějaký právní rozbor, co to znamená, jestli tato formulace vlastně obsahuje všechny výdaje nebo jsou ještě nějaké jiné výdaje, kde vláda nechce, aby byly kontrolovány, nebo jestli to znamená, že budeme sice moci kontrolovat výdaje, ale nebudeme moci kontrolovat příjmy vysokých škol. Je tam prostě řada nejasností. Teď se dostanu k tomu konkrétnímu dotazu, jestli to nějakým způsobem rozšiřuje kontrolní působnost tak, aby tam byla jakási vymahatelnost. Ne, toho se to netýká a zdůvodnění tam je s tím, že návrh, který je předkládán, vlastně vychází z programového prohlášení vlády, která říká, že se rozšíří kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu právě třeba na územní samosprávné celky a vládní návrh tedy zodpovídá programovému prohlášení vlády. V programovém prohlášení vlády není nic o tom, že by Nejvyšší kontrolní úřad mohl to jaksi víc vymáhat, a tady upozorňuji, že v zahraničí je běžné, ne že se rozdělují nějaké pokuty, i když i to existuje v určitých typech nejvyšších kontrolních institucí. Ale hlavně to, že kontrolovaná osoba má právo i povinnost ve chvíli, když předložíme výsledek kontroly, se nějakým způsobem odvolat nebo uplatnit námitky, že s něčím nesouhlasí. Po vyřízení těch námitek má ale povinnost tam, kde bylo shledáno, že třeba ty námitky buďto nebyly uplatněny nebo nebyly důvodné, předložit seznam nápravných opatření. A to v České republice není. Třeba zmiňované Slovensko tuto povinnost kontrolovaných osob má a aby nezatěžovali všechny dotčené instituce, tak se třeba i se státními organizacemi Nejvyšší kontrolní úřad dohodne na vypořádání těch protokolů a pokud státní organizace předloží seznam nápravných opatření a NKÚ Slovenské republiky uzná, že jsou to akceptovatelná a rozumná nápravná opatření. Tím ta kontrola končí. Ve chvíli, kdy se neshodnou, kdy se řekne, že to je nedostatečné, nebo "na toto nereagujete vůbec, tady nic neděláte", tak teprve v tuto chvíli se NKÚ obrací v případě státních organizací na vládu, nebo v případě územních samospráv třeba na zastupitelstvo obce nebo kraje. Tím se dostávám k té druhé záležitosti. Pokud by se hodnotil jenom soulad se zákonem třeba u těch krajů a jejich dotačních titulů, tak by pravděpodobně kontrola zůstala úplně bezzubá, protože tím se vracím zpátky k tomu, co tady už také zaznělo. Ve chvíli, když krajské zastupitelstvo rozhodne o dotaci, má na to právo ze zákona, ale když u té dotace nestanoví ani indikátory, ani měřitelné ukazatele, tak nedokážete zjistit to, co tady třeba zmiňovala paní poslankyně Gajdůšková, volání po kontrole efektivnosti, nebo účelnosti, hospodárnosti. Jestliže – teď si zkusím vymyslet – to bude dotace soukromému zemědělci na – já nevím – úpravu rybníka, tečka, tak z toho nepoznáte, jak velký rybník měl být udělán, nebo kolik rybníků, a co do těch úprav je zahrnuto. Je to jenom hráz, nebo je to také meliorace na loukách nad tím? Nebo jsou tam nějaké retenční nádrže? Toto jsou záležitosti, s kterými se typicky potkáváme bohužel i u státních organizací, že parametry mnohdy jsou stanoveny, ale jsou takové, že jsou neměřitelné, nebo že nemají vlastně vůbec vypovídací schopnost. Například udělá se nějaký projekt na podporu zaměstnanosti a jako kritérium se použije míra nezaměstnanosti v ČR. Těžko se to potom vyhodnocuje, když se ten projekt týká – já nevím – třeba Chlumce nad Cidlinou. Omlouvám se, pokud je tady někdo z Chlumce, nemyslel jsem tím žádný konkrétní projekt. Jenom jako ukázku, že nevyhodnotíme, jestli to mělo dopad nebo nemělo dopad. Poslední záležitost, která byla zmíněna – Mezinárodní měnový fond – to zasedání tady tuším bylo v roce 2002 – nebo 1, to bylo ještě za mého předchůdce Dr. Volejníka. Pokud vím, tam kontrola neprobíhala. Uvidím, jak v letošním roce dopadne rozhodnutí v kontrole finančních prostředků na české předsednictví. Tato kontrola byla velmi diskutována alespoň uvnitř NKÚ před dvěma lety, nakonec se pro

121

odpor některých členů NKÚ zařazena do plánů kontrolní činnosti nebyla, ale v této chvíli se, resp. minulý, předminulý týden přišel kvalifikovaný podnět z petičního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na kontrolu tohoto typu, takže uvidíme, jaké bude rozhodnutí kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu na kontrolu těchto prostředků. To je charakterem velmi obdobné, rozměrově to bude podstatně větší. U toho předsednictví se to týká zhruba asi 3 miliard. Tak doufám, že jsem odpověděl na všechno. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Takže děkuji a nyní bych

požádal pana zpravodaje, pana senátora Petra Šilara o případné vyjádření ještě k rozpravě, ale hlavně k návrhu na usnesení. Senátor Petr Šilar: Já myslím, že v rozpravě proběhly dva příspěvky dvou

senátorů a myslím, že na ty odpovědi bylo odpovězeno. Já bych zde přečetl návrh našeho výboru, který doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu NKÚ za rok 2010. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Takže

budeme nyní hlasovat o tomto návrhu. Takže nyní budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Petr Šilar. V sále je přítomno v tuto chvíli 50 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí návrhu je 26. Zahajuji v tuto chvíli hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování skončilo, a tudíž mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 32 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod. Já děkuji panu prezidentu NKÚ Františku Dohnalovi i panu zpravodaji a přistoupili bychom k dalšímu bodu našeho jednání, a to je 22. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 62) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 62. Návrh uvede pan ministr dopravy Radek Šmerda, tedy zde přítomen, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo. Ministr dopravy ČR Radek Šmerda: Takže pane předsedající, děkuji. Vážené paní senátorky, vážení senátoři, tím důvodem předložení tohoto návrhu zákona je především nutnost transponovat směrnici o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury do právního řádu České republiky. Ten návrh zákona obsahuje zcela novou úpravu provádění auditu bezpečnosti pozemních komunikací, a to u komunikací zařazených do tzv. transevropské silniční sítě, dále upravuje požadavky na auditory bezpečnosti pozemních komunikacích a zároveň i povinnou prohlídku již provozované pozemní komunikace posuzující dopady na bezpečnost provozu na této komunikaci. Nad rámec této transpozice tento návrh dále zefektivňuje vymáhání povinností souvisejících s elektronickým mýtným, časovým poplatkem a s úpravou

122

kontrolního vážení vozidel. A to tím způsobem, že doplňuje pro příslušné orgány státní správy další nástroje k vymáhání povinnosti řidičů, např. kauce, možnost zadržení dokladů k vozidlu, případně k nákladu. Návrh rovněž obsahuje související novely některých dalších zákonů, např. zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, kde je upravena možnost přístupu k údajům vedených v centrálním registru vozidel pro provozovatele systému elektronického mýta, celní správu a dále též pro obecní policii. Dámy a pánové, věřím, že podpoříte tento návrh a přispěje tak k zajištění slučitelnosti našeho právního řádu s právem Evropské unie. Rovněž tak i ke zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane navrhovateli, a

zaujměte prosím své místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 62/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 62/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého žádám, aby nás tedy seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo,

kolegyně, kolegové. Samotný tisk 62 zde představil pan ministr, já se omezím na závěr své zpravodajské zprávy. Podle mého přesvědčení audity bezpečnosti představují, tak jak jsou v zákoně koncipovány, další zbytečné zvýšení byrokratické zátěže. Připomenu, že to je implementace Bruselské směrnice. Vzniká zde povinnost nad rámec stávajících právních předpisů, a ty audity budou provádět auditoři ve fázi posuzování proveditelnosti, ve fázi návrhu projektu, ve fázi podrobného návrhu, ve fázi předcházení zahájení provozu a ve fázi počátečního provozu komunikací. Pro zprávu a hodnocení nejsou zákonem určena dostatečně podrobná pravidla. Jediným upřesněním je zde to, aby vzali v úvahu celkem 21 indikátorů, čili okolnosti, o kterých lze uvažovat, že mají vliv na bezpečnost. Tolik k té implementační části. Ta druhá část, která zpřesňuje ustanovení zákona o pozemních komunikacích a zavádí možnost celní správy, případně Policie ČR uložit kauci ve výši 5 až 50 tis. Kč, pokud ten celník nebo policista bude mít podezření, že by se řidič automobilu mohl následně vyhýbat zaplacení dlužného mýtného, to shledám jako pozitivní. Jsem přesvědčen, že tento princip by měl být víc zakotven do našeho právního řádu, protože víme, že za obecné přestupky občas bývá složité vymáhat na silnici pokutu od cizozemců. Dále je třeba přivítat zjednodušení systému finančních toků do státního fondu dopravní infrastruktury. Bohužel toto je zjednodušeně ojedinělé, spíše ty věci komplikujeme. Ostatní změny v zákoně provedené nebo v návrhu zákona provedené jsou spíše technického charakteru a nevidím zde žádný problém. Já vás teď seznámím s 79. usnesením ze 7. schůze výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ta schůze se konala 19. dubna 2001. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Ivo Vykydala, náměstka ministra dopravy ČR, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi výboru senátora Petra Pakostu a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. To je ode mě v této chvíli vše. Děkuji za pozornost.

123

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miloš Malý. Vidím, že chce vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Dobrý den, pane předsedo, dobrý den, pane ministře,

dámy a pánové. Já navážu na hlavního zpravodaje. Vynechám úvodní věci a přijdu k věci, které jsou důležité. Evropská unie nám zavádí nový pojem osoby fyzické, která má na starosti speciální působnost ve vztahu k bezpečnostním auditům komunikací. Není to žádná speciální novinka, protože běžně už desítky let provádíme kontroly jarní, podzimní prohlídky komunikací, teď se to pouze institucionalizuje. S tím, že to není osoba, která je zaměstnancem konkrétního správce nebo vlastníka komunikace, ale je to nezávislá osoba. Možná důsledkem je také to, že tyto výsledky ne vždy byly použity k opravě komunikací nebo k nápravám, protože v mnoha případech chyběly peníze. Tady v této úpravě, kterou máme, tak je velmi složité možné využití § 18 n), to je prohlídka pozemní komunikace, kdy v odstavci 1 je konstatováno, která komunikace podléhá bezpečnostnímu auditu a v odstavci 2 je uveden minimální počet fyzických osob, jež provádějí audit této bezpečnosti na pozemní komunikaci. A v odstavci 4 je stanovena povinnost auditora zpracovat zprávu o výsledku auditu a povinnost po zpracování zprávy, aby auditor bezpečnosti pozemních komunikací projednal její obsah s vlastníkem dotčené pozemní komunikace. V odstavci 6 je uložena vlastníkovi povinnost zajistit provedení nápravných opatření uvedených ve zprávě. Ale jako vždycky je to uděláno tak, že dobrá myšlenka končí špatným koncem. Je totiž uvedeno, že tato povinnost platí, pokud je to technicky možné a ekonomicky únosné při zajištění řádné péče o síť pozemních komunikací v jeho vlastnictví a jejich plánovaný rozvoj. To znamená, že pokud se shodne vlastník na tom, že je to ekonomicky neúnosné, tak tu opravu neudělá. Takže. Výsledek auditu sice bude, že je komunikace nebezpečná, ale z hlediska ekonomicky to necháme, tak jak je. Logiku by to mělo, kdyby věc byla udělána tak, že nemusí nápravu udělat jenom za předpokladu, kdy to technicky je nemožné, protože spousta nákladů, které my odůvodňujeme bezpečností, má svůj výsledek a přímou rovnost smrtelným úrazům, které na komunikacích vznikají a mnohdy z důvodů jejich konstrukčního stavu nebo jejich údržby. To je jeden z poznatků. Druhý poznatek – dopad na rozpočet České republiky. Vycházíme z toho, že máme přesměrovány toky, to znamená poplatky ze zpoplatnění užívání pozemních komunikací, jak již bylo řečeno, nejdou do státního rozpočtu, ale přímo do Fondu dopravní infrastruktury. Větší problém je v rámci zjištění auditu, kdy stát je vlastníkem převážné části komunikací zařazených do sítě transevropských komunikací, to znamená budou tam další náklady, které vyplynou z auditovaných zpráv nebo z auditů bezpečnosti, které budeme muset zrealizovat. Teď je otázka, jestli množství peněz, které máme na silniční síť, nebude – nebo je stejné, a pak dojde k tomu, že budou opraveny jenom tady ty transevropské a na ostatní nám nezůstanou peníze. Další problém, který nastane, je u policistů, případně i celníků v použití technických zabezpečení, aby se zabránilo odjezdu vozidel. Logika by byla a samozřejmě, že asi nejvíc bude používáno zabrání dokumentů k vozidlu, případně zadržení dokladů, protože pneumatika u vozidla, která má většinou 22 palců, vnitřní průměr, tak do běžného policejního auta se asi nevejde prostředek, který se dá použít jako botička, snad jedině v rozloženém stavu. A nevěřím tomu, že by policie hromadně pro tato nákladní vozidla nakupovala. Ještě bych vás seznámil s usnesením č. 40 ústavně-právního výboru. Ústavně-právní výbor po projednání za

124

prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, za druhé určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A

ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Vidím tady přihlášené dva senátory, ale předpokládám, že jsou přihlášeni do rozpravy. Takže v tuto chvíli tedy nikdo nenavrhuje se zákonem zabývat, takže otevírám obecnou rozpravu a jako první je do této rozpravy přihlášen pan senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,

kolegyně, kolegové, já bych chtěl dotaz na pana ministra, protože si myslím, že to bude hodně zvýšení byrokratické zátěže s těmi audity. Já se chci zeptat jako člen hospodářského výboru, který dohlíží většinou na to, jaké mají jednotlivé normy dopad na státní a veřejný rozpočet, jaký to bude mít finanční dopady. Chtěl bych řízení této instituce. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jako další, pane

ministře, pak máte možnost vystoupit po rozpravě a reagovat. Jako další se přihlásil do rozpravy pan senátor Petr Bratský. Pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Bratský: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane

ministře, kolegyně a kolegové. Já si myslím osobně, že po letech všelijakých těch novel by si celý zákon zasloužil určitě komplexní přepracování. Nicméně stojíme před problémem, který zde před sebou momentálně máme. Já bych chtěl upozornit na takové dvě části této novely, které určitě stojí za naši pozornost a které možná částečně odpovídají i na to, na co se ptali jak pan zpravodaj, tak můj pan kolega Jonáš. Samozřejmě hospodaření a financování výkonu státní správy je většinou spojeno s podobnými věcmi a lze očekávat, že tady určitě nás to něco bude stát. Nicméně transpoziční část předpokládané novely obsahuje zcela novou úpravu provádění auditu bezpečnosti pozemních komunikací a já jsem si dovolil vypíchnout zvláště § 18 i 18 k), které přináší takové řekl bych zvýšení etiky, po které se volá u těchto typů služeb pro státní sektor jako je povinnost auditora bezpečnosti pozemních komunikací, kdy je ošetřen střet zájmů těchto auditorů v těchto paragrafech a reakce, kdy by k tomu střetu došlo a bylo to zjištěno. Čili to já třeba považuji už za první docela dobrý přínos vzhledem k těm všelijakým protikorupčním aktivitám, které vláda slíbila. Dále bych chtěl citovat informace z legislativního odboru Kanceláře Senátu: Cílem netranspoziční části navrhujeme účinnější, efektivnější vymáhání povinností souvisejících s elektronickým mýtným, časovým poplatkem a též s úpravou kontrolního vážení vozidel. To je věc, na kterou já osobně upozorňuji řekněme možná deset let. Totiž to vážení je spojeno s tím, že nám jezdí přetížená vozidla, která mají větší váhu než je uváděno v dokumentech a vlastně devastují nám povrchy silnic, a to je veliký nešvar a stojí nás to mnohem víc peněz než možná některé věci s tím spojená. Přitom zavedení dalších vah je dneska poměrně technicky jednoduchá záležitost a není ani příliš drahá, řekl bych v řádů milionů než stovek milionů nebo mnoha desítek milionů. Čili tady můžeme ušetřit obrovské peníze vynakládané na opravy a údržby silnic hlavně v kategorii samozřejmě dálnic 125

prvních tříd a to já považuji za velmi dobré a v tomto případě bych tedy upozornil na ty věci, které ukazují, že nově je spousta změn oproti platné právní úpravě, z níž bych upozornil na to, že třeba vypouští se některé neaplikované povinnosti řidičů vozidel a celníků vyplývajících ze systému vysokorychlostního kontrolního vážení vybraných vozidel, ale naopak zavádí se např. v § 38 odst. 9, který zní: Odesílatel nesmí v dokladech, které vydal v přepravované zásilce, uvést nižší hmotnost zásilky než je její skutečná hmotnost. To v souladu s tím, co jsem říkal před chvílí, pokud bychom zavedli systém vážení na více úsecích, na více místech, by skutečně vedlo zvýšenou kontrolou k výrazným úsporám do budoucna. Zvláště když se prolákne, že v ČR toto začíná fungovat. Dále zavádí se vybírání kaucí a oprávnění k zabránění v jízdě do oblasti ukládání přestupku na úseku časového zpoplatnění pozemní komunikace a mýtného, a to tedy s použitím technických prostředků zabránění odjezdu vozidla nebo zakáže pokračovat v jízdě a zadrží řidiče, doklady k vozidlu a k nákladu. Jako další věc, se kterou celníci v ČR mají poměrně problémy – často se stává, že zadržené prokázané vozidlo s vadami a chybami prostě z nedostatku platné legislativy odfrčelo a v zásadě když se objevilo podruhé, když přijel do republiky tentýž řidič, totéž vozidlo, tentýž přepravce, tak ačkoliv my bychom mohli sčítat, tak se v podstatě nedalo nic dělat. Toto jsou důvody, které jsou řekl bych kladem materiálu, který máme před sebou. A pokud by někteří z vás váhali, zda hlasovat ano či ne, tak si myslím, že stojí za to je zvážit. To je vše, co jsem vám chtěl sdělit. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Karel Korytář. Pane senátore, máte slovo. Senátor Karel Korytář: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, pane ministře. Já bych chtěl reagovat na určité obavy i samotného zpravodaje garančního výboru, i z vašich vystoupení vyplynuly a upozornit pana ministra na to, že tady pracovala pracovní skupina, která pracovala na starém problému, tzv. na bezpečnostních auditech, dopravní infrastruktury, jejichž výsledky nebyly dosud využity. A samotní aktéři – měli trošku obavy, aby nebyli v kolizi, s tím co dneska projednáváme a schvalujeme. Kouzlo Evropské unie a legislativy je v tom, že to, co se nám nepodaří realizovat, řekl bych s pomocí našich odborníků v EU, nám to tady určitým způsobem předestře, možná trošku jinak. Proto bych doporučoval, aby se tyto výsledky využily minimálně v prováděcím předpise. Věřím tomu, že to snad nepůjde proti těm návrhům, které EU v této směrnici navrhla. Takže tolik mé doporučení. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další do rozpravy je přihlášen pan senátor Miroslav Škaloud. Pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři. Dovolte mi pár poznámek k tomuto zákonu. Jedná se o implementaci směrnice, tady už s tím nic neuděláme, ale tento materiál jsme již probírali v roce 2008 na Evropském výboru a ta směrnice doznala jistých změn, od té doby, ale ne příliš velikých. Chci jenom připomenout, že ČR patří mezi členské státy s vysokým počtem úmrtí na následky dopravních nehod, nicméně jejich největší příčinou je neodpovědné chování řidičů, nikoliv stav komunikací. Aspoň podle informací, které mám. Takže tato směrnice tomu moc nepomůže. Chci připomenout, že systém řízení bezpečnosti obecně je u

126

nás dán stavebními předpisy. Pak tento bezpečnostní audit nespočívá v kontrole dodržování příslušných technických podmínek, norem a předpisů, ale ve vytváření jakýchsi blíže neurčených zpráv bez konkrétní struktury. Vzniká tady, jak už řekl kolega Pakosta, další povinnost nad rámec stávajících předpisů – správních i právních. A významným místem tohoto hodnocení je vytváření zpráv a hodnocení. To bude vyžadovat auditory, kteří budou tvořit blíže neurčité reporty v několika fázích procesu přípravy komunikace. Jediným upřesněním jsou indikátory, které jsou uvedeny v příloze 2 této směrnice. Pro vaši informaci ty indikátory jsou třeba počet a druh jízdních pruhů, povětrnostní podmínky, povolená rychlost, viditelnost atd. Ale jak je vzít v úvahu? To už směrnice neříká, neříká ani co dělat, když už takové okolnosti při přípravě trasy brány dávno jsou. A připomíná mi to posuzování podle EIA, pouze je to o něco více neurčitější. Další bych chtěl připomenout, že ta negativa zátěže byrokracie je v ČR související s výstavbou rychlostních komunikací jsme si již mohli prakticky vyzkoušet. Stala se totiž důvodem předlohy zákona, který měl administrativní složitost schvalování, byť nepříliš korektním způsobem omezit. Jednalo se o zákon o výstavbě dálnic a rychlostních silnic. Projednávali jsme to v Senátu v roce 2005 a předkládali to myslím socialističtí poslanci. A v té důvodové zprávě bylo napsáno dokonce: Byrokracie je již tak rozsáhlá, že v podstatě je statisticky nemožné v řízení při povolování stavby neudělat chybu. Dochází k neúnosnému prodlužování procesu přípravy prakticky všech staveb dálnic a rychlostních silnic. A to z několika důvodů. A to nikoliv z důvodů věcných, či technických návrhů řešení těchto staveb, ale z titulu nedostatku v právním řádu z důvodu procesních chyb a v obrovském množství podkladových řízení při jejich výstavbě. Takže tento předpis opět navýší počet podkladových řízení k výstavbě nebo množství řízení při výstavbě komunikací. A toto vše se ještě odehrává na pozadí skutečnosti, že v rozsahu provozovaných dálnic silně zaostáváme za vyspělými zeměmi EU, kde hustota dálniční sítě činil asi 6,5 km na 1000 km čtverečních, zatímco hustota dálniční sítě například ve Velké Británii je 14,1 a až do 55 v Belgii, což je skoro desetkrát víc než u nás. V tom zákoně už v té implementaci přímo, v tom zákoně o pozemních komunikacích je napsáno např., že podle § 18 g) odst. 7 minimální obsah auditu bezpečnosti pozemních komunikací stanoví prováděcí právní předpis. A zde mám otázku na předkladatele, zda se počítá s tím, že tento předpis bude shodný pro všechny členské státy EU. Nemusí, samozřejmě, to je taková výzva, aby si to státy nějakým způsobem upravili sami. Nebo jestli se očekává nějaký předpis, jestli bude ještě upřesňovat body, které má ten audit splňovat. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Další přihlášený je pan senátor Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Já vás slyšel, paní předsedající... Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, nebudu dlouho zdržovat. Tady jsme slyšeli, že cílem je transpozice Evropské směrnice. Ale tady v další části zákona je i netranspoziční část. To tady pan ministr neřekl. Já chápu, že to má sloužit k účinnějšímu a efektivnějšímu vymáhání povinností souvisejících s elektronickým mýtným provozovaným soukromou společnosti, časovým poplatkem, úpravou kontrolního vážení. Ale jde tady také

127

o nová opatření, vážený pane ministře, která dávají celníkům a policistům větší pravomoci při výběru kauce, při zabránění v další jízdě, při oprávnění zakázat pokračování v jízdě. To by mě tak ani nevadilo. Ale chtěl bych se zeptat, proč se také novelizuje zákon č. 56/2001 Sb., ve kterém se nově doplňuje možnost přístupu do Centrálního registru vozidel pro obecní policii. Co s tím má co společného obecní policie? S vymáháním mýtného? To bude kontrolovat i vymáhání i kontrolu, jestli někdo zaplatil nebo nezaplatil mýtné? Nebo bude nasazena na dálnice? A dále též přístup provozovatele systému elektronického mýtného – a to je ta soukromá společnost – nebudu ji tady jmenovat. Všichni víte, kdo to je – k určitým centrálním registrům pro účely vymáhání dlužného mýtného. Pak bych se chtěl ještě zeptat na dvě věci. To jsou legislativní připomínky legislativního odboru Senátu. Z návrhu není zřejmé, jak bude postupováno v případě, že vlastník pozemní komunikace nezajistí provedení nápravných opatření vyplývajících ze zprávy o prohlídce, ať již vůbec anebo jen v požadovaném rozsahu. V rámci výkonu státního dozoru lze sice ve smyslu § 41 zákona písemně uložit viníkovi způsob a lhůtu k odstranění zjištěných nedostatků. Nelze však, vážený pane ministře, za to uložit pokutu! Sankční ustanovení zákona - uvedená v § 42a, 42b - totiž skutkovou podstatu přestupku nebo jiného správního deliktu postihujícího takové porušení neobsahují. Proto bych se rád zeptal, jak se to bude řešit. Pak bych se chtěl zeptat ještě na jednu věc. Jak bude celník dovozovat, že je důvodné podezření, že řidič blokovou pokutu nezaplatí. Bude si na to najímat firmu ABL? Nebo ministerstvo dopravy? Nebo – jak to vlastně bude? Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli chce ještě někdo vystoupit v obecné rozpravě. Zdá se, že nikoliv. Takže já ji ukončím. Požádám pana ministra, zda se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit. Takže mu předávám slovo. Ministr dopravy ČR Radek Šmerda: Děkuji. Pokusím se velmi stručně, co jsem zaznamenal za dotazy. Náklady na systém budou zhruba asi tak 20 miliónů korun ročně celkově. Trošku jízlivě si dovolím říci, že vzhledem k tomu, že se bude jednat zejména o nově zahajované stavby, které se budou připravovat, náklady pravděpodobně budou ještě nižší. Nechci tady polemizovat o členství ČR v EU. Vzhledem k tomu, že ČR prostřednictvím operačního programu "doprava" za poslední období, které teď dobíhá, obdržela nebo v tuhle chvíli proplácíme asi 150 mld. Kč do infrastruktury, které jdou zejména na tu transevropskou síť, protože by bylo jakýmsi pochybením domnívat se, že se to týká celé infrastruktury. Týká se to opravdu jenom infrastruktury zařazené do této páteřní evropské sítě. Svým způsobem musíme pravděpodobně, byť se nám to nelíbí, tolerovat i nějaké další podmínky, které s tím souvisejí. Co se týká vymáhání pokut, tím, kdo bude předkládat stavební povolení a kolaudovat – tak to bude Česká republiky, protože investorem je ČR; potažmo ŘSD. Takže bychom pokuty ukládali sami sobě. Myslím, že systém nezávislých auditorů paradoxně může přispět i ke zlepšení kvality této výstavby. Jako trochu znalý toho investorského systému na ŘSD, tak si opravdu myslím, že toto bude svým způsobem blahodárné.

128

Co se týká dalších dotazů, předpokládáme, že prováděcí předpis bude; a nebude unifikovaný. Bude to náš prováděcí předpis, který samozřejmě stanoví další detaily zákona. Další penzum dotazů z hlediska nových mechanismů, jak zabránit tomu, aby se někdo nevyhnul sankčnímu řízení – tak toto je zcela otevřeně orientováno zejména na zahraniční řidiče, protože v tomto ohledu mám pocit, že systém byl poměrně bezzubý a neúčinný. Opravdu do zákona nejde dát úplně všechno. Takže bude dost záležet na praxi policistů a celníků, jak k tomu přistoupí. My jsme se s tím opravdu potýkali. Mám informace, že v zásadě zahraničním dopravcům nic nehrozilo, pokud nehodlali dodržovat tento systém. Co se týká městské policie, tak samozřejmě ustanovení přístupu do centrálního registru je obecné. Vzhledem k tomu, že obecní policie řeší některé z přestupků, tak opětovně se potýkali s tím, že tyto údaje potřebují ke své praxi, jinak nejsou schopni účinně plnit svou kompetenci, kterou mají. V tuto chvíli nevím, jestli jsem neopomněl na něco odpovědět. Závěrem. Na první pohled se samozřejmě zdá, že je to další byrokratický aparát. Ale vzhledem k tomu, že českou infrastrukturu stavíme poměrně výrazně i z evropských peněz – a výhled není úplně optimistický, se přiznám. Pokud tady mám něco prozradit, tak příští rok na nějaké nové investice se pohybujeme v řádu maximálně asi 2 mld. Kč. Jinak jsou to všechno smlouvy, které dobíhají z let minulých a ještě poměrně dlouho dobíhat budou. To už nechci ani mluvit o smlouvách, které jsou uzavřeny a na které vůbec není finanční krytí. Celkový objem těchto smluv z dřívější doby, kterou nazývám "dobou hojnosti", tak činí asi 23 mld. Kč. Pokud se opět vrátím k tomuto zákonu, opravdu bych neměl nějakou velkou obavu z nějakých zásadních dopadů do rozpočtu, protože se asi tolik nových infrastrukturních staveb stavět nebude. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji vám, pane ministře. Ptám se zpravodaje ÚPV pana senátora Malého, jestli si přeje vystoupit. Nepřeje. V tuto chvíli poprosím zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k rozpravě a sdělil nám, jak budeme hlasovat. Senátor Miloš Malý: Děkuji za slovo. Omezím se na konstatování, že v diskusi – v rozpravě – vystoupilo 5 senátorů. Většinou zde zazněly dotazy či připomínky. Ale v rozpravě nezazněl žádný další návrh. Takže zde máme návrh ÚPV a návrh VHZD jako výboru garančního. Oba dva návrhy se shodují v tom, že navrhují schválit předložený návrh zákona. Prosím, paní předsedající, abyste o tomto dala nyní hlasovat. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane zpravodaji. Já tak učiním. Svolám k hlasování kolegy. Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovou. V sále je přítomno 44 senátorů a senátorek. Aktuální kvorum potřebné pro přijetí je 23. Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 33 z 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 se pro vyslovilo 36, proti nula. Návrh byl přijat.

129

Končím projednávání tohoto bodu. Vzhledem k tomu, že panu ministru Šmerdovi tady zbývají ještě dva návrhy – a jednáme už nepřetržitě od 9.00 hodin – já teď vyhlásím hodinovou přestávku. Požádám pana ministra, aby tady s námi ještě vydržel – a zahájíme jeho body ve 14.00 hodin. Děkuji. (Jednání přerušeno ve 13.00 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.00 hodin.) Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Palečková: Vážené

kolegyně a kolegové, čtrnáctá hodina nastala, takže můžeme pokračovat. Začneme tím, že si musíme odhlasovat změnu programu. Vzhledem k tomu, že jsme nedoprojednali dopolední body pana ministra Radka Šmerdy a bod pana ministra Drábka, navrhuji, abychom je projednali nyní a poté pokračovali podle schváleného pořadu body ministra vnitra Jana Kubiceho. Takže teď přistoupíme k hlasování. (Hlasy: Nelze.) Byla jsem upozorněna, že v tuto chvíli nemáme dostatečný počet přítomných senátorek a senátorů. (Pokračováno po dosažení potřebného počtu přítomných.) V tuto chvíli už můžeme hlasovat. Spouštím hlasování o tom, že budeme nyní jednat o dvou bodech pana ministra Šmerdy a poté o bodu ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka. Spouštím hlasování. Kdo je pro změnu programu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 34 se z 29 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 15 pro vyslovilo 20, proti 0. Návrh byl přijat. Můžeme pokračovat v jednání. Budeme pokračovat bodem 23. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 63) Tento tisk jste obdrželi jako senátní tisk č. 63. Návrh uvede ministr dopravy Radek Šmerda, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr dopravy ČR Radek Šmerda: Vážená paní předsedající, vážené

senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych pouze ve stručnosti představil návrh novely zákona o civilním letectví a doplnění zákona o živnostenském podnikání. Cílem tohoto návrhu je zapracovat do právního řádu ČR směrnici EP a Rady o letištních poplatcích, jejímž hlavním smyslem je zřídit společný rámec upravující způsob sjednávání cen za využívání letiště a stanovit pro ně hlavní zásady, jimiž jsou především: zásada zákazu diskriminace uživatelů letišť a zásada transparentnosti. Návrh v žádném ohledu nezavádí cenovou regulaci. Navrhovaná právní úprava se použije vzhledem k počtu odbavených cestujících, což je základní kritérium, počtu odbavených cestujících za rok, pouze na letiště Praha-Ruzyně. Tento provozovatel, Letiště Praha, a.s., se na přípravě zákona podílel, přičemž na dobrovolném základě již v současnosti využívá principy konzultace ceny za užívání 130

letiště obsažené v navrhované právní úpravě, proto je tedy navrhovaný způsob při sjednávání ceny za užívání letiště připraven. Dámy a pánové, věřím, že podpoříte tento návrh a přispějete k zajištění slučitelnosti našeho práva s právem EU. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 63/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Karel Korytář: Vážená paní místopředsedkyně, paní senátorky,

páni senátoři, pane ministře. Jak už uvedl pan ministr, předložený návrh zákona má charakter tzv. transpozičního právního předpisu tím nejvýraznějším smyslem je zavedení komplexní úpravy zásad pro sjednávání cen za užívání letiště, tak zvaných letištních poplatků. Evropská legislativa směřuje, jak již bylo řečeno, ke stanovení společného rámce upravujícího podstatné vlastnosti cen za užívání letišť členských států EU a způsob jejich určování. Hlavní zásady byly tady také citovány, já je zopakuji. Patří mezi ně zásada zákazu diskriminace, to znamená, sjednaná cena by měla být nediskriminační, zásada transparentnosti a povinnost konzultací provozovatele letiště s jeho uživateli. Předmětem novely tedy není regulace výše ceny ani omezování smluvní volnosti stran. V návaznosti na směrnici se reguluje především předsmluvní fáze jednání o letištních poplatcích mezi provozovatelem letiště a leteckými dopravci. Bylo již hovořeno o tom, že se to u nás týká jediného letiště, to znamená letiště nad 5 milionů odbavených cestujících, což u nás splňuje pouze letiště Praha. V tomto zákoně je upravena povinnost konzultace mezi provozovatelem letiště a leteckými dopravci o návrhu ceny za užívání letiště, jak jsem v úvodu uvedl, kdy mezi zúčastněnými stranami není třeba dosáhnout shody. Zákonná povinnost se vztahuje pouze na proces projednání, a dále povinnost přihlášení se k účasti na projednávání záměru rozvoje letiště velkého investičního dosahu. V návrhu je promítnut požadavek směrnice, aby uživatelé letišť disponovali oprávněním obrátit se v případě námitek proti sjednaným letištním poplatkům nebo změně systému zpoplatnění na nezávislý dozorový orgán, který je v našem případě ministerstvo dopravy. Osnova návrhu se rozroste také o novou skutkovou podstatu správního deliktu, jehož se provozovatel letiště dopustí tím, že neprojedná s leteckými dopravci letištní ceník. Jako sankce za porušení uvedené povinnosti bude ukládána pokuta do tří milionů Kč. V Poslanecké sněmovně byl mj. uplatněn a schválen pozměňovací návrh, který se týká osvobození od poplatků za používání rádiových kmitočtů, tak jako je to upraveno u radioamatérů. Důvodem bylo zvýšení bezpečnosti provozu zejména rekreačních a civilních letadel. V Poslanecké sněmovně se v třetím čtení v hlasování č. 111 pro návrh vyslovilo ze 165 přítomných poslankyň a poslanců 162, proti byl jeden. Vzhledem k tomu, že předložený návrh zákona má charakter tzv. transpozičního právního předpisu, jehož lhůta k zavedení uplynula již 15. března 2011 a vzhledem k významu této transpozice navrhuje plénu Senátu výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, aby vyslovil souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 131

455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu, zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž potom můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Zdá se, že nikdo takový tady není, takže otevírám obecnou rozpravu. Ani do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže předpokládám, že ani pan ministr, ani pan garanční zpravodaj se nechtějí vyjádřit k neproběhlé rozpravě. Přistoupíme rovnou tedy k hlasování. Byl podán návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 38 senátorek a senátorů, počet potřebný pro přijetí je 20, v tuto chvíli 21. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 35 se z 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 36, proti 0. Návrh byl přijat. Můžeme ukončit projednávání tohoto bodu. Zbývá nám poslední bod pana ministra Šmerdy, kterým je

24. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Gruzie o leteckých službách (senátní tisk č. 43) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 43. Uvede ho ministr dopravy pan Radek Šmerda. Máte slovo, pane ministře. Ministr dopravy ČR Radek Šmerda: Děkuji, paní předsedající. Vážené

senátorky, vážení senátoři, vzájemné vztahy mezi ČR a Gruzií v oblasti civilního letectví nejsou v současné době nijak upraveny. To je také důvod, proč tady nyní předkládáme tuto dohodu. Jednání o textu této letecké dohody probíhala s přestávkami několik let a byla završena v roce 2009. Poté, co vláda ČR vyslovila svým usnesením se sjednáním této dohody souhlas, byla dohoda v listopadu 2010 v Tbilisi podepsána. Text dohody je velmi liberální, odpovídá současnému vývoji v oblasti civilního letectví. Samozřejmě je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR. Sjednání této dohody nevyžaduje žádné změny v českém právním řádu a nebude mít ani dopady do státního rozpočtu. Jenom pro informaci, na lince Praha–Tbilisi zajišťuje v současnosti pravidelnou leteckou dopravu český dopravce, České aerolinie, a.s., na základě provizorního provozního oprávnění. Sjednání této dohody bude mít proto zásadní význam pro vyjasnění právního rámce pro tento již probíhající provoz. Dovoluji si vás tímto požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací předložené dohody. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se opět ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 43/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina, který je

132

omluven na dnešní schůzi. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 43/1. Zpravodajkou výboru byla paní senátorka Veronika Vrecionová, která je též omluvena. Společnou zpravodajskou zprávu za oba dva výbory vám sdělí pan senátor Jonáš. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, cokoli pomůže k dobrému fungování Gruzie – mé milované Gruzie, protože jsem ji osobně navštívil a jsem velice rád, že Gruzie se už vzpamatovává po vpádu ruských vojsk před třemi lety – tak tuto zpravodajskou zprávu velice rád přijímám a seznámím vás ve společné zprávě s výsledkem jednání ve výborech. VHZD doporučuje vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi vládou ČR a vládou Gruzie o leteckých službách. Taktéž to udělal i výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Palečková: Děkuji

vám, pane zpravodaji. Otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se pravděpodobně nikdo nepřihlásí. Pan ministr ani pan zpravodaj se nemají v této chvíli k čemu vyjádřit, takže můžeme rovnou přistoupit k hlasování. Pustím znělku, abych přivolala kolegy. Senát podává návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy uvedené v senátním tisku č. 43 s ústavním pořádkem. V sále je aktuálně přítomno 43 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 22. Zahajuji hlasování. Zpět, omlouvám se, hlasujeme o souhlasu k ratifikaci. Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi vládou ČR a vládou Gruzie o leteckých službách. Aktuálně je přítomno 44, kvorum 23. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 36 se z 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 40, proti 0. Návrh byl přijat. Děkuji. Děkuji, pane navrhovateli i zpravodaji a končíme projednávání tohoto bodu. V tuto chvíli máme informaci, že pan ministr Drábek je někde na cestě. Nám nezbývá nic jiného, než vyhlásit přestávku na 16 minut do 14.35 hodin. (Jednání přerušeno ve 14.20 hodin.) (Jednání zahájeno ve 14.34 hodin.) Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Kolegyně a kolegové,

zaujměte prosím svoje místa a můžeme pokračovat v našem jednání. Vidím tady přihlášeného pana předsedu klubu ODS Svobodu. Prosím. Senátor Richard Svoboda: Paní předsedající, dámy a pánové, já mám jeden procedurální návrh. Na základě žádosti pana ministra Chalupy bych vás chtěl požádat, jestli bychom vyřadili z programu dnešního jednání bod, který máme pod pořadovým číslem 28. Je to senátní tisk K 031/08. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Takže malé technické

upřesnění návrhu pana předsedy.

133

Senátor Richard Svoboda: Já ještě na základě naší dohody navrhuji, abychom ten bod přeřadili na projednání na pokračování naší schůze příští týden. 4. května. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane předsedo.

O tomto můžeme už hlasovat. Takže vzhledem k tomu, že je to procedurální návrh, tak můžeme bez rozpravy. Aktuálně je přítomno 42 senátorek a senátorů, kvórum je 22. Kdo souhlasí s přeřazením navrhovaného bodu na pokračování schůze na příští týden. Kdo souhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto přeřazení dobu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 z přítomných 44 senátorek a senátorů při kvóru 23 se pro vyslovilo 35, proti 0. Návrh byl přijat. Nyní už můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho jednání, a tím je 25. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost (evropský senátní tisk č. K 023/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 023/08 a K 023/08/01. Sdělení uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterého nyní prosím, aby se ujal slova. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Dobré odpoledne,

paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já bych se chtěl nejprve omluvit za to narušení časového průběhu. Já jsem tu byl odpoledne, mezitím jsem odběhl do Poslanecké sněmovny. Ta situace, kdy zároveň jedná PS i Senát, je v některých chvílích velmi těžko zvládnutelná. Tedy omlouvám se za to zdržení. Sdělení Komise Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení shrnuje strategická opatření na úrovni Evropské unie, která mají napomoci k dosažení evropského cíle podpory sociálního začleňování prostřednictvím snižování chudoby, jež byla schválena Evropskou radou 17. června 2010 v rámci nové evropské strategie pro zaměstnanost a růst, tedy té nazývané strategie Evropa 2020. Sdělení se zaměřuje na aktivity v celém spektru politik, na širší a účinnější využívání strukturálních fondů v EU, na podporu sociálního začleňování, sociálních inovací, rozvoje partnerství, na plné využití potenciálu sociální ekonomiky a na zlepšení koordinace opatření mezi jednotlivými členskými státy. Navrhovaná opatření platformy jsou zaměřena především na nejvíce ohrožené skupiny obyvatelstva, tedy na děti, mladistvé, ženy, migranty, etnické menšiny, osoby se zdravotním postižením atd. Chudoba a sociální vyloučení představují komplexní fenomén, k jehož potírání je zapotřebí zaujmout přístup, postavený na cílených synergiích v klíčových oblastech. I proto je platforma provázána s dalšími vlajkovými i iniciativami Strategie Evropa 2020, které jsou zaměřeny na zvyšování zaměstnanosti, úroveň vzdělávání a dovedností či na rozvoj digitální Evropy. Opatření, jak jsou uvedena ve sdělení, jsou rozdělena do pěti oblastí – konkrétní akce na boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení v celém spektru politik, jak zajistit, aby prostředky EU přispěly ke splnění cílů sociálního začleňování a 134

sociální soudržnosti, podpora partnerského přístupu a sociální ekonomiky, posílení koordinace politik členských států a pokračování odkazu evropského Roku proti chudobě a sociálnímu vyloučení, který se konal v roce 2010. Pokud jde o pozici České republiky v představovaném dokumentu. Česká republika zcela podporuje integrovaný přístup k problematice oceňování chudoby a sociálního vyloučení, který komise ve sdělení zaujímá. Zejména pak oceňuje interakci s dalšími stěžejními iniciativami a opatřeními zaměřenými na ty faktory růstu, které napomáhají zvyšování míry zaměstnanosti. Rozsah navrhovaných iniciativ však považujeme za poměrně ambiciózní, především s ohledem na stávající ekonomickou situaci členských zemí Unie. Konkrétní aktivity a iniciativy komise bude nutné vyhodnotit samostatně, a to především z hlediska respektování principu subsidiarity. Pokud jde o přímý dopad na Českou republiku, ať již dopad finanční nebo dopad legislativní, tak ten v tuto chvíli není možné vyčíslit, protože řada navrhovaných opatření je formulována velmi obecně. Při chápání role sociálních systémů jako stabilizátorů společenské soudržnosti, a to zejména v obdobích ekonomického poklesu, zastává vláda ČR názor, že jedním z nejúčinnějších způsobu předcházení a boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení je zvyšování vzdělanosti a zaměstnanosti. To nakonec vyplývá i z textu toho materiálu a je to jasně doloženo příslušnými grafy a statistikami. Proto Česká republika v dané souvislosti podporuje především zvyšování flexibility trhu práce v souladu s principy flexikurity včetně rozvoje aktivní politiky zaměstnanosti, zvyšování úrovně dovedností, adaptability zaměstnanců, prosazování celoživotního učení, ale i odbourávání nadbytečné administrativní regulace a administrativní zátěže. U řady jednotlivých navrhovaných opatření nemůže Česká republika v tento okamžik zaujmout konkrétní stanovisko. Protože se jedná o iniciativy plánované, nemáme k nim v současné chvíli dostatek relevantních informací. V souvislosti s projednáváním Sdělení ještě považuji za vhodné upozornit na skutečnost, že základním vnitrostátním dokumentem, který stanovuje strategie a úkoly ČR ohledně naplňování cíle Strategie Evropa 2020 podpora sociálního začleňování, prostřednictvím snižování chudoby, je národní program reforem. A právě národní seznam reforem na včerejším jednání schválila vláda ČR. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře.

Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 23/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Trpák, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Pavel Trpák: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Pan ministr podrobně popsal materii, o které budeme jednat. Já vám v tomto okamžiku jenom přečtu usnesení výboru. Výbor pro záležitosti EU přijímá ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: Evropský rámec pro sociální a územní soudržnost doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: Evropský rámec pro sociální

135

a územní soudržnost vyjádřil ve smyslu tohoto doporučení. Určuje zpravodajem výboru projednání na schůzi Senátu senátora Pavla Trpáka a pověřuje předsedu výboru Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Tolik usnesení. Teď pár poznámek k tomu doporučení přijatému výborem. Doporučení je trochu komplikovanější. Máte ho všichni před sebou. Máte tam odseky I., II., III., přičemž v odseku II. 3) je tam doporučení – vyzývá vládu, aby se zaměřila na podporu podmínek pro rozvoj sociální ekonomiky založené na sociálních inovacích a sociálním podnikání, jejímž cílem je jednak začlenění lidí znevýhodněných na trhu práce a podpora jejich finanční samostatnosti, jednak snaha o dosažení nezávislosti daného sociálního podniku na dotacích z veřejných prostředků. To byla první odrážka. A druhá odrážka, aby za tímto účelem postupovala na základě širokého partnerství mezi dotčenými resorty, podniky i neziskovým sektorem. Třetí odrážka – aby věnovala zvýšenou pozornost problematice chudoby žen a potřebě zajistit takové podmínky, které by usnadnily pracovní uplatnění žen v průběhu života a skloubení rodinného a pracovního života. Čtvrtá odrážka – aby v rámci řešení chudoby i pomoci ohroženým skupinám rozvinula a uplatňovala účinnou meziresortní spolupráci, která bude zaměřena primárně na cíl zlepšit situaci těchto skupin, nikoliv na procedurální náležitosti řešení. A pak tam je III. dva odstavce, 1, 2, kde je nebudu číst. Máte je před sebou. A teď – v čem je ta otázka. Na výboru padl návrh, že bychom neměli v materiálu, který budeme posílat do Bruselu kritizovat nebo nějakým způsobem se vyjadřovat k činnosti vlády a že to, co se týká nebo ty části doprovodného usnesení, které se týkají vlády, by měly být zaslány vládě, a to, co bude posíláno komisi, tak tam že by tyto odseky měly chybět. Takže máme tam sice z výboru schválené jenom jedno usnesení a jedno doprovodné vyjádření, nebo jedno doporučení, ale já vám navrhuji to, abychom doporučení přijali dvě. Jedno bude směrováno na vládu a jedno bude směrováno na Komisi. V tom vyjádření pro komisi by chyběl ten bod II., 3, to, co jsem přečetl a pak III. by zněl: Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Takže ještě jednou zrekapituluji. Ta doporučení by byla dvě – jedno širší, které máte před sebou, a to by bylo vůči vládě ČR, a pak by bylo kratší usnesení, kde by byl redukován bod II. a zcela změněn bod III. Navrhuji v této podobě jak usnesení, tak doprovodné usnesení schválit. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy. A jenom bych se zeptala: Vy jako zpravodaj doporučujete přijetí usnesení výborového. A to druhé usnesení navrhujete jako senátor – to pravděpodobně není výborové usnesení? Senátor Pavel Trpák: Ano, to druhé usnesení není výborové, to navrhuji jako senátor. Děkuji za doplnění. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji. Tiskem se zabýval

také výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Táži se zpravodajky výboru senátorky Miluše Horské, zda chce vystoupit? Chce, takže jí uděluji slovo. Senátorka Miluše Horská: Dobrý den. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěla bych jenom doplnit jednu konkrétnost, protože tak, jak řekl pan ministr, tato platforma je jakási vágní a právě na nás, na jednotlivých

136

členských zemích je, abychom zřejmě tento dokumentační materiál vzali jako příležitost a dotvořili potřebnou legislativu, protože snad ne všechna evropská rétorika musí působit jako červený hadr. Všimla bych si jenom jednoho pojmu, který vzbudil veliký zájem právě na evropském výboru, a je to v podstatě definice sociální ekonomiky tak, jak je vnímána na evropském kontextu, kde už se o ní hovoří více než 12 let a je to jakýsi evergreen, který by znamenal více méně vzbudit aktivitu v lidech, tak aby si pomáhali sami. Jenom tedy krátce, nebudu zdržovat – definice sociální ekonomiky. Jedná se o souhrn autonomních soukromých aktivit uskutečňovaných různými typy organizací, jejich cílem je služba členům, nebo místní komunitě, především prostřednictvím podnikání. Sociální ekonomika je orientována na řešení otázek zaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje a vzniká a rozvíjí se na konceptu trojího prospěchu – ekonomického, sociálního a environmentálního. A sociální ekonomika umožňuje občanům aktivně se zapojit do rozvoje svého regionu. Vytváření zisku a přebytku sociálního podniku je žádoucí, není však primárním cílem, a uvažuje se o tom, aby část zisku se vlastně do podniku vrátila. A aby tady nevznikly zase nějaké dohady, že by sem neměly jít nějaké dotace, které se budou nebo nebudou přerozdělovat, tak jestli je zase v ČR ukradneme nebo neukradneme, já si myslím, že tak otázka asi nezní, ale pro sociální podniky není důležité, jakou mají právní formu, musí se však jednat o subjekty soukromého práva. Podle současného právního řádu se může jednat o družstva, občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, církevní, právnické osoby, sdružení s ručením omezeným, akciové společnosti a osoby výdělečně činné. To znamená, že to jde naprosto napříč spektrem. A to, že dneska to není uchopeno, tak tady vlastně žádná legislativa není, není nijak složitá. A pokud vím, tak ministerstvo práce a sociálních věcí chystá jisté kroky, které by měly k této podpoře vlastně směřovat. Tolik jenom na doplnění, děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko, a

otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásila paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Vážená

paní předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Problém chudoby v ČR není k našemu štěstí tak významný, jak je v některých jiných členských zemích EU. Je skutečně zásluhou sociálně demokratických vlád, osmi let vládnutí sociální demokracie, že se nůžky mezi jednotlivými sociálními skupinami v ČR nerozevřely. Česká republika byla zemí, která měla nejnižší procento občanů pod hranicí chudoby. Bylo to někde kolem 8 %. Bohužel ale dopady vládnutí už Topolánkovy vlády znamenaly sice malý, ale nicméně nárůst občanů pod hranicí chudoby. Obávám se, že dopady opatření, která navrhuje bohužel tato vláda, tyto nůžky rozevřou. Obávám se, že procento lidí pod hranicí chudoby se v ČR může dramaticky zvýšit. Jestliže se omezují příspěvky lidem se zdravotním postižením, kteří tím pádem mají skutečně velmi a velmi znevýhodněné své postavení jednak v životě, ale samozřejmě i své možnosti zapojit se případně do trhu práce a vůbec se dostávají v důsledku těchto omezení do existenčních problémů. Stejně tak může mít negativní dopady, a já se obávám, že bude mít negativní dopady, současné snižování příjmů velkých skupin obyvatelstva a současné zpoplatňování všeho, počínaje zdravotní péčí, přes návrhy na zpoplatnění vysokoškolského vzdělávání, atd. atd. 137

V tomto případě se nás sdělení Evropské komise, týkající se boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, víc než týká, i když jsme si doposud mysleli, že jsme na tom jako Česká republika dobře. Jsem tedy ráda tomu, jak je formulováno usnesení evropského výboru, které upozorňuje na některé problémy v této oblasti. Podporuji tedy proto usnesení, tak jak nám bylo předloženo zpravodajem. A myslím si, že je procesně správně, abychom toto usnesení rozdělili na to, které směřuje proti vládě jako celek a odloupli z toho to, co směřuje přímo na Evropskou komisi. Děkuji. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní senátorko. A prosím nyní paní senátorku Martu Bayerovou, která se přihlásila o slovo. Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Úvodem chci říci, že podporuji návrh usnesení k tomuto tisku. Nemám k němu žádných doplňujících či upravujících připomínek. Chci jen krátce vystoupit k problematice sociálního podnikání a jeho možnému rozvoji v ČR. Mám tím na mysli ne podnikání ve sféře sociálních služeb, ale podnikání, jehož smyslem je tvorba nových pracovních míst, zaměstnávání lidí hendikepovaných, dlouhodobě nezaměstnaných či jinak znevýhodněných. Nejde tedy o klasické komerční podnikání usilující o zisk. V projednávaném dokumentu se konstatuje, že odvětví sociálních podniků reprezentuje 10 % všech evropských podniků. To je úctyhodné množství. V Čechách se nám o něm může zatím jenom zdát. Již jsem se tady zmiňovala několikrát, že v mém regionu na jižní Moravě máme značný problém se zaměstnaností. Jsou u nás i vesnice a obce, v nichž je 80 % obyvatel bez práce. Snažíme se ve spolupráci s místními orgány a organizacemi hledat nějaká řešení a jednu z možností vidíme právě v rozvoji sociálního podnikání. Spolupracuji v tomto směru i s lidmi z iniciativy Alternativa zdola, kteří se specializují na podobné komunitní aktivity. Na základě našich zkušeností však chci připomenout, že sociální podnikání je u nás na počátku a bude vyžadovat i nutnou podporu ze strany státních institucí. Projednávaný dokument například uvádí, že v rámci EU brání účinnému rozvoji sociálního podnikání i nedostatek rovných podmínek mezi podniky sociální ekonomiky a jejich zcela komerčními konkurenty. Tím spíše je tomu tak u nás. A to je pouze jeden z problémů rozvoje sociálního podnikání. Doporučuji proto, abychom se této problematice věnovali v rámci Senátu podrobněji. Ráda se takovéto aktivity zúčastním. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Také já vám děkuji, paní senátorko.

A konstatuji, že o slovo se přihlásil s právem přednosti pan místopředseda Škromach, ale nechce využít svého privilegia, takže bude hovořit pan senátor Miroslav Škaloud. Má slovo.

138

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, nemám nic proti tomuto materiálu, protože jsem byl na výboru, kde jsme přijali usnesení, které vzniklo jakýmsi kompromisem a bylo relativně racionální. Chci jenom upozornit na pár skutečností, kterých jste si možná nevšimli. První je, že tady je operováno tím, kolik máme chudých obyvatel apod., ale nikde se nezamýšlíme nad tím, jak vznikla tato hranice. Evropská komise určila chudobu příjmovým hlediskem, jako 60 % pod mediánem příjmu. Proč to není 50 % nebo 90 %? Opravdu je to libovolné. Měli bychom tedy závěry, které z toho vyplývají, brát s jistou rezervou. Navíc Česká republika je nejvíce rovnostářský stát v celém světě, pokud jde o úroveň příjmu rodin podle tzv. Giniho indexu. Můžete si ho dát na vyhledávač, dáte mi za pravdu. Pro nás tedy tento program nemusí být nějak zvlášť důležitý. Tento program vzniká samozřejmě na základě celoevropského programu Evropa 2020. To já respektuji. Nicméně musím říci, že některé návrhy, které v tomto programu jsou, jsou jakési nové standardy, které se dřív nebo později v nějaké směrnici objeví. Já vás upozorním jenom na jeden, ten se jmenuje materiální deprivace. A materiální deprivace je definována tak, nebo člověk, který trpí materiální deprivací, je charakterizován tak, že trpí aspoň čtyřmi deprivacemi z deseti, které jsou zde citovány, třeba obden jíst maso, ryby nebo mít automobil, barevnou televizi, telefon, nebo mít nepřiměřené výdaje. Když si z toho vyberu čtyři, které mě nějak nahodile napadly, tak člověk je materiálně deprivovaný, pokud například nemá automobil, telefon, barevnou televizi a má neočekávané výdaje. To snad má občas každý. Samozřejmě neříkají, že ty výdaje třeba mohou vzniknout z toho, že prohraje na automatu nějaké peníze. A pokud jste materiálně deprivovaní, tak s tím musíte něco dělat. Nyní je to jakási výzva, ale časem to přijde možná jako jakási směrnice. To je další informace, kterou byste si měli nějakým způsobem zapamatovat, protože dříve nebo později to zase bude další výdaj ze státního rozpočtu, abychom tento druh materiální deprivace omezili. Jinak podle komise hlavními příčinami chudoby je vyloučení z trhu práce a nekvalitní zaměstnání. S tím se dá samozřejmě souhlasit, ale komise dále v materiálu nepátrá po hlubších příčinách, například po nedostatečné motivaci nebo nedostatku individuální odpovědnosti. O tom se zmiňuje také usnesení našeho výboru. Jinak ho podporuji. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. A slovo má nyní místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Chudoba, vyloučení – to jsou věci, které stále vnímáme tak, jakoby v Česku neexistovaly. Ovšem když se podíváme na vývoj za posledních pět, šest let, tak se situace výrazně zhoršuje, byť vládní statistiky uvádějí něco jiného, byť je tady stále předstírána jakási představa o tom, jak je sociální zajištění zneužíváno apod., což samozřejmě už dávno a dávno není pravda. Navíc je tady předstíráno, že jsou některé řekněme sociální skupiny zvýhodňovány vůči jiným, což žádný zákon v Česku nestanoví. A myslím si, že například věc, která je velmi zajímavá a která v ČR je málo prezentovaná, je právo přístupu k informacím. A k právu přístupu k informacím patří i možnost přístupu na internet, protože mnohé skupiny jsou zvýhodněny tím, že tuto možnost mají, jiné

139

vlastně nemohou tohoto využít. Je to vlastně jedna ze součástí, která je obsažena i v tomto materiálu. A myslím si, že by bylo dobře, kdyby se vláda tímto zabývala a ve všech veřejných institucích, které jsou veřejně dostupné, zajistila, aby tam byly takové stánky nebo možnost, kde by lidé, kteří si nemohou z objektivních důvodů dovolit mít počítač, internet, doma, aby se mohli k těmto informacím dostat, aby se tyto příležitosti vyrovnaly. Je to například možnost na úřadech práce apod., kde takovéto možnosti dnes již existují. Ale dosah je spíš zaměřen třeba jenom směrem k získání zaměstnání. Ale jsou potřeba i další informace. Když se podíváme na kroky vlád v posledních letech, směřovaly spíše k tomu, aby čím dále více lidí směřovalo k chudobě a pod tuto hranici. Myslím si, že kolega, který hovořil přede mnou, to tak vnímá, že to je vlastně motivace lidí k práci, tím, že je dostaneme do chudoby, tím, že jim sebereme základní životní standard, takže vlastně ty lidi jakoby donutíme pracovat. Jenže bohužel tato opatření postihují dnes například rodiny s dětmi, jsou to mnohdy i lidé, kteří ani pracovat z objektivních důvodů už nemohou, senioři, důchodci, jsou to lidé se zdravotním postižením. Poslední opatření, která provedla ještě minulá vláda za ministra Nečase, to byl nový zákon o invalidních důchodech. Myslím, že mnozí z vás, kolegyně a kolegové, se setkáváte ve svých volebních obvodech s tím, jakým způsobem je nakládáno s tímto novým zákonem. Lidé, kteří dlouhá léta jsou zdravotně postižení, najednou přicházejí o důchod, dva, tři roky před skutečným starobním důchodem. Lidé, kteří prostě nedostanou práci, jsou najednou postaveni do situace, že ačkoliv se jejich zdravotní stav nezlepšil, tak přesto přijdou o invalidní důchod. A propadají se do chudoby. Stejně tak se na mne, ale předpokládám, i na vás, obracejí i lidé, kteří mají problém, protože je tady zaveden institut povinné práce pro obec, abych dosáhl na dávky životního minima. Ale není povinnost obcí tuto práci zajišťovat. V mnoha případech člověk zabuší na vrata radnice a tam řeknou, no, bohužel, my žádnou práci nenabízíme. A takováto opatření, která nemají vzájemnou provázanost, potom samozřejmě vedou lidi mnohdy až k dramatickým řešením. A reakce je taková, že v naší situaci jsme vytvořili jakýsi megaúřad, Úřad práce ČR, který bude bdít nad spokojeností a nespokojeností všech lidí, kteří mají nějaký příjem od státu v rámci své nelehké životní situace. Teď pan ministr Drábek dokonce přišel s perfektním opatřením – dáme jim na to kreditní karty. Každý člověk, včetně důchodců, dokonce důchody se budou vyplácet přes speciální karty, takže nakonec zřejmě bude i ministerstvo sledovat, jestli náhodou si důchodci nežijí nad poměry. A bude jim hodnotit jejich spotřebu, za co ty důchody vůbec vydávají. A když zjistí, že si žijí a že si moc odfukují, tak možná jim ještě ten důchod zkrátí. Nebo já nevím, jaký důvod, navíc na venkově většinou lidé ani nemají, kde si ty peníze vybrat a jestli budou určeny jenom určité organizace, které budou za to poskytovat nějaký proviant, nebo já nevím co – myslím si, že toto jsou cesty, po kterých je samozřejmě možné diskutovat, ale je potřeba také přihlížet k reálné situaci, která existuje. Byla tady vzpomenuta otázka sociálního podniku. Myslím si, že i v Evropě je to věc, která je v rozvoji, která ještě dneska není zcela zaběhnutá, ale každopádně je lépe, když lidé se druží a vytvářejí nějakou činnost, než když dostávají nějakou podporu. To si myslím, že je cesta, která je správným směrem a která by naopak měla být podporována, protože tito lidé se dostávají z takové té sociální pasti, protože mnohdy jsou to lidé se zdravotním postižením, lidé dlouhodobě nezaměstnaní a nezaměstnatelní. Ti hledají nějaký způsob, jak se seberealizovat. Toto jsou cesty, které se ukazují jako efektivní z toho důvodu, že prostředky, které by

140

jinak dostávali jenom na podporu a neměli by cíl – tady je možné, aby tito lidé získali zaměstnání a za to zaměstnání ještě i nějakou slušnou mzdu. Když hovoříme o propadu do chudoby, tak na jedné straně tady kolegyně a kolegové z pravice říkají, jak by člověk měl pracovat. Druhá věc je, za jakých podmínek. Jestliže vláda od roku 2006 fakticky nevalorizovala minimální mzdu, a to už máme pět, šest let zpátky, a udržuje vlastně tento motivační prvek, proč by ten člověk měl pracovat, asi ne jenom pro radost z práce, to si můžeme dovolit my tady, senátoři a senátorky, ale určitě běžně člověk pracuje proto, aby uživil rodinu. Mnozí z nás pocházejí z regionů, ať už moravských, ale i jiných, kde 8 tisíc Kč minimální mzdy je celkem běžná výplata, 10, 12 tisíc, 15 už někde je hodně. Zkusil někdo z těch, kteří říkají, jak si žijí tito lidé nad poměry, za tyto peníze rodinu uživit? Obzvláště za situace rostoucích životních nákladů, jak se zvyšují různé poplatky ve zdravotnictví, v sociálních službách, jak se zvyšují ceny apod. Já myslím, že za této situace je potřeba hledat i druhou cestu. Protože samozřejmě normální je pracovat, normální je za práci dostat slušné výdělek. Ovšem – bohužel – tato vláda, ačkoli některé z vládních stran, myslím, že to byla ODS, slibovaly před volbami, že vytvoří, nebo podpoří tvorbu téměř 200 tisíc nových pracovních příležitostí, tak máme rok po volbách, pokud vím, nezaměstnanost roste, byť samozřejmě tím… (Hlas z pléna: Klesá.) Nemusíte na mě vykřikovat z pléna, protože tu problematiku samozřejmě velmi dobře znám. Každé jaro přicházejí sezónní práce, takže ta křivka probíhá určitým obdobím, které se opakuje pravidelně, ale je potřeba vycházet z toho skutečně celkového růstu nebo nerůstu zaměstnanosti. Myslím si, že nikdo nemůže být spokojen, když například – a buďme konkrétní – na okrese Hodonín, kde jsem senátorem, je nezaměstnanost 14 %, jsou to tisíce lidí, kteří jsou bez práce. Můžeme jim stokrát vykládat, že si mají jít práci hledat. Jsou to mnohdy lidé, kteří jsou ve věku 50 – 55 let. Jsou to lidé, kteří určitě nesednou do autobusu či do vlaku a nepojedou do Prahy. A i tady by měli problém se sháněním zaměstnání, protože k tomu potřebují bydlení. Bydlení zase něco stojí a z nějaké minimální mzdy, nebo z 10 tisíc hrubého zaplatit ubytování a ještě platit rodinu, která zůstane na Moravě, je asi nereálné. Vláda by měla směřovat k podpoře zaměstnanosti a k podpoře investorů do těchto oblastí, tak aby práce přišla za lidmi, aby lidé tuto práci měli. Ale pokud není vláda schopna lidem zajistit pracovní příležitosti, pak je nemůže objektivně trestat za to, že práci nemají. Když si vezmeme veškerá opatření této vlády, ale i těch předchozích vlád v minulých letech, tak žádné nesměřovala vůči tomu – to, co je často zdůrazňováno – vůči lidem s dlouhodobou nezaměstnaností, kteří se aktivně práci vyhýbají, ale vždycky pod záminkou tohoto procenta, které je víceméně zanedbatelné z hlediska celkového práceschopného obyvatelstva, jsou vlastně postiženy plošně ty skupiny lidí, kteří jsou středně příjmoví, lidé, kteří mají děti, zdravotně postižení a ti, kteří z objektivního důvodu by pracovat neměli, to jsou senioři a důchodci. Protože vzhledem k tomu, že jejich příjmy jsou nízké, pak samozřejmě naši senioři – důchodci pracují, hledají si pracovní příležitosti, mladí to cítí tak, že je vytlačují z pracovního trhu, a vzniká tady určité napětí. Já jsem přesvědčen o tom, že každá rozumná vláda, která chce vytvořit prosperující ekonomiku založenou na poctivé práci lidí, kteří jsou slušně zaplaceni, a zase bychom mohli porovnávat s průměrem EU, když už v ní žijeme - tam je vlastně paradox, ono to tady padlo, jestliže průměrná produktivita práce v Česku je asi na 70 % EU, nemyslím si, že by mzdy v ČR byly na 70 procentech, ale naopak jsou řádově na 35 – 40 procentech, a to mluvím o průměrném výdělku, nikoli o běžném výdělku lidí, za který pracují, ale ceny, ty už jsou dneska srovnatelné.

141

Takže je to otázka schopnosti, nebo menší schopnosti našich managerů, využít té výhody jakoby nižších mezd a nemyslím si, a dneska to slyším dost často z různých koutů, že by dneska podnikatele zlomilo, jestli budou platit o procento na pojištění či na daních víc, ale spíš mají problém v tom, že nevědí, co bude za půl roku, co bude za rok, aby si mohli svůj byznys plán naplánovat. Já myslím, že vláda by už měla začít kromě těch puberťáckých dohadů uvažovat o tom, že by bylo dobré mít nějaký systémový přístup, tak aby občané v této republice věděli, co bude za rok, co bude za dva. Ale bohužel ta situace dneska taková není. Spíš mnozí lidé jsou vháněni do pasti chudoby, sociálního vyloučení právě souběhem různých opatření, která jsou nesystémově a bez analýz přijímána. Je hezké, že přistupujeme pozitivně k tomuto materiálu EU. Na druhé straně ale reálné kroky vedou jiným směrem. Úplně na závěr – já myslím, že nejlepší sociální politikou je, aby lidé měli práci, aby dostali za práci slušně zaplaceno. Protože ze slušně zaplacené práce odvedou daně, odvedou pojištění. Vláda a stát má plnou kasu a nemá problém s proplacením důchodů, sociálního zajištění ani investic do veřejné infrastruktury. Samozřejmě těm, kteří z objektivních důvodů pracovat nemohou nebo pečují o rodiny, jsou zdravotně postižení, je potřeba pomoci. Já bych naopak očekával, že tato vláda, jako pravicová, tak jak se prezentuje, právě nabídne lidem práci, nabídne jim to, aby mohli pracovat – mzdu, ale nikoli, že je bude týrat tím, že jim sebere, co může, ale vlastně práce není. Viz příklad s nepovinností obcí poskytnout práci lidem, kteří chtějí aspoň něco odpracovat, aby vůbec dostali sociální zabezpečení, protože jinak se dostávají na hranici myslím 2020 Kč hmotné nouze a z toho, pane ministře, by skutečně nevyžil určitě nikdo. Navíc tato hranice byla opět stanovena myslím už před pěti, šesti lety, a od té doby nebyla vlastně; nebyla upravována. Samozřejmě, je to otázka směřování, ale rozdíl mezi hranicí chudoby a těmi, kteří nad ní žijí, se velmi snadno může zvrtnout. Pokud bude pokračovat tato antisociální politika vlády, tak jsem přesvědčen o tom, že pod hranicí chudoby za těch podmínek – nějaká hranice být stanovena musí, jestli se EU shodla na těchto parametrech, tak podle nich hodnotíme, ale tak to nebude dnešní stav, ale během krátké doby to může být klidně dvojnásobek. Myslím si, že Česká republika jako země, která vždycky byla ekonomicky prosperující zemí, která byla vždycky zemí, která byla v čele, nebo v předních řadách ekonomiky, si nezaslouží tento přístup a myslím si, že to je náš společný zájem, aby Česká republika patřila mezi bohaté země a aby naši občané byli těmi bohatými občany EU. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo se zatím jako poslední přihlásil senátor Jaroslav Doubrava. Prosím. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, nebojte se, nebudu mluvit tak dlouho jako pan místopředseda. Přesto bych chtěl rád doplnit jeho řeč takovým příkladem. Vůbec by mě netrápilo to, že by nedostali peníze ti, kteří nechtějí pracovat. Já chci mluvit o těch, kteří chtějí pracovat a kteří tu práci nemají a pro ně byly velkou příležitostí a možností veřejně prospěšné práce, veřejně prospěšné služby. Obce tuto možnost velmi využívaly. Za svého dlouhého starostování jsem zaměstnával na tuto možnost nějakých řádově 16 až 20 lidí. Ale to, co se stalo v letošním roce, to drastické omezení možnosti využívání této práce, přivedlo, řekl bych, 90 % těchto lidí na úřad práce do fronty těch, kteří tu práci shánějí a nedostávají ji. Já myslím, že to byla obrovská chyba a že bychom se měli k tomuto systému vrátit. Protože obec za dobře

142

odvedenou práci ráda penězi přispěje a vytvoří to těm lidem slušné podmínky k jejich životu. Já bych velmi plédoval za to, abychom se vrátili k možnosti veřejně prospěšných prací, aby úřady práce dostaly dostatek finančních prostředků na to, aby tito lidé mohli pracovat a nemuseli čekat s nataženou rukou, jestli někde nějakou korunu dostanou. To je moje prosba. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Pan senátor Miroslav Škaloud se přihlásil o slovo. Prosím. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi jen krátkou reakci na pana Škromacha. Já jsem neřekl, že chci motivovat všechny tím, že se dostanou všichni do chudoby. To není pravda, já se domnívám, že ti, kteří jsou nemocní, staří, invalidé nebo nějak postižení si zasluhují naši podporu. Ti, kteří jsou zdraví a práceschopní, tak by si měli hledat práci. Pokud jde o další tezi, která zde byla řečena, vláda by měla nabídnout lidem práci – domnívám se, že pokud nechceme, aby vláda nabízela úřednická místa ve státní správě, a to asi neměl na mysli pan Škromach, tak vláda může maximálně podporovat podnikání, živnostníky. Ti dávají lidem práci. Tak přemýšlejme o tom, jak tuto práci usnadnit. Pokud jde ještě o tento komunikační dokument, hovoří se zde o tom, že by se chudoba měla hodnotit podle příjmů. Samozřejmě tento limit, že pod jistou úroveň příjmu jsou lidé v nějaké kategorii, mají leckde ve světě, i ve Spojených státech. Nedávno jsem četl analýzu, kdy ve Spojených státech popisovali i výdaje lidí, kteří jsou pod hranicí chudoby. A zjistili, že výdaje jsou dvojnásobek jejich příjmu. Možná, že na to bychom se měli trošku soustředit a svá kritéria bychom měli regulovat precizněji. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, a ptám se, kdo se ještě

hlásí do rozpravy. Nikdo, takže mohu ukončit. Ptám se pana předkladatele, zda si přeje vyslovit se. Ano. Pan ministr Drábek má slovo. Prosím. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych s dovolením zareagoval jenom několika poznámkami na předchozí vystoupení, byť jsem si vědom toho, že se netýkala projednávaného tématu bezprostředně. Nicméně pravděpodobně, když tady v diskusi byla vznesena, i to obecné dotýkání se problematiky chudoby je důležité tady vyjasnit. Na začátek musím říci, že skutečně je potřeba otevřeně přiznat, že tady je různý pohled na problematiku řešení chudoby. Nikdy nebudu zastávat ten styl, že budeme potírat chudobu na úkor našich dětí. To, že v řadě minulých let se některé problémy řešily na úkor budoucích generací, je fakt a já si myslím, že s tím tato společnost musí skončit. K tomu se jednoznačně hlásím. Pokud se týká pojmu, který tady použil pan místopředseda Škromach – vládní statistiky, chtěl bych zdůraznit, že co se týká míry ohrožení chudobou, to není vládní statistika, to je mezinárodní statistika, na tu skutečně vláda ČR nemá žádný vliv. Pokud ČR je v tomto ohledu nejlepší zemí v EU, před všemi ostatními, mnohem ekonomicky rozvinutějšími zeměmi, tak je to fakt, na který můžeme být hrdi a není potřeba ho jakkoli zpochybňovat. To, že máme například mezi osobami ve věku nad 65 let pouze 7 % lidí ohrožených chudobou, a tento parametr je opět nejlepší v Evropě, je samozřejmě zásluha našeho důchodového a sociálního systému. To není potřeba nijak

143

zpochybňovat. To, že ČR první zemí v rámci OECD, tedy všech vyspělých zemí na světě, co se týká podpory rodin, kde je jenom jeden živitel, to je také fakt. A také je potřeba se k tomu hrdě hlásit a nikoli to zpochybňovat. To, že ČR je jedinou zemí OECD, kde rodina, která má jednoho živitele, má negativní daň, to znamená prostřednictvím daňového bonusu dostává peníze od státu, je velká výhoda našeho sociálního systému. Zdůrazňuji, že vláda tuto úroveň sociální systému nijak nenarušuje, nijak nebourá. Pouze je potřeba ten systém přizpůsobit co do administrativních nákladů, co do procesů, co do administrativní náročnosti a také finanční náročnosti na státní rozpočet. Protože ten systém je neefektivní. A pokud to někdo použije jako novinový titulek, že například "Drábek ruší tři podpory osobám zdravotně postiženým" – to není pravda, je to zkreslení. To, že se pět dávek sloučí do dvou, protože je zbytečné vyřizovat pět paralelních žádostí a dělat tři paralelní lékařské posudky, které všechny zaplatí stát, to je opravdu zbytečné, to je neefektivní systém. Co se týká obcí a povinnosti zajišťovat veřejnou službu, právě proto dostanete za nedlouhou dobu na stůl v rámci sociální reformy návrh opatření, aby od příštího roku zajišťovaly veřejnou službu úřady práce, nikoli žádný mega úřad, ale sjednocená organizační struktura úřadů práce tak, aby právě každému bylo možno nabídnout takovou veřejnou službu, aby veřejnou službu bylo možno poskytovat nejenom pro účely obce, ale i pro další veřejně prospěšné účely. Co se týká tak zvané sociální karty, určitě to nebude tak, že by MPSV kontrolovalo, co si který důchodce nakoupil. Nicméně současný systém, kdy Česká pošta, která distribuuje důchody, potřebuje více než 1,5 měsíce na distribuci důchodů a ty peníze tam leží, je velmi vážnou pobídkou k tomu, abychom zavedli podobný systém, jaký funguje například v Německu, Itálii, ve Spojených státech a v řadě dalších zemí, kdy při dnešní moderní technice ta výplata, ať už se týká sociálních dávek, ať už se týká důchodů, může probíhat mnohem levněji a také s mnohem menšími časovými nároky. Je to tedy pouze technologické opatření. V žádném případě to není nějaké omezení příjemců, protože ti příjemci budou mít vždy možnost – paralelní možnost – využít například bezhotovostní převod na účet či hotovostní výplatu na poště či v bankovním ústavu. Poslední poznámka se týká veřejně prospěšných prací a obcí. Z roku na rok, respektive z loňského roku na letošní rok nedošlo k žádné zásadní změně v systému veřejně prospěšných prací. Došlo pouze k tomu, a chci zdůraznit, že veřejně prospěšné práce provádějí lidé, kteří jsou klienty úřadů práce, to znamená, toto vyjádření, že z veřejně prospěšných prací ženeme lidi na úřady práce, je naprosto mylné pochopení účelu veřejně prospěšných prací. Ten, kdo provádí veřejně prospěšné práce, je klientem úřadu práce, on je uchazeč o zaměstnání. On je přidělen na veřejně prospěšné práce jako uchazeč o zaměstnání. To není standardní zaměstnanecký poměr. Z toho také vyplývá, že pokud takového člověka úřad práce chce umístit na veřejně prospěšné práce, tak je potřeba, aby člověk byl přidělen po určitou omezenou dobu, aby ti lidé, kteří jsou zařazeni na veřejně prospěšných pracích, se střídali, protože veřejně prospěšné práce primárně slouží k zachovávání či obnovování pracovních návyků. Z toho důvodu jsou ze strany státu placeny veřejně prospěšné práce. Veřejně prospěšné práce nejsou určeny proto, aby to byl levnější způsob, jak financovat zaměstnance obce. To znamená, tam je potřeba velmi účinná komunikace mezi úřadem práce a obcí. A není možné přijmout to, že v některých obcích např. jsou titíž lidé zaměstnáváni na veřejně prospěšných pracích tři, čtyři roky bez přerušení. To prostě není účel veřejně prospěšných prací, to je účel standardního pracovně-právního vztahu. Omlouvám se,

144

že ty poznámky nebyly úplně k materiálu Evropské komise, nicméně jsem považoval za vhodné tady vysvětlit některé přístupy vlády i ministerstva práce a sociálních věcí. Děkuji za pozornost. Místopředseda

Senátu

Petr

Pithart: Také

já vám děkuji, pane předkladateli a prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a pak nás, jak my říkáme, vedl hlasováním, protože nebude úplně triviální. Prosím, pane senátore. Senátor Pavel Trpák: Děkuji za slovo, pane předsedající. V rozpravě

vystoupili dvě senátorky, tři senátoři, z toho jeden dvakrát. Nezazněl žádný zvláštní návrh na usnesení. Takže já se vrátím k tomu, co jsem na začátku řekl ve své zpravodajské zprávě. Máme před sebou usnesení výboru plus máme doporučení přijaté výborem. Z tohoto doporučení – to je tisk, který máte všichni před sebou K 023/08/02 – z tohoto původního usnesení doporučuji vyškrtnout část III. 2 a jinak usnesení zůstává, tak jak bylo výborem navrženo. A je to jedno izolované usnesení. A pak navrhuji další usnesení, kde – a teď si ho musím najít. Navrhuji další usnesení, kde část I. je stejná, část II. je stejná, část III. – tam to usnesení chybí. A teď jsem řekl ta čísla přesně špatně, omlouvám se, ještě jednou. Takže část I. je stejná, část II. 1) stejná, 2) stejná, 3) chybí. A část III. zní: Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. To je druhé usnesení, které navrhuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám a budeme hlasovat

v pořadí – co navrhujete, pane senátore? Senátor Pavel Trpák: Hlasovat o usnesení výboru to znamená usnesení včetně doporučení a pak bych navrhoval to usnesení druhé, které zaznělo naposled. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Myslím, že je to jasné. Ruší se ta usnesení, adresáty a tím je všechno dáno. Protože v jednacím sále a jeho okolí byl větší pohyb, já si dovolím vás odhlásit. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali, abychom si byli jisti, kolik je nás skutečně v sále, tedy jaké je kvórum. Já jsem udělal chybu, já jsem měl nejdříve dát znělku, takže to pak udělám ještě jednou, promiňte. Ještě jedna omluva. Jednou jednou vás odhlašuji, prosím. Děkuji vám. Konstatuji, že v sále – stále nás přibývá – v sále je přítomno 41 senátorek a senátorů. Budeme hlasovat o prvním návrhu usnesení. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Hlasování pořadové č. 38 skončilo přijetím návrhu. Registrováno bylo 42 senátorek a senátorů, kvórum bylo 22. Všichni byli pro – pro 42, nikdo nebyl proti. Návrh prvního usnesení byl schválen. A nyní budeme hlasovat o návrhu druhého usnesení. Zahajuji hlasování. Ne, nejde to, musíme počkat na ten stroj… Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte… Ne. Ani druhé hlasování neproběhlo, možná mojí vinou. Proběhlo? Neproběhlo. Já bych potřeboval tady pomoci vymazat čísla… Byl jsem ujištěn, že teď už to bude v pořádku. Zahajujeme hlasování o druhém návrhu usnesení. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

145

Hlasování č. 40 skončilo přijetím návrhu. 42 přítomných, kvórum 22. Pro bylo tentokrát 41, proti nebyl nikdo. Takže návrh i druhého usnesení byl schválen. A můžeme přistoupit k dalšímu bodu jednání, kterým je 26. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 66) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 66. Návrh uvede ministr vnitra Jan Kubica, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o Policii České republiky, zákon o Vojenské policii, zákon o Celní správě České republiky a trestní řád. Cílem návrhu zákona je implementovat právo EU do právního řádu České republiky, a to především rámcové rozhodnutí Rady o ochraně osobních údajů zpracovaných v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Návrh zákona uvádí český právní řád do souladu i s požadavky Směrnice Evropského parlamentu a Rady o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Při zpracování návrhu zákona byla použita koncepce ochrany zpracování a předávání osobních údajů, která je právně zakotvena v zákoně o Policii ČR a která odpovídá implementovanému rámcovému rozhodnutí. Tato koncepce ochrany a zpracování osobních údajů byla přenesena do ostatních zákonů tak, aby pokud možno co nejvíce terminologicky odpovídala zákonu o Policii ČR. Z návrhu zákona vyplývá, že stejné povinnosti, jaké má při ochraně zpracování a předávání osobních údajů Policie ČR, budou mít i Vojenská policie a Celní správa ČR. Návrh zákona týkající se změny trestního řádu plně respektuje systematiku a terminologii trestního řádu. Návrh zákona dále reaguje na současné problémy aplikační praxe tím, že se do zákona o Policii ČR doplňuje ustanovení, které Policii ČR umožní zajištění omamné a psychotropní látky v množství, které nenaplňuje skutkovou podstatu trestných činů, jejichž držení však není dovoleno, respektive je zakázané. Návrh zákona umožní zajištění takové věci i v rámci blokového řízení, aniž by následně muselo o přestupku proběhnout zdlouhavé správní řízení před správním orgánem. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR a mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána. Navrhovaná právní úprava nepředpokládá zvýšené nároky na státní rozpočet. Při projednávání vládního návrhu zákona v PS Parlamentu ČR nebyl k návrhu zákona uplatněn žádný pozměňovací návrh a PS s ním vyslovila souhlas. Děkuji výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a ústavně-právnímu výboru za jejich doporučení plénu Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

146

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, žádám vás o podporu tohoto vládního návrhu zákona. To je úvodem vše. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře, pane navrhovateli. Prosím, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavněprávní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 66/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení tohoto výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 66/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Kladívko, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, pane

ministře, kolegyně a kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 7. schůzi dne 20. dubna 2011 projednal návrh zákona, kterým se mění zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním – trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Cílem tohoto návrhu zákona je zavedení unifikačních pravidel pro zpracování osobních údajů vyměňovaných v rámci policejní justiční spolupráce mezi členskými státy EU, resp. i států přidružených v rámci schengenských předpisů do pravidel chování tuzemských policejních orgánů. Přijetí stejných pravidel ve všech zmíněných státech má zabezpečit mezistátní ochotu státu k výměně osobních údajů v trestních věcech a ochranu vyměňovaných údajů ve prospěch práv dotčených osob. Z formálního hlediska jde o implementaci rámcového rozhodnutí Rady EU č. 977 z listopadu 2008, o ochraně osobních údajů, v rámci spolupráce v trestních věcech. Členské státy EU jsou vázány povinností implementace rámcového rozhodnutí ve lhůtě 27. listopadu 2010. Česká republika má tudíž více než čtyřměsíční zpoždění. Cílem předložených změn je stanovení obecného režimu ochrany osobních údajů zpracovávaných Policií ČR, Vojenskou policií a Celní správou. Zákon o Policii ČR v minulosti postupně části rámcového rozhodnutí implementoval, a proto není navrhovaná úprava zákona nijak rozsáhlá. Naproti tomu v případě zásadě o Vojenské policii a zákona o Celní správě muselo být do návrhu zákona rozhodnutí celé. Nad rámec implementace byla do návrhu zákona v části § 34 zákona o Policii zahrnuta v části 4 úprava tzv. drogového přestupku v blokovém řízení policie, kde se stanoví, že je předmětem předběžného přestupkového odnětí věci omamná nebo psychotropní látka a přestupek je projednán v blokovém řízení. Policie takovou látku zničí nebo zaeviduje pro legální využití. Jinak řečeno, blokovému řízení již nemá bránit potřeba rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání věci, protože tato rozhodnutí mají být nahrazena přímou likvidací. Vláda schválila návrh zákona 16. listopadu 2010 a pověřila ministra vnitra jeho odůvodněním v Parlamentu ČR. Poslanecká sněmovna na své 14. schůzi dne 23. března 2011 návrh zákona schválila. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal následující usnesení k tisku č. 66, kde doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

147

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru ústavně-právního? Je připraven a již se chystá promluvit. Pan senátor Antl, prosím. Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. No, do prázdných řad chci sdělit velmi stručně stanovisko ústavně-právního výboru, které v podstatě kopíruje usnesení, které tady přednesl garanční zpravodaj. My jsme to projednali na 13. schůzi 20. dubna 2011 a v podstatě doporučujeme Senátu Parlamentu ČR schválit návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Chtěl bych tady říci, že současný pan ministr s tím nemá nic společného, a proto ještě dál budu povídat. Chtěl bych jenom stručně říci, že i proto, že s panem garančním zpravodajem jsme oba místopředsedové Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí, tak chceme říci, že i z naší pozice – a my jsme to předem konzultovali opět bez problémů, protože se to týká vlastně ochrany osobních údajů – neshledáváme a v podstatě není problém. Pokud jde o zmíněné drogy, tak jestli jste si všimli ranního zpravodajství České televize, tak v podstatě oni podávají, že je problém v drogových věcech, ale když se podíváte do toho zákona, tak drogy jsou opravdu v doplňkové třetí části zákona. Ale dobře, budeme se jimi zabývat. Ale tam jde o tom, že jde o tzv. blokové řízení, kdy policista, čili v tu chvíli policejní orgán rozhoduje jako správní orgán, a on nemohl udělit pokutu a vedle toho zabrání věci, resp. propadnutí věci jako součást trestu. Ptal jsem se v rámci projednávání v ústavně-právním výboru, zda-li tím měníme přestupkové řízení, přestupkový zákon. Trvám na tom, že tady asi měníme procesně ty právní předpisy, které bychom měli měnit jinak, nicméně mi bylo řečeno, že v rámci blokového řízení přestupce vlastně udělí souhlas i k tomu, že dojde k propadnutí, no, k zabrání věci a ochrannému opatření, takže k propadnutí věci. Já k tomu mám samozřejmě své vysvětlení, nicméně chci poukázat na to, že jsme v šestiměsíčním prodlení a dávno už jsme měli přijmout takovéto opatření, a doufám, že v další naší, a samozřejmě určitě všemi vítané legislativní iniciativě to doženeme. Vážený pane předsedající a vážení ostatní, ústavně-právní výbor v podstatě navrhuje totéž, co říkal všemi námi ctěný pan zpravodaj a co přednesl i pan ministr. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nikdo nepodává a já mohu proto otevřít obecnou rozpravu. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se do ní pan senátor Vladimír Dryml, který má jako první slovo, prosím. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, kteří tady ještě zbyli. Každá úprava ochrany osobních údajů je založena na hledání určité rovnováhy mezi ochranou soukromí osob a potřebami společnosti, včetně boje se zločinem a s terorismem. Je to na základě Ústavy, je to na základě Listiny základních lidských práv a svobod a dalších právních předpisů. Mimo vlastní rámec zákona o ochraně osobních údajů je třeba připomenout také přistoupení trestně právních sankcí podle trestního zákona.

148

K tomu, co nám je tady předkládáno. Je zcela jednoznačné, že se tím zvyšují pravomoci nejen Policie ČR, ale především Vojenské policie. Už jen přijetí samotného návrhu zákona bylo značně rozporuplné a návrh byl, jak se píše, testován pouze stanoviskem předsedy Legislativní rady vlády, jakým způsobem se rámcové rozhodnutí EU má implementovat do našich zákonných norem. A tato metoda možná nebyla zcela standardní, jak se píše i v legislativním rozboru senátní informace. Bavili jsme se tady o tom, jakým způsobem se má postupovat v rámci přestupkového zákona při zabavování a odejmutí drogy. Policii se tady dávají obrovské pravomoci a vlastně se mění v této záležitosti přestupkový zákon. Budu velmi rád sledovat, jak policie takovou látku bude ničit, zaevidovávat pro legální použití, jak ji bude přechovávat a jak bude evidována, abychom si nevypěstovali další policejní drogové dealery, jak je v poslední době zvykem, jak nám ukazují média. Tam je totiž jeden velký problém. Z navrženého znění § 34 odst. 4 nelze dovozovat vznik pravomocí policie rozhodnout o propadnutí nebo zabrání věci, protože ta věc se teprve stává majetkem státu a potom je potřeba ji buďto zničit nebo s ní disponovat, protože jinak to je v podstatě vyvlastnění. A když tady někdo říká, že už zaplacením blokové pokuty někdo souhlasí s tím, aby se mu tato droga odňala nebo aby se zničila, tak to je vlastně popření dalších procesů, které mají následovat, protože přestupkový zákon říká pouze jedno, že v blokovém řízení jedinou sankcí je pokuta. Definitivní odnětí věci, včetně jejího zničení, představuje v principu, a to navzdory všem možným argumentům, které tady zazněly, ono dovolené držení drog, a já jsem ten poslední, kdo by nebojoval proti drogám a nebo nechtěl vymýtit drogy z ulic – omezení vlastnictví. Je to jednoznačně zásah do vlastnického práva. A to by nemělo být prováděno mimo jiné řádný proces, třeba i zkrácený. A mělo by k tomu být rozhodnutí. My jsme tady určitá právní pojistka. A to je vada tohoto návrhu zákona. Další nebezpečí, na které bych rád upozornil, které je v tomto návrhu zákona, je, že se tady dávají nová opatření, a to zejména Vojenské policii v oboru zpracování osobních údajů. A to je i to, že se Vojenská policie může dostávat do dalších evidencí, jako je správa daní, tudíž majetková přiznání. A o tom, jakým způsobem se může nebo nemůže zneužít pořizování audiovizuálních záznamů z veřejných míst, si můžeme dlouhodobě povídat. Jsou to i záznamy z míst veřejně přístupných. A dalším kamenem úrazu je § 66 odst. 2; včetně poznámek pod čarou č. 33 a 34, že policie může v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu žádat od správce evidence nebo zpracovatele poskytnutí informací z databáze účastníků veřejně dostupné telefonní služby. A to je otázka –dnes policie může tyto informace dostávat pouze se souhlasem státního zástupce nebo soudce – jakým způsobem se k tomu bude vojenská policie stavět? Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím. A ptám se pana navrhovatele, přeje-li si vyjádřit se v obecné rozpravě? Ano. Pan ministr se vyjádří, prosím. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Já bych se chtěl zmínit o kompetencích Vojenské policie. Vojenská policie vyšetřuje trestnou činnost vojáků a proti vojenskému majetku. Kamera na otevřenou bránu zabírá za ní veřejný prostor, než se brána zavře. Vojenská policie má kompetence podle osvědčeného znění zákona

149

o Policii ČR z roku 2008, ale smí je uplatňovat jen v daleko menším počtu případů, protože má daleko užší působnost. A ještě bych se chtěl zmínit k problematice drog. Nejde o zásah do vlastnického práva, protože nelze vlastnit zakázané věci, tedy v tomto případě drogy. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. A nyní pan zpravodaj

garančního výboru má možnost se vyjádřit a využije této možnosti, prosím, pane senátore. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji, pane místopředsedo. Já jen shrnu rozpravu. V rozpravě vlastně vystoupil jen jeden senátor, který nepodal žádný jiný návrh, než jak byly předloženy z výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a z ústavně-právního výboru. Proto o návrhu usnesení, který je totožný z obou výborů, bychom měli hlasovat. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, jsem téhož mínění, takže po znělce budeme hlasovat o návrhu schválit. Konstatuji, že byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat. V sále je přítomno 35 senátorek a senátorů, znamená to, že kvórum je 18. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a především stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. A nyní, kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Končí hlasování pořadové číslo 41 a skončilo přijetím návrhu. V sále bylo přítomno 36 senátorek a senátorů, kvórum bylo 19, pro bylo 30, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji pánům zpravodajům. A můžeme otevřít další bod, kterým je

27. Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o způsobech kontroly činností Europolu Evropským parlamentem, do které jsou zapojeny vnitrostátní parlamenty (evropský senátní tisk č. K 033/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 033/08 a K 033/08/01. Toto sdělení uvede ministr vnitra pan Jan Kubice, kterého opět prosím, aby se ujal slova. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi nejprve poděkovat za pozvání a možnost zúčastnit se této debaty o Sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě o způsobech kontroly činností Europolu Evropským parlamentem, do které jsou zapojeny vnitrostátní parlamenty. Evropská komise splnila vydáním tohoto dokumentu v prosinci loňského roku úkol, který jí byl zadán Stockholmským programem, resp. jeho Akčním plánem. Podle Stockholmského programu mělo toto sdělení navrhnout možnosti, jak nejlépe zajistit, aby činnost Europolu mohla být kontrolována a hodnocena Evropským parlamentem a národními parlamenty. Projednávání možné kontroly Europolu by pak mělo být součástí širší diskuse směřující k vymezení nového právního základu Europolu. Jak možná víte, v současné době se Europol řídí rozhodnutím Rady z dubna 2009 o zřízení Evropského policejního úřadu. Podle článku 88 Smlouvy o fungování

150

EU by měl v budoucnu vymezovat strukturu, fungování, oblast činnosti a úkoly Europolu Legislativní akt ve formě nařízení. Samotné sdělení tedy mapuje názory, které byly k tématu parlamentního dohledu nad Europolem vyjádřeny v minulosti, a popisuje opatření, která existují v této oblasti nyní. Ze shromážděných informací pak vyvozuje závěry a formuluje doporučení pro budoucí diskuse. Jaká je tedy v současné chvíli pozice Evropského parlamentu vůči Europolu? Současný vliv Evropského parlamentu na Europol spočívá v první řadě v rozpočtovém procesu, protože jako agentura Evropské unie je Europol financován přímo z jejího rozpočtu. Evropský parlament může také kdykoliv požádat, aby předseda správní rady Europolu, předsednictví v radě a ředitel Europolu předstoupili před Evropský parlament a diskutovali tam o záležitostech týkajících se této agentury, a to při současném zachování povinnosti mlčenlivosti a důvěrnosti. Existuje také společný kontrolní orgán, což je nezávislý externí orgán Europolu pro monitoring ochrany údajů, který předkládá pravidelné zprávy o činnosti Europolu Radě a Evropskému parlamentu. Co se týče možnosti kontroly Europolu ze strany národních parlamentů, tak ta je v současné době pouze zprostředkovaná, a to tak, že zodpovědnost za řízení Europolu a dohled nad ním nese správní rada Europolu. Tento orgán se zodpovídá Radě a členové Rady, v tomto případě ministři vnitra, pak jakožto ministři vlád členských států, podléhají kontrole vnitrostátních parlamentů. Tím se dostáváme k doporučením uvedeným v projednávaném dokumentu. Komise navrhuje za prvé zřídit stálé společné či meziparlamentní grémium, kterého by se účastnily příslušné výbory vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu. Za druhé, vydat novou komunikační strategii Europolu vůči Evropskému parlamentu a vnitrostátním parlamentům založenou na větší transparentnosti. Za třetí, zajistit, aby byly od sebe náležitě odděleny moc výkonná a zákonodárná. Komise proto nedoporučuje, aby Evropský parlament jmenoval své členy do správní rady Europolu. Komise také nedoporučuje, aby byl ředitel Europolu jmenován Radou, jak je tomu dosud, ale aby byl jmenován správní radou Europolu. Nyní mi dovolte, abych stručně zmínil pozici vlády k tomuto sdělení. Vítáme zahájení této diskuse. Souhlasíme s tím, že parlamentní kontrola agentury EU, tedy i Europolu je nezbytná. Musí být ale prováděna na základě přesně stanovených pravidel. Kompetence jednotlivých institucí musí odpovídat uspořádání EU. Za efektivní a praktický způsob posílení parlamentní kontroly považujeme možnost pravidelného informování vnitrostátních parlamentů zástupcem členského státu ve správní radě Europolu. Ve vztahu k Evropskému parlamentu by tato role měla být úkolem pro ředitele Europolu a předsedu správní rady, kteří již v současné době pravidelně informují především výbor Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. Myšlenka vytvořit meziparlamentní grémium, které by diskutovalo záležitosti týkající se Europolu, je dobrou snahou o vytvoření platformy pro informování vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu a zároveň příležitostí pro výměnu názorů. Otázkou zůstává, zda by toto grémium představovalo efektivní nástroj pro parlamentní kontrolu Europolu. Chtěl bych zdůraznit, že vláda ČR považuje Europol za agenturu, která by se v první řadě měla zabývat podporou operativní spolupráce mezi členskými státy a odbornou analytickou prací v oblasti policejní spolupráce. Z této své činnosti by se měla zodpovídat především Radě. Měly by to být především členské státy

151

prostřednictvím správní rady Europolu a Rady, kdo bude určovat strategické priority Europolu, protože v jejich kompetenci je udržování veřejného pořádku a ochrana vnitřní bezpečnosti. Evropský parlament by podle nás neměl mít zástupce ve správní radě Europolu, popřípadě se jakkoli účastnit volby ředitele Europolu nebo jeho náměstků. Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty by však měly být o činnosti agentury a probíhajících změnách ve vedení agentury průběžně informovány, což se v případě Evropského parlamentu fakticky již děje. Navíc pravomoci EP vůči Europolu, pokud jde o samostatnou činnost agentury, jsou již v současnosti poměrně veliké. Očekáváme, že diskuse o problematice parlamentní kontroly Europolu bude dále pokračovat a považujeme ji za důležitou. Zvažované možnosti kontroly by však měly odrážet nejen institucionální uspořádání EU, ale také dělbu moci v členských státech a odpovědnost jejich výkonných složek. Je třeba také dodat, že předmětný dokument nemá přímý dopad na právní řád ČR. Evropská komise ovšem tímto svým sdělením v podstatě iniciovala počátek debaty o novém právním základu Europolu, který bude vycházet z právního režimu Lisabonské smlouvy. Závěrem bych vás chtěl ujistit, že vláda ČR zohlední stanovisko Senátu ČR k tomuto sdělení při svých dalších jednáních a že vás budeme nadále informovat o vývoji v této věci. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, pane navrhovateli a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K33/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane předsedo. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, pane ministře, páni senátoři, pan ministr nás velmi podrobně seznámil s funkcí Europolu i s jeho způsobem, jakým byl založen. Jenom připomínám, že původně Europol vznikl na základě úmluvy mezi členskými státy EU a každá změna, která se týkala organizace Europolu, musela projít parlamentní kontrolou národních parlamentů. Z toho důvodu, když byla přijímána Lisabonská smlouva a měně právní základ pro fungování této nadnárodní instituce, tak bylo slíbeno národním parlamentům, že budou mít dále svoji nezadatelnou úlohu k tomu, aby mohly kontrolovat funkci Europolu. Náš výbor se dlouhodobě zabývá funkcí Europolu. My velmi pravidelně, každý rok zveme zástupce ČR Europolu. Každý rok předkládá svoji zprávu, se kterou se při jednání výboru seznamujeme a už během našeho předsednictví jsme v kooperaci s Francouzi připravovali právě změny, které by měly způsobit zlepšení organizace a diskuse s jednotlivými zástupci národních parlamentů v duchu našich setkání na tak zvaném COSAC s tím, aby do budoucna kontrola Europolu byla velice důsledná a důkladná. Jak jsme se seznámili s pozicí vlády a nakonec i s pozicí komise, odpovídá takovému základnímu požadavku, aby policejní spolupráce a tento policejní orgán byl ušetřen co nejvíce od politických vlivů. Z toho důvodu stejně jako vláda, jako komise i my nedoporučujeme, aby zástupci Evropského parlamentu ingerovali do správní rady, aby ingerovali do fungování tohoto orgánu. Vždyť stačí jen to, že Evropský parlament má velký vliv na fungování Europolu tím, že schvaluje rozpočet EU. To si myslím, že je přesně role, která pro EP je odpovídající.

152

V našem usnesení, které máte k dispozici, doporučujeme, aby byla pravidelná kontrola v rámci národních parlamentů prováděna právě konzultací a zprávou národního zástupce u Europolu a zároveň abychom na evropské úrovni v rámci COSAC měli možnost diskutovat a projednat výroční zprávu Europolu, diskutovat s ředitelem Europolu. To si myslím, že je odpovídající. Na COSAC, jak asi víte, nejsou jenom zástupci, předsedové, místopředsedové evropských výborů národních parlamentů, ale je tam také část kolegů z EP. Čili není to tak, že bychom je úplně oddělili od diskuse. Ale v oblasti třetího pilíře, v oblasti justiční spolupráce je evidentní, že tato tématika má blíže k zástupcům národních parlamentů. To je tedy velmi stručné shrnutí našeho usnesení, nebudu ho celé číst, protože ho máte k dispozici. Jenom připomínám, implicitně a explicitně je to vyjádřeno v usnesení, že stejně jako komise, i jako česká vláda nepodporujeme vznik nové platformy národních parlamentů a EP za účelu vykonávání kontrolní funkce. Domníváme se, že platforma COSAC je dostatečná. Předem děkuji za usnesení výboru. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo rozpravu uzavírám. Není k čemu se vyslovovat, takže můžeme po znělce přistoupit k hlasování, protože tu máme jediný návrh, s kterým jsme byli právě seznámeni. V sále je přítomno 36 senátorek a senátorů. Znamená to, že kvorum je 19. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Luděk Sefzig. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro přednesený návrh, zvedněte, prosím, ruce, stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Hlasování pořadové číslo 42 skončilo. Skončilo přijetím návrhu, registrováno bylo 36 senátorek a senátorů, kvorum bylo 19, pro 30, proti nikdo. Návrh usnesení Senátu byl přijat. Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji. Před námi je

28. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o používání údajů ze jmenné evidence cestujících pro prevenci odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti (evropský senátní tisk č. N 035/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N35/08 a N35/08/01. Návrh uvede ministr vnitra Jan Kubice, kterého prosím, aby se ujal slova. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi zde stručně uvést návrh směrnice o využívání jmenné evidence cestujících k potírání terorismu a závažné trestné činnosti. Jmenná evidence cestujících je soubor údajů, které využívají letečtí dopravci při rezervaci letů a odbavování cestujících, k poskytování věrnostních programů, vyřizování reklamací a k dalším službám. Navržená směrnice sjednocuje pravidla pro využívání této evidence cestujících ze strany policie. Elektronická evidence, kterou vedou letecké společnosti,

153

se začala používat pro policejní identifikaci rizikových cestujících po 11. září 2001. Spojené státy jsou v této praxi následovány dalšími vyspělými zeměmi, jako Austrálie, Kanada nebo Japonsko. V Evropě začali evidenci cestujících plně využívat ve Velké Británii. Další státy, jako Francie, Dánsko, Švédsko, Belgie, Španělsko nebo Nizozemí, již systém PNR testují nebo pro něj přijaly legislativu. Návrh směrnice by měl zavést povinnost každého leteckého dopravce, předat údaje o cestujících orgánům toho členského státu, ze kterého odlétá, nebo ve kterém bude přistávat. Členské státy mají zřídit zvláštní útvary pro informace o cestujících, které provedou analýzu předaných údajů. Každý stát by měl mít svůj vlastní útvar pro informace o cestujících. Letečtí dopravci tedy údaje nebudou předávat do nějaké centrální jednotky. Na základě vytipovaných rizikových faktorů by pak byla prováděna analýzy, a to i automatickou formou. Tyto rizikové faktory se mění v závislosti na cestovních zvycích zločinců. Účelem je zejména vytipovat zejména rizikové cesty cestujících. Mohou to být lidé podezřelí z terorismu, z pašování drog, z obchodů s lidmi nebo z jiných druhů závažné trestné činnosti. Většina cestujících ovšem riziková samozřejmě není a jejich údaje se dále nezkoumají. Po 30 dnech se údaje převedou z aktivní databáze do archivu, kde budou zamaskovány. To znamená, že se identifikační údaje oddělí od těch ostatních. Tyto dvě skupiny údajů se spojí pouze nic neříkajícím kódem. Opětovná kompletace údajů bude možná jen ve zvláštních případech. Například kdyby bylo nutné ověřit, zda byl podezřelý z vraždy opravdu v té době v cizině, jak uvádí. Pokud jde o potřebnost směrnice, ČR zatím vlastní systém PNR nebuduje a nevyužívá. Proto nelze zpracovat statistiky, které by dokládaly, zda je takový nástroj v policejní praxi potřebný. Takové statistiky jsou navíc vždy problematické. Pokud vycházíme ze zkušeností jiných vyspělých zemí, lze říci, že se tento systém osvědčuje. Například Belgie a Švédsko oznámily mimořádnou úspěšnost při odhalování případů pašování drog. Spojené státy byly schopny dopadnout atentátníka z Times Square také jen díky analýze evidence cestujících, a to jen chvíli před jeho odletem z Asie. Z analýzy je možné rovněž vyvodit nejčastější časy cest pro obchod s lidmi nebo drogami, což se může stát součástí hodnotících kritérií. Rovněž je možné na základě využívání PNR údajů získat důkazy a případně zjistit společníky pachatelů trestné činnosti a odhalit zločinecké sítě. Současné modely evropské spolupráce nám totiž nepomohou odhalit novou trestnou činnost. Například schengenský informační systém obsahuje jen údaje o lidech, u kterých již máme podezření, že jsou pachateli trestné činnosti, kteří byli odsouzeni k trestu vyhoštění, nebo kteří se ztratili a policie je hledá. Ani tento systém, ani zpracování údajů z cestovních dokladů ovšem neposkytuje dostatečné podklady pro odhalení rizikových osob. K ochraně osobních údajů. Nechci zastírat, že se směrnice vztahuje na všechny cestující, tedy na velké množství nevinných lidí. Za podstatné považujeme to, že naprostá většina cestujících nebude splňovat nastavená kritéria rizikovosti, a po provedení analýzy rizik již nebude předmětem dalšího zkoumání. Jejich data poté budou v maskované podobě. V personalizované podobě bude možno tyto údaje dále využít, jen když bude potřeba vyšetřit konkrétní závažné trestné činy. Vzhledem k promlčecí době trestných činů je nutné, aby lhůta, kdy lze údaje zpětně dohledat, byla odpovídající. K zárukám ochrany údajů. Členské státy proto budou moci využívat tyto údaje jen pro určitý okruh trestných činů, který mohou zúžit, ale ne rozšířit. Omezuje se doba uchování těchto údajů z původních 13 na 5 let. Většinu doby budou osobní

154

údaje uchovávány v zamaskované podobě a bude k nim mít přístup omezený okruh lidí. Veškeré zpracování bude podléhat kontrole nezávislých úřadů pro ochranu osobních údajů. Osobní údaje bude možno sdělovat třetím státům jen za přísně stanovených podmínek. Vláda podporuje přísnou a konsistentní úpravu ochrany soukromí. Tato evropská pravidla se musí vztahovat na veškeré údaje z evidence cestujících. Vláda považuje návrh směrnice za užitečný způsob, jak ochranu soukromí nastavit v souladu s evropskými standardy v celé Unii. Jinak by různé státy zaváděly vlastní systémy, které by měly různé záruky ochrany soukromí. Směrnice se zaměřuje primárně na vnější lety, tedy lety překračující vnější hranice Unie. Více než 20 států Unie ale požaduje rozšíření systému i na lety uvnitř Unie. Vláda se staví proti tomu, aby takové rozšíření bylo povinné. Pokud je ovšem nějaký stát zvlášť ohrožen, jistě by měl mít možnost zavést systém PNR i na další rizikové lety. Tomu ČR nechce bránit. Údaje z těchto letů ovšem musí chránit podle evropských předpisů. Česká republika rovněž nechce zavádět sběr údajů na jiné způsoby dopravy, jako je například vlaková doprava. Závěrem bych chtěl vyjádřit plnou připravenost spolupracovat při dalším projednávání návrhu směrnice. Domníváme se, že ČR by v žádném případě neměla návrh odmítnout. Měla by ovšem využít pro projednávání k důsledné ochraně soukromí všech cestujících. Ve své konečné podobě by směrnice podle mého názoru měla poskytovat vnitrostátnímu zákonodárci, tedy Parlamentu, dost prostoru pro řádnou ochranu ústavně zaručených práv a svobod. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane navrhovateli a opět vás poprosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N35/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor

Luděk

Sefzig: Děkuji

za slovo paní místopředsedkyně. Zpravodajská zpráva začne trocho historií. Údaje PNR, tedy údaje o cestujících, osobní údaje o cestujících leteckou dopravou začaly být shromažďovány po 11. 9. 2001. Asi tušíte proč. Spojené státy americké se tak začaly bránit dalším útokům teroristů, kteří by využívali civilní lety. Byla sepsána Komisí smlouva a uzavřena dohoda. Na základě Evropského soudního dvora byla tato dohoda zrušena, a to z toho důvodu, že využívala špatný právní základ, využívala tzv. první pilíř, tedy ekonomické právo, a to věru s tímto právem vůbec nesouvisí. Proto v roce 2007 byla uzavřena nová dohoda podle již správného, třetího pilíře. S touto dohodou Senát souhlasil. Komise v září 2010 vydala sdělení ke globálnímu přístupu PNR, což požadovaly i některé další země, a to včetně unijních cestujících. Po přijetí Lisabonské smlouvy byla debata nad rámcovým rozhodnutím ukončena a je připravována nová směrnice, kde již funguje spolurozhodování Evropské komise. Evropský parlament – jenom pro úplnost připomíná, že rozhodovat se bude na Radě kvalifikovanou většinou. 155

Pokud by směrnice byla přijata, předpokládá se, že by měla být implementována do českého zákona 49/1997 Sb., o civilním letectví. Velmi dlouho se diskutuje o sběru dat a o ochraně údajů tohoto sběru dat. Proto Senát a náš výbor se obrátil na Stálou komisi pro ochranu osobních údajů, požádal ji o odborné vyjádření k této materii. Dostali jsme usnesení, které jsme převzali, takže v našem usnesení se dočtete – má poměrně kritický tón na adresu sběru a používání dat a ke způsobu, jakým je s daty pracováno. Pan ministr nás tady seznámil s tím, že vláda spíše zastává názor, aby si data předávaly jednotlivé bezpečnostní složky, aby nebylo vytvářeno jedno shromaždiště pro všechny členské státy EU, kam by byla data posílána. Myslím si, že to je správný přístup. Druhým faktem, na který vláda upozorňuje a naše stálá komise také, je, že sběr těchto dat se týká pouze letů, které jsou mimo Evropskou unii do Evropské unie. To samozřejmě způsobí, že všichni případní teroristé se budou do Evropské unie přesouvat jiným dopravním prostředkem než letadlem, že přejedou hranice auty, vlaky, jiným dopravním prostředkem. A pak tomuto nákladnému a poměrně velmi složitému sběru dat se takovýto člověk, který má špatný, nekalý úmysl, vyhne, vyhne se této kontrole a ten sběr dat skutečně nemusí být příliš efektivní. Na výboru nezískal podporu návrh zpravodaje, kterým jsem byl já, a sice to, že pokud bychom měli postupovat proporcionálně a efektivně, že bychom měli provádět ten tzv. profiling, tedy profilování jednotlivých cestujících, což odporuje antidiskriminační směrnici, antidiskriminačnímu přístupu EU, nicméně já se stále domnívám, že jediná cesta, jak zajistit proporcionalitu je skutečně profilování cestujících a pak eventuálně by i bylo logické, že by se rozšíření této kontroly mohlo udát i na celém území EU, na hranicích, pro všechny dopravní prostředky. Tento systém by byl nepochybně velice složitý, byl by ještě složitější, než je schengenský informační systém, byl by také nákladný. Já se domnívám, že odhad nákladů je silně podhodnocen. Uvádí se 5 milionů eur na středně malý stát odpovídající velikosti České republiky. Já se domnívám, že náklady jsou větší. Jenom pro informaci. I známá britská nevládní organizace Statewatch, která je největším kritikem návrhu, tak považuji návrh této směrnice za porušení jednoho ze základních práv, a to právo na soukromí a volný pohyb. A teď k našemu usnesení, které je doporučujícím usnesením Stálé komise pro ochranu osobních údajů, a to, že Senát zdůrazňuje v souladu se svými předchozími usneseními nutnost podrobit jakákoliv ujednání o uchovávání a přechování dat o cestujících v letecké dopravě testu proporcionality, to je jasně prokázat přiměřenost objemu získávaných a využívaných dat vzhledem k případnému užitku v boji proti terorismu a závažné nadnárodní trestné činnosti. Za druhé Senát je přesvědčen, že návrh, tak jak byl Komisí předložen v souladu s principem proporcionality není, neboť na základě zkušeností ze států, které sběr PNR již zavedly, objem údajů, které je nutné sbírat, není úměrný jejich využití v boji proti terorismu a závažné trestné činnosti. Za druhé považuje s ohledem na výše uvedené rozšíření sběru dat i lety uvnitř EU na navrhovaných debatách na Radě některými státy, za nepřijatelné. Za třetí žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o dalším vývoji projednávání. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Tolik moje zpravodajská zpráva i návrh usnesení i návrh usnesení, které si vám dovoluji doporučit k přijetí. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore a

prosím také vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Tiskem se zabývala také

156

Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Předpokládám, že zpravodaj pan senátor Tomáš Töpfer chce vystoupit. Ano, prosím, máte slovo. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, paní místopředsedkyně. Nabízelo by se říci, že tady mám Kubiceho zprávu, mám tady jenom zpravodajskou zprávu pro pana ministra Kubiceho. Já ji nebudu číst celou, protože mi mnoho slov vzal pan senátor Sefzig. Všimněte si, že data se sbírají pochopitelně po 11. září, sbírají se data proti teroristické činnosti, proti terorismu, ale v této směrnici se už rozšiřují také na boj proti drogám. Při projednávání v naší komisi jsem se ptal, zda mně může v rámci proporcionality sdělit ministerstvo vnitra, kolik bylo u nás zadrženo tvrdých drog. Mohu vám to zopakovat. Dostal jsem odpověď, že kokainu bylo za rok 2010 zadrženo 14 162 gramů, heroinu 30 455 gramů. Pokud máte kalkulačku – konzultoval jsem to s odborníky přes drogy – jedna dávka může být asi 0,2 – 0,3 gramu, pak to vychází, že to je zhruba jedno procento tvrdých drog, které se u nás spotřebují. Jedno procento. Já si nejsem úplně jistý, jestli sběr PNR je tedy v proporcionalitě vůči takovému masivnímu zákazu do soukromí, jaký sběr PNR a jejich pětileté uchovávání je. Takže naše doporučení komise, která se tím dlouhodobě zabývá, vyzvala výbor, který převzal její usnesení, je obsaženo v usnesení výboru pro evropské záležitosti. Já si myslím, že je to vyzkoušeno už na veterině. Dělá se to u psů, vůbec to nebolí, to jsou ty čipy, která vám nastřelí na krk, projdete jakýmkoliv rámem a budete krásně všude registrováni. Není to vůbec žádný problém, všechny instituce, zejména úředníci v Bruselu to velmi rádi podpoří, protože to zjednoduší jejich práci. Takže já bych to možná navrhoval, ale pak bychom museli z ústavy vyškrtnout právo na soukromí. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego. Otevírám k tomuto návrhu obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil jako první pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane ministře, slovutný

Senáte. Tady jsme slyšeli už v předchozích projednáváních něco o sběru osobních údajů a dat. Tady to máme opět a znova. Velký bratr EU se tu hlásí o slovo. Kde je tedy boj Evropské unie proti diskriminaci, kde je ten volný pohyb osob, jeden z pilířů, na kterém vznikla Evropská unie. Upozorňuji na to proto, protože se to má týkat i všech cestujících leteckých společností uvnitř schengenského prostoru. To zrušíme schengenský prostor, nebo jak si to ti pánové v Bruselu vlastně představují? Je tady dávána povinnost podnikatelským subjektům, uvědomme si to! Já vám za chvíli řeknu, kolik by to mohlo stát. Belgie, která tento návrh dala, se hájí tím, že to je úspěšný boj ne proti terorismu, ale proti drogám. Takže nemluví o tom, kolik drog kde přes přístav Antverpy a Gent, ale říká, že hlavně na jejich letišti se bude bojovat proti drogám. Velmi zvláštní přístup Belgie. Německo – pro vaši informaci odmítá tuto navrženou směrnici a odmítá ji nejen z právních důvodů, ale i z ekonomických důvodů. Já vám tady přečtu – je to position of Lufthansa Groupe 7. Märze 2011, takže to není nic starého, je to ze 7. března, kde se Lufthansa vyjadřuje k ekonomickým nákladům celého tohoto systému. Jenom to, aby se zavedl tento systém pro jednu společnost, pro Lufthansu – říkám, že není nejmenší – ale je to jen jedna letecká společnost, je okolo 150 tisíc euro. Jenom lety, pokud budeme počítat lety ze Spojených států a do Spojených států, budou náklady 24 tisíc euro pro průměrně 50 letů v měsíci – krát 12.

157

Senátor Vladimír Dryml: A to se do toho nepočítá. Těch 300 letů denně, které jsou – z – anebo – na – evropská letiště užívaná. Jsou to letecké lety Lufthansy, tzn. tyto lety a zavedení této směrnice by stálo 140 tis. euro měsíčně. Co tady bylo řečeno, že náklady jsou minimální, tak asi to není pravda. A to je jedna jediná letecká společnost v EU. Také by mě zajímalo – a to se praví i ve zprávě Lufthansy – jestli budou ta samá kritéria, která tady navrhuje EU, aplikována a transformována také pro letecké společnosti ve Spojených státech, Kanadě a Austrálii – je to ten známý sběr dat. Ale při přestupku, vážený pane ministře, nelze zabavovat, to bychom se opravdu vraceli před rok 1989. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za vystoupení.

Ptám se, zda se ještě někdo další hlásí do rozpravy. Nevidím nikoho. Rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě vystoupit se závěrečným slovem. (Ne.) Pan garanční zpravodaj? (Také ne.) Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Ještě se svoláme. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Luděk Sefzig a je uvedeno v tisku N 35/08/02. V sále je aktuálně přítomno 35 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 18. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 35 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 28, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli, děkuji oběma zpravodajům. Přerušuji v této chvíli 8. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Budeme pokračovat 4. května ve 14.00 hodin. Děkuji vám a přeji hezký večer! (Jednání ukončeno v 16.43 hodin.)

158

3. den schůze – 4. května 2011

(Jednání zahájeno ve 14.02 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 8. schůze Senátu. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Luděk Sefzig, Miroslav Krejča, Petr Guziana, Jiří Oberfalzer, Tomáš Töpfer, Jan Horník, Miroslav Nenutil, Eva Richtrová, Hana Doupovcová, Otakar Veřovský, Dagmar Terelmešová, Dagmar Zvěřinová, Miloš Janeček, Jaroslav Palas, Karel Šebek, Václav Homolka, Jaroslav Kubera, Tomáš Jirsa, Jiří Pospíšil, Daniela Filipiová, Zdeněk Schwarz, Alexandr Vondra, Jaromír Štětina, Václav Koukal a Alena Palečková. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. V úvodu mi dovolte navrhnout ještě změnu pořadu – doplnit na pořad 8. schůze Senátu tisk č. 80 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, a to jako 4. bod dnes, to je po bodech pana premiéra Nečase. Přikročíme k hlasování. V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 23. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 44, registrováno 47, kvorum pro přijetí 24, pro návrh 45, proti nikdo. Návrh byl schválen, takže se budeme řídit tímto programem. Dalším bodem je

29. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Budoucnost SZP do roku 2020: Řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky (evropský senátní tisk č. K 018/08) Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K/18/08 a K/18/08/01. Prosím pana ministra zemědělství Ivana Fuksu, kterého mezi námi vítám, aby nás seznámil s těmito materiály. Ministr zemědělství ČR Ivan Fuksa: Vážený pane předsedo, vážené senátorky,

vážení senátoři. Celá diskuse ke společné evropské politice byla nastartována v loňském roce někdy v květnu, kdy evropský komisař oslovil všechny zemědělské subjekty v celé Evropské unii, aby sdělil své názory k budoucí společné zemědělské politice po roce 2013, a to za tím účelem, aby byl jakýsi první základ k diskusi. 159

Zhruba do května – června loňského roku, dá se říci, že 6500 zemědělců obeslalo své pozice, bohužel z České republiky z těch pozic přišlo asi zhruba 21 – 21 subjektů, nicméně vyhodnocení těchto pozic bylo tématem i prvního neformálního jednání za belgického předsednictví. Z tohoto materiálu vzešla první zpráva, kdy Evropská komise představila Sdělení Evropské komise k budoucí společné zemědělské politice, a to bylo v listopadu loňského roku. Toto Sdělení bylo projednáno Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. V prvopočátcích tyto materiály obsahovaly jistou nekonkrétnost tohoto Sdělení, a my jsme přesto konstatovali po nastudování a po velmi intenzivních bilaterálních jednáních, že tyto podklady jsou dobrým základem k diskusi a že Česká republika vítá a deklaruje úsilí Evropské komise zmírnit rozdíly mezi výší plateb a zároveň i tím pádem odstranit historické vazby mezi výší plateb a úrovní produkce, která v podstatě sloužila jako základ pro stanovení společné zemědělské politiky pro toto období, která platí až do roku 2013. Ale největší otázkou těch požadavků a návrhů bylo to, jak toto dokážeme uvést do praxe. Bylo představeno několik řešení. Byla to v podstatě 3 řešení. A z těchto tří možných řešení České republice vyhovovalo zhruba druhé řešení, které jsme vyhodnocovali jako nejvyváženější, cílenější a charakterizovalo jednoznačně udržitelnější podporu, což jsme vnímali jako velmi pozitivní. Zároveň jsme ale museli připustit i určité pochybnosti. Ty pochybnosti z naší strany se týkaly tzv. ozelenění neboli irvingu. A dále taky cappingu, což je v podstatě problematika, která vzešla z iniciativy evropského komisaře Ciolose k zastropování dotací pro velké farmy. Navíc jsme měli zájem, aby i nadále veškeré příjmové platby probíhaly v 1. pilíři, aby byly bez národního kofinancování, aby nedocházelo k soutěži jednotlivých rozpočtů, a zároveň celou diskusí se vede to téma, aby ten systém byl co nejjednodušší a méně administrativně náročný. V souvislosti se systémem vyplácení přímých plateb jsme tam postrádali závazek, že povede ke spravedlivým podmínkám, a to bez dalšího přechodného období. Asi jste zaregistrovali, že za tu dobu jsme se posunuli od diskuse, kdy my jsme prosazovali spravedlivé podmínky, to znamená rovné podmínky, nicméně hlavní donátoři tu diskusi posouvají do roviny spravedlivější podmínky, to znamená ne přímé platby stejné a rovné pro všechny, ale spíše takovéto velké vyrovnání mezi bohatšími státy a mezi chudšími státy. Co je zapotřebí v této chvíli říci, že Česká republika v roce 2011 je už na průměru EU vlastně ve vyplácení veškerých přímých plateb a celkové národní obálky a v příštím roce, v roce 2012 už dokonce budeme nad průměrem EU, což je relativně dobrá zpráva. Ale my chceme, aby tyto podmínky byly spravedlivé, a zároveň chceme, aby po roce 2013 nebylo žádné přechodné období, jako bylo doposud. Toto přechodné období bylo to, že jsme nejdříve dostávali nižší sazby, nižší platby z evropského rozpočtu a zbytek jsme mohli doplácet z národních rozpočtů. My jsme tam vlastně už v roce 2011 a v roce 2013 se to úplně srovná, že už budeme moci vše financovat pouze z evropského rozpočtu. V této diskusi právě přechodného období se nám jako nejvhodnější řešení z pohledu ČR jeví rozdělení celkového objemu přímých plateb do národních obálek proporcionálně podle výměru obhospodařované zemědělské půdy. Při diskusích s jednotlivými ministry na kulatých stolech nebo na jednání ministrů v Bruselu zaznívá, aby tam bylo jiné kritérium. My vycházíme z toho, že toto kritérium by i nadále mělo být, že by to mělo směřovat na plochu a zároveň, že by to mělo směřovat i na kus dobytka, ať se jedná o kozu, ať se jedná o krávu, jak s tržní produkcí mléka nebo bez tržní produkce mléka.

160

Myslíme si, že z velké diskuse, která by měla být uzavřena během léta letošního roku a v tu chvíli by se mělo začít tvořit paragrafované znění, takže věříme tomu, že se podaří prosadit to, aby se vycházelo z výměry. Klíčovým pro ČR je tzv. capping. Capping je to, že v ČR je hodně farem, které jsou velmi velké. Jenom pro porovnání – silná ekonomika, jako je Německo má průměrnou velikost farmy 9 ha, italská má zhruba 3,7 ha, Francouzi mají 6 ha a průměrná velikost farem v ČR je 70 ha. Za prvé, Evropská unie a hlavně donátoři do evropského rozpočtu se tohoto obávají a jsou si velmi dobře vědomi, že v ČR jsou i farmy, které mají velikost i dva tisíce, tři tisíce ha. Proto evropský komisař přišel s návrhem, že by tyto velké firmy měly být znevýhodněny a přišli s tzv. zastropováním. Na stole leží tři varianty omezení, a to je, že pro tyto subjekty by byl maximální strop v celé EU pro všechny farmy buď 100 tisíc euro, nebo 200 tisíc euro nebo 300 tisíc euro. Ať by byla přijata jedna nebo druhá varianta, tak přímý dopad do získávání peněz z EU tzv. do té národní obálky, tak my bychom na tom byli tratní v rozmezí od šesti do dvanácti miliard korun ročně. Pro nás je toto naprosto nepřijatelné. A proto jsme činili maximální kroky k tomu, abychom tomuto zabránili. Jakým způsobem tomu můžeme zabránit, to je vytvoření blokační minority. A nám se podařilo po velmi intenzivních jednáních tuto blokační minoritu vytvořit a vytvořili jsme ji společně se Slovenskem, Británií, Německem, Itálií a Rumunskem. To znamená, vyslali jsme poměrně silný signál do tohoto jednání, že nelze počítat s jakýmkoliv omezováním z toho důvodu, že nové podmínky se budou schvalovat Parlamentem a velmi pravděpodobně díky vytvoření této koalice se toto cappování neodsouhlasí. Z toho důvodu při poslední návštěvě evropského komisaře Ciolose v Praze zhruba asi před třemi týdny pan komisař tuto naši iniciativu velmi vnímal, ví, že prosazení jeho záměru nebude už tak snadné. A zároveň nás ujistil, že ať jednání dopadne jakkoliv, že se nás v žádném případě nedotkne celkové obálky, to znamená, nikterak bychom na tom nebyli tratní, jako ČR v celkové obálce. Nicméně i tak to bylo povzbudivé, ale naším jednoznačným cílem je to, abychom v Bruselu prosadili, že nebude absolutně žádné cappování. A díky tomu, že máme tuto koalici, tak to vypadá velmi dobře, pokud jde o provedení. Dále v tomto postupu souhlasíme se zachováním dvoupilířové struktury společné zemědělské politiky, první a druhý pilíř, s tím, že první pilíř by měl být, tak jako doposud, jednoznačně stoprocentně financování z evropského rozpočtu, nemělo by být umožněno národní kofinancování, protože jakmile by se toto umožnilo, tak by jednotlivé národní rozpočty za prvé mezi sebou soupeřili, daleko lépe by na tom byly silné rozpočty, jako jsou britské, německé, francouzské, a byla by to nerovnoměrná soutěž. A proto my v této věci požadujeme zacílení podpor z prvního pilíře na aktivní zemědělce a jejich nekofinancování z národních rozpočtů, jak jsem se zmiňoval. Co se týče problematiky aktivních zemědělců, v současné době právní úprava EU již dostatečně řeší, co to je aktivní zemědělec. Záměr celé EU je to, aby dotace dostával pouze ten, kdo provádí aktivní zemědělskou činnost. Tak banální definice, jako je aktivní zemědělec, se řešila i na úrovni ministrů zemědělství, ale i my tady u kulatých stolů v ČR asi zhruba čtyři měsíce. Byla velmi snaha kvantifikovat, co to je aktivní zemědělec, například ten, který vyprodukuje takový objem své produkce, ten, který zaměstnává skutečně v zemědělském sektoru tolik a tolik zaměstnanců. Nicméně v celé Evropě se nenašla žádná shoda a přistupujeme k tomu, že definice aktivního zemědělce je dostatečně definovaná tak, že to je ten, který realizuje zemědělskou činnost.

161

Jenom pro zajímavost, jaká jsou rizika. Platba na přímé plochy, to znamená, že ten, kdo na té ploše hospodaří, ať pěstuje pšenici nebo cokoliv, nebo pase dobytek, anebo ten, kdo také jenom seká trávu a udržuje krajinu, dostává dotace. Jsou paradoxy v EU, kdy takovéto dotace dostávají i majitelé golfových hřišť, protože sekají trávu. Dostávají je letiště nebo společnosti, které provozují mezinárodní letiště, protože tam se také seká tráva. Tyto dotace dostávají i velké elektrárenské společnosti, protože zvláště když jsou jaderné elektrárny, tak potřebují velkou plochu okolo, která je zatravněná a která se musí udržovat. Jednoznačným cílem této politiky je stanovit, co to je aktivní zemědělec, tj. ten, kdo hospodaří, prvořadě vytváří zemědělskou činnost. Letecká společnost, provozovatel letiště, provozovatel elektrárny nečiní prvořadou činnost, zemědělskou činnost, ale sekání trávy potřebuje z technologických důvodů pro provozování svého byznysu. Tady je shoda a do budoucna by se jednoznačně takovémuto, řeknu-li zneužívání evropských dotací, mělo jednoznačně zabránit. Velmi důležitým cílem společné zemědělské politiky je i zachování životaschopných venkovských společenství. Česká republika vidí velký problém v absenci zohlednění specifických potřeb zemí evropské dvanáctky s opatřením rozvoje venkova. Je nezbytné posílit soudržnost mezi politikou rozvoje venkova a ostatními politikami a také snižování administrativních bariér a zjednodušování poskytování podpor podobně jako posilování konkurenceschopnosti. Silné téma je právě program rozvoje venkova, kde i v našich diskusích mezi zemědělci, ale i starosty se vede diskuse, jak velký objem peněz má být z těchto dotací na čistě zemědělskou činnost, což jsou vlastně přímé dotace v prvním pilíři, ale i všechny ostatní sapsové platby a zároveň jak velký peníz má být v programu rozvoje venkova, který významně čerpají právě obce. Dá se říci, že diskuse v Evropské unii vede k tomu, že zemědělství a venkov od sebe nelze oddělit, a že jsou to věci nebo projekty, které se naopak právě velmi vhodně doplňují, a je velmi nezdravé, když se tyto dva dotační segmenty od sebe významným způsobem oddělovaly anebo si dokonce i vzájemně konkurovaly. Samozřejmě s tím souvisí stále prolínající se požadavek všemi tématy, že systém musí být jednodušší a byrokraticky méně zatěžovat všechny účastníky, tzn. jak zemědělce, tak i obce. Na základě těchto diskusí ohledně společné zemědělské politiky Evropská komise definovala následující cíle společné zemědělské politiky, a to je udržitelná produkce potravin, udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a opatření v oblasti klimatu, a také vyvážený územní rozvoj. Česká republika všechny tyto stanovené cíle podporuje. Co se týče budoucnosti společné zemědělské politiky, tak také svůj postoj vyjádřil také Evropský parlament v minulých týdnech prostřednictvím návrhu zprávy zpravodaje Alberta Desse, tzv. Dessova zpráva. K tomuto návrhu ministerstvo zemědělství ve spolupráci s nevládními organizacemi vypracovalo několik pozměňovacích návrhů, které předalo českým europoslancům. Rovněž také byla připravena rámcová pozice k budoucí podobě společné zemědělské politiky, která také byla schválena výborem pro EU na vládní úrovni v březnu letošního roku. Rád bych se tady také zmínil nebo řekl pár vět ohledně vývoje diskusí na úrovni Rady ministrů. Na základě těchto diskusí, do nichž jsme velmi aktivně vstoupili, a také se dá říci, že poprvé v historii jsme se postavili i do role leaderů, kteří vytvářejí pod českou vlajkou jednotlivé koalice, tak jsme se připravili; resp. jsme aktivně zasahovali a připravovali maďarské předsednictví, a to konkrétně návrh

162

závěru Rady k budoucnosti společné zemědělské politiky, který nicméně v tuto chvíli nezískal jednoznačnou podporu všech členských států. Nicméně Rada tak na svém jednání 17. 3. dosáhla záměru z předsednictví podpořených 20 členskými státy. Proti byly pouze Anglie, Švédsko, Dánsko, Litva a další. Nicméně i tak závěr tohoto textu předsednictví je silným signálem Rady vůči Evropské komisi ohledně preference návrhu a konkrétních řešení. Evropská komise má návazně předložit také ty legislativní návrhy, a to pravděpodobně až za polského předsednictví, což je pravděpodobně na začátku 3. kvartálu letošního roku, spíše podzimních měsíců. V Senátu byl tento materiál projednán VEU a VHZD, s jejichž usnesením já vyslovuji jednoznačný souhlas. Závěrem: Pozice České republiky k budoucí společné zemědělské politice se vytváří postupně, dlouhodobě, od počátku je pod drobnohledem odborníků, ale i laiků z řad veřejnosti. V úvodu jsem zapomněl říci, že při svém nástupu na ministerstvo zemědělství jsem i na toto téma vytvořil silný velký kulatý stůl, který je složený jak z akademiků z této sféry, tak ale i ze všech nevládních organizací, ale i zástupce vlastníků půdy. V zájmu podpory a komunikace je však zásadním předpokladem pro to, abychom měli silnou pozici právě při vyjednávání v Evropské unii. Také jsem v podstatě se krátce zmínil o tom, čehož si velmi cením, že naše společná pozice, kterou prosazujeme v Evropské unii, tak podporují všechny nevládní organizace v ČR, což je historicky poprvé a mně to dává poměrně silnou pozici právě při vyjednávání s jednotlivými ministry, když bylo zvykem, že se vždycky českého ministra ptali – a kdo za tebou stojí? Stojí za tebou čeští zemědělci? A já můžu říkat, ano, stojí za mnou. Pevně tedy věřím, že budeme v těchto diskusích i nadále aktivně pokračovat, spolupracovat a usilovat o – za prvé – nejlepší podmínky pro Českou republiku, protože do toho vkládám zdravý selský rozum, který hovoří o tom, co je doma, to se počítá, a potom také ty nejspravedlivější, abychom na tom nebyli hůře, než jsme do toho vstupovali. Nicméně jsem velký optimista, věřím tomu, že v nejhorším případě se nám podmínky podaří vyjednat na takové úrovni, že budeme nad průměrem EU. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste

zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám, bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 18/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Otakar Veřovský, který je omluven a zastoupí ho pan senátor Pavel Trpák, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Pavel Trpák: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře,

vážené senátorky a senátoři, dovolte mi, abych přečetl zpravodajskou zprávu kolegy Veřovského. Můžeme konstatovat, že hospodářská politika Evropské unie je prozatím nejdražší i nejsložitější společná politika. Přibližně se jedná ročně o 55 miliard euro, což představuje asi 40 % celého rozpočtu. Snahy o změnu, vedoucí k co nejlepšímu přerozdělování peněz v této společné politice, bychom mohli vysledovat již od roku 1957. Do dnešního dne se uskutečnilo 6 reforem, od roku 1991 se diskutuje o sedmé. S účinností od roku 2013 do roku 2020. Problémů i návrhů, jak vše zlepšit, je celá řada, a tak i kdy se jedná jen o komunikační dokument, jde vzhledem k projednávání do konce tohoto roku o závažnou záležitost. Především proto, že ze 3 různých návrhů zaznívají snad 163

otevřeně i skryté názory, které by mohly v případě přijetí vážně poškodit naše zemědělce. V prvém pilíři jde o snahu, přenést financování na vnitrostátní úroveň, v dalším zastropování přímých plateb podle velikosti zemědělského podniku a v neposlední řadě získat jakési přechodné období po roce 2013. Jde snad o snahu starých zemí EU prodloužit pobírání co největších finančních výhod i po roce 2013, kdy by měla být podle proklamací přijata co nejspravedlivější reforma společné zemědělské politiky do roku 2020? Kdyby mělo být zachováno stávající rozdělení do 2 pilířů, kdy první pilíř by tvořily roční přímé platby a tržní opatření a druhý pilíř víceletá opatření na rozvoj venkova. Z toho, co jsem uvedl, se výbor ztotožnil se stanoviskem výboru Poslanecké sněmovny a rovněž se stanoviskem VHZD Senátu Parlamentu ČR, se kterým vás nyní seznámím. Dovolte, abych přečetl návrh usnesení, který máte před sebou jako tisk K 08/02. Výbor přijímá ke sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Budoucnost společné zemědělské politiky do roku 2020 řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Budoucnost společné zemědělské politiky do roku 2020, řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Otakara Veřovského a pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. To doporučení číst nebudu, máte ho všichni před sebou. Navrhuji toto usnesení, doporučení schválit. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit. Tiskem se zabýval také VHZD. Táži se zpravodaje výboru senátora Jana Hajdy, zda si přeje vystoupit. Ano, je tomu tak. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, náš výbor projednal stanovisko ke společné zemědělské politice od roku 2014 do roku 2020 před 14 dny. K tomu, co zde zaznělo, bych chtěl říci, že VEU plně akceptoval závěr, stanovisko našeho výboru, tak jak ho máte na stolech. K tomu, co říkal pan ministr, bych dodal ještě jeden bod, že zásadně ČR nechce souhlasit s tím, aby dotace, které budou schváleny ve společné zemědělské politice, aby si mohly některé státy dotovat ze svých národních zdrojů. Jinak bych chtěl říci k této situaci asi tolik, že na rozdíl, jestli jsme tady minule kritizovali a kriticky vystupovali k tomu, že nás premiér Nečas informoval o tom, že jsme jediné 4 státy, které nevstoupily do Evropy plus, že pan ministr Fuksa jedná obráceným směrem, že se snaží být v rámci EU ve spolupráci se svými kolegy velice aktivní tak, aby vybojoval co nejlepší podmínky pro české zemědělce, a domnívám se, že tímto směrem by měli jít i ostatní ministři. Dodal bych k tomu jen za náš výbor, že my v rámci podpory pro naše zemědělce jsme jednali s 5 výbory parlamentu. Pokud se týká, zúčastnil jsem se zasedání předsedů zemědělských výborů před měsícem v Budapešti. Tak jak pan

164

ministr říkal, státy, které projednaly hlasovací minoritu z Evropského parlamentu, se k tomuto plně hlásí. Pokud se týká společné zemědělské politiky, vidím určitý problém, a ten není zde v Senátu, ani v Poslanecké sněmovně, která podporuje jednotné stanovisko, ale europoslanců, kteří mají velice nízkou aktivitu a musíme je doslova burcovat. Minulý týden ve středu odpoledne tady v Malostranské Besedě jsme měli europoslance pozvané. Zúčastnili se pouze 4, z toho pouze 2 ze zemědělského výboru, a takoví aktivní, kteří jsou, za KDU europoslanec Březina a ČSSD europoslanec Poc. Chtěl bych říci, že obě dvě frakce budou rozhodující, poněvadž mají majoritu v Evropském parlamentu, a proto jsme se domluvili spolu s poslanci zemědělské komise, že ke konci května pod záštitou Senátu proběhne v Senátu jednání se všemi europoslanci, tak aby byli přirpaveni na hlasování v parlamentu o podmínkách, které budou dohodnuty na Evropské komisi. Já bych v této souvislosti, poněvadž se objevují nové problémy, chtěl rovněž požádat pana ministra, aby Česká republika se jednoznačně přihlásila v rámci společné zemědělské politiky rovněž k otázce výsadbových práv na vinice, poněvadž se ukazuje, že některé státy, které získaly miliardové prostředky za to, že nebudou dále sázet, a zřekly se části vinic, by chtěly toto výsadbové právo zrušit a inkasované prostředky by využily k další výsadbě a zhoršily by situaci na trhu s vínem v Evropě. A domnívám se, že v současném období musíme se vyslovit k jedné kritice EU, co se nepovedlo, a to je cukerní pořádek, jehož řekl bych negativum je v tom, že v současném období chybí takřka milion tun cukru v Evropě. Cena cukru stoupá, v Polsku dokonce stojí kilo cukru pro spotřebitele euro čtyřicet, u nás je to 22. Když se zavede cukerný pořádek, bylo to 13 korun, takže se domnívám, že je to další problém, který by měl pan ministr, který zastupuje zemědělce, otevřít. Jinak pochopitelně za náš výbor to, co říká pan zpravodaj senátor Trpák, schvalujeme usnesení garančního výboru. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a otevírám

rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zdali ještě má zájem vystoupit. Ano. Prosím, pane ministře. Ministr zemědělství ČR Ivan Fuksa: Pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, k těm 2 ještě zmiňovaným tématům. Moravské a české vinařství je ve vynikající formě a potýkáme se s tím problémem, že rozsah vinic je omezen a dá se říci zastropován. Čeští vinaři při své maximální produkci pokryjí spotřebu vína v ČR pouze ze 30 %. 70 % vín se dováží a v mnoha případech se dováží poměrně nekvalitní vína různé úrovně, kdežto česká a moravská produkce je vynikající úroveň. Proto jednoznačně vyvíjíme tyto aktivity, aby toto zastropování bylo odblokováno, aby nebylo toto období prodlužováno, tak jak požaduje Itálie a jižanské státy a abychom v budoucí politice v budoucím období mohli opět rozsah vinic zvýšit. Co se týče cukru, snad jen jedna poznámka k minulosti. Víte, že když se vytvářely kvóty cukru, tak se vedla diskuse, jestli kvóta půjde na hektar, anebo jestli půjde na cukrovar. Bohužel tehdy vznikla myšlenka nebo byla podpořena myšlenka, že kvóty půjdou na cukrovar. Což se jednoznačně potvrdilo, že je pro český stát velmi rizikové, protože cukrovar lze koupit a zastavit výrobu, a tím pádem kvóry z ČR zmizí, kdežto odnést hektar půdy, na které se pěstovala cukrovka, odnést nelze. Jednoznačně konstatuji, že tehdy vznikla strategická chyba ve vyjednávání, že kvóty cukru měly být stanoveny na hektar. Bude-li se takováto diskuse vést a povede

165

se po roce 2013, tak bychom se z této vážné chyby měli poučit, a veškeré kvóty vztahovat na hektar. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře, a nyní prosím pana zpravodaje, zdali se chce vyjádřit. Měl by nám říci na závěr, o čem budeme hlasovat. Senátor Pavel Trpák: Děkuji. Tak jak jsem navrhoval, navrhuji schválit

usnesení výboru s doprovodným doporučením. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, přistoupíme k hlasování. Budeme

hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jej předložil pan zpravodaj senátor Trpák. V sále je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 28. Zahajuji lasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. V okamžiku hlasování pořadové číslo 45 bylo registrováno 54, kvórum pro přijetí 28, pro návrh 51, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji předkladateli panu ministrovi, děkuji i zpravodajům. Končím tento bod. Dalším bodem je 30. Národní program reforem (senátní tisk č. 79) Tento bod jste obdrželi jako senátní tisk 79. Prosím pana předsedu vlády Petra Nečase, kterého mezi námi vítám, aby nás seznámil s tímto tiskem. Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, dovolte mi, abych ve stručnosti představil Národní program reforem ČR, nastínil průběh jeho vzniku a řekl samozřejmě pár slov i k jeho obsahu. Tento Národní program reforem byl připraven Vládou ČR jako příspěvek ČR k plnění cílů Strategie Evropa 2020. Z toho důvodu je a logicky musí být koncipován na celé období do roku 2020. A proto se do jeho struktury promítají základní trendy a cíle, které si EU stanovila v rámci strategie jako celku. Jak jistě víte, Strategie Evropa 2020 je založena na tzv. otevřené metodě koordinace. Jde tedy o oblast mimo vyhrazené kompetence EU, ve které státy společně koordinují hospodářské politiky, přičemž komisi zde připadá pouze monitorovací a doporučující role. Jednotlivé členské státy mohou akcentovat rozdílné oblasti a stanovit si případné další cíle, relevantní pro příslušný stát. Tak je tomu i v případě české vlády, která pojala národní program reforem velmi vážně. Celý dokument a logika v něm uvedených reformních opatření vlády byly členěny podle hlavních oblastí, které představují strukturální překážky hospodářského růstu ČR. Tyto oblasti, tzv. úzká hrdla, identifikovala na základě široce pojatých konzultací Rada pro hospodářské a finanční záležitosti EU a vláda ČR k nim přidala oblast nedokončené páteřní dopravní infrastruktury. Přestože se jedná o dokument vládní – prezentující plán reformních kroků vlády - usilovali jsme od počátku o co nejširší diskusi a zapojení nejrůznějších zainteresovaných subjektů do jeho přípravy.

166

Úřad vlády od ledna do dubna letošního roku uspořádal sérii jednání, celkem jich bylo více než 20, k jednotlivým tématům národního programu reforem. Zahrnuti byli zástupci sociálních partnerů, vysokých škol, expertů, Evropské komise, Svazu měst a obcí, členové Národní ekonomické rady vlády a také v rámci projednávání v pracovním výboru pro EU odborní pracovníci obou komor Parlamentu ČR. V rámci těchto jednání jsme zaznamenali řadu připomínek a požadavků na obsahovou podobu i začlenění témat v dokumentu ze strany sociálních a dalších partnerů. Snažili jsme se požadavkům v maximální míře vyhovět. Právě na základě těchto připomínek jsme mj. rozšířili strukturu dokumentu o kapitolu obsahující propedeutický úvod, srozumitelný i čtenáři neznalému podstatu Strategie Evropa 2020, neboť tento dokument jsme připravovali primárně nikoli pouze pro Evropskou komisi, chcete-li takzvaně pro Brusel, ale rovněž jako materiál přístupný i pro běžného občana České republiky. Současně byla doplněna i východiska, na nichž je národní plán reforem založen. Ta reflektují domácí reformní úsilí vlády i soudná doporučení Národní ekonomické rady vlády, jež se na tvorbě a připomínkování dokumentu podílela. Rád bych se také pozastavil u širšího rozsahu národního programu reforem, který má však jasný důvod – jednotlivá témata a reformní opatření obsažená v národním plánu reforem musí být natolik široká, aby umožnila zahrnutí českých priorit budoucí kohezní politiky. Dle dosavadních indicií budou totiž priority národního programu reforem s kohezní politikou v té či oné podobě provázány. Národní plán reforem tudíž do určité míry podmíní i zacílení intervencí kohezní politiky v ČR po roce 2013, jinými slovy – co nebude aspoň obecně naznačeno v tomto dokumentu, na to nemusíme v budoucnu získat podporu ze strukturálních fondů. Předkládaná struktura a rozsah národního programu reforem se – odhlédneme-li od vlastního obsahu záležitosti – setkala s podporou zástupců sociálních partnerů a zaměstnavatelů na jednání pracovního týmu tripartity pro Evropskou unii dne 14. dubna. Zástupci zaměstnavatelů vyjádřili podporu rovněž obsahové části, zástupci odborů projevili k části materiálu, zejména k důchodové a zdravotní reformě výhrady. Vláda materiál schválila 27. dubna letošního roku tak, aby mohl být řádně a včas odeslán do konce dubna Evropské komisi. Ještě předtím byl materiál projednán již v březnu na pracovní úrovni Rady hospodářské a sociální dohody a posléze zařazen i na program pléna tripartity 21. dubna 2011. Jak jsem již řekl, odbory tlumočily svůj nesouhlas s pojetím vládního návrhu důchodové reformy, respektive zdravotní reformy prezentované v tomto dokumentu. Tady řeknu velmi otevřeně, že shodu se sociálními partnery – s oběma sociálními partnery – nebylo možné nalézt. A národní program reforem by neměl být rukojmím v nenalezení této shody. Národní program reforem, jak jsem již uvedl, obsahuje spíše hlavní priority vlády v jednotlivých oblastech. Je koncipován jako dokument vládní a obsahuje pouze priority, k nimž se může vláda přihlásit s tím, že je garantuje. Proto to nejsou závazky ke schválení některých legislativních návrhů, ale pouze jejich předložení do Parlamentu. My se chceme vyvarovat toho, abychom navenek slibovali něco, čeho třeba nebudeme moci dosáhnout. V případě Strategie Evropa 2020 jde o systém koordinace vyplývající z evropského práva, řádně opřený o příslušná ustanovení slov. V této souvislosti bych mimochodem přesto rád uvedl, že národní program reforem byl psán i s ohledem např. na znění Paktu pro Euro plus a naplňuje plně jeho cíle tak, aby se vláda mohla případně někdy v budoucnosti k Paktu přihlásit, pokud by to po řádné a hluboké diskusi uznala za vhodné.

167

Národní program reforem bude předkládán každoročně, to chci zdůraznit, to znamená, jakákoli příští vláda může modifikovat jeho podobu, může ovlivnit jednotlivé akcenty i priority a může je samozřejmě i změnit. Proto bude možné jeho znění v některých částech konkretizovat, až bude jasná vládní shoda na jednotlivých reformních krocích, až budou v kalkulaci přesných rozpočtových dopadů apod. A mimochodem, až také bude známa konkrétní podoba kohezní politiky EU pro příští programovací období. V další fázi proto velice přivítám diskusi v parlamentu o možných změnách či zlepšení tohoto dokumentu. Bude také jasné, jak se parlament postaví k jednotlivým reformním záměrům. Nicméně s ohledem na princip dělby moci mezi exekutivu a legislativu vláda chápe národní program reforem jako vlastní vládní koncepční dokument obsahující východiska politiky vlády coby exekutivního orgánu, nikoli komplexní dokument zavazující stát a jeho všechny ústavní instituce jako celek. To ale koneckonců odpovídá ústavní tradici nejen České republiky, ale i členských států EU. Přestože dokument bude v dalších letech jistě dále konkretizován, např. právě v návaznosti na konkrétní podobu kohezní politiky po roce 2013, musí být zachována jistá míra obecnosti. Důvody jsou dva. Na jedné straně je to fakt, že jde o průřezový nadresortní koncepční materiál. Jednotlivé dílčí kroky jsou součástí nejrůznějších resortních strategií a koncepčních dokumentů, které národní plán reforem všechny reflektuje a které by současně měly reflektovat i tento národní plán. Na druhé straně musí být zachována jistá obecnost také proto, že dokument bude i základem pro tvorbu priorit v kohezní politice. Proto bychom se přílišnou konkrétností nyní v tomto prvním národním plánu v roce 2011 mohli dostat do situace, že bychom si zbytečně a předčasně znemožnili manévrovací prostor do budoucna při vytýčení našich konkrétních potřeb pro financování ze strukturálních fondů. Znovu opakuji, jsme v situaci, kdy neznáme konkrétní podobu kohezní politiky pro další programovací období. Koneckonců právě proto jsou v dokumentu také odkazy na regiony a obce, jakkoli jde v prvé řadě o program vládní. Podoba těchto odkazů byla samozřejmě projednána. My jsme přesvědčeni o tom, že tento dokument, protože má být předkládán každoročně, bude samozřejmě v následujících letech konkretizován, bude provedena změna právě v závislosti především na znalosti konkrétní podoby kohezní politiky pro programovací období po roce 2013. Vážené paní senátorky, páni senátoři. Děkuji vám za pozornost a jsem připraven zodpovědět případné dotazy. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane předsedo vlády, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto bodu výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 79/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážení

kolegové, kolegyně. Náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu uvedený materiál, který přednesl pan premiér, projednal dnes dopoledne. A dovolte mi, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou i stanoviskem výboru k některým problémům. Evropská unie stanovila 5 hlavních cílů Strategie Evropa 2020, které byly schváleny Evropskou radou v roce 2010. Je to: 168

1. Zvýšení míry zaměstnanosti populace ve věku 20 a 65 let na minimálně 85 %. 2. Navýšení investic do výzkumu a vývoje na úroveň 3 % HDP. 3. Snížení energetické náročnosti ekonomiky nejméně o 20 %. 4. Zvýšení počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věku 30 – 34 let ze současných 31 % nejméně na 40 % a snížení počtu žáků předčasně opouštějících vzdělávací systém ze současných 15 % na úroveň pod 10 %. 5. Je to podpora sociálního začlenění, zejména prostřednictvím snižování chudoby, a to snahou snížit počet lidí ohrožených chudobou nebo vyloučením nejméně o 20 milionů. A dále pro přijetí národních programů doporučila 10 integrovaných hlavních směrů. A to: 1. Zajistit kvalitu a udržitelnost veřejných financí. 2. Vyřešit makroekonomické nerovnováhy. 3. Snižovat nerovnováhy v eurozóně. 4. Optimalizovat podporu výzkumu, vývoje a inovací. 5. Zlepšit účinnost zdrojů a snížit emise skleníkových plynů. 6. Zlepšit prostředí pro podnikatele a spotřebitele a zmodernizovat průmyslovou základnu. 7. Zvýšit účast na trhu práce a snížit strukturální nezaměstnanost. 8. Vytvořit dovednostní vybavení a odborně připravenou pracovní sílu. 9. Zlepšit výkonnost systému vzdělávání a odborné přípravy. 10. Podpořit sociální začleňování a boj proti chudobě. Vláda tyto hlavní cíle rozpracovala, nazvala "Investice pro evropskou konkurenceschopnost" a schválila ve středu 27. dubna 2011. Tento materiál předala k projednání do Senátu v pondělí 2. května 2011. Přičemž deklaruje, že program není legislativním, ale koncepčním materiálem. Jedná se o politické cíle vlády. Jedná se o vytýčení reformní cesty, jíž se vláda chystá ubírat. Je zřejmé, že tento materiál je projednáván v časové tísni, nebyla žádná konzultace s opozicí, v tripartitě apod. Přitom výsledkem tohoto jednání by měl být konsensus v základních bodech vývoje společnosti bez ohledu na to, kdo tvoří vládu. Žel, tak tomu není. Vláda 17. června 2010 projednala strategické cíle EU, doplnila o bod nedostatečná síť páteřní infrastruktury, a vláda sama takto vymezila 7 tématických okruhů a jím odpovídající kapitoly, které mají vytvořit logicky a vnitřně konzistentní celek. Tyto tématické okruhy jsou následující: 1. Je to konsolidace veřejných financí. 2. Fungující trh práce a sociální systém jako předpoklad konkurenceschopnosti, včetně boje proti chudobě. 3. Vzdělávání jako cesta ke konkurenceschopnosti a vyšší produktivitě práce. 4. Podpora podnikání, digitalizace a rozvoj digitálního trhu. 5. Podpora růstu založeného na výzkumu a inovacích. 6. Podpora nízkouhlíkové konkurenceschopné ekonomiky šetrné k životnímu prostředí. 7. Podpora konkurenceschopnosti k zlepšení dopravní infrastruktury. A je třeba k tomu říci následující – materiál v obecné poloze působí dojmem, že společnost se bude ubírat tím nejlepším možným směrem. A i z pohledu opozice je v mnoha směrech přijatelný. Např. materiál hovoří o nutnosti zvýšit zaměstnanost, a to i adresně u některých ohrožených skupin zaměstnanců, mladí lidé, senioři,

169

opakují se zde i kvantitativní prvky v oblasti zaměstnanosti. Hovoří se i o nutnosti zajistit nejen kvantitu, ale i kvalitu pracovních míst. Je zde zmíněna komplementarita mezi nezaměstnaností a chudobou. Je zde zmíněna nutnost zlepšit kvalifikaci a podpořit i učňovské školství. Jsou zde odkazy na princip flexikurity. Hovoří se o důležitosti aktivní politiky zaměstnanosti atd., kde je velká shoda i s postojem opoziční ČSSD. Ovšem vláda České republiky při naplňování konkrétních cílů 2020, pokud bude postupovat v praxi tak jako doposud, tak její postup bude mít tento dopad: 1. Makroekonomické nerovnováhy se prohloubí, neboť důchodová reforma v podání současné vlády rozvrátí veřejné finance. 2. Projekt JIM, tj. jednotného inkasního místa, ohrozí výběr daní, cel, sociálního a zdravotního pojištění a povede dále k rozvratu veřejných financí. 3. Postup vlády povede ke zvýšení počtu chudých v ČR, a nikoli k jeho redukci. Negativní stanovisko k dani z finančních transakcí je podpora sil, které málem rozvrátily světový finanční systém v roce 2008. Není proto přijatelné, aby za rozvrat finančního systému bylo placeno likvidací sociálního státu. Nyní mi dovolte některé poznámky k jednotlivým oblastem, poněvadž se domnívám, že předložením materiálu byla zahájena diskuse tady k těmto cílům. Pokud se týká finanční konsolidace – v listopadu jsme přijali balíček, který znamenal 47 mld. podle analýzy na spotřebu. Přitom všichni ekonomové tvrdí, že ekonomický růst nastane ve chvíli, až spotřeba potáhne ekonomiku a poroste zaměstnanost. V příštích dnech obdržíme konvergenční program. A pokud se týká snížení této spotřeby, vláda sama přiznala, že se jedná o negativní dopad na růst DPH v roce 2011. Chtěl bych použít oficiální informace, které byly podány buď Eurostatem anebo Hospodářskými novinami v tomto týdnu. Za 11 let odtekl z ČR 1 milion Kč přes dividenty, další přes faktury za fiktivní práce, poradenství apod., z dcery na matky. A proto se musí nízká daňová kvóta podle našeho názoru řešit. Další oficiální informace: Jak je možné, že např. Erstebank, která je v 8 zemích Evropy, udělá celkový zisk 2,1 %, ale v ČR je to 21 %. Přitom 3/4 zisku vytvořila na území ČR. Včerejší názor analytiků je následující – Česká republika je pro zahraniční vlastníky zlatý důl. A my budeme chtít přes DPH, aby jakékoli schodky rozpočtu řešili řadoví občané. To je několik poznámek k vyrovnanosti rozpočtu. Dovolte mně další poznámku, tak jak to zaznělo na výboru, k oblasti práce. Tady se domnívám, že je nejproblematičtější postoj současné vlády k boji proti chudobě a v oblasti práce. V podstatě v materiálu se říká, že díky reformám Vlády ČR bude český příspěvek k boji proti chudobě negativní a přiznává, že počet chudobných se zvýší. V této souvislosti se zmíním detailněji k trhu práce, jak to ve skutečnosti vypadá. Peníze na veřejně prospěšné práce pro obce a města nejsou, nikdo neví, co bude po 30. 6. 2011, ale vláda protlačila reorganizaci úřadů práce a vznik generálního ředitelství i přes odpor prezidenta. Databáze nezaměstnaných není k dispozici starostům, nezaměstnaní jsou v anonymitě. Vláda nevytváří nová pracovní místa. Já jsem se domníval, že v praxi se dočkám toho, že nezaměstnaní budou nastupovat – jako je to třeba v Rakousku – ráno před obecní úřad, kde si je podnikatelé rozeberou na práci. Takto podnikatelé v daných lokalitách zaměstnávají cizince. Tyto věci negativně zasahují život především na vesnici. Lidé bez šance na zaměstnání umenšují životní náklady pouze na jídlo, ztrácejí sociální kontakt, stávají se sociálně vyloučenými a jsou snadnou kořistí naháněčů do práce.

170

Vláda již přes 5 roků neřeší minimální mzdu, čehož při vysoké nezaměstnanosti na mém okrese je najednou místo 50 uchazečů. Pochopitelně podnikatelé nabízejí především místa s minimální mzdou, což ovlivňuje celkovou úroveň mezd v regionech. Ve vztahu k počtu chudobných s předpokládaným zavedením DPH, především na potraviny, energii, se počet těchto prudce zvýší. Generální ředitelství pracovního úřadu zatím nemá vůbec dořešenou informační soustavu a podobně. Pokud se týká této oblasti, zdůraznil bych zde, že České republice chybí a už pět let je dlužna zavedení služebního zákona. Je obrovská nervozita na všech úřadech, poněvadž nezávisí v této chvíli na tom, jestli ten úředník umí či neumí. Rozhodující je, kdo nastupuje, kdo přivede své kamarády apod. A pokud navštívíte služebny hasičů, policistů, běžné úředníky a podobně, tak vidíte, že toto zhoršuje situaci, která je. To je pokud se týká oblasti práce. Další připomínky, které byly ve výboru, se týkají situace ve školství. Již při odchodu ministryně Kopicové ona zdůraznila, že za období dvacet let vychází nejméně odborně zdatní studenti. Chtěl bych říci, poněvadž k tomu budou diskutovat asi další kolegové, že bez jasné koncepce, která bude reagovat na skutečné potřeby praxe a zaměstnavatelů, bude řada škol, které rostou nekoordinovaně jako houby po dešti, chrlit studenty, které nikdo nechce. Na našem výboru byly vážné připomínky, a řeknu v té souvislosti pouze dvě věci, a to pokud se týká dalšího rozvoje energetiky, především otázky ukončení činnosti Jaderné elektrárny Dukovany a dopravní infrastruktury. Pro mne osobně je nepřijatelné, aby ministerstvo dopravy si najalo firmu, kterou bude bohatě platit za to, že zpracuje koncepci. Já se ptám, co to je za ministerstvo, které neumí zpracovat a předložit koncepci dopravní infrastruktury. Dovolte mi poukázat i na některé další problémy, které zazněly. V současném období, a není to promítnuto v materiálu, se vyskytují další faktory, které negativně ovlivní životní úroveň především nižších a středně příjmových skupin. Neustálý růst cen energie díky vývoji ve světě, vždyť dnešní cena barelu za ropu je o 40 % vyšší než je uvedeno v materiálu, který nám byl včera předložen. Aby to nedopadlo tak jako díky spotřební dani na pohonné hmoty, že pohonné hmoty jsou u nás jedny z nejdražších v Evropě a toto likviduje drobné podnikatele, kteří si vzájemně dělají ankety apod. tankovat mimo republiky a republika přichází o spotřební daň. Zvýšení cen energie slibují v této chvíli všichni její dodavatelé. Upozorním na jeden problém, kterého si zatím nikdo nevšímá, a to je, že v lednu a únoru se zvýšily ceny potravin na světových trzích o 30 %, neustále rostou ceny zemědělských komodit a je jen otázkou času, kdy se to projeví na prodejních pultech v ČR. V této situaci vláda ČR nemá jasno ve využití 700.000 ha orné půdy, která je k dispozici buď pro potravinářské, nebo energetické programy, neboť za období pravicové vlády od roku 2006 se snížila například soběstačnost ve výrobě vepřového masa na 50 % a v současném období přestáváme být soběstační i ve výrobě mléka. Žel, tyto alarmující tendence nikoho příliš nezajímají. Já osobně se bojím předpokládaného zvýšení DPH na potraviny, neboť s Parlamentem ČR jsme navštívili především Slovensko a Maďarsko, kde k tomu došlo a znamenalo to další likvidaci potravinářského průmyslu a zvyšování nezaměstnanosti, neboť obchodní řetězce, které u nás prodávají 82 % zásobování obyvatel, přenesou zvýšení DPH na zpracovatele, poněvadž budou chtít mít své zisky nadále.

171

Dovolte mi poslední poznámku ke kapitole III.1.5., a tou je proklamovaný boj proti korupci, korupčním skandálům. Věřím, že instalace nového vicepremiéra pro korupci skutečně začne korupci, která je prokázána, řešit. Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením našeho výboru z dnešního dne k senátnímu tisku č. 79. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu: I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Národní program reforem. II. Konstatuje, že: 1. Materiál je příliš obecný. 2. Nebyl předem dostatečně konzultován; provádění vládní reformy a vládního prohlášení je v rozporu s předloženým materiálem, zvláště v oblasti důchodové a zdravotní reformy. 3. Vyžaduje dopracování jednotlivých kapitol do konkrétní podoby především v oblasti energetiky a dopravní koncepce. III. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jana Hajdu, IV. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit. S přednostním právem žádá o vystoupení paní předsedkyně Soňa Paukrtová, bude to asi procedurální návrh. Senátorka Soňa Paukrtová: Ne, já jsem se chtěla pouze zeptat, zda-li toto

byla zpravodajská zpráva? Já toto chápu jako vystoupení senátora, ale již v průběhu jsem se chtěla zeptat, zda-li se jedná o zpravodajskou zprávu za garanční výbor z toho prostého důvodu, že pan kolega Hajda tam hovořil jaksi v první osobě. Čili to byl pouze můj dotaz. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji, doufám, že v průběhu diskuse

ještě na to bude odpovězeno. Materiál projednal výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, jež máte jako senátní tisk č. 79/4. Výbor má svého zpravodaje pana senátora Luďka Sefziga, který je ovšem omluven a zastoupí ho pan senátor Miroslav Škaloud, jehož se ptám, zda si přeje vystoupit. Ano, prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, výbor pro

záležitosti Evropské unie vzal tento materiál na vědomí. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Tiskem se zabýval

také výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Přijal usnesení, jež máte jako senátní tisk č. 79/5. Táži se zpravodaje výboru senátora Marcela Chládka, zda si přeje vystoupit? Není přítomen, jako náhradní zpravodaj se hlásí pan předseda výboru Jaromír Jermář, prosím.

172

Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedo, výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice doporučil Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Národní program reforem. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Tisk následně také projednal

ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 79/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová, které se ptám, zda-li si přeje vystoupit? Ano, prosím. Senátorka Soňa Paukrtová: Ústavně-právní výbor projednal tento materiál

a byť se samozřejmě zabýval také věcně celým návrhem, tak speciálně zkoumal, zda-li Národní program reforem respektuje kompetenční řád ústavní moci v ČR vzhledem k tomu, že je jakousi přípravou na budoucí kohezní politiky a tím pádem se samozřejmě i dotýká hospodářské politiky jednotlivých krajů a obcí, a konstatoval, že není v rozporu s tímto ústavním dělením. Ráda bych řekla, že tak, jak tady pan premiér sdělil, tak se jedná o priority vlády, jejichž naplňování současně v celé řadě oblastí spadá do sféry legislativy, a proto je podmíněno souhlasem Parlamentu ČR až v následných krocích. Program sám není legislativním aktem, je koncepčním materiálem, a proto není schvalován Parlamentem ČR. A z toho prostého důvodu je nám navrhováno, abychom jej vzali na vědomí, což ústavně-právní výbor učinil a doporučuje vám, abychom Národní program reforem vzali na vědomí. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, paní senátorko. Národní program reforem projednal i výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 79/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radek Sušil, kterého se ptám, zda si přeje vystoupit. Ano, prosím. Senátor Radek Sušil: Dobrý den, pane předsedo, pane premiére, vážené senátorky, vážení senátoři. Také výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se tímto obsáhlým materiálem zabýval. Měl na to dost málo času, všichni si stěžovali, že za jeden den opravdu nejsme schopni kapacitně pojmout obsah tohoto materiálu, pouze obecně jsme se s ním seznámili, s tím, že jsme se zaměřili na fungující trh práce v sociálním systému jako třeba konkurenceschopné ekonomiky a částí konsolidace veřejných financí, oblastí důchodové reformy a reformy systému zdravotnictví a veřejného zdravotního pojištění. Také náš výbor přijal usnesení, které bere tento materiál na vědomí. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Jako první vystoupí paní senátorka Alena Gajdůšková, připraví se pan senátor Jan Žaloudík. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo,

vážený pane premiére, paní senátorky, páni senátoři. Máme před sebou dokument pod tím stručnějším názvem Národní program reforem. Dovolím si nejdříve obecně k této záležitosti a potom přece jenom trošku konkrétněji. Obecně je potřeba říci dvě věci. Za prvé. Pokud použijeme slovo reforma, pak hovoříme o strukturální změně vedoucí ke zlepšení stavu znamenající pokrok, tj. pozitivní změnu pro obecně dobré. Opatření současné vlády nemají ani jednu z těchto charakteristik. Nejsou strukturálními změnami, nejsou pokrokem a neznamenají obecně dobré. 173

Za druhé. Když si přečteme materiál, tak musíme konstatovat, že vláda něco jiného hlásá a něco jiného dělá, pokud samozřejmě sledujeme konkrétní kroky vlády. Dá se říci, že si vláda plete Evropskou unii kdysi dávno se systémem RVHP. Prostě něco jiného se říká na té úrovni, kterou považujeme za úroveň nad námi, což není samozřejmě příklad Evropské unie, a něco jiného se dělá. Pošle se prostě slohovka, zpráva, udělá se čárka, a ten, kdo to zpracovává, je spokojen. Ale my jsme v jiné situaci. My jsme členskou zemí EU, my se spolupodílíme na vytváření politik v rámci Evropy. My jsme součástí evropské integrace. A jestliže tedy lžeme v těch dokumentech, které zpracováváme a které by měly vycházet z toho, na čem jsme se na evropské úrovni domluvili, pak lžeme především sami sobě a našim občanům. Už vůbec není pravda, že by tento materiál byl dojednáván, pokud vím, ani ne se sociálními partnery, ani v širokém občanském sektoru a už vůbec ne s opozičními stranami nebo s opoziční stranou. Musím připomenout, že je to materiál, který v podstatě rýsuje konání ČR jako takové, formuluje politiky ČR a měl by to být materiál, který formuluje strategii hospodářského a sociálního rozvoje až do roku 2020. Nedá se předpokládat, že by tato vláda až do roku 2020 vládla. A nyní tedy několik poznámek ke konkrétnímu textu. Národní program reforem ČR 1011 má představovat podle summitu členských států Evropské unie z března 2010 rozpracování strategie Evropa 2020, tj. způsob zajištění společných cílů z této strategie do národních podmínek. Následně má být na základě těchto dokumentů dopracování upřesnění Strategie 2020 tak, aby v roce 2012, nejpozději v roce 2013 mohl být odsouhlasen Evropskou radou a Evropským parlamentem střednědobý finanční rámec EU pro období 2014 až 2020 a jeho rozpracování do působnosti jednotlivých fondů EU. To jsou záležitosti, které se nás bytostně dotýkají. V úvodu Národního programu reforem na straně 4 ve třetím odstavci zdola se však uvádí, že a) dokument podle ústavní tradice ČR představuje jen priority vlády, tedy ústřední správy, nikoliv priority krajů a obcí, kde vláda nemůže určovat priority, b) jde o priority současné vládní koalice, i když i v řadě případů navrhované změny požaduje legislativní úpravy, ale protože dokument není schválen Parlamentem ČR, jde jen o politické cíle vlády, nikoliv o plnění závazků ČR vůči EU. Vláda v tomto dokumentu jasně hovoří o tom, že neplní zadání EU jako členského státu EU, ale pouze prezentuje programové prohlášení vlády, a to bez dopadu na regionální politiku a ostatní cíle sledované Strategií Evropa 2020 a období po roce 2014. Pan premiér o tom v podstatě hovořil také. V tom okamžiku ale je otázka, jaký smysl vůbec projednávaný materiál má. Poznámky k části III. 1. 4. – Ústavní zajištění korelace mezi příjmovou a výdajovou stránkou státního rozpočtu. Tato část dokumentu popisuje předložení ústavního zákona o rozpočtové kázni a odpovědnosti a vytvoření Národní rozpočtové rady. Úkolem členských států ale bylo přijmout opatření na zajištění a udržitelnost veřejných financí, to znamená nejen státního rozpočtu, ale i rozpočtu krajů, obcí a mimorozpočtových fondů. Přitom ve smlouvě o fungování Evropské unie v § 312 se hovoří o víceletém finančním rámci. Tedy zajišťuje řádný vývoj výdajů Unie v rámci limitu jejích vlastních zdrojů. Pokud by Česká republika chtěla postupovat obdobně, bylo by vhodné přijmout i v České republice víceletý finanční rámec, který by mimo jiné zajišťoval i financování společných cílů Evropské unie.

174

Tento požadavek je dokonce podle programu Euro plus povinný pro členské státy eurozóny. Jestliže Česká republika prezentuje pouze změny u státního rozpočtu, a to nikoliv ve střednědobém finančním rámci veřejných rozpočtů, ale jen jako pětiletou strategii pro oblasti příjmů a výdajů státního rozpočtu předkládanou Poslanecké sněmovně ke schválení, zde jde znovu jen o dílčí část a neplní ani ústavní úlohu v oblasti veřejných financí. To je cesta ke stabilizaci veřejných financí a snižování veřejného dluhu a veřejného salda. Musím tady připomenout, že střednědobý finanční rámec přijala poprvé Špidlova vláda a podřízení se tomuto střednědobému rámci znamenalo snižování veřejného dluhu a plnění konvergenčních kritérií pro přijetí eura. Toto skončilo nástupem Topolánkovy vlády. Ještě poznámku k tomu vytvoření národní rozpočtové rady, která zřejmě má být poradním orgánem vlády. Pravděpodobně nebude moci celou situaci dořešit. Vhodnější a tady si dovolím dát návrh, by bylo využít kompetenci Nejvyššího kontrolního úřadu a do tzv. finanční ústavy zakotvit obdobnou působnost, která je mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Evropským účetním dvorem, kde bez absolutoria, vyjádřeného Evropským účetním dvorem vůči Evropské komisi, nemůže Evropský parlament odsouhlasit zprávu o hospodaření Evropské komise. Toto vše by bylo možné zapracovat do ústavního zákona o veřejných rozpočtech, nikoliv do zákona o státním rozpočtu. Tato část dokumentu, ke které jsem tady hovořila, neplní společný cíl Evropské unie stabilizace veřejných rozpočtů. Dále mi dovolte poznámku k bodu III.1.5. efektivnost veřejné správy a boj proti korupci. Tato část dokumentu je orientována na tři cíle: a) přizpůsobení výše nákladů práce ve státním sektoru, výši růstu a produktivity práce, b) efektivní a úspornější veřejnou správu a c) boj proti korupci. V této části předkládaného dokumentu není zcela jasné, zda půjde o opatření v celé veřejné správě nebo pouze ve státní správě. Dokument proto působí nejednotně, v určité části se dotýká jen státní správy, jinde celé veřejné správy. Pravděpodobně samozřejmě bez projednání se zástupci krajů a obcí. Ve třetí části dotýkající se boje proti korupci se vychází ze současného materiálu vlády z ledna 2011. Do 30. listopadu 2012 bude prý vládou připravena strategie boje proti korupci na léta 2012 až 2014. Strategie Evropa 2020 však hovoří o celém období do roku 2020. V rámci již projednaných opatření se uvádí, že jde především o rozhodovací procesy samosprávných celků, nikoliv také ve státní správě. V části týkající se veřejných zakázek se zdůrazňuje elektronizace zadávání veřejných zakázek v návaznosti na systém ESA a nemluví se o potřebných legislativních změnách vyplývajících z veřejné diskuse k Zelené knize Evropské unie o veřejných zakázkách, která byla již projednávána členskými státy Evropské unie. Předložený materiál rovněž nereaguje na článek 325 Smlouvy o fungování EU věnovaný boji proti podvodům. Jde především o spolupráci orgánů ministerstva financí, ministerstva vnitra a Nejvyššího kontrolního úřadu. Tyto úpravy budou pravděpodobně, tady předjímám, v dokumentu vlády v roce 2012. Celkem je možné konstatovat, že celá tato část dokumentu je nejednotná a neřeší problém veřejné správy a boje proti korupci jako celku. Výrazným problémem celého dokumentu jsou pak asociální opatření vlády v oblasti zdravotnictví, sociální, v oblasti vzdělávání a dalších, které v žádném případě nejsou v kontextu Strategie EU 2020, naopak jdou proti jejímu duchu. To je to, co Strategie EU 2020 požaduje, na podporu hospodářského růstu,

175

hospodářského a sociálního rozvoje, ale se zaměřením na podporu růstu, podporu zaměstnanosti v boji proti sociálnímu vyloučení. Některá navrhovaná nebo spíše zmiňovaná opatření navíc nejsou pokrokem, ale naopak kroky přibližně 50 let zpátky. Tady se dotknu konkrétně opatření k zavádění tzv. sousedské výpomoci či hlídání místo předškolního vzdělávání. Hovořím o návrzích týkajících se předškolního vzdělávání, tedy oblasti mateřských škol. Rozpor slov a činů lze dokumentovat v kapitole Investice do výzkumu, vývoje a inovací, kde jsou deklarace o podpoře a nutnosti podpory základního výzkumu a zajištění financí i pro tuto oblast. Opak je ale pravdou. Vláda si mimochodem vyjednala pro období do roku 2020 výjimku oproti dohodě na evropské úrovni, zajistit finance do výzkumu, vývoje a inovací ve výši 3 %, vláda si vyjednala výjimku na 2,7 %. A ráda bych se ještě dotkla rozporu přímo v předkládaném materiálu. Vláda deklaruje možnost uplatnění odpočtu ze základu daně pro nákup výzkumu vysokých škol a výzkumných organizací. Ale o pár řádků dál se hovoří o tom, že toto opatření bude navrhovat tak, aby začalo platit až od roku 2013, tj. s dvouletým odkladem. Kolegyně a kolegové, když jde o to – a teď mi promiňte slangový výraz – "zkásnou" většinu obyvatel zpoplatněním téměř všeho, dokáže to tato vláda i zpětně – viz stavební spoření a další návrhy, které porušují princip retroaktivity. Dokáže tak klidně zpochybnit právní prostředí v ČR. A to je základní překážka konkurenceschopnosti ČR. Rozkmitání právního prostředí, zpochybnění stability právního prostředí v ČR má již konkrétní ekonomické dopady v tom, že investoři do ČR nepřicházejí, a dá se to dokladovat na číslech. A někteří již odcházejí, jiní deklarují to, že odejdou, pokud nedojde k nápravě. Závěrem chci říci, že vláda by se v tomto vytvářeném alibi si pro svá asociální opatření neměla schovávat za Evropskou unii, za dokument Strategie EU 2020 a neměla by si dovolit lhát i vlastním občanům. Z těch důvodů, o kterých jsem mluvila, a předpokládám, že i další kolegyně a kolegové najdou mnohé jiné, jsem přesvědčena o tom, že tento Národní program reforem, tak jak je nám předkládán v písemném dokumentu, je potřeba odmítnout. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jan

Žaloudík a připraví se pan senátor Jiří Čunek. A my se s paní kolegyní Gajdůškovou vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.) Senátor Jan Žaloudík: Vážená paní předsedající, vážený pane premiére,

vážené senátorky a senátoři, dovolte mi jenom citlivou, spíše kratší poznámku. Tento materiál je pro mne osobně užitečnou sondou. Existuje starší český oblíbený film Cesta do hlubin študákovy duše. A myslím si, že při této příležitosti máme cestu do hlubin duše, když ne vlády, tak aspoň jednotlivých resortů. Já jsem si zejména podrobně pročetl strany 24, 26 k oblasti zdravotnictví. A nepřekvapilo mě to, ale překvapilo. Protože v kontextu s materiálem, který jde do Strategie 2020 v EU, bych očekával jiná slova. Evropské unii je úplně jedno, jestli tady máme sedm pojišťoven, dvě pojišťovny, jednu pojišťovnu, sto pojišťoven jako v Německu nebo národní zdravotní systém a službu, jako je v Anglii. Evropská unie slyší na ekvitu, na zajištění zhruba srovnatelných poměrů ve zdravotnictví pro Portugalce, pro Němce, pro Poláky, pro Čechy. Slyší na srovnatelnou kvalitu lékařské péče.

176

Vím, že jsme všichni trochu infikováni, indoktrinováni v ČR čtyřletým Šnajdrovým ministerstvem, kde postupně pracovali jeden ministr a dvě ministryně také, ale doktrína tohoto ministerstva, že jde především o sumu fiskálních operací a obchodních aktivit, které se dějí u příležitosti zdravotní péče, bych oponoval a nahrazoval alternativou, že i v evropském kontextu má jít především o veřejnou službu takové kvality hodnotitelnosti a racionality, aby byla udržitelná a přístupná pokud možno trvale. A myslím, že tyto aspekty tam bohužel v tomto materiálu zdůrazněny a obsaženy nejsou. Jsem si velmi pragmaticky vědom toho, že zpráva je exekutivní záležitost, jak říkal pan premiér, bude chodit každý rok, bude se nějakým způsobem vyvíjet, musí mít nějakou míru obecnosti. Ale pro mne v této fázi je to především sonda do toho, co současná vláda chce naroubovat do Strategie 2020 a jak se v tomto hodlá chovat. A pro mne třeba v oblasti zdravotnictví je to velké zklamání, protože bych očekával, že ohledně hodnocení kvality, ze které se pak derivují náklady a udržitelnost těchto nákladů, že tam o tom bude hovořeno více. Já vám děkuji za pozornost. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji

také, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Čunek: Dobrý den, paní místopředsedkyně, milé kolegyně, kolegové, pane premiére, mám připomínku ke kapitole 2.3., oblast vzdělání, velmi krátce. Zde musím vládu pochválit, ať aspoň jednou to tady zazní, že nepřijala ten nesmyslné a hloupý cíl, který přijala EU, aby ve všech jejích členských státech dohromady kritériem bylo splněno kritérium 40 % vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věku od 30 do 34 let. Vláda si toto kritérium dala 32 %. Nicméně já jsem bytostně přesvědčen a ukazuje nám to vývoj i v naší republice, že pokud chceme tak vysoký počet vysokoškolsky vzdělaných lidí v naší republice, tak to dopadne tak, jak v západní Evropě to je už teď, nejsou lidé, kteří nejsou kvalifikovaní řemeslníci, nejsou kvalifikovaní pracovníci ve strojírenství atd. Těch, kteří budou přidavači u zedníků, případně budou dělat pomocné práce, těch s ohledem na Gaussovu křivku bude jistě vždy celkem dost, pokud nějakým rozmařilým sociálním systémem je neuvrhneme do polohy vleže na postel, jak to mnohdy dělám. Ale v každém případě jsem přesvědčen, že toto kritérium vede k úpadku, který pozorujeme kolem sebe, a nejen u jedné školy, ale u mnoha jiných, kdy mnohé vysoké školy nedosahují úrovně ani dobrých středních škol. Tzn. je tady velký rozpor mezi tím, že tady máme velmi kvalitní vysoké školy, které toto kritérium odmítají, a pak máme ty velmi nekvalitní vysoké školy, které z toho mají jen byznys. V zásadě uplatnění takovýchto vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří mají ne vzdělání, ale diplom, vidíme pouze ve státní správě, a proto to také tak vypadá. To je první věc. Druhá věc, je to záležitost, která se týká sociálního začleňování, kde na straně 37 materiálu je kapitola 6, sociální začleňování Romů a ostatních vyloučených ohrožených skupin. Jsem přesvědčen, že doposud žádná vláda, podotýkám, žádná vláda nepřijala žádné opatření, které by zamezilo či snížilo propad, který vzniká, protože počet těchto lidí stoupá v České republice, a tím pádem procento z nich

177

tvořících se nepřizpůsobivých občanů pro život a pro začlenění do naší společnosti stoupá. Jsem přesvědčen, že tady tu kusou informaci by vláda měla nahradit tím, že přijme projekty, ale bude plošný projekt pro celou Českou republiku, ale skupiny, které se chtějí vyhnout některým opatřením, nemigrovaly, nepřesouvaly se z vesnic, od města k městu, od vesnice k vesnici, což se samozřejmě děje a dít dále bude. Chci podotknout, že tomuto problému nejsme schopni utéct, ale musíme ho řešit. Zatím ho každá vláda zametala pod koberec. A poslední má připomínka se týká kapitoly 3, Konsolidace veřejných financí. To je – a tady bych měl na pana premiéra zároveň dotaz. Když se podíváte na stranu 19, kde v čl. III. 1 je tabulka HDP a saldo, tak tam není dopsána tato tabulka do roku 2016, to vidíte až v textu. V roce 2016 předpokládá vláda, že budeme mít vyrovnaný rozpočet. Já bych celkem rád s tímto materiálem rád viděl, jak tento rozpočet, když to takto stanovíme, předpokládá vláda, a jinde je zase tabulka, jak se HDP bude vyvíjet přímo v číslech, je tam nějaká predikce, jak tedy asi rozpočet bude vypadat, jak budou vypadat jednotlivé kapitoly tohoto rozpočtu, protože jestliže dnes máme více než – a teď mě nechytejte za slovo, ale 1 bilion 200 miliard dluhu, máme státní rozpočet se schodkem, myslím, kolem 136 miliard. Samozřejmě příští státní rozpočet zase bude ve schodku a splácíme zhruba 50 miliard ročně, tak nemusíme být až tak velkými matematiky, abychom viděli, jak ohromný budeme mít dluh, který budeme splácet, tzn., že ta splátka bude v našem rozpočtu, a přesto bude rozpočet vyrovnaný, tzn., velmi by mě zajímalo, kde vlastně dojde k té úspoře. Byl bych hrozně rád, aby nedošlo k tzv. privatizaci dluhu, který skutečně bude přenesen jen na tu střední a nejnižší příjmovou vrstvu. A pak mám poslední dotaz nebo spíš připomínku, dotaz bude na pana premiéra odeslán dopisem a chci ho jen takto informovat, chtěl jsem říci varovat, ale to bych si nedovolil. Možná mi napovídá tady pan kolega, že ho chci na to připravit. Já jsem tady, když mluvím o veřejných financích, tak když jsme tady měli pana ministr Kalouska, tak jsem mu v rámci solárního byznysu položil otázku, která mě stále trápí, protože mě se intenzivně týká. Jak všichni víte, byl jsem členem vlády od roku 2007 a právě od tohoto roku nějaký úředník a především nějaký útvar na příslušném ministerstvu neplnil svůj úkol a nesnížil či nenavrhl samozřejmě snížení dotací do solárního byznysu, které mohl a měl navrhnout s ohledem na snižující se investiční náklady do solárních panelů nebo solárních elektráren, a byť ta dotace mohla být snížena jen o 5 %, tak všichni kritizují, že to bylo tak málo, že ten zákon je tak hloupý, ale příslušný úředník je nesnížil ani o 5 %, a tím pádem dneska, když jsme mohli z miliard už mít zhruba 15, případně dnes už 20 % dotace jsme mohli dávat méně, bohužel jsme tyto peníze vydat museli. Když jsem se na to zeptal pana ministra Kocourka, tak on mi na tuto otázku neodpověděl, protože na ni odpovědět nechtěl. Já tedy chci říci, že vzhledem k tomu, že mě tato otázka trápí, napíši panu premiérovi dopis a pevně věřím, že pan premiér se postará o to, aby ta odpověď, který příslušný a zodpovědný útvar a úředník takto fatálně miliardově pochybil, a že snad se mu podaří donutit příslušného pana ministra, aby tuto odpověď zpracoval. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také a v tuto chvíli

mám s přednostním právem přihlášeného pana senátora Petra Víchu, předsedu Sociální demokracie. Prosím, pane předsedo. Senátor Petr Vícha: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére, milé kolegyně, kolegové, přiznám se, že tento 80stránkový materiál i mne vyprovokoval alespoň k stručné reakci.

178

Dá se předpokládat, že většina vystoupení bude kritická. Myslím si, že k tomuto materiálu je jen obtížně vystoupit kriticky a chápu, že většina výborů přijala usnesení, že jej prostě bere na vědomí. Ve mně evokoval takovou vzpomínku na články v novinách před 20 lety, kdy nadpisy byly – Závěry XV. sjezdu splníme! V Bruselu si přečtou překlad tohoto materiálu a budou spokojení, když se dočtou, že, cituji: "dokument byl mnohokrát diskutován se zástupci sociálních partnerů, kraji a místními samosprávami". Tady už jdou lidé pomalu do ulic, ale v Bruselu budou spokojeni. Tady je všechno namalováno narůžovo. Tento materiál nás skutečně nemůže k ničemu vyprovokovat, protože tady je to popsáno velmi obecně. Problém je, že v praxi se děje trošku jiná politika a jiné kroky, než to, co je v tomto materiálu popsáno. Protože je obsáhlý, nebudu zasahovat do mnoha kapitol, ale zaměřím se na to, co je mi bližší, a to je záležitost, týkající se veřejné správy. Poznámka první je tedy, že jestli byl mnohokrát diskutován se zástupci sociálních partnerů a kraji a místními samosprávami, byť byl schválen minulý týden, musím se znalostí věci a se znalostí informací od těchto zástupců říci, že oni možná byli připomínkovými místy k mnoha materiálům a zákonům, nicméně jejich připomínky nebyly nikdy vzaty v potaz. To byla poznámka první. Poznámka druhá, mám pocit, že tato vláda nemá moc místní správu, veřejnou správu, samosprávu, jak chcete, ráda. A já nevím proč. Proč ji chce nějakým způsobem zničit? V loňském roce jim vzala 17,6 % příspěvku na výkon státní správy s tvrzením, že se to vykompenzuje vyššími daňovými příjmy. Máme květen, za první 4 měsíce jsou všechny daňové příjmy nižší než v loňském roce, tzn. miliardy méně, to je kompenzace miliard méně na výkon veřejné správy. Tak to myslel pan ministr financí? V tomto materiálu se dozvíme, že bychom měli být přívětivější k podnikatelům, zejména těm drobným, k podnikatelské sféře. Má v praxi realizace znamenat to, že se chystá zrušení několika desítek živnostenských úřadů na obcích 3. typu? Tím se přiblíží výkon této státní správy, zejména drobným podnikatelům? V tomto materiálu se dozvíme, že bychom měli z hlediska veřejné správy, z hlediska sociálních dávek být opět blíže k lidem, měli bychom být efektivnější. Je tedy zřízení generálního úřadu práce tím krokem k této vyšší efektivitě? V roce 2002 při zrušení okresních úřadů byly podniknuty kroky, kdy byly zrušeny okresní úřady, přešel výkon státní správy na obce třetího typu a některé části na kraje, a teď v této chvíli se chystá bez diskuse s obcemi, se Svazem měst a obcí v podstatě brutální zrušení toho, že budou vyplácet sociální dávky a mělo by to přejít na úřady práce. V kongresu Svazu měst a obcí od náměstka ministra práce a sociálních věcí padlo, že by mělo přejít jen vyplácení těch dávek, ale terénní práce, ta zůstane na obcích. Tzn. že jiný člověk bude vyplácet dávky, a ten dotyčný, když přijde za úředníkem na úřad práce a bude se na něco konkrétního dotazovat, tak oni mu řeknou, ale to úředník na obci, ten prováděl výkon v tom terénu. To má být zvýšení efektivity státní správy? Obce chápou, že když úřady práce vyplácejí doplatek na bydlení a příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení vyplácejí naopak obce, takže to je zdvojení, ale je řešením skutečně, že to všechno obcím vezmeme? Budu nyní ještě citovat z tohoto materiálu. Spolupráce s obcemi usiluje o zvýšení počtu klientů úřadu práce, kteří pracují v rámci veřejně prospěšných prací nebo veřejné služby. Jaká je realita? Tato vláda zavedla, že veřejně prospěšní

179

pracovníci, které obce v mnoha případech využívaly, obce na ně doplatí na každého 1800 korun. Toto je ve spolupráci s obcemi to usilování o zvýšení počtu těchto lidí? Dále budu citovat: Podpora energeticky úsporných budov. V rámci běžících programů podporuje vláda snižování spotřeby energie zlepšením tepelně technických vlastností budov a zateplení rodinných bytových domů. Ke konci roku 2020 musí nové budovy splňovat vysoké standardy atd. Má být ten chaos v Zelené úsporám, kdy se nepochybně muselo vědět již na podzim loňského roku, že je přebytek žádostí, a kdy v téže době jsme to naopak rozšířili na veřejné budovy, a utratily se miliony a stovky milionů od obcí a samospráv na žádosti, a teď najednou všechny tyto žádosti zrušíme, abychom měli dost peněz alespoň na vyplacení občanům. Má toto být správný přístup? Jsou toto efektivně vynaložené prostředky? Nestydí se vláda za toto a ministr životního prostředí? Oni se střídají jako ponožky, takže ten současný je v tom nevinně. Ale to nic nemění na tom, že obce vynaložily stovky milionů korun zbytečně. Ano, na dotaci není právní nárok. Chápu, že když se přihlásí 20, může dostat jen 10. Ale když se přihlásí 20, a my to potom zrušíme a oni vynaložili ty prostředky zbytečně, tak by někdo měl za to být postižen. A já doufám, že se od pana premiéra dozvím, kdo to bude. A konečně poslední věc, která mě zvedla ze židle, opatření v oblasti veřejné správy, a je to v kapitole Efektivní veřejná správa a boj proti korupci. Výrazná část opatření v této oblasti je zacílena na sféru samosprávných celků, v nichž lze identifikovat zvýšený korupční potenciál s ohledem na nižší míru zájmu veřejnosti i médií. Mám tomu rozumět tedy tak, že na obcích se sice více krade, ale není to tak vidět, zatímco na úrovni státu je to bohužel vidět, a proto takové akce, týkající se stomilionových mrhání finančních prostředků v akci ProMoPro, různých zakázek bez výběrového řízení, to by si obce nikdy nedovolily. Na ministerstvu obrany ty špásy na Státním fondu životního prostředí, kde půl miliardu chceme využít na něco úplně jiného, než na co by měla být využita, takže na úrovni státu je to jen trošičku víc vidět, ale tam se vlastně nekrade, zatímco opatření tvrdá je třeba přijímat zejména na obcích, kde se krade jako straky, ale jen to není vidět. Mám pocit, že veřejnou správu a samosprávu tato vláda nemá ráda a přiznám se, že tohle jsem od ní nečekal. Netajím, že jsem sociální demokrat a chtěl jsem, abychom my vyhráli parlamentní volby, ale nestalo se tak. A jestli jsem něco očekával od pravice, na co jsem se těšil, to je tolik proklamované snížení byrokracie, boj proti korupci, boj proti mrhání finančními prostředky. Jsem však velmi zklamán, že jste mnohem horší, než jsme byli my. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Další přihlášenou do diskuse je paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Marta Bayerová: Vážená paní předsedající, pane premiére, vážené kolegyně a kolegové, zhruba před rokem 22. dubna 2010 jsme tady v Senátu projednávali dokument Sdělení komise Evropa 2020, Strategie pro inteligentní a udržitelný růst, podporující začlenění, což je ona strategie Evropa 2020. Den před tím jsme projednávali materiál Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR. Připomínám to proto, že oba dokumenty mají souvislost s dnes projednávaným Národním programem reforem. Již při prvním pohledu na tyto tři dokumenty je zjevná jejich odlišná filosofie, projevující se zejména v odlišném stanovení smyslu a priorit. Strategie Evropa 2020 si klade za cíl učinit z EU, cituji, "Inteligentní a udržitelnou ekonomiku, podporující

180

začlenění a vykazující vysokou úroveň zaměstnanosti, produktivity a sociální soudržnosti. Evropa 2020 stanoví vizi evropského sociálně tržního hospodářství pro 21. století." Konec citace. Strategie Evropa 2020 také komplexně propojuje oblasti ekonomické, sociální a environmentální. Proti tomu je Národní program reforem soustředěn především na problém konkurenceschopnosti, ačkoli by měl logiku strategie Evropa 2020 odrážet. Konkurenceschopnost je považována nejen za cíl české hospodářské politiky, ale i za smysl a cíl Národního programu reforem. Viz názvy kapitol II.2 a II.1. Co však považuji za jeho hlavní nedostatek, je, že nerespektuje priority dané pro rozvoj naší země v onom třetím dokumentu, tedy ve strategickém rámci udržitelného rozvoje ČR. Připomínám, že těmito prioritami jsou za prvé společnost, člověk a zdraví, za druhé ekonomika a inovace, za třetí rozvoj území, za čtvrté krajina, ekosystémy a biodiverzita, za páté stabilní a bezpečná společnost. Připomínám dále, že v tomto vládním dokumentu se vysloveně uvádí, že strategická rámec udržitelného rozvoje ČR slouží jako dlouhodobý rámec pro politické rozhodování v kontextu mezinárodních závazků, které Česká republika přijala nebo hodlá přijmout v rámci svého členství v OSN, OECD a EU při respektování specifických podmínek a potřeb ČR. Když jsem pročítala Národní program reforem, vybavovaly se mi názory kritiků politiky současné vlády, kteří tvrdí, že konkurenceschopnost je pro ni jen jakousi mantrou, která skrývá to podstatné. Ve jménu zvyšování konkurenceschopnosti se chystá frontální útok na sociální a pracovní právo našich občanů. Chystá se útok na jejich peněženky, životní úroveň, pracovní podmínky, zdraví a celkovou kvalitu života. Uvidíme, zda tito kritici mají pravdu. Co však považuji za téměř jisté, je, že vláda při zpracování Národního programu reforem nerespektovala usnesení vlády ze dne 11. ledna 2010 č. 37 ke strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky. Pravda, byla to vláda Fischerova, ale dokument byl dopracován ještě za vlády Mirka Topolánka. To usnesení v čl. II. 2 ukládá členům vlády a vedoucím ostatních ústředních správních úřadů, cituji, "vycházet při zpracování koncepčních a strategických dokumentů ze strategického rámce a poměřovat je s tímto rámcem". Národní program reforem ale neobsahuje zcela jinou strategii rozvoje naší společnosti. Podle mého názoru to strategie udržitelného rozvoje není. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, senátorko, a dále vystoupí pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátor.

paní

Senátor Pavel Lebeda: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, pane premiére, materiál Národní program reforem jsem měl k dispozici spíše hodiny než dny, nicméně se ukázalo, že to v podstatě stačilo. Prokousávaje se amorfní hmotnou různých bezobsažných frází a proklamací jsem občas skutečně narazil na něco konkrétního, a potom mi to jako písek zaskřípalo mezi zuby. O některých skutečnostech už tady bylo hovořeno. Dovolte mi, abych se zmínil o dvou. První z nich je důchodová reforma. Ta skutečně je potřebná a v podstatě vynucená jednak rozhodnutím ústavního soudu, jednak i demografickým vývojem. K té malé důchodové reformě jeden z bodů skutečně je rozhodnutí Ústavního soudu, kdy je nutná jiná konstrukce výpočtu důchodů. Další body bych dokázal pochopit, byť nevedou k přehnanému nadšení. Jiná ovšem záležitost je to, co se nazývá velká důchodová reforma, to je velmi vážný zásah do důchodového systému a troufám si říci, že téměř fatální. Na úvod chci říci, že v důchodovém systému podobně jako třeba ve zdravotnictví se pohybují

181

skutečně obrovské sumy peněz a každý, kdo trošku sleduje situaci, si může všimnout, že řada velkopodnikatelských nebo finančních skupin je fascinováno těmi vydatnými penězotoky s intenzivní snahou přisát se k nim. Zaznamenal jsme to už ve zdravotnictví, což se podařilo snad částečně odvrátit. Nyní jsme toho svědky v důchodové reformě. Náš důchodový systém je tradičně dlouhodobě a plně vyhovujícím způsobem zajišťován zatím prvním pilířem, průběžným Bismarkovým, tak jako je tomu v řadě států rozvinuté Evropy. Pokus o vyvedení části prostředků z prvního pilíře a jeho zařazení do pilíře druhého povede k destabilizaci, ne-li insuficienci, nedostatečnosti důchodového systému. Navíc použiji teď pro hodnocení zcela selský nebo řekněme lékařský rozum. Dnešní pětatřicátníci začnou do systému druhého pilíře, tj. takové to spoření na privátních fondech, privátních účtech dodávat řadu let, léta letoucí významné sumy peněz. Na účtech se budou hromadit obrovské sumy, miliardy, přičemž minimálně 30 let z nich nebude čerpáno. Navodím katastrofický scénář. Žijeme v tomto státě, alespoň já, nepřetržitě 21 let. Zažil jsem spoustu takových privátních účtů. Když se na nich nahromadila slušná suma cizích finančních prostředků, tyto účty byly postiženy podivnými osudy, různě firmy zkrachovaly, účty se vytunelovaly, případně zmizely i s jejich majiteli do jakýchsi nedostupných krajin na zeměkouli, což je samozřejmě scénář katastrofický. To obrovské nahromadění obrovských sum peněz na těchto účtech i řada koaličních politiků nazývá mejdanem bankovních domů. Já si to samozřejmě dovedu představit. Jestliže i pominu katastrofický scénář, pak tyto obrovské sumy peněz na těchto účtech sui generis budou vytvářet obrovský zisk. A já, politik sociální demokracie, se ptám, proč peníze, které jdou do důchodového systému, generují zisk pro privátní subjekty. Proč ten zisk nezůstává v důchodovém systému? Já osobně tuto praxi odmítám. Druhý tématický okruh, kterému se chci věnovat, je korupce. Pokud mluvíme o korupci v naší zemi, je třeba si povzdechnout s klasikem, je cosi shnilého. Rating států podle jejich úspěšnosti boje proti korupci nás řadí do hlubokého suterénu do sousedství zemí, s kterými snad jinak bychom neměli nic mít společného. Jejich sousedství nám není po vůli. Nejsem si jist, že naše sousedství jim je po vůli. Docela si to dokážu představit. Situace je do té míry žalostná a varující, že si vyžaduje přijetí velmi rasantních opatření, zejména v systému orgánů, činných v trestním řízení. Chápu opatření pro zvýšení etiky a morálky lidí, výchovu ve školách, některá opatření organizační, elektronizace, zvýšení transparence, jsou správné, ale tady bychom měli významně zasáhnout. Stále se mluví, všichni politici a mnohá léta už hlasitě hovoří o nutnosti boje proti korupci. Ta hlasitost samozřejmě vždycky narůstá před volbami, všichni se buší v prsa. Přesto v době velmi nedávné politici ODS nejen že odmítali přijetí razantních opatření pro potlačení korupce, ale dokonce přijímali opatření, která ztěžovala odhalování korupce. Mám na mysli třeba zrušení finanční policie nebo omezení odposlechů. A představte si ty odposlechy, o co bychom byli ošizeni, kdyby se neodhalila ta půvabná fotbalová korupční aféra: Ivánku, připluli kapříci, nebo jak to bylo, že? ODS trvale odmítala prolomení mlčenlivosti daňových úředníků. Měla problém s majetkovým přiznáním, s institutem spolupracujícího obviněného, agent provokatér, anonymní akcie atd. Všechna tato korupční opatření byla v době nedávné, nedávno

182

minulé politikům ODS proti mysli. Teď vidíme najednou tato opatření v programovém prohlášení, národním programu reforem. Chceme tomu věřit? Pan premiér sám dobře ví, že řada firem odchází z naší země, respektive překládá si sídla své firmy do zahraničí. Říká se, že to je kvůli byrokracii, tamtomu, onomu, ale řada firem odchází, v podstatě utíká před zničující korupcí v této zemi. V době nedávné byl zřízen institut místopředsedy vlády pro boj proti korupci. Je možno to vnímat jako úsměvnou trafiku pro Radka Johna, nicméně podle mého názoru Radek John je tím politikem koaličním, který jako jeden z mála má opravdu zájem na potírání korupce systémem padni komu padni. S ohledem na nedávno řešené a uzavřené nebo respektive neuzavřené kauzy, jaksi napovídající o monstrózní korupci, si dovolím parafrázovat na konec svého vystoupení výrok jednoho našeho současného pravicového politika: boj vládní koalice jako celku proti korupci vnímám asi tak vážně, jako boj děvčat z Perlové ulice za záchranu panenství. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. V této chvíli je

s přednostním právem přihlášena paní senátorka Soňa Paukrtová, předsedkyně klubu TOP 09. Prosím, paní předsedkyně. Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, pane premiére. Já si myslím, že se dalo očekávat, že projednání tohoto bodu bude trvat velmi dlouho a uslyšíme tady různé druhy argumentů. Já bych vám jenom chtěla říct, že národní program reforem se snaží o to, aby ČR byla konkurenceschopná. A snaží se tak proto, nejen proto, abychom splnili závazek 2020, ale prostě proto, že to je naší životní nutností. Přece víme, že patříme mezi nejotevřenější ekonomiky na světě s dominantní orientací na export, a protože také jsme vysoce závislí na mezinárodní dělbě práce, a proto je pro nás životně důležité, abychom udrželi konkurenceschopnost, aby i vnitřní funkčnost naší země z tohoto ohledu. A z těchto východisek po mém soudu vychází národní program reforem. Mám za to, že jeho členění si ani tak příliš nevymyslela Vláda ČR, ale že vychází z těch překážek ekonomického růstu, který byl identifikován radou pro hospodářské a finanční záležitosti EU. Čili já z tohoto usuzuji, že podobné problémy, které jsou řešeny tady v tomto materiálu, a vláda nijak netají, že v něm má i svůj program na příští léta, ale každá jiná vláda by musela přece řešit problémy podobné. To abychom byli nekonkurenceschopní, to je přece pro ČR naprosto smrtící záležitost. A jestli vláda uvažuje o tom, že zlepší podmínky zaměstnanosti maminek malých dětí, a má tady záležitosti prorodinné, jestliže chce odstraňovat diskriminaci v zaměstnávání seniorů, a tak dále, atd., tak tomu já prostě fandím, protože ty problémy tady v této zemi existují. Já mám prostě dojem, že ty problémy by musela řešit naprosto každá vláda. My jsme dnes žádáni pouze o souhlas k tomu, abychom tento materiál vzali na vědomí. Já jej určitě na vědomí vezmu. A ještě bych chtěla říct jednu věc. Pokud jsem dobře četla kapitolu týkající se školství, tak přece už léta tady diskutujeme o tom, že učňovské školství v této zemi upadá, že není podporováno. Vláda, byť samozřejmě obecným způsobem do tohoto programu reforem dává zvláštní důraz na odborné a učňovské školství, rozhodně se tam píše, že nechce zvyšovat vysokoškoláky, kteří nenajdou práci, protože těch vysokoškoláků v dnešní době již existuje velké množství. V programu reforem je napsáno, že by bylo třeba zaměstnávat mladé lidi. Já mám pocit, že jsou to problémy, které by skutečně musela řešit každá vláda. Ale ten důvod, proč jsem se přihlásila, je v tom, že můžeme tady stokrát kritizovat snahu o zvýšení konkurenceschopnosti, ale pokud nebudeme konkurenceschopní při postavení naší

183

ekonomiky, tak mně to připadá, že to pro naši republiku bude fakticky smrtící záležitost. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále se s přednostním právem přihlásil pan místopředseda senátu pan Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající,

vážený pane premiére, paní senátorky, páni senátoři. Já bych jenom chtěl reagovat na vystoupení kolegyně. Já chápu plně, že senátorka za vládní stranu TOP 09 hájí její program, nechápu ovšem pana premiéra, který hájí program TOP 09. Protože to je převážný program, ať už vládního programu, tak i těchto opatření, která jsou navržena. To já bych si samozřejmě taky pochvaloval. A určitě jsou potřeba změny, ale máme asi různý názor na to, jak by ty změny měly vypadat. Když v roce 2006 končila vláda sociální demokracie v koalici s lidovci a s Unií svobody, tak jsme splňovali maastrichtská kritéria v deficitu, důchodový systém jsme měli v přebytku. Dneska, po pěti šesti letech vlády, a obzvláště té poslední – za šéfování pana ministra financí Kalouska – je důchodový systém v propadu desítek miliard korun. Deficit nám úspěšně roste, naprosto nesrovnatelně s okolím, pracovní místa nepřibyla, tak se nezlobte, že tuhle vládní politiku my nemůžeme podporovat. My máme jiné představy. Že lidé budou mít práci. Že tahle země bude prosperovat. Že státní dluh bude skutečně klesat, ne že se o tom bude jenom vzletně hovořit a že lidé, kteří budou chtít pracovat, tak tu práci najdou. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji,

dalším

přihlášeným je pan senátor Jiří Bis, prosím, pane senátore. Senátor Jiří Bis: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážený pane premiére. Také bych chtěl říct několik poznámek k textu, který nám byl předložen. Většinou je lepší říci kritické poznámky, na chvály je vždycky dost času. Začnu z toho, co je mi nejbližší – a sice energetika. Ten diagram, pane premiére, který na straně 61, ten je, prosím vás, nepravdivý, nevím, jak se tam dostal – energetická náročnost HDP není tak vysoká. Ani podle toho Eurostatu (vytáhl jsem si hodnoty). Dokonce lepší hodnocení podle OECD říká, že je tak 1,8krát až 1,6krát větší než ve státech evropské patnáctky. Trochu bych chtěl kriticky podotknout, že v té části, která se zabývá energetikou, se neobjevily žádné prvky z poučení vývoje ve fotovoltaice, to znamená, tam nedošlo k žádným změnám v těch názorech. Já si myslím, že by tam bylo potřeba trochu upravit ty věci tak, aby se tento případ nemohl opakovat. Chtěl bych upozornit obzvláště na to, že tam zůstává dvojitá podpora prakticky stejných věcí, a to jak provozních, což je naprosto správné, podle zákona 180, tak ale je tam i podpora investiční, která samozřejmě v tomto směru už je někdy navíc, a vede k tomu, že nejsou dodržena zásadní kritéria tak, jak má být podpora udělaná. Chtěl bych se věnovat dále tomu, že je v tomto materiálu uváděno jako hlavní důvod ten, že máme vysoké zdanění práce. Tedy fakticky, že máme vysoké náklady na práci. Chtěl bych upozornit, že i při super hrubé mzdě, tzn. plných nákladech na práci, je ta naše práce, nebo práce našich lidí v průměru třikrát nižší než náklady na práci v Rakousku nebo v Německu. To znamená cesta k tomu, že bychom snižovali náklady na práci, je cesta, že bychom chudli. Že bychom se dostávali do spodní části Evropy, do sklepa Evropy, že bychom byli daleko od toho, kam chceme směřovat. To

184

znamená nahoru. To, že to je, řekl bych, primitivní cesta ke zvyšování konkurenceschopnosti, cesta, kdy bychom si přáli, aby lidi chodili do práce a děkovali za to, že tam mohli strávit čas a nechtěli žádnou mzdu. Dokonce i Čína zvyšuje náklady na práce, zvyšuje mzdy, to znamená, my bychom neměli jít touto primitivní cestou, byť se za ni dokonce staví NERV. Což je podivuhodné. Chtěl bych říci, že i tam se ukazuje při tom, a je to zdůrazněno, že my nemáme problémy ve zpracovatelských odvětvích. To znamená, ve zpracovatelských odvětvích se výrazně projevuje, že naše mzdové náklady jsou výrazně nižší. Naopak máme problémy v otázce služeb. A ve službách samozřejmě už nevystačíme jenom se mzdovými náklady. Služby jsou otázka celkového koncipování našeho hospodářství, to znamená je to otázka toho, abychom stáli taky na dodávkách investičních celků, kde se mohou realizovat právní, obchodní a inženýrské služby, a nebyli těmi jenom kolikrát finálními dodavateli, kde ta přidaná hodnota neodpovídá úplně tomu úsilí, které v České republice je věnováno. A také je to důvod, proč naše HDP je o něco vyšší, než by mělo být, kdybychom měli větší podíl těchto sofistikovanějších způsobů výroby. Včetně tedy těch služeb, které my nedokážeme prodávat. Chtěl bych říct ještě dále – navrhovaná daňová reforma, která předpokládá přechod od přímých daní k nepřímým, je de facto přesunem peněz od chudých k bohatým. Myslím si, že to není jenom otázka sociální, ale je to taky otázka toho, že se nám to projeví v HDP přes nižší výdaje domácností. A snad ještě jedna věc. Mluvíme také o problému toho, co je potřeba hlídat v rozpočtu. Je zde správně řečeno, že z hlediska fiskálního je potřeba hlídat výdaje, ale už tam není vůbec žádné zdůraznění toho, že by měly být hlídány také příjmy. A také v celém materiálu není jediné prorůstové opatření, které by počítalo s tím, že dojde ke zvýšení příjmů, což považuji za zásadní nedostatek tohoto materiálu. A snad ještě jeden poslední. V tom materiálu je bohužel zakotven určitý paradox, tzn. rozpor s praxí. Celkem v pořádku se říká, že by měla být stabilní státní správa, stabilní ministerstva, výkonná atd. V praxi podle novin vidíme, že jsou odchody náměstků z ministerstev velmi běžné, dokonce z jednoho ministerstva skoro všichni. To v žádném případě nepřispívá ke stabilitě státní správy. V materiálu je také uvedeno, že je potřeba regionální podpora exportu. Mluví se speciálně o Jižní Americe, což je také trochu v rozporu s tím, že jsme zrušili zastupitelské úřady v mnoha zemích Jižní Ameriky. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A dál se do

rozpravy přihlásil pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore. Senátor Stanislav Juránek: Vážená paní místopředsedkyně, rád bych

oslovil také pana premiéra, velmi mě mrzí, že tady není, protože mám ambici, ale ta ambice mu jistě bude předána, že mám ambici tu debatu posunout. Myslím totiž, že to, co tady je třeba se na tento materiál podívat systémově. A já bych tady chtěl říct, že na začátku si musíme říct, jaký je cíl tohoto materiálu. Já si troufnu říct, že to není ani hlášení Evropské unii, že to není ani vnitropolitická debata, co bude dělat nebo nebude dělat teď tahle vláda, že to také není konkurenceschopnost, protože konkurenceschopnost může být maximálně prostředkem k dosažení nějakého cíle, a nikoli cílem samotným, tak jak se to táhne tímto materiálem. Proto bych chtěl říct, že cílem podle mě je – a byl bych rád, kdybych tu debatu posunul, cílem je vymezit naši pozici pro všechna vyjednávání v rámci Evropské unie. A jestliže si řekneme, že tohle je cílem tohoto materiálu, tak tím pádem bych 185

chtěl tu debatu tímto směrem také nastartovat. A já jsem rád, že tu je pan premiér, takže říkám, že mám tu ambici, tak jak jsem o ní teď mluvil, a budu moc rád, když se tímto způsobem posuneme. Ten způsob projednávání tak, jak je, k tomu se musím vrátit, u toho se musím zastavit. Je tam psáno o krajích, konkrétně v tomto materiálu, a kraje se k některým částem zcela určitě vyjadřovaly. Vím to, protože to pečlivě pročítám. Pročítám to za všechny kraje. Mohu říct, a to pouze poznamenávám, aby to bylo zcela jasné, připomínky krajů, jejich akceptace se limitně blíží nule. To znamená jak je to s obcemi, nevím, to ať si obce řeknou, tady jen pro pořádek říkám, že akceptace toho, co říkají kraje, je nulová, a proto potom, protože tady zaznělo něco podobného o obcích, od předsedy klubu sociálních demokratů, chci jenom říci pro pořádek, aby nezaznívalo jenom, že je to bez souhlasu odborů, ale aby bylo zcela jasně řečeno, že ten materiál není ani v souladu s kraji. A chci říct, že to není jenom otázka politických stran, nebo že by to byla jenom protiváha těch dvou největších stran, ale že je to otázka trošku širší. Nicméně znovu se vrátím k tomu, že v rámci toho způsobu projednávání je zde zcela jasné, že ta vláda, která má ty kompetence, a která v konečné fázi chce říct a bude ty věci předkládat a bude vyjednávat v Bruselu, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Já tady ale chci říct k té systémovosti – ta systémovost je velmi špatná, když zařadíme zdravotnictví, které z hlediska toho, co je v těch předcházejících bodech a v těch ostatních bodech nemá žádnou vazbu na projednávaný materiál, je to jenom vnitropolitická diskuse, a na druhou stranu vynecháme zemědělství, které z hlediska vyjednávání v rámci EU bude hrát velikou roli. Proto bych doporučoval, aby tato systematičnost byla ještě probrána. A je to moje doporučení směrem k přepracování tohoto materiálu. Když se podíváme na ty jednotlivé body – já nebudu o nich mluvit jednotlivě, uvedu potom jenom jeden příklad, abych to zkusil trošku přiblížit, my potřebujeme, aby tedy každý bod, který zde je, každý bod, kterým se zabýváme, měl v konečné fázi nejen tu provázanost na materiál, který má EU, ale aby měl provázanost na to, co chceme vůči EU dosáhnout. A o to skutečně prosím a žádám, aby tento materiál byl doplněn. Protože pokud se nám podaří tento materiál takto doplnit, tak máme jasnou vyjednávací pozici v každé věci, která se bude týkat vyjednávání do toho roku 2020 a toho našeho postavení. Proto zkusím tedy říct, skutečně potřebujeme po formální stránce na závěr každého bodu, aby to nekončilo provázaností na to, co chce Evropská unie, ale aby byla zcela jasně daná pozice České republiky, kterou chceme dále uplatňovat. A pak řeknu, že nezáleží na tom, jaký na to máme politický názor. A já teď řeknu politický názor, který je v rozporu s tím, co tam je. Já jsem přesvědčený o tom, že je třeba zavést daň z finančních transakcí z krátkodobého spekulativního materiálu, tzv. Tobinovu daň. Ale, prosím vás, to není proto, že Evropský parlament pro to hlasoval v poměru 529:127, ale je to podle mě správná cesta k tomu, abychom se s tímto spekulativním krátkodobým kapitálem vyrovnali a abychom z něho získali patřičný zisk. Ale – teď říkám jako protiváhu – zcela jasně mně z tohoto materiálu zaznívá, že vláda si to nemyslí! Ale ať to, prosím vás, napíše do toho závěrečného bodu a řekne: Ať to všichni víte, může se vám to líbit, nebo nebude líbit, mně se to líbit nebude, říkám to dopředu, ale my budeme patřit mezi těch 127, kteří hlasovali proti těm 529.

186

A já z toho budu mít aspoň jasno, kterým směrem se ubíráme, aspoň bude jasná pozice České republiky, kterou pak můžeme zkritizovat, můžeme zvážit do budoucna, jestli to bylo dobře, ale budeme mít tedy jasný materiál. Proto se obracím k panu premiérovi, ale budu se chtít obrátit prostřednictvím Senátu. A tady jsem naprosto jiného názoru, než byly komise, než byly výbory. Protože já jsem totiž přesvědčený, že když něco vezmeme na vědomí, když je to koncepční materiál, tak k tomu dáváme souhlas. A proto já dávám zcela jiný návrh. Já dávám návrh, aby Senát doporučil vládě tento materiál přepracovat. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Určitě bylo zaznamenáno. Dále je přihlášený do rozpravy pan senátor Jiří Lajtoch. Senátor Jiří Lajtoch: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové. Já nejsem ten, který tady často stojí u tohoto pultu, nicméně když jsem studoval ten materiál, byť to bylo úmorné, ale nicméně zabýval jsem se tou částí národní programu reforem, reformní opatření tou skupinou tří, sedm – podpora konkurenceschopnosti, zlepšení dopravní infrastruktury. Kolem infrastruktury na střední Moravě a ve svém volebním obvodu se zabývám od roku 2006. A když jsem si tady četl, že hlavními cíli je dobudování páteřní dopravní sítě, tak bych se samozřejmě rád pana premiéra zeptal, jestli to v těch materiálech opravdu je pravda a bude se to řešit? Od roku 2006 diskutujeme s ministerstvem dopravu, já jsem v tom týmu, který vyjednává, první ministr slíbil – a ten to měl jako obchod – druhý ministr, mám takový pocit, že ani nevěděl, že je na ministerstvu dopravy, pak nastoupila vláda premiéra Fischera. Tam nikdo nic nerozhodl. Nastoupila nová vláda. A strategie, která byla na střední Moravě – Přerovsko, Olomoucko, dobudování dálnice D1, což si myslím, že je páteřní dopravní síť, najednou byla zastavena. 20 km dálnice se nemá budovat. V superkoncepci, nebo v dopravní strategii do roku 2025 vůbec nic takového není a hovoří se o komunikaci 1. třídy, která vlastně nebyla v minulosti vůbec akceptována ministerstvem dopravy. Zdá se mi to úplně nesmyslné. A samozřejmě na to navazují i další kroky, které jsou v tomto materiálu. Zefektivnit plánování přípravy a provedení dopravních staveb. Tím, že se všechno zastavuje, tak se samozřejmě ty přípravy zastavily. Končí rozhodnutí, nejsou prováděny výkupy, prostě jsou další problémy s tou přípravou. A ta stavba ne, že do roku 2025, ale posouvá se podstatně dál. Zatímco odborníci říkají, že příprava takové stavby trvá 5 – 10 let, tzn. že pokud nebude zařazena do koncepce dopravy, tak se posouvá donekonečna. Ta dopravní situace u nás na střední Moravě, ten region Přerovsko, který tedy mám na starosti, samozřejmě je již kritická. Tam se k tomu vyjadřoval jak Olomoucký kraj, Sdružení obcí střední Moravy, my jsme založili třeba sdružení – město Přerov se Zlínským krajem, s náměstky Zlínského kraje, a snažíme se vysvětlovat a nějakým způsobem řešit tu dopravní situaci na střední Moravě. Bohužel mám teď pocit, že teď se to úplně zastavilo. Protože ač jsme začali komunikovat s ministerstvem dopravy, tak dnes již bývalý pan ministr Bárta úplně rozhodil celou koncepci a ta komunikace se zastavila. Já bych proto prosil pana premiéra, pokud ty materiály mají být smysluplné, aby byly naplňovány. Tady se hovoří o tom, že bude vláda hledat finance. To se pořád hledají finance. Hovoří se o projektu PP. Já jsem se zúčastnil semináře, kde slovenská vláda již reaguje PP projekt velice úspěšně, aspoň co mám zprávy. U nás se o tom jenom hovoří, a zatím se ještě nic neuskutečnilo. Pořád se hovoří o tom, že

187

budeme hledat, budeme řešit, ale nicméně se ty kroky posouvají. Dálnice D1, nebo ta páteřní část D1 – Praha, Brno, Ostrava – měla být vlastně na té střední Moravě ukončena v roce 2013. Dneska už se nehovoří ani o roce 2025, není to vůbec v žádné koncepci, takže já se ptám pana premiéra, jestli ta dálnice bude ukončena? Na Přerovsku je to 5 km od města Přerova a pokračuje 15 km za Přerovem, jestli opravdu v té superkoncepci to myslíte vážně a opravdu to dobudování dopravní páteřní sítě, což si myslím, že dálnice D1 je, bude realizována v brzké době? Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A dále je do

rozpravy přihlášen pan senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vítězslav Jonáš: Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych vás upozornil na jednu skutečnost, kterou budu připomínat všude tam, kde se bude mluvit o hlavní cílech Strategie Evropa 2020 v návaznosti na tento dokument o stanovení vlastních cílů a priorit v energetice. Ptám se, jak můžeme naplnit cíle, jako zvýšení míry zaměstnanosti? Redukce emisí CO2, zlepšit prostředí pro podnikatele a zlepšit sociální jistoty zaměstnanců, když vláda doposud nerozhodla o výstavbě nového jaderného bloku v jaderné elektrárně Dukovany. Pro informaci uvádím, že jaderná elektrárna má schválen a povolen provoz do roku 2015! Předpokládejme, že se nám podaří prodloužit provoz na dalších 10 let, tj. do roku 2025. Vážené kolegyně a kolegové, to je termín, ke kterému musí být spuštěn další jaderný blok, aby nedošlo k ukončení provozu Dukovan. Pokud se tak stane, to je termín, kdy nastane v této části republiky sociální kolaps. Zatím z úst představitelů státu a ČEZu slyšíme, že stavět nový jaderný blok budeme v Temelíně. A že na Dukovany nejsou peníze. A podle ředitele Dukovan není rozšíření Dukovan na programu dne. Vážený pane premiére, žádám vás jménem všech energetiků a občanů Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje o sdělení, případně učinění takových opatření ze strany vlády, aby po roce 2025 bylo nejvýznamnější energetické centrum České republiky zachováno v provozu. Jistě chápete, že nebudu spokojen se sdělením, že se nám opět podaří po roce 2025 prodloužit životnost elektrárny. Samozřejmě by to bylo dobré, ale na tom, kdo rozumí energetice, ví, jak složitá a dlouhá je příprava výstavby a dalšího bloku, a uvědomuje si možná rizika pro prodlužování životnosti ve vazbě na havárii jaderné elektrárny v Japonsku, nemůžeme stavět energetickou koncepci. Protože se jedná z mého pohledu o závažnou situaci, která může mít nedozírné dopady nejen na českou energetiku, žádám vás, aby se tímto vláda vážně zabývala. Děkuji za pozornost.

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. O slovo se

přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, slovutný Senáte. Zabýváme se tady materiálem, který je velmi politicky

188

výbušný. Je potřeba dát Evropské unii jasný signál, že Česká republika nemůže a nepůjde cestou, jakou si představuje tato současná vláda, podporovaná sotva dvaceti procenty občanů, hlavně ve své představě důchodové, zdravotní a fiskální politiky. Mimochodem, vážený pane premiére, tripartita tento dokument neprojednávala. Ministr financí této vlády chemik inženýr Kalousek, působí na mnohé lidi jako zemský škůdce se svými pseudoreformami, experimenty, ne chemickými, ale fiskálními na občanech a stále se měnícími tzv. parametrickými změnami, které vedou k jednomu – k chaosu. Stále se zvyšuje státní dluh, zvyšují se daně a neustále dochází ke zdražování. Dříve jsme slyšeli více takových Kožených. Nyní slyšíme více takových Kalousků. Po tunelu, který jsme dali Evropské unii jako název pro tunelování českého státu i jiných států, dáváme možná další příklad a příspěvek ke Strategii Evropa 2020. Stejně tak, jako zkrachovalá Topolánkova vláda i vy předkládáte, tato vláda stále stejné návrhy sociálně nepřijatelných zákonů, které vedou k jednomu – k demontáži sociálního státu a hrubě porušujete sociální smír. Nepoučili jste se z demonstrací, z nespokojenosti lidí i z dalších připravovaných akcí, které jdou proti této vládě. Znovu a znovu naroubováváte změny těchto prezvláštních zákonů na Strategii Evropa 2020, zejména, jak už jsem říkal, v oblasti důchodů, zdravotnictví, DPH, energetiky, jak tady zaznělo od mého předřečníka, dopravy. A směšný je boj proti korupci, který směřuje pouze k jednomu – k privatizaci všech funkcí státu v režii některých mocných finančních skupin nebo agentur typu ABL. Heslo vašich pseudoreformátorů – úspory za každou cenu, vedou pouze ke zvyšování nákladů pro občany a bohužel i drobné a střední podnikatele, kterými se také zaklínáte. Dochází k plošnému ožebračování národa růstem cen a zboží a především v poslední době energií. To, co udělal ministr financí Kalousek s pohonnými hmotami, mluví samo za sebe. Přitom státní a tak velmi draze vybrané peníze od nás občanů i od firem z daní jdou do podivných a předražených státních zakázek. Dochází k destabilizaci všech funkcí státu, zejména důchodového a zdravotního systému – pro vaši informaci VZP bude od června opožďovat platby pro zdravotnická zařízení – a rozvratu chodu všech ministerstev. Jak může ministerstvo dopravy neplnit kompetenční zákon č. 2 a zadávat koncepci soukromé firmě, je otázkou nejen pro právníky, ale možná i pro orgány činné v trestním řízení. Dochází k personální devastací ministerstev a rozvratu celé státní správy. Koalice s opozicí nekomunikuje. Je to ke škodě nás všech, ale především vás. A tak se možná tato vláda v krátké době, po červnu 2011, má na co těšit. Lidé očekávají, že se jich ČSSD zastane proti tomu, co na ně ještě tato vláda chystá. Zrušení stavebního spoření je zářný příklad. Bylo by velkou chybou, abychom my, sociální demokraté, přání lidí a občanů této země nevyslyšeli. Je to možná i naše povinnost. Proto je jasně tvrdě a dopředu nutno říci nejen vám, ale i Evropské unii: Pokud se ČSSD dostane k moci, zruší všechny asociální tzv. reformní kroky této koaliční vlády. Zcela určitě do roku 2020 tato vláda u moci nebude. Příští volby ukáží, zda si lidé ještě přejí nebo možná nepřejí další zdražování a rozvrat základů sociálního státu, i stále neúměrné zdražování všeho. Všeho. Příští volby také ukáží sílu levice a ČSSD. Čas se této vládě velmi rychle krátí. Vážený pane premiére vlády rozpočtové odpovědnosti a tak úspěšného boje proti

189

korupci s pomocí firmy ABL v rámci konkurenceschopnosti s jinými detektivními a bezpečnostními agenturami. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a slovo

má pan senátor Karel Korytář. Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, pane premiére, kolegyně, kolegové. Já se pokusím zase vrátit k textu našeho Národního programu reforem. Chci připomenout, že tento národní program reforem by měl být hned tou sondou, kterou je dneska, ale tím určitým koncepčním materiálem, který bude sloužit České republice, ne Evropské unii. Je nám také jasné, že jeho konečnou podobu budou naplňovat následující vlády, ať je složení jakékoliv. Že prostor dopravy, dopravní infrastruktury je tím prostorem, který zvyšuje jednoznačně konkurenceschopnost naší země, je mimo diskusi. My jsme samozřejmě do koncepce dopravy do budoucna dostali bohužel či bohudík první z materiálů, kterým byla superkoncepce; doufám, že byla, která neuspěla na žádné úrovni projednávání. Jsou to čísla, která jdou daleko za rok 2025, tudíž my nemůžeme naplnit jednoznačně příspěvek České republiky ke strategii, to znamená, strategii Evropy 2020 v plné míře. To je potřeba vzít na vědomí. Když se vrátím zpátky k textu, který je v tomto našem národním programu reforem, takže lze z těch předchozích skutečností jednoznačně konstatovat, že nemáme žádnou jistotu, že jsme součástí transevropských dopravních sítí. To z toho důvodu, že ty předpokládají samozřejmě dokončení všech páteřních sítí, ať jsou to dálnice či koridory. Já bych samozřejmě velmi rád jako každý, kdo dopravě fandí, abychom tam dali správná čísla a naplnili tady úkol do roku 2020, ale vidíme, že to nebude zcela reálné. Poté musím upozornit ještě na jednu skutečnost, že my se příliš upínáme na privátní prostředky, na PPP projekty. Slovensko sice má pozitivní zkušenost, německá strana zkraje měla velmi negativní zkušenosti. Já se domnívám, že bychom tam měli zařadit možná jiné projekty, než ten, který je životně důležitý pro Českou republiku, a to je tzv. severní dálnice, zhruba trasa rychlostní komunikace 35. Samozřejmě, že toto předpokládá určitou stabilitu i u těch, kteří dneska poskytnou peníze a ekonomická krize samozřejmě zasáhla i do velkých firem a tady opravdu bude muset být obtížné hledat naše spojence. Co se týká legislativy, domnívám se, že nestačí, bych řekl, novelizovat stavební zákon či urychlení výstavby liniových staveb nebo vyvlastnění. Tady bych doporučil, aby se tento materiál více zaměřil na zkušenosti možná Německa a Rakouska a vzít zcela jinak legislativu výstavby liniových staveb, to znamená maximálně zjednodušit celý tento proces, zejména to čtyřkolečko zúžit minimálně na dvě kola a určitě bychom udělali krok dopředu, kdybychom se vyvarovali sporů se soukromníky, případně sporů s těmi, kteří vlastně spekulují s pozemky. Může se nám stát, že můžeme nakrásně mít koncepci, můžeme mít peníze na řadu staveb, ale nepostavíme je z těchto důvodů. Co je varující – a to je potřeba, aby si vláda uvědomila – že dnes je zastavena příprava dalších staveb, nebude žádný zásobník staveb. A víte sami, že jakékoliv obnovení za rok, za dva prakticky už nezachrání situaci, která by tady nastala z těchto důvodů. Tolik asi k této záležitosti. Na závěr bych chtěl říci jednu věc. Mne také znepokojila zde informace, že nová koncepce dopravy po té superkoncepci bude zadána externí firmě. Já bych se samozřejmě v tom momentě začal zajímat o to, co dělají odborníci na ministerstvu dopravy, lépe placení než poslanci a senátoři, podotýkám, jejichž chlebem je právě

190

stanovení takové koncepce. Pokud to bude dělat externí firma, bude mě zajímat, kolik lidí odejde z ministerstva dopravy. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo

má paní senátorka Alena Dernerová. Senátorka Alena Dernerová: Dobré odpoledne, pane předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové. Já se jenom krátce zmíním o korupci, o boji proti korupci, protože v materiálech, které jsme skutečně dostali na poslední chvíli, je tam bod o boji s korupcí zmíněn. A myslím si, že nemusíme ani tak moc pro to dělat, stačilo by přijmout vlastně podle mého soudu tři zákony. Jednak je to zákon o vnitřním kontrolním systému ve veřejné správě, který by nahradil nynější zákon o finanční kontrole. Mám informace, že tento zákon je připraven v paragrafovém znění. A chtěla bych jenom pana premiéra poprosit, je-li to opravdu pravda, zda tento zákon je již v paragrafovém znění připraven, jestli by tedy mohl být uveden již během letošního roku do účinnosti, protože měl být vlastně v korupční strategii vlády v letech 2010 až 2012. Momentálně tato realizace uskutečněna nebude a připravila se novela stávajícího zákona. To je jedna věc. Druhý zákon, který bych viděla jako pozitivní, kdyby se přijal a byl by to jednoznačný boj proti korupci, je vlastně zákon, který by zakázal akcie na doručitele v listinné podobě, které kromě České republiky momentálně má Nauru a Marshallovy ostrovy. Chceme-li se tedy řadit k těmto státům, tak to je "prima" cesta. A za třetí by to potom měl být podle mne zákon o přiznání původu majetku, hlavně u veřejně činných lidí. Toto by byly tři takové zákony, které by asi korupci mohly rychle odstranit kromě jiných věcí, které vypadají jako podružnější. A stran vzdělávání je tam řada věcí, která se mi nelíbila, ale jenom mě tak trošku zarazilo, že během několika let tady máme mít o několik procent více vysokoškoláků, což tedy nevím, jak dosáhneme, zřejmě tím, že si ty tituly někdo koupí, nebo vystuduje školu, takže nebude muset mít ani maturitu podle nového zákona. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má pan předseda Senátu Milan Štěch, který si ale nepřál využít preference, ale teď už je zřejmě na řadě, nebo ne? Tak přece jenom ještě ne, promiňte. Omlouvám se panu senátorovi Chládkovi i panu předsedovi. Slovo má pan senátor Chládek. Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane místopředsedo a předsedající, vy jste nás trochu zmátl, ani jsme nevěděli, kdo má vystupovat. Nicméně já jsem si udělal pár takových poznámek a chtěl bych se pana premiéra zeptat – nebudu dělat nějaké dlouhé úvody, ale rovnou se budu ptát na otázky, které mě zajímají, protože vidím, že je už z těch dlouhých projevů unaven. Mám těch otázek jenom několik, asi deset. Týká se to oblasti školství a vzdělávání, protože, jak už jste hovořil, v materiálu se odráží resortní strategie a já tady vidím trošku i ruku pana ministra Dobeše, který nedávno prohlásil: Mí učitelé mi rozumějí. A já, když jsem viděl některé jeho kroky, tak bych chtěl říci, že já mu tedy moc nerozumím, a myslím si, že tady v sále nejsem sám. Možná, že někdy i pan premiér má problém si porozumět s panem ministrem. Přesto bych chtěl, aby mi pan premiér odpověděl na několik otázek, protože v celém materiálu je popsáno, co dělat, ale v mnohých případech ani náznakem, jak to dělat.

191

První má otázka se týká oblasti předškolního vzdělávání, protože se hodně hovoří o kvalitě výuky. A chtěl bych se zeptat, pane premiére, proč v tomto materiálu chcete podporovat pouze firemní školky, proč tedy nechcete podpořit, tak jako je to zvykem v některých krajích, že podporují rozšíření nebo vytvoření nových obecních školek. Když už tam předškolní zařízení funguje, mají tam kvalifikovaný personál, proč se zaměřujete v této chvíli pouze na vybudování firemních školek. A druhá má otázka: jak souvisí tzv. sousedské školky s kvalitou výuky, o které se hovoří v předškolním vzdělávání v této kapitole? Dále bych se chtěl zeptat - hodně je tady psáno o středním školství – jakým způsobem chce vláda ovlivnit podporu krajských stipendií, když je to otázka samosprávy, a zároveň, jakým způsobem chce ovlivnit například podporu stipendií podnikových? Hodně se tady hovořilo i o maturitě. Tam by mě docela zajímalo, protože v materiálu se píše, že to má být nejenom srovnávání škol mezi sebou, ale že zároveň státní maturita má být krokem k srovnávání v evropském měřítku. To by mě docela zajímalo, obzvláště v českém jazyce, jakým způsobem se budeme srovnávat s Evropou jako takovou. Dále se píše v oblasti středního školství o tom, že by se mělo podporovat odborné vzdělávání. Na druhou stranu v jiné části tohoto materiálu se píše, že se má podporovat všeobecné vzdělávání, protože je ho nízký podíl. Proto bych se vás, pane premiére, chtěl zeptat, jak to tedy je, jestli tedy budeme podporovat odborné vzdělávání na úkor všeobecného, anebo obráceně? Dále se v tomto materiálu popisuje optimalizace školství, chtěl bych se zeptat pana premiéra, jestli tato optimalizace školství bude probíhat tak, jak to předvedl pan ministr Dobeš, který nejprve tlačí kraje, aby školy zavíraly, aby je slučovaly, pak přijede do Libereckého kraje, tam vidí demonstraci, lekne se té demonstrace, neví, kudy kam, a tak prohlásí, že z té školy udělá školu rodinného stříbra. Chtěl bych se zeptat, jestli toto je ta optimalizace a jestli takových rodinných stříber budeme mít více, vždycky, když bude někde nějaká demonstrace, protože to považuji za nekoncepční krok. Mimochodem, ta škola, která je tzv. rodinným stříbrem, a všichni se z toho radují, tak visí někde ve vzduchu, protože v podstatě tímto prohlášením pana ministra to skončilo. Vy jste tady hovořil také o tom, že tento materiál byl prodiskutován s různými skupinami, i s akademickou sférou. Tak bych se chtěl zeptat, když to bylo prodiskutováno s akademickou sférou, proč tolik vysokých škol protestuje proti podobě nového školského zákona. No, a zároveň bych se chtěl zeptat. V tomto materiálu je jasně popsáno, jak nekoncepčně školství, resp. ministerstvo školství, pracuje, proč nejprve se připravují testy pro páté a deváté ročníky, a teprve následně na to standardy. Já jsem si vždycky myslel, že nejprve musíme vědět, co má učitel naučit, co má žák umět a pak teprve to můžeme ověřovat. Tady je to přesně naopak a přesně obráceně. Toliko mé otázky k této problematice a byl bych velice rád, když bych aspoň na některou z nich dostal odpověď. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má

předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. My tady posuzujeme materiál, který by měl být vodítkem pro reformy v České republice v rámci Strategie Evropa

192

2020. Myslím si, že by bylo na místě, a chtěl bych o to požádat pana premiéra, jestli by bylo možné vyhodnotit, jak dopadají na fungování naší společnosti a co obecně přinášejí již prosazené tzv. reformy zhruba za posledních pět let. Je pravda, že některé v tichosti byly zrušeny, jako to bylo např. Fischerovou vládou zastropování sociálního pojištění, a některé další. Měl jsem nyní možnost se účastnit akcí v regionech a oslovilo mě tam několik lidí, kteří mají co do činění s činností úřadů práce. A jsou to i lidé, o kterých vím, že jsou jiné politické orientace, než jsem já, a podivují se, co to bylo prosazeno, proč to nemáme sílu zastavit. Nechápou, že se k tomu propůjčila i ODS, která k oblasti politiky zaměstnanosti a úřadů práce měla v minulosti jiný přístup a proč tak podléhá lidem na současném ministerstvu práce a sociálních věcí, tj. lidem kolem pana Drábka, a nevím, jestli to má ještě nějakou souvislost s ministerstvem financí. Konkrétně se tedy jedná o změny v úřadech práce, kde odpor jak velké části zákonodárců, negativní stanovisko prezidenta republiky, ale i lidí, kteří se profesionálně této oblasti dlouhodobě věnují, je značný. Zatím výsledky, které jsou známy, znamenají velký zmatek a neznalost toho, co bude dál. A přitom jediné informace jsou toho druhu, že bude mnoho tzv. ředitelů, kteří budou snad v okresech, v některých okresech i v desítkách úřadů práce. A jedna velká akce už proběhla, nevím, kdo z ní má užitek, a to je, že se spontánně vyměňují registrační značky u dopravních prostředků, které mají úřady práce, a to se ty regionální nahradily pražskými. Je tedy zajímavé, jakým směrem se reorganizace úřadů práce vyvíjí. A myslím si, jestli to takhle bude pokračovat, tak příští návrh bude takovéto úřady práce zrušit. A já podezírám současné ministerstvo práce a sociálních věcí, že k tomu směřuje, že z toho udělá nějakou privátní společnost, že to dá nějaké agentuře práce v budoucnu. Co se týká dalších věcí. Vláda sděluje, že chce v roce 2016 docílit vyrovnaného rozpočtu. Pokud pominu, že to bude za funkčním horizontem této vlády, její mandát vznikl v roce 2010, tak si nejsem jaksi jist, anebo nemám informace a chybí mi, jak toho vláda chce dosáhnout, protože konvergenční program, který by fiskální stabilitu měl především obsahovat, k dispozici nemáme, není součástí tohoto materiálu. A ze zamýšlených reforem je možné vyčíst, po zkušenostech z minulého období, že dojde k dalšímu snížení příjmů veřejných rozpočtů, a přitom se předpokládá, že prakticky ten velký schodek, který je dneska okolo 140 miliard ve státním rozpočtu, bude zlikvidován. Myslím si, že vyvedení 3 % sociálního pojištění do soukromé sféry, to znamená ten tak často zmiňovaný opt-out , nemůže v žádném případě přispět ke stabilizaci veřejných financí, naopak to znamená ještě zhoršení kondice. Jestli vláda spoléhá na to, že ty peníze vybere z DPH, je otázkou, jak se zvýšení DPH objeví a promítne do poptávky a spotřeby. A myslím si, že to není dobré. Nepovažuji rovněž za šťastné, že tímto krokem si vlastně historicky poprvé čeští důchodci budou zčásti spolufinancovat své důchody, protože zvýšení DPH, ze kterého peníze na umoření nebo snížení schodku v důchodovém účtu mají jít, bude placeno toto zvýšení DPH i důchodci za položky, které nakupují, ať už se to týká potravin nebo dalších základních životních potřeb. Vláda se ve svých dokumentech – a je to vidět i v Národním programu reforem – spoléhá na pokračující dobré výsledky zahraničního obchodu. Ano, zahraniční obchod je potřeba udržet a udělat ještě více pro to, aby byl v nárůstu. Ale myslím si, že by vláda neměla podceňovat vnitřní poptávku, a to z několika důvodů. Za prvé z důvodu toho, že řada drobných podnikatelů, především v menších obcích a v příhraničních oblastech, má už dneska velké problémy, že je vidět, že stagnuje

193

někde i klesá kupní síla obyvatel, takže obchodní činnost a drobné podnikání a řemeslnické podnikání má poměrně velké starosti. A pokud vláda ve svých dokumentech potvrzuje, že nechce zvyšovat platy po dobu svého funkčního období, a je zcela zřejmé, že tato "nákaza" se přenáší i do oblasti výrobní, tak tento tlak na nízké náklady práce se samozřejmě negativně projeví na poptávce a na rozvoji drobného podnikání. Myslím si, že to nemůže vykompenzovat řada opatření, která vláda míní dělat v oblasti podpory malého a drobného podnikání, protože malé a drobné podnikání se nám bohužel často, stále častěji stává oblastí, kam utíkají lidé, kterým nezbylo nic jiného, protože nemají jiné vhodné zaměstnání, než začít podnikat. A kdyby tam nebyly protekční výhody, které naopak zase ale poškozují sociální systém a zdravotní systém, což jsou tedy nízké odvody sociálního a zdravotního pojištění, tak by v řadě případů jejich živnosti nemohly vůbec vydržet a přečkat. Proto si myslím, že by se vláda měla zabývat systémově a měla by hledat opatření, jak rozumně v závislosti na vývoj naší produktivity práce a konkurenceschopnosti, která v této oblasti nákladů práce je velmi výrazná, umožnit nárůst kupní síly obyvatelstva. A já se domnívám, že by k tomu samozřejmě přispělo i obnovení zvyšování minimální mzdy. Jinak se domnívám, že dalším faktorem, který může ohrozit naši stabilitu, je stále narůstající zadluženost občanů. To je velmi vážným faktorem. A pokud dojde k tomu, že vláda prosadí školné, prosadí nárůst přímých plateb ve zdravotnictví – a to jsou právě ty zamýšlené reformy – tak se dostáváme do situace, která vláda také už předpokládá, protože ona do určité míry v tomto programu abdikuje na snižování chudoby a na množství lidí, kteří se pohybují těsně nad hranicí chudoby. A to není žádná dobrá známka. Jestliže Evropská unie si dává cíl snížit chudobu a my jsme dneska pod tímto průměrem EU, což je dobře, tak si myslím, že bychom měli mít stejné ambice, chudobu snižovat, zejména množství lidí, kteří jsou chudobou ohroženi, a ne se spokojit s tím, kde se nacházíme a de facto veřejnou politikou vytvářet předpoklady pro to, že chudoba nebo lidí ohrožených chudobou bude přibývat. Je to v protikladu tomu, že dneska můžeme konstatovat, že jsme snad na trajektorii východisek z hospodářské krize. A jak se ukazuje, nejúspěšněji z této krize nárůstem svých zisků vyšly bankovní a finanční instituce, tedy míněno v České republice. Když se podíváme na občany, o které by nám mělo jít na prvním místě, tak kupní síla a životní úroveň občanů v tomto období kolem hospodářské krize nám v lepším případě stagnuje, v řadě případů nám klesá. Jde o to, jestli vláda v rámci svých reforem chce na tomto stavu něco měnit. To je moje otázka, jestli vláda chce, aby v ČR rostla životní úroveň, aby neprofitovaly jen finanční skupiny a banky a další instituce tohoto typu, ale aby se také o toto vytvořené bohatství podělily ve větší míře s občany naší země. Myslím si, že by tomu tak být mělo a že by reformní politika měla směřovat právě k těmto cílům. A to nejen v rámci České republiky, ale měla by česká vláda takovéto priority sledovat v rámci politiky Evropské komise a celé Evropské unie. Myslím si, že vláda zatím tímto směrem nejde, o čemž svědčí i její zdrženlivý, spíš odmítavý postoj zavedení finanční daně v rámci Evropské unie. Ještě asi 3 – 4 drobné poznámky, a pak přečtu návrh usnesení. Co se týká problematiky konkurenceschopnosti, která se neustále opakuje, skloňuje jako meta, já si myslím, a přidávám se k těm, kteří už to tady řekli, že konkurenceschopnosti není, doufám, cíl, že to je prostředek, samozřejmě prostředek velice potřebný a

194

nutný. Cíl, aspoň pro mě a doufám, že i pro další část, velkou část politiků je slušný život pro občany, dobré podmínky a růst životní úrovně. Myslím si, že se shodneme, že reformy, změny jsou potřebné a že řada reforem nebo změn, které se i ve vládním dokumentu zamýšlí jako název, jako heslo, jsou správné, bohužel, kde se naprosto rozcházíme, je, jak budou provedeny a jaký z nich zejména bude výsledek, jaké budou přínosy a pro koho, jaké budou dopady a na koho. To si myslím, že ve vládních materiálech zmíněno není, a zkušenosti z posledních let nám potvrzují, že chystají-li se reformy, občané se mají čeho bát. A také se podívejme, jaké jsou průzkumy veřejného mínění, a věřte mi, lidé nejsou, určitě nejsou hloupí, lidé jsou velmi a velmi chytří a měří to tím, co nakonec v životě rozhoduje, a to je obyčejný lidský, po mém řečeno selský rozum, a na ten se zapomíná, a ta hesla nebo citáty, my se musíme udržet pohromadě ve vládě, abychom prosadili reformy, neboť jsme od občanů dostali mandát. Já si myslím, že po anabázích, které vláda měla, by si mandát u občanů měla ověřit, jestli skutečně to tak je nebo není. A samozřejmě pravdivě říci, co chystá. Teď mi dovolte, abych pro naplnění našeho jednacího řádu vás seznámil s návrhem stanoviska Senátu Parlamentu ČR k materiálu Investice pro evropskou konkurenceschopnost, příspěvek ČR ke strategii Evropa 2020, Národní program reforem ČR 2011. (Já se před tím napiji...) Senát považuje hlavní cíle Strategie Evropa 2020 za vcelku logické a soudí, že je potřebné je realizovat v zájmu dalšího úspěšného vývoje Evropské unie. Není rovněž pochyb o tom, že by k tomu měla přispět i Česká republika. Národní program reforem (NPR) jako koncepční vládní materiál by měl být úzce provázán s dalšími dokumenty, především s Konvergenčním programem. Ten dosud nebyl v Senátu projednán, což ze strany vlády považujeme za vážný nedostatek. Vláda se sice v Národním programu reforem verbálně hlásí ke Strategii Evropa 2020 a k celoevropskému úsilí o vyšší konkurenceschopnost našeho integračního uskupení v globální soutěži tohoto desetiletí, na březnovém jednání Evropské rady se ale k většině evropských států nepřipojila. Přitom deklarovaným cílem Paktu pro euro plus je posílit hospodářský pilíř měnové unie, dosáhnout lepší koordinace hospodářských politik v eurozóně a posílit konkurenceschopnost, tedy cíle a indikátory, které do značné míry odpovídají i českým národním zájmům. Přestože Senát vnímá argument vlády, že Pakt euro plus není opřen o žádný článek Smlouvy a že mezi získáním finální verze Paktu a Evropskou radou byl pouze jeden týden, a nebylo tedy možné provést všechny potřebné konzultace odpovídající závažnosti materiálu, nepřistoupení k Paktu považujeme za chybu, která staví ČR v rámci EU do nevýhodné pozice. Vláda se sice v NPR hlásí k pěti Hlavním cílům Strategie Evropa 2020, ale současně se v připravovaných vládních reformách, vycházejících důsledně z vládního prohlášení současné koalice, snaží v Parlamentu prosadit – podle většinového mínění Senátu – reformní zákony v podobě, ve které budou-li schváleny a realizovány, k naplňování cílů Strategie Evropa 2020 nepovedou. Vláda jen hodlá pokračovat v reformách nastartovaných již zkrachovalou Topolánkovou koaliční vládou. Ta nejenže nepomohla ke stabilizaci veřejných rozpočtů, ale naopak stav veřejných financí zrychleným zadlužováním neúnosně zhoršila. Zároveň tyto „reformy“ výrazně přispěly ke zhoršení hospodářské výkonnosti české ekonomiky. Pokračováním tohoto nepříznivého a škodlivého trendu potvrzuje i první silově většinou vládních poslanců prosazená reforma úřadů práce. V textu NPR se sice vytyčují poměrně ambiciózní cíle zvyšování zaměstnanosti, zároveň se ale uvádí, že

195

toho bude dosaženo především převzetím větší individuální odpovědnosti lidí za svůj osud. Nijak se nespecifikuje zdrojové a personální zajištění v textu jen letmo zmiňované aktivní politiky zaměstnanosti. Ta je přitom dnes mimořádně podfinancovaná, neefektivní a lze očekávat, že zmíněná chystaná reforma úřadů práce ji rozklíží ještě více. Další připravované reformy na ni mají navázat – například sociální reforma s centralizací a omezením sociálních dávek. Deklaruje se potřeba dalšího snižování nákladů práce, ačkoli jsou u nás tyto náklady už tak v souhrnu nižší, než by odpovídalo produktivitě práce, a nemotivují zaměstnavatele k technologickým inovacím. Soudíme, že snaha pokračovat v politice levné pracovní síly včetně snižování nákladů práce je naprosto nepřijatelná. Česká republika přece nemá jiný faktor, ze kterého by mohla financovat veřejné výdaje. Skutečnost, že text NPR nerozlišuje mezi snižováním nákladů práce a jednotkových nákladů práce, je na pováženou. Absolutní snižování nákladů práce nelze akceptovat, neboť tato země nemůže mzdovými náklady nikdy na globálním trhu soutěžit se zeměmi typu Vietnam či Bangladéš. Jednotkové náklady práce jsou ovšem něco jiného. Jde o to, že růst mezd musí být podložen růstem produktivity práce a konkurenceschopnosti. To se povedlo v posledních letech Německu, a proto je jeho ekonomická situace výrazně lepší, než v mnoha jiných zemích EU. To je cesta pro Českou republiku – ovšem to z textu zřejmé není. Z dokumentu naopak jednoznačně vyplývá, že vláda se sice správně spoléhá na exportní výkonnost české ekonomiky, ale současně brzdí vnitřní poptávku i spotřebu snižováním platů ve státní sféře. Navíc nedávným zrušením tarifních stupňů zaměstnanců veřejného sektoru destabilizovala vládní administrativu a zároveň ji dál zpolitizovala, vzdálila se smyslu a obsahu zákona o státní službě. Příslušný zákon přitom již dlouho existuje, jeho účinnost je však neustále odkládána. Tento postup otevírá další prostor pro nárůst korupce. V řadě případů lze doložit, že v textu jsou věcně neobhajitelná tvrzení. Například v případě „malé“ a „velké důchodové reformy“ se hovoří o příspěvku k fiskální konsolidaci, ale přitom se věcně navrhuje známé 3% vyvedení sociálních příspěvků z veřejného důchodového pilíře, což by fakticky vedlo ke zdvojnásobení ročních deficitů důchodového účtu. Systémově vidí Senát jako nepřehlédnutelný problém, že NPR přesahuje svým desetiletým horizontem 2,5násobně délku časového mandátu této vlády, a ta přitom nepovažovala za nutné ho průběžně konzultovat s opozicí a oběma komorám Parlamentu ho dává jen na vědomí. Nelze proto předpokládat, že následující vlády budou tento materiál nutně akceptovat a řídit se jím. Ve skutečnosti nejde o Národní program reforem, ale o dlouhodobé rozvedení úkolů obsažených ve vládním prohlášení současné Nečasovy koaliční vlády, včetně vymezení prostředků a cest k jejich dosažení, to znamená reforem klíčových segmentů veřejných financí. Na straně zdrojů to je především daňová reforma a část důchodové reformy (zejména dopady případného přijetí varianty opt-out), na straně výdajů pak ostatní reformy – sociální a zdravotní, případně školská a opět důchodová. Navíc nelze nevzít v potaz, že již první rok fungování této vládní koalice se nese ve znamení řady korupčních skandálů a nevyjasněných finančních machinací, které kritickým způsobem ohrožují její důvěryhodnost. Senát se proto nemůže ztotožnit s řadou kroků, kterými se předpokládá Národní program reforem ČR 2011 realizovat, a to je důvod, proč ho nelze podpořit. A nyní mi, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych navrhl konkrétní usnesení.

196

Senát I. Odmítá Národní program reforem České republiky 2011 zpracovaný vládou České republiky jako příspěvek České republiky ke strategii Evropa 2020 a schvaluje následující doprovodné stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení, to jsem před chvilkou přečetl; II. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení včetně stanoviska předal Evropské komisi. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předsedo. Slovo

má pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové, je zvykem politiků nebo aspoň většiny politiků, že vždy, když projednáváme nějaký materiál, každý hovoří zejména o tom, co se mu líbí, a případně o tom, co s tím materiálem úplně nesouvisí. Já se toho materiálu budu snažit trochu držet, a dovolím si také takový pohled do historie, a možná ho pojmu více komplexně, než to bylo doposud. V roce 2000 byla schválena Lisabonská strategie a tato strategie měla za cíl učinit z Evropské unie nejdynamičtější a nejvíce konkurenceschopnou ekonomiku světa. To se nepodařilo, a proto v roce 2010 byla přijata strategie EU 2020, která už má rozumnější cíle. Cíle, které má Strategie 2020 a které byly schváleny Evropskou radou, a teď zdůrazňuji, nejsou pro jednotlivé členské země závazné, jsou to cíle unijní, a není povinností žádné země člena Unie, aby je plnila, chtějí, aby se v roce 2020 zvýšila zaměstnanost, byly více podporovány věda a výzkum, šetřilo se více životní prostředí, zlepšila se vzdělanost a snížila se chudoba. Přesně to máte všechno na straně 5 tohoto materiálu. ČR přistoupila ke Strategii EU 2020 velmi realisticky, a v materiálu je to popsáno. Mimochodem, tento materiál nemá jen název Národní program reforem, ale také příspěvek ČR ke Strategii Evropa 2020. První věc, kterou se můžete v materiálu dočíst, a je to na str. 72 a 73, jsou cíle ČR. K těmto cílům ČR za celou tu dobu, za celou tu debatu, která trvala více než hodinu, nikdo nic neměl, nikdo neměl žádnou připomínku, pardon, kromě pana kolegy Čunka, který jediný řekl, že mu stačí 32 %, že mu také 40 %, které tam má EU, nevyhovuje. Jinak vůbec nikdo tady k tomu nic neměl. A upozorňuji, jsou tam jiné hodnoty, než hodnoty, které jsou schváleny Evropskou radou, což je v pořádku, může tomu tak být, ale nikoho to nezarazilo a nikdo to nekomentoval. Druhá věc je potom, jak se vláda podílela na usnesení, resp. poznatek Rady pro hospodářské a finanční záležitosti EU, která konstatovala pro Českou republiku určité nedostatky. A na základě těchto unijním orgánem konstatovaných nedostatků se rozhodla realizovat určité kroky, řekneme reformní kroky v 7 oblastech. Oblasti nevznikly samy od sebe, a já upozorňuji, že zase nikdo v tomto sále za celou hodinu a půl k žádné oblasti, resp. k výběru žádné oblasti neměl žádnou připomínku. Tzn., rozumím tomu tak, že všem vybrané oblasti, ve kterých budou podnikané reformní kroky, vyhovují, a nikdo k tomu neměl žádnou připomínku. Poté, co nikdo neměl připomínku k navrženým hodnotám ČR v rámci EU 2020, poté, co nikdo neměl žádnou připomínku k vybraným oblastem, ve kterých mají být realizovány reformní kroky, začala debata o obsahu jednotlivých reformních kroků o tom, co je tématem většinou úplně jiných diskusí, schvalování zákonů, koncepcí a strategií. Takto prosím vás jsme dnes diskutovali. To jen pro shrnutí. Co z toho plyne? Plyne z toho to, že pokud dnes někdo chce odmítnout předloženou reformní strategii nebo příspěvek ČR ke strategii Evropa 2020, tak

197

zejména potom odmítá to, k čemu neměl žádné připomínky. Neměl žádné připomínky k cílům ČR, neměl žádné připomínky k vybraným oblastem a měl některé připomínky k jednotlivým krokům a způsobům jejich realizace, což je předmětem úplně jiného jednání a schvalování zákonů, které teprve přijdou, nebo už jsme je schvalovali, a kde se každý z nás vyjadřoval. Tolik ode mne, děkuji za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako další se s přednostním právem hlásí paní místopředsedkyně, paní senátorka Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane premiére, kolegyně a kolegové, jen faktickou připomínku na to, co říkal pan senátor Vystrčil, prostřednictvím pana předsedajícího. Samozřejmě že všichni, kteří jsme vystupovali s kritikou na tento materiál, jsme samozřejmě výhrady měli. A já jsem řekla hned na začátku, že tento materiál se Strategií EU 2020 má velmi málo společného, že tuto strategii, tedy Strategii EU 2020, si bere jen jako alibi, a to ještě velmi nedokonalé alibi pro tzv. reformy, které tato vláda předkládá. Jenom se Strategií EU 2020 maskuje. Protože ta ve své podstatě jde jiným směrem. Samozřejmě podporuje růst, samozřejmě chce zdravé veřejné finance, ale se sociální dimenzí a s environmentální dimenzí. A to je pořád jedna a tatáž debata tady. My víme, o čem mluvíme, víme, proti čemu jsme se postavili, a předpokládám, že každý, kdo bude hlasovat, ví také, o čem hlasuje. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní místopředsedkyně, a s faktickou se hlásil pan senátor Vystrčil. Pane senátore Bratský, ještě chvilinku vydržte. Senátor

Miloš

Vystrčil: Vážený

pane premiére, pane předsedající, prostřednictvím pana předsedajícího – k paní místopředsedkyni Gajdůškové, není to pravda, co říkáte, protože materiál navazuje na 7 stěžejních iniciativ a, chcete-li, vlajkových iniciativ EU a na 10 integrovaných hlavních směrů EU. V každé oblasti je návaznost popsána, a tudíž je to zcela v souladu s tím, jak je tento materiál zapracován v rámci Strategie EU 2020. Tzn. s tím, co jste řekla, nemohu souhlasit, a musím v tuto chvíli tento materiál obhájit. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji, pane senátore. Pan senátor Bratský ještě musí chvilku vyčkat, protože se s přednostním právem hlásí pan místopředseda Přemysl Sobotka. Prosím, pane senátore, máte slovo. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane

premiére, kolegyně, kolegové, já budu krátký, protože jsem včera dostal nějakou virózu nebo jsem nachladl, ale nebudu ani diskutovat o obsahu celého materiálu. Budu jenom diskutovat o tom, že čtyři výbory navrhly vzít na vědomí – čtyři výbory, kde převahu ve složení těchto výborů má sociální demokracie.

198

Pravděpodobně netušily, že pan předseda Senátu Milan Štěch přijde s úplně jiným návrhem na usnesení. A já se ptám kolegů, kteří včera a dneska hlasovali o usnesení – vzít na vědomí, zda byli ještě podle ústavního slibu anebo jestli jsou řízeni stranickými aparáty. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane místopředsedo.

Nyní již pan senátor Petr Bratský, který disciplinovaně vyčkával. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Bratský: Děkuji za udělené slovo, pane předsedající. Vážený pane premiére, kolegyně, kolegové, mně to přece jenom nedá, abych po dlouhé debatě také nenavázal na kolegu Vystrčila a nakonec i na Přemysla Sobotku, a neupozornil, o čem vlastně budeme za chvíli diskutovat. Národní program reforem má 79 stran. Je to útlé dílko, které je velikosti, řekněme, lepší bakalářské práce. Představme si, že by kterákoliv jiná vláda měla takový materiál připravit. Musela by ho připravit, protože z EU, pokud v rámci procesů přijdou některé věci, které jsou důležité, aby – a budu teď citovat – jak konvergenční program, tak tento národní program reforem – jsou zasílány Evropské komisi, která je vyhodnotí. A na základě jejích výstupů budou probíhat debaty na Radě EU a na Evropské radě, z nichž mají vyplynout konkrétní doporučení v oblasti hospodářské politiky upravené pro každou zemi. Neboli o každé zemi unie se tam bude jednat. Každá země podobný materiál připravuje. Kterákoliv vláda by měla toto cvičení, které jsem nazval – možná s velkou nadsázkou – lepší bakalářskou práci, by měla sestavit a připravit v zájmu své země, aby byly řádně projednány vstupy České republiky, v našem případě, do těchto věcí. Já bych se chtěl zeptat, kdyby kterákoliv vláda, např. i ta, o které zde někteří zde v sále sní, že už to bude, přišla, a měla to sepisovat; myslíte si, že by tam nedala důchodovou reformu? Reformu systému zdravotnictví a veřejného zdravotnictví? Reformu fiskálního rámce? A efektivní veřejnou správu? A boj proti korupci? V současné době? Kterákoliv vláda, že by se těmito věcmi neměla zabývat v této chvíli? Nebavím se o receptech na tyto věci. Bavím se o materiálu, který máme před sebou, a kde tyto věci by každá vláda změnit musela. A pokud by je nezměnila, tak by zřejmě měla úplně jiné recepty. To je možné. Ale v debatě to zase tolik nezaznělo. A pak by bylo možná poctivé, aby někdo, kdo si přeje nějaké změny, vyměnil celé odstavce a navrhl jiná řešení. A řekl vládě – zapracujte tam tyto věci. My si myslíme, že jste na něco zapomněli. Myslí si snad naši kolegové, kteří jsou hodně zaměření na sociální péči a na oblast sociálních věcí v naší společnosti, že zvýšit celkovou míru nezaměstnanosti osob ve věku 20 až 64 let na 70 % je cíl špatný? Chce o něm diskutovat? Chce stanovit smělejší cíle? A hledat na ně recepty? Nebo zvýšit míru zaměstnanosti žen 60 až 64 let na 65 %. Mohu číst dál a dál… Snížit míru nezaměstnanosti osob s nízkou kvalifikací o čtvrtinu oproti roku 2010… Je to snad špatný cíl? Mají mnozí z nás tady v dále snad náměty na vyšší, smělejší – a recept na to, jak toho dosáhnout? V oblasti modernizace sociálních systémů a pracovního práva, například. Zefektivnění zprostředkování práce, zpružnění trhu s byty. Zazněly tady i jiné oblasti. Školství. Já ze školství vypíchnu něco jiného. Bude vláda usilovat o dosažení veřejných výdajů na vědu, výzkum a inovace v ČR na úrovni 1 % HDP. Ještě před několika lety to byl příliš smělý cíl, o kterém se, ani

199

o tomto jednom procentu nesmělo mluvit; jedno procento do HDP do vědy a výzkumu – to jsou ohromná čísla. Podniknout kroky k adekvátnímu zvýšení podílu soukromého sektoru na financování vědy a výzkumu. O tom se hovoří všude. Na všech školských výborech, na kterých jsem byl svědkem – ať už v Poslanecké sněmovně anebo zde v Senátu – máme podobné náměty. Průřezově politickým spektrem. Znovu se ptám, když v prizmatu tohoto – a nebudu rozebírat další kapitoly, v každé bychom mohli naleznout jasná fakta. Pan předseda Štěch správně na závěr řekl, že jsou to dobrá hesla; neboli zřejmě text není tak špatně sepsán, ale recepty na řešení jsou různé. Ale o receptech tento materiál není. Není to ještě o receptech. Tento materiál je o diskusi v Evropské radě a hledání konkrétního doporučení v oblasti hospodářské politiky pro ČR z Rady EU. Čili my bychom se měli skutečně zaměřit na tyto cíle, na materiál, který máme před sebou. Nikoliv na další věci, i když chápu, že z politického hlediska, a řekněme, taková dělostřelecká příprava na všechny reformy, které ještě mají přijít, je to vhodná chvíle, ale materiál jako takový si to fakt nezaslouží. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další je přihlášen do rozpravy pan senátor Miroslav Škaloud. Je přítomen, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, vážení hosté. Já bych měl několik připomínek k usnesení hospodářského výboru. Několik reakcí na diskusi. A připomínky k materiálu, který se jmenuje návrh stanoviska Senátu. Pokud jde o usnesení hospodářského výboru, je zde první věta. Materiál je příliš obecný. K tomu bych chtěl dodat, že se jedná o výchozí programový dokument pro formulaci národních priorit v kohezní politice. A domnívám se, že jistá míra obecnosti je žádoucí v situaci, kdy není známá budoucí podoba kohezní politiky. Dále. Materiál je průřezový, a pokud tam nejsou kvantifikovány cíle, znamená to, že s nimi Strategie EU 2020 nepočítá. Například doprava. A to je také odpověď na tu část usnesení, kde se výbor pozastavuje nad nedostatečným rozpracováním např. dopravní koncepce. Jinak, přiznejte si, že pro sociální demokracii je to výhodné, že je tento materiál tak obecný. Díky obecnosti tady můžete hovořit téměř o všem. O mejdanech bankovních domů, o nedostatku prostředků obcí, o rozvratu státní správy – až po výměnu dopravních značek. To by se u jiného materiálu tolik nepoštěstilo. Další bod usnesení hospodářského výboru. Materiál nebyl dostatečně konzultován. Podle mých informací byl konzultován na dvaceti půldenních schůzkách s odboráři. Se Svazem měst a obcí. S experty; s odbornými pracovníky obou komor Parlamentu ČR, s vědci z univerzit. Pokud jde o tripartitu, byl dvakrát na jednání výborů tripartity. Na velké tripartitě nebyl projednán, protože odboráři odešli. To je otázka, jestli je to vinou vlády. Dále. Asociace krajů. Ta je přidruženým členem vládního evropského výboru. Ty na tyto schůzky zásadně nechodí. Pro úplnost dodávám, tuším, že dva dny předem, před projednáním tohoto materiálu na vládě, své připomínky dodaly. Poslední bod. Usnesení hospodářského výboru vyžaduje dopracování konkrétních kapitol do konkrétní podoby především v oblasti energetiky (Dukovany) a dopravní koncepce. Pokud jde o Dukovany, samozřejmě nemám námitek, ale toto není platforma pro vedení diskuse o energetické politice. Nyní dvě malé reakce na diskusi, která zde proběhla.

200

Zaujala mě paní Gajdůšková. Ta řekla, že materiál není o plnění programových cílů EU, ale jen programové prohlášení vlády. Já bych řekl, že je v souladu s výzvami EU, protože dokument popisuje zejména oblasti, které představují strukturální překážky hospodářského růstu. Podle nich je také tak materiál řazen. A podle Rady ECOFIN z 9. 6. 2010 je pro Českou republiku strukturální deficit tou první překážkou hospodářského růstu. Takže tento materiál je zaměřen správně. Dále kolegyně Gajdůšková hovořila o rozporu slov a činů v kapitole investice s tím, že vláda deklaruje podporu výzkumu. A opak je pravdou. Já bych chtěl připomenout, že vláda se v materiálu zavazuje ke zvýšení prostředků státu na vědu a výzkum z veřejných prostředků. Z veřejných prostředků ve výši 1 % oproti předchozím 0,7. A tuším, že v roce 2008 to bylo asi 0,5 %. Takže ten nárůst je značný. S tím, že soukromé firmy, kde je největší deficit k těm žádoucím 3 %, ty nelze ovlivnit do kvantitativní podoby. Ale podpora je zde také. Je uvedena v tom materiálu, např. podpora rizikového kapitálu pro firmy a tak podobně. A nyní poznámky k návrhu stanoviska Senátu. Uvádí se zde, na 1. stránce, odstavec 2: "Vláda na březnovém jednání Evropské rady se k většině evropských států nepřipojila." Já bych chtěl podotknout, že se to týkalo Paktu Euro plus a že Pakt byl primárně určen pro eurozónu. Pro ostatní byl fakultativní, takže mohli si zvolit, nebyl povinný. A z deseti členů se čtyři nepřihlásili. Šest přihlásilo. To není velká většina. Dále, píše se zde, ve 3. odstavci, že nepřistoupení k Paktu považujeme za chybu. Ano, považují ji za chybu, s tím, že vláda nechce činit zbrklé kroky, zvláště když jsou sociální partneři – i odbory – proti Paktu. Ale to samozřejmě vás nemusí zavazovat. Dále na 2. stránce, 2. odstavec: "Nijak se nespecifikují zdrojové a personální zajištění v textu jen letmo zmiňované aktivní politiky zaměstnanosti." V materiálu jsou hlavní priority a konkrétnosti jsou v resortních stanoviscích. Dále 2. odstavec na druhé straně: "Skutečnost, že text národního programu reforem nerozlišuje mezi snižováním nákladů práce a jednotkových nákladů práce, je na pováženou." Já se domnívám, že v národním programu reforem jsou jednotkové náklady práce. A to ve smyslu Paktu pro Euro, po kterém ČSSD tak volá. Národní program reforem mj. uvádí, že je třeba se zaměřit na necenovou konkurenceschopnost. A poslední připomínka, závěrečná, na konci textu je uvedeno, že "Senát se nemůže ztotožnit s některými kroky a je důvod, proč ho nelze podpořit". Já se domnívám, že toto usnesení poškozuje zájem České republiky. Spory lze vést o legislativě, ale navenek by měl stát vystupovat jednotně. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další je do rozpravy přihlášena paní senátorka Jiřina Rippelová, prosím, paní senátorko. Senátorka Jiřina Rippelová: Kolegyně a kolegové, já věřím, že jako poslední diskutující slibuji, že budu velmi, velmi stručná. Jednak chci říci, že jsem včera na jednání ústavněprávního výboru nehlasovala pro to vzíti na vědomí tento materiál. A přiměla mě k tomu mj. jedna věc. Je to plán vlády, který je zahrnut v opatření v oblasti zákonodárné moci, kdy vláda navrhuje, že připraví změnu jednacích řádů, komor parlamentu a zamezí tomu, aby poslanci a senátoři dávali nekoncepční pozměňovací návrhy, zneužívali metodu tzv. přílepků v nesouvisejícím zákonu, jakož i podávali neprůhledné pozměňovací návrhy při projednávání státního rozpočtu.

201

Teď se na mě usmívá kolegyně Soňa Paukrtová. Všechno toto bylo součástí její iniciativy. A všechno toto jsme schválili jako senátní návrh zákona. Mám před sebou stanovisko vlády jak k návrhu změny ústavy, tak k návrhu změn jednacího řádu Senátu a Poslanecké sněmovny. Je potřeba říct, že to byla úřednická vláda Jana Fischera, ale stanoviska k těmto všem návrhům jsou negativní. A poslanci všechny návrhy, které jsou obsaženy v tomto materiálu, již v 1. čtení zamítli. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Ale i tak se hlásí pan senátor Richard Svoboda. Takže, pane senátore, máte slovo. Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, pane premiére, kolegyně a kolegové. Spoustu věcných připomínek tady řekl jeden z mých předřečníků pan senátor Škaloud, takže já se omezím na velmi krátké vystoupení. Chtěl bych vyjít ze statistiky za 7. funkční období, které připravila kancelář Senátu. Jedná se tedy o funkční období z let 2008 – 2010, kdy jsme od listopadu 2008 do listopadu 2010 obdrželi od EU celkem 80 377 dokumentů. Z toho bylo vytříděno 27 802 dokumentů. A do týdenních přehledů bylo zahrnuto 1547 dokumentů. Proč tady ta čísla dělám? Chci položit řečnickou otázku, kolik z vás kolik těch dokumentů četlo? A chci vás ujistit, že naše více než tříhodinová debata bude mít podobný zájem v Bruselu, který po Lisabonské smlouvě vůbec nezajímá, co si český parlament myslí. A vůbec už ho nezajímá, co si myslí český Senát. Tolik jenom na okraj. Navíc jsem hluboce přesvědčen, že strategický dokument Evropa 2020 bude za několik let stejně významný a stejně cenný, jako je Lisabonská strategie. To znamená, že to bude dokument nicotný, bezcenný a bude to jenom doklad marné snahy politickými deklaracemi dosáhnout nějakých konkrétních výsledků. Stejně jako nedosáhla vůbec nic Lisabonská strategie, nepochybuji, že nedosáhne vůbec nic ani Strategie Evropa 2020. Dovolte mi opětovně, prostřednictvím pana předsedajícího, tentokrát paní místopředsedkyni Gajdůškové sdělit, že sociální a environmentální témata nejsou tématy levicovými a nejsou majetkem sociální demokracie. Možná si to někteří myslí, ale není tomu tak. Je to na delší debatu, ale opravdu jsou to témata z mého pohledu povýtce konzervativní a tradiční. Dovolte mi ještě několik slov k materiálu, který tady přečetl pan předseda Štěch. To je návrh na usnesení. Mně by se chtělo dlouze o tom usnesení debatovat. O některých vágních formulacích typu, že považujeme věci za vcelku logické nebo že některé cíle a indikátory do značné míry odpovídají českým národním zájmům. Chtělo by se mi komentovat větičku o zkrachovalé Topolánkově koaliční vládě a připomenout, že Topolánkova vláda nezkrachovala, ale byla skandálně hlasy sociálních demokratů a komunistů odvolána uprostřed evropského předsednictví. Chtělo by se mi mluvit o údajné snaze této vlády pokračovat v politice levné pracovní síly, včetně snižování nákladů práce, a připomínat, kdo přivedl do naší země montovny za cenu daňových úlev, které teď končí, takže montovny odejdou. A kdo se snaží přivést sem sofistikované pracovní obory, které můžou přinést i odpovídající zhodnocení pracovní síly. Možná bychom mohli mluvit o větách, které údajně komentují údajnou snahu vlády nebo údajné výsledky vlády, které destabilizují a zpolitizovávají veřejnou správu připomínkou, že politická strana nepřivedla do veřejné správy takovou masu nevzdělaných lidí jako sociálně demokratické vlády. Chtělo by se mi mluvit o tom, že se zpochybňuje, že vláda má právo napsat strategický materiál, který sahá až do roku 2020, kam nesahá její mandát. A chci se zeptat, jestli mandát Evropské komise sahá do roku 2020.

202

Byla by ještě řada jiných otázek, ale omezím se pouze na to, že usnesení je pro mě jazykem, slovníkem, ideovou výbavou naprosto nepřijatelné. Že to je z mého pohledu opoziční politická deklarace. A že s politováním musím říct, že to cítím jako průnik určité jednoduchosti debaty, nebo snadnosti debaty v naší Dolní komoře, která tady v Senátu po mém soudu nebyla zvykem. A chci ohlásit, že až se bude o tomto usnesení hlasovat, tak klub ODS opustí tento sál a nechá to tu usnesení schválit většinovým míněním sociální demokraty. Takže prosím, aby vás tady bylo 27, aby bylo toto ctěné shromáždění usnášeníschopné. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Tak děkuji, pane senátore, a s přednostním právem se přihlásil pan senátor Petr Vícha. Pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Vícha: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Byl bych asi nerad, kdyby Senát sklouzl na úroveň Poslanecké sněmovny. Abychom tady diskutovali dlouho do noci, přeli se... To asi smysl nemá. Ale někdy asi samozřejmě emoce musí ven. To je jasné. Pár stručných poznámek na svého předřečníka, kolegu Svobodu. Jestliže to v Bruselu nikoho nezajímá, což si, shodou okolností bohužel potvrzuji tím svá slova z minulé schůze, myslím také, tak pak proč jste proti tomu, co se tady přijímá a proč proti tomu takovýmto způsobem protestujete? Jestliže životní prostředí je ryze konzervativní téma, po zkušenostech z Českých lesů a s pokusem o vytěžení Státního fondu životního prostředí, ano, v tomto případě můžeme samozřejmě i my souhlasit. Ale s čím ryze nesouhlasím, je to, že Topolánkova vláda skandálně padla hlasy sociálních demokratů. Ano, my jsme žádali tehdy o vyslovení nedůvěry, ale bez poslanců ODS, pana poslance Tlustého, Schwippela, atd., bychom nikdy toho nemohli docílit. Takže jenom abychom si tady říkali pravdu. A teď k tomu samému meritu věci. Přece nikdo nezpochybňuje, a sám jsem to tady říkal, že ten materiál je natolik vágní a obecný, že my neprotestujeme proti tomuto materiálu, ale proti tomu, že on lže. Že ve skutečnosti se tady v České republice v mnoha oblastech, které tam jsou vyjmenovány, dělají úplně jiné věci, než se tam v Bruselu píše. A proč tedy lžeme Bruselu, když to v Bruselu nikoho nezajímá? Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další do rozpravy je přihlášen pan senátor Pavel Lebeda. Zatím poslední. Pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane

premiére, kolegyně, kolegové. Protože ten poslední opravdu byl velmi stručný, já se nebudu už vyjadřovat vůbec k této při, vyjádřím se k jazykové stránce věci. Něco vzít na vědomí a souhlasit s tím, to nejsou synonyma. Tím mám na mysli příspěvek pana 1. místopředsedy. Jestliže Sparta vyhraje mistrovský titul ve fotbale, jsem nucen to vzít na vědomí, ale jako slavista s tím budu hluboce nesouhlasit. Jestli mi slečna, které se dvořím, řekne, vrať se do hrobu, tak to taky vezmu na vědomí. Jestliže se tady spekuluje o tom, že to výbory vzaly na vědomí, výbory to vzaly na vědomí, protože se s tím seznámily. Pokud by se s něčím někdo seznámil, a nevzal to na vědomí, pak, jak říká správně kolega Žaloudík, jde o bezvědomí. Takže spekulace o tom, že výbory to vzaly na vědomí, byť samozřejmě s řadou připomínek, a teď budou nějakým způsobem hlasovat, to není o diktátu jakýchkoli sekretariátů, na to my si nehrajeme. Děkuji. 203

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. A pan senátor Marcel Chládek se hlásí ještě do rozpravy? Takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Marcel Chládek: Děkuji za slovo, pane předsedající, jako poslední řečník budu ještě kratší a navázal bych na pana senátora Bratského. A budu v té rétorice "chtělo by se mi říct". Chtělo by se mi říct teď ještě o té Červené Karkulce. Protože pan senátor tady hovořil o tom, jaké jsou to skvělé cíle. To jsou opravdu skvělé cíle, ale když nevíme, jakou cestou k těm cílům půjdeme, tak je to v podstatě jenom snůška hloupostí. Takových cílů, které tady jsou, tak vám vymyslím za tu cestu, než si zase sednu zpátky do lavice, třicet. A všichni, kteří jsme dnes seděli na školském výboru, tak jsme se shodli na tom, že řada těch věcí, které jsou v té oblasti školství vymýšleny panem ministrem Dobešem, jsou vyložené hlouposti. My např. můžeme souhlasit s tím, co je Strategie 2020. Můžeme souhlasit s těmi jednotlivými body, ale přece není možné, aby ministerstvo školství udělalo pouze to, že vezme ten cíl, který dala EU, ten cíl napsala, jako že to je její cíl, a podložila to dalšími nášlapnými minami, které si vymysleli sami. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Pokud se už nikdo nehlásí do rozpravy, tak rozpravu končím. A zeptám se pana premiéra, jako předkladatele, zda chce komentovat proběhlou diskusi a rozpravu? Chce. Takže, pane premiére, máte slovo. Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já bych chtěl velmi poděkovat těm paním senátorkám a pánům senátorům, kteří se skutečně drželi věci a projednávali tento dokument, nikoli vyjadřovali svůj názor na vnitrostátní politickou situaci. Takže já se na ty věcně položené dotazy pokusím zareagovat. Byla tady debata o roku 2016 a vyrovnaném rozpočtu, na kterou se tázal pan senátor Čunek. Já musím říci, že je samozřejmě nastavena trajektorie deficitu veřejných financí tak, aby v roce 2013 byl celkový deficit veřejných financí po 3 % HDP, konkrétně rozpočtový výhled a právě dnes vládou schválený konvergenční program, u kterého jsem bohužel, díky této rozpravě Senátu, nemohl být, tak počítá s tímto deficitem 2,9 % HDP. Tak, aby v roce 2016 byly veřejné finance, za předpokladu ekonomického růstu, to je nezbytné říci, vyrovnané. Protože vláda je přesvědčena, že není možné prohlásit, že veřejné finance jsou v pořádku, když je deficit pod 3 % HDP, které je určeno maastrichtskými kritérii. Protože i 2,5 % HDP, 1 % HDP jako deficit veřejných financí je pořád dluh. A mají-li se ozdravit veřejné finance, tak musíme směřovat k vyrovnaným rozpočtům. Co se týče pana senátora Juránka a daně z finančních transakcí. Ano, to je velká debata, která dneska běží celou Evropou. Já musím říci, že v mnoha ohledech postoj vlády ČR, negativní postoj k této dani z finančních transakcí, se odvíjí od velmi výrazně negativního postoje České národní banky. To je velmi odborný a fundovaný pohled. Já bych velmi doporučil, třeba příslušnému výboru Senátu, aby si pozval představitele bankovní rady, kteří v tomto mají velmi sofistikovanou argumentaci. Mj. vychází z toho, že 95 % bankovního trhu v ČR je tvořeno pobočkami, respektive dcerami zahraničních bank. Z tohoto pohledu je tady samozřejmě riziko přelivu těchto transakčních poplatků do jiných zemí, spíše mateřských zemí těchto bank než k nám. A je zde také obava, že tím, že by se zvyšovaly transakční náklady při bankovních operacích u nás, že by to mohlo tlačit tyto mateřské banky, aby místo dceřiných bank tady u nás si tady zřizovaly své vlastní pobočky. Což je pro nás velmi nevýhodné, protože

204

mj. pobočka zahraniční banky má podstatně nižší míru regulace ze strany ČNB. Např. v oblasti hlídání, likvidity a solventnosti. Čili jinými slovy – pro ČR je vždycky výhodnější mít tady dceřinou banku, zahraniční banky než přímou pobočku té zahraniční banky. Mj. i z této logiky se odborná, musím říci, nikoli politická argumentace ČNB odvíjí. Nemluvě o tom, že je samozřejmě velmi naivní domnívat se, že tu daň z finančních transakcí zaplatí banky. Tomu doufám, prosím pěkně, nikdo přece nemůže věřit, to samozřejmě zaplatí koncoví klienti. Protože představa, že si to nepromítnou tyto banky, zvláště české banky, do svého nesmírně velkorysého systému vůči těm bankám daňových poplatků apod., tak je, domnívám se, poněkud nerealistická. Já také musím říci, a tady bych chtěl využít i toho, že částečně tady pan senátor Juránek mluvil i jménem Asociace krajů, tak bych chtěl velmi požádat, protože podle statutu vládního výboru pro EU je Asociace krajů přidruženým členem tohoto výboru. Jinými slovy na pracovní úrovni má právo svými delegáty se aktivně zúčastňovat přímo jednání tohoto Výboru pro EU. Bohužel za poslední rok Asociace, přes urgence Úřadu vlády, nevysílá, nepověřila nikoho, aby se zúčastnil této práce. A já bych velmi chtěl požádat touto cestou, aby to Asociace změnila, protože to umožňuje přímo se zapojit do formulování evropské politiky na vládní úrovni. A můžu říci, že my bychom to jednoznačně přivítali. A mrzí nás, že Asociace krajů v tomto neposílá své delegáty na základě statutu přidruženého člena. Co se týká návrhu zákonů, o kterých mluvila paní senátorka Dernerová, ty jsou samozřejmě dané vládní protikorupční strategií. Tady chci říci, že z těch zhruba 54 cílů, které jsou tam definovány, tak 18 již bylo splněno, včetně zákona o vnitřní kontrole a jeho novele. Tak bude velmi důsledně postupováno tak, aby paragrafové znění v těch termínech, které je uvedeno ve vládní protikorupční strategii, aby byly poslány do obou komor parlamentu. Já tam mám jenom jednu poznámku. Paní senátorka tady mluvila o akcích na doručitele a uváděla, že kromě ČR jsou to pouze 2 málo známé ostrovy, kde jsou zavedeny… To je mimochodem jeden velký mediální mýtus. I sousední Německo má akcie na doručitele. Ano, věřte tomu, má. Má. Takže není tomu úplně tak, ale to si pak můžeme, když tak, doložit na konkrétních faktech. Co se týče návrhu toho usnesení. Já jsem dlouhodobý člen parlamentu a zažil jsem parlamenty s velmi divokými návrhy usnesení. Respektive sněmovny. Já jsem zažil sněmovny s lidmi, jako je Miroslav Sládek apod., takže o zkrachovalých vládách já jsem rád, že aspoň ten text tedy neobsahuje slova jako zkrachovanci a zaprodanci. Já na to nějak víc reagovat nebudu. Je to suverénním právem Senátu, odhlasovat jakékoliv usnesení. Koneckonců je to stará parlamentní poučka pocházející z knihy o anglickém parlamentu, která pochází až z 18. století, kde je řečena krásná formulace, kterou lze vystihnout tento návrh usnesení: "Parliament can´t do everything, except making a man a women or a women a man." Takže já takto pohlížím na tento návrh usnesení a nebudu ho dále hodnotit. Jenom se prostřednictvím pana předsedajícího zeptám pana předsedy Senátu, zda to opravdu vymyslel a napsal sám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane premiére. A

zeptám se v tuto chvíli zpravodajů jednotlivých výborů, zda chtějí vystoupit? Kromě tedy garančního, toho se zeptám na závěr. Takže nechtějí. Takže bych nyní požádal zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a aby zároveň nás provedl hlasováním o usnesení k tomuto bodu.

205

Senátor Jan Hajda: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére. Pokud se týká proběhlé rozpravy, vystoupilo 21 senátorů a senátorek, z toho 5 dvakrát. Pokud se týká, já bych k tomu řekl pouze jednu věc, myslím, že to vystihl ve své rozpravě pan senátor Juránek, my jsme na hospodářském výboru na 20 minut přerušili závěr a z pohledu toho jsme sami všichni přemýšleli nebo diskutovali, co to znamená v této fázi, když s tím nesouhlasíme, vzít na vědomí. A shodli jsme se na tom, že vzít na vědomí, je v podstatě, že nám to bylo předneseno, ale že to neznamená souhlas, a proto jsme do toho doprovodného usnesení dali ty tři doplňující body, pokud se týká té konkrétnosti apod. Já ještě bych řekl k tomu jednu věc. Myslím si, že ta zpráva hospodářského výboru byla jedna z nejkonkrétnějších, že byla věcná. A ještě bych řekl panu senátorovi Škaloudovi, že jsme respektovali všechna politická spektra v té zprávě, poněvadž např. pokud se týká problematiky jaderné elektrárny Dukovany, to plně respektujeme a souhlasíme s tím, jak to platilo, jak to pan senátor Jonáš nadnesl. A pokud se týká té konkrétnosti, řekl bych ještě – pan ministr Bárta objel spoustu regionů, kde nasliboval, co se bude, co se nebude. Dneska je všechno pryč a včera jsme se dozvěděli v televizi, že za desítky milionů bude dělat nějaká skupina pro ministerstvo dopravy novou koncepci dopravy. Takže i tady si myslím, že toto nepřispěje ve veřejnosti k dobrému hodnocení práce vlády, Senátu a parlamentu. Protože dneska, pokud chodíte mezi lidmi-voliči, příliš nerozlišují, po tom všem, co viděli v posledních dnech, kdo je z kterého spektra a trochu nás dávají všechny do jednoho pytle. To jenom k tomuto. A pokud se týká návrhu na usnesení, byly zde tedy předneseny dva návrhy. Jeden návrh zní: Vzít na vědomí. Druhý návrh je, že se tento program rozvoje odmítá. Takže podle jednacího řádu bychom měli nejdříve hlasovat o tom, vzít na vědomí, tak jak byl přednesen jednotlivými zpravodaji z výborů. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane zpravodaji, ještě jsem registroval návrh pana senátora Juránka. To bylo vzít na vědomí? Senátor Jan Hajda: Pane senátore Juránku, vy jste měl návrh nevzít na vědomí, nebo…? (Senátor Juránek reaguje z lavice – bez mikrofonu, z místa stenografů není slyšet.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji. Senátor Jan Hajda: Takže platí to, že budeme hlasovat v pořadí vzít na

vědomí a potom tedy, že Senát odmítá. A pokud odmítne, budeme hlasovat samostatně o doprovodném usnesení s tím, že závěrečné hlasování by proběhlo. Senát odmítá a schvaluje včetně doprovodného usnesení. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji.

Zeptám se, zda je nějaká námitka proti tomuto postupu? Prosím, paní senátorka. Senátorka Soňa Paukrtová: Já nemám námitku, já mám dotaz. Čtyři

výbory Senátu doporučí vzít na vědomí, hospodářský výbor říká, vezměte na vědomí, a mají tam usnesení, a potom je tady odmítavé stanovisko. Tak jenom připomínám, že hospodářský výbor to má trošku v jiném režimu než ostatní další čtyři výbory. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Paní senátorko, já myslím, že postupujeme naprosto podle jednacího řádu. Budeme hlasovat o návrhu vzít na

206

vědomí, tak jak navrhly jednotlivé výbory. To je teď v tuto chvíli hlasování. Takže... zahájíme hlasování. Senátor Jan Hajda: Než přistoupíme k hlasování – připomínka paní senátorky Paukrtové, si myslím, že je věcná, a proto nejprve hlasujeme o čtyřech výborech, které hlasovaly; na vědomí. Potom hospodářský výbor na vědomí včetně doprovodného usnesení, potom zbývají, tak jak bylo předneseno. Takže nyní hlasujeme o návrhu – vzít na vědomí. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Zahajuji

v tuto chvíli hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 14, proti bylo 11. Návrh nebyl přijat. Senátor Jan Hajda: Nyní přistupujeme k hlasování o návrhu usnesení hospodářského výboru, který doporučuje Senátu vzít Národní program reforem na vědomí, včetně doprovodného usnesení. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Zahajuji hlasování. Kdo je pro

tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 47 se ze 42 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovil jeden, proti bylo šest. Návrh nebyl přijat. Senátor Jan Hajda: Nyní budeme hlasovat o usnesení:

Senát odmítá Národní program reforem České republiky zpracovaný vládou ČR jako příspěvek ČR ke Strategii Evropa 2020. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 48 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 19 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Senátor Jan Hajda: Vzhledem k tomu, že tento návrh byl přijat, budeme nyní hlasovat o doprovodném usnesení, s tím, že bod č. 2 zní: Senát schvaluje doprovodné stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení, tak jak ho přednesl předseda Senátu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 49 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 19 pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

207

Senátor Jan Hajda: Nyní budeme hlasovat o celkovém znění závěrečného usnesení: Senát: 1) odmítá Národní program reforem České republiky 2011 zpracovaný vládou ČR jako příspěvek ČR ke Strategii Evropa 2020, 2) schvaluje následující doprovodné stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení. (To jste všichni obdrželi písemně.), 3) pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení včetně stanoviska předal Evropské komisi. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo, a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 50 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 19 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Předpokládám, že jsme hlasovali o všech návrzích usnesení. Tím skončilo projednávání tohoto bodu. Poděkoval bych panu premiérovi Petru Nečasovi i všem zpravodajům, kteří se projednávání tohoto bodu zúčastnili. Budeme pokračovat dalším bodem jednání, kterým je

31. Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě: Povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě (evropský senátní tisk č. K 030/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. K 030/08 a K 030/08/01. Zprávu měl uvést pan předseda vlády Petr Nečas, ale nastala zde změna, a pana premiéra zastoupí ministr spravedlnosti pan Jiří Pospíšil, kterého žádám, aby se ujal slova a uvedl tento materiál. Prosím, pane ministře. Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych velmi stručně představil Zprávu komise, která nese název "Povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě". Rada ve svém prohlášení z listopadu 2008, připojeném k Rámcovému rozhodnutí o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva, požádala Komisi, aby do dvou let posoudila situaci a podala Radě zprávu o tom, zda je třeba dalších nástrojů, které by se vztahovaly na veřejné schvalování, popírání nebo hrubé zlehčování zločinů genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Jinými slovy, zda je třeba na úrovni evropského práva přijmout další instrument, který by umožňoval postihovat tyto projevy chování, které se dotýkají nejzávažnějších zločinů. Komise na základě tohoto požadavku vypracovala zprávu, kterou zde dnes projednáváme. Zpráva říká, že v dané oblasti jednotlivé členské státy používají své vlastní nástroje, instrumenty a opatření. A je třeba říci, že tato opatření a instrumenty se na národní úrovni, na úrovni jednotlivých členských zemí výrazně mění, a to i u zemí, které mají výraznou zkušenost s totalitními režimy.

208

Je možné například uvést, že pět členských států EU – konkrétně Litva, Lotyšsko, Estonsko, Slovinsko a Švédsko – si připomíná Den památky obětí totalitních režimů, a to 23. 8. Jiné členské státy ve svých národních právních řádech zakazují užívání symboliky, která je spojena s totalitními režimy. Jiné země, mezi které spadá i Česká republika, ale například též Polsko, Maďarsko či Litva, mají vnitrostátní právní předpisy v oblasti popírání zločinů spáchaných totalitními režimy. Co je důležité z hlediska samotné zprávy je to, že Komise ve své zprávě dochází k závěru, že nyní nejsou dány podmínky pro novou legislativní iniciativu ve smyslu zmíněného prohlášení Rady. Má nicméně v úmyslu i nadále tuto oblast sledovat a nevylučuje možnost předložení legislativní iniciativy v této věci v budoucnu. Komise vidí svou úlohu v tuto chvíli ne v oblasti samotné legislativy, ale vnímá ji v oblasti podpory a usnadnění aktivit směřujících k udržování a prohlubování povědomí o zločinech totalitních režimů v Evropě, a to zvláště prostřednictvím maximálního využití celé řady finančních programů Evropské unie. Česká republika jako země s vlastní zkušeností se zločiny spáchanými totalitními režimy podporuje objektivní hodnocení zločinů v minulosti a objektivní informování veřejnosti o těchto zločinech. K této aktivitě má v rámci České republiky přispět i to, že byl zřízen Ústav pro studium totalitních režimů, a to k 1. 8. 2007 spolu s archivem bezpečnostních složek. Vláda České republiky sdílí přesvědčení Komise, že je třeba uchovat povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy a že má být vyjadřována úcta a uznání obětem, jež trpěly a umíraly pod těmito režimy. Je důležité zajistit, aby se hrůzy minulých totalitních režimů již v Evropě nemohly opakovat. Česká republika proto podporuje nejrůznější kulturní a osvětové aktivity, zvláště pro mladší generace. Česká republika je rovněž připravena vést diskusi ohledně připojení se k Evropskému dni památky obětí totalitních režimů, který připadá na 23. srpna a který si zatím připomíná pět členských států EU. Česká republika, jak zmiňuje i předkládaná zpráva Komise, má v trestním zákoníku zakotven trestní čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování nacistického, komunistického nebo jiného genocidia nebo jiných zločinů nacistů a komunistů proti lidskosti, které mohou být potrestány odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. Je to § 405 trestního zákoníku. Je třeba uvést, že před několika lety, když se přijímala nová podoba trestního práva v ČR, tak se vedla velká debata o tom, zda zachovat tyto formy jednání a výslovně je spojit s komunistickým a nacistickým zločinným režimem, s tím, že většina zákonodárců tedy podpořila, aby v dané skutkové podstatě zůstala ona adjektiva nacistický a komunistický, tedy tato právní úprava, která je zmiňována ve zprávě, byla před několika lety opětovně v této podobě schválena Parlamentem ČR. Česká republika tak přistupuje zvláště citlivě touto úpravou ke zločinům nacistů a komunistů, přičemž počítá v nejzávažnějších případech s kriminalizací popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování těchto zločinů. Jinými slovy, počítá s tím, že může být uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Vláda si uvědomuje odlišné přístupy členských států k dané materii a oceňuje, že Komise předmětnou oblast hodlá i nadále sledovat, aniž by činila jakákoliv definitivní rozhodnutí ohledně eventuální legislativní iniciativy v oblasti trestního práva v budoucnu. Vláda současně chápe citlivý přístup Komise, která při stávajícím právním základě a odlišných postupech členských států nehodlá nyní takovou iniciativu předkládat. Jinými slovy vláda ČR vnímá tento závěr, to znamená nečinit konkrétní opatření v oblasti legislativy na úrovni EU za správný a souhlasí s ní.

209

Na závěr bych rád ještě zmínil, že v návaznosti na zprávu Komise by své záměry k problematice zločinů spáchaných totalitními režimy v Evropě měla přijmout také Rada. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 030/08/02. Zpravodajem výbor je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím, máte slovo. Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, pane ministře, milé

kolegyně a kolegové. Já se nebudu již dotýkat pozice vlády, kterou tady přednesl pan ministr, a budu postupně směřovat k usnesení evropského výboru. Vláda i ústy pana ministra zde se zaměřuje na kulturní, osvětové a vzdělávací akce, na historický výzkum zaměřený zvláště na mladou generaci a upozorňuje, že otázkou zvláštní důležitosti představuje holocaust. Smutné zkušenosti našich spoluobčanů s holokaustem je pro nás závazek do budoucnosti, aby se již tyto hrůzy neopakovaly. Avšak pro budoucnost nás zavazuje i zkušenost s komunistickou minulostí. Domnívám se, že pozice vlády v tomto směru není dostatečnou. Již v minulosti, kdy jsme schvalovali materiál o boji proti xenofobii, rasismu apod., doporučil Senát Parlamentu ČR zařadit sem i zločiny, jejichž podstatou je třídní a politická nenávist. Tehdejší vláda našemu požadavku nevyhověla a připomínky Senátu nezohlednila při dalších jednáních v rámci EU. Na základě především lotyšské iniciativy bylo k zápisu Rady připojeno prohlášení, v němž Rada mj. žádá Komisi, aby do dvou let posoudila situaci a podala Radě zprávu o tom, zda je třeba dalšího nástroje, který by se vztahoval na veřejné schvalování, popírání nebo hrubé zlehčování zločinů genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, které jsou trestnými činy namířenými proti skupině obyvatel, jež je vymezena na základě jiných kritérií, než podle rasy, barvy pleti, náboženského vyznání, původu nebo národnostního či etnického původu, například – podtrhuji – na základě společenského postavení nebo politického přesvědčení. V květnu 2010 obdržely všechny členské státy dotazník, jehož cílem bylo získat faktické informace o situaci v členských státech v oblasti povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě. Dotazník zodpovědělo 16 členských států. Vláda ČR, vedená tehdy úředním premiérem Fischerem, neuznala za vhodné odpovědět. Je sice potěšitelné, že vláda ČR prostřednictvím svého ministra zahraničních věcí se připojila podpisem k dopisu Litvy vyzývající Komisi k navržení iniciativy směřující ke kriminalizaci zločinů spáchaných komunistickými režimy na unijní úrovni, resp. k tomu, aby tato iniciativa nebyla vyloučena. Komisařka Viviane Redingová odpověděla ve smyslu závěru předkládané zprávy tak, že ve stávající fázi nejsou splněny podmínky pro předložení nového trestně právního instrumentu v dané oblasti. Nicméně bylo dodáno, že věc je stále otevřená a bude sledována. Přezíravý postoj západoevropských členských států EU k zločinům komunismu je dán neznalostí nebo bagatelizací moderních dějin. Komunismus je stále považován především evropskými levicovými intelektuály za dobrou myšlenku, jen špatně provedenou. Miliony mrtvých jsou v jejich očích nutné oběti při dosahování ušlechtilých cílů. 210

Vzpomněl jsem si při psaní zprávy na autobiografickou knihu V plesových střevíčcích sibiřským sněhem Sandry Kalniete, bývalé lotyšské ministryně zahraničí a první lotyšské eurokomisařce. Své zkušenosti vtělila do několika řádků: Západní Evropa prožila hrůzy fašismu, zatímco v komunismu viděli mnozí spíše jakousi nevinnou zábavu intelektuálů vyznačující se salonním tlacháním o rovnosti a sociální spravedlnosti. Někdo může namítnout, že neexistuje žádné nebezpečí restaurace národního socialismu nebo komunismu. Proč neustále připomínat historii ne příliš šťastného období 20. století. Není to nutné jen k morální očistě států zabývat se dějinami, na které nemůžeme být hrdi. I dnes může nastat situace, která může eskalovat do politického vedení populisty s kartáčkem pod nosem či mohutným knírem, kteří budou schopni vyřešit všechno za nás. A pak v každé společnosti se vždy najde dost ochotných lidí přiložit svou ruku k dílu. Dovolte mi ještě jeden citát z knihy Sandry Kalniete: Spodinu lze nalézt v každé lidské společnosti, v každém národu. Totalitní režim je zvláště příhodnou situací pro to, aby se do popředí dostali všemocní prospěcháři a lidé bez morálky a stali se poslušnými nástroji k vykonávání špinavé práce pro příslušnou moc. Dalším faktorem, proč jsou některým západním politikům lhostejní zločiny komunismu, je nepohněvat si současné Rusko, protože celá Evropa je závislá na dodávkách ropy a zemního plynu. Projevilo se to například ve velmi mlhavé reakci EU vůči anexi části Gruzie. Dovolím si zde citovat slova ruského premiéra Putina: Rozpad Sovětského svazu byl největší geopolitickou katastrofou. Jsou to slova, která by nás měla držet v ostražitosti. Místo zabývání se totalitními režimy Evropský parlament ustanovil neformální skupinu poslanců, která se nazývá "Usmíření evropských dějin", jejímž hlavním cílem je sladit různá pojetí evropských dějin a sjednotit je v jedinou evropskou paměť na minulost. Nedovedu si jako historik představit harmonizaci dějin bez znásilnění historických fakt. Navrhuji přijmout doporučující usnesení a přidat se tak k některým poslancům Evropského parlamentu, například Andrého Brie, Michaela Gielena z Německa, Girtse Kristovskise z Lotyšska, Wojciecha Roszkowskeho z Polska, Ari Vatanen z Finska, kteří jsou vůdčími osobnostmi v boji proti evropské ignoranci komunistických zločinů. A nyní doporučení evropského výboru k přijetí Senátu: Doporučení k vyjádření Senátu PČR ke Zprávě Komise Evropskému parlamentu a Radě: Povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě k projednání Senát PČR I. se seznámil se zprávou Komise Evropskému parlamentu a Radě: Povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě; II. 1. žádá, aby Komise do budoucna zvažovala a aktivně se snažila vytvořit podmínky pro rozšíření výčtu mimořádně závažných trestných činů s přeshraničním rozměrem, v němž bude zahrnuto veřejné schvalování, popírání nebo hrubé zlehčování zločinů

211

genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů namířených proti skupině osob, která je vymezena jinak než podle rasy, barvy pleti, náboženského vyznání, původu nebo národnostního či etnického původu, zvláště pak na základě společenského postavení nebo politického přesvědčení; 2. konstatuje, že s ohledem na historickou zkušenost a rozsah zločinů spáchaných komunistickými režimy v Evropě je k těmto nutné přistupovat obdobně, jako ke zločinům spáchaným režimy nacistickými; III. 1. vyzývá vládu, aby na úrovni EU všemi prostředky podporovala zařazení veřejného schvalování, popírání nebo hrubé zlehčování zločinů na základě společenského postavení nebo politického přesvědčení mezi závažné trestné činy; 2. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji v této oblasti; 3. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Tímto otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které není nikdo přihlášen, ani se nikdo nehlásí z místa. Proto rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, pana ministra Pospíšila, zda chce vystoupit? Nechce. Pan zpravodaj také ne, protože usnesení evropského výboru bylo již předneseno. V tuto chvíli zahájíme hlasování k usnesení, které přednesl pan senátor Grulich. Zahajuji hlasování k navrženému usnesení. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 51 se z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 20 pro vyslovilo 32, proti byli 2. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu ministrovi Pospíšilovi jako předkladateli i panu zpravodaji. Hlásí se pan poslanec Petr Bratský. Senátor Petr Bratský: Pane předsedající, já se vám i všem kolegyním a kolegům omlouvám. Jenom pro záznam bych chtěl říci, že jsem hlasoval pro, ale než jsem stačil zasunout identifikační kartu, nemohl jsem ji tam dostat přes počítač, takže v záznamu o hlasování zřejmě budu mít, že jsem se hlasování zdržel. Jenom pro záznam prosím, že jsem hlasovat pro. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. A nyní registruji

procedurální návrh pana senátora Jaromíra Jermáře. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane místopředsedo, chtěl bych požádat, abychom odhlasovali, abychom projednali ještě zbývající dva body. A pokud by se to protáhlo přes 19.00 hodinu, abychom jednali i hlasovali i po 19.00 hodině.

212

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jedná se o procedurální návrh, o němž se hlasuje bez rozpravy. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 52 se z 36 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 19 pro vyslovilo 33, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Mohu tedy konstatovat, že můžeme jednat i hlasovat i po 19.00 hodině. Zahajujeme projednávání dalšího bodu, a to je

32. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 80) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 80. Návrh uvede ministr kultury Jiří Besser, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr kultury ČR Jiří Besser: Dobrý den. Pane předsedající, senátorky a

senátoři, dovolil jsem si dnes předložit malou novelu památkového zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Novela velkého památkového zákona, respektive ta velká novela památkového zákona, je v legislativních úkolech vlády ČR naplánována na rok 2013. Dovolím si zde krátce informovat o tom, že byla ustanovena meziresortní komise mezi ministerstvem kultury a ministerstvem pro místní rozvoj z důvodů toho, že ministerstvo pro místní rozvoj připravuje novelu stavebního zákona. A všichni jistě dobře víte, že mnohokrát jsme se setkali v praxi s kolizí stavebního a památkového zákona. A já bych rád, aby tyto dvě nově vznikající právní normy v kolizích nebyly. Nyní už k té malé novele. Dovolte mi, abych ve stručnosti odůvodnil vládní návrh zákona a vlastně dnes po pátečním jednání i návrh Poslanecké sněmovny, kterým se mění zákon o státní památkové péči. Významnou formou veřejného sdílení kulturního dědictví je prezentace kulturních statků prostřednictvím výstav, programů a publikací. A to nejen kulturních statků vlastních, ale i v kontextu s kulturním dědictvím evropským a světovým, jehož je české kulturní dědictví jistě součástí. Cílem návrh novely památkového zákona je tedy vytvoření předpokladů pro vzájemné mezinárodní výměny výstav a jednotlivých exponátů, a to zajištěním tzv. imunity vůči zabavení. Navrhuje se vyloučit možnost, aby veřejná moc bezprostředně bránila navrácení věcí vykazujících znaky kulturní památky, zapůjčených jiným státem na území ČR, zpět na území státu, který je do České republiky zapůjčil. Vylučují se nejen přímé právní nástroje, tedy výkon rozhodnutí, exekuce a předběžné opatření, kterými může být znemožněno navrácení těchto věcí zpět, ale stanoví se též obecná povinnost orgánů veřejné moci k navrácení takových věcí do země původu. Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem, právem EU i s mezinárodními smlouvami. Aktuálně probíhá příprava několika významných mezinárodních výstav v ČR a podmínkou pro jejich uskutečnění je urychlené schválení předloženého návrhu. Proto bych na tomto místě velice rád poděkoval předsedovi Senátu a programové radě Senátu a kulturnímu výboru Senátu za to, že 213

rychle reagovali na projednání této novely zákona a umožnili již dnes její projednání na vašem jednání. Děkuji vám za pozornost. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji

také, pane ministře, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 80/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Jermář, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane předsedo. Senátor Jaromír Jermář: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane

ministře, kolegyně a kolegové. Myslím si, že se jedná opravdu o velmi krátkou novelu zákona o památkové péči a vše zde řekl již pan ministr, takže já bych vás pouze seznámil s návrhem usnesení, že výbor tedy se usnesl, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS Parlamentu ČR, zadruhé určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 80 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jaromíra Jermáře. Snad ještě k tomu dodám, že jako dlouholetý pracovník muzeí tuto novelu podporuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji, a také vás požádám, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě něco dodat? Nechce. Pan zpravodaj také ne, děkuji. Takže my můžeme v této chvíli již přistoupit k hlasování, protože byl podán návrh z výborů – a to je schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já si dovolím všechny svolat k hlasování. V této chvíli je aktuálně přítomno 35 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 18. Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 53 se z 38 senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám. Děkuji panu ministrovi. Děkuji zpravodaji. Přeji vám hezký večer. A my budeme pokračovat ještě dalším bodem, kterým je

33. Zpráva Komise o nepřímých změnách ve využívání půdy týkajících se biopaliv a biokapalin (evropský senátní tisk č. K 031/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. K 31/08 a K 31/08/01. Prosím nyní pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

214

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Vážená paní předsedající, milé paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych vám představil tuto zprávu. Tato zpráva hodnotí vliv zvyšující se poptávky po biopalivech a bioakapalinách na biodiverzitu a úsporu emisí skleníkových plynů vyplývajících z jejich využití. V roce 2009 přijala EU směrnici o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, obsahující mj. povinný cíl náhrady 10 % energie spotřebované v dopravě energií z obnovitelných zdrojů do roku 2020. Biopaliva se na tom nepochybně budou a musí podílet. Z tohoto důvodu zavedla směrnice povinnost používat pouze biopaliva splňující tzv. kritéria udržitelnosti. Tím jedním z nich je prokázání původu tohoto biopaliva, kde se musí doložit, že tato biomasa např. nebyla pěstována v oblastech s vysokými zásobami uhlí a vysokou biologickou rozmanitostí. Což jsou na jedné straně deštné pralesy a v našem případě pak rašeliniště či mokřady. Jelikož se kritéria vztahují pouze na biomasu sloužící k výrobě biopaliv a biokapalin, připouští komise, že na půdách s nízkým obsahem uhlíku, což samo o sobě je orná půda, bude pěstovaná biomasa určená k výrobě biopaliv a biokapalin, a na půdách s vysokým obsahem uhlíku budou v důsledku toho pěstovány zemědělské plodiny pro potravinové účely, na které se nevztahuje povinnost. K přeměně půdy tak dojde nepřímo kvůli biopalivům a bioakapalinám, což nepochybně má své negativní důsledky. Komise v současné době dokončuje posouzení dopadů, které je zaměřeno na následující 4 možnosti budoucí politiky: 1. nepřijímat dosud žádná opatření a pokračovat ve sledování, 2. zvýšit minimální hodnotu úspor produkce skleníkových plynů u biopaliv, 3. zavést dodatečné požadavky udržitelnosti určitých kategorií, 4. přičíst určité množství emisí skleníkových plynů biopalivům a promítnout tak odhadovaný dopad nepřímého využití půdy. Termín pro předložení zprávy byl do konce roku 2010. Komise tento termín nesplnila. Předložila pouze předběžnou zprávu, ve které konstatuje, že ke změně využívání půdy může docházet. Což tedy všichni vědí. Současný systém sledování a hodnocení kritérií udržitelnosti není zcela schopen předcházet uvedeným problémům s nepřímými změnami ve využívání půdy při pěstování biomasy pro výrobu biopaliv a bioakapalin. Jakékoli rozšíření kritérií udržitelnosti i na neenergetické plodiny však není vhodné. Navíc by tento systém měl význam jen pro plodiny dovážené ze třetích zemí, neboť u domácí produkce je systém dotací poskytovaných zemědělstvím tento problém ošetřen. Daná pozice ČR k těm jednotlivým čtyřem variantám dává následující body: Navrhovaná varianta č. 2, projednávaná Evropskou komisí, by situaci nijak neřešila, ten problém s nepřímou změnou. Naopak. Pokud by se minimální hodnota úspory emisí zvýšila, např. na 40 %, mohlo by to ohrozit evropskou produkci bionafty. Verze 3., tedy zavedení dodatečných požadavků udržitelnosti, by mohla za jistých okolností přispět, ale na druhou stranu by měly být požadovány pouze u biopaliv ze třetích zemí, kde je hrozba změn nejvyšší. 4. varianta. Kdyby se přičetlo určité množství skleníkových plynů k biopalivům, je ve své podstatě shodná s variantou druhou, neřeší však problém se změnou využívání půdy. Z výše uvedených důvodů se přikláníme k variantě č. 1 uvedeného závěru zprávy. Tedy prozatím nepřijímat žádná opatření, ale pokračovat ve sledování. Děkuji pěkně.

215

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane předkladateli, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Prosím. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 31/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, který je omluven a zastoupí ho senátor Miroslav Škaloud, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, vážení hosté. Pokud bych měl tuto zprávu charakterizovat jednou větou, tak je to povinná zpráva komise o vlivu biopaliv na využívání půdy, kdy přiznává, že dosud nemá relevantní informace a připouští, že její záměry, pokud jde o snižování emisí skleníkových plynů prostřednictvím biopaliv, selhávají. Nyní podrobněji. Je to zpráva, kterou komise zavázala vydat ve směrnici o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů dne 23. dubna 2009. Tato zpráva měla shrnout dopady nepřímých změn ve využívání půdy na emise skleníkových plynů a návrhy na zohledňování těchto změn. A to na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků. Zpráva připouští, že změny ve využívání půdy mohou relativizovat snížení emisí skleníkových plynů, dosažených využíváním biopaliv, protože plodiny k výrobě biopaliv vytlačují potravinové plodiny, které musí být pěstovány na nových plochách, které v původní podobě pohlcovaly více skleníkových plynů, nežli budou pohlcovat po přeměně. Zpráva uvádí, že se výsledky vědeckých výpočtů v tomto případě značně rozcházejí, a proto komise prozatím nenavrhuje přijímání žádných opatření. Snaha komise o získání relevantních informací, které by jí sloužily jako vodítko, tedy selhala a zpráva má minimálně vypovídací hodnotu. Těmto výsledkům odpovídá i pozice vlády, která považuje zprávu za nedostatečnou a navrhuje pokračovat ve výzkumu a nepřijímat žádná další opatření. Výbor pro záležitosti EU, který se zabývá dost často energetickou politikou EU, biopalivy a emisemi, vydal prohlášení nebo usnesení, poněkud obsáhlejší vzhledem k obsahu té zprávy. Já vám to přečtu. Doporučuje to, že "Senát se znepokojením konstatuje, že v současné době není k dispozici objektivní bilance poskytující informace o tom, kolik emisí skleníkových plynů se produkuje při změnách využití půdy, pěstování energetických plodin, výroby biopaliv a jejich následném používání. S politováním konstatuje, že zpráva komise nezohledňuje možné dlouhodobé dopady, které má opakované pěstování energetických plodin na kvalitu půd, a shledává tak zprávu komise z tohoto hlediska jako nedostatečnou. Ztotožňuje se v tomto ohledu se stanoviskem vlády, která navíc upozorňuje na skutečnost, že zpráva komise neobsahuje žádný konkrétní návrh na přesnější zjištění množství emise skleníkových plynů vznikajících změnami ve využívání půdy." II. 1. Doporučuje posílit výzkum v oblasti studia změny fyzikálních a fyzikálně chemických vlastností jednotlivých půdních typů v podmínkách, kdy je půda intenzivně využívána pro pěstování energetických plodin a rychle rostoucích dřevin. 2. Očekává od komise, od vlády, že bude nadále věnovat dostatečnou pozornost a podporu výzkumu dopadů využívání biopaliv, včetně dopadu na spotřebu, výkon a životnost motorů. A potom obligátní – žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Děkuji vám za pozornost.

216

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane zpravodaji. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore. Senátor Pavel Eybert: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Dovolím si pár poznámek k tématu biopaliv. Jistě je dobré vyrábět energii z obnovitelných zdrojů. Určitě však nemá valný smysl vyrábět biopaliva, když na jejich výrobu potřebujeme více energie, než z nich získáme. Touto cestou jsme se však již před léty vydali. Dopad toho do krajiny, do zdravotního stavu lidí-alergiků, dopady do vodních toků, rybníků, na splachy úrodných vrstev ornice na svažitých pozemcích jsou nám jistě také známy. Přesto se dál podporují projekty, které znamenají silné rozšiřování monokulturních plodin – řepky, kukuřice apod. Jsem z jihočeského venkova, který je poměrně svažitý, a tak se každoročně potkávám s místními katastrofami bleskových povodní vznikajících na jaře po zasetí velkých lánů monokultury, zasetí z důvodů potřeby pro energetické použití. Kdo to neviděl, co se může odehrát pod 100, 200hektarovým lánem kukuřice, nedokáže si to představit. Obecní rybníky zcela zaplněné bahnem, kanalizace plná bláta, sklepy domů taktéž, obecní komunikace srolované jako koberce, poškození, zaplavení budov, domácností, a na polích 2 – 3metrové široké průrvy v místech, kde se voda seběhla. Z pole je vyplavena ta nejcennější vrstva zeminy. Když pak spočítáme přínosy a negativa tohoto hospodaření, těžko můžeme dojít k závěru, že pozitiva převažují, když i samotná výroba biopaliv je energeticky náročnější, než kolik energie z vyrobených bioplodin získáme. Kdybychom měli započítat ještě všechny energetické náklady, potřebné k odstranění škod, takto vzniklých po pěstování energetických plodin, v nadměrné míře, ve špatné skladbě a na nevhodných pozemcích, asi bychom se divili, jak negativní bilance by nám vyšla. A to se nezmiňuji o tom, jaké jsou reakce lidí v místě, kam se takto způsobené povodně dostaly. Zemědělci stále hospodaří na pronajatých polích a často se k nim podle toho chovají. Pozemkové úpravy, které by napomohly hospodaření na vlastní půdě, naprosto nestíhají scelovat držbu zemědělské půdy. Drobení vlastnických podílů probíhá mnohem rychleji, neboť v rodinách nedochází k vypořádání ve prospěch jednoho dědice. Pro pronájmy třetím osobám to totiž není zapotřebí. Co s tím? Neměli bychom často naskakovat na všelijaké nápady, které povětšinou znamenají pro někoho dobrý výdělek, pro nás ostatní, že mu zaplatíme. Proto děkuji panu ministrovi za stanovisko vlády, které nám přednesl, a děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším

přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore. Senátor Jan Hajda: Paní předsedající, pane ministře, já budu velice stručný. Já bych chtěl říci to, co jsem říkal v bodu předtím. V současném období je k dispozici v rámci ČR, díky tomu, že poklesla živočišná výroba, 700 000 ha orné půdy. A myslím si, že pokud se týká ministerstva životního prostředí, ministerstva průmyslu a zemědělství, měly by jasně nastolit koncepci, jak bude tato půda využívána, pokud se nevrátíme zpátky k živočišné výrobě. Jinak si myslím, že někdy ty soudy, i to, co říkal přede mnou pan senátor Eybert, jsou, bych někdy řekl, unáhlené, poněvadž když si vezmete Austrálii, kde

217

byla zaplavena záplavami větší plocha, než je Francie, myslím si, že tam osevní postup dodržovali apod. Pokud přijde přírodní katastrofa, kalamita, tak přes veškeré zásady škody skutečně jsou. A vzhledem k tomu, že jsme dovolili pokles produkce živočišné výroby, tak bych chtěl opravit kolegy, kteří občas kritizují řepku. Řepka je momentálně jediná zlepšující se plodina v osevním postupu. A může jí být jenom určité procento na orné půdě. Ale myslím si, že skutečně vzniká druhý fenomén v současném období. Začínají soukromníci – a dostáváme výpovědi z půdy – všichni se začínají vrhat na rychle rostoucí dřeviny. Je to opět nekoordinované apod. Tak si myslím, že tato záležitost zasluhuje jednoznačnou koncepci. Mně jako zemědělci zase lahodí, když přijedeme do Berlína, do Bundestagu, a tam říkají, ano, my už dneska dáváme 10 % bioetanolu do nafty, do benzínu. A my jsme na 4 %, a řadě odborníků se to nelíbí. Ale myslím si, že to chce jednoznačnou koncepci v tomto směru. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A zatím posledním přihlášeným do diskuse je pan senátor Antonín Maštalíř. Prosím, pane senátore. Senátor Antonín Maštalíř: Paní předsedající, pane ministře, dámy a

pánové. Už nás tu moc nezůstalo. Já se omlouvám, já budu stejně stručný, protože pan senátor Eybert už tady vlastně všechno řekl, co jsem chtěl říci. Ale jenom pro vaši ilustraci s onou slavnou řepkou. V roce 1982 bylo zhruba oseto 50 tisíc hektarů, v roce 1982 už to bylo 150 tisíc hektarů, dneska je to 350 tisíc. Cílový stav má být nějakých 400 tisíc hektarů. Zhruba 1 milion hektarů, tzn. čtvrtina veškeré plochy zemědělské půdy, má sloužit vlastně k pěstování plodin pro bioenergetiku. Nepřipomíná vám to trošičku v malém boom solárních elektráren? Mně osobně ano. Ale nicméně samozřejmě je jasné, že pokud by se nevyplatilo zemědělcům a nebylo to dotováno, tak by se takovéto komodity nepěstovaly. Nicméně jsem přesvědčen, že dopady z produkce biopaliv mohou tady nastat. Je dobře, že materiál, který byl předložen, opravdu byl takovýmto způsobem vyhodnocen. A já doufám, protože dál to nechci prodlužovat, že opravdu se nestane to, co jsme řešili tady s těmi solárními elektrárnami. Samozřejmě těch plodin, které se pěstují podobně jako řepka, je více. Je to třeba pšenice nebo jsou to krmné šťovíky, rychle rostoucí dřeviny – to jsou všechno plodiny, které v důsledku mohou znamenat to, že časem se může stát, že byť momentálně nehovoříme o potravinové soběstačnosti, protože EU zabezpečuje dostatek potravin, ale může dojít, díky této špatné skladbě, klidně k zvyšování cen už u těchto základních komodit. To se samozřejmě potom odrazí ve vyšších cenách potravin. A to já si myslím, že je otázka, která nás může potkat velmi brzy. Ale nechci dál zdržovat, děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A ještě další

přihlášeným je pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, máte slovo. Senátor Jaroslav Doubrava: Doufám, paní předsedající, kolegyně a kolegové, že dneska už opravdu poslední vystupující. Já už jsem tady na tom místě jednou řekl, že záležitost kolem fotovoltaik a fotovoltaických elektráren považuji za uměle vyvolaný humbuk, aby se ospravedlnilo něco, co se ospravedlnit nedá, a to je další zvyšování elektrické energie. Ale o tom mluvit nechci.

218

Já bych se prostřednictvím naší paní předsedající chtěl zeptat na jednu věc. Jestliže máme pěstovat rostliny, ze kterých se dá vyrobit bionafta, proč mám ve všech dokladech, které jsem obdržel ke svému automobilu značky Škoda Octavia, všude velmi výrazně vyznačeno, že nesmím do motoru použít bionaftu? Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Pana ministra se můžeme tázat přímo, takže on otázku určitě zachytil. A určitě rád zodpoví. V této chvíli nemám nikoho přihlášeného do diskuse, ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Není tomu tak, takže rozpravu uzavírám a prosím, pane ministře, máte závěrečné slovo. Ministr kultury ČR Jiří Besser: Tak já děkuji pěkně za ty dotazy nebo spíš vystoupení. K tomu poslednímu dotazu musím tedy přiznat po pravdě, že v tomto rozhodně nepatřím k expertům té věci, ale zkrátka je něco jiného bionafta a něco jiného je palivo s příměsí, o kterých dnes hovoříme. A co se týká těch poznámek a dotazů varujících před vývojem v té věci, tak já myslím, že ta úvodní zpráva popisuje, že i vláda zastává v tomto ohledu víc než střízlivý postoj. A přiznám se, že jako ministr životního prostředí a to ministerstvo přece také zodpovídá za to, jak vypadá česká krajina, tak rozhodně nejsem nadšen z představy, že projíždějíc českou krajinou, na levé straně jsou zrcátka fotovoltaiky a na pravé straně řepka. Jestli to je to, jak má vypadat česká krajina v budoucnu, to já tedy pevně doufám, že ne. A jakým způsobem v téhle věci postupovat a hledat řešení, které bude koncepční, které na jedné straně s jakýmsi možná i nadšením střídajícím ratio vede k něčemu, jehož důsledku pak řešíme všichni my, nejen v České republice, tak já pevně doufám, že teď jsme v situaci, kdy se ještě můžeme nad celým řešením tohoto problému zamyslet. A řekl bych, že i ty 4 verze, které jsou k diskusi nad tou zprávou, tohle popisují. A právě ta první, jako preferovaná, je tomu podle mého názoru nejblíže. Děkuji pěkně. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ptám se pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Prosím, pane zpravodaji. Senátor Miroslav Škaloud: Já jenom stručně vás chci požádat o schválení

usnesení našeho výboru. S tím, abych upokojil ty, kteří hovořili o tom, že podporují pěstování těchto plodin v podobě biopaliva, tak tento materiál, to usnesení není o odmítnutí pěstování nebo podpoře, ale je to o tom, aby komise pečlivě vážila, nežli způsobí další dotační boom na základě neprověřených skutečností. Děkuji a žádám vás o schválení tohoto materiálu, usnesení. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, víme, o čem

budeme hlasovat. Já tedy svolám ještě všechny k hlasování. Takže v sále je aktuálně přítomno 36 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 19. Budeme hlasovat o návrhu usnesení výboru pro záležitosti EU, tak jak ho představil pan senátor Škaloud. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že hlasování pořadové č. 54 se z 36 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 34, proti byl 1. Návrh byl přijat. Děkuji, pane ministře, děkuji panu zpravodaji, děkuji vám všem. 219

Tím jsme vyčerpali program 8. schůze, kterou tímto končím. Děkuji vám, přeji vám hezký večer a hodně úspěchů v další práci. (Jednání ukončeno v 19.00 hodin.)

220

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 8. funkční období – 8. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) – TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY