Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 5. schůze

10. funkční období

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 5. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT

10. funkční období Těsnopisecká zpráva 5. schůze

Pořad 5. schůze 1. 2.

3. 4.

5. 6.

Senátní tisk č. 377 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Akta Světové poštovní unie, podepsaná na 25. Kongresu Světové poštovní unie Senátní tisk č. 16 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a zákonné opatření Senátu č. 341/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů Návrh usnesení Senátu k případu odebraných dětí Davida a Denise Michalákových norským úřadem pro ochranu dětí Barnevernet a umístění obou dětí do pěstounských rodin v Norském království Senátní tisk č. 19 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Senátní tisk č. 22 – Závěry z jednání Evropské rady konané ve dnech 18. - 19. prosince 2014 Evropský senátní tisk č. K 147/09 – Zpráva Komise - Výroční zpráva za rok 2013 o vztazích Evropské komise s vnitrostátními parlamenty Evropský senátní tisk č. K 148/09 – Zpráva Komise - Výroční zpráva za rok 2013 o subsidiaritě a proporcionalitě

7. 8.

9.

10.

11.

12.

Senátní tisk č. 18 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 19 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Senátní tisk č. 17 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 369 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, podepsaný v New Yorku dne 23. června 2011 Senátní tisk č. 368 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokol k ní, které byly podepsány v Praze dne 25. září 2014 Senátní tisk č. 15 – Návrh zákona o zrušení vojenského újezdu Brdy, o stanovení hranic vojenských újezdů, o změně hranic krajů a o změně souvisejících zákonů (zákon o hranicích vojenských újezdů)

1

10. funkční období Obsah 5. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 14. ledna 2015 ......................................................... 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ................................. 1 Senátor Petr Vícha................................................................................ 1 Senátor Jaromír Jermář......................................................................... 2 Senátorka Zuzana Baudyšová ................................................................ 2 Senátorka Zuzana Baudyšová ................................................................ 2 Senátorka Zuzana Baudyšová ................................................................ 2 1.

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Akta Světové poštovní unie, podepsaná na 25. Kongresu Světové poštovní unie (senátní tisk č. 377) .............................................................. 3 Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek.............................................. 3 Senátor František Bradáč ...................................................................... 4 Senátor František Bradáč ...................................................................... 4 Senátor Zdeněk Brož ............................................................................ 4

2.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a zákonné opatření Senátu č. 341/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 16) ............................... 5 Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová ....................................... 5 Senátor Radko Martínek ........................................................................ 7 Senátor Miloš Malý ............................................................................... 8 Senátor Jaromír Strnad ......................................................................... 8 Senátor Radko Martínek ........................................................................ 9 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 10 Senátor Martin Tesařík ........................................................................ 11 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 12 Senátor Jan Horník ............................................................................. 13 Senátor Václav Hampl ......................................................................... 14 Senátor Stanislav Juránek ................................................................... 14 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 15 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 16 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 16 Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová ..................................... 17 Místopředseda Senátu Ivo Bárek .......................................................... 20 Senátor Petr Vícha.............................................................................. 21 Senátor Petr Vícha.............................................................................. 22 Senátor Petr Vícha.............................................................................. 22 Senátor Martin Tesařík ........................................................................ 22

I

Senátorka Jitka Seitlová ...................................................................... 22 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 23 Senátorka Zdeňka Hamousová ............................................................. 25 Senátor Stanislav Juránek ................................................................... 25 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 26 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 27 Senátor Jan Horník ............................................................................. 28 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 28 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 30 Senátorka Zdeňka Hamousová ............................................................. 33 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 34 Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová ..................................... 35 Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová ..................................... 35 Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová ..................................... 35 Senátor Martin Tesařík ........................................................................ 37 Senátor Stanislav Juránek ................................................................... 37 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 37 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 37 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 38 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 38 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 38 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ............ 39 3.

Návrh usnesení Senátu k případu odebraných dětí Davida a Denise Michalákových norským úřadem pro ochranu dětí Barnevernet a umístění obou dětí do pěstounských rodin v Norském království ................................................................... 39 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 39 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 40 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 41 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 41 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 42 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 42 Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská ............................................... 42 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 43 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 44 Senátor Peter Koliba ........................................................................... 44 Senátor Jiří Oberfalzer ........................................................................ 44 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 45 Senátor Tomáš Grulich ........................................................................ 46 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 47 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 47 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 48 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 48 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 48 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 48 Senátorka Milada Emmerová ............................................................... 48 Senátor František Bublan .................................................................... 49 Senátorka Alena Dernerová ................................................................. 50 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 50 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 51

II

Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 51 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 51 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 51 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 52 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 52 Senátorka Zuzana Baudyšová .............................................................. 52 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. ............. 53 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 53 Senátorka Zdeňka Hamousová ............................................................. 53 4.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 19) ........................................................... 54 Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec ........................................ 54 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 56 Senátor Petr Šilar ............................................................................... 58 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 59 Senátor Petr Šilar ............................................................................... 59 Senátor Jan Horník ............................................................................. 61 Senátor Petr Gawlas ........................................................................... 61 Senátorka Jitka Seitlová ...................................................................... 62 Senátor Václav Hampl ......................................................................... 66 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 66 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 68 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 69 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 71 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 73 Senátor Václav Láska .......................................................................... 73 Senátor Jaroslav Doubrava .................................................................. 74 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 74 Senátor Jan Horník ............................................................................. 74

5.

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady konané ve dnech 18. - 19. prosince 2014 (senátní tisk č. 22) ...................................................................... 76 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............. 76 Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka.................................................... 76 Senátor Václav Hampl ......................................................................... 77 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 78

6.

Výroční zprávy Komise za rok 2013 (Zpráva o vztazích EK s vnitrostátními parlamenty, Zpráva o subsidiaritě a proporcionalitě) (evropský senátní tisk č. K 147/09, č. K 148/09) ....................................................................................... 78 Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka.................................................... 78 Senátor Václav Hampl ......................................................................... 80 Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka.................................................... 80

III

7.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 18) ....................................................................... 81 Senátor Martin Tesařík ........................................................................ 81 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 82

8.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 19) .......................................................... 82 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 83 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 83 Senátorka Jitka Seitlová ...................................................................... 84 Senátor Petr Gawlas ........................................................................... 85 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ............................................ 85 Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec ........................................ 86 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 89 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 90 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 90 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 90 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 91 Senátorka Jitka Seitlová ...................................................................... 91 Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec ........................................ 92 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 93 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 93 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 93 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 93 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 94 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 94

9.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 17) ..................................................................................... 95 Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec ........................................ 95 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 97 Senátor Jan Veleba............................................................................. 97 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 98 Senátor Peter Koliba ........................................................................... 99 Senátor Petr Gawlas ........................................................................... 99 Senátorka Jitka Seitlová .....................................................................100 Senátor Pavel Eybert .........................................................................102 Senátor Miloš Malý ............................................................................102 Senátor Jan Horník ............................................................................103 Senátorka Zdeňka Hamousová ............................................................103 Senátor Miroslav Nenutil ....................................................................104 Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec .......................................104 Senátor Radko Martínek .....................................................................106 IV

Senátor Radko Martínek .....................................................................109 Senátor Radko Martínek .....................................................................109 Senátor Radko Martínek .....................................................................109 Senátor Radko Martínek .....................................................................109 Senátor Radko Martínek .....................................................................110 Senátor Radko Martínek .....................................................................110 Senátor Radko Martínek .....................................................................110 Senátor Radko Martínek .....................................................................110 Senátor Radko Martínek .....................................................................111 Senátor Radko Martínek .....................................................................111 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Ivo Bárek. .........................111 10.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, podepsaný v New Yorku dne 23. června 2011 (senátní tisk č. 369)........................................................................................ 112 Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec .......................................112 Senátor Martin Tesařík .......................................................................112 Senátor Hassan Mezian ......................................................................113

11.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokol k ní, které byly podepsány v Praze dne 25. září 2014 (senátní tisk č. 368) ....... 113 Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec .......................................114 Senátor Leopold Sulovský ..................................................................114 Senátor Hassan Mezian ......................................................................115 Senátor Stanislav Juránek ..................................................................115 Senátor Petr Vícha.............................................................................116

12.

Návrh zákona o zrušení vojenského újezdu Brdy, o stanovení hranic vojenských újezdů, o změně hranic krajů a o změně souvisejících zákonů (zákon o hranicích vojenských újezdů) (senátní tisk č. 15) ..................................................................... 116 Ministr obrany ČR Martin Stropnický ....................................................116 Senátor Josef Táborský ......................................................................119 Senátor Stanislav Juránek ..................................................................120 Senátor Martin Tesařík .......................................................................120 Senátor Jiří Oberfalzer .......................................................................120 Senátor Jaroslav Doubrava .................................................................120 Senátor Jiří Burian .............................................................................121 Senátorka Jitka Seitlová .....................................................................122 Senátorka Eva Syková .......................................................................122 Senátor Jaroslav Kubera ....................................................................123 Senátor Josef Táborský ......................................................................124

V

VI

Těsnopisecká zpráva z 5. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 14. ledna 2015

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.) Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Vítám vás na 5. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Prosím vás všechny, abyste ukončili své osobní rozhovory a věnovali se pouze a jen pořadu této schůze. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru - podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve čtvrtek 18. prosince 2014. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Eliška Wagnerová, Tomáš Jirsa a Daniela Filipiová. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. Prosím organizační pracovníky, aby zklidnili prostředí v předsálí. Nyní - podle § 56, odst. 4 - učíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovatelkami 5. schůze Senátu byly senátorky Zuzana Baudyšová a Emilie Třísková. Má někdo z vás připomínky k mému návrhu? Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V okamžiku hlasování č. 1 registrováno 64 senátorek a senátorů, kvorum 33, pro návrh se vyslovilo kladně 62, proti nikdo. Návrh byl schválen. Ověřovatelkami této schůze byly určeny senátorky Zuzana Baudyšová a Emilie Třísková. Nyní přistoupíme k schválení pořadu 5. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Prosím pana předsedu klubu, senátora Petra Víchu. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Přeji všem dobrý den. Obdržel jsem informaci od premiéra vlády ČR, kterého původně v bodech 3 a 4 měl zastoupit Jiří Dienstbier z důvodu jednání vlády, že pan premiér přijde dnes na jednání Senátu po ukončení jednání vlády. Žádá o zařazení bodu 3 a 4, senátní tisk č. 22 a senátní tisky K 147/09 a 148/09 pevně zařadit na 16.15 hodin. Děkuji.

1

Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jaromír Jermář. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Já bych požádal o vyřazení bodu 13, což je návrh na uspořádání veřejného slyšení Senátu na téma "Science centra a jejich význam pro rozvoj ČR", po upřesnění seznamu zvaných účastníků bychom předložili návrh na zařazení až na příští plénum. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí paní kolegyně, senátorka Zuzana Baudyšová. Senátorka Zuzana Baudyšová: Vážený pane předsedo, vážení místopředsedové, vážení kolegové. Dovoluji si požádat, aby bod dnešního programu č. 11 byl zařazen po pevných bodech dopoledního programu. Důvodem je, a týká se to i mé funkce ověřovatelky, že musím před 19. hodinou odejít za dalšími povinnostmi. Předseda Senátu Milan Štěch: Dobře. Takže jako další pevně zařazený bod dopoledního jednání. Rozumíme tomu všichni. Děkuji. moc.

Senátorka Zuzana Baudyšová: Na konec dopoledního programu. Děkuji

Předseda Senátu Milan Štěch: Já si to jenom ujasním. Takže to bude jako 3. bod dopoledního jednání, paní kolegyně, protože máme jedničku, dvojku, třetí bude tento bod, ano? Senátorka Zuzana Baudyšová: Ano, děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Tak. Má ještě někdo nějaký návrh na změnu a doplnění pořadu této schůze? Není tomu tak. Takže děkuji. Můžeme přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích na změnu pořadu této 5. schůze. V současné době je nás přítomno 67, kvorum pro přijetí je 34. První návrh byl, aby se body 3 a 4, které předkládá předseda vlády, zařadily pevně na odpolední část jednání, a to na čas 16.15 hodin. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 2, registrováno 69, kvorum 35, pro návrh 62, proti 5. Návrh byl schválen. Další návrh byl návrh kolegy Jermáře, abychom vypustili bod č. 13. Všem jasno? Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 3, registrováno 70, kvorum 36, pro návrh 69, proti nikdo. Návrh byl přijat. Poslední návrh byl návrh paní senátorky Baudyšové, aby se bod č. 11 zařadil pevně jako třetí bod dopoledního jednání. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 4, registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 64, proti 1. Návrh byl schválen. Teď jsme tedy se vypořádali s návrhy na změnu. 2

Nyní budeme hlasovat o pořadu 5. schůze Senátu, ve znění předchozích 3 hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 5, registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 70, proti nikdo. Návrh byl schválen. Takže máme přijatý pořad této schůze, tím se budeme řídit. Přistoupíme k prvnímu bodu našeho pořadu, a to je 1. Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Akta Světové poštovní unie, podepsaná na 25. Kongresu Světové poštovní unie (senátní tisk č. 377) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 377. Úvodní slovo k němu přednese pan ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, kterého mezi námi vítám, a zároveň mu uděluji slovo. Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych stručně představil vládní návrh, kterým se předkládají PČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Akt Světové poštovní unie, podepsaných na 25. Kongresu této mezinárodní vládní organizace, zařazené do systému odborných organizací OSN. Hlavním posláním Světové poštovní unie je zajistit mezinárodní poštovní styk mezi jejími 192 zeměmi. Pravidla tohoto styku jsou upravena mnohostrannými smluvními dokumenty, které se souhrnně nazývají Akta Unie. Akta stanoví podmínky pro výměnu listovních zásilek, balíků a poštovních poukázek, odpovědnost v případě ztrát a poškození zásilek atd. Prakticky naplňováním obsahu Akty v ČR je pověřena Česká pošta, státní podnik, na základě zákona o poštovních službách, který ukládá držiteli poštovní licence mimo jiné zajišťovat i mezinárodní poštovní služby v souladu s Akty Světové poštovní unie jako jednu ze základních poštovních služeb. Uzavřené smlouvy mají charakter mezinárodních prezidentských smluv a zplnomocněným představitelem ČR byly podepsány s výhradou jejich ratifikace. Změny projednané a schválené na 25. Kongresu se týkají generálního řádu Světové poštovní unie, jednacího řádu Kongresu Světové poštovní úmluvy a ujednání o poštovních peněžních službách. Jejich obsah byl podrobněji představen při jednání ve výborech. Texty Akt Světové poštovní unie, které jsou přílohou dnes projednávaného senátního tisku, nepřináší pro ČR žádné komplikace. VHZD a VZVOB, které Akta projednaly, svými usneseními doporučily Senátu dát souhlas k jejich ratifikaci. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Máte k dispozici místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 377/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Brož. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal

3

usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 377/2. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor František Bradáč. Prosím. Senátor František Bradáč: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Pan ministr už ve svém vystoupení uvedl předkládaný bod. Já už nebudu opakovat věci, které on už zde zmínil. Přistoupím tedy rovnou k návrhu usnesení, které přijal VHZD na své schůzi 16. prosince. Usnesení zní: Po úvodním slově zástupce předkladatele Karla Novotného, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR, po zpravodajské zprávě senátora Františka Bradáče, kterou přednesl senátor Petr Šilar, a po rozpravě výbor: 1. Doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Akt Světové poštovní unie podepsaných na 25. Kongresu Světové poštovní unie. 2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Bradáče. 3. Pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Předseda Senátu Milan Štěch: Všechno? Senátor František Bradáč: Ano. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Zdeněk Brož. Senátor Zdeněk Brož: Není potřeba. Předseda Senátu Milan Štěch: Není potřeba. To znamená, že zpráva je společná. Tak. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr si nepřeje vystoupit. Pan garanční zpravodaj také ne. Tudíž můžeme přistoupit k hlasování, neboť usnesení obou dvou výborů jsou shodná. Budeme hlasovat o návrhu, že Senát dává souhlas k ratifikaci. Budeme hlasovat o návrhu – Senát dává souhlas k ratifikaci Akta Světové poštovní unie, podepsaných na 25. Kongresu Světové poštovní unie. V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 36. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 6, registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 64, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi a děkuji i zpravodajům. Následujícím bodem je

4

2. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a zákonné opatření Senátu č. 341/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 16) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 16. Návrh uvede ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová. Byl jsem upozorněn, že je mezi námi poprvé. Je to tak? Takže paní ministryni ještě jednou blahopřeji a přeji jí hodně úspěchů v její náročné práci. Také jí přeji, aby v Senátu nalezla přívětivé prostředí. Nyní vás, paní ministryně, prosím, abyste nás s návrhem zákona seznámila. Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji za velice příjemné přivítání, pane předsedo. Já bych vám chtěla představit novelu zákona o veřejných zakázkách. Vládní návrh zákona, jehož znění vláda ČR schválila na svém jednání 3. září 2014, a který schválila Poslanecká sněmovna dne 12. prosince 2014, je předkládán v souvislosti s potřebou změn zákona právě č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Jedná se o změny dílčího charakteru, proto nebyl předkládaný návrh zákona obsažen ani v plánu legislativních prací vlády na rok 2014. Novela byla předložena k projednání ÚPV Senátu, VUZP a VHZD. Já bych ve svém úvodním slově ráda zmínila, že tato novela je opravdu pouze dílčí novelou. Tato novela je z mé strany, z mého pohledu, nadbytečným krokem v rámci přípravy i nového zákona o veřejných zakázkách, a tato novela má opravdu řešit pouze dílčí změny, které navrhuje. Já bych vám ráda zmínila právě ty klíčové změny, které jsou v novele obsaženy ze strany ministerstva pro místní rozvoj, které považujeme v tuto chvíli za klíčové, a ne jiné. Jedná se o to, že jsme rozšířili demonstrativní výčet kritérií hodnocení nabídek o možnost hodnotit také organizaci, kvalifikaci a zkušenosti pracovníků, kteří se podílejí na plnění veřejné zakázky, upravili jsme formulační úpravu ustanovení upravující podmínky pro zadávání dodatečných stavebních prací a dodatečných služeb bez navýšení hodnoty z 20 % výše. Zrušili jsme povinnost zrušit zadávací řízení za situace, kdy zadavatel obdržel pouze jednu nabídku. Tady bych ráda informovala, že se jedná zhruba o 10 % všech zakázek veřejných zadavatelů v ČR, nicméně těch 10 % je v hodnotách miliard a miliard korun, protože pokud se zruší výběrové řízení, které se připravovalo například 2 roky včetně projektové dokumentace, a nelze připustit jednu nabídku, tak toto je jedním z problémů, kde opravdu se například nedají čerpat ani evropské fondy, musí se udělat nové výběrové řízení. Toto je z mého pohledu jedna z klíčových změn, které tato novela přináší. Dále jsme upravili části zákona týkající se výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek. Upravili jsme citlivé činnosti tak, kdy by došlo k vyjmutí funkce člena hodnotící komise z citlivé činnosti, zrušili jsme ustanovení zákona

5

upravující seznam hodnotitelů a zrušili jsme povinnost předkládat oponentní odborné vyjádření k odůvodnění významných veřejných zakázek. Přijetí navrhovaných změn nebude mít negativní dopady na transparentnost zadávání veřejných zakázek. V rámci projednání návrhu v Poslanecké sněmovně pak byly do znění novely zapracovány následující pozměňovací návrhy, s jejichž zněním ministerstvo pro místní rozvoj vyjádřilo souhlas. Souhlas jsme vyjádřili pouze s několika poslaneckými návrhy, s ostatními jsme nesouhlasili a Poslaneckou sněmovnou neprošly. Vyjádřili jsme souhlas k elektronizaci komunikace s ÚOHS. Tato změna má přinést i zrychlení komunikace s ÚOHS a má přinést právě také zjednodušení i ze strany veřejných zadavatelů vůči ÚOHS. V rámci poslaneckých návrhů došlo také ke stanovení účinnosti zákona dnem jeho vyhlášení, což je také jeden z pozměňovacích návrhů i výborů Senátu, což se bude měnit. Dále jsme upravili posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny v rámci elektronické aukce. Přistoupili jsme na možnost předkládat diplomy v rámci kvalifikačních předpokladů v latinském jazyce. Tady se jedná především o Univerzitu Karlovu, která dává diplomy pouze v latině. Osobně považuji za velkou byrokracii, pokud zákon neumožní předkládat zákony v latinském jazyce. VUZP a zároveň hospodářský výbor přinesl některé pozměňovací návrhy. Já bych se ve svém úvodním slově k nim ráda přímo vyjádřila, než bude připuštěna i obecná rozprava, abyste znali názor ministerstva pro místní rozvoj. Chtěla bych zopakovat, že se jedná o dílčí novelu. Nejedná se o nový zákon, nejedná se ani o verzi novely, která má z nějaké části suplovat to, co má přijít za rok. Já bych ve svém úvodním slově ještě chtěla zmínit, že nový zákon připravujeme časově tak, aby do 18. dubna 2016 byl v účinnosti. Čekají nás předtím veškeré legislativní kroky. Na vládu tento zákon chystám předložit maximálně do června tohoto roku. Půl roku jsem vytvořila různá kolegia, platformy, abychom se o něm bavili. Nový zákon nevzniká jen tak z popudu ministerstva pro místní rozvoj, vzniká na základě toho, že ČR jako členský stát EU musí transponovat evropskou směrnici o veřejných zakázkách. A právě účinnost musí být dva roky poté, co směrnice vstoupila v platnost. Opakuji, je to duben 2016 u nového zákona. Proto bych zde chtěla apelovat i u vás v Senátu, abychom měli všichni na vědomí, že tato novela, o které zde dneska debatujeme, by měla být schválena co nejdříve, aby umožnila alespoň otevření těch pěti věcí, o kterých jsem hovořila. Nový zákona přinese samozřejmě spoustu jiných věcí. V hospodářském výboru došlo k několika návrhům změn. Já bych se chtěla ve svém úvodním slově přímo vyjádřit. Je požadavek, aby v názvu zákona bylo vypuštěno slovo – a zákonné opatření Senátu, kterým se mění zákon o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Tady bych chtěla zmínit, že jde o legislativně technickou věc a ministerstvo pro místní rozvoj má za to, že návrh je celkem nadbytečný, směřuje pouze k formální úpravě a nepovažujeme ho úplně za nutný právě ho měnit. Dalším návrhem je označení části I., včetně nadpisu - zcela vypustit. Zde to považujeme také jako za formálnost a navrhujeme s tímto nesouhlasit.

6

Co ale považujeme za klíčové, je další pozměňovací návrh, který říká, že by se měli sčítat méněpráce a vícepráce právě v rámci těch dvaceti procent, které nyní zákon o veřejných zakázkách umožňuje. K této věci bych ráda zmínila pár informací. Sčítání méněprací a víceprací přinese to, že může dojít ke změně celého předmětu veřejné zakázky. Tato záležitost je velice nebezpečná pro zadavatele a především následné kontroly. Pokud toto bude odsouhlaseno do této novely, která je pouze dílčí a technického rázu, jak jsem zmínila; klíčové je, že rušíme rušit zadávací řízení s jednou nabídkou. Rozšiřujeme hodnotící kritéria, tak součet méněprací a víceprací vyžaduje debaty, a především nastavení kontrolních mechanismů vůči této změně. Jak zmiňuji, že to velice nebezpečné, aby toto bylo odsouhlaseno právě v této novele. Můžeme se o tom bavit v novém zákoně, ale tato novela vůbec nemá za smysl měnit věcně celý zákon. Takže toto bych zde chtěla zmínit na úvod. Samozřejmě očekávám, že k tomu bude obecná rozprava a následně se k tomu vyjádřím dále. Toto považuji osobně jako za velice nebezpečné, pokud toto bude schváleno v této novele. Následně MMR bude muset dělat výkladové středisko na všechny pozměňovací návrhy a já potřebuji kapacitu svých lidí na přípravu nového zákona. Takže znovu říkám. Tato novela nemusela být. Máme ji tady na stole. Je nutné ji schválit co nejdříve v rámci těch dílčích změn, které MMR navrhuje. V závěru bych chtěla zmínit, že bych chtěla poděkovat i právě všem výborům, které se velice konstruktivně podívaly na tuto novelu a jsem připravena debatovat právě o vašich návrzích, právě o těch pozměňovacích. Děkuji vám za slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní ministryně, a prosím, využijte místa u stolu zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 16/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Návrh projednal VHZD, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 16/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Strnad. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 16/1 a zpravodajem výboru je pan senátor Radko Martínek, kterého nyní prosím, aby se ujal slova a seznámil nás se zpravodajskou zprávou. Senátor Radko Martínek: Děkuji. Pane předsedo, paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Já bych se v této chvíli omezil pouze na usnesení výboru pro veřejnou správu a životní prostředí. Jinak odkazuji na to, že jsem vám dnes ráno rozeslal do vašich e-mailových adres zdůvodnění pozměňovacích návrhů k bodu, nebo k sněmovním tiskům 16 i 17, tak, abychom zkrátili věci; jsou tam podrobná zdůvodnění všech pozměňovacích návrhů, které výbor pro veřejnou správu a životní prostředí přijal. S tím, že bych se potom přihlásil do obecné rozpravy a uvedl bych některé věci, které by potom navazovaly na to, co tady řekla na začátku v úvodním slově paní ministryně. Tedy k tomu, co přijal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Po úvodním slově paní ministryně a po mé zprávě přijal výbor následující usnesení: Doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky

7

s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohy tohoto usnesení. Za druhé - určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátora Radko Martínka a za třetí - pověřuje předsedu výboru senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Takže prozatím děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Já vám také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Miloš Malý. Ano. Pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Pane předsedo, paní ministryně, dámy a pánové. ÚPV se zabýval tímto vládním návrhem změny zákona. Já se také omezím jenom na přečtení našeho usnesení, a potom bych se přihlásil do debaty, protože jsem tam sám navrhoval nějaké pozměňovací návrhy a byl jsem přesvědčen ze strany navrhovatele, to je zástupce ministerstva pro místní hospodářství, že tento návrh je v rozporu s právem unijním, takže jsme čekali na stanovisko, které z ministerstva přijde. Byly dány alternativní návrhy, jak se vypořádat právě s § 23 odst. 7 písm. a) bod 3, tak aby byl funkční pro zadavatele, protože my děláme zákon a upravujeme zákon pro zadavatele, nikoliv pro dodavatele služeb a staveb. ÚPV po projednání doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit předložený návrh, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem výboru pro jednání a schůzi Senátu senátora Miloše Malého a pověřuje předsedu výboru senátora JUDr. Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Díky za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Jaromír Strnad. Ano. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Strnad: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, milí kolegové. Já jsem vás původně chtěl seznámit s pozměňovacími návrhy, které přijal náš výbor. Udělala to za mě paní ministryně - a já jí za to děkuji. Já se také omezím jenom na to, abych vás seznámil s usnesením, a to konkrétně s 35. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor za prvé - doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Za druhé - určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada a za třetí - pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Radko Martínek, připraví se paní senátorka Eva Syková.

8

Senátor Radko Martínek: Děkuji, pane předsedo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Tento návrh zákona, jak tady sdělila již paní ministryně, tak je pouze dílčí novelou. Zákon, který se teprve připravuje a který bude zásadní, tak zatím nemáme v paragrafovaném znění, takže se lze těžko k němu vyjadřovat. Já bych jenom si dovolil využít této příležitosti a reagovat na to, co říkala paní ministryně a požádat ji, aby pamatovala na to, že tento zákon musí přijít do Senátu v takovém období, aby byl dostatek času na jeho projednání. Pokud by to mělo nabýt účinnosti 18. ledna, tak by to znamenalo, že by to zase přišlo na přelomu roku a zase bychom byli v presu, jestli to do konce roku schválit anebo neschválit atd. A to by určitě při významu tohoto zákona nebylo dobré. Prosím tedy a apeluji na MMR, aby Senát měl dostatek času na projednání tohoto zákona a aby ministerstvo případně reagovalo i na prodlužování jednání o tomto zákoně v Poslanecké sněmovně. Protože to určitě nebude jednoduchá novela, a protože jsem to sám absolvoval kdysi, tak vím, že paní ministryně nebude vůbec ve snadné situaci a bude podrobena nejrůznějším nátlakovým aktivitám. Udržet zákon v rozumném stavu, bude opravdu složitá záležitost. Nicméně, musím se vyjádřit k tomu, co tady řekla na začátek, protože v usnesení našeho je upozorněno na to, na co upozorňuje legislativa Senátu. S tím, že je zcela zřejmé, že zákon měl být původně schválen do konce roku. Schválen nebyl. Tím některé články právě toho zákonného opatření Senátu vstoupily 1. ledna v platnost. Tento zákon, pokud bychom to nechali takto, tak je přímo retroaktivitou, protože prostě bohužel do konce roku schválen nebyl, a já nemůžu, bohužel, je mi to líto, souhlasit s výkladem ministerstva, že se jedná o v zásadě legislativně technickou záležitost. To znamená, že budu navrhovat, abychom vrátili, přestože bych to za normální situace neměl v úmyslu, ale budu navrhovat, abychom vrátili tento návrh zákona zpět s pozměňovacími návrhy, které tvoří jeden celek, které právě přímou retroaktivitu odstraňují. On ten zákon, nebo projednání zákona se příliš nezpomalí, protože v podstatě Poslanecká sněmovna bude mít právo nebo možnost ho projednat hned ještě prakticky v lednu. To znamená, že k nějakému zpoždění výraznějšímu už nedojde. Ono tady došlo bohužel k zpoždění zákona, protože novela už měla být přijata v zásadě někdy na podzim tohoto roku, podle původních úmyslů ministerstva. Takže to je jedna věc. Druhá věc, na kterou bych si dovolil upozornit – já jsem všem členům výboru rozeslal, protože mi včera, resp. dnes ráno došlo z ministerstva financí při projednávání na hospodářském výboru, tam byli shodou okolností zástupci Ministerstva financí a upozornili na problémy víceprací a méněprací z hlediska stanoviska Evropské komise. Takže všem členům našeho výboru jsem rozeslal to, co mi přišlo z ministerstva financí, a pokud jednotlivé kluby se s ním budou chtít seznámit, tak odkazuji na své členy v tomto výboru. Mám-li shrnout to, co je obsaženo ve stanovisku, nebo to, co vyhledali urychleně na ministerstvu financí – tak z toho vyplývá, sice nevyplývá to, že by a priori Evropská komise byla proti započítávání méněprací a víceprací, ale na druhé straně se jí nelíbí zejména praxe v ČR, která se týká skutečnosti, že vícepráce mohou nastat jedině tehdy, jestli nastanou záležitosti, které nemohl zadavatel předem předvídat. A ve stanoviscích Evropského účetního dvoru a v některých auditních zprávách atd. vyjadřuje právě Evropská komise nespokojenost tím, jak je tato záležitost pojímána v rámci ČR. Navíc je upozorňováno na to, že Evropská komise k tomuto nemá zatím přesné stanovisko, není tedy přesně řečeno, co to jsou vícepráce a méněpráce. To 9

znamená, že kontrolní orgány mají v zásadě volný výklad v této záležitosti a jediné, co existuje je stanovisko, nebo stanovisko ÚOHS, které tam máte citováno. Stanovisko ÚOHS, když si to přečtete, tak je to konkrétní činností. Zase z něho nevyplývá to, že by a priori nemohly být méněpráce a vícepráce. Nicméně upozorňuje na celou řadu problémů, a z tohoto důvodu budu souhlasit, nebo musím souhlasit s tím, co tady říkala paní ministryně, že v této chvíli teď, bez ohledu na to, abychom promysleli všechny souvislosti s tím spojené, tak asi nelze, přestože je to logické, přestože by se mi ten pozměňovák líbil, tak si myslím, že není možné ho v této chvíli přijmout. Protože jsou s ním spojená řada problémů, které je potřeba vyjasnit. Je o tom potřeba zcela určitě jednat s Evropskou komisí a dovoluji si jenom upozornit, že tento zákon je zcela stěžejní, který sleduje Evropská komise velmi pečlivě. Řekl bych, že to je zákon, na které Evropské komisi nejvíce záleží, protože to je zákon, který vlastně umožňuje volný obchod, nebo pohyb služeb a činností v rámci Evropské unie. Takže tam příliš manévrovací prostory ČR jako taková nemá a mohla by poměrně rychle narazit na nějaké stanovisko Evropské komise a mohli bychom nechtěně udělat víc problémů, než užitku. Takže to je ten důvod, proč nebudu souhlasit s pozměňovacím návrhem z hospodářského výboru, který byl přednesen. Vám to doporučuji taktéž. Vím, že jsou avizovány některé další záležitosti. Samozřejmě, že do výše padesáti procent více prací Evropské komisi v zásadě nic nevadí, protože jednak tedy je to běžná praxe, doposud navíc v nové směrnici je tato praxe znovu obsažena, dokonce ještě dále zvýrazněna, takže tam samozřejmě na Evropskou komisi nenarazíme, nicméně i v této oblasti bych prosil o uvážlivost tak, abychom, dejme tomu, navrhli nějaké rozumné kompromisní řešení, které by řešilo problém, který reálně existuje. A to je, že kontrolní orgány velmi bazírují na těch méněpracích, vícepracích; a celá řada investorů se dostává do vážných potíží, což by šlo vyřešit, dejme tomu, mírným zvýšením celkové výše víceprací oproti dvaceti procentům. Jinak dvacet procent nemá nikdo z EU. Nejblíže nám je Slovinsko, které má třicet procent. Všechny ostatní členské státy mají padesátiprocentní možnost navýšení s tím ale, že upozorňuji, že je tam problém, že je potřeba vždycky zdůvodnit, že to byly věci, s kterými zadavatel nemohl počítat při zadání záležitosti. To znamená, že to je věc, kterou potom Evropská komise při případných sporech posuzuje. Takže mám-li celou záležitost shrnout, budu doporučovat, abychom vrátili návrh zákon zpět Poslanecké sněmovně z důvodů, které jsem řekl; retroaktivity. Pokud budou vzneseny některé další pozměňovací návrhy, tak se k nim posléze vyjádřím. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. A nyní vystoupí paní senátorka Eva Syková a připraví se pan senátor Martin Tesařík. Senátorka Eva Syková: Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Ráda bych vás požádala o podporu předloženého návrhu dílčí novely. Budete-li pro něj hlasovat, zasloužíte se mj. o to, že výrazně ulehčíte život vědcům, kteří si pořizují specializované přístroje; lékařům. Ale nejen těmto. Ale i účastníkům jiných projektů, jak už zmínila paní ministryně, například ze strukturálních fondů. Jak možná víte, zejména v případě vysoce specializovaných vědeckých lékařských přístrojů se poměrně často stává, že je nabízí jediný subjekt na trhu. V důsledku nešťastné úpravy zákona o veřejných zakázkách - v § 84, písm. e)

10

bylo opakovaně rušit zadávací řízení, pokud zadavatel obdržel pouze jednu nabídku. Vědcům a výzkumným institucím, lékařským zařízením, to způsobovalo značné organizační a finanční potíže. Poté, co jsme schválili zákonné opatření č. 137/2013, usnadnili jsme vědcům situaci alespoň v tom, že k opakování zadávacího řízení byli nuceni pouze jednou. I jediné opakování zadávacího řízení ale v praxi znamená oddálení plánované investice nejméně o čtvrt roku, vícenáklady v řádu desetitisíců, a někdy dokonce i úplné zmaření investice, pokud je např. nákup přístroje financován z prostředků evropských fondů a z objektivních důvodů nelze prodloužit dobu realizace projektu. Nyní se konečně navrhuje úplné zrušení uvedeného písm. e) v § 84. Považuji za krok správným směrem a děkuji vládě i sněmovně, že k němu dospěly. Prosím vás, abychom to dnes udělali také tak. Ve svých veřejných vystoupeních opakovaně upozorňuji na nadměrnou administrativní zátěž, jíž jsou čeští vědci vystaveni. Schválení této novely tuto zátěž alespoň trochu sníží. Pokud budou přijaty pozměňovací návrhy, bylo by nešťastné, kdyby prodloužily účinnost této novely. Jak jsme již slyšeli, k tomu dojít nemusí. A proto se přimlouvám, abychom hlasovali pro minimum pozměňovacích návrhů, jak tady budou předneseny, a tato novela mohla být urychleně schválena. Zvláště proto, jak paní ministryně zmínila, podrobné a další problémy potom budou uplatněny v zákonu, který by měl být předložen do června. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní senátorko. Vystoupí nyní pan senátor Martin Tesařík. Připraví se pan senátor Petr Bratský. Senátor Martin Tesařík: Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já jsem se přihlásil do obecné rozpravy. Můj příspěvek úzce navazuje na vystoupení mého předřečníka, pana kolegy Martínka, který ve svém vystoupení se částečně zmínil záležitostmi víceprací, méněprací. Nakonec o tom také hovořila paní ministryně. Musím říct, že její zdůvodnění víceprací, méněprací, že přináší nebezpečí, že může dojít k celkové změně předmětu výstavby, tak s tím nesdílím. Určitě víme, že v zásadě vícepráce se víceméně stávají v okamžiku, kdy se staví nějaký objekt, ke kterému musí být stavební povolení. Stavím-li podle stavebního povolení dům třeba s pečovatelskou službou, nemůže z toho být v závěru díky vícepracím bazén. Musím říct, že skutečně to zdůvodnění paní ministryně v tomto případě neberu. Ale může být samozřejmě a může platit jiné zdůvodnění ohledně toho, že vícepráce či méněpráce mohou být nějakým způsobem konfliktní. Určitě tady také padlo z jejích úst a nakonec i na našem výboru, že není k tomu žádný přesný výklad. Určitě si rádi počkáme na tento výklad. Nicméně mé vystoupení je zaměřeno stejným směrem, chci se dostat ke stejnému cíli, ale jinou cestou. Vám byl rozdán na stůl můj pozměňovací návrh, který se právě této problematiky týká. Je v podstatě velmi jednoduchý. Číslovku 20, to znamená 20 % víceprací, které umožňuje současný zákon, bych navrhoval změnit číslovkou 30, čili 30 %. Reflektuji tak i na vystoupení pana senátora Martínka, který jednak hovořil o tom, že 20% sazbu pouze v EU pouze ČR, že Slovinsko má 30 % s tím, že ostatní země EU mají 50 %.

11

Proč ten návrh předkládám, již jsme slyšeli od paní ministryně, že velmi urychleně a sofistikovaně chce připravit nový návrh zákona o veřejných zakázkách, ten důvod je jednoduchý. Tato změna, která je obsažena v tomto pozměňovacím návrhu, může ošetřit celou jednu stavební sezónu roku 2015. Myslím si, že to je dostatečný důvod k tomu, abychom tento pozměňovací návrh přijali. Suma sumárum, shrnu-li, nejedná se v tomto pozměňovacím návrhu o žádnou diametrálně odlišnou změnu, kterou bychom vykročili k číslu 50. Druhý důvod je, že předpokládám, že v Poslanecké sněmovně by tento náš pozměňovací návrh mohl být přijat, protože o něm bylo diskutováno, tehdy to bylo o 50 %. To si myslím, že při vědomí, že můžeme ještě ošetřit stavební sezónu roku 2015, je dostatečný důvod. Tolik tedy v obecné rozpravě. Já si potom dovolím následně v podrobné rozpravě načíst ten pozměňovací návrh, který máte v písemné podobě. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Petr Bratský. Připraví se pan senátor Václav Hampl. Senátor Petr Bratský: Přeji všem hezký den, pane předsedo, kolegyně, kolegové, paní ministryně. Rozhodně není slušné a zvlášť ženu hned ráno trápit, zvlášť když je zde prvně. Myslím si, že senátoři to neměli v úmyslu, pouze vzhledem k jakémusi tomu životu v stavebním dění v ČR, k tomu, že několik let máme stavby podvázané díky vlastním zákonům, které jsme si přijali sami, a jsou podstatně hůře nastavené než v jiných zemích EU, naši zem vystavuje do takové situace, která je, ekonomicky řečeno, třeba méně konkurenceschopná. Je to například u toho limitu, který zde už pan kolega Martínek a další zmiňovali. ČR sama si stanovila limit 20 % na vícepráce, zatímco všechny země mimo Slovinska a ČR mají 50 %. Tam se samozřejmě už nehovoří o méněpracích, protože ten limit 50 % je dostatečně velký, aby pokryl nejenom to, že to budou zdůvodněné věci, které nebylo možné předpokládat, ale zároveň ten limit je slušný i na to, že potom není nutné si hrát s čísly o méněpracích, které ale vznikají ne vždy proto, že by se jednalo jenom o inovativní věci. Když ve stavebnictví jde to tempo tak rychle, pokud máte stavbu na 3 a více let, 5leté zakázky nejsou vůbec nenormální, například u velkých tunelů, přemostění, údolí apod. Tam ty technologie jdou tak rychle dopředu, že samozřejmě méněpráce vždy se objeví, vždy se objeví jenom proto, že jsou nějaké inovativní prvky. Ale třeba u zemních prací, kdokoliv něco stavěl, ví, že 10 % není žádná míra, i když jsou perfektně stavby zaměřené, dá se předpokládat, jsou tam řezy podélné i příčné. 10 % v zemních pracích je věc, kdy se může objevit, a velice často se objeví i méněpráce. Je tedy s podivem, a pan kolega Martínek to zmínil, že nikdo z Evropské komise je nezpochybňuje, není stanoveno, že to bylo zakázáno. Je možná obava, že by třeba někdo z kontrol se mohl vyjádřit, že takovou věc neuzná, ale na druhou stranu zase nikde není ani dáno, že se to nesmí. Jsou to jenom obavy. Já ještě upozorním na jednu věc. My se pořád bavíme o stavbách, jako by tady neexistovaly stavby, které by byly bez dotací z EU. Ten zákon musí platit přece pro všechny stavby. Investoři, zvláště obce, ale nakonec někdy i kraje, řadu takových staveb také mají. I ten rok by jim velice pomohl, kdyby jenom pro vnitřní kontroly z ministerstva financí a dalších mohly užívat té radosti, že si třeba někam mohou započítat i méněpráce.

12

Říkám to jenom proto, že my jsme včera v hospodářském výboru měli původně návrh ve 2 variantách. Jedna byla varianta 50 % zvýšit limit, druhá byla varianta započetí méněprací. Nakonec jsme byli ujištěni, že ve velké novele, kterou ministerstvo připravuje, již bude limit 50 %. Doufám, že nám to paní ministryně potvrdí, dokonce tam má být i možnost změny smlouvy, což se ještě více blíží tomu, že by mohly být ty obavy ze změny předmětu veřejné zakázky, kterou já osobně považuji za absurdní. V dnešní době hysterie, která vládne z možných trestních oznámení, si nedovedu představit, kdo by si to vůbec dovolil. Ale dejme tomu, že jakási obava existuje. Pokud velká novela má obsahovat, a to podle dikce dokonce z EU, možnosti změny smlouvy, tak pak já osobně budu velice spokojen. Myslím si, že to nebude nadužíváno, ale že to budou opět věci zdůvodněné a samozřejmě dané nějakou možností, která tam v tom zákoně bude za předem daných podmínek. Jestli vládne v Evropské komisi nespokojenost s praxí v ČR, tak já bych řekl, že v českém prostředí vládne ještě víc. Důvodem toho jsou ta četná trestní oznámení a obavy v zastupitelstvech, kdy v některých obcích se dokonce nenajde nikdo, kdo by chtěl jít do funkce starosty, protože ta obava, že bude ještě po mnoha letech trestně stíhán za něco, co rozhodlo zastupitelstvo, případně rada, a pan starosta to podepsal těchto orgánů, je velká. Abych to usnadnil našemu zpravodaji, panu kolegu Martínkovi, kterého si velice vážím už dlouhou dobu, tak si myslím, že když mu navrhnu, že v tom usnesení hospodářského výboru, bod 3, to je ten můj pozměňovací návrh o vícepracích, o něm, že bychom měli hlasovat odděleně. Protože ty ostatní věci již byly také zdůvodněné. Pokud účinnost nemůže být k 1. 1., a prokazatelně není. Když to teď máme tak dobré, legislativně-technické připomínky, které je třeba zapracovat a vrátit sněmovně, myslím si, že Poslanecká sněmovna tuto věc vezme, ministerstvo jistě i s povděkem, odstraní se věci retrospektivy, je to správné. My jsme se pouze domnívali, když už kvůli těmto věcem ten zákon vracíme, tak bychom tam tu malou novelku třeba o těch méněpracích dát mohli, nebo o těch procentech. Já osobně podpořím i 30, i když nevím, proč když v celé Evropě je 50, proč rovnou neřekneme 50 také. Zvlášť když už to bude za rok v té velké novele zapracováno. Ale dejme tomu, možná podléháme také nějakým obavám, že bude ministerstvo muset dělat jakési vyhlášky během roku a uberou paní ministryni ten odborný čas pracovníků na to, aby se mohla věnovat pouze té velké novele. Já bych moc přál, aby se jí věnovali a do půl roku byla předložena. Já se obávám, že to nestačí stejně, ale myslím si, že 30 nebo 50 %, když mimo Slovinska má celá Evropa 50, tak se skoro divím, že tu odvahu nemáme. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. S přednostním právem pan senátor Jan Horník. Omlouvám se, pane senátore Hample. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegové, kolegyně. Já mám dotaz na paní ministryni, protože už to tady říkal předřečník, mluvil o auditních orgánech. Já se domnívám všeobecně, že jedinou autoritou, která má dle mého právo vyřknout svůj ortel vždy v těch kontrolních mechanismech, je ÚOHS. Bohužel, a bylo tady naznačeno, jak se všichni bojí jakéhokoli auditního orgánu nebo kontrolního orgánu. Já bych chtěl slyšet od paní ministryně, jestli doopravdy ÚOHS je autoritou i směrem k Evropské komisi, nebo to je auditní orgán ministerstva financí, nebo jsou to potom další kontrolní

13

orgány zřizované jednotlivými ministerstvy. Protože v některých případech dochází ke zpochybňování výroků ÚOHS. To mi není jasné. Já bych chtěl jasně slyšet, kdo je tím, který má to poslední slovo, které je uznáváno i u Evropské komise. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Václav Hampl. Připraví se pan senátor Stanislav Juránek. Senátor Václav Hampl: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Já jsem chtěl jenom stručně navázat na to, co tady říkala už paní senátorka Syková, a možná to trochu rozšířit. Všichni víme, že pokud jde o evropské strukturální fondy v uplynulém období, jednou z významných skupin investorů byly vysoké školy a další vědecké instituce. Já jsem proto tuto navrhovanou novelu diskutoval i s některými představiteli velkých vysokých škol v ČR a shodli jsme se na tom, co bylo už mým názorem na základě vlastní zkušenosti jako někdejšího rektora, a to sice, že jakkoliv není úplně šťastné, že děláme dočasnou změnu na pár měsíců a pak to zase bude jinak, protože jedno z neštěstí tohoto prostředí je, že pravidla jsou skutečně jednak složitá, jednak dosti fluidní. Nicméně, jakkoli toto není optimální, tak změna je žádoucí. Rozhodně je příležitostí, aby se velké projekty ve vědě a vzdělávání, a samozřejmě i ty další, ale já se specificky teď hodně dívám i na tento segment, aby se usnadnily. Ve výsledku, aby prostředky, které na to jsou, aby se efektivnějším a hodnotnějším způsobem využily. Je to samozřejmě v první řadě to, o čem už mluvila paní senátorka Syková. Ten problém rušení výběru v případě jediné nabídky, to u těch špičkových vědeckých přístrojů je skutečně zásadní problém. Řada z nich se skutečně takříkajíc staví ad hoc pro danou zakázku. Takže už to nebudu znovu opakovat, jenom to znovu zdůrazňuji, že to je opravdu zásadní věc. Ale z hlediska vysokých škol i dalších vědeckých institucí a předpokládám, že i mnoha dalších investorů, tak je důležité, myslím, i ta možnost, aby vícepráce nebyly vázány jenom na objektivně nepředvídatelné okolnosti, ale i tam, kde vícepráce nastaly tam, kde to zadavatel nemohl předvídat, pokud jednal s péčí správného hospodáře. To je jedna věc. A druhá, kterou bych chtěl ještě vypíchnout, je nová dílčí hodnotící kritéria, to, že je možné hodnotit i organizaci, kvalifikaci a zkušenosti pracovníků, kteří se na tom budou podílet, a další parametry, tak si také myslím, že je žádoucí, potřebné, že to pomůže. Takže v tomto smyslu bych to chtěl podpořit. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Stanislav Juránek. Připraví se pan senátor Jiří Čunek. Senátor Stanislav Juránek: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážení kolegové a kolegyně. Tato novela je zcela určitě posunem vpřed, ale není možno, jak paní ministryně požadovala, říci skutečně schválit a tento návrh dát. A to právě kvůli tomu, že tam je ta retroaktivita. V ten okamžik právě my jako Senát máme možnost to posunout o kousek dopředu. Já bych tady skutečně dával ke zvážení a já jsem připraven podat i pozměňovací návrh, který to číslo, o kterém zde pořád diskutujeme, posunuto bylo, protože můžeme koneckonců to zvážit, jestli 50, nebo 30.

14

Ten důvod je prostý a jednoduchý. Protože my tady skutečně sice rozhodujeme na krátkou dobu, ale je to relativně krátká doba. To prostě znamená, jakým způsobem budeme zakázky hodnotit v roce 2015, protože to všechno ostatní se bude týkat až dalších let. Proto jsem přesvědčen o tom, že když už sáhneme k této věci, tak bude směrem do budoucna lepší schválit v současné době, když se pro změnu rozhodneme, 50 %, protože to má být definitivní řešení v konečném zákonu. I to je důvod, proč tedy tento pozměňovací návrh, pokud to projde, sem dám. Prosím, zvýší to možnost čerpání evropských dotací, ale znovu zde upozorňuji, nejde jenom o evropské dotace. Tady jde o dotace státní, krajské i městské. Znamená to, že to velmi zjednoduší činnost. Já mám tu zkušenost teď konkrétně z Jihomoravského kraje. Tam by těch 30 % nestačilo. Kdybychom měli těch 50 %, tak by nám to vyřešilo problém. Takhle musíme začít znovu, musíme vypsat novou zakázku. Ta záležitost je složitá. Odloží se minimálně o rok, pokud tam nikdo nepodá pozměňovací návrh. Prosím, abychom se na to teď podívali z praktického hlediska. Prosím i paní ministryni, aby zvážila, jestli v okamžiku, kdy stejně není možné tu novelu schválit v podobě, jaká je, jestli není možné udělat ten krok pro rok 2015 ještě dál a předběhnout o ten rok dobu, případně podpořit i těch 50 %, o kterých se diskutovalo mimochodem i v Poslanecké sněmovně. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek. Připraví se pan senátor Miloš Malý. Senátor Jiří Čunek: Pane předsedo, paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Nebudu opakovat to, co bylo řečeno. Nicméně za zásadní považuji to, abychom se rozhodli teď pro to, jestli zvýšíme, kdo chce hlasovat pro zvýšení na 30 %, myslím si, že bychom měli zvážit, zda skutečně neudělat zrovna ten krok na 50, protože já v tuto chvíli neznám objektivní důvod, proč tak neučinit, protože všechny ostatní okolnosti, které nás k tomu vedou, k tomuto kroku, rozdíl 20 %, nedokážeme asi zdůvodnit. To je jedna věc. A druhá věc, chci vám říct, že chci podpořit toto usnesení hospodářského výboru, a to především proto, že jsem se po 8 letech vrátil do výkonného režimu starosty. Když jsem se díval, jak se rozhodovalo těch 8 let, tak je naprosto zřejmé, že ve většině obcí, tedy ve většině těch veřejných zakázek, se naprosto rigidně rozhodovala pouze cena. To znamená, že to co bylo jistě špatně kdysi v minulosti, kdy si někteří hýbali s veřejnou zakázkou, jak chtěli, samozřejmě to nedělali jenom tak hloupě, že vyřazovali ty, kteří by vyřazeni být neměli, ale dělali to mnohdy tak, že byla skutečně zvolena zakázka s nejnižší cenou. Ovšem i ta cena byla vysoká. To znamená, de facto byla zmanipulovaná celá soutěž. Já si myslím, že, díkybohu, toto období pominulo v České republice, ale nastalo období jiné, a to období schvalování nejnižších cen, kdy se všichni zúčastnění v hodnotících komisích báli využít i kritéria, která mohli využít, tak aby nebyly v nějakém konfliktu – v první řadě ani ne se zákonem, nebo s orgány činnými v trestním řízení, tak jak tady bylo vzpomenuto, ale především s těmi kontrolními orgány. To znamená, nejjednodušší bylo – nejnižší cena, i když to bylo nesmyslné, i když to byla pochybná firma, i když to byla firma, která žila na trhu několik dní, a nebyly s ní žádné zkušenosti. A jak to potom končí? Končí to tak, že pokud dozor na té stavbě nebydlel a neměřil výšky například u těch

15

zemních prací, u dláždění náměstí apod., kdy pomalu se šuplerou neměřil, jaké frakce materiálu tam byly zhutněny, v jaké výšce atd., to znamená, že tam byl trvale, a mnohé obce si takový dozor nemohly u menších prací dovolit, tak ta zakázka dopadla špatně a je to vidět. Já se domnívám, že má-li to být na rok, tak skoro bych řekl, že jde významně o zakázky bez evropských peněz. Podívejte se, je rok 2015, to, co již vysoutěženo bylo, vysoutěženo bylo; a v tomto roce nové zakázky s evropskými penězi – těch bude výrazně méně, než v letech následujících a než bylo v letech minulých. Takže já se přikláním k tomu, abychom schválili pozměňovací návrh hospodářského výboru, tak jak tady byl. Samozřejmě pro tu účelnost souhlasím s některým ze svých předřečníků, abychom hlasování rozdělili. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Malý, neboť pan místopředseda Ivo Bárek netrvá, nebo nežádá přednostní právo. Prosím. Senátor Miloš Malý: Pane předsedo, paní ministryně, dámy a pánové, já mám tu nevýhodu, že se od svých 15 let pohybuji po stavbách. Tu jako zedník, tu jako mistr, tu jako stavbyvedoucí, tu jako investor. Tento zákon, který teď se mění, v podstatě má jeden jediný cíl, abychom byli schopni jasným procesem zadat veřejnou zakázku. K tomu by ten zákon měl sloužit a měli bychom ho upravit tak, aby byl použitelný. Já si pamatuji ještě úplně první znění tohoto zákona, který byl funkční, běžel, všichni ho chápali, byl jednoduchý. Každým vylepšováním, každým přidáváním řekl bych tak zvaných zajišťovacích institutů jsme se dostávali do situace, kdy zákon se stával nepřehledným a věci, které běžně ve stavebnictví fungovaly, začaly být nejasné. Má to logiku, protože proces výstavby se samozřejmě dělí na několik stupňů a jeden z těch stupňů je příprava, to znamená projektování. Sami projektanti vám řeknou, že když někdo přijde s nápadem, že vícepráce by mohly dělat až 50 %, tak je to chyba projektu. Jednoznačně! Ale žádný projektant vám nezagarantuje, že je schopen udělat projekt, že by v něm nebyla žádná chyba a sami přiznávají mezi 10 – 12 %, že ta chybovost tam je. Ale není to úmysl, je to dáno tím, že v podstatě nemůžete všechny jevy předpokládat. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, promiňte, vážené kolegyně, vážení kolegové, někteří vaši kolegové a kolegyně neslyší, co je od řečniště tlumočeno, respektive říkáno, takže buďte k sobě vzájemně ohleduplní a věnujte se vystoupení, které se tady uskutečňuje a nerušme se vzájemně. Děkuji. Pane senátor, omlouvám se. Senátor Miloš Malý: Já pokračuji. Dostali jsme se do situace, kdy jsou tady zpochybňovány základní principy. Vycházíme z toho, že když si kdokoli z vás dělá výběrové řízení, tak v každém případě počítá s tím, že práce, které nejsou udělány, nezaplatíte. A práce, které jsou nějakým způsobem nahrazeny, musíte zaplatit, ať je máte v rozpočtu nebo nemáte, protože jste si je sami vy – nebo proces výstavby – vynutili. Když se podíváte kolem sebe – my se nacházíme v historickém objektu. Pokud by se tento historický objekt měl rekonstruovat, pak se musí udělat projekt. Ten projekt – abyste podchytili všechny nuance – by znamenal, že rozeberete tuto stavbu, zjistíte, jak je založena, jak je postavena, jak jsou tady použity materiály, a pak teprve máte 98procentní nebo 95procentní jistotu, že projekt máte v pořádku. Ale pozor –

16

mohou se vám do toho vlomit památkáři. V ten okamžik nemáte nic jistého a všechno děláte podle toho, jak momentálně rozhodnou, co je potřeba zachránit, bez ohledu na to, co to stojí. My se znovu dostáváme do situace, kdy já jsem počítal, když jsem navrhoval započtení víceprací a méněprací, že Evropská komise, nebo evropské orgány mají jasnou direktivu. Nelze to proto, že máme takovéto usnesení, nebo máme takovýto nález. My máme jenom – "něco se říká, musíme na to dát pozor, mohlo by dojít k něčemu". A to je ten základní problém nejistoty našich investorů, nikoli dodavatelů. Dodavatel vždycky dostane zaplaceno. Ale investor je v nejistotě, jaký výklad bude konkrétně použit. A bohužel tato nejistota je – čím se zákon vylepšuje – tím větší. Takže je logické, že pokud je snaha věc co nejvíce zprůhlednit, tak proč se vlamovat do otevřených dveří a mluvit o započítávání a odečítání víceprací a méněprací, když je zde možná elegantní cesta navýšení – a v podstatě legálně – vícepráce v odůvodněných případech o 30 %. Protože jak vám říkám, 50 % víceprací je chyba projektu a opravdu ten projektant neměl dostat zaplaceno. Takže já podporuji návrh pana senátora Tesaříka, protože to je člověk z praxe, tyto informace už zažil na vlastní kůži a spoustu věci zrealizoval. A to je právě to, co bychom tady měli dělat. My bychom měli hledat, jak zákon bude funkční, jak umožní těm, kteří ho aplikují, aby mohli podle něj fungovat bez starosti a bez strachu, že to bude někdy kriminalizováno. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní se přihlásila paní ministryně Šlechtová, takže jí uděluji slovo. Prosím. Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová: Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Já bych se ráda vyjádřila k mnohým vašim návrhům. Začala bych u pana zpravodaje, pana senátora Martínka. Pro vás všechny bych chtěla jenom zopakovat, že od dubna 2016 to nebude velká novela. Bude to nový zákon, takže to není malá a velká novela. Teď řešíme novelu, následně to bude zcela nový zákon. Co se týká vrácení zákona – této novely do Poslanecké sněmovny kvůli retroaktivitě, tady bych chtěla jenom zmínit, že MMR splnilo veškeré termíny, na vládu byl tento zákon posunut a projednán 3. 9., následně ležel dva měsíce ve sněmovně. Pro nás jako MMR je to velký problém, a to říkám zcela otevřeně, protože to, co jsme se snažili rozšířit skrz nový zákon, aby to platilo minimálně na rok a půl, bude platit možná třeba jenom na tři čtvrtě roku, podle toho, kdy opravdu tento zákon, tato novela bude schválena. Proto jsem i v úvodním slově já osobně sdělila, že tuto novelu já jako nový ministr, který nastoupil na konci října, považuji za zcela nadbytečnou a mělo se na MMR pracovat právě na novém zákoně. Chtěla bych vás ubezpečit, že nový zákon je připravován, já vám zde nemohu představovat, co bude zákon obsahovat nebo sdělovat jeho paragrafované znění, nicméně jsem navrhla právě výboru pro územní rozvoj, že bych ráda vytvořila skupinu i ze senátorů, kde bych vám uspořádala seminář, abychom vám představili teze nového zákona, co bude obsahovat, protože je zde spousta věcí, na které i já jsem dotazována, které samozřejmě zodpovím – "ano, bude to v novém zákoně". Čili je nutné, aby i Senát byl informován právě o tom, co nový zákon bude obsahovat. A ráda bych vás o tom informovala ještě dříve, než zákon vůbec dám na vládu, abyste o tom věděli. Čili můžeme se domluvit jakýmkoliv způsobem a já to proberu i s panem předsedou Senátu.

17

Co se týká méněprací a víceprací, já se tu pokusím znovu vysvětlit a detailněji sdělit, že sčítání víceprací a méněprací je opravdu nebezpečný precedent, protože se může změnit předmět veřejné zakázky. Znamenalo by to, že by se do limitu 20 % – to, co je teď v novele – mohl měnit předmět veřejné zakázky, tedy že by mohlo dojít ke kompletní změně vnitřních technologií stavby, aniž by to bylo kontrolovatelné. Já jsem sdělovala ve své úvodní řeči, nejsou nastaveny žádné kontrolní mechanismy, starý zákon bez dnešní novely s tímto prostě nepočítal. Novela s tím také nepočítá, protože je to jenom dílčí novela. Kdybychom nedělali novelu, tak možná nový zákon už teď máte na stole, nestalo se, toto je legislativní proces, bylo to – vedení ministerstva pro místní rozvoj připravuje tuto novelu, takže já se zde opravdu ještě vyjádřím velice detailně k těmto věcem. Jenom zde říkám, že bych opravdu nerada, a myslím si, že to je v zájmu právě stavebníků a všech, kteří tento zákon využívají, především veřejných zadavatelů, aby z toho vzniklo něco, co nebylo smyslem novely. I proto se mi podařilo v Poslanecké sněmovně odrazit všechny poslanecké návrhy, které právě měnily novelu v něco úplně jiného a co naprosto nebylo projednáno. Čili já zde vyjadřuji velké obavy nad vašimi pozměňovacími návrhy. Samozřejmě je to na vašem rozhodnutí, jak rozhodnete, ale ke všem návrhům se chci ještě vyjádřit. Co se týče navýšení z 20 na 30 nebo na 50 %, MMR k tomuto má stanovisko, že těch 50 opravdu bude zakomponováno v novém zákoně, protože to je součástí směrnice. Proto to již členské státy mají, u nás – jak říkám – nejsou nastaveny žádné kontrolní mechanismy a v podstatě tam je problém i jiný. Problém je i takový, že pokud se to zvýší z 20 na 50 %, tak otázkou je, jestli těch 50 % se týká celkové ceny navýšené zakázky, nebo jednotlivých dílčích změn v rámci víceprací, které vlastně můžou vzniknout v rámci celé zakázky, a nakonec se můžeme dostat na 200 %. Čili kontrolní mechanismus – výklad ze strany MMR teď pro novelu není připraven. My to řešíme a budeme to řešit do nového zákona a vzhledem k tomu - já vím, že pro vás to není důvod, ale já jsem převzala ministerstvo s touto novelou, potřebuji své zaměstnance, aby už pracovali na novém zákoně. Tato novela má za úkol a je i právě pro zvýšení čerpání fondů, protože letošní rok je poslední rok, kdy potřebujeme ukončit projekty. Já sama budu jezdit na různé velké stavby nebo projekty, aby se zrychlily, protože to, co neskončí v prosinci 2015, teď mluvím opravdu o programovém období 2007-2013 a o evropských fondech, tak se bude muset vracet stoprocentně. Proto jsem apelovala i na to, aby novela byla přijata co nejrychleji. Je pravda, že zákon se netýká pouze evropských fondů, to v každém případě, a proto se komplexněji na vše budeme dívat v rámci nového zákona, kde harmonogram jsem vám již představila. Co se týká dalších bodů, které zde byly představeny, lékařské technologie, děkuji paní senátorce. Já se domnívám, že toto opravdu pomůže – právě to, že se neruší zadávaní řízení při jedné nabídce. To se opravdu týká velkých projektů, a technologie jsou jedním z těch. Děkuji, že jste avizovala, že jste apelovala, aby novela byla schválena co nejdříve. Ono opravdu jde o to, že nový zákon musí platit od dubna. Pokud tato novela bude platit dejme tomu od března, od dubna, tak dosud platí starý zákon. Teď se nám rozjíždí spousta projektů v rámci nových výzev evropských fondů a já už mám avizováno ze stran mnoha žadatelů a veřejných zadavatelů, že pokud novela úplně neprojde, tak budou stahovat své projekty, a tady Senát informuji, že nedočerpání za rok 2015 může být opravdu značné i kvůli tomu, že se zpozdí i účinnost této novely. Co se týká návrhu na pana senátora Tesaříka, že nesdílí změny víceprací a méněprací, z naší strany je to opravdu o změně předmětu veřejné zakázky, což se stát může, nejsou to pouze obavy, je to fakt. Je to prostě fakt, že se to stane. 18

Může se to stát, a potom budou chodit různé žaloby, možná i na ministerstvo pro místní rozvoj, že toto jsme v této novele umožnili, aniž bychom my dali nějaký prováděcí předpis nebo výkladové materiály k tomu, jak vůbec to jde. Spojit méněpráce a vícepráce v rámci 20 % – tady byl dotaz pana senátora Horníka, může přijít jakýkoli kontrolní orgán, a nemusí se to týkat pouze evropských fondů, a řekne – tady se změnil předmět zakázky, a vracíte všechny peníze, takže tady jenom avizuji, že toto je věc, kterou budeme řešit v novém zákoně, ale opět – není to předmětem smyslu této novely. Co se týká pana senátora Bratského, který souhlasí s navýšením víceprací, k tomu jsem se již vyjádřila. Ve své závěrečné řeči k tomu klidně řeknu ještě více detailů. Tady bych chtěla zmínit jednu věc. Padal zde zhruba od tří senátorů problém staveb. Problém staveb není pouze ve veřejných zakázkách, ale i ve stavebním zákoně, v EIA a v dalších věcech. MMR připravuje novelu stavebního zákona, která má za cíl spojit do jednotného povolovacího řízení právě řízení EIA, naše územní plánování, respektive územní povolenky a stavební řízení. Toto je proces, který by měl zrychlit právě i celkové povolení v rámci stavby a projektové dokumentace pro toho, kdo stavět chce. Čili některé věci, které se zde zmiňovaly, se týkají právě i novely stavebního zákona. Tady také sděluji, že ambicí ministerstva – a nazývám to ambicí, protože si asi všichni pamatujeme, že nový stavební zákon se projednával sedm let, já doufám, že se mi podaří v průběhu své působnosti na MMR ji opravdu protlačit, nicméně harmonogram je nastaven tak, že by do roku a půl měla vejít také v účinnost, takže by měla jít ruku v ruce právě s novým zákonem o veřejných zakázkách. Nicméně spojení povolovacích řízení je také jedním z problémů, nejsou to jenom veřejné zakázky. Co se týká pana senátora Horníka, kdo je nejvyšší orgán. Nejvyšší orgán pro výklad je Soudní dvůr EU. ÚOHS je nezávislý auditní orgán, je klíčovým partnerem pro evropské fondy. Myslím si, že narážíte na problematiku obce Chrastavy, kde ministerstvo financí dalo stanovisko, že nebere v potaz, nebo že nepovažuje za relevantní stanovisko ÚOHS. Já osobně jsem tím překvapena a budu informovat Senát i výbor na dalším jednání, kam jsem pozvaná, jak toto řešit. Protože v tuto chvíli ÚOHS dává závazná stanoviska a pokud auditní orgán má jiná stanoviska, tak to chci osobně řešit i na úrovni ministra a pana předsedy ÚOHS Rafaje. Takže k tomu jenom tolik. Na výboru jsme se domluvili, že vám dám písemný podklad ke všem dotazům, které mi byly dávány. Toto je jeden z nich. Ale to se týká evropských fondů. Co se týče pana Kulhánka ohledně rektorů a navýšení víceprací, k tomu jsem se vyjádřila. Co se týče fakult a vysokých škol, tento pozměňovací návrh byl dán v Poslanecké sněmovně. Zde bych ráda zmínila, že jsem včera podepsala dopis, který bude odeslán na všechny univerzity v ČR s výkladovým stanoviskem, jakým způsobem – tento požadavek MMR jednak neakceptovalo, ale dáváme univerzitám a fakultám výkladové stanovisko, jak postupovat v rámci spojování in house výjimek apod. Co se týče dalšího bodu – retroaktivita, my jsme se o tom bavili na výboru pro územní správu. Já osobně jsem velice nešťastná, že se to stalo, protože novela měla být v účinnosti do konce tohoto roku. Nestalo se tak, důvody jsem vám vysvětlila, MMR splnilo všechny termíny. Novela ležela ve sněmovně, nedalo se to ani stihnout. Pokud tento zákon bude vrácen, nezbývá nám nic jiného, než souhlasit s tím, že se vyjmou přechodná ustanovení, ale nejsem schopná akceptovat jiné změny. Já jsem i velice ráda, že máme tady dva senátory, kteří byli bývalí ministři pro místní rozvoj, a oba dva se podíleli právě buď na novém zákoně, nebo na 19

novele zákona o veřejných zakázkách. Je trochu pro mě s podivem, že apelujete na zvýšení víceprací na 50 %, když právě je tam 20 % z doby i éry pana senátora Čunka. Nicméně k tomu chci právě vyjádřit, že evropská směrnice říká a uvolňuje těch 50 %. MMR s tím souhlasí, ale bude to součástí nového zákona, protože dokud já nebudu mít vyjasněné kontrolní mechanismy na těch 50 %, tak prostě nejsem schopná jako ministerstvo pro místní rozvoj akceptovat tento návrh. A pokud to samozřejmě projde, tak z toho bude velký problém. Jenom tady avizuji, že to nebude jednoduché. Ministerstvo pro místní rozvoj tady není pouze od toho, aby rok vysvětlovalo, proč se to zvýšilo na 50 %, když to jednak odmítáme, vysvětlujeme důvody, je to v našich písemných podkladech, je to v našich vyjádřeních. Já to považuji opravdu za velice rizikové v této chvíli. V novém zákoně bude. My dáme samozřejmě metodické dokumenty i k novému zákonu, protože ten bude zcela jiný než tento zákon. Bude transponovat směrnici a tam bude vysvětleno, zda těch 50 % je na každou změnu v rámci víceprací, nebo na celkovou změnu v rámci víceprací. Toto zde ani nepadlo, ale toto není vyjasněno ani ze strany Evropské komise. Každý členský stát to má jinak. Co se týká dalších věcí, chtěla bych ještě zmínit, pan senátor Čunek zde zmiňoval, že se rozhoduje podle ceny. Já toto potvrzuji. Potvrzuji to. Není to úplně vhodné, protože již stávající zákon bez té novely umožňuje jiná kritéria než pouze cenu. Umožňuje ekonomickou výhodnost nabídky, umožňuje hodnotit kvalitu technickou nabídky, musí se stanovit subjektivní kritéria, objektivní kritéria. Zákon neumožňuje jít jenom na cenu, naopak. Zákon je zneužíván, že spousta uchazečů o veřejnou zakázku jde právě pouze na cenu. Ceny se podsekávají. S tím já naprosto souhlasím. Toto chceme omezit i tím, že jsme i jenom v této novele rozšířili povinně hodnotící kritéria. V novém zákoně to samozřejmě učiníme v mnohem širší podobě tak, abychom omezili, že se půjde pouze na cenu. Protože pokud se toto stává, jenom abyste věděli, je 5 důvodů, proč se nedočerpává. Já zde zmíním právě ten jeden, který se týká tohoto. To je to, že nabídky, které se dávají zadavatelům v rámci evropských fondů, jsou podsekávány. Řídící orgány již nemají projekty, nebo nemají kapacitu využít tu zbylou částku, která v podstatě tam zůstala. Cena často chodí třeba i na třetinu. Zakázka je vyhlášena na 5 milionů, vyhraje uchazeč, který dá cenu 2 miliony korun. Následně není dočerpán celý projekt. Toto je jeden z faktorů, proč se nedočerpává. My to v té novele řešíme tím, že i z tohoto důvodu jsme rozšířili hodnotící kritéria. Nechceme, aby se rušily zakázky, kde přijde pouze jedna nabídka. To je za mě v tuto chvíli vše, samozřejmě jsem připravena na svoji závěrečnou řeč. Děkuji všem. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní ministryně. Nyní vystoupí pan místopředseda Ivo Bárek. Připraví se pan senátor Martin Tesařík. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Dobré dopoledne, milé kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně. Já mám několik poznámek. Jednak co se týká vrácení zákona do Poslanecké sněmovny. Myslím, že ten prostor tady samozřejmě existuje. My jsme to konzultovali s panem předsedou, pokud bychom zákon poslali zítra zpět do Poslanecké sněmovny, ta ho zařadí na první schůzi, tak si myslím, že Senát nezdrží účinnost tohoto návrhu zákona. Druhá poznámka – ty pozměňovací návrhy, které jsou ve výborech, mimo jeden bod hospodářského výboru, se týkají právě té retroaktivity. To znamená,

20

spíše bude debata o tom, a souhlasím s tím, co tady navrhoval kolega Bratský, abychom o tom návrhu hlasovali samostatně. Třetí poznámka je o tom, že bych chtěl vládě poděkovat, že vůbec tento návrh zákona předložila, protože si myslím, že to je pozitivní krok k tomu, abychom tady alespoň nějakým způsobem mohli normálně soutěžit zakázky. Čtvrtý bod, který je, tak se týká právě 30 nebo 50 %. Já určitě nebudu hlasovat pro 50 %. Velmi vážně zvažuji, jestli budu hlasovat pro 30 %. Rozumím kolegům, kteří to tady navrhují, ale v Poslanecké sněmovně těch 50 % už bylo významně diskutováno, a mám obavu, aby tím, že tam dáme jednotku 50 %, nebo číslovku, tak že ty věci, které Senát má za úkol opravovat, což jsou věci ústavnosti, retroaktivity apod., že se nám rozplynou. Poslední věc, kterou jsem tady chtěl zmínit, kvůli které jsem se vlastně původně hlásil, se netýká úplně materie, která tady je, týká se zákona o zadávání veřejných zakázek. V poslední době se objevují jisté aspekty, na které bych chtěl upozornit. Týkají se ustanovení § 101, odst. 4 zákona, kdy v tomto ustanovení platí, že jestliže se účastník otevřeného řízení, užšího řízení, nebo zjednodušeného podlimitního řízení, při zadávání podlimitní veřejné zakázky na dodávky nebo služby, dodavatel zaměstnávající více než 25 zaměstnanců, z nichž je více než 50 % zaměstnanců osobami se zdravotním postižením, je pro hodnocení nabídek rozhodná výše nabídkové ceny tohoto dodavatele snížena o 15 %. Uvedená zákonná úprava vychází z práva EU. Jak to tedy vypadá v praxi? Máme nějakou zakázku, která se pohybuje kolem 900 tisíc. Přijde dodavatel, který má zaměstnávat tyto zaměstnance. Samozřejmě dá částku milion korun. Ta částka se v hodnocení ponižuje o 15 %, takže samozřejmě tu zakázku vyhrává, což je v pořádku, protože smysl ustanovení je zřejmý, tj. zvýhodnit dodavatele zaměstnávající osoby se zdravotním postižením, neboť tyto osoby se hůře uplatňují na trhu práce. Mohl bych pokračovat. Co se ovšem v poslední době stává, co se stalo i v našem městě, ve Vyškově, je, že jsme soutěžili o zakázku dodávku elektřiny či plynu na zimní stadion, nebo plavecký stadion. Přihlásily se firmy, já bych řekl, že jsou to překupníci nebo spekulanti, kteří samozřejmě dokladují v souladu se zákonem, že splňují kritéria, de facto podle mě našli jistou díru na trhu, a hodně velkou, takže nám se automaticky ta zakázka prodražuje třeba o 10 – 12 %. Já nechci teď nějaké hodnocení v tomto smyslu a nebudu vůbec tady podávat nějaké pozměňovací návrhy, na to není prostor, čas. Myslím si, že novela je o něčem jiném. Znovu říkám, že chválím vládu. Ale jenom bych chtěl požádat paní ministryni, aby se této problematice věnovala, protože pak soutěžení je úplně na nic, protože opravdu to vyhrávají spekulanti. De facto smysl paragrafu byl o tom, že to budou lidé, kteří budou v nějakých družstvech, budou dělat nějaké výrobky, ale nebudou to spekulanti, kteří se budou hojit na tom, že budou zvyšovat ceny energií a plynu. To je můj poslední požadavek, poprosil bych paní ministryni, aby se tímto problémem zabývala. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. S přednostním právem pan senátor Petr Vícha. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové. Jménem klubu sociální demokracie, ODS, KDU-ČSL, Starostů, ANO, zkrátka všech předsedů klubů, které se sešly včera, žádám před

21

hlasováním o desetiminutovou přestávku, protože je spousta pozměňovacích návrhů, abychom si mohli hlasování ujasnit. Takto ještě k dvěma dalším zákonům, ale to až budou tyto zákony probírány. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane předsedo, jenom dotaz. Před hlasováním - v obecné rozpravě, nebo až o pozměňovacích návrzích, pokud bude podrobná rozprava. Senátor Petr Vícha: Myslím si, že návrh na schválení žádný není, takže hlasování bude... Předseda Senátu Milan Štěch: Je! Senátor Petr Vícha: Tak před prvním hlasováním. Předseda Senátu Milan Štěch: Takže na konec obecné rozpravy? (Souhlas.) Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Martin Tesařík. Připraví se paní senátorka Jitka Seitlová. Senátor Martin Tesařík: Děkuji za udělení slova. Omlouvám se, že vystupuji podruhé. Tentokrát to bude velmi stručné. Protože tady padl ještě jiný pozměňovací návrh k tomu, co jsem předložil já, to znamená výše na 50 %, tak bych chtěl možná jenom se přidat k názoru pana senátora Bárka, že bychom měli být v tomto punktu obezřetní, zejména z toho pohledu, jak hlasovala Poslanecká sněmovna. Chci říct, že pro návrh, který tam padl, ve výši 40 %, bylo zhruba 40 poslanců a stanovisko paní ministryně bylo neutrální. I z tohoto pohledu se mi zdá být rozumné a kompromisní, když půjdeme ještě pod tuto hranici, to znamená pod těch 40 %, a zůstaneme u hranice, kterou jsem navrhl v pozměňovacím návrhu. Předpokládám, že v tomto případě by stanovisko paní ministryně mohlo být také neutrální, čili víceméně doporučující. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Jitka Seitlová. Připraví se pan senátor Petr Bratský. Senátorka Jitka Seitlová: Vážená paní ministryně, pane předsedo, dámy a pánové. Debata je jistě velmi zajímavá. Já ale pořád ztrácím to základní stanovisko, které je pro mě rozhodující, jestli se rozhodnu pro pozměňovací návrhy, nebo ne. My tu máme usnesení ÚPV 16/2, které říká, že je možné návrh zákona schválit tak, jak je předložen. To je pro mě výbor, který je garantem toho, zda je dodržena ústavnost, tedy zda je nezbytné vrátit z důvodu retroaktivity. Tady se o tom řada předřečníků zmínila, ale já opravdu teď nemám jistotu, jestli ta retroaktivit je tak vážná, že skutečně je nezbytné tento zákon vrátit. Protože pro mě je rozhodující v tuto chvíli to, že zákon by měl platit, platit co nejdříve. Jistě podporuji stanovisko paní senátorky i pana senátora Hampla, kteří hájili to, abychom co nejdříve zákon přijali. Víte, já mám trošku jiný pohled na danou věc. Ono to tady zaznělo, ale dovolte mi ještě i tento aspekt přednést. Většinou veřejné zakázky jsou na stavební práce, které, rozumím tomu, že starosty trápí, pokud jsou překročeny v hodnotě 20 %, a může to být problém. Ale kde je podstata toho, že nám nestačí 20 %, když sám pan senátor Malý řekl, 22

obvyklé je 10 – 12 %. Takže zcela výjimečně by se možná mohlo stát, že by to bylo těch 30 – 50. Kde je ten problém? Problém je v tom, že projekty počítají s tím, že tam ten polštář bude, že jsou podsekávány. Paní ministryně má zcela pravdu v tom, že říká, tohle musíme dát do pořádku, protože tím, že navyšujeme, vlastně taháme kočku za ocas. Podstatu problému neřešíme. V případě, a rozumím tomu také, že se rozhoduje většinou podle toho, jaká je výše ceny, že se starostové obávají toho, že by využili jiných nástrojů, jiných hledisek, jiných kritérií, tak se jde na nejnižší cenu. Teď se bavme o tom, co se stane v případě, když zvýšíme polštář na 30 – 50, třeba i 70 %. Doplatí na to jenom obce, protože budou původně počítat s tím, že projekt je za 10 milionů, a on najednou bude za 15. Obec je před problémem. Mám na to? Nebo jsou nedočerpány ty všechny, které mají být, tak jsou nedočerpány, ty projekty EU. To není dobrá cesta. Důležité je zajistit, aby projekty, které jsou předkládané, byly kvalitní. Na výboru zaznělo: Nemůžeme zjistit, co je v podloží, stává se to obvykle. Dámy a pánové, je to moje profese. Já mohu říct, že pokud je projekt a podklady důkladné a správné, pak se to stává zcela ojediněle a výjimečně. Já mám dotaz možná na předkladatele z ÚPV, jestli je opravdu nezbytné zákon vrátit zpátky Poslanecké sněmovně, protože to je pro mě v tuto chvíli rozhodující. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Petr Bratský. Připraví se pan senátor Stanislav Juránek. Senátor Petr Bratský: Děkuji za slovo. Já nerad vystupuji dvakrát, protože to považuji za nadbytečné. My bychom měli být struční. Ale kdysi tady jeden z kolegů velice vtipně řekl, že jsme všichni chodili do školy a do nemocnice, k lékaři, tudíž že se všichni bezvadně vyznáme ve všech věcech, týkajících se školství a zdravotnictví. Asi každý z nás možná už taky někde něco stavěl. Možná bych si dovolil mu navrhnout, že bychom příště se mohli bavit také o stavebnictví a těchto věcech. Nemohu si pomoct, jenom pro všechny bych si zopakoval naši zodpovědnost. My víme, že když od nás půjde pozměňovací návrh do Poslanecké sněmovny, tak buď Poslanecká sněmovna vezme pozměňovací návrh Senátu tak, jak přijde, nebo vezme původní návrh. Tam už se nedá nic měnit. Takže buď dneska schválíme jenom legislativně-technické úpravy, které odstraní retroaktivitu, nebo se rozhodneme, že nebudeme, necháme retroaktivitu a necháme to být, protože s lehkostí některých si řekneme: Proti Ústavě to není, nakonec co? Ten rok se to nezblázní. Možná tam zapracujeme ještě můj návrh z hospodářského výboru, možná zvedneme procento na 30 nebo na 50 %, ale Poslanecká sněmovna už bude muset schválit návrh tak, jak přijde Senátu. My zodpovědní jsme, paní ministryně, a nepochybně to před svým hlasováním zvážíme. Co se týká nedočerpávání finančních prostředků a obavy z toho, že nedočerpáme, to je přeci ta věc, která je vytýkána všem resortům, nejenom vašemu, paní ministryně, všem resortům, nedostatečná kontrola ze strany ministerstev nebo orgánů, které ministerstva měla k tomuto určit. To je nám nejvíc vytýkáno v posledních 5 letech. Jestli je obava ministerstva místního rozvoje, že některé stavby, nad kterými má osobní dohled, a paní ministryně tam chce dokonce sama jezdit, což považuji za úžasné, ale na druhou stranu není

23

přece ministr od toho, aby jezdil na kontroly, má řadu lidí, kteří to mají dělat. Ale je to dobře, paní ministryně. Opravdu jsem rád, že i při své náročné práci budete dělat i tyto věci. Třeba tam podpoříte nějakým způsobem to čerpání tím, že nebudou měnit předměty zakázky. To, co jste nám řekla, je opravdu velká demagogie. Změnit předmět zakázky, ten se nedá změnit tím, že se někde změní technologie třeba za modernější, jestli někde změním vzduchotechniku, tak se mi ze školy nestane nemocnice. Když mám být demagog. Je to určitá mantra, kterou někteří úředníci vašeho ministerstva používají k tomu, že jsou si vědomi právě nedostatku kontrol ze svého resortu. Tak mají obavy, aby to pokušení na stavbách nebylo tak velké, že by to někdo zkusil. Znova říkám, v dnešní době jsou takové obavy z obvinění z trestné činnosti, že toto asi moc nehrozí. Co se týká toho jednoho roku, kdy my budeme mít nějaký pocit provinilosti, větší či menší, za nedočerpání finančních prostředků, to si musíme šlápnout na vlastní kuří oko, a zeptat se, bez ohledu na to, kdo byl ministr, to je úplně jedno, ta politická záležitost je s tím sice vždy spojena, ale já mluvím o resortu jako takovém, plném úředníků. Tady si budeme muset sami šlápnout na svoje vlastní kuří oko a ptát se, co jsme pro to dělali v uplynulých letech, abychom ty prostředky dočerpali. Byla tady řeč o vědě, výzkumu. Byla tady řeč už dříve o školství. Můžu jmenovat všechny další resorty. Samozřejmě i ten váš, který za něco zodpovídá, se bude muset ptát, co jsme pro to dělali. Já se vůbec neobávám, pokud bychom zvedli procento na 30 %, z toho, že byste musela dělat úplně jinak ty kontroly, než když děláte 20 %. Když bude 50, tak to je to samé. Bude se muset znovu říct, jestli se daly předpokládat, jestli přijedou nějací komisaři z Evropské komise, ne tedy oni, ale jejich lidi zase, jestli přijedou na nějaké kontroly, tak my dobře víme, co máme očekávat a předvídat. To jsou lidé, kteří jezdí po všech zemích EU. Já sám jsem v delegaci OBSE 12 let. Mám kolegy všude možně. Myslíte si, že jsem se nezeptal v Německu, ve Francii, v Dánsku, v Polsku, v těchto 4 zemích kolegů, jestli používají více nebo méněpráce, jestli se tam započítávají? Nebo myslíte, že jsem se jich nezeptal na to, proč mají ten limit 50 %, i když i do 20 ho nevyčerpávají? Ten limit je kvůli něčemu. To je jenom limit. To neznamená, že se musí využít. Ten limit, který je do 50 %, to není pro obnovu nebo výstavbu školy. Ale jestli někdo stavěl kus dálnice, kde jsou mosty, tunely, tak ví, že tam se mohou vyskytnout různé věci. To jsou stavby na 5 a více let. Já jsem se o nich předtím krátce zmiňoval. To jsou tak složité stavby, že mohou nastat určité okolnosti, ale vždycky to nezaviní dodavatel. Vždycky se ptá investora a nám tady v Senátu jde o ty investory. O obce, kraje. Hlavní město Praha, to by mohlo vydávat, to by bylo delší jak Jirásek, jak by mohlo psát knížky o tom, co se tady všechno děje na stavbách. Právě investory chceme chránit. Investoři musí mít nějaký limit, kde ty rady se budou moct ne pod tlakem, ale rozhodovat na základě informací, které získají. A když jsme u těch kontrol, paní ministryně, zkuste poshánět na stavby, které budete chtít navštívit, v rámci odborného dohledu nějaké experty s kulatými razítky. To uvidíte, jak se špatně shání. On už to skoro nikdo nechce dělat, protože se bojí, že buď o to kulaté razítko přijde, nebo že bude zahrnut za zločinné spolčení do žalob, které tam panují. To je největší bolest naší republiky. Nový zákon, já jsem se do něj zamiloval jako princ do Zlatovlásky, vidí obraz a už tam jede. Já se na něj hrozně těším. Ale ještě ten zákon bude muset mít právě ty doprovodné vyhlášky, které zajistí ty kontroly především. A to ve všech resortech.

24

Děkuji za pozornost. Já před svým hlasováním také zvážím všechny okolnosti, abych konal zodpovědně. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. S přednostním právem paní Zdeňka Hamousová. Paní senátorko, máte slovo. Senátorka Zdeňka Hamousová: Děkuji, vážený pane předsedo, vážené dámy a hosté, kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně. Zazněla zde spousta pozměňovacích návrhů. Paní ministryně, musím konstatovat, myslím si, že velmi kvalifikovaně a fundovaně reaguje na pozměňovací návrhy, prokazuje praktickou a detailní znalost této problematiky, což také samozřejmě předvedla i na projednávání tohoto návrhu zákona na VUZP. Já bych byla ráda, kdybychom se mohli posunout. Zazněly tady… V podstatě pozměňovací návrhy se točí kolem retroaktivity, to znamená nabytí účinnosti, a potom víceméně kolem procenta víceprací, 20, 30, 50 %. Na konec tedy usnesení VUZP zachovalo limit víceprací pro období, než bude platit nový zákon o veřejných zakázkách ve výši 20 %. Při rozhodování svou váhu měla také informace, že auditní orgán v poslední době začíná používat termín vícenáklady, to znamená vícepráce, vícenáklady. Paní ministryně se tady už zmiňovala o tom, že není dostatečně vypracovaný kontrolní mechanismus. Můžeme si říci, ano, máme-li kontrolní mechanismus na 20 % víceprací, proč by stejný mechanismus nemohl platit na 30 % víceprací, na 50 % víceprací. To si takto můžeme říci. Ale v podstatě, teď se bavíme o dílčí změně novely zákona o veřejných zakázkách, o tom, že je potřeba, aby jeho účinnost vešla co nejrychleji. ÚPV neshledal, zatím tady nezazněla žádná reakce, nějaké výhrady vůči účinnosti, která v předkládaném návrhu, který přišel z Poslanecké sněmovny, je. Moje argumentace u procenta víceprací ve výboru byla tak, že pokud se objevují u auditního orgánu vícenáklady a není jasno, co jsou vícepráce, vícenáklady, tak tím, že zvýšíme limit procenta pro vícepráce, můžeme přivést zhotovitele nebo zadavatele veřejné zakázky do nejistoty, co bude auditním orgánem považováno za vícepráce, vícenáklady. Tolik tedy jenom moje poznámka. Budu podporovat návrh, kdy se bude hlasovat odděleně o pozměňovacím návrhu o retroaktivitě a potom ty ostatní pozměňovací návrhy. Paní ministryně, myslím, jasně všem deklarovala, že se pracuje na novém zákonu o veřejných zakázkách s tím, že v časovém harmonogramu pravděpodobně pololetí roku 2015 předložit na vládu, tudíž, co jsme všichni veřejně slyšeli, předpokládám, že tedy předpokládaný harmonogram asi bude dodržen. Proto si dovolím podat návrh, abychom jako Senát přijali nebo hlasovali o návrhu tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko, tento návrh je v usnesení ÚPV. Ale samozřejmě může být podán znovu. Jinak je přihlášen pan senátor Miloš Malý, který je zpravodajem ÚPV. Asi bude chtít odpovídat. Nyní vystoupí pan senátor Stanislav Juránek. Senátor Stanislav Juránek: Já také vystupuji podruhé, ale protože kolega se vyjádřil k té části pozměňovacího návrhu 20, 30, 50, tak jenom chci říct, že ať budeme chtít cokoli zdůvodnit, včetně toho stávajícího návrhu, tak to

25

stejně musíme při zdůvodňování této naší senátorské změny v Poslanecké sněmovně zdůvodnit. Já si troufnu říct, že mnohem snadněji se zdůvodní 50 % s tím, že je to cílový stav, než jakýkoli jiný přechodný důvod, který zde je. Teď říkám znovu, ano, pokud neodsouhlasíme a neřekneme, že to je retrospektivní záležitost, a pokud se o tom budeme přít, pokud toto neodsouhlasíme, samozřejmě nemá smysl žádný pozměňovací návrh, abychom tuto novelu nezdrželi. V okamžiku, kdy budeme tuto záležitost řešit, už to vezmeme, tak nemá podle mě smysl nic jiného, než se přiblížit co nejvíce konečnému stavu, a ten konečný stav tak, jak to vidíme v Evropě, je 50. Jinak věc, která se týká navýšení obecně, dovolím si říci, tady můžeme mluvit o průměru 10 – 12 %, těch, které tady existují. Ale jsou samozřejmě místa, kde tento průměr nemá žádnou cenu. Průměr je také to, že průměrný člověk v ČR má méně než 2 ruce, protože máme lidi, kteří o ruku přišli, máme málo lidí, kteří mají ty ruce 3. Tady je podstatné právě to, že máme oblasti, a já jsem tady jeden z 3 senátorů za město Brno, v okamžiku, kdy město Brno například nemá zmapovány, protože za války Němci znehodnotili projekty, které se týkaly kanalizace a vodovodů v Brně, tak každá stavba, která se dostane do tohoto prostoru, se pohybuje shodou okolností někde mezi 20 a 50 % navýšení. My tady nechceme řešit obecně něco, abychom mohli všechny stavby navýšit o 50 %. My tady řešíme kritická místa, která toto mohou přinést. To byla reakce na něco, co tady zaznělo. Nebudu jmenovat, abych se nedopustil nějakého faux-pas. Proto si dovolím říct, abychom skutečně zvážili, a když budeme cokoli měnit, abychom to měnili, pokud možno co nejblíže konečnému stavu, proto se přimlouvám i za těch 50 %. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek. Připraví se pan senátor Miloš Malý. Senátor Jiří Čunek: Pane předsedo, paní ministryně, vážení kolegové. Já když jsem se teď podíval doprava, vidím, že zrovna tady sedí na této straně v první linii 3 lidé, ano, i včetně vás, paní ministryně, doufám, kteří si tento zákon museli v průběhu své pracovní činnosti přečíst, a to vícekrát. Chci vás ubezpečit, že nikdy za současného stavu v české společnosti, tedy především morálního stavu atd., nenapíšeme bezvadný zákon. Nikdy. A to proto, že jsme určitě čerpali z jiných států a dívali se na to, jak to dělají jinde. Já vás můžu ubezpečit, byl jsem tam osobně a několikrát, ve Švýcarsku je to tak, že když se zeptáte lidí, zaprvé to neřeší, tento zákon. Neřeší ho proto, že to řešit nemusí. Ale tam jsou všichni přesvědčeni, že když si zvolili představitele obce, řekněme, toho jejich starostu, tak že on dělá všechno pro to, tak, jak to dělal pro sebe. Pro obec. Takže se vůbec nestává, že by řešili, že se rozhodli v průběhu zakázky, že kliky na oknech na radnici anebo kdekoli jinde na jejich DSP jsou jiné, že technologii, kterou vypsali, tak ta se ukázala býti zastaralou za 2 roky, tak zvolili tu lepší. Vždyť bychom to udělali všichni doma. Můžeme to udělat? Dovolí si to někdo z vás? No, vidíte, už se hlásí mnozí… No, zavřeli by je… Možná, doufám, třeba by se tak nestalo, nicméně nikdo řízení nechce podstoupit. Takže tento zákon nelze, a to je právě ten důvod, ačkoliv se nechci obhajovat samozřejmě, proč změny zákona předkládám. Každý ministr s týmem si myslí - a reaguje na stav společnosti si myslí, že zákon se buď zpřísňoval, nebo teď, všimněte si, ho rozvolňujeme…

26

A jsem přesvědčen, že nový zákon - a určitě se na tom budu rád podílet nový zákon bude daleko volnější, než to, co je teď. Vidíte, a já se opravdu s radostí k tomu přikláním, že společnost přeci jenom se trochu změnila a vidíme, že chceme věci dělat dobře, nejenom je dělat podle nějakého "fóršriftu", který nikdy nemůže odpovídat stavu společnosti. Situace je vždycky jiná. Vy jste tak trošku teď v situaci, která byla kdysi podobná mé, když jsem v roce 2007 nastoupil, tak už byly připraveny všechny věci pro to, aby se spustily evropské fondy, evropské financování. Vy jste na tom také tak. Jenom se podívejte, existují plné stránky novin, které vás obviňují, že už se nečerpá, a už se dávno čerpat má. Jsme v roce 2014…, pardon 2015. Takže my už jsme měli začít s novým financováním. A je tady křik, který tady byl v roce 2007, že se nečerpá. Všichni už totiž máme tu zkušenost a víme, že lépe je se dobře připravit, a pak se dá i rychle čerpat. Než to udělat špatně, a pak problémy teprve nastanou. Takže já jsem přesvědčen, že nový zákon, dokonce nevěřím, že jeho průběh bude tak úplně snadný, ale nový zákon už bude, řekněme, flexibilnější, aby se dalo podle něj pracovat a s ním pracovat. A byť se vám to možná teď v tuto chvíli nezdá, ale to není ústup z toho, co jsem si kdysi myslel. Ne, naopak, ono se to naplňuje, že začíná být lépe, a proto si myslím, že podle současného stavu kontroly, která v jednotlivých stupních je… Souhlasím s panem senátorem Juránkem, že řekneme-li, že cílový stav je padesát, tak nedokážeme racionálně obhájit, proč to teď zrovna má být třicet. Ale není to mantra, prosím. Může se objevit, že když se dohodneme většinově, co je průchozí, já se tomu klidně podřídím. To není mantra. Takže to jsou důvody, a jenom věřme, že v komplementu všech věcí, které nás potkávají každý den, jak se vyvíjí naše společnost, že zákon nakonec bude na jednom listě, bude jednoduchý a budeme věřit, že ti, kteří veřejné peníze spravují a zastupují, tak to dělají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Pak už možná jednou zákon snad nebude ani potřeba, a to je náš cíl. Takže děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Miloš Malý. Senátor Miloš Malý: Pane předsedo, paní ministryně, dámy a pánové. Když jsem připravoval zprávu na ÚPV, tak jsem měl dáno, že vrátit s pozměňovacími návrhy. Komunikoval jsem s panem hlavním zpravodajem Martínkem, který upozorňoval na to; a upozorňovala na to naše legislativa, že je tam pravá retroaktivita, jak vyšitá. A protože už to bylo v jednom návrhu usnesení, tak jsem říkal, nebudu plagiátor, nebudu opisovat, což je chyba. Měl jsem to tam do toho dát. A v ten okamžik bychom tady neměli ani jedno usnesení, které by říkalo - schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Bohužel jsem dal na zástupce ministerstva, kteří vysvětlovali, že návrh pozměňovací, který jsem tam dal, který se právě týkal těch víceprací a méněprací, má jasnou direktivu z Bruselu, že prostě takto to nejde. A že prostě je řečeno, že tyto věci takto být nemohou. Teď jsme se dověděli, že nic takového neexistuje, a že pouze máme pocity, dohady, ale víme všichni, že prostě v našem systému pocity a dohady fungují, a já říkám znovu, proč jít proti stínům, když to můžeme vyřešit elegantně, opravdu těmi třiceti procenty. A jak říká paní ministryně – máme nastaveny mechanismy na dvacet procent. A ty fungují, protože skoro všechno,

27

co mělo být zachyceno, je zachyceno. A já věřím, že tyto mechanismy, těch třicet procent také uhlídají, že s tím nebude žádný problém. Takže to je jenom vysvětlení. Omlouvám se za problém, který jsme způsobili. Díky. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Jan Horník. Senátor Jan Horník: Dobré skoro poledne, za chvíli. Budu velmi rychlý. Jenom bych potřeboval ještě vnést jasno do oné retroaktivity. V minulosti jsme tady byli přesvědčováni, že existuje pravá a nepravá retroaktivita. Čili já se ptám, jaká tato retroaktivita ve skutečnosti je. Pak ještě ke kontrolním mechanismům a ke korekcím. Nejhorší na všem je, že kontrolní orgány v podstatě mají možnost dávat korekce podle závažnosti – 5, 15, 25 procent, ale aby nebyly nařčeny někdy v budoucnosti z vyššího kontrolního orgánu, nebo možná z Evropské komise, tak se automaticky - skoro ve všech případech, které znám - dává korekce 25 procent. I tam může být zakopaný pes, proč se nám nedaří úplně tak dobře čerpat finanční prostředky z EU. A potom ještě poznámka, která tady zazněla. My jsme se o té záležitosti bavili u nás na výboru. Záležitost vícepráce, méněpráce a vícenáklady. Já už jsem komunikoval s paní ministryní, budu jí odesílat dopis v této záležitosti. Ale to jsou věci, které jsou oficiálně zveřejněny a jsou v podstatě v příručkách programu ROP a Cíle 3. Dokonce jsou tam samostatně takto vypsány. Asi to nejdůležitější, co to vlastně jsou ony vícenáklady. S vícepracemi nezkolaudujete žádnou stavbu, aniž byste je tam měly uvedeny. Kdežto s vícenáklady je to bezproblémové, protože jsou to finanční prostředky, které dáváte de facto k projektu navíc. Něco tam navyšujete, dáváte více peněz. A já se právě ptám, jestli v názvosloví, když se teď bavíme, 20, 30, 50 procent, budou ony vícenáklady posuzovány stejně jako vícepráce. Protože už i pro období 2014 – 2020, se uvádí, že tyto možnosti tam budou, vícenáklady se tam objevují, dokonce se tam objevuje, v metodickém pokynu, že bude 50 procent - a mě by tedy jenom zajímalo, zda vícenáklady, když nastanou, tak kontroloři budou do 50 procent počítat, nebo nikoliv. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil, připraví se pan Radko Martínek. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, dámy a pánové. Já si nakonec dovolím také pár slov k zákonu, který projednáváme. Ta první věc, která tady ještě nezazněla úplně naplno je, že vlastně toto projednávání je důkazem toho, že předchozí zákon tzv. transparentní novela selhala. On to tady už trochu říkal pan kolega Čunek, ale já bych byl velmi rád, abychom si to uvědomili, že vlastně tím, jak jsme v nějakém okamžiku podlehli tomu, že je potřeba všechno, všude a o všem vědět, tak jsme se obklíčili hodnotícími komisemi a oponentními posudky a všemi dalšími věcmi. A výsledkem toho bylo, že jsme se, když ne zcela, tak minimálně z velké části jako hospodářství z hlediska zadávání veřejných zakázek znehybněli. A já bych byl rád, abychom si to vzali jako poučení pro jiné zákony, které tady budeme projednávat, jako je například zákon o registru smluv nebo zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu apod., kdy také mám obavu, abychom v návalu boje za

28

transparentnost také neznehybněli, a neukázalo se vlastně, že to není žádný boj za transparentnost, ale že to je prostě vláda úředníků a vláda byrokratů a potom vláda různých šikulů, kteří si jediní v těchto problémech a v různých komplikacích, které přinášejí stále další, další zákony, orientují, a tím si z nás – teď mluvím jako komunální politik, a řekněme, i krajský politik – v podstatě dělají rukojmí. Protože dneska zastupitel nebo starosta - díky složitosti právních předpisů - je už jenom rukojmím nějakých organizací a nějakých firem, které si musí najímat na to, aby vůbec zúřadoval například v tomto případě veřejnou zakázku. V jiném okamžiku to bude zveřejňování smluv, v jiném okamžiku to bude, já nevím, úřadování ohledně nějakých kontrolních auditů atd. Takže to je ta první věc, kterou jsem chtěl říci. Vezměme tento zákon a jeho rozvolňování jako poučení pro ostatní zákony, které tady budeme probírat. Druhá věc je, že to, že tady zákon probíráme, je velký úspěch Senátu, neboť asi si většina z vás pamatuje, že my jsme v zákonných opatřeních buď odkládali anebo rušili věci, které dneska jsou v zákoně navrhovány, tzn., my jsme předešli svým zákonným opatřením to, co je rozumné, a myslím si, že je potřeba to tady nechat zaznít, že my jsme viděli dopředu, a já jsem rád, že dneska MMR se novelou hlásí k věcem, o kterých jsem mluvil. Ať jsou to oponentní posudky hodnotící komise a nevidím, že by tady byl nějaký problém i s navýšením limitů, které jsme rovněž prosadili. Takže si myslím, že to stojí za to tady zopakovat a říci, že to bylo vlastně naše zákonné opatření, které mnohé, co tady dneska máme schvalovat, již prosadilo, byť třeba s odkladným účinkem. A teď třetí věc, kvůli které jsem se přihlásil z největších důvodů, nebo jsem to považoval za nejdůležitější, a to je debata o vícepracích a méněpracích a o tom, kdo bude nebo nebude měnit předmět zakázky atd. První věc, abychom si uvědomili, o čem se bavíme. My se bavíme o tom, že když probíhá zakázka, tak v nějakém okamžiku, pokud je potřeba udělat něco, co v podmínkách nebo v zadání zakázky nebylo, aby to bylo možné udělat ihned, a aby to, pokud možno, bylo možné tak, aby zadavatel to mohl zadat tzv. z ruky. Paní ministryně tady říkala, že pokud připustíme sčítání víceprací a méněprací, tak hrozí změna předmětu zakázky. Nevím, jestli ti, co paní ministryni toto říkali, si přečetli zákon, protože v zákoně je napsáno, teď budu mluvit o věcech, o kterých se my bavíme. Dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby, které nebyly obsaženy v původních zadávacích podmínkách, a jejich potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat a tyto dodatečné stavební práce jsou nezbytné pro provedení původních – paní ministryně – původních stavebních prací, nebo pro poskytnutí původních služeb, a to za předpokladu, že – a tak dále a tak dále. Přečtu ještě jednu větu. Jinými slovy, pokud vy zadáváte nějaké dodatečné stavební práce, nebo dodatečné služby, tak to musí být ze zákona takové, které jsou nezbytné pro provedení původních stavebních prací nebo původních služeb. Nedovedu si představit, že by v tom okamžiku někdo měnil – a nevím jak – předmět zakázky. Já to nechápu, a pokud by to udělal, tak podle mého názoru musí porušit zákon. Další věta, která je v tom zákoně – služby zcela nezbytné pro dokončení předmětů původní veřejné zakázky, beru jako neuvěřitelné, jak vznikla tato myšlenková konstrukce, která je nám tady předkládána, že je to maximální a veliká hrozba, protože zákon, v jiných částech na to, aby se toto nedělo, myslí, a té argumentaci, která tady zazněla, v tomto smyslu vůbec nerozumím.

29

Teď sčítání a odčítání. Pokud máte nějaké méněpráce, tak to funguje tak, že se nebudou realizovat některé věci, které jsou v zadávacích podmínkách. Pokud se tak děje, tak se musí uzavřít dodatek ke smlouvě a v dodatku ke smlouvě je napsáno, které práce, které byly v zadávacích podmínkách, se nebudou realizovat, v jaké jsou ceně, a to je ta cena méněprací. A je tam daná v dodatku ke smlouvě. Potom vznikají vícepráce. Vícepráce vznikají tak, že je normální výběrové řízení, byť je v zadávacím řízení bez uveřejnění. Výběrové řízení samozřejmě je podloženo normální smlouvou s dodavatelem, byť je to smlouva na dodatečné práce - a v té smlouvě je zase napsána cena, kolik budou tvořit dodatečné stavební práce nebo služby. To znamená, máte dodatky, kde je cena méněprací a máte nové, upozorňuji - nové smlouvy o ceně víceprací. Kde je problém sečtení a zjištění, jestli to je více než dvacet procent nebo méně než dvacet procent. To je moje reakce na to, na co upozorňoval pan kolega Martínek, s kterým velmi spolupracuji a spolupracuji velmi rád, ale nechápu – neboť závěr toho dokumentu, který nám poslal je, že toto je problém to sečíst. Já nechápu, kde je problém. Vy budete mít dodatky ke smlouvě o tom, kolik je méněpráce a budete mít další dodatečné smluvní vztahy s dodavatelem, který říká, kolik budou vícepráce. Není problém to sečíst a nechápu, kde je problém méněpráce – vícepráce, součet a posoudit zda je to více nebo méně než dvacet procent. Opravdu odmítám, odmítám tuto argumentaci přijmout a velmi stojím za návrhem výboru pro hospodářství a kolegy Petra Bratského, protože mi připadá daleko logičtější než nějaké navyšování na 30, 40 a 50 procent, protože tam skutečně potom hrozí, že věci třeba budou nějak nafukovány, aby se vyčerpal limit atd. Čili to je věc, kterou jsem zde potřeboval říci. Pak je tady ještě jedna věc, to jsem říkal na výboru – velmi se za to omlouvám, ale zase to říkal kolega Čunek, byť možná ne takto otevřeně. Já odmítám přistupovat na to, že u zadavatelů veřejných zakázek budeme dopředu předpokládat, že se chystají jednat nějak podvodně. Prostě každá důvěra v něco a v někoho je vždycky spojena s nějakým nebezpečím. Není možné jít dopředu a dosáhnout nějakého rozvoje bez nějakého rizika. A jestli my v tomto státě se budeme chtít chovat tak zvaně bez rizikově, tak potom se naprosto obklíčíme všemi možnými předpisy a zákony, které stejně zase musí napsat lidé. To znamená, že buď to napíší dobře, nebo špatně, není to bez rizika. Celý tento systém je v tomto směru úplně nesmyslný. Já si myslím, že pokud dneska tady máme zastupitelskou demokracii, tak bychom neměli dopředu předpokládat, že někdo zadává veřejnou zakázku pro to, aby následně mohl podvodně jednat, aby následně mohl měnit předmět zadání atd. A úplně na konci ještě jedno – vždycky se Senátu připomíná, že jako když to neprojednáme a když to vrátíme, že to je nějaká hrozba atd. Neříkám, že to je vyloženě vyhrožování, ale je to věc, která se tady opakovaně objevuje. Já tomu rozumím. Na druhé straně kdyby k tomu vždycky byla přidána věta: My uděláme všechno proto, aby se to víckrát nestalo, tak by to bylo velmi dobré a hlavně je potřeba si to uvědomovat i v případě, kdy zákony se například projednávají v Poslanecké sněmovně nebo se chystají na vládě, aby byly předloženy do Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. S přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Především dovolte, abych vám popřál

30

veselý nový rok 2015, to vám můžu slíbit, že veselý bude, to tady vidíme. Jestli bude šťastný, to vám slíbit nemohu. Já jsem - pro velký zájem - převedl to, co jsem tu četl minule, do elektronické podoby, takže v nejbližší době to dostanete elektronicky, protože mnozí senátoři projevili zájem o to – právníci pište zákony stručně a jasně. Já z toho přečtu jenom ten kousek, abych nezdržoval, že ten souvisí s tím zákonem – pane předsedo – a prosím, abyste mě nepřerušoval. Nekrmte zvěř. Právní předpis musí být stručný, jasný a hlavně krátký, s jasným poselstvím, které každý adresát pochopí. Zaplevelování právního řádu tisíci paragrafy není znakem dobré práce, ale naopak znakem jejich neschopnosti vymyslet takovou formulaci, která příslušný problém obecně postihne. Kdyby takový legislativci pracovali pro zoo, patrně by na klecích visely cedulky: Fyzickým a právnickým osobám není dovoleno předkládat zvířatům předměty, které vzhledem ke svým biologickým, chemickým a fyzikálním vlastnostem a charakteru příslušného živočišného druhu by byly způsobilé být těmito příslušníky fauny pozřeny. To platí v pracovní dny, jakož i ve dny pracovního klidu, a ve státní a státem uznané svátky. Tento zákaz se nevztahuje na zaměstnance zoologických zahrad, kteří na základě své příslušné a doložené kvalifikace uzavřeli s těmito organizacemi pracovní smlouvu, a v rámci druhu práce v ní stanovené provádějí krmení zvířat, tím není dotčena jejich povinnost konzultovat biologickou a nutriční hodnotu krmiva s příslušným veterinářem a specialistou na výživu, kteří jsou k této kontrole zaměstnavatelem určeni, a po splnění předpokladů stanovených zvláštních zákonem. Přitom se totéž dá říci dvěma slovy. Nekrmte zvěř. To je, myslím, názorná ukázka toho, i teď se vracím k tomu, co tady projednáváme. První věc – 50 %. 50 % má svoji logiku, zejména ve starých zemích EU. Já neumím nazpaměť ta letiště v Berlíně a nádraží v Hamburku. Umím velmi dobře Operu v Sydney, ale to už je příběh starý, ale ono se to pořád opakuje, z ČR bych uvedl tunel Blanka, když jsem včera viděl to číslo, o které bude předražen, tak je to zcela v západoevropské normě. Tuším, že to není 50 % víceprací té původní hodnoty, protože takové stavby jako je tunel Blanka, Opera v Sydney nebo letiště v Berlíně, to nejsou stavby, jako je kruhový objezd. I tam, až budeme zveřejňovat všechny smlouvy, jak si všichni přejí na internetu, tak se dočkáme úžasných věcí, jak je možné, že v „horní dolní“ postavili kruháč za 10 milionů a v „dolní horní“ za 15. Jednoduše, oni v tom druhém městě měli trolejbusové tratě. Když máte trolejbusovou trať, musíte všechny sloupy přestavět. Přestavění jednoho sloupu, já vám nebudu říkat ty sumy, protože já vždycky omdlívám, když je slyším, kolik to stojí. Takže říkat dopředu, my tady dopředu řešíme, kolik bude stát zimní stadión, to nikdo neví, ten postup je v praxi následující. Dělá se rozpočet zadavatele, v daném případě města, tam příslušné odbory napíší, že je v plánu postavit kruhový objezd tam a tam, v rozpočtu je vyčleněna částka 20 milionů korun, protože takovým nějakým citem k tomu došli. Nemají ještě ani PDčko, nemají nic. Pak přijde projektant a ten udělá PDčko. Ten pracuje samozřejmě podle urzu, murzu, nevím, jak se všechny ty podvody jmenují, kde se ty předražené ceny sečtou, zprůměrují, pak vychází nějaké ceny projektované. Pak přichází výběrové řízení, které fungovalo tak, že dodavatelé se dohodli, že jich půjde 5 do soutěže, nikdo nesmí dát cenu nižší než 15 milionů korun, od vyšších cen tam mohou klidně soutěžit, ale nikdo nesmí dát ten dumping pod. Tomu jsme začali čelit tak, že jsme každou zakázku označili limitem. Limit jsme si vymysleli zkušeností, řekli jsme: Ano, postavíme kruhový objezd, když nebude stát více než 12 milionů korun. My do toho prostě víc nedáme, a když, tak to tam necháme tak, jak to je. A ejhle! Vždycky se to 31

opakuje znovu. Proběhne výběrové řízení a výsledná cena je 8 milionů korun. A my si tlučeme hlavami o stoly a říkáme: My debilové! Proč jsme ten limit nedali ještě nižší. Mě kamenují, protože já říkám tak nízké limity, že za ty se to opravdu postavit nedá, protože já jsem zvyklý pořád na to, že takovýto pultík by měl stát tak 1 200, on bude stát nějakých 40 nebo 50, protože já jsem první psací stůl měl, ten stál 800 korun, dneska stojí ne 8, ale 9 tisíc, a není to žádný hogo fogo. Takže nebude žádná změna, jestli 50, nebo 20. Jediná změna, a ta je klíčová, že nepodmíněný trest v případě 50 %, to upozorňuji všechny zadavatele, bude mnohem vyšší než v případě 20 %. Protože tam se úžasně vyměnila jedna věta, a ta se jmenovala, že objektivně nepředvídatelných, u těch víceprací. A protože se to někomu zdálo hodně tvrdé, tak to změkčil. Změkčil to tak, že napsal: které zadavatel, jednající s náležitou péčí nemohl předvídat. To je věta výborná pro každého kriminalistu, který vždy dokáže, že mohl jednat a že mohl vědět. Samozřejmě soud pak řekne, že nemohl jednat a nemohl vědět, mezitím už je ten člověk na zbytek života odepsán. Takže to jsme si příliš nepomohli. Mnohem zajímavější je věta, kterou řekla paní ministryně v Poslanecké sněmovně 2. prosince, dvakrát dokonce. Novela nemusela vůbec být a nemusela vzniknout, čili jinými slovy, ani bychom se nezbláznili, kdyby novela neexistovala. My tady o tom budeme 4 hodiny diskutovat, jestli 20, 30, 50, jestli odpočítávat vícepráce, méněpráce, ale objektivně řeknu, že není normální, aby něco, když chcete něco dělat, řeknu to na jednoduchém příkladu, budete stavět rodinný domek, vezmete si hypotéku, a najednou se vám tam objeví vícepráce ve výši 50 % domku, tak vám už žádná banka, nikdo vám už žádné peníze nedá. To byste museli ukrást. Takže do toho prostě nepůjdete. To není možné. Na druhé straně to platí u rodinného domku, ale zřejmě už to neplatí u nějaké obrovské stavby jako je metro nebo železniční trať z Prahy do Bratislavy. Tam je to velmi obtížné spočítat. Ale my se tady snažíme těm dodavatelům umožnit, aby oni nenesli žádné riziko. Oni se přihlásili. Oni řekli cenu. A jaké vícepráce? V rozpočtu mají na to nějaké krytí, nějakých 10 nebo 20 % pro něco mimořádného, co se může stát. A to je všechno. Námitka, že když je soutěžícím kritériem jenom cena, že vás okradou, tak to vás ujišťuji, že vás stejně okradou, i když to kritérium nebude. Když vás budou chtít okrást, vy stejně nemáte sílu ani lidi na to, abyste všechno úplně přesně zkontrolovali. Tu má potom po 2 letech, když si policie vezme soudního znalce, tak ten přijde a řekne: Já si myslím, že ta kanalda měla bejt o milion levnější. A už v tom lítáte. Nedejbože, když přijde kontrolor z EU a zjistí, že místo 12 modrých židliček, na které jste dostali dotaci, máte 1 červenou, protože ta modrá je v opravě, a on vás donutí vrátit celou dotaci. Pokud jde o ten zápočet, upozorňuji na to, že v Evropě to může být jinak, na to paní mistryně asi odpoví, že tam to asi nepůjde tak snadno započítávat. Oni rádi uznají, když jsou méněpráce, ale nelíbí se jim vícepráce. Já ty eura neberu, takže to spíš vy, kteří jste z toho úplně natěšení, že něco nevyčerpáme, já čekám, kdy bude trestným činem nečerpat, nedělat blbosti za evropské peníze, to se může stát rychle trestným činem, protože to je hrozný hřích ty peníze nebrat. Když tam leží, tak si je proboha vezměte. Udělejte za to jakýkoli nesmysl. Ale vezměte si, že to máme, to se stačí podívat, kolik toho po republice je, kdy jsme tedy čerpali a čerpali, ne proto, že jsme chtěli, já bych chtěl čerpat, zimní stadion potřebuji postavit, moře věcí, ale na ty zrovna ne. Ale kdybych udělal besedy pro nepřizpůsobivé, tak na tom vydá Evropa tolik eur, že nebudu vědět, co s nimi. Zvlášť když budu mít dobrou podpisovou listinu, že tam bylo aspoň 100 lidí.

32

Já s 50 % mám velký problém. Tam by muselo být odlišeno na velké stavby a na menší stavby. Ale jestli si paní ministryně myslí, že oni potom nějakými kritérii nebo nějakou vyhláškou zkontrolují to, jestli to mělo být, tak vám garantuji, že nový zákon, až sem přijde, tak tady všichni omdlíte. Protože jak to bývá, bude 100x horší, než byl ten úplně první zákon o veřejných zakázkách. Ten byl úplně jednoduchý. Dalo se podle něj pracovat. Je to tak, jak říkal pan senátor Vystrčil. Tady všichni automaticky všechny podezřívají, že nic jiného nemají na práci, než aby dělali nějaké švindly. Že se to děje, to je pravda, ale neděje se to v 90 %, jsou normální města, normálně investují, snaží se, aby to bylo co nejlevnější, protože čím levnější to udělají, tím více akcí můžou udělat. Stavební firmy by si měly uvědomit, že když předraží, tak si berou budoucí práci. Pokud jde tam o ty firmy, to jsou vždycky takové úlety, že budeme nějakou firmu, která má postižené, tak to bude o 15... To jsou prostě nesmysly, které nebudou fungovat. Jenom tu bude spousta dalších podvodníků, kteří budou zneužívat. Daleko horší je problém subdodavatelů, který je ale také neřešitelný. My si sice můžeme dát do zadání, že může být subdodávka jenom třeba 30 %, ale překontrolovat to, když dneska jsou schopni přemalovat všechny stavební stroje, dát dělníkům montérky, tak bych chtěl vědět, kdo, jak a kdy to bude kontrolovat. Je to velice obtížné, ale lítají v tom v podstatě ty samosprávy. Dneska už nikdo nechce jít, můžete si dát kritéria, jaká chcete do těch komisí, ale on už nikdo nechce být ani v komisi. Já jsem se nechal vyřadit ze všech komisí pro rok 2015. Už v žádné nejsem. Můžu garantovat hlavou, že tam, kde jsem byl, se žádné švindly nedělaly. Žádné švindly se nedělaly. Zájemci, dodavatelé, kteří chodili a ptali se, jestli u nás je to jako v nejmenovaném městě, že už se to dopředu ví, tak jsem musel přesvědčovat, že není, že se můžou normálně přihlásit, dokonce je stejně všechno i na internetu, takže se můžou ještě přihlásit lidé, kteří tam nejsou, což je mimochodem dobré. Zase to má ale háček. Je to dobré na to, že už se nemůžou takto domlouvat, těch 5 místních firem, ale na druhou stranu se vám může přihlásit nějaký pták na internetu, o kterém vůbec nic nevíte, a on jde měnit takováto okna, jako jsou tady na radnici. Naštěstí byl rozumný, když je viděl, řekl: Do tohoto nejdu. V tom jsou památkáři. A kde jsou památkáři, tam je smrt. Kdybyste někdo měl zájem, mám vyfocený Národní památkový ústav v Ústí, který žije v barokním zámečku, a udělal nové schodiště, které si povolil sám. Garantuji vám, že v žádném z vašich měst by nikdy památkový úřad nic takového nepovolil. Je to něco naprosto neskutečného! Já jsem tam šel na jednání a říkám – to není možné, můžeme tohle někde udělat? Vy ne, ale my ano, my si to povolíme sami… Takže děkuji za pozornost a jenom nabádám k opatrnosti. Úplně nejlepší by asi bylo počkat na nový zákon, my se zase nezblázníme – my s tím máme také problém, když se na trolejbusy přihlásí jenom jedna firma. Ale zase – že bychom se z toho zbláznili? Tak to zopakujeme a je hotovo. Není to něco, co by nás zničilo. Já myslím, že porada klubů bude, bylo by nejlepší, kdyby byla společná, protože se jinak paní ministryně v tom nevyzná, protože každý klub bude chtít něco jiného. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí paní Zdeňka Hamousová. Paní senátorko, máte slovo. Senátorka Zdeňka Hamousová: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení kolegové, já jenom zkušenost, reakci na kolegu Vystrčila, vzájemný zápočet

33

víceprací, méněprací. Zákon o veřejných zakázkách je platný pro všechny zadavatele. Teď se budu bavit o vzájemném zápočtu víceprací, méněprací teoretickém, když se jedná o dotace z EU. EU má názor takový, že pokud máme méněpráce, to znamená, že se nám sníží dotace, je to méně uznatelných nákladů. Tudíž tam zatím v současné době není praxe vzájemného zápočtu, méněprací, víceprací. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vstoupí pan senátor, zpravodaj Radko Martínek. Senátor Radko Martínek: Děkuji. Pane předsedo, paní ministryně, já jsem schválně vystoupil ještě v rozpravě, protože chci říct všechny věci, které budou důležité poté pro hlasování, tak aby kluby, které budou mít možnost se poradit, se mohly poradit a aby na mě mohl ještě někdo reagovat. Takže já jenom stručně shrnu, že vystoupilo 20 lidí, z toho 4 dvakrát. Provedu velkou sebekázeň a nebudu se k žádnému pozměňovacímu návrhu vyjadřovat, protože bychom zde byli další půlhodinu. Jenom chci upozornit kolegu Tesaříka, že když se paní ministryně eventuálně vyjádří neutrálně, tak to určitě není možné považovat za doporučující návrh usnesení. I když je to neuvěřitelné, tak celkově je k hlasování jenom 5 návrhů. Jeden je schválit, který tady pan kolega Malý zdůvodnil, protože prostě v té době nebyly pozměňovací návrhy ještě hotovy. Takže znovu řeknu svůj názor – proto také pro to nemůžu hlasovat a nebudu to doporučovat. A to z toho důvodu, že přímá retroaktivita je naprosto zřejmá. Druhý je návrh našeho výboru a výboru hospodářského, který je v podstatě shodný kromě bodu 3 usnesení hospodářského výboru. To je právě legislativní úprava, která řeší přímou retroaktivitu. Všechny body, které tam jsou označeny, tvoří jeden celek, takže budu doporučovat, aby se o nich hlasovalo dohromady, a řeší pouze a jenom retroaktivitu. Toto by bylo podle mého názoru druhé hlasování. Třetí hlasování by mělo být o návrhu hospodářského výboru, více a méně práce, je to bod 3 usnesení hospodářského výboru. Tento návrh nebudu doporučovat, přestože s mnoha věcmi tady souhlasím a je to vážný problém. Nicméně upozorňuji, že je stoprocentní, že pokud bychom toto schválili, tak paní ministryně to bude muset vysvětlovat v Bruselu a lidi místo toho, aby pracovali na novém zákoně, budou muset létat do Bruselu a zdůvodňovat tam, proč je tato zásadní změna. Proto nemůžu pro to hlasovat, i když mnohé věci jsou naprosto zřejmé. A pak jsou zde další dva návrhy, jeden je na 30 %, druhý je na 50 %, to znamená zvýšení limitu víceprací. Tam jsou možnosti dvě – buďto budeme nejdříve hlasovat orientačně o číslici, která bude vyšší, kde bude vyšší podpora, pak budeme o ní hlasovat jako o první, pokud tento návrh kluby nepodpoří, potom se hlasuje podle mého názoru automaticky nejdříve o tom vyšším, pokud neprojde, tak o tom nižším, protože ten nižší je vlastně obsažen v tom vyšším, a pak by se mělo hlasovat o celém zákoně jako takovém. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, ale, pane zpravodaji, vy jste předběhl situaci. Za prvé jsme v obecné rozpravě, než udělám přestávku, bude se vyjadřovat předkladatelka, budou se moci vyjadřovat zpravodajové, pak teprve bude přestávka na poradu klubů a hlasování rozhodne, jestli proběhne podrobná rozprava. To, co bylo teď shrnuto, byla vlastně zpravodajská zpráva pro podrobnou rozpravu. Ale budiž, já jsem nechtěl přerušovat, jenom na to upozorňuji.

34

Kdo se hlásí ještě do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Nyní se táži paní ministryně, zda si přeje vystoupit. Ano. Máte slovo. Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová: Vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, tato debata je přesně ukázkou toho, jak důležitý je zákon. Vzhledem k tomu, že se zde zdržujeme u novely, tak se domnívám, že u nového zákona lze očekávat tisíce pozměňovacích návrhů. Já bych se chtěla vyjádřit ke dvěma věcem, které zde ještě padly a následně bych shrnula své závěrečné slovo – předpokládám, že je to mé závěrečné slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, je to vaše závěrečné slovo. Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová: Děkuji. Co se týče méněprací a víceprací, nedají se sčítat, je na to výklad ÚOHS. To je jedna věc. Vícenáklady, vícepráce – já jsem slíbila panu senátorovi Horníkovi, že k tomu dám větší výklad, nicméně nyní jenom velice ve stručnosti, teď se to týká evropských fondů: Vícenáklady jsou – jedná se o finanční rezervu pro nepředvídatelné okolnosti. Je to finanční pojem. Co se týče vícepráce, to je realizace prací slovy zákona o veřejných zakázkách. Dále bych se chtěla vyjádřit jenom velice stručně – já opravdu nebudu kontrolovat stavby, mám za úkol, aby se nedočerpalo co nejméně prostředků, a za dobu svých tří měsíců ve funkci jsem to stáhla z původních 33 miliard na 9 miliard, což si myslím, že je velice slušný výkon pro Českou republiku. Myslím si, že se dostaneme i z třetího posledního místa na průměr všech členských zemí. Nicméně bych se chtěla zeptat pana předsedy na jednu věc. Je to možná má neznalost, ale bývalý ministr pan senátor Čunek měl polovinu své řeči o evropských fondech, že se nečerpají, že je to propíráno v médiích, takže se chci zeptat, jestli toto lze považovat za věcnou debatu k zákonu a je po mně žádáno nějaké vyjádření, nebo to mám pouze přejít a nechat být, protože evropské fondy nejsou předmětem dnešní debaty k novele zákona o veřejných zakázkách. Předseda Senátu Milan Štěch: Paní ministryně, to je na vaše uvážení, protože v obecné rozpravě, pokud věci souvisejí nějak přímo nebo i nepřímo s daným tématem, není vhodné senátory přerušovat. Je to na vaší úvaze, zdali se chcete nebo nechcete k tomu vyjádřit. Ale myslím si, že to od vás nebylo přímo vyžadováno. Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová: Děkuji. Pouze dvěma větami – programové období 2007 až 2013, a já už jsem to sdělovala, bohužel pan senátor tady není, ale to nevadí, je nedočerpání zaviněno i právě zákonem o veřejných zakázkách. Je to tak, je v tom spoustu věcí. A co se týče toho, že se dosud nerozjelo programové období 2014 až 2020, tak tady mohu říci, že Komise pozdě vydala nařízení. Vláda, která zde byla – pana Petra Nečase – schválila o 9 měsíců později programy. V podstatě je zde problém i se služebním zákonem, kde nám Komise oznámila, že vzhledem k tomu, že si porovnala dohodu o partnerství - což předpokládám, že je vám známo, co to je za dokument, je to střechový dokument, který vlastně je střechou na programové období 2014 až 2020, kde jsme se zaručili v jistém akčním plánu, protože je to předběžná podmínka, že bude služební zákon aplikován podle toho, co je v dohodě, následně byl Komisi zaslán služební zákon, Komise si porovnala

35

dohodu, služební zákon, a poslala nám dopis, že varuje Českou republiku. že vzhledem k tomu, že služební zákon neobsahuje vše, co se slíbilo v Dohodě o partnerství, která se vyjednávala tři roky, tak nemusí Evropská komise proplácet naše prostředky z prvních výzev za programové období 2014 až 2020. Zároveň vám oznamuji, že jsem včera obdržela oficiální e-mail ze strany Komise, že nebudou schvalovány programy 2014 až 2020, aniž by existovaly prováděcí předpisy ke služebnímu zákonu. Toto je zcela nová informace. Já vám ji sděluji vzhledem k tomu, že se zde řešilo programové období 2014 až 2020. Toto není problém jenom můj, ale celé České republiky. Co se týče mnou předkládané novely, já bych zmínila ve svém závěrečném slově, protože jsem vše již sdělila, že tato novela má smysl, pomoci aspoň na rok právě veřejnému zadavateli, ale i těm, co se ucházejí o nabídku, zjednodušit, zrychlit řízení. Rozšířili jsme hodnotící kritéria, nerušíme zadávací řízení při jedné nabídce a upřesňujeme vícepráce s tím – jenom technicky – že se budou započítávat, pokud nebudou předvídatelné při projektové dokumentaci. Toto je za mě vše, jinak vše, co jsem chtěla sdělit, jsem sdělila, nyní je to ve vašich rukou. Děkuji, pane předsedo, děkuji všem za podněty i do nového zákona. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj ÚPV Miloš Malý. Nepřeje si vystoupit. Pan zpravodaj VHZD Jaromír Strnad? Nepřeje si vystoupit. Pan garanční zpravodaj, chce se vyjádřit v podrobné rozpravě? Nechce. Takže vlastně se vyjadřoval v rámci svého posledního vystoupení, dobře. Než budeme hlasovat, protože zazněl i návrh schválit, vyhlašuji pětiminutovou přestávku na základě žádosti klubu. To znamená, že budeme pokračovat v 11.46 hodin. (Jednání přerušeno v 11.41 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 11.48 hodin.) Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím, posaďte se na svá místa, Budeme hlasovat. Protože budeme hlasovat o návrhu ÚPV a o návrhu paní senátorky Hamousové, a to, abychom schválili návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak ještě jednou přizvu k hlasování. Byl podán návrh – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 7, bylo registrováno 77 senátorek a senátorů, kvorum 39. Pro návrh 11, proti 28. Návrh byl zamítnut. Proto otevírám podrobnou rozpravu. Na úvod jenom sděluji, že návrhy, které jsou v usnesení výborů, není potřeba načítat. Návrhy, které nebyly v usnesení výborů a byly podány zde při jednání našeho pléna, je potřeba doslova načíst. Jako první se přihlásil pan senátor Martin Tesařík.

36

Senátor Martin Tesařík: Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Dovoluji si načíst tento pozměňovací návrh: V článku I za bod 2 vložit nový bod 3, který zní: "3. V § 23 odst. 7 písm. a) bodu 3 se číslo 20 nahrazuje číslem 30." Dosavadní body 3 až 42 označit jako body 4 až 43." To je celý pozměňovací návrh. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám. Nyní vystoupí pan senátor Stanislav Juránek. Senátor Stanislav Juránek: Také si dovolím načíst pozměňovací návrh. V článku I za bod 2 vložit nový bod 3, který zní: "3. V § 23 odst. 7 písm. a) bodu 3 se číslo 20 nahrazuje číslem 50." Dosavadní body 3 až 42 označit jako body 4 až 43. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Se závěrečným slovem může vystoupit, pokud si to přeje, k předloženým návrhům paní ministryně. Nebo stačí, když bude říkat k jednotlivým návrhům stanoviska. Takže vystoupit nechce. Táži se zpravodaje ÚPV – přeje si vystoupit? Nepřeje. Totéž se týká zpravodaje VHZD pana senátora Jaromíra Strnada. Také si nepřeje. Takže nyní má slovo garanční zpravodaj pan Radko Martínek, který nás provede hlasováním k jednotlivým návrhům. Prosím, aby se vyjádřil. Zrovna tak paní ministryni bych prosil, aby řekla k návrhům své stanovisko. Děkuji. Prosím. Senátor Radko Martínek: Jak jsem říkal – teď nevím, jak zastrčit kartu. (Pan předseda Štěch sděluje, že číslem dopředu.) Tak vidíte, neumím ani dávat kartu, a stejně je to špatně. (Poznámka pana předsedy: Pane zpravodaji, je to třeba trénovat. – Veselost.) Těžko se trénuje. (Poznámka pana předsedy: Už se to povedlo, napodruhé, to je vynikající úspěch.) Tak vidíte, ani nedokážu dát kartu, natož abych dělal zpravodaje. Jak jsem avizoval, tak bych navrhoval postup – já ho pro jistotu ještě zopakuji, to znamená, nejdříve bychom hlasovali o usnesení výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj etc., to znamená všechny body 1, 2, 3 a 4 dohromady, což je totožné s usnesením hospodářského výboru – bod 1, 2, 4 a 5. Řeší se tím retroaktivita. Poté bych navrhoval, abychom hlasovali o bodu 3 hospodářského výboru. Poté bych navrhoval, aby se hlasovalo o pozměňovacím návrhu pana kolegy Juránka, který zvyšuje vícepráce na 50 %. Pokud tento návrh nebude přijat, nechal bych hlasovat o návrhu pana kolegy Tesaříka, který zní na 30 %, pokud by byl schválen návrh pana kolegy Juránka, tak by návrh pana kolegy Tesaříka již byl nehlasovatelný, a poté by se hlasovalo o zákoně jako celku. Předseda Senátu Milan Štěch: Má někdo námitky? Nemá. Takže můžeme takto postupovat. Já přece jenom ještě přizvu k hlasování znělkou. Než začneme hlasovat podle jednotlivých návrhů, které přednese garanční zpravodaj, tak vás informuji, že aktuálně je přítomno 77 senátorek a senátorů, kvoru pro přijetí návrhu je 39. Předpokládám, že se v průběhu hlasování nebude měnit. Pane zpravodaji, první hlasování. Senátor Radko Martínek: Takže první je hlasování o čtyřech bodech návrhu výboru pro veřejnou zprávu etc. Tento návrh doporučuji.

37

Předseda Senátu Milan Štěch: Paní ministryně? Paní ministryně souhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 8, registrováno 77, kvorum 39, pro návrh 77, proti nikdo. Návrh byl schválen. Prosím o další návrh. Senátor Radko Martínek: Nyní budeme hlasovat o bodu 3 usnesení VHZD. S tímto návrhem nesouhlasím. Předseda Senátu Milan Štěch: Pan zpravodaj nesouhlasí. Paní ministryně? Opakuji – nesouhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 9, kvorum zůstává stejné, to znamená registrováno 77, potřebný počet hlasů 39, pro návrh 20, proti 38. Návrh byl zamítnut. Prosím o další návrh. Senátor Radko Martínek: Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana kolegy Juránka, to je zvýšení hodnoty víceprací na 50 %. Mám k tomu neutrální stanovisko, a to proto, že upřednostňuji další návrh, to znamená 30 %. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Slyšeli jste stanovisko zpravodaje. Stanovisko paní ministryně? Nesouhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 10, registrováno 77, kvorum 39, pro návrh 10, proti 40. Návrh byl zamítnut. Další návrh. Senátor Radko Martínek: Nyní bychom hlasovali o návrhu pana kolegy Tesaříka, kde je zvýšená hodnota víceprací na 30 %. S tímto návrhem souhlasím. Předseda Senátu Milan Štěch: Zpravodaj souhlasí. Paní ministryně? Má neutrální stanovisko. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 11, registrováno 77, kvorum 39, pro návrh 67, proti 7. Návrh byl schválen. Tím jsme vyčerpali - pane zpravodaji, je to tak? – všechny pozměňovací návrhy. Nyní budeme hlasovat o návrhu – zákon vrátit Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Všichni jsou srozuměni, o čem budeme hlasovat? (Nejsou námitky.) Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 12, registrováno 77, kvoru 39, pro návrh 69, proti 1. Návrh byl schválen. A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké

38

sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Radko Martínek a senátor Miloš Malý. Zároveň se jich ptám, zda s touto rolí souhlasí. Pan senátor Malý ano. Pan garanční zpravodaj také. Jsou nějaké jiné návrhy? Nejsou. Takže přistoupíme k hlasování. Předpokládám, že se kvorum nezměnilo. Nebudu pouštět znělku a zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pověřením, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 13, registrováno 77, kvorum 39, pro návrh 73, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji paní ministryni, děkuji zpravodajům a děkuji vám všem, kteří jste byli aktivní. My se vystřídáme. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dalším bodem je 3. Návrh usnesení Senátu k případu odebraných dětí Davida a Denise Michalákových norským úřadem pro ochranu dětí Barnevernet a umístění obou dětí do pěstounských rodin v Norském království Návrh projednal VVVK, výbor přijal usnesení, které máte na lavicích. Zpravodajkou je paní senátorka Zuzana Baudyšová, která má slovo. Máte slovo, paní kolegyně. Senátorka Zuzana Baudyšová: Vážený pane předsedo, paní předsedkyně, pánové předsedající, vážené dámy a pánové. Já mám trochu trému, protože cítím velkou odpovědnost za toto asi trochu neobvyklé téma. Ale budu velmi vděčná, když budete tak laskaví a vyposlechnete si ten pro mě trochu neuvěřitelný příběh české matky, paní Evy Michalákové, a jejích 2 chlapců, Davida a Denise, kterým v současné době je 6 a 9 let. Příběh začal v roce 2011, v květnu, kdy norský sociální úřad Barnevernet rozhodl, že chlapci budou odebráni rodičům pro podezření ze sexuálního zneužívání otcem dětí. Ačkoli norské policejní orgány nikdy nic nedokázaly, zrovna tak sociální úřad chlapce nevrátil, bratry rozdělil a umístil do 2 pěstounských rodin. Od té doby paní Michaláková o syny marně bojuje a ČR dlouho nevěděla, že vůbec něco takového se odehrálo. Teď už jí nezbývalo, než se obracet na různé orgány v ČR. Já bych jenom řekla, jak to proběhlo. Chlapci byli odebráni z mateřské školky s tím, že byli pohlavně zneužíváni tatínkem. Ale jak už jsem řekla, zneužívání se nepotvrdilo, jak lékařskou prohlídkou, tak i policejním rozhodnutím. Maminka může své děti vidět 2x do roka po 2 hodinách. Nesmí je obejmout. Chlapci mohou se k mamince přiblížit, ale ona sama nesmí žádné aktivity vyvíjet. Matka se obrátila už na soud ve Štrasburku, ale závěr byl, že stížnost byla zamítnuta jako nepřípustná. Víc o vyjádření Štrasburku nevíme. Matka i synové jsou Češi. Proč žijí v Norsku, se domnívám, není předmětem našeho šetření. Máme volný pohyb, jsme Evropané. Je to příběh české rodiny z Norska.

39

Já bych si dovolila možná jít tvrdě k věci, přestože zatím celá ta kauza je v poloze dopisování, kdy si píší různé orgány, tak žádný posun, aby už Barnevernet, který má zasedat 20. ledna, a má už jednat podle vyjádření paní Michalákové nikoliv o pěstounství, ale o adopci, to znamená, že to by byla de facto konečná, ty chlapce už by matka nemusela vidět, až v 18 letech, kdy budou už plnoletí a mohou se rozhodnout sami. Já bych si dovolila tady jenom připomenout, že ČR ratifikovala úmluvu o právech dítěte. Úmluva je součást Sbírky zákonů ČR. Je to po Ústavě a Listině základních práv a svobod nejdůležitější legislativní dokument. V tomto případě byla porušena vícenásobně úmluva o právech dítěte. Zaprvé dítě má právo znát své rodiče a být v jejich péči. Za další, článek 8, dítě má právo na zachování státní příslušnosti, jména, jazyka. Článek 9 – dítě má právo žít s oběma rodiči, pokud to není v rozporu s jeho zájmy. Článek 11 – stát má zabránit zadržování dětí v cizině. Článek 12 – děti mají právo vyjadřovat svobodně své názory ve všech záležitostech, které se jich týkají. Článek 18 – rodiče mají prvotní odpovědnost za výchovu svých dětí. A článek 4, který považuji za velmi zajímavý, je, že pro výkon práv obsažených v úmluvě musí každá země udělat všechno, co je v její moci. Já se ptám, co ČR mimo nějaké bezzubé korespondence pro navrácení 2 dětí udělala? Děti nepotřebují jenom papírové analýzy, potřebují skutečnou pomoc. Proto jsme se dohodli, já se zeptám předsedajících, jestli mohu přečíst návrh dnešního usnesení, kde se obracíme na ministerstva zahraničních věcí, na pana Zaorálka, aby začal aktivně jednat se svými kolegy na norském ministerstvu zahraničních věcí a udělal maximum, co je v jeho silách, pro navrácení těchto dětí. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Protože jsem byl vyzván, klidně můžete. Naopak. Senátorka Zuzana Baudyšová: Dobrá. Já jenom ještě bych si dovolila říct, víte, tady nejde jenom o ty 2 chlapce, tady jde o princip, že ČR si nenechá brát děti, a bude za své děti bojovat, nebo tak, jak říká úmluva, udělá maximum, co je v moci ČR. Zatím vidím laxnost různé kritiky paní Michalákové, proč žije tam a nežije tady. A další, že nechce říkat, kdo z nejvyšších státních úředníků mi sdělil a odpověděl, že kluci už neumějí česky, tak ať tam klidně zůstanou. Probůh, takhle snad ne! Jsou to české děti, mají právo být u své matky. Ještě dodám, že tatínek z důvodů, aby byla úplně ta kauza čistá, tak rodiče se rozvedli, žijí odděleně. Nehrozí jakékoli nebezpečí, pokud vůbec někdy nějaké bylo, jakože asi nebylo. Já bych zaprvé chtěla poděkovat VVVK, že podpořil, aby se tato kauza dostala do dnešního pléna. Zadruhé věřím, že nebudeme ty české chlapce jenom bránit, ale že je společně ubráníme. Já budu za to velmi vděčná, protože když člověk někdy poslouchá názory, že stejně v Senátu se nic neprosadí, tak moc vás, vážení kolegové, předpokládám, že všichni jsme rodiče nebo prarodiče, kdo by byl v situaci paní Michalákové, tak si asi nedokážeme představit, co musí prožívat, jaká bolest to pro ni je. Prosím, a jestli smím, tak bych si dovolila přečíst ten návrh usnesení. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Já už jsem vám jednou odpověděl, můžete všechno.

40

Senátorka Zuzana Baudyšová: Odpověděl, výborně. Jenom teď si ještě dovolím najít stanovisko… Senát Parlamentu ČR: 1. žádá vládu ČR, aby vyvinula mimořádné úsilí k vyřešení návratu Davida a Denise Michalákových k jejich matce, 2. žádá ministra zahraničních věcí ČR o zahájení intenzivního jednání s norským ministerstvem zahraničních věcí o navrácení Davida a Denise Michalákových jejich matce, a to před termínem 20. ledna 2015, na který je naplánováno další jednání mezi Barnevernetem a matkou Evou Michalákovou, kde se očekává jednání o adopci obou chlapců, 3. pověřuje předsedu Senátu předložit toto usnesení předsedovi vlády ČR a ministrovi zahraničních věcí. Děkuji za pozornost. Já ještě možná bych k případu řekla, že se začali aktivovat nebo aktivizovat europoslanci, pan europoslanec Zdechovský a Mach s tím, že zjistili, že to nejsou první případy odebrání dětí v Norsku, že těch dětí bylo odebráno víc, ale maminky i tatínkové se bojí hovořit, podávat více informací, aby nebyl podobný postup jako u paní Michalákové. Totéž se děje ve Velké Británii, kde bylo odebráno přes 160 českých dětí, většinou romského etnika, kdy též rodiče jsou zastrašeni a bojí se vystěhování z Velké Británie. Takže zdá se, že to začíná být trend, odebírání dětí. Proto se domnívám, že právě tento případ by měl být trochu exemplární, že se zákonodárné sbory za tyto děti vezmou. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do té se přihlásil jako první pan ministr a zároveň senátor Jiří Dienstbier. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Pokud se probírá tato kauza, tak kauza, která se týká dětí, je vždycky citlivá, je to emočně náročná záležitost. Ale já myslím, že bychom se na tuto věc měli podívat i racionálně. V případě, že se bavíme o návrhu usnesení, já s tím usnesením mám jeden problém. Na jednu stranu platí samozřejmě, že rodiny by měly zůstávat pohromadě, že důvody pro rozdělení rodin by měly být naprosto zásadní, zcela mimořádné. Že společnost by se měla vždy snažit i pro to, aby se obnovil žádoucí stav. A vždy, je-li to možné, aby se rodiny co nejrychleji spojily. Pokud už dojde k té neblahé situaci, že byly rozděleny. Je samozřejmě pravda, že je potřeba chránit práva dětí i samozřejmě práva rodičů, ale práva dětí zejména. Všechna ta práva, která tady byla paní zpravodajkou citována, jsou velmi důležitá a velmi zásadní. Nyní k tomu problému. My tady rozhodujeme o něčem, o čem vlastně nemáme úplně přesné informace. Nikdo z nás nezná celý spis. Neznáme všechny důvody, pro které došlo k odebrání dětí z rodiny. Ono se mluví pouze samozřejmě o obvinění ze sexuálního obtěžování. Ale my vlastně nevíme, jestli to tak vůbec bylo, jestli tady byly, či nebyly nějaké další důvody pro odnětí těchto dětí jejich rodičům, a pro jejich umístění do pěstounské péče. Vůbec to nejsme schopni bez znalosti spisového materiálu posoudit. Stejně tak nevíme, jaký je postoj samotných dětí. Sice je jim 6 a 9 let, ale samozřejmě z hlediska ochrany práv dětí se dnes uznává, že slyšeny by měly být i děti, přinejmenším starší z těch synů je ve věku, kdy samozřejmě může nějaký svůj názor říct. My nevíme, jestli se tyto děti chtějí vrátit ke svým rodičům,

41

případně k některému ze svých rodičů. Myslím si, že to je také věc, kterou je potřeba posoudit. My tohoto posouzení nejsme vůbec schopni. Informace prostě nejsou veřejné, nejsou zveřejnitelné. Proto tedy podmínky pro posouzení jsou velmi omezené. Já mám proto velký problém s návrhem usnesení, které automaticky dochází k závěru, že David a Denis Michalákovi se mají vrátit k jejich matce, právě proto, že nemáme informace, na základě kterých bychom to měli posoudit. Proto i požadavek na ministra zahraničí v bodě II. je velmi problematický. Já si umím představit takové usnesení nebo takový požadavek, že ČR má rodině Michalákových, a teď nechci specifikovat, jestli matce, nebo dětem, poskytnout maximální, diplomatickou, konzulární, právní podporu k ochraně jejich práv. Ale to je myslím maximum, ke kterému na základě rozsahu informací, které jsou k dispozici, můžeme dospět. Já tady nemohu sdělovat žádné další informace. Vím, že jich je více. Ale řada informací má důvěrnou povahu, proto se ve veřejné debatě nemohou vůbec objevit. Ta kauza je ale rozhodně mnohem složitější než nepotvrzené či odmítnuté podezření ze sexuálního obtěžování. Já bych souhlasil s poskytnutím diplomatické, konzulární, právní podpory občanům ČR v zahraničí, v tomto případě rodině Michalákových, ale ne s takto už jednoznačným závěrem, který nemá žádnou oporu v informacích, které bychom měli jakkoli ověřené. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Pane ministře, mám to chápat jako protinávrh k usnesení, vy ho připravíte a rozdáte, protože jste v tomto... Ministr ČR Jiří Dienstbier: Nikoliv. Já jsem nebyl vůbec iniciátorem tohoto jednání, já nedávám žádný návrh, já pouze jsem sdělil své důvody, proč takto navržené usnesení je podle mého názoru nepřijatelné, protože nelze jakkoliv seriózně zdůvodnit. Ale pokud by někdo navrhl usnesení v tomto smyslu, tak já bych s ním neměl žádný problém. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Jste také senátor. Senátorka Zuzana Baudyšová: Můžu se vyjádřit? 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Musíte se přihlásit, paní kolegyně, protože v této fázi jsme v obecné rozpravě. Vaše přednost není. Ale přednost má paní senátorka a místopředsedkyně Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Dobrý den, krásný nový rok pro naše, doufám, rozumná rozhodnutí. Teď před jedním stojíme. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Podle informací, které já mám od zmiňovaného europoslance Tomáše Zdechovského, který se osudem případu rodiny Michalákových zabývá, se opravdu nejedná o ojedinělý případ perzekuce ze strany norského Barnevernetu. V posledních dnech byly zaznamenány minimálně další 4 obdobné případy českých občanů. Ne všechny rodiny jsou ochotny požádat o pomoc české úřady nebo promluvit o svých příbězích veřejně, neboť mají strach, že když svůj příběh nahlásí českým úřadům, tak už své děti nikdy neuvidí, protože v tomto duchu je s nimi opravdu jednáno. Ono to z té dálky vypadá velmi divně, ale toto jsou naprosto hmatatelné důkazy. Vím, že

42

jedna rodina přemýšlí nad tím, další rodina, která ten svůj případ chce opět zveřejnit. Podle mě má zmiňovaná kauza 3 roviny. Jedna je politická, já děkuji, že se tady v Senátu můžeme vyjádřit a můžeme tu politickou rovinu podpořit. Doufám, že i urychlit. Pak je to rovina diplomatická na úrovni vyjednávání, potom ta úřední, ta výkonná. Já myslím, že vyvolávání zájmu o tento konkrétní případ, o apel na vládu, může nejen přispět k navrácení dětí jejich biologické matce, ale také tomu, že další rodiny, které jsou přesvědčeny, že je s nimi jednáno, nebo že děti jsou odebírány neprávem, najdou odvahu se ozvat, obrátit se příslušné úřady, ale obracejí se i na nás, na konkrétní senátory a senátorky. Já si myslím, že naše povinnost je se drát za práva českých občanů. A to je třeba si připomenout. Jsou to čeští občané. Na Norské království se v obdobných případech v minulosti obrátily už i jiné evropské státy, např. Polsko, ale i další. V každé zemi by měla být respektována práva ukotvená tak, jak zde bylo zmiňováno, v úmluvě o právech dítěte. Každý stát by měl respektovat a práva rodičů, práva dětí, znát své rodiče a právo rodičů na péči o děti. V uvedeném případě rodiny Michalákových soud, jak již bylo řečeno, před 3 lety uznal obvinění, pro které byly děti odebrány za neprokázané. Jak bylo zmíněno, otec už s tou rodinou nežije. Já, ať už v jakékoli podobě upravené, která by rozuměla i právní řeči, ale v každém případě jsem pro, abychom toto usnesení podpořili a urychlili to jednání. Protože matka se opakovaně zhroutila, je hospitalizovaná. Já si myslím, že nikdo z nás se tomu nediví, protože to, aby nezletilé děti v tomto věku, malé děti, mohly být se svým rodičem, který funguje, tak to si myslím, že by mělo být přání nás všech. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní senátorka Eva Syková. Senátorka Eva Syková: Pane předsedo, vážení kolegové. Jednoznačně podporuji, aby bylo usnesení Senátu ve prospěch těchto dětí. Mám s tím ovšem jeden jediný problém, který, myslím, že by celé věci mohl spíše pomoci. I těm dalším případům. A to je to, že my bychom možná explicitně neměli žádat jako Senát, a to tady už trošku řekl pan kolega Dienstbier, že neměli bychom možná specificky žádat, aby děti byly navráceny matce, ale měli bychom žádat, aby děti byly navráceny do ČR. Jako čeští občané, jako děti české matky bychom měli jako stát chtít, aby děti rozhodně byly navráceny do ČR. Tady by mohla být jenom jediná námitka z norské strany, která by mohla vzniknout, a ta už byla právně ověřena, že tady by přišly děti třeba do ústavu. To pravda není, protože sestra paní Michalákové, která je důvěryhodná osoba, se vyjádřila, že je ochotná, pokud soud uzná, že se o ně nemůže starat jejich biologická matka, tak příbuzní, včetně dědečka atd., ale i té sestry, že se o děti budou starat. To si myslím, že je docela pádný argument pro to, za který se může skutečně naše legislativní orgány, vláda, prát, že jsou to čeští občané, že mají být v každém případě vráceni do ČR, kde budou mít veškeré podmínky takové, jako budou mít v Norsku, budou mít péči rodinnou atd. Druhá věc je potom, až se děti vrátí, aby byly navráceny matce, nebo nebyly, a to už můžou řešit, bych řekla, naše soudy. Myslím si, že kdybychom to usnesení změnili v tom slova smyslu, aby, pokud nemohou být navráceny matce, byly děti vráceny do ČR, kde je zjištěno,

43

že se o ně mohou starat rodinní příslušníci, nebo jejich biologičtí příbuzní, že by to mělo větší váhu. Usnadnili bychom i to, že by se skutečně naše úřady o to mohly prát. Já bych navrhovala změnu usnesení v tom slova smyslu, aby byly vráceny do ČR, eventuálně přímo matce. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní kolegyně, ale připravte to. Protože jinak… Teď jste řekla něco na mikrofon, ale je potřeba… Senátorka Eva Syková: Ano, já jsem to teď teprve vymyslela, protože si myslím, že by to bylo lepší. My to tady s paní kolegyní připravíme. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pracujte, máme ještě 4 vystupující. Pan senátor Peter Koliba. Senátor Peter Koliba: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych podpořil tuto diskusi a tento návrh paní senátorky Baudyšové. Mé původní povolání je porodník. My děláme první, poslední, abychom dítě od matky neoddělovali ani v prvních hodinách po porodu. Zdá se mi to zcela nelidské a nepřirozené, to, co se teď děje v Evropě. Zdá se mi to nepochopitelné. Nicméně skutečně ten problém je v několika rovinách. Je asi daleko složitější z právního hlediska. Nicméně si myslím, že se neudělalo všechno pro to, co se udělat mohlo a mělo. Částečně za to můžou samotní rodiče, asi zřejmě v první fázi. Ale situace v Norsku není ojedinělá. Z mediálních zdrojů vím, že je asi 20 % dětí v pěstounské péči. Tam je to úplně jinak než u nás. My se na to díváme z našeho pohledu, ale neměli bychom zapomínat na 2 věci. Jednak, že matka i děti mají české občanství. Český stát pro občany, v jejich pasu stojí, že jeho držitel je pod ochranou ČR. To znamená, toto je jeden důležitý bod, který by měl být argumentem pro další důrazné jednání s norskou stranou. Faktem je, že Norsko není členem EU. Česko s ním nemá smlouvu o ochraně dětí. Nicméně úmluva o právech dítěte tak jak je, je mezinárodní konvence, která stanovuje občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dětí. Dodržování kontroluje Výbor pro práva dítěte OSN od roku 1989. Tady bych zdůraznil hlavně, že se nesmí zapomínat na práva dětí. Jedno z velice důležitých, kromě práva na život a práva na jméno, je právo poznat své rodiče a být jimi vychován. Také právo na zajištění ochrany a pomoci poskytované státem, pokud je dítě zbaveno rodinného prostředí. Toto jsou důrazné argumenty, které má tento dokument zakotvené a které si myslím, že by se měly tady v tomto jednání uplatnit. Samozřejmě s tou formulací, že je asi vhodnější žádat, aby o těchto dětech rozhodoval český stát. Už to je důrazný argument. A samozřejmě po rozhodnutí českých soudů na prvním místě rodina. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Oberfalzer. Senátor Jiří Oberfalzer: Já jsem chtěl říci jenom 2 poznámky, ale tady diskuse ještě posouvá můj pohled na to dále.

44

Zaprvé chci upozornit, že my tady nejsme tribunál, my nerozhodujeme o tom, zda tam byly nebo nebyly naplněny nějaké znaky nezdravého jednání vůči dětem ze strany rodičů. Nevíme to. Tady pan ministr naznačuje, řekl to na mikrofon, že existují informace, které dávají tušit, že tam objektivní důvody pro to odebrání byly. Samozřejmě, když my vyzveme ministra k nějakému konání, to neznamená, že on je tím povinen, že musí přesně v intencích, jak my zformulujeme ten apel, konat. Tam bych se toho neobával, že my ho vyzveme k nějakým krokům. On to přehodnotí a učiní věci v rámci diplomatických konvencí a svých možností tak, jak to bude správné. Ani z toho důvodu bych se nijak neobával formulací. Bylo by ale asi na místě poupravit ten návrh usnesení, abychom žádali navrácení dětí matce, nebo zpět do ČR, do péče příbuzných rodiny. Já se pokusím takovouto změnu nechat napsat. Tu diplomatickou stránku nechám na ostatních. Děkuji. 1. místopředseda Senátu přednosti pan předseda Milan Štěch.

Přemysl

Sobotka: Děkuji.

S právem

Předseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, myslím, že v této věci se už jedná, a pokud probíhají takováto citlivá jednání, tak někdy příliš mnoho textu může být také zneužito. Mám takovou praxi, že když jsou některé případy posuzovány u Ústavního soudu, tak se Ústavní soud zabývá i tím, co v průběhu diskuse probíhalo na daném plénu. A někdy věci, které jsou dobře míněny, jsou nakonec použity, jak by se to vůbec nepředpokládalo a spíš škodí. Tady bych chtěl říci, že možná méně je více. Jsem také pro, abychom nějaké usnesení, které bude směřovat k tomu, že chceme rodině pomoci, a zejména dětem, ale nejsme soudci, tak abychom přijali. Ale přimlouvám se za to, aby bylo velmi stručné a vyjadřovalo naše přání, resp. žádost, aby se vláda, resp. ministerstvo zahraničních věcí v tom mimořádně angažovalo. Tečka. A dost. Proto si myslím, že usnesení, které tady bylo předloženo výborem, je drobet limitující. My tady nemůžeme úkolovat vládu. Můžeme ji žádat. Tady je sice napsáno – žádáme, ale je tam termín – do 20. ledna. Prosím vás, dneska je 14. ledna. Myslím, že to jsou věci, které drobet i naše usnesení zpochybňují. Proto navrhuji usnesení, které vám přečtu. Úvod je takto: V případu obrany dětí Davida a Denise Michalákových norským úřadem pro ochranu dětí Barnevernet a umístění obou dětí do pěstounských rodin v Norském království Senát: 1. Žádá vládu ČR, aby vyvinula mimořádné úsilí k vyřešení případu Michalákových a poskytla jim diplomatickou a právní pomoc. 2. Žádá ministra zahraničních věcí ČR o zahájení intenzivního jednání s norským ministerstvem zahraničních věcí v dané věci. 3. Pověřuje předsedu Senátu předložit toto usnesení předsedovi vlády a ministru zahraničních věcí. Pouze takto stroze. Osobně se domnívám, že čím víc budeme popisovat konečný stav, tím se vystavujeme riziku možné chyby. Chci na to upozornit. Jestli jsem podrobně poslouchal vystoupení paní kolegyně Sykové, které bylo myšleno velmi dobře, ale tam už bylo zapracováno to, že už připouštíme určitou pochybnost a už také navrhujeme náhradní řešení, tzn., že by byly

45

umístěny do náhradní péče v ČR. Nepouštějme se do toho. Může to být zneužito proti nám. Méně je více v tomto případě. To je můj návrh, který dostanete písemně. Prosil bych i paní navrhovatelku, jestli by nezapřemýšlela o tom, jestli tento návrh není vhodnější než nějaký návrh, který je obsažný, navrhuje už nějaká konečná řešení. Ale znovu říkám, může být nakonec použit i proti tomu, co sledujeme. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. I pro vás, pane předsedo, co nejrychleji v písemné formě. Dále má slovo pan senátor Tomáš Grulich. Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dokonce jsem si sem vzal počítač, protože už tam mám některé materiály, které jsem si k tomu zpracovával, abych z toho mohl přečíst. Nejdříve obecně. Ukazuje se, že ČR má absenci úřadu pro Čechy žijící v zahraničí. Už jsem na to upozorňoval mockrát. Všechny vlády, které proběhly, jsem žádal, aby takovýto úřad byl zřízen. Protože odchází lidé do zahraničí i po roce 1989 a prožívají normální běžný život. My se pořád staráme v podstatě jenom o to, abychom zachovali jakési kulturní dědictví, což je hezké, dobré, ale je i všední den pro lidi – a toto je jedna z ukázek. Dále bych chtěl říci, že přestože jsem v této chvíli opozičním senátorem vůči vládě, tak v podstatě vláda nic nezanedbala. Přečetli jsme si pár článků v novinách. Málokdo se obrátil na ministerstvo zahraničních věci a zeptal se, co ministerstvo pro to udělalo. Řeknu vám pár konkrétních informací. Nejdříve bych chtěl říct, že Norsko – na rozdíl od České republiky – není signatářem Haagské smlouvy o pravomoci orgánů ve věcech výkonu rodičovství. Norské úřady se ve své péči o děti jiných národů a národnostních tříd řídí zákonem o péči dětí ze dne 17. 6. 1992, a jsou to zákony norské. Jestliže čeští občané odjeli do Norska, mají tam trvalé bydliště, přijali tedy vlastně i zákony této země, a nám se může zdát, že tyto zákony jsou příliš tvrdé, že neodpovídají naší kultuře; neodpovídají, že odpovídají kultuře norské a kultuře národa, který je protestanský a velmi bigotní. Mně je těch lidí líto. Norskou stranou bylo sděleno, že česká strana není účastníkem řízení, a to je zrovna to, co říkal pan kolega Dienstbier. My vůbec nevíme, co ve spise, Neví to ani zastupitelský úřad, neví to ani ministerstvo zahraničí. Do těchto spisů mají nárok nahlížet pouze rodiče a pouze právník. Co se týče zastupitelského úřadu, zastupitelský úřad pomáhal zajistit advokáta a pomáhal, bohužel poměrně pozdě, protože paní Michaláková se na zastupitelský úřad obrátila, až když to už běželo u vrchního soudu. Všechny soudy, které proběhly předtím, tak o tom zastupitelský úřad nevěděl. Pak jsem chtěl říct ještě pár několik drobných věcí. Já jsem si je tady označil. Pan ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se již sešel s norským státním tajemníkem ministerstva zahraničních věcí, a to 13. 6. loňského roku a intervenoval ve prospěch těchto dětí. Stejně tak zastupitelský úřad jednal jednak na ministerstvu pro ochranu dětí v Norsku. Mám tady ještě řadu věcí. Dokonce zastupitelský úřad v Norsku zprostředkovával dopis pana předsedy Poslanecké sněmovny předsedovi sněmovny v Norsku, kde ho žádal o intervenci v této záležitosti.

46

Chci dojít v podstatě k tomu, že obsahem našeho usnesení jsou věci, které už byly realizovány, ale které třeba skutečně nenašly odezvu, protože zákony v Norsku jsou daleko přísnější a jiné, než jsou zákony v České republice. Jestli se chceme vůbec na něčem usnést, tak se přikláním k tomu, co tady přednesl pan předseda, protože my tím neúkolujeme ministerstvo zahraničí (nebo "úkolujeme" již v podstatě pozdě), protože ono již intervenovalo. To je asi tak všechno. Chtěl bych ještě říct, že si musíme uvědomit, že chceme na cizincích, aby se přizpůsobili našim normám. Je zcela logické, že norské úřady a norská společnost má přání opačné. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní senátorka Zuzana Baudyšová. Senátorka Zuzana Baudyšová: Vážení, všichni pánové předsedající, já bych k tomu řekla asi toto. V celé kauze rodiny Michalákových - a hlavně chlapců Michalákových – jsou vypouštěny stále určité bubliny. Tam je něco, co my nevíme, a zkrátka to nemůžeme zjistit… Pořád jsou nějací kostlivci ve skříni. Paní Michaláková je matka, která má dvě zaměstnání. Dopoledne pracuje v mateřské školce. Odpoledne pracuje v domově pro seniory. Je to pracující řádná žena. Já jsem s ní přes e-maily v kontaktu. Viděla jsem fotografie. Kluci jsou dva pěkní blonďáčci, hezcí. Jenom se ptám, je to i z pozice Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, kdy i tento úřad stále říká, že vlastně nevíme všechno a je tu něco, co nesmíme vědět. No, prosím vás, nezlobte se na mě, ale hovoříme tu o diplomatickém jednání, tak snad je v silách ČR, pokud jsou tu nějací "bubáci ve skříni", aby se celá situace rozkryla, a ne, abychom se pořád vymlouvali, že někde je něco, co my nevíme… Pane ministře, já si vás vážím, ale nesouhlasím s vámi. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní kolegyně, nemůžete přímo oslovovat! Pan ministr je senátor, a máme jiná pravidla…

vy

Senátorka Zuzana Baudyšová: Jasně. Čili ještě bych řekla, co se týká diplomatické ochrany. Před Vánocemi se obrátili poslanci – a bylo veřejné jednání, kdy diplomatická ochrana byla zamítnuta. Důvody neznám. Na jednání jsem nebyla. Souhlasím, že zkrátka diplomatické jednání – buď ať chlapci zůstanou s maminkou, která dle všech informací je v naprostém pořádku, nebo ať se vrátí do České republiky a řeší to Česká republika. Ale proč, pokud s chlapci není něco v pořádku, by to měli řešit Norové? Snad jsou to české děti, českých rodičů, a bude to řešit Česká republika. Nevidím důvod, proč by měly dál pobývat v Norsku… (Předsedající: Paní kolegyně, prosím, hovořte na mikrofon, protože stenografové vás špatně slyší, když mluvíte mimo mikrofon…) Jasně. Souhlasím s tím, aby se usnesení upravilo. Teď paní kolegyně rozdala, že žádáme ministra zahraničních věcí ČR o zahájení intenzivního jednání s norským ministerstvem zahraničních věcí v dané věci, buď o navrácení dětí matce, nebo zpět do ČR, do péče příbuzných.

47

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Zkuste stále na ten mikrofon! Steno je dokumentem, který je archivován, stenografové vás pak neslyší! Senátorka Zuzana Baudyšová: Ano. Já se zeptám místopředsedkyně Horské, jestli souhlasí, aby to bylo tímto způsobem.

paní

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Zase, paní kolegyně, nemůžete přímo oslovovat! Musíte přes předsedajícího. Paní kolegyně, když se s ní dohodnete, za chvilku vám řekne svůj názor. Jsme stále v obecné rozpravě. Máme v daném okamžiku na stole už třetí návrh usnesení. O tom rozhodne plénum po diskusi, která se nazývá obecná rozprava. Senátorka Zuzana Baudyšová: Dobrá. Já tedy prosím předsedajícího, zda souhlasí s úpravou návrhu usnesení Senátu, že žádáme ministra zahraničních věcí o zahájení intenzivního jednání s norským ministerstvem zahraničních věcí, buď o navrácení dětí k matce, nebo zpět do ČR, do péče příbuzných. Já budu ráda, pokud prostřednictvím pana ministra zahraničních věcí se v těch věcech udělá zásadní jasno, zároveň i pokud by došlo k rozhodnutí o adopci, tak se domnívám, že než by došlo k soudnímu potvrzení, že uplyne nějaká doba, a mezitím se opět ČR do procesu může vložit, aby děti nebyly adoptovány v Norsku k norským rodičům. Ještě tady byl návrh, pokud nemohou být vráceny matce, bude se o chlapce starat širší rodina paní Michalákové, což znamená sestra paní Michalákové, dědeček, bratranci a sestřenice. Jenom teď poprosím, naveďte mě, jak si dále počínat. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vy jste zpravodajka. Já vám skočím do řeči, omlouvám se, my vám jistě, až budete mít závěrečnou zpravodajskou řeč, poradíme. Pokud jako zpravodajka budete akceptovat, o tom se bude v tom pořadí také pak hlasovat. Senátorka Zuzana Baudyšová: Dobrá. Já poprosím předsedající, zda by byli tak laskaví, a mohli jsme se dohodnout o závěrečné verzi. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní kolegyně, to je předmětem současné obecné rozpravy. O tom se teď diskutuje. Až skončí obecná rozprava, tak vám bude - jako zpravodajce - dáno slovo a vy se vyjádříte. Mezitím to můžete s kýmkoli zkonzultovat. Senátorka Zuzana Baudyšová: Já se omlouvám. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Nemusíte se omlouvat, to je jednací řád, a to je zákon. Takže slovo má paní senátorka Milada Emmerová. Senátorka Milada Emmerová: Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní. Já samozřejmě chápu úsilí paní kolegyně Baudyšové a ostatních, protože to také chápu jako matka, babička. Dokonce jsem si své prodělala i u našich soudů, kde jsou některé závěry nepochopitelné. Ale přece jenom se domnívám, že v tomto případě máme jednak málo informací, například mě by zajímalo, proč ta rodina žije v Norsku, jestli se třeba neudálo něco v ČR, a proto tam míní zůstávat i matka. Dále chci říct, což mi hlavně chybí, a on to tady zmiňoval pan ministr Dienstbier, v televizi opakovaně 48

proběhlo, že se tím zabývá ministr zahraničí, a velmi intenzivně, už jenom proto, že mluvil v pořadu Interview o tomto problému velmi podrobně, nebo podrobně ani tak ne, ale přesvědčivě, tak to si myslím, že můžeme nejvýše v nějakém usnesení vyjádřit podporu jeho, nikoliv abychom ho vyzývali, aby intenzivně jednal. Já jsem přesvědčena, že se o tom intenzivně jedná v zájmu pověsti této vlády a vůbec v zájmu našich zákonů a našich pravidel. Pak mně vadí na tom nejnovějším usnesení, proč by se děti měly vracet k příbuzným? Matka tedy není schopna se o ně starat? Bylo to zmíněno, že je matka opakovaně hospitalizovaná, opakovaně se zhroutila. Kdoví, jestli tam za tím není lékařské tajemství, s ohledem na zdravotní a psychický stav matky. A tak dále. Mně to připadá jako kontraproduktivní. Myslím, že bylo lépe nějakým způsobem kontaktovat pana ministra Zaorálka, který by nám mohl podat zasvěcenou informaci, protože jsem přesvědčena, že se tím ministerstvo zahraničí zabývá, zabývá se tím i doktor Kapitán v Brně, který je určen pro řešení těchto mezinárodních sporů, co se týká dětské otázky, atd. Nejsme dostatečně informovaní. Maximum informací zde podal pan senátor Grulich, za což mu děkuji, protože jinak bych nemohla ruku zvednout prakticky pro nic. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor František Bublan. Senátor František Bublan: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi také několik poznámek. Ta první je trochu taková výtka výboru, který se zabýval tímto tématem, proč si nepozval buď přímo ministra zahraničních věcí, nebo někoho z tohoto ministerstva, protože potom bychom si mohli mnoho debat tady ušetřit a situace by byla jasnější. Já když vidím, že žádáme ministra, aby udělal to či ono, a přitom s ním o tom předem nediskutujeme, neslyšíme jeho stanovisko, nebo možná i jeho některé informace, které on má, tak je to takové trochu těžké. Z tohoto důvodu mám docela problém i s tím usnesením, resp. s tím článkem II., především s tím termínem 20. ledna 2015. Pan senátor Grulich už tady citoval některé kroky vlády. Já bych k tomu přidal, že se ještě v té věci angažovala ombudsmanka, angažovala se ministryně práce a sociálních věcí, a všechno ve vztahu k norským úřadům. Pan premiér připravuje dopis norské ministerské předsedkyni, který bude, nebo možná už byl, odeslán. Teď možná ta podstatná věc. Pan ministr Zaorálek má domluvené jednání s norským Zaminirem. Bude se to odehrávat na mnichovské bezpečnostní konferenci, která je 2. února. Takže 2. února je domluveno jednání na toto téma. Těžko něco ministrovi vyčítat, protože když chcete s někým jednat, musíte se přizpůsobit jeho termínům a možnostem. Už to tady zaznělo několikrát, my skutečně nemáme objektivní informace, my máme pouze mediální informace. Mě by třeba zajímalo, jestli ty děti, protože už tam jsou 3 roky, ve věku 6 až 9 let, jestli umí česky. Takových otázek je velká spousta. Takže abychom tady dělali nějaké soudce, na to nemáme ani právo. Tam bude dominantní úloha té norské advokátky. Zase je to Norka. Myslím si, že když poskytneme potřebné informace nebo potřebnou podporu advokátce, tak to může dobře dopadnout. Hlavně aby to dobře dopadlo pro ty děti, nic jiného si nepřeji.

49

Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Jenom upozorňuji, že máme teď 3 návrhy usnesení na stole. Možná, že by bylo dobré, kdybychom diskutovali o tom, zda někdo ze senátorek, senátorů, já vám dám hned slovo, nebojte, se přiklání k té verzi, k oné verzi, abychom se stále nevraceli k té původní. Slovo má paní senátorka Alena Dernerová. Senátorka Alena Dernerová: Dobré odpoledne, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já se chci vyjádřit k tomu, pro co bych já zvedla ruku v rámci řešení kauzy norských dětí. Byl by to návrh pana předsedy Milana Štěcha. Já si myslím, že je velmi rozumný. Jak říká, je to lépe méně než více. Já si myslím, že ta kauza je stará 3 roky a ti rodiče se dlouho neobrátili na ČR. Je to svým způsobem také jejich chyba, možná se báli, že to dopadne ještě hůře, než to dopadá teď. Ale teď už je toto takové finále. Já si myslím, že pro to finále je důležité, abychom my tady něco přijali. Já si myslím, že ten návrh pana předsedy je nejpřijatelnější. Děkuji. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor Miloš Malý. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, dámy a pánové. Paní doktorka Dernerová řekla přesně to, co jsem chtěl říci já. Ale já to ještě trochu rozvedu. Vycházíme z toho, že návrh našeho předsedy je vyvážený. Hned řeknu, proč. Děti se nacházejí pod pravomocí a jurisdikcí norského státu. Tudíž jakákoli ingredience z naší strany nemůže probíhat jinak než diplomatickou cestou. To má svá pravidla. Co je tady velký problém, je to, že může dojít, a tuto informaci nemáme nijak ověřenou, k adopci těchto dětí jako takových, pokud by to byla adopce, já to říkám teď teoreticky, je to tvrdé, ale takto to může dopadnout, že děti skončí trvale v náhradní rodinné péči. Problematika by byla, kdyby se změnilo občanství. Já neznám přesný předpis, který v Norsku platí. Kdyby došlo k tomu, že trvalou adopcí dojde ke změně občanství, pak by to byl zásadní problém, protože nemůže dojít pravomocí cizího státu ke změně občanství. To si náš stát musí hlídat. Nemůžeme přicházet o občany, protože Ústava jednoznačně říká, že stát má svrchované území, má hranice a má občany. Není to možné takto udělat. Právě, co je tady zásadní problém, a co nás může v budoucnu znova čekat. Chybí mezinárodní dohoda, která upravovala tyto vztahy mezi ČR a jinými státy. Takže tady by možná stálo spíš za řeč bavit se o úpravě a o přípravě mezinárodní smlouvy, abychom za 2, 3, 4 měsíce nebo za rok, za 10 let, tady nebyli ve stejném problému a řešili, jak teď rychle hájit problémy, které někde vzniknou. Pokud je mezinárodní smlouva, tak už bychom nebyli v této situaci, ale mohli bychom pracovat podle pravidel této smlouvy. Jak se tady někdo ptal, jestli to dítě umí česky, norsky, to není relevantní, protože to dítě jako takové má maminku, má tatínka, žije v nějaké zemi, a rodiče se rozhodli (nebo maminka), že bude žít v Norsku. To není nic protizákonného. To je v pořádku. Chce žít v Norsku, nechť tam žije. Ale bohužel má tu smůlu, že se musí podrobit norským zákonům. My můžeme jí akorát pomáhat z pozice ČR s tím, že pokud je to možné a je to v rámci mezinárodních pravidel, pomoci diplomacie. To bychom

50

měli udělat, protože se jedná o české občany. Ti by neměli zůstat v zahraničí osamoceni. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Další je pan senátor a ministr Jiří Dienstbier. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Už jenom velmi stručně. Já si také myslím, že návrh pana předsedy Štěcha by byl rozumným řešením. Jenom bych si dovolil tady upozornit na potřebu chyby v psaní v bodě I. Ta by měla znít, že žádá vládu ČR, aby vydala mimořádné úsilí k vyřešení případu Michalákových, a poskytla jim… Tedy ne jí... Ale jim, diplomatickou a právní pomoc. Předpokládám, že toto není potřeba předkládat jako samostatný pozměňovací návrh, ale lze to považovat za opravu chyby v psaní. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Díky. Nikdo další se nehlásí. Končím obecnou rozpravu. Paní zpravodajka, senátorka Baudyšová, má slovo. Senátorka Zuzana Baudyšová: Vážený pane předsedo, vážení předsedající, kolegyně, kolegové. Díky za podporu celé této smutné kauzy. Já jsem vzorně naslouchala. Došlo k zajímavým návrhům. Časově je jednání neohraničeno. Moc bych se přiklonila k nějakému datu, protože bez toho data je to takové trochu bezzubé. Věřím, že soudy fungují v Norsku podobně jako tady. Že po rozhodnutí Barnevernetu o adopci by to potvrzení soudů nebylo neprodleně navazující. Ale přesto se chci ještě o jedné věci poradit, jestli bychom v návrhu usnesení neměli dát nějaké datum? 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní kolegyně, já vás nechci vůbec rušit, ale vy jako zpravodajka máte teď vyhodnotit obecnou rozpravu. Říci, v jakém pořadí navrhujete hlasování o 3 usneseních, protože to, že jste se chtěla poradit, to se mělo odehrát v rámci obecné rozpravy. Teď už je pozdě. Senátorka Zuzana Baudyšová: Dobrá. Já jenom, pane místopředsedo, máme 2 návrhy... 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Máme 3 návrhy, paní kolegyně. Senátorka Zuzana Baudyšová: Třetí je můj, ano, jasně, dobrá. Začnu návrhem pana předsedy… (šeptem k Baudyšové – "Začněte svým.") Začnu svým, dobrá. Návrh usnesení Senátu PČR. Senát PČR žádá ministra zahraničních věcí o zahájení intenzivního diplomatického jednání s norským ministerstvem zahraničních věcí o navrácení Davida a Denise Michalákových jejich matce, a to před – termín pryč. Pověřuje předsedu Senátu předložit toto usnesení. To je první návrh paní senátorky Baudyšové, kde žádáme o intenzivní diplomatické jednání. Další návrh je od pana předsedy Senátu, pana Milana Štěcha, který žádá vládu ČR, aby vyvinula mimořádné úsilí k vyřešení případu Michalákových, a poskytla jim diplomaticko-právní pomoc. Žádá ministra zahraničních věcí ČR 51

o zahájení intenzivního jednání s norským ministerstvem zahraničních věcí v dané věci. Zatřetí považuje předsedu Senátu předložit toto usnesení předsedovi vlády ČR a ministrovi zahraničních věcí ČR. Třetí je od pana senátora Jiřího Oberfalzera, který žádá vládu ČR, aby vyvinula mimořádné úsilí k vyřešení případu Michalákových, a poskytla jim diplomaticko-právní pomoc. Žádá ministra zahraničních věcí o zahájení intenzivního jednání s norským ministerstvem zahraničních věcí v dané věci. Buď k navrácení dětí matce, nebo zpět do ČR, do péče příbuzných. Pověřuje předsedu Senátu předložit toto usnesení předsedovi vlády ČR a ministrovi zahraničních věcí. To byly 3 návrhy usnesení. Já bych, a nevím, zda smím říct svůj názor? 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vy - jako zpravodajka byste dokonce měla říct svůj názor. Senátorka Zuzana Baudyšová: Dobrá, budeme hlasovat asi v pořadí, jak byly návrhy přečteny? První návrh byl můj. Poprosím – zahájíme hlasování? 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Ne, to už je potom v jiných rukách. Vzhledem k tomu, že původní návrh byl od vás, respektive výborový, pak vznikl určitý protinávrh, který jsme v pořadí dostali od Jiřího Oberfalzera, a jako poslední protinávrh – znění bylo od předsedy Milana Štěcha, takže bychom měli zahájit hlasování v pořadí v podstatě od konce. To znamená, první návrh je Milana Štěcha, druhý Jiřího Oberfalzera, pokud neprojde první, a pokud neprojde ani druhý, budeme hlasovat o výborovém. Takže to je můj návrh. Já se zeptám – nejen vás, ale i pléna, jestli někdo má problém, abychom v tomto pořadí hlasovali. Nikoho nevidím, vás dokonce ani neslyším. Senátorka Zuzana Baudyšová: Já smím říct… 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vy můžete, protože jste zpravodajka. Senátorka Zuzana Baudyšová: Dobrá. Já se přikláním k návrhu pana Milana Štěcha, a to hlavně k váze jeho osobnosti, kdy se domnívám, že návrh podpořený panem předsedou Senátu Parlamentu ČR Milanem Štěchem má největší šanci na respekt a má důležitou roli při jednání s ministerstvem zahraničních věcí s panem ministrem Zaorálkem. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, vaše stanovisko jako zpravodajky je, abychom hlasovali v pořadí tak, jak jsem já navrhl, a přikláníte se ke znění, které navrhl pan předseda Milan Štěch, jestli to chápu. (Senátorka Zuzana Baudyšová: Ano, správně.) Díky za zpravodajskou zprávu. Přihlásil se pan senátor Radko Martínek. Už se odhlásil, takže, paní kolegyně, někde si najděte svoji kartičku, protože o návrhu, tak jak bylo navrženo senátorem a předsedou Milanem Štěchem budeme hlasovat jako o prvním. Ale budeme o tom hlasovat až po znělce. Já vás nejprve všechny odhlásím. Zase se přihlaste, musí vám svítit modré světélko. Hlasujeme po tom, co to zahájím, o návrhu předsedy Senátu Milana Štěcha. 52

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 14 ukončeno, registrováno 64, kvorum 38, pro 63, proti nikdo. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu, protože další návrhy jsou již nehlasovatelné. Vyhlašuji přestávku do 14.30 hodin. (Jednání přerušeno v 13.04 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 14.32 hodin.) Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Dobré odpoledne, kolegyně a kolegové, začíná náš odpolední program. Prosím, pojďte na svá místa. Vidím, že se hlásí - k procedurálnímu bodu - pan senátor Miroslav Nenutil. Senátor Miroslav Nenutil: Pěkné odpoledne. Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, vážení kolegové, prosím o vaši shovívavost. Na programu této schůze je také změna jednacího řádu Senátu. Řeknu na rovinu, že to je vyloženě formální záležitost; čistého času mně stačí minuta dvacet, a pak na hlasování. Vzhledem k tomu, že v 19.00 hodin mám předsedat stálé komisi Senátu v Brně, tak bych vás požádal, zda by bylo možno tento krátký bod zařadit hned za už pevně zařazené vystoupení pana premiéra, tedy po 16.15, po jeho vystoupení. Děkuji za pochopení. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, a předpokládám, že se stejným problémem se přihlásila paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Zdeňka Hamousová: Dobré odpoledne, děkuji za udělení slova a také za vaši eventuální shovívavost. Mám procedurální návrh, potřebovali bychom z časových důvodů předřadit senátní tisk č. 19, to znamená i já, před jednání o senátním tisku č. 17 – ZPF. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, paní senátorko, a budeme o tom hlasovat bez rozpravy. Takže já zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. (Hlasy: Nefunguje.) Tak prosím, jestli nás slyší, ještě jednou, stále nefunguje… A ještě jedna procedura? Ne, není, dobře. Hlásí se pan senátor Maštalíř, nebo ne? Dvakrát se mi objevil… Ne. Takže znovu. Hlasujeme o změně programu, tak jak nás požádali páni senátoři. Kdo jste pro, ruku nahoru a tlačítko ANO. (Hlasy z pléna: Nefunguje.) Prosím tedy ještě jednou. Tak do třetice. Kdo jste pro, tlačítko ANO... Takže zahajuji hlasování. Kdo jste pro změnu programu, tak jak nám byla oznámena. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, ruku nahoru a tlačítko ANO. Kdo jste proti, tlačítko NE a ruku nahoru. 53

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 16 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 30, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Takže my nyní budeme projednávat senátní tisk č. 19, a je to 4. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 19) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 19. Návrh uvede ministr životního prostředí pan Richard Brabec, kterému nyní uděluji slovo, a vítám vás, pane ministře, dobrý den. Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych krátce uvedl velmi významnou novelu zákona, která již svým dlouhým projednáváním v rámci Poslanecké sněmovny vyvolala, myslím, velký ohlas, takže jednání, která se tohoto bodu týkala, byla obrovská spousta. Teď mi dovolte jenom, abych krátce okomentoval, že určitě to bude potom ve zprávě zpravodaje, nebo zpravodajů dále specifikováno. Materiál je předkládán především a troufám si říci výhradně za účelem promptního odstranění Evropskou komisí namítaného nesouladu české právní úpravy, která se týká posuzování vlivů na životní prostředí a jeho nesouladu s tak zvanou EIA směrnicí. Tento nesoulad trvá již několik let a Evropská komise ztratila definitivně trpělivost s Českou republikou v dubnu roku 2013, kdy začalo tzv. infringementové řízení a v dubnu loňského roku, tedy 2014, jsme byli několik málo dní od okamžitého zastavení čerpání evropských fondů. Neříkám to tady jako určité vyhrožování, to byla realita. Nám se povedlo poměrně intenzivním jednáním s Evropskou komisí, abychom tento krok zastavili a abychom České republice v té chvíli zachránili přibližně 100 miliard korun, které jsou souvisely s projekty, které nějakým způsobem mají samozřejmě souvislost s EIA směrnicí, což byly především a jsou především velké dopravní infrastrukturní projekty. A mimo jiné v případě velkých dopravních infrastrukturních projektů tam již došlo k tomu, že v říjnu loňského roku DG Regio přestalo posuzovat některé velké projekty, respektive přerušilo jejich posuzování, dokud nebude zhodnoceno a vyhodnoceno, jak moc se realizace těchto projektů liší od okamžiku udělení EIA, tedy stanoviska EIA, tedy dopadů na životní prostředí těchto projektů od realizační fáze. Protože se stala v České republice v historii poměrně nedávné celá řada případů, kdy projekt dostal kladné stanovisko EIA, ale potom ta realizační fáze se od toho kladného stanoviska z pohledu dopadů zásadně lišila. Novela v reakci na nedostatky tuzemské právní úpravy zavádí například závaznost výstupů v procesu EIA ve formě závazného stanoviska, zavádí širší možnost konzultativní účasti, tedy připomínkování veřejnosti, například ve stavebním řízení, zavádí možnost soudního přezkumu negativního závěru zjišťovacího řízení. To je rozhodnutí, že v konkrétním případě nebude proces EIA proveden. A mimo jiné zavádí i rozhodování soudu u přiznání tak zvaného

54

odkladného účinku v žalobě proti vydanému povolení. Těch věcí je více, ale myslím si, že jsem řekl ty nejdůležitější. Co bych chtěl zdůraznit, vážené senátorky, vážení senátoři. Tato novela probíhala, její projednávání probíhalo skutečně po velmi intenzivních komunikacích s Evropskou komisí a se všemi dotčenými stranami. To znamená, na jedné straně s organizacemi, jako je svaz průmyslu, hospodářská komora, na druhé straně s celou řadou nevládních organizací. Samozřejmě to není jen tak novela jenom ministerstva životního prostředí, ale jedná se o novelu, která se týká osmi resortů. Opravdu jde řekněme o určitý finiš, v tomto případě minimálně roční intenzivní komunikace. Zároveň bych chtěl zdůraznit, že došlo v průběhu projednávání k docela zásadním posunům proti původnímu vládnímu návrhu, který byl diskutován široce ve výborech sněmovny, kde jsme v průběhu projednávání probírali takřka on line s Evropskou komisí jednotlivé změny, tak aby vyhovovaly klíčovému zadání. Protože tato novela by v případě nepřijetí nejen nebrzdila vyčerpání evropských fondů ze stávajícího období, ale je dokonce klíčovou odkládací podmínkou čerpání z nového programového období, tedy těch více než 20 mld. eur, které má ČR k dispozici v období roku 2014 až 2020. Do konce svého času stála důležitostí výše než služební zákon. Služební zákon ji dnes tak trochu převážil, ale nejenom z důvodu toho, že se nám podařilo Evropskou komisi přesvědčit o tom, že ČR tentokrát myslí vážně to, co dlouhodobě slibovala. Zároveň bych, dámy a pánové, rád řekl, že tato novela je určitým způsobem novelou – a teď mi odpusťte to slovo – nechci říci provizorní, protože ono to má spíše pejorativní význam, ale je novelou dočasnou. Protože my jsme už od začátku chtěli dokázat to, že uděláme rovnou novelu koncepční, tedy takovou, kdy nastane – nebo bude přijata naprosto koncepční změna systému povolovacích řízení, tak zvané jednotné povolovací řízení, které spojí dohromady EIA, územní řízení a stavební řízení do jednoho celku. To znamená, nebudou už tři řetězovitá správní řízení, která samozřejmě ve finále znamenají, že dneska průměrná dopravní infrastrukturní stavba tady trvá 13 let od přípravy k realizaci. To je samozřejmě situace, která není absolutně přijatelná. Bohužel Evropská komise nám nedala, nebo už našim předchůdcům, protože my už jsme to zdědili ve stádiu poměrně zoufalém a už jsme mohli dělat akorát záchranné akce, ale nedala nám tolik času, zkrátila termín, kdy chce přijetí této novely, k 1. lednu, což teď už je jasné, že nebude. Teď se hovoří o 1. březnu, což by mohlo být reálné. S tím je Evropská komise srozuměna. A my intenzivně spolu s MMR, které je gestorem, a s dalšími resorty pracujeme na tom, aby nejpozději v polovině příštího roku, roku 2016, vstoupila v platnost komplexní a velká novela stavebního zákona, která by měla sjednotit tyto tři etapy do jednoho správního řízení, tak aby se významně zkrátily lhůty a tak aby na jedné straně veřejnost dostala možnost širokého připomínkování tak jak to chce Evropská komise a tak jak si myslíme, že to je správně, a na druhé straně aby se nezabrzdil rozvoj v České republice. Chtěl bych říci závěrem – omlouvám se za delší úvodní slovo, ale je to opravdu pro nás klíčová novela, chtěl bych velmi poděkovat za debatu ve výborech Senátu, která byla velmi odborná, konstruktivní. Chtěl bych zároveň říci, že oba pozměňovací návrhy, které vyšly z výborů, myslím, že možná tady budou ještě nějaké další návrhy načteny přímo z pléna, ale teď bych chtěl říci, že návrhy, které vyšly z výborů, které byly schváleny v senátních výborech, tedy především návrh, který se týká odkladného účinku a potom návrh, který se týká nabytí účinnosti, mají podporu ministerstva životního prostředí. A tyto návrhy jsou projednány s Evropskou komisí. Děkuji vám za pozornost. 55

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Já poprosím členy Organizačního výboru, aby nám zjednali klid v předsálí, protože naši kolegové se na mě obracení, že neslyší. Děkuji. Návrh projednal VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 19/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 19/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Eybert, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore. Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, jak zde již zmínil pan ministr, Evropská komise zahájila s ČR vytýkací řízení, že poukazuje na skutečnost, že je vyloučen odkladný účinek v navazujících řízeních podle stavebního zákona. To je ze strany EK považováno za nedostatečnou transpozici směrnice EIA a tím za porušení přístupové smlouvy, neboť je tím oslabena účinnost soudního přezkumu. V současné situaci je podle názoru EK nemožné zabránit škodám na životním prostředí, neboť po vydání stavebního povolení neexistuje žádný mechanismus, jak zabránit pokračování stavby, i když byla podána žaloba proti povolené stavbě až do ukončení soudního sporu. Na základě těchto skutečností přistoupilo MŽP k přípravě novely zákona č. 100/2001 Sb., ale přestože EK požaduje toliko možnost soudů, aby opatřením předběžné povahy zakázalo vykonání a vydání navazujících kroků ve stavebním řízení, ministerstvo původně vtělilo do návrhu zákona automatický odkladní účinek podáním žaloby, bez prostoru pro soud pro správní uvážení, zda jde nebo nejde o šikanózní žalobu. V průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně byla podána celá řada pozměňovacích návrhů, které by daly soudům tuto možnost, zda je potřebné v daném případě přiznat žalobě odkladný účinek či nikoliv. To se však přijetím pozměňovacího návrhu, který podával pan poslanec Okleštěk, nestalo a dle stavu novely zákona, tak jak nám přišla z Poslanecké sněmovny do Senátu, je podáním žaloby proti řízení před stavebním úřadem uvalen automaticky odkladní účinek do doby rozhodnutí soudu ve věci, což vlastně znamená zastavení procesu na významně dlouhou dobu ve všech napadených případech, včetně evidentně šikanózních žalob. O ostatních v podstatě parametrických úpravách zákona, které sice jdou někdy i nad rámec běžný v okolních zemích, lze však po úpravách v Poslanecké sněmovně říci, že jsou akceptovatelné. V některých případech jsme opět až zbytečně často přísnější, než je v okolních zemích, například v Rakousku, obvyklé. Proti stávající právní úpravě novela zákona č. 100/2001 zavádí definici navazující řízení. Je tím myšleno vše, co navazuje na posouzení vlivu na životní prostředí, tedy EIA, ať je to stavební, územní řízení, stanovení dobývacího prostoru, povolení hornické činnosti apod. Definuje také pojem veřejnost a dotčená veřejnost, účastníky navazujících řízení. Zavádí se pojem privilegovaných odvolavatelů, a to tedy buď tři roky existujících občanských sdružení a ad hoc ustanovených nevládních organizací, které jsou legitimizovány podpisovými s více jak 200 podpisy. Ze stávajícího nezávazného stanoviska EIA se v novele, tak jak to po nás požaduje EK, stává stanovisko závazné, které bude nutno ve všech směrech

56

zohlednit v navazujících krocích bez možnosti vlastního uvážení povolovacího orgánu. Privilegovaným odvolavatelům se přiznává při naplnění zákonných podmínek postavení účastníka. Dotčené veřejnosti pak právo aktivní soudní legitimace dává napadat možnost hmotně právní i procesní zákonnost ve všech rozhodnutích, a to i v případě nečinnosti. Soudům byla původně stanovena 150denní lhůta na vydání rozhodnutí o žalobě. Orgánům vydávajícím rozhodnutí ve stavebním řízení se stanovuje povinnost zohlednit všechny podklady shromážděné v průběhu posuzování vlivů na životní prostředí. Novela umožňuje soudní přezkum, a to i v případech, kde není nařízeno zjišťování vlivu na životní prostředí, tzv. EIA, ukládá správním úřadům poskytnout informace, stanoví v přechodných ustanoveních povinnosti dokončit začata řízení podle této novely, což by byla nepřímá retroaktivita. Tyto kroky jsou pak promítány do stavebního zákona, do zákona o ochraně přírody a krajiny a také do zákona vodního a zákona o integrované prevenci. Původně jde tedy o vládní návrh zákona, který byl předložen Poslanecké sněmovně 3. září loňského roku. Byl projednán ve 4 výborech. V životním prostředí padlo 21 pozměňovacích návrhů, na hospodářském a evropském 15 pozměňovacích návrhů, na výboru veřejné správy 14 pozměňovacích návrhů. Poslanci pak ve 2. čtení podali 35 pozměňovacích návrhů. Ve 3. čtení – 12. prosince 2014 – pak schválili poslanci 23 pozměňovacích návrhů. Zákon byl schválen 106 poslanci ze 176 přítomných, když 55 poslanců bylo proti. V Poslanecké sněmovně došlo především k těmto změnám. Důsledky mezního uplynutí lhůt se z obligatorních změnily na fakultativní, zkrátila se lhůta pro dokončení zjišťovacího řízení z 60 na 45 dní od zveřejnění, usnesení správního úřadu bylo nahrazeno odůvodněním, záměr i jeho změna podléhá novému přezkoumání vlivu na životní prostředí, dotčená veřejnost má v procesu EIA nezkrotitelná práva, byla zkrácena lhůta soudu na rozhodování ze 150 na 90 dní, byly zvýšeny limity pro zařazení záměru do procesu EIA, např. u parkovišť, obchodních domů apod. Bylo stanoveno, že nedokončená soudní řízení se dokončí podle dosavadních stávajících předpisů, aby nedošlo k retroaktivitě, ve stavebním zákoně byla založena pravomoc obcí s rozšířenou působností rozhodovat ve věcech oznámení, tj. o užívání stavby, kolaudaci, předčasném užívání, zkušebním provozu atd. V zákoně o vodovodech a kanalizacích byla stanovena sběrná působnost pro obce s rozšířenou působností, na výkon státní správy pro vodovody a kanalizace. Také v Poslanecké sněmovně byla změněna účinnost, a to na 1. 3. 2015. Touto navrhovanou novelou zákona č. 100/2001 Sb. dojde zcela určitě k prodloužení příprav a realizací záměrů, které podléhají procesu EIA. V této souvislosti je třeba počítat s problémy při investicích a při čerpání prostředků z EU. Novela zákona tak, jak byla postoupena Senátu PČR, dává zcela volnou působnost pro podávání šikanózních žalob, a to opakovaně, což může některé stavební záměry zablokovat. Na druhou stranu je však třeba chápat, že bez vyhovění požadavkům EU nebude možné čerpat prostředky, které nám EU nabízí. Problémem, tak, jak to tady už pan ministr říkal, zůstává řetězení správních úkonů, (EIA, územní řízení, stavební povolení), a možnost napadat každé další návazné řízení, a tím neúměrně prodlužovat přípravu a možná ji i znemožnit. Problematické se jeví i stanovení správních lhůt pro soudy. Pro přípravu staveb je to sice přínosné, ale pro celý systém soudní praxe to může, spíše bude,

57

problém. Ostatní agenda bude odsouvána, neřešena, nemusí se ani v rozumném čase dostat. V zájmu právní jistoty legitimního očekávání je též nevhodné, že nová právní úprava se má použít i na posuzování záměr, u kterých nebyl proces dokončen. Úpravy zákona o vodovodech a kanalizacích lze považovat za přílepek, neboť nesouvisí s projednávanou problematikou, jak tady bylo navrhováno. Z legislativního posouzení vyplývá, že nově zavedená legislativní zkratka „stanovisko“ nebyla promítnuta do celého textu zákona, navíc bude platit jen pro zde uvedenou část stavebního zákona, nikoliv však pro celý stavební zákon. Já jsem sice nepotkal nikoho, komu by se tato novela nijak zvlášť líbila, na druhé straně je jasné, že zamítnutí zákona nepřichází v úvahu, byť by si to možná zasloužil. Sněmovna by nás jistě přehlasovala. Pokusme se alespoň něco opravit, především umožněme soudům možnost posoudit, zda se jedná, či nejedná, o šikanózní žalobu. Lze to spravit pozměňovacím návrhem, který byl na výboru u nás schválen, včetně tedy změny účinnosti. V závěru řeknu, jaké je usnesení našeho výboru. Doporučuje plénu Senátu vrátit Poslanecké sněmovně návrh novely zákona č. 100/2001 Sb., ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Mě určuje jako zpravodaje a pověřuje předsedu výboru, pana senátora Miloše Vystrčila, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu. Já vám děkuji za pozornost a dovolím si pak ještě vystoupit jako senátor. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu, ať můžete potom plnit další úkoly. Já se ptám, jestli si přeje vystoupit pan senátor Petr Šilar? Přeje, takže, pane kolego, máte slovo. Senátor Petr Šilar: Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Na našem výboru VHZD jsme tento bod velice pečlivě projednali. Mám zde zpravodajskou zprávu na 5 stránek, nebojte se, nebudu ji číst, protože z větší části bych se opakoval, to, co řekl kolega Eybert. Já myslím, že tato novela zákona velice dobře probíhala v obou výborech, i ta diskuse, vzájemně jsme se informovali, takže nebudu zde opakovat stejná slova, která zde zazněla, protože si myslím, že by to byla neúcta vůči vám, kteří posloucháte tyto návrhy. Soustředím se pouze na návrh usnesení našeho výboru, který doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Připomínám, že tyto dva pozměňovací návrhy jsou totožné s těmi pozměňovacími návrhy, které jsou z Výboru pro veřejnou správu a životní prostředí. Ani ty nebudu opakovat. Chtěl bych jenom k tomu říci, mám k tomu několik připomínek, ale dovolím si potom vystoupit ještě v diskusi s připomínkami, na které mi nebylo odpovězeno na našem výboru. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Takže já otevírám obecnou rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Pavel Eybert. Máte slovo, pane senátore.

58

Senátor Pavel Eybert: Ještě jednou hezký den. Teď bych si dovolil vystoupit jako senátor, nikoliv jako zpravodaj. Já už jsem tady poměrně dlouho, a tak si pamatuji, jak se tady zákon č. 100/2001 Sb. schvaloval. Již tehdy jsme namítali, že není možné, aby spolek, dříve sdružení, několika málo jedinců, nejméně tedy tří, žijících někde na druhé straně naší republiky, vznášel připomínky ke stavbám na místa, která nezná, kde nežije, a blokoval tak stavební činy, záměry, které jako potřebné, vhodné, nijak problematické schválila celá řada zastupitelů, odborníků v dané problematice, i celá řada státních orgánů. Já sice chápu snahu EU o zapojení občanů do rozhodovacích procesů v zemích, kde jsou obce tak obrovské, že samosprávy nedokáží dohlédnout na celé území a na jeho dění. V Čechách však máme úplně jinou situaci. Naše poměrně malá zem má více jak 6 200 obcí, tedy i zastupitelstev. Ta dokážou dohlédnout na svěřené území docela dobře. Nebo snad už tady nemáme zastupitelskou demokracii v ČR? Zastupitelstva, starostové, primátoři, ale i úředníci státní správy mají svoji odpovědnost. Odpovědnost nanejvýš určenou. Jakou odpovědnost mají spolky za své jednání, za zmar investic, prostředků, ale někdy i životů? Už tenkrát, v roce 2001, nám bylo na jednání na jedné straně slibováno, že se s tím zákon do budoucna vypořádá. Na druhé straně nám zase kompetentní sdělovali, že pro sdružení není problém zaregistrovat se v místě připravované investice, nebo si jako působnost svého spolku určit celostátní působnost. Dnes tady máme řešení, jak omezit šikanózní žaloby. Dodnes jsme prostředky omezení šikanózních žalob nenašli. Přesto se pokusím v podrobné rozpravě podat návrh, který by s touto neblahou praxí alespoň částečně mohl pomoci. Principem návrhu je, že z 200 podpisů, které nyní předložený zákon zavádí pro privilegované účastníky řízení, tzv. dotčenou veřejnost, by muselo být alespoň 50 podpisů z místa, které je spjato se záměrem investice. Všimněte si tady, prosím, toho slůvka – dotčená veřejnost. Jak asi může být dotčen občan z Ostravska ke stavbě komunikace u Plzně apod.? Vím, jak na to bude reagovat pan ministr, protože jsme se o tom bavili na výboru. Podle EU prý nemůže být nikdo zkrácen na svých právech. Souhlas. Ale podle vyjádření právníků těch, kterých jsem se na to ptal, tím, že se může podepsat pod takovou listinu každý, není tedy nikdo na svých právech krácen. Krácením by bylo, kdyby se pod ni mohli podepsat pouze ti, co v místě bydlí. Druhá námitka, která padla a zazněla, že co když v místě bydlí méně jak 50 obyvatel. Podle mě je též naprosto vyvratitelná. Už jste někdy viděli dělat posouzení vlivu na životní prostředí, tzv. EIA, na tak malý projekt, že by se vztahoval ve svém okolí jen na 50 osob? Já tedy ne. Z těchto důvodů si dovolím, půjde-li zákon do podrobné rozpravy, pak podat pozměňovací návrh v tomto duchu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, senátore. Obecná rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Petr Šilar.

pane

Senátor Petr Šilar: Děkuji za slovo. Já bych plynule navázal na to, co říkal kolega Eybert, protože ty samé problémy, které jsou při projednávání tohoto zákona hlavně v praxi, jsem zažil již několikrát. Jako dlouholetý starosta a potom krajský radní jsem měl možnost projednávat, jako zástupce investora

59

tehdy Pardubického kraje, celou EIA pro výstavbu EVO, to bylo energetické zařízení na spalování odpadu, a poté mám za sebou několikaletou zkušenost s projednáváním projektu splavnění Labe u Přelouče. Můžu vám říci, že co se týká varování před šikanózními žalobami, jak zde zaznělo, tak já bych řekl, že je to v praxi podstatně horší, než o čem se mluví. Protože skutečně tyto skupiny nebo občanská sdružení dneska, účelově založená právě pro jednotlivé projekty, nebo to jsou pobočky celostátních organizací, podávají ihned soudní žaloby. Vtip je v tom, že oni nemají žádnou zodpovědnost. To tady celou dobu o tom mluvíme. Ano, je to dobře, aby veřejnost měla možnost se vyjadřovat, aby nějakým způsobem se mohli vyjadřovat a dávat podnětné návrhy, to je všechno v pořádku. V územním řízení, v plánovací dokumentaci, při projednávání územního plánu. Já si myslím, že každý starosta uvítá jakékoli podněty. V případě, kdy se projednává stavební povolení a stavební řízení, tak potom to jsou účelové soudní žaloby, které jsou od lidí, kteří nemají žádnou zodpovědnost. To je podle mě velice špatné. A z toho důvodu je možnost vyjádření, že se mohou organizace z kterékoli části republiky vyjádřit k jakémukoli projektu, velmi špatná. To v tomto návrhu bohužel takto je. Ale nedá se s tím nic dělat. Uvedu ještě jeden příklad z praxe, spíš takový úsměvný. Vyjadřovali se dva nebo tři, možná to byli tři, členové, tehdy to stačilo, občanského sdružení blízko Pardubic ke všem projektům, které jsme měli v Pardubickém kraji, mimo jiné i k výstavbě komunikace v Čenkovicích, v horském středisku. Bylo to vždycky stejné. Bylo to o tom, že jim vadilo, že tam se budou muset odstranit, nebo že tam přijdou k úhoně trsy bledulí. Ta samá organizace potom přišla, když jsme vyhlásili granty na podporu neziskových organizací v oblasti životního prostředí, tak ta samá organizace si podala na kraji žádost, aby získala dotace, aby měla, jak skutečně upřímně mi to řekl zástupce toho občanského sdružení, aby měl peníze na papíry, na poštu, aby mohl psát tyto žaloby a stížnosti. Nebudu vám říkat, co jsem s tím návrhem o dotaci udělal. Jenom řeknu k tomu, že k tomu se ještě teď připojuje jedna další věc, tzv. systémová žaloba. Objevilo se to teď při projednání spalovny v Plzni a u nás, při zmíněné akci v Přelouči, kde tyto skupiny podaly žalobu na to, že stavební úřad v místě, to znamená ten, který projednává, v tomto případě je to v Přelouči a potom Stavební úřad Pardubického kraje, nebo Krajského úřadu Pardubického kraje, je tzv. systémově podjatý, protože Pardubický kraj v tomto případě vydal svým usnesením rady podporu celé akce splavnění Labe. Tím pádem je to při modelu společné veřejné správy, to znamená státní správy a samosprávy, takto vykládáno. Bohužel na to i soudy slyší. Ten případ se musel odložit. Bude se to projednávat na jiném stavebním úřadě. To znamená, že jestli toto bude pokračovat, plus tedy tyto žaloby, tak si myslím, že v procesech EIA -možnosti projednání u soudu naopak velmi zhorší čerpání jakýchkoli prostředků, nejenom prostředků z EU, ale i státních prostředků, na jakékoli stavby, protože tyto věci a tyto žaloby budou projednávat nesmyslným způsobem. Z tohoto důvodu je aspoň tedy minimum škod, jak tomu zabránit, je skutečně ten pozměňovací návrh, který jsme zde předložili. Potom bych měl ještě… Při projednání ve výborech jsem se ptal minulé paní, vaší paní náměstkyně, pane ministře, zeptám se i zde, v důvodové zprávě sněmovního tisku právě v hodnocení RIA předpokládá nárůst agendy v souvislosti s přijetím této tzv. novely EIA. Mluvilo se o tom, že na ministerstvu by měl

60

vzniknout útvar o 15 lidech, na každém krajském úřadě by to znamenalo 2 – 3 lidé, kteří budou muset být posíleni. Protože tady mám dotaz z vedení Pardubického kraje, který právě učinil i na vaše ministerstvo dotaz, jak budou zajištěny finanční prostředky právě pro rok 2015 na ministerstvu životního prostředí v té době, kdy tento návrh vznikal, a v přípravě rozpočtu na rok 2015 nebyly vůbec prostředky na navýšení této agendy, to znamená na platy pracovníků a na výkon státní správy zajištěny. Chci se zeptat, jestli se tím ministerstvo životního prostředí zabývalo, a bude se tím zabývat? Nebo to zase tak, jako vždy, odnese při zvýšení státní správy samospráva, v tomto případě samospráva krajů, která bude muset zajistit pracovníky a bude muset je i platit s tím, že dostaneme vyjádření od ministerstva financí, že to zájme v rozpočtovém určení daní, tak, jako se stávalo již několikrát předtím. To jsou moje 2 připomínky k tomuto zákonu. Chtěl bych vás všechny požádat, abychom skutečně aspoň malinko napravili původní návrh ve vztahu k žalobám. Jsem velice rád, že jsem slyšel, že ministerstvo jako předkladatel tyto pozměňovací návrhy projednalo i se zástupci komise, a jsou přijatelné. Doufám, že budou přijatelné i v Poslanecké sněmovně a že i my je přijmeme, abychom alespoň tento zákon malinko vylepšili. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Nyní s přednostním právem má slovo pan senátor Jan Horník. Senátor Jan Horník: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Mě na celém tom návrhu novelizace zákona o ochraně zemědělského půdního fondu vadí nejvíc v bodě 28 § 11a)... (z pléna – "My jsme u EIA.") Jo aha, my jsme u EIA? Já se omlouvám. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: To se stává, pane senátore. V novém roce máte nárok. Obecná rozprava pokračuje, slovo má pan senátor Petr Gawlas. Senátor Petr Gawlas: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já jsem se trošku vylekal, jak jsem poslouchal Honzu Horníka, ale jsme zase zpátky u novely zákona 100. Já k tomu krátce vystoupím, protože než jsem šel do politiky, tak jsem pracoval 17 let ve firmě Třinecký inženýring, kde jsem se zabýval inženýrskou činností v investiční výstavbě a veřejnoprávním projednáváním staveb, čili tímto problémem jsem se zabýval dosti dlouho. Následně, minulé 4 roky, ve vedení města 3. typu, takže ty problémy znám z jedné i z druhé strany. K tomuto zákonu bych chtěl říct toto. Prioritním úkolem předložené novely zákona o posuzování vlivu na životní prostředí je zajistit kompatibilitu české právní úpravy v posuzování vlivu na životní prostředí se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/92. Myslím si nicméně, že je zbytečné jít za hranici toho, co nám nařizuje EU. Nemusíme se za každou cenu snažit být papežštější než papež, jak je u nás často zvykem, kdy u některých – již tak dosti přísných nařízení – dokážeme až nezdravou legislativní aktivitou šroub ještě dále utáhnout. Já bych vás poprosil o podporu pozměňovacího návrhu k tomuto zákonu, který ve znění, které jsme projednali v minulém týdnu ve výboru VUZP.

61

Zmíněný pozměňovací návrh se týká především řešení možných zásadních komplikací spojených s ad hoc odkladným účinkem žaloby. Schválením znění poslaneckého návrhu by totiž mohlo dojít k neúměrnému prodlužování příprav a realizaci záměrů, jež podléhají procesu EIA. Toto by mohlo mít ve výsledku u některých projektů až likvidační následky. Nejrůznější sdružení by touto cestou mohla opakovanými a v mnoha případech neopodstatněnými a nepodloženými žalobami zabránit realizaci v podstatě jakéhokoliv stavebního záměru. Žaloba by se tak mohla začít používat v rozporu s jejím původním posláním a sloužila by jako cílená brzda stavebních záměrů. Troufám si tvrdit, že tohoto stavu nikdo ze zde přítomných nechce dosáhnout. Přitom řešení je vcelku jednoduché a jak víme, podporuje jej mj. Svaz průmyslu a dopravy ČR spolu s Hospodářskou komorou ČR, Asociace hutnictví železa, Teplárenské sdružení ČR, Svaz chemického průmyslu a další významné organizace a společnosti. Naší snahou by měla být jednoznačně snaha o omezení možnosti zneužívání odkladného účinku žalob v posuzování procesů na životní prostředí EIA. Soud takto bude mít možnost posoudit, zda se případně nejedná o tzv. šikanózní žalobu, o které jsme tady mluvili. Zastavím se také u dalšího bodu, který tady zmiňoval, myslím, kolega Šilar, který jsme rovněž v minulém týdnu projednali na výboru VUZP. Ten se týkal limitů 50 osob s místní příslušností na podpisové listině při podávání žalob. Tento nakonec schválen nebyl. Myslím si, že je to tak trošku škoda. O jednotlivých záměrech by podle mě měli vždy rozhodovat především ti, jichž se posuzovaný záměr nebo projekt přímo dotýká. Každopádně přijetí předloženého návrhu pozměňovacího, který vzešel z jednání VUZP, je dle mého soudu naprosto nutné k dalšímu rozumnému fungování a ekonomickému rozvoji ČR a já pevně věřím, že všichni zainteresovaní si to plně uvědomují. Na druhou stranu zase ale také vyzývám, pokud možno, k rychlému jednání, protože jak víme, je přijetí tohoto zákona zásadním předpokladem pro to, aby ČR v příštích letech vůbec mohla čerpat peníze z evropských fondů. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Obecná rozprava pokračuje. Slovo má paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jitka Seitlová: Paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové. Vyslechli jsme 1 z pohledů na předloženou novelu, který zřejmě tady v Senátu bude mít většinovou podporu. Dovolte ale, abych vás seznámila i s jiným pohledem na to, co je nám předkládáno. Myslím, že nejsem v tomto pohledu, přestože možná tady budu v menšině, zcela osamocená. Víte, ona ta novela, a pan ministr to dobře řekl, prošla opravdu velmi složitým projednáváním. Přiznám se, že je mi pana ministra líto. On skutečně tedy byl pod tím obrovským lobbistickým tlakem těch všech skupin, které mají to zastoupení, jak jsme tady slyšeli našeho předřečníka, těch svazů chemického průmyslu, hutního průmyslu, strojírenského průmyslu, hospodářské komory, jistě to jsou vážené asociace. I já si jich vážím. Nicméně já jsem tu proto, abych jako politik zvažovala zájmy všech, kteří participují, a které ty naše rozhodnutí potom přijímají a žijí v nich. Takže pro mě není rozhodující jenom zájem těchto skupin a možná i zájem dalších nevládních, které se, jak říká pan ministr, to slovo jsem si poznamenala,

62

privilegovaně se tedy staly účastníky řízení, čili privilegované skupiny nevládní se staly těmi účastníky řízení, já si myslím, že tady musíme zvažovat, jak nám to v tom státě bude fungovat, aby to hospodářství na jedné straně prosperovalo, ale na druhé straně, aby se tomu každému člověku, běžnému občanovi, zaměstnanci, mamince, nevím komu, dobře žilo. To je, myslím, smyslem toho, proč tady jsme, protože všechny tyto skupiny tady zastupujeme. Já musím říct, že ten zákon tak, jak jsem ho četla, tak na mě působí opravdu jako jakýsi kompromis, který byl opravdu, s tím souhlasím, nesmírně těžký a citlivý, těch lobbistických skupin, které měly možnost se přímo do jednání zapojit. Já jsem taky docela úplně nepochopila a nemohu se ztotožnit s tím, že zákon, který tady před námi je, je pouze požadavkem EU, a že my bychom ho vlastně ale vůbec nepotřebovali, protože je zbytečný, a my to u nás, tady v ČR, všechno umíme bez toho, že bychom potřebovali tento zákon, udělat tak, aby skutečně nedocházelo ke střetům zájmů na využití území, aby si nám pak lidé nestěžovali na hluk, aby si nám pak lidé nestěžovali na to, že mají například kolem prašné ovzduší a nemohou tam žít. Abychom my, senátoři, nedostávali takovéto podněty, které bychom vnímali jako oprávněné. Dámy a pánové, já si myslím, že ten zákon, který před námi leží, není zdaleka tak dokonalý, a skutečně se svými předřečníky mám obavu, jak bude v praxi fungovat. Ale já mám jiné pohledy na některá ustanovení, která vidíme. Nejvíce se tady vede debata o odkladném účinku. Dobrá, rozumím tomu, že šikanózní žaloby jsou problémem. To je pravda. To je tak. Na druhé straně ale bohužel jsem ve své minulé praxi měla velmi mnoho případů, kdy situace byla zcela opačná. Kdy ať z důvodu nějakého klientelismu, nebo z důvodu, řekněme, nekvalitního výkonu státní správy, se přijímala rozhodnutí pro investiční záměry, které v žádném případě neodpovídaly tomu, co říká naše právo, a které skutečně byly nezákonné. A bohužel, a vy to víte, v mnoha případech až soud nakonec rozhodne, že došlo k tomu, že rozhodnutí je protizákonné. No jo, ale co teď? Rozhodnutí je protizákonné. A mezitím mně, dám příklad, Bauhaus, stojí. Mezi tím mně fabrika stojí. Mezi tím mně skladová hala stojí. Kdo zaplatí náklady, pokud bychom tedy dospěli k tomu, že skutečně celá stavba je protizákonná. Kdo zaplatí tomu dotčenému člověku ty všechny škody, které tím mohly vzniknout? Pokud by se tedy dohodlo tady v Parlamentu, že tedy územní rozhodnutí zrušíme, a následně se může stát, že skutečně stavba bude nepovolena, přesto, že už stojí a bude přikázáno, že taková černá stavba má být zbořena, pak je to ale nepochybně v důsledku chybného rozhodování orgánů státní správy. A kdo pak to zaplatí? Zaplatí to z veřejných prostředků jednotlivá ministerstva, zatím to dopadalo na ně a takové případy už jsou. Takže já myslím, že pan ministr tím původním návrhem odkladného účinku fakticky bránil veřejné peníze, protože si je vědom toho, že v důsledku různých vlivů, o kterých jsem hovořila, může dojít k nesprávnému rozhodnutí orgánů státní správy a pak jsou ti okolní lidé skutečně poškozeni na svých právech dotčeni na svých právech a pokud by mělo dojít k nápravě, uhradí to stát. Tomu se jistě pan ministr chtěl bránit. Takže to je jiný pohled na to, proč těch 90 dnů odkladné žaloby. A to je určitě věc, která stojí za zvážení, protože takovýchto případů já, jako zástupkyně, která jsem řešila právě stavební právo, jsem měla na stole velmi mnoho. To je tedy jenom k tomu návrhu, který tady je předložen, a zvažme tedy, já si myslím, že samozřejmě je tady velká podpora proti šikanózním žalobám. Na druhé straně to může znamenat, že každá chyba, 63

každá chyba, která se stane, může být následně promítnuta do veřejných prostředků a možná to bude i motivační a přispěje to k zlepšení kvality výkonu státní správy. Takže to je k paragrafu, který je tady diskutován. Ale já musím říci, že zákon, tak jak je před námi předložen, vlastně požadavky komise, tak jak byly původně deklarovány, opravdu nenaplnil. Já se domnívám, že prvním, co tedy namítali, byla nedostatečná návaznost nebo nedostačující návaznost těch řízení, které jsou v EIA, na následné řízení, které vlastně potom je navazujícím řízením tak, jak je deklarované v zákoně. To znamená většinou územní nebo stavební povolení. Nedostačující návaznost – tak tu pan ministr – a to musím tedy říci, že dobře, to se mu podařilo tedy tím, že stanovisko je závazné a řekněme tím opakovaným řízením pro posuzování vlivů skutečně do určité míry řešit. Budu moc ráda, když mně ale vysvětlí, jak lze řešit, pokud tedy ve zjišťovacím řízení, bude vydáno rozhodnutí, tak jak zákon navrhuje s tím, že nemusí být následně posuzováno a následně tedy toto zjišťovací řízení a toto rozhodnutí má platnost podle zákona nekonečnou. Tak já se jenom zeptám, jak tomu chce zabránit. Pokusila jsem se pozměňovacím návrhem, abychom tuto nápravu tohoto nedostatku zákona dali do pořádku, uvidím, jak pan ministr bude argumentovat. Podle toho se rozhodnu, jak předložím. Ale zatím se to jeví tak, že jestliže je rozhodnuto jednou, zjišťovací řízení se nemusí dělat, tak přestože nebo pardon – ve zjišťovacím řízení se rozhodne, že posuzování nemusí probíhat, tak pak následně takovéto rozhodnutí platí, přestože se mohou změnit vnitřní podmínky, vnější podmínky, to všechno, co zákon potom řeší pro jiná řízení, řízení, která jsou posuzována. Takže já bych se na to ráda zeptala. Ono to je trošku složité a nevím, jestli ti, kteří pracují se zákonem, by teď zcela rozuměli, ale je tam prostě rozhodnutí, které je platné nekonečně a kde se mohou změnit podmínky tohoto rozhodnutí a zákon na to nemyslí. Tak teď jsem to řekla velice jednoduše. Takže to je první problém, který já tam vidím. Potom je tam další problém, a to je vlastně to, že zákon byl vlastně v celé té šíři tady deklarován, jak jsme vyhověli pro životní prostředí a pro veřejnost, ale v zásadě veřejnosti je odebráno právo požádat příslušný úřad o informování o zahajovaných řízeních. Tady je to ke škodě široké veřejnosti. Do navazujícího řízení mohou vstoupit a do žaloby podávat pouze privilegované organizace nebo ty, které mají dvě stě podpisů. Já se domnívám, že pro toho, kdo chce podat šikanózní žalobu, například to bude konkurenční firma, sehnat dvě stě podpisů, no tak to je maličkost. My to známe z voleb. Ale sehnat dvě stě podpisů pro – teď řeknu – běžného občana, který se dozví, že mu za panelákem budou stavět prasečák, který se stará o rodinu, který chodí do práce a neví, kam se obrátit, tak pro toho sehnat dvě stě podpisů problém může být. A tyto skutečně řekněme aktivity, které jsou smysluplné a nakonec pomáhají starostům nalézt řešení, které je správné, tak ty jsme z tohoto vyloučili a omezili jsme účast veřejnosti v celém procesu. A pak dám ještě jeden příklad, který je. On je velice častý a dovolte, abych na něj upozornila. Může se zhoršit postavení jednotlivého občana z hlediska standardu informací pro ochranu jeho dotčených práv právě v souvislosti s § 9 b) odstavec 3, který říká, že navazující řízení se vždy považuje za řízení s velkým počtem účastníků. Co to znamená? Na jedné straně to znamená, že sice bude veřejnou vyhláškou vystaveno, to je dobře, ale na druhé straně pro souseda tam, kde se má stavět skladový areál nebo pro souseda tam, kde má vzniknout fabrika, se informace nedostane jinak, než veřejnou vyhláškou. V případě, že je

64

řízení s velkým počtem účastníků dostává se informace pouze žadateli nebo případně tím, kdo má s ním společně práva, ale nikomu jinému. Já si dělám mnoho let průzkum a zjistila jsem, že neznám člověka, který by pravidelně každých 14 dní se chodil dívat na veřejné vyhlášky nebo dokonce si pravidelně jednou za týden prohlížel internet, jestli tam náhodou není nějaká veřejná vyhláška, která se ho týká. Já mám teď na mysli, vážení, ještě jednu věc. Víte, pro nás možná – internet přece jenom musíme s ním pracovat – ale vezměme si třeba seniory. Vezměme si seniory, kteří mají svou zahrádku, kteří mají svou chatičku a najednou ji vedle něco postaví. A věřte, že jako zástupkyně veřejného ochránce práv jsem takových případů měla nemálo. Tito lidé řekli, my jsme vůbec nevěděli, jak máme každý týden – ani se nedostaneme k úřední desce, internet nemáme. Já bych skoro řekla, že je to taková zvláštní forma nepřímé diskriminace. Upozorňuji na to schválně, protože to schvalujeme v řadě zákonů a opravdu to může činit v praxi problémy a standard informovanosti se výrazně snižuje. Řeknu jenom naposled z hlediska ekologického – limity pro posuzování se u celé řady sektorů násobně zvětšily. Já si myslím, že na jedné straně tady bylo řečeno - nebuďme papežštější než papež, na druhé straně je důležité ne to, jestli jsme papežštější, ale jestli skutečně dosáhneme toho, aby záměr byl v území dobře naprojektován, aby skutečně nic neovlivnil, aby se myslelo na všechny soustředné a synergické vlivy, které tam mohou být. Takže co teď? Já, pánové, ještě mám poslední připomínku. Víte, já jsem hovořila o lobbismu a věřím, že pan ministr – opakuji to znovu – měl těžkou úlohu. Ale zdá se, že z hlediska hmotných věcí a věcných zásad, které řešil po celou dobu, jestli těm dát 20 hektarů nebo 10 hektarů, jestli ustoupí ten, tak se zapomnělo na to, jak tyto procesy budou skutečně probíhat. Měla jsem k dispozici stanovisko zástupkyně Kanceláře veřejného ochránce práv. Je tam například právě z hlediska § 9 odst. 3 stanoveno, že navazující řízení se vždy považuje za řízení s velkým počtem účastníků. Dobrá, ale my máme zákony, které jednoznačně říkají, že v řízení je jediným účastníkem žadatel. Může to být například atomový zákon, ale nikde nemáme řečeno, který z právních předpisů – v tomto případě speciální – má přednost. Takže v praxi nastanou obrovské problémy. Nastanou také problémy v tom, že tam budeme mít například – může se stát – dvě platná zavazující stanoviska, jedno kladné, jedno záporné. To jsou všechny procesy, které se na první pohled mohou zdát – dobře, oni se domluví. Vážení, oni se nedomluví; a může činit právě nedořešená procedura v praxi značné problémy. Takže, co říci na závěr? Já jsem si připravila dva pozměňovací návrhy – jak jsem řekla – jeden k zjišťovacímu řízení, jeden na podkladě materiálu, který nás poskytl pan senátor Martínek z Krajského úřadu Pardubického kraje, kde se upozorňuje na to, že zcela paradoxně – a já vím, že to právě bylo pod vlivem lobbistických skupin – se tam stanovil limit pro posuzování například zón bytových od pěti hektarů, když záměr stavět domečky, tak už od pěti hektarů musím posuzovat. Ale zcela paradoxně s tím průmyslové zóny mají až o 20 ha. Nezlobte se na mě, ale této logice nerozumím, fakt tomu nerozumím, protože tady je jasné, že průmyslové zóny jsou daleko rizikovějším, daleko vážnějším zásahem do území, než obytná zástavba. A přitom je tam naprostý nepoměr z hlediska limitu. Proto jsem si dovolila předložit i druhý pozměňovací návrh. Pan ministr nám to možná nějakým způsobem vysvětlí, a já tyto pozměňovací návrhy nebudu muset předkládat, máte je před sebou, a uvidíme tedy, jak se s tím pan ministr vyrovná.

65

Ale znovu se k tomu vrátím. Víte, já si hrozně přeji, aby naše Česká republika prosperovala. Ale myslím si, že by to mělo být právě ministerstvo životního prostředí a jeho vedení, které bude hájit to, že lidé chtějí nejen vydělávat a kupovat si nové věci, ale žít také v prostředí, které je kvalitní a které nepoškozuje zdraví jejich ani jejich potomků. Nikdo by asi nevyměnil, kdyby se měl rozhodnout. Dámy a pánové, děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. Připomínám, že jsme pořád v obecné rozpravě. Slovo má pan senátor Václav Hampl. Máte slovo. Senátor Václav Hampl: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Já jenom stručně. Většina rozpravy, která zatím proběhla, a teď myslím ve smyslu počtu vystupujících, nikoliv ve smyslu délky času, ale většina nějakým způsobem více nebo méně reflektovala negativní nebo problematické zkušenosti vlastně z hlediska investorů. K tomu bych se celkem snadno mohl připojit, také mám některé nedobré zkušenosti s obstrukčními praktikami. Ale cítím přece jen jistou potřebu upozornit i na to, abychom v tomto jaksi sdíleném roztrpčení nad některými obstrukčními praktikami nepodlehli pokušení vylévat s vaničkou i dítě. Přece jen si myslím, že to, co bychom tady měli hledat, je jistá balance mezi zodpovědností volených samospráv na jedné straně a přece jen kolektivního vhledu veřejnosti. Ty příklady, kdy tyto mechanismy jsou nějakým způsobem řekněme zjevně zneužívány, samozřejmě existují a je namístě je nějakým způsobem omezovat, ale nemělo by to vést k tomu, že by se veřejnost právem cítila z těchto věcí vyautována, protože starost o prostředí, v kterém žijeme, je nepochybně legitimní starostí občanů. To mě tedy vede k tomu, že si myslím nebo podle mého posouzení, že pozměňovací návrh, který byl podán, který vlastně dává soudu možnost se rozhodnout o odkladném účinku, je poměrně rozumným kompromisním návrhem, není to prostě automatický odklad, soud se může rozhodnout, takovouto míru zodpovědnosti dát našim demokratickým soudům je myslím celkem namístě. Ale na jednu stranu si myslím, že v rámci tohoto zákona, jak jsme slyšeli, do jisté míry dočasného, netřeba jít dál, než k tomuto. Rád bych se také vyjádřil k návrhu pana senátora Eyberta. Trošku bych zrazoval před spoléháním na trvalé bydliště. Trvalé bydliště je umělý administrativní údaj – a to je legitimní, to není nic nezákonného – naprosto nic nevypovídá o tom, jak dané území daný člověk zná nebo nezná, jakou s tím má osobní zkušenost nebo jaký k němu má vztah. Skoro mi tedy připadá, že tento pozměňovací návrh dělá zákon složitějším, což je z mého pohledu nežádoucí, a přitom vlastně zas až tak moc neřeší. Tento pozměňovací návrh se mi tedy moc nelíbí. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní paní senátorka Eva Syková. Senátorka Eva Syková: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážení kolegové. Musím říct, že mě velmi potěšil příspěvek paní senátorky Seitlové, která řekla možná lépe, než to řeknu já, to, co si myslím o tomto zákoně.

66

Dovolte mi říci, že Evropská komise nás vyzvala, abychom posílili závažnost procesu EIA, tj. posuzování vlivů na životní prostředí ve vztahu k navazujícím řízením a abychom v nich posílili účast veřejnosti. To jsme tady všichni slyšeli. Původní vládní návrh se uvedené požadavky v zásadě snažil reflektovat. V Poslanecké sněmovně se bohužel objevilo a posléze bylo i schváleno několik pozměňovacích návrhů, které ve svých důsledcích směřují spíše opačným směrem, tj. ke snížení počtu případů, kdy se k posuzování vlivů, záměrů na životní prostředí vůbec přikročí a ke ztížení účasti veřejnosti na rozhodování o těchto záměrech, které se jich bezprostředně dotýkají, jak tady bylo hezky řečeno. Já za problematické považuji například oslabování kritérií, podle nichž se rozhoduje, zda záměr podléhá posouzení, resp. zjišťovacímu řízení. Původní vládní návrh například počítal s tím, že zjišťovacímu řízení budou podléhat všechny záměry nových průmyslových zón a záměry průmyslových oblastí – viz příloha č. 1, kategorie 2, bod 10.6 zákona. V Poslanecké sněmovně se z nich staly záměry s rozlohou nad 20 ha. Podobně byla upravena kritéria u záměrů rozvoje měst, výstavby skladových komplexů, nákupních středisek, parkovišť a garáží. V posledně jmenovaném případě vládní návrh původně předpokládal, že zjišťovacímu řízení bude podléhat záměr, na základě něhož má vzniknout více než 100 parkovacích míst, tj. že k tomuto bodu bude zachováno platné znění zákona. Naši kolegové v Poslanecké sněmovně ovšem dospěli k závěru, že by limit pro parkoviště a garáže měl být pětinásobný. Přitom podle analýzy, kterou zpracovalo ministerstvo životního prostředí, jsou záměry takto velkých parkovišť nebo garáží v České republice spíše výjimkou. Za kompromis by ministerstvo považovalo povinné zjišťovací řízení u záměrů s kapacitou nad 300 parkovacích míst. Připomínám jen, že i to by představovalo trojnásobek kapacity oproti platnému znění zákona. I když se asi větší změny v novele nám nepodaří prosadit, doporučovala bych aspoň následující krok: Senátní výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí navrhuje vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem upravujícím znění § 9d odst. 2 zákona. V důsledku této úpravy by žaloba proti rozhodnutí vydanému k navazujícím řízením měla odkladný účinek pouze na základě rozhodnutí soudu, který by došel k závěru, že by v souvislosti s realizací napadeného záměru mohlo být závažně poškozeno životní prostředí. To já jako ředitelka ústavu, který se tím 30 let zabývá s dopadem na životní prostředí, opravdu nevím, jak to soud bude ve skutečnosti tak rychle posuzovat. To je tedy pro mě záhadou. Původní návrh počítá s tím, že podání žaloby bude mít odkladný účinek automaticky, a to přesto, že zase opět bych nechtěla tady podporovat žádné skupiny, které by chtěly něčemu bránit a bránily řekněme naší další výstavbě ekonomicky důležitých oblastí, tedy staveb. Ale myslím si, že toto zneužití bude zcela výjimečné a že by účinek měl být skutečně automatický. Poslanecká sněmovna tedy odkladný účinek podmínila rozhodnutím soudu, který ho měl žalobě přiznat v případě, že by k vykonání napadeného usnesení mělo dojít ještě před rozhodnutím soudu v dané věci. Bude-li odkladný účinek podmíněn prokázáním rizika závažného poškození životního prostředí, může to v praxi vést k tomu, že zatímco bude probíhat soudní spor, jak už tady říkala paní senátorka Seitlová, soudní spor o definici závažného poškození životního 67

prostředí, realizace problematického záměru bude pokračovat, záměr bude dokončen a zpětně s ním již nebude možné nic dělat – udělat. Žádám vás proto, abyste podpořili pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, ale schválili návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Jako zákonodárci máme odpovědnost, jak jsme tady slyšeli od některých z vás za to, že zákony, které schvalujeme, budou v praxi účinné. Z projednání novely zákona o posuzování vlivu na životní prostředí mám pocit, že přednost dostalo spíše otupování účinnosti. Nedostatečně účinný zákon nemůže vést ke skutečnému snížení rizika poškozování životního prostředí v naší zemi. Některé věci není možné zpětně napravit. Zdraví a životní prostředí mohou být poškozeny nenávratně. Proto si myslím, že i naše veřejnost si zaslouží zákony, které tomu budou dostatečně a účinně předcházet. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, senátorko. A v obecné rozpravě pokračuje pan senátor Jiří Dienstbier.

paní

Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, já bych se teď v obecné rozpravě vyjádřil k otázce odkladného účinku, která je i předmětem pozměňovacího návrhu Senátu, která byla oproti vládnímu návrhu upravována už i v Poslanecké sněmovně. Chtěl bych říct, že ještě včera večer jsme o tomto pozměňovacím návrhu diskutovali a byl jsem ujišťován, že v případě, že bude přijat, že nehrozí situace, že by byla stavba realizována a následně byla zrušena příslušná rozhodnutí, na základě kterých byla postavena. Musím říct, že jsem si návrh podrobněji prostudoval a prokonzultoval jsem ho i s některými legislativci jak z Legislativní rady vlády, tak i nyní zde před chvílí, s legislativci z ministerstva životního prostředí - a bohužel musím konstatovat, že podle mého názoru to, co včera bylo tvrzeno, není pravda. Pokud bude vypuštěna z § 9d odst. 2 věta, která sem přišla ze sněmovny, a to, že dokud není vydáno pravomocné rozhodnutí soudu o žalobě, nelze vydat ani – vykonat rozhodnutí dalších navazujících řízení. Tato situace prostě nastat může. Popíšu situaci. Bude-li vydáno územní rozhodnutí, na základě kterého se povolí umístění stavby, toto územní rozhodnutí bude napadeno žalobou podle § 9d a nebude přiznán odkladný účinek, tak samozřejmě může běžet stavební řízení, může být vydáno stavební rozhodnutí a po jeho právní moci může být realizována stavba. Ono s tím odkladným účinkem to také není tak jednoduché, protože pokud se podíváme na formulaci, která tam zbude, po případné úpravě, tak je tady sice řečeno, že soud vždy rozhodne o odkladném účinku žaloby, a to i bez návrhu žalobce, hrozí-li – vyhoví tomu návrhu, hrozí-li s ohledem na okolnosti, že může dojít k závažné újmě na životním prostředí. Ovšem problém je v tom, že má-li soud rozhodnout o odkladném účinku, tak k tomu je potřeba určitých tvrzení a také důkazů k těmto tvrzením. Jestliže rozhoduje z úřední povinnosti, aniž by taková tvrzení a důkazy k nim vůbec měl, tak si je těžko v tom řízení soud bude opatřovat. Navíc podle určitého mezního výkladu může pravděpodobně soud rozhodnout o odkladném účinku pouze a jedině v tom případě, je-li tady závažná hrozba pro životní prostředí, což zejména bude soud velmi těžko posuzovat na rozdíl od procesních otázek, protože k tomu by si pravděpodobně musel vyžádat znalecké posouzení. Je otázka, jestli toto vůbec soud sám bude v rámci rozhodování o nařízení odkladného účinku schopen vyhodnotit.

68

Tedy vycházím z toho, že nebude odklad povolen v teoretické variantě, dojde k vydání stavebního rozhodnutí, k realizaci stavby. A pak bych tady ještě upozornil na další úpravu, která je v části, která se týká změn stavebního zákona, protože podle stávajícího znění § 94 odst. 5 dojde-li ke zrušení územního rozhodnutí po povolení stavby, územní rozhodnutí se již nevydává. Je tady stavební rozhodnutí, na základě něj stojí stavba. Nicméně tímto zákonem se navrhuje doplnění odstavce 5, a to o větu, že to neplatí, bylo-li zrušeno územní rozhodnutí pro záměr, pro který bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivu k provedení záměru na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivu na životní prostředí. Jinými slovy stavba je postavena, soud rozhodl, že územní rozhodnutí bylo vydáno nezákonně, na základě tohoto doplnění stavebního zákona se automaticky ruší stavební rozhodnutí, ale stavba přesto stojí. Já bych chtěl říci, že to, co přišlo ze sněmovny, tak já zdaleka nepovažuji za ideální. Považoval jsem za lepší původní vládní návrh zákona, který přišel do Poslanecké sněmovny, nicméně sněmovní verze mně přijde jako ještě docela snesitelný kompromis, protože brání té situaci, že stavba stojí, byť byla postavena zcela nezákonně na základě nezákonně vydaných rozhodnutí. A právě věta, která se zde navrhuje vypustit, že dokud není vydáno pravomocné rozhodnutí soudu o žalobě, nelze vydat ani rozhodnutí v dalších navazujících řízeních, tedy ve stavebním řízení. Ta je rozhodným kompromisem v tom smyslu, aby tedy byla stavba bez jakéhokoliv zákonného rozhodnutí. A přitom omezuje prostor pro šikanu, o které je tady řeč. Protože žaloba na územní rozhodnutí nebrání tomu, aby se provedlo celé stavební řízení, to znamená, mohou se provést všechny úkony, opatřit všechny podklady, zjistit všechny skutečnosti potřebné pro vydání stavebního rozhodnutí. Jenom s tím podpisem a razítkem je potřeba počkat na právní moc o žalobě na územní rozhodnutí. Tedy proces se zrychluje, řízení je možno provést, jenom není možno, dokud není potvrzena zákonnost územního rozhodnutí, rozhodnout i o stavebním povolení. A to si myslím, že je kompromis mezi chráněním – ochranou zákonnosti a předcházení šikanózních postupů. Takže i já bych se přimlouval k tomu, abychom ten – jak jsem definoval – snesitelný kompromis Poslanecké sněmovny podpořili a připojuji se k návrhu na to, abychom schválili vládní návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, senátore a rozprava pokračuje. Slovo má pan kolega Radko Martínek.

pane

Senátor Radko Martínek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení kolegové, kolegyně, pane ministře. Pan kolega Dienstbier je právník na rozdíl ode mne. Ale já musím konstatovat, že to, co tady teď předvedl, tak to příliš nechápu, protože to, co je navrhováno v tomto zákoně, tak není nic mimořádného. Prostě soud má právo rozhodnout o věci, že pozastaví účinnost, v mnoha dalších případech v celé řadě otázek života a činnosti společnosti atd. To znamená, v tomto smyslu to není výjimka. Kdyby mělo platit to, co tady předvedl teď pan kolega Dienstbier, tak by se tato zásada měla zrušit úplně a všechna rozhodnutí, která jsou, která se týkají všech možných činností lidí, života lidí, rozhodování atd., by měly být předběžně zakázány, dokud nerozhodne soud. Co by se dělo v této zemi za tohoto předpokladu, pokud by to takto bylo, si asi dovedete živě představit. Já prostě nemohu říct o tom, že znění, které sem poslala Poslanecká sněmovna, je snesitelný kompromis. Musím konstatovat, že je nesnesitelný kompromis. Protože tak, jak to bylo sem posláno v rámci šikanózních žalob, to

69

znamená řetězení žalob, které by znemožnili jakoukoliv další činnost. Proto si myslím, že zvláště v okamžiku, kdy pan ministr a příslušné instituce to projednaly v EU. Evropské unii vyhovuje toto znění, tak si myslím, že to není nic mimořádného, že je to normální běžné systémové řešení, které platí v celé řadě dalších rozhodnutí. A vůbec nechápu, proč by – pokud se týká stavebního řízení – mělo být nějaké jiné rozhodnutí, nebo jiný systém, než platí obecně všude. Ze stejných důvodů v zásadě musím říci, že z pozměňovacích návrhů, které tady paní kolegyně Seitlová řekla, tak já s tím druhým souhlasím. Přestože v příštím zákoně, o kterém tady budeme hovořit, budu mluvit zejména o investiční činnosti měst a obcí, tak také nechápu, proč by měly být například, tak jako ona to tady řekla, zóny na bydlení od 5 hektarů výše, podrobné EIA, ale u průmyslových zón od 20 hektarů a výše. To je prostě nesmysl a já tady celou dobu u všech těch věcí bojuji především za systém. Systém by měl být všude. Já vím, že se systém těžko dodržuje, zvláště když jsou různé pozměňovací návrhy, které přicházejí ze všech stran, a pak se nemůže všechno domyslet. Ale přece není možné, aby z jedné strany bylo nutné u bytové výstavby EIA dělat od šesti – a pět hektarů je hodně, to není malý prostor, to je velký prostor. Takže já si myslím, že v tomto smyslu, i když zase říkám znovu – za chvíli tady budu plédovat za průmyslové zóny, nevidím důvod, proč by se měly vyhýbat EIA. U EIA je ale jiný problém, ta EIA je bohužel v tom, že EIA by měla rozhodnout, měla by pomoci orgánům veřejné správy, měla by pomoci, aby postupovala podle zájmů životního prostředí, a já vám teď uvedu, protože bych k tomu všemu, co se tady odehrává, mohl říkat desítky příkladů, ale uvedu jen jeden jediný, který bohužel svědčí o tom, že zase je to v rukou úředníků, resp. odborníků, kteří rozhodují. My jsme konkrétně v Pardubickém kraji, je to snad jediný kraj doposud, který má zásady územního rozvoje, kromě jedné části, a to je obchvat města Litomyšle, kde to správní soud zrušil, my jsme čekali, proces obnovy je velmi složitý, trvá zhruba dva roky, my jsme dva roky čekali a odkládali rozhodnutí kraje, kde vést tedy trasu, až bude schválena EIA. Dva roky trvalo, než EIA byla schválena, a když byla schválena tak jsme zjistili, že nám v ničem nepomůže, protože tam dala alternativu. A v tom okamžiku pak jako je těžké se spoléhat na jakékoliv rozhodnutí a nemůžeme tady heroizovat EIA, že ta o všem rozhodne, protože pokud bude rozhodovat tímto způsobem, tak potom situace je opravdu velmi komplikovaná a bohužel konkrétně u silnice, která má strategický význam pro celou Českou republiku, která tady měla už dávno stát, tak bohužel celá záležitost se přenáší až do konkrétní výstavby, to znamená do konkrétních zadávacích podkladů, které se budou vypracovávat, a nepochybuji o tom, že organizace, které se ozývaly jak při EIA, tak při zásadách územního rozvoje Pardubického kraje, se ozvou znovu. Ale tam už se bude muset rozhodnout, protože jinak ta silnice nebude mít kudy vést. Takže já nemohu souhlasit s argumentací kolegy Dienstbiera absolutně, protože to, co tady říká, je absolutně nesystémové a nebudu podporovat žádný jiný pozměňovací návrh kromě toho, který odsouhlasil pan ministr a který jsme na základě odsouhlasení schválili na našem výboru. Samozřejmě uvidíme, jak se postaví k těm návrhům paní kolegyně Seitlové, protože minimálně v tom druhém, podle mého názoru má pravdu. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já senátore. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

70

vám

děkuji,

pane

Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já opravdu už nebudu číst potřetí ono nekrmte zvěř, ale jenom si připomeňte, je to opět totéž. Fakt je tento zákon jasný, stručný pro příjemce, konzumovatelný? Samozřejmě není. Zato je výborný pro ekoteroristy, kteří díky tomu, že jsme sami sebe obklíčili, vždycky najdou skupinku. Jen tak mimochodem – ono trvalé bydliště – včera jsem si četl rozsudky Nejvyššího správního soudu, tam byl nějaký i spor o to, že kdesi ten člověk nebydlel ve městě, kde kandidoval a Nejvyšší správní soud se přiklonil k tomu, že je celkem jedno, kde člověk bydlí, hlavně když má srdcový vztah k městu, kde kandiduje. Takže až tam jsme se dostali ve své úchvatné touze po občanské společnosti. Celý svět žije bojem proti terorismu, a ekoterorismus trošku zůstává stranou. Je to ale totéž v bleděmodrém. Sice ne vždycky umírají lidé, ale i v tomto případě umírají lidé. Kdyby někdo sečetl, kolik lidí zemřelo kvůli ekoteroristům, kteří blokují dálnici D 8 už tolik let a způsobili miliardové škody! Tady policie honí každého starostu za nějakou připodělanou zakázku za 200 tisíc – a tady nikdo nikoho nehoní, že tady byly způsobeny škody v řádu mnoha miliard Kč! A to je jenom jedna viditelná věc. Pak jsou věci neviditelnější, jako je Natura. Ekoterorista přinese v krabičce od sirek brouka páchníka. Já už umím všechny ty jeřáby, české mloky. Já už to umím nazpaměť, i latinsky bych vám mohl některé říci, jak se to dělá. Je to velmi jednoduché. Je tam lysohlávka, šup, akorát upozornil feťáky, že lysohlávka je velmi zajímavá houba a protože nikdo neumí zkontrolovat, že je tam zákaz sbírání lysohlávek, tak všichni místní feťáci si tam pro lysohlávky chodí. Je tam také zákaz těžby dřeva, samozřejmě zejména se tam vesele těží, protože nemáme takovou sílu, aby to tam každý kontroloval. Prostě povýšili jsme brouka páchníka nad člověka. Za chvíli o tom bude řeč se zrušením vojenského újezdu Brdy. Developeři jsou taková jakási podivná skupina, která dělá všechno negativní, všichni tady křičí zaměstnanost, zaměstnanost, kde bude práce pro lidi, a na druhé straně my už nic nechceme. Samozřejmě když se staví obchvat města Litomyšle, tak budou někteří lidé protestovat, protože se jich dotkne. Já si vzpomínám na příhodu, kdy se měl stavět obchvat Teplic, kterého my se nedožijeme. Na zastupitelstvu vystoupil pán, který tam bydlí a jeho dům měl být zbourán. Já jsem odpověděl větou z reklamy, jak natírá plot barvou a říká babičce: Než tohle zrezaví, tak vy už tady, babičko, nebudete. Já jsem říkal: Vy, pane, než se bude obchvat Teplic dělat, už tady nebudete, říká to tady pan tajemník. Chytře jsem to na něj svedl. A vystoupila mladá paní, která seděla vedle mě, a říkala: Já tady ještě budu, já jsem jeho dcera. Dnes to vypadá, že ani ona už tady nebude, protože tato příhoda je stará už nějakých 11 nebo 15 let, takže i ona už mezitím zestárla. Prostě pokud povýšíme brouka Pytlíka nad člověka, tak se nikam nedopracujeme. My to neustále a soustavně děláme a tyto skupiny většinou mluví ne-li jménem všeho pracujícího lidu, tak alespoň všech obyvatel města, a už se dostáváme do situace, že nechceme už vlastně nic. Já si vzpomínám na onu spalovnu, myslím, že to je v Pardubicích, pane senátore Martínku, spalovnu nebezpečného odpadu, kde jsem sledoval úchvatné besedy v rádiu, kdy se tam div neprali. Já jsem říkal – vždyť argument je naprosto jednoduchý. Protestující přijde do nemocnice a lékař mu řekne – kde máte igelitku? Na co igelitku? Až vám to převážu, tak všechny obvazy a injekce vám dám, to si musíte zlikvidovat. Ale jak já si to zlikviduji? No, když jste protestovala proti spalovně nebezpečného odpadu, tak si to každý pacient musí odnést. Prostě lidi protestují proti tomu, bez čeho se neobejdeme. Oni už bydlí, 71

takže jakákoli nová i bytová výstavba se setká s peticí. Já už bydlím – tak co mi je do toho, že vy ještě nebydlíte, nic se tady stavět nebude. A každý z vás řekne stovky případů, kdy to není o žádné ochraně přírody. Velmi často je to o vydírání, kdy dokonce i podnikatelé stavební řeknou: Nám je lepší dát těm zmetkům 40 tisíc a oni to vezmou zpátky. Protože 40 tisíc pro velké firmy není samozřejmě velká suma, ale pro tyto broučkaře je to docela zajímavá suma. Těch případů je spousta. Dokonce jeden z těch parťáků z dálnice D 8 je tuším trestně stíhaný právě za to, že vydíral. Ten druhý. Jeden je ten Patrik, který teď zase řeší nádraží v Brně. Samozřejmě že trvalý pobyt – je pravda, že to neřeší nic, protože o tom jenom vláda mluví, že to nějak zařídí, abychom neměli na radnicích přihlášených tolik lidí. Trvalý pobyt tady nefunguje, pochopitelně polovina republiky úplně jinde bydlí, a z různých důvodů často i zištných, má trvalé bydliště někde jinde. Ale protože si s tím nikdo neví rady, tak se to nepohne. Já si myslím, že bychom měli být soudní a nenechat si naskočit, protože jakmile to bude takto složité, tak to je zase příležitost, kdy ekoteroristé používají naše zákony. Oni si vezmou správní řád, najdou formální chybu, a to ani nemluvím o dalších teroristech, jako je památková péče, jako jsou hasiči s razítkem. Takže výstavba čehokoli trvá asi desetinu času, než trvá vyřízení papírů. A to ať je to jakákoliv stavba, ať je to rodinný domek, cokoliv. Já bych tomu, kdo má zájem, o přestávce ukázal fotografii Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem, který je v barokním zámečku a k němu si přistavěl moderní schodiště. Tady někteří vědí, o čem mluvím. Já jsem tam byl poprvé v životě a jenom jsem žasl a říkám panu řediteli: A tohle byste nám někdy v Teplicích povolili? Ne, to si povolili sami sobě. To si povolili sami sobě. Hrůza hrůzná! Moderní, supermoderní schodiště u barokního zámku, to prý je kvůli tomu, že státní úřad musí mít bezbariérový přístup, takže my jsme tam potřebovali pro vozíky ten jeřáb, takže ono to jinak nešlo. Takhle my se chováme naprosto zbytečně. Země, které po nás teď chtějí ty nesmysly, mají samozřejmě tu infrastrukturu už hotovou. Jim se to velmi dobře povídá. Oni už si můžou vymýšlet takové ptákoviny, protože oni už to mají za sebou. Ale ještě dneska, když budou ve Spolkové republice stavět dálnici, tak ta EIA bude trošku jiná než u nás. Já zásadně jsem proti tomu, abychom dávali těmto lidem šanci. To vůbec neznamená, že bychom neměli chránit životní prostředí. Tolik, co já mám ptačích budek doma na zahradě, nikdo z vás nemá, protože já mám úchylku a mám jich asi 50. Jsem zahrádkář, všechno dobré. Mám sekvoj, kterou už mi nikdy nedovolí porazit, přestože já jsem si ji zasadil, takhle malou. Ona měří 7 metrů. Bude památný strom, protože je jediná ve městě. Náhodou vyrostla. Teď ale bourá plot, historicky, co budeme dělat? Památkáři teď neví, co. Máme vyhlídku za velké peníze a náletové stromy. Stromaři říkají: Nemůžete je porazit. Vyhlídka říká: Na co jste dali milion do vyhlídky, když není nikam vidět? Takhle neustále obkličujeme sami sebe, chováme se jako blázni. Tohle přece, když je to normální člověk, tak vůbec tomuhle nemůže rozumět. Tomuhle rozumí právě ti ekoteroristé, kteří si tam najdou to správné, aby zastavili cokoli. Pokud toto bude přijato, tak kdykoli zastaví kdokoli cokoli, nebo alespoň odloží. My jsme tady blekotali hodiny o evropských dotacích, žádné přece nedostanete. Dokonce i konkurence může zneužít těchto lidí, zaplatí je, a oni vám znemožní stavbu, takže přijdete o dotaci, příští rok budete vypisovat řízení znovu, pak už třeba tady ta firma, která neuspěla, tak podruhé uspěje. Závěrem bych poprosil před hlasováním za všechny kluby o přestávku na jednání klubu. Děkuji za pozornost. 72

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já senátore. Slovo má nyní pan senátor Jiří Dienstbier.

vám

děkuji,

pane

Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Kolega Kubera byl tradičně zábavný, jenom si nejsem jistý, jestli mu vyšel ten příměr zde, osmičkou a miliardovými škodami, díky, jak on říká, ekoteroristům, protože bych chtěl upozornit, že ti tzv. ekoteroristé tady upozorňovali na geologická rizika zvolené varianty. Dneska tam máme obrovský zával, který nás bude stát miliardy. Takže je otázka, kdyby se řádně vedlo řízení a ke všem rizikům se přihlédlo, jestli bylo potřeba rušit nějaká rozhodnutí a jestli bychom dneska nemuseli odstraňovat miliardovou škodu způsobenou závalem na stavbě D8. Nicméně nyní o něco seriózněji k tomu, co tady říkal Radko Martínek. On říkal, že bojuje za systém, že v zásadě v tomto případě by se mělo stejným způsobem, jako ve všech jiných případech, kde se podává žaloba, kde se posuzuje možnost přiznání odkladného účinku, postupovat i v tomto případě. Samozřejmě je to v každém jednom případě otázka posouzení, jaké mohou být ty důsledky, jestliže se tady bavíme teoreticky o miliardových stavbách. Otázka je, jaké škody pak také mohou vzniknout v případě, kdy jak jsem tady říkal, je zrušeno územní rozhodnutí, na základě této novely návazně se ruší stavební rozhodnutí, tedy je tady postavena stavba v obrovské hodnotě, která je nezákonná, protože nebyly splněny předpoklady jak pro povolení jejího umístění, tak pro její stavbu, a teď – co s tou stavbou? Má se zbourat ta stavba? Jestliže je zcela nezákonná. To je samozřejmě absurdní. Ale když se bavíme o systému, tak je otázka, jestli právě tady ten systém se velmi nevychyluje omezujícím způsobem. Protože když tady znovu přečtu to, že jednak soud rozhoduje i bez návrhu o odkladném účinku, ale soud přizná žalobě odkladný účinek, nebo nařídí předběžné opatření, hrozí-li nebezpečí, že realizací záměru může dojít k závažným škodám na životním prostředí. Je otázka, jestli toto není speciální ustanovení i ve vztahu k § 73 soudního řádu správního, jestli se tímto právě neomezuje možnost přiznání odkladného účinku právě na splnění tohoto jediného předpokladu, který je v 3. větě § 9d, odst. 2. Výklady jsou tady bohužel možné dva, protože ten text je v tomto relativně neurčitý ve vztahu k § 73 soudního řádu správního. Ale tady nejde v tomto případě pouze o škody na životním prostředí, ale o řešení důsledku, na který jsem upozorňoval, že bez jakéhokoli zákonného rozhodnutí tady stojí stavba, s kterou nevíme, co učinit. V závislosti na výkladu tady právě může být velmi významná odchylka od systému, tedy od toho, jakým způsobem se posuzuje přiznání odkladného nebo nařízení odkladného účinku v jiných případech. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore. Rozprava pokračuje, slovo má pan senátor Václav Láska. Prosím, máte slovo. Senátor Václav Láska: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, vážený pane ministře. Jako jeden z mála právníků v tomto Senátu bych chtěl potvrdit pravdivost slov pana Dienstbiera, to, co tu uváděl, tu argumentaci o odkladném účinku, je zcela v souladu s výkladem práva. Jako vystudovaný právník potvrzuji logiku, která je dána, sdílím jeho názor. To druhé, co mě více přinutilo vystoupit, je, zvykl jsem si za tu krátkou dobu, že některá vystoupení bývají taková emotivnější, zábavnější, ale byť

73

respektuji svobodu slova, tak myslím, že bychom měli slova vážit. A paušálně označit všechny, co bojují za ochranu přírody, za ekoteroristy, považuji za překročení limitů určitého slušného chování. Proti takovému paušálnímu označování tímto slovem se důrazně ohrazuji. Prosil bych všechny, aby při užívání jakéhokoli slova ve spojení s terorismem velmi pečlivě zvážili a neplýtvali jím. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já senátore. Slovo má nyní pan senátor Jaroslav Doubrava.

vám

děkuji,

pane

Senátor Jaroslav Doubrava: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, k mému vystoupení, k oslovení vás, mě vyprovokovalo vystoupení kolegy Dienstbiera. Já bych mu rád - prostřednictvím paní předsedající - trochu připomněl situaci, jaká byla na D8. Těm ekoteroristům nevadí, že tam dnes na objízdných trasách je už dneska asi 55 mrtvých lidí, jenom proto, že objízdné trasy nejsou schopné pojmout provoz, který tam je. Příjezdovou komunikací do Ústí nad Labem měsíčně projede půl milionu auťáků, a to všechno pár metrů od obytných domů. Já jsem byl u toho, když se projednávala výjimka z ochrany zvlášť chráněných druhů rostlin a živočichů v Krušných horách, tito vědci tam přišli s tím, že je nezajímá 5 tras, které desítky let vymýšleli, prověřovali odborníci. Když se ho ptali na to, jak by tam tedy tu trasu udělal, tak vzal tužku a takhle tam udělal oblouk se slovy: Já to povedu takhle. Takovýmto způsobem oni jednají, takovýmto způsobem tam jdou desítky, už dneska, mrtvých. Takže já, pokud jde o D8, odmítám jakoukoli jejich obranu, je to jejich vina, natvrdo to říkám. Je to jejich vina. Nebýt jich, tak už se po D8 dávno jezdilo. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore. Rozprava pokračuje dál. Slovo má tentokrát opravdu pan senátor Jan Horník, mezitím tedy ještě pan senátor Vyskočil. Senátor Miloš Vystrčil: Já se omlouvám, ale s faktickou poznámkou vystupuji, protože tady pan kolega Kubera není a nemůže se bránit, já se velmi výrazně ohrazuji proti vystoupení - prostřednictvím paní předsedající - pana kolegy Lásky. Pane kolego, já jsem přesvědčený, že v žádném případě pan kolega Kubera nemluvil o všech občanských a jiných sdruženích a spolcích jako tak, že jsou to všechno ekoteroristé. On použil výraz v rámci označení nějaké skupiny lidí, jestli jste to vnímal vy tak, že používá toto označení pro všechny, tak je to váš názor. Můj názor je, že takto rozhodně, a v tomto smyslu, nevystupoval. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já senátore. Nyní tedy má slovo pan senátor Jan Horník.

vám

děkuji,

pane

Senátor Jan Horník: Snad se tentokrát trefím. Takže ještě jednou, pěkné odpoledne. Já jsem musel vstát. Mě kolega Láska taky vyzdvihnul a prostřednictvím paní předsedající bych mu chtěl vzkázat, že žiji v prostředí, které je chráněno z 97 %. To je území, v kterém já žiji, v kterém žije 200 obyvatel. Těch obyvatel tam kdysi dávno bylo o hodně víc, nicméně dneska je nás míň. Mě se dotýká, když mnohé spolky z druhé strany republiky chtějí nám, kteří

74

tam žijeme, kteří přírodu super známe, dokládat, jak ji neznáme, jak oni ji budou chránit. Ne, my tam žijeme. My tam žít chceme. Já dám konkrétní, poslední příklad, který je, když CHKO Labské pískovce vydalo výrok ke stavbě rozhledny na kopci Špičák, největší čedičová kupa v ČR nebo ve střední Evropě. Podotýkám, že už tam dříve jedna rozhledna byla. K jedné cestě, která má odvést lidi od dneska velmi frekventované silnice. My jsme se odvolali. Odvolání skončilo u pana ministra. Pan ministr rozhodl a CHKO muselo dát nový výrok. Ten výrok jsem dostal ve 12 hodin 31. 12. 2014. Nevím, jestli vám je známo, že od 1. 1. je jiné uspořádání agentur a CHKO po ČR. My už teď nespadáme pod Děčín, ale budeme spadat, nebo spadáme už, pod CHKO Slavkovský les. Ale stížnosti, které přijdou, a přišly do 31. 12., ještě vyřizují původní CHKO. V tomto případě je to CHKO Labské pískovce. Já až pan ministr dostane od nás odvolání, protože teď ho tady mám a dneska půjde datovou schránkou, protože dneska je poslední den, nevím, proč to tak udělali na poslední chvíli, poslali to poslední den, a to je to chování. Já jim neříkám ekoteroristé. To jsou dokonce zaměstnanci CHKO, to by měli být přírodovědci, kteří by měli vědět, jak se v přírodě žije. Ale víte, on Děčín je od nás vzdálený asi 160 – 170 kilometrů. Oni ani pořádně nevědí, kde ta národní přírodní rezervace – Božídarské rašeliniště – je. Ale když o něco jde, tak nás poučují a brání nám. Kvůli nim nám teď stojí územně plánovací dokumentace města Boží Dar už přes jeden rok, podle všeho bude stát dál. Protože my se budeme odvolávat a my se budeme i soudit. Nebudeme mít územní plán možná ani v roce 2020, kdy, mám dojem, musí být hotovy nové územní plány. To je to, co mně vadí. Mně vadí, že se snažíme pomáhat přírodě, a já jsem schopen to dokladovat, a potom mi nějaký přírodovědec, dokonce státní zaměstnanec, bez jakékoli odpovědnosti řekne: Kdybychom udělali pěšinu k rozhledně, pěšina je, že ji uděláte v lese a nic neděláte, jenom ji vyznačíte, lidé tam tudy chodí, tak že tam mohl někdo zbloudit, a došlo by k sešlapu. K sešlapu rostlin, rostlinného krytu. Ale ten je tam všude okolo. A hlavně! Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště chrání to rašeliniště, což má i ve statutu, nikoli ten les okolo. Paní kolegyně Seitlová se diví, ale je to tak, že tato nekompetentní rozhodnutí, a teď je úplně jedno, jestli přijdou v rámci tohoto zákona, nebo čehokoli jiného, se přírodovědci, někteří, organizace, některé, chovají tak, že se pak nedivte, že my v samosprávách, úplně to v nás vře. My to jen tak nemůžeme nechat. My se musíme bránit. Já dneska jsem dál i k tomu, abych dával pořád větší možnosti jim, aby oni chtěli rozhodovat o tom, kde a jak budeme žít. Tak potom dobře, udělejte všude ploty, ať tam nikdo nepřijde, ať tam přírodovědci můžou chodit, protože oni mají to povolení úplně všude, oni přešlapy můžou dělat. Taky, oni toho využívají. Víte, až v tom budete žít, největší národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště v Krušných horách, Natura 2000, Přírodní park Zlatý kopec a další – největší tokaniště tetřívka, tím už jsme oblíbeni od minulého roku, byli jsme druzí největší, teď jsme největší. A víte proč? Protože v roce 1990 tam nebyl ani jeden tetřívek. Dneska je největší v ČR. A víte proč? Protože my se o to příkladně staráme. To není zásluha ochránců, tak ať nám do toho nemluví. A nedávejme jim do rukou další nějaké možnosti, udělejme to co nejjednodušší. Kolega Kubera to tady prosazuje, já taky. Aby se nám nestávalo, že doopravdy se zastavíme úplně a nikdy už nic nevybudujeme. Děkuji. 75

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore. Ale já v tuto chvíli přerušuji projednávání tohoto bodu, protože jsme si dopoledne schválili pevný bod programu. Je zde přítomný předseda vlády a nyní – v 16:15 hodin – jsme si na náš program zařadili 5. Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady konané ve dnech 18. - 19. prosince 2014 (senátní tisk č. 22) Pane předsedo vlády, prosím, řečnický pultík je váš. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda premiére, máte slovo.

Senátu

Zdeněk

Škromach: Takže

prosím,

pane

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. 18. prosince proběhlo jednání Evropské rady. Bylo to první jednání Evropské rady pod vedením nového předsedy Evropské Rady, pana Donalda Tuska. Delegace ČR, kterou jsem na tomto jednání vedl, postupovala podle mandátu, který schválil VEU na vládní úrovni 15. prosince loňského roku. Asi pro vás není žádným překvapením, že hlavním bodem tohoto jednání Evropské rady, se kterým také Evropská rada strávila nejvíce času, byl investiční plán pro Evropu, který navrhla Evropská komise na sklonku listopadu. Jedná se o plán, který je znám také jako Junckerův balíček, nebo chcete-li Junckerův investiční balíček. Je to iniciativa, kterou oznámil předseda Evropské komise už předtím, než se o něm hlasovalo na půdě Evropského parlamentu a než se ocitl v čele Evropské komise. Evropská rada ve svém rozhodnutí tento návrh podpořila. Investiční balíček se může stát jedním z užitečných nástrojů k podpoře oživení udržitelného hospodářského růstu a zaměstnanosti v Evropě. Já jsem pro ten návrh také hlasoval. Je v souladu s prioritami české vlády. ČR je připravena podporovat na půdě EU iniciativy, které budou směřovat k podpoře hospodářského růstu. Jedním z pilířů balíčku je zřízení Evropského fondu pro strategické investice, s jehož pomocí by mělo být na investice v letech 2015 – 2017, mobilizováno dohromady cca 315 miliard eur veřejných a privátních prostředků. Mechanismus je navržen ve formě půjček a garancí poskytovaných Evropskou investiční bankou. Úkolem Evropské komise je předložit návrh legislativní úpravy nového fondu už v průběhu tohoto měsíce. ČR bude v procesu přípravy legislativy, která souvisí s balíčkem, nadále aktivní. Samozřejmě budeme koordinovat svůj postup s dalšími státy skupiny V4. My jsme jako ČR v rámci debaty o Junckerově balíčku přirozeně také otevřeli téma kohezní politiky. Bez ohledu na zřízení nového fondu pro nás zůstává hlavním unijním investičním nástrojem právě kohezní politika, proto ČR při jednáních v Bruselu prosazovala, aby vybrala v závěrech Evropské rady zahrnuta také otázka co největšího využití prostředků alokovaných pro období ještě 2007 – 2013.

76

Náš záměr otevřít na toto téma na Evropské radě debatu jsme v rámci příprav summitu koordinovali s dalšími státy skupiny V4. Ještě před samotným zasedáním Evropské rady jsme se sešli společně s premiéry V4 také s předsedou Evropské rady, panem Tuskem. Na základě našeho návrhu, který na jednání Rady prosazovala Slovenská republika a Česká republika, Evropská rada vyzvala Evropskou komisi k nalezení řešení pro maximální využití prostředků vyčleněných pro období 2007 – 2013. Tato výzva se tedy na základě naší iniciativy stala součástí závěru Evropské rady k Junckerovu investičnímu balíčku. Vytvořili jsme si tak předpoklady pro to, aby Evropská komise poskytla součinnost při hledání řešení dočerpání co nejvíce prostředků z fondů kohezní politiky. Díky tomu se domníváme, že by ČR například mohla lépe dokončit velké projekty dopravní nebo vědecké infrastruktury v rámci využití institutu fázování těchto projektů. 7. ledna letošního roku ministerstvo pro místní rozvoj na zasedání vládního výboru pro Evropskou unii předložilo konkrétní návrh postupu ČR, včetně časového harmonogramu, abychom ten závěr Evropské rady maximálně ve prospěch dočerpání prostředků využili. Vláda se shodla na tom, že je potřeba co nejrychleji přistoupit ke konkrétním krokům v této záležitosti. Tolik tedy velmi stručně, vážené senátorky, vážení senátoři, k informaci vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se uskutečnila 18. a 19. prosince loňského roku. Děkuji za vaši pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane premiére. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 22/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, kterému nyní dávám slovo. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Václav Hampl: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové. VEU, jak už jste slyšeli, projednal tuto záležitost na svém včerejším zasedání. Byli jsme podrobně informováni paní inženýrkou Šestákovou, zástupkyní státního tajemníka pro evropské záležitosti, musím říct, že ve výboru jsme kvitovali s uspokojením, že informace o průběhu Rady ukazuje, že naše stanovisko, které jsme k tomuto přijali před zasedáním Rady na našem prosincovém zasedání, tak byla reflektována, resp. že výsledky zasedání Rady ukazují, že témata, která jsme zde zdůraznili, nebo považovali za důležité, tak že skutečně se do závěrů dostala. Mezi těmito tématy bych si dovolil zdůraznit, a zaznělo to i na výboru, i tu otázku možnosti dočerpání prostředků z předchozího programovacího období, což si myslím, a řekl to právě před chvílí i pan premiér, že je potenciálně dosti významná věc z hlediska dobudování některých těch velkých projektů. Usnesení výboru bylo v tomto jednoduché. Doporučuje Senátu vzít informaci na vědomí, neformálně bych dodal, možná snad s jistým uspokojením, na vědomí. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu k tomuto

77

bodu, do které se hlásí pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Hajda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, milé kolegyně, milí kolegové. Já bych měl jednu připomínku, kterou bych chtěl, aby pan premiér bral, za úsek zemědělství a potravinářství. Aby ji inicioval v Bruselu na zasedání Rady. V současném období čteme všichni, že se připravuje dohoda o obchodní spolupráci EU a USA, dokonce náš europoslanec Keller píše o tom, že se jí nemůže dopídit, že ji snad odmítají v Bruselu dát apod. Ale mě jako zástupce zemědělského a potravinářského sektoru zajímá jedna věc, poněvadž v minulém týdnu proběhla informace, že tato dohoda umožní dovoz ze Spojených států do Evropy, potravin, na bázi GMO, čemuž řada států včetně nás se brání. My tady věnujeme, i tato vláda, pozornost ochraně spotřebitele, myslím si, že Evropa by měla v tomto směru zaujmout jednoznačný postoj k těmto potravinám na bázi GMO, tak, aby nedošlo k nabourání trhu, jemuž věnujeme tady pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana premiéra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje, děkuji. Pan zpravodaj přednesl návrh na usnesení, bereme jej na vědomí. V tuto chvíli budeme hlasovat o tomto návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor. Takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Hampl. V sále je přítomno v tuto chvíli 69 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 35. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo. A já mohu konstatovat, že v hlasování č. 17 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 36, pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji. Tím jsme projednali tento bod a můžeme přistoupit k dalšímu bodu. Tím je 6. Výroční zprávy Komise za rok 2013 (Zpráva o vztazích EK s vnitrostátními parlamenty, Zpráva o subsidiaritě a proporcionalitě) (evropský senátní tisk č. K 147/09, č. K 148/09) Materiál jste obdrželi jako senátní tisk K 147/09, K 147/09/01, K 148/09 a K 148/09/01. Proto nyní žádám pana premiéra Bohuslava Sobotku, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane premiére, máte slovo. Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych uvedl druhý bod, který mám dnes na programu schůze Senátu, a je to výroční zpráva za rok 2013 o vztazích Evropské komise s vnitrostátními parlamenty. Chtěl bych vás informovat o pozicích vlády ČR k těmto výročním zprávám Evropské komise, které se týkají vztahu s parlamenty členských států v roce 2013. Zatímco výroční zpráva o svých vztazích s vnitrostátními parlamenty Evropská komise připravuje, aby informovala o spolupráci o komunikaci mezi Komisí a parlamenty za uplynulý kalendářní rok, v té zprávě o subsidiaritě a proporcionalitě Komise shrnuje, 78

jakým způsobem unijní instituce tyto dva základní principy primárního práva EU při své činnosti aplikují. Vláda ČR hodnotí pozitivně fakt, že jak ze zprávy vyplývá, politický dialog Evropské komise s národními parlamenty se stal jednou z integrálních součástí fungování EU. V roce 2013 byl celkový počet stanovisek obdržených Komisí od parlamentů přibližně stejný jako v roce 2012. Rád bych zde v této souvislosti vyzdvihl činnost Senátu PČR, který byl dle této zprávy druhou nejaktivnější komorou z celé EU. Senát už po několik let řadí mezi trojici nejaktivnějších komor EU, a to i přesto, že PČR na rozdíl od některých parlamentů jiných členských států neposílá Evropské komisi všechna svá usnesení, ale pouze ta, která mají přidanou hodnotu. Spolupráce se Senátem je něco, v čem by vláda ČR chtěla velmi intenzivně pokračovat. Naším cílem je přirozeně také tam, kde je to možné, zohledňovat usnesení k daným projednávaným návrhům na půdě Evropské rady. Pokud se týká tzv. odůvodněných stanovisek, tedy stanovisek, které vyjadřují postoj parlamentu k dodržení zásady subsidiarity v určitém předloženém legislativním návrhu, vláda ČR vítá jejich mírný nárůst zhruba o 25 % oproti předchozímu roku. Nárůst svědčí mimo jiné i o rostoucím významu, který parlamenty unijní problematice z hlediska realizace svých agend přikládají. Na druhou stranu vnímáme i řadu problematických aspektů, nastavení mechanismu kontroly, subsidiarity národními parlamenty, které omezují možnost efektivního zapojení jednotlivých legislativních komor do této formy dialogu. Vláda je připravena podpořit kroky vedoucí k zefektivnění parlamentní kontroly jak na národní, tak unijní úrovni. Je třeba rovně poukázat na fakt, že přestože byl i v roce 2013 spuštěn mechanismus tzv. žluté karty, v případě návrhu na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce Evropská komise dostatečně nereflektovala výhrady uvedené v obdržených odůvodněných stanoviscích vydaných národními parlamenty, a to včetně stanoviska, které vydal Senát. Vláda proto vítá záměr nové Evropské komise posílit komunikaci s národními parlamenty o konkrétních legislativních návrzích, a to i cestou osobní komunikace odpovědných členů Komise s parlamentními komorami. Právě návrh o evropském veřejném žalobci by mohl být takovou vhodnou příležitostí. Z důvodu posílení efektivní úlohy parlamentu v unijní architektuře se vláda ČR aktivně účastní diskuse o možnostech zlepšení mechanismů kontroly unijních záležitostí. Platí, že zapojení národních parlamentů do záležitostí na evropské úrovni považujeme za nezbytnou součást posilování demokratické legitimity EU. A věřím, že i v letošním roce, v roce 2015, bude moci ČR informovat o pozitivních výstupech probíhající diskuse na unijní úrovni ke zlepšení fungování EU, jejíž součástí je právě i usnadnění podmínek pro zapojení parlamentů členských států do unijních záležitostí. Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za vaši pozornost k mému stručnému komentáři k výročním zprávám. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane premiére. Zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 147/09/02 a K 148/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl a nyní ho tedy žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

79

Senátor Václav Hampl: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, tato tématika není možná z hlediska projednávání tak atraktivní jako některé jiné body, které dneska jsme měli na programu a ještě máme, nicméně rád bych zdůraznil, že je to hodně důležitá věc z hlediska demokratické legitimity a vůbec demokratických procesů v EU, a tedy svým způsobem jedna z hodně zásadních věcí, kterými se zabýváme. I z tohoto hlediska jsem rád a považuji za dobré, že se tohoto projednávání může zúčastnit osobně pan premiér. Zprávy jsou poměrně rozsáhlé čtení a možná ne úplně záživné, ale myslím si, že některé poznatky tam jsou důležité. Výbor pro záležitosti EU navrhuje Senátu využít tyto zprávy k tomu, aby některé ze svých dosavadních stanovisek zopakoval, zdůraznil a aby je využil ke konstatování a nastavení procesů nebo úpravě procesů mezi Senátem a vládou na jedné straně a potom mezi Senátem a Evropskou komisí zejména. K záležitostem, které se týkají vztahů, řekněme našich vnitrostátních, zejména vůči vládě, navrhujeme zdůraznit možnost předlegislativních konzultací tam, kde vláda pojme úmysl nějak změnit svoje stanovisko. Víte, že třeba na minulém zasedání jsme projednávali návrh změny postoje vlády vůči evropské legislativě, ale to je řekněme už v té fázi finálního kroku. My navrhujeme, aby se posílila možnost zabývat se tím už ve fázi, kdy ten proces začíná, protože už tehdy by mělo být zřejmé, jaké úmysly se tím sledují. Navrhujeme také připomenout to, že Senát již delší dobu zasílá svá usnesení, která se týkají evropských záležitostí, a pan premiér to také zmínil, že jich není zrovna málo, všem ostatním parlamentům EU i v anglickém překladu. To je myslím šikovná praxe z hlediska komunikačního, abychom věděli přesně, co kdo má na mysli, nemá na mysli. Zmiňuji to tady možná i z toho důvodu, že je to poněkud z mého pohledu kuriózně věc značného nesouladu v rámci evropských parlamentů. Návrh toto udělat jakýmsi standardním modelem mezi evropskými parlamenty naráží na překvapivě mnoho bariér a nesouhlasu. Pokud se týká přímo procesů mezi ČR a Evropskou komisí, považujeme za důležité zmínit v usnesení to, že mechanismus, kdy se Komisi svěřuje vydání závazných aktů v přenesené pravomoci, je trošku nadužíván, nebo byl za dosavadní Komise. Jsme v situaci samozřejmě jistého přepřahání v Evropské komisi. A toto si myslím, že je věc, která zase z hlediska demokratické legitimity je ne dobře a stojí za to ji tady zmínit. Otázku žluté karty už zmínil pan premiér. Je to věc, která vzbuzuje v evropských parlamentech poměrně značnou nespokojenost, resp. způsob reakce Evropské komise na vydání žluté karty, ale dlužno říct, že nová Komise dosti explicitně se hlásí k tomu, že mechanismus žluté karty bude traktován podstatně demokratičtějším způsobem, což bychom tímto usnesením chtěli také podpořit. Čili výbor pro evropské záležitosti přijal usnesení, které jste dostali, kde se navrhuje Senátu přijmout usnesení, které lepší řečí a právně přesnější řečí, než jsem se dopustil teď já, vyjadřuje víceméně ty stejné myšlenky. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte opět místo u stolku zpravodajů a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana premiéra, zda si přeje vystoupit. (Ano.) Prosím, pane premiére, máte slovo. Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, já jsem měl možnost se seznámit s tím doporučením, které bylo

80

schváleno tady na půdě Senátu, a za vládu ČR pouze mohu doporučit jeho přijetí a přirozeně jsme připraveni na základě i pravidel a návrhů v tomto usnesení se Senátem spolupracovat. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane premiére. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Děkuji. Takže nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan zpravodaj a tak, jak je předložen v senátním tisku číslo K 147/09/02 a K 148/09/02. (Znělka.) Můžeme přistoupit k hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 18 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu premiérovi, děkuji panu zpravodaji a tím končíme tento bod našeho programu. Díky, pane premiére, za vaši osobní účast. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím jest 7. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 18) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 18. Návrh uvede zástupce Senátu pan senátor Martin Tesařík, kterého nyní žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane senátore, máte slovo. (Nesouhlas senátora Jana Horníka.) Pane senátore, tak byla odhlasována změna programu hned na začátku odpoledního jednání, jenom pro informaci uvádím. Já myslím, že to bude velmi rychlé. Prosím, pane senátore. Senátor Martin Tesařík: Já zkusím naplnit předsevzetí pana místopředsedy Zdeňka Škromacha. Skutečně ta záležitost, kterou tady nyní máme na programu, je záležitost změny jednacího řádu Senátu. My máme tedy tuto úlohu společně ještě s panem kolegou Miroslavem Nenutilem, takže my si rozdělíme tu úlohu. Moje úloha je jednoduchá. V zásadě vám chci jenom připomenout, že návrh novely jednacího řádu Senátu je senátní iniciativou, kterou Senát, to znamená ve většině počtu lidí, toto plénum, schválil svým usnesením č. 425 ze dne 19. března 2014 a Poslanecká sněmovna tento náš návrh projednala a schválila tento návrh zákona bez jakýchkoliv změn ve znění, které jí předložil Senát. Já bych možná v tomto okamžiku ukončil své vystoupení, a protože už na mě signalizuje kolega Nenutil, tak pokud pan předsedající mu předá slovo, tak bych s tím souhlasil. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, pane předkladateli. Děkuji vám a zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 18/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, máte slovo. 81

Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Slíbili jsme, že to budou tři minuty, tak jenom bych vám na začátku řekl, že ústavně-právní výbor ve svém usnesení doporučuje schůzi Senátu schválit tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dovětek – téměř dva roky se připravoval tento návrh v Senátu, téměř rok se projednával v Poslanecké sněmovně, a přestože to bylo dlouhé, to projednávání bylo korektní. Novým senátorům jenom připomínám, že v novém jednacím řádu se mění institut stanovení "nezabývat se", kdy pokud proti tomu se odvolá jeden senátorský klub, anebo 10 senátorů, bude povinnost Senátu se tímto zabývat. Mluví se tam o zákonných opatřeních, která mají spíše ale jenom legislativně technický charakter. Nebude se v opravách čistě legislativně technických muset přerušovat toto jednání na 24 hodin a pro nás pro všechny pozměňovací návrhy budou muset být předkládány nejen písemně, jako je tomu dosud, ale i s odůvodněním. To jsou takové ty nejpodstatnější změny, a já vás tedy prosím, abyste tento návrh zákona schválili. Teď se zároveň omlouvám panu místopředsedovi Škromachovi, protože další slova nemají teď už s tím nic vůbec společného, ale využiji toho, že jsem u mikrofonu a coby předseda stálé komise Senátu sděluji všem členům, že odjezd do Brna bude po projednání bodu o zemědělském půdním fondu, aby se podle toho zařídili. Omlouvám se a děkuji za vaše pochopení. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Předpokládal bych tedy, že odjedete po skončení dnešní schůze, ale budiž. Takže v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Pan zpravodaj také ne. Jediný návrh, o kterém budeme hlasovat, je návrh na schválení. Takže přistoupíme k hlasování. (Znělka.) Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 69 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 35. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 19 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu předkladateli, děkuji panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu. A vracíme se zpátky v tuto chvíli k rozjednanému bodu, a tj. 8. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 19) Právě jsme tedy přerušili obecnou rozpravu. Předpokládám, že byli zaznamenáni ti, kteří ještě do rozpravy byli přihlášeni. Děkuji panu ministrovi, že zaujal místo u stolku zpravodajů, i panu zpravodaji, a tedy budeme pokračovat obecnou rozpravou k tomuto bodu, do které se s přednostním právem hlásí pan

82

senátor Jaroslav Kubera, který končil tedy i před tím přerušením. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane místopředsedo. Já se jenom vrátím k tomu pojmu ekoterorista. Vaším prostřednictvím bych rád sdělil panu senátoru Láskovi, že i nadále budu používat tohoto pojmu. Mám to potvrzeno jednak od Policie ČR, protože na mě také podali trestní oznámení za tento výraz, bylo odloženo, ale to by byl slabý argument, takže já vám odcituji to, co se stalo v Plzni. Označení profesionálních zdržovačů za ekoteroristy není přehnané. Jde o citát z rozsudku Krajského soudu v Plzni. Ten na jaře 2001 zamítl žalobu na ochranu osobnosti, kterou na plzeňského radního Marcela Hájka podal někdejší šéf Hnutí DUHA Jan Beránek, sociolog Jan Keller a další aktivisté. Nelíbilo se jim, že je Hájek veřejně označil za ekoteroristy. Chtěl, aby se jim omluvil. Během projednávání žaloby vyšlo najevo, že Beránek a Keller patří mezi 92 aktivistů, kteří v červnu 1996 společně koupili 250 metrů čtverečních pozemku na plánované trase dálničního obchvatu Plzně. Na každého z nich tak připadalo 2,73 metrů čtverečních plochy. Přiznali, že smyslem nákupu bylo zdržování obchvatu. Podle názoru soudu je přesně toto ekoterorismus vážně ohrožující životní prostředí obyvatel Plzně. V rozsudku se psalo, že kvůli obstrukcím projede každým dnem centrem Plzně dva tisíce kamionů. Podle soudce Aloise Svobody je výsledkem to, že Národní onkologický registr diagnostikuje ročně na území okresu Plzeň-Sever-Město 1200 až 1300 nových nemocných se zhoubnými nádory. Příběh plzeňského obchvatu má ale ještě další pointu. Jeden z 92 aktivistů časem vystřízlivěl a v dubnu 2002 prodal svůj díl pozemku Ředitelství silnic a dálnic. Ivan Dejmal a Jan Keller to napadli žalobou. Jako spoluvlastníci prý totiž měli předkupní právo. Keller u soudu prohlásil, že ten třímetrový úsek chce jen proto, aby se mohl účastnit stavebního řízení na obchvat. Prý to považuje za projev občanské angažovanosti. V únoru 2003 ale plzeňský soud žalobu zamítl, protože vlastnické právo nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Jinými slovy, účelové nakoupení pozemků na trase budoucí dálnice je podle soudu nemravné, a proto i nadále podle svého uvážení budu používat výraz ekoterorista. Děkuji za pozornost. (Pobavení a bouchání do lavic v pravé části sálu.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, už si připadám jako kverulant, ale já zase vrátím naši debatu na zem. My se tady bavíme o věcech, které říkají, že by mohlo být někomu ztíženo právo na to účastnit se řízení anebo podávat správní žaloby. Když si přečtete pozměňovací návrh, tak je to strašně jednoduché. O žalobách proti rozhodnutím vydaným v navazujících řízeních rozhodne soud do 90 dnů poté, kdy žaloba došla soudu. Soud i bez návrhu rozhodne o přiznání odkladného účinku žalobě nebo o předběžném podle soudního řádu správního, soud přizná žalobě odkladný účinek nebo nařídí předběžné opatření, hrozí-li nebezpečí, že realizací záměru může dojít k závažným škodám na životním prostředí. Kdybychom tam nechali původní tisk, to původní znění, že v každém případě, tak v podstatě bychom zabránili soudu, aby soud mohl rozhodnout tak, jak soudy jsou stanoveny, že soud má rozhodnout po právu. My bychom mu řekli

83

už dopředu, jak má rozhodnout. A když někdo bude tvrdit, že by chtěl, aby bylo vydáno předběžné opatření, vždyť přeci toho žalobce nikdo nekrátí na právech – součástí klasické žaloby dá i návrh na předběžné opatření, k tomu doloží doklady, kterými on nějakým způsobem odůvodní, proč si představuje, že hrozí nebezpečí, že může dojít k závažným škodám na životním prostředí, a soud stejně bude muset rozhodnout, protože o každém předběžném opatření soud má povinnost rozhodnout zase v termínu. Takže my tady vlastně zase vytváříme privilegovanou skupinu lidí, která nemusí hnout ani prstem, ale my vlastně za ni uděláme ten procesní postup. Nemám nic proti tomu, že tento tisk je takto upraven, ale já jsem vždycky proti tomu, aby někteří lidé měli více práv než druzí. To znamená, všichni by měli mít stejná práva a nikomu tento tisk žádná práva nebere. Prostě jenom musí udělat o jeden úkon navíc. To je všechno. Díky za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, pane ministře, víte, pan kolega teď říká, že by nerad byl jako kverulant. Já také vystupuji podruhé a také bych nechtěla být kverulant, ale Steve Jobs říkal, že kverulanti a potížisté jsou ti lidé, kteří většinou posouvají většinou věci kupředu a že jsou hrozně důležití. Tak se už předem tedy omlouvám, ale berme to tak. Já mám dotaz na pana ministra. Pane ministře, Evropská komise řekla, že se domnívá, že není zajištěna včasná a účinná soudní ochrana příslušníků dotčené veřejnosti. A to je přesně to, o čem teď debatujeme. Jak tedy pan senátor Dienstbier, tak nakonec i řada kolegů se shoduje na tom, že ve chvíli, kdy tedy je vydáno územní rozhodnutí, to územní rozhodnutí je napadeno žalobou a není tam odkladný účinek, že může dojít k tomu, že stavba je realizována. Jak je chráněn ten soused, který je tedy skutečně tou dotčenou veřejností, před tím, aby ta fabrika tam stála? A já jsem dávala několik příkladů, že v případě, že ta fabrika stojí, tak že už ji nikdo neboří, že by bylo přece nesmyslné tu fabriku bořit. Ale co ten soused? A takových případů já jsem měla obrovské množství a právníci seděli, několik týmů právníků a říkali: Tak asi ten člověk by měl podat žalobu na toho, kdo tam tu fabriku postavil. Tak on se má soudit s tím dotyčným, protože stát ho neochránil tak, jak mu náleží? Já tedy opravdu splnění tohoto požadavku Evropské komise, pokud tedy odkladný účinek posuneme, nevidím, a zdá se mi, že je opravdu nenaplněn. To je jedna věc. Druhá věc. Jenom bych ráda potvrdila slova pana senátora Dienstbiera. Podívejte, odkladný účinek nebo předběžné opatření je přijímáno soudci jenom ve velmi výjimečných případech, kdy je dopředu zcela najisto jasné, že skutečně by se něco vážného mohlo stát. Ale v životním prostředí určit tuto věc, je opravdu obtížné. Soudci neradi dělají tento úkon, protože říkají, my vlastně už dopředu judikujeme, jak rozhodneme. My dopředu už vlastně stanovujeme, jak budeme rozhodovat. Oni se tím do určité míry zavazují. Takže opravdu odkladný účinek nebo předběžné opatření v praxi téměř není využíváno, pouze v ojedinělých případech, kdy je zcela zřejmé, že skutečně by došlo, nevím, k nějakému poškození zdraví nebo k něčemu takovému, které je zcela, zcela zjevné. Tak já jenom upozorňuji, že to znamená, že pokud tedy bychom měli podle mého názoru, podle Evropské komise zajistit účinnost soudní ochranu příslušníků dotčené veřejnosti, pak by to znamenalo, že tu fabriku musíme

84

zbořit, protože ten dotčený byl poškozen na svých právech, a pak to stát celé zaplatí. O tom dneska debatujeme! Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Gawlas. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Gawlas: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Pane ministře, kolegyně a kolegové, já jenom tak v krátkosti vás seznámím, jak se teď bavíme o ekologických organizacích a sdruženích, s jedním usnesením, které jsme přijali v Moravskoslezském kraji, kde jsem byl v minulém volebním období jako člen zastupitelstva a kolega senátor Jarda Palas hejtman. My jsme přijali usnesení, kdy jedno sdružení XY – prostě jsme v usnesení řekli, že toto sdružení škodí občanům Moravskoslezského kraje. Já si teď dovolím tvrdit, že některá tato sdružení škodí občanům v celé ČR. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A dále se do rozpravy hlásí pan místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Prosím, pane senátore, máte slovo. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, nechtěl jsem moc vystupovat, ale když se tady obhajují některá společenství a některá uskupení a že je potřeba je chránit soudem atd., tak vzhledem k tomu, že částečně se pohybuji na Krkonoších, tak problematiku Krkonoš znám velmi, velmi dobře. Když bylo potřeba archaickou, do technického muzea patřící lanovku na Sněžku obnovit, tak si KRNAP vymyslel, že opravdu to musí být podle jejich představ a že lanovka nesmí mít větší kapacitu než ta původní. Bavím se o lanovce na nejvyšší horu ČR. Takže když už to konečně po všech EIA a územním prošlo, tak se vydali kolegové po výrobcích lanovek. A když tam přijeli, tak oni jim řekli: Ale my takhle pomalou lanovku s takovou kapacitou neumíme vyrobit, protože je zájmem všech dopravit na vršek hodně lidí a zase je svézt dolů, včetně handicapovaných lidí. Výsledkem bylo, že se koupila šestimístná lanovka; a ta prostřední židle na každé straně se zablokovala takovým železným rámem. Myslím si, že to byla jedna z ukázek, jak se opravdu má chovat člověk k člověku. Ale povím vám jiný příběh, a to je, že na Lysou horu jezdí lanovka, a ta lanovka se v létě nesmí používat, protože tam hnízdí tetřívek. Byli jsme tam skutečně ve velké sestavě, a to se netýká tohoto pana ministra, ale těch předchozích, a je jedno, z jaké byli politické strany, a bylo nám řečeno, že tam hnízdí tetřívek a že to mají spočítáno – 14 párů, které tam jsou. Ale že za poslední dva roky se počet změnil, to jim ulétlo, zmenšil se na sedm, takže v podstatě tetřívek si hledá nové prostory sám spontánně, žádný člověk ho nevyháněl. A pak, protože na svatého Vavřince chodíme nahoru na Sněžku pěšky z Pece a vždycky někdo z KRNAPu s námi jde, takže se stalo, že jsme se bavili o tom, jak Krkonoše jsou poddolované, jak byly hospodářsky využívané a že dneska je první pásmo, druhé pásmo atd., a náměstek, který už tam zaplaťpánbůh není z KRNAPu, najednou pronáší větu: Víte, co je nejhorší? Že člověk je součástí přírody. A v té době tehdejší prezident šel před ním, já za ním a křičeli jsme na něj až na Sněžku.

85

A poslední, také na pobavení. Když v podstatě se konečně objevily pořádné sjezdovky v ČR na Krkonoších, tak se začaly také sekat. A tím, že se začaly sekat v prostoru, kde předtím běžně byl dobytek atd., tak se tam objevila orchidej. A přišli, a teď si dovolím použít ten výraz - ekoteroristé - a řekli, že je potřeba tu orchidej chránit – orchidej, která se probudila po 50 letech, byla udušená trávou, a že se tam nesmí sekat. A to myslím, že je všechno z úst státních úředníků placených státem – České republiky. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane místopředsedo. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Přeje si vystoupit, takže prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Debata byla velmi košatá, a pokud pominu mezivstup pana premiéra, který má samozřejmě přednost, a rád jsem mu své místo přepustil, koneckonců je to můj šéf, tak vlastně od půl třetí tady řešíme věc, já si myslím, že tak zásadní, že ta debata je adekvátní. Ve výborech se diskutoval možný menší rozsah těch případných pozměňovacích návrhů. Dovolte mi, protože nechci zdržovat, máte ještě před sebou dlouhý program částečně se mnou, částečně s mými nástupci, já se opravdu omezím jenom na několik komentářů a poznámek. Pan senátor Eybert, je to náš určitý folklor, který spolu vedeme už od jednání výboru, já jsem i na jednání výboru řekl, že sdílím jistým způsobem sympatii k tomu, co říká, z hlediska tzv. dotčené veřejnosti, a toho, jakým způsobem ta dotčená veřejnost by měla vyjadřovat svůj zájem. Ale, prosím, musíme vzít v úvahu fakt, že je tady dnes jasný judikát Evropského soudního dvora, který jasně říká, že místní příslušnost, když to budu parafrázovat, a omlouvám se právníkům, nejsem právník, a zapomněl jsem si část papírů u stolku a už nechci zdržovat, abych se pro ně vracel, takže jasně říká, že místní příslušnost, tedy trvalé bydliště a jakýkoliv další omezující prvek není důvodem pro rozhodnutí, že by tato místní příslušnost mohla být jakýmkoli způsobem podmínkou, tedy nelze omezit právo veřejnosti právě místní příslušností, trvalým bydlištěm. Takže to je věc soudního judikátu, jasného, je to případ Trianel. Pro ty z vás, kteří by si to chtěli vyhledat, týká se to bodu 47, já ho můžu i citovat. V praktické poloze to má taky určitá jasná úskalí a myslím, že už to tady někteří kolegové říkali. Například v tom, že u velké EIA na velké infrastrukturní stavby, které protínají několik míst, okresů, dokonce v některých případech krajů, by se velmi obtížně stanovovalo, jaká ta místní příslušnost, jaké trvalé bydliště by mělo být. Nehledě na to, že dnes běžně ta občanská sdružení už si jako místo činnosti stanovují celou ČR. To znamená, tady ten návrh, pokud padne, už jsme o tom hovořili ve výborech, tak my ho bohužel musíme odmítnout, protože je opravdu v rozporu s příslušným soudním judikátem. Já jsem přesvědčen, že v té konkrétní rovině by byl i v rozporu s jeho, řekněme, vymahatelností. Velká debata se vedla ohledně odkladného účinku. Celá řada z vás hovoří pro senátní návrh, řada z vás hovoří pro to, aby tam zůstal ten návrh, který přišel z Poslanecké sněmovny. Já bych chtěl říct, že debata kolem odkladného účinku byla nesmírně odborná, vybrala v právní rovině. Já jsem mluvil s desítkami právníků za tu dobu, včetně právníků na evropské právo, včetně špičkových právníků na české právo. Jsou různé názory na tuto otázku.

86

My jsme v tomto případě, protože znova říkám, nejsem právník, diskutovali jsme různé možnosti. My jsme prostě diskutovali varianty, které jsme věděli, že jsou přijatelné, jako kompromisní znění, jak v Poslanecké sněmovně, tak i v Senátu, ale především pro Evropskou komisi. Můžu tady jenom zopakovat, že podle názoru Evropské komise varianta, která byla načtena, resp. která bude dnes načtena v podrobné debatě a která byla schválena výborem, tak podle diskusí s DG Envi, tedy s Generálním ředitelstvím životního prostředí Evropské komise, je přijatelná, a v té praktické rovině, to naše vysvětlení je, že soud v tom odkladném účinku rozhoduje i bez návrhu odkladem účinku, ale opatří si předtím vyjádření žalobce, například toho NG OASE, a žalovaného. Jenom se opravdu nechává ta kompetence na úrovni soudu, protože ten původní návrh, tedy automatický odkladný účinek, se ani tak netýkal EIA, jako legislativy, on se týkal soudního řádu správního a jeho novelizace. Tam byla ta debata, jestli vůbec lze novelizovat v rámci EIA tímto způsobem nepřímo i soudní řád správní, jestli to v tuto chvíli vůbec přísluší Evropské komisi, aby vzala kompetenci soudů a v zásadě stanovila, že tam bude automatický odkladný účinek. To znamená, prosím, berte to tak, že tato verze, která jde ze senátního výboru tak, jak já jsem ji viděl a jak jsme ji slyšeli, prostě je přijatelná pro Evropskou komisi. Neměla by být nějakou závažnou komplikací pro přijetí. Já jsem přesvědčen, že by nebyla komplikací ani v Poslanecké sněmovně. Takže naše stanovisko jako ministerstva životního prostředí v tomto případě je určitě neutrální, protože jsme přesvědčeni, že to nebude to, čeho jsme se nejvíc obávali, že přišel nějaký návrh, který Evropská komise nebude moci akceptovat, a celé to spadne. Hodně se tady hovořilo o tom, to se vracím k paní senátorce Seitlové, zda ty návrhy naplňují požadavky směrnice. Já vás chci, paní senátorko, ujistit, že naplňují, pokud to vezmeme tak, že názor Evropské komise v tomto případě, popř. určitých judikátů, bereme jako naplnění požadavků směrnice. V tu chvíli my opravdu online diskutujeme s Evropskou komisí. To je to. Já jsem často napadán tady za to, nejenom tady, že v některých případech jdeme, někdy je to pravda, většinou ne, ale nechci se hájit, nad rámec směrnice. Dneska to tady krásně padlo. Směrnice se možná nelíbí nikomu. Já řeknu kacířskou myšlenku. Otázka je v této chvíli, jestli je to dobře, nebo špatně, že se nelíbí nikomu. Protože ona je tak kontroverzní svým způsobem z hlediska toho, jak moc postihuje celou společnost, že je pravděpodobné, že pokud by se významně líbila jedné skupině, tak bude zcela nepřijatelná pro skupinu druhou. Paní senátorka Seitlová mě politovala, že jsem byl vystaven tlakům lobbistickým. Je to můj problém. Vybral jsem si toto své povolání a poslání, hlásím se k němu. Lobbistické tlaky byly, jsou a budou. A jsou obrovské. Naprosto pochopitelně z hlediska této novely. Ale chci vás ujistit, že těch návrhů lobbistických skupin bylo 5x a možná víckrát víc, než se objevilo tady. A celou řadu z nich jsme zamítli jednoznačně z jedné i z druhé strany. Takže pro někoho jsem byl moc zelenej, pro někoho moc proprůmyslovej; pardon, zelený a proprůmyslový, abych mluvil spisovně na půdově slovutného Senátu. Jsem pevně přesvědčen, že jsme odvedli společně s kolegy, poslanci, a jsem pevně přesvědčen, že i s vámi, senátory, hrozně moc práce na tom, abychom vyladili novelu, která není určitě dokonalá. Ale plní to základní, to znamená, plní požadavky směrnice, lépe chrání, v něčem určitě občanskou společnost, je tam závaznost EIA, je tam celá řada prvků, nejsou tam všechny prvky, které Evropská komise na začátku chtěla. Ale my jsme jí vysvětlili, že v některých případech jde opravdu možná i za rámec evropské směrnice, oni to opravdu vzali. To znamená, tam už je to částečné vysvětlení, že 87

mělo smysl s ní jednat, protože i oni ustoupili z některých požadavků. A z některých dokonce docela výrazně. Takže tam bylo jasné, že jsme schopni posunout názor DG Envi. Padala tady celá řada zmínek o tzv. hraničních limitech. Já bych se pak s dovolením vyjádřil k nim podrobně, až k těm podrobně načteným pozměňovacím návrhům. Ale já bych opět rád řekl, nechci komentovat ani ekoteroristy, ani druhou část. Já bych vám jenom chtěl říct, vážené senátorky, vážení senátoři, je tady mezi vámi spousta starostů. Já si jejich názorů velmi vážím, protože to jsou lidé, kteří opravdu vidí problémy reálně, oni je zažívají na vlastní oči, uši a další smysly. Ono to není černobílé. Já znám celou řadu případů, i ta zmiňovaná D8, a já jsem, jak někteří z vás víte, ústecký poslanec, byť jsem se tam nenarodil, ale žiji nějakou dobu v Litoměřicích, kdy státní správa, její úředníci, dělali a udělali celou řadu chyb. Takže dali do ruky tu zbraň různým iniciativám a oni jí prostě využili, protože mají dobré právníky. A to, co by bylo někde jinde rozhodnuto za 2 nebo 3 měsíce, tady se táhlo několik let. Ale z toho bych nevinil občanská sdružení, protože jak říkal jeden z mých kolegů, poslanců, už si nepamatuji, který. Ve chvíli, kdy by nám za barákem měla vést silnice, dálnice, nebo být postavena továrna, tak v tu chvíli se z poměrně prudkých odpůrců jakékoli možnosti občanské společnosti se domáhat svých práv stane velmi prudký zastánce tohoto. Ale máte pravdu v tom, že není ani pro mě přijatelný příliš extenzivní výklad těchto věcí tak, aby právě šikanózními žalobami se dával příliš velký prostor pro různé skupiny, o jejichž motivaci v některých případech, a můžu říct i konkrétní jména, můžu mít poměrně velké pochyby. Ta motivace nemusí být zdaleka jenom v případě ochrany životního prostředí. Můžu uvést případ například pana Studničky z Litoměřicka, na kterého bylo podáno i trestní oznámení. Myslím, že byla podaná i žaloba, že vybral i odsouzen. To znamená, určitě jsou tyto případy, kdy někdo jedná v žoldu kohosi, a není za tím ochrana životního prostředí, ale pak je tam celá řada případů, kdy skutečně je zájem, aby lidé, kteří jsou záměrem dotčeni, tak měli právo na soudní ochranu. Já bych nechtěl paušalizovat a dělat tady nějaké odsudky. A k tomu, co říkal pan senátor Horník, popřípadě další kolegové, já vám slibuji to, a to plním i v některých jiných případech, že když se doslechnu o jakémkoli případě, kdy moji úředníci rozhodnou nějak, a já dostanu námitku, komentář, a to nemusí být ani v procesu rozkladu, nebo nějakého oficiálního vyjádření, tak je velmi tvrdě zkouším z toho, jaký důvod a jakou argumentaci mají pro své rozhodnutí. Ano, také jsem zažil případy a také jsme je řešili, kdy úředník si prostě osobuje právo rozhodovat o světě. Je to jeho osobní rozhodnutí. On neunese to důkazní břemeno. On si to tak myslí, takhle si vykládá právo, já říkám: Vy máte tu kompetenci, ale máte také tu odpovědnost, vážený pane kolego. A už tam ulétlo několik hlav. I v mém resortu. Na to, že oni ho neunesli a osobovali si to právo. Nebyli schopni zdůvodnit, proč se tak rozhodli. Ty hlavy tam budou létat i nadále, pokud se něco takového objeví. To znamená, jestliže ti lidé mají takovou kompetenci, pak musí mít i odpovědnost. A jestliže například CHKO rozhodují o tzv. krajinném rázu, a ti lidé, tak by to nemělo být rozhodnutí jednoho člověka, ale v ideálním případě vždycky nějaké komise, alespoň několika lidí, protože jakmile je to rozhodnutí jednoho člověka, tak je vždy zatíženo nejen subjektivním postojem a pohledem na věc, ale i různými vlivy, které ne vždy mohou, nebo musí být v souladu s morálkou. Omlouvám se, to jsem trochu ujel, teď momentálně mimo. Ale ono to s tím prostě úzce souvisí. 88

To znamená, já vás chci ujistit, že norma tak, jak je předložena, opravdu znamená vyvážený kompromis přes všechny lobby, z jedné či druhé strany, si myslím, že vyvážený. V podrobné diskusi bych se pak vyjádřil k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Pan zpravodaj? Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Pavel Eybert: Děkuji za slovo. Vystoupilo celkem 14 senátorů a senátorek, z toho někteří opakovaně. Já se nebudu šířit ke každému vystoupení, ale přece jenom pár drobných poznámek. Padlo tady, že máme veřejné vyhlášky na určité kroky ve stavebním řízení. Já bych chtěl říct, že když toto odstraníme, tak už nepovolíme vůbec žádnou liniovou stavbu, protože máme na dlouhých trasách, ať jsou to elektrická vedení, celé komunikační vedení, komunikace nebo podobně, stovky a tisíce vlastníků, u nichž jsou neprojednaná dědictví taky 5 – 7 pokolení. Máme tam lidi, kteří nepřebírají poštu. Máme tam pozemky, které jsou pod exekucemi atd. Tomu bych se rád vyhnul, abychom tuto věc stavebním úřadům vzali. Když si vezmu další z těch dalších námětů, které tady padaly, já rozumím tomu, že institut trvalého pobytu je velmi slabou institucí, ale alespoň nějak jsem si myslel, že by bylo vhodné anebo malou překážkou zvýšit šanci na to, že nebude podáváno tolik šikanózních žalob. Pak další věc, otázka těch parametrů na parkoviště, na prodejny, na rodinné domky, na průmyslové zóny. Poslanecká sněmovna původní návrh změkčila, dala tam větší hodnoty, než byly v Poslanecké sněmovně. Ale pořád to nejsou hodnoty, které dosahují různé okolní země. Zdaleka se jim ještě neblížíme, takže bych se tady nerad dočkal toho, že se vrátíme na původní nějaký návrh, kde to bylo velmi nízkými hodnotami. Když vezmu parkoviště… Když si vezmu 500 parkovacích míst, tak je to v podstatě jeden hektar. Jeden hektar a už musíme posuzovat vliv na životní prostředí. Dál si myslím, že je opravdu třeba soudu nechat správní uvážení, jestli tam dá, nebo nedá ten odkladný účinek, protože od toho ten soud je, aby měl nějaká správní uvážení, jak tady několikrát padlo. Nebral bych to soudu. Správně bylo řečeno, jestli někdo podává žalobu, tak tam ty argumenty mají být. Z argumentů musí soud vycházet, jestli dá, nebo nedá ten odkladný účinek. Nejvíc mě zlobí jedna věc. Občan, kterému vede komunikace, po které jezdí 30, 40 tisíc vozidlových jednotek za den, a má tu komunikaci 2 metry od okna, od dveří, od fasády baráku, ten se nedokáže bránit vůbec ničemu. Občan, nebo sdružení, dneska spolek, které si usmyslí, že tisíc metrů od posledního baráku v obci XY nepovede dálnice nebo rychlostní komunikace nebo nějaká jiná liniová stavba, tak se dokáže bránit donekonečna. Příkladem toho jsou například zásady územního rozvoje Středočeského kraje, které NSS shodil, my dva roky nemáte projednanou kasační stížnost. Středočeský kraj nemá dodnes nový návrh územních zásad Středočeského kraje. Komunikace ve Středočeském kraji, ať je to okruh Prahy, nebo ať je to část dálnice D3, nemá ten nejzákladnější dokument, z kterého by se dalo vycházet. Znovu opakuji, občan mající silnici s 30, 40 tisíci vozidlovými jednotkami, metr nebo dva od baráku, nemá žádnou šanci, že by tato komunikace tam přestala, tento problém změnit. Občan, resp. sdružení, ať už je to to, které je starší 3 let, nebo to, které si pořídí 200 podpisů, tak se dokáže bránit

89

donekonečna veškerým krokům, které by vedly k tomu, aby investiční záměr tam byl prosazen. 10 let to trvá ve Středočeském kraji. Potkávám se s tím celou dobu. Není to… Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já si dovolím jenom, že teď už je to jenom zpravodajská zpráva. Měl jste využít rozpravy, opravdu už to není k věci. Senátor Pavel Eybert: Já myslím, že k věci to je, ale nevadí. Já to skončím velmi rychle. Doporučuji, aby byly přijaty pozměňovací návrhy, které schválil výbor. V podrobné rozpravě si dovolím přesto, že k tomu má pan ministr negativní postoj, podat svůj pozměňovací návrh. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ještě pane senátore, protože jsem tady při tom řízení nebyl, padl, myslím, návrh na schválení. Pokud jsem rozuměl. Senátor Pavel Eybert: Ano, správně, byl tady návrh na schválení. Ten já nedoporučuji, děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Na zamítnutí nepadl. Senátor Pavel Eybert: Ne, na zamítnutí nepadl. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu na schválení ve znění tak, jak bylo postoupeno Poslaneckou sněmovnou. Dobrá, jsem upozorněný, že pan senátor Kubera požádal o 5minutovou přestávku před hlasováním pro kluby. Já bych zároveň požádal předsedy klubů, aby to využili také k projednání otázky, zda budeme dnes pokračovat po 19. hodině, vzhledem k vývoji situace a toho, jakým způsobem dneska jednáme, nebo zda se sejdeme zítra dopoledne a budeme pokračovat v našem jednání. Prosím, kdyby předsedové klubů toto spolu zkonzultovali, a případně jsme byli připraveni pro jednu nebo druhou variantu. Vyhlašuji 5minutovou přestávku do 17.26 hodin. (Jednání přerušeno v 17.21 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 17.25 hodin.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Zaujměte, prosím, svá místa, budeme pokračovat v jednání, a to návrhem na schválení zákona. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 20 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 14, proti bylo 35. Návrh nebyl přijat.

90

Tím můžeme přistoupit k podrobné rozpravě, kterou tímto otevírám. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Eybert: Ještě jednou dobrý den. Jenom přečtu návrh, který už jsem v podstatě odůvodňoval. Za prvé v § 3 písm. i) bod 2 se v první větě zrušuje spojka "a". Za text "případně před dnem vydání rozhodnutí podle § 7 odst. 6" se vkládá text "a kterou podporuje svými podpisy nejméně 50 osob, které mají místo trvalého pobytu v dotčeném území". Za text "kterou podporuje svými podpisy nejméně 200 osob" se vkládá text "z nichž nejméně 50 osob má místo trvalého pobytu v dotčeném území. Za druhé v § 3 písm. j) se za text "podporující podpisovou listinu" skládá text "buď listina s podpisy nejméně 50 osob, které mají místo trvalého pobytu v dotčeném území, nebo". Za text "listina s podpisy nejméně 200 osob se vkládá text "z nichž nejméně 50 osob má místo trvalého pobytu v dotčeném území". Za třetí v § 9 se v předposlední větě za text "datum narození a adresu místa" vkládá slovo "trvalého". Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, pane senátore, jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jirka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, pane ministře, já si dovolím načíst pozměňovací návrhy, které jste dostali již do svých lavic. Mám dva pozměňovací návrhy. První zní: V článku I. v bodě 6 § 7 odstavec 6 na konci odstavce doplnit věty, které zní: "Platnost rozhodnutí, že záměr nebo jeho změna nebudou posuzovány podle tohoto zákona, je pět let ode dne jeho vydání. Platnost rozhodnutí může být na žádost oznamovatele prodloužena o pět let, a to i opakovaně, pokud oznamovatel písemně prokáže, že nedošlo k podstatným změnám realizace záměrů, podmínek v dotčeném území nebo k novým znalostem souvisejícím s věcným obsahem záměru. Tato lhůta se přerušuje, pokud bylo zahájeno řízení o záměru posuzovaném ve zjišťovacím řízení". Za druhé načtu druhý pozměňovací návrh: V článku I. bodu 32 příloze 1 kategorii II. bodu 10 odstavec 6 – pozor, tam je změna proti tomu, co máte v lavicích, tam byl překlep – čili ještě jednou řeknu v kategorii II. bodu 10.6 slova nahradit slovy "pět hektarů". Dovolte mi, abych pozměňovací návrhy odůvodnila. První se týká zjišťovacího řízení. Pokud je vydáno ve zjišťovacím řízení rozhodnutí, že není potřeba postoupit posouzení vlivu na životní prostředí, je toto rozhodnutí nekonečné z hlediska své platnosti. Pro další rozhodnutí, která jsou pro rozhodnutí v územním řízení, v rozhodnutí stavebním, platí dva roky. Pro rozhodnutí, pokud se týká závazného stanoviska, je pět let. A tady nemáme žádné rozhodnutí. Přitom je to opravdu renonc, je to chyba, že to tam není a může být velmi často a je také již nyní zneužíváno, pokud je vydáno nějaké stanovisko, že není třeba zjišťovat, a to není rozhodnutí. Nemyslím si, že tím jdu proti smyslu zákona. Tady je odůvodnění ministerstva. Pan ministr říká, že to je další administrativní zátěž. Není to administrativní zátěž, je to maličkost proti tomu, jak může dojít ke škodám v případě, že mezi tím se například vedle záměru, který chce investor

91

nerealizovat, postavila nějaká třeba obytná zástavba nebo něco, co skutečně může mít vliv na celkový závěr zjišťovacího řízení. Chci jenom říct, že i tuto připomínku měl opravdu veřejný ochránce práv, jeho kancelář, a bohužel nebyla respektována. To je tedy první věc. A není to ke škodě a zátěž je, pokud by tam už byla, minimální. Odůvodnění druhého návrhu, jeho oprávněnost už tady potvrdil pan senátor Martínek, za což samozřejmě děkuji. Víte, tady pan ministr bude namítat, že 20 ha, které tam jsou, že tam sice budou další záměry, které budou nadále posuzovány EIA. Ale to vůbec nemusí být pravda. Tam může být na dvaceti ha stovka malých podnikatelů, kteří dohromady jsou obrovskou zátěží pro celé území a vůbec to nemusí být posuzováno. Chtěla bych tedy opravdu jenom poprosit, abychom zvážili, když už návrh vracíme, tam nenechali tuto nelogičnost a upravili pozměňovací návrh, který byl skutečně prolobbován řekněme určitou skupinou investorů, pro které to je samozřejmě výhoda. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Přeje si vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, budu opravdu už velmi rychlý. Jenom zopakuji: Ministerstvo životního prostředí podporuje pozměňovací návrhy, které vzešly ze senátních výborů. A k těm pozměňovacím návrhům, které teď byly navrženy, to znamená, vyslovujeme nesouhlas s pozměňovacím návrhem pana senátora Eyberta, který se týká právě 50 podpisů, tedy vlastně úpravy omezení tzv. aktivní žalobní legitimace. A k paní senátorce Seitlové. Při vší úctě k oběma předkládajícím, ona už to částečně řekla. Jsme přesvědčeni, že negativní závěr zjišťovacího řízení, kterým je omezená platnost, jež je navržena na pět let, ani podle platné právní úpravy není platnost takového závěru omezena a Evropská komise to nepožaduje. Navíc jsme přesvědčeni, že se skutečně jedná jistým způsobem o nadbytečné opatření, protože v praxi se velmi často jedná o relativně malé a jednoduché záměry, kde investor s jejich realizací neotálí, takže není nutné tuto lhůtu zavádět. U druhého bodu, to znamená průmyslové zóny a srovnání pěti až dvaceti ha, paní senátorka to tady vlastně už velmi dobře řekla za mne, ale opravdu věřte, že my jsme to pečlivě zvažovali, lobby tady nehrálo žádnou roli, protože my jsme dost imunní vůči lobby. A právě jsme řešili ty případy, jaký je rozdíl mezi městy, resp. obecními záměry pět ha a průmyslovými zónami dvacet ha. A opravdu v drtivé většině případů jde právě o to, že pokud je schválena v rámci EIA zóna rozvoje měst, tak se vlastně EIA posuzuje na jeden záměr. Pokud to je u průmyslových zón, tak v drtivé většině případů – a měli jsme i statistiky – se jedná o to, že se potom dílčími posouzeními EIA posuzují jednotlivé záměry, to znamená, jde vlastně o duplikaci procesu, kde se dělá jedna EIA na celý záměr a pak dílčí EIA na jednotlivé záměry. A navíc ještě poslední poznámku k tomu, co říkala paní senátorka Seitlová, že i když by došlo k menším záměrům, které by tzv. vypadly z režimu zákona EIA, tzv. podlimitní záměry, tak pokud by tam hrozilo významné riziko – a to oba víme – negativního vlivu, tak vždy budou moci být posouzeny na základě tzv.

92

zjednodušeného oznámení a mohou být pak předmětem zjišťovacího řízení. My jsme přesvědčeni, že to opravdu nemá velké mezery. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Ani bych požádal pana zpravodaje, aby nám v souladu s jednacím řádem přednesl pozměňovací návrhy, které zde zazněly a abychom o nich mohli hlasovat. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Eybert: Chtěl bych říct, že k pozměňovacím návrhům, které tady přednesla paní senátorka Seitlová, mám stejné stanovisko jako pan ministr. Svůj pozměňovací návrh samozřejmě podporuji, byť se panu ministrovi nelíbí. Nicméně nejprve bych dal hlasovat o pozměňovacích návrzích, které schválily výbory, a poté po jednotlivých pozměňovacích návrzích, moje tři v jenom bloku, a pokud paní senátorka Seitlová chce schvalovat každý zvlášť, tak také doporučuji hlasovat o každém zvlášť. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane předpokládám, že schválené návrhy z výborů jsou stejné.

zpravodaji,

Senátor Pavel Eybert: Ano. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Budeme tedy hlasovat o jednom návrhu a druhý pak bude tím pádem nehlasovatelný. Dobře. Nyní tedy budeme hlasovat, jak bylo řečeno panem zpravodajem, o návrhu z výborů. Pan zpravodaj doporučuje, pan ministr také doporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 21 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 60, proti byli čtyři. Návrh byl přijat. Prosím o další návrh. Senátor Pavel Eybert: Nyní pozměňovacích návrzích jako o celku.

bychom

hlasovali

o mých

třech

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano. Víme tedy, o čem hlasujeme. Pan zpravodaj doporučuje, pan ministr nedoporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 22 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 18, proti bylo 36. Návrh nebyl přijat. Prosím o další návrh. Senátor Pavel Eybert: A protože paní senátorka Seitlová by byla ráda, aby bylo hlasováno o každém jejím pozměňovacím návrhu zvlášť, tak nejprve budeme hlasovat o prvním, který se týká zjišťovacích podmínek. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Dobře. Zpravodaj i ministr tento návrh nedoporučují. 93

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 23 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovili 3, proti bylo 49. Návrh nebyl přijat. Prosím o další návrh. Senátor Pavel Eybert: Zbývá nám poslední návrh paní kolegyně Seitlové. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Stanovisko zpravodaje? (Zpravodaj nedoporučuje, ministr nedoporučuje.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 24 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 10, proti bylo 41. Návrh nebyl přijat. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, pane zpravodaji? Senátor Pavel Eybert: Ano, vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a zbývá nám hlasovat o zákonu, ve znění schválených pozměňovacích návrhů. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, je to tak, přesně. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 25 se z 68 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 35, pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením č. 65 Senátu ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, pokud není jiný návrh, aby jimi byl pan senátor Pavel Eybert a pan senátor Petr Šilar. Ptám se, zda souhlasí? Oba kývají, že ano. O tomto návrhu na pověření budeme hlasovat. Byl podán návrh pověřit senátora Pavla Eyberta a senátora Petra Šilara odůvodněním usnesení Senát na schůzi Poslanecké sněmovny. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 26 se z 67 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 34, pro vyslovilo 65, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Já děkuji výdrži pana ministra a děkuji panu zpravodaji. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

94

9. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 17) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 17. Návrh uvede ministr životního prostředí Richard Brabec, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Přistupujeme k dalšímu bodu, ještě jednou děkuji za diskusi k minulému bodu, já myslím, že je to bod, který je svým způsobem neméně šťavnatý, tak, jak jsem vnímal diskusi v senátních výborech, jako byl bod předcházející. Myslím si, že v mnohých ohledech dokonce ta diskuse bude asi ještě rozsáhlejší. Důvodem předložení novely zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je především posílení ochrany zemědělské půdy. Mimo jiné to vyplývá i z programového prohlášení vlády, mimo jiné to samozřejmě vyplývá i ze skutečnosti, že ročně je vyjmuto ze zemědělského půdního fondu víc jak 5 000 hektarů zemědělské půdy. Ač stále jí ČR má poměrně dost, tak samozřejmě nejenom ministerstvo životního prostředí, ale i ministerstvo zemědělství a další resorty jsou skutečně názoru, že ze zemědělského půdního fondu by se měla půda, především v těch vysokých kvalitách, nebo bonitách, vyjímat opravdu jenom v případě, kdy tam převáží určitým způsobem veřejný zájem. To znamená, na jedné straně je to oblast kvalitativní ochrany, tedy vytvoření právního rámce pro systém informací o kvalitě zemědělské půdy a také konkrétní postupy a sankce pro případy znečištění zemědělské půdy nebo ohrožení zemědělské půdy erozí a zároveň nápravná opatření ukládaná původci tohoto stavu. Speciálně, jsou mezi vámi zkušení odborníci, takže ještě lépe než já víte, o čem hovořím, když řeknu, že ČR, její zemědělský půdní fond, je čím dál tím víc ohrožen právě erozí. V oblasti kvantitativní ochrany se především posiluje ochrana nejkvalitnější zemědělské půdy, tedy především 1. a 2. třída ochrany, kdy tuto půdu bude možno odejmout ze zemědělského půdního fondu skutečně pouze v jasně odůvodněných případech. Odvody za odnětí zemědělské půdy se rovněž upravují. Odvody se snižují v tom smyslu, že základní cena odvodu bude násobena pouze jedinou, tzv. nejvyšší ekologickou vahou vlivu. Ukázalo se totiž, že výrazné zvýšení poplatku za vynětí ze zemědělského půdního fondu, ke kterému došlo od začátku roku 2011, mělo především v některých oblastech, kde se kombinovala tato váha vlivu, ekologická váha vlivu, mělo za následek, že za ty půdy v nejvyšších bonitách, ale které po hříchu někdy byly v oblastech průmyslových zón, což byla ta absurdita, protože to je vůbec záležitost územního plánování v ČR, kde se do územních plánů mnohdy schvalovaly oblasti s tou nejvyšší bonitou. Pak tam došlo k paradoxní situaci, kdy půda byla v územním plánu pro průmyslovou zónu, ale zároveň byl například stanoven poplatek za jejich vynětí na úrovni až 3 100 korun za metr čtvereční. To znamená, tento poplatek byl mnohonásobně vyšší než vlastní cena zemědělské půdy. Došlo potom k absurditám, kdy

95

skutečně nemohly být tyto průmyslové zóny v podstatě vůbec zaplněny. Otázkou samozřejmě je, zda bylo správné, že průmyslové zóny v těchto oblastech vznikaly. Nově bylo tedy formulováno ustanovení o výjimkách z platby odvodů za trvale odňatou půdu ze zemědělského půdního fondu, kdy především bylo stanoveno, že odvody nebudou placeny u staveb drah, je-li stavebníkem a následně vlastníkem stát, a pozemních komunikací ve vlastnictví státu, a například cyklistických stezek, je-li stavba v souladu se zásadami územního rozvoje, resp. územním plánem. Hovořím pořád o vládním návrhu. Zároveň ekologická váha vlivu, tedy ten násobek, který násobí základní cenu, se pak podle vládního návrhu nepoužije pro stavby, té nějakým způsobem jsou v územních plánech stabilizovány pro výrobu, příp. skladování, a zároveň pro výrobu, popř. skladování, na plochách určených k podpoře dynamického hospodářského rozvoje státu, které podle zákona o investičních pobídkách schvaluje na návrh ministerstva průmyslu a obchodu vláda. Základní odvod za tyto stavby tak by podle dnešních cen zemědělské půdy měl dosáhnout maximálně přibližně 160 korun za metr čtvereční, v těchto odůvodněných případech. Dřív to byl až 10násobek, resp. podle dnešních výpočtů. Dále novela upravuje kompetence orgánů ochrany ZPF za účelem optimalizace výkonu státní správy na tomto úseku, kdy se zrušil po dohodě s ministerstvem vnitra jeden stupeň státní správy, tj. správy vykonané pověřenými obecními úřady. Zakládá se působnost České inspekce životního prostředí pro účinné řešení případu podezření na znečištění půd rizikovými látkami. Přesněji se také vymezují skutkové podstaty přestupků a jiných správních deliktů na úseku ochrany zemědělského půdního fondu. Proti tomuto, resp. tento vládní návrh byl potom v rámci Poslanecké sněmovny, a určitě o tom bude hovořit i zpravodajská zpráva, takže já se omezím jenom na základní věci, byl dále na základě mnoha pozměňovacích návrhů doplněn, především o upřesnění protierozní ochrany zemědělské půdy a biologických a chemických vlastností půdy, došlo k redukci požadovaných údajů při podávání žádosti o vynětí ze zemědělského půdního fondu, došlo k rozšíření výjimky z platby odvodů za odnětí zemědělské půdy u cyklistických stezek, která byla rozšířena, ta výjimka, na všechny cyklistické stezky, tedy bez ohledu, jestli mají zpevněný, nebo nezpevněný povrch. Došlo k docela zásadní změně procentuálního určení u výnosu odvodů za odnětí zemědělské půdy, což především, myslím, starostům, senátorům a senátorkám, se bude určitě líbit, a to ve prospěch obcí, na úkor státního rozpočtu, což už se tedy méně líbilo ministerstvu financí, kdy dle stávající právní úpravy vládní návrh nenavrhoval změny oproti stávajícímu stavu, ten poslanecký návrh nakonec ty změny upravuje tak, aby pro obce z výnosu bylo nově 30 %, ne 10 %, jako doposud. Výjimky u platby odvodů za odnětí zemědělské půdy, u těch průmyslových zón, o kterých jsem hovořil, které byly stabilizovány v územním plánu, se ze závěru roku 2010 nebo z termínu konec roku 2010 posunul až do konce 2014, to znamená, ta výjimka, která by se vztahovala na průmyslové zóny, stabilizované v územních plánech, by nově podle schválené verze, schválené Poslaneckou sněmovnou, se rozšiřovala z 31. 12. 2010 na 31. 12. 2014. Musím říct, že v Poslanecké sněmovně a v poslaneckých výborech se diskutovala také celá řada návrhů, které se objevily, a byly schváleny v senátních výborech. Ta diskuse tady určitě bude. Předesílám, že návrhy

96

nakonec byly poměrně velkou většinou odmítnuty Poslaneckou sněmovnou i jednotlivými výbory z toho důvodu, že jsou příliš extenzivní. Ale já bych se k tomu pak rád vyjádřil, až budou jednotlivé návrhy pozměňovací z jednotlivých výborů diskutovány. Abych teď nezdržoval. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VHZD, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 17/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Veleba. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 17/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radko Martínek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Radko Martínek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já se omezím zcela na usnesení vzhledem k času, který je, navíc jak jsem říkal už dopoledne, tak jsem vám všem poslal do e-mailových schránek podrobné zdůvodnění jednotlivých pozměňovacích návrhů, které byly přijaty na našem výboru, jsou identické s tím, do bylo přijato na hospodářském výboru kromě jednoho pozměňovacího návrhu, který předpokládám, že zpravodaj hospodářského výboru tady zdůvodní. A protože máte zdůvodnění k jednotlivým bodům písemně u sebe, tak já v této chvíli vás nebudu zatěžovat tím, že bych znovu o té záležitosti hovořil. Pokud by v průběhu diskuse bylo nutné, tak bych samozřejmě některé věci připomněl. Nicméně myslím, že nemusím v této chvíli již číst usnesení výboru a jenom se přihlásím k tomu, že máte usnesení před sebou, včetně pozměňovacích návrhů. A jak jsem říkal, v materiálu, který jsem vám poslal do vašich e-mailových schránek, máte podrobné zdůvodnění, co přinášejí jednotlivé pozměňovací návrhy za změny, respektive co hrozí, pokud nebudou přijaty. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD pan senátor Veleba. Přeje si vystoupit? Kývá, že ano. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Veleba: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, u nás to bylo projednáno včera na našem výboru. My jsme přijali usnesení, které je identické s výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí v pozměňovacích návrzích, plus jsme přidali bod č. 6. Jedná se o pozměňovací návrh, který řeší situaci, která by umožnila, aby připravené projekty průmyslových staveb, které už získaly územní rozhodnutí, mohly využít výjimky z vynětí pro stavby pro výrobu a související skladování ihned, uhradit snížené náklady vynětí podle novely a bez zdržení začít realizaci. Jinými slovy se jedná o to, aby projekty, kde už bylo vydáno územní rozhodnutí, využily výhod této novely, pokud bude schválena. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji, a proto otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

97

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Děláme to dobře. Děláme všechno pro to, aby rozvoj měst a obcí skončil až na výjimky těch nejlukrativnějších lokalit, jako je Praha, Brno, Plzeň apod. Dnes tady projednáváme novelu zákona, podle které, pokud ji nezměníme, a pokud ji ve změněné podobě nepřijme Poslanecká sněmovna, vrazíme poslední hřebíček do rakve rozvoje menších sídel. Proč jsem tak pesimistický? Česká republika má na 6200 obcí. Jen v několika zemích působí firmy, které připravují území pro výstavbu a kterým se poněkud hanlivě říká developeři. Je určitě víc než 5000 obcí a menších měst, kde nikdo kromě samosprávy nezasíťovává pozemky k bytové výstavbě nebo pro rodinné domky. Není to tak dávno, co prošel zákon, který vyžaduje úhradu 21 % DPH z pozemků určených k zástavbě rodinnými domky, byty. Města a obce uhradí státu 21 % DPH při výstavbě kanalizace, to je zhruba 2000 Kč za metr běžný nebo i dvojnásobek, pokud budou stavět oddílnou kanalizaci, 1000 Kč za metr vodovodu, 1000 Kč zhruba za běžný metr plynovodu, 1500 Kč za běžný metr veřejného osvětlení, 1200 Kč za metr čtverečný chodníku, 1200 Kč za metr vozovky. Teď je necháme platit ještě za vynětí ze zemědělského půdního fondu až 1700 Kč za metr čtverečný na pozemcích zatříděných do 1. bonitní třídy. Ono se pěkně řekne, že mají vést komunikace po pozemcích zatříděných do 4. a 5. třídy bonity. Jenomže to bychom kolikrát měli komunikace několikanásobně delší, než je nezbytná vzdálenost mezi dvěma potřebnými místy a v celé řadě míst bychom vůbec komunikaci nedokázali udělat, protože takové pozemky tam vůbec neexistují. Projednávali jsme tady novelu EIA, posuzování vlivu na životní prostředí. O něco dřív jsme projednávali zákon o zadávání veřejných zakázek. A když si to promítnete s novelou DPH a s novelou, kterou teď projednáváme, tak si nedovedu představit, jak všechno dopadne na obce velmi negativně. Co to tedy potom pro rozvoj měst a obcí bude znamenat! Jaké náklady z přípravy zainvestování pozemků na města a obce dopadnou! Bude div, že se vůbec některá samospráva v menších místech do toho pustí. Copak opravdu chceme, aby se venkovský prostor dál vylidňoval, stárnul a nerozvíjel se? Copak opravdu chceme koncentraci obyvatel jen do velkých – do těch největších sídel, tam, kde to budou mít developeři ekonomicky zajímavé? Jsem z venkova. Můžete to brát jako střet zájmů, ale zdaleka to není jen můj názor, že máme zachovat stávající stav, kdy liniové stavby komunikací mají mít kraje, města, obce při vynětí ze zemědělského půdního fondu zdarma jako dosud. Bude bezva, že budeme mít zdarma vynětí na cyklostezky, když nebudeme mít komunikace. Kraje se musí vypořádat s celou řadou připravovaných obchvatů měst a obcí, na které bude samozřejmě zapotřebí také nových pozemků. Určitě nejde plánovat obchvaty měst a obcí jen po pozemcích s nízkou bonitou. Města a obce při svém rozvoji potřebují komunikace. Stavební předpisy po nás chtějí nejmenší šířku komunikace 8 metrů, to je na silnici s jednostranným chodníkem, což při normální šířce parcely pro rodinný domek může znamenat i 340 tisíc za vynětí ze zemědělského půdního fondu na zábor pro jeden rodinný domek. A nevyhneme se někde těm jedničkám, protože to je proužek za proužkem, jak je to kde dané. Prosím vás, bonity byly stanovovány už před moc a moc lety, takže kolikrát už to neplatí. Fakt si myslíme, že s těmito vstupními základy budou stavební parcely na vesnicích prodejné? Dnešní akceptovatelná cena se pohybuje v obci, jako mám já, kde je 2,5 tisíce obyvatel, někde okolo 600 Kč za metr čtvereční na parcelu pro rodinný domek při základním 98

zainvestování. A to se tedy musím sakra snažit, abych se do těchto peněz vešel. Kolik by vyšly náklady na zainvestování, až budou města a obce platit odvoz za vynětí na komunikace, to si podle bonity pozemků můžete vypočítat sami. S cenou za vynětí při první bonitě a při 21 % DPH, kterou zaplatíme při prodeji novému vlastníkovi, se už tato částka bude zvedat hodně nad tisíce korun, a to tedy v lepších případech. Zemědělské půdě, a už to tady padlo, nejvíce škodí to, co je dneska preferováno. A to je, prosím, výroba energií z obnovitelných zdrojů. Kam se podíváte na venkově, tam je kukuřice nebo řepka. Za pár let na těchto polích nebude vůbec ornice žádná, protože to máme všechno splavené do potoků, rybníků, do řek. Tady bychom měli především chránit zemědělskou půdu. Tam, kde státní orgány souhlasily se schválením územních plánů, tam by už neměly být dalšími opatřeními záměry výstavby blokovány. Také přesun kompetencí z obcí druhého typu pro vyjímání menších ploch ze zemědělského půdního fondu na obce třetího typu, na ORPéčka, nevidím jako šťastný. Výkon státní správy se tak občanům vzdaluje, a kde jsou všechna hesla o přibližování výkonu státní správy, o subsidiaritě. I tady bychom to měli napravit. Proto vás žádám, podpořte pozměňovací návrhy z našeho výboru a hlavně apelujte na vaše poslance, aby v Poslanecké sněmovně senátní verze byla přijata. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Koliba. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Peter Koliba: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já jsem již říkal, že jsem porodník. Určitě se budete divit, proč právě diskutuji k tomuto zákonu, ale na druhé straně bydlím na vesnici a nestačím se divit, kolik půdy se v poslední době ztratilo a proměnilo na různá shopping centra v okolí Ostravy. V podstatě se zachází s půdou, která je vlastně nenahraditelná, to se nedá vrátit zpátky, když se tam jednou něco postaví. Já osobně bych tady chtěl podpořit ochranu půdního fondu, protože to, co se v poslední době děje se zemědělskou půdou - budeme mít všichni domy, budeme mít všichni sídliště, budeme všichni bydlet, ale nebudeme mít skutečné zemědělství. Já se tady přimlouvám za podporu původního zákona. Děkuji za slovo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Gawlas. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Gawlas: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jen velmi stručně. Chci zde požádat o podporu usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který formou pozměňovacích návrhů velmi správně reaguje na některé nesrovnalosti v předložené novele zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Tento, jakož i prakticky všechny dnes projednávané návrhy zákonů, jsme velmi důkladně prodiskutovali v minulém týdnu na VUZP. Došli jsme k závěru, že předložená novela se sice snaží řešit obrovský problém, kterým je neustálé snižování počtu a plochy zemědělsky využitelných pozemků, činí tak ale poněkud necitlivým způsobem. Chci upozornit především na článek 1 v bodě 15 § 9 odst. 2 písm. a), které zrušením poplatků u vybraných staveb za vynětí ze ZPF zcela

99

správně reaguje na fakt, že původně navrhované znění by neúměrně zatížilo jak investory ze strany měst a obcí, tak především obyvatelstvo. Týká se to například i stavby rodinných domů, kde by se částky za vynětí ze ZPF mohly pohybovat v řádech desítek až stovek tisíc, což je naprosto nepřiměřené. Zde zcela souhlasím s připomínkou, s níž přišel Svaz měst a obcí, že reálně není možné, aby za stavby výše uvedeného charakteru byly odváděny finanční prostředky za vynětí ze zemědělského půdního fondu. Jsou zde zařazeny také objekty a zařízení občanské vybavenosti, zdravotnická, kulturní, osvětová a církevní zařízení, garáže, chaty a drobné stavby nad 25 metrů čtverečných. Také s úpravou odstavce 5 v § 9 nelze než souhlasit, jelikož původní verze poněkud zapomněla na fakt, či jej možná jen velmi neobratně formulovala, že ne všechny objekty, které by měly podléhat vynětí půdy ve veřejném zájmu, jsou součástí zásad územního rozvoje. A poslední bod, na nějž chci na tomto místě upozornit, se týká § 11a odst. 1 písm. l), který jedná o zrušení odvodů za trvale odnímanou půdu pro veřejně prospěšné stavby v zastavitelné ploše. Jedná se o stavby občanské vybavenosti, které by bohužel v praxi nemohly být realizovány, protože částka za vynětí ze ZPF by převyšovala částku potřebnou k samotné realizaci daného záměru. Týká se to například sportovních hřišť, dětských dopravních hřišť apod. Myslím, že toto jsou víc než dostatečné důvody pro přijetí pozměňovacích návrhů. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Jitka Seitlová: Děkuji. Pane přesedající, pane ministře, sešly se tak ty zákony, nedá se nic dělat, samotnou mě to mrzí. Já si dovolím zase určitý pohled na danou novelu. Jistě cílem novely je zajistit a zabezpečit ochranu zemědělského půdního fondu. Dobrá, na tom se zřejmě všichni shodneme. Půda je jedním z nejcennějších přírodních bohatství. Je to tak? Asi ano. Já myslím, že bych těžko našla někde někoho, kdo by řekl, že ne. Kvalita půdy se působením degeneračních faktorů zhoršuje a jak řekl pan ministr, je alarmující plošná ztráta půdy. Je to v loňském roce denně 13 hektarů nevratně ztracené zemědělské půdy. Je to alarmující. Novela má posilovat ochranu ZPF, a to jak kvalitativně, tak kvantitativně. Musím říci, že kvalitativní ochrana je opravdu návrhem, který je dobrý návrh. Tady bych chtěla ministerstvo ocenit. Pan senátor Eybert tady hovořil o erozi. Myslím si, že návrh velmi dobře definuje všechny systémy, které mohlo ministerstvo využít, státní správa, pro to, aby skutečně zajistila lepší ochranu proti erozi. Tam skutečně je to výborné. Problémem ale je otázka právě těch nešťastných odvodů. Podle mého názoru a zkušeností jsou hlavními nástroji státu k ochraně zemědělského půdního fondu jednak územní a plánovací dokumentace, jednak právě ekonomické stimuly. Tady si dovoluji na začátek upozornit, že půda v ČR je troj až desetinásobně nižší ceny, než v okolních západních zemích. Takže tento ekonomický faktor je spíše řekl bych v neprospěch ochrany zemědělské půdy – bezesporu. A teď tady máme odvody za zemědělskou půdu, za vynětí zemědělské půdy. Ministerstvo říká, že začaly fungovat trochu alespoň od roku 2011, kdy se zvýšily. Já ale musím říct, že ani loňský rok vlastně nepřinesl významné zlepšení. Myslím si, že ani územní plánování, ani odvody nám dostatečně nefungují, protože zatím brownfieldy – kdepak, ty nejsou využívané. Území, které je,

100

řekněme, výhodnější z hlediska ochrany zemědělské půdy, často také není využité. Takže bohužel zatím nám tyto ekonomické parametry nefungují. A teď navrhuje ministerstvo, abychom paradoxně snížili odvody – snížili odvody! – za nejcennější zemědělskou půdu a chce vypustit tak zvané ekologické faktory, kterými se násobí. Takže na výboru bylo řečeno: Ano, je to pravda, pokud já budu mít například v ochranném pásmu přirozená akumulace vod – budu mít území, kde bych chtěl stavět průmyslovou zónu, a ta průmyslová zóna by byla zpoplatněna, tak tam bych skutečně dříve, respektive dnes platil 3000 za metr, a podle toho, co teď navrhuje ministerstvo, tak jenom 1,5 tisíce. Na 50 % já vlastně snižuji odvody v území, kde má být půda co nejvíce chráněná. Ministerstvo navrhuje zvýšení odvodů, to je pravda, ale pro kterou třídu? Pro čtvrtou a pátou bonitu, nebo třídu, abych byla přesnější. Ale jaká jsou zvýšení těch odvodů? Desetihaléře. Jak nám bylo řečeno na výboru – z 3,60 asi 4,20. Naprosto nevýznamně! Takže naprosto paradoxně pro to, co má být nejvíc chráněno, ministerstvo navrhuje snížení, pro první a druhou třídu, významné snížení a pro to, co vlastně bychom chtěli naopak využít pro různé stavební záměry, tak tam navrhuje vlastně pro nejhorší bonitu velmi nízké zvýšení odvodů. Abych ministerstvu nekřivdila, pro půdy nejnižší bonity, jak už jsem řekla, zvyšuje, ale naprosto nevýznamně. Je to paradox, o kterém jsem hovořila. Druhou částí návrhu směřující také proti mého názoru deklarovanému cíli záměru novely, je řada výjimek z povinnosti odvodu za vynětí ze zemědělského půdního fondu. Právě výjimky, které se objevily – to tak bývá. To tak bývá u každého zákona. Mám jednu výjimku, tak když on má výjimku, proč já ne. Takže první výjimky byly – vyjměme – v Poslanecké sněmovně – všechny průmyslové zóny, které byly schváleny do roku 2010. Tím se chtělo řešit podle důvodové zprávy to, že na severní Moravě máme dvě velké zóny, které dneska nejsou využity a říká se – je to proto, že tam je vysoký poplatek za vynětí ze zemědělského půdního fondu. Možná ano, možná ne, nejsem schopna to vyhodnotit, ministerstvo říká – argument není oprávněný. Já nechám pana ministra, aby se k tomu vyjádřil. Jenže co se stalo v Poslanecké sněmovně? Ve sněmovně řekli: Ne do roku 2010, ale do roku 2014. Tak všechny průmyslové zóny, které budeme budovat, nebudou platit za vynětí, pokud byly schváleny do konce roku 2014. Dobrá, tak 2014 průmyslové zóny, to znamená, to jsou sklady, výroby, všechno to, co se nám tak nelíbí, že zemědělskou půdu tímto způsobem vlastně zmenšuje. A teď tady máme třetí návrh našeho výboru, a ten říká: No, nebude se platit za průmyslové zóny vůbec nic, chceme přece budovat průmyslové zóny. A pak tu máme další návrhy výboru, takže k výjimkám za dopravní stavby – dobrá, tomu rozumím, že někdy opravdu dopravní stavba musí být. Ale máme v návrhu z výboru, že by se nemělo platit za výstavby garáží, za chaty v zahrádkářských koloniích, za rodinné domy na vlastním pozemku. Ale kolik jich tam má? Dneska jsou lidé, kteří si mohou takových 50 domků na vlastním pozemku postavit, když bude developer chtít. Dámy a pánové, já musím říci, že cílem je ochrana zemědělského půdního fondu. A jestliže chceme tento zásadní argument a tento zásadní cíl respektovat, tak přesto, že rozumím starostům, kteří říkají – bude to něco stát, tak se s tím nemůžu ztotožnit. Protože to je situace vnitřního rozporu. Kdyby mě to mělo něco stát, tak já také možná budu ve střetu zájmů a v tuhle chvíli řeknu – tak za tohle nebudeme platit. Navíc nemyslím si, že je správné, a teď to dám do srovnání – jestliže jsme schválili zvýšení DPH na 21 %, to je obyčejná prostá

101

daň, která k ničemu nemotivuje. A my chceme, abychom měli právě motivující prvek potlačený. Je to správně? Je to dobré rozhodnutí? Takže závěr, který mám: Dámy a pánové, pokud nevezmeme vážně zásady, které jsou obecné, tak se nám nepodaří půdní fond ochránit a ten trend bude pokračovat. Já proto podporuji, přestože není dokonalý, návrh ministerstva a pozměňovací návrhy, byť rozumím pánům starostům, opravdu nemohu v plném rozsahu, tak jak jsou předloženy, podpořit. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Eybert: Já bych se jenom chtěl zeptat, pane předsedající, vaším prostřednictvím paní Jitky Seitlové, jak mají obce používat čtvrté, páté třídy nebo brownfieldy na komunikace. Protože tam to skutečně není možné. Jestli někdo staví firmu, tak je pro něj možné, že si najde čtyřku, pětku, nebo že si najde někde nějaký brownfield a tam si postaví firmu nebo přebuduje to, co tam je. Ale pro stát na dálnice, rychlostní komunikace a silnice první třídy to nechat zdarma a pro obce, pro města na komunikace, které jsou veřejným statkem pro spoustu lidí to zpoplatnit tímto způsobem – to prostě nemůžu skousnout, a není to o tom, že bych si to myslel jenom já. Projednávali jsme to na poradě u pana hejtmana, všichni se tomu podivovali. Ani pan předseda Senátu ještě netušil, že je taková věc vůbec v zákoně nám sem poslaná z Poslanecké sněmovny. Zodpovědně říkám, zabijme to na těch vesnicích, už tam nebudeme stavět nic. Schvalme to, jak to přišlo z Poslanecké sněmovny a já vám garantuji, že každý starosta řekne: No, to bych se musel zbláznit, abych tyhle peníze dal za vynětí ze zemědělského půdního fondu a někde dělal kousek komunikace. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Malý. Pane senátore, prosím, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, zase si už připadám jako kverulant. Je potřeba si tady opravdu říct, že pozměňovací návrhy, které dal VHZD, mají logiku a jsou vyvážené. Protože historicky si můžete pamatovat, že zákon jako takový před rokem 1989 nikdy garáže, stavby do 25 metrů nezpoplatňoval. Když se podíváme, tak mluvíme o poplatku za odvod zemědělského půdního fondu. Já tomu říkám daň. Je prostě zdaněno to, že někdo nakládá se zemědělským půdním fondem takovýmto způsobem. A z těch daní potom samozřejmě platíme i daňové úlevy těm, kteří na těchto pozemcích chtějí stavět. Když se podíváte na velké rozvojové zóny, tak vláda dala daňovou úlevu. A dalo ji proto, protože měla v plánu rozvoj daného území, neboť tam bylo málo pracovních příležitostí. A to je přesně to, co tento zákon, pokud by nebyl změněn, by podvazoval. To znamená, chceme-li mít přiměřený rozvoj, který je řádně naplánován, tak to musí mít nástroje. A pokud si investoři spočítají, že se jim nevyplatí podstupovat tyto "daně", tak s tím zákonem musíme něco udělat. Protože chceme jak chránit zemědělskou půdu, tak chceme, abychom tady měli zaměstnanost. A to, co návrh dává, je vybalancování možného, které bude chránit zemědělský půdní fond a zároveň umožní rozvoj. My se nikdy nemůžeme překlopit na tu nebo na onu stranu, my to musíme vybalancovávat tak, abychom umožnili trvale udržitelný rozvoj. To je vše, díky.

102

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Teď se možná trefím, protože už jsem tady jednou začal a mluvil jsem o bodě 28, kde se v odstavci 1, pardon, 28 § 11 písm. b) právě uvažuje pouze o vyjmutí vlastnictví státu, a nikoliv obcí a krajů. Podle mě je to naprosto nedovolené právní postavení. Já si vůbec nedovedu představit – já tedy nejsem ústavní právník, ale logika věci mi velí, že pokud chci veřejný zájem a povýšit stát de facto nad obce a samosprávy, tak mně nezbývá nic jiného, pokud bychom to měli schválit v tom znění Poslanecké sněmovny, než že bychom museli dát, že snad se sejde 17 lidí tady u nás, kteří dají ústavní stížnost. Podle mě by to tam muselo skončit. Není možné, aby stát si tohle vynucoval a de facto trestal nižší správu. To je podle mě naprosto nesmyslné, nelogické a nám nezbude nic jiného, než pozměňovací návrhy přijmout. Já jenom také ještě udělám krátký exkurz do historie. Když jsme tady svého času schvalovali právě ta protisolární opatření, tak se to dělalo také v rámci ochrany zemědělského půdního fondu. Tím se to tehdy otevřelo v podstatě. Vzpomeňte si to na to všichni moc dobře, jak to bylo zdůvodňováno a jak bylo zapotřebí fotovoltaiky co nejrychleji zastavit. Ano, tam jsme ulítli se vším všudy, a když se podívám prostřednictvím pana předsedajícího na Jitku Seitlovou, tak si dobře asi zřejmě vzpomene, když jsme hodně tehdy prosazovali právě těch 11 nebo 12 korun dokonce a něco pro fotovoltaiku. To se nám potom vymstilo, protože samozřejmě poslanci velmi rychle mnozí zjistili, jaké možnosti jsou, a určitě mnoho jich je i bývalých poslanců dneska skrytými majiteli těchto solárních elektráren. A co jsme tehdy udělali? V té době obce dostávaly 40 % z toho – někdo tomu říká daň, v tomto případě říkejme tomu doopravdy, že to je poplatek – těch 40 % dostávaly obce. Co nastalo? Dal se desetinásobek, ale obcím se to snížilo na 4 %, čili obce dostávaly jakoby ve finále pořád stejné peníze, jenom stát si hrábl. Ale tehdy jsme udělali tento problém, že jsme tím zastavili úplně všechno. A jestli dneska, a kolegové o tom tady už mluvili, neuděláme pozměňovací návrhy, tak zastavíme v této republice úplně všechno. Babišových 21 %, 4 % k tomu, to je dohromady 25 %, tohle – hele, to je na odstěhování! Ještě že bydlím jenom 800 metrů od Saska a oni chtějí, abych tam šel dělat starostu! (Pobavení.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jinak oslovovat nemůžete přímo, ale dívat se na paní senátorku můžete určitě přímo. (Smích.) Nyní se hlásí do rozpravy paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Zdeňka Hamousová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, přesto i právě proto, co tady všechno zaznělo v předchozích rozpravách, tak si dovoluji Senátu navrhnout, abychom schválili návrh zákona tak, jak byl do Senátu poslán, ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Slyšeli jsme tady i výčet vynětí nebo odvody za vynětí půdy 4. a 5. třídy atd., takže návrh, který jsem podala, prosím načíst.

103

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Paní senátorko, věřím, že pan zpravodaj registruje tento návrh. Do rozpravy se hlásí dále pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já procesní návrh, protože se blíží 19. hodina, po dohodě klubů podávám návrh, aby se dnes mohlo jednat a hlasovat i po 19. hodině. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. To je procedurální návrh, o kterém se hlasuje ihned a bez rozpravy, takže já si dovolím vás svolat a zároveň vás odhlásím, protože zdá se, že naše řady trošku prořídly. (Znělka.) Zaregistrujte se prosím svými kartami, protože jsem vás odhlásil, a v tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Nenutil. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasujeme o tom, že budeme jednat po 19. hodině a hlasovat. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 27 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 53, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Takže máme prostor i po 19. hodině. A nyní tedy budeme pokračovat v rozpravě a v projednávání našeho bodu. Do rozpravy není nikdo přihlášen, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Pan ministr si přeje vystoupit, takže, prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi krátce zareagovat na debatu, která tady proběhla a která probíhala i ve výborech, kde musím konstatovat, že mým kolegům, byť jinak myslím odborně zdatným, se vás nepodařilo přesvědčit při debatě v senátních výborech o oprávněnosti a logice našich argumentů. Já bych si přesto dovolil krátký exkurz do historie této novely, protože tato novela je těžce přenošené dítě, u něhož doba těhotenství trvala asi čtyři roky. To totiž připravovala ještě předminulá vláda a minulá vláda a ta novela je opět obrovským kompromisem mezi různými zájmy, a já bych chtěl říct, že mezirezort té poslední verze byl strašně široký. Přišly doslova stovky návrhů, připomínek zásadních či doplňkových a mj. některé základní věci, na příklad výjimky pro bydlení atd., ke kterým se za chvilku dostanu, byly dohodnuty nejenom s Ministerstvem pro místní rozvoj, ale i se Svazem města a obcí, takže například výjimka toho typu, že zproštěn bude poplatek pro rodinné domky nebo obecně tedy pro bydlení s pozemky do pěti tisíc metrů ve stavební proluce, tak tato debata byla, a to byl kompromisní návrh se Svazem měst a obcí ČR, takže mě trochu teď překvapuje, že je to bráno, jako že by to znamenalo absolutní podvázání, protože původní návrh například Ministerstva zemědělství bylo zcela bez výjimek. Tyto výjimky se tam dostaly až v průběhu mezirezortu, velmi složitého a trvajícího rok a půl. Tam se vedlo rok a půl mezirezortní připomínkové řízení už za Rusnokovy vlády. My jsme něco převzali a udělali jsme další rezirezort. Dokonce s tím začala už Nečasova vláda. Takže tohle není opravdu novela, která by vznikla jenom na Ministerstvu životního prostředí, a opravdu se tam kombinovaly zájmy všech rezortů, Agrární komory, Svazu měst a obcí a celé řady dalších subjektů. Proto říkám, neznamená

104

to absolutně, že by tam nebyly vůbec žádné výjimky pro bydlení. Jsou tam výjimky pro bydlení, to znamená, že jsou opravdu vyňaty z povinnosti platit jakýkoliv poplatek za vynětí právě tyto budovy pro bydlení, pro rodinné bydlení s pozemky do pěti tisíc metrů a ve stavební proluce. A proč ve stavební proluce? Protože tam prostě byl zájem předkladatele, velmi podporovaný i územními plánovači MMR, ministerstvem zemědělství, aby se prostě nestavělo na zemědělské půdě ve volné krajině tam, kde je to možné, prostě aby se opravdu preferovaly věci, které jdou mimo zemědělskou půdu, a když na zemědělské půdě, tak aby to bylo ve stavebních prolukách, což je terminus technicus územně plánovací dokumentace. Velká debata se tady vede o komunikacích. Ano, je pravda, že ve sněmovně se objevil návrh, aby zproštěny byly silnice, resp. pozemní komunikace ve vlastnictví státu. Důvod byl ten, že v podstatě stát by si potom sám sobě platil vynětí za své stavby, a bylo to určitým způsobem i z logického předpokladu, že těch řekněme důležitých dopravních tepen, jako jsou dálnice a silnice první třídy, tak se prostě staví podstatně víc než silnic druhé a třetí třídy. Ale musím říct, že vy jste mě těmi velmi extenzivními návrhy z výborů postavili do velmi složité situace, protože já bych byl ochoten určitě diskutovat například o tom, aby Ministerstvo životního prostředí dalo doporučující stanovisko pro tento konkrétní bod, to znamená, že by se zprostily té povinnosti, tedy toho poplatku za vynětí, například ty dvojky, trojky, to znamená krajské a obecní komunikace, ale tím, že došlo k celé řadě dalších pozměňovacích návrhů, které jsou velmi extenzivní, tak je pro nás prostě pak velmi složité, resp. pro mě nemožné hlasovat nebo doporučit to potom jako celek. Jenom bych chtěl ještě krátce komentovat – k tomu, co říkala paní senátorka Seitlová. Nedochází tam k vypuštění ekologických vah. Dochází pouze k tomu, že se tam používá nejvyšší z nich, protože předtím se sčítaly, takže z toho opravdu vylézala strašná hausnumera. Takže ono to opravdu potom bylo – já vám totiž řeknu, já si myslím, že pamětníci to ví a mně to potvrdili i minulí poslanci, kteří tam seděli v době, kdy se rozhodovalo o, jak já říkám, největším tunelu v dějinách ČR, tedy fotovoltaických elektrárnách, které nás zatíží jedním bilionem korun v příštích 20 letech. Stalo se to, že když si potom poslanci uvědomili, co způsobili postupem času, a že na to státní rozpočet bude doplácet obrovské peníze, tak hledali způsob, jak peníze dostat do rozpočtu zpátky. A jedním ze způsobů bylo, že se tedy zvýší obrovsky poplatky za vynětí ze zemědělského půdního fondu, ale ta ambice a motivace se vůbec nenaplnila, protože ony se v podstatě přestaly ty stavby stavět, protože nikdo nebyl ochoten dát v průmyslových zónách dát tak strašnou, s odpuštěním, pecku za to vynětí, a to znamená, že to úplně ztratilo smysl. To znamená, ono se někde opravdu vyjímalo dál, ale v průmyslových zónách, kde se to postavilo s tím, že si naplníme státní rozpočet, tak to nenaplnilo absolutně ten svůj motiv. To jsme se snažili zhojit tak, aby průmyslové zóny – ještě další námitka nebo komentář paní senátorky Seitlové – průmyslové zóny opět nejsou vypuštěny z placení toho poplatku, jen se snižuje řekněme na nějakou úroveň přibližně 160 až 180 korun za metr čtvereční, což není málo, vážené senátorky, vážení senátoři, protože my jsme si dělali poměrně širokou rešerši situace, jak to vypadá v okolních zemích z hlediska vynětí zemědělského půdního fondu, a tak vysoké poplatky za vynětí nemá žádná země, možná žádná země na světě ani v tom přepočtu, tedy na eura. Rozhodně žádná sousední země, ať už Německo, Rakousko a další země, prostě my jsme to

105

přepálili, jak je bohužel v tomto státě zvykem, že se jde někdy z extrému do extrému, tak je to moc a pak je to zase málo. Ministerstvo životního prostředí se v této chvíli po dohodě se všemi rezorty opravdu snažilo, aby tam udělalo nějakou rovnováhu, a já vím, že to je strašně složité a určitě se nám to mnohde nepovedlo. Sněmovna tam dala další výjimky, kde jsme někde to mohli odsouhlasit, například to rozšíření na 31. 12. 2014 pro průmyslové zóny, protože jsme vycházeli z nějaké selské logiky, že když už jednou v územním plánu pozemky byly schváleny pro průmyslovou zónu, tak potom má smysl, aby tam opravdu ten průmysl, resp. aby tam nějaké to podnikání fungovalo, protože v tu chvíli, jakmile se to dá pro průmyslovou zónu, tak vlastně už to nechrání ten půdní fond. To je logické. Jestliže říkám, bude tam prostě nějaká výstavba, skladování, tak už počítám s tím, že ten pozemek se vyjme. A o to víc jsme chtěli chránit svým způsobem ten zbytek. To znamená, já tady beru celou řadu námětů, kdy vy říkáte: je to zatížení obcí. My jsme se v tom původním návrhu, který byl před, před tímto, bylo těch výjimek daleko méně a na obce by to dopadlo daleko více. Tady naopak zase se zvyšuje výnos z poplatků pro obce z 10 na 30 %. A já jen prosím, když jsou tam tak extenzivní návrhy třeba v těch pozměňovacích návrzích pana senátora Martínka, které jsou pro mě bezbřehé, například to, že úplně vypustíme jakékoliv datum, to znamená, kdykoliv v budoucnu v průmyslové zóně bude ten poplatek nízký, tak vytváříme bohužel situaci, kdy budeme přímo motivovat, ať se tedy další průmyslové zóny s tímto vědomím dělají, a pak se obávám, že pokud bychom schválili některé takhle extenzivní pozměňovací návrhy, tak ten zákon ztrácí smysl, ta novela, protože tak, jak říkala paní senátorka Seitlová, a tady opět hovořím, byť se vám to možná předtím nezdálo v rámci EIA, ale věřte mi, že i tam to bylo, hovořím jako ministr životního prostředí a i trošku jako ministr zemědělství v této chvíli. Samozřejmě vstupuje to do určitého kontrapunktu se zájmy obcí, ale my jsme se opravdu snažili, proto ten SMO ČR byl pro nás důležitým partnerem, my jsme se snažili prostě vyvážit to, kdy půda by měla být prostě chráněna a kdy jsme tedy nuceni přistoupit k ekonomickým nástrojům. Takže to jenom komentář k tomu, co tady zaznívá, protože pokud bychom – a dovolte mi ještě poslední poznámku. Jsou tam třeba pozměňovací návrhy typu, že budou úplně vypuštěny nejenom z poplatků, ale vůbec z posuzování – jaksi vypuštěny ze zemědělského půdního fondu nebo vynětí všechny tzv. veřejně prospěšné stavby. To se dostáváme do černé skříňky, kde vůbec nejsem schopen predikovat, co to vlastně bude, kdo to bude hodnotit, jakým způsobem bude posuzovat, zda to je veřejně prospěšná stavba, nebo není. Prostě jsou tam opravdu velmi extenzivní návrhy, které zazněly už ve Sněmovně. My jsme je vysvětlili poslancům. Nakonec si myslím, že se je podařilo přesvědčit. Mě mrzí, že zjevně se tedy zatím nepovedlo, abychom vás přesvědčili, že takto extenzivní výklad bude ve finále znamenat, že ta norma ztratí významnou část svého smyslu, a věřte mi, že byla velmi, velmi, velmi křehká z hlediska zájmů všech dotčených skupin. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. A nyní bych požádal o vyjádření pana zpravodaje a zároveň, aby nás seznámil tedy s návrhy, o kterých budeme hlasovat. Senátor Radko Martínek: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já doufám, že to nebude pan ministr brát osobně, není to nic osobního, nicméně musím uvést některé věci na pravou míru.

106

Za prvé, ministerstvo nám nedalo příležitost, abychom hledali kompromis, protože všechny pozměňovací návrhy v obou výborech byly hlasovány zvlášť, projednávaly se zvlášť a ministerstvo na vše sdělilo: ne, nesouhlasíme, nesouhlasíme. Takže bohužel. Já jsem se s takovým přístupem, přiznám se, snad ještě ani jednou nesetkal. Musím fakt se vší vážností pana ministra upozornit, že pokud ten zákon bude takto schválen, já nevylučuji, že se mu podaří nakonec – nevím, jak to dopadne tady samozřejmě, ale i kdyby to dopadlo tak, že pozměňovací návrhy budou přijaty, tak nevylučuji, že to zamítne Poslanecká sněmovna, nicméně ten drtivý dopad bude především na malé obce a venkov, protože je tady několik věcí, které jsou fakt na pováženou. My jsme se to dozvěděli až na výboru. Prostě snižují se ceny za nejlepší půdu, zvyšují se ceny za nejhorší půdu. Dává to nějaký smysl? Druhá věc. Pan ministr tady říká, že stát si přece nebude platit z jedné kapsy do druhé kapsy. To by bylo správné, kdyby to byla pravda, ale ona to pravda není, protože stát si svoje potřeby prostě zajistil. Pokud se týká silnic, tak tam vysloveně nazval, že silnice ve vlastnictví státu nebudou platit vynětí, což jsou dálnice a rychlostní komunikace a jedničky. Souhlasím. Byl by to nesmysl. Ale neplatí to, že stát si přelévá peníze z jedné do druhé kapsy, protože velká část peněz jde do příjmů obcí. To znamená, jinak řečeno, stát nechce obcím platit tu jejich část, protože je to z toho vyňato, kdežto u dvojek, trojek a místních komunikací, tam stát nesouhlasí s tím, anebo chce, aby se platilo vynětí, což ty stavby prakticky úplně znemožní, protože na to nikdo nebude mít, prostě na malé obchvaty malých obcí, měst atd., ale zase pokud se týká toho argumentu pana ministra, což mu tam někdo napsal samozřejmě, tak zase to bude znamenat to, že sice část toho přijde obci zpátky, ale stát si ty peníze vybere od obcí. Takže za jedničky a dvojky nezaplatí nic, ale za dvojky a trojky a za místní komunikace si to od obcí vybere a vezme si to do svého státního rozpočtu, ten svůj díl. To prostě není možné takhle! Další věc. Říkal tady, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, pan doktor a někteří další. Pane doktore, mě stejně jako vás rozčilují neuvěřitelným způsobem fotovoltaiky na Hané, tady ty obrovské hangáry, které jsou všude kolem Prahy atd. Já vás ujišťuji, že všechny tyto stavby schválily orgány zodpovědné za ochranu zemědělského půdního fondu, všechny!, protože bez jejich schválení by ty stavby nikdy nebyly postaveny, nebylo by to možné! Nikdo v této zemi nemůže stavět nic, co není v územně plánovací dokumentaci schváleno, co není schváleno v územních plánech. A státní orgány, včetně orgánů, které chrání zemědělský půdní fond, jsou neopomenutelným účastníkem. To znamená, jestliže ony řeknou ne, tak se nic stavět nebude. To znamená, celý spor je v tom, že stát i přestože budou přijaty tyto pozměňováky, tak stát má ten klíčový a základní nástroj čistě ve svých rukou. Žádná obec ho nedokáže přesvědčit, nemůže ho přesvědčit, nemá jak, protože když bude schvalovat změnu územního plánu a orgány zodpovědné za ochranu zemědělského půdního fondu řeknou, že si prostě tu zónu nepřejí, tak ta zóna tam nebude. A obec, ani kraj nemá jakýkoliv nástroj, jakým by obešel toto rozhodnutí státních orgánů. Nejde to prostě! Takže proto nemůžu souhlasit s tím, co říká pan ministr, že můj návrh je bezbřehý. On není bezbřehý! To znamená, že průmyslové zóny, že je tam napsáno jenom – průmyslové zóny do roku 2014. Přátelé, to je přece úplný nesmysl! Já vím, že to byl lobbistický tlak, rozumím tomu, nejsem proti tomu, protože opravdu stojí průmyslové zóny, kde investoři odejdou, jestli to nebude schváleno, ale na druhé straně my přece tady nemůžeme schválit to, že ti, co do 107

roku 2010 nebo 2014 udělali územní plán, tak nebudou platit nic, ale ti, co přijdou do budoucna, a navíc v této chvíli už to ministerstvo stoprocentně ví, že to má v rukách a může to povolit, anebo to nemusí povolit, to místo na průmyslovou zónu, tak ti budou platit. A znovu říkám, to se nedotkne okolí velkých měst, protože tam je ta půda tak zajímavá, a navíc jsme ji už snížili, protože tam jsou kolem velkých měst, až na malé výjimky jsou to většinou jedničky, dvojky, to si uvědomme, kolem velkých krajských měst. Bohužel je to tak, že tam jsou ty největší a také nejlepší zemědělské půdy ve většině případů, tak tam jsme to snížili, a navíc ta půda je tak lukrativní pro investory, že to zaplatí. Ale u malých zón, tam prostě to nezaplatí. A navíc stát si to pojistil ještě tak, že velké zóny, které bude chtít, a znovu říkám, já myslím, že je to správné, se vystaví a nebudou platit nic, jestliže to odsouhlasí Ministerstvo průmyslu do svého projektu. Je to bezesporu správně, nemám proti tomu vůbec nic, protože jinak by se zastavil rozvoj ČR a my bychom ta strategická rozhodnutí neměli udělat, ale proboha nemůžeme brát obci, aby měla svou malinkou zónu, kde bude postaveno pár dejme tomu řemeslných dílen nebo malých zaměstnavatelů, tak aby se tyto věci realizovali. To přece není možné! A pak jsou tam tedy některé věci – zase veřejně prospěšné. Vždyť přeci víme, co to je veřejně prospěšná záležitost, jaké jsou to stavby. Nehledě k tomu, že zase stát má ten nástroj. V rámci územního plánu máte přesně stanoveno, co je na občanskou vybavenost, co je na tzv. veřejně prospěšné stavby, co je na průmyslové – to je tam přece jasně dáno. To je dáno v zákoně, který to určuje. A zase Ministerstvo může říct jednoznačně, resp. orgán ochrany zemědělského půdního fondu řekne: tak tady to můžete postavit, tady to postavit nemůžete. A co má potom dělat? To prostě není o stavbách v extravilánu, to je o stavbách v intravilánu. A my se tady bavíme o prolukách. Co to je proluka? Pan ministr říká, že to byl kompromis. Ano, ale když se začnete bavit s několika právníky, protože já jsem si to zažil, tak vám každý popíše, co to je proluka, několika způsoby. A u bytové výstavby se nemůže stavět nikde jinde než v prolukách podle tohoto zákona, protože všude jinde to zaplatíte a zaplatíte to tak, že se to prostě prodraží. Pane ministře, stavby v malinkých obcích – já ještě gratuluji panu kolegovi Eybertovi, že dokáže prodat pozemky za 600 korun za metr čtvereční. Musím vám říct, že kolem Moravské Třebové, když prodáme zainvestované pozemky za 250 korun, tak jsme rádi, protože ti lidé tam nemají kupní sílu. A to jsou zainvestované pozemky, kdy město doplácí ze svého tu zainvestovanost. A jestli k tomu ještě bude muset zaplatit za vynětí ze zemědělského půdního fondu, tak je to město hotové! To prostě nemá cenu, aby to dělalo vůbec! Opravdu je to vážná věc. Já to chápu. Říkám znovu, je jasné, že prostě půda a voda jsou věci strategického významu, které do budoucna budou mít neuvěřitelný význam. Dnes tady dochází, jak jistě víte, ke skupování zemědělské půdy. Jednou ti lidé, kteří to teď za babku kupují, budou nesmírně bohatí. Jeden z nich, nechci říkat, kdo to je, ale asi všichni víte, kdo kupuje půdu u nás, takže prostě půda a voda se určitě musí chránit, protože to je do budoucna jednoznačné. Ale chraňme to proboha tam, kde je to klíčové. Proto se územně plánovací dokumentace dělá. Je to zákon, přes který nejede vlak. My bychom se společně měli snažit o jednu věc. V normálním průběhu územně plánovací dokumentace ani takový problém není, ale v čem je problém, je v tom, že mnohdy účelově se dělají změny územně plánovací dokumentace proto, aby se něco zrealizovalo, a tam soustřeďme úsilí ministerstva, aby takovéhle věci nedopustilo, protože to znovu má v rukou a máme to samozřejmě do určité míry i v rukou my. 108

Takže spor je v zásadě, bych řekl, koncepční a systémový a opravdu, pokud se bude využívat dostatečně základní nástroj a ten nejdůležitější nástroj, a tj. územně plánovací dokumentace, protože to je zákon o rozvoji – já jsem dokonce ve vládním výboru pro rozvoj České republiky, jak se to jmenuje, rovnoměrný a udržitelný rozvoj České republiky. K čemu takový... Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Abych byl spravedlivý, pane zpravodaji, už jsem upozornil vašeho předchůdce při minulém bodu, už není rozprava, ale budete ještě moci v podrobné rozpravě určitě se vyjádřit. Senátor Radko Martínek: Omlouvám se. Já už se nebudu v podrobné rozpravě vyjadřovat jinak, než že budu říkat ano, anebo ne, a protože teď budou zase porady klubů, tak jenom jako zpravodaj sdělím, že budu podporovat pouze návrhy, které padly na obou výborech. Jinak nic jiného. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane zpravodaji, jenom upřesníme, myslím, že padl i návrh na schválení, pokud jsem registroval v rozpravě. Senátor Radko Martínek: Ano, ale zároveň padl, tuším, návrh, že před prvním hlasováním má být porada klubů. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Opět? nezaregistroval, ale budiž, je-li taková vůle, ale neregistruji.

To

jsem

Senátor Radko Martínek: Jestli není, tak jsem se možná zmýlil, ale měl jsem dojem, že to takhle bylo. Pokud ne, tak je to v pořádku. Ano, padl návrh na schválení, tak jak je, takže bychom měli hlasovat nejdříve o tomto návrhu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Zpravodaj doporučuje, nebo nedoporučuje? Stanovisko zpravodaje? (Nedoporučující.) Stanovisko ministra? (K čemu?) Schválit tak, jak je navrženo. (Pro.) Samozřejmě, pan ministr doporučuje. V tuto chvíli zahájíme tedy hlasování o tomto návrhu. (Znělka.) Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 28 se z 60 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 31, pro vyslovilo 6, proti bylo 45. Návrh nebyl přijat. Protože žádný další návrh nepadl, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vyjádřit se po podrobné rozpravě? Nepřeje. Požádal bych pana zpravodaje, aby nás provedl návrhy, o kterých budeme hlasovat. (Smích.) Senátor Radko Martínek: Dneska mám samé lahůdky, tak se omlouvám trošku. Ta procedura je v zásadě jednoduchá, protože oba dva výbory přijaly identické návrhy kromě toho, že hospodářský výbor, a teď se přiznám, moment… Pardon. Hospodářský výbor tam má jeden navíc, a sice je to bod 6, jestli se nemýlím. Kdyžtak ať mě pan zpravodaj hospodářského výboru opraví, ale je to navíc bod 6. Takže já bych navrhoval, pokud nikdo nechce hlasovat jednotlivě, 109

tak bych navrhoval hlasovat o bodech, které jsou totožné v obou stanoviscích výborů, nebo pozměňovacích návrzích výborů dohromady. Pokud si někdo přeje zvlášť hlasovat, paní kolegyně Seitlová? Chcete zvlášť? (Seitlová: Jenom ten bod, který se týká komunikace…) Ano, takže to je, pokud se týká hospodářského výboru, tak je to bod 2. Pokud se týká výboru našeho, tak je to taktéž bod 2. Takže paní kolegyně Seitlová navrhla, že se o něm bude hlasovat zvlášť. Já bych navrhoval nejdříve hlasovat o tomto návrhu, bodě 2, potom hlasovat o bodech 1, 3, 4, 5 obou výborů. A poté na závěr o bodu 6, hospodářského výboru. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane zpravodaji, možná, že rychlejší by bylo, kdybychom schválili bod 2, nebo neschválili, a pak hlasovali o návrhu hospodářského výboru, čímž bychom vlastně už nemuseli pak hlasovat o původním návrhu. Senátor Radko Martínek: Ten bod 2, všechny ty body jsou zvlášť body, které na sebe svým způsobem nenavazují, takže je možné skutečně hlasovat nejdříve tak, jak si přála paní kolegyně, o bodu 2 obou výborů. (Senátorka J. Seitlová: O bodu 3.) Pardon, bod 3. O bodu 3, omlouvám se. O bodu 3 obou výborů by se hlasovalo zvlášť. Potom by se hlasovalo dohromady o bodu 1, 2, 4, 5 obou výborů. A potom o bodu 6 hospodářského výboru. Ještě jednou se omlouvám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Tak dobrá. Jdeme na hlasování. Pane zpravodaji, hlasujeme tedy…? Senátor Radko Martínek: O bodu 3 obou výborů. Mé stanovisko je doporučující. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Výborně. Stanovisko doporučující. Stanovisko ministra? Doporučující. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 29 se z 60 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 31, pro vyslovilo 58, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Další návrh? Senátor Radko Martínek: Nyní bychom hlasovali společně o bodech 1, 2, 4, 5 obou výborů. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Dobrá, stanovisko? Senátor Radko Martínek: Moje stanovisko je doporučující. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Stanovisko ministra? Ministr nedoporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 30 se z 60 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 31, pro vyslovilo 50, proti bylo 6. Návrh byl přijat. Další návrh?

110

Senátor Radko Martínek: Nyní bychom hlasovali pozměňovacích návrhů, hospodářského a zemědělského výboru.

o bodu

6

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Stanovisko? Senátor Radko Martínek: Doporučující. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Doporučující. Pan ministr? Neutrální. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 31 se z 60 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 31, pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. V tuto chvíli už nám zbývá pouze hlasování o návrhu jako celku, a přikázání Poslanecké sněmovně. Je to tak, pane zpravodaji? Ano? Takže jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 32 se z 59 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 30, pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Dovolím si navrhnout, aby jimi byli senátoři Radko Martínek a Jan Veleba. Ptám se, zda s tím oba dva souhlasí? Kývají, že ano. Takže pokud není námitek, budeme o tomto návrhu hlasovat. Byl podán návrh pověřit senátora Radko Martínka a senátora Jana Velebu odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 33 se z 57 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 29, pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu a já děkuji panu ministrovi i pánům zpravodajům. My se vystřídáme při řízení. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Ivo Bárek. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Nyní projednáme další bod naší dnešní schůze, a tím je

111

10. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, podepsaný v New Yorku dne 23. června 2011 (senátní tisk č. 369) Je to náš senátní tisk č. 369. Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 369, jak jsem konstatoval. Uvede ho opět pan ministr životního prostředí Richard Brabec. Pane ministře, do toho, prosím, máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji vám, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Já doufám, že tento bod bude o něco rychlejší, ale nerad bych to zakřikl. Já to opravdu velmi ve zkratce představím. Nagojský protokol byl přijat 29. října 2010 na 10. zasedání konference smluvních stran úmluvy o biologické rozmanitosti. Protokol upravuje podmínky pro přístup ke genetickým zdrojům a souvisejícím znalostem, upravuje také spravedlivé sdílení přínosů plynoucích z využívání těchto zdrojů, zásady pro dodržování podmínek ze strany uživatelů genetických zdrojů a s nimi souvisejících znalostí a také mimo jiné i zásady pro navazující opatření, jako jsou monitoring, sběr dat a předávání informací v rámci mezinárodního informačního systému. Nagojský protokol se také zabývá zajištěním šíření obecného povědomí o významu biodiverzity genetických zdrojů a tradičních znalostí, budováním kapacit a přenosem technologií, u řady otázek se konkrétní řešení přenechává smluvním stranám na úrovni vnitrostátního práva. Ratifikace a provádění protokolu vytvoří předpoklady pro zvýšení právní jistoty investic do výzkumu a vývoje, založeného na genetických zdrojích a souvisejících znalostech, a umožní veřejným a podnikatelským subjektům z oblasti vědy, výzkumu a vývoje získat genetické zdroje smluvních stran Nagojského protokolu, a to za vzájemně dohodnutých podmínek. Rovněž přispěje ke zvýšení vzájemné důvěry poskytovatelů a uživatelů genetických zdrojů na mezinárodní i vnitrostátní úrovni a vytvoří rámec pro jejich spolupráci. Podpoří tak konkurenceschopnost české vědy, výzkumu a vývoje. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také vám děkuji, pane ministře. Samozřejmě už klasicky se posaďte ke stolečku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 369/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Hassan Mezian. Garančním výborem je VUZP. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 369/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Martin Tesařík. Prosím, pane kolego, máte slovo. Senátor Martin Tesařík: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Vzhledem k pokročilejšímu času, ale zejména k výkladu, který za předkladatele tady přednesl pan ministr pro životní prostředí, si dovoluji velmi stručně okomentovat svoji zprávu. Chci říct, že všechny řečené informace o důsledcích a příčinách a obsahu tohoto Nagojského protokolu tady v zásadě prezentoval pan ministr životního

112

prostředí. Nicméně také chci říct, že přijetí nebo schválení tohoto materiálu znamená určitý finanční dopad na státní rozpočet. Z materiálů, které jsem měl k dispozici, vyplývá, že na prvním zasedání smluvních stran protokolu, to znamená po vstupu protokolu v platnost, má být přijat rozpočet protokolu na úhradu nákladů spojených s provozem sekretariátu a provádění protokolu. Konkrétně, pokud se týká konkrétní výše ročního příspěvku, který by měl být hrazen z rozpočtové kapitoly 315 ministerstva životního prostředí, jedná se o částku zhruba 18 tisíc dolarů, očekává se tato částka téměř ve stejné výši, jako je to u příspěvku na Kartagenský protokol o biologické bezpečnosti přijatého k úmluvě. Pokud se týká projednání na našem výboru, který je garanční, to znamená VUZP, tak tento výbor předmětný materiál projednal na své 4. schůzi, která se konala 17. prosince 2014. Na tomto jednání výboru - po úvodním slově předkladatele; za ministerstvo životního prostředí to byl náměstek ministra životního prostředí, pan Ing. Vladimír Dolejský, přijal výbor usnesení, kterým I. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání podepsaný v New Yorku dne 23. června 2011, II. určuje – moje jméno – zpravodajem a pověřuje předsedu výboru, pana Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Hassan Mezian. Vztyčuje se, takže určitě chce promluvit. Prosím, pane senátore. Senátor Hassan Mezian: Zahraniční výbor doporučuje. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, děkuji vám, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu k této materii. Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu končím. Máme tady shodná stanoviska obou výborů, že Senát dává souhlas k ratifikaci. Takže přistoupíme k hlasování. Spustíme fanfáru. Máme před námi návrh usnesení, Senát dává souhlas k ratifikaci Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, podepsanou v New Yorku dne 23. června 2011. V sále je přítomno 40 senátorů a senátorek, potřebný počet pro přijetí návrhu je 21. Já zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 34 se z přítomných senátorů a senátorek pro vyslovilo 34, proti nikdo. Tento návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli a zároveň děkuji i oběma zpravodajům. A budeme pokračovat dalším bodem této schůze, a tím je 11. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku

113

a Protokol k ní, které byly podepsány v Praze dne 25. září 2014 (senátní tisk č. 368) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 368 a uvede ho ministr životního prostředí Richard Brabec, který zastoupí pana ministra financí Andreje Babiše. Pane ministře, prosím, máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji vám. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Tam, kde jste zvyklí na ostře řezanou a odhodlanou tvář ministerstva financí, tentokrát ještě, naposledy dnes slibuji, uvidíte tu moji. Já se budu snažit, aby to bylo co nejmíň bolestivé. K projednání je vám tedy předkládána nová smlouva týkající se mezinárodního zdaňování. Jedná se o historicky první smlouvu o zamezení dvojího zdanění s Lichtenštejnským knížectvím. Uzavření této mezinárodní daňové smlouvy sleduje samozřejmě klíčový záměr – omezit daňové zatížení podnikatelských subjektů při vyloučení jistě nežádoucího mezinárodního dvojího zdanění, k němuž bez existence daňové smlouvy v mezinárodních hospodářských vztazích běžně dochází. V současné době tedy existuje ve vzájemných daňových vztazích mezi ČR a Lichtenštejnským knížectvím bezesmluvní vztah, přičemž pro funkcionalitu daňových vztahů a rozvoj vztahů mezi oběma státy vůbec je existence smlouvy o zamezení dvojího zdanění jistě potřebná. Tato smlouva řeší zdaňování a vyloučení mezinárodního dvojího zdanění veškerých druhů příjmů a majetku a byla připravena standardně na základě vzorových modulů OECD a OSN, přičemž samozřejmě reaguje na vnitřní daňové předpisy obou zemí. Lze konstatovat, že text smlouvy plně odráží vývoj a trendy v mezinárodní daňové oblasti a umožní koordinaci činnosti daňových úřadů obou států, směřující k omezení případných daňových úniků. V neposlední řadě umožní také relevantní výměnu informací, a to v souladu s existujícími mezinárodními standardy. Na základě již řečeného si, vážené senátorky, vážení senátoři, vás dovoluji požádat, aby Senát PČR vzal zmíněné skutečnosti v úvahu při projednávání této smlouvy a vyslovil souhlas s její ratifikací tak, jak to již učinily příslušné senátní výbory. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také vám děkuji, pane ministře. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 368/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je ovšem VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 368/2. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Leopold Sulovský. Prosím, pane kolego, máte slovo. Senátor Leopold Sulovský: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Celkový přínos plynoucí z aplikace této smlouvy bude v praxi záviset na budoucím rozvoji jednotlivých forem hospodářské spolupráce. Protože smlouva řeší kolize daňových zákonů, které jsou součástí právních soustav dvou různých svrchovaných států, v jejich zájmu jednotlivosti

114

výkladů, výrazů, důležitých pro její aplikaci, jsou definovány v článcích 3 až 5, přičemž všeobecné definice obsahuje článek 3. Příjmy právnických a fyzických osob jednoho smluvního státu mohou být zdaněny zásadně ve státě, jehož je osoba tzv. daňovým rezidentem. Ve druhém smluvním státě mohou být zdaněny jen za podmínek a rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými ustanoveními příslušných článků smlouvy. Sjednání této smlouvy o zamezení dvojímu zdanění nevyžaduje změny v českém právním řádu, nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČR v současné době vázána. Smlouva není v rozporu se zásadou rovnoprávného postavení mužů a žen. Členství ČR v EU nemá dopad na sjednání této smlouvy. VHZD projednal tento tisk na své 2. schůzi konané dne 4. prosince 2014. Po úvodním slově zástupce předkladatele Martina Prose, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Leopolda Sulovského, a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci smlouvy mezi ČR a Lichtenštejnským knížectvím o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a protokol k ní, které byly podepsány v Praze dne 25. září 2014. Zpravodajem jsem byl určen já. Výbor pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru VZVOB, pan senátor Tomáš Jirsa. Zastupuje ho dneska pan senátor Hassan Mezian. Prosím, pane senátore. Senátor Hassan Mezian: Vážení, omlouvám se za přílišnou stručnost, opět zahraniční výbor doporučuje. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, děkuji. Otvírám obecnou rozpravu k tomuto tisku. Hlásí se pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Stanislav Juránek: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, nechtěl bych, aby i přesto, že jsme tady po čase, nezazněla jedna důležitá věc, že většinou tyto smlouvy už navazují na nějaké vztahy, které s nějakými státy máme. Tak průlomové nejsou. Toto je velmi průlomová smlouva, kterou máme s Lichtenštejnskem. Je to jeden z prvních kroků, které vedou k tomu, aby se naše vztahy s Lichtenštejnskem normalizovaly. Proto si dovolím jenom upozornit na to, že zrovna toto hlasování bude mnohem významnější, než jsou ta jiná v této oblasti, protože to znamená krok k tomu, abychom s Lichtenštejnskem navázali normální, běžné, diplomatické vztahy. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, děkuji, pane senátore, za vaše vystoupení. Ještě se někdo hlásí? Nikoho nevidím. Takže obecnou rozpravu končím. Ptám se, jestli se chce vyjádřit, vystoupit, pan navrhovatel či pan zpravodaj? Nechtějí. Takže máme tady 2 shodné návrhy, a to, že Senát dává souhlas k ratifikaci. Opět přistoupíme k hlasování. Dáme znělku.

115

A máme před sebou následující usnesení Senátu. Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi ČR a Lichtenštejnským knížectvím o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a protokolu k ní, které byly podepsány v Praze dne 25. září 2014. V sále je přítomno 40 senátorů a senátorek. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 21. Já zahajuji hlasování. Kdo jste pro toto usnesení, zmáčkněte tlačítko ANO, zvedněte ruku. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Máme tady hlasování č. 35. Registrováno 40, kvorum 21, pro 37, proti nikdo. Návrh byl přijat, bylo schváleno. Já děkuji panu ministrovi za maraton, který tady s námi strávil. A samozřejmě děkuji všem zpravodajům. Končím projednávání tohoto bodu. Máme tady návrh pana senátora Petra Víchy, takže prosím, pane senátore. Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dávám procedurální návrh, abychom z dnešního programu vyřadili bod č. 10 – senátní tisk č. 20 – po dohodě s předkladatelem. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, je to procedurální návrh. Takže já o něm dám hned hlasovat. Provedu alespoň znělku. Takže kdo jste pro vyřazení senátního tisku č. 20 z dnešního programu, já to musím zase nastartovat, takže kdo jste pro, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti vyřazení, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Máme hlasování č. 36. Registrováno 41, kvorum 21, pro 33, proti 1. Bylo schváleno. Takže byl vámi vyřazen bod č. 20 z dnešního programu. Pokračujeme plynule v dalším bodě dnešní schůze, a tím je 12. Návrh zákona o zrušení vojenského újezdu Brdy, o stanovení hranic vojenských újezdů, o změně hranic krajů a o změně souvisejících zákonů (zákon o hranicích vojenských újezdů) (senátní tisk č. 15) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 15. Návrh nám uvede pan ministr obrany Martin Stropnický, kterému tímto uděluji slovo a také ho tady v Senátu samozřejmě vítám. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr obrany ČR Martin Stropnický: Dobrý večer, pane předsedající, děkuji, vážené dámy, vážení pánové, předem bych vám rád poděkoval za to, že budete věnovat svůj drahocenný čas této předloze, jsem tomu velice rád, vážím si toho. Já bych samozřejmě tady mohl v tom úvodním slovu hovořit velmi dlouze. Ta předloha má svoji historii, má svoji genezi, ale budu respektovat samozřejmě ten pokročilý čas. Zároveň, čím já budu kratší, tím se domnívám, že by mohly být případné dotazy delší, tak se pokusím zvolit takový kompromis. 12. 12. loňského roku byla tato předloha schválena Poslaneckou sněmovnou a nyní je k projednání v Senátu.

116

Já, kdybych měl zvolit jednoduchý nadpis, tak bych nazval předlohu – odstranění anachronismu. Má dva základní rozměry. Rozměr civilní a rozměr vojenský. Začnu tím druhým, s dovolením. Hlavním důvodem optimalizace hranic vojenských újezdů a návrhu na zrušení Vojenského újezdu Brdy je skutečnost, že v roce 1993 měla Armáda ČR zhruba 115 tisíc vojáků. Nyní jsme na počtu 21 tisíc. A stále máme stejné plochy k výcviku. Standardem v okolních zemích, ať už je to třeba velká SRN anebo stejně velké jako je ČR – Rakousko, tak se pohybuje kolem 0,4, 0,5 % rozlohy té které země. V našem případě je to 1,7 % rozlohy čili více než trojnásobek. V roce 1993 jsme měli 1,1 ha výcvikové plochy na vojáka. Dnes máme pětinásobek – 5.5. Armáda skutečně pečlivě analyzovala a zvažovala celou situaci a dospěla k jednoznačnému názoru, že v takovém rozsahu jsou výcvikové prostory pro Armádu ČR nepotřebné a nákladné. Svým způsobem se jedná o jakýsi nepotřebný majetek. Je tady ale také výrazný aspekt civilní, řekněme, občanský, a to je situace, kdy my tímto návrhem vlastně narovnáváme významná občanská práva. Při neexistenci obce na území vojenského újezdu totiž občané nemohou volit ani být voleni do zastupitelstva obce. Nemohou ani vlastnit nemovitý majetek v místě trvalého bydliště. Navrhovanými změnami dojde k vyřešení také dalších zásadních problémů spojených s existencí vojenských újezdů jako je, jak už jsem zmínil, nakládání s nepotřebným majetkem, ale také vyčlení kulturních památek, vyřešení některých restitučních nároků apod. Vojenské újezdy Boletice, Hradiště a Libavá – teď se vracím zase zpět k vojenskému aspektu – svými podmínkami plně vyhovují výcviku jednotek Armády ČR ve všech druzích příprav. Navíc např. Vojenský újezd Boletice je relativně často také využíván našimi aliančními partnery, z čehož v roce 2013 např. plynul zisk nebo výnos, řekněme, ve výši cca 10 milionů korun. Vojenský újezd Březina potom nabízí specifické podmínky pro základní a zdokonalovací výcvik profesionálů. Proto je tedy nutné jej zachovat. Jeho zmenšení je v tom procentu nejmenší ze všech uvedených. Ještě pár slov k Vojenskému újezdu Brdy. Ten je prioritně určen k výcviku dělostřelectva. Ale vzhledem k rozloze výcvikových ploch, a to je pouze 12 % území újezdu, které jsou navíc roztříštěné do malých prostorů, neumožňuje plnohodnotný výcvik mechanizovaných jednotek, což ho činí málo využitelným a také samozřejmě neefektivním. Návrh přináší změnu stávajících hranic a zmenšení újezdů v případě Boletic, což je Jihočeský kraj – o 25 %. Zmíněná Březina je Morava – o 5 %, Hradiště je Karlovarský – 15 %. Nejvýraznější je to u Vojenského újezdu Libavá, kde se jedná o 31 % v Olomouckém kraji. Pro potřeby výcviku 13. dělostřeleckého pluku – teď mluvím o újezdu Brdy – bude využíváno posádkové cvičiště o rozloze 560 ha poblíž posádky Jince. Posádka Jince je v tomto kontextu občas zmiňovaná jako posádka, která by snad zrušením Brd měla přijít k nějaké újmě. Není tomu tak. Je to posádka, s kterou se dlouhodobě v plánech Armády ČR počítá. A to nejenom proto, že tam proběhly v minulých letech poměrně rozsáhlé investice. Významným prvkem zmenšení újezdů tam, kde dochází k zmenšení, bude vznik nových obcí. Jedná se o 6 obcí. Navíc se hranice Středočeského a Plzeňského kraje dostanou do svých původních historických rozměrů nebo podob. Teď jsou hranice vytyčeny tak, jak se stalo důsledkem platnosti příslušného zákona z roku 1949. Proto nadpisem, o kterém jsem mluvil, odstraňujeme určitý anachronismus a vracíme se do historických hranic obou 117

krajů. Tady je potřeba se zmínit o tom, že odtud, domnívám se, pramení také určitá rezervovanost, abych to řekl kulantně, některých politiků Středočeského kraje, vůči zrušení újezdu Brdy, protože zrušení je částečně na úkor rozlohy Středočeského kraje. Z Plzeňského kraje, a to musím říct, že v podstatě napříč politickým spektrem, žádné problémy při přípravných pracích a při projednávání nebyly. Z celkové plochy vojenských újezdů, a ta v současnosti činí téměř 130 tisíc hektarů, pokud bude návrh přijat, tak se uvolní 42 tisíc hektarů, z toho zhruba polovina přichází právě na Brdy. Zmínil jsem se tady o obcích. My tady více než dvěma tisícovkám obyvatel umožníme realizovat ústavní právo na samosprávu. To doposud nebylo možné. Správu vykonává tzv. újezdní úřad, a to bez volených samosprávných orgánů. Byla uskutečněna mnohá jednání. Za zhruba 2,5 roku je to asi 250 jednání na všech možných úrovních. Diskutovalo se samozřejmě s občany, se starostmi obcí, s reprezentanty krajů atd. Musím říct, že zpočátku byla reakce v převážné až v drtivé většině kladná, postupně začala vznikat právě na území Středočeského kraje jistá rezervovanost až stanovisko zamítavé, které se možná nikoliv překvapivě po podzimních volbách poněkud opět mění. Já si myslím, že pozitiva tak jednoznačně nepřevažují, že návrh by měl dostat svou šanci. Totiž, když k němu nedojde, tak se stane samozřejmě řada negativních věcí. Oblasti by asi čekal osud postupného vybydlení, nemluvě již také o tom, že řada občanů, a to jsou většinou konzervativní lidé, kteří po desetiletí byli zvyklí na jistý rytmus nebo způsob života, tak postupně si na představu větší svobody zvykli a považovali by to v případě negativního vývoje za jakýsi klamný negativní signál od státní správy. To říkám proto, že jsem už za své působení absolvovat mnoho debat na nejrůznější úrovni. Myslím, že by to bylo skutečně nešťastné. Navíc občané dotčených oblastí jsou zapojeni už od dlouhé doby, téměř se mi chce říci – od prvopočátku – do jednání, do přípravy, do diskusí o jednotlivých návrzích. Vznikla proto i meziresortní komise, kterou iniciovalo ministerstvo obrany, a ta je poměrně reprezentativní. Jsou tam zástupci ministerstva vnitra, ministerstva pro místní rozvoj, ministerstva zemědělství, ministerstva financí a další instituce. Ještě proběhla kontrola resp. stanovisko Evropské komise, které neshledalo žádný rozpor s právem EU, stejně tak jako právní analýza potvrdila, že návrh zákona není v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Slíbil jsem stručnost – a vidím, že slovo nedodržuji. Takže se už budu chýlit ke konci. Původně záměr směřoval k 1. 1. 2015, ale výměna vlády a další příčiny byly důvodem, že došlo k určitému prodlení. Nepopírám, že v zákoně nebo v návrhu je nemalé politikum. Já jsem ho sám dvakrát stáhl z programu schůze Poslanecké sněmovny, protože bylo skutečně potřeba pečlivě vážit jednotlivé argumenty. Musím říci, že celou debatu provázela jedna zajímavá věc. Ačkoliv setkání proběhlo tolik na všech možných úrovních, tak lidé, kteří nám kladli otázky, a my jsme jim odpovídali racionálními argumenty, tak pokud chtěli pochopit a vnímat, pak tak učinili; pokud ne, tak nám kladli v pravidelných intervalech stejné otázky pořád dokola. Důležitá věc na závěr. Samozřejmě, že je tady legitimní obava, co se stane s brdským prostorem, pokud se jaksi otevře občanům. Je zde jasná provázanost předlohy s tím, že tím dnem, kdy by byl zrušen, tím okamžikem by byl prohlášen CHKO. I v tomto směru jsou práce v relativně pokročilém stavu. S ministerstvem životního prostředí existuje na to už konkrétní mapa. Jak možná víte, tak CHKO má 4 režimy. Jsou použity všechny čtyři, tak aby byly skutečně ochráněny

118

některé přírodní celky, které si ochranu zaslouží a potřebují ji. A naopak, aby se prostor zprovoznil. Myslím si, že to bude pro občany obou krajů, ale i třeba hlavního města, prostor pro aktivní odpočinek v nebývalé zachovalé krajinné oblasti. Znovu se vrátím k nadpisu. Je to vlastně jenom náprava nepřirozeného stavu. Já bych vás moc rád požádal, abyste s návrhem vyjádřili souhlas. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 15/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Stanislav Juránek. Návrh také projednal VUZP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 15/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Martin Tesařík. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 15/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Táborský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Josef Táborský: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Předkladatel, pan ministr, rozebral hlavní aspekty předkládaného návrhu zákona, myslím, věcně a podrobně. Kromě toho byly tyto otázky rozebírány na výboru, kde opět za účasti pana ministra a zástupce náčelníka Generálního štábu a dalších, ještě předtím, než VZVOB přijímal své usnesení. Proto se tedy omezím pouze na podtržení některých hlavních aspektů. Předkládaný návrh zákona, který řeší optimalizaci vojenských újezdů, má dlouhý vývoj. Řeší současné a podtrhuji, že i budoucí potřeby ozbrojených sil na počet a rozlohu vojenských újezdů, zabezpečení obrany státu, s důrazem na výcvik vojsk, a další související aspekty, jako narovnání občanských práv obyvatel vojenských újezdů, úpravu hranic, vznik nových obcí s převodem majetku na ně, řešení restitucí, ochranu životního prostředí, opatření pyrotechnické očistě, vodohospodářskou infrastrukturu a další, včetně hospodárného vynakládání finančních prostředků na provoz a investice. Návrh zákona vychází z komplexní analýzy vojenských újezdů, posádkových střelnic a cvičišť, zpracované Generálním štábem Armády ČR v roce 2010. A tak, jak již tady bylo řečeno, v roce 2011 pak ministerstvo obrany oficiálně oznámilo svůj záměr redukce plochy vojenských újezdů, ustanovilo příslušnou komisi pod vedením ministerstva obrany, ale za účasti dalších příslušných ministerstev ČR, zahájilo oficiální jednání s občany, s jednotlivými obcemi, kterých se to dotýká, včetně příslušných krajů. Byla řešena celá řada připomínek, celá řada požadavků, v drtivé většině těchto případů došlo ke konsensu a dohovoru na způsobu řešení. Nyní bych vás rád seznámil s usnesením VZVOB, který projednal tento návrh zákona na 4. schůzi konané 13. ledna tohoto roku. Máte ho k dispozici, tudíž se omezím pouze na doporučení Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Stanislav Juránek? Pane senátore,

119

jestli chcete vystoupit jako zpravodaj? Chce vystoupit, prosím, pane senátore, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Stanislav Juránek: Děkuji. Na ÚPV byl také osobně pan ministr, což oceňuji. Vysvětlil na místě všechny dotazy, které šly vysvětlit na místě, to, co se nedalo vysvětlit, bylo vysvětleno dodatečně. Byla tam 100% podpora z našeho výboru. Doporučuji schválit. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Děkuji vám, pane kolego. A táži se, ano, vidím přicházet pana senátora Martina Tesaříka za VUZP. Prosím, pane senátore. Senátor Martin Tesařík: Pěkný podvečer, já budu ještě stručnější než předchozí moji kolegové. Připojím se s informací, že náš výbor to projednal a doporučuje schválit ve znění poslaném Poslaneckou sněmovnou. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, děkuji vám, pane kolego. Ptám se, zda v této chvíli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho nevidím. Otvírám obecnou rozpravu k tomuto tisku. A máme tady už seznam. Prvním je pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedající, pane ministře. Vystupuji trošku zbytečně, ale cítím, že tady je většinová podpora pro schválení tohoto návrhu. Byl tu jmenován Středočeský kraj, a sice z pozice krajského úřadu, nebo zastupitelstva, že měl jisté výhrady, tak jako středočeský senátor bych rád hlasitě vyslovil naprostý souhlas s touto úpravou. Myslím si, že otevření Brd veřejnosti je velice záslužné. Už když se o této myšlence diskutovalo ještě za pana ministra Vondry, tak jsem i já osobně kladl důraz na to, aby oblast byla podrobena zvýšené krajinné ochraně, zkrátka aby to sloužilo opravdu pro rekreaci, jak zde pan ministr zmínil. Jinak zmínil ve svém vystoupení prakticky všechny argumenty, ale já přesto budu ještě polemizovat s jedním, který zaznívá z řad veřejnosti, a to je strach, že se nově získaná území stanou rájem developerů. Já jsem se informoval, jak to je. Chtěl bych zde říci, že to je zcela nesmysl. Všechny katastry v původních konturách připadnou obcím, které sousedí s touto rozlohou, čili bude to pod režimem územních plánů těchto obcí. Bude v jejich silách ohlídat si rozvoj těchto území. Pak je podstatné, že sice bude zrušen újezd, ale nebude zrušeno vlastnictví Vojenských lesů. Tudíž bez souhlasu Vojenských lesů se tam nic odehrávat nemůže. Stejně, jak také bylo zmíněno panem ministrem, také bez souhlasu Ochrany přírody. Nepadl zde tento argument, ale já myslím, že je dobré, aby na něj bylo reagováno, že toto nebezpečí skutečně neexistuje. Vyjadřuji svou podporu tomu návrhu. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Děkuji, pane senátore. Dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Jaroslav Doubrava. Má slovo. Senátor Jaroslav Doubrava: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Budu asi také mluvit zbytečně, nicméně přesto si dovolím polemizovat s některými údaji, které jsme tady slyšeli. Především je to záležitost občanských práv lidí tam žijících. Mám zprávy o tom, že ty lidi vůbec netrápí, že nemohou volit a mít svá zastupitelstva, že režim, který tam je, jim plně vyhovuje a netouží po tom něco 120

měnit. Tento prostor, pokud vím, je asi jediný z vojenských újezdů, kterého se netýkají nějaké restituční nároky, tudíž nevidím za dobré se toho prostoru zbavovat. Jsou tam zdroje pitné vody – a vydatné zdroje. Je obava, co se s tímto prostorem stane. Vy jste sice říkal, že tam přijde vyhlášení CHKO, že tam vzniknou nové obce a převede se majetek na ně. Tady jsou moje obavy největší. Víte, já si vzpomínám, když si privatizoval ČEZ, když se privatizovaly plynárenské společnosti, kdy se privatizovala voda – obce dostaly v podstatě zlaté akcie k tomu, aby si mohly ovlivňovat dění kolem těchto důležitých zdrojů. Netrvalo to dlouho a najednou se začaly převádět i svým způsobem podle mého názoru dost podvodným způsobem. Napřed se prodala práva hospodaření, a pak se to nakonec převedlo. Tím pádem obce přišly úplně o všechno a nemají možnost jakýmkoliv způsobem tyto komodity ovládat. Tady se obávám, aby nedošlo k naprosto stejnému režimu, jak o tom mluvím, že prostě se dostanou začas do situace, kdy pokud na ně bude tento majetek převeden, že ho takovýmto způsobem zcizí. To je to, co mě vede k tomu, že byť asi budu jediný, tak přesto pro tento návrh zákona ruku zvednout nemohu. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Děkuji za vaše vystoupení, pane senátore. Dalším v pořadí je pan senátor Jiří Burian. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Burian: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegové, kolegyně, dovolte mi jenom několik poznámek k senátnímu tisku č. 15, který nyní projednáváme. Nemám popravdě řečeno žádné pozměňovací návrhy, pouze doplňující poznatky k tomuto projednávanému návrhu zákona. Když dovolíte, soustředil bych se jenom na Vojenský újezd Brdy, neboť tato problematika se mě docela týká, protože jednak obce a její obyvatelé na plzeňské straně jsou mému volebnímu obvodu blízko a obce na straně příbramské, čili ve Středočeském kraji, jsou přímo v mém volebním obvodu. Takže to je můj důvod. Před několika lety stát, potažmo ministerstvo národní obrany rozhodl o snížení počtu vojenských újezdů a snížení jejich plochy potřebné pro armádu, jak je nakonec uvedeno v důvodové zprávě a její příloze pod názvem "Optimalizace vojenských újezdů". Já jsem měl možnost nedávno jednat se starosty obcí na obou stranách tohoto vojenského újezdu, a nejsem tak úplně přesvědčen o správnosti názvu – zrušení Vojenského újezdu Brdy, neboť ze stávajících 26 000 ha tohoto újezdu zůstane sice velmi malinká část – asi 560 ha jako výcvikový prostor pro stávající Vojenský útvar v Jincích. Byť se jedná o názvosloví, myslím si, že to je hlavní příčinou obav a nesouhlasu některých obcí či občanských aktivit na příbramské straně, zejména v poslední době. Vím však, že výcvikový prostor není totéž jako vojenský újezd. To je jenom spíš poznámka. A teď to důležitější. V důvodové zprávě je uvedeno, že nemovitý majetek vojenského újezdu zůstane majetkem státu ve správě Vojenských lesů a statků; a navíc ochranné území bude zajištěna vyhlášením CHKO. To nakonec deklaroval i pan ministr. V tomto případě já apeluji na ministerstvo životního prostředí a vládu České republiky, která vlastně CHKO bude vyhlašovat, aby tvorba návrhu CHKO byla projednána s obcemi jak na plzeňské straně, tak i s obcemi na středočeské části – hlavně včas – a byla vyhlášena před termínem zrušení Vojenského újezdu Brdy a újezdního úřadu, tedy před 31. 12. 2015. Rovněž to tu bylo deklarováno.

121

Říkám to proto, že mám zkušenosti z dlouhodobého působení na radnici, že regulativy a limity stanovené například v územních plánech, v rozvojových strategiích nebo CHKO či jinde, se zpravidla nedodržují, nebo se obcházejí výjimkami. To je pro budoucnost tohoto území velmi nebezpečné. Území před zrušením Vojenského újezdu Brdy je nezbytně skutečně nutné ochránit. Ochránit Brdy jako významný krajinný fenomén, ochránit hodnotnou přírodu celého území, ochránit především vodní zdroje kvalitní pitné vody, které slouží pro obce na plzeňské i středočeské straně. A jak už tady bylo i zmíněno, nedovolit parcelaci území pro neřízené investiční aktivity. Přiznám se, že zpočátku jsem měl problém se zrušením Vojenského újezdu Brdy, ale pochopil jsem, že je to zadání státu, resp. stát tento vojenský újezd nepotřebuje. Pak není co řešit - a připojuji se k hlasování o návrhu, jak je předložen. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Děkuji, pane senátore. Dalším v pořadí v obecné rozpravě je paní senátorka Jitka Seitlová a má slovo. Prosím, paní kolegyně. Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, pane ministře. Já vystupuji v takové zvláštní roli v tuto chvíli. Vlastně je to taková role vzpomínky toho, co se v Senátu dělo a že váš návrh vlastně potvrzuje návrh, který tady byl už v roce 2001 předložen pro Vojenský újezd Libavá. Tento návrh tehdy jsem připravila ještě s panem kolegou Mezihorákem a fakticky vycházel ze stejné argumentace, kde jsme stejně tak upozorňovali, že nemovitosti armáda nepotřebuje, stojí to peníze, není schopna se o ně postarat, že jsou tam – zejména na Libavé, kde je 1 300 obyvatel – v rozporu s Ústavou jejich volební práva, práva vlastnit majetek. A tehdy jsme byli ve velké menšině. Možná to bylo – nevím – jestli pět, deset hlasů méně, takže já dnes přijímám s velkým zadostiučiněním to, že jsme tyto argumenty potvrdily. Chtěla bych ocenit, že jako ministr, který tady vystupuje, se nedržíte hesla, kterého se drželi někteří ministři před vámi: Když mi to patří, tak co bych to pouštěl. Je to naše, tak to stejně nedáme, i když to nepotřebujeme. Já vám děkuji za návrh. Byla jsem oslovena ze strany obcí, které se původně – nebo občanů, občanských přípravných výborů – jestli se to tak může nazvat, s tím, že měli obavu, aby majetek, který jim bude předáván, byl v pořádku, byl to majetek, který potřebují, ale do zákona se dostalo ustanovení, které říká, že tedy až po dohodě s nimi bude majetek movitý i nemovitý odsouhlasen a seznam takto upraven. Což já považuji za určitou záruku a garanci toho, že obce, byť to budou mít velmi těžké, snad zvládnou i s podporou vlády a ministerstva. Takže moje plná podpora návrhu s tím, že takový návrh, takový pokus už tady v Senátu vlastně kdysi byl. Děkuji. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také děkuji za vystoupení. Poslední zatím přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Eva Syková: Pane předsedo, pane ministře, kolegové, já myslím, že už tady vystupuji skutečně nadbytečně, bude to vystoupení krátké. Ale já bych také skutečně chtěla ocenit, že tady návrh zákona máme. Přiznám se, že mě překvapil průběh projednávání návrhu zákona o zrušení Vojenského újezdu Brdy v Poslanecké sněmovně. Myslím si, že pokud

122

Ministerstvo obrany ČR i Generální štáb Armády ČR zrušení brdského újezdu podporují a dokládají ho přesvědčivými argumenty, jak jsme tady slyšeli, měli bychom mít vážné důvody, abychom se proti tomu stavěli. Myslím, že tady asi nakonec se proti tomu stavět nebudeme, i když některé výhrady jsme slyšeli. Já už nebudu opakovat to, že jestliže v současnosti připadá na jednoho českého vojáka 5,5 hektarů plochy újezdu, to je 55 tisíc m2, je to tak, pane ministře? Nedostatkem výcvikového prostoru zcela určitě netrpíme. Újezd v Brdech představuje zhruba pětinu plochy všech újezdů, není intenzivně využíván naší armádou. Není příliš vhodný k pronajímání armádám cizích států, chybí v něm infrastruktura pro cvičení velkého rozsahu. Nejedná se tedy o strategicky významný vojenský prostor. Zrušení újezdu nebude mít negativní dopady, jak jsme slyšeli, na životní prostředí a život v okolních obcích, ba naopak, podpoří se tak rozvoj Brd jako rekreační oblasti. V této oblasti, kterou já dobře znám, je nedostatek pracovních míst, není tam dobrá zaměstnanost. Jestliže obyvatelé měli rádi vojenský újezd, tak proto, že tam nacházeli často zaměstnání, a tak pravděpodobně využití k rekreačním účelům jim nahradí tuto možnost zaměstnanosti. Navíc ochrana uvolněného území bude zajištěna nově vzniklou chráněnou krajinnou oblastí, což je dobře, protože to je to, po čem se dnes volá, co lidé potřebují. Ta oblast k tomu jistě bude skutečně sloužit. Nemělo by tedy dojít k žádnému poškození cenných lokalit, které se utvořily v důsledku omezení vstupu člověka do prostor újezdu. Ba naopak, dojde tam k odminování, jak jsme slyšeli, a nedojde tam k nebezpečí, protože už dnes tam řada občanů chodí na houby apod.; a miny jsou pro ně víceméně spíš nebezpečí. Takže já si myslím, že tam nedojde k devastaci území pod tlakem developerských zájmů, protože nevím, co by tam developeři v hlubokých lesích hledali, něco takového, aby tam mohli něco příliš zdevastovat. Navíc jsme tady slyšeli, kdo vlastní lesy atd., takže myslím, že to je celkem zajištěno. ČIli jestliže naše armáda disponuje navíc omezeným rozpočtem, tak je třeba přesměrovat prostředky v maximální míře tam, kde jsou nejvíc potřeba. A ne k udržování dalšího Vojenského újezdu v Brdech. Další průtahy by podle mého názoru armádu poškodily, a proto budu hlasovat pro zrušení. Věřím, že většina z vás bude také hlasovat pro zrušení vojenského újezdu. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Také vám děkuji, paní senátorko. Přihlášen je ještě pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Já to opravdu nezdržím, řeknu jenom jednu větu. Připojuji se k mým předřečníkům; a také vítám zrušení újezdu, protože mám zvláštní vztah ke Kájovi Maříkovi, a kdyby se toho dožil, tak by z toho měl určitě také radost. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Děkuji, pane senátore. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Nechce. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Nechce - pan kolega Stanislav Juránek. Ptám se, jestli chce vystoupit pan senátor Martin Tesařík, zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Nechce. Prosil bych o vyjádření, zda chce vystoupit pan senátor garančního výboru. Prosím, pane senátore, zpravodaji, máte slovo.

123

Senátor Josef Táborský: V průběhu rozpravy v podstatě všechny příspěvky podpořily návrh zákona. Možná bych ještě trošku zareagoval – vaším prostřednictvím, pane předsedající – na pana kolegu Doubravu. Zaprvé na Brdech žádná nová obec nevzniká. Je tam 27 katastrálních území, z toho ve své podstatě, jak tady bylo hovořeno, se to vrátí do původních hranic, které byly před rokem 1949, 17 obcí je ve spádové oblasti Středočeského kraje, 10 obcí je ve spádové oblasti Plzně jih a Rokycany, lépe řečeno Plzeňského kraje. Další otázka – pochopitelně já problematiku také trošku znám a vím, že jsou tam někteří občané, kterým ve své podstatě vyhovuje, že jsou takzvaně v péči vojáků, nějak je dvakrát nezajímá, jestli mají právo volit nebo být voleni. Pochopitelně takoví lidé se najdou. Ale zase na druhé straně je tam celá řada občanů, kteří tam mají rodinné domky atd., a jestliže jsou ve vojenském újezdu, tak nemají právo tyto nemovitosti odkoupit, starat se o ně atd., a jsou ve své podstatě odkázáni na to, jestli pronajímatel, to je vojenská správa jim dům, nebo další nemovitost opraví nebo udělá. Další otázka je – v Brdech se na obce převádějí vodohospodářská zařízení. Meditovat tady o jakési privatizaci, to jsem vcelku nepochopil. Další otázka – na obce se převádí komunikační infrastruktura. Většina majetku, to je více než 80 %, to jsou lesy, a ty zůstávají v majetku státu s právem hospodařit v souladu s lesním zákonem Vojenskými lesy a statky. Takže tyto obavy vidím jako bezpředmětné. Já to nechci dál rozšiřovat. Padl zde jediný návrh, a to na vyslovení souhlasu s návrhem tohoto zákona. Místopředseda Senátu Ivo Bárek: Ano, správně, pane garanční zpravodaji. Děkuji senátorovi panu Josefu Táborskému, správně konstatoval, že máme jediný návrh, a to schválit návrh zákona. Přistoupíme k hlasování. Já spustím fanfáru. Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 37 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 19. Zahajuji hlasování. Kdo je pro - schválit, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 37, registrováno 37, kvorum 19, pro 33, proti 1. Návrh zákona byl schválen. Děkuji panu ministrovi. Děkuji všem zpravodajům. Končím projednávání tohoto bodu a samozřejmě končím jednání 5. schůze Senátu. Přeji hezký večer, případně šťastnou cestu do vašich volebních regionů. (Jednání ukončeno v 20.00 hodin.)

124

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 10. funkční období - 5. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) - TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY