Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 5. schůze

9. funkční období

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 5. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT

9. funkční období Těsnopisecká zpráva 5. schůze

Pořad 5. schůze 1. 2. 3.

Senátní tisk č. 446 – Celonárodní výzva - petice "Za záchranu českého léčebného lázeňství" Senátní tisk č. 39 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 40 – Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany ve výcvikové misi Evropské unie v Malijské republice v letech 2013 a 2014 Senátní tisk č. 41 – Vládní návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany ve výcvikové misi Evropské unie v Malijské republice (EUTM Mali) v letech 2013 a 2014

4. 5. 6.

7.

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské Rady, která se konala ve dnech 7. - 8. února 2013 Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady konané ve dnech 14. a 15. března 2013 Evropský senátní tisk č. K 194/08 – Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o komplexních vyhodnoceních rizika a bezpečnosti ("zátěžových testech") jaderných elektráren v Evropské unii a činnostech souvisejících Evropský senátní tisk č. N 189/08 – Návrh nařízení, kterým se mění nař. EU č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu, pokud jde o jeho vztah k nař. Rady (EU) č. ../.., kterým se ECB svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřet. dohledu nad úvěr. institucemi Evropský senátní tisk č. N 190/08 – Návrh nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi Evropský senátní tisk č. K 192/08 – Sdělení parlamentu a Radě Plán ustavení bankovní unie

8. 9. 10.

11. 12.

Komise

Evropskému

Evropský senátní tisk č. K 188/08 – Sdělení Komise Zavádění evropské služby elektronického mýtného Senátní tisk č. 38 – Návrh zákona o označování a sledovatelnosti výbušnin pro civilní použití Evropský senátní tisk č. K 171/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií Evropský senátní tisk č. N 187/08 – Návrh doporučení Rady o uznávání neformálního a informálního učení Senátní tisk č. 36 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů

1

9. funkční období Obsah 5. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 13. března 2013 ....................................................... 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ................................. 1 Senátor Miroslav Nenutil ....................................................................... 1 1.

Celonárodní výzva - petice "Za záchranu českého léčebného lázeňství" (senátní tisk č. 446) ...................................................... 2 Senátorka Milada Emmerová ................................................................. 3 Senátor Vladimír Plaček ........................................................................ 4 Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger ........................................................ 5 Jiří Houdek .......................................................................................... 8 Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská ............................................... 10 Eduard Bláha ..................................................................................... 11 Martin Vacek ..................................................................................... 12 Martin Vacek ..................................................................................... 15 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 15 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. ............. 18 Senátor Jan Horník ............................................................................. 18 Senátor Martin Tesařík ........................................................................ 20 Senátorka Milada Emmerová ............................................................... 21 Senátor Vladimír Plaček ...................................................................... 24 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 24 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 25 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .............................................. 26 Senátor Zdeněk Brož .......................................................................... 27 Senátor Jan Horník ............................................................................. 28 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 28 Senátor Zdeněk Berka ........................................................................ 28 Senátorka Milada Emmerová ............................................................... 28 Senátor Vladimír Plaček ...................................................................... 29 Senátor Jan Horník ............................................................................. 29

2.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 39) ........................................................................................... 29 Poslanec Michal Doktor ....................................................................... 30 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 31 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ................ 32

3.

Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany ve výcvikové misi Evropské unie v Malijské republice v letech 2013 a 2014 (senátní tisk č. 40, č. 41) ............................ 32 Předseda vlády ČR Petr Nečas .............................................................. 32 Senátor Tomáš Kladívko ...................................................................... 34

I

Senátor Tomáš Kladívko ...................................................................... 34 Senátor Tomáš Kladívko ...................................................................... 34 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 35 Senátor František Bublan .................................................................... 36 Senátor Jaroslav Doubrava .................................................................. 36 Předseda vlády ČR Petr Nečas .............................................................. 37 1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg ........................................................................................................ 38 Senátor Tomáš Kladívko ...................................................................... 39 4.

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 7. - 8. února 2013 ........ 39 Předseda vlády ČR Petr Nečas .............................................................. 39 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 41 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 42 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 43 Předseda vlády ČR Petr Nečas .............................................................. 44 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 46

5.

Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady konané ve dnech 14. a 15. března 2013 ................ 47 Předseda vlády ČR Petr Nečas .............................................................. 47 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 49 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .... 50 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 50

6.

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o komplexních vyhodnoceních rizika a bezpečnosti ("zátěžových testech") jaderných elektráren v Evropské unii a činnostech souvisejících (evropský senátní tisk č. K 194/08) ................................................................................. 51 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ..................................................... 51 Senátor Jaroslav Zeman ...................................................................... 53 Senátor Jiří Bis................................................................................... 54

7.

Balíček k ustavení bankovní unie (evropský senátní tisk č. N 189/08, č. N 190/08, č. K 192/08) ....................................... 54 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ..................................................... 54 Senátorka Dagmar Zvěřinová .............................................................. 57 Senátor Karel Korytář ......................................................................... 59 Ministr financí ČR Miroslav Kalousek ..................................................... 60 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............. 61

8.

Sdělení Komise Zavádění evropské služby elektronického mýtného (evropský senátní tisk č. K 188/08) ............................. 61 Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura ..................................................... 61 Senátor Jaroslav Zeman ...................................................................... 62 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 62 II

9.

Návrh zákona o označování a sledovatelnosti výbušnin pro civilní použití (senátní tisk č. 38) ................................................ 63 Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura ..................................................... 63 Senátor Jaromír Strnad ....................................................................... 64 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 64

10.

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskémuhospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií (evropský senátní tisk č. K 171/08) ..... 65 Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura ..................................................... 65 Senátor Jaroslav Zeman ...................................................................... 67 Senátor Jiří Bis................................................................................... 68

11.

Návrh doporučení Rady o uznávání neformálního a informálního učení (evropský senátní tisk č. N 187/08) ............. 68 Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura ..................................................... 68 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 70 Senátor Jaromír Jermář....................................................................... 70

12.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 36) ........................................................ 71 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 71 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 72 Senátorka Marta Bayerová .................................................................. 73 Senátor Petr Vícha.............................................................................. 73 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 74 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 75 Eliška Wagnerová ............................................................................... 76 Další část schůze řídil eliška Wagnerová. ............................................... 77 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............. 77 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 77

III

Těsnopisecká zpráva z 5. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 13. března 2013

(Jednání zahájeno v 10.03 hodin.) Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, čas pro zahájení schůze již uplynul. Prosím vás, abyste zaujali svá místa. Ještě jednou – vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté – vítám vás na 5. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru – podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla rozdána ve čtvrtek 21. února letošního roku. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Alena Dernerová, Jan Žaloudík, Jiří Oberfalzer, Jan Veleba, Tomáš Jirsa a Daniela Filipiová. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu. Než budeme pokračovat v našem obvyklém jednání, tak mi dovolte, abychom mezi námi přivítali delegaci členů právního výboru Senátu Indonéské republiky, kterou vede místopředsedkyně tohoto výboru paní Elviana. Vítáme vás a přejeme vám vše dobré! (Potlesk.) Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 5. schůze Senátu byli senátoři Milan Pešák a paní senátorka Eva Syková. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 5. schůze Senátu byli senátoři Milan Pešák a Eva Syková. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 1. Registrováno 67 senátorek a senátorů, kvorum 34. Pro návrh 65, proti nikdo. Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Milan Pešák a Eva Syková. Nyní přistoupíme k schválení pořadu 5. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění, který obsahuje žádosti jednotlivých navrhovatelů o pevné zařazení, máte k dispozici na vašich lavicích. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Ano, hlásí se pan senátor Miroslav Nenutil. Pane senátore, prosím. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane předsedo, milé paní senátorky, vážení páni senátoři. Podávám návrh na vypuštění z programu dnešní schůze bodu č. 4 – senátní tisk č. 37 "Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů".

1

Odůvodnění je krátké. Ústavně-právní výbor přerušil jednání o tomto zákonu do 30. září, takže dnešní projednávání by bylo bezpředmětné. Děkuji za pochopení. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Kdo další chce vystoupit? Nikdo. Přistoupíme k hlasování – už bez znělky. Budeme hlasovat o návrhu, který přednesl pan senátor Nenutil, a to je vypustit z pořadu schůze bod č. 4, tj. senátní tisk č. 37. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 2. Registrováno 70, kvorum 36. Pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen. To byl jediný návrh na změnu a doplnění. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu programu jako celku, ve znění přijatého návrhu v předchozím hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pořadem schůze, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 3. Registrováno 70, kvorum 36. Pro návrh 66, proti nikdo. Návrh byl schválen. Budeme se tímto pořadem naší schůze řídit. Děkuji vám za úvodní část projednání návrhu pořadu. A nyní budeme projednávat první bod, kterým je 1. Celonárodní výzva - petice "Za záchranu českého léčebného lázeňství" (senátní tisk č. 446) Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 446. Petici projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Miladu Emmerovou. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 446/1. Dále petici projednala Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova, určila svým zpravodajem pana senátora Vladimíra Plačka a přijala usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 446/2 a 446/3. Podle našich Pravidel při zahájení projednávání petice vezmeme na vědomí, které osoby zastupují petenty a mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě to je pan Jiří Houdek, Václav Koukal, Petra Klechová a Lucie Říhová, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Přistoupíme k hlasování o tomto návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování č. 4 registrováno 72, kvórum 37, pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen. Dovolte mi tedy, abych zde přivítal mezi námi zástupce petentů. A dále by Senát hlasováním měl rozhodnout, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Jedná se o pana náměstka ministryně práce a sociálních věcí Jana Dobeše, pana Eduarda Bláhu, prezidenta Svazu léčebných lázní České republiky, generálního ředitele VZP

2

České republiky Zdeňka Kabátka, prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven Jaromíra Gajdáčka a Martina Vacka, řídícího sekce lázeňství. Dále za Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče má být přítomna paní předsedkyně Dagmar Žitníková. Navrhuji, abychom o všech jmenovaných vyslovili souhlas a hlasovali zároveň. Jsou nějaké připomínky? Nejsou, budeme tedy hlasovat o všech najednou. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování č. 5 registrováno 72, kvórum 37, pro návrh 65, proti nikdo. Návrh byl schválen. Dovolte mi tedy, abych zde mezi námi přivítal zástupce stran dotčených peticí. Podle článku 3 našich Pravidel může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut. A nyní uděluji slovo zpravodajce výboru pro zdravotnictví a sociální politiku paní Miladě Emmerové. Prosím, paní senátorko. Senátorka Milada Emmerová: Děkuji za slovo, přeji všem dobré dopoledne. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté. Dovolte mi, abych ve funkci zpravodajky podala stručnou zprávu o projednávané petici pod č. 23/12 s podpisem 16 783 občanů, nazvané jako Celonárodní výzva – petice "Za záchranu českého léčebného lázeňství". Pro dokonalejší informaci vám ocituji zadání této petice: Ministr zdravotnictví doc. MUDr. Leoš Heger, CSc., v souvislosti s prosazovanou reformou zdravotnictví vyhlásil a již prostřednictvím zdravotních pojišťoven prosazuje zásadní omezování financování lázeňské péče. Lázeňství v České republice vždy bylo a je prioritně zaměřeno na medicínské výsledky a postupy v tomto resortu a získávalo a získává na nich své úspěchy a své jméno. Tím se liší od celé řady zemí v evropském prostoru. Nechceme razantními a nekoncepčními úsporami ve zdravotnictví o tuto devizu přijít, neboť by to byl často definitivní konec fungování lázeňských zařízení ve 36 lázeňských místech České republiky. Dopady do měst a regionů by byly zcela fatální a nikdy by se nedaly napravit. České lázně se svými léčebnými účinky a fenoménem jednotlivých lokalit jsou pro všechny z nás tím rodinným stříbrem. Proto zastavme omezování financování léčebného lázeňství a snižování rozsahu indikačního seznamu. Zachovejme lázeňství jako součást stabilní zdravotní péče v České republice. Pod tím je tedy podepsáno, jak už jsem jednou citovala, 16 783 občanů. Petici osobně převzal pan předseda Senátu Milan Štěch s panem senátorem Jaromírem Jermářem dne 4. listopadu 2012. Na základě usnesení č. 9/12 postoupil předseda výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Marcel Chládek dne 5. prosince 2012 k přímému vyřízení tuto celonárodní výzvu, týkající se záchrany českého léčebného lázeňství, předsedovi výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu České republiky prof. Dr. Miloši Janečkovi, CSc. Jako zpravodajka byla určena senátorka Milada Emmerová, tedy já osobně. Dále ji předal k projednávání i Stálé komisi Senátu pro rozvoj venkova. Jako zpravodaj byl určen senátor Vladimír Plaček, který vystoupí posléze. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal tento senátní tisk č. 446 dne 23. ledna 2013 na své 4. schůzi a přijal usnesení, které jste všichni

3

obdrželi. V něm doporučuje, aby toto usnesení bylo přijato jako celek, včetně přílohy č. 1 a č. 2. Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova projednala petici č. 23/12, senátní tisk č. 446, dne 6. února 2013 a zprávu o jejím jednání, resp. přijaté usnesení a návrh hlasování přednese pan senátor Vladimír Plaček. Chci jenom předem upozornit, že obě přijatá usnesení nejsou v rozporu. Projednání dané problematiky bylo stanoveno na dnešní schůzi Senátu, to je dne 13.3.2013. Tolik zatím úvodem. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní senátorko a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Dále uděluji slovo zpravodaji Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova panu senátorovi Vladimíru Plačkovi. Senátor Vladimír Plaček: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Problematikou petice "Za záchranu českého léčebného lázeňství" se zabývala také Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova, a to na dvou zasedáních – na 4. schůzi konané dne 6. února 2013 a předtím na 3. schůzi konané dne 16. ledna 2013. Na obou schůzích přijala usnesení, nicméně na 4. schůzi přijala 10. usnesení, které revokuje původní usnesení ze 3. schůze ze dne 16. ledna 2013. Jak sdělila paní zpravodajka, paní docentka Emmerová, jednotlivá usnesení výboru a usnesení Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova se navzájem doplňují, nejsou v rozporu, a proto také Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova doporučuje přijetí usnesení stálé komise. Na obou jednáních stálé komise se tato zaměřovala především na dva body z petice, a to prvním bodem byla délka lázeňského pobytu příspěvkové lázeňské péče, která v novelizovaném indikačním seznamu je stanovena v rozmezí od 14 do 21 dnů. Stálá komise pro rozvoj venkova navrhuje, aby délka této příspěvkové lázeňské péče byla stanovena jednoznačně na 21 dnů. Dalším zásadním bodem, který projednávala stálá komise, je záležitost § 2 odstavec 2 vyhlášky č. 267/2012 Sb., kterou se vydává indikační seznam, který stanoví: "Poslední léčebný pobyt pojištěnce uskutečněný podle dosavadních právních předpisů v období od 1. října 2009 do dne nabytí účinnosti této vyhlášky se považuje za základní léčebný pobyt podle této vyhlášky. Další léčebný pobyt, odpovídající indikaci, na základě které byl uskutečněn léčebný pobyt podle věty první, se považuje za pobyt opakovaný podle této vyhlášky." Upozorňuji, že tato vyhláška č. 267 je z roku 2012 a nabývá účinnosti 1. říjnem 2012, čili je tady časová disproporce – 1. říjen 2012 účinnost vyhlášky a vztah k § 2, odstavec 2 k 1. říjnu 2009. V této záležitosti se petenti domnívají, že by se mohlo jednat o retroaktivitu, a navíc tato vyhlášky zavádí dva nové pojmy oproti předcházející, a to nejenom, že máme podle této vyhlášky komplexní lázeňskou péči a příspěvkovou lázeňskou péči, která je především vztažena, co se týká úhrady, ale také tak zvanou základní a opakovanou. Toto je nové. Právě z tohoto důvodu se petenti domnívají, že se může jednat o retroaktivitu účinnosti tohoto ustanovení. Právě proto – pak budu číst to usnesení celé - navrhuje Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova toto ustanovení § 2, odstavec 2 z celé vyhlášky vypustit. Zatím děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore a otevírám rozpravu. Předpokládám, že v rozpravě vystoupí petenti, zástupci

4

petentů a osoby dotčené. Zatím předběžně tady mám seznam, který přečtu. Bude to: Jiří Houdek, Miluše Horská, Václav Koukal, Petra Klechová, Lucie Říhová, Jan Dobeš, Eduard Bláha. Předpokládá se vystoupení pana ministra Leoše Hegera, kterého mezi námi vítám, samozřejmě jako ministr může vystoupit kdykoliv a pan Martin Vacek. Takže to jsou osoby, které mi bylo sděleno, že mají zájem vystoupit. Já se tedy ptám, kdo si přeje vystoupit v rozpravě. Samozřejmě může vystoupit kdokoliv z těch osob, které jsem četl, a v tuto dobu se přihlásil pan ministr Leoš Heger. Pane ministře, jste přihlášen první, prosím, máte slovo. Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger: Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Dobrý den, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté. Dovolte mi, abych k petici přičinil několik poznámek ze strany ministerstva zdravotnictví a abych se vyjádřil i k závěrům, které vzešly z výboru, z obou výborů Senátu Parlamentu ČR. V České republice je v současné době 37 lázeňských míst, v nichž přibližně 90 poskytovatelů zajišťuje lázeňskou léčebně rehabilitační péči. Jaká je úloha ministerstva zdravotnictví v dohledu a poskytování péče a úhrad péče v našem lázeňství. Pokud jde o udržování a zvelebování lázeňských míst, která jsou ve své naprosto převažující většině reprezentována komerčními subjekty, dohlíží na ochranu lázeňských míst na ministerstvu zdravotnictví Český inspektorát lázní a zřídel. Ten má velmi širokou agendu, která se týká vydávání závazných stanovisek a rozhodnutí k výstavbě a provozování určitých činností, týkajících se zemědělství, krajiny, dopravy, průmyslu i služeb. Zejména se však trvale vyjadřuje k vyhledávání a využívání přírodních léčebných zdrojů. Je to svým způsobem něco, co si lze představit jako stavební úřad svého druhu pro otázky lázní. Ministerstvo zdravotnictví vydává průběžně předpisy k ochraně zdrojů a další předpisy, týkající se lázeňství. Pokud jde o stránku poskytování zdravotních služeb, jejíž je lázeňství naprosto integrální součástí, tak tam je nejpodstatnější fenomén indikační seznam, který rozhoduje o tom, které z procedur jsou pokládány za tak závažné, které stavy jsou pro ně indikované, aby byly plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění, které stavy jsou méně závažné a jsou tedy hrazeny nikoliv jako ten první případ, kdy se jedná o tak zvanou komplexní léčbu a kdy jsou hrazeny s příspěvkem pacienta, ve formě tak zvané příspěvkové lázeňské léčby. Sama o sobě lázeňská rehabilitační péče je nedílnou součástí lůžkové následné péče, je zakotvena v zákoně o zdravotních službách a v tomto směru se ministerstvo domnívá, že české lázeňství je z pohledu technologického z hlediska poskytování zdravotních služeb mimořádně ve světovém měřítku zvýhodněno. Balneologie je jenom v několika málo evropských zemích uplatňovaná v takovém rozsahu, jako v České republice a naopak ve většině zemí, a to i těch nejvyspělejších, s nejvyspělejším zdravotnictvím pojem lázeňství nepoužívá a soustřeďuje své zdroje na péči, kterou by bylo možno označit zjednodušeně rehabilitační nebo péči dlouhodobou se snahou pacienta navracet zpět do života. Zásady balneologie mají zde dlouhou tradici a odbornou historii a v lázních se dle současných platných předpisů léči jak u dospělých, tak u dětí přibližně sto nemocí, rozdělených do 11 indikačních skupin a tato péče je hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění, jak už jsem říkal, buď zcela nebo léčba příspěvková. Já bych tady malinko z toho verbálního výkladu odbočil a pokusil se říci kratičkou faktografii. Když ty věci zjednoduším, tak vývoj financování lázeňské léčby z objemů, které jsou k dispozici ve veřejném

5

zdravotním pojištění,dost výrazně kolísal. V roce 2001 byl ten objem zhruba 2,8 miliardy, v roce 2004 byl nejvyšší 3,36 miliardy korun, přibližně pak zpátky v roce 2000 kleslo zase zpět na těch 2,8 miliardy. V roce 2010 se vrátil na svůj vrchol a od té doby se snižuje. My nemáme k dispozici data ani výkonová, ani finanční za rok 2012. V roce 2011 byl na úrovni těsně pod třemi miliardami. Já to říkám proto, že objemy zjevně od roku 2009 klesají, mezi rokem 2009 a 2011 došlo k poklesu pacientů v komplexní lázeňské léčbě o 9 %, došlo naopak k mírnému vzestupu příspěvkové léčby v počtu pacientů asi o 13 %. Signály, které jsou, nyní z lázní říkají, že v roce 2012 finanční a objemové parametry poklesly a o tom jistě uslyšíme od hostů z lázní. Chtěl bych říci ještě jednou, že rozsah hrazené péče, který činí velmi přibližně 1 % z celého objemu poskytované péče, je ojedinělý a opravdu je zaveden jenom v několika státech. Evropy. Je to jakási tradice, která tak trošku, musím říci, vyčnívá, protože hlavním úkolem ministerstva zdravotnictví, pokud jde o poskytování služeb a rozdělování prostředků veřejného zdravotního pojištění, je dbát na rozdělování tak, aby z veřejného zdravotního pojištění byla zajištěna taková léčba, kde je prokázán léčebný efekt a je jaksi efektivní z hlediska finančního, protože jak je známo – i v nejvyspělejších zemích a u nás tím spíše – zdroje pro úhrady služeb zdravotních jsou omezené a musí náš systém dbát na to, aby především ty zdroje se dostaly pro nejtěžší pacienty. S tím souvisí vývoj medicíny, který samozřejmě za posledních 10 let, kdy byl naposledy měněn indikační lázeňský seznam, udělal značný krok kupředu a udělal ho kupředu v takových sférách, které zajišťují, že pacienti jsou léčeni jiným způsobem, než lázeňským. Já když půjdu, abych vysvětlil, o čem mluvím, tak půjdu dozadu ještě více desetiletí. Všichni si jistě vzpomínáme na 70. a 80. léta, kdy v některých lázních chodili pacienti se žlučníkovými obtížemi a pili minerální vodu pod představou, že ta minerální voda pomůže jejich chronickým zánětům žlučníku nebo je zbaví žlučníkových kamenů. Pokrok v chirurgii, neinvazita, objasňování patofyzilogických mechanismů, celou řadu takovýchto léčeb odsunulo do pozadí a i když není pochyb o tom, že u takovýchto léčiv hraje výraznou roli prostředí, hraje roli relaxace pacienta, jeho zklidnění z běžného životního chvatu, tak tyto fenomény, takové fenomény typu rekondiční nelze považovat za účinnou léčbu, která by měla být hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Pokud jde o novou vyhlášku, tak zvaný indikační seznam, domnívám se, že se o ní šíří ne úplně pravdivé informace a veřejnost je poněkud zmatena. Nejsou zde již uvedeny některé diagnózy, kde nemá z hlediska moderní medicíny lázeňská péče významný efekt. Tedy onemocnění, která se dnes léčí moderními operačními metodami, moderní farmakologií anebo je zde efektivnější soustavná léčba ambulantní proti léčbě lázeňské. Ten seznam zároveň omezuje celoživotní opakování léčby u nemocí, kde nemá tato léčba výrazný léčebný efekt, nebo byla opakovaná léčba stanovená jako léčba příspěvková. Na druhé straně trvám na tom, že lázeňská léčba zůstává i nadále dostupná všem, kteří ji podle odborníků nezbytně potřebují, zejména pacientům se stavy po operacích a úrazech, ale i s chronickými nemocemi, kde přispívá ke zlepšení zdravotního stavu. Žádné další omezení po stránce věcné ani finanční ministerstvo zdravotnictví neuvažuje. Jako příklad, několik málo příkladů, jak lázeňský indikační seznam zapůsobil, uvedu například předoperační přípravu před plánovanou náhradou kloubní, která byla zrušena a ponechána na pacientovi, aby sám upravil svůj životní režim, popřípadě zhubl. Naopak po operaci je léčba i nadále indikovaná. Ta léčba dokonce byla svým způsobem povýšená. My jsme jednali s řadou lázeňských míst, aby konvertovaly některá svá lůžka z lůžek lázeňských na lůžka charakteru 6

odborného léčebného ústavu rehabilitačního. To, že speciálně u těžkých operací, doléčování a časné rehabilitace není prakticky žádný rozdíl mezi tím, co je poskytováno na klinikách rehabilitace ve velkých nemocnicích, nebo v odborných rehabilitačních ústavech a co je poskytováno v lázních, které na to mají odborné a věcné vybavení. Podobně byla zrušena systematická lázeňská léčba kožního onemocnění, lupenka, psoriasis vulgaris, ale zůstává indikovaná lázeňská léčba například u generalizované a kloubní formy, kde je plně indikována. Nebudu příliš zdržovat detaily medicínského charakteru. A dovolte mi ještě, abych řekl pár věcí všeobecného rázu. Pokud jde o vybavení lázeňských míst, tak tam působí ministerstvo ještě ve třetím pilíři, kde lázně ovlivňuje, a to je požadavek na minimální personální a věcné vybavení. Ministerstvo v tomto směru vydalo nové vyhlášky v roce 2012 a musí samozřejmě trvat na tom, aby zde byl rozdíl mezi klasickou lázeňskou léčbou a léčbou, která má být poskytována na stejné úrovni, jako v odborných rehabilitačních ústavech, kde došlo k určitému zpřísnění, které však většinu rehabilitačních lůžek, která byla v lázních již dříve de facto k dispozici, tak tam vybavení je. Dále ministerstvo zdravotnictví ovlivňuje výuku. Akceptuji stanoviska výborů Senátu, která mluví mj. i o tom, že by měla být lépe zajištěna výuka balneologie na českých vysokých a středních školách. K tomu my se hlásíme a dále budeme dbát na to, aby výukové programy při výchově zdravotnických pracovníků tyto části obsahovaly. Pokud jde o požadavky typu racionalizace ubytovacích služeb, resp. jejich nadstandardů, zde ministerstvo zdravotnictví odkazuje na kompetenci poskytovatelů lázeňské péče a je to v jejich vlastním zájmu, aby lázně pro jejich klienty zůstaly atraktivní. Jak již bylo řečeno, ministerstvo zdravotnictví neuvažuje o omezování financování lázeňství. A zde musím říct, že vidím určitý rozpor v usnesení výboru pro zdravotnictví a Stálé komise pro rozvoj venkova. Výbor pro zdravotnictví mluví o tom, že je potřeba na základě nového seznamu zdravotních výkonů zajistit, aby nedocházelo k věcnému i finančnímu úbytku péče nadále, což ministerstvo opravdu neplánuje. A to, co jsme vždycky proklamovali, že vidíme pokles financování zhruba na úroveň 2,5 mld. Kč tohoto segmentu z veřejného zdravotního pojištění, tak tuto ideu jsme neopustili. Je nutné znovu zmínit to, že od roku 2010 docházelo již k úbytku poskytovaných léčebných pobytů a nejedná se o důsledek zásahu ministerstva zdravotnictví. Je to ovlivňováno faktory typu platební schopnost obyvatelstva, působí zde vliv trhu, kdy celé řadě výdělečných skupin neumožňuje dnešní pracovní konkurence absolvovat dlouhý lázeňský pobyt, ať v rámci pracovní neschopnosti nebo dovolené. Ale v žádném případě nevidíme jako omezení případů stavy, které jsou opravdu vážné, a lázeňský pobyt jim jednoznačně pomáhá. Pokud jde o zkracování délky pobytu, které požaduje Stálá komise pro rozvoj venkova vypustit, tak tam musím říct, že u opakovaných pobytů a u příspěvkových pobytů zkrácení lázeňské péče z původních 28 dnů na 14 dnů nebo 21 dnů s tím, že jednoznačně může být tato doba prodloužena během lázeňského pobytu na návrh ošetřujícího lékaře, jde o změnu, která byla navržena samotnými zástupci Svazu léčebných lázní, kteří vznášeli důvody týkající se finanční schopnosti obyvatelstva a sociální důvody, které při povinném delším pobytu v lázních by některým lidem tento pobyt neumožnily.

7

Pokud jde o léčbu dětí, tam je veškerá péče stanovena jako komplexní a minimální délka pobytu je stanovena na 28 dní. Dovolte mi, abych na závěr zdůraznil, že nový indikační seznam nebyl tvořen libovůlí ministerských úředníků. Byl připravován mnoho let. Jenom bych připomněl, že první pokus o jeho radikální revizi, mnohem radikálnější, než jakou jsme předložili my, tady byl již za ministerstva, které vedl pan MUDr. Rath, bylo to na přelomu roku 2005/2006 a tento indikační seznam nakonec nestihl být vydán. V současné době na tomto seznamu aktivně spolupracovali zástupci Svazu léčebných lázní, Sdružení lékařských míst, ale zdůrazňuji, že zejména i odborných lékařských společností, České lékařské komory i zdravotních pojišťoven, takže pohled byl velmi pluralitní a byly zde reprezentovány zájmy jak lékařské, tak zájmy komerční. Návrh prošel řádným připomínkovým řízením a je výsledkem široké diskuse a konsenzu řešení odborných otázek. Myslím, že jsem vyčerpal zhruba zásadní pohledy ministerstva zdravotnictví. Je jisté, že lázeňství je výrazným elementem, který přináší zaměstnanost do některých míst s nízkou zaměstnaností v naší republice, má svůj sociální kontext. Ale musím zdůraznit, že ministerstvo zdravotnictví opravdu ze zákona má povinnost hradit jenom ty metody, které jsou účinné, a v žádném případě se nemůže účastnit na úhradě léčby, která tyto parametry nemá, byť by cíle tohoto financování pro další rozvoj lázeňství a další rozvoj regionů byly sebebohulibější. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. A nyní bych chtěl požádat vás, paní senátorky a páni senátoři, kteří jste přihlášeni, zda bychom se mohli shodnout na tom, že v logice projednávané záležitosti bych nyní udělil slovo zástupcům petentů a stran dotčených a poté bychom v rozpravě vystupovali my, senátoři a senátorky. Jde o to, jestli nemáte výhrady, ale takhle jsme vždycky postupovali. Myslím, že bylo logické, že vystoupil pan ministr, který jaksi odůvodnil ty kroky. A nyní pokud nejsou námitky, by vystoupil pan Jiří Houdek za petenty. Prosím, pane starosto, pojďte se ujmout slova. Jiří Houdek: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, vážený pane ministře, dámy a pánové. V úvodu bych chtěl jednak velice, velice poděkovat za to, že právě lázeňství se dostalo na půdu Senátu jako na možná poslední institut záchrany financování a možná záchrany rozvoje a udržení lázeňství jako fenoménu, který Česká republika má. A já pořád jsem optimista a věřím, že neustále mít bude. O lázeňství a o jeho financování se opravdu diskutuje velmi dlouho. Já sám jsem předsedou Sdružení lázeňských míst šestnáctý rok a musím říci, že opravdu již někdy od roku 1995, 1994 se o restrikci financování hovoří. Nicméně nikdy zatím k ní nedošlo, až – a teď musím říci – za současné vlády se k tomuto kroku přistupuje. A já se domnívám, jako téměř 17 000 občanů, kteří podepsali tuto petici, že restrikce jednak přichází ve velmi nesprávný čas, jednak přichází velmi skokově a jednak přichází samozřejmě do naší situace, do situace, která není i hospodářsky vyrovnaná. Nicméně tato restrikce ve svém důsledku přinese další náklady a další výdaje, které tento stát bude muset dát právě za náhradu výpadku lázeňské péče. A toto bych vám chtěl dokumentovat na některých číslech.

8

Pan ministr tady hovořil o tom, jaké byly a jaké jsou výdaje v jednotlivých letech ze zdravotního pojištění. V této záležitosti bych chtěl doplnit jednu skutečnost. Od roku 1996 výdaje na zdravotnictví zhruba do roku 2011 se pohybovaly kolem 3 mld. Kč. To znamená, že 3 mld. Kč to bylo v roce 1996, kdy ale celkové výdaje na zdravotnictví byly 100 mld. Kč, takže tehdy to byla 3 %. V roce 2011 však celkové výdaje na zdravotnictví byly přes 260, téměř 270 mld. Kč, ale léčebné lázeňství bylo neustále 3 mld. Kč. Chtěl bych tady zdůraznit, že i přes zvyšující se náklady vstupů do lázeňské péče od roku 1996 si lázeňství udržovalo pořád stejnou výši výdajů, takže samo o sobě už se chovalo velmi úsporně. Další skutečnost, kterou bych tady chtěl zmínit, se týká zejména indikačního seznamu a celkového omezování lázeňské péče za poslední roky. V této souvislosti byla opravdu určitá nutnost indikační seznam změnit – a já sám jsem byl v odborné komisi – z hlediska odborného, samozřejmě i z hlediska časového. Tato nutnost zde byla. Nicméně indikační seznam je už vrcholem všech změn a dopadů restrikce, které už byly uplatňovány v předcházejících letech. V té souvislosti bych chtěl zmínit, že v lázeňství ve výdajích podle našich zjištění, která máme z lázeňských míst, v roce 2011 již došlo k omezení vydávaných léčebných poukazů o 17 %, v roce 2012 došlo k omezení vydávání léčebných poukazů téměř o 20 %. A skutečnosti letošního roku, které nám napovídají velmi skokové snížení i v důsledku uplatňovaného nového indikačního seznamu, tato omezení jsou v průměru zhruba kolem 40 %. Nicméně jsou lázeňská místa – a mezi ta musím počítat bohužel i Třeboň a např. Jáchymov – kde omezení , tak jak nám sdělila lázeňská zařízení, je omezení kolem 60 % za leden a únor letošního roku. To je opravdu velmi varující číslo, se kterým se lázeňská zřízení nemohou v žádném případě vyrovnat. A dopady, které samozřejmě jsou, ať už do sociální oblasti, do záležitosti zaměstnanosti, zvážíteli, že lázeňství není uzavřený segment, na něj jsou napojeny další podnikatelské aktivity v dalších doprovodných službách, a je prokázáno studií Vysoké školy ekonomické, že na jedno pracovní místo v lázeňství jsou nabalena dvě až čtyři další místa v další podnikatelské sféře. To jsou velmi varující okolnosti. Nechci tady dlouho zdržovat svým vystoupením, ale chtěl bych zdůraznit opravdu zásadní dopady, které může omezování, a takto skokové omezování lázeňské péče mít. Mezi zásadními dopady, které bych chtěl zmínit, je ještě jeden, který tady již částečně, ale trošku v obráceném gardu zmínil pan ministr. Hovořil o tom, že v jiných zemích Evropy se lázeňská péče takto nefinancuje. Ano, je to pravda. Česká republika si doposud zachovala financování léčebného lázeňství jako součástí zdravotní péče a jako součásti výdajů ze zdravotního pojištění jako jedna z mála. Nicméně oproti jiným lázeňským zařízením v Evropě nebo jinému lázeňství německému, rakouskému, francouzskému právě to, že léčebné lázeňství zde bylo neustále podporováno z veřejných zdrojů, tak v podstatě nás dostalo a udrželo v pozici zachování léčebného lázeňství, které můžeme nabízet i zahraničním zdravotním pojišťovnám. A tyto pojišťovny vyžadují od daného státu mít i potřebný rozsah indikací v indikačním seznamu. Tudíž i omezení a omezování tohoto indikačního seznamu ve svém důsledku pro nás, pro lázeňská zařízení, lázeňská místa, způsobuje to, že se dostáváme do horší konkurenceschopnosti ve vztahu k dalším lázeňským zařízením v Evropě. Chtěl bych tady jenom heslovitě říct důsledky restrikce lázeňské péče zvýšení nezaměstnanosti, úbytek podnikatelských příležitostí, snížení přísunu 9

koupěschopnosti poptávky v daném regionu, snížení životní úrovně obyvatel v daných regionech, snížení příjmů i obecních rozpočtů z lázeňské taxy. Postižena budou především malá lázeňská místa. Dalším dopadem ve výdajích na zdravotní péči určitě bude i zvýšení spotřeby léků. Lázeňská péče je ta, která umí zásadním způsobem i uspořit výdaje na léky na určité nemoci a určité indikace. Dalším dopadem bude i zvýšení počtu ambulantních a rehabilitačních výkonů, zvýšení případů invalidity a nesoběstačnosti, pomalejší zařazování do pracovních procesů nemocných, kteří lázeňskou péči využívali. Další dopady určitě budou na omezování rozvoje regionů a rozvoje lázeňských míst jako takových a samozřejmě i dopady, které se týkají možná vám všem známých míst, jako je Kyselka nebo tuším Běloves, které po zrušení lázeňské péče se opravdu stávají ne dobrou vizitkou naší České republiky. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych vás opravdu velice požádal o podporu naší petice, o přijetí závěru, jak tady přednesla paní senátorka Emmerová, protože jedině tak Česká republika nepřijde o fenomén, kterému se říká lázeňství. A jedině tak, věřme tomu, že i vláda, případně další instituce zastaví restrikci, která se dnes českého lázeňství týká. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní za petenty by měl vystoupit pan Václav Koukal. Ne, nemá zájem vystoupit. Táži se paní Petry Klechové, zda si přeje vystoupit. Není tomu tak. Nyní za petenty paní kolegyně Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Vážený pane předsedo, vážení petenti, vážené kolegyně a kolegové, já jsem tady teď v trošičku jiné pozici. Dovolte mi jenom takové zamyšlení a pak několik konkrétních bodů. Nechci dlouho zdržovat, protože asi všichni tušíme, o co jde. Opravdu vlna nevole a vašeho zájmu o to, řešit, mě nebývale překvapila, takže si myslím, že je to otázka na pořadu dne. Víte, zamysleme se nad tím, jak dopadl český cukr a co dneska řeší EU. Já jsem tady od pana ministra ráda zaslechla, i když to asi myslel trošku jinak, že my máme lázeňství, a já si troufnu říci, že to je naše rodinné stříbro, jako něco nadstandardního, něco jiného, co jiné země nemají. Tak proč to nevyužijeme, proč neuděláme ta omezení tak, abychom si neblokovali náš artikl, na který se navazují další pracovní místa, neřku-li, že si myslím, že tolik voláme po cestovním ruchu a zrovna lázně, kterých máme poměrně dost, by byly tou nejvhodnější příležitostí, a vlastně navázat na to další služby, tak jak bylo řečeno. Takže když nám EU příliš nařizuje, tak se nám to nelíbí, a když se můžeme něčím etablovat, co by bylo naše české, a že bychom potřebovali se etablovat, že také máme zdravý rozum a něco, co můžeme nabídnout a nejsme jenom na chvostě, tak vlastně se o tom připravíme. Myslím si, že finanční vstupy nám tady pan starosta Houdek řekl, takže zátěž pro státní rozpočet – dalo by se s tím pracovat manažersky, podnikatelsky, kdyby bylo trochu dobré vůle. Myslím si, že i na politické platformě tady od toho jsme a zásahy jsou zatím takové, že by se s nimi ještě dalo něco udělat. Mám tady hodně kolegů lékařů, tak si myslím, že bychom to podpořili jako Senát a nemuseli bychom se zardívat. Vezmu to rychle, krátce, o co jde, o co žádáme vás, kolegy, protože já jsem teď za petenty. Jde o zastavení omezování financování lázeňství z veřejných prostředků. Jde o to prosadit požadavek na vrácení finančních veřejných prostředků do léčebných lázní na úroveň roku 2010. To znamená 3

10

miliardy Kč ročních výdajů z lázeňské péče z veřejných prostředků. Dále jde o to, navrátit zpět do indikačního seznamu možnost opakování lázeňské péče a stanovit minimální délku pobytu u příspěvkové lázeňské péče na 21 dní. Teď jsme tady o těch číslech polemizovali. Dokonce jsme šli tak daleko, že doporučujeme váženému Senátu PČR zvážit ústavní stížnost na retrospektivní působnost vyhlášky č. 267/2012 Sb. atd. a uplatnění kontra indikace paragrafu 4 odstavec 7 písm. j) a k) včetně zajištění Listiny základních práv a svobod jedince. Dále jde o ukončení poklesu zaměstnanosti v lázeňských regionech, tak jak bylo zmíněno, nebudu to dále rozšiřovat. Zachování podnikatelských aktivit, o čemž jsem mluvila na začátku. Realizace těchto doporučení a úspor ve výdajích sociálního zabezpečení, nezaměstnaných v postižených oblastech a snížení nezaměstnanosti až o 20 %. Někdy dlouhé projednávání je nevýhoda. My už teď vidíme, já jsem z regionu, kde máme lázně, lázně Bohdaneč, a musím říci, že to jsou manažersky velmi dobře vedené lázně, které žijí v symbióze s obcí, i když k obcím nepatří, a i ony mají problémy. Nevím ta čísla úplně konkrétně, ale propouštějí, nenabírají. Myslím si, že když půjdeme po jednotlivých lázních a vy si zjistíte situaci u vás doma, že se pod to podepíšeme všichni. Jde o zastavení postupné destrukce lázeňských objektů a zařízení, tak jak říkal pan ředitel lázní Kyselka, lázní Běloves, i když víme, že ten dopad je trošku složitější. Celkové omezení výdajů na jiné způsoby léčby, nižší spotřebu léků, aktuální řešení apod. Já bych se tady zastavila trošku u prevence, která nám z celkové lékařské péče vypadává. Myslím si, že to i pan ministr uznal. A že lázně jsou jedna z věcí, která třeba i pro lidi, kteří jsou trvale postiženi, má význam. Bavíme se asi o tom, kolikrát a jaké indikace, nechci jít do lékařských věcí, ale ten počet tam byl stanoven jako snížení celkové – počet na běžné diagnozy, na které doposud pacienti byli zvyklí, je prostě pryč. Myslím si, že čísla mluví jednoznačně. Celkově jde o zachování kvality zdravotní péče, života populace včetně návyku na edukační péči. Já si myslím, to, co jsem říkala na začátku, že bychom mohli naopak do našich lázní dostat více klientů a tak vlastně prospívat celému regionu, ale hlavně zdraví populace. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Za petenty by ještě mohla vystoupit paní Lucie Říhová. Ne, nemá zájem. Za Svaz lázní pan Eduard Bláha. Chcete vystoupit? Ano. Prosím. Eduard Bláha: Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedo, místopředsedové, vážené senátorky, senátoři, já se pokusím být stručný, protože mí předřečníci a hlavně pan starosta Houdek, předseda Sdružení lázeňských míst, řekl téměř všechno. Ale já si dovolím jakýsi exkurz do historie, abych narovnal trochu to, co tu říkal pan ministr. Sdružení lázeňských míst, odbory, Svaz lázní – my všichni jsme byli účastni práce odborné komise. Ale taková práce probíhá jako jednání valné hromady. Máte tam majoritního akcionáře a minoritní. A my jsme byli ti minoritní. Náš hlas dohromady ministerstvo a pojišťovny nepřesvědčil. Nicméně poté medicínské stránce musím říct, že my nemůžeme tomu indikačnímu seznamu něco zásadního vytknout. On opravdu napravil některé historické diskrepance, narovnal nespravedlnosti, přiblížil jeho regulace k současné medicíně. Co ale vyčítáme dneska ministerstvu a hlavně vládě je to, že to opatření přichází skokově. To opatření je nešetrné k regionům, je nešetrné k zaměstnancům, je nešetrné k něčemu, co nám opravdu svět závidí a co

11

bychom neměli zničit. My jsme několikrát navrhovali, a to navrhujeme znovu, zmírněme ty dopady, zpomalme tu brzdu, na kterou ministerstvo duplo příliš agresivně, a dejme lázním šanci, aby postupně přežily, aby je i tato snaha šetřit v jednom segmentu, která ve finále způsobí výdaje v jiném, v sociální oblasti, nezlikvidovala něco, co budovaly celé generace. A to je asi smysl té petice a apelu na vás. Já vám děkuji. Díky. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní se ptám, jestli má zájem vystoupit pan Jan Dobeš, náměstek ministryně práce a sociálních věcí. Nemá zájem vystoupit. Poslední v seznamu, který jsem obdržel, jako zástupce odborového svazu Martin Vacek. Má zájem vystoupit. Prosím. Martin Vacek: Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane ministře, vážení hosté, velmi si vážím, že tu dnes mohu přednést pohled na situaci v lázeňství z pohledu zástupce zaměstnanců a zároveň i dlouholetého zaměstnance lázní. Nejprve bych chtěl poděkovat Senátu, že se problematikou lázní velmi zabývá. V druhé řadě bych chtěl poděkovat SLM, které i v poslední chvíli zorganizovalo akce na podporu českého lázeňství, a i když už vše bylo téměř schváleno, tak jsme tento boj společně nevzdali a dál prosazovali naše zájmy v lázeňství. Ještě bych chtěl, než se dostanu k tomu, zareagovat na pana ministra. Zarazily mě argumenty typu "naše české lázeňství je jediné, které v Evropě je financováno z veřejného zdravotního systému, tak proč to budeme financovat dál, je lepší to zrušit". Jsou ale státy, kde se snaží tento způsob léčby prosazovat do svých veřejných zdravotních systémů. "Je to komerční, tak to nebudeme podporovat". Díky tomu, že lázeňství provozuje komerční činnosti, tak se udrželo v zisku a odvádějí státu daně, zaměstnávají lidi, kteří platí daně, odvádějí do důchodového systému, odvádějí do zdravotního systému. Musím reagovat také na omezené zdroje do zdravotnictví, ale ty způsobuje sama vláda svými kroky, zvyšováním DPH a zakonzervováním plateb za státní zaměstnance. Říkal, že veřejnost je zmatená. Veřejnost je zmatená, ale díky prohlášením vládních politiků, kteří neustále lázeňskou péči shazují, že je to něco jako rekreace, užívání si z veřejných prostředků. Můžu vás ujistit, že v lázeňství pracuji 18 let. Za tu dobu se složení klientů, respektive pacientů, kteří k nám přijíždějí na poukazy zdravotních pojišťoven, opravdu radikálně změnilo. Jezdí k nám velmi nemocní lidé, kteří tuto péči potřebují, a udržuje je na další roků v aktivním způsobu života. Pan ministr říká, že lázeňskou péči nechce vyjmout úplně z indikační, nebo z veřejné zdravotní péče. Několikrát jsme slyšeli, že v případě nedostatku peněz ve zdravotnictví lázeňství bude první, které bude vyřazeno a nebude už plně hrazeno z veřejných zdrojů. Proč tedy nový indikační seznam vůbec vznikal, když nebylo zapotřebí ušetřit žádné prostředky? Do lázeňství chodí zhruba 3 miliardy Kč. Dneska, po restrikcích, které ministerstvo dělá spolu se zdravotními pojišťovnami, chce srazit tento rozpočet až na 1,5 miliardy. To byl i první úkol komise, která se zabývala indikačním seznamem, aby našli úspory a snížili výdaje na lázeňství o polovinu. Pan ministr říká, že to všechno vzniklo proto, že už jsou dneska jiné, modernější a efektivnější způsoby léčení. Kde jsou ty studie o účinnosti, když balneologický ústav byl v 90. letech zrušen a tudíž nemůžeme vycházet z nových poznatků o vhodnosti lázeňské péče.

12

V minulém roce zde na této půdě proběhla diskuse na téma konce českého lázeňství, a to v době, kdy bylo možné předejít případné krizi tohoto sektoru. Výstupem tohoto setkání byla petice za záchranu českého lázeňství, kterou Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR podpořil a rozšířil mezi své členy a také kolegy z jiných odborových svazů. Věříme, že jsme tím dopomohli k úspěšnému sběru podpisů a jejich nemalý počet dokazuje zájem veřejnosti o tento segment zdravotní péče, Dnes jsme tomu rádi, že plénum Senátu se touto problematikou zabývá. Bohužel ale v době, kdy s plnou razancí na každou lázeňskou společnost více či ještě více dopadají opatření ministerstva zdravotnictví, která jsou v podobě nově schváleného platného indikačního seznamu, který vstoupil v platnost 1. října 2012. Je to i kombinace dalších opatření zdravotních pojišťoven, které se snaží samozřejmě šetřit svými prostředky a nutí lázeňská zařízení přistoupit na razantní snížení plateb za využívání léčebného zdroje, a také velmi odlišný přístupů revizních lékařů. Tato všechna opatření mají za následek, že už do lázeňství v letošním roce proudí o mnoho klientů méně a můžu jen potvrdit čísla zaměstnavatelů a Sdružení lázeňských míst. Já pocházím z Teplic a my jsme byli schopni udržet v provozu pouze 100 lůžek z 650 díky tomu, že klesla návrhová činnost až o 90 %. Nemám v úmyslu popisovat všechny legislativní úpravy a důsledky těchto změn. Přesto si neodpustím poznámku k přístupu současné vlády ČR, kterou jsme oslovili a s ní vás, zákonodárce. Reakce jsme se dočkali zejména od Senátu v čele s panem předsedou, z Poslanecké sněmovny na náš dopis reagovala pouze jedna poslankyně. Z vlády pak pan ministr Kuba a Úřad vlády. Ministerstvu zdravotnictví náš segment nestojí ani za to, aby nám odeslal zdvořilostní reakci. A přitom je to sektor, kam lázně spadají. Reakce Úřadu vlády mě však naprosto šokovala, a nejen mě, ale i zaměstnavatele. Naivně jsem si myslel, že ze svých daní si platím fundované zaměstnance státní a veřejné správy, ale odpověď, které se mě dostalo, mě přesvědčila, že i Kocourkov je velmi sofistikovaný systém. Posuďte sami, jaký byl učiněn závěr po nastínění všech možných dopadů, které nová úprava segmentu lázní může způsobit, a dnes víme, že způsobuje. Nyní cituji z návrhu. Z návrhu a důvodové zprávy tedy vyplývá, že se nejedná o žádnou likvidaci, ale žádoucí zpřesnění indikací. Vyhláška zároveň přináší další možnosti pro provozovatele v nabídce služeb a získání soukromých zdrojů klientů lázeňské péče. Ptám se vlády, kde tyto zdroje jsou. Možná má vláda nějaký přísně tajný plán, kterým bude pomáhat českému lázeňství. Tento plán spočívá asi nejspíš v tom, že našim občanům rozdá poukazy na lázeňskou péči, které, doufejme, v nejbližší době začne nakupovat u všech našich zaměstnavatelů, tedy lázeňských zařízení. Nevidím žádnou alternativu, kde mají naši zaměstnavatelé získat soukromé prostředky v prohlubující se recesi a kde by veřejnost dokázala tyto prostředky ušetřit, aby si mohla dovolit podpořit náš sektor. V době, kdy žijeme v neustálém zdražování, vláda nám bere práci, zvyšuje nám základní životní potřeby, daně a poplatky. Recese se ale bohužel vyskytuje nejen v České republice, ale také v celé Evropě a i naši bohatí sousedé si velmi rozmýšlejí, za co vynaloží své peníze. První, na čem lidé spoří, je segment služeb. Sektor lázní bohužel kromě segmentu zdravotnictví patří i do segmentu služeb. Nicméně budeme zajisté rádi, pokud nás vláda navede, kde tyto zdroje naši zaměstnavatelé získají, pokud to

13

tedy nejsou ty, které jsem uvedl v rámci přísně tajného plánu vlády ČR, jak zachránit lázeňství. Je však nutné přiznat, že pohled na lázeňství laické veřejnosti a nezasvěcených odborníků byl způsoben i podceněním situace lázeňského sektoru v době rozkvětu a expanze na přelomu tisíciletí. V tu dobu nebylo nutné přesvědčovat nikoho o vhodnosti této péče, protože rapidně rostl počet zahraničních klientů. Působit tak na veřejnost a zejména odbornou, že lázně nejsou jen rekreace a pouhá relaxace, ale účinný prostředek pro zrychlení rekonvalescence, zlepšování stavu chronických onemocnění a v neposlední řadě prostředek pro prevenci a zvyšování zdravotní kondice obyvatelstva, se zdálo zbytečné. Proto až do dnešní doby přetrvaly mýty o bujarých večírcích a přehnané konzumaci alkoholu v rámci lázeňské péče či placené dovolené 21 dnů relaxace. To jsou především – a jediné – argumenty ministerstva zdravotnictví České republiky pro vyjmutí lázeňské péče, která by v budoucnu neměla již být hrazena z prostředků veřejných zdravotních pojišťoven. Sice pro tento krok Ministerstvo zdravotnictví ČR nikdy nepředložilo jediný odborný argument, ale ze své moci to zřejmě může udělat. Díky zrušení balneologického ústavu počátkem 90. let minulého století nemá ani segment lázeňství nové dostatečně podložené argumenty pro prospěšnost této kvalitní zdravotní péče, byť je tato péče prověřena mnoha staletími. Přes jasné přínosy, které by se daly vyzkoumat, např. prokazatelné zkrácení rekonvalescence, snížení spotřeby léčiv a ekonomického efektu, vláda ČR dopustila v rámci škrt-forem, že jsme dnes svědky počátku zániku a znehodnocení českého rodinného stříbra, kterým lázeňství zajisté je. Doufejme však, že i díky závěrům a usnesení z této schůze Senátu Parlamentu ČR si vláda uvědomí – a, světe, div se, že opět udělala chybu. Tuto chybu je však možné napravit, a to dokonce bez hrozeb velkých finančních ztrát či dokonce mezinárodních arbitráží, tak jako v případě solárního tunelu. Nebo v případě působení bývalého pana ministra Drábka. Mohu však i vládu pochválit. A to za to, že díky jejím krokům se stává naše veřejnost sjednocenější. Zaměstnavatelé jindy stojící na druhé straně než zaměstnanci, dnes bok po boku bojují proti vládním krokům. A občanská společnost bez ohledu na politickou orientaci vychází do ulic a volá – stop vládě – či volí proti vládní koalici. Takto naposledy spojovali český národ jen vynikající sportovci; a počátkem 90. let prezident Václav Havel. Není však možné jen kritizovat. Je nutné také přijít s návrhy na řešení. Nejlépe s takovými návrhy, které nebudou zásahem do veřejných financí. Pokud bych snad mohl být tak troufalý a mohl vládním politikům a úředníkům Ministerstva zdravotnictví ČR poradit, jak je z této situace možné vybruslit – a nyní se už opravdu budu věnovat jenom lázeňství – tak bych navrhoval zpřesnit úhradovou vyhlášku, zvýšit úhrady pro lázeňskou péči, zpřesnit některé body nové vyhlášky, zejména nástup na léčbu do 3 měsíců od ukončení akutní léčby. Dnes ji musí nastoupit pacient do 3 měsíců po provedení operace. Zvýšilo by se množství možných nástupů do lázeňských zařízení. Obnovit stav opakování lázeňské péče, tak jak byl ve staré vyhlášce. Revizní lékaři by také měli posílat pacienty do léčebných lázní a neupřednostňovat odborné léčebné ústavy, které – koneckonců – stejnou péči poskytují dráže a bez využití léčebných zdrojů. Pro zaměstnanost sektoru lázní by pomohlo zavedení podporovaných pracovních míst, tzv. kurzarbeitu. Nejdůležitější opatření bez nutnosti zásahu do současné platné legislativy je pak udělat vysvětlovací kampaň, a to zejména směrem k odborné veřejnosti a pacientům. Že lázeňská péče je stále efektivní péče a hrazená z veřejného zdravotního systému. Jen se změnily některé 14

parametry při jejím poskytování. Doporučením lázeňské péče šetří prostředky pro léčbu vážných onemocnění… Předseda Senátu Milan Štěch: Dovolím si upozornit na čas… Martin Vacek: Už budu končit… Myslím, že by také mělo být v zájmu Ministerstva zdravotnictví ČR podpořit výzkum této léčby a zaplatit výzkum, který by zajisté prokázal pozitivní účinky na zdravotní stav pacienta a zejména snížení celkových nákladů poskytování lázeňské péče na léčbu. Sníží se množství spotřebovaných léčiv a zrychlí se rekonvalescence a návrat do zaměstnání, u chroniků se pak prodlouží doba, po kterou budou moci žít aktivním způsobem života a odvádět státu daně. Lázeňská péče pak ve svém důsledku může být pro výdaje na zdravotní péči minimálně neutrální, možná způsobí i úspory. Pokud nebude tato péče poskytnuta dnes, zítra bude poskytnuta v rámci akutní péče a spotřeby léčiv. Poslední doporučení je pak opět obnovení výzkumného balneologického ústavu, který by se pak mohl podílet na výchově nové generace odborníků, zejména doktorů, fyzioterapeutů a ergoterapeutů, které našemu sektoru bohužel chybí důsledkem stálého zpochybňování této péče ze strany ministerstva zdravotnictví Děkuji vám velmi za pozornost. Věřím, že společně – a hlavně vy – uděláte pro naše lázeňství co možná nejvíce. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji. Nyní budou diskutovat přihlášení senátoři a senátorky. Jako první s přednostním právem pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážení petenti, slovutný Senáte (už dlouho jsme toto slovo neslyšeli, naposledy od pana Schwarzenberga…). Nejdříve mi dovolte, abych ohlásil střet zájmů. Střet zájmů proto, že jsem byl náměstkem ministra zdravotnictví v době, kdy se řešil osud českých lázní v roce 2006 a protože jsem také místopředsedou dozorčí rady jedněch lázní. Tím, doufám, jsem splnil svou zákonnou povinnost. Opět tady máme – po nemocnicích, po problémech ve zdravotnictví, po problémech se sociální kartou – další problém ministerstva, které řídí TOP 09 a Starostové. Chtěl bych vás na začátek upozornit na jednu skutečnost. V roce 2012 se zvýšil výběr zdravotního pojištění o 3 %, takže úspory za každou cenu… Ministerstvo zdravotnictví je zodpovědné, podle kompetenčního zákona č. 2 za tvorbu zákonů a především vyhlášek. Nešťastných vyhlášek, které mnohdy v rozporu se zákonem určují zdravotnickým zařízením to, co mají dělat a neúměrně je finančně zatěžují. Je to o zvýšené administrativě a s tím spojených nákladech. To se týká i lázeňství. (Nebojte se, nemluvím z cesty…) Další finanční zátěž je o tom, že se musí zajišťovat různé kontroly. Vyniká v tom nový hygienik se svými novými hygienickými nařízeními, možná ve spojení s určitými firmami, které zatěžují nejen nemocnice, ale i lázně a ostatní zdravotnická zařízení dalšími náklady. Nemocnice, nejenom lázně, kolabují. Pan ministr se vesele usmívá – jak tady na nás, tak i do kamer!!! Personální vyhláška, o které bychom se mohli také dlouze bavit a která také dopadá i na lázně, nejenže finančně zatěžuje zdravotnická zařízení, ale dokonce devastuje i myšlení některých zdravotnických pracovníků jako kupř. zdravotních sester, z kterých se v podstatě dělají ošetřovatelky. Jsou zdravotní sestry, které po třiceti letech nemohou samostatně

15

pracovat. To jsou všechno nedostatky ministerstva řízeného ministrem nominovaným TOP 09 a Starostové. Co je dneska ve zdravotnictví? Zmatky, totální finanční kolaps a organizační chaos. To vám dnes řekne každý zdravotník napříč politickým spektrem. Dnes už to není o politice zleva nebo zprava. Dnes je to o tom, jestli ještě zdravotní systém bude zachován. Nyní tady máme další petici. Protože ministerstvo se rozhodlo, že rozvrátí mj. i české lázeňství. Ano, co tady bylo řečeno, to rodinné stříbro, na co bychom měli být hrdí, a já si pamatují na návštěvu u saudskoarabského krále, kam se nedostane každý, a kde si světoví státníci podávají ruce, kde saudskoarabský král vyzdvihl – vyzdvihl české zdravotnictví, nabídl i pomoc a měl zájem o vše. A co se stalo? Ministerstvo zdravotnictví nereaguje roky. A chce zničit to, co nám všichni závidí. Je to o tom, že se snižuje dostupnost a kvalita zdravotní péče pro všechny občany v ČR, mj. i pro oblast lázeňství. Jsou občané, kteří si raději i něco připlatili a jezdili do lázní, protože se domnívali, že nebudou muset užívat tolik léků a že jim to k jejich zdravotnímu stavu pomůže. Samozřejmě s tím, jaká je složitá finanční situace většiny našich občanů, na ně dopadá i to, že úhrady z veřejného zdravotního pojištění se odbouraly nebo jsou menší. Bude to mít dopad i na zdraví občanů! Je to problém i ministra financí Kalouska, který s železnou pravidelností stále zvedá DPH, které dopadá i na vstupy, s kterými musí zdravotnictví a samozřejmě i lázně pracovat a přitom se nezvedají úhrady. A úhrada za státního pojištěnce? V roce 2006 bylo jasně řečeno a bylo i nařízeno, že se má zvyšovat úhrada za státního pojištěnce. Ministr zdravotnictví – současný – jednou jedinkrát se velmi nesměle odvážil požádat pana ministr Kalouska o to, aby splnil to, co by mělo být jeho povinností a zvýšit platbu za státního pojištěnce, protože je to jediné řešení. A co se stalo? Byl v podstatě zahnán do kouta, protože když na něj jeho místopředseda strany zadupal, tak se stáhl a svěsil uši… Je to o tom, že jsme na určitém bodu zlomu. Je potřeba konečně začít činit. Zdravotnictví – a podívejme se na poslední případ pana Měkoty, který, i když měl 8 miliard, tak zemřel, nic mu jeho peníze nepomohly – zdraví je největší bohatství každého z nás, ať jsme chudí nebo bohatí. Český stát by se také měl k zdravotnictví, k systému a k tomu, kam je české zdravotnictví vedeno, tak by se tomu měl ve zvýšené míře věnovat. Jsou lázně zdravotnická zařízení? Jak je možné, pane ministře, že OSA zpochybňuje zákon? Jak je možné, že vyžaduje po lázních, aby platily poplatky s tím, že nejsou zdravotnickým zařízením? Přitom jsou jasné registrace. Naše proslavené soudy, nebudu paušalizovat, ale některé říkají, že tomu tak je. Co na to ministerstvo zdravotnictví? Jak je možné, že je tady pošlapávána registrace zdravotnických zařízení? Jak je možné, že se ministerstvo nepere za své lázně? Tady chtějí miliony na lázních, aby platily některým umělcům, kteří potom píšou různé petice, jak je prezident nesvobodně a nedemokraticky zvolen, a co si to vůbec dovolil, že může prohlašovat ve svém svobodném projevu to, že kritizuje některé skupiny v médiích. České lázně mají spoustu, spoustu úkolů. Není to jenom o zdravotní stránce, o léčebné stránce. Ale je to i záležitost sociální. Tady už to zaznělo. Je to o zaměstnanosti! Je to převážně v oblastech, kde nezaměstnanost je na velmi vysoké úrovni, kde se zaměstnávají lidi s nižším stupněm vzdělání. Lidé nedostanou jinde šanci na to, aby dostali zaměstnání. Opětovně se to projeví v tom, že lidé půjdou na úřady práce, budou jako státní pojištěnci, bude se za ně platit minimální zdravotní pojištění, bude to mít dopad na celý systém veřejného zdravotního pojištění – a najednou se bude pan ministr divit s panem ministrem 16

financí, jak je tohle možné, že se sníží podíl na daních… Divím se, že když ministr, a zastupuje tady stranu TOP 09 a Starostové, jak může souhlasit s tím, že dojde k propadu lázní? Vždyť lázeňské taxy, to, že občané nechávají v obcích určitou část svých finančních zdrojů, se vše promítne do hospodaření obcí. Ať si občané a zaměstnanci lázní promítnou, koho vlastně volili do Poslanecké sněmovny. Jestli opravdu hájí jejich zájmy a jejich životní zájmy anebo jestli sedli na lep pouze líbivé propagandě některých médií. Ať si uvědomí, až přijdou příště k volbám, kdo se zastává těchto lidí a kdo bojuje za jejich práva a hlavně za jejich nárok na práci. Je to i propagace českého jména v zahraničí. Naše lázně jsou známé po celém světě. Byl jsem na určitých jednáních v Jižní Africe. Tam nás berou jako světovou jedničku v balneologii. Pak se tady dozvídám, co tady prohlásí pan ministr! Nevěřil jsem, že opravdu slyším tato slova z úst ministra zdravotnictví, který by mj. měl hájit české lázně! Je to i jeho vizitka, jak české lázně v České republice fungují! Bohužel, bohužel… Přínos pro turistický ruch a byznys tady snad nemusím nikomu vyprávět. Ale i Zelení, které moc nemám rád, tak by měli začít křičet! Vždyť je to i ochrana přírodního bohatství České republiky! Je to určitá ochrana krajiny. Vezměte si, jak je okolí lázní upraveno a jak se o to vše musí starat… V neposlední řadě, jak už jsem řekl, jde o přínos pro státní rozpočet. Šetření za každou cenu? Kam se dostala Česká republika? Všichni význační ekonomové říkají, že je to špatná cesta, že by se takto nemělo postupovat, že se takhle nerozhýbe česká ekonomika! Bohužel ale, asi tato vláda na to neslyší! Možná vládě chybí makroekonomové, aby zjistili, že propad v českém lázeňství bude mít dalekosáhlejší dopady do jiných příjmů státu. To byl jeden z rozhodujících momentů, když se dala na stůl čísla. Tehdy v roce 2006 ministr zdravotnictví David Rath, který chtěl přistoupit také k těmto represivním krokům, uznal, že to z hlediska přínosů pro ČR a pro jejich občany je krok špatným směrem a pozastavily se některé věci. Můžu vám říct, že to nebylo tak radikální, jak je to plánováno nyní. Lepší si myslím, že by bylo něco jiného než petice za záchranu léčebného lázeňství. Možná by byla lepší petice za odvolání méně osvíceného ministerstva zdravotnictví a především některých jeho náměstků! Sto let se léčilo. Nyní má pan ministr nové poznatky, i když jsme všichni slyšeli, že výzkumný ústav balneologie není. Lázně jsou pravděpodobně pro garnituru ovládající v současné době ministerstvo zdravotnictví zbytečné, vážení. Bývalý ministr zdravotnictví Julínek byl mým velkým oponentem, a já jeho. Ale ani on si netroufnul to, co si nyní dovoluje současné ministerstvo zdravotnictví. Je krize. Vidíme to všude. Náhle je tady radikální krok bez určitého přechodného období. Zdravotnictví a český zdravotní systém, který nám všichni závidí; ať už to říkají nahlas anebo potichu, tak najednou ho tady rozbíjíme! Proč? Proč zvyšujeme nezaměstnanost v době, když je oficiálně kolem šesti set tisíc, neoficiálně mnohem víc, a bude dále vzrůstat, protože prorůstová opatření, která nám navrhuje EU i renomovaní ekonomové, tak to je, jako kdybyste házeli hrách na stěnu! Vláda je hluchá! Neposlouchá! Myslí si, že se z toho dostane sama od sebe, nebo proč? Je to zvyšování dalších nákladů na sociální a zdravotní pro pracovníky, kteří ztratí práci v lázeňství. Bude to další prohlubování deficitu veřejného zdravotního rozpočtu. A čísla v roce 2006 – já vím, že se opakuji – jasně hovořila o tom, že náklady na to jednoznačně nejsou tak velké, aby to nevyvážilo výnosy českého lázeňství. Kde je inflace, vážený pane ministře, kde je zvýšení DPH, kde jsou další požadavky ministerstva zdravotnictví na téměř všechno, kde je zvýšení cen energií, když vydáváte úhradovou vyhlášku, kterou prakticky každý kritizuje? 17

Vždyť tam nekryje ani to, co má, a to má za důsledek, že se řítíme někam do méně vyspělých zemí. Jak je možné ufinancovat – vy chcete vymyslet perpetuum mobile, když nebudete dávat peníze a na druhou stranu všem občanům tvrdíte, že zdravotní péče bude zachována? Velké nemocnice, řekněte to tady, pane ministře, za chvíli tady budeme mít petici na záchranu velkých nemocnic, vždyť ty mají několikasetmilionové propady v letošním roce na základě vaší vyhlášky. Co budete dělat? Budete se dále usmívat nebo konečně přijmete nějaké krizové opatření a krizová řešení? Jestli to neumíte, jestli to neumějí vaši spolupracovníci, no tak je vyměňte. Tady už to není o politice pravice nebo levice, tady je to skutečně o tom, aby se zachránilo to, co se ještě z toho zachránit dá. Neměňme tady indikační seznam a já jsem rád, že po tolika letech indikační seznam v lázeňství se dotáhl tam, kam se dotáhl! Bylo to na základě velmi složitých jednání a na základě určitého konsenzu, ale byl to určitý krok vpřed. Bohužel na druhé straně jsou ty hrušky, ale ta jablka, je ta úhradová vyhláška. A tam je velký problém pro české lázeňství a tam zcela necitelně se řeklo, ze tří miliard to snížíme na dva a půl, na dvě miliardy, a jestli je inflace, jestli je zvyšování cen vstupů, no, no tak on ji někdo přežije, snad se nějakým způsobem s tím vyrovnají. Ale tady přece jde o budoucnost. V příštích volbách nevyhrajete, už tam nebudete sedět, a co budou dělat ti další, kteří přijdou? To bude spálená země, znovu budeme zakládat lázně, znovu budeme hledat odborníky, kteří se nám rozutečou do celého světa, protože je o ně enormní zájem. V jiných zemích neříkají, že lázeňství je zbytečné. Neříkají, že nemá prakticky žádný léčebný účinek. Asi se na to každý díváme každý jinak. A financování veřejné zdravotní péče je dáno ústavou, pane ministře. A lázně, jak už jsem říkal, nejsou jenom zdravotní péče. Závěrem bych chtěl říci, že 100 let se léčilo v lázeňských zařízeních, nyní jsou nové poznatky nového ministra TOP 09 a Starostů. Asi to tak už nebude, neboť jsme tady slyšeli, že je to zbytečné. Nejlepší léčebnou metodou by asi byl nový ministr zdravotnictví, nejen pro lázeňství, ale pro celé české zdravotnictví! Nechtěl bych tuto věc příliš vyhrocovat, když asi se mi to částečně podařilo, ale je to i určitý pokus, pane ministře, abyste se zamyslel nad tím, jak vedete ministerstvo zdravotnictví, do jaké finanční pasti dostáváte zdravotnická zařízení nejen lázně, a snažil se apelovat na vašeho pana ministra financí, aby přehodnotil úhradu za státní pojištěnce. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále se do rozpravy s přednostním právem – pan ministr se přednosti vzdává, hlásí se kolega Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Horník: Vážení paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já musím vzít trošku v ochranu pana ministra Hegera v tom smyslu, že my jsme měli za celých dvacet let, neboť těch celých dvacet let vždycky smůlu na ministry zdravotnictví, čili trošku bych rozšířil portfolio těch, kteří se snažili pro zdravotnictví udělat to nejlepší. Mám dojem, že hodně, hodně už tady bylo řečeno, ale já bych chtěl říci, že dneska bych tady docela rád viděl nejenom pana ministra zdravotnictví, ale i ostatní ministry – práce a sociálních věcí, ministerstva pro místní rozvoj, ministerstva vnitra i zahraničí. Možná, že se

18

budete divit, že to nějak nesouvisí, ale ono to souvisí hrozně moc. On by tady dokonce měl být pan premiér Nečas. Ve zkratce se pokusím říci, o co jde. Zde na půdě Senátu máme pod vedením kolegy Škromacha jakousi pracovní skupinu lidí, kteří se zajímají o české zdravotnictví a tím pádem lázeňství, ale zejména o vízovou politiku uplatňovanou směrem nebo v rámci Schengenského prostoru. A to je o penězích. Bohužel, dneska když bude chtít zahraniční host přijeti do České republiky, tak je pro něj o hodně jednodušší přicestovat do Schengenského prostoru přes Francii, letiště Paříž, abychom nechodili daleko, Německo, letiště Mnichov, ale i přes vzdálené Finsko. To jsou všechno země a mnoho dalších, které mají vízovou politiku v rámci schengenských pravidel nastavenou trošku jinak a víza, ať krátkodobá turistická i dlouhodobá, si tam mohou klienti nebo budoucí návštěvníci zajistit o hodně lépe a snáze než na našich zastupitelských úřadech na našich konzulátech. Bohužel, naše uplatňování získávání víz do České republiky v rámci Schengenského prostoru je jedno z nejkomplikovanějších, ale je také třeba říci na obhajobu, že Česká republika dělá vše tak, jak by se to dělat mělo. Bohužel, ostatní státy mlčky to dělají jinak. Díky tomu například je velmi těžké se dneska do České republiky dostat ze států mimo Schengenský prostor a přijeti i na lázeňskou péči. Jedno číslo – v roce 2011 bylo požádáno o turistická víza v Ruské federaci celkem 180 tisíc žádostí. Z těch 180 tisíc bylo uděleno 130 tisíc víz. 50 tisíc víz nebylo uděleno většinou z důvodu, že to konzulát nestíhá. To znamená 50 tisíc lidí, a protože z Ruské federace poměrně hodně lidí jezdí do lázní, tak si dovedu představit, že půlka z nich by možná zavítala i do některých z našich lázní. Toto je věc, která by se měla řešit, toto je věc, kterou by se měl zabývat i ministr Heger a jeho kolegové, protože jakmile budeme odmítat a budeme v jiném režimu, v tom přísnějším, Schengenského prostoru než ostatní, tak budeme poškozovat sami sebe. Agentura Czech Invest spočítala, že v roce 2011 jsme touto vízovou politikou přišli o 22 miliard korun. To jsou všechny ty peníze, o kterých se tady mluvilo, kde má lázeňství jako takové vliv, ale ono to není jen lázeňství, tady se mluvím opravit, je to samozřejmě celkově cestovní ruch pro Českou republiku. Já bych proto doporučoval, aby vláda jako celek, nejen ministerstvo zdravotnictví, nejen ministerstvo vnitra a ministerstvo zahraničí se zamyslely nad touto problematikou a aby si uvědomily, že nejhorší pro naše hospodářství je samozřejmě výjezdní turistika, kdy všichni chtějí do Itálie, na Mallorcu a jezdí po světě. Ale vy to musíme umět vyrovnat tou incomingovou turistikou. Ta je hrozně důležitá a do té incomingové turistiky, protože to jsou všechno samoplátci, patří samozřejmě i lázeňství. Jenom pro vaši informaci – čtyřčlenná rodina, která přiletí do lázní v Karlových Varech a zdrží se 14 dní cca, tak nechá za letenku, kterou jim zajistí česká cestovní kancelář z Karlových Varů, za pobyt, za stravu a za nákupy někde mezi 350 – 450 tisíc korun, jedna rodina. To je o tom, jaké synergické efekty potom lázeňství poskytuje u hostů, kteří přijedou a chtějí se léčit. Mnohdy je to také tak – a já budu mluvit za karlovarský region – že tito hosté přijedou a léčí se jedna osoba. A ten zbytek – jsou tady jako turisté. Ti utrácejí peníze, ti dávají zaměstnanost našim lidem ve službách. Proto mi dovolte vyzvat v rámci tohoto jednání naši vládu, aby dala vízové politice takovou prioritu, jakou by si zasloužila a ten okamžik možná přijdou do našeho státního rozpočtu takové peníze, že bychom tu dneska nemuseli být, které bychom mohli využít i pro naše české spoluobčany v rámci poskytování lázeňské péče. Děkuji za pozornost.

19

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátora. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Martin Tesařík. Senátor Martin Tesařík: Vážená paní předsedající, vážení petenti, kolegyně a kolegové. Téměř před hodinou a půl jsem se přihlásil jako první do diskuse a nyní přicházím na řadu v době, kdy jsem vyslechl, stejně jako vy řadu argumentů, které tady přinesli jak zpravodajové, tak petenti a nakonec i kolegové tady u tohoto pultíku. Musím říci, že vesměs v drtivé většině s těmito argumenty souhlasím. Zřejmě bych měl vysvětlit, proč vlastně stojím před vámi, když souhlasím. Mohl jsem svůj souhlas vyjádřit při hlasování. Důvod je jednoduchý – navazuji na myšlenku, že lázeňství je jedním z významných oborů, které nejenom zasahují do oblasti zdravotnické, ale také do oblasti veřejného života v regionech. Můj volební obvod se nachází v Olomouckém kraji, kde je velká množina poskytovatelů lázeňské péče, ať už se to týká Lázní Jeseník, Bludov, Velké Losiny, Teplice nad Bečvou, Dolní Lipová, Slatinice či Skalka. Z tohoto výčtu je možné říci, že čtyři subjektu z těchto sedmi se nacházejí v okresech s velkou mírou nezaměstnanosti. Já samozřejmě musím připustit, že nejsem odborník v oblasti zdravotnictví a těžko tedy mohu odborně vést diskusi nad indikativním seznamem. Nechám to odborníkům, ale na druhé straně my jsme politici a my bychom měli vědět, jak naše rozhodnutí budou dopadat na celé spektrum občanského života, takže nejen na jednu oblast, která je třeba profesně specificky zaměřena na zdravotnictví. Moji předřečníci a zejména v úvodním vystoupení předseda Sdružení lázeňských míst, pan starosta Jiří Houdek zmínil silně i tady tuto oblast. Já bych chtěl v mém skutečně krátkém vystoupení, protože řada informací tady padla říci, jaké dopady změny indikativního seznamu mají například na termální lázně ve Velkých Losinách, které leží v šumperském okresu, kde byla 31. prosince loňského roku míra nezaměstnanosti ve výši 12,8 %, tedy 14. nejvyšší v rámci okresů České republiky. Dle propočtu tohoto zařízení tvoří počet pojištěnců zdravotních pojišťoven téměř 75 % všech přenocování. Dnes, po aplikaci nového indikačního seznamu, jim hrozí, že přijdou zhruba o 25 tisíc přenocování ročně, což je výpadek na tržbách zhruba 25 milionů korun. A přitom nehovořím, jaký výpadek budou mít například příjmy obcí z lázeňského poplatku s místě, kde se tyto lázně nacházejí. Tato smutná statistika tak může v regionu již tak s vysokou nezaměstnaností vést k dalšímu snižování počtu pracovních míst. S problematikou lázeňství jsem se setkal nejen při projednání tohoto materiálu, této petice, ale musím říci, že už dlouhodobě vnímám tuto problematiku jako velmi aktuální již proto, že jsem byl v minulém volebním období hejtmanem Olomouckého kraje a s těmito poskytovateli zdravotní péče a lázeňské péče jsem se často setkával. Přemýšlel jsem při poslouchání mých kolegů a kolegyň, kteří tady vystupovali, zdali je možné říci ještě něco nového, co tady nebylo řečeno, nového pro to, abychom podpořili přednesené návrhy usnesení k petici. Myslím si, že jedna myšlenka tady ještě nezazněla, a to, že lázeňské subjekty, soukromé lázeňské subjekty se dlouhodobě po změně režimu připravovaly na poskytování této péče. Když říkám, že připravovaly, tak nejenom po stránce personální, ale zejména po stránce materiální. Řada subjektů do rekonstrukcí zanedbaného stavu z minulého období investovala desítky milionů korun, a to nejen z vlastních zdrojů, což je pochopitelné, ale také ze zdrojů Evropské unie. Region soudržnosti střední Moravy v rámci regionálního

20

operačního programu poskytl desítky milionů korun těmto subjektům, poskytl je na základě žádosti, která byla postavena na nějakém očekávání přílivu klientů. Změnil-li se skokově indikační seznam bez řádného přechodového období, tak si dovedete představit, že v případě již citelného výpadku přenocování to může velmi výrazně zkomplikovat ekonomické fungování těchto subjektů. Já myslím, že na jedné straně je potřeba hledat úspory tam, kde úspory jsou, na druhé straně je potřeba při přijímání racionalizačních opatření přemýšlet o jejich dopadech a pokud se někde jeví, že může mít toto dobré racionalizační opatření negativní dopad, což samozřejmě může a praxe to dokazuje, hledat také nápravu těchto negativních dopadů. Proto mi tedy dovolte, abych v závěru svého vystoupení skutečně konstatoval, že podpořím navržené usnesení k tomuto, nebo navržená usnesení k dnešní projednávané petici a velmi rád, kdyby vláda České republiky nejenom v tomto případě, ale při všech racionalizačních opatřeních, která realizuje, aby myslela na to, že je také odpovědná za rozvoj naší země, nejen ve středu České republiky, v Praze, ale i v periferních regionech, jako je například region střední Moravy. Vždyť jejich odpovědnost je povinností voličů, kteří jim dali hlas. A jestliže negativní dopady dobré myšlenky způsobí zvýšenou míru nezaměstnanosti, tak očekávám od této vlády, že nalezne takové řešení, aby tyto negativní dopady byly eliminovány, aby naopak, jak už tady bylo řečeno, rodinné stříbro bylo zachováno, ba nejen zachováno, ale také rozvíjeno. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále do rozpravy je přihlášen paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Milada Emmerová: Já děkuji za slovo. Zazněla už tady celá řada příspěvků, které vyčerpaly všechny možné problémy kolem poskytování lázeňské péče v České republice. Celý svůj projev jsem de facto předělala. A začnu tím, že mě zarmoutil pan senátor Horník, jak máme smůlu na ministry zdravotnictví. Já bych chtěla říci, ano, já jsem 14 měsíců pracovala v této funkci – a opravdu není co závidět. Tam totiž působí tolik aktérů, dokonce pořádajících stávky, dokonce stávky lékařů, kteří si přišli před toto ministerstvo stěžovat, že jim neplatí zdravotní pojišťovny - to si zřejmě spletli náměstí, kam měli jít. Tato funkce je velmi náročná z těchto všech důvodů. A pokud není politická podpora té strany, která toho ministra do této funkce jmenovala, tak potom opravdu to je velká smůla. Pan ministr Heger tu podporu má. To vám nemusím vysvětlovat, že podporu skutečně má. On si ji i zaslouží z titulu své odbornosti, ovšem na druhé straně organizace zdravotní péče, která je určována penězi, tedy velikostí objemu veřejného zdravotního pojištění, tak to je bohužel ta věc, která zaujímá spoustu času všech možných organizátorů, lékařů, jejich nadřízených, atd. Peníze jsou prostě až na prvém místě. A to mě nejvíc mrzí. Já jsem totiž – abyste to věděl, pane senátore a všichni ostatní – předložila koncepci zdravotnictví. Tu přijala vláda Jiřího Paroubka a leží tzv. zaparkovaná ve Strakově akademii. Musím říct, že byli takoví mí kolegové, kteří řekli, "hele, já jsem to nečetl, je to moc dlouhý!" No prosím, tak je to moc dlouhé, ale ona ta péče je skutečně náročná a potřebuje promýšlet ze všech možných úhlů. Hlavně je třeba tímto způsobem zajistit péči po stránce organizační. A já jsem to tu říkala už několikrát, že organizace zdravotnictví je prostě dokonce samostatný, řekněme teoretický obor, ze kterého máme my

21

všichni lékaři státnici. Není to tedy asi tak zbytečná věc. A myslím si, že pan ministr a případně jeho nástupci v dalších vládách by se měli k tomuto obrátit, protože péče, která je roztříštěná, chaotická, promýšlená jenom z pozice peněz, jestli na to je nebo není, se za chvíli zlikviduje úplně, totálně. A mám strach, že veřejné zdravotní pojištění – a teď ať mi lékaři odpustí, nemyslím to proti nim – bude jenom na platy lékařů a vůbec zdravotnického personálu a každou péči si asi pacient bude platit sám. A když na to nebude mít, no tak jde o eutanazii. A jestliže naše zdravotnictví vidí někdy vzor v holandském zdravotnictví, tak tam už to existuje, tam je dokonce ambulantní přímá eutanazie. Pacient si zavolá, přijede lékař a sestra, a provede prostě to, co si přál, to znamená usmrtit, a pak zřejmě zajistí ještě ostatní věci, nějakou organizaci to nepochybně bude mít, když je to tak dokonalé. Ale to bych si já osobně nepřála. A věřím, že všichni lékaři v České republice tento náročný segment vzdělanosti nestudovali, aby došli k přímé eutanazii, a věřím, že nechtějí dojít ani k nepřímé. Já jsem to studovala proto, abych lidem pomáhala, abych je uzdravovala, případně zlepšovala, ale rozhodně nechci asistovat něčemu takovému, jak jsem teď citovala. Toto mě trošku rozčílilo. A na závěr chci ještě říct: Pokud bychom měli někoho žalovat za velezradu, tak vím úplně o někom jiném, který se podepsal na tom, že tato koncepce, která měla věcné základy, nebyla uskutečňována a po nástupu pana ministra Julínka se začaly vybírat poplatky od nemocných, se zvyšováním spoluúčasti. To je řešení? To není řešení. Za úroveň zdravotní péče ručí vláda a ministerstvo zdravotnictví. Ale rozhodně nemůžeme začít zvyšováním spoluúčasti. Tolik tedy k tomuto. Chtěla bych vám říct ještě pár slov o tom, že to, co jsem nyní uváděla, se podepsalo i na určité, řekla bych ano, na určité hloubce zdravotní péče, na různých specializacích. To všechno je pravda. Úžasně se zdokonalily různé technologické, diagnostické a léčebné postupy, ale ubývá tzv. týmových lékařů, kteří mají vzdělání poněkud více do široka než do hloubky a kteří dokáží udělat diferenciální diagnostiku a umějí zacílit další postupy tak, aby to neobtěžovalo nemocného, aby se brzy dospělo k diagnóze a aby se, ano, na třetím místě, systém příliš neprodražoval. To poslední je, bohužel, současný trend. A mohu vám říct, že když bych se měla rozhodovat, ke komu bych si šla "lehnout", jak se lidově říká, například při teplotách nejasné etiologie, tak opravdu bych musela hodně přemýšlet, komu bych řekla. A teď nemyslím celostátně, ale například v místě, kde bydlím. To je tedy to smutné. Na druhé straně vám chci říct, prozradit jakési lékařské tajemství, že já sama jsem prodělala operaci ramenního kloubu a poté jsem se podrobila ambulantní rehabilitaci, což bylo velmi tristní, protože všechny metody nebyly k dispozici na jednom místě, takže jsem přejížděla prostředky hromadné dopravy po našem městě a navštěvovala různá zařízení. A jednou jsem byla poslána i do bazénu, což má tedy velký význam, léčba pod vodou, jenomže ten bazén byl tak hluboký, že při neschopnosti pohybovat levou horní končetinou bych se tam byla asi utopila. No, možná, že si to třeba někdo i přál. Jenom bych vám chtěla říct, že pak jsem se dostala do Mariánských lázní. Mariánky někdo vidí jako korzo, kolonádu, ano, nóbl společnost, "zpívající fontána". To všechno je pravda. Ale hlavně je tam vysoce odborná lázeňská péče a já jsem se za tři týdny dostala domů zcela uzdravená. Předtím to vypadalo tak, že se to samozřejmě podepisuje i na psychice a na výkonnosti, i mentální atd. Neboli tam mě skutečně uzdravili. A musím říct, že po této osobní zkušenosti 22

bych už nikdy rehabilitační a lázeňskou péči nepodceňovala, i když v počátku, kdy jsem začala pracovat jako internistka, tak jsem k tomu určité sklony měla. Ano, to jsou obory, kde se většinou neumírá, to je pravda. Ale co je na tom důležité, že se obnovuje funkce důležitých orgánů, zajišťuje se soběstačnost člověka, což má pak dopady i do sociální sféry. A pacientovi to umožňuje kvalitní život. Mít natrvalo bolest ramene je skutečně situace, kdy by mohlo být i blízko suicidiu. Chtěla bych vám říct, že objektivizaci, prospěšnosti lázeňské péče se věnovali a věnují mnozí autoři. Jeví se to bohužel jako takový odlehlý segment, že ti, co o tom nevědí nic, tedy i z pozice zdravotníka, mají tendenci to podceňovat. Tím hovoří o své nevědomosti. Na to bych chtěla upozornit. To bychom dělat neměli. A když o některém oboru ví málo - znalosti se prostě ohromně rozšiřují – tak je lépe jej nekritizovat a lépe se poučit, o co se vlastně jedná. V žádném případě to tedy není placebo efekt, jak si někteří kolegové myslí. Lázeňstvím se například zabývá pan doc. Petr Petr – to se vám bude dobře pamatovat – z Jihočeské univerzity, který to vzal asi z těchto konců: Jeho žáci se zabývali tím, kolik medikamentů užívá pacient, který do těchto lázní přichází, a kolik jich užívá, když z těchto lázní odchází. A tam byly statisticky významné rozdíly, což má veliký význam, protože redukce anebo vůbec vynulování medikamentózní léčby má zásadní význam. Když si jenom vezmete údaje ze světové literatury, že nežádoucí účinky léků, jejich kumulace je na čtvrtém místě v příčinách smrti, tak to asi má velký význam, jestli něco užívám, neužívám, a hlavně, kolik toho užívám. Ale do těchto detailů už nebudu zacházet. Teď jsem hovořila o pacientech, o zdravotnickém systému. Ale o tom, jaké dopady by to mělo v lokalitách, kde se lázně nacházejí, kde se tato léčba poskytuje, už tu bylo hovořeno. Chtěla bych se samozřejmě také zastat těchto lokalit, protože lázeňská péče, která se tam uskutečňuje na vysoké úrovni, dělá pověst celému městečku, celému regionu. Je to i oblíbeným místem turistických zastávek. Čili má to velký význam i pro široký okruh obyvatel. Pozastavila jsem se nad tím, co bylo uvedeno v dopise, který jsme včera obdrželi. Doufám, že jste si ho přečetli, že za ním je pan ředitel Bláha, který tu také hovořil. A tam je napsáno – a není to z jeho hlavy – že například se chce přehodnotit poskytování péče dětem, tzv. Mořský koník, že by bylo lépe tyto děti možná poslat k Máchovu jezeru, že by to bylo totéž, což je hrubá chyba, neodbornost, neznalost. Údajně to je nápad ze zdravotní pojišťovny. To tedy určitě ne! To mi připomnělo, když jsem kdysi dělala zpravodajku k tomuto problému a kdy to jeden kolega lékař řekl na schůzi výboru, kde byla spousta návštěvníků a kdy jsem se za něho styděla. Potom jsem velkou oklikou a šetrně vysvětlila, že voda jako Máchovo jezero anebo moře, v tom je veliký rozdíl. Tam právě klimatické podmínky jsou to podstatné, co léčí dětské astmatiky a vůbec alergické choroby jiného typu. To mě tedy šokovalo. Myslím, že déle už hovořit nebudu, v podstatě jsem všechno řekla méně uspořádaně, než jsem to měla připravené. Ale končím tím, že se mne právě pan senátor Horník dotkl s tou smůlou na ministry zdravotnictví. Ať si je všechny seřadí, už jich bylo hodně. Ať si porovná jejich odbornosti. Toto ministerstvo nemůže vést nikdo, kdo nezná provoz a vůbec problematiku zdravotnických zařízení. A tak si teď vypočtěte, kdo se tam také vyskytoval a s jakou odborností. Děkuji.

23

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko za váš senátorský i odborný příspěvek. A dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, máte slovo. Senátor Vladimír Plaček: Děkuji za slovo. Paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Navážu na svůj úvodní projev, kdy jsem prezentoval záležitosti, které jsme projednávali na Stálé komisi Senátu pro rozvoj venkova. Mnohé tady už bylo řečeno, takže budu co možná nejstručnější a dotknu se pouze dvou záležitostí. Jednak jde o indikační seznam. Vyhláškou č. 267/2012 Sb., byl vydán nový indikační seznam lázeňské péče. Nicméně přesto si myslím, že by měl být revidován. Je pravdou, že některé indikace byly vypuštěny, některé byly vypuštěny opravdu záměrně a správně, protože byly překonané. Některé byly sloučeny do jedné indikace, některé byly nově zavedeny, což je asi také správné s pokrokem lékařské vědy. Přesto přese všechno si myslím, že revize by měla být provedena, a to ze dvou důvodů. Některé ze starších indikací by mohly odpovídat lázeňskému pobytu pacientů, například samoplátců, a myslím si, že by lázně měly mít podklad pro tento lázeňský pobyt, a taktéž by mohly být podkladem pro léčbu právě zahraničních pacientů. Tolik k indikačnímu seznamu. Jako k druhé věci bych se chtěl vyjádřit k tomu, co tady řekl pan ministr a potvrdil to i pan kolega Dryml. Vydáním této vyhlášky opravdu zavládl obrovský zmatek a chaos. Začaly se mísit termíny základní lázeňská péče, opakovaná lázeňská péče, komplexní, příspěvková. A z toho, jak jsem pochopil, obzvláště ještě k datu zpětně k 1. říjnu 2009, by měla být poskytnuta základní léčebná rehabilitační péče vlastně pouze jedenkrát a následně asi zřejmě pouze jedenkrát opakovaná lázeňská péče, ať už tedy komplexní opakovaná nebo příspěvková, i s tím, že může být časový údaj 14 dní či 21 dní – my navrhujeme 21 dní jako minimum – prodlužován revizním lékařem. Z projevu pana ministra jsem se bohužel nedozvěděl důvod, proč je základní lázeňská péče považována za základní zpětně k 1. říjnu 2009. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. A dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté. Neočekávejte ode mne nějaké odborné stanovisko k indikačnímu seznamu, nejsem v tomto směru odborník, ale ve svém senátním obvodu mám Konstantinovy lázně, Lázně Kynžvart a Františkovy lázně a setkávám se s lidmi, jež jsou v těchto lázeňských zařízeních zaměstnáni, s lidmi, jež těmto lázeňským zařízením poskytují služby, a samozřejmě i s lidmi, jež lázně využívají ku prospěchu svého zdraví. No, a v poslední době od nich získávám celou řadu informací, že je něco v nepořádku, že cítí ohrožení existence lázeňských domů. A starostové se snaží na mne také nějakým způsobem působit, co s tím uděláme. Je snad zbytečné tady říkat, že podpořím obě usnesení, jak výboru, tak Stálé komise. Ale přihlásil jsem se jednak z toho důvodu, abych ještě zkonkretizoval sdělení starosty Třeboně pana Houdka. Nám všem musí být jasné, že omezení nebo trvání indikačního seznamu bude působit nejen na vlastní lázeňská zařízení, ale i na ty lidi, jež poskytují lázním služby. Když to vezmu

24

konkrétně podle informací, které jsem získal, Karlovarský kraj má necelých 400 tisíc obyvatel, 80 tisíc obyvatel by bylo dotčeno nebo už je dotčeno změnou indikačního seznamu. A to tedy asi také o něčem vypovídá. A pak tu mám ještě jednu poznámku. Mluví se o lázeňství jako o výkladní skříni České republiky. Lázeňský trojúhelník Františkovy lázně – Karlovy Vary – Mariánské lázně usiluje o zapsání mezi památky UNESCO. Tím se chlubíme. Ale proboha, co dělá vláda pro to, abychom se mohli chlubit dál. Mají i české a moravské lázně dopadnout stejně jako bílé zlato, zelené zlato, jako dopadly sklárny, porcelánky, textilky. Nebo byli jsme světoví ve výrobě hudebních nástrojů, nákladních automobilů. Poohlédneme-li se zpět, co z toho teď máme? A má české lázeňství dopadnout také tak? Z toho důvodu věřím, že petenti tady najdou naši podporu, ale hlavně, že ten, kdo to slyší a má právo o tom rozhodnout, jak se říká na Šumavě, se chytne za vlas. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. A dále je do rozpravy přihlášena paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Prosím, máte slovo. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, vážení zástupci petentů, pane ministře. Musím říct, že mi nejenom v resortu zdravotnictví, ale obecně ve fungování této vlády vadí to, že rozhodovací procesy jsou bez analýz, bez souvislosti, bez dlouhodobých výhledů. A důsledky jsou mimo jiné i to, že se tady musíme bát o to, že přijdeme o jednu z velmi zásadních záležitostí nejenom v oblasti zdravotní péče, ale i turistického ruchu, zaměstnanosti atd., tak jak o tom zde bylo hovořeno. Souvislost v resortu lázeňství je prevence, je pacient, je návrat ke zdraví. Miládka Emmerová se tady s námi podělila o svoji osobní zkušenost. Já si dovolím se s vámi podělit také o svou osobní zkušenost. Ještě jako vysokoškolačka jsem trpěla chronickým zánětlivým onemocněním. Roky jsem se léčila léky, bez kterých jsem se v podstatě neobešla. Teprve pobyt v Mariánských lázních mě vyléčil, a to celoživotně, já jsem tou nemocí poté už nikdy netrpěla. A nebyla to jen jednoduchá nemoc. Stejně tak po úrazu. Rok jsem chodila na rehabilitaci v podstatě bez velkého efektu. Po úrazu nohy jsem kulhala. Po třech týdnech tehdy v Piešťanech jsem zůstala bez následků a opět celoživotně. Když se budete bavit s lékaři, kteří se starají o děti, ať jsou to pediatři, obvodní lékaři či ti, kteří pracují s dětmi v lázních, tak vám řeknou – a paní senátorka Emmerová o tom už také tady mluvila – že děti tam přijdou na lécích, s inhalátory atd. Po lázeňském pobytu vydrží rok bez medikace. Každý lék má nějaké vedlejší účinky, některý větší, některý menší. A jsou studie – také už o tom bylo hovořeno – že interakce mezi jednotlivými léky mohou být až zhoubné. Čili jestliže dokážeme omezit užívání a nadužívání léků tím, že dítě nebo seniora, prostě pacienta dokážeme vyléčit, dokážeme posílit jeho vlastní obranný systém, pak je to velmi dobře. Ale měli bychom to umět také spočítat. A to je to, k čemu se vracím, co jsem řekla na začátku. My bychom přece měli rozhodovat na základě toho, že dokážeme spočítat, co nás stojí případný příspěvek na lázeňskou péči a co nás stojí medikace, co nás stojí léčby akutních onemocnění a všeho toho, co s tím souvisí. Nikde jsem to neslyšela. Dostali bychom se možná k docela zajímavým výsledkům. A pak bychom nemohli mít na stole to, co zde máme dnes, a to je porovnání návštěvnosti lázní a počtu návrhů

25

na lázeňskou péči s předchozím obdobím, který nám poskytl Svaz léčebných lázní České republiky, kde změna v počtu návrhů za leden a únor – děti – mezi roky 2013 versus rok 2011 je u dětí mínus 46 %! To znamená, že jdeme na půlku. Chceme říct, že děti to nepotřebují? Jsem přesvědčena o tom, že to potřebují a že jich to potřebuje možná ještě mnohem víc, než se tady o nich vůbec uvažuje. Jsem proto přesvědčena, že je skutečně nutné v této chvíli přijmout taková opatření, o kterých mimochodem hovoříme i v našich návrzích usnesení, že je potřeba udržet kapacity lázeňské péče, zapracovat léčebné lázně do výhledů a do analýz preventivních programů a dopadů do veřejného zdraví. Mimochodem připomínám – veřejné zdraví je jedno z kritérií konkurenceschopnosti země, to není jenom to, že se jedná o kvalitu života u každého jednoho člověka, ale jestliže jsou tu lidé, kteří nerozumějí ničemu jinému, než číslům, tak nechť si to spočítají i pod tímto úhlem pohledu. My jako horní komora Parlamentu České republiky můžeme pomoci v tom, že se zaměříme v naší parlamentní diplomacii na podporu českého lázeňství. S výborem pro životní prostředí jsme to udělali při své návštěvě v minulém roce v Rusku a věřte tomu, že tam byl velký zájem skutečně o vzájemné vazby, o to, aby tyto vazby byly institucionalizované, aby lidé a firmy z Ruské federace mohli přímo podporovat lázeňské pobyty u nás v České republice. Myslím si, že i to je cesta, o které bychom měli mluvit a kterou bychom se měli vydávat. Věřím tomu, že přijmeme-li naše usnesení, ať už výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, tak i Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, že ministerstvo, potažmo vláda České republiky se tím bude velmi intenzivně zabývat a že se nám podaří naše skutečně rodinné stříbro, a to doslova a do písmene, udržet v kondici a rozvíjet tak, aby bylo přínosem samozřejmě pro zdraví našich občanů, ale také pro rozvoj našich regionů. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. A dále je do rozpravy přihlášen pan místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím, máte slovo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové, pane ministře. Dovolím si možná ještě malinko z trochu jiného pohledu na tuto věc reagovat. Myslím si, že nikdo nezpochybňuje přínos lázeňství v České republice, jak ekonomický, tak i pro zaměstnanost, obzvláště v regionech, kde s nezaměstnaností je problém. Uvedu třeba Hodonínsko, kde skutečně lázně jsou jedním z významných zaměstnavatelů. A ve většině těchto regionů lázně stojí právě na tom, že tam jezdí česká klientela, která je podporována v rámci zdravotního pojištění. Ovšem zaráží mě – a to je dlouhodobější proces, ve kterém pan ministr Heger jenom pokračuje – právě zpochybňování jakoby léčebných účinků lázní. A jsem přesvědčen, že to je z jednoduchého důvodu. Tady se sice ušetří pár milionů korun, ale na druhé straně to bude mít za důsledek výdaje v řádech miliard korun. V léčebné péči, v akutní péči, v lécích a dalších. Chápu, že jsou tady lobbisté z řad různých farmaceutických firem apod., kteří možná na ministerstvu mají většího slyšení, než mnohdy docela skromně se chovající naše lázně. Jsem přesvědčen o tom, že ty hřebíky do rakve lázeňství, které v posledních letech ministerstvo zdravotnictví zaráží, jsou nebezpečné a budou v budoucnu stát mnohanásobně více, než ty náklady, o kterých dneska říká ministerstvo a zdravotní pojišťovna, že ušetří. Jsem přesvědčen o tom, že je to

26

pouze podléhání lobbingu a upřednostňování jiných forem, nákladnějších forem léčení, než je lázeňství. Zabraňme tomu!

ale

daleko

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. A zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Zdeněk Brož. Máte slovo. Senátor Zdeněk Brož: Děkuji za udělení slova. Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. V principu se ztotožňuji s podstatou všech projevů, které zde byly řečeny. Přesto si myslím, že je dobré upozornit ještě na jednu věc v širším makroekonomickém pohledu, a to v pohledu na postižené regiony. Takovým je region Šumperska a Jesenicka, který já zastupuji, ale myslím si, že to, co řeknu, bude mít univerzálnější platnost. Na všech mapách, které vydala ministerstva, na všech vládních dokumentech najdete tyto regiony vybarveny těmi nejtmavšími barvami, což znamená, že mají největší problémy. Jsou to regiony, kde se nežije lidem lehce, kde je vysoká nezaměstnanost, kde je špatná dopravní dostupnost. Pozitiv tam v podstatě příliš mnoho nenajdeme. Všude kolem sebe slyšíme hodně řečí o tom, jak takovéto regiony mají být podporovány. Všichni jim jaksi slibují podporu. Nicméně skutečnost je mnohdy tristní. A pokud jste měli možnost takovými regiony projít nebo tam hovořit s lidmi, tak byste si asi vyslechli daleko tvrdší slova, než já tady říkám. Jaká je vlastně skutečnost podpory například zaměstnanosti v těchto regionech? Mám takový pocit, že během posledních let stát už snad zrušil všechny pracovní pozice, které tam měl. Posuďte sami, pravděpodobně první odešlo vojsko, celníci, zaměstnanci Českých drah, zaměstnanci pošty, úřední místa odneslo z Jesenicka krajské zřízení. Poslední kapkou na Jesenicku například bylo zrušení výchovného ústavu ve Vidnavě, který připravil 50 lidí o práci. Pravděpodobně je měřeno pohledem velkých měst, nebo velkých míst, kde takovéto opatření problém nemusí přinést. Já si dovedu představit, že v Praze, pokud někdo zruší pedagogickou instituci a zruší 50 pracovních míst, tak možná ti lidé najdou práci do měsíce nebo do dvou, ale na Jesenicku to vytvoří 50 rodin, které v podstatě ztratí živitele v tu chvíli. Teď tedy lázně. U nás jsou čtvery. Pan kolega Tesařík už o tom tady mluvil, tak já to nebudu dál rozvádět. Jsou to stovky pracovních pozic, o které tyto lázně přijdou. Jak jednotlivé obce, tak okresy i Olomoucký kraj v podstatě, pokud strategicky plánoval, tak se do značné míry opíral o lázeňství. V tuto chvíli všechny tyto plány můžeme zmačkat a hodit do koše, protože absolutně nebudou platit. Co to má za důsledek? Místo normálních platů teď šly do těchto regionů sociální dávky a místo toho, aby lidé, kteří tam pracují, jsou zaměstnaní, platili daně do státního rozpočtu, tak ty toky jsou úplně obrácené. Na závěr si dovolím jednu ekonomickou poznámku, protože – jak často říkám – před několika lety jsem se potrestal studiem ekonomie a od té doby je utrpení některé kroky sledovat. Chtěl bych říct, že prostým škrtnutím výdajů se dá vyřešit problém v tom okamžiku a na tom papíře, ale dlouhodobě je to velmi špatné opatření. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, za váš příspěvek. Předávám slovo panu senátorovi Janu Horníkovi. Prosím, máte slovo.

27

Senátor Jan Horník: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já bych jenom chtěl vaším prostřednictvím své kolegyni Emmerové vzkázat, že to nebylo útok na její osobu jako ministryni zdravotnictví. Ona sama řekla, že byla ministryně pouze 14 měsíců a bohužel, možná bychom se byli přesvědčili, že by byla bývala v dalších měsících dobrou ministryní. Ale 14 měsíců je poměrně velmi krátká doba na to, aby se ministr jako takový mohl uvést do povědomí veřejnosti v dlouhodobějším horizontu s pozitivními kroky. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji za váš příspěvek. Předávám slovo panu senátoru Miroslavu Krejčovi. Prosím, máte slovo. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji. Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, nebudu mluvit ani dlouho, ani komplikovaně. My tady v poslední době projednáváme relativně hodně peticí. Po dosti dlouhé době je tady petice, která skutečně má plošný dosah, plošný dopad, protože někdy se tady zabýváme opravdu lokálními problémy, které by měly řešit municipality na úrovni obcí, případně krajů. Takže tato petice sem skutečně patří a petenti mají moji plnou podporu. A to i z toho důvodu, a opět je to, jako u některých předchozích řečníků, kteří zde vystupovali, osobní prožitek. Já jsem v roce 2009 měl poněkud složitější období. Nejprve jsem absolvoval relativně komplikovaný neurochirurgický zákrok, do tří měsíců jsem absolvoval kardiologický zákrok a do dneška jsem přesvědčen, že právě následná lázeňská péče mi umožnila to, že se pohybuji a funguji tak, jak funguji. Takže to, co je zde a bude dnes předloženo, navrhováno, má moji maximální podporu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji za váš příspěvek. V rozpravě pokračujeme. Slovo má pan senátor Zdeněk Berka. Senátor Zdeněk Berka: Dobré poledne, dámy a pánové, dobré poledne paní předsedající, vážení kolegové. Já jsem z volebního obvodu č. 2, což je Sokolovsko. Nicméně tam patří i Mariánské Lázně. V rámci předvolebních aktivit jsem se tam setkával s lidmi, oni už tenkrát vyslovili určité obavy z toho, jaké důsledky bude mít nová úhradová vyhláška. Po diskusích s nimi jsem přesvědčen o tom, že jejich obavy jsou naplňovány. Karlovarský kraj, který má 300 tisíc obyvatel, jeho hlavním produktem, nebo významným produktem je lázeňství a uhelné hornictví. Uhelné hornictví tam má perspektivu takových 10 – 30 let, dále říct, a bude postupně utlumováno. Pokud se rozpadne lázeňství, tak tam bude enormní míra nezaměstnanosti, budou tam muset proudit prostředky na podporu nezaměstnaných. Proto podpořím petenty, kteří nám předložili tuto petici, a doufám, že ministerstvo zdravotnictví učiní nějaké významné kroky, aby tuto petici, nebo aby důsledky úhradové vyhlášky se nějakým způsobem zmírnily, aby to nemělo tak katastrofální dopad na zaměstnanost v našem regionu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane kolego. Táži se vás, kolegyně a kolegové, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím. Rozpravu končím. Poprosím paní zpravodajku, zda by se vyjádřila k právě proběhlé rozpravě. Senátorka Milada Emmerová: Děkuji za slovo. V diskusi vystoupilo 17 osob včetně petentů a senátorů. První promluvil pan ministr Heger. Nyní bych navrhovala, abychom hlasovali o usneseních, a to jak výboru pro zdravotnictví a

28

sociální politiku, tak i usnesení, které předložila komise pro rozvoj venkova. Navrhujeme spolu s kolegou Plačkem, aby se nehlasovalo po jednotlivých odstavcích a bodech, ale ta usnesení jako taková, a každé zvlášť. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám. Ptám se pana senátora Plačka, jestli se chce vyjádřit. Senátor Vladimír Plaček: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já plně souhlasím s návrhem paní kolegyně Emmerové, abychom hlasovali o usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a následně pak o 10. usnesení Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova ze 4. schůze konané dne 6. 2. 2013. To znamená toho revokovaného usnesení. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, můžeme přistoupit k hlasování. Svolám vás. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesla paní senátorka Milada Emmerová. V sále je přítomno aktuálně 68 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 35. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Při registrovaných 71 senátorek a senátorů; při kvoru 36, pro 60, proti jeden. Konstatuji, že návrh byl přijat. Dále budeme hlasovat o druhém usnesení, tak jak bylo řečeno. Zahajuji hlasování. Nelze. (Hlasy: Lze.) Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. Děkuji. Kdo je proti, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 7 se z 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 57, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Děkuji vám. Děkuji petentům, děkuji všem vystupujícím. Technická? Faktická? Senátor Jan Horník: Paní předsedající, technická. My jsme tady měli teď trošku zmatek, protože v předchozím hlasování kolega Sulovský hlasoval pro a neobjevilo se to na tabuli. Takže pro steno. A jak jsme teď dohadovali, tak jsme zapomněli podruhé hlasovat, ale asi jsme zřejmě také chtěli hlasovat pro. Takže máme jenom jednoho pro. (Pobavení v sále.) Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Bereme na vědomí. Končím projednávání tohoto bodu. Dámy a pánové, následujícím bodem je 2. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 39) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 39. Návrh nám po malé chvíli uvede zástupce poslanců pan poslanec Michal Doktor. Maličkou chviličku dáme panu poslanci. (Poslanec Doktor momentálně nepřítomen.) Nejde se na oběd, prosím vás, vydržte na svých místech, pan poslanec je přítomen, on

29

tady celou dobu byl, takže maličká technická – vydržte. Projednáváme další bod, pokračujeme. Oběd bude až potom. (Po příchodu poslance Doktora do sálu:) Pan navrhovatel se nám již blíží. Celý Senát je váš, pane poslanče, netrpělivě vás očekáváme. Prosím, máte slovo. Poslanec Michal Doktor: To je situace. Děkuji za udělené slovo. Dovolte, vážené dámy, paní senátorky, dovolte, vážení páni senátoři, abych v krátkém úvodním sálu odůvodnil návrh zákona o změně zákona o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Původní zákon 586/1992 Sb. Nebudu ve svém úvodním slově užívat ty nadmíru technicistní výrazy, kterými je popsán předmět a jsou součástí sněmovního tisku, respektive senátního tisku, který právě projednáváte. Myslím, že mnou navrženou změnu zákona, o zákonu daně z příjmů, tedy o zrušení daňové výjimky, kterou byly církve oproštěny od daňového břemene plynoucího z příjmu z prodeje majetku, který jim bude vydán v rámci tak zvaného restitučního projektu, je žádoucí a správné přijmout hned z několika důvodů. Tím prvním je jistě správná snaha, činit daně spravedlivé a činit svět kolem nás spravedlivější, jakkoli můžete namítat, že takový zřejmě nebude nikdy. Přesto mi připadá správné o tento zlatý grál usilovat. Já sám ale za sebe vidím, a doufám, že to nikdo z vás nebude považovat za nepokorný a příliš příkrý argument, za daleko nejzávažnější důvod především fakt, že ona udělená výjimka je v příkrém rozporu s principy a cíli, než jsou a byly církve založeny. Ona daňová výjimka totiž z církví činí unikátní subjekt, pro nějž neexistuje žádné legitimní odůvodnění. Církve jsou totiž podle všeho právnickými osobami. Na právnické osoby se podle judikatury Evropského soudního dvoru, kterou se zabývá zhruba od prvních podání od roku 2006, vztahují pohledy Evropského soudního dvoru o nepovolené veřejné podpoře. Právě proto, že jsou církve právnickou osobou, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou založeny k vytváření zisku, k podnikání, je nutné na ně pohlížet jako na firmy. Z tohoto důvodu, a právě pro možný konflikt v budoucím čase, budoucí konflikt jak pro ČR, tak pro církve samotné, jako předměty soutěže, jsem navrhl zrušit tuto daňovou výjimku. Druhým argumentem je nepochybně argument fiskální. Já nerad žongluji ve své argumentaci s čísly. A protože v případné úvaze o tom, kolik může z hlediska fiskálních parametrů změna zákona přinést soustavně veřejných rozpočtů, uvádím interval zhruba od půl miliardy až do dvou miliard Kč. Vy velmi dobře víte, že v té úvaze jsou zásadní dvě proměnné. Za prvé vůle církví a ochota církví majetek prodávat, za druhé místo a čas, ve kterém k tomu prodeji dojde. Je nepochybné, že věc vydaná v cenových relacích roku 2013 prostým růstem cen v roce 2015, v letech budoucích bude mít jinou, tedy vyšší cenu. Ale je také nepochybné, že změnou územně plánovací dokumentace dojde k zásadnímu a skokovému růstu takových majetků. O tom, že církve budou některý majetek prodávat, myslím není pochyb. O tom, že jiný majetek si ponechají k financování svých činností, není pochyb rovněž. Já jsem velkou část svého politického života, myslím tím na půdě Poslanecké sněmovny, zasvětil boji s daňovými výjimkami a připadalo mi nepříhodné, až monumentálně kontrastní, kdy vláda na jedné straně prosazovala dokument, takzvaný stabilizační balíček, kde daně, obecné daně zvyšovala, a na druhé straně v témže čase prosazovala dokument takzvaného restitučního projektu, kde zaváděla výjimku pro právnické osoby, která zbavovala, nebo měla zbavit církve oné povinnosti platit uvedenou daň. Tuto věc jsem považoval za předmětně neslučitelnou, spíše nemorální, jakkoli ale zdůrazňuji a považuji za

30

důležité říci, myslím, že o ni církve nikdy neusilovaly, a ke svému životu ji vůbec nepotřebují. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 39/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Prosím, máte slovo. Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové, VHZD projednal uvedený návrh zákona s tím, že navržená úprava reaguje na zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, v rámci kterého došlo k vyloučení z předmětu daně z příjmu právnických osob; nejen příjmů z bezúplatného nabytí nemovitých a movitých věcí podle zákona o majetkovém vyrovnání, ale i z příjmu prvního prodeje takového majetku. Podle postoupeného návrhu zákona - příjem z prvního prodeje restituovaného majetku na základě zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi by měl být předmětem daně z příjmu. V Poslanecké sněmovně byl tento návrh zákona schválen a 51. schůzi 12. února. Z přítomných 143 poslanců bylo 136 pro návrh, nikdo nebyl proti. VHZD projednal tento návrh zákona na 6. schůzi konané 8. března. S tím, že po úvodním slově předkladatele poslance Michala Doktora, po mé zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem k projednání na schůzi Senátu mne a pověřil předsedu výboru, mne, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stoku zpravodajů, sledujte rozpravu, zaznamenávejte případné další návrhy. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby se Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Děkuji. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. (Není se asi k čemu vyjádřit; ani pan navrhovatel, zdá se, že ani pan zpravodaj.) Přistoupíme k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 65 senátorek, senátorů. Aktuální kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 63, proti nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám za rychlé a věcné projednávání tohoto zákona. Přátelé, čeká nás polední pauza. Sejdeme se za hodinu – v 14.00 hodin. (Jednání přerušeno v 12.53 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.)

31

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové. Dalším bodem po polední přestávce je 3. Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany ve výcvikové misi Evropské unie v Malijské republice v letech 2013 a 2014 (senátní tisk č. 40, č. 41) Máme to jako tisky č. 40 a 41. Tyto tisky uvede předseda vlády Petr Nečas. Máte slovo, pane předsedo, už vás vidím. Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Vláda dne 13. února letošního roku svým usnesením schválila návrh na působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany ve výcvikové misi Evropské unii v Malijské republice v letech 2013 a 2014 od 1. dubna letošního roku na dobu 15 měsíců v celkovém počtu do 50 osob za účelem poskytnutí výcviku ozbrojeným silám Mali a poskytnutí ochrany silám zemí zapojených do výcvikové mise Evropské unie v Malijské republice. Materiál je v souladu s článkem 43 Ústavy České republiky nyní předkládán Senátu Parlamentu ČR ke schválení. Poslanecká sněmovna materiál schválila na své schůzi 19. února letošního roku. Úvodem mi dovolte pár slov k důvodům, které Evropskou unii vedly rozmístit výcvikovou misi v Mali. V kontextu událostí tak zvaného arabského jara došlo k oslabení bezpečnostního systému zemí severní Afriky. Tato situace nehrává teroristickým a extrémistickým skupinám k rozšiřování svého prostoru působnosti. Nelegální obchod se zbraněmi, obchodování s drogami, nelegální migrace, únosy cizinců, námořní pirátství, či přerušení dodávek životně důležitých surovin jsou hrozby nejen pro samotný region Sahelu, ale i pro Evropu a tedy i pro Českou republiku. Malijská republika oslabená vojenským převratem a tíživou ekonomickou situací se tak může stát základnou pro rekrutaci, výcvik a přesun teroristických skupin zemních teritorií. Přechodná malijská vláda přitom postrádá schopnost a prostředky zemi stabilizovat a minimalizovat hrozbu povstalců. Evropská unie se proto rozhodla zapojit do výcviku malijských ozbrojených sil na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2071 z loňského roku a žádosti malijské vlády. Uvedená rezoluce Rady bezpečnosti vyzývá všechny členské státy OSN, regionální a mezinárodní organizace včetně Africké unie a Evropské unie k poskytnutí pomoci přechodné malijské vládě a malijským ozbrojeným silám formou výcviku a materiálního vybavení. Nyní několik slov k samotné výcvikové misi EU. Hlavními úkoly mise budou – za první výcvik vševojskových bojových uskupení včetně specifického taktického a logistického školení, zejména v oblasti speciálních sil mechanizovaného vojska, dělostřelectva, ženijního vojska a předsunuté letecké podpory. Za druhé pomoc při zlepšení fungování velitelské struktury malijských ozbrojených sil. A za třetí poradenství v oblasti školení a výcviku personálu. Tato mise bude nebojová, zaměřená pouze na výcvik. V praxi to znamená, že se výcvikové týmy nebudou po boku malijských jednotek účastnit bojových operací. To je rozdíl například od situace v Afghánistánu, kde čeští vojáci cvičí afghánské jednotky v rámci tak zvaných operačních cvičných a poradních týmů a

32

zároveň se po jejich boku zapojují do bojových operací. Mise bude rozmístěna v jihozápadní části Mali. Bude poskytovat výcvik ozbrojeným silám Mali pod kontrolou malijské vlády, které bude probíhat na základě malijských ozbrojených sil. Mise bude působit mimo operační prostor jednotek hospodářského společenství západoafrických států ECOWAS, kterým nebude poskytovat podporu ani výcvik. Mise nebude zapojena do francouzské operace SERIAL. Případné změny v mandátu výcvikové mise budou podléhat schválení členskými zeměmi Evropské unie. Výcvik malijských jednotek bude zahájen 1. dubna letošního roku, přičemž působení mise se může prodloužit v závislosti na vývoj situace a požadavcích malijské strany. Předpokládá se, že mise bude předběžně trvat 15 měsíců. Rada pro zahraniční věci o spuštění mise rozhodla na svém zasedání 18. února letošního roku. Nyní konkrétně k předkládanému materiálu. Na základě vyhodnocení požadavků Evropské unie navrhujeme, aby Senát schválil zapojení sil a prostředků rezortu ministerstva obrany v celkovém počtu do 50 osob na období od 1. dubna letošního roku na dobu 15 měsíců za účelem poskytnutí výcviku ozbrojeným silám Mali a poskytnutí ochrany silám zapojených do mise EU v Mali. V první rotaci mise se zapojíme jednotnou na ochranu sil. Jejím úkolem bude ochrana velitelství mise EU v Bamaku. Na tomto úkolu se bude podílet společně s francouzskými a malijskými jednotkami. Dále bude spoluzajišťovat bezpečnostní doprava pro velitele mise. V další etapě mise se hodláme výrazně zapojit do výcviku ozbrojených sil Mali, a to v závislosti na dalších požadavcích velitele mise. Jako optimální postup vnímáme spojení výcviku konkrétní jednotky malijské armády s jejím materiálním vybavením. Tímto přístupem bychom zajistili provázanost a transparentnost našich aktivit. Ministerstvo obrany identifikovalo materiál, který by mohlo malijské straně poskytnout. Jedná se o zbraně, munici a elektrocentrály. Po konzultaci s francouzskou stranou, která vzhledem ke své přítomnosti v zemi má největší přehled, chybějící výzbroj malijské armády byla naše nabídka předložena ministru obrany Mali. Malijská strana tuto nabídku akceptovala, podnikáme nyní proto všechny nezbytné kroky k realizaci daru uvedeného materiálu. Aktuální kalkulace finančních nákladů souvisejících se zapojením České republiky do mise dosahuje zhruba 135 milionů korun na rok letošní a zhruba stejnou částku na rok příští. Jejich financování bude zabezpečeno z rozpočtové kapitoly ministerstva obrany. Nyní mi dovolte pár slovo k právním aspektům. S vysláním sil a prostředků rezortu ministerstva obrany do zahraničních misí souvisí právní aspekty ve dvou rovinách. Mezinárodní a vnitrostátní. Pokud jde o mezinárodní úroveň, vychází výcviková mise Evropské unie z rezoluce Rady bezpečnosti OSN 2071, o níž jsem již hovořil a dále ze žádostí malijské vlády. Zároveň se jedná o misi společné bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie zakotvené ve smlouvě o Evropské unii ve znění Lisabonské smlouvy. Z vnitrostátního hlediska podléhá vyslání sil a prostředků rezortu ministerstva obrany do výcvikové mise Evropské unie v Mali, souhlasu obou komor Parlamentu ČR podle článku 43 Ústavy České republiky. K bezpečnostně politickým aspektům účasti České republiky v misi EU, jakož i k některým dalším otázkám bude možné se vyjádřit v průběhu rozpravy. Dámy a pánové, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, žádám vás o vyslovení souhlasu s předkládaným materiálem.

33

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane předsedo vlády. Garančním a jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal usnesení, které máme jako tisky 40/1 a 41/1, zpravodajem je pan senátor Tomáš Kladívko, který má slovo. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážené dámy a pánové, my se na začátku musíme vypořádat s jednou procedurální věcí, protože vláda v dané tématice poslala do Senátu dva tisky. Jeden tisk č. 40 a jeden tisk č. 41. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se s tímto vypořádal následujícím způsobem, který si dovolím citovat. Přijal své 26 ustanovení na své 4. schůzi konané dne 20. února 2013 k návrhu na působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany ve výcvikové misi Evropské unie v Malijské republice v letech 2013 – 2014. K tomuto přijal následující usnesení. Výbor za prvé přerušuje. A odročuje projednání tohoto tisku do doby projednání senátního tisku č. 41 na schůzi Senátu Parlamentu ČR. Za druhé určil zpravodaje a pověřuje předsedu výboru. Já bych v této chvíli navrhl, abychom hlasovali o tom, že i Senát se postaví za toto usnesení, že odročuje projednání senátního tisku č. 40 do projednání senátního tisku č. 41 na schůzi Senátu Parlamentu ČR. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, je to návrh, o kterém bychom měli v daném okamžiku hlasovat. Takže dáme znělku. Takže, pane zpravodaji, ještě nám jednou pro jistotu vysvětlete, o čem se bude hlasovat. Senátor Tomáš Kladívko: Budeme hlasovat o tom, že senátní tisk č. 40, kterým se navrhuje působení sil a prostředků rezortu ministerstva obrany ve výcvikové misi Evropské unie v Malijské republice v letech 2013 a 2014, přerušujeme a odročujeme do projednání senátního tisku č. 41 na schůzi Senátu Parlamentu ČR. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Předpokládám, že všichni jste s kartami v daném prostoru a já zahajuji hlasování o tomto návrhu, jak byl přednesen. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 9 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32. Pro 58, proti nikdo. Návrh byl schválen. Můžeme v tuto chvíli pokračovat, pane zpravodaji. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji. A nyní se můžeme věnovat tisku, který máme pod číslem 41, který zní: "K návrhu na působení sil a prostředků resortu ministerstva obrany ve výcvikové misi Evropské unie v Malijské republice (EU TN Mali v letech 2013, 2014) – VZVOB po odůvodnění zástupcem předkladatele prvního náměstka ministra obrany Vlastimila Picka, náčelníka Generálního štábu generála Petra Pavla a politického ředitele ministerstva zahraničních věcí Pavla Fischera a zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s působením sil a prostředků resortu ministerstva obrany ve výcvikové misi Evropské unie v Malijské republice (EU TN Mali v letech 2013, 2014) od 1. dubna 2013 na dobu 15 měsíců v celkovém počtu 50 osob za účelem poskytnutí výcviku ozbrojeným silám Mali a poskytnutí ochrany silám, zapojených do mise EU TN Mali. Za druhé určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka a

34

za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. To je usnesení, které projednal VZVOB na své 4. schůzi dne 20. února letošního roku. Výbor se při projednávání tohoto materiálu rovněž zabýval i zapojením České republiky do krizové situace Mali nejen v příspěvku našich vojáků, zapojených do mise EU, ale také se seznámil s humanitární pomocí, kterou vynaložila Česká republika jak v roce 2012, tak i v letošním roce. Tato humanitární pomoc je směřována hlavně na malijské uprchlíky, kteří se soustřeďují v okolních zemích mimo Mali, jako je například Burkina Faso, Mauretánie a Niger. Pomoc, která bude směřována do Mali v letošním roce, bude především poskytnuta mezinárodnímu Červenému kříži, který přes náročnou bezpečnostní situaci v postižených oblastech Mali nadále působí a zajišťuje základní humanitární potřeby a humanitární ochranu pro tisíce civilistů. Jak už tady bylo řečeno předkladatelem, panem premiérem Nečasem, Česká vláda také poskytne vojenský materiál ozbrojeným složkám Mali. Bude se jednat o zbraně, munici, elektrocentrály a další možné věci, které budou poskytnuty pro zefektivnění práce malijské armády. Situace v Mali stále není jednoduchá, ale myslíme si, že první společný projekt, a to je mise Evropské unie, která by měla svým způsobem vycvičit ve velení malijskou armádu, je na místě a tento společný projekt bude mít určitě úspěch. Z těchto důvodů přijal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost usnesení, které jsem vám před chvílí přečetl a žádám vás o jeho podporu. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové. Situace v Mali je trošku složitější, než si mnozí z nás představujeme. Není jednoduchá pro celou Evropskou unii a především pro jeden stát, pro Francii. A v konečném důsledku možná i pro nás, protože si dobře pamatuji, jak tyto země navštívila naše senátní delegace, jednalo se i o dodávkách zbraní a také, jak české ministerstvo zahraničí řeklo, že ne! O to pozoruhodnější je, že nyní říká ano! Francouzská západní Afrika byla rozdělena uměle mezi několik států. Můžete se podívat i na mapu, jak jsou nakresleny hranice a z toho vznikají různé konflikty. Problém Mali je ten, že na určité osvobozenecké hnutí "tuaregů", kteří chtějí své nějaké nezávislé území autonomní nebo stát, se navázala Al-Káida a s tím spojené problémy vztahující se k terorismu. Samozřejmě to ohrožuje celou Evropskou unii i celý svět. Já bych se chtěl zeptat a my musíme být solidární v rámci misí Evropské unie, tady to není pod hlavičkou NATO, tady je to pod Evropskou unií, a pokud chceme být proevropští a nový prezident to řekl, tak bychom měli podpořit úsilí Evropské unie. Ale chtěl jsem se zeptat pana předsedy vlády a i pana ministra zahraničních věcí, který je tady přítomen, jak budeme prosazovat svoje zájmy, když byla v této oblasti zrušena některá naše velvyslanectví? Teď se ukazuje, možná, že to je chyba, že to nebyla jenom otázka obchodní, ale i otázka strategická a kdo bude koordinovat spolupráci s jednotkami AFISMA, což jsou africké jednotky, a Afričani mají zvláštní takový smysl pro to, že by si v Africe měli dělat pořádek především sami? Takže se ptám pana premiéra, jestli je na to naše zahraniční politika připravená a jestli vláda v těchto věcech udělá nějaké kroky. Samozřejmě, že já osobně budu podporovat tuto misi.

35

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor František Bublan. Senátor František Bublan: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, otázka vyslání našich vojáků do republiky Mali vyvolala docela velkou diskusi odborné veřejnosti. Ta obecná veřejnost už si na to zvykla, tam už takové otázky člověk neslyší a ta odborná veřejnost se tím docela zabývala, zda je to dobré rozhodnutí a zda můžeme očekávat nějaký nejenom pozitivní výsledek v té oblasti, ale také pozitivní důsledek pro nás. Já jenom zmíním dvě taková negativa, to první je, že rozhodování o tom, zda vyslat nebo nevyslat vojáky do této oblasti vzešlo především z ministerstva zahraničních věcí a potažmo potom z vlády a armáda do toho příliš vtažena nebyla. Aspoň tedy byla dosti utlumena. Možná je to také dáno tím, že nemá svého ministra a z toho také potom pramenily takové určité nejasnosti co tam ti naši vojáci vlastně, jakou pozici tam budou zaujímat. Potom částečné takové negativní postoje k tomu můžeme mít také z toho důvodu, co zde zaznělo u pana senátora Drymla, že největší zájem na tuto oblast má Francie. Má tam svoje investice, má tam své zájmy, takže je to trošku taková služba Francii, to si nemusíme zastírat, ono tomu tak skutečně je. Ale jsou tady argumenty také pro a mezi ně patří především ta skutečnost, že Mali je zhroucený stát. Doslova zhroucený. Vláda tam nefunguje a také se trošku ptám, koho tam ti naši vojáci vlastně budou chránit nebo koho budou cvičit, protože tato situace je velmi nepřehledná a velmi nejistá. A vytváří se tak velké bezpečnostní riziko, především pro ty okolní státy, pro celou tu oblast, protože není žádným tajemstvím, že ti teroristé, ti povstalci mají především zbraně z Libye, které tam byly rozkradeny a které se tam dostaly, propašovaly. Takže ona se vytváří bezpečnostní hrozba nejenom pro tuto severozápadní oblast, ale také pro celou Evropu. A to protože je ohrožena energetická bezpečnost a to už nás skutečně zasahuje a současně také hrozí nějaká neřízená migrace, a to nás může zasáhnout rovněž tak. A poslední takové pozitivum vidím v tom, že sice smluvně jsme se zavázali vytvářet společnou obrannou politiku Evropské unie, ale zatím v praxi k tomu moc nedocházelo, takže toto by mohl být další krok k tomu, aby se posílila tendence vytvářet a praktikovat společnou obrannou politiku Evropské unie. Takže, když zvážím pro a proti, tak nakonec musím říci, že jsem pro to, abychom vyslovili souhlas s usnesením, jak bylo předneseno zpravodajem. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Jaroslav Doubrava. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministerský předsedo. Já jsem za poslední asi měsíc dostal celou řadu proseb maminek, dětí, příspěvek na zdravotnické pomůcky, které by umožnily pohyb jejich dětí, resp. jejich léčení. Jestliže jsem vyslechl slova kolegy Bublana, o tom, jak je Mali rozoranou republikou, obávám se, že tento návrh usnesení nebudu moci podpořit, a požádal bych vás spíše, abyste tyto peníze, jestliže jsem dobře poslouchal, bylo to 150 milionů na letošní rok, 150 milionů na příští rok. Dovedete si představit, kolik těchto maminek, kolik těchto dětí by za takovéhle peníze mohlo být vyléčeno? Já myslím, že to by byly účelněji použité prostředky a znovu říkám pro návrh tohoto usnesení, že hlasovat nemohu.

36

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Chcete se vyjádřit, pane předsedo vlády? Máte slovo. Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji za proběhlou rozpravu. Já nebudu komentovat to poslední vystoupení pana senátora Doubravy, protože ta barvotisková dikce tohoto vystoupení, kdy dokonce ani pan senátor neposlouchal přesně tu částku – není to 150 milionů, je to 135 milionů korun. Na druhé straně děkuji za seriózní argumentaci. Je skutečností, tak jak například poukázal pan senátor Dryml, že Mali je skutečně v těžkém stavu, že je to země, která je rozvrácená. Konec konců vláda, která je dneska považována za legitimní, se dostala k moci v podstatě převratem, nicméně snaha vybudovat tady strukturu, která bude zajišťovat elementární bezpečnost, je v našem zájmu. Já také nemohu souhlasit s tím, co řekl pan senátor Bublan, že je to služba Francii. Není. Je to společná evropská operace. Vy jste konec konců správně řekl, pane senátore – prostřednictvím pana předsedajícího, že neřízený vývoj v této zemi a rozvoj terorismu je hrozbou pro celou Evropu v oblasti energetiky, v oblasti neřízené migrace apod. Čili není to služba Francii, je to celoevropský zájem, aby v oblasti Sahalu nevzniklo území, ve kterém mohou být cvičeni, rekrutováni a logisticky zabezpečováni teroristé. Vzpomeňme si, když v podobně zhrouceném státu Afghánistánu pod velením Talibanu byla vytvořena podobná struktura, která vlastně podporovala Al-Káidu na celém světě a dokázala dokonce zorganizovat atentát 11. září 2001 na území Spojených států. Toto je území, které je podstatně blíže Evropě a tudíž toto teritorium je podstatně rizikovější. Co se týče diplomatického zastoupení, tak v Mali je akreditován náš velvyslanec v Alžírsku, který jedná samozřejmě i v Mali. Mimochodem, co se týče dodávek zbraní, tak jednal 25. února s malijským ministrem obrany, na základě kteréhožto jednání byly uzavřeny některé dokumenty, které povedou k tomu, že s vysokou pravděpodobností tyto zbrojní dodávky přebytečných zbraní a munice do republiky Mali pro jejich ozbrojené síly zajistíme. Co se týče nejasností, které tady byly zmíněny, ohledně přípravy této mise, tak ty nebyly na naší straně. Byly dány tím, že poměrně rychle tato operace byla plánována a my jsme pouze mohli dát příslib poskytnutí sil i s výhradou, že podléhá u nás parlamentní proceduře. To znamená, ve chvíli, kdy se generuje celá sestava sil, tak vlastně země, které mají rychlejší proceduru, například umožňují vyslání na několik měsíců bez toho, aby to parlament schvaloval, nebo parlament to může schválit až dodatečně, tak obsadily rychle některé prázdné tabulky, které se týkaly především té výcvikové části mise. Takže země, které mohly přijít s příslibem toho, že je to schvalováno a posláno do parlamentu, tak v první rotaci například ne kvůli tomu vlastně obsazujeme tu pozici First Protection, to znamená tuto ochrannou složku s tím, že se počítá, že v dalších rotacích budeme již obsazovat opět výcvikovou složku, kde chceme spojit ideální model výcviku přímo na místě konkrétní jednotky malijských ozbrojených sil s dodávkou zbraní a munice této konkrétní jednotce, která bude cvičena českými instruktory. Já chci znovu zdůraznit, že to nasazení je nebojové, že je to čistě výcviková mise, že bude působit v Bamaku mimo oblast bojů a že i tito naši instruktoři jsou tam posláni k výcviku, nikoliv k boji. Oni samozřejmě mají právo na sebeobranu, nicméně do bojových operací nemohou být nasazeni. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A protože pan senátor Dryml položil také otázku směrem na ministra zahraničních věcí pana

37

Schwarzenberga, tak se ptám, jestli se chce vyjádřit. Pan ministr se zvedá, takže má své vyjádření. 1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutný Senáte, dík konfliktu v Mali je vývoj posledních událostí všeobecně znám. Popsány jsou i v materiálu, který vláda předkládá Senátu k schválení a který máte k dispozici. Dále bych se chtěl soustředit na stručné zdůvodnění toho, proč by se ČR a EU měly v Mali aktivně angažovat. Bezpečnostní strategie ČR regionální konflikty okolo transatlantického prostoru označuje za hrozbu pro naši bezpečnost. Naše bezpečnost je přímo provázána s bezpečností širšího regionu na jih od Evropy, tedy i Sahelu. Radikalizace teroristických organizací a jejich rostoucí vliv v Mali v kombinaci se snahou ovládnout území tohoto státu, i sousedních států, představuje přímé ohrožení bezpečnostních zájmů České republiky. Možných přímých důsledků destabilizace tohoto regionu pro ČR je celá řada. Od ohrožení teroristickými útoky přes neudržitelnou migraci až po ohrožení zásobování strategickými surovinami. Je tedy v našem zájmu, abychom se ve výcvikové misi EU v Mali aktivně účastnili, neboť to je jeden z účinných nástrojů, jak mimořádné situace řešit. Účast v této misi kromě obrany vlastních bezpečnostních zájmů prokáže naši schopnost pružně a efektivně reagovat na dynamický vývoj bezpečnostní situace ve světě a zcela konkrétně a významně přispět k řešení závažných konfliktů. Je to pro nás do budoucna výjimečná možnost, jak si zajistit dostatečný vliv na další směřování společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Své účasti v misi můžeme dále využít k prohloubení spojenectví a k součinnosti s partnery v EU i k navázání užší spolupráce se státy regionu Sahelu. Dlouhodobě pracovat na zachování schopnosti vést společné akce se spojenci bude obzvláště po stažení sil z Afghánistánu mimořádně důležité. K misi EU v Mali se zavázalo přispět 24 států EU. Nejvýznamnějšími přispěvateli do mise jsou zatím Francie, Německo, Španělsko, Spojené království, Polsko, Itálie a Maďarsko. Plánovaný český příspěvek bude velmi významnou součástí mise. Role Evropské unie v čele světového společenství je pro další vývoj v regionu zcela zásadní. Musíme si uvědomit, že především Mali samotné musí co nejdřív převzít odpovědnost za další demokratický politický vývoj a bezpečnostní stabilizaci země. Je naší povinností ale i naším zájmem k tomu co nejefektivněji napomoci a do řešení co nejvíce zapojit další důležité aktéry v regionu. Vláda Mali vypracovala cestovní mapu, která slouží jako základ pro politickou stabilizaci země a návrat k demokracii. Malijský parlament tuto cestovní mapu schválil a v souladu s ní bylo následně vyhlášeno konání parlamentních a prezidentských voleb v červenci tohoto roku. Jde o zásadní signál ohledně dalšího směřování Mali. Pokud by Česká republika do mise žádným způsobem nepřispěla, nemohla by postupovat v souladu se svou bezpečnostní a obrannou strategií a aktivně bránit svou bezpečnost. Poškodilo by nás to rovněž i v očích spojenců, kteří na náš aktivní příspěvek do mise spoléhají. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, závěrem bych vás chtěl požádat o vyslovení souhlasu s předkládaným materiálem. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Ptám se pana zpravodaje, jestli se chce vyjádřit. (Ano.)

38

Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. V reakci na slova svých kolegů k proběhlé rozpravě bych připomněl ještě některé body. Oblast, o které mluvíme, je oblast Sahelu, která je tvořena jižním okrajem Sahary protínajícím území několika dalších států. Je jich poměrně hodně. Tyto státy vytvořily již v minulosti hospodářské společenství západoevropských států, které se nazývá ECOWAS. Již v říjnu tohoto roku se toto společenství obrátilo na Radu bezpečnosti OSN, že je v zájmu všech těchto zemí, aby Rada bezpečnosti rozhodla o procesu, který by vedl k zastavení teroristických aktivit ozbrojených skupin s možnými politickými a humanitárními následky pro celý region. Poté následovaly konzultace v Radě bezpečnosti OSN. Rezoluce, která byla přijata, následně vyzvala všechny členské státy OSN, regionální a mezinárodní organizace včetně Africké unie a Evropské unie k poskytnutí pomoci přechodné Malijské vládě a ozbrojeným silám Mali formou výcviku a poskytnutí vybavení těmto jednotkám. Bezpečnost ČR je úzce spjata s globální bezpečnostní situací, přičemž eskalace bezpečnostních hrozeb zejména ve spojení s aktivizovanými teroristickými skupinami v regionu Sahelu by ve svém důsledku znamenala přímé ohrožení bezpečnosti EU, tedy i ČR. Vývoj bezpečnostní situace ve světě vede k nárůstu významu operací a komplexnímu přístupu EU v regionu Afriky, kde se na to přímo neangažuje. Navrhovaný příspěvek ČR je tak významnou možností, jak si v budoucnu zajistit možnost aktivního ovlivňování směřování společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Proto bych poprosil, abychom tento návrh podpořili. Jinak v rámci rozpravy vystoupili 3 senátoři. Žádný z nich nedal návrh na jiné usnesení, než jak je předloženo v tisku č. 41/1, což je usnesení VZVOB. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. O tom budeme také po znělce hlasovat. Před hlasováním upozorňuji, že k vyslovení souhlasu potřebujeme nadpoloviční většinu všech senátorů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 10 ukončeno. Registrováno 69, kvorum 41. Pro 61, proti 3. Návrh byl odsouhlasen. Končím tento bod. Děkuji zpravodajům. Pana premiéra požádám, aby zůstal, protože budeme projednávat další bod, a tím je 4. Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 7. - 8. února 2013 Máte slovo, pane předsedo vlády. Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vás informoval o výsledku jednání Evropské rady, která se uskutečnila v Bruselu ve dnech 7. – 8. února tohoto roku. Únorový summit se zaměřil na 3 témata. 1. Víceletý finanční rámec alias rozpočet na období 2014-2020. II. Mezinárodní obchod.

39

III. Zahraničněpolitické otázky. Summitu – podle očekávání – jednoznačně dominovala otázka víceletého finančního rámce. Jednání o tomto tématu bylo jako tradičně velmi bouřlivé a komplikovaného. Začátek jednání byl několikrát odložen. K distribuci materiálu pro jednání došlo až v pátek 8. února nad ránem. Jednání byla komplikována v podstatě neustále probíhajícími bilaterálními schůzkami. I přes tuto poměrně chaotickou organizaci se Evropské radě podařilo dosáhnout konsensu. Už to samo o sobě lze považovat za úspěch a pozitivní signál, že jsme na evropské úrovni schopni se dohodnout. ČR disponovala na summitu silným a jednomyslným mandátem schváleným vládou. V něm byly určeny jasné podmínky, za kterých bylo možné s návrhem rozpočtu souhlasit. Jednalo se především o důraz na férové zacházení, bez něhož jsme nebyli ochotni s návrhem souhlasit. Lze proto uvítat, že se podařilo dojednat kompromis, který naše požadavky zahrnul a mohl být ze strany ČR podpořen. Dohoda Evropské rady stanovila výdaje rozpočtu EU během následujícího sedmiletého období na 960 mld. euro a 37 mld. euro v cenách roku 2011 na mimorozpočtové nástroje. ČR získává v kohezní politice více jak 20,5 mld. euro. V cenách roku 2011 to znamená 23 mld. v běžných cenách, a to při snížení celkového objemu unijního rozpočtu. V konečné fázi vyjednávání se nám podařilo navýšit prostředky na kohezní politiku pro ČR o 900 mil. euro, tzn. o více než 1 mld. euro v běžných cenách. Právě tato suma výrazným způsobem změnila rovnováhu mezi kohezními státy. ČR se díky ní posunula na 4. místo co do výše kohezní alokace na obyvatele, což je výrazně lepší výsledek, než kterému by odpovídala naše ekonomická výkonnost. V porovnání s podobně vyspělými státy tak dosahujeme lepšího výsledku. S ohledem na skutečnost, že ČR má v porovnání s nynější finanční perspektivou vyšší ekonomickou prosperitu a zaznamenala pozitivní ekonomický vývoj snižující z hlediska metodiky výpočtu kohezních prostředků potenciál vyššího čerpání, představuje toto umístění vyjednávací úspěch. Také je třeba říci, že se nám podařilo dosáhnout rekordního nárůstu tzv. čisté pozice v období 2014-2020. Zatímco ve stávajícím období tvořila čistá pozice, tedy rozdíl mezi odvody do unijního rozpočtu a příjmy z něj zhruba 1,3 % HDP, v novém období to bude okolo 2 % HDP. To je jeden z nejvyšších nárůstů kladné rozpočtové bilance mezi členskými státy EU. Za úspěch lze rovněž považovat prosazení některých instrumentů, které zásadním způsobem usnadňují přístup k finančním prostředkům z fondu EU. Jedná se především o uznatelnost DPH u kohezních projektů, zachování míry spolufinancování projektu pro méně rozvinuté regiony ve výši 85 % či prosazení tzv. pravidla "N plus tři", které poskytuje větší časový prostor pro čerpání prostředků kohezní politiky. Samotná uznatelnost DPH přinese úspory pro veřejné rozpočty ČR ve výši přesahující 60 mld. Kč. Prodloužení doby, během které může ČR čerpat prostředky přidělené v daném rozpočtovém roce ze stávajících 2 let na 3, vytváří dobré podmínky pro zlepšení bilance čerpání prostředků z evropských fondů. Samozřejmě bych mohl říci, že celkovou podobu rozpočtu bychom si mohli v ideálním případě představovat jinak. Na druhou stranu je třeba si otevřeně přiznat, že výsledný kompromis je v této chvíli asi maximem možného. Pokud jde o druhou národní obálku, tedy zemědělskou. ČR získává 5,4 mld. euro, tzn. 6,1 mld. euro v běžných cenách na přímé platby a 1,9, tzn. 2,1 mld. euro v běžných cenách na rozvoj venkova. Podařilo se nám také prosadit, 40

aby zastropování přímých plateb pro velké farmy bylo pouze na dobrovolné bázi. To odpovídá potřebám a požadavkům českých zemědělců. Je rovněž zajištěna flexibilita mezi oběma pilíři jednotné zemědělské politiky. Rád bych současně připomněl, že jsme vždy zdůrazňovali, že pro ČR není na prvním místě důležitá absolutní výše získaných peněz, ale především smysluplnost a efektivita jejich využití. Rozpočtová disciplína tudíž patřila mezi naše priority. Proto velmi oceňuji celkovou úsporu téměř 100 mld. euro v cenách roku 2011 ve srovnání s původním návrhem komise. To totiž také znamená snížení českého příspěvku do sedmiletého rozpočtu ve výši 1,2 mld. euro v cenách roku 2011. Dobrou zprávou přitom je, že se podařilo omezit škrty v kapitole kohezní politiky. Vyplatil se tedy přístup ČR podporující na jednu stranu silnou kohezi a na straně druhé i úspory v rozpočtu. Chci říci, že úspora z hlediska našeho národního příspěvku představuje v podstatě jednoroční příspěvek. My platíme za těchto sedm let o tento jednoroční příspěvek méně, to znamená, s jistou nadsázkou se dá říct, že ze sedmi let platíme příspěvky jenom za šest let; a ten sedmý rok jsme v EU z hlediska kohezní politiky a našeho příspěvku zadarmo. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nyní si musíme určit zpravodaje. Navrhuji, aby to byl pan senátor Miroslav Krejča, předseda VEU. Předpokládám, že s tím souhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro pana předsedu, aby byl zpravodajem, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 11 ukončeno. Registrováno 63, kvorum 32. Pro 50, proti nikdo. Pan senátor Miroslav Krejča má slovo. Senátor Miroslav Krejča: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já, a nejenom já, předpokládám, že i většina vás ostatních jsme rádi, že nás jak s únorovou, tak následně po tomto bodu – i s březnovou Evropskou radou – seznámí přímo pan premiér a nenechá se zastupovat jako minule. Protože jestli si vybavujete naše poslední jednání, kdy zde vystupoval pan ministr spravedlnosti, tak jsme narazili v diskusi na některé momenty, kdy on přiznal, že nemá dostatek informací, aby reagoval na některé dotazy a některé připomínky z pléna. My jsme na minulé schůzi, která se konala 30. ledna, přijali k informaci vlády o pozicích na jednání Evropské rady konané ve dnech 7. – 8. února tohoto roku usnesení velice jednoduché, stručné. Senát požaduje informace o výsledku dojednaného víceletého rámce na léta 2014-2020 a jeho porovnání s předchozím obdobím. Vystoupení pana premiéra reagovalo na tento náš požadavek, do jaké míry plně uspokojilo nebo neuspokojilo naše očekávání – to je na každém z nás a určitě to zazní v diskusi k tomuto bodu. My jsme s ohledem na to, že této tématice je po právu věnována dosti velká pozornost na plénu Senátu, tak jsme zařadili projednání tohoto bodu, tzn. výsledky jednání Evropské rady konané v únoru tohoto roku též na jednání našeho výboru – VEU – a přijali jsme k němu dosti rozsáhlé usnesení. Usnesení má č. 65. Dovolil jsem si vypreparovat část tohoto usnesení, které jste dostali jako návrh pro usnesení pléna Senátu k tomuto bodu a byl vám návrh rozdán na stůl. Pozor, byly vám rozdány dva návrhy. Jeden se týká únorové rady, o které teď hovoříme, té proběhlé; druhé se týká březnové, která

41

začne zítra, tj. 14. – 15. března. Takže se scházíme v předvečer konání březnové Evropské rady. Dovolím si načíst usnesení. Návrh usnesení Senátu k Informaci o výsledcích jednání Evropské rady, která proběhla ve dnech 7. – 8. února 2013: Senát I. bere na vědomí Informaci o výsledcích jednání Evropské rady konané 7. - 8. února 2013; II. připomíná usnesení Senátu č. 67 z 30. ledna 2013, ve kterém Senát vládu požádal o informaci o výsledné podobě dojednaného víceletého rámce na léta 2014 – 2020 a jeho porovnání s předchozím obdobím; III. uvítal by kdyby se vláda České republiky při přípravě zprávy reagující na požadavek Senátu vznesený v usnesení č. 67 zaměřila především (nikoliv však výlučně) na následující body: – vyjasnění snížení dostupných prostředků na kohezní politiku v ČR v porovnání se současným obdobím, včetně analýzy příčin tohoto poklesu; – bližší informaci o rozdělení obálky na kohezní politiku mezi jednotlivé cíle ("Investice pro růst a zaměstnanost" a "Evropská územní spolupráce") a fondy společného strategického rámce v ČR; – podrobnější informaci o chystané iniciativě zaměřené na zaměstnanost mladých, na kterou Evropská rada odsouhlasila částku 6 mld. EUR, včetně zhodnocení zapojení ČR do tohoto programu; – zhodnocení vyjednaného přídělu pro ČR v rámci společné zemědělské politiky a srovnání se současným víceletým finančním rámcem; – informaci o budoucí podobě příjmové stránky rozpočtu EU po roce 2013, a to především s ohledem na proces přijímání nového rozhodnutí o systému vlastních zdrojů Unie dle čl. 311 Smlouvy o fungování EU, které vyžaduje předchozí schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy, přičemž by vláda mohla nastínit svou představu o procesu přijímání tohoto rozhodnutí v České republice. Tolik návrh usnesení k výsledkům jednání Evropské rady, která proběhla ve dnech 7. – 8. února 2013. A je teď v podstatě na nás, jestli se přikloníte nebo přikloníme k přednesené verzi, nebo jestli vyhodnotíme, že informace, které nám zde poskytl pan premiér, jsou dostatečné, pak samozřejmě toto usnesení můžeme zredukovat vyloženě jenom na první bod, že bereme na vědomí Informaci o výsledcích jednání Evropské rady konané dne 7. – 8. února 2013. Osobně si z tohoto místa netroufám vyhodnotit, zda tyto informace plně pokrývají naši představu, protože byly předneseny pouze verbálně, nemáme je v písemné podobě, takže se to velice obtížně porovnává, ale víc hlav – víc rozumu. Proto pevně věřím, že si s tím v tomto kolektivu, v tomto plénu poradíme a děkuji vám za pozornost a jsem vám samozřejmě k dispozici v rámci projednávání tohoto bodu. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, vaše místo je u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jan Hajda. Senátor Jan Hajda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové. Pan premiér přednesl závěr ze zasedání Evropské

42

rady, které se konalo 7. – 8. února 2013, o ekonomickém rámci, jak je vyjednán na příští roky ze svého pohledu. Přednesl bych zde stanovisko českých zemědělců, kteří to zítra budou hodnotit na celostátním sněmu Agrární komory. Podle našeho názoru summit Evropské rady ve dnech 7. – 8. února 2013 znamená pro české zemědělce snížení jejich konkurenceschopnosti. Po důkladném prostudování závěrů z jednání Rady jsme nuceni konstatovat, že bylo rozhodnuto o snížení konkurenceschopnosti českého zemědělství tím, že bylo odebráno 300 mil. EUR ze zemědělského programu rozvoje venkova pro české zemědělce ve prospěch navýšení nezemědělského kohezního fondu. Čeští zemědělci jsou ze všech 27 zemí Evropské unie jediní, kterým byla obálka programu rozvoje venkova snížena. V pondělí jsem se zúčastnil jednání předsedů zemědělských výborů Parlamentu ke společné zemědělské politice a většina se dotazovala, proč tomu tak je. Přitom drtivá většina států naopak dokázala navýšit zvýšení své obálky, například Rakousko o 700 mil. EUR a podobně Slovinsko a další státy. I když byl kohezní fond České republiky navýšen o 900 mil. EUR, z toho 300 mil. EUR bylo odňato českým zemědělcům, pak celková výše kohezního fondu pro Českou republiku včetně jeho navýšení v objemu 20,5 mld. EUR, jak říkal pan premiér, není podle nás úspěchem a znamená výrazné snížení oproti současné úrovni 26,7 mld. EUR, nehledě na to, že některé státy, například Německo, Polsko, Slovensko či Maďarsko docílily pro nové období navýšení kohezních fondů, Maďarsko například o 1 mld. 560 mil. EUR. Pro české zemědělce a potravináře znamená tento krok velký zásah, kdy budeme převádět 300 mil. EUR, tj. 7,5 mld. Kč ze zemědělského programu rozvoje venkova mimo zemědělství, čímž dojde ke snížení konkurenceschopnosti vůči ostatním členským zemím. Přitom program rozvoje venkova, který zajišťuje konkurenceschopnost důležitého resortu zemědělství a potravinářství a v celé historii po vstupu do EU se může chlubit prakticky jako jediný stoprocentním čerpáním s absencí korupčních kauz. Jinak snížení kohezního fondu oproti současnému stavu je o 20 %. Toto se událo za stavu, kdy jsme měli spolu s ostatními státy Evropským parlamentem schválenou možnost navýšení obálky programu rozvoje venkova o 8 % oproti stávajícímu období. Šestnáct států, jak jsem říkal, této možnosti k posílení svého zemědělství využilo, Česká republika jako jediná země jde opačným směrem, kdy v rámci národního rozhodnutí je rozpočet zemědělcům naopak redukován. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdušková.

Slovo

má

1.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane premiére, paní senátorky, páni senátoři. Navážu na svého předřečníka, na předsedu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Hajdu. Debata o hodnocení výsledků poslední Evropské rady ve dnech 7. – 8. února 2013 je taková, jako když se bavíme o tom, jestli sklenice je poloplná nebo poloprázdná. Pan premiér se nám snažil výsledky jednání vlády České republiky na Evropské radě představit jako poloplnou sklenici a prezentuje jednání české vlády jako úspěch. Já jsem přesvědčena o tom – a pan předseda Hajda to dokladoval na číslech – že to není úspěch, že ta sklenice je z našeho

43

pohledu poloprázdná. Je to výsledek snahy chovat se v Evropské unii jako chytrá horákyně. Na jednu stranu jsme chtěli snížení evropského rozpočtu a postavili jsme se vedle Velké Británie. Na druhou stranu jsme požadovali navýšení pro nás v rámci kohezní politiky. To samozřejmě nikdo soudný nemůže pochopit a těžko si to vyhodnocuje. A to také znamenalo, že jsme jako jedna z mála zemí v Evropské unii v podstatě nedostali nic navíc. Pan senátor Hajda těch 900 mil. EUR tady popsal naprosto přesně. To nebylo ani celých 900 mil. EUR, to byl přesun z jedné kolonky do druhé, ze zemědělské politiky do oblasti podpory venkova. O tom bychom se samozřejmě mohli bavit, ale musíme konstatovat, že prostě jsme nedostali tolik peněz, jak je uváděno a ve srovnání s ostatními členskými zeměmi EU jsme nedostali téměř nic. Také nelze považovat za úspěch, že máme v této chvíli na obyvatele výsledek, kde jsme jako čtvrtá země v Evropě. Musíme to srovnat s minulým obdobím. Tam jsme byli první země v Evropě. Čili my jsme neposílili, my jsme se propadli o čtyři příčky. Ještě poslední poznámku. Myslím si, že jednání zde v Senátu PČR, tedy v horní komoře Parlamentu, by mělo být nejenom o tom, s čím vláda na Evropskou radu jede, resp. s čím přijela, ale kdybychom skutečně chtěli, aby evropská agenda byla pozitivní pro nás jako občany ČR, abychom využili všech šancí, které nám členství v EU dává, tak bychom se měli bavit o vazbách mezi rozpočty a mezi agendami EU a ČR. Já teď narážím na to, že jedním ze zajímavých bodů a zásadních bodů je podpora a rozvoj evropského výzkumného prostoru. A pokud nebudeme mít připravené podmínky k tomu, jak se navázat na iniciativy v této oblasti, tak zase – přijdeme o možnosti, které nám evropská agenda a členství v EU dává. A tak bych mohla pokračovat v oblasti. Myslím si, že skutečně je škoda, že se nebavíme více do hloubky, že nepřipravujeme věci, že nejdeme synergickými efekty spolupráce s českou delegací v Evropském parlamentu, nejdeme synergickými efekty naší účasti v evropských parlamentních stranách tak, abychom skutečně dokázali hájit zájmy České republiky jako takové. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásí, takže končím rozpravu. Pan premiér má slovo, jestli se chce vyjádřit. Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych uvedl na pravou míru některé dojmy, které tady zazněly, a založil je na faktech. Za prvé každý, kdo se podívá na způsob výpočtu kohezní alokace, tak zjistí, že poměrně zásadní roli tam hraje tak zvané zastropování. Znamená to tedy celkový poměr kohezních prostředků vůči HDP, resp. vůči hrubému národnímu důchodu. Tady chci zdůraznit, že Česká republika při propočtech alokace na toto programovací období byla na úrovni 66 % této alokace na hlavu, dnes jsme na úrovni 74 %. Měli jsme tu nevýhodu, že jsme byli těsně pod tímto stropem při určování alokace na toto programovací období. To znamená, že v každém dalším programovacím období budeme již nad tímto stropem. To znamená, naše alokace bude klesat, jako u všech ostatních zemí, které byly při dojednávání finančního rámce pro období 2006 až 2013 pod tímto stropem. Polsko a Slovensko byly zastropovány, to znamená, s rostoucím HDP, roste i jejich národní alokace. To za prvé. Je tedy potřeba se podívat skutečně na tu metodiku propočtu. Za další. Chci zdůraznit, že my jsme dosáhli lepší čisté pozice, než byla ve stávajícím programovacím období. Protože nejde pouze o to, kolik finančních

44

prostředků dostanete, ale také kolik odvedete. Protože pro národní hospodářství má význam ten rozdíl. Protože teoreticky může narůst vaše alokace z evropských fondů na dvojnásobek, ale když také dvojnásobek odvedete, tak nula od nuly pojde. Takže jestliže čistá pozice se výrazným způsobem zlepšila, v tomto programovacím období je 1,2 % HDP, v novém bude 2 % HDP. To je poměrně razantní navýšení čisté pozice. Je přece rozhodující rozdíl, ten je důležitější, mezi prostředky, které odvedeme a které dostaneme. Nám jde přece o to, aby rozdíl byl co největší. A ten se nám podařil zvětšit. Máme šestou nejvyšší čistou pozici v rámci celé EU. Národní alokaci na hlavu máme čtvrtou nejvyšší. To za situace, kdy – znovu opakuji – nám narostl HDP na hlavu podle průměru EU z 66 % na 74 %. Bylo tady řečeno, že jsme se postavili po bod Velké Británii ve snaze o snížení rozpočtu. Ale to je naprosto zavádějící údaj. Snahu o snížení celkového rozpočtu projevovali všichni čistí plátci naprosto logicky – všichni čistí plátci v rámci EU v čele s Německem. Jestli jsme stáli někomu po boku, tak to bylo Německo. Měli jsme německou, velmi blízkou pozici ohledně celkové výše rozpočtu. Čili nikoli Velké Británie, a byly tam státy jako Švédsko, Finsko, Nizozemsko apod. Čili to je poměrně klišé. Za další. Celkový výsledný návrh je vyšší, než byl poslední návrh předložený předsedou Evropské rady Hermanem Van Rompuy, čili svým vyjednáváním jsme dosáhli vyššího objemu prostředků, které dostaneme z EU, než byl v původním návrhu. To si myslím, že je opět jednoznačný úspěch. A nyní k tomu, o čem tady bylo mluveno ve vztazích k prostředkům na rozvoj venkova. Domnívám se, že jde o velké nedorozumění. Tyto prostředky byly sice formálně převedeny z kapitoly společné zemědělské politiky v oblasti rozvoje venkova do kohezní politiky, nicméně v rámci této kohezní politiky budou alokovány do operačních programů a prioritních os, které jsou určeny pro rozvoj venkovského osídlení. Udělali jsme tento krok vědomě z následujícího důvodu. Za prvé systémový důvod, kdy např. čističky odpadních vod u malých obcí jsou financovány z programu rozvoje venkova a u větších obcí a měst z Operačního programu Životní prostředí. To není systémově správně. Mělo by to být všechno financováno z jednoho operačního programu. A za druhé – a především – je to kofinancování. Zatímco u programu rozvoje venkova je kofinancování 25 %, u kohezních programů je kofinancování pouze 15 %. A opět, když to uvedu na konkrétním případu čističek odpadních vod, tak je přece bizarní situace, aby čistička odpadních vod investovaná pro malou obec byla financována z programu rozvoje venkova a bylo tam kofinancování 25 %, a pro velkou obec nebo pro město to bylo financováno z kohezních prostředků prostřednictvím Operačního programu Životního prostředí s kofinancováním pouze 15 %. To bylo znevýhodnění malých obcí. Právě proto jsme vzali část těch prostředků z programu rozvoje venkova, s kterými počítáme pro malé obce, a převedli jsme je úmyslně do kohezních prostředků, protože je tam výhodnější kofinancování. Čili venkovské obce o těch 300 milionů nepřijdou, ty budou alokovány všechny v prioritních osách určených pro rozvoj venkova v rámci operačních programů kohezní politiky, ale bude tam výhodnější kofinancování. Čili venkovské obce na tom vydělají. Je to pro ně výhodnější řešení. Ale znovu opakuji, těch 300 milionů bude použito účelově pouze pro tyto programy v rámci rozvoje venkova, byť financovány z kohezní politiky. Čili čeští zemědělci a obyvatelé venkova, starostové apod. se nemají proč znepokojovat. Toto řešení je pro ně výhodnější, než kdyby to zůstalo v rámci společné zemědělské politiky.

45

Navíc platí to, že se nám podařilo prosadit princip, že je možné z obou pilířů společné zemědělské politiky vzájemně převádět finanční prostředky, to znamená např. až objem 15 % přímých plateb, do programu rozvoje venkova. Čili čistě teoreticky, pokud by došlo ke shodě, že se např. nevyčerpají některé přímé platby, tak z nich část jde převést administrativně poměrně jednoduše do programu rozvoje venkova a dále je posílit. Protože jsme vlastně toto prosadili, že je možná tato vzájemná převoditelnost ve rámci společné zemědělské politiky. Znovu opakuji, na základě těchto faktů je zjevné, že český venkov a čeští zemědělci o nic nepřišli. Že je to pro ně dokonce výhodnější. Ano, já chápu, že to není úplně jednoduše vysvětlitelné jednou větou, proto jsem to tady popisoval zhruba pět minut, ale chci říci, že to bylo vědomé rozhodnutí udělané proto, aby se dostaly venkovské obce, které mají těžší přístup k financování, hůře dostanou na kofinancování např. úvěr, těžko se dostanou se svými malými rozpočty, které jsou někdy statisíce, nebo několik milionů Kč ročně – kde ony se mají dostat k penězům? – čili my jsme je dostali do situace, kdy budou mít výhodnější kofinancování. To byl ten důvod, proč jsme tento krok udělali. Čili o těch 300 milionů z celkové národní obálky jsme vůbec nepřišli, jenom jsme je přendali z levé kapsy do pravé kapsy. Přitom v té pravé kapse je výhodnější kofinancování. Čili to byl ten důvod. A chci opravdu zdůraznit na závěr, že výsledek, kdy máme přestože jsme z hlediska ekonomické výkonnosti na hlavu, podle parity kupní síly, devátou nejslabší ekonomikou, a máme přesto čtvrtou nejvyšší alokaci na hlavu, tak všichni ti z nás, a ti z vás, dámy a pánové, paní senátorky a páni senátoři, kteří volají po solidaritě, tak by neměli přece požadovat, aby země, která má devátou ekonomiku v Evropě, měla nejvyšší alokaci na hlavu, to je v rozporu s tím, že chci evropskou solidaritu. Čili máme-li čtvrtou nejvyšší alokaci na hlavu, je to úspěch. Máme-li šestou nejlepší čistou pozici, je to úspěch. Jestliže jsme zvýšili tu čistou pozici, čili rozdíl mezi tím, co dáváme do EU a co si bereme, z 1,2 % HDP na 2 % HDP, je to úspěch. Já myslím, dámy a pánové, že jsme dopadli velmi dobře. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má zpravodaj pan senátor Miroslav Krejča. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji za slovo. V diskusi vystoupil jeden senátor a jedna senátorka, pan senátor Hajda se hlavně zaměřil na oblast společné zemědělské podniky a programu rozvoje venkova. Paní místopředsedkyně senátorka Alena Gajdůšková se spíš soustředila na, řekněme takové strategické otázky, jak ČR přistupuje k jednání Evropské rady. Pan premiér reagoval na tato dvě vystoupení. Nezazněl tady žádný návrh na usnesení vyjma toho, které jsem ve svém úvodním vystoupení načetl. Takže se domnívám, že bychom měli hlasovat o návrhu, který každý z vás písemně k dispozici a který jsem zde přečetl. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Máme hlubokou pravdu. Po znělce budeme o tomto usnesení hlasovat. Zahajuji hlasování o usnesení, jak bylo navrženo. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 12 ukončeno. Registrováno 66, kvorum 34, pro 50, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je

46

5. Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady konané ve dnech 14. a 15. března 2013 S touto informací vystoupí předseda vlády Petr Nečas. Máte slovo. Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vás ve stručnosti informoval o přípravě jednání Evropské rady, která se uskuteční v Bruselu ve čtvrtek a v pátek. V jejím průběhu budou diskutována dvě hlavní témata. Hospodářská a sociální politika a vnější vztahy. Téma hospodářské a sociální politiky je v návrhu závěru členěno na dvě další části, jimiž je podpora konkurenceschopnosti, růstu a zaměstnanosti na jedné straně, dále pak problematika prohloubení hospodářské a měnové unie na straně druhé. Návrh závěrů Evropské rady odkazuje na pět hlavních priorit roční analýzy růstu z listopadu 2012: 1. pokračování v diferencované konsolidaci veřejných financí s příznivými dopady pro růst, 2. obnovení normálních podmínek úvěrování ekonomiky, 3. podpora růstu a konkurenceschopnosti pro dnešek a budoucnost, 4. řešení nezaměstnanosti a sociálních konsekvencí krize, 5. modernizace veřejné správy. Takto vymezené priority mají sloužit jako rámec pro koordinaci hospodářských aktivit EU s cílem obnovit udržitelný růst. Vláda ČR toto úsilí podporuje, stejně jako většinu specifických návrhů s podstatným růstovým potenciálem, kterým se roční analýza růstu věnuje. Vláda je přesvědčena, že forma i rozsah koordinace hospodářských politik v rámci evropského semestru tak, jak v současné době funguje, poskytuje adekvátní nástroje, které je možné účinně využít jak na národní, tak na unijní úrovni. Zejména národní programy reforem jako příspěvky členských států k plnění Strategie Evropa 2020 představují efektivní součást dnes tak často skloňované ex ante koordinace hospodářských politik. Tato koordinace tedy rozhodně není novinkou a odpovídající nástroje pro její provádění již dnes navazují na Strategii Evropa 2020. Zmíněná strategie současně umožňuje dostatečnou vzájemnou informovanost členských států o chystaných reformách napříč sektorovými politikami a poskytuje prostor pro sladění jednotlivých kroků. Březnová Evropská rada se proto zaměří i na způsob, jak sdílené priority v budoucnosti více zohlednit při přípravě národních programů reforem a konvergenčních programů, případně programů stability. S ohledem na situaci v některých členských zemích bude důraz kladen mimo jiné na agendu pro nové dovednosti a pracovní místa a na její provedení v praxi, na důležitost rychlé implementace opatření ke zvýšení zaměstnanosti mladých lidí či na pokrok při projednávání klíčových iniciativ Aktu o jednotném trhu, především co se týče uznávání kvalifikací, elektronické identifikace a elektronického podpisu. Zazní také výzva k předložení všech návrhů, o nichž hovoří Akt o jednotném trhu II. Z hlediska obnovy růstu a posílení konkurenceschopnosti bude pro vládu ČR klíčovým tématem agenda vnitřního trhu. Podporujeme přitom co nejintenzívnější diskusi o zprávě o stavu integrace vnitřního trhu a zejména provedení jejích doporučení na úrovni jednotlivých členských států.

47

Vláda ČR rovněž konstantně požadovala její začlenění do evropského semestru koordinace hospodářských politik a vítá, že počínaje příštím rokem bude tato zpráva součástí roční analýzy růstu pro daný rok. Březnový summit dále projedná strukturální aspekty růstu v rámci provádění Strategie Evropa 2020 a potvrdí harmonogram dalšího projednání některých specifických oblastí na nejvyšší úrovni. Evropská rada se tak v květnu 2013 bude zabývat energetikou, summit v říjnu 2013 oblastmi informačních technologií a inovací. V únoru 2014 se ER zaměří na konkurenceschopnost průmyslu. V březnu 2014 pak summit zhodnotí pokrok při plnění hlavních cílů Strategie Evropa 2020. Vláda ČR s tímto harmonogramem činností ER souhlasí. Pokud se týče druhého ekonomického podtématu jednání, tedy prohloubení hospodářské a měnové unie, březnová ER zhodnotí pokračující debatu k tomuto tématu probíhající na pracovní i ministerské úrovni. Zvláštní zřetel bude brán na čtyři oblasti: 1. ex ante koordinaci hospodářských politik, 2. sociální dimenzi hospodářské a měnové unie, 3. smluvní ujednání pro konkurenceschopnost, 4. růst a mechanismus solidarity. Zásadnější diskuse hlav států a předsedů vlád k tomuto tématu se však očekává až na červnové ER, a to na základě souhrnné zprávy Hermana Van Rompuy. Březnová Evropská rada dále zhodnotí pokrok při přijímání legislativních aktů k integrovanému finančnímu rámci, včetně návrhu tzv. bankovní unie. Na pořadu dne je rychlé uzavření legislativního procesu k jednotnému mechanismu dohledu či potřeba dosáhnout dohody nad společným rámcem pro řešení krizových situací a systém garancí vkladů do června 2013. Důraz je kladen také na nalezení shody ohledně technického rámce k přímé rekapitalizaci bank s ESM nejpozději do června letošního roku, jelikož mezi státy eurozóny dosud přetrvávají rozpory. V této souvislosti komise předloží legislativní návrh k vytvoření jednotného rezolučního mechanismu pro země účastnící se bankovní unie, který by měl zajistit efektivní rámec pro ozdravení a restrukturalizaci finančních institucí za účelem ochrany daňových poplatníků při možných bankovních krizích, včetně vytvoření efektivního backstopu. Vzhledem k tomu, že původním záměrem nebylo přijímat k prohlubování hospodářské a měnové unie na březnové ER žádné závěry, vnímáme rozpracování tohoto tématu v návrhu závěru summitu s určitými rozpaky. Z hlediska jednání o hlubší hospodářské koordinaci na úrovni EU, jež v současné době teprve probíhá na různých úrovních Rady a je zacíleno k summitu v červnu tohoto roku, nevidíme v přijetí jakýchsi mezizávěrů výraznou přidanou hodnotu. Pokud jde o konkrétní obsah závěrů, vláda ČR nepovažuje za prospěšné stanovovat na úrovni ER konkrétní termíny pro přijetí některých návrhů, ať se týká např. rámce pro přímou rekapitalizaci bank s ESM nebo dohody nad společným rámcem pro řešení krizových situací, nebo jednotného mechanismu dohledu. Klíčová je pro nás především kvalita právních předpisů a funkčnost v nich obsažených nástrojů, nikoli rychlosti jejich přijetí. Kvalitou v tomto kontextu míníme především stav, kde jednotlivé nástroje plně respektují integritu vnitřního trhu, aby nedošlo k narušení rovného postavení subjektů na něm operujících v důsledku zavádění nových nástrojů. To se týká i případné rekapitalizace bank v eurozóně z prostředků ESM, které by měly být pouze výjimečným opatřením nenarušujícím hospodářskou soutěž v Unii. Tento požadavek by se měl rovněž odrazit v závěrech summitu.

48

Druhý tematický blok na agendě březnové Rady se bude zabývat strategickými partnery Unie. Záměrem Hermana Van Rompuy je, aby ER vedla otevřenou výměnu názorů zejména o strategických vztazích s Ruskem. Přijetí písemných závěrů ER k Rusku se neočekává, což však nevylučuje ústní závěry, bude-li třeba. Nemusím zdůrazňovat, že téma je z pohledu vlády ČR jednou z priorit, a to v rovině politické, bezpečnostní i obchodní. Vláda proto podporuje zařazení tématu na pořad jednání a očekává, že výsledkem diskuse bude kladný dopad na vztah Evropská unie – Rusko. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. My si musíme určit zpravodaje. Navrhuji, aby to byl předseda výboru pro záležitosti EU pan senátor Miroslav Krejča. O tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto jméno, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 13 ukončeno. Registrováno 65, kvorum 33, pro 48, proti nikdo. Návrh schválen. Pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji za slovo. Projednávání informací o ER, která teprve proběhne, je vždycky provázeno určitou komplikací. Tou komplikací je to, že podklady – a týká se to i podkladů, které přicházejí z Bruselu – přicházejí skutečně na poslední chvíli a je to samozřejmě složité jak pro vládu, aby zpracovala svoji pozici, tak i pro nás, abychom se dostali včas ke všem relevantním podkladům, nejen k těm bruselským, ale i k těm národním. My jsme se zabývali březnovou ER na našem výboru, na výboru pro záležitosti EU, 6. března a přijali jsme k tomu usnesení č. 66, jehož část, ta vypreparovaná část, je vám opět rozdána v písemné podobě, je to ten druhý papír. Já bych ale nejprve zmínil některé další aspekty. Tato ER se bude zabývat mimo jiné, a myslím si, že to bude nejzásadnější téma, hospodářskou a měnovou unií a jejím dalším prohlubováním. Já bych jenom upozornil na to, že – já nevím, za jeden nebo za dva body zde budeme probírat balíček dokumentů, který se k tomu velice úzce váže. Jsou to senátní tisky N189/08, N190/08 a K192/08, je k tomu připraveno velice obšírné doporučení pro usnesení. Tato problematika bude také předmětem projednávání senátního tisku K011/09, který samozřejmě teprve přijde na program jednání, až bude projednán jak ve výboru pro záležitosti EU, tak ve výboru, který jsme dožádali o stanovisko, což je VHZD. Je to Sdělení komise – návrh prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie, zahájení evropské diskuse. V podstatě by to všechno mělo směřovat k červnovému zasedání a jednání ER, jak tady zmínil pan premiér. Náš výbor se této problematice bude věnovat i na svém výjezdním zasedání ve dnech 4. a 5. dubna, kdy jsme přizvali k tomuto jednání zástupce ČNB, Úřadu vlády, ministerstva financí a ze stálého zastoupení EK. Účast potvrdili všichni vyjma zástupců ministerstva financí. Takže to proběhne pravděpodobně bez jejich účasti. Já si vám teď dovolím přečíst usnesení, které v písemné podobě máte před sebou. Senát I. bere na vědomí informaci o programu a pozicích vlády pro jednání ER konané 14. – 15. března 2013, to znamená zítra a pozítří,

49

II. považuje za správné, že se nadcházející ER hodlá primárně věnovat otázkám hospodářské a sociální politiky s cílem vytvořit základy pro návrat k udržitelnému ekonomickému růstu a tvorby nových pracovních míst, III. pozitivně hodnotí důraz kladený na urychlenou a plnou implementaci stávajícího rámce pro správu a řízení hospodářských záležitostí v EU, na proces dokončování jednotného trhu prostřednictvím Aktu o jednotném trhu I a II, stejně tak jako na řešení palčivých sociálních problémů souvisejících s hospodářskou krizí, přičemž především vyzdvihuje novou iniciativu zaměstnanosti mládeže, na níž se ER dohodla na minulém zasedání IV. rozumí nutnosti urychleně dosáhnout dohody týkající se základních stavebních bloků bankovní unie v eurozóně, stejně tak jako vyjasnění pravidel pro přímou rekapitalizaci bank prostřednictvím Evropského mechanismu stability, V. dodává však, že budování bankovní unie a prohlubování hospodářské a měnové unie je proces, který v konečném důsledku výrazně ovlivňuje i nečlenské státy eurozóny, a proto je nutné zajistit náležité zohlednění zájmů zemí stojících mimo eurozónu. Proces prohlubování hospodářské a měnové unie pak musí být doplněn výraznou kontrolou ze strany národních parlamentů, aby byla zajištěna jeho demokratická legitimita. Tolik návrh usnesení, které hodnotí především to, co je zařazeno na program této nadcházející březnové ER. Samozřejmě můžeme tento návrh zredukovat na pouhý bod I, to je vzít na vědomí. Já navrhuji I – V. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane zpravodaji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana premiéra, zda chce ještě něco podotknout. Ne, děkuji. Pan zpravodaj? Ano, asi nás upozorní na způsob hlasování. Prosím. Senátor Miroslav Krejča: Jen drobnost, kterou jsem chtěl zmínit už u prvního bodu. Nevím, jestli mohu přímo nebo prostřednictvím vás, paní předsedající, poděkovat panu premiérovi, protože samozřejmě informace, které zde byly předneseny, mají výrazně vyšší kvalitu, jsou kvalitativně na vyšší úrovni, než informace, které jsme obdrželi minule v případě, kdy pan premiér byl zastupován jedním z ministrů. Takže poděkování za mnohem kvalitativnější informace, které jsme obdrželi. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Pány ministry můžeme oslovovat přímo, pana premiéra také. Takže padl jediný návrh – hlasovat o návrhu usnesení, tak jak ho předložil pan předseda výboru pro záležitosti EU. Já tedy všechny svolám k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení bod Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady konané ve dnech 14. a 15. března 2013. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 14 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 52, proti byl 1. Návrh byl přijat.

50

Děkuji panu premiérovi, děkuji panu zpravodaji a nyní projednáme další bod, kterým je 6. Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o komplexních vyhodnoceních rizika a bezpečnosti ("zátěžových testech") jaderných elektráren v Evropské unii a činnostech souvisejících (evropský senátní tisk č. K 194/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky číslo K 194/08 a K 194/08/01. Teď mám trošku problém, protože já zde mám uvedeného pana premiéra, který by měl ještě předložit tento bod. Pan premiér už nás asi měl dost a odešel. Já poprosím chvilečku o strpení, myslím, že se věc vysvětlí. Ano, pan ministr zaskočí za pana premiéra, takže prosím nyní pana ministra Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s materiály, týkajícími se jaderných elektráren. Prosím, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Paní předsedající, dobré odpoledne. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych vás seznámil s příslušným Sdělením Komise. Bezprostředně po havárii japonské elektrárny Fukušima-Daiči, ke které došlo v březnu 2011, rozhodla Evropská rada o provedení komplexního vyhodnocení rizika a bezpečnosti jaderných elektráren, provozovaných ve členských státech EU, tzv. zátěžových testech. Evropská unie v posledních letech dělala zátěžové testy zejména u bank a u jaderných elektráren. Těch bank vybouchlo víc. Cílem testů mělo být prokázat, zda a jak jsou tyto evropské elektrárny schopny zvládat i krajně nepravděpodobné havárie. Skupina evropských dozorových orgánů pro jadernou bezpečnost a Evropská komise vypracovaly rozsah a podmínky zátěžových testů. Zapojilo se do nich všech 14 členských států, které provozuje jaderné elektrárny a Litva, která v současné době vyřazuje jednu jadernou elektrárnu z provozu. Souběžně se zátěžovými testy probíhalo hodnocení tzv. zabezpečení jaderných elektráren proti vnějším rizikům, které prováděla zvláštní ad hoc ustavená skupina Rady. Zároveň v souladu se svým mandátem posuzovala komise institucionální strukturu a právní rámec pro jadernou bezpečnost Evropské unie. Výsledky testů jsou podrobně popsány v národních zprávách vnitrostátních dozorů a ve zprávách odborníků členských států, kteří prováděli tzv. vzájemná partnerská hodnocení a kontroly na místě. Po ukončení a vyhodnocení zátěžových testů a vyhodnocení příslušných zpráv připravila Evropská komise bez konzultací se skupinou evropských dozorových orgánů své Sdělení. Dokument byl oficiálně publikován 4. října 2012 a představen komisařem Oettingerem na neveřejném zasedání zástupců politických frakcí v Evropském parlamentu. Komise ve Sdělení stručně popisuje výsledky provedených zátěžových zkoušek a jejich hodnocení, uvádí aktivity a oblasti, kterým se v souvislosti s hodnotícím procesem hodlá v budoucnu věnovat. V závěru mimo jiné vyzývá Evropskou radu pro přijetí závěrů, kterými budou členské státy adresovány závazky související s hodnotícím procesem. Přílohou Sdělení je pracovní dokument, který obsahuje společná doporučení pro jednotlivé oblasti, na které byly zátěžové testy zaměřeny, doporučení adresovaná jednotlivým členským státům a doporučení pro oblast

51

jaderného zabezpečení. Doporučení a informace uvedená ve Sdělení jsou přepracovaným výtahem, místy nevhodně zjednodušeným, z národních zpráv, zpracovaných dozory členských států a zpráv tzv. partnerského hodnocení, zpracovaný skupinami odborníků a v rámci "select", tedy těch evropských dozorových – dozorných orgánů. Rada členských států proto označila Sdělení za zavádějící a uplatnila k němu připomínky. Stejně tak i vláda České republiky se staví ke Sdělení kriticky. Domnívá se, že závěry komise neodpovídají skutečným zjištěním a evokují dojem, že jaderné elektrárny provozované v členských státech mají bezpečnostní nedostatky. Tato interpretace výsledků ohrožuje i důvěru veřejnosti v národní dozorné orgány. Ve zprávách národních dozorů i zprávách ze vzájemného partnerského hodnocení odborníků ze všech členských států, tedy i nejaderných, se jednoznačně konstatuje, že výsledky obsáhlého hodnocení vybraných aspektů jaderné bezpečnosti neprokázaly žádné zásadní nedostatky, které by z hlediska jaderné bezpečnosti vyžadovaly jakákoliv okamžitá opatření, případně ukončení provozu, a to ani našich jaderných elektráren, ani ostatních elektráren provozovaných ve státech EU. Zátěžové zkoušky našich jaderných elektráren byly provedeny důkladně a poctivě se snahou o co největší příspěvek bezpečnosti. Vyžadovalo to nezanedbatelné úsilí provozovatele a mobilizaci všech rezerv dozoru. Je zřejmé, že opatření, která budou provedena k dalšímu zvýšení jejich bezpečnosti, budou vyžadovat další úsilí provozovatele, dodatečné investice ještě důkladnější péči o znalosti, schopnosti a motivaci personálu elektráren. Nicméně Česká republika nesouhlasí s výzvou Komise uvedenou ve Sdělení, aby Evropská Rada zavázala členské státy k implementaci většiny doporučení do roku 2015. Není zřejmé, z čeho Evropská komise při formulaci tohoto požadavku vychází, nemá ani dostatečný technický vliv a znalosti, ani pravomoci pro to, aby členské státy k implementaci zavazovala. Nejedná se o to, zda může Česká republika jí adresovaná doporučení implementovat či ne. Naprostá většina bude bez problémů v roce 2015 hotová i bez ingerence Evropské komise. Další pokus Evropské komise o rozšíření prostoru pro kontrolu národních dozorů z jejich strany. Co se týče výsledků posouzení institucionální struktury a právního rámce pro jadernou bezpečnost, uvádí Komise ve svém Sdělení požadavek na provedení revize směrnice o jaderné bezpečnosti s tím, že má být posílena harmonizace bezpečnostního rámce a postupů, posílena nezávislost národních dozorů, zvýšena otevřenost a transparentnost a zavedeno tzv. vzájemné posuzování. Komise jednoznačně navozuje dojem, že stávající směrnice je špatná a nedostačující, přitom termín na její transpozici byl srpen 2011. Mimoto komise rovněž prosazuje přijetí komunitárního předpisu pro oblast odpovědnosti za jadernou škodu a provedení revize předpisů, upravujících problematiku kontaminace potravin a krmiv radionuklidy. Vláda se domnívá, že není nutné v současné době přijímat novou směrnici o jaderné bezpečnosti, ani žádný komunitární předpis, upravující oblast odpovědnosti za jaderné škody. Dosud nebyla komisí předložena analýza stávajícího právního stavu a nelze tak požadavek komise na revizi právní úpravy považovat za opodstatněný požadavek, zvláště vzhledem k faktu, že její skutečná platnost dnes není teprve ani dva roky, to znamená, obtížně se vyhodnocuje dosavadní aplikace této poměrně mladé právní normy. Komise ve svém sdělení na jedné straně konstatuje, že nemůže ručit za jadernou bezpečnost, ani zabezpečení jaderných elektráren, neboť právní příslušnost je na členských státech, na straně druhé požaduje nově navrhovanou 52

právní úpravou značný přesun kompetencí na komunitární úroveň, avšak bez odpovídajícího převzetí odpovědnosti. Vláda proto doporučuje váženým paním senátorkám i senátorům věnovat nově připravované evropské legislativě upravující uvedené oblasti do budoucna pozornost. Komise měla původně předložit svoji zprávu o výsledcích zátěžových testů Evropské rady do poloviny roku 2012, dosud tak neučinila. Projednávané sdělení je věcně obsoletní a slouží komisi spíš jako nástroj pro prosazování jejích záměrů přenést v této oblasti další kompetence členských států na Evropskou komisi. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane předkladateli a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 194/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Zeman, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Jaroslav Zeman: Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Jak jste již představil, Sdělení je důležitou součástí procesu přehodnocování vztahů Evropské unie k jaderné energetice. Ten byl zahájen po havárii v japonské Fukušimě a bude pokračovat i v dalších letech. Otázka je silně propojena se specifickým vztahem jednotlivých států k jaderné energetice. Zatímco státy, kde je jaderná energetika důležitou součástí energetického mixu, jako je Francie, Belgie, Finsko, Slovensko, ale částečně i Česká republika, považuji současné bezpečnostní standardy za uspokojivé, menší skupina zemí v čele s Rakouskem požaduje jejich výrazné zpřísnění a častější kontroly. Mimo tyto dva bloky stojí Německo, kde je sice v provozu celá řada reaktorů, na základě politického rozhodnutí se ale postupně budou vyřazovat z provozu. Sdělení implicitně navozuje dojem, že prakticky všechny jaderné elektrárny musí zlepšit bezpečnostní opatření. Tyto závěry jsou ale bez dezinterpretací, protože odborné kontroly na všech elektrárnách včetně těch v České republice, závažné nedostatky neodhalily. Jaderná energetika je pro ČR v současné době nenahraditelná, a proto je jenom žádoucí, aby Evropská komise vyvíjela snahu kritizovat atomové elektrárny pro jejich nedostatečné zabezpečení. Navíc článek 194 Smlouvy o fungování EU nedává pravomoc unii určovat členským státům skladbu energetických zdrojů při výrobě elektrické energie. Pozice výboru pro záležitosti Evropské unie je proto poměrně kritická. Výbor pro záležitosti EU k tomuto dokumentu přijal doporučení pro vyjádření Senátu, jehož hlavní body ve stručnosti jsou: připomínka, že složení energetického mixu je v pravomoci členských států, a proto není možné ze strany unie určovat, které zdroje pro výrobu elektřiny bude členský stát používat. Za další – odmítnutí interpretace Sdělení, která by dávala prostor pro pochyby o bezpečnosti jaderných zařízení v Evropské unii. A dále příslib, že se budeme pečlivě věnovat všem budoucím aktivitám EU v oblasti jaderné energetiky. Prosím vás o podporu doporučení výboru pro evropské záležitosti. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane senátore a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Dále tento senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

53

Já se ptám pana senátora Bise, zda chce vystoupit. Ano, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Bis: Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Uvedený materiál projednal podvýbor pro energetiku, který předložil svoje rozhodnutí výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který svým 29. usnesením vyjádřil souhlas se 7. usnesením podvýboru pro energetiku ze dne 15. ledna ke Sdělení komise Radě a Evropskému parlamentu o komplexních vyhodnoceních rizika a bezpečnosti, zátěžových testech jaderných elektráren v EU a činnostech souvisejících. Určuje zpravodajem pro jednání na schůzi ne a předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU. Chtěl bych ještě říci, že jsme předložili evropskému výboru stanovisko našeho podvýboru. Snad kromě citovaných bych ještě zdůraznil jeden bod – výbor zastává názor, že by se debata o jaderné energetice měla vést v první řadě na odborné úrovni a neměla by podléhat krátkodobým politickým vlivům. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě něco doplnit. Nechce, děkuji. Pane zpravodaji? Také ne. Děkuji. Můžeme přistoupit k hlasování. Máme hlasování – teď se ptám pana zpravodaje – usnesení výboru, je to tak? Ptám se pana zpravodaje, o čem budeme hlasovat. Takže já svolám všechny k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení výboru pro záležitosti EU ke Sdělení Komise, Radě a Evropskému parlamentu o komplexním vyhodnocení rizika a bezpečnosti, zátěžových testech jaderných elektráren v Evropské unii a činnostech souvisejících. Mohu tedy zahájit hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 15 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je 7. Balíček k ustavení bankovní unie (evropský senátní tisk č. N 189/08, č. N 190/08, č. K 192/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 189/08, N 190/08 a K 192/08, M 189/08/01, M 190/08/01 a K 182/08/01. Prosím pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych představil i iniciativu Komise k ustanovení bankovní unie, což znamená poměrně významný rozsáhlý přelom v oblasti regulace na kapitálovém trhu členských států Evropské unie. 54

Deklarovaným účelem je stabilizace bankovního sektoru a obnovení důvěry v euro, jako součást dlouhodobějšího výhledu pro hospodářskou a fiskální integraci. V jisté zkratce se v odborných kruzích ne náhodou říká, že bankovní unie nemůže dlouhodobě fungovat bez fiskální unie. Je otázka, co je tedy tím hlavním motivem. Prvním krokem bankovní unie je vytvoření tzv. jednotného mechanismu dohledu v eurozóně – používá se zkratka SSM, což není Socialistický svaz mládeže, ale single supervisory mechanism. Dalšími prvky jsou harmonizovaný systém pojištění vkladů a rámec pro řešení krizí a konečně regulace kapitálových požadavků. Zatímco do SSM budou zapojeny jen státy eurozóny a dále státy mimo eurozónu, které o to požádají, další dva zmíněné prvky bankovní unie se budou vztahovat už na všechny státy EU. Ve svém Sdělení to tam komise uvádí, že bankovní unie bude do budoucna završena zřízením jednotného orgánu pro řešení krizí, který by byl protipólem jednotného dohledu, tedy toho centrálního suspervisora. Jednotný dohled by měl dle Komise znamenat dokončení měnové unie a zároveň zajistit, aby se odstranilo škodlivé propojení mezi státním a bankovním dluhem, tedy aby se zamezilo tzv. měnovému financování. Fungování SSM bylo na sumitu euroskupiny dne 29. června 2012 také dohodnuté, jako podmínka pro umožnění přímé rekapitalizace bank v eurozóně z prostředků evropského stabilizačního mechanizmu – ona známá zkratka ESM. Základním legislativním kamenem SSM je nařízení, kterým se přenášejí dohledové pravomoci z národních orgánů dohledu na Evropskou centrální banku. Formálně bude Evropská centrální banka dohlížet všechny banky v eurozóně, nicméně pokud jde o banky méně finančně ekonomicky nebo obezřetnostně významné anebo nepožádaly či nedostávají pomoc evropského nástroje finanční stability, bude své pravomoci delegovat na národní orgány dohledu. Členským státům mimo eurozónu se umožní vstoupit do režimu tzv. úzké spolupráce s Evropskou centrální bankou, a tím podrobit dohledu ECB i banky na svém území. Tady prosím pěkně je samozřejmě 6 tisíc bank, Evropská centrální banka by těžko dokázala regulovat a supervisorovat, tak se opravdu vybírají pouze banky systémově významné, ale pro nás je důležité vědět, že mezi ty systémově významné patří všechny mateřské společnosti, které mají své dceřiné společnosti v České republice. Plánování a provádění úkolů svěřených Evropskou centrální bankou má být prováděno prostřednictvím nově vzniklé Rady dohledu, v níž budou mít všechny zúčastněné státy rovné postavení. V souvislosti s rozšířením nové Evropské centrální banky mají být přijata také další opatření, která zajistí důsledné oddělení výkonu dohledu a měnové politiky. Ve snaze zabránit ustanovením SSM nerušení vnitřního trhu, přistoupila Komise k úpravě nařízení o evropském orgánu pro bankovnictví, znáte zase onu známou zkratku EBA. V prosinci 2012 byl ministry financí jednomyslně schválen obecný přístup Rady, který podle našeho názoru zachovává rovnováhu mezi zúčastněnými a nezúčastněnými státy. Musím říct, že to bylo jedno z nejobtížnějších jednání, které jsme kdy v jakékoliv oblasti vedli vzhledem k citlivosti problematiky, zvláště pro Českou republiku. V současné době probíhá trialog mezi Evropským parlamentem a Radou za účasti Komise. Kompromisní řešení se v současnosti hledají zejména v oblasti vymezení dohledových a monetárních pravomocí, v oblasti spolupráce se státy mimo eurozónu nebo ohledně nařízení o EBA v otázce hlasovacích mechanismů. Zatímco nařízení o přenosu dohledových pravomocí na Evropskou centrální banku bude schvalovat jednomyslným hlasováním v Radě po konzultaci 55

Evropským parlamentem, novela nařízení o EBA se bude přijímat běžným schvalovacím procesem, tedy kvalifikovanou většinou. Česká republika se ale aktivně a velmi pozorně účastní všech jednání, protože přestože v tuto chvíli neshledávám důvody, proč by se měla k SSM připojit. Jeho zavedení však bude mít zcela jistě dopady na celou Evropskou unii, proto budeme i nadále vystupovat v těchto jednáních velmi aktivně. A pokud mi dovolíte, seznámil bych vás zhruba se třemi základními prioritami, které se snažíme při jednáních uplatňovat. Naše výchozí pozice je jednoduchá. Opravdu jsme ve významně specifické situaci, kdy 99 % našeho bankovního sektoru tvoří dceřiné společnosti mateřských společností, které patří mezi systémově významné banky, mají své matky v eurozóně a budou podléhat centrálnímu dohledu Evropské centrální banky. Jsou pro nás klíčové dvě věci. Za prvé, aby domácí regulátor vždy mohl tahat za o něco delší nebo alespoň stejně dlouhý konec, aby se nemohlo stát, že v zájmu konsolidace celé finanční skupiny bude jedna dceřiná společnost shodou okolností v České republice obětována na účet českých daňových poplatníků a domácí regulátor to nebude moci udělat. Druhá věc, pro nás bude velmi důležité zajistit alespoň politickou deklarací pojistku, že bez souhlasu domácího regulátora nebude možné transformovat dceřinou společnost na pobočku, protože dceřiná společnost zaregistrovaná na území České republiky podle zákona o bankách podléhá veškerým potřebným pravomocem domácího regulátora, tedy České národní banky, pobočka už nikoliv. Takže je pro nás velmi důležité, aby bez souhlasu regulátora se něco takového nemohlo stát. V případě transformace dceřiných společností na pobočku se nám podařilo zajistit formu politického recitálu, který uvádí ony dohody o SSM, tedy o společném supervisoru, který tedy dává politickou garanci České republice, že něco takového se nestane v následujících fázích, kde už se budou schvalovat jednotlivé normy už kvalifikovanou většinou. Naší dlouhodobou prioritou je rovněž rovné zacházení na jednotném trhu. Nelze dodnes se zbavit obav, že vzniká-li jednotný regulátor 17 členských zemí, potom jsou země, které se přidruží svým dobrovolným rozhodnutím a pak jsou země úplně out, že je ohrožena jedna z největších výhod EU, a to je jednotný trh, v tomto případě jednotný finanční trh. A pro země, které zůstávají mimo, nebo jsou zatím mimo eurozónu, je pochopitelně klíčové, neboli zásadní prioritou snažit se o to, aby nedošlo k dvourychlostnímu trhu nebo k dvojímu trhu, aby trh zůstal jednotný. Proto podporujeme pro všechna hlasování, ať už v EBA nebo v Evropské centrální bance oddělený systém dvojího hlasování a v tomto případě oceňujeme přístup Rady, který respektuje naše výhrady a priority, protože oddělené dvojí hlasování zajišťuje stejný hlas zemím mimo eurozónu, jak v eurozóně. Považujeme za důležité také trvat na zajištění maximálně možných rovných podmínek na půdě Evropské centrální banky pro státy eurozóny, tak pro státy stojící mimo ni, které se rozhodly pro režim úzké spolupráce. Česká republika se pro něj nerozhodla, ale některé země se pro něj rozhodly. V ECB totiž činí finální rozhodnutí nadále Rada guvernérů, kde nečlenové eurosystému na rozdíl od účasti v Radě dohledu nemohou být zapojeni. V tomto kontextu aktivně podporujeme stanoviska těch našich partnerů, kteří se rozhodli k úzké spolupráci, zejména je to tedy Polsko a Švédsko. To jsou tři priority, které prosazujeme a za jejich uplatnění jsme zase ochotni k ústupkům v jiných oblastech, kde to pro nás třeba není až tak citlivé. Děkuji vám za pozornost. 56

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 189/08/02, N 190/08/02 a K 192/08/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Dagmar Zvěřinová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane ministře. Mám jednodušší úlohu po poměrně podrobném a kvalifikovaném vystoupení pana ministra, který objasnil materii nazývanou Balíček, který je obsažen právě v senátních tiscích č. N 189/08, N 190/08 a K 192/08. Jejich názvy jsou poměrně složité, ale zaujímají právě oblast bankovnictví, společný unijní dozor nad jednotlivými evropskými bankami a ustavení Bankovní unie. Výbor pro záležitosti Evropské unie se tímto velice bedlivě zabýval a zároveň jsme také dožádali stanovisko výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu s tím, že jsme navzájem konzultovali tyto výstupy. A chtěla bych říci, že Senát velmi bedlivě v obou výborech se snažil vyprecizovat postoj Senátu k této dané problematice, protože tato záležitost je maximálně důležitá pro další fungování finančnictví a vůbec případné Bankovní unie, do které bude zapojena v budoucnu i Česká republika. Ať chceme nebo nechceme, tato záležitost se nás bude dotýkat již v nejbližších obdobích, protože i když nejsme součástí eurozóny, na eurozónu vysloveně navazujeme a některé záležitosti se budou dotýkat nás bezprostředně právě, jak říkal pan ministr, protože české banky vlastně jakoby samotné takové nejsou, jsou to vlastně dceřiné banky, které mají vlastníky právě především v eurozóně a tyto budou řízeny právě dohledem eurozóny. Chtěla bych říci, že výbor pro záležitosti EU se k tomuto návrhu vyjadřoval až do různých podrobností a vznášeli jsme na zástupce ministerstva financí, ale také na zástupce České národní banky velmi podrobné dotazy, a to z toho důvodu, že některé záležitosti nám vysloveně nebyly jasné. Velmi bedlivě jsme se dotazovali na všechny možné aspekty, které se budou dotýkat právě naší České národní banky, její úlohy v budoucnu, zda nebude zcela paralyzována, zda bude mít v budoucnu vůbec nějakou úlohu, jestli právě tento český regulátor nebude vysloveně úplně mimo hru a bude-li mít možnost vůbec pak v rámci nastavené Bankovní unie a právě jednotného bankovního dohledu v EU vůbec co do toho mluvit, a bude-li mít naše vláda možnost v některých záležitostech třeba něco regulovat nebo případně do toho zasáhnout. Chtěla bych říci jednu věc. Oba výbory se snažily opravdu upozornit na to, že nebudeme rádi, ale hlavně nebudeme vnímat velice kladně to, že by se právě dceřiné společnosti evropských bank z eurozóny měnily na pobočky, které dostávají úplně jiný právní charakter, a potom transformace peněz z této pobočky je daleko jednodušší než z dceřiné společnosti a národní regulátor je zde řekla bych zcela mimo pravomoci. Toto bychom chtěli nechat zachovat. Vím, že pan ministr i jeho tým bude mít v tomto směru velmi hodně práce, protože specifikum, které budeme chtít, aby pan ministr a vůbec vláda na jednáních akcentovali, asi nebude v Evropě moc vítáno, protože budeme chtít, aby určitý národní zájem zde byl zachován. A přitom si musíme přiznat, že až na mizivé procento banky u nás sídlo nemají. Chtěla bych říci, že výbor pro záležitosti EU se vyjádřil i v doprovodném usnesení. Je to doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu České republiky. Je to poměrně složité.

57

Je to doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu České republiky k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení EU č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnému dohledu nad úvěrovými institucemi, k návrhu nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnému dohledu nad úvěrovými institucemi, a ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Plán ustavení Bankovní unie. Chtěla bych říci, že toto doporučení je součástí usnesení, které jste dostali v písemné podobě. Zde by byla právě akcentace, že pro Českou republiku musí být hospodářská a finanční stabilita eurozóny prioritním zájmem vzhledem k vysokému stupni provázanosti české ekonomiky s eurozónou, která se odráží jednak ve výrazném podílu českého exportu směřujícího do zemí eurozóny, jednak v dominantním podílu dceřiných společností zahraničních bank majících sídlo v eurozóně na celkových aktivech bankovního sektoru v České republice. Výbor je rovněž přesvědčen vzhledem k výše uvedenému, že návrhy na vytvoření Bankovní unie, byť jsou primárně určeny členům Hospodářské a měnové unie, musí být podrobně sledovány i v České republice, a to především s ohledem na dopady ustavení Bankovní unie na stabilitu českého finančního systému, pravomoci národního orgánu dohledu, tj. České národní banky, a její možnosti reálně tuto stabilitu ovlivňovat, a státní rozpočet, zejména v souvislosti s možným vznikem Evropského fondu pojištění vkladů. Doporučujeme Senátu rovněž vzít na vědomí skutečnost, že na úrovni Rady Evropské unie již bylo dosaženo obecného přístupu k výše uvedeným návrhům legislativních aktů, a proto vnímá své stanovisko jako příspěvek v rámci politického dialogu s Evropskou komisí a s vládou České republiky, ve kterém zaujímá obecné postoje týkající se ustavení Bankovní unie v eurozóně. Doporučujeme, aby Senát sdělil, že není zcela přesvědčen o vhodnosti zvoleného přístupu k ustavení Bankovní unie, který spočívá v postupném předkládání návrhů legislativních aktů zavádějících jednotlivé části Bankovní unie a vyjednávání o nich odděleně, neboť tento postup znesnadňuje komplexní posouzení tohoto významného kroku evropské integrace na vnitrostátní úrovni a může výrazně ztížit vytvoření robustní, účinné a konzistentní právní úpravy pro fungování Bankovní unie. Senát by proto uvítal, kdyby se návrhy na zavedení jednotného mechanismu dohledu, evropského fondu pojištění vkladů a jednotného mechanismu pro řešení problémů bank v Hospodářské a měnové unii projednávaly paralelně, čímž by byla zajištěna jejich vyšší koherence. Považujeme také za nutné zajistit, aby zavedením Bankovní unie v eurozóně nedošlo k narušení jednotného trhu s finančními službami v Evropské unii, například tím, že banky podléhající jednotnému mechanismu dohledu by měly na rozdíl od ostatních bank v EU přístup k prostředkům Evropskému mechanismu stability pro účely rekapitalizace. Doporučujeme Senátu, aby kladl důraz na to, aby ustavením Bankovní unie v eurozóně nebyly ohroženy zájmy nezúčastněných členských států a stabilita jejich finančních trhů, přičemž připomíná svou dlouhodobou pozici, že v rámci procesu centralizace rozhodovacích pravomocí dohledových orgánů v EU by národním orgánům dohledu neměly být odňaty rozhodovací pravomoci nezbytné k tomu, aby tyto orgány mohly účinně dbát o zachování stability úvěrových institucí působící v daném členském státě a dostát tak své odpovědnosti vůči domácím vkladatelům a veřejnosti. 58

Rovněž jsme sdělili, že se domníváme, že svěření nových úkolů Evropské centrální bance v oblasti dohledu nad bankami vede k výrazné koncentraci moci v rukou jedné instituce, a proto je třeba zajistit, aby Evropská centrální banka byla při výkonu této funkce podrobena demokratické kontrole nejen ze strany Evropského parlamentu, ale především též ze strany Rady Evropské unie a národních parlamentů, neboť odpovědnost za stav finančního systému (včetně finančních záruk vkladatelům) ponesou nadále členské státy. Dále se domníváme, že bude nutné efektivně oddělit výkon nových dohledových pravomocí Evropské centrální banky od provádění měnověpolitických opatření, aby se předešlo případným konfliktům zájmu. Senát by měl zastávat názor, že role národních orgánů dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu by měl dostatečně reflektovat jejich jedinečné know-how spočívající především ve znalosti místního prostředí, zkušenostech získaných dlouholetou praxí a profesionálním personálním zázemím. Zároveň vyzýváme Evropskou komisi, aby před předložením návrhů legislativních aktů, kterými by se měly vytvořit zbylé dva komponenty Bankovní unie, tj. Evropský fond pojištění vkladů a Jednotný mechanismus řešení problémů bank v Hospodářské a měnové unii, vypracovala podrobné hodnocení dopadu vzniku Bankovní unie na nezúčastněné členské státy a integritu jednotného trhu s finančními službami; hodnocení dopadů by mělo rovněž prověřit soulad návrhů s již přijatými právními normami tvořícími tzv. jednotný soubor pravidel pro fungování trhu s finančními službami. Myslím si, že toto byla podrobná zpráva, s tím, že určitě jste i tak všichni nabyli přesvědčení o tom, že se jedná o velmi zásadní krok v rámci finančního trhu a finanční stability celé Evropské unie. Je to jistě vyvoláno skutečností, že finanční trhy, banky jsou v rámci EU a celé Evropy rozkývány, někde více, někde méně, a že Evropa se snaží určitými mechanismy tuto záležitost stabilizovat, posílit a do budoucna vytvořit nejenom stabilitu, ale také přesvědčení, že Evropa v tomto směru je silným jedincem a Evropská unie dostává svému poslání v tomto směru právě těch svých cílů, na základě kterých byla zakládána. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Dále tyto materiály projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A ptám se pana senátora Karla Korytáře, zda si přeje vystoupit. Chce, takže prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Karel Korytář: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 4. schůzi konané dne 23. ledna 2013 přijal 32. usnesení v návaznosti na usnesení č. 332 z 36. schůze výboru pro záležitosti EU ze dne 24. října 2012. Po úvodním slově zástupce gestora Ing. Radka Urbana, náměstka ministra financí České republiky, Ing. Pavla Holmana, ředitele sekce regulace a mezinárodní spolupráce na finančním trhu České národní banky, po zpravodajské zprávě senátora Karla Korytáře, kterou přednesl senátor Jiří Bis, a po rozpravě výbor: 1) projednal na žádost výboru pro záležitosti EU dokumenty týkající se Balíčku předpisů, kterými se zavádí jednotný bankovní dohled v eurozóně, 2) zaujímá stanovisko k těmto dokumentům, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Vzhledem k tomu, že toto stanovisko nedoznalo zásadnějších změn ve výboru pro záležitosti EU, žádám vás o podporu tohoto stanoviska. Děkuji za pozornost.

59

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce ještě vyjádřit. Ano, chce. Prosím, pane ministře. Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Opravdu jen velmi stručně, nechci zdržovat. Chci jenom oběma výborům poděkovat za projednání této velmi složité a velmi důležité materie. Paní zpravodajka si povzdechla, že vám nebyla řada věcí jasná a proto jste se na nás obraceli s dotazy. Nic si z toho nedělejte, nám zatím také není řada věcí jasná. A to je ten základní problém. A já jsem velmi stál, a nejenom já, ale i můj polský, švédský, dánský kolega jsme stáli o to, co tady zaznělo, že by nejenom SSM, tedy centrální supervizor, ale i harmonizovaný systém pojištění vkladů, centrální systém řízení krizí, kapitálové požadavky, se všechno mělo projednávat najednou, abychom byli schopni při projednávání vidět dopad zejména na jednotný evropský trh, jaký má být nebo nemá, v jakém postavení se ocitnou nečlenské státy, ale v jakém postavení se na druhé straně ocitne Švédsko, které je téměř v opačné pozici. My máme na svém území dcery zahraničních matek, které jsou součástí eurozóny. Přitom Švédsko má matky v zemi neeurozóny a své dcery má téměř výhradně v zemích eurozóny. Tam dopad na jednotný evropský trh může být skutečně složitý a žádná dopadová studia zatím nebyla předložena. Bohužel jsme neprosadili tento způsob projednávání, postupuje se per partes, postupuje se salámovou metodou. A proto ta zvýšená obezřetnost, proto třeba ta zarputilost v okamžiku projednávání ESM, kde jsme měli tu výhodu teoretického veta, protože tam musela být jednomyslnost, si tam vynutit alespoň politickou deklaraci, že v následných normách, které teprve budou projednávány, se ta klíčová věc nestane, že jsme tam tento závazek a slib dostali. Prosím, v této oblasti to opravdu není frajerské zpěčování se něčemu, že Záporožci píšou písmo tureckému sultánovi. Tomu tak není v tuhle chvíli. Jsou to vzhledem k významným specifikům českého bankovního sektoru životní zájmy České republiky. Stanovisko výboru pro záležitosti Evropské unie pokládám za racionální, kvalifikované, koneckonců, jde tím směrem, kterým my jednání na půdě EU vedeme a rád se k němu přikláním. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Ptám se paní zpravodajky, zda chce ještě něco dodat. Ne, děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak ho předložila paní zpravodajka. Aktuálně je v sále přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh usnesení, tak jak nám byl předložen, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 16 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám a projednávání tohoto bodu končím. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům a my se vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.)

60

Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Kolegyně budeme pokračovat dalším bodem našeho programu, kterým je

a

kolegové,

8. Sdělení Komise Zavádění evropské služby elektronického mýtného (evropský senátní tisk č. K 188/08) Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 188/08 a K 188/08/01. Požádal bych pana ministra dopravy Zbyňka Stanjuru, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura: Hezké odpoledne. Vážený pane místopředsedo, senátorky a senátoři, cílem Zavádění evropské služby elektronického mýtného je zajištění plné interoperability technologií pro elektronický výběr mýtného napříč všemi evropskými státy EU. Tato služba by měla výrazně usnadnit placení poplatků za používání silnic pro přeshraniční uživatele. Evropská služba elektronického mýtného byla zřízena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/52/ES o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného ve Společenství a následně byla definována rozhodnutím Komise v roce 2009. Rozhodnutí zároveň ukládá Evropské komisi povinnost vypracovat zprávu o pokroku při zavádění služby IITS. Právě toto sdělení Evropské komise, které je dnes předmětem našeho jednání, představuje zprávu o pokroku při zavádění a implementaci této služby v jednotlivých členských státech EU a obsahuje také hodnocení týkající se dalších kroků, které by v této oblasti měly být uskutečněny. Dle názoru Evropské komise bylo sice v oblasti interoperability mýtných systémů dosaženo určitého pokroku, avšak tento pokrok nelze považovat za uspokojivý, mj. proto, že většina členských států, které zavedly vnitrostátní nebo místní elektronické systémy do roku 2009, nevěnovala náležitou pozornost budoucímu evropskému rozměru této služby tak, aby mohl být dodržen stanovený harmonogram. Česká republika již v počátku zřízení evropské služby elektronického mýta tuto myšlenku jediné panevropské služby podporuje, protože by na základě jejího zřízení a zavedení mělo dojít k usnadnění a zefektivnění mezinárodní silniční dopravy v rámci Evropské unie. Pokud jde o samotný termín zahájení fungování evropské služby elektronického systému v rámci EU, termín byl stanoven na 6. října 2012, tedy tři roky od nabytí účinnosti rozhodnutí Komise. Na implementaci tohoto systému se v České republice v této chvíli intenzivně pracuje, nicméně stejně jako v naprosté většině členských států EU se nám tento termín nepodařilo splnit. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabývá tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 188/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Zeman, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. 61

Senátor Jaroslav Zeman: Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Navážu na pana ministra, který nám představil sdělení, které konstatuje neuspokojivý stav zavádění evropské služby elektronického mýtného. Komise shledává, že členské státy neprokazují dostatečnou snahu plně se zapojit do systému zavádění evropské služby elektronického mýtného. Členským státům se proto doporučuje urychlit zavádění legislativního rámce a zajistit vzájemnou slučitelnost se systémy zavádění evropské služby elektronického mýtného v dalších státech. Komise se zavazuje učinit opatření k usnadnění těchto kroků. V tomto kontextu je důležité zdůraznit, že EU nemá pravomoc určovat státům, jaké technické řešení zvolí, tj. zda bude systém s mýtnými branami, se satelity nebo jejich kombinaci. Evropská unie se pouze tímto prostřednictvím snaží ulehčit situaci přepravcům, kteří musí při existenci různých systémů výběrů mýta zakupovat několik jednotek. V případě plného zavedení služby elektronického mýtného by jim stačila jedna smlouva, pomocí které by jim přišlo vyúčtování za všechny projeté placené úseky v Evropě. Výbor pro záležitosti EU k tomuto dokumentu přijal doporučení pro vyjádření Senátu, jehož hlavní body ve stručnosti jsou: – Podpora iniciativy EU v oblasti zjednodušení účtování mýtného a dalších poplatků za použití silnic a dálnic, které by přineslo úspory uživatelům dopravní infrastruktury a přispělo k dokončení vnitřního trhu. – Upřednostňování satelitního řešení, které je méně náročné pro životní prostředí a dá se hůře zneužít. Systém mýtných bran vybízí ke zneužívání, kdy dopravci raději volí horší cesty skrz obce a tím zhoršují život obyvatelům. – Navíc sídlí vedení vznikajícího evropského satelitního systému v Praze, přičemž systém Galileo v budoucnu by měl umět služby mýtného poskytovat. Prosím vás o podporu doporučení výboru pro záležitosti Evropské unie. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Dále tento senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Petr Bratský. Vidím, že si přeje vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Bratský: Děkuji. Hezké odpoledne. Vystupuji jenom z jednoho důvodu. Protože si myslím, že tento tisk uvedl pan ministr i zpravodaj více, než si skoro tento tisk zaslouží, tak jenom bych signalizoval, že náš výbor ho doporučuje vzít na vědomí. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra a zpravodaje, zda se chtějí ještě vyjádřit. Nechtějí, děkuji. Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme nyní hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Jaroslav Zeman. V sále je v tuto chvíli přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

62

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 17 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji i pánům zpravodajům. A přistoupíme k dalšímu bodu našeho pořadu, kterým je 9. Návrh zákona o označování a sledovatelnosti výbušnin pro civilní použití (senátní tisk č. 38) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 38. Návrh uvede opět pan ministr dopravy Zbyněk Stanjura, který zastoupí ministra průmyslu a obchodu Martina Kubu. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Nejdřív bych chtěl svého kolegu omluvit. Pan ministr Martin Kuba je na zahraniční služební cestě s podnikateli v Indii, takže věřím, že přijmete tuto omluvu. Předložený návrh má nahradit zákon č. 146/2010 Sb., shodného názvu, který nabyl účinnosti v loňském roce. Důvodem předložení návrhu nového zákona je povinnost transponovat do právního řádu České republiky směrnici Evropské unie. Po vydání předchozí směrnice z roku 2008 se totiž ukázalo, že lhůty a povinnosti jí zaváděné jsou nad síly a možnosti podnikatelského sektoru v EU a že rovněž nezůstal dostatečný prostor pro odzkoušení systému sledovatelnosti pro jednotlivé podnikatele. Směrnice 2012/4 EU vyloučila z působnosti předchozí směrnice některé výrobky spadající do kategorie výbušnin, např. stopiny, zápalnice, kalíškové zápalky, rovněž částečně zpřesnila způsob označování některých předmětů, jako zážehové rozbušky, bleskovice, u nichž je připojování jednoznačného označení technicky těžko proveditelné. Legislativně nejvýznamnější změnou zaváděnou směrnicí je však odložení data, od kterého je podnikatelský sektor povinen výbušniny opatřovat jednoznačným označením, a to z 5. dubna 2012 na 5. dubna 2013, a dále posunutí data, od kterého mají být podnikatelé, podnikatelské subjekty povinně zapojeny do systému pro sledovatelnost výbušnin z 5. dubna 2012 na 5. dubna 2015. Tak dochází k odkladu o rok, resp. o tři roky. K navrženému zákonu bude vládou vydáno nařízení, které upraví některé technické požadavky a podmínky označování. Navrhovanou právní úpravu je nutné přijmout bez zbytečného odkladu, aby se ČR vyhnula případným sankcím ze strany EU za pozdní transpozici směrnice 2012/4. Není opodstatněné, aby čeští podnikatelé museli plnit povinnosti u výrobků náležejících do kategorie výbušnin, které směrnice ve svém novém znění ze své působnosti již vyloučila. Tyto skutečnosti potvrdilo i projednávání a přijetí návrhu v Poslanecké sněmovně, kde PS s tímto návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvním čtení bez jakýchkoli pozměňovacích návrhů. A stejně tak doporučení senátního VHZD, které Senátu navrhuje jeho schválení. Děkuji za pozornost.

63

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 38/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Strnad: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, pan ministr nás seznámil s tím, co je obsahem této novely. Přesto mi dovolte, abych zdůraznil hlavní navrhované změny proti zákonu 146/2010. Za prvé je to povinnost opatřovat výbušniny jednoznačným označením, kdy je primárně ukládaná výrobcům a dovozcům. Dále se doplňuje výslovný zákaz držet výbušninu, která není jednoznačně označena, trojmístný číselný kód má být přidělen všem místům výroby výbušnin bez ohledu na to, zda je výrobce na území ČR usazen či nikoli. Upřesňuje se rozsah povinně shromažďovaných údajů o výbušninách. Dochází k drobným změnám v působnosti orgánů státní báňské správy na úseku výbušnin a k úpravám výše pokut za správní delikty. Ke zmiňovaným posunutím dat a povinností označovat tyto výbušniny pan ministr již hovořil. Dále bych vás seznámil s tím, jakým způsobem probíhalo projednávání v Poslanecké sněmovně. Tento návrh byl předložen Poslanecké sněmovně 14. ledna 2013 s tím, aby byl schválen v prvním čtení, ve zkráceném jednání. Tento návrh Poslanecká sněmovna akceptovala a ze 148 poslanců bylo pro tento návrh 95 poslanců. Nyní mi tedy dovolte, abych vás seznámil s 51. usnesením VHZD z 6. schůze konané 6. března 2013 k návrhu zákona o označování a sledovatelnosti výbušnin pro civilní využití. Po úvodním slově zástupce předkladatele ing. Pavla Šolce, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR, Ivo Pěgřímka, předsedy Českého báňského úřadu, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada, III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji, proto přistoupíme k obecné rozpravě, kterou otevírám. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, na rozdíl od Poslanecké sněmovny náš legislativní odbor Senátu pracuje asi lépe. Pan ministr je zvyklý na Poslaneckou sněmovnu, asi na to nedbá. Ale možná, že by bylo dobré, kdyby ministerstvo, které vede, se občas také seznámilo s výhradami legislativního odboru Senátu. Pan ministr nám tady jemně naznačil, tak jak je to zvykem u současné vlády, že vláda něco stanoví svým nařízením, jako je to v § 1 odst. 4. Ale já

64

mám tady před sebou stanovisko legislativního odboru, který konstatuje, že lze mít pochybnost o tom, zda se nařízením vlády bude vzhledem ke svému zamýšlenému obsahu ještě pohybovat v rámci návrhu zákona, jak vyžaduje článek 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článek 78 ústavy. Lze mít pochybnost i o tom, zda jde o to, zda by nebyly překročeny meze prováděného zákona, ale dovoluje se nařízením pouze rozvádět dispozice nebo hypotézy zákonné normy. Konkrétně se zapovídá Ústavním soudem, a je to v jeho rozhodnutí, aby zákon prováděcím předpisem po skutkové stránce byl rozšiřován, zužován, a to platí tady v tom případě, časově vymezován, nebo aby stanovil podmínky a způsob jeho aplikace. Viz komentář ústavy; Linde 1994 str. 183, komentář ústavy rok 2007 str. 547 až 556. Já bych velmi rád, pane ministře, aby příště – a ono to není jenom u vašeho ministerstva, něco podobného se děje i na ministerstvu zdravotnictví, jak jsme kritizovali v předchozím jednání o lázeňské péči – tomu váš legislativní odbor věnoval patřičnou pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje reagovat. Nepřeje. Pan zpravodaj také ne. Děkuji. Takže je tady jediný návrh, to je návrh schválit, tak jak zazněl z garančního výboru. O tomto návrhu budeme v tuto chvíli hlasovat. Byl podán návrh – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 18 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 44, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Děkuji. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi jako předkladateli. Děkuji panu zpravodaji. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu. Tímto bodem je 10. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskémuhospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií (evropský senátní tisk č. K 171/08) Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K171/08 a K171/08/01. Požádal bych pana ministra dopravy Zbyňka Stanjuru, který zastoupí ministra průmyslu a obchodu Martina Kubu, aby nás seznámil s těmito materiály. Pane ministře, máte slovo. Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dokument nazvaný Obnovitelná energie, klíčový aktér evropského energetického trhu zveřejnila Evropská komise v červnu loňského roku. Jedná se o politický materiál nezávazného charakteru. Důvodem pro vydání toho sdělení je obava EK, že bez

65

dalšího zásahu se zpomalí růst podílu obnovitelné energie po roce 2020 v důsledku vyšších nákladů a větších překážek ve srovnání s fosilními palivy. To EK chápe jako rozpor svých plánů, nebo rozpor s energetickým plánem do roku 2050, který ve svých scénářích počítá s velkým podílem dodávek energie právě z obnovitelných zdrojů. Od přijetí směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů energie č. 2009/28/ES se odvětví obnovitelných zdrojů energie v EU vyvíjí rychleji než se předpokládalo. Mnoho členských států včetně ČR zaznamenalo prudký nárůst využívání obnovitelných zdrojů. Investiční náklady na jednotlivé technologie se snížily až o 50 %, a to zejména v případě solárních panelů. S ohledem na ambice EU výrazně zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů je tento vývoj z pohledu EK potřeba uvítat, ale také na něj adekvátně reagovat. Proto EK zahajuje diskusi o období po roce 2020 již nyní a ne až v roce 2018, jak se původně předpokládalo. Komise identifikovala čtyři hlavní opatření, kterými chce dosáhnout zvýšení podílu obnovitelné energie v energetické skladbě EU, a to: 1. pokračování v integraci obnovitelné energie do vnitřního trhu s energií, 2. zajištění většího souladu systému podpory členských států, 3. usnadnění obchodování s OZE napříč státy EU i mimo ni, 4. zlepšení spolupráce v oblasti energetiky ve Středomoří. Česká republika bere toto sdělení jako základ pro diskusi na evropské i domácí úrovni o budoucím dlouhodobém politickém rámci obnovitelných zdrojů energie. Tyto zdroje by měly do budoucnosti být konkurenceschopnými energiemi bez potřeby provozní či investiční podpory. Jakékoli dotace způsobují pokřivení trhu. Rovněž by měly přispívat ke stabilitě a bezpečnosti provozu sítě. V současnosti některé druhy obnovitelných zdrojů stabilitu provozu sítě naruší. Přípravu materiálů s nejlepšími postupy, zkušenostmi či doporučeními pro OZE Česká republika vnímá jako užitečnou. Můžeme členským státům v případě potřeby pomoci při rozhodování. Je však třeba zachovat nezávaznou povahu takového přístupu s ohledem na právo členského státu na volbu vlastního energetického mixu. Česká republika dlouhodobě prosazuje rozvoj přenosové soustava a distribučních soustav tak, aby byly schopny reagovat na rozvoj a integraci energetického trhu. Bez dostatečné energetické infrastruktury není možné naplnit koncepci jednotného trhu ani integraci OZE. Spolehlivá, dostupná, bezpečná a cenově přijatelná energie je jednou ze základních podmínek pro samu existenci a rozvoj demokratické společnosti. Fungující energetický sektor je proto základní podmínkou bezpečnosti státu a jeho prosperity. Současně jsou tyto požadavky klíčovými zásadami k tomu, aby si ČR v dlouhodobém výhledu zachovala svou průmyslovou konkurenceschopnost, stávající konkurenční výhody a zároveň byla šetrná k životnímu prostředí. Česká republika se zavázala, že do roku 2020 bude kryto 13 % hrubé konečné spotřeby energie z OZE. Naplněním 8procentního indikativního cíle ve spotřebě elektřiny v roce 2010 ukázala, že své závazky plní a zajišťuje plnění závazku do budoucnosti, a to i v době krize. Oblast energetické účinnosti obnovitelných zdrojů a emise skleníkových plynů jsou úzce provázány a pokrok v jedné oblasti může mít jak pozitivní, tak negativní dopad na jinou oblast. Problémem se stává konkurenceschopnost celé EU vůči státům s nižšími náklady na výrobu energie, jako Spojené státy, Čína, Indie, Brazílie. Nesprávná implementace opatření na ochranu životního prostředí má vliv na konkurenceschopnost EU. Z tohoto důvodu ČR preferuje nezávaznost daných cílů, aby každý členský stát mohl využít potenciál, jenž dané národní podmínky připouštějí. 66

Česká republika se stále k případnému stanovení závazného cíle pro obnovitelné zdroje energie po roce 2020 staví velice odmítavě. V souladu s výše uvedeným prosazovali zástupci ČR naši pozici při půlroční diskusi členských států na pracovní úrovni v ER. Diskuse pak vyústila k přijetí závěrů ER. Jedná se o křehký kompromis nalezený mezi členskými státy. Do závěrů Rady se České republice podařilo prosadit celou řadu vlastních návrhů, proto v sobě obsahují velmi racionální pohled na další rozvoj obnovitelných zdrojů energie v celé EU. Posledním krokem k projednávání byla 3. prosince loňského roku konaná Rada ministrů energetiky, kde se jednotliví ministři vyjádřili k závěrům Rady a poté je jednoznačně odsouhlasili. Za ČR se zúčastnil ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, který se již delší dobu na půdě EU snaží velmi často ambiciózně diskusi k obnovitelným zdrojům energie racionalizovat. I přes to, že se jedná z pohledu ČR o úspěšně uzavřenou agendu, můžeme vzhledem k energetické politice EK očekávat další diskusi o cílech po roce 2020, a to opět v blízké době. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K171/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Zeman, kterého bych požádal, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr vám velmi podrobně představil projednávaný materiál, já se tedy omezím pouze na stručný obecný komentář. Zaměřím se spíše na to, abych vás seznámil s historií projednávání tohoto tisku zde v Senátu. Jak již bylo řečeno, popisuje předkládané sdělení současnou situaci ohledně začleňování obnovitelných zdrojů energie do energetického trhu v rámci EU. Jedná se o komunikační dokument a jeho účelem je tak především sloužit jako podklad k další debatě o otázkách souvisejících s problematikou energie z obnovitelných zdrojů energie. Komise předpokládá, že bez ohledu na výběr scénáře dalšího postupu bude v roce 2050 největší podíl dodávek energie pocházet právě z obnovitelných zdrojů. Zároveň dodává, že bez dalšího zásahu bude růst podílu obnovitelné energie po roce 2020 v důsledku vyšších nákladů a větších překážek ve srovnání s fosilními palivy zpomalovat. Z těchto důvodů vyplývá snaha o zajištění vyššího prosazení obnovitelných zdrojů na energetických trzích a o odstranění překážek, které tomuto v současné době brání. Komise proto hodlá v tomto směru klást důraz na zlepšení režimu podpory a plánuje připravit metodické pokyny shrnující optimální postupy při prosazování obnovitelných zdrojů energie na energetický trh. Projednávání tohoto materiálu bylo v Senátu zahájeno v Podvýboru pro energetiku, jehož stanovisko poté schválil VHZD. Jako poslední se předkládanému sdělení věnoval VEU, jehož usnesení máte k dispozici. Výsledná podoba, kterou máte před sebou, je tedy nejen postojem, na kterém se tyto výbory shodly, ale zároveň podle mého názoru odráží pozice, které Senát dlouhodobě vůči této problematice zastává. Prosím vás proto o podporu doporučení VEU. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Dále tento senátní tisk projednal

67

VHZD. Já se ptám, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj, pan senátor Jiří Bis. Signalizuje, že si přeje vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Bis: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení senátoři, vážený pane ministře, na základě projednání Obnovitelné energie, významného činitele na evropském trhu s energií v energetickém podvýboru přijal náš VHZD své 28. usnesení, a to – vyjádřil souhlas s usnesením podvýboru pro energetiku ze dne 15. ledna 2013 ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií, určuje zpravodajem mne, senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU Senátu. Chci říci, že naše stanovisko i stanovisko evropského výboru, které máte v materiálech, je stejné, vycházeli jsme ze stejných podkladů, shodli jsme se na tom, co máte před sebou, to znamená na stanovisku, kde je celkově šest bodů. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Nyní můžeme otevřít rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra a pana zpravodaje, zda si přejí vystoupit. Ne. Děkuji. Takže budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jsme jej obdrželi z garančního výboru. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí je 29. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo, já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 19 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu ministrovi, děkuji pánům zpravodajům. Přistupujeme k dalšímu bodu. Jenom chci upozornit, prosím, že ještě máme z dopoledne jeden bod, který bude následovat, a tím vlastně skončí dnešní jednání, abyste věděli, s čím máte ještě počítat. Nyní projednáme 11. Návrh doporučení Rady o uznávání neformálního a informálního učení (evropský senátní tisk č. N 187/08) Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. N187/08 a N187/08/01. Já bych požádal nikoli pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy, pan ministr Petr Fiala se omluvil, zastoupí ho pan ministr dopravy Zbyněk Stanjura. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. I tady bych chtěl nejprve omluvit svého kolegu. Pan ministr Fiala je také celý týden na zahraniční služební cestě, takže prosí o omluvu z vašeho dnešního jednání. Pan ministr mě požádal, abych za něho uvedl evropský tisk Návrh doporučení Rady o uznávání neformálního a informálního učení. Úprava pravidel tohoto procesu byla jednou 68

z priorit loňského kyperského předsednictví EU. Nejdříve pro nás všechny, kteří se nepohybujeme dnes a denně v oblasti školství, k té terminologii. Formální vzdělávání všichni známe, absolvovali jsme základní, střední, případně vysokou školu. Neformální učení bývá organizováno a poskytováno v zařízeních zaměstnavatelů, v soukromých vzdělávacích institucích, můžeme si pod tím představit nejrůznější kurzy cizích jazyků, počítačové, řidičské kurzy, rekvalifikační školení a přednášky. Informální učení je chápáno jako proces získávání vědomostí a osvojování si dovedností z každodenních zkušeností a činností v práci, v rodině a ve volném čase. Zahrnuje také sebevzdělávání, kdy učící nemá možnost si ověřit nabyté znalosti. Na rozdíl od formálního a neformálního učení je to informální neorganizované, nesystematické a institucionálně nekoordinované. Ministerstvo školství vítá debatu na téma uznávání výsledků neformálního a informálního učení, neboť i díky tomu získává tato oblast větší politickou a společenskou pozornost. Rychlý technologický vývoj v nejrůznějších oborech neustále mění nároky na potřebné znalosti a dovednosti a spolu s tím roste důležitost tak zvaného celoživotního učení či celoživotního vzdělávání. Svět jednoho životního povolání, tak jak jej znal středověk a do značné míry i 19. a 20. století, je bohužel, nebo bohudík, těžko říct, každý z nás to posuzuje individuálně, minulostí. Dnes se předpokládá, že prakticky každý z nás během svého života několikrát změní zaměstnání i povolání a bude se muset proto v průběhu svého produktivního věku učit novým znalostem a dovednostem. Systém uznávání neformálního a informálního učení je pak podstatnou motivující možností, jak si nechat tyto nově nabyté znalosti, dovednosti ověřit a uznat. Zapojení se do systému celoživotního učení, tedy průběžné zvyšování vzdělanostní a kvalifikační úrovně je považováno za jednu z cest, jak bránit nezaměstnanosti, jak posílit flexibilitu pracovníků, jak zvýšit a posílit celkovou konkurenceschopnost ekonomiky a jak se vyrovnávat například se stárnutím populace. V České republice již v současné době funguje systém uznávání výsledků neformálního a informálního učení. Je založený v zákoně č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Tento zákon nabyl plné účinnosti v srpnu roku 2007. Přijetí tohoto zákona umožňuje každému občanu ČR nechat si uznat své znalosti a dovednosti, a to bez ohledu na způsob, jakým tyto znalosti a dovednosti získal, zda v rámci neformálního vzdělávání či informálního učení. Klíčovým nástrojem naplnění tohoto zákona v praxi je národní soustava kvalifikací, tedy veřejně přístupný registr všech kvalifikací uznávaných na našem území. Národní soustava kvalifikací je v současné době naplněna pouze částečně. Aktuálně je schváleno něco přes třetinu z původně plánovaného jednoho tisíce profesních kvalifikací. Vše by mělo být dokončeno do konce roku 2015. Z hlediska těchto našich zkušeností jsme považovali některé cíle uvedené v původním návrhu doporučení, které nyní projednáváte, za příliš ambiciózní, především úkol, který zněl – do roku 2015 zajistit, aby byl vytvořen vnitrostátní systém uznávání neformálního a informálního učení. U států, které tento systém teprve začínají vytvářet, to byl dost nereálný požadavek. Naše přání bylo posunout tento termín na rok 2017. Rada ministrů pro vzdělávání, odbornou přípravu, kulturu, mládež a sport schválila v listopadu minulého roku upravené znění doporučení, v němž je zmíněný termín plnění posunut až do roku 2018. V této podobě, tedy s doporučením Rady, ministerstvo školství, potažmo celá ČR souhlasí bez výhrad. Děkuji vám za pozornost. 69

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto materiály, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo N187/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, tento bod není nikterak problematický. My jsme jej vybrali k projednání ve výboru pro záležitosti EU z toho důvodu, že navazuje a souvisí s řadou dokumentů, které jsme již dříve projednávali, ke kterým jsme přijímali stanoviska, doporučení, a následně k nim přijímal Senát své usnesení, takže jsme to hlavně vybrali z důvodu komplexního přístupu k oblasti, kterou bychom mohli označit jako vzdělávání, výchova, vývoj, inovace apod. Tento dokument je poněkud specifický a specifickým druhem právního aktu. Nezakládá sice členským státům povinnost zavést zákonnou úpravu, nicméně je použitelný např. v řízení před soudními orgány, kdy k jeho obsahu musí být přihlíženo, jelikož problematika vzdělávání zůstává podle článku 6 Smlouvy o fungování EU mezi tak zvanými podpůrnými pravomocemi Unie, hlavní břemeno za realizaci této politiky zůstává samozřejmě na jednotlivých členských státech. My jsme do návrhu našeho doporučení, které máte k dispozici, bylo vám rozesláno v elektronické podobě, promítli jednak provázanost této problematiky, v tomto případě problematiky neformálního a i formálního určení a uznávání výsledků a výstupů této formy učení nebo vzdělávání, to je jedno, který termín zvolíme, tak jsme provázali s některými dřívějšími usneseními Senátu, to je obsazeno především v první části našeho doporučení. V druhé části jsme se opřeli především o stanovisko výboru pro výchovu, vzdělávání, lidská práva a petice – nevím, jestli jsem to teď nespletl, jestli jsem spletl tak se omlouvám – ty dlouhé názvy, kdy jsme pouze formulačně upravili jeden z bodů tohoto stanoviska. Pan ministr to zmínil, je to ten navrhovaný termín, kdy by mělo dojít k implementaci systému uznávání neformálního a formálního vzdělávání. Tam to VVVK formuloval jako upozornění na nerealistický termín implementace systému uznávání neformálního i formálního vzdělávání. My jsme to i na základě těchto skutečností, které tady zmínil pan ministr, to znamená posun časového horizontu 2015, tuším na rok 2018, jestli se nepletu, tak jsme to poněkud zjemnili a tato naše formulace je, že upozorňujeme na náročnost implementace systému uznávání neformálního i formálního vzdělávání, protože tam myslím už jsme celkem v souladu. Takže to je jediná odchylka k druhé části našeho doporučení od stanoviska výboru VVVK a já vás žádám a prosím, abyste podpořili v podstatě tento společný návrh obou výborů ve VVVK a VEU. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Dále tento senátní tisk projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodajka paní senátorka Hana Doupovcová. Vystoupí pan senátor. Takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já myslím, že to tady zmínil už za výbor pro evropské záležitosti pan senátor Krejča. Na požádání tohoto výboru jsme se tím zabývali,

70

projednali, stanovisko jsme sdělili výboru pro evropské záležitosti a ten ho tam zapracoval, o tom už zde byla řeč. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore za zástup za kolegyni a zároveň otvírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, pana zpravodaje – ani jeden nechce vystoupit. Usnesení jste obdrželi v písemné podobě a budeme o něm v tuto chvíli hlasovat. Tak že nyní budeme hlasovat o návrhu, jak ho přednesl pan senátor Miroslav Krejča a tak jak je uveden v tisku M 187/08/02. V sále je v tuto chvíli přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebné kvoru pro schválení je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu ministrovi, děkuji pánům zpravodajům a přistupujeme, pokud se nepletu, k poslednímu bodu našeho programu, a tím je 12. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 36) Senátní tisk č. 36. Návrh uvede pan senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Jestli tady pan senátor Krejča mluvil o předcházejícím tisku jako o netypickém, tak já o tom následujícím marně hledám nějaké výraznější přídavné jméno – to je nestandardní, neobvyklé. Proč? Protože jako zástupce Senátu jsem materiály nebo návrhy zákonů vzniklé zde v horní komoře zastupoval nesčetněkrát, ale vždycky jsem obhajoval to, na čem jsme se usnesli, to co vzniklo tady u nás. V současné době nebo teď mám obhajovat a předkládat zákon, který z toho, co vzniklo u nás v Senátu, má pouze tu hlavičku, to jméno, protože vám je jasné, že jde nyní o jednací řád Poslanecké sněmovny. To, co přišlo z Poslanecké sněmovny, je pouze soubor pozměňovacích návrhů, jež byly v mnoha případech načteny při projednávání v Poslanecké sněmovně. Splním tedy svoji povinnost zástupce Senátu v tom smyslu, že vás informuji, že z původního textu, jenž odešel ze Senátu do Poslanecké sněmovny, jak už jsem říkal, kromě nadpisu nezbylo vůbec nic. Náš návrh zákona se stal vlastně jakýmsi nosičem k tomu, aby různé zájmové skupiny v Poslanecké sněmovně mohly své zájmy prosadit. A tak tedy – návrhu zákona o změně jednacího řádu Poslanecké sněmovny v poslanecké verzi se mění současná úprava vystupování poslanců, výborů nebo poslaneckých klubů při doplňování pořadu schůze sněmovny a nově se limituje na dvě minuty. Podobná úprava se týká i přesouvání bodů nebo doplnění bodů programu sněmovny již schváleného programu, kde se toto umožňuje pouze

71

předsedajícímu schůze anebo předsedovi poslaneckého klubu, přičemž se tam stanovuje také limit na odůvodnění na dvě minuty. Ruší se současnou novelou úprava, kdy ve třetím čtení návrhu zákonů, jež se konaly v určité dny, jak si sněmovna stanovuje – tedy středa a pátek – v určitém čase, se připouštělo podat návrh i jednotlivými poslanci na vyčlenění jiných časových dispozic než stanovil nebo stanovuje současný jednací řád sněmovny. To mohlo být zamítnuto, vetovaly-li to alespoň dva poslanecké kluby. Předložený návrh zákona toto vetování zrušuje, takže by o tomto rozhodovala pouze sněmovní většina. Jedna z největších změn je tam stanovení počtu poslanců pro určení klubu, současných deset poslanců se snižuje na šest poslanců – poslankyň a poslanců. Přičemž oproti současnému znění jednacího řádu Poslanecké sněmovny se klubu, který vznikne v průběhu volebního období, přisuzují stejná práva a stejné možnosti jako klubu, který vznikl na začátku při ustavující schůzi resp. při prvních schůzích PS, což dosud není. Pak se určují kompetence Organizačního výboru. Jednoduše řečeno, části, které se týkají státního rozpočtu, jsou z tohoto výboru odebrány. Pak je tady několik formálních změn, kdy dochází k přejmenování výboru petičního na výbor petiční, pro lidská práva a národnosti. A volební výbor se přejmenovává na výbor mediální. Zdržím se teď - jako zástupce - jakéhokoliv komentáře a zcela záměrně nekončím, abych vás žádal o podporu. Zatím děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Návrh zákona projednala i Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, která přijala usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 36/2. Zpravodajkou komise je senátorka Eliška Wagnerová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 36/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Kubera, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, ÚPV projednal tento tisk na 8. schůzi konané dne 6. března. Po úvodním slově senátora Miroslava Nenutila, který vystoupil jako zástupce navrhovatele a po zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Kubery a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona zamítnout. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jaroslava Kuberu a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Zeptám se, zda si přeje vystoupit i zpravodajka stálé komise paní senátorka Eliška Wagnerová. (Nepřeje si vystoupit.) Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím, tudíž můžeme přistoupit k obecné rozpravě, kterou otvírám. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

72

Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, omlouvám se za můj hlas (není to z žádných oslav, ale bohužel jsem chytla nějakou virózu, zřejmě od někoho z vás…) (Pobavení v Jednacím sále.) Nejdříve jsem zvažovala, zda mám k tomuto tisku vůbec vystoupit. Vše věcně důležité již bylo či bude řečeno. Já jenom mohu ocenit kolegu Nenutila, že ono ostudné projednávání našeho senátního návrhu zákona ve sněmovně zvládl s takovou noblesou! Mnozí z vás si možná vzpomenou, že jsme zde v 7. funkčním období jako komunističtí senátoři navrhovali snížení počtu senátního klubu z 5 na 3. Tehdy to bylo senátory vládní koalice zamítnuto již v prvním čtení. Argumentovalo se většinou tím, že je třeba dodržovat konzervativní hodnoty a počet členů klubu neměnit. Jedině kolega Štětina byl tak upřímný, že otevřeně přiznal, že si nepřeje posilovat postavení KSČM v Senátu. A my to samozřejmě respektujeme. V návrhu zákona, který projednáváme, je však počet členů klubu ve sněmovně jen drobnou ukázkou zkorumpovanosti české vládní politiky. Za podstatné považuji to, jakým způsobem se koaliční poslanci s naším návrhem zákona vypořádali. Dovoluji si to popsat citací z vystoupení jednoho poslance v rámci třetího čtení. Cituji: "Pokud přijde ze Senátu návrh, který je celkem dobře míněn a s kterým můžeme souhlasit, a ve většině svých bodů chce zlepšit zákonodárný proces, a tento návrh Senátu se poté díky snaze koaličních poslanců pozměňovacími návrhy zcela vykuchá a z tohoto návrhu se udělá úplně něco jiného, tak je to podle mne něco, co je velká drzost. Myslím si, že pokud to takto projde, tak se má koalice za co stydět." (To je konec citace.) Já k tomu nemám co dodat. Snad jen to, že poslanec nebyl z řad levice, že návrh ve sněmovně prošel – a koaliční poslankyně a poslanci se zjevně nestydí. Proto budu proti tomuto návrhu. Děkuji vám za pozornost a pochopení. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, paní senátorko. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Vícha: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, nechci zdržovat. Chci jenom připomenout novým senátorům, kteří neznají celou historii projednávání tohoto návrhu, že již v předchozím volebním období jsme jej tady – a tehdy byla většina ODS tady v Senátu – napříč politickým spektrem schválili. Poslali do PS. A návrh nebyl nikdy předložen PS k projednání. Skončilo období PS, a proto spadl pod stůl. Pak jsme jej v novém období v jiném politickém složení, ale opět napříč politickým spektrem přijali. Návrhy jednacího řádu Poslanecké sněmovny a Senátu jsou samozřejmě provázané. Považuji to za jednoznačně velmi protikorupční jednání. Proč tady dnes vystupuji? Obdrželi jsme v minulých dnech od "Rekonstrukce státu", nějakého sdružení občanských sdružení, a oni měli včera tiskovou konferenci a vystupovali tam – a budeme všichni vyzýváni a dohnáni až k tomu podpisu – takto to říkali. Půjdou za námi do regionů a dotlačí nás k podpisu, že podpoříme 9 zákonů. Kolega Antl – v tuto chvíli nepřítomný – včera jsme se o tom bavili, řekl, že to jednoznačně naplňuje a má podstatné rysy skutkové podstaty trestného činu vydírání – ale to je trošku od věci. Tam jsou rozumné návrhy, pokud se týče názvů zákonů. Ale jsou tam potom odrážky, s kterými třeba každý z nás se nemusí úplně ztotožnit. Věřte, že každý, kdo nebude dohnán k podpisu, bude mediálně znemožněn, že je korupčník. Tak jako my, kteří jsme tady pracně

73

vysvětlovali, proč nehlasujeme pro kontrolu NKÚ, a stejně jsme dopadli mediálně špatně. Proč o tom hovořím a proč to dávám do souvislosti? Zaznamenali jste, že by Transparency International, Ekologický právní servis, Občanské sdružení Oživení, Nadační fond Proti korupci atd. atd. hlasitě křičeli zhruba před měsícem, když v PS zatloukli ten náš původní návrh a přidali tam naprosto prokorupční záležitost, a to je zřízení toho klubu za to, že Karolína Peake hlasovala pro církevní restituce? Slyšeli jste něco, že by křičeli? Že by novináři o tom psali? To je příliš složitá norma. Jednací řád, to je přece nuda, to nikoho nezajímá… Neslyšeli jsme nic… Mám potřebu se trochu podělit tady v té souvislosti, povzdechnout si nad tím, a stejně půjdeme znovu dál do boje, budeme se snažit záležitosti vysvětlovat. Ale oni novináři stejně zřejmě nebudou na to nějakým způsobem reagovat, protože většina z nich – a tleskali jsme všichni Miloši Zemanovi – tomu bohužel nerozumí. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, stejně jako můj předřečník, nebudu mluvit k věci, ale bude to velmi krátké. Věc je jasná, ale ono to s tím velmi souvisí. Na to, co říkala paní senátorka Bayerová. On to žádný vládní návrh nebyl. To nebyla žádná vládní aktivita – vykuchat náš senátní návrh a použít ho jako nosič. Vzpomeňte si, že to vůbec není poprvé, kdy sněmovna využila; naposledy si vzpomínám, že to bylo, když jsme podali návrh o rozpuštění Poslanecké sněmovny, aby se v případě předčasných voleb krizový stav netáhl příliš dlouho. Tak Poslanecká sněmovna ho vzala, vyškrtala z něj úplně všechno a napsala si tam, co potřebovala a poslala to nám. Ale to není o sporu koaliceopozice. To je o sporu Senát versus Poslanecká sněmovna. Já vám všem připomenu, kolik jsme už propásli příležitostí, abychom konečně dosáhli stykového zákona. Bylo to při Lisabonské smlouvě, kdy jsme měli tuto možnost. Bylo od té doby ještě několik příležitostí, kdy jsme měli, když to řeknu lidově, Poslaneckou sněmovnu v hrsti, a mohli jsme to být my a vybojovat si postavení, které si zasloužíme. Protože 30 dnů na projednání zákonů v této legislativní smršti, kdy už to opravdu – a to teď nemluvím vůbec o žádné koalici ani opozici – to je prostě neúnosný stav. Já nechci k ničemu vyzývat hackery, když tady mám imunitu, tak to můžu říct. Kdyby hackeři napadli ASPI, tak se republika do týdne zhroutí. Protože tady není nikdo schopen, aby v papírové formě se dopídil, co vlastně v tuto vteřinu platí! Protože to platí dneska, a zítra už to platit nebude. Já teď poprosím pana předsedu Víchu, a přečtu vám – my jsme taky udělali prohlášení k tomu, co se děje, kdy pod záminkou rekonstrukce státu se chystá totální anarchie, porušení Ústavy. Protože Ústava říká, že politická soutěž je soutěž politických stran a že zákonodárci hlasují podle svého slibu a podle svého vědomí a svědomí, a nikoliv podle toho, co kde podepsali v dotazníku, kde není ani odpověď NE, tam je jenom odpověď ANO. A kdo neřekne ANO, je druhý den vláčen tiskem jako vyvrhel. Já doufám, že rozumní poslanci a rozumní senátoři nikdy nic takového nepodepíšou, protože ono se to ani podepsat nedá. Tam není vlastně, co bychom měli schvalovat. To je jenom takové obecné provolání, které po neznalé vypadá velmi hezky. Zachránci a spasitelé světa. Ale samozřejmě za tím je schován

74

těžký politický boj, ovládnutí státu. Nic jiného za tím není. To ostatní jsou jenom "takový kecy". Ale ve skutečnosti je to boj o moc. Když se podíváte na složeninu, na množinu lidí, kteří se zúčastňují, tak je to strašně těžké, protože tam najdete lidi, s kterými byste byli ochotní diskutovat, komunikovat. Ale potom lidi, kdy jim nepodepíšete vůbec nic, protože je znáte, a víte, že to ani není možné něco podepisovat. Takže, abych nezdržoval. Prohlášení senátorského klubu ODS: Senátoři ODS dlouhodobě intenzívně vnímají zvýšenou snahu vlády, Parlamentu ČR, státních orgánů, podnikatelů, nezávislých iniciativ, jednotlivců a dalších subjektů přispět k omezení korupce a kvalitnějšímu fungování všech institucí v naší zemi. Senátorský klub ODS je připraven podpořit zákony, které přispějí k zlepšení právního prostředí v ČR a které budou v souladu s Ústavou a se slibem zákonodárců, nikoliv však pouze na základě zjednodušených otázek typu ANONE. Senátorský klub ODS zdůrazňuje, že bude i do budoucna v duchu Ústavy ČR prosazovat úctu k právům a svobodám občana jako základní podmínku pro fungování demokracie. To je prohlášení, které – podle mého soudu – když podepíše váš klub, tak se ničeho špatného nedopustí. Samozřejmě okamžitě někdo řekne – aha, už se zase domlouvají. Ne, nedomlouvají. Tady jde totiž o víc než jenom o nějaké žabomyší hádky mezi opozicí a koalicí. Tady jde skutečně o budoucnost ČR. Kdo tomu nevěří, tak ať se začte do minulosti, co se kdy v minulosti dělo. Já všem říkám, ti, co vždycky tu situaci navodili, tak byli nakonec nemilosrdně smeteni. Byli ti první, které potom ten, kdo to rozvířil, tak se jich zbavil... Děkuji za pozornost. Pokud jde o vlastní tisk, tak tam je to jednoznačné. Není s tím žádný problém. Zejména jenom upozorním – jako zpravodaj – to byl důvod, proč jsme vyřadili ten druhý tisk, protože si počkáme, jaký bude výsledek jednání v Poslanecké sněmovně a poté u prezidenta. Podle toho se zařídíme s tím druhým tiskem. Protože takoví blázni – ono to není, jak oni tvrdí – my jsme tam to vaše vlastně nechali... To je velmi chytré tvrzení. Oni nám naše zpřísnění nechali, a to svoje si upravili k "obrazu svému". Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Prosím, jenom bych chtěl upozornit, že diskutujeme o jednacím řádu Senátu a Poslanecké sněmovny. Byl bych rád, kdybychom se drželi věcně této věci. Protože začínáme sklouzávat, a nakonec pan senátor to uvedl, že tedy nebude mluvit k věci – a to je proti našemu jednacímu řádu. Byl bych nucen využít tady toto "modré tlačítko", kterým se vypíná mikrofon, a to bych byl, vážené paní senátorky, páni senátoři, velmi nerad. Prosím, držme se skutečně tématu. Chápu, že toto je velmi "horké téma", ale asi zřejmě vhodné by bylo navrhnout, pokud by byl o to zájem, zařadit jako zvláštní bod na některé z příštích zasedání Senátu. Hlásí se do rozpravy pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, rád bych vyjádřil svůj názor k tomuto tisku, ne k ostatním věcem. Myslím si, že opět se nám nepodaří dosáhnout toho, co pan kolega Kubera naznačil. Mluvili jsme o tom včera, že bychom díky tomuto tisku prosadili stykový zákon. Tomu nevěří asi

75

nikdo z nás, jak jsme tady. Taková reminiscence k tomu, co bylo řečeno. Nemohli jsme to udělat ani u těch záležitostí, které byly v eminentním zájmu Poslanecké sněmovny, protože to byly tak bouřlivě, řekněme, celospolečensky a především mediálně propírané věci, že taková věc jako je jednací řád Senátu a Poslanecké sněmovny a stykový zákon – to novináři, a tím pádem ani veřejnost, vůbec nemohli rozlišit. My jsme tu páku stejně neměli, protože bychom si de facto nemohli dovolit udělat při tak významných tiscích, protože by nás samozřejmě přidusili, řeknu-li to obrazně, tím, že dvě nesouměřitelné věci pro společnost navrhujeme. Protože stykový zákon je potřeba i bez toho, že už je přímá volba prezidenta. To víme my, bohužel se nám to nepodařilo prosadit do veřejnosti. Ale to jen k tomu, co mí předřečníci říkali, abych dostál tomu, že bychom byli nabytí stejnou vědomostí, jakou ta chronologie byla. Jinak poslední větu, jenom odbočka k tomu, co bylo řečeno. Já sám jsem také nepodepsal žádnou výzvu. Nicméně akci jsem navštívil, na kterou jsem byl včera pozván, a beru to spíš jako diskusi s těmi, kteří snad chtějí mít dobrou vůli něco ve společnosti pozitivně změnit. Ale souhlasím s tím, že podepisovat věci, aniž bych věděl, jak zákon bude vypadat, a zavázat se, že pro to, co nevím, jak bude vypadat, budu hlasovat – to není samozřejmě možné. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Hlásí se paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Eliška Wagnerová: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, pokud jde o vlastní předlohu, tam je to, myslím, naprosto jasné. Jenom bych fakt dodala, že to, co provedla Poslanecká sněmovna se senátním návrhem, je přímo ukázkou toho, co odsoudil Ústavní soud v přílepkovém nálezu, kdy typologizoval různé možnosti, co lze považovat za přílepek atd. Čili je to vyložené. A přesto Poslanecká sněmovna postupuje tedy tímto způsobem, tedy jasně v rozporu s Ústavou. Myslím, že tady není vůbec o čem mluvit – a návrh, který vzešel v ÚPV, ten jsem podpořila a podporovat budu. Koneckonců, postoj je vyjádřen i v usnesení Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Ale ani mně to nedá, abych se nevyjádřila k rekonstrukci státu. Já totiž vnímám tu iniciativu jako projev občanské společnosti, která, a tady chci podtrhnout, shodně s novým prezidentem republiky upozorňuje dlouhodobě na to, že korupce je v této zemi problém. Protože se v této iniciativě sdružuje hodně mladých právníků, tak tedy vytipovali oblasti, u kterých by stálo zato se nad nimi zamyslet, aby se přispělo k tomu, aby legislativa nebyla tak děravá a neumožňovala postupy, které nakonec ke korupčním postupům vedou. Samozřejmě ani já jsem nepodepsala to jejich prohlášení. V zásadě s argumentací, která tady už zazněla. Taky jsem řekla, samo sebou, když nevidím zákon, tak vám dopředu nemohu říkat, že jenom proto, že tam bude tedy tato idea, tak ho podpořím… Protože tam můžou být zvěrstva, která budou tak intenzívní, že mi to zabrání v tom, abych pro zákon nakonec hlasovala. No tak asi, porozuměli jsme si, asi toto nebyl úplně od nich promyšlený nápad. Jsem s nimi dál prostě v přátelském vztahu a budu je dál podporovat. Včerejší svou účast na té akci jsem vnímala jako podporu občanské společnosti. A tady musím říct, že nesouhlasím s panem senátorem Kuberou, když redukuje jenom Ústavu na článek, že politika je záležitostí politických stran…

76

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Paní senátorko, já se omlouvám… Další část schůze řídil eliška Wagnerová. Eliška Wagnerová: Ano, ano, já už končím… Tady jde o interpretaci demokracie. Demokracie je jeden z úplně nejzákladnějších ústavních principů, takže jenom tolik. Děkuji vám. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Omlouvám se, chápu, že je to důležité téma, ke kterému by se rád vyjádřil každý senátor či senátorka. Ale v tuto chvíli asi není zrovna ta nejpravější chvíle. Předpokládám, že pan senátor Vladimír Dryml bude hovořit k jednacímu řádu. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dobře víme, že veškeré naše návrhy, které jdou ze Senátu do Poslanecké sněmovny, tak ve většině případů, i když jsou smysluplné, když jsou třeba domluveny tady napříč politickým spektrem, tak že je sněmovna určitým způsobem vetuje anebo ignoruje. To se stalo i s tím, co jsme tady předkládali. To, co se nám vrátilo zpátky z PS, je podle mého názoru důkaz arogance sněmovny, pohrdání vůči Senátu a určitý prvek korupce. Protože, a to si nezastírejme, snížení z 10 na 6 poslanců, aby mohli vytvořit klub, je jednoznačně s jediným cílem. A to všichni víme. Je velmi smutné, že právě ta osoba, která na vládě zodpovídá za boj proti korupci; a je to do určité míry korupce politická, tak se asi podílela na tom, aby došlo k snížení počtu těchto členů. Nakonec jsme tady od toho, abychom byli taková pojistka. Aby byla určitá právní čistota. Dobře si vzpomínám na slova paní předsedkyně LIDEM, Peake, která tady řekla, že jsme právní puristé. Nyní se nám tady dostává další materiál z této dílny. Chápu podporu občanské společnosti, ale na druhé straně si musíme uvědomit, že demokracie není anarchie a že nikdo nemůže být nucen k tomu, aby souhlasil se zákony, s kterými třeba nesouhlasí. Podle Ústavy každý z nás má právo hlasovat podle svého vědomí, svědomí. Je to i určité porušen Ústavy. Proto mě mrzí to, co si někteří mladí právníci myslí o některých z nás. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Nyní už se do rozpravy nikdo nehlásí. Zeptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit. Pan zpravodaj si také nepřeje vystoupit. Můžeme přistoupit k hlasování. Návrh, který je jediný a který tady padl – a to je návrh na zamítnutí. Přistoupíme k hlasování o tomto návrhu. V průběhu rozpravy byl podán návrh – posuzovaný návrh zákona zamítnout. V sále je v tuto chvíli přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

77

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 21 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Prosím, ještě musíme odsouhlasit pověření. Nyní tedy v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji jimi tedy pana senátora Jaroslava Kuberu (mají to pěkné usnesení). Mohl by je tam za Senát poslancům přednést. A paní senátorku Elišku Wagnerovou. Ptám se, zda s touto rolí souhlasí. (Souhlasí, ano.) Sice pan senátor Kubera moc nekývá, ale souhlasí… Dobře. Nyní přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh pověřit pana senátora Jaroslava Kuberu a paní senátorku Elišku Wagnerovou odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je v tuto chvíli přítomno 46 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum je 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 22 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji. Tím jsme projednali poslední bod našeho jednání. Končím tuto schůzi a přeji vám šťastnou cestu - a setkáme se na příští schůzi. Děkuji. (Jednání ukončeno v 17.38 hodin.)

78

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 9. funkční období - 5. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) - TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY