9. funkční období
Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 22. schůze
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT
9. funkční období Těsnopisecká zpráva 22. schůze
Pořad 22. schůze 1.
2.
3. 4. 5.
Senátní tisk č. 289 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 241 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice, podepsaná v Praze dne 28. listopadu 2013 Senátní tisk č. 251 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu Senátní tisk č. 290 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů Evropský senátní tisk č. J 119/09 – Doporučení Komise ze dne 22. 1. 2014 týkající se minimálních zásad pro průzkum a těžbu uhlovodíků (jako je plyn z břidlic) s použitím vysokoobjemového hydraulického štěpení Evropský senátní tisk č. K 120/09 – Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o průzkumu a těžbě uhlovodíků (jako je plyn z břidlic) s použitím vysokoobjemového hydraulického štěpení v EU
6. 7. 8.
9.
10.
11. 12. 13.
Senátní tisk č. 291 – Komentovaný návrh pořadu jednání Evropské Rady, která se koná ve dnech 26. - 27. června 2014 Evropský senátní tisk č. K 125/09 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Nový rámec EU pro posílení právního státu Evropský senátní tisk č. K 135/09 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zpráva o uplatňování rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů Senátní tisk č. 258 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna čl. 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu přijatá dne 10. června 2010 na Revizní konferenci Římského statutu v Kampale Senátní tisk č. 259 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Římského statutu Mezinárodního trestního soudu týkající se zločinu agrese přijaté dne 11. června 2010 na Revizní konferenci Římského statutu v Kampale Senátní tisk č. 304 – Návrh kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Senátní tisk č. 286 – Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se stanovením přístupu k činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry a dohledu nad nimi Senátní tisk č. 288 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů
1
14. 15.
Senátní tisk č. 274 – Konvergenční program České republiky aktualizace duben 2014 Evropský senátní tisk č. N 121/09 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o strukturálních opatřeních zvyšujících odolnost úvěrových institucí EU Evropský senátní tisk č. N 122/09 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o podávání zpráv a transparentnosti u obchodů zajišťujících financování
16. 17.
18. 19. 20. 21. 22. 23.
24.
25.
26. 27. 28.
Evropský senátní tisk č. J 138/09 – Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2014 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky z roku 2014 Senátní tisk č. 284 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Senátní tisk č. 285 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 254 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o mezinárodní silniční dopravě Senátní tisk č. 279 – Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2013 Senátní tisk č. 272 – Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2013 Senátní tisk č. 273 – Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2013 Senátní tisk č. 230 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu, přijaté v Ženevě dne 10. května 2013 Senátní tisk č. 231 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, sjednaná v Basileji dne 22. března 1989, a změny přílohy IX této úmluvy, přijaté v Ženevě dne 10. května 2013 Senátní tisk č. 283 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů Evropský senátní tisk č. K 126/09 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Otevřená a bezpečná Evropa: cesta k realizaci Senátní tisk č. 307 – Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání Senátní tisk č. 252 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Pavla Eyberta a dalších senátorů o Národním parku Šumava a o změně zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů 2
29.
30.
31. 32.
33.
Senátní tisk č. 282 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění zákona č. 105/2013 Sb. Evropský senátní tisk č. K 127/09 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Agenda EU v oblasti spravedlnosti do roku 2020 - posílit důvěru, mobilitu a růst v Unii Senátní tisk č. 296 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 303 – Návrh senátního návrhu zákona senátorů Radka Martínka, Martina Tesaříka, Stanislava Juránka, Miloše Malého a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 227 – Petice žádající zastavení aktivit vedoucích k povolení průzkumu a těžby zlata v ČR
3
9. funkční období Obsah 22. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 18. června 2014 ....................................................... 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. ................................. 1 Senátor Jaromír Štětina ........................................................................ 2 1.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 289) ........................................................ 2 Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová ........................... 2 Senátor Libor Michálek .......................................................................... 3 Senátor Vladimír Plaček ........................................................................ 3 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ....................................... 5 Senátor Jaroslav Doubrava .................................................................... 6 Senátorka Marta Bayerová .................................................................... 7 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach ................................................ 7 Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová ........................... 9 Senátor Libor Michálek .......................................................................... 9
2.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice, podepsaná v Praze dne 28. listopadu 2013 (senátní tisk č. 241)...................... 9 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek ........................ 9 Senátor Milan Pešák ........................................................................... 11 Senátor Jozef Regec ........................................................................... 12 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 12 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 13 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 13 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 13 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 14 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 14 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 15 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 15 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 15 Senátor Miloš Janeček......................................................................... 16 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek ...................... 16 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 17 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek ...................... 17 Senátor Milan Pešák ........................................................................... 18 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 18
I
3.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu (senátní tisk č. 251).......................................................................................... 19 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek ...................... 19 Senátor Karel Kapoun ......................................................................... 19 Senátor Jozef Regec ........................................................................... 20 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .... 21
4.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 290) ..................................... 21 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek ...................... 21 Senátor Jiří Lajtoch............................................................................. 22 Senátor Lubomír Franc ........................................................................ 23
5.
Průzkum a těžba uhlovodíků (jako je plyn z břidlic) s použitím vysokoobjemového hydraulického štěpení v EU (evropský senátní tisk č. J 119/09, č. K 120/09) ......................... 24 Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek ...................... 24 Senátor Zdeněk Besta......................................................................... 25 Senátor Jiří Bis................................................................................... 26
6.
Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 26. - 27. června 2014 (senátní tisk č. 291) ................................................................... 27 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 27 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 28 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 28 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 28 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............. 30 Senátor Tomáš Grulich ........................................................................ 30 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 31 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 32 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 32 Senátor Tomáš Grulich ........................................................................ 32
7.
Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Nový rámec EU pro posílení právního státu (evropský senátní tisk č. K 125/09) ................................................................................. 33 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 33 Senátor Tomáš Grulich ........................................................................ 35 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 35 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 35 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .... 36
8.
Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů II
Zpráva o uplatňování rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů (evropský senátní tisk č. K 135/09) ................... 36 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 37 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 38 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 38 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .............................................. 39 Senátor Jaroslav Doubrava .................................................................. 39 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 40 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 41 9.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna čl. 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu přijatá dne 10. června 2010 na Revizní konferenci Římského statutu v Kampale (senátní tisk č. 258) .................................................... 42 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 42 Senátor Miroslav Antl .......................................................................... 43
10.
Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Římského statutu Mezinárodního trestního soudu týkající se zločinu agrese přijaté dne 11. června 2010 na Revizní konferenci Římského statutu v Kampale (senátní tisk č. 259) ....................... 44 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 44 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 45 Senátor Miroslav Antl .......................................................................... 46
11.
Návrh kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (senátní tisk č. 304) ........................................ 47 Senátor Tomáš Kladívko ...................................................................... 47 Senátor Tomáš Kladívko ...................................................................... 48 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. ............. 48 Senátor Tomáš Kladívko ...................................................................... 49
12.
Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se stanovením přístupu k činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry a dohledu nad nimi (senátní tisk č. 286) ...................................................... 49 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ............................ 49 Senátor Jaromír Strnad ....................................................................... 50 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 51 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 52 Senátor Jaromír Strnad ....................................................................... 52
13.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 288).......................................................................................... 52
III
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ............................ 52 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ............................ 53 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 53 Patrik Kunčar ..................................................................................... 54 14.
Konvergenční program České republiky aktualizace duben 2014 (senátní tisk č. 274) ........................................................... 54 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ............................ 54 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 56 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 56 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 56 Senátor Jiří Bis................................................................................... 58 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 59 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 61 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .............................................. 61 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 63 Senátorka Daniela Filipiová.................................................................. 63 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 64 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 64 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 65 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 66 Senátorka Dagmar Zvěřinová .............................................................. 67 Senátorka Daniela Filipiová.................................................................. 68 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 68 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 69 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 69 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 70 Senátor Petr Vícha.............................................................................. 71 Ministr ČR Jiří Dienstbier ..................................................................... 71 Senátor Miroslav Škaloud .................................................................... 71 Senátorka Daniela Filipiová.................................................................. 72 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 72 Senátor Tomáš Jirsa ........................................................................... 72 Senátor Petr Vícha.............................................................................. 72 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ............................ 72 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 76 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............. 76
15.
Strukturální reforma bank v EU (evropský senátní tisk č. N 121/09, č. N 122/09) ............................................................ 77 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ............................ 77 Senátorka Dagmar Zvěřinová .............................................................. 77 Senátorka Dagmar Zvěřinová .............................................................. 79
16.
Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2014 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky z roku 2014 (evropský senátní tisk č. J 138/09) ............................................. 80 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ............................ 80
IV
Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 82 Senátor Jiří Bis................................................................................... 82 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 83 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ............................ 84 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš ............................ 84 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 84 17.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 284) ............ 84 Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka .................................................. 85 Senátor Josef Řihák ............................................................................ 86 Senátor Miroslav Škaloud .................................................................... 87 Senátorka Milada Emmerová ............................................................... 88 Senátorka Milada Emmerová ............................................................... 88 Senátorka Milada Emmerová ............................................................... 88 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 89 Senátor Miroslav Škaloud .................................................................... 89 Senátor Miroslav Škaloud .................................................................... 90 Senátor Miroslav Škaloud .................................................................... 90 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 91 Senátor Jan Horník ............................................................................. 93 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 93 Senátorka Alena Dernerová ................................................................. 94 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 95 Senátorka Hana Doupovcová ............................................................... 96 Senátorka Božena Sekaninová ............................................................. 97 Senátor Miroslav Škaloud .................................................................... 97 Senátor Petr Bratský .......................................................................... 97 Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka .................................................. 98 Senátor Josef Řihák ...........................................................................100 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. ..............................101
18.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 285) ................................................... 102 Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka .................................................102 Senátor Jan Hajda .............................................................................103 Senátor Miroslav Škaloud ...................................................................103
19.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o mezinárodní silniční dopravě (senátní tisk č. 254) ........................................ 104 Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka .................................................104 Senátorka Daniela Filipiová.................................................................104 Senátor Jozef Regec ..........................................................................104
V
Senátor Petr Bratský .........................................................................105 20.
Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2013 (senátní tisk č. 279) ......................................................... 106 Jaromír Novák ..................................................................................106 Senátor Karel Korytář ........................................................................107
21.
Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2013 (senátní tisk č. 272) .......................................................... 109 Emílie Benešová ................................................................................109 Senátor Jaromír Jermář......................................................................111 Senátor Jaromír Jermář......................................................................111 Senátor Miroslav Nenutil ....................................................................112 Senátor Jiří Oberfalzer .......................................................................113 Senátor Tomáš Grulich .......................................................................113 Senátor Jiří Oberfalzer .......................................................................116 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ...117 Zdeněk Bárta ....................................................................................117 Senátor Jiří Oberfalzer .......................................................................118 Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská ..............................................119 Senátor František Bublan ...................................................................122 Senátor Pavel Trpák ..........................................................................123 Senátor Radko Martínek .....................................................................124 Emilie Benešová ................................................................................125 Emilie Benešová ................................................................................126 Senátor Miroslav Nenutil ....................................................................127 Senátor Miroslav Nenutil ....................................................................127
22.
Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2013 (senátní tisk č. 273) ......................................................... 128 Igor Němec ......................................................................................128 Senátor Miroslav Antl .........................................................................130 Senátor Vladimír Dryml ......................................................................130 Senátorka Dagmar Zvěřinová .............................................................131 Senátor Miroslav Antl .........................................................................132 2. den schůze – 19. června 2014 ................................................... 133 Jednání zahájila a řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ..133
23.
Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu, přijaté v Ženevě dne 10. května 2013 (senátní tisk č. 230) .......................................................... 133 Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec .......................................133 Senátor Ivo Bárek .............................................................................134
VI
24.
Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, sjednaná v Basileji dne 22. března 1989, a změny přílohy IX této úmluvy, přijaté v Ženevě dne 10. května 2013 (senátní tisk č. 231)......................................... 135 Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec .......................................135 Senátor Radko Martínek .....................................................................136
25.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 283) ................................................................................. 136 Ministr kultury ČR Daniel Herman ........................................................137 Senátor Jiří Šesták ............................................................................138 Senátor Miloš Malý ............................................................................139 Senátor Petr Bratský .........................................................................140 Senátor Vladimír Dryml ......................................................................140 Senátor Jiří Oberfalzer .......................................................................141 Senátor Petr Bratský .........................................................................142 Senátor Jan Horník ............................................................................142 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .............................................144 Senátor Jiří Oberfalzer .......................................................................144 Senátor Vladimír Dryml ......................................................................145 Senátor Jaroslav Kubera ....................................................................146 Senátor Jan Horník ............................................................................147 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .............................................148 Senátor Jiří Oberfalzer .......................................................................148 Ministr kultury ČR Daniel Herman ........................................................149 Senátor Jiří Šesták ............................................................................150 Senátor Jiří Oberfalzer .......................................................................151 Ministr kultury ČR Daniel Herman ........................................................151 Senátor Jiří Šesták ............................................................................152 Senátor Jiří Šesták ............................................................................152 Senátor Jiří Šesták ............................................................................152 Senátor Jiří Šesták ............................................................................152
26.
Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Otevřená a bezpečná Evropa: cesta k realizaci (evropský senátní tisk č. K 126/09) ........................................................... 153 Ministr vnitra ČR Milan Chovanec ........................................................153 Senátor Tomáš Grulich .......................................................................154 Předseda Senátu Milan Štěch ..............................................................155
VII
27.
Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání (senátní tisk č. 307) ............................................ 156 Předseda Senátu Milan Štěch ..............................................................156 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............156
28.
Návrh senátního návrhu zákona senátora Pavla Eyberta a dalších senátorů o Národním parku Šumava a o změně zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 252) ......................... 157 Senátor Pavel Eybert .........................................................................157 Senátor Petr Gawlas ..........................................................................160 Senátor Jan Veleba............................................................................162 Senátorka Eva Syková .......................................................................162 Předseda Senátu Milan Štěch ..............................................................164 Senátor Petr Vícha.............................................................................165 Senátor Jan Veleba............................................................................165 Senátor Miroslav Krejča .....................................................................167 Senátor Josef Řihák ...........................................................................168 Senátor Miroslav Nenutil ....................................................................169 Ministr ČR Jiří Dienstbier ....................................................................169 Senátor Ivo Bárek .............................................................................170 Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec .......................................171 Senátor Jan Horník ............................................................................173 Senátor Pavel Eybert .........................................................................175 Senátor Petr Gawlas ..........................................................................177 Senátor Petr Gawlas ..........................................................................178 Senátor Petr Gawlas ..........................................................................178 Senátor Pavel Eybert .........................................................................178 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. ............180
29.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění zákona č. 105/2013 Sb. (senátní tisk č. 282) ............................. 180 Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková .........................................180 Senátor Miroslav Antl .........................................................................182 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ....................................185 Senátorka Dagmar Zvěřinová .............................................................187 Senátor Tomáš Jirsa ..........................................................................188 Senátor Miloš Vystrčil ........................................................................189 Senátor Miroslav Antl .........................................................................190 Senátor Radko Martínek .....................................................................191 Senátor Jiří Čunek .............................................................................192 Senátor Jan Horník ............................................................................193 Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková .........................................195 Senátor Miroslav Antl .........................................................................197
VIII
30.
Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Agenda EU v oblasti spravedlnosti do roku 2020 - posílit důvěru, mobilitu a růst v Unii (evropský senátní tisk č. K 127/09) ............................................................................... 197 Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková .........................................198 Senátor Tomáš Grulich .......................................................................199
31.
Návrh senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 296) .................................................... 200 Senátor Tomáš Grulich .......................................................................200 Senátor Libor Michálek .......................................................................200 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ...202 Senátorka Marta Bayerová .................................................................202 Senátor Jaroslav Kubera ....................................................................203 Senátor Vladimír Dryml ......................................................................203 Senátor Jaroslav Sykáček ...................................................................204 Senátor Libor Michálek .......................................................................204 Senátorka Marta Bayerová .................................................................205 Senátorka Marta Bayerová .................................................................205
32.
Návrh senátního návrhu zákona senátorů Radka Martínka, Martina Tesaříka, Stanislava Juránka, Miloše Malého a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 303) ................................................................................. 205 Senátor Senátor Senátor Senátor Senátor
33.
Radko Martínek .....................................................................205 Petr Vícha.............................................................................206 Jaroslav Kubera ....................................................................206 Jiří Lajtoch............................................................................207 Petr Vícha.............................................................................207
Petice žádající zastavení aktivit vedoucích k povolení průzkumu a těžby zlata v ČR (senátní tisk č. 227) ..................... 208 Senátor Zdeněk Berka .......................................................................208 Senátorka Eva Richtrová ....................................................................209 Jindřich Ešner ...................................................................................210 Vladimír Dolejský ..............................................................................211 Jiří Koliba .........................................................................................213 Senátorka Hana Doupovcová ..............................................................213 Senátor Josef Řihák ...........................................................................214 Senátor Jan Látka .............................................................................214 Senátor Zdeněk Berka .......................................................................214
IX
Těsnopisecká zpráva z 22. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 18. června 2014
(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.) Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté, vítám vás na 22. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru – podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánku na dnešní schůzi jste obdrželi. Byla vám zaslána ve středu 28. května tohoto roku. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Veronika Vrecionová, Petr Šilar, Přemysl Sobotka, Dagmar Terelmešová, Leopold Sulovský, Eliška Wagnerová a Jiří Čunek. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučili. Připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí našeho Jednacího sálu. Nyní – podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 22. schůze Senátu byli senátoři Milan Pešák a Zdeněk Berka. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou, takže svoláme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 22. schůze byli senátoři Milan Pešák a Zdeněk Berka. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování číslo 1 bylo registrováno 51, pro návrh bylo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Milan Pešák a Zdeněk Berka. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 22. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán, a to těsně před zahájením této schůze. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Návrh na změnu a doplnění pořadu schůze není, takže můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu pořadu, jak vám byl rozdán na vaše lavice těsně před zahájením schůze. V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, kvorum je 28. (Budeme bez znělky, protože to navazuje na předchozí hlasování…) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 2. Registrováno 56, kvorum 29. Pro návrh 55, proti nikdo. Návrh pořadu schůze byl schválen. Budeme se jím řídit. Děkuji vám.
1
V úvodu ještě uděluji slovo panu senátoru Štětinovi. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení kolegové, přátelé, koncem května jsem byl zvolen poslancem do Evropského parlamentu. Ode dne 1. července tohoto roku budu tuto funkci zastávat. Dovolte mi, vážení členové horní komory Parlamentu, abych vám, stejně jako všem pracovníkům Senátu poděkoval za spolupráci a za oněch 10 let, které jsem měl čest v těchto krásných senátních prostorách strávit… Pochopil jsem, že český Senát je důležitou a pevnou součástí našeho ústavního systému a bude mi ctí s ním v příštích letech spolupracovat. Děkuji vám, vážení kolegové, ještě jednou. Přeji českému Senátu, aby byl skutečnou pojistkou demokracie v naší zemi. Děkuji za pozornost. Na shledanou!(Potlesk.) Předseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane senátore Štětino, také vám děkuji za práci odvedenou v Senátu Parlamentu České republiky. Přeji vám ve vaší další práci v Evropském parlamentu a v osobním životě hodně úspěchů a samozřejmě pevné zdraví! Nyní, vážené kolegyně a kolegové, projednáme bod, kterým je 1. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 289) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 289. Návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Paní ministryni mezi námi vítám. Paní ministryně, jste uvedena, můžete se ujmout slova. Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych uvedla návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů. Zásadní změnou této novely je zavedení kategorie osob zdravotně znevýhodněných jako podkategorie fyzických osob se zdravotním postižením. A potom s tím související pravomoc okresních správ sociálního zabezpečení, které budou posuzovat zdravotní stav těchto fyzických osob a rozhodnou o jejich zařazení do této kategorie osob zdravotně znevýhodněných. A s tím souvisí zavedení příspěvku na zaměstnávání osob zdravotně znevýhodněných na chráněném pracovním místě. Zde bych ráda podotkla, že vládní návrh v průběhu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně doznal změny, a to na základě doporučení VZSP a kde Ministerstvo práce s tímto pozměňovacím návrhem vyslovilo souhlas. Tento návrh tedy především zvyšuje, oproti tomu vládnímu návrhu, maximální výši příspěvků na zaměstnávání osob zdravotně znevýhodněných na chráněném pracovním místě na 5 000 Kč s možností zvýšení 2
tohoto příspěvku v případě osoby zdravotně znevýhodněné nejvýše o 1 000 Kč. Je to tzv. varianta 5+1 a dále řeší kolizi se zákonem o pobytu cizinců a některých dalších zákonů. Protože ten zákon zrušuje institut zelené karty a nově zavádí zaměstnanou kartu jako nový typ pobytového oprávnění, takže to je taková legislativně-administrativní změna v podstatě. A ještě jedna věc, kterou bych ráda zdůraznila, je snížení minimální výše pokuty za správní delikt umožnění výkonu nelegální práce z 250 000 Kč na 50 000 Kč. Není to proto, že bychom chtěli ulehčit těm zaměstnavatelům, kteří jsou nachytáni, že nějakým způsobem někoho zaměstnají nelegálně, ale jedná se o to, že někdy do těchto případů padnou drobní živnostníci, drobní podnikatelé, ten přestupek je v podstatě velice malý a pokuta v minimální výši 250 000 Kč je pro ně likvidační. Jinak horní hranice je stále zachována a ta činí 10 mil. Kč. Takže tam ten rozptyl je velký. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, senátoři, já si vás dovoluji požádat o vyslovení souhlasu s tímto návrhem zákona, a to ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR a děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní navrhovatelko, prosím vás, abyste se posadila u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 289/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Plaček. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 289/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Libor Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vláda návrh zákona schválila dne 18. prosince 2013 usnesením č. 953 a předložila jej Poslanecké sněmovně 16. ledna 2014. Poslanecká sněmovna na své 19. schůzi konané 14. února 2014 v prvém čtení po rozpravě vládní návrh zákona přikázala k projednání VZSP. Uvedený výbor návrh zákona projednal na své 6. schůzi dne 10. dubna 2014 a přijal k němu usnesení č. 33, v němž doporučil Poslanecké sněmovně, aby vládní návrh zákona schválila s pozměňovacími návrhy. Poslanecká sněmovna návrh zákona projednala ve druhém čtení na své 8. schůzi dne 30. dubna 2014. Schválila vládní návrh s 8 pozměňovacími návrhy 14. května 2014 pod pořadovým číslem 166. Cíle novely, jak už tady zaznělo, znovu zavedení kategorie osob zdravotně znevýhodněných, to se potom promítá i do těch souvisejících předpisů a úpravy v oblasti správních deliktů, ať už z hlediska skutkové podstaty nebo i z hlediska výše minimálních a maximálních sazeb. VZSP tento tisk projednal a doporučuje ho ke schválení. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane zpravodaji, vy už u stolku zpravodajů jste zaujal místo. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, senátor Vladimír Plaček. Ano, prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Plaček: Dobrý den, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Návrh změny zákona o zaměstnanosti, jak bylo řečeno, projednal taktéž ÚPV. Naprostá většina informací zde již byla řečena. Možná ještě jedna důležitá měla zaznít, návrhem změny tohoto zákona se taktéž má ulehčit administrativě, a to tím způsobem, že úřady na základě souhlasu zaměstnavatelů si mohou získat informace
3
o případných nedoplatcích na daních nebo pojistném na veřejné zdravotní pojištění či sociální pojištění samy, aniž by byli nuceni toto předkládat samotní zaměstnavatelé. Ovšem při projednávání tohoto návrhu na ÚPV jsem upozorňoval na 2 důležité věci. Jedna z nich se týkala odlišného přístupu návrhu tohoto zákona k osobám zdravotně znevýhodněným, a to v souvislosti s tím, zda tato osoba zdravotně znevýhodněná je zaměstnancem u zaměstnavatele či jako OSVČ. A to v souvislosti s příspěvkem na částečnou úhradu provozních nákladů. V čem je problém? Zaměstnavatel, pokud zaměstnává osoby zdravotně znevýhodněné a bude čerpat příspěvek na částečnou úhradu na mzdy nebo platy do maximální výše 5 000 Kč plus navýšení po 12 měsících, o které může požádat zase do výše maximálně 1 000 Kč, tak tento zaměstnavatel osob zdravotně znevýhodněných na příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů nedosáhne. Ovšem pokud se jedná o osobu zdravotně znevýhodněnou, jako OSVČ, která uzavře smlouvu s úřadem práce na vytvoření chráněného pracovního místa, tak podle dikce tohoto návrhu na částečnou úhradu provozních nákladů dosáhne. Dotazoval jsem se předkladatele při jednání ÚPV, zda je tato záležitost opomenutí či záměr. Informace zní, že je to záměr, že je to výzva pro osoby zdravotně znevýhodněné, nechť se co možná nejvíce starají o možnost zaměstnání sebe sama. Nicméně já toto podkládám jako dvojí přístup. Myslím si, že při nejbližší novele zákona o zaměstnanosti, kterou by měla vláda projednávat již v červenci letošního roku, by se nad tímto měla zamyslet, zda tento přístup je vhodný. Vidím v tom obrovský problém, i když zase řekněme, osob zdravotně znevýhodněných jako OSVČ za normálních okolností by nebylo příliš mnoho, ale čert je skryt v tom, že si otevíráme další možnost švarcsystému. Druhá záležitost, na kterou jsme upozornili na jednání ÚPV, se týká záležitosti právě možného navýšení příspěvku na částečnou úhradu zvýšených nákladů na mzdy nebo platy. Vzhledem k tomu, že osoby zdravotně znevýhodněné v § 67 odstavec 2 jsou zařazeny právě pod tento odstavec, který je s nadpisem Osoby zdravotně postižené, a další osoby zdravotně postižené jsou v dalších písmenech tohoto odstavce, tak přece jenom k jednomu zmatku zde došlo, a to díky změnám, které právě nastaly PS. Je tady nebezpečí, že různé úřady práce budou rozhodovat právě v případech osob zdravotně znevýhodněných zaměstnaných u zaměstnavatelů o navýšení – tu v jednom případě o 1000 Kč měsíčně na jednu osobu zdravotně znevýhodněnou, tu o 2000, a to právě proto, že v navrhovaném znění není přesný odkaz, že zdravotně znevýhodněných osob se týká pouze záležitost navýšení maximálně 1000 Kč. Předkladatel na jednání ÚPV deklaroval, že tuto změnu, tento návrh zapracují právě do již zmiňovaného návrhu, který bude vláda projednávat již v červenci letošního roku. Jako třetí bod bych vás chtěl seznámit s mým záměrem, který jsem prezentoval na jednání ÚPV a který jsem původně chtěl navrhnout jako pozměňovací návrh. Tento návrh se týkal právě těchto příspěvků u zaměstnávání, ale osob se zdravotním postižením. Osoby se zdravotním postižením máme ve třech stupních invalidity – prvního, druhého a třetího stupně. Tyto osoby jsou uvedeny v § 67, odst. 2 pod písmeny a) a b). Bohužel je třeba říci, že podpora jejich zaměstnávání ve výši tak zvaně 8 plus 2, to je maximálně 8000 Kč jako částečná náhrada nákladů na platy nebo mzdy, tedy do 4
maximální výše 75 % těchto nákladů, maximálně 8000, a zase po 12 měsících maximální navýšení o 2000 Kč měsíčně na jednu osobu zdravotně postiženou – zaměstnanou, příliš neodráží potřebnost tohoto příspěvku a nerozlišuje pracovní výkon, který je schopen podat zaměstnanec invalidní při prvním a druhém stupni na jedné straně, a osoba zdravotně postižená ve třetím stupni invalidity na straně druhé. Je pochopitelné, že méně postižené osoby jsou pochopitelně schopny podat pracovní výkon vyšší. Můj návrh se týkal právě tohoto problému, rozlišit na jedné straně osoby invalidní v prvním a druhém stupni zaměstnané u zaměstnavatelů, příspěvek ponechat v původní výši 8 plus 2, a umožnit jednak lidem těžce zdravotně postiženým zaměstnání, poněvadž i tito lidé pochopitelně chtějí pracovat, chtějí žít, umožnit jim tady tu možnost, a taktéž motivovat zaměstnavatele těchto osob, a to návrhem 8 plus 4. To znamená po 12 měsících na základě doložitelných dokladů příspěvek navýšit maximálně o 4000 Kč. Předkladatel pan Dr. Šimerka, první náměstek paní ministryně, s tímto návrhem vyjádřil souhlas, považuje ho za legitimní, považuje ho za vhodný k dalšímu projednání. Na základě tohoto ujištění jsem se rozhodl původní pozměňovací návrh zatím stáhnout a počkat opravdu na projednání tohoto návrhu v pracovní komisi ministerstva práce a sociálních věcí a případně navrhnout až při další novele zákona o zaměstnanosti, která by tedy měla být záhy. Tolik faktické informace k tomuto návrhu zákona a teď mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením ústavně-právního výboru. Jedná se o 172. usnesení z 35. schůze, konané 11. června 2014, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečenÍ, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, je to senátní tisk č. 289, kdy po úvodním slově Dr. Petra Šimerky, prvního náměstka ministryně práce a sociální věcí, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Plačka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za druhé určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Vladimíra Plačka a za třetí pověřuje předsedu senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové, jenom velice krátce chci vystoupit na podporu tohoto návrhu zákona. Přes všechny výhrady, které jsme slyšeli od pana kolegy Plačka, se domnívám, že novela je nezbytně nutná, je důležitá. Důležité je, že vytváří prostor k uplatnění osob se zdravotním postižením daleko více, než tomu bylo doposud, respektive v posledních letech. A to, co je ještě možná v této chvíli důležitější, je, že znovu zavádí kategorii osob zdravotně znevýhodněných, jako jedné z podkategorií osob se zdravotním postižením.
5
Když se bavíme o osobách se zdravotním postižením, měla jsem možnost být na jejich konferenci, kde byly všechny organizace, které se nějakým způsobem zabývají osobami se zdravotním postižením, respektive jejich zaměstnáváním. Musím říci, že mě docela překvapila čísla, která uváděly. Měly spočítáno, že podpora, kterou stát vkládá do podpory zaměstnanosti osob se zdravotním postižením, je třetinová proti tomu, co osoby se zdravotním postižením státu, tedy společnosti odevzdají, pokud mají možnost být zaměstnány. Myslím si, že je to důležité, pokud se bavíme jenom o číslech. To, co je ale důležitější, je, že tito lidé nezůstávají na okraji společnosti. Jsou to mnohdy velmi fundovaní, velmi talentovaní lidé v některých oblastech a přes svůj zdravotní handicap jsou velmi a velmi zajímaví a užiteční. A každá společnost, respektive kulturní úroveň společnosti se pozná podle toho, jak se chová ke svým nejslabším, tedy i osobám se zdravotním postižením. Když se dotknu ještě kategorie osob zdravotně znevýhodněných, tam si musíme uvědomit, že to je kategorie, která nás může čekat každého. My musíme mít nad 40, ale může se dříve nebo později dotknout každého, i toho, kdo si myslí, že musí být na věky mladý a zdravý. Prostě do těchto pozic, do této situace se v podstatě s věkem dostává téměř každý. A není to jenom o tom, jestli můžete zastavit pár metrů před nákupním střediskem, nebo jestli musíte jít půl kilometru přes parkoviště. Je to spousta dalších drobných záležitostí, které pro zdravého člověka jsou naprostou samozřejmostí a ani se nad nimi nezamýšlí. Pro člověka, který má nějaký handicap, který má zdravotní znevýhodnění, to mohou být věci, které mu velmi ztrpčují život, respektive mu běžný život znemožňují. Já proto velmi děkuji paní ministryni za tento návrh zákona. Přimlouvám se za to, abychom ho podpořili. Samozřejmě jsem připravena s panem kolegou Plačkem pracovat ještě na zlepšení této situace. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, prosím pana senátora Jaroslava Doubravu, aby se ujal slova, a připraví se paní senátorka Marta Bayerová. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové, cokoliv uděláme pro zlepšení života zdravotně postižených, je dobře udělané, to samozřejmě ano. Já to cítím, i když myslím, že ty kroky by měly být podstatně delší a razantnější. Ale to, proč tady vystupuji, je jiná věc. Jestli jsem dobře poslouchal a rozuměl, pak tento návrh považuje nelegální zaměstnávání lidí za malý přestupek. Není to tak? Dobře, pak se omlouvám za svoji nepozornost. Proti tomu bych totiž samozřejmě musel protestovat, protože nelegální zaměstnávání lidí, myslím, že je velkým problémem a že bychom k němu měli přistoupit podstatně razantněji. Není to jenom otázka problému se zaměstnaností, s počtem nezaměstnaných lidí, ale jsou to daňové úniky atd. Pak jsem rád tedy, že jsem tomu rozuměl špatně a omlouvám se za své vystoupení. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan místopředseda Zdeněk Škromach. Ne, nechce přednostní právo. Paní senátorka Bayerová má slovo. Paní senátorka Bayerová. Pan místopředseda Škromach neuplatňuje přednostní právo.
6
Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegové, kolegyně, jsem velmi ráda, že dnes projednáváme tento návrh zákona, který znovu vrací do našeho právního řádu institut osoby zdravotně znevýhodněné. Ten byl v rámci dramatické Drábkovy asociální reformy bez náhrady zrušen a budiž tu ke cti zákonodárcům z ODS, že si to nakonec uvědomili a návrat tohoto institutu ještě před posledními parlamentními volbami sami iniciovali. Projednáváme tedy návrh zákona, který v jednom segmentu vrací naši zemi do společenství států, alespoň relativně sociálně spravedlivých. Takových segmentů je však v naší společnosti více. Podle údajů Úřadu práce ČR jsme měli v dubnu letošního roku celkem 559 045 nezaměstnaných, ale pouze 44 236 volných pracovních míst. Naši zdravotně postižení spoluobčané si zaslouží lidské zacházení a podporu. My ji zde řešíme tím, že podporujeme zaměstnavatele, kteří vytvoří pro zdravotně znevýhodněné pracovní místo, tedy zajistí jim práci a příslušný příjem. Přitom podpora zaměstnávání určité skupiny nezaměstnaných sama o sobě nová pracovní místa nevytváří. Pouze některou skupinu zvýhodňuje na úkor skupin ostatních. Máme zde ale i nezaměstnané z řad absolventů škol, maminek s malými dětmi, seniorů před důchodem apod. Jak jsem již řekla, tento návrh zákona vítám. Nezávidím však paní ministryni práce a sociálních věcí její situaci. Problém nezaměstnanosti bude nutné řešit komplexně, a to má tedy své přesahy i do dalších resortů. Hodlám i v budoucnu podporovat veškeré aktivity, které pomohou snižovat nezaměstnanost v naší zemi. U nás na Znojemsku je to totiž stále velmi vážný problém. Tento návrh zákona ráda podpořím. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a nyní vystoupí pan místopředseda Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, paní senátorky, páni senátoři, jako většinou v případech, kdy se novelizuje více věcí v jednom zákoně, tak samozřejmě jsou věci dobré a jsou věci méně dobré. Pak otázkou je, nakolik jsou vyváženy. Z tohoto pohledu já osobně musím říci, že upřednostňuji spíše jednotlivé dílčí novely ke konkrétní věci než rozsáhlé novely, které obsahují spoustu věcí, na kterých se potom hledá velmi někdy složitě kompromis k jejich celkové podpoře. Samozřejmě pokud jde o otázku nelegálního zaměstnání, to je věc, která má vždycky několik stran. To není jenom jedna strana mince. Jsou u nás oblasti, kde prostě lidé těžko shánějí práci, kde samozřejmě je potřeba toto postihovat. Na druhé straně já nejsem přesvědčen o tom, že za to mají být trestáni lidé, kteří jsou mnohdy ekonomicky postaveni do situace, že vůbec musí hledat nějakou možnost zdrojů. Na druhé straně samozřejmě je potřeba přiměřeně postihovat takové zaměstnavatele, a já říkám v uvozovkách zaměstnavatele, protože firmy a živnostníci, kteří najímají lidi načerno, nejsou žádní zaměstnavatelé. Jsou to prostě obyčejní zločinci, kteří zneužívají sociální situace lidí v regionech, kde je vysoká nezaměstnanost, a to je potřeba tvrdě potírat. Na druhé straně je k tomu potřeba přistupovat diferencovaně. A tento návrh to obsahuje. Protože něco jiného je drobný živnostník, pro kterého je velký problém zaplatit 50 – 100 tis., a naopak jsou velké firmy, pro které zaplatit třeba 1 – 2 mil. není žádný problém. Proto je potřeba diferencovat.
7
To bohužel pan Drábek v minulosti nedělal. Navíc minulé vlády, kde je pan Drábek, Nečas, Schwarzenberg a další, zaváděli tato opatření, naháněli přímo lidi opatřeními, když jim sebrali existenční možnosti, možnost zajištění existenčního, tak je naháněli do rukou těchto podvodníků, by museli si načerno vydělat, protože legální práci jim nezajistili. Takže si myslím, že tato úprava je správná. Stejně tak je otázkou institut zdravotně znevýhodněných osob, to je věc, která si myslím, že v minulosti panem Drábkem byla opět vyhozena. Tak, jak je ta úprava, myslím si, že je potřebná, ale je potřeba hledat ještě další možnosti, jak zlepšit zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Naopak musím říct, že jeden problém tady vidím poměrně zásadní, to jest tzv. sdílení zprostředkování zaměstnávání. To je institut, který byl zaveden ještě za Nečasovy vlády, za ministrování pana Drábka, pan Schwarzenberg a další bych vzpomněl, kteří se na tom podíleli. To je institut, který já osobně považuji za špatný, protože v zásadě přenáší registraci a zprostředkování zaměstnání na pracovní agentury. Jsem přesvědčen o tom, že to by měl dělat úřad práce, protože v zásadě dneska, pokud z toho vycházíme, tak úřad práce pouze registruje uchazeče o zaměstnání, ale zprostředkování dělají soukromé firmy, kterým za to stát ještě platí. Nakonec máme tady instituty dneska velmi známých vymahačů dluhů, kteří pod hlavičkou úřadu podnikají, a to velmi intenzivně. Tady je zajímavé, že nikoli úřad práce, ale tyto agentury budou organizovat a organizují rekvalifikace. Za státní peníze. Nikoliv úřad práce, ale tyto agentury. Navíc, ano, je hezké, že je podmínka toho, že musí ten člověk být alespoň 6 měsíců zaměstnaný, aby dostala agentura 6 000 Kč, ale 500 Kč dostane hned. Otázkou je, jestli tenhle Drábkův apendix, který ještě v zákoně je, jestli naopak nepovede k tomu, že bude snaha zkracovat pracovní poměry na 6 – 7 měsíců a točit. A budeme na tom vydělávat všichni, firmy, agentury. Budeme školit, vzdělávat, po půl roce dostanou dalších 6 000 Kč, pak zase 6 000 Kč. Pan Drábek a jeho další lidé to měli velmi dobře promyšlené. Zajistili si zřejmě své lidi v těchto agenturách, aby mohli profitovat i poté, co oni z ministerstva odejdou nebo některé třeba i zavřou. A to všechno za státní peníze. A tady jim mnozí tleskali. Já samozřejmě s tím mám problém, s tímto opatřením. A byl bych rád, kdyby paní ministryně, a já věřím, že nad tím tak uvažuje, protože toto je součást určitých dílčích změn, ale kdyby v připravované novele tohoto zákona příp. jsme zvážili vypuštění tohoto institutu zcela, protože jsem přesvědčen o tom, že to je institut, který je slepou uličkou, který vede k neoprávněnému vyvádění veřejných peněz do privátní sféry bez nějaké velké kontroly a kdy v zásadě činnosti, které mají vykonávat úřady práce a naopak tady bych podpořil paní ministryni a její snahu o personální posílení úřadů práce, aby se mohly věnovat jak kontrolním činnostem v oblasti sociální, tak i v oblasti pracovního trhu. Ale tyhle apendixy a tyto vývody peněz ze státního rozpočtu do privátní sféry, se kterými je možné spekulovat, a které tady zůstaly po Schwarzenbergovi, Drábkovi a dalších, je potřeba rychle utnout a pak budou peníze i na aktivní politiku zaměstnanosti, na zaměstnávání lidí, i lidí se zdravotním postižením. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane místopředsedo. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám, a táži se paní
8
navrhovatelky, zda si přeje se vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, prosím, paní ministryně, máte slovo. Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová: Vážený pane předsedající, senátoři a senátorky, já jenom velice stručně. Já děkuji za ty všechny poznámky. Jak už tady bylo řečeno, tak ten zákon o zaměstnanosti bude opět otevřen a tyto všechny věci jsou diskutovány. To, co tady řekl pan místopředseda Škromach, také s tím já už jsem se setkala opakovaně. Je to také problém, když chtějí rekvalifikovat firmy, chtějí vzdělávat si své vlastní zaměstnance, mluvíme třeba o technických oborech, a v tuhle chvíli nemohou, protože jsou odkazovány na soukromé agentury. Takže diskuse i o lepších podmínkách zaměstnávání zdravotně postižených, ty také probíhají v pracovních týmech Rady hospodářské a sociální dohody. Otázka agentur a těchto věcí, těchto všech nešvarů také. A věřím, že se nám to podaří napravit. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní ministryně. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Vladimír Plaček? Nepřeje si vystoupit. Pane zpravodaji garančního výboru, přejete si vystoupit? Ano, prosím, máte slovo. Senátor Libor Michálek: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v rozpravě vystoupili celkem 4 senátorky a senátoři. Přes vědomí dílčích nedostatků navrhuji tento návrh zákona schválit. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji. To byl také jediný návrh, který zazněl z obou dvou výborů. My tedy přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. V tuto chvíli je v sále přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 3, registrováno 62, kvorum pro přijetí 32, pro návrh 59, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji paní ministryni, děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu je ukončeno. Nyní projednáme bod, kterým je 2. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice, podepsaná v Praze dne 28. listopadu 2013 (senátní tisk č. 241) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 241 a uvede ho ministr školství, mládeže a tělovýchovy, Marcel Chládek, kterému uděluji slovo. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek: Děkuji, vážený pane předsedo za slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi,
9
abych vás v krátkosti seznámil s materiálem, který již byl projednán na příslušných výborech Senátu PČR. Jedná se, jak již bylo řečeno panem předsedou, o smlouvu mezi Českou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělávání vydaných v České a Slovenské republice. Tato smlouva byla projednávána již mými předchůdci. Byla projednána již od roku 2010. To tehdy ještě za působení exministra Dobeše. Posléze pokračovalo toto jednání za pana exministra Fialy a pana exministra Dalibora Štyse. 16. října 2012 byl tento materiál schválen na poradě vedení a odsouhlasen tehdejším ministrem, panem profesorem Petrem Fialou. A vláda ČR vyslovila souhlas 16. října 2013. Poté, 28. listopadu 2013, byla tato smlouva podepsána tehdejšími premiéry České republiky, panem premiérem Jiřím Rusnokem, a Slovenské republiky, pane premiérem Robertem Ficem. Národní rada Slovenské republiky již ratifikovala, resp. vyslovila souhlas s ratifikací, a to 31. ledna 2014. Nová smlouva má upravovat vzájemné závazky mezi Českou a Slovenskou republikou, které se týkají výlučně oblasti akademického uznávání dokladů o vzdělávání, nikoli tedy profesního tak, jak se v některých mailech píše. Dále tato smlouva neupravuje tituly docenta a profesora, neboť tyto doklady o získání těchto titulů nelze v ČR považovat za doklad absolvování vzdělání a odborné přípravě. Práva osob jmenovaných na SlovenskU docentem a profesorem, které byly na základě dohod od roku 1992 a 2001, nebudou touto smlouvou dotčeny. Důvod pro sjednání nové smlouvy mimo jiné je i změna českých a slovenských školských předpisů, které vznikly do roku 2011. Dále je to skutečnost, že Česká a Slovenská republika se stala členským státem EU, a tedy musí respektovat závazky vyplývající z tohoto členství. Předkládaná smlouva je tedy v souladu s mezinárodním právem. Neporušuje práva a závazky ostatních smluvních stran. Tolik asi k popisu smlouvy jako takové. Vzhledem k tomu, že jsou tam minimálně dva právní názory na tuto danou problematiku, kdy se diskutuje o tom, jestli to uznávání docentů a profesorů, jestli je dotčeno či nedotčeno, budoucnost některých vysokých škol tak, jak jsem si přečetl od zástupce Rady vysokých škol, tak k tomu bych chtěl konstatovat tolik, že není pravdou, že by na stole ministra bylo nějaké oficiální stanovisko Rady vysokých škol anebo oficiální stanovisko České konference rektorů s nějakým stanoviskem k této smlouvě. Pravdou ovšem je, tak, jak se uvádí v některých dokumentech, které jsem měl možnost číst, že mí předchůdci neprojednali tuto smlouvu, resp. přípravu této smlouvy, k ratifikaci s reprezentací vysokých škol. Z tohoto důvodu jsem také přerušil projednávání, požádal jsem Poslaneckou sněmovnu o přerušení projednávání tohoto bodu v Poslanecké sněmovně a vyžádal jsem si stanovisko právníků. A to stanovisko právníků rozpravuje stanovisko pana Hodulíka, ale vzhledem k tomu, že jsou to 2 různé právní názory, tak bych ještě chtěl mít vytvořený čas pro jednání s vysokoškolskou reprezentací, protože se jedná o záležitost vysokých škol. Takže to je ten první moment. A druhý moment, který je neméně závažný vzhledem k tomu, že to je mezinárodní smlouva a Slovenská republika tu ratifikaci již schválila. Včera jsem o tom jednal se slovenským ministrem školství. Mám tady právní stanovisko ze Slovenské republiky, které ve stručnosti popisuje, že ta smlouva není v rozporu s ničím, slovenská strana nevidí důvod, proč ji neratifikovat i na české straně. Tam upozorňuji, že by mohlo dojít i k nějakému mezinárodnímu problému. 10
Z tohoto důvodu tady stojíme před rozhodnutím, můžeme udělat 2 kroky. První krok, vzhledem k tomu, že výbory vyslovily souhlas, tak můžeme také jako Senát vyslovit souhlas s ratifikací a počkat tím, jak je pozastavena ta ratifikace v Poslanecké sněmovně, kde budu mít vytvořený časový prostor jednak s akademickou veřejností o této smlouvě a tam dořešit ty nejasnosti, které jsou v těch 2 různých právních stanoviscích. Anebo druhá alternativa, také přerušit toto projednávání, kdy můžeme počkat, jak se dořeší ten problém, který je popisován určitou skupinou zástupců vysokých škol. Většinou je to obava, já jsem dnes to konzultoval s některými rektory, když to zjednoduším, většinou je to obava o některé obory, které nejsou v ČR pokryty udělováním profesur a udělují se pouze ve Slovenské republice. K tomu mám to právní stanovisko druhé, které hovoří o tom, že můžou využít příslušné ustanovení zákona, že může garantovat tento obor profesor, který je z příbuzného oboru. To, že se to nevztahuje zpětně, tak, jak se uvádí v některém tom mailu, tak o tom jsem již hovořil, že retrospektiva tady v tomto návrhu není. Zároveň v tom právním stanovisku právníků, kteří připravovali tuto smlouvu, je konstatováno, že ani realizace státních zkoušek nebude touto smlouvou nijak ohrožena, protože i ti, kteří získají novou profesuru na Slovensku, tak budou moci podle vysokoškolského zákona se účastnit zkušebních komisí a zkoušek. Zároveň ještě mi dovolte, abych se vyjádřil k věcem, které také se zmínily ve stanovisku, kdy podobná dohoda s Polskem a Německem sice upravuje uznávání titulu docent, ale nejedná se o uznání odborné kvalifikace pro účely výkonu regulovaného povolání ve smyslu práva EU tak, jak to řeší smlouva se Slovenskem. A argument další, který odkazuje na úpravu s Polskem a Německem tedy není na místě, protože jsou to 2 rozdílné smlouvy. Takže tolik asi úvodem a já děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Pardon, pane ministře, děkuji vám za vaši zprávu a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 241/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec. Garančním výborem je VVVK. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 241/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Pešák, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Milan Pešák: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, projednávání tohoto materiálu na výboru se neslo v atmosféře souhlasu. Připomínky, které zmínil pan ministr ze strany Rady vysokých škol, zazněly o něco později, než bylo projednávání této mezistátní dohody v našem výboru. Nicméně jsem velmi rád, že pan ministr explicitně vyjádřil, že obavy z jakési retroaktivity této dohody, že by tedy nebyly uznávány dříve uznané akademické hodnosti jsou liché, a tudíž myslím, že nějaké zásadní ohrožení stávajících vysokoškolských oborů, natož zkoušek v jejich rámci realizovaných, nehrozí. Já tedy nebudu opakovat všechny ty věcné záležitosti, které pan ministr, myslím, zdůvodnil a vysvětlil dostatečně podrobně. Seznám vás pouze s usnesením č. 189 našeho výboru, z jeho 21. schůze, která se konala dne 16. 4. 2014. Po úvodním slově předsedu výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění vládního návrhu prof. Ing. Jaromírem Weberem, CSc., náměstkem ministra školství, mládeže a tělovýchovy, a po zpravodajské zprávě senátora
11
Milana Pešáka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a Slovenské republice, podepsané v Praze dne 28. listopadu 2013. Výbor určil zpravodajem mě a osvědčil toto usnesení svými podpisy předseda i ověřovatel výboru. Děkuji za vaši pozornost a v případě potřeby zodpovím dotazy. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Na závěr se k ní můžete samozřejmě vyjádřit. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Jozef Regec? Ano, prosím, pane senátore, ujměte se slova. Senátor Jozef Regec: Děkuji za slovo, pane předsedo, dobrý den, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, VZVOB přijal 153. usnesení z 22. chůze konané dne 16. dubna 2014. Po odůvodnění zástupce předkladatele prof. Ing. Jaromíra Webera, náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy, pro vysoké školství a výzkum, a po zpravodajské zprávě senátora Jozefa Regece a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a Slovenské republice, podepsané v Praze dne 28. listopadu 2013. Zadruhé, určuje zpravodajem výboru na schůzi Senátu mne. Zatřetí pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu. Přihlášena je paní senátorka Eva Syková, prosím. Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, já jsem velmi ráda, že tady pan ministr připustil i tu možnost, že bychom pozdrželi vyjádření souhlasu, a doporučila bych, abychom to skutečně pozdrželi, protože si myslím, že Rada vysokých škol k tomu má podstatné připomínky. Z některých těch připomínek bych chtěla především upozornit na to, že právě udělování titulu v některých oblastech, ve kterých my ty tituly neudělujeme, nebo je naopak neuděluje druhá strana, je trošku zneužíváno na obou stranách, protože je to potom taková turistika našich vědeckých pracovníků, kteří pokud nemohou nebo je nechce dokonce naše vědecká společnost doporučit k získání nějakého titulu, tak obejdou tuto situaci tím, že ten titul získají na Slovensku nebo že obhájí např. doktoráty věd na Slovensku a opačně. Čili já si myslím, že bychom se Slovenskou republikou měli jednat stejně jako jednáme s jinými okolními zeměmi. A že bychom měli přece jenom počkat na vyjasnění názoru Rady vysokých škol, jak k této smlouvě přistoupit. Rozhodně si myslím, že uznávání běžných titulů nebo titulů vysokoškolského vzdělání apod., nebude nic bránit. Ale asi by tam mohla být ošetřena tato záležitost, která se poměrně v minulých letech, z mé zkušenosti, velice množila. Pokud jsme nechtěli někomu dát profesuru v České republice, tak si ji udělal na Slovensku. Takže bych doporučovala přece jenom počkat na názor vysokých škol a pozdržet souhlas.
12
Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní senátorko. Ve vašem vystoupení žádný konkrétní návrh v souladu s jednacím řádem nebyl podán. Senátorka Eva Syková: Pan ministr tady měl dvě možnosti. Buď schválit anebo pozdržet souhlas s vyjádřením... Předseda Senátu Milan Štěch: Ne, takový institut neznáme. Známe institut pouze odročení anebo vrácení výborům. Takže zatím... Senátorka omlouvám se...
Eva
Syková: Takže
odročení
a
vrácení
výboru...
Ne,
Předseda Senátu Milan Štěch: Prosím vás, paní kolegyně, podívejte se na to. Když tak vystupte znovu, abychom se tady nedohadovali takto od řečniště a od řídícího stolu. Jenom jsem konstatoval, že ve vystoupení nebyl podán návrh, aby nebyly nějaké zmatky, až bude probíhat hlasování. Děkuji. Nyní vystoupí paní 1. místopředsedkyně Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Začnu poslední větou, kterou řekla paní předřečnice, paní prof. Syková. Smlouva, jak je v této chvíli, by měla zabránit právě tomu, o čem paní profesorka mluvila v poslední větě, že někdo, kdo nedosáhla na udělení titulu docent zde v České republice, jel někam za naše hranice (nebudu jmenovat žádné město, městečko…) a tam docenturu získal. To není dobrá praxe. Ani pro kvalitu vzdělávání. Ani v České republice. Ani na Slovensku. Chtěla bych podpořit návrh, abychom vydali souhlas s ratifikací této mezinárodní smlouvy. Při vší úctě samozřejmě ke konferenci rektorů či Radě vysokých škol. Dovolím si svůj návrh podpořit stanoviskem akreditační komise, které mi poskytla předsedkyně akreditační komise paní prof. Dvořáková. Ve stanovisku se píše: Z hlediska zabezpečování kvality ve vysokém školství a činnosti akreditační komise vám sděluji, že akreditační komise její ratifikaci podporuje. Smlouva se ve znění, v jakém byla uzavřena, může stát východiskem pro zlepšení kvality vysokoškolského prostředí v České republice, zvýší transparentnost při získávání akademických titulů a hodností, zabrání k některým excesům, k nimž při aplikaci dosavadní smlouvy v určitých případech docházelo. Podtrhnu ještě další věc. Vím, že argumenty byly o tom, že některé vysoké školy by mohlo poškodit, kdyby nebyly uznány tituly, které byly získány ve Slovenské republice. Tady je potřeba podtrhnout a mít na vědomí to, že smlouva nemá retroaktivní účinky. Čili jestliže dnešní vysoké školy mnohé – a zlínská vysoká škola, která je na hranicích se Slovenskou republikou má samozřejmě personální zajištění právě lidmi, kteří jsou profesory či docenty současně i slovenských vysokých škol, tak to na současném stavu nic nemění. Smlouva bude samozřejmě platit až od okamžiku, kdy vstoupí v účinnost. Přimlouvám se za to, abychom jako horní komora Parlamentu České republiky souhlas s ratifikací vydali. Věřím tomu, že pan ministr si dokáže vyjasnit stanoviska s Radou vysokých škol, že je přesvědčí spolu s akreditační
13
komisí, že smlouva je správně a také poté dolní komora Parlamentu České republiky souhlas s ratifikací vydá. Teprve v tomto okamžiku bude smlouva platná. Musí tam být společný souhlas obou komor Parlamentu ČR. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, snažil jsem se prokousat všemi materiály, které máme k dispozici. Jednak z oficiálních jednání Poslanecké sněmovny, z vyjádření pana ministra. I z toho, co jsme potom dostali např. od Rady vysokých škol nebo České konference rektorů. Situace mi připadá značně nepřehledná. Jsou tam minimálně tři věci, ve kterých se úplně neorientuji. První spočívá v tom, že mi po vyjádřeních a jejich prostudování není jasné, zda profesoři a docenti slovenských vysokých škol budou moci na úrovni profesorů a docentů, to je důležité; na úrovni profesorů a docentů českých vysokých škol vykonávat vlastně stejnou práci, zastávat stejné pozice a pokračovat v projektech, které byly započaty; a zejména v budoucnu, jak to bude z hlediska realizace dalších projektů, které se opírají o některé profesory a docenty ze slovenských vysokých škol, protože my je tady vůbec v těchto oborech nemáme. Tady mi situace není jasná, protože vyjádření jsou rozporuplná. Druhá věc, která mi není jasná, zda došlo nebo nedošlo k porušení zákona díky tomu, že nebyla projednána s reprezentací vysokých škol smlouva. V zákonu je napsáno, že by se tak mělo stát. Je jedno, čí je to vina. Ale opět i pan ministr připustil, že k tomu neprojednání dojít mohlo. Třetí věc, která mi není jasná, zda je nebo není postavení docentů a profesorů Slovenské republiky stejné jako postavení docentů, myslím v České republice, např. z Německa nebo z Polska. Tam to také jasné není. Myslím, že by se to mělo vyjasnit. Na základě těchto věcí si dovoluji podat návrh na odročení projednávání tohoto bodu do doby, než dojde k jednání pana ministra s Radou vysokých škol a s konferencí rektorů a do doby, než my dostaneme závěry z tohoto jednání a budeme je mít jako podklad pro naše rozhodování. Čili navrhuji odročení s lhůtou, kterou jsem určil – s termínem projednání a doručení výsledků tohoto projednání senátorům Parlamentu ČR. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, přece jenom bych vás poprosil, vzhledem k praxi, kterou jsme tady respektovali, aby byl vámi navržen termín – dokdy. Protože to bychom tady mohli být léta… Senátor Miloš Vystrčil: No, jestli tady budeme léta anebo ne, záleží na panu ministrovi školství. Říkáte správně, že mě žádáte, abych plnil nějakou praxi. Na druhé straně v jednacím řádu Senátu není napsáno, že já musím říci termín, musím určit lhůtu. Zeptám se pana ministra, jestli mi třeba napoví, dokdy si to troufá splnit, a já to tady potom rád na mikrofon řeknu… Pan ministr kývá, a žádný termín nenavrhuje… Takže trvám na svém návrhu, aby to bylo do doby, dokud to ke stanovisku nedostaneme. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Ještě jednou tedy – do doby… Ještě mi to, prosím, zopakujte.
14
Senátor Miloš Vystrčil: Navrhuji, aby bylo jednání tohoto bodu odročeno do doby, než proběhne jednání pana ministra s Radou vysokých škol a Českou konferencí rektorů. A než my dostaneme výstup z tohoto jednání, který budeme moci použít jako podklad pro naše rozhodnutí. Předseda Senátu Milan Štěch: Věřím, že pan zpravodaj si to znamená minimálně tak pečlivě, a ještě lépe než já, abychom hlasovali přesně. Pokračuje rozprava. Prosím o vystoupení pana senátora Radko Martínka. Senátor Radko Martínek: Děkuji. Pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, pan kolega Vystrčil mě teď trochu zmátl. Měl jsem dojem, že právě ratifikací této smlouvy se nadále zachovává výjimečný vztah mezi Českem a Slovenskem, pokud se týká vzdělávání. Protože je všeobecně jasno, že samozřejmě slovenští studenti mají zde jiný přístup než ostatní z jiných států. Podle mého názoru se to musí týkat i všech funkcionářů. Já se smlouvou souhlasím. Jsem připraven pro ni hlasovat. Pokud se tady dostaneme do nějaké debaty o tom, jestli nějaká slovenská škola je na úrovni, troufám si říci, že stejným způsobem se Slováci mohou zabývat otázkou, která vysoká škola v českých zemích je na příslušné úrovni. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, o vystoupení pana senátora Petra Bratského.
pane
senátore.
Prosím
Senátor Petr Bratský: Hezký den všem! Pane předsedající, kolegyně, kolegové, akreditační komise působila v České republice tak, že vzniklo příliš mnoho vysokých škol, univerzit; řady soukromých. V té době, kdy se schvalovaly, tak měla působit tak trochu jakýsi personalista, když bych si to tak přirovnal třeba ke sféře podnikové, který když vlastně rozhoduje o tom, jestli bude vysoká škola akreditována, tak musí mít určitý počet profesorů, docentů a měla prověřit, jaké mají profesury, jako docentury a odkud. Jsme členem EU. Žádná smlouva s jednotlivou zemí nás neochrání předtím, aby kdokoliv z vysokoškolských kádrů si udělal profesuru v Irsku, Franici, v Polsku anebo na Slovensku. Tyto personalisté, tedy akreditační komise, která tyto věci měla řešit, měla zjistit odkud a z jakých míst ty profesury byly zajištěny. Měli jsme tady také problém "létajících profesorů", kteří působili na několika univerzitách… Spíš myslím, že paní Dvořáková, která vystupuje ve dvojroli, za prvé za akreditační komisi a za druhé jako politolog; a pak je ještě na svojí mateřské škole – tak to je možná zajímavá osoba. Ale osobně se domnívám, že vzájemné uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání – to je vlastně to, co projednáváme. Uznání dokladů o vzdělání! Tady je mezi jedním ze států EU nám velice blízkým, protože asi se nám to ve slovenštině nebo v češtině vzájemné lépe daří. Ale většina docentů a profesorů – tam je podmínka, že umí několik jazyků. Takže jestli si někdo myslí, že pokud to neschválíme, si tu profesuru s klidem neudělá v některé z dalších zemí; a také jsou tam školy různých kategorií a úrovní. A personalisté v Evropě to velice dobře znají. Nemysleme si tady, že to známo není. Osobně za sebe podpořím návrh kolegy Vystrčila, aby ještě pan ministr měl možnost jednat s vysokými školami. Ctím, aby to byl ten, kterého se to týká nejvíc. Ale pokud nás pan ministr požádá, abychom hlasovali dnes, tak jsem připraven hlasovat také dnes. Také mám ke Slovensku hezký vztah. A myslím, že nás neochrání vůbec nic před tím, pokud někdo bude chtít podvádět.
15
Ochránit nás má ten, kdo působí v orgánech, které to mají sledovat. Nikoliv to, že si někdo někde udělá doklad. Dnes mnozí studenti a mnozí lidé už si tituly "před a za" vůbec neuvádí, pokud nepůsobí v akademickém světě, kde to samozřejmě profesně nutné je. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Janeček. Senátor Miloš Janeček: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, myslím, že diskuse je trošku neobvyklá z toho pohledu, že jsme všichni, nebo tedy všichni tady ti, o kterých se mluví, v EU. A v EU nemůžeme přece rozlišovat titul, jak se hovoří o docentech nebo profesorech, jestli je z Prahy, z Brna, z Londýna, z Vídně apod., a zkoumat, jestli dotyčná přírodovědecká fakulta nebo filozofická anebo lékařská je lepší anebo horší než jedna nebo druhá. O základním vzdělání nepochybujeme. Nepochybujeme o středním vzdělání. Nepochybujeme o titulech Ph.D., které už samy o sobě naopak mají podle mých oponentských zkušeností – velmi velké rozdíly mezi jednotlivými školami a fakultami. Diskutujeme tady o docentech nebo profesorech. Prakticky tyto tituly udělují vysoké školy. Neumím si představit, že by vysoká škola v Bratislavě dala titul docenta někomu, kdo nesplňuje podmínky. Na druhé straně všichni, co se v tomto akademickém světě pohybujeme, tak víme, že nejsme schopni ani v ČR sjednotit podmínky pro tituly docentury a profesury. Jiné podmínky platí v Brně na lékařské fakultě, abych mluvil za to, co znám konkrétně; jiné podmínky platí v jiných oblastech, tzn. třeba v Plzni nebo na fakultách v Praze, kde jsou tři a kde se dokonce hovoří, kam je lepší jít, kde je to lehčí a kde je to těžší… A my tady budeme zkoumat, jestli ze Slovenska ano nebo ne. To mně přijde dost paradoxní. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Rozpravu končím. Pan ministr vystoupí jako předkladatel. Nebo chcete ještě v rámci rozpravy? Ještě to naběhlo, než jsem se vyjádřil... Ještě rozprava pokračuje. Pane ministře, máte slovo. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek: Děkuji. Pane předsedo, záměrně chci vystoupit v rozpravě, aby mohl někdo z kolegů event. na to reagovat. Protože poté by mi přišlo neseriózní to shrnout v závěru a požádat o hlasování. Zásadní problém, který tady je, máte pravdu vy, kteří hovoříte po mé pravé ruce obzvláště o tom velkém pochybení, že nedošlo k projednání tohoto návrhu, této smlouvy s vysokými školami. Tam ten problém vznikl, protože řada vysokých škol má dnes problém s uznáváním akreditací nebo se získáváním akreditací právě z toho důvodu, že mají málo profesorů. Jsme u zásadního problému, o čem smlouva v podstatě je. Protože smlouva, když se na ní podíváte, tak je poměrně jednoduchá, protože navazuje na evropské právo a týká se jenom úpravy automatického uznávání rovnocennosti dokladů získaných v obou dvou zemích. Proto se dostáváme do problémů s tituly docent a profesor, protože tituly, které byly uznávány před platností touto smlouvou, tak u nás platí. A po platnosti tato nová smlouva právě neupravuje titul docent a profesor, protože ji považuje ne za doklad o získání absolvování vzdělání, ale považuje to za profesní titul. Mimochodem, doklad
16
o získání docenta a profesora vydaný po 1. lednu 1993 do nabytí této smlouvy, tak v podstatě tyto doklady budou nedotčeny a jsou zmiňovány v ústavě; ve Vídeňské úmluvě smluvní úpravy. Problém – jak máte výčet v mailu – se týká několika škol. Můžeme udělat dva kroky. Buď souhlas s ratifikací. S tím, že v Poslanecké sněmovně je to odročeno do září. Tím odpovídám na termín pro pana senátora Vystrčila. Anebo souhlasit s odročením – a tam bych doporučoval termín září. Já vám tady za sebe mohu slíbit, byť jsou to pozůstatky mých předchůdců, a znovu opakuji, nedokážu pochopit, proč toto nebylo projednáno, protože se dalo předpokládat, že zásadní problém bude právě situace kolem profesorů a docentů a bude to problematika, jak se budou akreditovat obory, kde musíte mít profesora. Bude to problém, který se týká státních zkoušek. Musím tady číst právní stanovisko, že se to netýká státní zkoušky, a že tam samozřejmě může působit – a to je zase odpověď na pana senátora Vystrčila, že tam může působit profesor a docent, který získal tento titul ve Slovenské republice. Ale považuji za zdravé, abychom opravdu projednali s reprezentací vysokých škol, především s Českou konferencí rektorů a s Radou vysokých škol tuto smlouvu. Já ji s nimi projednám do září. Teď je samozřejmě otázkou, jestli uděláme krok, že Senát už to schválí. S tím, že když toto nebude ratifikováno v dolní komoře, protože bez ratifikace v dolní komoře to v podstatě nebude platné. Nebudeme to moci ratifikovat, protože to musí obě dvě komory. A už se tím potom nebudeme zabývat. Když to schválí dolní komora, tak se tím už také nebudeme muset zabývat. Anebo jestli počkáte na vyjednání a projednání – a budete to chtít znovu ještě jednou projednávat. To samozřejmě nechám na svobodném rozhodnutí každého z vás. Protože dopad na smlouvu to bude mít v podstatě stejný. Ať už to schválí Senát, a pak to neschválí Poslanecká sněmovna. Anebo jestli to odročíme a budeme to schvalovat až po Poslanecké sněmovně. Dopad na smlouvu to bude mít naprosto stejný. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Rozprava pokračuje a nyní prosím o vystoupení pana senátora Miloše Vystrčila. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Děkuji panu ministrovi za to, že – prostřednictvím pane předsedajícího – vystoupil ještě v rozpravě a tím mi umožnil reagovat. Já tady chci říct jenom jednu věc. Řekl jsem v úvodu, že situace je nepřehledná a že v podstatě nevím, jestli sám jsem tady takový, ale že mi úplně není jasné, kdo má pravdu a na kterou stranu se má člověk víc postavit. Já neříkám dneska, že slovenští profesoři a docenti nebudou moci některé funkce vykonávat a jiné ano, protože v tom nemám úplně jasno. Ale co považuji za nešťastné je, abychom tady ratifikovali smlouvu v okamžiku, kdy nedošlo k jednáním, o kterých tady pan ministr mluvil. Pokud řekl, že je připraven k těmto jednáním, tak si myslím, že návrh na odročení je správné řešení. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se do rozpravy nehlásí, rozpravu uzavírám a táži se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit. Pan ministr si přeje vystoupit. Pane ministře, máte slovo. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já shrnu vaše připomínky do krátkého vystoupení.
17
Nebudu se vracet k diskusi, protože tady je opravdu problém, že máme jedno právní stanovisko, které říká ano, druhé právní stanovisko říká ne. Jsou to právníci na obou dvou stranách z vysokoškolského prostředí. Oni si to musí vykomunikovat a vyříkat mezi sebou. Proto se přikláním k tomu, abychom dali návrh na odročení projednání tohoto bodu do konce září. Protože mezitím proběhne jednání s ČKR, s Radou vysokých škol a proběhne jednání v Poslanecké sněmovně. Pak bude moci slovutný Senát svobodně rozhodnout o návrhu na ratifikaci této smlouvy. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Táži se pana zpravodaje Milana Pešáka, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Ano. Prosím, pane kolego, máte slovo. Senátor Milan Pešák: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, dovolím si shrnout diskusi. Vystoupilo v ní sedm senátorů, přičemž jeden dvakrát, mezi těch sedm senátorů zahrnuji samozřejmě i pana ministra, neb je senátorem i nadále. V rozpravě kromě podpory výborového návrhu, který jsem prezentoval ve své úvodní zprávě, zazněl také návrh na odročení. Zazněl ve dvou variantách. Za prvé ve slovní variantě vymezené jednáním pana ministra s reprezentací vysokých škol a konferencí rektorů a naším obdržením zprávy z tohoto jednání jako podkladu pro naše rozhodování. A za druhé, lhůta na odročení byla navržena na 30. září. Osobně jako zpravodaj, mohu-li si dovolit doporučení, doporučil bych hlasovat o lhůtě 30. září, která je jasně, nezpochybnitelně vyjádřena, a takto bychom měli hlasovat. To by bylo první hlasování. V případě, že takovýto návrh nebude schválen, hlasovalo by se o výborovém návrhu na vyjádření souhlasu s ratifikací smlouvy. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji, myslím, že jste to formuloval naprosto přesně. A my nyní přistoupíme k hlasování, tak jak pan zpravodaj uvedl. Budeme postupovat podle jednacího řádu. V usneseních výboru byl návrh - dát souhlas k ratifikaci, a tady na plénu při dnešním jednání byl podán návrh panem senátorem Vystrčilem, že Senát odročuje mezinárodní smlouvu. Ztotožňujete se s tím, co teď řekl zpravodaj, abychom projednali a hlasovali o návrhu do 30. 9. letošního roku? Senátor Miloš Vystrčil: Protože to doporučuje jak zpravodaj, tak pan ministr, tak já svůj návrh na odročení stahuji a připojuji se k návrhu, abychom to odročili do 30. září. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, takže teď budeme hlasovat o návrhu – Senát odročuje mezinárodní smlouvu do 30. 9. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 4, registrováno 33, kvorum pro přijetí 43, proti 7. Návrh byl schválen. Senát odročuje projednávání této mezinárodní smlouvy do termínu 30. září 2014. Děkuji panu ministrovi a děkuji zpravodaji. Nyní budeme projednávat bod, kterým je
18
3. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu (senátní tisk č. 251) Nyní budeme projednávat bod, kterým je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti drogám ve sportu. Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 251 a uvede ho ministr školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek, kterého žádám, aby se ujal slova. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající. Tento návrh bude jednoduššího charakteru, protože se jedná o technickou novelu, technickou změnu přílohy I Mezinárodní úmluvy pro doping ve sportu, respektive proti dopingu ve sportu. S tím, že 11. června 2014 to bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou ve druhém čtení a 16. dubna 2014 to schválily výbory Senátu PČR. Tato mezinárodní úmluva je mnohostranná. Vstoupila v platnost 1. února 200, pro Českou republiku 1. června 2007 a patří do té kategorie, kde pro její přijetí je nutný souhlas celého Parlamentu ČR a ratifikace prezidentek ČR. Pokud mohu v krátkosti vypíchnout zásadní body změny této přílohy, tak se především jedná o jednomyslné přijetí smluvní strany na základě písemných konzultací, aktualizuje a doplňuje tuto přílohu o nově zařazené látky a metody boje s dopingem, změny návaznosti některých látek s mezinárodně nechráněnými názvy, rozdělení do podskupin, týká se to skupiny S6, změna, která popisuje hranici alkoholu v krvi. Tady bych chtěl upozornit, že se to týká jenom oblasti sportu, a poté popisuje i změnu skupiny S5. Toliko v krátkosti mé vystoupení. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 251/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec. Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 351/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Kapoun, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Karel Kapoun: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, tato materie, s ní se tu setkáváme každoročně při projednávání její novelizace podle toho, jak se vyvíjí ta situace ve sportu. Mezinárodní úmluva proti dopingu, jak už tady pan ministr zmínil, vstoupila dne 1. června 2007 pro ČR v platnost a byla vyhlášena. Každoročně, jak už jsem řekl, se pak ty jednotlivé změny tady projednávají. Nedílnou součástí této smlouvy jsou totiž 2 přílohy, jejichž obsah je pro celou sportovní obec klíčový. Jimi jsou příloha č. I, ta je dneska hlavně projednávána, je seznam zakázaných látek a metod dopingu. A příloha č. II, kde jsou uvedeny standardy pro udělování výjimek. Pan ministr zde zmínil, co v té příloze č. I je změněno. Ta sama úmluva v čl. 34 počítá s tím, že obě přílohy budou neustále konfrontovány s nejmodernějšími vědeckými poznatky a v návaznosti na to modifikovány.
19
V praxi je tedy od roku 2007 pro každý kalendářní rok vydávána nová příloha č. I. Já jsem se chtěl už jenom na jednání ve výboru zmínit k poznámce, kterou jsem tam přednesl. Ta je z hlediska legislativních souvislostí. Tak, jak každoročně to tady schválíme, nejen v Senátu, ale pak i ve sněmovně, tak výsledek tohoto schvalovacího procesu by měl být zaznamenán ve sbírce mezinárodních smluv, tam bohužel, i se stanovením legislativního odboru, nebyla zmínka o ratifikaci prezidentem republiky. Nabízí se tedy otázka pro předkladatele, zda tyto změny byly či nebyly prezidentem republiky ratifikovány, a jak v tomto smyslu hodlá naložit s letošním zněním. Je to problém, s kterým se zde potkáváme již několik let, a tento výstup tady nezazněl. Tady bych pak poprosil pana ministra, aby toto ověřil. Jinak si dovolím přečíst usnesení z 21. schůzce konané dne 16. dubna 2014 k vládnímu návrhu, který se předkládá PČR k vyslovení souhlasu s ratifikací, změna přílohy č. I mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění vládního návrhu doktorem Jindřichem Fryčem, náměstkem ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR, po zpravodajské zprávě senátora Karla Kapouna a předsedy podvýboru pro sport a po rozpravě výbor: I. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci změny přílohy I. mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu, II. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 251 na schůzi Senátu PČR senátora Karla Kapouna. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. A prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Nyní se ptám, ano, pan senátor Jozef Regec, zpravodaj VZVOB vystoupí. Senátor Jozef Regec: Děkuji, pane předsedo, za slovo. Pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem hrozně moc rád, že tady se projednává vládní návrh o souhlasu s ratifikací změny přílohy I. mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu, protože všichni dobře víme, že problém doping, to není droga, jak to zmínil tady s prominutím, pane předsedo, doping je úplně o něčem jiném. Drogu bohužel známe tady pod pojmem ne moci valnou, kterou dnešní mládež, která tady sedí, a já jsem strašně moc rád, že dneska tady jsou i mezi námi mladí hosté, kteří bohužel s drogou mají, doufám, že v menšině, co do činění. Nicméně sport jako takový se s dopingem velice často setkává, což mě hrozně mrzí, protože jsem jeden z těch, který v 80. letech dělal vrcholový sport a vím přesně, o čem to je. Takže to je můj pohled na věc a já přečtu usnesení VZVOB z 22. schůze konané dne 16. dubna 2014 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá PČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změna přílohy I. mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu, po odůvodnění zástupce předkladatele Jindřicha Fryče, náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy pro vzdělávání, zpravodajské zprávy senátora Jozefa Regece a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas s ratifikací změny přílohy I. mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Jozefa Regece a pověřuje předsedu, senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji, pane předsedo.
20
Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Zájem vystoupit není, rozpravu uzavírám. Ptám se ještě pana navrhovatele, zda-li si přeje vystoupit? Pan ministr si nepřeje vystoupit. Co se týká vystoupení závěrečného zpravodajů, je zájem? Není zájem. Takže můžeme přistoupit k hlasování, protože usnesení je shodné obou dvou výborů dát souhlas k ratifikaci. Budeme hlasovat o usnesení. Senát dává souhlas k ratifikaci změny přílohy I. mezinárodní úmluvy proti drogám ve sportu. Přítomno 59 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 30, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 5, registrováno 59, kvórum 30, pro návrh 48, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji zpravodajů a děkuji předkladateli, panu ministrovi. Ještě než se vystřídáme, tak oznámím, že pan senátor Jaroslav Palas je omluven z jednání dnešního pléna, je mimo ČR. Já nyní se s paní 1. místopředsedkyní vystřídám v řízení schůze, prosím. Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Kolegyně a kolegové, následujícím bodem je 4. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 290) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 290. Návrh uvede ministr školství, mládeže a tělovýchovy, Marcel Chládek, který zastupuje ministra průmyslu a obchodu, Jana Mládka. Prosím, máte slovo, pane ministře. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek: Děkuji, pane, omlouvám se, paní předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, já zastoupím kolegu Mládka, protože jsme se domnívali, že vzhledem k podobnosti jmen si toho z vás nikdo nevšimne a odprezentuji jeho 2 body, které dnes má na projednání pléna Senátu PČR. První z těchto bodů se týká novely živnostenského zákona. Tato novela odstraňuje povinnost podnikatele opakovaně dokládat obecnímu živnostenskému úřadu doklady, které již byly některému živnostenskému úřadu doloženy a skutečnosti, které tyto doklady osvědčují, se nezměnily. Po nabytí této účinnosti, této novely, úřad z těchto dokladů, které budou předkládány podnikateli, vytvoří elektronické kopie a odbourá se tím výrazně administrativa. Rovněž tato novela si klade za cíl zlepšit ochranu soukromí a osobních údajů fyzických osob vedených v živnostenském rejstříku tím, že převádí některé údaje do údajů neveřejných. Neveřejným údajem by se tak měla stát např. adresa bydliště, místo pobytu podnikatele a dalších fyzických osob, které se zapisují do živnostenského rejstříku. Mezi neveřejné údaje dále byly zařazeny i ostatní údaje uvedené o podnikateli v živnostenském rejstříku, poté, co uplynou 4 roky ode 21
dne zániku jeho posledního živnostenského oprávnění. Vzhledem k tomu, že tento návrh projednaly výbory ÚPV a VHZD a doporučují schválit, tak bych tímto své krátké vystoupení ukončil. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV, usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 290/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Lubomír Franc. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona VHZD. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 290/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Lajtoch: Pěkné odpoledne, vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, předkládaná novela živnostenského zákona byla zpracovaná s cílem pokračovat ve zlepšování podnikatelského prostředí v ČR dalším snižováním administrativní zátěže podnikatelů. Navrhuje se proto zrušit povinnost podnikatelů opakovaně dokládat obecnému živnostenskému úřadu doklady, které již byly poskytnuty některému z existujících obecních živnostenských úřadů za předpokladu, že skutečnosti, které tyto doklady osvědčují, zůstaly beze změny. Z dokumentů předkládaných podnikateli při vstupu do živnostenského podnikání i v jeho průběhu budou tyto úřady vytvářet elektronické kopie, které budou ukládat do datového úložiště živnostenského rejstříku. Dále v návaznosti na požadavky Úřadu na ochranu osobních údajů, jakož i požadavky podnikatelské veřejnosti se mění úprava živnostenského rejstříku ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů zapisovaných osob. Jako neveřejný údaj budou nadále vedeny v živnostenském rejstříku údaje týkající se bydliště a místa pobytu zapisovaných osob a po uplynutí 4 let ode dne, kdy bylo zrušeno poslední živnostenské oprávnění podnikatele i všechny dosud zveřejněné údaje, budou převedeny do neveřejné části živnostenského rejstříku. V návrhu zákona se zejména precizuje trvalý pobyt, zpřesňuje v případě zahraniční fyzické osoby vznik živnostenského oprávnění, zrušuje povinnost podnikatele oznamovat při zahájení nebo ukončení provozování živnosti v provozovně své sídlo, zpřesňuje v souladu se zákonem o základních registrech pojem identifikační čísla, upravuje v souladu se zákonem o obchodních korporacích povinnosti právnické osoby v ohlášené živnosti a povinnosti spojené s ohlášením živnosti, stanovuje, které doklady ohlašovatel živnosti nemusí při dalším ohlášení živnosti dokládat obecnému živnostenskému úřadu, stanovuje postup živnostenského úřadu při ukládání dokladu do datového úložiště, modifikuje údaje, podmínky a způsob poskytování údajů živnostenským úřadem ze živnostenského rejstříku a stanoví subjekty, jimž živnostenský úřad údaje poskytne. V přechodných ustanoveních se s ohledem na skutečnost, že povinnost živnostenských úřadů ukládat do datového úložiště živnostenského rejstříku získané dokumenty, nastane až po účinnosti zákona, to je 1. 1. 2015, stanoví, že povinnosti podnikatelů předkládat živnostenskému úřadu dokumentu nastane rovněž až od účinnosti zákona. Stanoví se, že řízení zahájená do účinnosti této novely živnostenského zákona se dokončí podle nové právní úpravy.
22
Deklaruje, že živnostenská oprávnění nabytá před účinností novely zákona zůstanou zachována. Účinnost zákona tak, jak jsem před chvílí řekl, je stanovena na den 1. ledna 2015. Návrh zákona byl vládou Poslanecké sněmovně předložen dne 16. ledna 2014. V prvém čtení, které proběhlo dne 11. února 2014 na 6. schůzi, byl návrh zákona přikázán k projednání hospodářskému výboru, který tento doporučil Poslanecké sněmovně ke schválení včetně 4 pozměňovacích návrhů. Tyto návrhy odstraňují drobné nepřesnosti živnostenského zákona a měly by předejít aplikačním problémům a nejasnostem spojeným s dvojím výkladem některých ustanovení a dále zpřesňují nová ustanovení neveřejné části živnostenského rejstříku. Návrh zákona dne 29. dubna 2014 prošel na 8. schůzi druhým čtením a ve třetím čtení, které proběhlo 14. května 2014 na téže schůzi, Poslanecká sněmovna v hlasování tohoto zákona schválila 135 hlasy z přítomných 141 poslanců, nikdo nebyl proti tomuto zákonu. VHZD na své 30. schůzi konané dne 11. června 2014 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání, živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů, doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Vše. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Táži se, zda chce nyní vystoupit pan zpravodaj ÚPV, pan senátor Franc? Chce, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Lubomír Franc: Paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu velmi stručný. Tuto novelu živnostenského zákona projednal ÚPV na své 35. schůzi dne 11. června 2014. Na této schůzi předložil tuto novelu zástupce navrhovatele, náměstek ministra průmyslu a obchodu, Karel Novotný. A já vás teď seznámím pouze s usnesením výboru, který: I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Lubomíra France, III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Paní předsedající, to je z mé strany vše, děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo nyní navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě něco podotknout? Ne. Pan garanční zpravodaj také ne. Předpokládám, že zpravodaj ÚPV také ne, dobře. Děkuji vám. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Z výboru máme návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Svolám tedy k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30, hlasujeme o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť
23
stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 6 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji tedy panu ministrovi, zpravodajům i vám všem, a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem našeho programu je návrh zákona… 5. Průzkum a těžba uhlovodíků (jako je plyn z břidlic) s použitím vysokoobjemového hydraulického štěpení v EU (evropský senátní tisk č. J 119/09, č. K 120/09) Omlouvám se, není to návrh zákona, je to evropský tisk. Materiály jste obdrželi jako senátní tisky J 119/09 a J 119/09/01 a K 120/09 a K 120/09/01. Prosím nyní pana ministra školství, mládeže a tělovýchovy, pana Marcela Chládka, který opět zastoupí ministra průmyslu a obchodu, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek: Děkuji, paní předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, dnes naposledy budu uvádět ne návrh zákona, ale doporučení Komise. Oba tyto dokumenty se týkají, jak již bylo řečeno, ložisek hořlavého plynu vázaného na struktury břidlic. EU se touto problematikou zabývá především z důvodu zájmu na posílení svojí surovinové a energetické nezávislosti. Konečná ložiska zemního plynu v současné době docházejí, z tohoto důvodu je samozřejmě i snaha některých států využívat i ložiska nekonvenční. Ta jsou často lokalizována mimo území EU, např. ve Spojených státech amerických. Na území států EU nejsou s průzkumem a s těžbou a s touto metodou zatím příliš velké zkušenosti. To je nutné zmínit. Zároveň je zapotřebí také upozornit na fakt, že při těchto činnostech může dojít (a hrozí) ke kontaminaci podzemních vod, hrozí úniky plynu a chemikálií, a proto je zapotřebí přistupovat k tomuto nanejvýš obezřetně. Cílem obou dokumentů je vysvětlit zmíněnou problematiku a nastolit rovné podmínky pro bezpečné využívání netradičních zdrojů hořlavého plynu. Zároveň tyto dokumenty vycházejí z toho, že členské státy mají právo stanovit si podmínky pro využívání svých zdrojů energie, pokud respektují nutnost zachování, chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí. Je tedy plně v kompetenci členských států, jak si zvolí, jaký režim, jak budou využívat své energetické zdroje a členské státy nejsou povinny je zapracovat do národních právních řádů. EK uznala za potřebné pro případ, že některý z členských států EU rozhodne se pro těžbu a využití břidlicového plynu, stanovit základní rámec kritérií obsažených v doporučení. Jedná se zejména o opatření k pečlivému posuzování vlivů na životní prostředí, zásady pro povolání průzkumu a těžby, požadavky na pečlivý výběr lokality pro průzkum a těžbu apod. Komise si dále dala za cíl sledovat aplikace, doporučení v zemích, jakým způsobem se aplikuje toto doporučení, kdy se rozhodnete pro průzkum a těžbu uhlovodíků metodou vysokoobjemového štěpení a požaduje po těchto členských
24
státech, aby ji vždy ke konci kalendářního roku sdělily své zkušenosti a poznatky. Pro ČR je klíčové, že ČR v současné době neprovádí žádný průzkum uhlovodíků touto metodou a rovněž není povolena žádná těžba touto metodou. Vhodná ložiska břidlicového plynu nejsou ověřovaná a vzhledem na tuto skutečnost se nepočítá s touto surovinou v surovinové bilanci ČR, a ani se s ní v budoucnu s velmi vysokou pravděpodobností počítat nebude. K přihlédnutím k těmto skutečnostem byla vypracována a přijata rámcová pozice k projednávaným dokumentům, která ve zkratce říká, že ČR ve věci průzkumu a těžby plynu se soustředí především na sledování zahraničních zkušeností a na rešerši všech dostupných dat. Vláda ČR ve svém stanovisku k průzkumu a těžbě břidlicových plynů vyjádřila své stanovisko v programovém prohlášení, které bylo schváleno usnesením vlády č. 96 12. 2. 2014 a kdy v jedné z podkapitol vláda uvádí, že vláda neumožní další průzkum a následnou těžbou zlata ani pokračování průzkumů a následnou těžbu břidlicových plynů na území ČR. S ohledem na výše uvedenou skutečnost bylo také navrženo minimalizovat zásady stanovené v doporučení do právního řádu ČR a v současné době v žádném případě je nezavádět i s ohledem na fakt, že zavedení požadavků doporučení do právního řádu ČR by mohlo vyvolat u veřejnosti mylný dojem, že se průzkum a těžba břidlicového plynu touto metodou připravuje. Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento tisk, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk J 119/09/02 a K 120/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Látka, kterého zastoupí pan senátor Zdeněk Besta. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Zdeněk Besta: Dobré ještě dopoledne, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, projednáváme 2 body, jeden je doporučení Komise a druhý bod je sdělení Komise, které se týkají těžby uhlovodíků s použitím vysokoobjemového hydraulického štěpení. Musíme říct, že tento plyn se zdržuje ve velikých hloubkách a nejde ho těžit klasickým způsobem. Takže v podstatě se do vrtů, které jsou až 6 000 metrů pod povrchem, pouští voda s pískem a různé chemikálie, které naruší břidlicovou vrstvu a plyn je pak těžen. Doporučení EK by se mělo všem členským státům, které hodlají tento postup používat, by měl pomoci řešit rizika pro zdraví a životní prostředí a zlepšit transparentnost pro občany. Zároveň je základem pro nastolení rovných podmínek, pro průmysl a stanoví jasnější rámec pro investory. A s doporučením velmi úzce souvisí to sdělení, které popisuje příležitosti a problémy spojené s používáním tohoto frakování neboli vysokoobjemového hydraulického štěpení. Obsahem, jak už tady bylo řečeno, tohoto doporučení, obsahem je ta skutečnost, aby státy plánovaly do budoucna a nezaostávaly za vývojem a před udělením licencí na těžbu frakováním vyhodnotily všechny možné kumulativní dopady. Víme, že v USA produkce tohoto plynu zahrnuje již 60 % celkové domácí produkce. Následkem je veliké snížení ceny plynu. Dále by státy měly pečlivě posuzovat dopady a rizika, pokud jde o životní prostředí, a zajistily integritu vrtů podle osvědčených postupů a norem a před
25
zahájením činnosti zkontrolovaly kvalitu místních vod, půdy a ovzduší, aby bylo možné sledovat případné změny a řešit vzniklá rizika. Sdělení, které doprovází toto doporučení, se věnuje rizikům pro životní prostředí a obavám veřejnosti z použití frakování. Obavy panují zejména z možné kontaminace vod a půdy a zvýšené spotřeby vody, nadměrného rozšíření infrastruktury související s těžbou a emisí skleníkových plynů. Jak již tady pan ministr řekl, vláda ve své pozici nehodlá umožnit průzkum a těžbu těchto břidlicových plynů. Naše usnesení nebo doporučení pro usnesení Senátu je plně v souladu s tímto vládním prohlášením. Senát v minulosti nepřijal žádné usnesení k problematice těžby plynu z břidlic či vysokoobjemovému hydraulickému štěpení, nicméně toto téma není v Senátu neznámé. VVVK svolal už v květnu 2012 veřejné slyšení na téma těžba břidlicových plynů. Toto veřejné slyšení bylo svoláno na základě petice, kterou podepsalo okolo 35 tis. občanů. Následně 14. června byl napříč politickým spektrem podpořen zákaz těžby břidlicových plynů metodou hydraulického štěpení. Poslanecká sněmovna, její VEU, vyslovil taktéž souhlas s rámcovou pozicí vlády k tomuto dokumentu. Závěrem vám sdělím doporučení VEU, které na své schůzi ze dne 30. dubna 2014 po úvodní informaci Martina Štemberky, náměstka předsedy Českého báňského úřadu, a Vladimíra Dolejského, náměstka ministra životního prostředí, s přihlédnutím ke stanovisku Výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu a životní prostředí a VHZD a zpravodajské zprávě senátora Látky a po rozpravě přijímá doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučuje Senátu, aby se vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem, který podporuje skutečně pozici vlády formulovanou ve vládním prohlášení, které v současné době nehodlal umožnit další průzkum a těžbu plynů z břidlic na území ČR. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Dále tyto senátní tisky projednal VHZD a já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Jiří Bis? Přeje, prosím, máte slovo, pane senátore. Senátor Jiří Bis: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři, VHZD jako své 201. usnesení ze své 27. schůze ke sdělení Komise, Radě a EP, o průzkumu a těžbě uhlovodíků s použitím vysokoobjemového hydraulického štěpení a doporučení Komise ze dne 22. 1., týkající se minimálních zásad pro průzkum a těžbu uhlovodíků s použitím vysokoobjemového hydraulického štěpení, přijal následující usnesení. Vyjadřuje souhlas s 26. usnesením podvýboru pro energetiku ze dne 14. dubna k balíčku dokumentů stanovující rámec EU pro průzkum a těžbu břidlicového plynu, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hejdu, aby předložil toto usnesení předsedovi VEU. Já bych k tomu rád dodal několik informací. Když jsme byli na služební cestě v USA a byl jsem tam společně s předsedou Senátu, panem Štěchem, tak jsme se zajímali o tuto problematiku a získali jsme, myslím, cenné informace. I na základě těchto informací a i na základě zkušeností a na základě stanoviska vlády bylo sestaveno usnesení, kde bych chtěl zdůraznit, že v tomto usnesení vnímáme, že tento druh těžby zemního plynu je jednou z alternativ získávání
26
energetických surovin a prostředek ke zvýšení surovinové soběstačnosti členských států, zajištění energetické bezpečnosti a diverzifikací zdrojů, na druhé straně chceme říci, že souhlasíme s pozicí vlády, která nehodlá v současnosti umožnit další průzkum a těžbu plynů z břidlic na území ČR. Hlavním důvodem pro takové rozhodnutí je to, že rizika těžby i průzkumu v ČR neodpovídají zisku, který by z takovéto těžby mohl ČR vzniknout, to znamená těžená množství by byla malá a rizika velká. To je hlavní důvod, proč plně souhlasíme s rozhodnutím vlády zatím nedělat průzkum a netěžit plyn z břidlic. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Tyto materiály také projednal Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A já se ptám, zda si přeje vystoupit paní zpravodajka Marta Bayerová, nepřeje, děkuji vám. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se ještě pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit, doplnit? Pan zpravodaj? Také ne. Děkuji. Mohu tedy svolat všechny k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení VEU tak, jak nám jej představil jeho zpravodaj. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování č. 7 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 43, proti byl 1, návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. Následujícím bodem je 6. Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 26. - 27. června 2014 (senátní tisk č. 291) Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 291. S informací vystoupí v zastoupení předsedy vlády Bohuslava Sobotky ministr Jiří Dienstbier. Máte slovo, pane ministře, prosím. Já se omlouvám, ano, mám zde přihlášeného s přednostním právem. Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já bych jenom měl připomenout, že to jsou tak závažné dokumenty, že vůbec nechápeme jako klub ODS, proč tady není premiér. Je v republice, není na žádném jednání v Bruselu, takže by bylo slušné, při vší úctě k Senátu, kdyby se sem dostavil. Já nevím, jestli mám navrhnout, abychom odročili a počkali. Tam je několik bodů, já si vzpomínám, jak jsme byli kritizováni, a musel doběhnout premiér, aby tady byl, tak já bych si přál, aby tomu tak bylo i dnes. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, s přednostním právem pan předseda Senátu, Milan Štěch.
27
dále
Předseda Senátu Milan Štěch: Kolegyně a kolegové, vážená paní místopředsedkyně, pan kolega Kubera není nejmladší. I mladší lidi ztrácí paměť. Já si myslím, že když se podívá do stenozáznamů zhruba tak 2 roky zpátky, tak těžko bude hledat, a těch případů bude strašně málo, kdy tady tehdejší předseda vlády Nečas byl. A i v době, kdy byl v ČR, a nezasedala Poslanecká sněmovna. Pan kolega Kubera jistě ví, že zasedá Poslanecká sněmovna a pan předseda vlády tady na posledním jednání, pokud se nepletu, byl. Takže měli bychom věci posuzovat objektivně a samozřejmě každý může navrhovat, co chce, ale jenom pro upřesnění jsem považoval za vhodné, toto tady teď říci. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, předsedo. Nemám přihlášeného nikoho, pane senátore?
pane
Senátor Jaroslav Kubera: Já jenom poznámku, já jsem možná na vteřinu, to je pravda, že vzhledem k věku prý dokonce blbě slyším, protože kouřím, jsem se včera dočetl, že to objevili angličtí vědci. Ale to není podstatné. Ale já jsem právě myslel, že bude líp teď, že to, co se teď dělo negativního, teď už se dít nebude. Ale vidím, že je to pořád stejné. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také a doufám, pane senátore, že oceníte moji benevolenci, že jsem vám dala slovo, byť jste nebyl přihlášen. (Hlas: Já jsem se hlásil rukou.) Slovo má pan ministr Jiří Dienstbier, který uvede informace vlády ČR o pozicích vlády na jednání Evropské rady. Prosím, pane ministře. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych u tohoto bodu zastoupil předsedu vlády ČR, který momentálně je na jednání Poslanecké sněmovny PČR. Jistě by zde rád byl osobně, ale jeden člověk bohužel stále podle současných poznatků vědy nemůže být na 2 místech, a proto tedy tento zástup. Dovolte mi, abych vás rovněž seznámil s hlavními body agendy Evropské rady, která se uskuteční ve dnech 26. – 27. června 2014. Jde o tradiční formální zasedání Evropské rady, mimořádná bude ovšem čtvrteční večerní část tím, že se odehraje v Iprách, u připomínky první světové války. Páteční program se odehraje již klasicky v Bruselu. Hlavním výstupem ze summitu budou jako obvykle závěry Evropské rady. Dnes ještě nemáme k dispozici definitivní verzi textu závěrů, nicméně již jejich aktuální návrh umožňuje hlavní body agendy summitu a pozici vlády přiblížit. Aktuální návrh závěrů obsahuje 3 hlavní tematické okruhy. Jsou to: 1) svoboda, bezpečnost a spravedlnost, 2) růst, konkurenceschopnost a pracovní místa, v což jsou zahrnuta témata - Evropský semestr a Klimaticko-energetický rámec, potažmo energetika, 3) balík ostatních témat, situace na Ukrajině, Albánie, přijetí eura v Litvě a strategická agenda pro EU v nadcházejících letech. K prvnímu tématu – svoboda, bezpečnost a spravedlnost. Pro toto téma je určující tzv. post-stockholmský program. Nejde o nic menšího, než o diskusi o strategických směrech pro legislativní a operativní plánování v prostoru spravedlnosti a vnitřních věcí EU na období po roce 2014. Vláda ČR v tomto kontextu klade důraz na konsolidaci, implementaci a praktickou spolupráci, co by hlavní principy budoucího víceletého unijního programu. Očekáváme, že budoucí program bude obsahovat základní přehled strategických priorit, nikoli detailní katalog nových legislativních iniciativ. Vláda také podporuje větší sladění
28
politického plánování s víceletým finančním rámcem EU. Aby toto sladění bylo efektivní, je současně potřeba, abychom disponovali efektivními nástroji pro sledování plnění plánu a možností plán případně v průběhu celého programového cyklu revidovat. Pokud jde o politicky citlivější aspekty problematiky, domnívá se vláda, že nástroje solidarity, jakými jsou přesídlování či sdílení kapacit pro přijímání žadatelů o azyl, by měly být založeny jen na dobrovolné bázi a relokační projekty by neměly jít nad rámec kategorie poživatelů mezinárodní ochrany. Nesouhlasíme tedy se zaváděním povinných systémů sdílení a přerozdělování břemene. Vláda zdůrazňuje, že Schengen a volný pohyb osob patří mezi klíčové a pro občany nejčitelnější přínosy a základní hodnoty evropské integrace. EU proto musí nadále usilovat o hladkou správu a fungování Schengenského prostoru bez restrikcí a kontrol na vnitřních hranicích. Budeme usilovat, aby toto téma bylo v budoucím programu více akcentováno. K druhému tématu – růst, konkurenceschopnost a pracovní místa. K Evropskému semestru – v souvislosti s druhým tematickým blokem, kterým je růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost, summit uzavře Evropský semestr 2014. Mělo by dojít k potvrzení specifických doporučení Rady jednotlivým zemím. Země by měly poté tato doporučení zohlednit ve svých národních politikách. Vláda s většinou návrhů doporučení Rady pro ČR souhlasí. Shodují se totiž s reformním kurzem vlády. Ztotožnit se vláda nicméně nemůže s doporučením k udržitelnosti důchodového systému, podle něhož by měla ČR dále zvýšit věkovou hranici pro odchod do důchodu. Toto konkrétní doporučení je mimo ekonomickou i sociální realitou ČR, což vláda jasně deklarovala. Proto bude prosazovat co nejvolnější formulaci závěrů Evropské rady v této věci. Diskuse na summitu proběhne také ke snížení celkové regulační zátěže a posílení konkurenceschopnosti vyplývající z probíhajících šetření komise v programu Refit. Ten je založen na přezkumu stávající legislativy podle sektorových odvětví. Jde o prioritní téma ČR, a vláda proto vítá, že se červnová Evropská rada bude touto problematikou zabývat. K tématu Klima a energetika. Evropská rada se vrátí rovněž k tématu klimaticko-energetické politiky EU do roku 2030. Zhodnotí pokrok v klíčových oblastech vyjednávání klimaticko-energetického rámce dosažený od březnové Evropské rady. Bude se věnovat výhledu na přijetí dohody klimatickoenergetickém rámci na říjnovém summitu. Vláda vítá, že na červnové Evropské radě nebudou přijímána žádná konkrétní rozhodnutí. Hodnocení pokroku v jednáních může být užitečné, ovšem musí vést k dořešení otevřených technických otázek. To považuje vláda za zásadní, protože v mnoha ohledech jednání nepřinesla očekávaný výsledek a v mnoha ohledech nedošlo k naplnění závěrů březnové Evropské rady. K dalším tématům, na prvním místě situace na Ukrajině. Evropská rada se bude věnovat bloku dalších témat. Zhodnotí vývoj situace na Ukrajině, od neformálního setkání hlav států a vlád členských zemí EU dne 27. května 2014. Vláda ČR podporuje inaugurovaného prezidenta Petra Porošenka a věří, že se mu brzy podaří obnovit pořádek a bezpečnost v zemi a realizovat tolik potřebné politické a hospodářské reformy včetně posílení samosprávy a role občanské společnosti. K Albánii, řešit se bude také udělení kandidátského statusu v Albánii. Podkladem k jednání je červnová zvláštní zpráva Komise o pokroku Albánie v boji proti korupci a organizovanému zločinu a v provádění justiční reformy. Zpráva konstatuje pokrok Albánie ve všech sledovaných oblastech a doporučuje kandidátský status udělit. Vláda ČR v tuto chvíli zkoumá obsah zprávy vypracované EK a je v procesu formulování své pozice. Pozice vlády bude brát 29
v úvahu celkový stav vlády práva v Albánii s důrazem na oblast ochrany investic, která je pro ČR aktuální. Na nedostatky Albánie v této oblasti upozorňovala ČR dlouhodobě. Evropská rada se bude zabývat také vstupem Litvy do eurozóny. Tady je pozice vlády ČR jednoznačná. Přistoupení Litvy podporuje. Ke strategické agendě pro EU je to jedno z avizovaných témat na čtvrteční večer pro část jednání v Iprách. Jsou tam zařazeny priority budoucího fungování EU. Vláda ČR je toho názoru, že EU by se měla zaměřit především na stabilizaci ekonomiky, udržitelný rozvoj a zaměstnanost, zlepšení fungování vnitřního trhu a příznivé podmínky pro rozvoj průmyslu, energetickou bezpečnost, efektivní fungování unijních institucí prostřednictvím zvýšení legitimity efektivního řízení a přiblížení občanům. To je vše, děkuji za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal VEU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 291/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní žádám o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já omlouvám předsedu VEU, který se teď vrací ze služební cesty, který zpravidla komentuje tento bod a požádal mě o to, jestli bych nepředložil nebo nepohovořil o tomto bodu s vámi já. Z oficiálních podkladů Evropké rady pro její červnové jednání jsou v této chvíli k dispozici pouze velmi obecná vodítka, vodítka závěrů, a to jenom v anglickém jazyce, což by zase tedy takový problém být neměl, ale první návrhy závěrů jsou k dispozici, nebo byly k dispozici, až 16. června ve večerních hodinách, a ani to ještě neprojednaly orgány v Evropské unii, takže jsme v takové té oblasti, kdy víme jenom, jaké okruhy se projednávat budou. Ten první okruh, o kterém tady hovořil i pan ministr, prostor svobody, bezpečnosti a práva, tak ten byl již probrán v rámci VEU a bude projednán pravděpodobně dneska jako bod 29 a 32. Jsou to materiály K 126/09 a 127/09. My jsme se potom snažili i do návrhu usnesení k tomuto bodu včlenit některé závěry, které jsme ve výboru projednali, i s tím vědomím, že tyto body nebyly projednány ještě na této schůzi, ale já věřím, že budou pozitivně projednány. V rámci evropského semestru souběžně výbor pro Evropskou unii projednává návrh na doporučení k Národnímu programu reforem a Konvergenčnímu programu. Je to pod číslo 16, který bude projednán také doufám dnešního dne. Je to materiál J 138/09. Z těchto materiálů jsme vybrali i návrh na usnesení, protože se domníváme, že by se vláda měla držet závěrů, které dlouhodobě Senát udržuje. Nyní vás seznámím s návrhem na usnesení: Senát Parlamentu ČR bere na vědomí informaci vlády o pozicích vlády na jednání Evropské rady konané ve dnech 26. – 27. června 2014, II. vyzývá vládu, aby v jednáních o novém Programu pro prostor svobody, bezpečnosti a práva zohlednila postoje Senátu ke Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru
30
regionů, Otevřená a bezpečná Evropa, Cesta k realizaci, senátní tisk K 126/09, a ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Agenda EU v oblasti spravedlnosti do roku 2020 – posílit důvěru, mobilitu a růst v Unii, senátní tisk 127/09, III. – toto už jsme také odsouhlasili – nesouhlasí s tím, aby závěry Evropské rady požadovaly zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, neboť dle informací o postupu jednání o tomto návrhu dosud přes chvalitebnou snahu řeckého předsednictví nebyly odstraněny jeho zásadní právní nedostatky a jeho rozpor se zásadou subsidiarity. Nadále tak platí výtky vyjádřené senátem 345. usnesením v 9. funkčním období ze dne 9. října 2013, k návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, senátní tisk N 82/09, IV. vyzývá vládu, aby v rámci evropského semestru zohlednila postoj Senátu pro doporučení Rady k Národnímu programu reforem České republiky na rok 2014 a stanovisko Rady ke Konvergenčnímu programu České republiky z roku 2014, senátní tisk J 138/09, V. vyzývá vládu, aby v jednáních o novém rámci politiky v oblasti energetiky a klimatu nadále zohledňovala dlouhodobé pozice Senátu k těmto otázkám vyjádřené naposledy při projednávání Sdělení Komise Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020-2030, senátní tisk K 117/09. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Já v tuto chvíli otevírám rozpravu, do které se hlásí paní 1. místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, musím říct, že i mně mrzí, že v této chvíli s námi není pan premiér, při vší úctě k panu kolegovi a ministrovi Dienstbierovi. Ale neúčast pana premiéra byla vysvětlena a já k tomu mohu jenom říci, že možná bude důležitější, aby pan premiér zde byl, až se vrátí z jednání Evropské rady, aby nás seznámil s tím, jak Evropská rada skutečně proběhla. Nicméně my máme i písemně k dispozici pozici vlády pro jednání Evropské rady. Já bych z této pozice chtěla podtrhnout tři věci, které považuji za zásadní. A věřím tomu, že k nim takto bude přistupovat i vláda ČR a bude také v tomto duchu na Evropské radě jednat, protože v pozici tyto věci právě vláda ČR má. Za prvé je to záležitost schengenského prostoru a volného pohybu osob. Vláda považuje schengenský prostor za klíčové přínosy a základní hodnoty evropské integrace. V pozicích vlády se hovoří o tom, že vláda ČR bude usilovat o hladkou správu schengenského prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích. A také o to, aby toto bylo více akcentováno. Já to říkám proto, že si uvědomuji a vzpomínám na boj, který jsme vedli o to, aby ČR vstoupila do schengenského prostoru v čase, který byl dojednán v rámci přístupové smlouvy. Aby čeští občané nebyli považováni za občany druhé kategorie. Schengenský prostor je pro nás, zejména pro mladé lidi v ČR, považován za jeden řekněme z klíčových benefitů, které nám členství v EU dává. Druhá věc, kterou vláda ve svém stanovisku akcentuje, je z opačné strany věkového spektra. Jedná se o pozici k důchodovému systému. Já oceňuji, že vláda ČR se zde ohrazuje proti doporučením Evropské komise, která vydala doporučení k udržitelnosti důchodového systému, podle kterého by vláda ČR měla dále zvýšit věkovou hranici pro odchod do důchodu. Vláda upozorňuje na
31
to, že takového doporučení je mimo ekonomickou i sociální realitu v ČR a pokud bude Evropská komise na tomto doporučení trvat, tak bude vláda prosazovat co nejvolnější formulaci závěrů Evropské rady v této věci. Myslím si, že není potřeba nijak zvlášť komentovat. Víme, že věk odchodu do důchodu se i v ČR zvyšuje. Také víme, že je problém s touto zvyšující se hranicí odchodu do důchodu. Ne každý je v 70 letech fyzicky zdatný, ne každý je v takové kondici, abychom tuto hranici mohli posouvat. Třetí věc, kterou bych chtěla velmi podpořit, a mrzí mě, že výbor pro záležitosti EU ji nezapracoval do svého usnesení, nicméně nebudu navrhovat doplnění usnesení, ale považuji za nutné zde vystoupit, upozornit a vyslovit tak podporu této pozice. Vláda ČR je toho názoru, že EU by se měla zaměřit především na stabilizaci ekonomiky, udržitelný rozvoj a zaměstnanost. Dále na zlepšení fungování vnitřního trhu a příznivé podmínky pro rozvoj průmyslu. Za další – energetickou bezpečnost, efektivní fungování unijních institucí prostřednictvím zvýšení legitimity efektivního řízení a přiblížení k občanům. Jsem přesvědčena o tom, že takto formulovaná pozice vlády skutečně odpovídá tomu, co občané od EU očekávají, že odpovídá tomu, co v rámci společné Evropy můžeme dosáhnout. Bylo by tedy přínosem samozřejmě i pro ČR, pro hospodářský a sociální rozvoj v naší zemi. Věřím tomu, že tato pozice vlády se také v závěrech Evropské rady objeví i díky našemu zastoupení, zastoupení premiéra ČR v Evropské radě. Závěrem chci jenom říct, že podporuji samozřejmě usnesení výboru pro záležitosti EU. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní místopředsedkyně. Do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, v části II. zasedání Rady, která se nazývá Růst, konkurenceschopnost, v části b) této části II., které se nazývá Klima a energetika, je napsáno, že jako podklad pro to jednání vláda obdržela komplexní plán politiky v oblasti energetiky a klimatu, který je předkládaný Evropskou komisí a potom také hloubkovou studií energetické bezpečnosti. Já bych se dovolil se zeptat pana ministra, jaké bude stanovisko vlády, které se týká energetické závislosti EU, zejména ve vztahu k dalšímu rozvoji jaderné energetiky, a to jak v EU, tak v ČR. Moje otázka, předpokládám, že je jasná. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje reagovat? Přeje si reagovat, prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Jenom doopravdy velmi stručně. Vláda ČR si chce nechat vlastní prostor pro úvahu, jak zajistí svoji energetickou soběstačnost a do toho zatím zahrnuje i oblast jaderné energetiky. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit. Takže prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Tomáš Grulich: Já bych jenom stručně ještě tedy tam k tomu usnesení, protože tady byla dána taková drobná výtka paní místopředsedkyni, že
32
tam nejsou některé věci uvedeny. Já si myslím, že ty, o kterých hovoří vláda v tom materiálu, tak ty jsou přesně včleněny do bodu 1, bere na vědomí informaci vlády o pozicích. A teprve tam, kde se snažíme zdůraznit materiály, ke kterým přijal Senát usnesení nebo ke kterým se chystá přijmout usnesení, tak tyto jsme včlenili do návrhu usnesení. Proto si myslím, že nemá cenu, abychom opakovali všechno, co vláda nám předložila ve své informaci. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Takže nyní můžeme přistoupit k hlasování. Takže budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jste jej obdrželi v rámci usnesení VEU. V sále je v tuto chvíli přítomno 58 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování č. 8 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji panu předkladateli, děkuji panu zpravodaji a přistupujeme k dalšímu bodu našeho programu jednání. Tím je 7. Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Nový rámec EU pro posílení právního státu (evropský senátní tisk č. K 125/09) Materiál jste obdrželi jako senátní tisky K 125/09 a K 125/09/01. Požádal bych tedy nyní opět pana ministra Jiřího Dienstbiera, který dnes zastupuje předsedu vlády, aby nás seznámil s těmito materiály. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, na sdělení Komise Nový rámec EU pro posílení právního státu je třeba nahlížet v širší souvislosti a ve světle impulsů, které k jeho předložení vedly. Paří k nim mimo jiné ústavní změny v průběhu let 2011 – 2013 v Maďarsku a ústavní krize v Rumunsku v létě 2012 a do jisté míry i dlouhodobě nedostatečný pokrok Bulharska a Rumunska při plnění podmínek v rámci mechanismu spolupráce a ověřování. Dne 6. března 2013 zaslali ministři zahraničních věcí Spolkové republiky Německa, Dánska, Finska a Nizozemska dopis, ve kterém navrhli, aby Komise získala významnější úlohu v posuzování fungování právního státu v členských státech. Komise následně dne 11. března 2014 předložila sdělení s názvem Nový rámec EU pro posílení právního státu. Tento nový rámec by měl představovat doplnění stávajícího mechanismu podle čl. 7 smlouvy o Evropské unii tak, aby bylo možné reagovat na ohrožení právního státu v členských státech v dřívějším stádiu než by byly naplněny podmínky pro aktivaci mechanismu podle čl. 7 smlouvy. Jako prostředku ultima racio. Nový rámec dle kterého by Komise na základě zhodnocení dostupných informací zaslala dotčenému členskému státu stanovisko, příp. v další fázi doporučení, by byl spuštěn v případě ohrožení právního státu, které by mělo systémový charakter, např. při přijetí nové normy nebo při rozšířeném jednání veřejných orgánů bez možnosti nápravy. Teprve pokud by se nepodařilo nalézt
33
řešení pomocí opatření přijatých v mezích tohoto rámce a vývoj v daném členském státě by nebyl uspokojivý, by Komise zvážila možnost aktivace mechanismu dle čl. 7 smlouvy o Evropské unii. Komise ve sdělení nepočítá se zapojením Rady do navrhovaného mechanismu. Její role je zúžena tak, že by byla stejně jako Evropský parlament pouze pravidelně a podrobně informována o pokroku dosaženém v každé fázi. V závěru sdělení Komise uvádí, že navržený rámec je založen na jejích pravomocích svěřených jí současným zněním smluv a k jeho zavedení tedy není změny smluv třeba, aniž ovšem odkazuje na konkrétní ustanovení primárního práva. Otázky, kterými se sdělení zabývá, představují z pohledu vlády důležitou problematiku. Vláda proto vítá otevření diskuse na toto téma a je připravena se dalších debat aktivně zúčastnit. Návrhy obsažené ve sdělení představují dle názoru vlády dobrý základ pro takovou diskusi, řadu otázek je ale třeba ještě vyjasnit. Ve sdělení především nejsou jasně stanovena kritéria, na základě kterých by bylo ohrožení právního státu vyhodnoceno jako systémové, což by mělo za následek spuštění celého mechanismu. Taková kritéria musí být objektivní a celý mechanismus musí respektovat princip rovného zacházení. Komise by měla v zájmu právní jistoty také upřesnit, které ustanovení primárního práva považuje za právní základ popisovaného mechanismu. Diskusi by měla být podrobena také úloha Rady, příp. Evropského parlamentu v uvažovaném mechanismu, kterou sdělení nepředpokládá. Dle názoru ČR by Rada v daném mechanismu měla hrát určitou roli i s ohledem na její úlohu v mechanismu dle čl. 7 smlouvy o EU. Vláda ČR ve své rámcové pozici k tomuto sdělení Komise zároveň upozorňuje, že v rámci EU v současné době fungují paralelně 3 úplné systémy ochrany lidských práv a základních svobod, včetně garantované soudní ochrany tvořící základní kameny právního státu. Jde jednak o dodržování listiny základních práv EU, které je v jurisdikci Soudního dvora EU, dále dodržování úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jejímiž signatáři jsou všechny členské státy EU, které je v jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva, a nakonec dodržování ústavních katalogů lidských práv a svobod, které je v jurisdikci ústavních soudů členských států. Se snahou o zavádění nových mechanismů vyvstává riziko duplicit v systému lidsko-právní ochrany, jak směrem k Radě Evropy, tak směrem k samotným členským státům Unie. Dle názoru ČR by se EU v současné době měla především zaměřit na dokončení procesu svého přístupu k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a její řádnou implementaci, a dále na řádné využívání a případnou důslednější implementaci současného systému ochrany základních hodnot zakotvených v unijním právu. Následně po důsledném vyhodnocení fungování těchto mechanismů je možné zaměřit se na případné mezery v systému ochrany a jejich překlenutí nových mechanismem. Závěrem bych konstatoval, že i VEU Senátu a VEU Poslanecké sněmovny PČR, které předmětné sdělení Komise projednaly, zaujaly k tomuto sdělení obdobný postoj, jako vláda ČR. Vláda je připravena o této problematice vést diskusi s odbornou veřejností i na národní úrovni ve spolupráci s oběma komorami Parlamentu. Děkuji za pozornost.
34
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento tisk, je VEU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 125/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já se omezím už jenom na to, abyste se podívali na doporučení, které schválil VEU. Nebudu ho znovu číst. Tento materiál byl projednán na 30. schůzi konané 21. května 2014. Jedná se o sdělení Komise, které je, dovolím si použít toho slova, poněkud vágní a velmi obecné. Proto jsme se snažili upozornit na některé tyto nedostatky v tomto usnesení, které máte před sebou a které také již okomentoval pan ministr. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Opět zaujměte místo u stolku zpravodajů a já otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí paní 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, vážený pane místopředsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, jenom velice krátce poznámku nebo možná spíš otázku na pana ministra, který je u tohoto bodu více než kompetentní. Tak, jak jsem četla sdělení EK, ale i pozici ČR k tomuto sdělení, tak jsem měla trošičku pocit, že jsme nějak jinde. Že ta naše pozice je zúžená k tomu, o čem hovoří sdělení EK. To se týká víceméně kompetencí či zavedení nástroje nějaké předběžné opatrnosti či mechanismu upozornění na systémové nedostatky týkající se právního státu. Stanovisko ČR, ale i stanovisko výboru hovoří v podstatě jenom na téma ochrany či mechanismu, které se týkají ochrany lidských práv. To sdělení ale má samo o sobě název Nový rámec EU pro posílení právního státu. Já se tedy ptám pana ministra, jak chápeme právní stát. Dovolím si, protože s ním nechci polemizovat poté, tak si dovolím v této chvíli říci svoji pozici, resp. svůj náhled na tu problematiku. Přece právní stát samozřejmě je postaven na ochraně lidských práv, ale existence právního státu také znamená, že není třeba přípustná retroaktivita tak, jak jsme to zažívali třeba u některých návrhů minulé vlády. Nebo že stát zajišťuje pro své občany vymahatelnost práva, a to v nějakém časově slušném horizontu. Dále samozřejmě právní stát předpokládá, že funguje justice, že fungují orgány činné v trestním řízení, vč. toho, že fungují všechny státní a veřejné instituce vč. samosprávných orgánů. Tak, jak jsem četla sdělení, tak si myslím, že to chápe i Evropa. V našich stanoviscích to ale vnímám jako zúžení jenom na ochranu lidských práv. Moje otázka na pana ministra je potom upřesnění té pozice. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dále se do rozpravy už nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje reagovat? Přeje si reagovat, prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, jenom stručná reakce na vystoupení či dotaz paní místopředsedkyně
35
Gajdůškové. Je samozřejmě pravda, že pojem právní stát je širší pojem než samotná ochrana lidských práv, do značné míry se samozřejmě tyto pojmy překrývají, protože v zásadě téměř všechny příklady, které tady paní místopředsedkyně uváděla, tak mají souvislost s ochranou lidských práv. Jak jsem v tom svém úvodním vystoupení ovšem zmiňoval, tak zatím nemáme zcela jasno ani o právním základu v primárním právu, pro přijetí toho nového navrhovaného mechanismu, a to je potřeba ještě podrobit diskusi, do jaké míry a jak daleko vůbec může EU v tomto směru jít. Podle stanovisek, která mám k dispozici, tak zřejmě pouze v rozsahu, v jakém se jednání členských států vztahuje k oblasti, která je přenesena na úroveň EU. Proto je příliš brzy mluvit o definitivních parametrech systému, který by měl ochraňovat právní stát v jednotlivých členských zemích do doby, než tuto diskusi dotáhneme do nějakého jasného konce. A proto možná opatrnější stanovisko vlády vůbec k celému navrhovanému mechanismu. Aniž by to ovšem znamenalo jakoukoli změnu v zásadním postoji vlády, že právní stát je zcela zásadní hodnota, kterou je potřeba chránit, a to samozřejmě jak u nás, tak i v rámci EU. Ochrana lidských práv i v tom smyslu, jak jsem to zmiňoval, přistoupení k úmluvě EU jako celku, protože na ochraně lidských práv jsou veškeré principy fungování EU založeny, tak je samozřejmě zcela zásadní, a tam žádný spor není. Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Ptám se pana zpravodaje, zda chce vystoupit ještě? Pane senátore Grulichu? Ne? Děkuji. Můžeme tedy opět přistoupit k hlasování. Já si dovolím svolat všechny do sálu. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho máme předložen z VEU a jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich. V sále je aktuálně přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 9 ze 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 se pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem našeho programu je 8. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zpráva o uplatňování rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů (evropský senátní tisk č. K 135/09) Materiál jste obdrželi jako senátní tisky K 135/09 a K 135/09/01. Prosím pana ministra Jiřího Dienstbiera, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.
36
Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych ve stručnosti představil sdělení Komise – Zpráva o uplatňování rámce EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů. Toto sdělení zahajuje debatu o hodnocení provádění vnitrostátních strategií integrace Romů státy EU od roku 2011. Jedná se o společné úsilí všech států EU o odstranění rozdílů mezi Romy a většinovou společností. Zpráva je prvním konzistentním dokumentem, který hodnotí dosažený pokrok ve 4 hlavních oblastech, tedy v oblasti vzdělání, zaměstnanosti, zdravotní péče a bydlení, jakož i v oblastech boje proti diskriminaci a financování integračních opatření. Sdělení vychází v souvislosti s přijetím rámce EU pro vnitrostátní strategii integrace Romů do roku 2020, jež byl v červnu 2011 schválen Evropskou radou. Rámec EU přinesl změnu přístupu k začleňování Romů a vzhledem k tomu, že mnoho Romů se potýká s chudobou a sociálním vyloučením, propojila Komise integraci Romů se svou širší agendou pro růst – strategií Evropa 2020. V Evropském semestru pak vydala Komise doporučení pro jednotlivé země, týkající se integrace Romů v členských státech s početnou romskou populací, mezi nimiž byla také ČR. Komise tak zavedla mechanismus ročního podávání zpráv Evropskému parlamentu a Radě s cílem posuzovat dosahovaný pokrok do roku 2020. Komise dále zaměřila pozornost členských států na řadu opatření, která jsou klíčová pro účinnější provádění jejich strategií v doporučení Rady o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech. Konkrétně se jednalo především o specifické a cílené činnosti k posílení integrace Romů, jež vycházejí z osvědčených postupů. Horizontálními tématy, jež jsou zásadní pro uvedení politik integrace Romů do praxe a zajištění jejich udržitelnosti a všeobecnými zásadami zajištění transparentního a vhodného přidělování finančních prostředků na začleňování Romů. Pokud jde o obsah projednávaného sdělení, tak je v něm analyzován pokrok dosažený členskými státy od přijetí rámce, tak jinak od roku 2011. Komise konstatuje, že ve většině členských států začíná být zjevný určitý, ačkoliv zatím pomalý pokrok. Zpráva zkoumá zejména to, jaká opatření byla zavedena, zda byly dodrženy pokyny uvedené v předešlých zprávách a zda existuje skutečný dopad v praxi. Konkrétně tak posouzení provedené Komisí poukazuje, že v oblasti vzdělávání členské státy přijaly sérii konkrétních opatření, které v praxi přinesly výsledky, ale upozorňuje také na to, že by běžné systémy vzdělávání měly být inkluzivnější. Pokud jde o odstranění rozdílů v zaměstnanosti, byly členské státy vybídnuty, aby vedle cíleného a individuálně zaměřeného poradenství zajistily i efektivní rovný přístup Romů k veřejným službám zaměstnanosti. Zpráva dále konstatuje, že intervence v oblasti bydlení je často nejslabším článkem vnitrostátních strategií. S nedostatkem informací se zpráva potýká v oblasti zdraví. V oblasti přesvědčivého boje proti diskriminaci zpráva uvádí, že problémy, které se specificky týkají Romů, nejsou v obecné rovině způsobeny mezerami v právních předpisech, ale spíše nedostatky v jejich provádění. U financování integračních opatření sdělení konstatuje, že je potřeba komplexních přístupů. Sdělení je doprovázeno přílohou, která obsahuje informace k jednotlivým členským státům, a to jak ke krokům, které byly od roku 2011 učiněny, tak i jejich vyhodnocení ze strany Komise.
37
Pokud jde o pozici vlády ČR, tak ta zprávu o uplatňování rámce EU pro vnitrostátní strategii integrace Romů vítá jako první dokument, který souhrnně hodnotí pokrok dosažený ve všech členských státech, i na úrovni EU při uplatňování rámce EU pro vnitrostátní strategii integrace Romů. Zpráva je vyvážená. Soustřeďuje se jak na problémy, tak i dílčí úspěchy a příklady dobré praxe. Je užitečným dokumentem, který souhrnně poskytuje členským státům jak dodatečné informace, tak i zpětnou vazbu, jež může napomoci při vytváření strategických dokumentů a opatření na národní úrovni. Na závěr mi dovolte zmínit, že VEU Senátu PČR předmětné sdělení Komise projednal dne 21. května 2014 a svým usnesením přijal. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento tisk, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 135/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, nejprve bych se rád omluvil, že jsem se dostavil trošku se zpožděním. Prostřednictvím paní předsedající bych rád poděkoval kolegovi Tomáši Grulichovi, že za mě vzal ten bod týkající se Evropské rady. Kdyby nemělo letadlo zpoždění, tak bych to stíhal. 1. místopředsedkyně Senátu senátorovi už jsem poděkovala.
Alena
Gajdůšková: Vyřizuji,
panu
Senátor Miroslav Krejča: Děkuji. Teď k té materii, která tady je. My jsme zvažovali v našem výboru, jestli tento materiál vybrat k projednání, protože v podstatě se jedná pouze o zprávu, která jenom rekapituluje stávající situaci, nepřináší v podstatě nic nového. Pak jsme usoudili, že by bylo vhodné se tímto materiálem zabývat jednak proto, abychom nějakým způsobem zrekapitulovali a připomenuli předchozí pozice Senátu k této problematice. A hlavně po volbách došlo i ke vzniku některých orgánů vč. ministerstva, které by mělo mít k této problematice třeba kompetenčně nejblíž a chtěli jsme touto formou i nějakým způsobem navázat užší spolupráci s těmito novými institucemi, s těmito novými orgány. My jsme se zabývali touto problematikou v podstatě již ve 2 bodech, a to v srpnu 2011, když jsme projednávali senátní tisk K 048/09, k tomu jsme přijali usnesení č. 305 zde v plénu Senátu, a pak v listopadu loňského roku, kdy jsme projednávali tisk M 81/09 a přijali jsme k tomu usnesení č. 373. To naše doporučení k vyjádření Senátu v podstatě zohledňuje tyto předchozí pozice Senátu, integruje je do doporučení, které všichni máte k dispozici. Nedělá si ambice vnášet do toho cokoli jiného, než co již bylo na půdě pléna Senátu vyřčeno. A já vás tedy tímto žádám o podporu tohoto našeho doporučení. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.
38
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, já musím říct, že podobné materiály a musím říct, že přístup EU k těmto problémům považuji za naprosto chybné a dlouhodobě pochybné. Jsem přesvědčen o tom, že problémy se nemají řešit na základě etnika, národnosti nebo náboženského vyznání, ale problémy se mají řešit jako konkrétní problémy určité sociální skupiny bez ohledu na to, k jakému etniku, národnosti či podobně občan přísluší. Zásadně by se mělo tyto věci řešit na občanském principu stejného přístupu ke každému občanu. Jsem přesvědčen, že podobné materiály a podobné závěry škodí jednoznačně, vyvolávají nesnášenlivost ve společnosti a dovolím si říct, že podporují rasismus. A to je potřeba vnímat. Jsem přesvědčen o tom, že i vláda by se měla v těchto věcech jasně postavit za principy, které tady dlouhodobě zastáváme, a to je, že lidé mají mít stejné příležitosti na základě občanského principu. Pokud se člověk dostane do určité sociální situaci, je potřeba ji řešit. Ale je úplně je jedno, jestli ten člověk je nějaké národnosti, etnika nebo podobně. Je potřeba řešit jeho konkrétní situaci. Myslím si, že i ve světě, všude, kde se pokoušeli zvýhodňovat určité skupiny na základě etnika nebo národnosti, tak to vždycky dopadlo špatně. Nikdy to nedosáhlo toho, čeho se původně zamýšlelo. Problém je a já musím říct, že mnohdy i z těch stanovisek a různých poučování ze strany některých evropských zemí, mi připadá takové docela zajímavé, že samy si doma tyhle problémy nevyřešily, ale v Česku by je rády řešily. Já myslím, že my si tady umíme tyto věci vyřešit taky. A nepotřebujeme příliš, aby nám tady z Bruselu chodili různí rádci, obzvláště ze zemí, kde sami ještě do teď nebyli schopni ani dořešit. Takže z tohoto pohledu bych považoval a myslím si, že i ty závěry, které jsou, jsou velmi mírné, ale já spíš bych řekl, že bychom měli odmítnout podobné studie založené na bázi etnika, národnosti a podobně, ale zásadně a principiálně bychom měli vycházet ze statutu rovnosti na principu občanského práva. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo, dále vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava, prosím, máte slovo. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, řekl bych, že z nějakých 80 % souhlasím s tím, co tady řekl kolega Škromach. Ale jestliže projednáváme materii, která je zaměřena vysloveně na otázku romské komunity, pak se vám přiznám, že už v projednávání ve výboru mi praskala žluč a dneska to pokračuje. Ovšem největší dardu, kterou už jsem dostal, bylo, že jsem si přečetl o návrhu našeho ctěného pana kolegy o pozitivní diskriminaci. To bylo trošku moc. Ale to je pod čarou. Prosím vás pěkně. Já bych byl velmi rád, a řekl jsem to i při projednávání ve výboru, aby pokud se zpracovává taková materie, šli lidi, kteří to projednávají, do terénu, aby znali problém z terénu. Neznají ho. Řekněte mi, kdo brání této komunitě v přístupu ke vzdělání kromě jich samých. Kdo brání v přístupu ke zdravotní péči. Řekněte mi, jakým způsobem a proč se nepodíváme třeba do Švýcarska, kde řeší bydlení. Podívejte se, tahle komunita tady zlikviduje byty a my jim dáme nové, protože oni na ně mají nárok, a ty vybydlené platíme z obecních rozpočtů. Proč! Proč je nedokážeme dotlačit k tomu, aby jestliže zlikvidují byt, zničí byt, to byli oni, kdo zaplatí škody. Když je nezaplatí, aby
39
odstranili závady, když je neodstraní, ať to udělají tak jako ve Švýcarsku – prostě do kriminálů, dokud ty práce neudělají a škody nenahradí. Pokud jde o vzdělání, zase kladu otázku, kdo jim brání v přístupu ke vzdělání kromě nich samých. Já mám příklady ze školy, kdy kluk zameškal 300 hodin a na otázku, čím se bude živit, když nebude umět číst, psát, počítat, okamžitě odpověděl "ze sociálních dávek", protože otec by ho sám potrestal, kdyby chtěl pracovat. Já bych mohl takovým způsobem pokračovat, ale vy to určitě znáte také, kdo ví, jak dlouho. Podstata mého požadavku je, aby pokud se zpracovává taková nějaká studie, taková nějaká věc, abychom zajistili jednak vymožitelnost, aby přesně, jak řekl kolega Škromach, platila pro všechny stejně, aby vymožitelnost zákonů byla pro všechny stejně, aby zákony platily pro všechny stejně. Aby ti, kteří takovou věc zpracovávají, šli do terénu a aby vycházeli z poznatků, které v terénu získají. To je můj požadavek. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy nemám. Ptám se, zda si ještě někdo přeje vystoupit. Nikoho takového nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce reagovat. Ano. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, přece jen bych zareagoval na příspěvky, které tady zazněly. Já souhlasím s tím, že občanský princip je důležitý princip a že v zásadě všichni občané ČR by měli mít stejná práva. Tedy nikdo by jich neměl mít ani více, ale ani méně. Nicméně efektivní nástroje na překonání chudoby a sociálního vyloučení v této republice zatím nemáme na dostatečné úrovni, a netýká se to jenom romské komunity, ale v zásadě i dalších skupin osob, které jsou v podobném postavení. V případě romské menšiny samozřejmě i etnicita hraje svoji roli a trošku ztěžuje integraci, nebo překonání problémů i tam, kde jsou vedle sebe dvě osoby se stejnými předpoklady, se stejnou výchozí situací, tak ta osoba, u které přichází v úvahu etnicita, samozřejmě má nižší šance v současném prostředí, dostat se i v případě, že tam je vůle, v obou dvou srovnatelných případech ze současné situace. K mezinárodnímu kontextu – materiál, který tady projednáváme, není žádný diktát, ani Bruselu, ani jiných zemí. Je to snaha koordinovat strategie, naopak mezi členskými zeměmi EU poučit se z příkladů dobré praxe tak, abychom zbytečně nevyhazovali prostředky na neefektivní přístupy, abychom právě i na základě zkušeností od jinud byli schopni sami co nejlépe nastavit naši vládní, nebo naši národní strategii pro řešení problému vyloučení ať už z jakýchkoli důvodů. Pan senátor Doubrava tady zmínil strategii romské integrace. Já bych chtěl pana senátora i ostatní ujistit, že to je materiál, který zatím vzniká na pracovní úrovni, nebyl předložen vládě a byl otevřen pouze k diskusi. Každý k ní může uplatnit své připomínky. Já sám jich řadu mám a některé ukázky pozitivní diskriminace, které byly diskutovány, tak si myslím, že doopravdy by nebyly šťastné, kdyby v materiálu byly zakomponovány. Ale předmětem dnešního jednání není strategie romské integrace. Nicméně přesto bych tady zmínil přístup ke vzdělání. Bohužel některé nedávné projekty ukázaly, že romské děti často za srovnatelných podmínek mají těžší přístup ke vzdělání a že tam opět etnicita hraje svoji roli. Běžel projekt v Ostravě, jehož součástí byla právě předškolní příprava na zařazení do běžného,
40
hlavního proudu vzdělávání, a výsledky přijetí na základní školy nebyly srovnatelné. ČIli tady je vidět, že určité problémy jsou, lze je dovodit i ze statistik, protože není žádný důvod, aby v tak vysoké míře byly romské děti zařazovány do podstandardních forem vzdělávání. Nicméně opět je tady i širší problém. Dnes vlastně i děti obecně z chudých rodin, a chudobou je i romská menšina postižena mnohem více než většinová společnost, ale jak jsem říkal, netýká se to jenom romské menšiny, tak tam vznikají ekonomické bariéry přístupu ke vzdělání, a to už ke vzdělání základnímu. Chtěl bych tady zmínit například skutečnost, že podle naší ústavy je základní vzdělání bezplatné. To znamená, mělo by být každému dítěti poskytnuto, aniž by to dítě za to cokoliv platilo. Praxe už je dneska ovšem velmi odlišná, protože samozřejmě rodiče musí dětem nakoupit téměř veškeré vybavení do školy, od sešitů a veškerých dalších potřeb, dneska prakticky i učebnic. Ono už se z klasických učebnic moc neučí, spíš z různých pracovních sešitů, a to všechno pořizují rodiče na svůj náklad. A pro ty nejchudší rodiny toto už začíná skutečně vytvářet bariéru přístupu ke vzdělání. Takže samozřejmě je pravda, že ten přístup musí být obecný ke všem rodinám, ke všem dětem, v tomto případě, bavíme-li se o vzdělání, všem bychom měli pomoci, aby tuto bariéru překonali. Nicméně ten etnický prvek doopravdy svoji roli hraje a lze to doložit tvrdými daty. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Kolegyně, kolegové, než dám slovo panu zpravodaji, tak mi dovolte, abych za nás za všechny zde přivítala na galerii sedícího předsedu stálého výboru pro zahraniční vztahy Národního shromáždění Arménské republiky, pana Artaka Zakariana s delegací. Vítejte. (Potlesk.) Přeji vám hodně úspěchů a hezký pobyt v České republice. V této chvíli my budeme pokračovat dál. Slovo má pan zpravodaj výboru pro záležitosti EU. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji za slovo, začnu tím, že v rozpravě vystoupili dva zpravodajové, já se pokusím drobně na to zareagovat a okomentovat. My se ve všech našich usneseních a doporučeních, které přijímáme ve výboru, snažíme v případě této problematiky o maximální zobecnění, aby to, co postupujeme do Senátu, hovořilo o sociálně vyloučených osobách, o sociálně vyloučených oblastech, o sociálním vyloučení jako takovém, bez ohledu na to, koho konkrétně se to týká, zda se to týká nějakého etnika, nějaké menšiny apod. Nicméně tady projednáváme zprávu Komise, která není ničím víc než zprávou, která nám nic neukládá, nic po nás nepožaduje. Samozřejmě v okamžiku, kdy budeme projednávat nějaký dokument týkající se této problematiky na té národní úrovni, tak určitě debata k tomu bude na místě a bude velmi pestrá. Já bych si dovolil jenom vypíchnout pár drobných citací z toho našeho doporučení. Opakujeme, že opatření zaměřená na inkluzi romského obyvatelstva by měla být přijímána v souladu s principem subsidiarity na národní úrovni. Odmítáme, aby zde byl jakýkoli diktát od jakéhokoliv evropského orgánu. To jsou věci, které si musíme vyřešit my sami doma a řešit sami doma. Stejně tak opakovaně zdůrazňujeme, že inkluze této menšiny bude úspěšná pouze v případě, že se podaří do hledání a realizace zapojit i představitele těchto komunit. Bez spolupráce s těmito představiteli to bude sisyfovská činnost, která nepřinese žádný efekt nebo efekt minimální.
41
Stejně tak doporučujeme opět opakovaně, aby na evropské úrovni se rozvíjel dialog, který by směřoval ke sdílení nejlepší praxe v otázce integrace romské populace, ale nezaváděl konkrétní opatření. Toto jsme zdůrazňovali již v těch předchozích usneseních, jak v listopadu loňského roku, tak v srpnu roku 2011 a nyní na to pouze upozorňujeme a rekapitulujeme, v podstatě to naše doporučení je plně konzistentní s již dříve přijatými usneseními tady na plénu Senátu. A já vás opakovaně žádám o jeho podpoření, děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, a mohu tedy svolat všechny k hlasování. Mohu tedy zahájit hlasování o návrhu usnesení tak, jak nám byl představen panem senátorem Krajčou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 10 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji vám, děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. Nicméně pan ministr nám ještě zůstane, protože tentokrát zastoupí pana ministra Lubomíra Zaorálka. My budeme projednávat bod, kterým je 9. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna čl. 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu přijatá dne 10. června 2010 na Revizní konferenci Římského statutu v Kampale (senátní tisk č. 258) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 258 a uvede ho ministr Jiří Dienstbier, který zastoupí ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka. Prosím, pane ministře. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, dovolte mi ještě poznámku k těm předchozím bodům. Na začátku tady vystoupil předseda klubu ODS Kubera se zdůrazněním zásadnosti těch projednávaných bodů. Těší mě, že takovýmto způsobem to zástupce jeho klubu zajímalo. Nyní tedy už k předkladu bodu, který uvedla paní místopředsedkyně. Dovolte tedy, abych tento návrh uvedl jménem vlády. Návrhem se předkládá změna čl. 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. Římský statut je zakládající smlouva Mezinárodního trestního soudu. Mezinárodní trestní soud sídlí v Haagu a je oprávněn soudit jednotlivce za genocidu, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti v případě, že stát není schopen nebo ochoten tyto zločiny stíhat sám. K dnešnímu dni je smluvní stranou Římského statutu 122 států. ČR je smluvní stranou od roku 2009. Soud řeší případy z 8, a to jen afrických, států, týkající se zhruba 30 obviněných. ČR myšlenku vzniku Mezinárodního trestního soudu vždy plně podporovala a patřila ke státům, které se aktivně podílely na formulaci Římského statutu i na
42
podobě této změny. Od roku 2012 navíc působí u Mezinárodního trestního soudu český soudce Robert Fremr. V roce 2010 byla na diplomatické konferenci v ugandské Kampale přijata změna Římského statutu, která zakazuje používání některých druhů munice a chemických zbraní, které způsobují nadměrné zranění nebo zbytečné utrpení. Toto jednání bylo před Mezinárodním trestním soudem doposud trestné jen v konfliktu mezinárodní povahy. ČR vychází z toho, že jednání, které je trestné v mezinárodním ozbrojeném konfliktu, by mělo být trestné i v tom vnitrostátním. Ostatně v dnešním světě je většina ozbrojených konfliktů právě vnitrostátní povahy. Tuto změnu doposud ratifikovalo 17 států, řada spojenců z NATO a řada dalších. Některé státy jsou v pokročilém stádiu ratifikačního procesu. Tento návrh je návrhem na ratifikaci prezidentské mezinárodní smlouvy podle čl. 10a) ústavy, k jehož projednání je třeba ústavní většiny v obou komorách Parlamentu, neboť Římský statut byl schvalován touto kvalifikovanou většinou. S ohledem na povahu těchto druhů munice a chemických látek a utrpení, které způsobují civilistům, považuji za důležité, aby ČR tuto změnu Římského statutu ratifikovala co nejdříve. ČR při uložení ratifikační listiny učiní prohlášení, které však nemění rozsah závazků pro ČR. Smyslem prohlášení je deklarovat, že se daná změna nedotýká používání nábojů, které se jednoduše v lidském těle rozpínají nebo zplošťují, stejně jako nábojů s tvrdým pláštěm, který ne zcela zakrývá jádro nebo je porušen zářezy v rámci činností policejního charakteru při zvládání vnitřních nepokojů a napětí, jako jsou vzpoury, izolované a sporadické násilné činy a ostatní činy podobné povahy, které se nepovažují za ozbrojené konflikty. Toto pravidlo platí pro všechny státy, nikoli pouze pro ČR. Většina států při policejních operacích tyto střely používá. Ještě jednou bych chtěl zdůraznit, že podstatou této změny Římského statutu je mezinárodní zákaz těchto střel během ozbrojeného konfliktu. V době míru je tato pravomoc plně ponechána na regulaci vnitrostátního práva. ČR si tedy nevyjednala žádnou výjimku, pouze popisuje stav práva, jaký je. A s tímto stavem souhlasí i ostatní státy. Jde v zásadě o upřesnění interpretace smlouvy, na kterém ČR trvala už při jejím vyjednávání. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. A opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 258/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa, kterého ale na dnešním jednání zastoupí pan senátor František Bublan. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 258/1. Se zpravodajskou službou nás nyní seznámí předseda tohoto výboru, pan Miroslav Antl. Prosím, pane předsedo. Senátor Miroslav Antl: Děkuji, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, pečlivě jsem naslouchal panu ministrovi a on řekl vše, co já mám uvedeno ve svých poznámkách. Takže by skutečně mi připadalo poněkud otrocké tady číst všechno znovu. Takže já se jako obvykle zmíním k legislativnímu procesu, který je rovněž jednoduchý, protože vláda schválila předmětný návrh svým usnesením č. 106 ze dne 19. února 2014 a rozhodla o předložení Parlamentu k vyslovení souhlasu s ratifikací. Poslanecké sněmovně předloženo 1. dubna, dalšího dne, tj. 2. dubna 2014 předloženo
43
Senátu PČR. O obsahu zde precizně a podrobně hovořil pan ministr, takže skutečně není potřeba říci z mé strany nic. Pouze bych ještě jednou upozornil na to, že tak, jak bylo konstatováno, tak je potřeba nebo je nutno mít souhlas 3/5 většiny všech poslanců a 3/5 většiny přítomných senátorů a vyslovovat souhlas se bude pouze se změnou čl. 8 Římského statutu. Takže k našemu usnesení, které má č. 156, tedy usnesení ÚPV Senátu PČR z 33. naší schůze konané 14. května 2014, kdy nám výbor: I. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci změny čl. 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu přijaté dne 10. června 2010 na revizní konferenci Římského statutu v Kampale, II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla, III. pověřuje předsedu ÚPV Senátu PČR Miroslava Antla, aby s tímto usnesením pana předseda Senátu horní komory českého parlamentu. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Pan zpravodaj VZVOB avizoval, že si nepřeje vystoupit. Mohu tedy otevřít rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana ministra, zda ještě chce něco dodat? Pane ministře? Ne. Pan zpravodaj také ne. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Jediný návrh, který jsme zaznamenali, byl vyslovit souhlas. Budeme hlasovat o usnesení – Senát dává souhlas k ratifikaci změny čl. 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu přijaté dne 10. června 2010 na revizní konferenci Římského statutu v Kampale. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 11 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. Dalším naším bodem je 10. Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Římského statutu Mezinárodního trestního soudu týkající se zločinu agrese přijaté dne 11. června 2010 na Revizní konferenci Římského statutu v Kampale (senátní tisk č. 259) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 259 a uvede ho opět pan ministr Jiří Dienstbier, který zastoupí ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka. Prosím, pane ministře, máte slovo. Pan senátor Vystrčil? Samozřejmě. Prosím, pane předsedo. Senátor Miloš Vystrčil: Děkuji, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, já si neodpustím jednu poznámku, byť jsem o tom přemýšlel na začátku projednávání předchozího tisku. Pan ministr Dienstbier tady poznamenal ironicky k některým senátorům, že i když říkali, že se velmi zajímavý o tisky,
44
které mají být projednávány, nakonec nebyli přítomni. Já k tomu mám 3 poznámky. Ta první je, a to je i pro veřejnost, když někdo není přítomen v sále, to neznamená, že neposlouchá. To je velmi důležitá věc. Může poslouchat někde jinde. Druhá poznámka k tomu je, že jsme očekávali, že k těm věcem bude mluvit premiér a nikoliv jeho zástupce. A třetí, a ta je nejdůležitější. Možná si toho někdo z vás všiml, ale já jsem panu ministrovi Dienstbierovi v rámci jeho prezentace – pozice vlády k jednání Evropské rady – položil jednu otázku, která se týká jaderné energetiky. Nedozvěděl jsem se vůbec nic. To je potom otázka, jestli takto připravené ministry má smysl poslouchat. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, v této chvíli má tedy slovo pan ministr Dienstbier, který je navrhovatelem úpravy projednávaného tisku. Prosím. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych jménem vlády uvedl návrh, kterým se předkládají změny Římského statutu Mezinárodního trestního soudu týkající se zločinu agrese. V roce 2010 byly na diplomatické konferenci v Kampale kromě změny čl. 8 Římského statutu přijaty i definice zločinu agrese. Jejím cílem je umožnit pravomoc Mezinárodního trestního soudu nad tímto zločinem. Agrese je nejzávažnější a nejnebezpečnější formou protiprávního použití síly, kterého se stát v mezinárodních vztazích může dopustit. Zákaz agrese je zakotven v čl. 2 odst. 4 Charty OSN a žádný stát se nemůže za žádných okolností od tohoto zákazu odchýlit. Otázka individuální trestně právní odpovědnosti za zločin agrese je jedno ze stěžejních témat mezinárodního práva již více než 60 let. Trestnost agrese jako zločinu podle mezinárodního práva byla poprvé obsažena ve statutu Norimberského tribunálu, přirovnanému k tzv. Londýnské dohodě, jíž bylo Československo smluvní stranou. Zločin agrese byl ve výčtu zločinů, za které je Mezinárodní trestní soud oprávněn soudit jednotlivce, nikoliv tedy stát, již od okamžiku přijetí Římského statutu v roce 1998. Protože státy se nemohly dohodnout na definici tohoto zločinu, bylo její přijetí ponecháno na pozdější dobu. Podle přijaté definice zločin agrese znamená plánování, přípravu, zahájení nebo provedení útočného činu, který svým charakterem, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty OSN, a to osobou v postavení, které jí umožňuje efektivně vykonávat kontrolu nad státem nebo řídit jeho politické nebo vojenské akce. V souvislosti s touto kampalskou změnou byla přijata novela trestního zákoníku, která s účinností od 1. ledna 2014 nově v § 405a) upravuje skutkovou podstatu zločinu agrese. ČR tak bude schopna vždy zajistit stíhání tohoto zločinu sama. V souladu s principem komplementarity by proto vlastní jurisdikce Mezinárodního trestního soudu ve vztahu k občanům ČR nastoupila pouze tehdy, došlo-li by k rozvratu státního zřízení nebo se ČR dobrovolně rozhodla předat konkrétní osobu k trestnímu stíhání před Mezinárodní trestní tribunál.
45
Zločin agrese doposud ratifikovalo 14 států. Některé státy jsou v pokročilém stádiu ratifikačního procesu. Tento návrh je návrhem na ratifikaci prezidentské mezinárodní smlouvy podle čl. 10a) ústavy, k jehož projednání je třeba ústavní většiny v obou komorách parlamentu. Jak jsem už uváděl u předchozího bodu Římský statut, takto byl vždy schvalován, touto kvalifikovanou většinou. Vzhledem k historickým zkušenostem ČR a jejímu důrazu na prosazování vlády práva jako základní hodnoty mezinárodních vztahů by ČR měla ratifikovat tuto změnu Římského statutu co nejdříve. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 259/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa, kterého asi opět zastoupí pan senátor František Bublan. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 259/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí opět pan senátor, předseda výboru, Miroslav Antl, prosím. Senátor Miroslav Antl: Děkuji, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, teď mám ještě jednodušší pozici jako zpravodaj, protože nejen, že pan ministr všechno řekl, ale i jsem se předtím dozvěděl, že všichni, i ti nepřítomní tady, poslouchají, takže z legislativního procesu pouze řeknu, že ve stejný den jako minule vláda přijala usnesení, které má o číslo méně než jsem řekl před chvílí. Jinak ve stejný den nám bylo předložen tento materiál, takže lhůta je rovněž zřejmá, obsahově pan ministr zmínil, řekl i, jak bychom měli hlasovat, to znamená 3/5. A poznámka závěrečná, z předloženého tisku budeme vyslovovat souhlas pouze se změnami Římského statutu týkajícího se zločinů agrese. Jinak pokud jde o naše inkriminované 157. usnesení – tedy ÚPV – ten nám všem pod I. doporučuje dát souhlas k ratifikaci změn Římského statutu Mezinárodního trestního soudu týkajících se zločinů agrese přijatých dne 11. června 2010 na Revizní konferenci Římského statutu v Kampale; II. senátora Antla určuje jako zpravodaje; III. téhož coby předsedu výboru, aby o tomto spravil pana předsedu Senátu Parlamentu ČR. Toť vše v tuto chvíli. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také za přednesenou zprávu. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Protože zpravodajská zpráva byla v podstatě identická se zprávou VZVOB, pan zpravodaj Bublan nebude vystupovat. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se ještě – pro pořádek – pana ministra, jestli nechce vystoupit.,. Ani pan zpravodaj? Dobře, děkuji. Svolám tedy k hlasování. Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas s ratifikací změn Římského statutu Mezinárodního trestního soudu týkajících se zločinů agrese přijatých dne 11. června 2010 na Revizní konferenci Římského statutu v Kampale. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.
46
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 60 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi za dnešní maratón. Děkuji panu zpravodajovi. Projednávání tohoto bodu končím. Dalším, a posledním, bodem našeho dopoledního jednání je 11. Návrh kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (senátní tisk č. 304) Návrh kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů vám byl rozdán jako senátní tisk č. 304. Dávám nyní slovo předsedovi volební komise, aby nám sdělil návrh na kandidáta. Prosím, pane senátore. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, volební komise Senátu obdržela prostřednictvím sekretariátu předsedy Senátu usnesení Poslanecké sněmovny č. 244 z 8. schůze konané dne 7. května 2014. kterým Poslanecká sněmovna volí za kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů pana Eduarda Stehlíka. Předložený návrh měl obsahovat doklady ověřující splnění podmínek volitelnosti stanovené zákonem č. 181/2007 Sb. Těmito doklady byly: výpis z evidence Rejstříku trestů ne starší než 3 měsíce, originál či ověřená kopie lustračního osvědčení, čestná prohlášení podle § 7 odst. 6, § 19 zákona č. 181/2007 Sb., kopie občanského průkazu s vlastnoručním podpisem kandidáta a stručný životopis kandidáta. A také z praktických důvodů kontakt na kandidáta. Volební komise Senátu se sešla dne 11. června 2014 na své 15. schůzi. Jednomyslně přijala usnesení č. 21, se kterým vás nyní seznámím. Usnesení k předloženému návrhu kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Komise: I. Konstatuje, že obdržela od oprávněného navrhovatele následující návrh kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Eduard Stehlík. Navrhovatel Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. II. Komise konstatuje, že navržený kandidát splňuje podmínky volitelnosti stanovené zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů pro výkon uvedené funkce. III. Pověřuje předsedu komise senátora Tomáše Kladívka, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou. Pro volbu bude použito ustanovení čl. VI. volebního řádu – volba podle zvláštních předpisů. Senát rozhodne, zda volba bude provedena tajným způsobem. Jinak se volí hlasováním veřejným. Za volební komisi doporučuji – stejně jako při volbě v minulých letech – hlasovat většinovým způsobem – tajným hlasováním. Nyní bych si dovolil vám, paní místopředsedkyně, zase předat slovo. Děkuji.
47
1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo. Otevírám rozpravu k přednesenému návrhu. Do rozpravy se nikdo nahlásí. Musíme tedy rozhodnout o způsobu volby. Dovolím si všechny opět svolat k hlasování. Budeme hlasovat o způsobu volby. Návrh je, abychom volili tajně. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 13 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Uděluji nyní opět slovo panu předsedovi volební komise, panu Tomáši Kladívkovi, aby nás seznámil s organizačními pokyny. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, Prezidentský salonek je připraven pro tajnou volbu člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Tak jako vždy u prezence před salonkem obdržíte jeden hlasovací lístek. S tím, že volíte takto: pokud souhlasíte s navrženým kandidátem, zakroužkujte pořadové číslo 1 před jménem kandidáta. Pokud s tímto kandidátem nesouhlasíte, přeškrtněte jeho pořadové číslo křížkem. Neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopisu a ten, který byl upraven jiným způsobem, než jsem nyní uvedl. V prvém kole bude zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Nezíská-li kandidát nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, koná se druhé kolo volby. Do druhého kola volby postupuje nezvolený kandidát z prvého kola. Ve druhém kole je zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Nebyl-li ve druhém kole volby zvolen člen Rady, koná se na neobsazené místo volba podle volebního řádu. Volební místnost je připravena. Žádám členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti. Vydávání lístků a hlasování potrvá 15 minut a vyhodnocení 10 minut. (Volba začne ve 12.40 hodin.) Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane místopředsedo. Vyhlašuji tedy přestávku na konání tajných voleb a zároveň polední přestávku, která bude ukončena ve 14.00 hodin. Děkuji. (Jednání přerušeno v 12.38 hodin.) (Jednání zahájeno v 14.01 hodin.) Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, začínáme odpolední část dnešní schůze. Prosím, zaujměte svoje místa. Dozvíme se, jak dopadla naše volba. Uděluji slovo panu předsedovi volební komise, panu Tomáši Kladívkovi, který nás seznámí s výsledky naší tajné volby.
48
Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si vás seznámit s výsledkem tajného hlasování o volbě člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů konané dne 18. června 2014. Počet vydaných hlasovacích lístků 62. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 62. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula. Pro Eduarda Stehlíka bylo odevzdáno 37 hlasů. V prvním kole první volby byl zvolen za člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů pan Eduard Stehlík. Tím volba končí, děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám, pane senátore, děkuji. Panu Stehlíkovi gratuluji. Naše schůze pokračuje. Dalším bodem je 12. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se stanovením přístupu k činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry a dohledu nad nimi (senátní tisk č. 286) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 286. Návrh uvede ministr financí Andrej Babiš, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, vítejte v Senátu Parlamentu České republiky, můžete nás seznámit s vaším návrhem zákona. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Dobrý den. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, Poslaneckou sněmovnou byl Senátu postoupen návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se stanovením přístupu k činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry a dohledu nad nimi. Důvodem předložení návrhu zákona je implementace evropské směrnice o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky označovaná jako směrnice CRD IV a nařízení o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky označované jako nařízení CRR. Cílem úpravy obsažené v této směrnici a nařízení je posílení regulativního rámce a vytvoření podmínek pro zajištění stability, bezpečnosti a dostatečné odolnosti bankovního sektoru a celého finančního systému. Záměrem je rovněž posílení ochrany zájmu spotřebitelů, modernizace obezřetnostních pravidel a posílení spolupráce orgánů dohledu. Dovolte mi nyní stručně shrnout některé změny, které návrh zákona přináší. K těm nejdůležitějším patří zavedení kapitálových rezerv, jejichž držení může ČNB vyžadovat za účelem posílení kapitálové vybavenosti bank, družstevních záložen a obchodníků s cennými papíry. Posiluje se i kompetence při aplikaci opatření k nápravě a sankcí a vytvářejí se rovněž předpoklady pro hlubší spolupráci orgánů dohledu.
49
Návrhem zákona se zavádí požadavky, které musí splňovat členové statutárního orgánu a dozorčího orgánu resp. správní rady instituce. Dochází také k omezení slučitelnosti určitého počtu výkonných a nevýkonných funkcí v orgánech jiných právnických osob a zavádí se nové požadavky na řídící a kontrolní systémy instituce. Dále bych zmínil také zakotvení možnosti oznamovat neetické nebo nezákonné praktiky tzv. whistleblowing. Pracovníkům instituce je tak umožněno interně hlásit porušení zákona prostřednictvím zvláštního komunikačního kanálu, který má instituce povinnost zavést. V neposlední řadě dochází k vypuštění těch částí novelizovaných zákonů, které obsahují požadavky, že jsou nově upraveny nařízením, které je přímo použitelným právním předpisem. Proto nelze tyto požadavky nadále ponechat národní právní úpravě. Na závěr mi dovolte zdůraznit, že datum, od kterého měla být účinná národní legislativa implementující předmětnou směrnici a nařízení, bylo stanoveno na 1. ledna 2014. Evropská komise již zahájila s ČR první fázi řízení o porušení Smlouvy o fungování EU pro nesplnění povinností plynoucích z členství v EU. Kromě tohoto má zákon také velký význam z hlediska praktické aplikace. Proto je potřeba, aby nabyl účinnosti co nejdříve. Takže já se omlouvám, že přicházíme tak pozdě. Víceméně, minulý ministr moc zákonů nepředkládal, kromě rozpočtu, takže bych vás poprosil o vyslovení souhlasu, protože ČNB už se musí de facto řídit podle tohoto zákona, i když českou směrnici nemáme. Zákon také upravuje pozitivně mj. platy bankéřů a omezuje vlastně to, aby neměli nehorázné příjmy. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, tady napravo. Tiskem se zabýval ÚPV. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 286/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Eliška Wagnerová. Ale dnes ji zastoupí pan senátor Miloš Malý. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Výbor nepřijal usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 286/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jaromír Strnad: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Vyjádřil bych se krátce k podstatě návrhu. V tomto návrhu zákona se uvádí, že změnami se vytvoří předpoklady k tomu, aby kapitálová a likviditní pozice regulovaných subjektů byla posílena, čímž by měla být zvýšena ochrana vkladatelů a dalších klientů a posílena finanční stabilita a konkurenceschopnost v rámci celé EU. Dále by měla přinést zlepšení v oblasti řízení rizik bankami, družstevními záložnami a obchodníky s cennými papíry a jejich pokrytí kapitálem. Dále tento návrh vytváří předpoklady pro hlubší spolupráci ČNB s ochrany dohledu jiných států při provádění dohledu nad institucemi, a to především na konsolidovaném základě. Předpoklady pro získání větší důvěry finančních trhů v samotné subjekty by mělo zajistit zavedení nových pravidel týkajících se řízení a správy společnosti, které za podpory nového sankčního rámce by měly zefektivnit řízení institucí.
50
Zákon obsahuje sedm částí, z nichž první až šestá část novelizují tyto zákony: zákon o bankách, zákon o ČNB, zákon o stavebním spoření, zákon o spořitelních a úvěrních družstvech, zákon o podnikání na kapitálovém trhu a zákon o finančních konglomerátech. Část sedmá se věnuje účinnosti. Nutno je ale ovšem říci, že v tomto návrhu zákona se objevilo mnoho legislativně technických, ale i věcných chyb. Za zásadní chyby považuji např. dvojí výskyt sankce za porušení stejné povinnosti. Z uvedených důvodů jsem jako zpravodaj předložil pozměňovací návrh, který jsme zpracovali ve spolupráci s legislativním odborem Senátu a který aspoň zčásti řeší chyby v navrhovaném zákonu. Tyto pozměňovací návrhy však nenašly podporu jak v našem VHZD. Nenašly podporu ani v ÚPV. Vzhledem k tomu, že tento návrh je potřeba z uvedených důvodů, jak o tom tady pan ministr hovořil, v co nejkratší době schválit a vzhledem k tomu, že se předkladatelé zavázali k tomu, uznali chyby, a zavázali se k tomu, že odstraní veškeré chyby, dovolím si v obecné rozpravě navrhnout schválit tento návrh zákona. Nyní mi tedy dovolte, abych vás seznámil se záznamem jednání z 30. schůze konané 11. června 2014 k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se stanovením přístupu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry a dohledu nad nimi. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Radka Urbana, zástupce náměstka ministra financí ČR Martina Prosse, po mé zpravodajské zprávě výbor: I. nepřijal žádné usnesení, když pro předložené pozměňovací návrhy z 9 přítomných senátorů hlasovali 4 senátoři pro, nikdo nebyl proti a 5 senátorů se zdrželo; II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada; III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. To je vše, zatím vám děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů s sledujte případnou rozpravu a zaznamenávejte další návrhy. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan Miloš Malý. Je tomu tak. Prosím, pane senátore. Senátor Miloš Malý: Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, ÚPV se zabýval tímto senátním tiskem. Zpravodajkou byla paní senátorka Wagnerová, která se omluvila. Požádala mě, abych její zpravodajskou zprávu za ni přečetl. Byla k tomuto návrhu senátního tisku velmi kritická. Připravila pozměňovací návrhy, kterých bylo celkem 29 bodů, tzn., že podrobila tento materiál velmi podrobnému průzkumu a zjistila spoustu závad. Některé jsou opravdu formální. Některé jsou závažné. Ale jak už bylo řečeno, předkladatel pan Ing. Urban, který zastupoval ministerstvo financí si je opravdu vědom těchto věcí a mají již připravenou opravu, aby při dalším zásahu do tohoto zákona byly věci napraveny. Je také pravda v tom, že jedna z těchto transponovaných směrnic už měla platit, jak řekl pan ministr, takže jsme ve skluzu. Jenom na závěr bych přednesl záznam z jednání výboru. Je to z 35. schůze, která se konala 11. června 2014. Výbor měl přítomnost 6 senátorů.
51
Pro pozměňovací návrhy hlasovali 2, proti nehlasoval nikdo, 4 senátoři se zdrželi hlasování, takže pozměňovací návrhy nebyly schváleny. Jiné návrhy k tomuto tisku nebyly podány. Byla určena zpravodajkou pro projednání této věci na schůzi paní senátorka Eliška Wagnerová, kterou tímto zastupuji. Samozřejmě jsme pověřili předsedu výboru pana senátora Antla, aby předložil tento záznam předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Nyní se táži, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí jako první pan senátor Jan Hajda. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, pan ministr zde zdůraznil nutnost přijetí tohoto zákona, přestože vykazuje určité nedostatky. Přesto navrhuji přijmout a schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám. Další se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo? Obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit. (Nechce.) Pan zpravodaj? Senátor Jaromír Strnad: V rozpravě vystoupil jeden senátor. Padl zde jediný návrh, a to schválit předložený návrh zákona. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, přistoupíme k hlasování. Svolám vás. Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, tlačítko NE a zdvihněte ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 14 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Gratuluji navrhovateli. Tento bod jsme ukončili. Přistoupíme k dalšímu pořadu naší schůze, kterým je 13. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 288) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 288. Návrh uvede opět ministr financí Andrej Babiš, kterého nyní prosím, aby nás nyní seznámil s návrhem zákona. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Děkuji. Chtěl bych poděkovat za schválení předcházejícího zákona a znovu potvrdit slib 52
ministerstva financí, protože skutečně zákon obsahoval nepřesnosti, že je zapracujeme při příští novele. Teď vám přednesu návrh na změnu zákona o dluhopisech. Zákon o dluhopisech byl naposledy zásadněji novelizován v roce 2012, když tato změna výrazně přiblížila svět dluhopisů soukromému právu a měla jednoznačně pozitivní účinky. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já se omlouvám, ale je přihlášen Luděk Jeništa, to je asi omyl. (Souhlas.) Můžete pokračovat, pane ministře. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Také díky této novelizaci došlo k výraznému nárůstu počtu primárních emisí dluhopisů. Dluhopisy tak začínají být důležitým a vítaným zdrojem financí pro obchodní společnosti, zároveň představují další příležitosti pro investory. Návrh obsahuje ve své podstatě technické změny. Řeší zejména právní status tak zvaných hybridních dluhových papírů, upřesňuje náležitosti dluhopisů a umožňuje větší flexibilitu zpřístupňování emisních podmínek dluhopisů. Při jeho přípravě byla pravidelně konzultována Česká národní banka, Česká bankovní asociace i Asociace pro kapitálový trh České republiky. Návrh je tedy nekonfliktní a jeho charakteristika je prorůstová. Závěrem bych si dovolil zmínit, že návrh zákona byl v Poslanecké sněmovně podpořen takřka jednohlasně, když ve třetím čtení pro návrh hlasovalo 129 ze 137 přítomných zákonodárců a proti návrhu žádný. Dovoluji si vás požádat o podporu navrženého zákona a o jeho hladké schválení. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, opět zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavněprávní výbor. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 288/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Patrik Kunčar. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 288/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Máte slovo. Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé senátorky, páni senátoři. Pokud se týká uvedeného zákona, chtěl bych říci jenom tolik, poněvadž pan ministr to uvedl. Současná právní úprava dluhopisů je obsažena v zákoně č. 190, o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, ačkoliv byl tento zákon v minulosti již dvakrát novelizován, jednalo se převážně pouze o úzce zaměřené věcné novely. Aplikační praxe však ukazuje, že je žádoucí další legislativní zpřesnění. Hlavním cílem návrhu zákona je pomocí dílčí novelizace zpřesnit dosavadní text a přispět k větší právní jistotě pro emitenty i vlastníky dluhopisů a ještě dále podpořit získávání kapitálu prostřednictvím emise dluhopisů. Změnami, které tento návrh zákona přináší, je vyřešení nejasného právního statusu, tak zvaných hybridních dluhopisů, papírů, nové vymezení dluhů, dluhopisů, upřesnění právního statusu dluhopisu neobsahujícího všechny náležitosti a odbřemenění dluhopisu od náležitostí, které vyplývají z emisních podmínek nebo je vyžaduje jiný zákon. Pokud se týká legislativního procesu v Poslanecké sněmovně, z přítomných 137 poslankyň a poslanců bylo pro 129, žádný proti. A pokud se týká výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ten projednal uvedený zákon na 30. schůzi. Po úvodním slově zástupce předkladatele Radka Urbana, po mé
53
zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, prosím, tady se posaďte ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru senátu Patrik Kunčar. Máte slovo, pane senátore. Patrik Kunčar: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Ústavně-právní výbor projednal tento návrh zákona na své 35. schůzi dne 11. června a po bezproblémové diskusi a úvodním slově ing. Radka Urbana doporučil jednomyslně schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Děkuji. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy, jak vidím, se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu tedy končím a můžeme hlasovat. Není se k čemu vyjadřovat, takže schválit, padl návrh schválit. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zdvihněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ruku nahoru a tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 15 z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. A my končíme projednávání tohoto bodu. Schůze pokračuje. Dalším bodem je 14. Konvergenční program České republiky aktualizace duben 2014 (senátní tisk č. 274) Je to senátní tisk č. 274. Konvergenční program jste obdrželi jako senátní tisk č. 274 a uvede jej ministr financí Andrej Babiš. Pane ministře, máte opět slovo. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych vám podal informace a aktualizaci Konvergenčního programu ČR. Konvergenční program byl letos již po čtvrté připraven v rámci evropského semestru. Záměrem evropského semestru je, aby Evropská komise navrhla a Rada ECOFIN přijala doporučení ke konvergenčním programům, programům stability a národním programům reforem členských zemí do začátku července. Členské státy tak budou mít možnost na doporučení reagovat již ve fázi návrhů svých národních rozpočtů. Návrhy Evropské komisi na doporučení k Národnímu programu reforem ČR a návrh Evropské komise na stanovisko Rady EU ke Konvergenčnímu programu ČR budou rovněž předmětem vašeho jednání. Konvergenční program byl po schválení vládou v pondělí 28. dubna zaslán Radě EU a Evropské komisi, následně poté v angličtině dne 30. dubna. Zároveň byl 54
zaslán oběma komorám Parlamentu ČR pro informaci. Nicméně relevantním výborům Parlamentu ČR byl ještě před schválením vládou rozeslán v rámci vnějšího připomínkového řízení a též jako informace byl ve výborech projednán. V konvergenčním programu prezentuje vláda svoji střednědobou fiskální strategii spolu s dalšími hospodářskými politikami, a to nejen EU, ale hlavně také české veřejnosti. Letošní aktualizace konvergenčního programu je výjimečná hned v několika aspektech: Kromě toho, že je to první koncepční materiál ilustrující makroekonomickou hospodářskou politiku vlády, je rok 2014 také finální etapou pro řádné ukončení postupu při nadměrném schodku. Postup při nadměrném schodku je veden s Českou republikou od 2. prosince 2009. Jeho cílem je nejen důvěryhodně snížit celkové saldo sektoru vládních institucí pod 3 % HDP, ale i udržitelně v dalších letech. Dle doporučení Evropské komise ze dne 2. června avizovaného Radě EU bylo navrhnuto v tomto roce ukončit s Českou republikou vedení postupu při nadměrném schodku. Konvergenční program odráží dubnový návrh aktualizace částek střednědobého výdajového rámce a předpoklady o vývoji ostatních položek vládního sektoru. Výsledkem potom je predikovaný deficit ve výši 2,3 % HDP v roce 2015, v roce 2016 deficit 2 % HDP, a 1,7 % HDP v roce 2017. Vyšší deficit v roce 2015 je nutné vnímat zejména optikou ukončení některých přechodných nesystémových, asociálních opatření, jakými byly například značně potlačená valorizace důchodů či zrušení stimulu pro osoby setrvávající na trhu práce i v důchodovém věku ve formě slevy na dani. Strukturální složka deficitu, to je schodek očištěný o vliv hospodářského cyklu a jednorázových a dalších přechodných opatření, je v letech 2015 – 2017 naopak stejná v úrovni kolem 1,7 % HDP. To naznačuje neutrální působení fiskální politiky. Tuto cestu fiskální politiky dlouhodobě doporučují přední mezinárodně ekonomické autority, jako je MMF nebo Organizace pro hospodářský rozvoj a spolupráci. Deficity vládního sektoru se samozřejmě kumulují do vládního dluhu, který pravděpodobně vzroste na hodnotu 47,1 % HDP v roce 2017. Je třeba ovšem podotknout, že mezi minulým rokem a rokem 2017 se poměr dluhu k HDP zvýší jen mírně, pouze o 1,1 procentního bodu. V mnohem příznivějším vývoji dluhové kvóty se promítne aktivní řízení likvidity a efektivnější správa dluhového portfolia. V konvergenčním programu jsou také shrnuty institucionální změny, které vláda chystá, a to efektivní a transparentní státní správa, rozpočtová odpovědnost, boj s daňovými úniky, účinná daňová správa apod. Strukturální reformy jsou ale hlavně obsahem Národního programu reforem ČR schváleného vládou již 16. dubna. Dámy a pánové, přestože vláda je tu pouze pár měsíců, stihla již připravit řadu konkrétních záměrů, které slíbila ve volbách svým občanům a o kterých se domnívá, že prospějí naší zemi. Věřím, že budeme realizovat kroky, které pomohou podnikatelskému prostředí, sociálnímu smíru a zlepšují kvantitativní a kvalitativní ukazatele veřejných financí. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Program projednal výbor pro záležitosti EU, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 274/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Krejča. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 274/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého žádám, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou.
55
Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal zpravodajskou zprávu a konvergenční program 11. června a přijal za přítomnosti zástupce ministerstva financí ing. Radka Urbana usnesení s tím, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Konvergenčnímu programu ČR - aktualizace duben 2014 - vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Vládní záměr a koncepci zde přednesl pan ministr. Pokud se týká doporučení hospodářského výboru, které máte před sebou, já bych zdůraznil pouze čtyři body. V bodě č. 4 – vnímáme se znepokojením, že ekonomický výkon ČR prozatím nedosáhl úrovně před začátkem recese, HDP v roce 2013 dosáhl necelých 98 % úrovně roku 2008, přičemž dodáváme, že jednou z hlavních příčin tohoto stavu byla nevhodně zvolená strategie fiskální restrikce, která se podepsala na tom, že ekonomika nerostla tak, jak by to odpovídalo jejímu potenciálu. Za další – výbor považuje za zásadní napomoci uvážlivou fiskální politikou zotavení české ekonomiky z nejdelší novodobé hospodářské recese a přispět k hospodářskému růstu a snížení nezaměstnanosti. Dále – domnívá se, že plánované hospodaření vlády ČR v letech 2015 – 2017, kdy se deficit vládního sektoru má postupně snižovat z 2,3 % HDP v roce 2015 na 1,7 % HDP v roce 2017, vytváří vhodný prostor pro realizaci potřebných prorůstových opatření při zohlednění závazků vyplývajících z Paktu stability a růstu. A za poslední – považuje otázku dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí za zásadní, a proto vítá ustavení nové komise pro důchodovou reformu, která má za úkol připravit návrh změn důchodového systému. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, a nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro záležitosti EU. Slovo má pan senátor Miroslav Krejča. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, náš výbor se Konvergenčním programem České republiky zabýval na své 30. schůzi 21. května 2014 za účasti náměstka ministra financí Martina Prose a přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít Konvergenční program ČR – aktualizace duben 2014 – na vědomí. Nicméně mně osobně, a předpokládám, ani ostatním členům výboru nic nebrání v tom, abychom podpořili doporučení, které zde předložil pan Hajda, předseda výboru VHZD. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane kolego. Otevírám rozpravu, do které se hlásí s přednostním právem pan předseda Senátu pan Milan Štěch a je první. Máte slovo, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane místopředsedo vlády, my jsme tady v posledních třech letech při projednávání konvergenčních programů, jejich každoroční aktualizace vzhledem ke složení Senátu, které tady v posledních čtyřech letech je, většinou kritizovali to, že vláda zvolila jakýsi konsolidační program v podobě škrtů, škrtů, škrtů, a varovali jsme před tím, že to nepřinese kýžený výsledek na straně dosažení fiskální stabilizace a fiskální stability, fiskálního obratu. Ale také jsme tady hovořili o tom, že to povede k tomu, že ČR z té pozice, kde byla zhruba před
56
sedmi lety, kdy patřila k tahounům ekonomického růstu, HDP u nás pravidelně rostl celkem slušně, nejvíce ze zemí střední Evropy, tak bohužel naše slova se potvrdila a myslím si, že to, co jsme ztratili, bude trvat dlouho, než doženeme. Proto jsem rád, že současná vláda v tomto je realistická, že ví, že k prosperitě se není možno proškrtat, že je potřeba lepší efektivita, hospodaření s veřejnými zdroji a zrovna tak určitá odvaha zejména v oblasti investic a nastartování hospodářského růstu a také obratu ve vybudování atmosféry důvěry, zejména investorů, ale také například tím, že budeme daleko zodpovědněji a seriózněji čerpat evropské zdroje, zejména u těch tvrdých projektů, které nám mohou pomoci nastartovat hospodářský růst. Toto se v konvergenčním programu samozřejmě odráží. Já si musím akorát postesknout, že je škoda, že ho dostáváme poté, kdy už vlastně ČR s tím musela vyjít. To znamená, že jsme to neprojednali dřív, ale to nevadí z toho pohledu, že já osobně bych nenavrhoval nějaké podstatné, zásadní změny. Samozřejmě měl jsem možnost z jiných pozic se k tomu vyjádřit. Myslím, že to je velké ponaučení pro příští parlamenty, nebo parlament u nás, ale i vlády, že je potřeba volit politiku, která je prorůstová, protože skutečně škrtat je dobře tam, kde je jasné, že to nezpůsobí mnoho sekundárních dopadů, zejména v oblasti růstu. Takže z tohoto pohledu já nemám žádné připomínky, ale myslím si, že je potřeba, abychom to, co jsme si v konvergenčním programu zapsali, splnili. To znamená zejména obrat v zastavení celkového zadlužení naší země a především v ročním snižování schodku, což doufám, že zejména od roku 2016 – 2017 bude pokračovat. Ale k tomu je potřeba provést některá opatření, která nebudou dopadat – možná u všech - na úrodnou půdu. A tím myslím to, že musí skončit náš způsob kapitalisticko-socialistického hospodaření v podobě, že některé subjekty si v ČR žijí, že ani za bývalého režimu neměly takové ideální prostředí a takovou volnou ruku pro sebe, jako mají dneska. To znamená, že některé skupiny lidí se nepodílejí na veřejných zdrojích, odtékají z ČR velké zdroje, daňové ráje a další věci, a proto bych si moc přál, aby tato současná vláda, samozřejmě s podporou obou dvou komor Parlamentu, patřila v rámci EU k těm, které budou bojovat proti daňovým rájům, které se budou snažit napravit některé anomálie v odvodové politice. Já ještě o tom budu hovořit v dalším materiálu, který se týká právě sociálního pojištění, a to si myslím, že je cesta z toho, že musíme vysvětlit některým skupinám lidí, kterým tady byl vytvořen jakýsi prostor, který je oproti jiným skupinám a skupinám podnikatelů neoprávněný, není seriózní a způsobuje právě ty nerovnováhy například v sociálním a zdravotním pojištění, takže o toto se musíme poprat, protože pokud to nevyřešíme a sami budeme přihlížet – řeknu to lidově – levárně, která se v této oblasti dělá, tak nemůžeme potom přesvědčit další, že je potřeba v naší zemi nastolit pořádek ve všech oblastech. Ke konvergenčnímu programu se vyjadřuji vcelku pozitivně. Je znát změna filosofie, prostě hledání růstových východisek. Také si myslím, že bychom neměli zapomínat na rozvoj služeb, protože do budoucna si myslím, že naši zemi nemůže udržet ten velikánský a zaplaťpánbůh tak dobrý podíl průmyslu a zpracovatelského průmyslu, ale že musíme i to, co například se ukázalo v době hospodářské a finanční krize ve světě, zejména v okolních zemích, že může stabilizovat ekonomiku, a to je podíl služby na tvorbě HDP, kde my jsme na tom poměrně špatně. To je i oblast, kterou si myslím, že musíme rozvíjet, samozřejmě rozvoj služeb potřebuje stabilní kupní sílu občanů, a proto i podporuji a považuji za správné, že vláda, abych řekl zodpovědně, že jde do toho, že chce i dát impuls k nárůstu mezd, samozřejmě krytých produktivitou práce. Bez nárůstu mezd si 57
myslím, že není možné vytvořit společnost, kde bude růst životní úrovně stabilní, což si jistě všichni přejeme. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane předsedo. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Bis. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Bis: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři, ČR se nachází ve více než 5letém období recese, které snad již končí a očekává se mírné oživení. Makroekonomický scénář, z něhož vychází letošní aktualizace konvergenčního programu, považuje EK za realistický. Scénář očekává tempo růstu HDP 1,7 % v letošním roce a 2 % v roce následujícím, což je méně než pro dané období očekává EK dle své jarní prognózy. Ta očekává 2,4 % pro rok 2015. Považuji ale za nezbytné upozornit, že scénáře konvergenčního programu pro roky 2012 a 2013 i prognózy EK předpokládaly pro uvedené roky kladný růst HDP, a ve skutečnosti došlo k propadu HDP do záporných čísel. Rozdíl odhadu a skutečnosti představoval každý rok zhruba 1,5 %, tedy v absolutních částkách za 2 roky přes 100 miliard korun. Úroveň HDP v roce 2013 byla něco méně než 98 % roku 2008, to znamená, že se ČR za posledních pět let propadla o více než 2 %. Pro ilustraci, za stejné období Čína, její HDP vzrostlo o 55 %, a podle některých údajů se stala největší ekonomikou světa. Abyste neříkali, že srovnávám nesrovnatelné, Korejská republika má zhruba stejné HDP na obyvatele jako my, vzrostla o 22 %. Sousední Polsko za uvedené období si připsalo 14 %, Slovensko 5,5 %. Vůbec Slovensko již delší dobu roste rychleji než my, snad také vlivem přijetí eura. I průměr EU za 5 let přes problémy jižních zemí je na tom o něco lépe než ČR. Absolutně nerosteme a relativně se propadáme k chudším zemím. Slib daný politiky po roce 1989 o dohnání nejbohatších zemí Evropy se radši už ani nezmiňuje. Po všech opatřeních mnohdy i dosti tvrdých a asociálních je státní rozpočet v deficitu menším než 3 % a celkové zadlužení mírně, ale roste, a dosahuje zhruba 45 % HDP, něco v absolutní částce 1 700 miliard korun. Hledání úspor v takovéto situaci je asi standardním postupem v dané situaci, ale zásadní změnu je možné dosáhnout pouze obnovením podstatného růstu ekonomiky. Tím vůbec nesnižuji opatření pro zlepšení výběru daní a omezení daňových úniků, která jsou schopna posílit příjem rozpočtu o více než 30 miliard a snížit tak deficit rozpočtu až o 1 %. Obdobně snížení diskrepance v oblasti zdanění mezi zaměstnanci a OSVČ představuje potenciál příjmů 10 – 20 miliard korun. Kladení důrazu vlády na uvedené zdroje, které je v souladu s doporučením EK a Rady, je zcela oprávněné. Využití uvedeného potenciálu v daňové oblasti, bez podstatného zvýšení daňové zátěže je reálné i časově. Nastartování růstu ekonomiky vyžaduje nové finanční zdroje a nové investice. Atraktivita ČR pro zahraniční investory je dána mnoha faktory, jako levná a kvalifikovaná pracovní síla, podnikatelské prostředí, investiční podmínky a také třeba společná měna euro. Je to otázka konkurence mezi státy a řešení není ani rychlé, ani jednoduché. Ale dostupné a rychlé je využití z vnitřních zdrojů, myslím tím především těch zdrojů, které jsou špatnými zákony časově umrtveny. V čem je problém? Nový tzv. protikorupční zákon, zákon o zadávání veřejných zakázek, způsobil výpad zakázek v rozsahu 100 miliard korun za rok, protože svou
58
složitostí a komplikovaností některé zadavatele, malé obce, odradil, jiné námitkami pozastavil nebo jim soutěž zrušil nebo pro nedostatek zájemců byla také soutěž zrušena. Zákon umožňuje šikanózní odvolávání a námitky a zahltil tak ÚOHS. Není ani výjimečné, že neúspěšní uchazeči po vítězi tendru chtějí peníze za to, že zakázku nezablokují u soudu. To je možnost prokorupční, ne protikorupční, abychom si rozuměli. Nesmyslně nízké cenové nabídky vyvolávají vícepráce, každý investor chce dílo dokončit a ne se 10 let soudit a kriminalizace těchto nelehkých řešení podporuje obavy ze zadávání veřejných zakázek. Zkuste nevybrat cenově nejnižší nabídku při množství trestních oznámení na povinnost správy svěřeného majetku. Potenciál takto zablokovaných zdrojů je vyšší než 100 miliard ročně. Podobné problémy šikanózního postupu se objevují i při evaluaci řízení, tj. při projednávání a schvalování EIA, územního řízení a stavebního povolení. Je možné nejenom výstavbě přes podání u soudu zabránit, ale také výstavbu zastavovat a přerušovat. Viz například výstavba dálnic. Náklady jdou na účet investora, tedy většinou nás všech. A profesionální i ad hoc stěžovatelé, většinou ekologičtí aktivisté a zájmová sdružení, ale také konkurenti, kteří prohráli v soutěži, nenesou žádnou finanční nebo trestní odpovědnost. Takový stav nemůže být dlouhodobě udržitelný, má-li tato země vzkvétat. Řešení současné situace je jednoduché. Za chování je každý jednotlivec zodpovědný a to musí platit pro každého, pro jednotlivce, firmu i organizace a sdružení. Finanční a trestní postih musí být úměrný způsobené škodě a tím by měla být určena výše finanční kauze při odvolacím řízení. To by se vůbec nemělo týkat vyjadřování se při řádném projednávání, takže o porušení práva demokracie nemůže být vůbec řeč. Uvolnění těchto zdrojů představuje minimálně 100 miliard korun ročně, neboli téměř 3 % HDP, a to je také příjem 30 miliard na daních. Navíc odstraněním těchto překážek v práci by se zvýšila aktivita podnikatelů a manažerů a vrátila by se jim chuť do práce, která je danou situací někdy téměř frustrující. Je dobré si také uvědomit, že při přípravě a schvalování zákona, to se týká nás, že každé rozšíření prostoru činnosti umožňuje nejen kladné, ale také záporné aktivity. Ještě snad poslední poznámka. Pro přípravu nových zákonů v této oblasti by měla vláda a Parlament více využívat praktických zkušeností z české kotliny a méně se spoléhat na aktivity různých mezinárodních organizací, které žádné praktické zkušenosti nemají, neboť takovou činnost nikdy nevykonávaly. Viz protikorupční zákon o zadávání veřejných zakázek. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, a dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Eva Syková. Senátorka Eva Syková: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, ráda bych z tohoto místa ocenila, že se současná vláda staví k řešení fiskálního deficitu zodpovědně, to znamená, že konvergenční program již nestaví pouze na fiskální restrikci, ale jsou v něm zohledněny reálné potřeby hospodářského rozvoje. Jestliže pacient trpí metabolickou poruchou, nelze ho vyléčit podvýživou. Naše ekonomika není snad přímo nemocná, ale je velmi nerovnoměrně rozvinutá. Zejména postrádá silnější
59
kvarterní sektor, to je tu oblast národního hospodářství, která je založena na znalostech a zahrnuje zejména vědu a výzkum. Růst hospodářského významu znalostního sektoru je jedním z rysů nejvyspělejších ekonomik. Bez investic do vzdělání, vědy a výzkumu nedosáhneme dlouhodobě kladného růstu, nikdy nepřekonáme průměr a nepřiblížíme se úrovni nejvyspělejších ekonomik. Pro menší státy bez výrazného přírodního bohatství je to jedna z mála příležitostí, na nichž mohou postavit svou strategii konkurenceschopnosti. Vítám proto, že konvergenční program v souladu s programovým prohlášením vlády uplatňuje diferencovanou konsolidaci veřejných financí a že mezi 6 nejdůležitějších priorit strukturálních politik řadí jak vzdělávání, tak výzkum, vývoj a inovace. Za zcela správné pokládám, že konvergenční program v oblasti výzkumu, vývoje a inovací výslovně zmiňuje problém administrativní náročnosti. Já si myslím, že to je jedna z věcí, která se opravdu musí změnit. Neomezovala bych to ale pouze na připravovanou novelu zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, o níž konvergenční program hovoří. To, že dnes vědci tráví přibližně polovinu svého času administrativními činnostmi, je podle mě nejen kontraproduktivní, ale významně to snižuje jejich vědecký výkon. Produktivitě jejich práce neprospívá ani roztříštěnost řízení výzkumu a vývoje v ČR. Jednou z příčin tohoto stavu je dosud nevyjasněné rozdělení pravomocí mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Radou vlády pro výzkum, vývoj a inovace, a místopředsedou vlády pro vědu, výzkum a inovace. Je třeba také provést personální a programové změny v grantových agenturách ČR. Souhlasím také s tím, že je třeba dále nejen zlepšovat kvalitu výsledků výzkumu a vývoje, ale současně motivovat soukromý sektor, aby tyto výsledky využíval. Nedostatečně využitý prostor vidím především v oblasti zapojení podniků do podpory výzkumu a inovací. Ochota soukromého sektoru investovat do výzkumu a vývoje je v ČR obecně nižší než v zahraničí. Podíl výdajů ze soukromých zdrojů na celkových výdajích na vědu a výzkum navíc bohužel vykazuje stále negativní trend. Měli bychom hledat cesty, jak ještě více posílit existující motivační nástroje, jako je možnost odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje, podle § 34 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu. Je možné, že to, co bylo zamýšleno jako pobídka, je ve skutečnosti vnímáno spíše jako administrativní zátěž. Výzkumní pracovníci ve firmách obvykle nejsou motivováni k tomu, aby do svých plánů zahrnovali možnost daňových úlev, a vnitřní firemní systémy jsou zpravidla nastaveny tak, že příprava dokladů nezbytných k uplatnění odpočtu na podporu výzkumu a vývoje vytváří další administrativní zátěž pro výzkumné pracovníky. Jedná se tedy o oblast, kde stát musí úzce spolupracovat se soukromým sektorem a společně s ním vytvořit motivační nástroje, které budou skutečně účinné. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, paní senátorko. A do rozpravy se dále hlásí pan senátor Miloš Vystrčil, máte slovo.
60
Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, co se týká konvergenčního programu, já bych tam si dovolil pouze jeden dotaz. V rámci studia konvergenčního programu jsem narazil i na kapitolu – udržitelnost veřejných financí, která má podkapitolu – penzijní reforma, kde je jednak sumarizovaný současný stav, kdy se počítá se zrušením 2. pilíře, ale to, co jsem tam nenašel, je, jakým způsobem a zda vůbec vláda počítá s nějakou jinou penzijní reformou, neboť jediná věc, která mi vyšla z četby konvergenčního programu, že se počítá s tím, že si lidé budou spořit na důchod sami. Vzhledem k tomu, že populace stárne a vzhledem k tomu, že ten průběžný první pilíř postupně nestačí financovat současné důchody, tak se mi zdá tento přístup k řešení osudů důchodců takový nepříliš odpovědný, takže to je můj první dotaz. Jakým způsobem počítá konvergenční program s řešením vyplácení důchodů a zda se počítá s nějakou penzijní reformou v nějaké jiné podobě. Druhý můj dotaz směřuje potom k tomu, co vláda už ohlásila, a to je ke zrušení 2. pilíře. My jsme tady i ze stran vládní koalice někteří měli dokonce významné debaty, a ne úplně vždycky shodné, s panem bývalým ministrem financí Miroslavem Kalouskem o tom, zda je v rámci zavedení 2. pilíře nutné zvyšovat DPH. Byli jsme ujišťováni, že právě to zvyšování DPH je nutné pro to, že v rámci 2. pilíře jsou 3% body vytahováni u těch, kteří se k němu přihlásí z 1. průběžného pilíře a aby nedošlo k výpadku ve vyplácení důchodů, tak proto je potřeba tento výpadek nahradit zvýšením DPH. Pan ministr Kalousek, pokud si dobře vzpomínám, tenkrát mluvil asi o necelých 10 miliardách korun, které tímto způsobem bude potřeba do 1. pilíře díky zavedení 2. pilíře dosypat. Pokud tato vláda nyní počítá s tím, že 2. pilíř bude zrušen, tak jsem se chtěl zeptat, zda také zároveň počítá s tím, že bude sníženo DPH, protože to zvyšování DPH u mnohých z nás, a můj případ to například byl, bylo právě způsobeno tím, že jsme považovali za nutné, aby výplaty důchodů byly zabezpečeny. Takže pokud dneska to riziko výpadku 1. pilíře z důvodu zavedení 2. pilíře padá, tak jsem se chtěl zeptat, zda počítá tato vláda s tím, že by případně DPH snížila. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. A dále se do rozpravy hlásí pan místopředseda Zdeněk Škromach. Máte slovo, pane senátore. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, já jenom krátká replika na předchozí vystoupení. Myslím, že tady ten apendix Drábka, Schwarzenberga, Nečase a dalších v důchodovém systému je potřeba uříznout. Uříznout z jednoduchého důvodu, z důvodu, na který jsme upozorňovali. Tohle nebyla žádná důchodová reforma, to byl elitní důchodový systém pro ty nejbohatší, pro lidi, kteří mají 30 let do důchodu a berou nadprůměrné příjmy. Tak jste si to zajišťovali pro své voliče, pro ty, kteří vás podporují. A to, že jste zvýšili DPH, zaplaťpánbůh za to, že to je. Není důvod nic snižovat v tuto chvíli, naopak. Je potřeba ty nejbohatší zdanit ještě víc. V této zemi jste zrušili a narušili naprosto solidární systém, který tady aspoň nějak fungoval. Nakonec přidání důchodcům 45 korun je výsledkem té vaší důchodové reformy ODS, TOP 09 a spol. V minulosti i Zelení se vám tam podepsali. Vy přece jste ty důchodce obrali o peníze, které do toho důchodového systému dávají. Vy jste je obrali i o ty peníze, které platí na DPH. A dali jste je těm nejbohatším. Tak nám tady neříkejte, že je potřeba něco měnit. Prostě vy jste ten systém rozhodili, vy jste brali těm nejchudším, vy jste zavedli tady daně nemocným, jenom proto, aby se
61
ti nejbohatší měli o něco lépe. My to vidíme, vážení přátelé a dámy a pánové, z pravice trošku jinak. A tady bych podpořil pana ministra, pokud nebude chtít snižovat tuto daň, protože co jednou čertu dáte, to už potom z toho pekla nedostanete. Já myslím, že pokud se jednou daně zvýšily, tak by tady po této stránce měly zůstat. Kdo vás nutil jako pravici zvyšovat a sjednocovat DPH? Vždyť jste zdražili základní potřeby pro lidi, zdražili jste potraviny, bydlení, a tak bych mohl pokračovat. V jednom vtipu bylo od písmene F – "fšecko". To by bylo k tomu důchodu. Já myslím, že tady je daleko výhodnější znova oprášit penzijní systém se státním příspěvkem, který právě díky tomu státnímu příspěvku a možnosti spoluúčasti zaměstnavatelů dává šanci na to, aby do toho systému se dostali i lidé, kteří mají střední a nižší příjmy, což jsem přesvědčen o tom, že je naprosto správnější, než dělat elitní důchodový systém pro ty nejbohatší, což tady ODS, TOP 09 a další pravicové strany zavedly v minulém systému. Takže jednoznačně, tento apendix v důchodovém systému odříznout a znova se vrátit k solidaritě v důchodovém systému. A tady bych měl dotaz ještě na pana ministra, protože jsou regiony, kde máme vysokou nezaměstnanost, kde tím, jak probíhala v minulosti restrukturalizace různých výrobních odvětví, tak došlo ke zrušení tisíců pracovních příležitostí a bohužel se nedaří dlouhodobě v těchto oblastech zajistit dostatečnou zaměstnanost. Je to samozřejmě spojeno s otázkou výstavby dopravní a informační infrastruktury, protože tam, kam nevede pořádná cesta, tam, kam nejezdí vlak, tam, kde není dálnice, tak prostě žádná firma nepřijde. Můžeme tady říct, že lidé mají dojíždět, větší flexibilita. O tom, jak často tady hovořil pan Drábek, Nečas a další. Ale maximální, co pro to udělali, tak zdražili dopravu. Pokud do těchto regionů nepovedou dostatečné infrastrukturní stavby, nepoveduo tam pořádné cesty, tak žádná investice nepřijde. Další otázka je, nakolik vláda chce, zaznamenal jsem teď už tedy první kroky konečně po letech pravicových vlád, že se tady začínají podporovat investoři a samozřejmě bude dobře, když to budou čeští investoři, ale když nebudou, tak dobrý každý investor, který přinese zaměstnanost do této země. Tady bych se zeptal právě, aby nakonec to neskončilo tak, že tito investoři vytvoří pracovní místa v oblastech, kde už, nechci říct, že není nezaměstnanost, ale kde to není až takový problém kolem významných velkých center, kolem dálnic, kde už dneska dálnice stojí apod. Ale aby se také vzpomnělo např. na moravsko-slovenské pomezí, aby se vzpomnělo na Šluknovský výběžek a další okrajové části této země, které dlouhodobě byly z infrastrukturálního hlediska zanedbávány. Já jsem přesvědčen o tom, že bez aktivní politiky zaměstnanosti, kterou opět minulé vlády Nečase, Schwarzenberga, Kalouska a dalších, dlouhodobě vybydlovalo a takovými těmi nesmyslnými a hloupými úsporami v podstatě nešlo o úspory, ale šlo o to, že z toho systému odebíraly peníze, tak věřím tomu, že tato vláda tak, jak deklaruje svůj postoj, k tomuto bude přistupovat jinak a já myslím, že i podnikatelské aktivity některých ministrů z minulosti jsou zárukou toho, že ministři budou mít zájem na tom, aby se ČR a její hospodářství rozvíjelo. Pane ministře, jak to uděláte s tou zaměstnaností, jak pomůžete našim regionům, kde máme dlouhodobě vysokou nezaměstnanost, aby se to výrazně změnilo? Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.
62
Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, já se omlouvám, vážené kolegyně, kolegové, že vystupuji podruhé, ale vzhledem k tomu, co tady říkal pan kolega Škromach, tak si dovolím říct k tomu několik věcí. První, já jsem se tady podle mého názoru docela zdvořile otázal na 2 věci. První, jestli konvergenční program nějak počítá s tím, jak se vypořádáme s tím, že první pilíř, průběžný pilíř, ze kterého jsou financovány důchody, nebude nadále v deficitu, a jakým způsobem, když přibývá těch, co mají na důchod nárok, ho budeme příp. nějak doplňovat. Druhá věc, kterou jsem řekl a sám jsem ji trochu naznačil, že jsem nikdy nebyl žádný velký příznivec 2. pilíře a možná, že některé kolegyně a kolegové si na to vzpomenou, že pokud nyní se počítá s tím, že se bude rušit, tak se tady přímo nabízí otázka, jestli zároveň by nemohla být snížena DPH, protože jeden z důvodů, proč si myslím, že aspoň někteří z nás pro zvýšení DPH hlasovali, bylo právě to, aby nebyl 1. pilíř důchodový, ten průběžný, ještě ve větším propadu. To je zopakování těch otázek. Nevím, jestli to bylo nezdvořilé nebo jestli jsem někoho k něčemu vyzýval, já jsem se pouze zdvořile tázal. Nyní k tomu, co tady říkal pan kolega Škromach. Předpokládám, že není ekonomickým expertem této vlády a já jsem definitivně snad pochopil, proč si ho pan premiér do vlády nevybral. Protože tady začít rozhlašovat, že zároveň zvýšením DPH ti nejchudší byli okradeni a přitom říkat, že DPH není potřeba snižovat, je bezvadný protimluv, který nemá žádnou logiku a skoro si myslím, že kdyby to tady nezaznělo, tak to nemá ani smysl komentovat. Já jsem si vždycky myslel, že pokud tedy je potřeba zdanit bohaté více než chudé, tak se to dělá formou nějakého progresivního zdanění, např. v případě přímých daní, pokud samozřejmě je to myšleno tak, že se nejvíce bohatí okradou tím způsobem, že se zvýší snížená sazba DPH, tak to je pro mě novinka, které věřím, že se nikdo ve vládě držet nebude. To je můj komentář k tomu řevu, který tady zazněl. Já doufám, že ho bude ubývat. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, rozprava pokračuje. Slovo má paní senátorka Daniela Filipiová. Senátorka Daniela Filipiová: Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. I já nemohu nereagovat na některé věci, které tady řekl pan kolega Škromach. Jenom velmi krátce. Já bych chtěla říct, že zavedení 2. pilíře nikomu ze stávajících důchodců peníze nevzal. Zadruhé, že 2. pilíř byl určen zejména těm, kteří jsou skutečně zodpovědní a jsou si vědomi toho, že populace stárne, když se podíváte na sociologické výzkumy, kolik bude seniorů za 20 – 30 let v této společnosti, a nakolik seniorů bude platit jeden výdělečně činný člověk, tak je každému jasné, že státní důchody, jestli to takto mohu nazvat, budou nesmírně nízké. 2. pilíř byl určen těm, kteří skutečně byli zodpovědní, nechtěli na stáří mít minimální příjmy a 2. pilíř jim umožnil dalším způsobem šetřit si na stáří, ale paradoxně tím zanechat v tom průběžném systému více peněz právě pro ty, kteří z nějakého důvodu se 2. pilíře nechtěli zúčastnit nebo nemohli zúčastnit. A také se často mluví o tom, že o 2. pilíř ani tak nebyl zájem, že to je pár desítek tisíc, ono na jednu stranu není se co divit, protože v podstatě od okamžiku zavedení 2. pilíře ČSSD jasně dávala najevo, že v okamžiku, kdy nastoupí do vlády, tak 2. pilíř zruší. Tak pochopitelně lidé se báli investovat do
63
něčeho, co nevěděli, jak dopadne. Velké obavy, jestli ty peníze, a jak je dostanou zpátky. Myslím si, že jim to přijde hodně nefér, mnoho lidí tímto velmi znepokojeno. Takže jenom tolik krátká reakce, děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko a slovo má pan senátor Radko Martínek. Senátor Radko Martínek: Děkuji, paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, my se tady bavíme o konvergenčním programu, ono to samozřejmě spolu souvisí, ale když už tady se bavíme o zvyšování daní, konkrétně DPH, tak myslím, že by bylo dobré si připomenout ten tragikomický výsledek celé této akce. Protože zvýšení DPH v zásadě bylo provázeno ještě další věcí, a to poměrně velmi důležitou, a sice, že se prolomil systém, kdy měl být vyrovnaný vztah mezi příjmy státu, kraje a obcemi. Bylo to nastavené tak, že jestliže se státu bude dařit, budou mít větší příjmy kraje i obce, jestli se státu nebude dařit, tak ty kraje a obce na tom budou také hůř a nebudou mít ty příjmy, které jsou. To znamená, měl být celkový zájem na tom, aby se ekonomika českého státu rozvíjela. Pan Kalousek tehdy, jak si jistě vzpomenete, razil heslo, že tyto peníze, to zvýšení DPH, jde na důchodovou reformu, a tudíž obce a kraje na to nemají nárok, a proto změnil poměry procent mezi státem, kraji a obcemi. Tragikomické na tom je, a je to svým způsobem těžké, my jsme na výboru, jak si moji drazí kolegové určitě vzpomenou, jsme měli tehdejšího náměstka ministra financí, pana Minčiče, a já jsem mu položil úplně jednoduchou otázku. Kolik peněz z toho zvýšení daní šlo na důchodovou reformu? Odpověď byla pro mnohé šokující, pro mě už tak ani ne. Ani koruna. To znamená, ten výsledek šel jenom na zaplátání státního rozpočtu, a nikoliv na důchodovou reformu. Já pevně doufám, že takovýmto způsobem tato vláda postupovat nebude. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, a slovo má paní 1. místopředsedkyně Senátu, Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážená paní předsedající, pane vicepremiére, kolegyně a kolegové, jenom pár poznámek, protože zde padla slova, která se nezakládají na pravdě, jsou to demagogická tvrzení, která s realitou nemají nic společného. Samozřejmě byla zvýšena DPH, zatížilo to velmi rozpočty většiny lidí v této zemi, rodin v této zemi. Jestliže ale bychom tyto sazby v této chvíli snížili, tak nedosáhneme v podstatě vůbec ničeho. Nevěřím tomu, že by ceny v obchodech klesly. Praxe je vždycky stejná. Jakmile se jenom avizuje navýšení, obchodníci ceny zvednou. A to o více než ta procenta, která jsou DPH. Ale jakmile se snižuje, už to na ceny vliv nemá téměř žádný nebo málokdy vůbec jaký. Smysl snížení DPH má u ceny léků. A k tomu se vláda zavázala, a to pokud vím, tak se připravuje, protože tam se jedná o regulovanou cenu. Snížení DPH u léků pozná pacient, pozná ten, kdo si lék doplácí, a poznají to také rozpočty zdravotnických zařízení. Protože mimochodem třeba v takové krajské nemocnici, jako je ve Zlíně, DPH na lécích dělá desítky milionů korun. Takže to je odpověď na návrh, že bychom tedy měli pracovat s DPH a proč tedy, jestliže to nejde do důchodového systému.
64
Zavedla, navýšila cenu pravice. Nevím, proč v této chvíli chce po vládě ČSSD a koaliční vládě, abychom napravovali jejich záměry a jejich kroky. Další věc je tvrzení, že zavedením 2. pilíře současní senioři o nic nepřišli. Jak to, že nepřišli? Přišli. Jestliže se vyvedly nebo byl návrh vyvést z toho současného 1. průběžného pilíře peníze u těch lidí, kteří se přihlásili do 2. pilíře, tak samozřejmě ten důchodový účet se nenaplnil. Dopadlo to i na současné seniory. A nemluvíme samozřejmě o budoucnosti. Tady je potřeba také ale vědět, že ty debaty o tom, že současní mladí budou bez důchodu, nejsou pravdivé. Když se zase podíváme na srovnání a na čísla, tak analýzy ukazují, že v roce 2050, pokud bychom skutečně neudělali vůbec nic, a z demografie, která je známá, rok 2050, víme, kolik lidí bude, ti jsou už narození, tak nárok na procento HDP na důchodový systém v ČR bude 12 %. 12 % do důchodového systému dává Polsko. Polsko na rozdíl od ČR hospodářsky roste. Nevím, kde se berou ty debaty a pořád to strašení lidí, že nebudou mít důchody, pokud se nestane, já nevím co. My ale projednáváme konvergenční program. Já jsem ráda, že současná vláda ČR udělala docela významné korekce v konvergenčním programu ve směru investic, ve směru podpory vzdělávání, vědy, výzkumu a vývoje tak, jak o tom mluvila už paní kolegyně. Zase mezinárodní srovnání, fakta, o kterých mluvil pan senátor Bis, nám jasně ukazují, že je důležité, jakou hospodářskou politiku vláda má. Hospodářské politiky pravicových vlád bohužel ČR dovedly do mnohem hlubší recese, než jsme museli mít, pokud bychom jenom kopírovali mezinárodní vývoj. Já jsem přesvědčena o tom, že konvergenční program, který máme předložen, a že celá hospodářská politika vlády a strategie sociálního a hospodářského rozvoje, na které vláda v této chvíli pracuje, ekonomiku oživí, nastartuje, tak, aby každý 1 občan měl z rozvoje v ČR prospěch. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko, a rozprava dále pokračuje. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, jenom velmi stručně k vystoupení mé kolegyně, paní místopředsedkyně Gajdůškové. Já tomu nerozumím. Já jsem si myslel, že nová vláda, která přišla po té Nečasově vládě, je tady proto, aby chyby té minulé vlády napravila. A teď se najednou dozvídám, že se nic napravovat nebude. Zavedení 2. pilíře bylo špatně, dobře, ten se zruší. Zvýšení DPH bylo špatně, bylo to špatně, ale nechá se to. Tak buď je tady ta nová vláda proto, aby ty věci napravovala, nebo je tady proto, aby ty věci napravovala jen ty, které se jí hodí, anebo je tady proto, že to chce napravit všechno. Takový ten farizejský přístup, že si budu jenom vybírat, k ničemu dobrému nevede. Druhá věc, pokud se bavíme o důchodech, tak já nevycházím z úžasu. V současné době plus minus to vypadá tak, že jednoho seniora, jednoho pobíratele důchodu, na toho připadají zhruba 2 ekonomicky aktivní lidé. V roce 2050 to bude, že na jednoho seniora bude připadat 1 ekonomicky aktivní. Tam jsou jen 2 možnosti. Buď ten ekonomicky aktivní bude 2x tak produktivní a vyrobí toho tolik, že ta nadhodnota bude tak velká, že uživí toho jednoho seniora, nebo s tím prostě něco jiného budeme dělat. A moje otázka zněla, zda v tomto konvergenčním programu se něco takového plánuje? Pokud řekneme, že zatím ne, že ještě je dost času, tak je to také odpověď, a já si dovedu představit, že ta odpověď zazní. Ty věci, které tady zaznívají jako odpovědi, mi připadají jako neférové a neseriózní zejména pokud
65
to porovnávám s těmi sliby, se kterými tato vláda, zejména ČSSD, do této vlády vstupovala. Proto musím zareagovat potřetí. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji, pane senátore, slovo má pan předseda Senátu, pan Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane místopředsedo vlády, kolegyně, kolegové, já si myslím, že naši političtí kolegové, ale také protivníci z ODS, téma, že by se mohlo DPH na potraviny snížit, nezvedli kvůli tomu, že by věřili, že se to učiní. Vždyť oni to dělali s velkým přesvědčením, že to této zemi prospěje. Ale oni to dělají – navrhují proto, že když se tím umazali oni, tak ať se tím umaže také někdo jiný. To znamená současná vládní koalice. Ale prostřednictvím řídící našim kolegům z pravého spektra, zejména z ODS, vy jste asi neposlouchali to, co tady říkal kolega Bis. Tam je totiž výsledek vaší práce. Vy jste tu zemi přivedli do toho stupně nejhůře prosperující země ekonomicky obdobně srovnatelné s jižním křídlem Evropy. A to je důsledek vaší práce. Vy jste za to zaplatili politicky, teď chcete, aby zaplatil ještě někdo jiný. Ale my jsme tady burcovali, aby se to nečinilo, my jsme vás přesvědčovali, abyste to nedělali, abyste hledali řešení tam, kde je dneska prakticky hledá vláda. Je pravda, když jsme tady mluvili o konvergenčním programu, že vám dokonce páni z Bruselu podobně radili, kteří si většinou ty zprávy nechají psát od expertů tady v Česku, pamatuji si, že jsem jednou dopátral, že expert z Ministerstva financí pana Kalouska měl stáž v Bruselu a psal ty zprávy pro OECD tady de facto na základě frází, které se tady používaly, tak přesně to opisoval pro zprávu, kterou tam tehdy dával dohromady pan Dyba, jako zástupce ČR v OECD. To je výsledek vaší práce. Samozřejmě, že my ten recept vidíme už dneska jinak. To, co tady bylo řečeno, kdyby se DPH snížilo, tak bohužel se to na ceně potravin příliš neprojeví. My to řešení hledáme v tom nastartovat hospodářský růst, zajistit to, o čem jsem tady hovořil, větší příjmy občanů. Jsem rád, že vláda po letech propadu a zmrazování mezd nastartovává mírný růst mezd, doufám, že se to přenese i do podnikatelského sektoru. A to je východisko. Co se týká důchodové reformy, jestli to s důchodovou reformou myslíte vážně, tak pojďme řešit to, co je do nebe volající, a to je to, že na financování důchodového systému pro lidi, kteří už nepracují, se solidárně podílí prakticky jenom zaměstnavatelé a zaměstnanci. Ta skupina, která dneska neustále roste, OSVČ, a už je jich 1 milion; a při pondělním rozhovoru s významnými podnikateli severní Moravy jsem se dokonce dozvěděl, že je nová finta. Že firmy zaměstnávají stále více lidí formou agenturních zaměstnanců a že ty agenturní zaměstnanci nejsou zaměstnanci, ale jsou OSVČ, protože se za ně zase nemusí platit v plném rozsahu sociální a zdravotní pojištění. Minule jsem vám tady říkal a žádal jsem pana ministra Němečka, aby ověřil informaci, kterou mám, že např. ve zdravotním pojištění, kde je to samé, částky, kterou zaplatí na zdravotní pojištění 100 % zaměstnavatelé a zaměstnanci, to znamená za zaměstnance, takže z toho zaměstnanci spotřebují na zdravotní péči 30 % a 70 % dávají na solidaritu, to znamená na ty nevýdělečné, na tzv. státní pojištěnce, to znamená na důchodce, na ženy na mateřské dovolené, na děti. Zatímco OSVČ, kteří mají, vyměřovací základ jiný, odvádí na zdravotní pojištění takovou částku, kterou ale
66
také v plném rozsahu spotřebují, to znamená, že obrazně řečeno, na ty skupiny důchodci a další nedávají ani korunu. A ještě horší to je v důchodovém zabezpečení. Výpadek až 45 miliard korun na důchodovém účtu z velké části způsobuje právě tato nerovnost, která je v odvodech a která byla nastavena, já jsem tady mluvil o tom kapitalistickém komunismu, protože to je skutečně tak, protože platí minimum a brát budou podle stejných pravidel, jako budou dostávat důchody ti zaměstnanci, kteří platí tak velké části a platí to samozřejmě z velké části za ně i jejich zaměstnavatelé. To je ten nepořádek. Jestli to chceme s důchodovou reformou mínit vážně, pojďte nám pomoci dát toto do pořádku. Bez těchto korekcí a změn se nemůže žádná reforma udělat. Přece všichni víme, že problém je v tom, že Češi, ať to je 2. nebo 3. pilíř, si nedávají na soukromý spoření peníze a ne proto, že by byli až tak nezodpovědní, oni je prostě, vážení přátelé, oni je nemají. A když je tam dají, tak o to sníží spotřebu a o to se sníží zase ekonomická výkonnost. Lidé nebudou nakupovat. My musíme vymyslet, abychom to nezpůsobili. Aby si lidé mohli dávat na to spoření a ještě nesnížili spotřebu. Vždyť to přece víte a nehrejte tady pro veřejnost to divadlo. Pojďme problémy řešit a přestaňme dělat politické pózy. Ty se nám totiž zásadně nevyplatí. To je bumerang, který nás stejně vždycky praští. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane předsedo a rozprava pokračuje, slovo má paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, probíráme konvergenční program roku 2014. Je to návrh, kterým vláda nám předkládá, co všechno má v programu a co chce všechno udělat, jaké změny, aby se nastartovala ekonomika, aby důsledky ekonomické krize a vládnutí minulé garnitury byly postupně odstartovány. Já bych tady chtěla připomenout jedno takové rčení, nevstoupíš 2x do jedné řeky. Ani kolegové z ODS po nás nemohou chtít, abychom vstupovali do stejné řeky, protože ta řeka dávno uplynula. Je jiná doba, jsou jiné právní předpisy, Evropa se posunula, rok udělá hodně. V podstatě vláda má právo navrhnout určitá opatření, kterými se posune v řešení hospodářské situace ČR a nemůže to po ní nikdo chtít, aby se vrátil v každém vašem bodě o krok zpátky a začínala v bodě 0. Prostě někdy to ani nejde, jsme vázáni mezinárodními smlouvami. Ekonomická situace je trošku jiná a já si myslím, že ty body, které zde pan ministr nastínil, jsou velmi propracované. Kdyby se jich podařilo 90 % splnit, a já si myslím, že k tomu musíme dát všichni síly, protože nám přece jde o lidi v této zemi, o hospodářský růst této země, protože je to základem prosperity do budoucna, tak to si myslím, že je úkolem nás všech, ať jsme ve sněmovně, ať jsme v Senátu, ať jsme z kterékoli politické strany. Já si myslím, že to je především to, co posune ČR, nikoli to, jestli se tady budeme dohadovat, jestli momentálně uděláme takové DPH a kdy je vrátíme nebo nevrátíme nebo co uděláme konkrétně a jestli půjdeme zpátky. Já si myslím, že zpátky jít nemůžeme v žádném případě. Je třeba se dívat dopředu, podívat se na to, kam se posunuje Evropa, protože jsme určitou součástí nějakého společenství a věřte tomu, že to nebude mít vláda lehké. Bude muset řešit i hodně zákonných záležitostí, které tady
67
budeme projednávat. Ale myslím si, že v tomto směru bychom v současné době měli mít všichni trošku v sobě nadhled a zatnout se a říci si – Ano, udělejme to pro ČR. – Zkusme to jednou udělat společně, protože věřte tomu, že hádat se nad tím, jak budeme řešit ekonomickou situaci v nejbližším období je zbytečné. Je potřeba pro to něco udělat. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko a rozprava pokračuje. Slovo má paní senátorka Daniela Filipiová. Senátorka Daniela Filipiová: Já se omlouvám, opravdu není mým zvykem, kolegové to vědí, že bych často a navíc opakovaně vystupovala, ale mě to prostě nedá. Tady padlo už takové to otřepané téma, jak OSVČ dokonce parazitují na celém tom systému, že neodvádí na sociální a zdravotní atd. Ale uvědomte si, že OSVČ nemají třeba benefity jako mají zaměstnanci, třeba já nevím, mnohdy proplácené mobilní telefony, 5 – 6týdenní dovolené dokonce v některých firmách, nemají 13. a 14. platy, tyto benefity nemají. Oni si mnohdy nemohou dovolit ani pořádně marodit, protože by museli zavřít krám a tím by přišli o klienty. Oni si mnohdy nemohou vzít ani dovolenou, protože to by také způsobilo, že by přišli o klienty. Já si myslím, že lidé, kteří tady podnikají, toto velmi dobře znají. Mě docela ještě zaujala jedna věc, musím opravit svého kolegu Vystrčila. V roce 2050 ta situace, co se týká skladby, bude ještě horší. Jeden výdělečně činný bude živit 2,5 seniora. Ta situace bude ještě horší a pozor, to není o situaci v naší republice. To je problém celé Evropy kromě jižních států, Španělska, myslím, a Itálie, kde ta porodnost je trošičku vyšší vzhledem k tomu, že to jsou katolické země a tam to má určité zázemí. Já souhlasím naprosto s paní kolegyní, která mluvila přede mnou, že hádat se je zbytečné. Skutečně hádání se, pokud to není konstruktivní hádka, tak to nemá smysl. Ale stejně tak mi přijde zbytečné, a hlavně naprosto nekonstruktivní, aby se uváděl v chaos celý systém tím, že jedna vláda zavede cosi, druhá vláda to zruší a zavede cosi jiného. Pokud si dobře vzpomínám, před volbami se všichni zapřísahali třeba tím, že nebudou sahat na daňový systém, protože by to rozkolísalo podnikatele a rozhodně tedy to pro ty podnikatele a vůbec pro podniky jako takové je to naprosto nejistá doba. Oni nevědí, co bude za daňové zákony a jiné zákony příští rok. Oni nevědí, jestli si peníze mají nechat jako rezervu, protože se příští rok zase zvednou daně. Nebo jestli ty peníze mohou investovat do rozvoje firmy, tudíž do nabírání dalších zaměstnanců. Mě o to víc udivuje, že teď se tady hovoří o tom, že ty daně by se eventuálně mohly zvedat atd. A ještě tady k tomu zvýšení toho DPH minulou vládou. Já sama za sebe musím říct, že jsem vystupovala proti tomu, protože jsem přesvědčena o tom, že zvyšování daní k ničemu nevede. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má pan senátor Radko Martínek. Senátor Radko Martínek: Všichni byli proti a daně se zvýšily. Já bych se chtěl vrátit k tomu, že tady probíráme konvergenční program. Já jsem měl bohužel tu čest, nebo bohudík tu čest, že jsem měl připomínkovat tento program. Harcoval jsem se z Moravské Třebové do Prahy, na Kampu, bylo nás
68
tam asi 60 a tam jsem se víceméně dozvěděl, že je všechno hotovo a naše připomínky se víceméně nezapracovaly. Já mám jenom jednu připomínku, já chápu to, že vláda připravovala tento program na rok 2014 v době, kdy byla pár chvil ve vládě, ale já mám k panu ministru financí prosbu, kterou jsem měl i k premiérovi, bude se připravovat konvergenční program na rok 2015. Já bych měl úplně jednoduchou prosbu, aby tam bylo méně frází a mnohem víc konkrétních věcí, které jsou uchopitelné a o kterých i běžný čitatel bude vědět, co to ČR přinese. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážené kolegyně, vážení kolegové, omlouvám se za tolik výstupů, my jsme si to dnes s paní kolegyní Filipiovou tam rozdělili. Já jenom znovu zdůrazním, prosím vás, já jsem položil pouze 2 otázky. První se týkala, jestli něco vláda plánuje v rámci konvergenčního programu s důchodovou reformou. Druhá byla, jestli náhodou chce zohlednit to, že se řeší 2. pilíř třeba tím, že by snížila DPH. To je otázka, zatím pan ministr financí neodpověděl. Odpověděla mi už spousta sociálních demokratů, co jsem zač a co všechno vyžaduji a neoprávněně atd. Já jsem se jenom zeptal, já jsem nikomu neříkal, co má dělat. A teď k těm věcem, které tady zazněly, a já na ně musím reagovat. Agenturní zaměstnanci, tady si myslím, že jsme na jedné lodi a dokonce jsme se na tom v Senátu shodli a schválili jsme změnu zákoníku práce. Dokonce jsem byl předkladatelem toho senátního návrhu, který zjednodušil řetězení smluv v případě souhlasu odborových organizací a tím pádem trošku snížil libozvučnost nebo atraktivitu objednávání agenturních zaměstnanců. Co se týká – Češi nespoří. Málokterý národ spoří tolik, jako Češi. Já jsem si mezi tím, co tady ostatní něco říkali, našel jenom takové základní údaje. Prosím vás, 3 domácnosti uživí ze svých úspor v Lucembursku 65 % rodin, v Rakousku a Turecku 64 % rodin, v Nizozemí, Velké Británii, České republice a Španělsku 61 % rodin. Jsme vlastně ve třetí skupině zemí, to znamená, u nás se spoří a lidé mají naspořeno 1,8 bilionu korun v tuto chvíli. Neříkejte, že to je jinak, když to není žádná pravda. Za námi je Německo, Polsko, Belgie, za námi je průměr EU. Já neříkám, že se všichni mají dobře, ale neříkejme, že jsme horší, než to ve skutečnosti je. Nikomu a ničemu to nepomůže. A poslední věc, samozřejmě, jestli roste HDP nebo neroste HDP, je důležité. Ale není to jediné kritérium, ani to tak v rodině nefunguje, které by říkalo, jak na tom ta země je. Míra chudoby, nezaměstnanost a další, jsou kritéria minimálně stejně důležitá. To, že se při posuzování toho, jak se máme, soustřeďujeme zejména na spotřebu, je, bych řekl, spíše chybou Evropy, než její předností a já si myslím, že v okamžiku, kdy v ČR opravdu máme jednu z nejnižších mír chudoby, my máme jednu z nejnižších nezaměstnaností, bychom tady neměli říkat, jak je to všechno špatné. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám senátore a do rozpravy se dále hlásí pan předseda, Milan Štěch.
děkuji,
pane
Předseda Senátu Milan Štěch: Jenom malou poznámku k míře úspory. Já myslím, že pokud to veřejnost slyší, že si o tom udělá úsudek, ale vezmu to na jinou zemi. Myslí si někdo, že těch 25 % nezaměstnaných ve Španělsku, z toho zhruba 20 % dlouhodobě, mají míru úspory takovou nebo aspoň
69
přibližující se tomu, o čem tady předřečník hovořil? To je právě o tom kuřeti. Jeden má tu holou peroutku a druhý má ta stehýnka a ta prsíčka. A to je bohužel problém současného světa. Ta polarizace příjmů, ta je enormně velká. A jestli to se nezvládne, tak to přinese bohužel asi nové problémy celému světu, včetně naší země. Ty průměry, ty jsou strašně zavádějící. Já nechci hovořit o ČR, kde to je obdobné, ale to Španělsko je, myslím si, úplně do očí bijící. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já předsedo, slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.
vám
děkuji,
pane
Senátor Jaroslav Kubera: Nebojte se, opravdu nevyvolám dalších 15, protože vůbec nebudu polemický. Musím jen potvrdit, že britští vědci pracovali správně, slyším opravdu špatně, nevím, čím to je. Ten problém je daleko hlubší, než my se tady malicherně hádáme. Ten problém je v tom, že už nikdy nebude práce pro všechny, ale ne proto, jaké jsou kde vlády, ale proto, že ty technologie pokročily natolik, že ta práce už prostě není. Já jsem v pátek navštívil nejmodernější sklárnu, kde je zařízení, které je jediné na světě, musel jsem odevzdat, to bylo pikantní, mobil a podepsat, že 10 let nikomu z vás o tom nic neřeknu. Já jsem se musel smát, protože mobil mi zavřeli do trezoru, ale já mám hodinky, kde je HD kamera a fotoaparát. Takže jsem si to všechno mohl vyfotit a poslat to Číňanům. To jsem samozřejmě neudělal ze serióznosti. Ale proč to říkám? Tyto továrny mají miliardové obraty, ale skoro žádní lidé v nich nepracují. Tam je jenom několik inženýrů ve velíně, kteří jenom sledují obrazovky, kdyby někde něco náhodou, tak něco stisknou, aby se to zastavilo, opravilo a udělalo. Ta práce už nebude nikdy. Na druhou stranu se musím vždycky pobavit, když někdo říká, že jak je nás málo, tak už neuživíme ti mladí ty dospělé. Jestli je neuživí, tak možná proto, že pokud budeme podporu porodnosti směrovat tam, kde ji zatím směrujeme, tak to bude jenom další skupina lidí, které bude muset někdo živit. Jestli to budou ti, kteří budou nezaměstnaní už 5. generaci, tak nevím, koho by živili. Ale když se na to podíváte z druhé strany, když je taková technologie, jaká je, není možné, aby jeden člověk neuživil 5 důchodců. Není to možné. Chyba musí být někde jinde. Peníze se někde musí ztrácet, protože produktivita je oproti minulosti taková, že chyba musí být někde jinde. Zkusím vám velmi stručně říct, kde chyba je. Chyba je v podobných tiscích, které tady budeme projednávat, že supermarkety budou muset mít vyvěšeno buď 5 vlajek anebo na tabuli napsáno, odkud berou zboží; a podobné nesmysly, kterých tu máme celou haldu a které nás zatěžují. Už jsme se tak obklíčili legislativou, že se v tom sami motáme. Už nikdo neví, nikdo se nemůže podle zákonů chovat, protože jim nerozumějí ani právníci. A jak já říkám – zkuste vypnout ASPI – a tato republika do týdne nefunguje! Protože kdybyste byli odkázáni na Sbírku zákonů, toho, co tady přijímáme, tak se podle toho vůbec žít nedá. Potom je velmi těžké dodržovat nějaký předpis, a to jsou problémy dotací a vracení dotací. Protože předpisy jsou udělány tak, že se v podstatě dodržovat nedají a každý si je může vyložit podle toho, jak chce. Tam je skryta jedna velká část peněz. Zamysleme se u každého zákona, jestli ho vůbec potřebujeme. Jestli i zítra budeme živí, když takový zákon nepřijmeme. Jenom mě zaujalo, proč jsem vlastně vystoupil. Tady někdo řekl, že 1,8 bilionu je naspořeno. A to mě vyděsilo, aby někoho nenapadlo, že kdyby úspory lidem vzal, tak bychom měli skoro zaplacený, pane ministře, státní dluh... Doufám, že pana ministra to určitě nenapadne, protože on nemá to myšlení,
70
které tady od některých slyším, byť je s vámi v koaliční vládě. Brzy se ukáže, že to bude velký problém, protože já bych si s ním určitě rozuměl lépe než vy. Děkuji za pozornost. (Pobavení v sále.) Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. To by byla jistě zajímavá otázka... Ale teď vystoupí s přednostním právem pan senátor Petr Vícha. Senátor Petr Vícha: Vážená paní předsedající, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, s využitím přednostního práva vyzývám své kolegy zleva, abychom již dále nepolemizovali s vládou, která už tady není. Polemizovat s mrtvolou je poměrně zbytečné… (Pobavení v sále. Smích.) Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Dienstbier. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Já mohu pana senátora Víchu ujistit, že nebudu polemizovat s bývalou vládou. Jenom mě zaujal posun Jaroslava Kubery do krajně levicových pozic, protože pan senátor Kubera má samozřejmě pravdu, že se zvyšováním produktivity teoreticky mnohem míň lidí může uživit mnohem víc dalších lidí, třeba důchodců. Vyžaduje to pouze jedinou věc. Mnohem radikálnější míru přerozdělování. Takže – vítejte na levici, pane kolego! Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, také se omlouvám za svoje vystoupení. Už to trvá příliš dlouho. Ale vzpomeňte si, konvergenční program je vždycky příležitostí navzájem se navážet zleva doprava a zprava doleva. A to zejména metodou, že se vytrhne z kontextu něco, vezme se jenom jednostranný pohled a hned je s čím bojovat… Jenom kraťoulince pár jiných pohledů. Například proškrtání se k prosperitě apod. Uvědomme si, že tyto škrty bránily katastrofě v budoucnu. Zejména při hospodářské situaci v Evropě nebylo možné mít vyrovnané rozpočty, nebo nějak stabilizované; stabilní nebo stabilizované rozpočty přispívají k financování veřejných služeb a suverenity státu atd. Země, které nešly cestou stabilizace rozpočtu, které si půjčovaly a kterým rostl HDP např. to bylo Irsko nebo Chorvatsko; Chorvatsko bylo premiantem, pokud jde o HDP. To byly ohromné hodnoty, nejvyšší v Evropě. Minulý rok anebo na konci minulého roku začalo žádat o mezinárodní pomoc. V Irsku to bylo podobné. Neberte jenom jednostranný údaj, že máme nízké HDP. My jsme to zase vyrovnali tím, že máme dobrý start do budoucna. Prosperita se ukáže. Nečasova vláda zajistila, byť finanční restrikcí, dobrý start do budoucna. Tady byla řečena řada mýtů, které se opakují. Bylo řečeno něco o tom, že neinvestujeme do vědy a výzkumu. Udělal jsem si nedávno ze statistik průzkum – z ČSÚ. Je to tak, že ČR, je snad jako na druhém místě ze všech evropských států, dává nejvíc do vědy a výzkumu ze státního rozpočtu. Ale hodnota HDP se týká všech výdajů, např. výdajů soukromého sektoru. Ale soukromý sektor nemůžete donutit, aby dával peníze na vědu a výzkum. Přemýšlejme spíš, jak ho motivovat. Řada věcí je poněkud jinak. Kolega Škromach tady hovořil, že jsme narušili solidární systém. Mám pocit, že máme stále jeden z nejlepších solidárních systémů v Evropě. Jak už řekl
71
kolega Vystrčil, máme největší rovnost příjmů snad na celém světě, kromě Severní Koreje. Mohl bych ještě mluvit dále ohledně vládních výdajů. Zajímalo by mě ještě, když už jsme u konvergenčního programu, tak pokud se nemýlím, bylo řečeno, že 1,8 HDP budou výdaje, vládní dluh pak bude o něco vyšší další rok; předpokládám, že jsou to výdaje, kde jsou i výdaje veřejných rozpočtů. Pakliže tomu tak je, tak je to v pořádku. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Daniela Filipiová. Prosím, máte slovo. Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Velmi ráda bych, vaším prostřednictvím, chtěla požádat pana předsedu klubu sociální demokracie, aby jaksi nepřekračoval, myslím, určité hranice slušnosti. Já si myslím, že tady v Senátu – na rozdíl od Poslanecké sněmovny – jsme se k sobě chovali vždycky velmi slušně. Pokud si dobře pamatuji, tak jsme se – jako ODS – nikdy nenaváželi do vašich bývalých předsedů vlád. Třeba pana Grosse a podobných. Ujišťuji vás, že to ani v budoucnu dělat nebudeme. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má paní senátorka Eva Syková. Senátorka Eva Syková: Vážení přítomní, vážený pane ministře, chtěla bych uvést na pravou míru, nevím, kde to pan senátor vzal, že ČR dává nejvíc na vědu a výzkum. Takový nesmysl, myslím, že bychom tady neměli poslouchat. A ani ze státního rozpočtu nedává nejvíc na vědu a výzkum. Neříkám, že nedává dost. To je jiná otázka. O tom se tady dneska nebavíme, kolik má dávat. Ale abychom říkali, že dává nejvíc, tak to bych si myslela, že bychom neměli říkat. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má pan senátor Tomáš Jirsa. Senátor Tomáš Jirsa: Kolega senátor myslel, paní kolegyně, že bude dávat nejvíc za této vlády, protože bude líp. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Tak – teď nevím – pan předseda klubu sociální demokracie. Pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Vícha: Na výzvu jsem ochoten dokonce i připustit, že bývalá vláda tady ještě je. Pokud bude dán ten slib, že už nikdy tady nebude řečeno o chybách Paroubka, Grosse, Špidly a dalších. Děkuji za tento příslib. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám. Rozhlížím se, zda se už opravdu nikdo do rozpravy nehlásí. (Nehlásí.) Rozpravu uzavírám a prosím pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Děkuji, paní předsedající. Já jsem si myslel, že jenom "v Parlamentu" to máme "takový živý"... (Předsedající M. Horská: "My jsme také Parlament, pane místopředsedo. I my jsme Parlament – jsme horní komora“…) Pardon, bral jsem to, že "jsme v Senátu“… 72
Já vlastně po rozpravě ani nevím, jestli jsem "levý" nebo "pravý". Ale asi patřím do středu. Nebo možná "ten občan je tady omylem", dokonce bohatej, ale možná se sociálním cítěním… Možná bych jenom stručně řekl moje pocity ze stavu naší země nebo státu, veřejné správy. Já jsem to předtím vnímal přes různé informace přes média. Teď to vidím zevnitř. Bohužel je to podstatně horší, než jsem si myslel, i když samozřejmě naše země na tom není špatně ve srovnání s jinými. Bohužel instituce, které by vlastně měly zabezpečit výběr daní, jako finanční úřad, kde pracují lidé s nízkým příjmem, zavaleni papíry, s nefunkčním IT systémem, v podstatě neplní ani svoji funkci. Nikdo to neřídil, jsou klientsky vstřícní. Finanční úřad nemá celorepublikovou působnost, proto Praha je považována za daňový ráj. A to, co by měl v podstatě dělat, kontrolovat základ daně z příjmu předtím, než odejde z naší země 200 miliard dividend, měl by se dívat na 15 tisíc offshore, na transfer ceny, bohužel to tak není. V naší zemi se daně moc neplatí, málokdo tady platí daně. Nedávno jsem dával medaili za placení daní a tam byly vlastně samé nadnárodní společnosti. Tato instituce de facto nebyla řízena, nikdo ji neřídil, neměla žádnou strategii. Když jsem se zeptal na daňové pohledávky 140 miliard, tak se dívali, co to je... Moc se tím nezabývají. My to nyní řešíme. Byl snížený stav u zaměstnanců finančních úřadů o několik set, takže ti lidé jsou přehlceni, je tam byrokracie a ti lidé nestačí ani vyměřovat základ. Byl vytvořen specializovaný útvar, který kontroluje právě ty firmy, které daně platí, místo toho, aby kontroloval ty, které neplatí. A některé neplatí léta. Celkově tato filozofie je tedy divná, nikdo to neřídí. Včera byla velká debata v Poslanecké sněmovně o FAÚ, o tom se také povídají různé nesmysly. A jenom bych zopakoval. FAÚ je orgán, který má pomáhat v boji proti daňovým únikům a korupci. A včera pan Kalousek navrhoval, aby na FAÚ byl zřízen nějaký podvýbor. Já s tím nemám problém, dokonce jsem přestal šéfa FAÚ zvát na porady ministra, nechodí na porady ministra. Nicméně FAÚ od ledna podalo 300 trestních oznámení za 1,8 miliardy podivných transferů. A když se ptali, jak to vypadá s policií, tak samozřejmě policie nestíhá. Potom máme Celní správu, která by měla zabránit kradení naší spotřební daně. Potenciál 2,7 % HDP, 100 miliard. Tzv. karuselové obchody. A Celní správa má samozřejmě také své problémy. Také jsme měli lihové záležitosti, pohonné hmoty. Tam usilujeme o větší kompetence. Zavedli jsme například mobilní laboratoř, protože tam jde skutečně o čas. Ale co nám přináší nový občanský zákoník? Říká nám, že smlouvy se dokonce mohou uzavírat ústně. Neuvěřitelné! My honíme zločince, a když ho doběhneme, tak on pak řekne, ale já jsem to prodal. Papír nepotřebuje, protože je to sjednáno ústně. Potom máme úřady práce, které by měly vlastně kontrolovat přerozdělování příjmů, rozpočtů a daní. Kolik se tady zneužívá sociálních dávek? Máme dávky pro zdravotně postižené 3,8 miliardy, jsou na to specializované firmy, které na tom vydělávají desítky milionů a ti chudáci, kteří by to měli dostat, tak to nedostanou. Podpora v nezaměstnanosti, kolik je tady lidí, kteří pracují načerno, sociální bydlení, nechápu, proč dáváme 8 miliard do sociálního bydlení a vlastně nestavíme, když to končí nakonec u některých šmejdů. Potom máme samozřejmě policii, pamatujeme si na nějakou justiční mafii a problémy v justici, takže je tu nějaký systém, který se tady vybudoval za 24 let a my samozřejmě jsme to převzali v nějakém stavu, určitě pokud přišli státní 73
zaměstnanci o výplaty a snížili jsme jim příjmy o 10 %, tak logicky to musíme napravovat. V tomhle směru jsem na straně ČSSD, na druhé straně bych chtěl ubezpečit paní senátorku Filipiovou, že základním programem hnutí ANO je nezvyšovat daně. A žádné daně se zvyšovat nebudou. My jsme šli do toho a řekli jsme, chceme přestat plýtvat a chceme přestat krást. A když to zkusíme, a já si myslím, že to je obrovský potenciál, protože když bude fungovat podstatně lépe Celní správa, finanční úřad a úřad práce, který to má všechno zkontrolovat, který je také poddimenzovaný. Samozřejmě jsou to různí podnikatelé a ohledně živnostníků samozřejmě to chceme řešit, protože jednáme s asociacemi, s panem Havlíčkem, tedy to jsou všechna témata, která chceme řešit, ale já jsem zásadně proti tomu, abychom navyšovali daně. Pokud navýšíme daně, tak samozřejmě asi těžko sem investory dostaneme. Já bych podepsal všechno, co řekl senátor Bis, ano. Zákon o veřejných zakázkách je totální katastrofa, totální paralýza, absolutně to podepíši. My děláme na novém zákoně, ale my máme problém, nebo samozřejmě někdy výhodu někdy nevýhodu, že pokud si vezmeme teď tu novelu, tak Brusel nám říká 50 % víceprací, co je neuvěřitelné. My máme dneska 20 %, nechápu proč, já jsem vlastně nadával úředníkům na ministerstvu financí, proč to tam mají. Protože v privátu, když vysoutěžím nějakou stavbu, tak mám fixní cenu a je to problém dodavatele. Pokud tam on najde nějaké vícepráce, je to jeho problém a jeho riziko podnikání. Zákon o veřejných zakázkách, ta šílenost, ta šikana těch, kteří to prohráli, ten ÚOHS, ano tak to je velký problém a teď jak my máme zabezpečit zaměstnanost. Teď si vezměme zákony, ty zákony nás zabijí. Já jsem se umístil na druhém místě za panem prezidentem v soutěži o ropáka, jsem na to pyšný, protože já říkám, že Děti země jsou teroristé, kteří nám blokují dálnici z Lovosic do Ústí od roku 1997. Bohužel už pan ministr Prachař odešel, protože jak jsme nastoupili, tak jsme řekli, že rok 2014, 2015 vlastně jsou přechodné roky. Je to příprava na investice. Tato země nestaví dálnice od roku 2010, nevykupují se pozemky. Teď jsme přišli s návrhem zákona, abychom vlastníky motivovali, protože pokud nabízíme nízkou cenu za pozemek, tak samozřejmě to skončilo zase nějakým čtyřletým soudem a s odhadcem. Naše země není připravena na investice. Někdo zapomněl tady stavět mateřské školky, školy, dálnice. Každé ráno vstáváme s D1, kterou otevíral kdysi Štrougal, takže připravujeme investice a my teď vlastně jsme na výdajích, navyšujeme, ale co je podstatné s rozpočtem, že také jsme začali na ministerstvu financí řídit likviditu. To znamená, že i když deficit roku 2014 bude 100 miliard a v roce 2015 asi také 100 miliard, takže 200 miliard, ale absolutní dluh koncem roku 2013 a 2015 bude stejný, protože jsme zapojili lépe likviditu, a to máme stále státní pokladnu, která nefunguje, do které jsme narvali 4,6 miliardy, nemáme řízené finance on line, takže takový je samozřejmě start. Každý mluví o nezaměstnanosti, problém. A já se ptám, proč v každé stavební firmě pracuje Ukrajinec? Proč v každé restauraci, hotelu, maloobchodu, často pracují Slováci a Poláci? Jak je to kontrolované, ty dávky? Tady se mluví, stále je debata o penzijní reformě. Já tam skutečně nevidím spojitost mezi DPH a penzijní reformou. Pokud tady pan Kalousek vám říkal, že zvyšuje DPH kvůli penzijní reformě, tak je to nesmysl, protože peníze na důchody jsou z dividend ČEZu. Takže já tam nevidím vůbec žádný souvis. Penzijní reforma, každý rok máme deficit -50 miliard na důchody. A ten 2. pilíř, který my jsme vyjednávali a my jsme v té koalici, kde jsem asi ten středový nebo středopravý nebo jaký, nebo dokonce jsem se jednou vyjádřil, že jsme skoroopoziční smlouva s jedním cílem, konečně tady něco začít měnit v prospěch občanů této země. Jak to 74
chceme řešit? Já nevím, jak to vyřešit. My potřebujeme vydělat tolik peněz, abychom zaplatili důchody, to je celá reforma. A možná, ten 2. pilíř, ano, je pravda tam i tam, ale byla to motivace, aby si lidi uvědomili, že by měli šetřit na stáří. Nevím, jak to vymyslí komise, ale zásadní opatření, které chceme na Ministerstvu financí udělat, a na to potřebujeme zase díky legislativě strašně dlouhý čas, jsou dvě. To je elektronický výkaz DPH, kde konečně budeme párovat DPH. Slováci to mají od ledna a tam konečně vybereme ty daně. To je první krok. Druhý krok je chorvatský model elektronického výkazu tržeb. Chorvati to udělali tak, že to zavedli, samozřejmě byl obrovský řev, a zároveň snížili DPH. Ano, je pravda, že je špatně, že máme 3 sazby DPH. Já pevně doufám, že skutečně to snížení DPH se projeví do ceny léků. A to, že máme sníženou sazbu DPH ve výši 15 %, je taky blbě, protože je jedna z nejvyšších v Evropě, na potraviny například. Takže to chceme řešit. A toto jsou 2 zásadní záležitosti. A my jsme přišli, pan ministr Fischer nedával žádné zákony. My máme všechno pozdě. Tabák, obrovskou minu, kterou nám připravil pan ministr financí Kalousek, jednotné inkasní místo, což je absolutně neskutečná záležitost, která by potopila rozpočet o 40 miliard. Ohledně nezaměstnanosti, co my můžeme udělat? Proč nemáme tady postavenou páteřní dálniční síť? Proč to nemáme? Proč nemáme dálnici na Linz, na Vídeň? Když se podíváte na tu mapu, jak to dělali, to je neuvěřitelné. A to je naše priorita. Proč nemáme rychlovlaky, měli bychom mobilitu nezaměstnaných. Teď nevím, myslím, že pan Štěch o tom mluvil, ne pan Škromach, proč neinvestují investoři na Ostravsku a Ústecku. My jsme chtěli ten Nexen, který jde do Loun, my jsme jim říkali, ať jdou na Ostravsko, tam to potřebujeme. Ale oni tam nepůjdou, protože oni půjdou tam, kde je dopravní infrastruktura. A pokud my to neuděláme, a to je základ celého státu, že jsme měli mít dálnici na Drážďany, na Linz, na Vídeň. Paní Havránkovou řešili jsme 18 let, naši předchůdci. Konečně jsme teď vyřešili, rodina zase tam byla, takže začneme zase dělat ten Hradec – Olomouc, to je naše priorita. To je o všem, to je o zahraničních investicích, českých investicích, o nastartování ekonomiky. V tom je všechno a to je naše priorita. Jednoduše ty rychlovlaky už nestihneme, možná proto, že nějaký podnikatel tady vyráběl rychlovlaky, které jezdily jen 150. Proto jezdíme z Prahy do Brna 2 hodiny 41 minut přes Českou Třebovou. Když skončil pan Špidla premiéra, tak nás pozval do Kramářovy vily a vykládal nám o TGV, jak jel z Prahy do Lille 310, tak jsem se ho tehdy ptal, proč to neudělá vedle D1, z Masaryčky do Brna, těsně vedle. Tehdy Dušek, šéf odboru Českých drah, říkal, že to stojí 60 miliard. Úplně stejně jako tehdy ty Pandury. A mohli jsme jezdit z Masaryčky do Brna za 37 minut a možná mávat na tu D1 prokletou. V takovém je to stavu dneska. My chceme skutečně se na to připravit. Taky jsme řekli, že usilujeme o čerpání evropských fondů, že bychom se měli zamyslet, proč některé ty měkké programy, paní senátorka tady vystupovala o vědě a výzkumu, tak já jsem se ptal minule na vládě, že možná bychom se mohli dozvědět, kam teče těch 26 miliard na vědu a výzkum? Kam přesně? Jak to je? Proč tady tento stát stavěl vědeckotechnická centra? Jeden to stavěl na školství, druhý na průmyslu. Údajně je jich 40. Teď údajně přemýšlíme, co tam budeme zkoumat a potom údajně máme dovážet ty vědce a když to neuděláme, udržitelnost, riskujeme, že vrátíme 35 miliard. Skutečně mám pocit, že tu žijeme jak v blázinci. Řešili jsme svatou Annu, to je také skutečně skvělá
75
investice zdravotnictví. To bych musel mluvit také o Protonovém centru atd. Nechci to tu nějak moc rozebírat. Jakou my máme šanci rychle něco udělat? Máme šanci sem přivést investory, Nexen a další, a garantovat jim stabilitu i daňového systému, protože dopravní infrastruktura, i když uděláme maximum a budeme chtít přijít s nějakým zákonem o liniových stavbách, jak to mají v Německu, tak my to budeme připravovat pro tu příští vládu, protože jednoduše výstavba dálnic u nás trvá v průměru 15 – 16 let. Taková je jako situace, snažíme se to řešit všechno najednou. Já se tady ještě dívám, co tady odznělo. Konvergenční program, samozřejmě, určitě, pokud by se nám povedlo to řešit a my skutečně, rok 2014 a 2015 chceme zkvalitnit, dát nějakou strategii těm institucím, o kterých se tu mluvilo. A potom, pokud se nám to povede, ty zásadní opatření, ještě jedno jsem zapomněl, a to je samozřejmě to prokazování původu majetku. To taky jako v médiích tady bylo strašně moc debat, není to žádné majetkové přiznání, je to prokazování původu majetku, aby někdo, když má nějaký majetek, tak se ho mohl finanční úřad zeptat, že odkud na to vzal. Takže asi tak. Na závěr jenom, ano, naše země má něco za sebou. Já říkám, že se povedlo plno věcí. Mohlo se toho povést podstatně víc a jak říkal pan senátor Jirsa, že bude líp, bude líp, otázka je, kolik let to bude a kdo tady bude vládnout a jestli náhodou taky netřeba přemýšlet o změně našeho systému, protože kdyby byl většinový systém nebo jednobarevné vlády, tak by to šlo podstatně rychleji. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane místopředsedo. Ptám se pana senátora Krejči, jestli si přeje vystoupit? Ne. A táži se pana senátora Hajdy, a ten nám řekne závěr. Máte slovo. Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, v rozpravě vystoupilo 13 senátorů a senátorek, z toho 3 dvakrát, 1 čtyřikrát, 2 třikrát a po odsouhlasení s VEU bychom měli hlasovat o doporučení hospodářského výboru ke konvergenčnímu programu, jehož prvním bodem je, že bere na vědomí konvergenční program ČR, který byl vládou zaslán EK. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Takže já děkuji, můžeme přistoupit k hlasování. Já vás svolám. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak jej přednesl zpravodaj garančního výboru. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko NE. A já konstatuji, že v hlasování č. 16 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Já ukončuji tento bod a my se vystřídáme v řízení schůze. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážené dámy a pánové, budeme pokračovat dalším bodem našeho programu. Tím je
76
15. Strukturální reforma bank v EU (evropský senátní tisk č. N 121/09, č. N 122/09) Materiál jste obdrželi jako senátní tisky č. N 121/09, N 121/09/01 a N 122/09, N 122/09/01. Požádal bych pana ministra financí, Andreje Babiše, aby nás s těmito tisky seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Děkuji, pane předsedo. Já to zkrátím, nejedná se o zákony, jedná se o směrnice Evropského parlamentu. První je návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o strukturálních opatřeních zvyšujících odolnost úvěrových institucí. V podstatě je to z dílny francouzského komisaře Barniera, který se domnívá, že banky by se měly rozdělit na banky, které budou přijímat klady a půjčovat a druhé by měly dělat operace na finančních trzích. ČR k tomu zaujímá stanovisko, že si myslíme, že ten stávající model univerzální bankovní je dobrý a v podstatě nevidíme důvod to měnit. Tolik k té jedné směrnici. Druhá směrnice je v podstatě o nařízení Parlamentu a Rady o podávání zpráv a transparentnosti u obchodů zajišťujících financování. V podstatě se jedná hlavně o obchody s cennými papíry, tzv. repo-operace, je to de facto nějaký první pokus o regulaci tzv. stínového bankovnictví, protože tyto operace nejsou regulované stejně jako banky. Jedná se o podílové fondy. V podstatě toto je ta podstata to ho návrhu. EK se po problému a krizi Lehman Brothers zabývá bankami intenzivně. ČR si myslím, že má jedny z nejzdravějších bank v Evropě, které jsou likvidní a nemají žádné problémy. ČNB funguje dobře. Takže asi tolik z mé strany. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tento materiál, je VEU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisky N 121/09/02 a N 122/09/02. Zpravodajskou výboru je paní senátorka Dagmar Zvěřinová, kterou bych nyní požádal, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Děkuji, pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Pan ministr mi trošičku ulehčil práci, protože uvedl tento materiál, já bych chtěla ještě doplnit několik skutečností. Jedná se o návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o strukturálních opatřeních zvyšujících odolnost úvěrových institucí EU a návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o podávání zpráv a transparentnosti u obchodů zajišťujících financování. VEU se touto záležitostí zaobíral. Dostavili se i zástupci Ministerstva financí a musím říci, že postoje členů našeho výboru, tak zároveň zástupců Ministerstva financí je ve shodě, v podstatě se naše stanoviska shodují v jedné záležitosti. Pokud se jedná o první návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, to znamená zakázat obchodování bankám na vlastní účet s finančními nástroji a komoditami, tedy obchodování na vlastní účet výhradně za účelem dosažení zisku pro banky, je to jeden z regulativů a podotýkám, že by se neměl ani v budoucnu týkat všech bank, ale výhradně asi 30 největších bank v EU. A to
77
z toho důvodu, že jejich obrat a transakce jsou tak veliké, že v případě, že by docházelo k některým nekalým záležitostem nebo riskantním obchodům, by nejenom pomohlo rozkývat tu banku, ale zároveň by mohlo dojít i k určitému rozkývání celého bankovního sektoru. Celá tato série různých nařízení, které dnes jsou tady předkládány, ale již v minulosti jsme zde projednávali, je v podstatě v důsledku bankovní krize a neadekvátního chování některých bank, které způsobily bankovní krizi, a Evropská rada i Evropský parlament mají snahu některými regulativními opatřeními právě se snažit předcházet případnému opakování této situace. Pravomoc v některých případech a povinnost dohledových orgánů, ty orgány mohou požadovat i svých vysoce rizikových obchodních činností na samostatné právní subjekty u těchto bank, uvnitř skupiny. Smyslem je zabránit riziku, že by banky obcházely zákaz obchodování některých činností tajným obchodováním na vlastní účet, jež by mohlo nabýt případně velkého významu nebo nadměrného pákového efektu a potenciálně by mohlo ohrozit celou banku, a tak celý širší finanční systém. V každém případě stanovení pravidel týkajících se propojení odděleného subjektu a zbytku bankovní skupiny z hlediska ekonomického, právního, správního a provozního, toto je zohledněno z toho důvodu, že pokud by docházelo k určitým transakcím, které mohou být rizikové, tak aby byly vyvedeny na určitou dceřinou společnost, aby neohrozily celý systém dané banky. Zároveň druhé nařízení navrhuje zlepšení transparentnosti stínové bankovnictví tak, aby bylo možné zabránit pokusům o obcházení pravidel prvního návrhu a přesouvání částí činností bank do méně regulovaného sektoru stínové bankovnictví. Hlavním cílem je zlepšit vhled regulačních orgánů a investorů do určitých finančních transakcí a měl by být o nich přehled. V každém případě negativem tohoto návrhu je několik výjimek. A to i u toho prvního nařízení, kdy komise v návrhu uvádí řadu výjimek, protože se to nemá týkat obchodování se státními dluhopisy či nástroji vydanými mezinárodními organizacemi. Dále je zákaz, nemá platit pro užívání vlastního kapitálu v rámci svých procesů, řízených peněžních prostředků a na výlučnou tržbu, nákup, prodej nebo jiný způsob nabývání či zcizování aktiv, jež jsou v hotovosti nebo návrhem nařízení specifikovaným peněžním ekvivalentem. Musím říci, že výjimky jsou vždycky velkým problémem. Tento návrh obou nařízení je poněkud rozpačitou reakcí na danou situaci, protože v některých záležitostech jsou již daná evropská nařízení a i regulativy, pokud by byly náležitě uplatňovány tyto návrhy, nařízení by byly zcela bezpředmětné. Z některých působností jsou také vyňaty určité subjekty, tvořící součást evropského systému centrálních bank, další orgány členských států plnící podobné funkce. Pochopitelně to má vliv i na některé další záležitosti, podotýkám, že to má návaznost také na určité regulativní prvky, protože někdo to musí kontrolovat, takže zároveň toto nařízení ukládám členským státům, aby stanovily oprávnění příslušných správních orgánů ukládat správní sankce a jiná správní opatření za porušení oznamovacích povinností, vztahujících se k určitým transakcím, a za porušení omezení týkajících se hypotekace. Je zde ještě jeden takový zásadní problém, a to, že v některých záležitostech bude muset i vláda přistoupit, pokud tato nařízení budou schválena a budou uvedena v platnost, vláda bude muset vytvořit určité příslušné právní předpisy, které budou pochopitelně muset být schvalovány v obou komorách Parlamentu, protože toto nařízení si je určitě na našem právním řádu vyvolá.
78
A dalším problémem je ještě jedna záležitost, a to, že nařízení mají dopad i do rozpočtu, pokud by toto bylo předmětem určitého zvýšeného dozoru, tak pochopitelně tento dozor si vyžádá určité finanční prostředky, minimálně v tom směru, že členský příspěvek ČNB by se zvýšil, což by mělo dopad i na rozpočet. A dále je zde ještě uvažováno o eventuálním zřízení mechanismu, a to, pokud by byly finančně odměňovány osoby oznamující porušení ustanovení nařízení. To by se projevilo ve výdajové stránce veřejných rozpočtů. Doufám, že k ničemu takovému nedojde, nebo nebudeme se uchylovat. Já bych chtěla také upozornit na jednu věc, že dožádaný VHZD, naše usnesení jsou v mnoha bodech stejná, nicméně usnesení VEU je rozšířené, a to v bodě 3., kdy kritizujeme ještě jeden atribut, a to, že některé ty podstatné prvky legislativního aktu nejsou přímo zakotveny v tomto nařízení, které má být eventuálně schváleno, ale mohou být ponechány na úpravě Komisí formou prováděcích aktů nebo aktů v přenesené působnosti, což je špatně, protože Komise může postupovat vůči některým státům odlišně a měl by zde být, pokud to bude schváleno, jednotný systém. Dále je tam ještě potom kritizováno v druhé odrážce bodu 4., že mechanismus povolování výjimek z požadavků na oddělení některých obchodních činností pro úvěrové instituce v členských státech byly již zavedeny k 29. lednu 2014. A v podstatě už se jich to téměř netýká. Je to pro ty dané státy, což považujeme za velmi rozporuplné, ba neslučitelné s formou nařízení, protože pokud se jedná o formu, takovou tu tvrdší, nařízení Evropského parlamentu a Rady, tak by ta jednotná forma měla být uplatňována ve všech státech EU a pokud ne, tak měl Parlament a Rada přistoupit k mírnější formě, a to formou směrnice. Tolik v tomto směru, je navrhováno i doprovodné usnesení nebo prostě doporučení k vyjádření Senátu PČR, které je součástí našeho usnesení a bude takto, pokud bude schváleno, i doručeno EU. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Dále tyto materiály projednal VHZD. A já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Jaromír Strnad? Nepřeje. Děkuji. Nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje si vystoupit. Paní zpravodajka? Jenom bych prosil o upřesnění postupu hlasování, protože jste uvedla, že ta 2 usnesení nejsou shodná, takže co doporučíte k hlasování? Senátorka Dagmar Zvěřinová: Já bych doporučila, vzhledem k tomu, že usnesení VEU je rozšířeno o některé komentáře a body, tak v tom doprovodném materiálu, v tom doporučení, doporučuji hlasovat o usnesení VEU. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji. Takže o tomto budeme hlasovat. V případě, že by toto neprošlo, budeme hlasovat o tom dalším usnesení. Takže nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla paní senátorka Dagmar Zvěřinová. V sále je v tuto chvíli přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.
79
Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování č. 17 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji. Tím jsme uzavřeli tento bod a můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, a tím je 16. Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2014 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky z roku 2014 (evropský senátní tisk č. J 138/09) Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. J 138/09 a J 138/09/01. Opět bych požádal pana ministra financí, pana Andreje Babiše, aby nás s těmito materiály seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Děkuji, pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, mým dnešním úkolem je představit vám za vládu ČR stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu z roku 2014 a doporučení Rady k národnímu programu reforem na rok 2014. Návrh doporučení, který zveřejnila EK 2. června, je klíčovým momentem tzv. Evropského semestru, který představuje rámec pro koordinaci hospodářských politik členských států EU. Komise jím reagovala na chystaná opatření vlády v uvedených dokumentech. Smyslem doporučení je poskytnout vládě zpětnou vazbu a vodítka pro reformy a opatření. Stejně jako loni navrhuje Komise ČR celkem 7 oblastí doporučení. Rozpočtová strategie, daňová politika, dlouhodobá udržitelnost veřejných financí, služby zaměstnanosti a péče o děti, vzdělávání, energetická náročnost a regulované profese, zkvalitnění státní správy a boj s korupcí. Rámce o pozici k návrhu doporučení vláda schválila 4. června. I přes velmi napjatý harmonogram letošního Evropského semestru se podařilo prodiskutovat i s hospodářskými a sociálními partnery, tj. s odbory i zaměstnavateli. Směr řady vládních reforem doporučení Komise odpovídá. Mezi priority patří přijetí služebního zákona. Souhlas s doporučením chce vláda modernizovat systém veřejných služeb zaměstnanosti a posilovat jejich kapacitu a efektivitu. S využitím evropských fondů a nově vzniklého národního fondu podpoří vytváření dodatečných kapacit mateřských škol. Připravuje se novela zákona o VŠ, která bude zaměřena na zajišťování kvality vysokoškolského vzdělávání. Pokračujeme ve zlepšování energetické účinnosti a ve snižování počtu regulovaných profesí. Během přípravných jednání v Radě Evropy státní správa jednala o úpravě některých doporučení, aby lépe odpovídala záměrům vlády. Trvá naše výhrada k části týkající se zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejného důchodového systému prostřednictvím zrychlení věku odchodu do důchodu, jak se o tom ještě dále zmíním. Na úrovni hlav států a vlád by měla výslednou podobu doporučení potvrdit Evropská rada ve dnech 26. a 27. června a formálně schválit Rada pro hospodářské a finanční věci ECOFIN dne 8. července. Komise bude pokrok členských států v plnění doporučení pravidelně sledovat a vyhodnocovat.
80
Dovolte mi, abych nyní představil části navrhovaného doporučení a stanoviska Rady, které tématicky zcela nebo z významné části spadají do působnosti Ministerstva financí. Jde o doporučení k rozpočtové strategii, k daňové politice a dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Pokud jde o rozpočtovou strategii, Komise svůj návrh doporučení uvozuje konstatováním, že ČR v loňském roce odstranila nadměrný schodek. Takové hodnocení vláda samozřejmě vítá, Ministerstvo financí je ve světle platných pravidel EU očekávalo. Pro ukončení postupu při nadměrném schodku bude ještě třeba samostatné rozhodnutí Rady, přijaté kvalifikovanou většinou. Přípravná jednání ukázala, že členské státy s takovým rozhodnutím souhlasí. Je tedy prakticky jisté, že Rada ve složení ministr financí a hospodářství tento pátek postup při nadměrném schodku vedení s ČR ukončí. Komise rovněž navrhla vyzvat ČR ke specifikaci opatření, která zajistí udržení zhruba vyrovnaného hospodaření vlády v roce 2015 a v letech následujících. ČR toto doporučení akceptovala, neboť ve světle pravidel EU je opodstatněné a ke zhruba vyrovnanému hospodaření mají dle těchto pravidel směřovat a následně je udržovat všechny členské státy. Pro ČR je toto doporučení relevantní, neboť vládou schválené záměry ve fiskální oblasti se o zhruba vyrovnané hospodaření v roce 2015 a dalších letech zatím odchylují. Pokud jde o oblast daňové politiky, Komise navrhuje zlepšit dodržování daňových předpisů se zvláštním zaměřením na DPH, snížit náklady na výběr a placení daní zjednodušením daňového systému a sjednocením základu daně z příjmu fyzických osob a vyměřovacích základů pro příspěvky na sociální a zdravotní pojištění, snížit vysoké daňové zatížení práce především u osob s nízkými příjmy, přesunout daňovou zátěž do oblastí, kde bude méně omezovat růst (např. na periodické daně z bydlení a ekologické daně), dále omezit rozdíly v daňovém zacházení se zaměstnanci a OSVČ. Vláda souhlasí s doporučením ke zlepšení dodržování daňových předpisů a ke zjednodušení daňového systému. Ostatní doporučení bere na vědomí. V oblasti dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí Komise doporučuje zajistit udržitelnost veřejného důchodového systému. S tím vláda obecně souhlasí, odmítáme však, aby tento nástroj k dosažení tohoto cíle bylo zvyšování zákonného věku odchodu do důchodu. Vláda hodlá tento cíl podpořit stabilizací průměrné doby strávené v důchodu. Především však nechceme předjímat výsledky práce odborné komise pro důchodovou reformu pod vedením pana profesora Potůčka, která možné varianty úprav českého důchodového systému ve prospěch zajištění jeho dlouhodobé udržitelnosti a současně přiměřenosti penzí teprve analyzuje. Na jednáních se nám zatím zmínku o urychlení zvyšování zákonného důchodového věku nepodařilo odstranit. Komise zastává názor, že toto urychlení je pro zajištění udržitelnosti důchodového systému nezbytné. ČR se bude nadále zasazovat o zohlednění svých výhrad při jednání Rady pro sociální věci Exco, Rady Ecofin a na Evropské radě. Doporučení k dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí dále zmiňuje podporu zaměstnatelnosti starších pracovníků, což akceptujeme. Jakákoli zaměstnanost osob ve věku 55 – 64 let v ČR je nad průměrem EU a poměr se rychle zvyšuje. Souhlasíme s doporučeními k přezkumu valorizace důchodů a k posílení nákladové efektivnosti ve zdravotnictví. Děkuji vám za pozornost.
81
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji vám, pane ministře. Výborem, který projednal tento tisk, je VEU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. J 138/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, materiál, který projednáváme do určité míry souvisí s tím materiálem, který jsme probírali bod předem, to znamená s konvergenčním programem, tak doufám, že se nám rozprava nerozběhne obdobně jako v tom případě. Doporučení pro doporučení, takový zvláštní název, obsahuje hospodářská, politická doporučení, vč. doporučení v oblasti sociálních věcí a vzdělávání, které vypracovala EK po vyhodnocení českého národního programu reforem a konvergenčního programu v rámci tzv. Evropského semestru v kontextu plnění národních cílů strategie Evropa 2020. Komise stejně jako loni vypracovala celkem 7 doporučení, která se týkají veřejných financí, penzijního systému, předškolního vzdělávání, veřejných služeb, zaměstnanosti, služebního zákona a hodnocení kvality vysokého školství. My jsme se s žádostí o stanovisko obrátili na VHZD. To k tomu přijalo komplexní doporučení, které my jsme převzali, upravili do standardního formátu tak, jak je zvykem předkládat naše doporučení našeho výboru zde do pléna Senátu a doplnili o jeden bod. Já si jej tady dovolím odcitovat. Senát PČR připomíná své usnesení č. 278 z 21. srpna 2013 k loňským doporučením pro doporučení Rady, ve kterém Senát mimo jiné podpořil nutnost koordinace hospodářských politik členských zemí EU s ohledem na vzájemnou propojenost jejich ekonomik a zdůraznil význam zapojení národních parlamentů do Evropského semestru pro posílení jeho demokratické legitimity a ke zvýšení jeho efektivity, neboť to jsou právě národní parlamenty, které ve výsledku prostřednictvím vnitrostátního legislativního procesu přijímají a provádějí jednotlivá hospodářsko-politická doporučení. Zbytek našeho doporučení je v podstatě převzaté stanovisko VHZD, které ale vychází ze zmíněného usnesení i toho loňského, neboť ve svých postojích je zvykem, že Senát je konzistentní. Já bych nerad nějakým způsobem rozebíral ty části doporučení, které jsme převzali od VHZD, protože předpokládám, že k nim vystoupí zpravodaj tohoto výboru, pan kolega, senátor Jiří Bis. Jenom bych rád poděkoval za to, že byl vyslyšen náš návrh na to, aby byl tento bod zařazen na dnešní jednání pléna Senátu, protože si myslím, že by mohl být velice důležitým podkladovým materiálem pro jednání červnové Evropské rady. Tolik pro tento okamžik, ode mě všechno, děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A také už jste upozornil, tento materiál projednával také VHZD a já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Jiří Bis? Vidím, že si přeje vystoupit. Takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Bis: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři, VHZD svým 223. usnesením doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem ČR na rok 2014 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu ČR z roku 2014 projednal na žádost VEU doporučení. Zaujal stanovisko k tomuto dokumentu, které tvoří přílohu a které je obsaženo
82
ve stanovisku evropského výboru. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru. Z toho stanoviska, z těch našich postojů, bych rád zmínil alespoň jednu věc. Zásadně není možné souhlasit s doporučením EK v oblasti zdanění práce, a to i u nízkopříjmových osob. Zdanění práce v ČR není nejvyšší v EU, a to ani poměrově, a už vůbec ne v absolutních částkách. Cena práce je ve vyspělých ekonomikách EU až 3x vyšší než v ČR a samozřejmě zdanění je poměrově obdobné, takže ty výnosy jsou nesrovnatelně vyšší. Daně, a tím se myslí hlavně odvody na sociální a zdravotní pojištění, jsou také příjmem zaměstnance, a to bych také zdůraznil, příjmem zaměstnance. Jejich nahrazení majetkovými a ekologickými daněmi by evidentně snížilo prostředky pro spotřebu a snížilo životní úroveň. Navíc by to také ohrozilo stabilitu důchodového systému, o kterém v následujících doporučení EK projevuje významnou obavu. Zvýšení konkurenceschopnosti ČR by se mělo dít zvýšením produktivity práce a zlepšením řízení, nemůže být v žádném případě řešeno snížením již tak v EU poměrně nízkých mezd. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a otevírám rozpravu, do které se hlásí pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane místopředsedo vlády, kolegyně, kolegové, já naváži na vystoupení pana kolegy Jiřího Bise. Skutečně v té zprávě se objevuje určitá kritika doporučení, že odvody na sociální pojištění jsou v ČR vysoké. Já se domnívám, že by EK, Evropská rada, Rada EU neměla takovýto detailní postoj zaujímat, protože sociální pojištění a odvody za zaměstnance je podmnožinou jednotkových nákladů práce. Jednotkové náklady práce jsou v ČR poměrně nízké, v této oblasti jsme konkurenceschopní a myslím si, že je to věcí národní legislativy, jestli ten důchodový systém financuje vícezdrojově, že tam dává peníze třeba z ekologických daní nebo z jiných oblastí, jak to vyřešili Němci, nebo jestli to dělá výběrem, řekl bych, transparentním výběrem pojištění, akorát nesmí v tom být takový stav jako je v ČR, že jedni platí poměrně velké částky a druzí neplatí skoro vůbec nic. Takže já se domnívám, že proti tomu se musíme ohradit. A také se domnívám, že to je takové klišé, které se pořád tady objevuje v těch zprávách Evropské rady, protože to zase píší podle mého přesvědčení lidé spíš z ČR a dávají to do podkladů úředníkům Bruselu. Protože si nepamatuji, že oni by takové šetření v minulosti dělali. Já vím, že kolikrát v minulosti chodili i na odbory, tam jsme jim ty věci říkali, měli to černé na bílém a stejně to napsali znovu a znovu a potom tedy i hodnota těchto zpráv snižovaná. Takže to je jedna věc. Druhá věc, přijde mi, že Evropská rada, resp. Rada EU, by neměla tak krátké termíny dávat, protože aby česká vláda měla, tím pádem Parlament, prakticky nulovou možnost a česká vláda jenom několik hodin, resp. max. asi 2 – 3 dny, na to, aby zaujaly stanovisko, je velmi formální a nesvědčí to o dobrém přístupu. Takže já k tomu návrhu usnesení nemám žádné připomínky. Myslím si, že je v pořádku, akorát tyto dva postřehy jsem tady chtěl uvést. Děkuji.
83
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. A dále se do rozpravy již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Přeje, prosím, pane ministře. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Děkuji, já jenom jednu větu, já jsem zapomněl odpovědět na tu otázku, proč jsme dali tak pozdě ten konvergenční program, já se za to omlouvám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane ministře, já se omlouvám, já jsem zmáčkl špatné tlačítko, tak jsem vám zahrál k vystoupení, takže prosím, teď už. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš: Takže tam, protože to bylo předloženo skutečně nešťastně, my jsme to předkládali po termínu, za to se omlouvám, ale určitě příští rok uděláme opatření. Tam se čeká na nějaké makroukazatele ke konci dubna nebo března, takže zkusíme to nějak zrychlit, takže za to se dodatečně omlouvám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Pan zpravodaj, prosím, máte slovo, pane senátore. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji, já budu velice stručný. V rozpravě vystoupil jeden senátor. Byl podán jeden jediný návrh na přijetí usnesení, je to doporučení VEU, které vychází ze stanoviska VHZD a je plně konzistentní s postojem Senátu, který Senát vyslovil před rokem k obdobnému materiálu, ale pro jiné období. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. A můžeme přistoupit k hlasování. Nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Miroslav Krejča. V sále je v tuto chvíli přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování v tuto chvíli skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování č. 18 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu a přistoupíme k dalšímu bodu programu. A já bych poděkoval panu ministrovi financí, jeho blok zákonů skončil, a připraví se jeho kolega. Takže pokračujeme bodem 17. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 284) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 284. Návrh nám uvede pan ministr zemědělství Marian Jurečka. Je přítomen? Ano. Takže prosím, pane ministře, máte slovo. 84
Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Účelem navrhované právní úpravy je přizpůsobení českého potravinového práva předpisům EU, především novému nařízení na označování potravin. Současně se provádí změny s cílem zlepšení informovanosti spotřebitele, zvýšení bezpečnosti potravin a efektivního výkonu dozoru na trhu s potravinami. Předpokládaný návrh obsahuje zejména: adaptaci na přímo použitelné předpisy EU, především adaptaci na nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1169/2001, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Dále úpravu terminologie podle předpisů EU, zlepšení informovanosti spotřebitele, stanovuje se rozsah a způsob uvádění údajů u nebalených potravin, např. údaj o adrese výrobce nebo údaj o množství hlavní složky u druhu potravin, které budou stanoveny prováděcím právním předpisem. Zavádí se nová povinnost pro provozovatele potravinářských podniků, kteří přijímají stanovené potraviny na území ČR z jiného členského státu EU nebo třetích zemí, informovat orgán dozoru o jejich příchodu. Druhy potravin budou stanoveny na základě analýzy rizika prováděcím právním předpisem. Dále navýšení maximální sazby sankce u uvádění na trh potravin, které nesplňují požadavky na správné označení nebo kvalitativní parametry z 3 mil. Kč na 10 mil. Kč. V rámci projednávání návrhu v zemědělském výboru Poslanecké sněmovny byly přijaty pozměňovací návrhy, které se týkají především rozdělení gescí rezortu zemědělství a zdravotnictví a kompetenci dozorových orgánů. Ministerstvu zdravotnictví zůstává gesce k potravinám pro počáteční kojeneckou výživu a dietním potravinám pro zvlášť lékařské účely. Gesce týkající se potravin, tj. problematika doplňků stravy, přidaných látek, aromat, enzymů, zdravotních tvrzení, obohacených potravin a potravinového typu, přechází z Ministerstva zdravotnictví na Ministerstvo zemědělství. Pokud jde o kompetence, je cílem návrhu zákona v oblasti výkonu dozoru kontrola plnění požadavků potravinového práva tak, aby byla primárně zajištěna ochrana zdraví konečného spotřebitele. Orgány dozory budou v souladu s požadavky kontrolního řádu vzájemně spolupracovat a koordinovat své kontroly tak, aby bylo předcházeno vzniku nové administrativní zátěže. Kompetence dozorových orgánů budou v oblasti výkonu dozoru při poskytování stravovacích služeb rozděleny takto. Orgány ochrany veřejného zdraví budou kontrolovat požadavky potravinového práva a zákona o ochraně veřejného zdraví ve všech stravovacích službách a budou nadále ve všech provozech stravovacích služeb zjišťovat příčiny poškození zdraví a zamezení šíření infekčních onemocnění. Navíc bude tento dozor posílen o dozor ze strany dozorových orgánů Ministerstva zemědělství, zejména pokud jde o bezpečnost, kvalitu a původ surovin a pokrmů. Státní veterinární správa bude kontrolovat vstupní suroviny živočišného původu ve všech provozech stravovacích služeb. Státní zemědělská a potravinářská inspekce bude kontrolovat ve všech provozech stravovacích služeb dodržení požadavku potravinového práva. Navrhované řešení bylo projednáno a odsouhlaseno ministrem zemědělství a ministrem zdravotnictví, také ve spolupráci s hlavním hygienikem ČR. Návrh zákona byl projednán dne 11. června 2014 na 30. schůzi VHZD, který jako výbor garanční doporučil Senátu PČR jeho schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Také ÚPV po projednání na 35. schůzi 85
dne 11. června 2014 doporučil schválení návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. VZSP projednal návrh zákona na 21. schůzi dne 11. června a doporučil Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, kterým by se jeho navrhované části nabytí účinnosti posunulo na 13. prosince 2014. Navrhované nabytí účinnosti dnem 1. ledna 2015 bylo zvoleno z toho důvodu, že návrh obsahuje poměrně rozsáhlé změny gescí rezortu zemědělství a zdravotnictví a kompetencí dozorových orgánů, u kterých je vysoce žádoucí načasování na začátek roku. Naopak, stanovení účinnosti novely zákona o potravinách dnem 13. prosince 2014 by mohlo vyvolat negativní důsledky. Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, bude od 13. prosince 2014 přímo použitelné ve všech členských státech EU bez ohledu na datum nabytí navrhované novely zákona o potravinách. Dovoluji si vás proto požádat o podporu tohoto zákona. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A návrh zákon projednal ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 284/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Škaloud. Tiskem se zabýval i VZSP, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako usnesení, tisk č. 284/2. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Milada Emmerová. A organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 284/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, kterého nyní žádám, aby nás s touto zprávou seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Josef Řihák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si myslím, že pan ministr nám všem ulehčil situaci, přečetl tady všechna usnesení všech výborů i našeho garančního. Já pouze krátký komentář. Zákon o potravinách a tabákových výrobcích, zákon 110 z roku 1997 doposud zaznamenal 17 novel. Nyní se jedná o největší změnu potravinového práva od vstupu ČR do EU. Právě začlenění předpisů EU do vnitrostátního práva EU je hlavním cílem novelizace. Novela má 3 základní aspekty. Úpravu a sjednocení názvosloví, zavedení opatření na zvýšení kvality potravin a informování spotřebitele a úpravu kompetencí v oblasti potravin mezi Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem zemědělství. Návrh zákona má 3 části. První část se týká zákona o potravinách, druhá část se týká novely z řad veterinárního zákona a třetí část se týká účinnosti, která je stanovena na 1. 1. 2015 a já jsem rád, že pan ministr tady osvětlil tu záležitost, protože jsme měli i připomínky legislativy, zda-li účinnost by neměla být 23. prosince anebo 1. 1., jsem rád, že nám to tady vysvětlil, tak jak nám to vysvětlil pan náměstek na našem hospodářském výboru. A proto my jsme přijali usnesení, že podpoříme tento zákon tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Ale teď krátce k legislativnímu procesu. Zákon o potravinách je zákonem nesmírně důležitým, protože se dotýká každodenně nás všech. Hlavně 10 milionů našich spotřebitelů. V Poslanecké sněmovně z přítomných 157 poslanců v třetím čtení tento zákon podpořilo 129 poslanců. Tento zákon byl poměrně dlouhodobě diskutován jak v politických kruzích, v odborných kruzích, byla spousta seminářů. I my jako senátoři jsme se zúčastňovali jednání zemědělského výboru např. na Ministerstvu
86
zemědělství. Mluvit tady, to bych akorát opakoval pana ministra, kolika oblastí se to týká. Já pouze bych k tomu ještě spíš řekl, že pokud povedeme diskusi, pokud bychom třeba dávali pozměňovací návrhy, abychom nejednali tak dlouze, jako se jednalo v Poslanecké sněmovně, kde hlavním tématem mezi zemědělským výborem a zdravotnickým výborem bylo rozdělení kompetencí. Já si myslím, že naše občany to nezajímá. Naše občany zajímá, jak se dohodneme na tom, jakým způsobem budou potraviny označovány, z čeho jsou potraviny složeny, aby sami se mohli rozhodnout, co si za svoje peníze koupit, aby ty potraviny byly kvalitní, aby byly jakostní, aby tam, jak se říká mezi lidmi, bylo také v těch špekáčcích trochu masa, aby ty potraviny byly správně označeny a aby byly zdravotně nezávadné. Teď se říká bezpečné. To je úkolem orgánů dozorových a já jsem rád, že dozorové orgány se dohodly po určitých diskusích na rozdělení kompetencí a já si myslím, že je to správné, že jak Ministerstvo zdravotnictví, tak Ministerstvo zemědělství zvolily podle mého názoru dobrou variantu. Dopředu říkám, že mám trošku střet zájmů, protože původně jsem veterinární lékař a tímto zákonem 110 z roku 1997 jsem se živil jako hygienik u Státní veterinární správy. Takže si myslím, že nakonec ty kompetence jsou dobře rozděleny. Věřím tomu, že ještě k tomu vznikne diskuse. Jen bych vás chtěl požádat, protože všichni jsme byli určitě někým oslovováni, zdali výrobce, prodejce, nebo ten, kdo převáží potraviny, jakýmkoli způsobem manipuluje s potravinami, balí je, zdali je to pro ně hodně nákladné či není nákladné. Já si myslím, že určitě budeme myslet na výrobce i prodejce, aby je to co nejméně zatěžovalo. Ale hlavně mysleme na spotřebitele. Vzpomeňme si například na nedávnou metanolovou kauzu, vzpomeňme si na to, kolik to stálo lidských životů. Já tady nechci připomínat předchozí vlády, že tady něco omezovaly. Ale jeden z důvodů, proč k tomu došlo, bylo samozřejmě i to, že se omezily kontroly, omezili se celníci, omezily se kontroly jako takové. Pak všichni běhali, máme tady přes 50 mrtvých, obrovské škody a každý lidský život je důležitý. A jestli si někdo myslí, že nám nehrozí alimentární nákazy, nákazy z potravin, tak je na omylu. Proto mám nesmírnou radost, že kompetenčně se domluvilo Ministerstvo zdravotnictví i zemědělství, je tomu dobře. Nechceme nakládat výrobcům a prodejcům hodně povinností, chceme jim šetřit peníze i jejich čas, ale na druhou stranu mysleme na spotřebitele. Hospodářský výbor tento návrh zákona 110 z roku 1997 projednal na svém zasedání a přijal usnesení, že doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zadruhé určuje mě zpravodajem pro jednání na této schůzi a pověřil předsedu, pana senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Miroslav Škaloud? Přeje si vystoupit. Takže, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji, vážené senátorky a senátoři, ÚPV doporučil schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já jsem byl zpravodajem, já jsem to doporučil. Ale již tam jsem avizoval, že mám nějaké pochybnosti, takže budu hlasovat pro jeden
87
pozměňovací návrh, který zde bude. Další pochybnosti vám sdělím ve vystoupení následujícím. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a zeptám se také zpravodajky VZSP, zda si přeje vystoupit? Takže paní senátorka Emmerová. Prosím, máte slovo. Senátorka Milada Emmerová: Já děkuji, pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, zdravotní a sociální výbor Senátu PČR projednal tuto problematiku a přijal tento zákon nebo novelu zákona s jediným pozměňovacím návrhem, který se právě týká toho rozdílu mezi platností zákona v EU a platností zákona v našem řádu. Byli jsme na to upozorněni legislativním odborem, a proto, že předtím se tato problematika nijak nediskutovala, alespoň já jsem ji nenalezla v materiálech z Poslanecké sněmovny, tak spíše jde o určité nedopatření nebo nepozornost. Pokud by to snad mělo bránit přijetí této novely, tak pak bude úkolem hlasování, zda na to budeme reflektovat nebo ne. Ovšem rozdíly číselné, např. dat, jsou takřka absolutní pravdy, které bychom měli respektovat. Pokud se nebudou přijímat, a tím myslím obecně v jakýchkoli zákonech, tak to potom zpochybňuje i další schválení či neschválení tohoto zákona. Ale netrvala bych na tom, leda tedy s tím, že vznikly některé výhrady také ve smyslu, že jde o etapu kolem vánočních svátků a že by se mohly uplatnit i některé lobbistické zájmy. Pan ministr nám tady vysvětlil, že nikoli, ale přesto to dávám k úvaze a k závěrečnému hlasování. Co se týká ostatních záležitostí, tam byla celá řada připomínek, např. ze Státního zdravotního ústavu, což jsem konzultovala s hlavním hygienikem Ministerstva zdravotnictví ČR, který to označil za kompromis, velmi důsledně projednávaný na nejvyšší úrovni. A že by tento zákon tedy ponechal tak, jak je. I když předávání nebo přesun kompetenci z Ministerstva zemědělství na Ministerstvo zdravotnictví bylo tak nějak překotné. Ale domnívám se, že všechny nedostatky, které tady byly nalezeny, by měly být spíše východiskem pro další novelu tohoto zákona, která jistě bude, neboť už jich bylo 18 od roku 1997. Takže i to je možno potom napravit. Já bych jenom přečetla pozměňovací návrh z našeho výboru. Pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Paní senátorko, jenom upozorňuji, že není potřeba to číst. Senátorka Milada Emmerová: Není nutno, byl rozdaný. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Máme málo času. Senátorka Milada Emmerová: Ano, děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není-li tomu tak, tak otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore, máte slovo.
88
Senátor Petr Bratský: Děkuji za udělení slova. Já bych chtěl říct, že v podrobné rozpravě načtu pozměňovací návrh Veroniky Vrecionové, která zde dneska není, omlouvá se, protože je na služební cestě. A protože se to bude týkat vypuštění nějakých odstavců, tak jenom jsem jí slíbil, že vás krátce seznámím, čeho se ten její pozměňovací návrh týká. Z novely zákona 110/90 Sb., v části první, v čl. I, v bodu 34, v § 3d) vypustit odstavec 4), neboli Informační povinnost provozovatele potravinářského podniku, následujícího znění: "Provozovatel potravinářského podniku, který odebírá potraviny za účelem jejich dalšího prodeje konečnému spotřebiteli, jehož tržby z prodeje potravin za poslední ukončené účetní období na území ČR přesahují 5 miliard korun, je povinen viditelně a čitelně zpřístupnit při vstupu do prodejny určeném pro konečného spotřebitele a oznámit Ministerstvu zemědělství seznam 5 zemí obsahující procentuální vyjádření podílu všech potravin, které z těchto zemí odebírá a které v ČR uvádí na trh, přičemž se tyto země uvedou vždy k 1. lednu za období posledních 12 měsíců sestupně, počínaje zemí s nejvyšším podílem na jeho tržbách při prodeji takto odebraných potravin. Prováděcí právní předpis stanoví způsob poskytování těchto údajů." To je to, co bude chtít Veronika zřejmě vypustit ve svém návrhu, který tam je a který pak načtu. Odůvodnění je toto: "Jde o opatření ukládající povinnost subjektům působícím na našem trhu nad rámec povinnosti ukládaných EU. V žádné zemi EU takové nařízení neexistuje s výjimkou Slovenska. To zavedlo obdobné stanovení povinnosti velkých maloobchodních sítí zákonem č. 42 5. února 2013, který změnil zákon Národnej Rady Slovenské republiky č. 152 Sbierky o potravinách. Tento legislativní krok však Slovensko před účinností zákona nenonifikovalo v EU, což výrazně snižuje relevantnost takového kroku. Lze se také důvodně domnívat, že přijaté znění bude slovenská strana na základě již probíhajících konzultací s EU minimálně upravovat. Z již známých zkušeností slovenské strany vyplývá, že uvedené opatření nemělo po více než roce účinnosti žádný vliv na chování slovenských spotřebitelů. Praktickým důsledkem informační povinnosti je tak především nárůst byrokracie, jak na straně dotčených maloobchodních sítí, tak na straně státních orgánů, které zpracovávají tímto způsobem vyžadovaná data." Tolik tedy zdůvodnění toho, co pak budu předkládat v podrobné rozpravě. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, a dále se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Škaloud. Jenom chci upozornit, že podrobná rozprava samozřejmě bude, pokud nebude schválen návrh na schválení. Takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji, vážené senátorky a senátoři, já jsem si dost dlouho četl ten zákon, protože jsem byl zpravodajem, a zjistil jsem, že je tam řada položek, které jdou nad rámec povinnosti implementovat nařízení 1169/2011, o poskytování informací o potravinách. To je to evropské nařízení. Samozřejmě jde to nad rámec proto, že zřejmě ministerstvo i zemědělský výbor ve sněmovně mají za to, že to zlepší kvalitu potravin, že to zlepší informovanost, že náklady nebudou tak velké, myslím tím i náklady třeba administrativní a podobné. Já jenom připomínám, že v tomto nařízení, čl. 44, který uvádí, že u nebalených potravin kromě údajů o alergenech, to zkracuji, není poskytování dalších údajů, to jsou ty, co jsou v čl. 9 a 10 zejména, tak nejsou povinné. To, co jde nad rámec této povinnosti, je zejména to, o čem hovořil kolega Bratský, to je
89
§ 3d), odst. 4, to znamená, provozovatel potravinářského podniku musí viditelně zpřístupnit údaje o 5 zemích, které mají největší podíl na tržbách. Já jenom chci upřesnit, že vím, že se to bude týkat zemí, u kterých provozovatel nakupuje zboží, že to není původ zboží, tím se to relativně zjednodušuje. Na druhé straně je to ale jistá zátěž pro kontrolory, protože Státní zemědělská potravinářská inspekce má, tuším, asi 215 inspektorů na celou republiku. Teď budou muset další kontrolovat účetnictví, odkud kdo bere jaké zboží a jestli ty podíly jsou správné. Ty seznamy těch zemí budou velice podobné, protože není uvedeno pořadí, takže tam bude třeba 5 vlaječek a ty vlaječky budou všude stejné. Bude to Polsko, Německo a já nevím, co ještě třeba. Dále zákazníci kupují samozřejmě tam, kde je zboží levnější a prodejny nakupují tam, kde je to pro ně nejvýhodnější. Takže ten efekt bude asi zcela mizivý. Jenom ještě doplním jednu věc. Teď mi blesklo hlavou, když tady hovořil přede mnou zpravodaj výboru, hospodářského tuším, nebo zemědělského, to jste vy? Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já myslím, že to není podstatné. Senátor Miroslav Škaloud: Není podstatné. O tom, kolik stála metanolová aféra. Já myslím, že tento zákon určitě nepomůže odstranit další metanolovou aféru. Tomu pomůže následující zákon, to je tisk 285, o státní zemědělské a potravinářské inspekci, který zvyšuje pravomoci této inspekce. Ten tomu pomůže. Tento zákon určitě ne, protože jestli máte povinnost uvádět nějaké údaje, tak určitě ti podvodníci to nebudou uvádět, láhev obsahuje tolik a tolik procent metanolu. Takže takto jsou obecné formulace. Dále tu bylo řečeno, aby byly potraviny kvalitní. Efekt bude asi zcela mizivý. Doplním ještě jednu věc. Bleskla mi hlavou jedna věc, když tady hovořil přede mnou zpravodaj, tuším hospodářského výboru, nebo zemědělského… Místopředseda podstatné.
Senátu
Zdeněk
Škromach: Myslím,
že
to
není
Senátor Miroslav Škaloud:… o tom, kolik stála metanolová aféra. Myslím, že tento zákon určitě nepomůže odstranit další metanolovou aféru. Tomu pomůže následující zákon, což je tisk č. 285 o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, který zvyšuje pravomoci této inspekce. Ten tomu pomůže, tento zákon určitě ne, protože máte-li povinnost uvádět některé údaje, tak určitě ti podvodníci to nebudou uvádět – lahev obsahuje tolik a tolik procent metanolu. To jsou obecné formulace. Dále zde bylo řečeno, aby byly potraviny kvalitní. Lidé se dozvědí, co v nich bude navíc, ale nebudou kvalitní. Ty méně kvalitní prostě budou levnější, ty více kvalitní budou dražší, ale budou podle mne zdravotně nezávadné, jako jsou zřejmě nyní, až na výjimky, které zřejmě má pod kontrolou inspekce. Další položka, která nemá implementaci, je tzv. hlavní složka. Pojem "hlavní složka" v mnohastránkovém nařízení nikde nenajdete. V návrhu je stanovena pro potraviny zabalené a nebalené. Připomínám, že jsou ještě potraviny balené. To jsou tři hlavní kategorie, §§ 6, 7 a 8 zákona, který je předkládán.
90
To, co je hlavní složkou, bude předmětem vyhlášky. Bude to asi komplikované, protože pro lahůdkářské výrobky to asi platit nebude, protože určovat hlavní složku u těchto výrobků by bylo dost komplikované, např. u chlebíčků nebo u různých salátů apod. Otázka také je, zda to menším obchodníkům s masnými výrobky nebude komplikovat život, že budou muset někde certifikovat, co je hlavní složka u jejích výrobků. Dále mimo rozsah tohoto nařízení jde také povinnost uvádět zemi původu nebo místo původu, § 7 a § 8 tohoto zákona, který tu je předkládán. Je to pro balené, zabalené a nebalené potraviny. Podle evropského nařízení platí dosud pro hovězí maso jenom a pro výrobky a potraviny, kde mohl být zákazník uveden v omyl. Jinde to neplatí. Čili u nás je to jaksi navíc. To, co EU plánuje do budoucna, pokud se nemýlím, je rozšířit platnost této povinnosti země původu nebo místo původu od dubna 2015 i na maso skopové, drůbeží a ještě několik dalších druhů, takže zase je velice rozšířené to, co je nám předkládáno. Dále u nebalených potravin musí být v blízkosti prodeje uváděno jméno nebo obchodní název a adresa místa podnikání nebo sídla provozovatele potravinářského podniku, který potravinu vyrobil. Povinnost uvádět provozovatele, který potravinu vyrobil, jde opět nad rámec povinností stanovených nařízením pro nebalené potraviny. V případě, když dodavatel není výrobcem, by musel obchodník jít více nežli o jeden krok zpět v dodavatelskopotravinářském řetězci, což je víc než stanoví článek 18 o vysledovatelnosti z nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002, kde je povinnost krok vpřed, krok vzad. Opět tím trošku zkomplikujeme život a navíc množství údajů u pultového prodeje se zvýší, budou tam desítky salámů a desítky různých jiných výrobků a bude tam všude muset být nějaká brožura, kde to bude uvedeno. Neříkám, že to není nemožné, ale bude to lehká komplikace. (Hluk v sále.) Už asi není zřejmě zajímavé toto vyjádření. Chci ještě říci něco k hlášení o příchodu potravin z jiných členských států. V současné době platí, že pro potraviny živočišného původu je zapotřebí hlásit příchod této potraviny a nyní to bude pro všechny, jestli se nemýlím a bude to dané vyhláškou, což je v pořádku, že to bude upřesněno. Na druhé straně je otázka, zda to nebude nadbytečné, protože pokud se uvede v EU zboží v jedné zemi legálně, pak je, domnívám se, považováno za legální i jinde. Pokud se mýlím, tak mě když tak opraví ministr. Čili je to možná zbytečné, možná, že to je zde strach ohledně toho, že inspekční orgány v jiných zemích nepracují dobře. To je možné. Snad jsem řekl to, co jsem chtěl, to nejpodstatnější. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Teď je přihlášen pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Hajda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pokud se týká projednávaného zákona, myslím, že v úvodním slově pan ministr i pan zpravodaj řekli zásadní věci a proto mi dovolte pouze několik poznámek. Chtěl bych vyjádřit za hospodářský výbor jednu vysokou spokojenost, a to, že projednávání tohoto zákona proběhlo na platformě tak, jak si představujeme, to znamená, že k projednávání až do Poslanecké sněmovny nebo na ministerstvo zemědělství byli přizváni všichni zainteresovaní – poslanci, senátoři našeho výboru, producenti potravin, zástupci obchodu, zástupci zemědělců a každý si mohl říci své připomínky tak, aby zákon byl přijatelný pro všechny. Myslím si, že
91
se to z velké části podařilo a je pochopitelné, že kdo je částečně nespokojen, jsou někteří obchodníci a obchodní řetězce, poněvadž pro ně to vytváří nové podmínky pro administrativu apod. Ale myslím si, že tady bychom svým způsobem měli být nekompromisní, neboť pokud děláme zákon, který má ovlivnit spotřebitele, aby kupoval kvalitní zboží, tak musíme tomuto spotřebiteli dopřát informovanost o tom, co to kvalitní zboží je a podobně. Z tohoto pohledu si myslím, že je to velice správné. Dneska když jsme měli tiskovou konferenci, pochopitelně, že novináři kladli otázky, které by v podstatě kladl obchodní řetězec a podobně. To je tato věc. A právě v tomto směru se domnívám, že je to i šance pro naše potravináře, aby se uplatnili na trhu, aby přesvědčili svým kvalitním zbožím naše spotřebitele. To je tedy, pokud se týká této poznámky. Další moje poznámka se bude týkat kontrol. Já bych apeloval na pana ministra, který v podstatě je také pod tlakem ministra financí, pokud se týká šetření některých nákladů, poněvadž se domnívám, že za minulých vlád došlo k omezení funkčnosti kontrol, které měly dopad velmi negativní, například jak už dnes bylo řečeno, v otázce tvrdého alkoholu až 50 mrtvých a podobně, poněvadž se domnívám, že v kontrolách pracovníci na sebe vydělají, vydělají na DPH, vydělají na spotřební daň a zajistí ochranu spotřebitelů. Domnívám se, pokud se týká například počtu celníků, že v Jihomoravském kraji pokud pár celníků má hlídat pohonné hmoty a tvrdý alkohol, cigarety a podobně, že je to nemožné. Nevím, proč jsme propustili tolik celníků, finanční policii rozpustili a máme 30 % šedé ekonomiky včetně těch mrtvých. Slováci šli obráceným směrem, nepropustili celníky, pověřili je tvrdou kontrolou a prakticky srazili šedou ekonomiku na 3 %. Pokud se týká dalších komponentů, o kterých si myslím, že jsem v nich zainteresován, je to víno, situace je obdobná a myslím si, že tady vůbec potravinářská inspekce nestačí provádět kontroly a pokud jste například sledovali Mladou frontu v minulém týdnu, jak je možné, že přes noc nám tady jak houby rostou vinařství bez vinic, dováží se denně na jižní Moravu kamiony špatného vína z třetích zemí a podobně, ale těch pár pracovníků potravinářské inspekce, pokud mají hlídat kvalitní zboží v potravinových řetězcích a podobně, nejsou schopni důslednou kontrolu plně zajišťovat. Proto se domnívám, že bychom měli všichni společně chtít, aby tyto útvary byly posíleny ku prospěchu především spotřebitelů a kvalitních potravin. To je, pokud se týká této záležitosti otázky kontrol. A ještě jedna poznámka. Trochu vzrušení vyvolalo vypuštění přílepku týkajícího se zákona o významné tržní síle ve sněmovně při projednávání tohoto zákona. Já bych chtěl ujistit, že toto hlasování ze strany našich poslanců bylo záměrné, poněvadž jsme slíbili voličům, že půjdeme cestou řádné legislativy. A chtěl bych ujistit všechny potravináře i Agrární komoru, že v tomto období již zákon a komplexní pozměňovací návrh je v legislativním procesu, je ve vnějším připomínkovém řízení tak, aby do podzimu byl přijat a opět byl ve prospěch našich potravinářů. Tolik pokud se týká zákona. Pochopitelně doporučuji Senátu Parlamentu schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak jak to říkal zpravodaj hospodářského výboru. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.
92
Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já se nestačím divit. My na jedné straně hrozně horujeme pro to, aby naše zákonné prostředí bylo velmi čisté, abychom nadměrně nezatěžovali nejenom občany, spotřebitele, ale i výrobce, dodavatele nesmyslnými zákonnými paragrafy. A teď neděláme vlastně nic jiného, než zase předáváme. Já bych vás chtěl upozornit, abyste si vzpomněli na problematiku pákových baterií. To také šlo nad rámec směrnic EU. Hygienické stanice toto vyžadovaly u všech staveb a nejenom u těch, u kterých bylo veřejné stravování, ale i u těch, které byly staršího data, ne jenom u těch nově schvalovaných. A vlastně obchodníkům, hoteliérům a dalším to vytáhlo obrovské finanční prostředky z jejich kapes. Nakonec bylo všechno zbytečné, protože ta potřeba tady vůbec nebyla, a ti, kteří to udělali, tak se divím, že nežalovali český stát nebo hygienickou službu, že k tomu takto tehdy došlo. My si všichni stěžujeme na EU, ale tady to už bylo řečeno. Vždyť jdeme nad rámec. Proč jsou v novele zákona věci, které jsou nad rámec. Já se domnívám, že je to hrozně jednoduché. Že jsou to vždycky jisté úřednické lobbistické skupiny, které potřebují, aby měly dostatečnou podporu v legislativě své opodstatněnosti. Já myslím, že i bez této opodstatněnosti na poli veteriny, hygieny a já nevím čeho všeho možného, mají takové velké pole působnosti, že by dostatečně stačily zákony tak, jak v současné době jsou, s minimální úpravou případných evropských směrnic. Ale tady je zářný příklad toho, že jdeme zase nad rámec toho, co po nás Evropa požaduje. Nevím, jestli jste měli možnost si přečíst dopis, který poslala prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu paní Marta Nováková, která se na nás obrátila a která jisté věci v novelizaci zákona připomínkovala. Já si myslím, že bychom na to měli vzít zřetel. Bohužel to přišlo včera večer, dá se říci těsně před jednáním našeho dnešního Senátu. A v podstatě se v té věci až tolik nedá dělat. To je i důvod toho, že já pro zákon nemůžu hlasovat, protože nemůžu podpořit něco, co možná je dobré, ale kde je hodně věcí navíc. Jednou všichni – zejména občané, ale tady v tomto případě obchodníci i výrobci se budou ptát, proč jste toto schvalovali. Já už nechci schvalovat – byť dobrou věc, ale opepřenou mnohými a teď to nejsou přílepky, ale věci, které jdou nad rámec toho, co kdo požaduje a co požaduje zejména Evropa. Nezaklínejme se Evropou a to prostředí zákonné vyčistěme a ne naopak, abychom ho ještě podporovali. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A s přednostním právem vystoupení se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera, ale paní místopředsedkyně má přednost, protože je před ním a má také přednostní právo. (Reakce na poznámku:)Takže, ano, prosím. Paní senátorko, máte slovo. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře. Chci říci, že vítám tento návrh zákona. A musím ale začít tím, že musím reagovat na svého předřečníka, pana senátora Horníka, kterého si jinak velmi vážím. Ale musím uvést na pravou míru to tvrzení o pákových bateriích. Když se řešily pákové baterie, byla jsem vedoucí odboru školství a měla jsem na starosti mimochodem i stravovací zařízení ve školách. Bezdotykové baterie, na které si všichni tak stěžovali a o kterých tvrdili, že to bude stát majlant, tak majlant nestály. My jsme nešli v naší legislativě nad rámec toho, co požadovala EU. Akorát někteří naši lidé neuměli číst, protože si vyložili požadavek na to, že mají být bezdotykové baterie tak, že to musí být baterie elektronické, které stály – jedna – pět až šest tisíc. Ale ono stačilo koupit baterie
93
za pětistovku, kde se člověk jenom nedotkl rukou té baterie. Takže to je ten opravník obecně uznávaných omylů. Nicméně ano, tento návrh zákona samozřejmě implementuje právo EU, ale řeší také problémy, které se objevily zde v ČR. Metanolová aféra a mrtví, kteří poté zůstali, už zde byli vzpomenuti. A není to důsledek ničeho jiného, než toho tak zvaného malého státu, kdy neoliberální ideologie hlásá, že čím méně státu, tím lépe. Jenomže stát si platíme z našich daní proto, aby chránil každého jednoho občana, aby dohlížel na to, že budou dodržována pravidla, že nebude poškozováno zdraví občanů, že bude občan chráněn jako spotřebitel. A o tomto tento návrh zákona také je. Já jsem sledovala přípravu zákona – o projednávání tohoto zákona v Poslanecké sněmovně a musím říct, že oceňuji, že se dokázala domluvit ministerstva, že se dokázalo domluvit ministerstvo zemědělství a ministerstvo zdravotnictví na tom, jaké kompetence v rámci tohoto zákona který resort bude mít, a na tom, že budou dozorové orgány spolupracovat a pracovat v součinnosti tak, aby skutečně nedocházelo k nadměrnému zatěžování obchodníků i provozovatelů stravovacích zařízení. Dovolím si ale přece jenom se zeptat vzhledem ke kompetencím, tak jak zákon nám je předkládá a tak jak se tedy resorty domluvily. Otázka tedy na pana ministra je - § 13 odst. 7, kde je vymezeno to, co přechází z ministerstva zdravotnictví na ministerstvo zemědělství. Mě by zajímalo, jak to bude vypadat v praxi, protože je tady trošku zvláštní, že ministerstvo zemědělství má přijmout žádosti, kde má – podle toho, jak já to čtu – poté schválit, a teď budu citovat ty paragrafy - aktualizaci seznamu výživových tvrzení. Tam se domnívám, že by možná k tomu mělo co říci ministerstvo zdravotnictví, resp. hygienická služba, nevím. Ale určitě ministerstvo zdravotnictví co říkat k tomu bodu e) a já ho budu citovat, kde zase ministerstvo zemědělství přijímá žádost o schválení druhových popisů, názvů, které se tradičně používají k označení určité zvláštnosti skupiny potravin nebo nápojů, z níž by mohl – a teď je to důležité – vyplývat nějaký účinek na lidské zdraví. A poslední bod – zase přijímá žádosti o schválení zdravotního tvrzení. Takže mě jenom zajímá, jak to v praxi bude probíhat, protože se domnívám, že toto jsou věci, které ministerstvo zemědělství asi neumí, čili bude muset si dožádat nějakou spoluprací, jestli by pan ministr byl tak hodný a sdělil nám, jak to bude vypadat v praxi. Jinak návrh tohoto zákona podporuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dále se do rozpravy hlásí s přednostním právem – neuplatňuje. Dobře. Takže nyní se hlásí do obecné rozpravy paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Alena Dernerová: Dobré odpoledne, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych jenom chtěla podotknout, že jsem ráda, že zvítězil zdravý rozum, že hygiena nevypadla z dozorových činností. Protože si myslím, že hygienická služba má dozorovat nad čistotou potravin a různých úkonů s tím souvisejících. Jsem ráda, že nakonec se zadařilo. Pak bych měla jeden dotaz na pana ministra. Ten se týká Státního zdravotního ústavu. Státní zdravotní ústav poskytuje na žádost ministerstva nebo orgánů dozoru podle § 16 odst. 1 písm. b) a c) hodnocení zdravotního rizika z potravin podle článku 3 nařízení EP a Rady č. 178/2002. Já jsem se chtěla zeptat, zdali to posuzování, ta činnost bude Státnímu zdravotnímu ústavu hrazena, jestli to Státní zdravotní ústav nebude muset dělat zadarmo. Protože je
94
to sice příspěvková organizace, ale nikdo ji neplatí. Takže zdali opravdu je na toto myšleno. A pak jenom poznámka, už jsem o tom hovořila ve výboru. Řetězce obchodů levných potravin, které se v podstatě vyskytují v celé naší republice, je to řetězec, který má zřejmě provozovny v celé republice a množí se – já jsem jednu provozovnu navštívila, protože jsem byla upozorněna, že tam jsou výrobky, které mají dávno po exspiraci. Vím, že existuje, jak jsem byla poučena – spotřebujte do, a potom doba minimální trvanlivosti. Ale v podstatě když tam najdete koření, které je prošlé pět až sedm let, když tam najdete čokolády, které jsou už dávno prošlé, dva roky, kde podle mě mohou být jedině moli nebo červi, když tam najdete rozpadající se kompoty, tak to mi přijde dost divné. Takže bych apelovala na státní potravinovou inspekci, aby se zaměřila i na tyto potravinové obchody. Protože když se podíváte na internet, tam je o nich jenom chvála. Já vím, že řada lidí nemá finanční prostředky, ale myslím si, že nejsme na tom tak špatně, abychom tyto provozovny tady chránili a nechávali je bez jakéhokoli dozoru. Chtěla jsem – a doufám, že ten výstup dostanu, kolik takových provozoven bylo zkontrolováno a s jakým výsledkem. Slíbil mi to pan Klanica, zatím jsem žádné výsledky nedostala, ale je pravda, že je to zhruba týden, co jsme výbor měli. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, mě tam zaujal, nebudu komentovat celý zákon. Ale české kutilství mě doopravdy zaujalo. Jsou tam dvě věci, které jdou naprosto nad rámec evropské směrnice. První je to, že někde bude muset být uveřejněno 5 nejvýznamnějších dodavatelů, prý údajně ne podle pořadí, ale jenom tak. Nevím, já jsem pana ministra viděl v pořadu, o kterém se bude mluvit celý příští týden, viděl jsem, jak se tam docela neblaze kroutil, když dostával konkrétní otázky, jak že to bude, jaká bude prováděcí vyhláška, co věcí se tam ještě musí dořešit, kolik výjimek se ještě musí dát. Ale co je to nejpodstatnější, když jsem tady sledoval tu vzrušenou debatu, kdo za co může. Víte, kdo to všechno zaplatí? Ten poslední - spotřebitel. Jestliže nařídíme – a představte si v tom marketu, kde je nebalené zboží, třeba uzeniny nebo sýry, že oni budou muset nějakým způsobem tyhle blbosti tam napsat, což samozřejmě nepůjde. Takže budou mít nejspíš brožurku nebo plakát, a ta stojí peníze. Samozřejmě oni si promítnou tyto peníze do ceny, protože neexistuje nic, co by nezaplatil ten poslední – kupující. Neumím si představit, jak to bude, když tam budou mít těch pět – a údajně odkud se to doveze. To znamená, když půjde jogurt z Polska do Německa, bude reexportován do Česka, tak bude vlastně jako z Německa. To je ale blbost, co? Takže já jenom apeluji na to, zamysleme se po prvé, po druhé a po třetí. A když se zamyslíme po třetí, tak zjistíme, že je to už stejná hloupost, kterých jsme už odhlasovali spousty. Bez toho se úplně klidně obejdeme. Takové ty povídky, že to je ochrana někoho, to je, jako kdybychom chtěli, aby prodavači alkoholu upozornili kupujícího, že v té flašce je metanol. Prostě poctivost se neudělá tím, že uděláme předpis. Poctivost buď je, a to u každého výrobce a u každého prodejce, nebo není. Vzpomeňte si na aféru s rajčaty z Maroka. Moje žena jich vyhodila celý balíček a pak se ukázalo, že to byl zřejmě pouhý konkurenční boj. Vůbec to tak nebylo. Vůbec nic v nich nebylo.
95
Pokud jde o lhůty, nedávno vyšla statistika, kolik se v Evropě vyhodí potravin. To je neuvěřitelné číslo. Na druhé straně zeměkoule by byli lidé vděčni, kdyby takové potraviny, byť prošlé, měli. Protože ještě dnes konzervy z URNA jsou k použití. Lhůty, které se dávají právě těmito předpisy stále se zpřísňujícími, ale ty věci jsou v pořádku. Nemluvím o nějaké čokoládě dva roky staré, ale běžně ty věci vydrží mnohem déle, než je na nich napsáno. A vyhazují se tuny a tuny potravin. Dokonce existuje celosvětová organizace, která se živí právě tím, že vybírá od samoobsluh to, co ony vyhodí. Mimochodem u nás je to trestný čin, teď je takový jeden případ u soudu, kdy si bezdomovci vzali banány, které šly stejně do zoologické zahrady, a budou podrobeni procesu. Právníci vedou boj o to, jestli to je nebo není morální. Mimochodem bezdotykové baterie, ty mě svého času zaujaly. Jeden kamarád si je udělal tak, že si vyrobil takové složité páky a hygienici byli úplně hotoví, on vždycky šlápl a voda tekla, pustil a voda netekla. Udělal si to sám podle časopisu Kutil. Ale zkuste se zamyslet, jak jsme hloupí. Když tady jdete na záchod, tak ať tam je baterie jaká chce, vy se tam úžasně bezdotykově umyjete a pak jdete ze záchodu a sáhnete na kliku, která je plná bakterií, protože tam jsou bakterie od těch, kteří přicházeli. Kdybyste viděli, co je na každém vozíku v samoobsluze. Jak to, že tady ještě není směrnice EU. Víte, co je na vozíku, když si chytnete ten vozík, do kterého dáte známku, to je semeniště daleko horší, než čokoláda dva roky stará. A já, protože mám takovou úchylku, že když jsou teplé rohlíky, tak je jím ještě nezaplacené a vždycky kousek nechám v pytlíku. Samozřejmě pořád sahám na rohlík a pak na držátko, a žena nadává, co všechno sním. Takže já jenom prosím o podporu návrhu, který vyškrtne největší zrůdnosti z tohoto zákona. Děkuji za podporu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do obecné rozpravy hlásí paní senátorka Hana Doupovcová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Hana Doupovcová: Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře, kolegyně, kolegové, já ten zákon vnímám jako velmi dobrou zprávu pro spotřebitele. Také to vnímám jako ukončení sporu mezi zdravotníky a zemědělci. Jsem ráda, že tam hygienici zůstali se svými možnostmi kontrol. Já bych tady zareagovala na záležitost, která se týká pákových baterií a která se tady opakuje neustále dokola. Já si myslím, že to nebyla žádná svévole a že to byla záležitost, která přispěla ke zlepšení úrovně v potravinářských provozech, ve školách. Můžu říct ze své praxe, jsem hygienička a dělala jsem mikrobiologii, že jsme šetřili epidemie, že na tom kohoutku opravdu ty bakterie patogenní – salmonely byly. Já jsem důkazem toho, že páková baterie je záležitost, která dokáže omezit šíření nákazy. Musíme si uvědomit, že když člověk, který je v potravinářském provozu a roznese třeba salmonelu, tak dosah je obrovský. Otázka kontrol, jestli je jich moc nebo málo. Já si myslím, že by jich mělo být přiměřeně. Jenomže když neviditelná ruka trhu si s tím nedokáže poradit, tak je potřeba ji nějak zhmotnit a musí dostat občas přes prsty. Škoda, že stát, třeba ministerstvo zemědělství investovalo nedávno docela velkou částku na to, aby propagovalo zdravou výživu, dalo 170 milionů na to, aby podpořilo konzumaci ryb. Je to dobře, ale proč se tak zlikvidovaly laboratorní kapacity v hygienické službě. Já si myslím, že laboratorní kapacity bude muset ministerstvo zemědělství a Státní inspekce jakosti navýšit, aby mohlo dělat kontroly. A to
96
kontroly těch složitých záležitostí. Potraviny, které si dokážeme zkontrolovat, že jsou plesnivé, zkažené, to je jednoduché. Ale potraviny, které obsahují karcinogenní látky, to je mnohem složitější. Myslím si, že v tom je úkol Státní inspekce jakosti. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Do obecné rozpravy se ještě hlásí paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, máte slovo, paní senátorko. Senátorka Božena Sekaninová: Pane předsedající, já si dovolím jenom požádat o krátkou schůzku, pětiminutovou pro poradu klubu. Samozřejmě před hlasováním děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Před hlasováním o návrhu na schválení, nebo až po pozměňujících návrzích? (Reakce mimo mikrofon.) Při prvním hlasování, dobrá. Do obecné rozpravy se hlásí další senátoři. Nejdříve pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. Vážené senátorky a senátoři, nemohl jsem odolat, abych nezareagoval na pár drobných věcí. První věc je – to, že se ministerstva zemědělství a zdravotnictví dohodla, to je samozřejmě pozitivní. Také se o tom dlouho jednalo. Mám pocit, že zemědělský výbor dokonce dvakrát revokoval své usnesení. Takže to není problém. Problém je nadbytečné množství věcí, které nesouvisejí s implementací. Já osobně se cítím komfortně, když uvidím spoustu věcí, které si můžu přečíst, ale jde také o jiné věci, jestli se budou cítit komfortně i ti, kteří vyrábějí potraviny, kteří je prodávají. Jestli to nebude mít nějaké nezamýšlené důsledky. Jeden z nich bude asi, že budou potraviny asi dražší. Další věc – paní Dernerová se zmínila o prošlých zárukách atd. Já tvrdím, že tento zákon tomu nepomůže. Ten naopak rozmělní kapacity inspektorů stávajících. Samozřejmě pomůže tomu ten následující zákon, kde budou větší pravomoci inspektorů, jak už jsem o tom hovořil. Jinak je správně, pokud stát na to má, aby posílil kapacity inspekcí. Opět – paní Gajdůšková, tuším, hovořila o tom, že se jedná o metanolovou aféru, že tomu tento zákon pomůže. Znovu – už jsem řekl, že tomu nemůže pomoci, že ty podvodníky nedonutí. Ale pokud paní Gajdůšková ví, jak tento zákon metanolovou aféru omezí, tak si to rád poslechnu. Jinak neviditelná ruka trhu by měla dostat přes prsty, to je hezké. Další takový extrém je ten trh úplně zrušit, ale víme, kam by to dospělo. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Bratský: Děkuji. Já už opravdu nechci zdržovat, ale protože rozprava byla tak dlouhá, že zaniklo to, co jsem původně říkal, tak bych chtěl jenom zdůraznit, že v návrhu, který budu předkládat prostřednictvím svým – je to návrh Veroniky Vrecionové, já si ho budu muset v podrobné rozpravě osvojit, se týká těch potravinářských podniků, jejichž tržby překročí 5 miliard Kč. Nebude se jednat o žádné drobné potravinové prodejničky. Čili 5 miliard Kč překročí a chtějí vyjádřit dejme tomu v nějakém seznamu 5 zemí, od kterých odebírají
97
nejvíce potravin do svých řetězců. Za sebe říkám, že v rámci globalizace jsou obchodní řetězce v naší republice, které jsou dcery nějakých matek odjinud, většina z nás vnímá, že v těchto řetězcích jsou potraviny poněkud nižších kvalit, než v mateřských zemích. I když se jedná o stejný řetězec. A není to zdaleka tím, že se nakupují potraviny do nich v zemi, kde ten řetězec zrovna působí. Tedy ochrana spotřebitele na našem trhu je věc pro nás všechny, řekl bych, téměř posvátná, měli bychom všichni pro takové věci hlasovat. Já jenom za sebe bych chtěl poznamenat, že návrh Veroniky Vrecionové znamená, že největší řetězce budou muset udávat nějakých 5 zemí, mezi nimi bude zřejmě i Česká republika, pokud se vůbec mezi 5 propracuje a budeme mít tu čest, že v těchto řetězcích budou naše potraviny zastoupeny tak, aby patřily mezi prvních 5 ze zemí, odkud potraviny pocházejí v tomto řetězci, vždycky za uplynulý rok. Bylo by možná pěkné sledovat na trhu, jak se Česká republika pohybuje. Ale Veronika naopak bude navrhovat mým prostřednictvím, aby tuto věc nedělaly, aby si spotřebitel vybral podle kvality, a to je přece o něčem jiném. To je jiná písnička, to je jiná i politická, ale hlavně jakostní práce, kterou v naší zemi ještě musíme odehrát, aby naši spotřebitelé – a my sami – nakupovali stejně kvalitní potraviny, jako v okolních zemích směrem na západ a na jih, raději řekněme. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se již v tuto chvíli nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Ano. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedající. Milé senátorky, vážení senátoři, já jsem si dělal poznámky a pokusím se, tak jak jste vystupovali, na jednotlivé věci odpovědět. Myslím si, že možná by bylo klíčové si někdy položit principiální otázku, jak už tady zaznělo několikrát, že děláme nějakou legislativní úpravu nad rámec toho, co nám ukládá Evropská unie, proč bychom měli do nařízení Evropské unie vstupovat, mohli bychom je přijímat automaticky a mohli bychom navrhnout takovou změnu ústavy. Myslím si, že naopak je někdy žádoucí, abychom do těch věcí vstoupili a s ohledem na některé odlišnosti a zkušenosti – je třeba jiné chování českých občanů – občas některé věci udělali i nad tento rámec. Rozhodně si nemyslím, že novela je nějakým způsobem papežštější než papež nebo že vytváří nějaké výrazné komplikace pro naši obchodní síť nebo pro naše výrobce. O tom budu hovořit dále. Prosím vás pěkně, země původu budou opravdu uváděny sestupně. Dezinformace, které jsem tady slyšel, že nevíme, jaké bude pořadí atd., odmítám. Bude to uvedeno procenticky. U informací, které se týkají nebalených potravin – samozřejmě budeme to specifikovat potom konkrétní vyhláškou, na jejímž znění budeme komunikovat se zástupci výrobců i se zástupci maloobchodníků. Tady bych chtěl upozornit na jeden fakt. Uvědomte si skutečnost, že jako spotřebitel jste v obchodě a vezmete si balený výrobek. Můžete si detailně přečíst celé složení výrobku. V okamžiku, kdy stojíte u nebaleného výrobku, kupujete pečivo nebo salám a podobně, kde se dozvíte přesnou informaci o složení výrobku? Navíc v situaci, když argumentujete, že to budou informace navíc, které budeme vyžadovat, tak si uvědomme, že spousta výrobků dojde k maloobchodníkovi ve stavu, kdy je to zabaleno a na výrobku je etiketa. Není nic jednoduššího, než část informací, které o tom výrobku víme a výrobce je tam uvádí, jenom zprostředkovat spotřebiteli, a o tom bude ta konkretizace v rámci vyhlášky.
98
Pokud jde o hlavní složku, i toto bude u nebalených výrobků konkretizováno vyhláškou. Jsem si vědom, že u některých výrobků to může řekněme působit nějaké větší složitosti. Ale my se budeme chtít dohodnout s výrobci i s maloobchodem, aby to bylo v rámci nějakého kompromisu zdravého rozumu. Pokud jde o dotaz paní senátorky Dernerové na nějaké zatížení Státního zdravotního ústavu, tak již dnes podle mých informací tuto činnost zdravotní ústav vykonává a není to činnost, která by byla výrazně nad rámec jeho dnešních povinností. Tudíž si nemyslím, že by z toho vyplývaly nějaké nároky na zvýšený rozpočet této organizace. Chtěl bych říci, také to tady bylo zmiňováno, že otázka kompetencí, kdy tato debata byla vyvolána poslaneckým návrhem v Poslanecké sněmovně, tak pro mě, jako pro ministra pro náš resort bylo podstatné, že jsme do té debaty vstoupili, že jsme legislativní návrhy opravdu zpracovali kvalitně legislativním odborem našeho ministerstva, aby to nebyla lidová tvořivost. A na konec v té debatě jsem tehdy vyzval zástupce ministerstva zdravotnictví, včetně hlavního hygienika, abychom si sedli k jednomu stolu a domluvili se. Myslím si, že ta domluva je opravdu přijatelný kompromis pro obě dvě strany. Pokud jde o posílení dozorových orgánů, určitě i bez ohledu na tuto novelu bych já osobně usiloval o posílení dozorových orgánů, ať už co se týče personálu, nebo ať už jde o jejich laboratorní a technické vybavení, a to z hlavního principiálního důvodu – jednak že chráníme zdraví spotřebitele a zákazníků v ČR, a pak také proto, že se snažíme nastavit transparentní, férové obchodní podmínky a zamezit nekalé soutěži. Protože výrobce, který uvádí řekněme falšovaný výrobek, nekvalitní výrobek, a ten výrobek se tváří svým obalem a svojí vizualizací jako výrobek kvalitní od jiného výrobce, je to nekalá soutěž a pro nás jako pro ministerstvo je důležité nastavit parametry, abychom toto dokázali odstranit. Takže ano, dojde k posílení role dozorových orgánů. Už v letošním roce navyšujeme počet lidí Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Pokud jde o dotaz paní senátorky Gajdůškové, výživová a zdravotní tvrzení. Jde čistě o administrativní zpracování žádostí, které jsou předkládány dokonce i Evropské komisi. Není to nic specifického, co bychom vyžadovali jenom v České republice. Zaznělo tady velice důležité téma, a tady souhlasím, myslím, že pan senátor Kubera tady o tom hovořil, a to je otázka plýtvání potravinami. Rozhodně to není věc, která by byla marginální, množství těchto potravin se odhaduje, že je to možná až jedna třetina, která se v EU proplýtvá. Je to záležitost, kterou chceme řešit, my jako ministerstvo zemědělství jsme zahájili diskusi, ke které potřebujeme nutně zástupce ministerstva financí, protože bez toho, aniž bychom vyřešili jednak další řetězec potravin, které je možno využít řekněme třeba i k sociálním možnostem, neuděláme bez toho, aniž bychom se dohodli, jakým způsobem zamezíme zneužívání využití těchto potravin a jakým způsobem vyřešíme právě dnešní povinnost platby DPH. Ale pracujeme na tom, protože vidíme za prvé možnosti potravin ještě využít a logicky tím snížit i náklady sociálního systému v ČR. Na tom se tedy pracuje. Mně se vždycky líbí, když pan senátor Kubera dává někdy, řekněme i vtipné příběhy. Ale když jsem si představoval, když jsem na záchodě, že si umývám ruku, tak já se přiznám, že nikdy nechytám za vnější kliku, která je špinavá, když odcházím z toalety, ale chytám za vnitřní kliku, když otevírám. A tam nemohou ruku strčit ti, kteří přicházejí zvenku, aby chytli za vnitřní kliku,
99
takže tam úplně logiku – teďka se přiznám, pane senátore – nevidím. Ale to je jenom moje replika na to. V závěru bych chtěl říci, že se opravdu snažíme touto novelou zákona, která je z posledních 10 let poměrně významná, jít především cestou, abychom umožnili zákazníkům dostat se k informacím, aby se mohli lépe a zodpovědněji rozhodovat a abychom chránili naše spotřebitele v ČR. Tím, že některé věci budeme řešit konkrétní vyhláškou, u které budeme chtít diskusi s výrobci a s maloobchodníky, myslím si, že jsme schopni dosáhnout rozumného kompromisu tak, aby to nebylo, jak tady někteří z vás říkali, že tím budeme výrazně postihovat privátní sektor, vytvářet další překážky konkurenceschopnosti atd. Proto si myslím, že bych tyto obavy s vámi, vážené kolegyně a vážení kolegové, nesdílel. Tolik pokud jde o připomínky, které zde zazněly. Byl bych opravdu rád, kdyby návrh novely tohoto zákona byl schválen v původním znění, tak jak jej schválila Poslanecká sněmovna. Pokud to Senát takto schválí, budu velice rád. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Přeje si vystoupit pan zpravodaj? Ano, přeje si vystoupit k proběhlé rozpravě. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Josef Řihák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chci informovat, že vystoupilo 10 senátorů a senátorek, z toho tři vystoupili dvakrát. Budu se snažit také krátce okomentovat některé připomínky. Pan kolega Bratský tady dal pozměňovací návrh, že je zatěžující pro firmy, které mají obrat z tržby potravin přes 5 mld. Kč, aby tyto firmy daly na štítek a viditelně umístily pět největších dodavatelů, z kterých jsou zemí, jak říkal pan ministr, podle procenta, to znamená za 100 %, takže pořadí tam bude. Nevím, do jaké míry je to pro tyto firmy, které mají tržby přes 5 mld. Kč, zatěžující. Myslím si, že zase tak zatěžující to není. A potřeba toho, aby občané, právě v těchto velkých prodejních podnicích viděli, odkud jsou potraviny, odkud pocházejí a jak se řetězce, nebo prostě potravinářské podniky, které je prodávají, které mají tržby nad 5 mld. Kč, v ČR chovají. On to tady už někdo zmínil. Jinak se chovají u nás, jinak se chovají ve Francii, jinak se chovají všude možně. Nemohu tedy tento návrh podpořit, protože si nemyslím, že by to pro podnik, který má tržby více než 5 mld. Kč, dát pět čísel, bylo nějakým způsobem zatěžující. Pan senátor Škaloud řekl – jinak my jsme výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a já se jmenuji Řihák – že jdeme nad rámec EU. No, my máme vlastní zkušenosti. A je tady zase ta metanolová kauza. A když jste ji tady už dvakrát připomínal, já neříkám, že tento zákon řeší metanolovou kauzu. Já jsem tady mluvil o tom, že když se omezí kontrola – nechtěl jsem jmenovat bývalé vlády – může prostě docházet k tomu, k čemu docházelo, a toto byl zářný případ. A co se týká různých nebalených potravin, no jaký je rozdíl jako spotřebitel, jestli si koupím balenou potravinu, mám tam veškeré údaje, a nebalenou. Pokud mi jako přijdou zabalené špekáčky ve vakuovém balení nebo prostě v inertním plynu, tak musejí být zabaleny, bude to pětikilový balíček, vy ho rozbalíte, dáte ho tam a už tam nedáte žádnou cedulku a nic. To je přece nespravedlivé. Jak potom dozorové orgány, které mají chránit obyvatele jak pro bezpečnost, tak pro kvalitu, aby rodiny, lidé, kteří dávají dneska velké výdaje na
100
potraviny, a tyto výdaje jsou enormní, protože se zdražovalo za předcházejících vlád DPH, je velké, tak mají přece právo si kupovat kvalitní potraviny. A to potom není nikdo schopen rozpoznat. Jaký je tedy rozdíl v tom, jestli je to balené v inertním plynu, je to označeno, vyndám to, mohu to tam mít tři, čtyři dny a nemám hlavně složení, nemám k tomu nic. To je přece nespravedlivé. A pokud chtějí obchody prodávat nebalené potraviny, myslím si, že by tuto informaci přece měly dávat, ta je pro nás pro všechny stejná. Dále zde byly dotazy na bezdotykové baterie. Dokonce bylo řečeno, že ti, kteří to schválili nebo udělali, by měli být potrestáni. Zeptal bych se, proč byly potrestáni v metanolové kauze jenom ti, co to prodávali a co to způsobili? Proč nebyli trestáni i někteří, kteří omezovali kontroly? Nechtěl jsem tady vystupovat k tomu, co bylo dřív. Pro mne je důležité to, co schválíme dnes, to, co prostě bude. K panu kolegovi Kuberovi, že máme vyškrtnout největší zrůdnosti a že největší zrůdnost tady je, že podniky s tržbou nad 5 mld. Kč musejí uvést pár čísel… Tak já to za zrůdnost nepokládám, zrovna tohle zrůdnost není. Myslím si, že větší zrůdnost by byla, kdybychom nepřijali nic, protože je potřeba pracovat na prováděcích předpisech, jak říkal pan ministr, které budou samozřejmě diskutovány ještě i s odbornou veřejností. Jak jsem říkal, my nechceme zatěžovat kontrolní orgány, ať zemědělství či zdravotnictví, výrobce, prodejce. Ale na druhou stranu je třeba vidět spotřebitele, protože spotřebitele bychom měli ochránit, jak pokud jde o zdravotní nezávadnost potravin, jak to bylo řečeno, tak především podle kvality, protože proč by si měl občan kupovat nejakostní potraviny, kde není maso a nebýt to označeno… Já jsem opravdu nepochopil diskusi s nebalenými potravinami. A myslím si, že to nezatíží nikoho, většina našich výrobců je už na to zvyknutá. Já to doporučuji také. Jinak jsou tři usnesení. Je usnesení ústavněprávního výboru, který také doporučuje schválit návrh ve znění Poslanecké sněmovny. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu návrh také doporučuje a zdravotní výbor doporučuje návrh vrátit s pozměňovacím návrhem, který se týká časové lhůty, od kdy má zákon platit, ale myslím si, že pan ministr to tady všechno vysvětlil. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A ještě se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Škaloud? Nepřeje si vystoupit, zpravodajka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku paní senátorka Milada Emmerová také ne. A nyní bychom tedy přistoupili k hlasování o návrhu na schválení. Ale je tady žádost senátního klubu ČSSD o pětiminutovou přestávku, kterou v tuto chvíli vyhlašuji. V jednání budeme pokračovat v 18.05 hodin. (Jednání přerušeno v 17.59 hodin.) (Jednání zahájeno v 18.04 hodin.) Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové, jak bylo avizováno panem kolegou Škromachem, budeme teď hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Znělku nebudu opakovat, protože před chvilkou zazněla. 101
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 19. Registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 47, proti 8. Návrh byl schválen. Děkuji zpravodajům, děkuji předkladateli, panu ministrovi. Ten s námi bude pokračovat dalším bodem, kterým je 18. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 285) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 285. Návrh uvede opět pan ministr zemědělství Marian Jurečka, kterého prosím o úvodní slovo. Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedo, ještě jednou. Vážené senátorky, senátoři, dovolte mi, abych uvedl již zmíněný návrh zákona. Účelem navrhované právní úpravy je reakce na zkušenosti s aplikací zákona č. 146/2002 Sb., a na některé problémy trhu s potravinami. Navrhované změny mají zvýšit efektivitu kontroly a ochrany spotřebitelů, zejména zavedením nových typů opatření. Současně se provádějí změny v souvislosti s přijetím nového zákona č. 225/2012 Sb., o kontrole, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2014. Předkládaný návrh obsahuje zejména nový systém opatření ukládaných SZPI v případě zjištěných nedostatků. Jedná se o tato opatření. Klasické opatření oznámené při kontrole a účinné vůči kontrolované osobě v rámci územní působnosti inspektorátu, jehož inspektor opatření vydal. Opatření s účinky přesahujícími územní působnost daného inspektorátu v případě, že je zde důvodné podezření, že k porušení právního předpisu kontrolovanou osobou došlo i mimo územní působnost kontrolujícího inspektorátu např. v případě nebezpečných potravin uváděných na trh v rámci jednoho obchodního řetězce. Opatření obecné povahy podle správního řádu s účinky přesahujícími územní působnost daného inspektorátu, které zavazuje nikoliv jenom kontrolovanou osobu, ale i blíže neurčený okruh dalších osob, např. v případě nebezpečných potravin uváděných na trh větším počtem subjektů. Zvýšení efektivity výkonu kontroly a přizpůsobení právní úpravy novému kontrolnímu řádu. Zavádí se nové opatření spočívající v uložení zákazu užívání prostor. Pokud kontrolovaná osoba neumožní inspektorovi vstoupit na pozemky do staveb nebo do jiných prostor. Stanovuje se oprávnění SZPI získávat v nezbytném rozsahu údaje ze základních registrů. V rámci projednávání návrhů v Poslanecké sněmovně byly provedeny pouze drobné změny, a to především v souvislosti s adaptací na řízení EU č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhu se zemědělskými produkty. Zavedeno také bylo nové opatření, kterým bude SZPI nařizovat zničení výrobků z révy vinné, které nelze uvést na trh, protože byly podrobeny nedovoleným enologickým postupům.
102
Návrh zákona byl projednán dne 11. června 2014 na 30. schůzi VHZD a na 35. schůzi ÚPV. Oba senátní výbory doporučily schválení návrhu zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. S ohledem na uvedené si vás dovoluji požádat o podporu tohoto zákona a děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Vaše místo je nyní vyhrazeno u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 285/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Škaloud. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 285/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Veleba, kterého zastoupí předseda výboru Jan Hajda, a toho žádám o vystoupení. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, hlavním záměrem návrhu předmětné novely je vytvořit legislativní předpoklady pro zefektivnění kontrolní činnosti SZPI. Pan ministr ve svém úvodním slově podrobně tuto situaci popsal, proto už nebudu opakovat, co říkal. Dovolte mi proto, abych vás seznámil s návrhem usnesení VHZD, který zasedal 11. června 2014. Po úvodním slově předkladatele doktora Jiřího Jirsy, prvního náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Veleby a po rozpravě výbor: doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane kolego. Nyní žádám, a ptám se, zda chce vystoupit zpravodaj ÚPV Miroslav Škaloud. Ano, chce vystoupit. Prosím, máte slovo. Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, jenom v krátkosti. ÚPV doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit tento návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já s tím také souhlasím. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Táži se, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh není předložen. Proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se do rozpravy nehlásí. Uzavírám ji. Pane ministře, chcete ještě využít slova? (Nechcete.) Zpravodaj také ne. Z návrhů, které předložily výbory, je shodný návrh na - schválit. Byl tedy podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 60, kvorum 31. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 20. Registrováno 62, kvorum 32. Pro návrh 47, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli, děkuji i zpravodajům. Další bod, který budeme projednávat, je
103
19. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o mezinárodní silniční dopravě (senátní tisk č. 254) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 254 a v zastoupení ministra Prachaře jej uvede přítomný pan ministr Jurečka. Prosím, pane ministře, můžete nám návrh předložit. Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedo. Tak snad již dneska naposledy. Vážené senátorky, senátoři, smlouva mezi ČR a Bosnou a Hercegovinou o mezinárodní silniční dopravě – předkládaná mezinárodní smlouva upravující silniční dopravu, nahrazuje původní dohodu mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Socialistické federativní republiky Jugoslávie o mezinárodní silniční dopravě uzavřenou v roce 1963. Jelikož tato původní dohoda již nevyhovuje současným podmínkám, bylo nezbytné sjednat novou dvoustrannou smlouvu o mezinárodní silniční dopravě. Po vyjednávání byla smlouva podepsána dne 22. května 2013 v Lipsku. Cílem navrhované úpravy je vytvoření komplexního rámce pro provozování nákladní a osobní silniční dopravy mezi oběma státy. Text smlouvy je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR včetně závazků vyplývajících z členství ČR v EU. Sjednání smlouvy nevyžaduje změny v českém právním řádu a nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Dovoluji si tímto – v zastoupení ministra dopravy Antonína Prachaře – požádat Senát Parlamentu ČR o vyslovení souhlasu s ratifikací tohoto smluvního dokumentu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 254/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko. Mám informaci, že ho zastupuje Jozef Regec. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk 254/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí pan senátor Petr Bratský. Pokud není, tak poté bych žádal někoho z hospodářského výboru… (Pokud vím, tak pan senátor Bratský tady před chvilkou byl.) Paní senátorka Filipiová se hlásí. Senátorka Daniela Filipiová: Jenom jsem chtěla říct, že pan senátor si je vědom, že je zpravodajem u tohoto zákona. Šel se jenom podívat na ten koncert, a netušil, že předchozí bod bude tak rychle vyřízen… Já mu zkusím zavolat… Předseda Senátu Milan Štěch: Já bych teď navrhoval, aby nám zpravodajskou zprávu v zastoupení pana senátora Kladívka přednesl pan senátor Jozef Regec, a pak teprve bude hovořit zpravodaj garančního výboru. Senátor Jozef Regec: Děkuji, pane předsedo, za slovo. Budu velice stručný. VZVOB na své 23. schůzi konané dne 28. května 2014 přijal 167. usnesení k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu 104
s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o mezinárodní silniční dopravě. Po odůvodnění zástupce předkladatele Karla Dobeše, náměstka ministra dopravy, zpravodajské zprávě pana senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o mezinárodní silniční dopravě. Určuje zpravodajem výboru k projednání pana senátora Tomáše Kladívka a pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní tedy žádám zpravodaje garančního výboru, tj. VHZD – pana senátora Petra Bratského, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Petr Bratský: Děkuji. Všem se omlouvám. Já jsem šel aspoň pozdravit čtyři mladé lidi, kteří zde hrají "Koncert za čtyři kontinenty", a protože jsem přes kulturu trošku indisponován, protože to mám strašně rád, tak se vám všem omlouvám, že jsem je aspoň pozdravil. Přesto jsem přišel o chvíli pozdě. Smlouva mezi ČR a Bosnou a Hercegovinou o mezinárodní silniční dopravě je vlastně mezinárodní smlouvou prezidentského typu. Proto vyžaduje souhlas obou dvou komor. Vládní návrh k vyslovení souhlasu je obsahově totožný se stejnojmenným návrhem, který byl Senátu předložen již 2. srpna 2013 pod číslem senátního tisku 155. Předmětný návrh je pouze shodou okolností, protože – jak známo – byla rozpuštěna Poslanecká sněmovna, tehdy nebylo možné projít. Čili vláda ho předkládá znovu. Předložila ho Senátu 20. března 2014. Smlouva upravuje vztahy týkající se osobní a nákladní mezinárodní silniční dopravy mezi oběma smluvními státy. Na úseku osobní dopravy smlouva především upravuje podmínky provozování pravidelné, tedy linkové a kyvadlové dopravy a příležitostné dopravy. V oblasti nákladní dopravy smlouva upravuje povolovací systém a stanovuje typy přeprav, které nevyžadují povolení. Ve smlouvě jsou taktéž upraveny povinnosti dopravců a sankce, které je možné uložit dopravcům v případě porušení smlouvy. Smluvní strany na základě dosavadní pozitivní spolupráce nepovažovaly za nutné, aby do smlouvy bylo zahrnuto ustanovení ohledně řešení sporů. Ostatně tyto spory jsou většinou mezi státem a dopravcem, nikoliv mezi státy navzájem. Smlouva nebude mít dopad na státní rozpočet. O případných dopadech na veřejnou správu a podnikatelský sektor se předkládací zpráva vlády vůbec nezmiňuje. To je za mě vše. Na základě usnesení našeho garančního výboru, které je totožné s tím, které jste slyšeli před chvílí od druhého výboru, bych si dovolil doporučit Senátu – dát souhlas k ratifikaci. Děkuji. A ještě jednou se omlouvám. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste plnil úkoly zpravodaje garančního výboru. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí. Rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel ani pan zpravodaj už nechtějí vystoupit. Byl podán shodný návrh z obou dvou výborů, a to je, aby Senát dal souhlas s ratifikací. Budeme hlasovat o návrhu:
105
Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o mezinárodní silniční dopravě. V sále je přítomno 58, kvorum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 21. Registrováno 58, kvorum 30. Pro návrh 45, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům. Tento bod jsme projednali. Dalším bodem našeho pořadu je 20. Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2013 (senátní tisk č. 279) Navrhuji, abychom nejprve – podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu Jaromíra Nováka na dnešním jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 30. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 22. Registrováno 58, kvorum 30. Pro návrh 44. Tento návrh byl přijat. Proto mi dovolte, abych zde přivítal pana Jaromíra Nováka, předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Jaromír Novák: Děkuji, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vám stručně přestavil výroční zprávu ČTÚ za rok 2013, který byl rokem v českých i světových telekomunikacích poměrně přelomový. Jedním ze stěžejních momentů loňského roku bylo bezpochyby dokončení aukce na volné kmitočty v pásmu 800, 1800 a 2600 MHz. Rozvojová kritéria, která stát vložil současně s právem využívat tyto kmitočty zaručí, že ČR bude včetně venkovských oblastí pokryta rychlým internetem a zároveň podmínky předprodeje nebo velké nabídky zaručí, že se nebude opakovat situace, kdy mobilní operátoři odmítali tzv. virtuální hráče do své sítě. Neprozradím také nic tajného, když vám řeknu, že i letos plánujeme vyhlásit výběrové řízení, aukci na kmitočty, které nebyly prodány v této aukci. Včera jsme zveřejnili návrh podmínek, u kterých v současné době probíhá veřejná konzultace k tomuto návrhu. Také jste si jistě všimli, že díky tlaku regulátora se zde právě konečně otevřely sítě stávajících mobilních operátorů pro virtuální hráče. Spolu se zavedením tzv. flatových tarifů Česká republika co se týče mezinárodního cenového srovnání, tak poskočila směrem k průměru EU. Jedním z hlavních cílů ČTÚ v minulém roce byla i ochrana spotřebitele. Úřad zkontroloval smluvní podmínky operátorů, které poskytují služby na českém telekomunikačním trhu. Na základě této kontroly nejenom zahájil s některými správní řízení, ale v rámci edukace spotřebitele vydal brožurku, jaké smluvní klauzule považuje ČTÚ ve smlouvách operátorů za férové a neférové. Říkám schválně férové a neférové, protože některé klauzule jsou na hranici zákona. Ale tímto dáváme jasný signál, jak budeme rozhodovat v individuálních správních řízeních s operátory v případě stížností ze strany spotřebitelů.
106
Zároveň začala na podzim minulého roku platit nová pravidla pro přenesení čísla. I tím byla zvýšena konkurence. Podle čísel, která máme k dispozici, tak počet přenesených čísel se v minulém roce v meziročním srovnání zvýšil o 50 %. Český telekomunikační úřad je také regulátorem poštovního trhu. Od 1. 1. 2013 získal další kompetence nad dohledem pro nově liberalizovaný poštovní trh. V podstatě i zde máme stejné cíle jako na trhu elektronických komunikací, tzn. zvýšení konkurence a dohled nad ochranou spotřebitele. Nově spotřebitel i v poštovních službách může reklamovat službu u držitele poštovní licence a ČTÚ následně rozhoduje o námitkách proti vyřízení této reklamace. Záměrem ČTÚ do budoucna také je, aby byl otevřenějším státním úřadem. Proto jsme se přihlásili k iniciativě open data a již minulý rok jsme zveřejnili první sady dat, které je možné využít v rámci soukromého sektoru pro aplikace, které by měly zpříjemnit poskytování informací. Vážené dámy a vážení pánové, co se týče hospodaření ČTÚ, nebudu vás unavovat čísly. Snad jenom dvě. Loňská kapitola příjmů skončila s přebytkem 126 %. Byla naplněna s přebytkem 126 %. Výdaje byly čerpány na úrovni 86 %. Věřím tomu, že i rok 2014 bude poměrně velmi významný, co se týče rozvoje Českých telekomunikací. Těším se na možnost prezentování výroční zprávy i příští rok. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane předsedo. Prosím, abyste se posadil u stolku zpravodajů. Zprávu jste, kolegyně a kolegové, obdrželi jako senátní tisk č. 279. Zprávu projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která nepřijala usnesení. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Jiří Oberfalzer. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy VHZD. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 279/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Korytář, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zprávou. Senátor Karel Korytář: Vážený pane předsedo, pane předsedo úřadu, vážené paní senátorky, páni senátoři. Jak již uvedl pan předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu, v roce 2013 se na českém trhu elektronických komunikací stalo možná více přelomových událostí, než v minulých pěti letech dohromady. Část z nich vzešla ze situace na telekomunikačních trzích v EU, velkou část ale ovlivnil i regulátor – Český telekomunikační úřad. Jednalo se především o vstup několika desítek mobilních virtuálních operátorů na mobilní trh. Uvedení nových nabídek tzv. neomezených tarifních plánů mobilními operátory, což přispělo k dalšímu snížení cen mobilních služeb. Dále o aukci kmitočtů pro nové mobilní sítě 4. generace, posílení infrastrukturní soutěže na trhu služeb širokopásmového přístupu k síti internet, se zvyšujícím se podílem datových služeb v optických sítích Wi-Fi. Dále o další rozvoj vysílacích sítí pro šíření zemského digitálního televizního vysílání. Zřejmě nejvýznamnější změny, jak již zde uvedl pan předseda, zaznamenal ve srovnání s předcházejícími lety mobilní trh. V průběhu roku 2013 na něj vstoupilo téměř 50 nových alternativních poskytovatelů služeb, virtuálních mobilních operátorů. Vstup virtuálních mobilních operátorů na mobilní trh i nabídky nových "neomezených tarifů" – i předplacených služeb – měly pozitivní vliv i na meziroční zvýšení počtu přenesených mobilních čísel. Jak uvedl pan předseda, o 50 % meziročně.
107
Pro další podporu rozvoje nových mobilních sítí 4. generace ČTÚ v průběhu roku 2013 provedl opakované výběrové řízení – aukci – radiových kmitočtů v pásmu 800, 1800 a 2600 MHz. Úspěšné ukončení aukce a následné přidělení kmitočtů vítězným uchazečům umožní rychlé rozvinutí nových mobilních sítí a přispěje ke zvýšení dostupnosti vysokorychlostního internetu. V průběhu roku 2013 došlo k výraznému rozvoji digitálního zemského televizního vysílání. Vedle již existujících celoplošných multiplexů 1 až 3 – s pokrytím 97,6 až 99,9 % obyvatel – největšího rozvoje dosáhl multiplex 4, jenž měl na počátku roku pokrytí 86 % obyvatel a v průběhu roku jej navýšil na současných 95 %. Rok 2013 byl také rokem pokračující konsolidace trhu a významných akvizic. Tou nejvýznamnější je odprodej většinového podílu ve společnosti Telefónica z vlastnictví španělské společnosti Telefónica investiční skupině PPF. Jednou z nejvýznamnějších činností, na kterou se ČTÚ zaměřil, byly aktivity směřující k ochraně spotřebitele. O tom ale hovořil pan předseda velmi podrobně. Ani v roce 2013 se výrazně nezměnil trend v oblasti agendy účastnických sporů. Český telekomunikační úřad, jak již jsem uvedl i při minulé zprávě, byl z rozhodnutí vlády dne 3. července 2013 číslo 528 v této oblasti personálně sice posílen, nicméně stále se jedná o agendu, která nepatří do kompetencí sektorového regulátora. Jedná se o rozšíření o 150 zaměstnanců. V roce 2013 rozhodoval úřad přes 460 tisíc účastnických sporů, z toho z roku 2012 bylo převedeno 356 tisíc probíhajících správních řízení a nově zahájeno bylo 104 tisíc správních řízení. Rok 2013 byl prvním rokem plně liberalizovaného poštovního trhu. Tady jenom doplním, že dosud neexistoval přehled o počtu podnikatelů na poštovním trhu. V průběhu roku 2013 oznámilo u ČTÚ podnikání na trhu poštovních služeb 16 podnikatelů, z nichž dva svou činnost následně ukončili. ČTÚ v roce 2013 rovněž zabezpečoval oblast mezinárodních vztahů, kdy koordinoval a zajišťoval přímou účast na pracovních jednáních v poradních výborech a skupinách Evropské komise, orgánech či pracovních skupinách mezinárodních organizací. O hospodaření pan předseda již hovořil. Průměrný přepočtený počet zaměstnanců v roce 2013 byl 503 zaměstnanců. V roce 2014 pak ČTÚ plánuje dokončit třetí kolo analýz trhu a vydat příslušná regulační rozhodnutí. Na činnost úřadu bude mít rovněž výrazný vliv, pokud a v jaké podobě Evropský parlament a Rada schválí navrhované nařízení o jednotném evropském telekomunikačním trhu. Rok 2013 potvrdil, že digitální svět a elektronické komunikace jsou dynamicky se rozvíjejícím odvětvím. V souladu s výše uvedeným hodnocením, vzhledem k významu této zprávy a po proběhlé diskusi navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2013. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a plňte úkoly zpravodaje garančního. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky pan senátor Jiří Oberfalzer. Nepřeje si vystoupit. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zdali chce ještě vystoupit, jestli chce něco dodat. Nechce. Předpokládám, že
108
zpravodaj také nebude vystupovat, takže budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jej navrhl pan senátor garančního výboru Karel Korytář – vzít na vědomí. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 27. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jej navrhl garanční zpravodaj: Senát Parlamentu ČR bere na vědomí výroční zprávu ČTÚ za rok 2013. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 23, registrováno 54, kvorum 28, pro návrh se vyslovilo 40, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. Děkuji i předsedovi. Přeji mu vše dobré. Na shledanou! Dalším bodem je 21. Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2013 (senátní tisk č. 272) Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů paní Emílie Benešové i s účastí pana Zdeňka Bárty, člena rady. O tomto návrhu budeme hlasovat. Nebudu dávat znělku, protože to navazuje na předchozí hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 24, registrováno 53, kvorum pro přijetí 27, pro návrh se vyslovilo 38, proti nikdo. Návrh byl přijat. Dovolte mi, abych zde přivítal paní Emílii Benešovou, předsedkyni Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a člena rady Zdeňka Bártu. Sděluji vám také, že jsme obdrželi senátní tisk k tomuto bodu č. 272. Prosím nyní paní předsedkyni, aby nás s výroční zprávou seznámila. Emílie Benešová: Pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři. Je mou zákonnou povinností předložit vám k projednání výroční zprávu o činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2013. Zpráva je členěna do 8 základních kapitol, v nichž jsou shrnuty pracovní výsledky jednotlivých agend i nejdůležitější události uplynulého roku. Dodatečné a podrobnější informace jsou pak uvedeny v 10 přílohách, na které je v textu odkazováno. Dovolte mi, abych se pokusila zrekapitulovat to nejdůležitější. Především je třeba zdůraznit, že ústav začal fungovat jako úřad státní správy. Byly vytvořeny interní normy, směrnice a na jejich základě úřad, nebo ústav konečně mohl začít pracovat. Podařilo se zapsat ústav i archív bezpečnostních složek na seznam výzkumných organizací, což by v budoucnu mohlo oběma institucím přinést dodatečné finanční zdroje a usnadnit přístup k získávání grantových projektů. Jednou z nejdůležitějších úředních agend obou organizačních složek je naplňování zákona č. 262/2011 Sb. Tato agenda je pod přísnou kontrolou nejen vedení a rady, ale také veřejnosti. Proto je vyřizování této agendy prioritou obou úřadů. V oblasti výzkumné, dokumentační a vzdělávací činnosti byla v roce 2013 provedena historicky první evaluace této činnosti, jejímž gestorem se stala nově
109
ustavená vědecká rada. Na základě výsledků této evaluace byly výzkumné dokumentační i vzdělávací aktivity modifikovány, byly precizovány jejich konkrétní výstupy, upraven jejich časový plán atp. Nové projekty, které byly zařazeny do plánu na rok 2014, pak byly koncipovány na základě doporučení evaluační zprávy a na rozdíl od minulé praxe prošly oponenturou jak ze strany členů vědecké rady, tak i oponenturou externí. Podrobné informace o jednotlivých projektech nalezne zájemce v příloze č. 2, kde jsou uvedeny i konkrétní výsledky, jichž bylo v roce 2013 dosaženo. V průběhu uplynulého roku zorganizoval ústav 5 odborných konferencí, z toho 3 mezinárodní, 2 odborná sympozia, 43 veřejných historických seminářů a přednášek, na nichž se podíleli především odborní zaměstnanci ústavu. Podrobný přehled je opět uveden v příloze, tentokrát č. 3. Ústav se prezentoval také celou řadou výstav ať už domácích nebo zahraničních. Publikační činnost ústavu představují dva periodické tituly Paměť a dějiny a Securitas Imperii. Ten druhý jmenovaný se podařilo zapsat na seznam recenzovaných neimpaktovaných publikací, což jistě v budoucnosti zvýší jeho prestiž v odborných kruzích. Celkem bylo vydáno více publikací než bylo původně plánováno. Podrobné informace máte ve výroční zprávě. Já si uvědomuji, když měla být naše výroční zpráva projednávána na minulém jednání Senátu, tak vám tady byly předávány knihy, nebo kniha autora Pavla Žáčka Vypovídat pravdu a nic nezamlčet, druhý díl této edice, s tím, že ústav tento druhý díl odmítl vydat. Já bych chtěla říct, že k tomu nás vedly celkem zákonné důvody a dovolíme si vám nechat v předsálí dokumenty, které to stvrzují. Spolupráce s partnerskými domácími i zahraničními institucemi byla i přes vystoupení ústavu z platformy Evropské paměti a svědomí realizována k plné spokojenosti partnerů a dále rozvíjena dohodami o společných projektech, účastí na konferencích, seminářích a přednáškách konaných jak na půdě ústavu, tak i v zahraničí. Obě instituce samozřejmě přijímaly průběžně exkurze studentů středních i vysokých škol i zahraniční návštěvy. Digitalizace rovněž pokračovala, i když na úkor digitalizace archívních souborů byla dávána přednost především digitalizaci archiválií nutných pro vyřizování agendy podle zákona č. 262/2011 Sb. I když se počet pořízených digitálních reprodukcí archiválií oproti minulým letům snížil, není to známka utlumení digitalizace, jak by se mohlo nezasvěcenému laikovi zdát. Je to dáno především tím, že se změnil charakter digitalizovaných archiválií. Na počátku roku 2013 totiž byla dokončena automatická digitalizace mikrofiší, a proto došlo k poklesu počtu digitálních reprodukcí. V roce 2012 tato automatická digitalizace tvořila více než 60 % celkového objemu skenů, takže je pochopitelné, že pokud se začaly skenovat pouze tzv. papírové archiválie, s nimiž je manipulace mnohem obtížnější, jde tato činnost samozřejmě pomaleji. I přes veškeré dosažené výsledky jsou radě i vedení ústavu některé činy vytýkány. Jde především o tvrzení, že se rada snaží nezákonným způsobem převést odbor digitalizace z ústavu pod archiv. Tři z pěti odborových organizací se velmi ostře vymezují proti tomuto zamýšlenému kroku, operují právními stanovisky, podle nichž by tato organizační změna odporovala zákonu č. 181/2007 Sb., operují jakýmsi stanoviskem bývalého ministra financí, o němž není vedení ani radě ústavu nic známo – kromě toho, že zřejmě existuje, a operují stanoviskem premiéra Sobotky, který údajně s touto organizační změnou rovněž nesouhlasí. Ráda bych vás, dámy a pánové, ujistila, že rada ani vedení ústavu nepodnikne nic v tomto směru, co by odporovalo platným legislativním normám, 110
a to ani v případě, kdy se ve stanovisku pana premiéra konstatuje, že zákon není vnitřně příliš konzistentní, že ne všechna ustanovení zákona byla přizpůsobena jeho koncepční změně a že příslušná ustanovení zákona ve stávající podobě neumožňují přijmout jednoznačný závěr. K zákonu neexistuje právní výklad, není jasné, kdo vykonává funkci zřizovatele a dokonce není určen ani gestor zákona. To jsou jen některé problémy, s nimiž se při své činnosti potýkáme. Ujišťují vás však, že existují i právní stanoviska, která zastávají opačný názor. Dokonce považuji současný stav za odporující zákonu č. 181/2007 Sb. Ujišťuji vás, že pokud skutečně není jiná cesta k tomu, aby každá z organizačních složek státu plnila úkoly uložené jí zákonem a ručila za jejich správnost, než je změna tohoto zákona, jsme připraveni tuto změnu iniciovat. Ostatně navrhovatelem zákona byl Senát. Jen to bude trvat déle. Není ale možné nadále přihlížet k tomu, jak neefektivně a nehospodárně jsou vynakládány značné finanční prostředky daňových poplatníků, a to na digitalizaci, která vykazuje značné chyby, nepřesnosti a dokonce se vyznačuje zkreslováním informací, jak dokládá právě připravovaná zpráva o kontrole uložiště na digitalizaci, jejíž výsledky jsou určeny veřejnosti z velké části utajeny. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pokusila jsem se jen velmi stručně shrnout výsledky našeho společného snažení. Mnohem podrobněji o nich hovoří předkládaná výroční zpráva za rok 2013. Doufám, že s našimi výsledky, jimž jsme věnovali nemalé úsilí, budete spokojeni. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Paní předsedkyně, i já děkuji. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Zprávu projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 272/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Oberfalzer. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy ÚPV. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 272/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Než mu předám slovo, vidím, že se hlásí pan senátor Jermář. Prosím, máte slovo. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych jménem klubu sociální demokracie vás požádal, abychom odhlasovali, že tento bod doprojednáme. To znamená, že můžeme jednat i hlasovat po 19. hodině, kdyby se to protáhlo. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Dobře. Slyšeli jste názor úplně srozumitelně, jasně, takže přizvu k hlasování. Pan senátor Jermář chce svůj návrh ještě upřesnit. Senátor Jaromír Jermář: Ještě bych vás požádal, protože už je zde i pan předseda Němec z Úřadu na ochranu osobních údajů, ten bod nebude dlouhý, tak že bychom doprojednali ještě tento po 19. hodině a hlasovali. Předseda Senátu Milan Štěch: Takže návrh zní, abychom projednali tento bod a další bod v pořadí, kterým je Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2013 a mohli hlasovat i po 19. hodině. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 25. Registrováno 55, kvorum 28. Pro návrh 31, proti 2. Návrh byl přijat.
111
Budeme tedy jednat i po 19.00 hodině, včetně hlasování. A nyní žádám pana garančního zpravodaje Miroslava Nenutila, aby nám přednesl svoji zpravodajskou zprávu. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, paní předsedkyně, předkládám vám zpravodajskou zprávu k Výroční zprávě Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2013, jejíž navrhovatelkou je Dr. Benešová coby předsedkyně Rady Ústavu. Tento tisk byl Senátu předložen 15. dubna letošního roku. Jak už zde zaznělo, garančním výborem je ústavně-právní výbor a dalším výborem, který zprávu projednával, pak byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Hned na začátku bych chtěl říct, že se pokusím zdržet jakýchkoliv svých subjektivních názorů a poznámek a budu se snažit plnit funkci zpravodaje co nejobjektivněji. Jenom stručně vás provedu jednotlivými kapitolami a zmíním se o tom, co paní předsedkyně nezmínila. Ve svém úvodním slově nás paní předsedkyně ubezpečuje, že celá zpráva bude strukturovanější a přehlednější, než tomu bylo v předcházejících, ujišťuje nás ve svém zájmu na zkvalitňování Ústavu i Archivu, stejně tak jako o jejím zájmu na zvýšení kvality zpřístupňovat archiválie např. formou systematické digitalizace. Pak následuje úvodní slovo tehdejší ředitelky Ústavu Mgr. Pavly Foglové, která se zabývá hlavně personálními otázkami v tom roce, kdy došlo k výměně ředitele i dvou náměstků, tří ředitelů odborů a ředitele Kanceláře Ústavu. Podotýká, že z toho čtyři zaměstnanci byli odvoláni nebo podali rezignaci sami. Říká, že cílem této výměny bylo zprůhlednit a zefektivnit činnost Ústavu a čerpání prostředků ze státního rozpočtu. Zmiňuje se také o změně organizačního řádu Ústavu, jehož cílem je převedení odboru digitalizace informatiky Ústavu do Archivu bezpečnostních složek. Další část Výroční zprávy je věnována samotné Radě Ústavu. Konstatuje se, že má sedm členů, že na konci roku 2012 došlo k zásadní obměně členů Rady, kdy jsme zvolili čtyři nové členy, a v březnu 2013 byl dovolen další člen. V listopadu 2013 skončilo funkční období paní Petrušce Šustrové a Rada pracovala pouze v částečné sestavě, dnes, jak jsme byli svědky, jsme dovolili dalšího člena Rady. V roce 2013 se konalo celkem 14 jednání Rady, přičemž komentář je k 6. jednání, kdy došlo právě k odvolání tehdejšího ředitele Ústavu pana Daniela Hermana. A končí tím, že přes veškeré problémy způsobené minulým neodborným vedením Ústavu se začíná dařit systematicky pracovat, zodpovědně připravovat publikace, ediční plán i výukové programy. Další část je věnována Vědecké radě coby poradním orgánu ředitele. Tady je nutno konstatovat, že se změnou vedení Ústavu rezignovali všichni tehdejší členové Vědecké rady, a to k 15. dubnu loňského roku, a do měsíce bylo jmenováno na návrh ředitelky Ústavu 12 nových členů a zbývající tři pak zhruba tři týdny později. Další část je věnována vedení a činnosti Kanceláře Ústavu, což je v podstatě kritický ekonomický rozbor Ústavu s těmi čísly. Jak už tu bylo paní předsedkyní naznačeno, zájemci se s tím mohou podrobně seznámit v plném znění Zprávy. Další část je věnována výzkumné, badatelské a dokumentačně – vzdělávací činnosti, výstavní i publikační. Některá čísla jste slyšeli už od paní předsedkyně.
112
V části o spolupráci se mluví o spolupráci s Českou televizí, Českým svazem bojovníků za svobodu, Knihovnou Václava Havla, Národním archivem, Národním filmovým archivem, Židovským muzeem, s univerzitami a s dalšími muzei. Konstatuje se, že pokračovala v loňském roce smluvní spolupráce s obdobně zaměřenými instituty paměti v Maďarsku, Německu, Polsku, Rumunsku, Slovensku, Slovinsku a Ukrajině. V části věnované Archivu bezpečnostních složek je konstatováno – dovolím si citovat pouze jednu větu: Díky rovnocenné spolupráci s novým vedením Ústavu pro studium totalitních režimů mohl se cítit – rozumějme jako Archiv – jako skutečná plnoprávná instituce a nikoliv jako pouhá servisní organizace. Závěrečné části se pak věnují hospodaření. Tady se konstatuje, že stejně jako v předcházejících letech Ústav i Archiv hospodařily tak, že výdaje Ústav čerpal na necelých 96 % a Archiv na 93 %. Jak už zde bylo paní předsedkyní zmíněno, je Zpráva doplněna 10 podrobnými přílohami, kde najdete odkazy jak na jednotlivé kapitoly čerpání rozpočtu, tak na obsah jednotlivých seminářů, publikací apod. Z hlediska zpravodaje bych navrhoval, když paní předsedkyně tady na začátku říkala, že Zpráva bude strukturovanější a aby byla i přehlednější, aby při výčtu, ať už je to publikační, výstavní nebo jakákoli další činnost, byly pro srovnání uváděny stavy v předcházejícím nebo v minimálně předcházejícím roce, podobně, jako je tomu v přiložených tabulkách a grafech, při ekonomických ukazatelích. A jedna spíš formální věc. Je-li to Výroční zpráva, měla by být oproštěna od všech emotivních vyjádření, jež se některá ve zprávě také objevují. Tolik má zpravodajská zpráva. A mně nezbývá nic jiného, než vás seznámit s tím, že ústavně-právní výboru Senátu Parlamentu ČR zprávu projednal a schůzi Senátu doporučuje ji vzít na vědomí. Zatím děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane garanční zpravodaji a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Jiří Oberfalzer? Ano, přeje. Prosím, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, výbor projednal tuto zprávu. Já jsem k ní vypracoval rozsáhlé zpravodajské stanovisko, které bylo velmi kritické jak k obsahu zprávy, potažmo k počínání současné, předloni nově zvolené Rady. Nicméně výbor se přiklonil k usnesení, vzít zprávu na vědomí bez výhrad, a vyzval paní předsedkyni, aby odpověděla na mé otázky. Čili až potud vystoupení zpravodajské. Přihlásím se do diskuse jako senátor. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji, pane senátore. A otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Tomáš Grulich jako první. Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedo, vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové. Při hodnocení předkládané Výroční zprávy jsem vycházel z porovnání zpráv za rok 2012 a 2013, dále ze zákona č. 181/2007 Sb., z veřejně dostupných informací na webových stránkách Ústavu a z otevřených dopisů odborových složek Ústavu pro studium totalitních režimů.
113
První připomínka se týká už samotného názvu Výroční zprávy. Ze zmiňovaného zákona je povinností Rady předkládat Výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů. Tato Výroční zpráv nese název "Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek". Implikuje nám představu, že se jedná o dvě samostatné organizace. Tomu tak ze zákona není. Námitka zní sice formálně, ale jak ukáži později, má i svůj důležitý význam. Výroční zpráva nás často informuje o tom, co se bude dít, nikoliv, jak by bylo logické, co se dělo. Jde například o převod digitalizace z Ústavu do Archivu, muselo by samozřejmě dojít ke změně zákona, o informace, jaké budou výstupy z jednotlivých projektů, co se připravuje za organizační či vědecké manuály. Výroční zpráva za rok 2013 měla být předložena do konce února 2014, jak slibovala na loňském projednávání v Senátu tehdejší předsedkyně Rady Petruška Šustrová, když omlouvala poněkud opožděné projednávání Výroční zprávy za rok 2012 v květnu loňského roku. Pokud se nemýlím, je druhá polovina června ... Značná část Výroční zprávy obhajuje odvolání bývalého ředitele Daniela Hermana. Zde jsou mu vyčítána pomalá digitalizace archiválií, jejich špatná přístupnost, nedostatečná vědecká publikační práce, špatná personální politika. Porovnáním obou výročních zpráv za léta 2012 a 2013 a zjištěných skutečností mohu konstatovat: 1. Personální politika se nezlepšila, naopak zhoršila. Byli nezákonně propuštěni lidé, kteří se odvolali k soudu a soud vyhráli. To bude mít pravděpodobně za následek finanční vyrovnání, což povede k zatížení rozpočtu Ústavu pro studium totalitních režimů. Na pracovní nestabilitu upozorňují i odborové organizace Ústavu. Loňské zprávě bylo vyčítáno – cituji – značné nedostatky výzkumné, badatelské a dokumentační činnosti, u projektů nejsou uvedena jména řešitelů a není zřejmé, jaké jsou výsledky. Letošní Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů uvádí, že z 13. badatelských projektů byly dva ukončeny – Zánik Agrární strany a pád československé demokracie a Sociální politika mezi represí a inkorporací, zjevně bez jakýchkoliv odborných závěrů či výstupů, anebo byly ukončeny z jiných důvodů. Nulové výsledky byly podle Výroční zprávy i u projektů Představitelé nacistického represivního aparátu v Protektorátu Čechy a Morava, dále Vývoj organizační struktury a představitelé komunistické strany a protikomunistický odboj. Výsledky tak důležitého projektu, jako je dokumentace usmrcení osob na hranicích 1948 až 1989, po vynaložení jistě nemalých finančních prostředků, byly velkoryse přenechány jiné instituci k prezentaci, a to Sociologickému ústavu Akademie věd. 2. Účelovost Výroční zprávy potvrzuje nejenom většina informací v ní obsažených, ale také to, co v ní není úplné, např. evaluace vědecké činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů. Po odstoupení původní Vědecké rady zadalo vedení paní Foglové a pana Hazdry své nové Radě úkoly provést evaluaci dosavadního pětiletého odborného úsilí Ústavu. Přestože jiní byli kritici a konkurenti Ústavu, byl na 2. zasedání Rady 9. 9. 2013 jeden z členů nucen prohlásit – byl to pan Vlček – že většina projektů byla hodnocena velmi pozitivně. Na to reagoval Vilém Prečan, aby nakonec nevznikl dojem, že je v Ústavu všechno v pořádku a jakékoliv personální změny tu byly zbytečné. I přes tuto zjevnou účelovost závěrečná zpráva z evaluace relativně objektivně zhodnotila vědeckou činnost Ústavu a přes upozornění na některé nedostatky a některé problémy, které řeší každá vznikající instituce, 114
konstatovalo obrovský potenciál do budoucna. Tento závěr ve Výroční zprávě úplně uveden není, neboť by to diskreditovalo jeden z důvodů odvolání Hermanova vedení. 3. Při projednávání zprávy za rok 2012 byl kritizován Ústav za digitalizaci jak ze strany Archivu bezpečnostních složek, tak i Rady ÚSTR za nedostatečná metadata. To však měl od počátku společného projektu budování elektronického Archivu vytvářet Archiv. Často zmiňovaná metodika a manuály zatím Archiv nepřipravil nebo se o nich ve Výroční zprávě nic neobjevuje. Co se týká kritizované pomalé privatizace, tak již zmínila paní předsedkyně, že se jedná zhruba o 50 % úrovně roku 2012. 4. Zahraniční spolupráce. S nástupem nového vedení v podstatě skončila spolupráce s některými zahraničními partnery. Skandální je vystoupení z evropské Platformy paměti a svědomí. Absurdní situace, kdy před pár lety Ústav pro studium totalitních režimů prosadil její vznik za asistence tří premiérů středoevropských zemí, odhlasovala ji česká vláda a nyní si Rada Ústavu osobuje právo tzv. vystoupit z této Platformy. To je výraz pohrdání všemi institucemi historické paměti z celé Evropy, které jsou jejími členy. Toto pochybení pak musí v jednání s představiteli Platformy napravovat i premiér současné vlády. 5. Zastavme se také u počtu vydaných neperiodických publikací. V pořadu 20 minut Radiožurnálu prohlásil: úřadující ředitel Ústavu pan Zdeněk Hazdra v kontextu bilance výsledků práce vedení Ústavu v roce 2013. Minulý rok bylo naplánováno 17 neperiodických publikací, vyšlo jich 20. O počtu plánovaných neperiodických publikací existují v zásadě tři dokumenty: 1. Plán činnosti Ústavu na rok 2013, který byl publikovaný koncem roku 2012 vedením ředitele pana Mgr. Daniela Hermana. 2. Je to revize edičního plánu pro rok 2013. 3. Je to revidovaný ediční plán Ústavu pro rok 2013 z října 2013. Počet skutečně vydaných publikací lze zjistit z těchto zdrojů. Podle původního plánu mělo být v roce 2013 vydáno 26 publikací. Samozřejmě tento plán se změnil na 17 a byl splněn na 20. Chybí tedy 46 %, to je 12 publikací podle původního plánu. Ti starší si jistě vzpomenou na to, jak se plnil pětiletý plán, když se v polovině plánu upravil. Z 20 skutečně v roce 2013 vydaných neperiodických publikací jich bylo vydáno ještě v předchozím vedení. Z 15 zbývajících neperiodických publikací vydaných novým vedením od května do prosince 2013 je několik původně neplánovaných publikací menšího rozsahu. Jedná se o výstavní katalogy, které také často připravily partnerské organizace, cizojazyčné verze již předchozím vydaných výstavních katalogů a podobně. Co říci závěrem. Výroční zpráva Ústavu je neúplná, je plná nepravd, polopravd a nebo zavádějících informací. Můžeme konstatovat, že výměna ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů nepřinesla kýžený výsledek a výkon Ústavu se zhoršil. Dnes mohu bohužel navrhnout jen nepřijetí zprávy, což také činím a požádat Radu Ústavu k jeho přepracování. Raději bych však navrhl odvolání současného ředitele a předsedkyni Rady Ústavu, což bohužel z tohoto místa dnes udělat nemohu. To by bylo podle mého názoru jediné možné řešení ke zlepšení výsledku, jež dosahoval Ústav za ředitelování Daniela Hermana. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji za vystoupení a nyní vystoupí pan senátor Jiří Oberfalzer a poté udělím slovo panu Zdeňkovi Bártovi.
115
Senátor Jiří Oberfalzer: Ještě jednou děkuji za slovo. Dovolte mi nejdřív jednu krátkou poznámku. Usnesení našeho výboru vyzvalo paní předsedkyni Rady, aby mi poslala odpovědi či stanoviska k mým výtkám ve zpravodajské zprávě. To se stalo jenom částečně, protože jsem dostal odpovědi mluvčího Ústavu, jestli se nepletu, pana Ryjáčka. Díky své velkorysosti opominu zcela dikci této odpovědi, která byla dílem jízlivá, dílem ironická, a zajímalo by mě, zda paní předsedkyně tento text viděla a zda se tedy s jeho tónem ztotožnila. Nicméně, jak říkám, jsem velkorysost sama a nehodlám se zde ohrazovat proti způsobům protistrany. Myslím si, že nejvážnější důvod pro nesouhlas s Výroční zprávou spočívá v protiprávních personálních rozhodnutích. A k tomu bych si dovolil ocitovat dopis předsedkyně jedné z pěti odborových organizací, které pracují na Ústavu, paní Hany Kmetíkové. Jde o nezávislou odborovou organizaci Ústavu. Cituji jenom pasáže, které se týkají tohoto problému: Po odvolání ředitele Daniela Hermana začala Rada Ústavu de facto prostřednictvím nového vedení Ústav i za pomoci vedení ABS celou instituci contra lege řídit. Porušovala tak nejen smysl zákona, ale ohrožovala i sociální právo zaměstnanců, přestupovala obecný princip, že kontrolním orgánům, jako je dozorčí rada, obecně nepřísluší, aby sama přímo či nepřímo řídila společnost nebo instituci a zasahovala do jejího řízení. Ve Výroční zprávě ÚSTR a ABS za rok 2013 je na straně 6 lživě uvedeno, že členové Rady ještě v době kolem 23. března neuvažovali o odvolání Mgr. Daniela Hermana, ve skutečnosti ovšem, jak vyplynulo nejen ze soudního jednání, ale i z přiznání samotných aktérů připravovaného personálního puče, minimálně od ledna 2013 členové Rady ÚSTR plánovali převzetí Ústavu, které vyvrcholilo v dubnu 2013 odvoláním ředitele Daniela Hermana. Radní Jan Bureš jako svědek vypověděl, že k odvolání mělo dojít už v březnu a pouze s ohledem na zahraniční cestu ředitele bylo odloženo na duben 2013. Navíc bývalá předsedkyně Rady Petra Šustrová u soudu potvrdila, že noví členové Rady nastupovali v prosinci 2012 do Rady Ústavu už s tím, že je třeba ředitele Mgr. Daniela Hermana odvolat. Aniž se noví členové Rady seznámili s tím, jak ÚSTR funguje, bylo rozhodnuto o odvolání tehdejšího ředitele. Informaci o dlouhodobě připravovaném odvolání poskytla v médiích sama ředitelka Pavla Foglová, která v prvních dnech po svém zvolení přiznala, že byla tehdejší předsedkyní Rady Petruškou Šustrovou kontaktována již v lednu 2013, tedy čtyři měsíce před odvoláním Daniela Hermana, a téměř tři měsíce před domnělým datem, kdy ještě o odvolání neuvažovali. Byla tajně zasvěcena do plánu, že členové připravují odvolání ředitele, a požádána, aby připravila prezentaci nové koncepce ÚSTR, neboť bude jmenována ředitelkou bez výběrového řízení. Tuto skutečnost po svém zvolení potvrdila Pavla Foglová, nejdříve ve studiu ČT 24 10. dubna 2013 a následně i na své tiskové konferenci 18. dubna téhož roku. Rada ÚSTR v roce 2013 zavedla klientelismus, konexe a omezování otevřené konkurence, které se staly běžnou praxí v této instituci. Původ je v korupčním jednání, které vyšlo najevo při veřejném doznání ředitelky Pavly Foglové, která přiznala, že byla svou kamarádkou, radní Petrou Šustrovou oslovena nabídkou, aby se stala ředitelkou Ústavu bez výběrového řízení. Rada záměrně obchází pravidla a zneužívá pravomoci vyplývající z kontrolní činnosti a svým jednáním vytváří příslovečnou kratší cestu pro řízení celé instituce. Členové Rady jsou ale volenými funkcionáři. Proto, pokud se dopouštějí např. klientelismu, podkopávají důvěru ve veřejnou instituci, protože vytvářejí institucionální korupční prostředí. 116
Podle zjištění Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu koncem minulého roku zjistil, že zaměstnanci Mgr. Danielu Hermanovi byla dána výpověď z pracovního poměru dne 10. dubna 2013 dle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., tedy zákoník práce, aniž by mu ředitelka Pavla Foglová nabídla vhodné pracovní zařazení a tím zaměstnavatel nesplnil povinnost zakotvenou v ustanovení v § 73a odst. 2 zákoníku práce. My dnes již víme, že prvoinstanční soud žalobě pana Mgr. Hermana vyhověl. Je zde ale ještě jeden případ. Je to případ tehdejšího náměstka Eduarda Stehlíka, kde jeho námitka či soudní podání vůči tomuto rozhodnutí o odvolání bylo dokonce příznivě vyřízeno již i v druhé odvolací instanci a je tedy pravomocné. Z toho vyvozuji, přinejmenším u pana Stehlíka, závěr, že Rada a vedení Ústavu v roce 2013 porušovaly zákony a činily nekompetentní personální rozhodnutí. Ostatní důsledky a okolnosti zde popsal můj předřečník. Chtěl bych říci, že je spousta důvodů, které vedou člověka i k takové spekulaci, jaké skutečné skryté poslání mají nově zvolení členové Rady a co mají vlastně ve svém zadání s Ústavem provést. Jsou to spekulace, proto je nebudu vyslovovat, ale napadají mě docela chmurné myšlenky. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. A v této chvíli požádal o slovo pan Zdeněk Bárta, prosím. Zdeněk Bárta: Vážení páni senátoři, vážené paní senátorky, děkuji vám za to, že jste mně laskavě umožnili postavit se po osmi letech – kdysi jsem byl váš kolega – na toto místo. Zejména však vám děkuji za poměrně silný mandát, se kterým jste mne nedávno vyslali do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Říkám to se vší pokorou, neboť nejsem archivář ani historik, a tak chápu svoji kvalifikaci pro funkci člena Rady Ústavu tak, že je jí spíš moje osobní dlouholetá zkušenost aktivního zápasu proti minulému režimu. Dostali jste Výroční zprávu Ústavu, máte k ní před sebou dvě zpravodajské zprávy, jednu, pana senátora Nenutila, jste slyšeli s návrhem vzít zprávu na vědomí, a druhou ostře zamítavou pana senátora Oberfalzera, který ještě doplnil teď načtením dalších tiskovin, které jsou od pracovníků ÚSTR. Je mi velmi líto – budu se věnovat zprávě, kterou jste dostali písemně – že pan zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice vnáší tak ostré výhrady. Přiznám se vám, pane senátore, že mně vadí zejména dikce, kde se kriminalizují zcela obyčejná práva, kterými je Rada nadána. Je to nazýváno téměř jako kriminální činy. Je mi to ale líto také proto, že pan senátor Oberfalzer zřejmě zprávu moc nestudoval a nechal si text zpravodajské zprávy vypracovat některého z těch pracovníků Ústavu, kteří jsou v odboji proti jeho současnému vedení. Svědčí o tom fakt, že zpravodajská zpráva pana senátora Oberfalzera není tak říkajíc z jeho pera, tedy z jeho počítače, ale je z pera, tedy z počítače paní Dr. Kmetíkové, předsedkyně jedné z pěti odborových organizací. Stačí se podívat na vlastnosti toho dokumentu. Paní doktorka je jedna z těch, kteří permanentně a po mém soudu nezodpovědně bojují se současným vedením ústavu, vyvolávají
117
mediální válku a vyzývají současnou Radu ÚSTR k odstoupení, v podstatě stejně, jako to učinili senátoři ODS. Pan senátor Oberfalzer bez jakékoli konzultace s kýmkoli z Rady ÚSTR, rady, která byla vámi řádně zvolena, bez jakékoli konzultace s ředitelem, rovněž řádně zvoleným radou ústavu, bez jediného pokusu ověřit si pravdivost tvrzení napsaných v počítači paní Dr. Kmetíkové, bez toho všeho vám prostě tento elaborát předal k věření jako dogma. Bohužel naprosto stejnou praxi vidíme u řady médií, která si navykla bez ověření si skutečných faktů opakovat stále tutéž mantru o levicovém převratu v ústavu. Mantru, kterou, pokud se nemýlím, první vyslovil bývalý premiér Nečas. Mantru, která bezděčně dokazuje, že si doposud na ústav činila nárok pravice, jako by vůbec nějaká politická strana si směla dělat nárok na jediné a pravé zkoumání historie. A co je mi ještě víc líto, že podobné zjevné mantry, mýty a nepravdy o dění v ústavu sdílí celá řada osobností našeho veřejného života, lidí, kterých si jinak po dlouhá léta vážím a kteří si nechali vnutit falešnou představu, že v ústavu jde o nějaký politický převrat, který by snad chtěl rehabilitovat minulý režim. A to říkám jako chartista, že to není pravda. Nejde o žádný převrat. Snad bychom mohli mluvit o pokusu o obrat, který jak jsem přesvědčen, s novou radou ústavu a novým vedením snad skutečně má šanci nastat. Je to obrat k profesionalitě, k řádu ve všech oblastech činnosti, které jsou ústavu předepsány zákonem. A navíc, a o to mně jde nejvíc jako členu rady, je to obrat ke skutečnému odpolitizování ústavu. Odpolitizování ústavu, na který si, jak je víc než patrné, jakoby stále dělala výlučné právo ODS, která využívá sporů uvnitř ústavu ke svému zviditelňování. Je mi ctí, že u toho odpolitizování ústavu smím už několik týdnů také být. Věřím tomu, že se situace v ÚSTR zklidní a také věřím tomu, že všichni, kdo neseme za ústav odpovědnost, přestaneme vést poněkud žabomyší a komické války - kriminalizujeme se, a budeme skutečně nestranně a nezaujatě plnit poslání tohoto ústavu. Kdybych dnes seděl mezi vámi jako váš kolega senátor, zcela jistě bych vzal výroční zprávu ústavu na vědomí bez výhrad. Předpokládám, že to učiníte i vy. Děkuji vám za udělené slovo i za laskavou pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také za vystoupení. V této chvíli mám přihlášeného pana senátora Jiřího Oberfalzera. Pane senátore, prosím. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, paní předsedající. Já nejdříve jenom technicky, drobně upravím výrok pana kolegy Bárty. Já jsem vystoupil už jenom jako senátor, protože jako zpravodaj jsem korektně oddělil svůj názor od výsledku jednání výboru. Poctivě jsem zde informoval, že výbor se vyslovil pro vzetí na vědomí této zprávy. (Reakce na poznámku ze sálu:) Ne, to je v pořádku, já jenom, aby to pro steno bylo odlišeno. Já rozhodně nekriminalizuji vedení ani radu. Já jsem si jenom dovolil citovat z dopisu od paní Kmetíkové konstatování některých faktů, a pokud není pravda, co bylo řečeno u soudu, tak si to nechám rád vyvrátit. Ale já jsem uvedl zdroj a nepovažuji za správné, abych za to byl napadán. Dále jsem byl napaden, že jsem nečetl zprávu. To není pravda. Mé vystoupení se opíralo o zdroje zevnitř ústavu, ale nebyla to paní Kmetíková. Takže to bych také rád rozptýlil. To, co jsem četl dnes, je dopis od paní Kmetíkové, který mi přišel dnes do mailu. Já jsem využil té pasáže, kde byly konkrétní údaje kolem soudních sporů a kolem skutečnosti, jak byla výměna ústavu koncipována.
118
Mantry tady znějí všelijaké, ale jedna z nich je, že ODS chce vlastnit ústav a že tam chce realizovat nějaké svoje politické cíle. To je také jedna z manter. Je to naprostý nesmysl. Měli jsme zde veřejné slyšení, na kterém vystupoval mimo jiné pan profesor Prečan, který nemůže být podezírán ani z blízkosti k ODS či nějakého zadání, že by ho přijal od ODS, který nemůže být podezírán, že by byl např. spojen s bývalým ředitelem Žáčkem, protože naopak na protest vůči tomu, že byl bývalým ředitelem Hermanem přizván ke spolupráci, on opustil tehdy vědeckou radu, vrátil se do ní vlastně na výzvu současné rady a byl připraven s ní spolupracovat. Když na to bude ještě chvíli času, ocituji aspoň jeden odstavec z jeho vystoupení, které tady bylo a mimo jiné mělo zhruba ten smysl, že pokračování ústavu by bylo lepší bez této rady. Cituji a myslím si, že nebude nikdo z nás se domnívat, že pan prof. Prečan je nějakým exponentem ODS. To rozhodně ne. Jedna věc, která do této zprávy nepatří, a já bych se o ní nezmiňoval, protože se netýká roku 2013, ale bude zcela jistě tématem pro výroční zprávu za rok 2014, to je průběh volby ředitele, kde se vítězem stal stávající ředitel pan Hazdra. Tam se také odehrávala spousta podivností, zejména změn pravidel v průběhu hry a dalších věcí. Ale to já nechci otvírat, protože to je skutečně rok 2014 a ne 2013. Člen rady, pan kolega Bárta zde slibuje, že dojde k obratu, že ústav se zklidní a zkvalitní svou práci atd. Já se samozřejmě na to těším a určitě to budeme schopni posoudit zhruba za rok, někdy v prvním pololetí roku 2015. Já jenom zdůrazňuji, že skutečně hlavním posláním ústavu bylo zpřístupnit informace o podstatě totalitního režimu a o úloze některých osobností či některých exponentů tohoto režimu a jejich pomahačů. Proto si myslím, že je dost důležité se soustředit na digitalizaci a co nejlépe a nejrychleji tyto informace poskytovat veřejnosti. I v tom se zde slibuje, nastane výrazné zkvalitnění a zrychlení a já se na to těším, že v příštím roce se o tom dočteme. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vystoupí místopředsedkyně Senátu paní Miluše Horská. Prosím.
a
dále
Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Dobrý podvečer, paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, vážení hosté. Dovolte i mně se vyjádřit k této nelehké situaci a jenom podotýkám, že nejsem nikde stranicky příslušná. Účastnila jsem se tady toho slyšení, které bylo, mluvila jsem s několika řediteli a účastnila jsem se a spoluorganizovala vlastně konferenci o dědictví totality s dopady dnes. Takže bych do toho vložila spíš takové filozofické začlenění a konstatování, co bych ráda, aby bylo. Zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů a archívu bezpečnostních složek patří mezi nejlepší ve srovnání s obdobnými institucemi, například nejliberálnější přístup k archiváliím StB, ale i ostatní činnosti, ve střední a východní Evropě. Předlohou tohoto zákona se stal slovenský zákon o Ústavu pameti národa, jež byl schválen ve Slovenské republice v roce 2002. Ústav zahájil činnost v roce 2003. Zákon sice vznikl až 12 let po pádu komunistického režimu Československa, ale jeho autor Ján Langoš při tvorbě tohoto zákona využil i znalosti, zkušenosti a problémy obdobných institucí, které již ve střední Evropě působily, čímž eliminoval řadu potíží, se kterými se podobné instituce při vyrovnávání se s totalitními režimy potýkaly. Navíc Ján Langoš po rozdělení Československa měl zájem, aby stejné nebo obdobné instituce působily v Praze i Bratislavě, což je nevyhnutelné pro efektivní se vyrovnání s komunistickým režimem v Československu.
119
Znění českého zákona v dnešní době je samozřejmě výsledkem kompromisů, což bylo nevyhnutelné, aby byl schválen Parlamentem ČR. Například původně navrhovaný název Ústav paměti národa, Ústav a archív měly tvořit jediný celek. ÚPN má povinnost ze zákona dávat podněty Generální prokuratuře Slovenské republiky ke stíhání nepromlčitelných zločinů, jako válečné zločiny, zločiny proti lidskosti atp. Od roku 1994 v souvislosti s přijetím zákona o protiprávnosti komunistického režimu v ČR působí v Praze Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu ÚDV. Jeho nevýhodou bylo, že nespravoval archívy StB a ostatních represívních složek komunistického režimu. Ministerstvo vnitra, obrany i zpravodajské služby často pracovníkům ÚDV tyto archiválie zapíraly nebo odmítaly vydat, navíc tyto archiválie byly vedeny v utajovaném režimu. Proto i současné úsilí některých politiků, a nejen politiků, o opětné rozdělení ÚSTR a ABS není náhodné a vedlo by ke snížení efektivnosti práce ÚSTR. Na otázku, proč potřebujeme ústavy paměti národa existuje stále stejná odpověď. Protože to je pro morálku národa nezbytné. Protože je důležité popsat všechny souvislosti vzniku a existence totalitních režimů, včetně instrumentů, které používaly k potlačování občanských a lidských práv a ke svému udržování. A konečně také proto, že každá oběť totalitních režimů si zaslouží naši úctu a veřejnost má právo znát její jméno a rovněž tak jména pachatelů spáchaných zločinů. Bývá zvykem, že ústavy národní paměti jsou přirozeně oporami osob, postižených totalitním režimem. V ČR například Konfederace politických vězňů, Svaz PTP atd. Je pro nás důležité zachytit jejich svědectví pro budoucnost. Myšlenka vzniku Ústavu paměti národa narážela v českém prostředí na nečekané, zejména politické potíže. Snad to souviselo s existencí silné komunistické strany, s problémy s trestně právním postihem pachatelů komunistických zločinů z let 1948 až 1989, s debatami o otevřenosti či naopak uzavřenosti některých archívních fondů, o strachu ze skandalizace některých osob na základě materiálů z produkce StB. Podrobnější analýzu těchto problémů nabízí Pavel Žáček například v knize Boj o minulost, ve svých studiích a příspěvcích. Z hlediska badatelského, dokumentačního a vzdělávacího ÚSTR zkoumá a hodnotí dobu nesvobody v období 1938 až 1945 a komunistické moci v období let 1948 až 1989, s důležitými tématickými přesahy do období tzv. třetí republiky. Zkoumá antidemokratickou a zločinnou činnost orgánů státu, zejména jeho bezpečnostních složek, zkoumá zločinnost Komunistické strany Československa a organizací založených na její ideologii. Analyzuje příčiny a způsoby likvidace demokratického režimu, dokumentuje nacistické a komunistické zločiny. Dokumentuje účast osob na podpoře a odporu protikomunistickému režimu doma i v zahraničí. Za důležité považuji, aby ÚSTR vytvářel platformy pro prezentaci výsledků svého bádání i důležitých celospolečenských témat souvisejících s problematickou vyrovnávání se s totalitní minulostí. Jaká je bilance tohoto snažení? ÚSTR vydal v letech 2008 až 2012, tedy za 5 let své existence, celkem 113 publikací, uspořádal 35 mezinárodních konferencí a sympózií, 124 odborných seminářů, přednášek, diskusí, 43 výstav, 49 prezentačních celodenních seminářů pro učitele, 5 letních škol pro učitele, vydal 3 vzdělávací DVD. Vzdělávacími kurzy ústavu prošlo přes 1200 učitelů. Vzdělávací potenciál instituce je přitom odbornou veřejností respektován a uznáván. Podobně je tomu i s projektem orální historie, který pracuje na základě zavedené vědecké metodologie.
120
Nerada bych teď opakovala to, co už tady řekl pan senátor Grulich, co se nevydalo za minulý rok. Já se spíše ptám, proč. Radou ÚSTR do dalšího plánu bylo převedeno na rok 2014 z nevydaných skoro 50 % aktivit pouhých 9. S ohledem na nevyužití finančních prostředků ÚSTR za loňský rok je, že být vydány mohly, snad měly. A teď už vlastně jsem naznačila problémy ÚSTR a ABS. Samozřejmě, že ústav je i archív od počátku svého působení měly problémy se svým působením – naplňovat zákon a měly i své odpůrce, což je do jisté míry logické v délce trvání komunistického režimu v Československu. Já se tady nechci zaobírat turbulencí jednotlivých ředitelů. Myslím si, že už to tady zaznělo. Já jsem si tento úkol nedala. Chci mluvit o jiných problémech, nebo problémech z toho vyplývajících. Zdá se mi, že po nové volbě rady převážná většina současné rady ÚSTR jsou zastánci marxistického pojetí dějin, tedy i komunismu, popírající zločiny komunismu, kromě doby stalinismu. (Oživení v sále.) Nelze nikomu upírat zastávat jeho názor na cokoli, ale rada má plnit své povinnosti ze zákona. Nevím, jestli pro tohle byl ÚSTR vytvořen. Destabilizace vedení ÚSTR a archívu působila nejistotu a napětí uvnitř ústavu a archívu a ztrátu prestiže v zahraničí. Bylo velmi těžké vysvětlovat dění v Praze partnerům v Německu, Polsku, a nejen jim. Rozhodnutí nové rady ÚSTR v roce 2014 o vystoupení z platformy je nejenom ostudou ÚSTR, ale také ostudou ČR, protože – jak bylo řečeno – byli jsme my právě iniciátory založení platformy. Orgány ústavu, rada ústavu a ředitel ústavu zodpovídají za důsledné naplňování zákona č. 181, o ÚSTR a ABS, za plnění všech úloh, činností ústavu, tak jak to stanoví tento zákon. Rada ústavu ve stávajícím složení tuto povinnost neplní, nebo pouze částečně. Navíc rada překračuje své kompetence dané zákonem a snaží se zasahovat do kompetencí ředitele a do kompetencí, které jí nenáleží, jak už bylo řečeno, do změny zaměstnanců ústavu. Snaha některých členů rady je redukovat práci ústavu na vědeckou činnost. Úmyslem zákonodárce nebylo vytvořit v rámci historického bádání pouze další vědeckou instituci. Takové tu již máme – Akademie věd, Ústav soudobých dějin apod. Bylo by to duplikování institucí a rozhazování peněz daňových poplatníků. Navíc ústav nebrání pracovníkům jiných vědeckých institucí, aby s ním spolupracovali. Jak víme, mají přístup opravdu v neobvyklé míře i cizinci. Jak dlouho bude instituce národní paměti České republiky potřeba? Na to dnes není kompetentní odpověď. Ze zákona vyplývá, že archiv bezpečnostních složek přejde v roce 2030 do národního archivu. Z výčtu aktivit ústavu je zřejmé, že jde o instituci nikoli čistě badatelskou, ale specifickou, s řadou úkolů odborných i správních. Ústav existuje 6 let a prochází vleklou a vážnou krizí, která vychází z nejvyššího orgánu ústavu – rady ústavu. Během 6 let měl ÚSTR 6 ředitelů a 8 náměstků pro oblast výzkumu. Takovou dynamiku nezažívají jiné instituce ani v řádu 30 let. Svědčí to mimo jiné o rozpolcenosti politické scény, která do rady ústavu deleguje prostřednictvím Parlamentu ČR jednotlivé členy. Pozice ředitele je slabá, snad až nedůstojná. V posledním roce v situaci po odvolání ředitele Daniele Hermanna pak ÚSTR stagnuje, neměl ucelenou vizi. Mimořádnou energii vynaložilo vedení ústavu na zamýšlený převod zaměstnanců digitalizace, aby vzápětí zjistilo, že je to nezákonné. O vystoupení z evropských struktur už jsme hovořili. Na zmíněné konferenci minulý týden jsem poslouchala historika Jana Kalouse a půjčím si od něj jeden přímý citát ke stavu ústavu dnes. Jan Kalous: Když bych měl dnešní pozici ústavu srovnat s jinou oblastí, pak se nabízí srovnání s nemocným pacientem. Lékařský tým je znám. Nastupuje fáze léčení. Může být úspěšná, ale také ne. Záleží totiž i na citlivosti zvolených léčebných 121
postupů. Bojím se toho, aby pacient nezemřel. Kdo by se totiž cítil za jeho smrt odpovědný? Myslím, že nikdo. Mohlo by to dojít až tak daleko, že by nyní již nežijící pacient, který byl většinou času v bezvědomí, byl obviněn z toho, že princip své léčby nepochopil, a také proto s lékaři nespolupracoval. Pacient ÚSTR je politickým projektem. Vnímám ho jako politický projekt a znamená to o něm hodně vědět, o něm hodně mluvit a odhodit lhostejnost k současným i k minulým dějinám. Byla bych velmi vděčná, kdyby se nenaplnil článek v Lidových novinách, který napsal Jaroslav Vais, který do titulku napsal, že český občan se své dějiny raději dozvídá ze seriálu Major Zeman. Já bych byla velmi ráda, aby ÚSTR oslovoval veřejnost, své občany České republiky, historiky, a to nejen vědeckými, ale hluboce a lidsky integrovanými a morálně kredibilními názory těchto historiků, které povedou k přijetí byť nepříjemných, ale našich českých dějin. Abychom nemuseli zase třeba při příští volbě prezidenta poslouchat dějiny, které může někdo překroutit. Abychom už měli k nim nějaké stanovisko. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. O slovo se ještě přihlásil pan senátor František Bublan. Prosím, pane senátore. Senátor František Bublan: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Paní místopředsedkyně Horská možná vyslovila základní problém, nebo základní rozdíl, jestli Ústav paměti národa, nebo Ústav pro studium totalitních režimů. On je v tom skutečně velký rozdíl, nejenom v názvu, ale i v pojetí. Protože já se nedomnívám, že svazky Státní bezpečnosti jsou paměti národa. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale já jsem měl možnost mnoho těch svazků pročíst, prostudovat. To není paměť národa, to je úplně o něčem jiném. Samozřejmě je to určitý výčet sledování nějaké části občanů nebo nějakých činů. Ale paměť národa to není. Paměť národa – to bychom museli do toho zahrnout úplně všechno. Nejenom vzpomínky jednotlivých lidí, ale především třeba archív KSČ, archívy místních národních výborů, zápisy třeba ze škol. Co třeba nadělali škody učitelé, když psali posudky na své žáky, kteří chtěli studovat na středních nebo vysoké škole. To se nikde nenajde. Nebo rozhodnutí místních národních výborů o tom, že soukromí zemědělci byli internováni do pracovních táborů. To nenajdete v archívu ABS. To jsou věci, které jsou úplně někde jinde a paměť národa je daleko širší a nemůžeme ji soustředit pouze na svazky bezpečnostních složek. Všechno se vztahuje pouze k tomu, že za totality tady byla Státní bezpečnost, která něco dělala. Ta byla špatná a my všichni jsme byli dobří, nás se to netýkalo. To, že jsme na někoho napsali špatný posudek a ten dotyčný se nedostal do školy, to nikde zapsáno není a nás se to nijak nedotýká. To, že jsme byli v ROH nebo v nějakém Svazu přátel československo-sovětského přátelství a chodili jsme do průvodu, to se nás netýká, protože to nikde v tom svazku na nikoho nenajdete. Já se skutečně přimlouvám za to, aby zůstal název "studium totalitních režimů". To se musí studovat, to se musí poznávat. Protože když si vezmete jednotlivou složku na nějakou osobu, tam jsou pouze zápisy estébáka, který ho sledoval, který si to dokonce někdy i vymýšlel, protože za to byl odměňován. Já jsem četl osobní složky jednotlivých příslušníků Státní bezpečnosti. Když tam čtete to, že každý rok měli tzv. osobní hodnocení – komplexní služební hodnocení se to jmenovalo, on tam dostal úkoly, na příští rok získat 2 agenty, 3 důvěrníky. Když to neuděl, tak byl bez prémií, nebo mu dokonce snížili hodnost, nebo ho nějak potrestali. Takže on se snažil, získal 2
122
agenty. Důvěrníky si většinou vymyslel. Ten dotyčný o tom nemusel ani vědět, on si ho tam napsal, jenom aby měl hodnocení pozitivní. I zprávy se mnohdy vymýšlely. Četl jsem dokonce i to, jak se přišlo na to, že to někdo zfalšoval. Nadřízený na to přišel, tak byl potom potrestán nebo dokonce ho vyhodili apod. Takže to se běžně dělo. Já nechci, aby tyto zápisy příslušníků Státní bezpečnosti byly paměti národa. To v žádném případě určitě ne! Nechme ÚSTR, ať studuje, ať komplexně zhodnocuje naše dějiny, ale současně bych se přimlouval za to, abychom, pokud chceme vytvořit nějakou paměť národa, do toho zahrnuli úplně všechno. Možná i naše osobní vzpomínky, naše osobní paměti, ale všechny věci, které se v té době děly, aby byly součástí této paměti. Ale to se nám asi nepodaří, takže dějiny zůstanou zase jenom pro studium. Ale nemůžeme z toho vytrhovat jednotlivé díly, jednotlivé části a říkat, že estébáci nám vytvořili paměť národa. To v žádném případě ne. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, senátore. Dále bude pokračovat pan senátor Pavel Trpák. Prosím.
pane
Senátor Pavel Trpák: Vážená paní předsedající, vážená paní předsedkyně, budu velmi stručný, dovolte mi několik drobných poznámek. Z textu výroční zprávy pro studium totalitních režimů vyplývá určitá nesrovnalost. Mám pocit, že nešlo ani o prezentaci činnosti této instituce za uplynulý rok, jako spíše o osobní vyrovnání se s odvoleným ředitelem Danielem Hermanem a jeho vedením. Jedním z deklarovaných důvodů pro odvolání byl odpor proti převedení digitalizace z ústavu do Archívu bezpečnostních složek. Rok Radě ÚSTR trvalo, než vzala na vědomí identická stanoviska ministerstva financí a nakonec i předsedy vlády, jež rovněž konstatovala nezákonnost tohoto postupu. Dovolím si ještě připomenout kauzu navýšení finančních prostředků některým zaměstnancům nebo údajně předčasně vyplacené odměny, které prý finančně vyčerpaly ÚSTR. Než rok 2013 skončil, rozdalo si vedení dnes již bývalé paní ředitelky odměny, a jak upozorňují odboráři z ÚSTR, z prostředků uvolněných ministerstvem financí za účelem dvouprocentního navýšení platu zaměstnanců. Z kapitoly výroční zprávy o spolupráci se zahraničními institucemi je vidět určitý propad mezinárodní spolupráce. Další drobná poznámka. Situace vyvrcholila vystoupením z Platformy evropské paměti a svědomí, kterou ÚSTR založil. Určitá nesrovnalost je vidět např. v hodnocení služební cesty do Spojených států amerických. Na jedné straně je deklarována jako úplně zbytečná, konkrétně na straně 8, aby byl na straně 90 zhodnocen její přínos, kterým měla být prezentace činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů v prohlubování a navazování nových kontaktů se zahraničními partnery. Další zajímavostí je konstatování, že některé publikace nebyly ÚSTR vydány z důvodů nedostatku finančních prostředků, abychom v ekonomické části výroční zprávy našli, že kapitola 355 vracela do státního rozpočtu několik milionů korun. Jak je to ve skutečnosti, těžko říct. Zajímavé je konstatování z výroční zprávy Archivů bezpečnostních složek, které označuje uplynulý rok za první, kdy se Archiv bezpečnostních složek mohl cítit jako skutečně plnoprávná instituce, přestože zákon jednoznačně konstatuje, že Archiv je přímo ústavem řízený. Jsou tam prostě z mého pohledu námitky, které je, řekl bych, potřeba vyjasnit. Nemyslím si, že se zpráva dá nevzít na vědomí, takže bych spíše
123
doporučoval jejich přepracování, zbavení se emocí a předložení suché zprávy o činnosti ÚSTR. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A zatím posledního přihlášeného do rozpravy mám pana senátora Radka Martínka. Prosím, pane senátore. Senátor Radko Martínek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové. Ústav pro studium totalitních režimů je takový, jaký vznikl. Ti, kteří si pamatují, jakým způsobem vznikl, tak vědí, že vznikl proti odporu celé odborné veřejnosti, a to jak historické, tak archivářské. Archiváři si v naivní víře v nový režim mysleli, že po konci minulého režimu budou mít konečně možnost svobodně a bez ideologie pracovat. Pracovali a pracují v mnoha směrech ještě v poměrně dost příšerných podmínkách, i když i v archivech jde ledacos kupředu. A teď najednou vznikl Ústav, který měl neomezené finanční prostředky, ale na druhé straně dělal přesně to, co se dělalo v minulé době. A takhle to je doposud, takhle to prostě funguje a takhle, takovýmto způsobem se vede debata o ÚSTR jako takovém. Já v zásadě, i když nesouhlasím se svými kolegy z ODS, proti jejich názoru nemám vůbec nic, protože oni jsou jedni z otců tohoto projektu. A v zásadě tím, co nám tady říkají, jenom vyjadřují to, proč, jak a jakým způsobem tento velký ústav vznikl. Ústav má mnoho paradoxů, ale když si všimnete, ten největší paradox, který v zásadě ale potvrzuje to, co tady říkám, je to, že je to instituce, která má největší počet odborářů na počet celkových pracovníků. V celé České republice se nenajde taková instituce, která má tolik odborářů. Je to paradoxní, protože nevím, jestli poučení z dějin je takové, že skoro bych si chtěl říct, že tento Ústav vlastně říká, že odbory jsou ty nejdůležitější, které jsou a v zásadě potvrzují myšlenku, že by měly hájit zájmy pracovníků. Jenomže v případě tohoto Ústavu to nejsou odbory, které by hájily to, co hájit mají, ale hájí ideologické představy jednotlivých skupin, které v tomto Ústavu pracují. Já vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, bych chtěl říct paní místopředsedkyni Horské. Já si jí velmi vážím, a ona to dobře ví, a vážím si jí především proto, co dělá pro postižené lidi, a děti především. Na druhé straně to, co jsem dnes zde slyšel, je nejhorší ideologický projev, jaký jsem neslyšel už několik let. Historie je prostě matka poznání nebo matka moudrosti. Ale o historii se také říká, že je to děvka poplatná, která slouží každému vládci. A k historii já prostě nemohu přistupovat tak, že si z toho vyberu jenom něco, co se mi hodí a prostřednictvím toho budu líčit minulost. On to tady kolega Bublan řekl správně: Ti, kteří bojují proti minulosti a chtějí jasnou budoucnost, tak jejich základní oporou jsou svazky StB. To nejhorší, co bylo v minulém režimu, je prostě základem pravdy o minulosti. Ale to přece tak vůbec není. Já osobně bych si přál, a kladu na zde přítomné členy Rady, aby skutečně provedli to, co provést mají, a to znamená oddělení archiválií od Ústavu, protože to je základ. Jestli nebude v tomto Ústavu platit archivní zákon, jako platí všude jinde, pak se tady můžeme bavit o čem chceme, ale bude masovým způsobem probíhat zneužití těchto institucí, resp. těchto údajů tak, jak se komu konkrétně hodí. Ale to přece není možné. Není možné, abych já přišel do archivu, vybral si co právě potřebuji a na základě toho vykládal o té době, ale mnohdy také o konkrétních osobách věci, které mnohdy jsou zcela zavádějící. A takto to v tomto Ústavu doposud vypadá. Tam si jednotliví pracovníci dělají své osobní
124
archivy a celou řadu dalších věcí, vybírají si části z toho. A do dneška, když se podíváte na všechny ostatní archivy České republiky, tak v celé řadě z nich už máte možnost vstupovat do archivů, v zásadě jsou přístupny, jsou tam manuály, jakým způsobem máte přistupovat, ale v tomto Ústavu to není. A proč to není? No, to je přece úplně jasné, a každému historikovi je to úplně jasné, protože v okamžiku, kdy nejsou tady příručky, tak se v tom vyzná a hledá jenom ten, který to konkrétně zná. A tento Ústav je stále založen na systému práce StB. A byl bych velmi rád, aby tento Ústav a jeho archiválie byly založeny na archivním zákoně České republiky. A to je také můj největší požadavek vůči této instituci, kterou mám. Chtělo by se mi také zvolat, jako kolega tady, že bych chtěl něco navrhnout, ale nemohu navrhnout. Já bych také chtěl navrhnout něco, ale nemohu, takže to ani nenavrhuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji panu senátorovi. V této chvíli už nemám nikoho dalšího přihlášeného do diskuse. Paní předsedkyně bude mít určitě závěrečné slovo. Ptám se, zda chce ještě vystoupit pan radní, nechce, dobře. Rozpravu tedy uzavírám, a prosím paní navrhovatelku o závěrečné slovo. Emilie Benešová: Dámy a pánové, nehodlám vás už dlouho zdržovat. Ale zazněla tady celá řada polopravd, nepravd a lží. Já si samozřejmě všechny nepamatuji, tady tento způsob není veden formou diskusí, takže se těžko reaguje. Ale nebyl předložen jediný argument, jediný pádný argument, hmatatelný, který by dokázal ta tvrzení. Zaznělo tady z úst pana senátora Grulicha, že Ústav a ABS vydáváme za dvě samostatné organizace, ale ono tomu tak není. Ale ono tomu tak je! Jsou to dvě organizační složky státu, zcela samostatné, i když ředitel Archivu je jmenován ředitelem Ústavu a Archiv podle zákona má být Ústavem řízen. To je ten paradox. Archiv je správní úřad, Ústav nikoli. Archiv vykonává veškeré dozorové činnosti od Ústavu a přitom je mu podřízen. A proto byl vždycky v područí tohoto Ústavu. Vážené dámy a pánové, to je norma, kterou předložil Senát. Převod digitalizace. Neustále se zaklínáme digitalizací. Zaměstnanci digitalizace, především naši odboráři tvrdí, že to je 90 % činnosti Ústavu. A co má tedy Ústav dělat? Digitalizovat anebo nestranně zkoumat a hodnotit? A já si myslím, že má nestranně zkoumat a hodnotit, protože digitalizace archiválií patří do archivů, archiválie chceme digitalizovat, a tyto digitalizované archiválie chceme studovat, chceme je mít přístupné a ne je mít uložené v nějakých sejfech, tak aby se otevíraly jenom některým vyvoleným. Elektronický archiv, poprvé zpřístupněný s velkou slávou tiskovou konferencí v roce 2009, podruhé v roce 2011, začal jakž takž fungovat v listopadu 2012. Kolikpak je tam z těch 30 milionů pořízených digitalizátů uloženo těch, na které se můžete podívat? Zkuste si vyhledat v digitalizovaných archiváliích záležitosti týkající se undergroundu na Liberecku. Když nebudete znát konkrétní jméno, datum narození, nedostanete nic. A to je práce archivářů, aby archiválie dokázali popsat, abyste vy je mohli dostat. Chyby v digitalizaci zatím zmiňovat nebudu, ale budete-li mít zájem, dostanete zprávu z kontroly, která zatím vypadá velmi a velmi zle. A to nejde za současným vedením. Za rok, kdy pracuje Rada, nelze napravit všechny ty nepravosti, které se tam děly.
125
Mluvilo se tady o tom, že Ústav má mnoho odborářů. Ale kdepak, dámy a pánové, Ústav má mnoho odborových organizací, celkem pět. Kolik to reprezentuje odborářů? Těžké říct, ale jistě ne mnoho. To jsou počty vydaných publikací, to je přece báchorka, když máte autory, na které není spoleh a když vám neodevzdají rukopis, a to nemusí být jenom proto, že na ně není spoleh, z nějakých objektivních a zcela zdůvodnitelných důvodů nestihli dopsat rukopis, tak ho prostě nevydáte a zařadíte do plánů něco náhodou. Plány se upravují v každém vydavatelství a nakladatelství, což jistě víte, to není potřeba zdůrazňovat. Zatížení rozpočtu Ústavu v rámci propouštění zaměstnanců. Dámy a pánové, já vás ujišťuji, že od začátku vzniku Ústavu to nebylo jinak. V každé době a za každého ředitele se vyplácela velmi vysoké odstupné za chyby, které se udělaly při výpovědích. Když jsme projednávali naši Výroční zprávu ve výboru pro vzdělávání,vědu, kulturu, lidská práva a petice, zazněly tam připomínky k ní pana senátora Oberfalzera, které nám tam předčítal pan senátor Čunek. A když jsme tedy dostali, nebo já jsem dostala za úkol odpovědět písemně, tak pan senátor Čunek nám sdělil, že by chtěl nějaký konkrétní termín, do kterého odpovědi dostane, protože za minulé Rady je za půl roku poté ještě nedostal. Dostali jsme tedy termín necelý týden na zpracování odpovědí a já si myslím, že jsme to udělali velmi poctivě a vůbec tam nebyla žádná ironie a jízlivosti a zcela to odpovídalo dikci těch otázek, které nám byly předloženy. To, že vznikly na počítači paní Kmetíkové, pane senátore, to je přece úplně jednoduchá záležitost, ony ty počítače přece jenom a počítačově vzniklé dokumenty dokáží leccos prozradit, a to nemusíte být žádný velký machr na výpočetní techniku. Zase nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy o těchto tvrzeních. Pane senátore, já bych vás velmi ráda poprosila, buďte, prosím, tak laskav, mluvte s oběma stranami. Jak s odboráři, vyslechněte je, nechte si to ukázat, ale mluvte, prosím, také s vedením a s Radou. A pak si teprve udělejte názor. Já myslím, že jste velmi rozumným člověkem, abyste si názor podle toho dokázal udělat a pakliže setrváte na svém názoru, nic proti tomu, ale nebudeme se moci ohrazovat proti tomu, že mluvíte pouze jednostranně. Možná tady překračuji své kompetence, omlouvám se. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Promiňte, paní předsedkyně, ale v Senátu je úzus, že se neoslovuje přímo, když tak prostřednictvím předsedajícího. Emilie Benešová: Já se za to velmi omlouvám, jsem zde poprvé, budu se snažit toho vyvarovat. Zaznělo tady, že Rada překračuje své povinnosti a že Rada je pouze správním nebo jakýmsi kontrolním orgánem, ale dámy a pánové, to přece není pravda. Podívejte se na zákon, jak široké kompetence a pravomoci Rada má podle zákona, který jste schválili. A Rada není kontrolním orgánem, ona de facto je řídícím orgánem, protože kompetence, které jí jsou dány, jsou opravdu velmi široké a Rada skutečně se povinností ujala a snaží se je plnit se vší zodpovědností a snaží se dát věci alespoň částečně do pořádku. To, že výpověď Danielu Hermanovi byla dána nezákonně, to se předjímá rozhodnutí soudu, protože to ještě nenabylo právní moci, nedostali jsme právní rozhodnutí, takže těžko o tom hovořit. A pokud se týká pana Stehlíka, víte, to je také taková divná věc. Pan Stehlík požádal paní ředitelku o rozhovor mezi čtyřma očima. Mezi čtyřma očima jí podepsal všechny papíry s tím, že se nebude o nic
126
soudit a pak to nakonec dopadlo, tak jak to dopadlo. To je tak, když se spolehnete na to, že někteří lidé jsou čestní a podle toho také postupují. Pokud se týká vystoupení Ústavu z Platformy. A vy byste, dámy a pánové, dovolili, abychom porušovali zákony této země? Pokud jste četli dopisy, které nám Platforma psala, tak byste zjistili, že nás nutili porušovat celou řadu legislativních předpisů, včetně Ústavy, Listiny základních práv a svobod a podobně. A to jsme nemohli připustit. Pokud se týká vystoupení pana profesora Prečana, který na veřejném slyšení velmi kritizoval činnost Rady, ale on také velmi kritizoval činnost Platformy, a když paní Winkelmannová hovořila o tom, že doufá, že nové vedení se do Platformy vrátí, pan profesor Prečan zdůraznil, že to by opravdu nerad do takové organizace, která není založena na demokratických principech. Nebudu vás dále zdržovat a velmi se omlouvám za pochybení, které jsem učinila. Promiňte, děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, není potřeba se omlouvat. Ptám se v této chvíli, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Oberfalzer? Nepřeje, děkuji. Prosím tedy zpravodaje garančního výboru, aby zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh usnesení, abychom mohli přistoupit k hlasování. Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, slyšeli jsme osm příspěvků, přičemž jeden pan kolega vystoupil dvakrát. Před návrhem na hlasování musím konstatovat, že naprostá většina příspěvků se nevztahovala přímo k Výroční zprávě a byla určena, řekněme, pro veřejné slyšení nebo pro seminář. Nicméně od garančního výboru zazněl návrh vzít na vědomí. V rámci rozpravy zazněl návrh, vrátit k přepracování. Ale tento institut u Výroční zprávy není podle jednacího řádu. A z návrhu mohu vytušit nevůli přijmout tuto Výroční zprávu. Můžeme to, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, pane senátore řešit tím, že vyjádříme svůj postoj při hlasování vzít na vědomí, anebo specifikovat prostým návrhem zamítnout. Pro specifikaci prosím, zdali byste, paní místopředsedkyně, požádala o vyjádření pana senátora Grulicha. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Od pana senátora Grulicha jsem v rozpravě ale nezaznamenala návrh zamítnout, takže nemůžeme tento návrh podávat v této chvíli, protože rozprava již byla ukončena. Byl podán návrh vzít zprávu na vědomí, případně jsem zachytila návrh vrátit k přepracování, ale nevím, zda to je legislativně možné. Senátor Miroslav Nenutil: Když dovolíte, právě proto, že z rozpravy nevzešlo nic z toho, co umožňuje náš jednací řád, snažil jsem se získat od pana kolegy konkrétní vyjádření. Institut – nepřijmout – jednací řád nezná. Institut – vrátit k přepracování – u výroční zprávy také není znám. Zbývá nám hlasovat pouze o usnesení výboru – vzít na vědomí. Každý svůj postoj může vyjádřit hlasováním. Tolik můj návrh. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane garanční zpravodaji. Je to zřejmé. Padl jediný návrh k hlasování, a to je – vzít na
127
vědomí. Vyjádření nebo doporučení pana senátora Grulicha je – nehlasovat pro návrh. Je to rozhodnutí každého senátora a senátorky. Svolám vás ještě k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu výboru – vzít na vědomí výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2013. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 26 se z 59 senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 38, proti bylo 8. Návrh byl přijat. Děkuji našemu bývalému panu kolegovi, panu radnímu. Děkuji zpravodajům i vám všem za diskusi. Projednávání tohoto bodu končím. Nemohu ale ještě ukončit dnešní jednací den, protože jsme si odhlasovali, že ještě projednáme jeden bod, a tím je 22. Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2013 (senátní tisk č. 273) Navrhuji, abychom nejprve – podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů Igora Němce na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat. (Nebudu dávat znělku, hlasovali jsme před chvilečkou…) Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s účastí pana předsedy, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 27 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Vítám pana Igora Němce, předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů. Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 273. Prosím nyní pana předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů Igora Němce, aby nás s výroční zprávou seznámil. Prosím, pane předsedo, vítejte u nás. Máte slovo. Igor Němec: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jako předseda nezávislého dozorového orgánu nad dodržováním zákonů, které se týkají jak ochrany osobních údajů tak i soukromí, vám předkládám výroční zprávu za rok 2013. Zpráva – jako i v minulých letech – přináší především podrobný přehled o kontrolní činnosti úřadu. Opět jsme se ji snažili napsat tak, aby nebyla jenom bilancí, ale namnoze také detailním poučením o rozhodování úřadu a jeho výkladu zákona o ochraně osobních údajů. Jako i v minulém roce je snaha předložit něco jako judikaturu, která by mohla sloužit všem. Jak odborné, tak i laické veřejnosti. Těm, co přicházejí do styku se zpracováním osobních údajů. Podle toho jsou také uspořádány jednotlivé kapitoly. Myslím, že v řadě případů může být dnes předkládaná výroční zpráva poučná. Zejména pro obce a jejich starosty. Ti se totiž často ve snaze zpřístupnit informace o činnosti obce široké veřejnosti dostávají do rozporu nejenom se zákonem na ochranu osobních údajů jako např., že osobní údaje třetích osob lze
128
zveřejnit jen na základě zákona nebo se souhlasem těchto osob, ale i se základními principy právními. Starosta, na rozdíl od občana, může konat jenom to, co mu zákon ukládá. Tedy, co mu není dovoleno, je mu zakázáno. Třeba vytváření a zveřejňování tzv. černých listin s dlužníky. Nebo musí respektovat, že o vině každého člověka rozhoduje až soud. Že by nikdo neměl být trestán za špatný skutek dvakrát apod. Ve zprávě také informujeme starosty o rozsudku Nejvyššího správního soudu, který přezkoumával naše rozhodnutí a potvrdil, že při zpracování kamerového systému obec nemá právo nakládat se záznamy, tedy zástupci obce nemohou mít přístup k osobním údajům z kamerového systému. To může použít policie. Myslím, že zpráva je poučná vlastně pro každého z nás. Najdete zde např. recept, jak efektivně postupovat v případě, když na internetu o vás někdo něco sdělí v rozporu se zákonem. Tím zákonem se myslí i zákon na ochranu osobních údajů. O řadě dalších detailů bych mohl hovořit mnohem déle. Ale to není úplně účelem tohoto vystoupení. Vážený Senáte, věřím, že z předkládané výroční zprávy je patrno, že s finančními prostředky nakládáme hospodárně a že má úřadu řadu mezinárodních aktivit. V Evropě jsme uznávanou institucí. Najdete zde také, jak se úřad snaží zvyšovat povědomí o ochraně soukromí, zejména na internetu – pořádáním dnes již mezinárodní soutěže pro školy. Rozvoj technologií dospěl tak daleko, že osobní údaje se stávají stále více obchodním artiklem. Krádež identity už nehrozí jenom jednotlivcům, ale stále více v souvislosti s termínem "big data" se hovoří o osobních údajích jako o zlatu či o ropě budoucnosti. Co se týče současnosti, úřad se pochopitelně setkává také s kritikou některých jeho postupů. Ta téměř vždy začíná větou "úřad zakazuje", "úřad nedovoluje", "úřad brání veřejnosti volnému přístupu k informacím", nebo někdy dokonce "úřad si myslí"... Ale, vážené senátorka a vážení senátoři, my jsme dozorovým orgánem. My především kontrolujeme plnění zákonů, které jste vy schválili a podepsal je pan prezident. My jsme povinni zasáhnout v případě, když noviny otisknou intimní odposlechy. Když starost zveřejňuje osobní údaje občanů, a nemá k tomu oporu v žádném zákoně. Když někdo založí registr dlužníků bez opory v zákoně a bez souhlasu těch, kterých se to týká a které to často v rozporu se zákonem citelně poškozuje. A to přesto, že velká skupina občanů si myslí, že na této informace má právo. Nemá. Samozřejmě, že to na popularitě úřadu ani jeho předsedovi nepřidá. Ale zvolili jste mě proto, abych byl populární? Jsem přesvědčen, že ne. Ale i o tom je ta zpráva. Dámy a pánové, jsem si jist, že postoj Senátu má, a v budoucnu bude mít, v tomto ohledu obrovský význam i dopad na ochranu soukromí občanů České republiky. Vážený Senáte, výroční zprávu o činnosti úřadu předkládám již podeváté. Příští rok tedy jako předseda úřadu končím. Zákon mi ani nedovoluje kandidovat potřetí. Proto mi dovolte, abych vám popřál šťastnou ruku při hledání mého nástupce. Děkuji za pozornost.
129
1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane předsedo. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VHZD. Výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 273/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Leopold Sulovský. Zprávu projednal i VVVK. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 273/2. Zpravodajkou výboru je senátorka Hana Doupovcová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy ÚPV. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 273/1. Zpravodajem výboru by určen pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, konstatuji úvodem, že navrhovatelem je pan předseda Úřadu na ochranu osobních údajů. Tento tisk nám byl předložen coby horní komoře českého Parlamentu 18. 4. 2014. Pan předseda nás tady seznámil s obsahem výroční zprávy. Osobně – na rozdíl od předchozích zpravodajů – vás nechci podceňovat. Věřím, že všichni kdo chtěli, tak se s touto výroční zprávou seznámili. Nebudu vám tady číst její obsah. Souhlasím s panem předsedou, že zpráva je obohacující. Jsem si vědom toho, že někteří občané utíkají pod ochranu úřadu. Jiní zase hrají na to, že spíše je úřad sleduje a narušuje jejich osobní svobodu. To může být věcí rozpravy devadesátiminutové, kterou předpokládám u tohoto senátního tisku. Jsem na ni připraven. Dovolte, abych vás předtím seznámil s naším usnesením, tzn. 163. usnesení ÚPV Senátu Parlamentu ČR, které nám tímto pod I. doporučuje vzít výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2013 na vědomí; pod II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci, a to tady bylo konstatováno, senátora Miroslava Antla a téhož coby předsedu ÚPV, aby s tímto usnesením seznámil pana předsedu Senátu Parlamentu ČR, což jsem učinil. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda se chce vyjádřit paní zpravodajka Doupovcová – nechce. Pan Sulovský – nechce. Děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane předsedo, kolegyně, kolegové, tady bylo jasně řečeno, že je to nezávislý úřad. Je nezávislý ze zákona. Jsem rád, že je nezávislý, protože někdy tvrdě, a možná i nevybíravě, hájí svoje zájmy. A nejen svoje zájmy. Ale ty zájmy, které mu byly svěřeny zákonem, který jsem navrhovali a schvalovali i my, vážení. On je úřad ne vždy příjemný pro některé lidi. Právě proto, že se snaží tak úzkostlivě a někdy i proti zdravému selskému rozumu dodržovat zákonné normy, které vycházejí z Parlamentu ČR. Tady pan předseda mluvil něco o českých soudech. Ale dobře víme, jak české soudy a česká justice v poslední době pracují. Pomalu a ne vždy tak, aby se hájily správní lidé. Bohužel, spíš někdy lumpové a lháři mají někdy větší práva. S úřadem se často potkáváme hlavně ve zdravotnictví. Tam jsou s tím problémy. Právě pro nedokonalost některých zákonných norem, kde dokonce
130
možná i brání v tom, aby se předávaly informace o pacientech v takové potřebné míře, v jaké by někteří zdravotničtí pracovníci potřebovali. Ale to jsou bohužel dopady nových zdravotnických zákonů, které tady prosazoval bývalý pan ministr Heger. Při vystoupení pana prezidenta jsme tady slyšeli docela zvláštní útok na tento nezávislý úřad. Mě osobně to velmi překvapilo. On rozpočet úřadu není zase tak moc velký. Je to něco kolem sto milionů; nevím, jestli se mýlím, pane předsedo. Hlavně mě překvapil útok i na samotného pana předsedu, i když pan prezident by asi měl vědět, že už kandidovat opět nemůže. Ostatně on nám to tady potvrdil. I přes výhrady, které jsem tady řekl, tak mi dovolte, abych poděkoval panu předsedovi za práci. Za to, co úřad dělá, jak nám někdy ztrpčuje život… Ale je to záležitost nás, kteří jsme ty nedokonalé zákony pustili k podpisu prezidentovi republiky. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Zatím poslední je přihlášena paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím, paní senátorko. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane řediteli, paní senátorky, senátoři, chtěla bych využít této příležitosti a poděkovat panu řediteli. On tak nějak naznačil, že už ho tady mockrát neuvidíme. Pečlivě jsem si přečetla zprávu a z tohoto místa bych chtěla panu řediteli a celému jeho týmu poděkovat. Možná za všechny starosty. On je na nás velice přísný. Někdy ve svých vystoupeních a pojednáních nám říká, co můžeme a nemůžeme… Někdy nás kontroluje na radnicích bedlivě a velmi přísně. Ale zároveň je pro nás mnohé oporou. Můžeme se tam domoci určitého právního náhledu. Jak víte, v současné době máte u některých skupin a iniciativ být pod absolutně až nepřiměřeným tlakem, abyste zveřejňovali kdeco. A ono to opravdu v některých věcech naráží silně, zvláště u věcí, které třeba nejsou ani rozhodnuté, tak na to, abyste mohl některou osobu i poškodit v podstatě některé iniciativy pod dojmem, že všechno má být přístupné, všechno se má vědět, všechno má být úplně přesně oznámeno, ke všemu mají všichni lidé přístup, ta velmi těžko se vysvětluje, že ne úplně všechno to takhle možné je. Zvláště pokud se jedná o osobní data. O konkrétní adresy, o rodná čísla apod. V případě, že se jedná třeba o nějaké majetkoprávní úkony, které třeba ani nedoběhly apod., přístup k některým materiálům je velmi problematický. Ale věřte tomu, že v současné době je tlak od některých skupin obrovský. V případě, že řeknete, že tomu tak není, že to nemůžete učinit, a velmi těžko to vysvětlujete, tak musím říci, že jste nepřítel demokracie a na radnici nemáte vůbec chodit, protože přece od toho jsme měli revoluci. Úkolem nás všech je nejenom dávat patřičné informace otevřeně, ale dle zákona. Z tohoto důvodu bych chtěla hlavně poděkovat této instituci, v jejímž čele pan ředitel stojí. Protože v případě nejasností a větších tlaků, kdy si nejsme jisti, tak jsme tam našli radu a oporu a mohli jsme se jejich názorem zaštítit. Vím, že pro ně to taky není úplně jednoduché. Ale myslím, že všichni chceme zákonu dostát. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také paní senátorce. Myslím, že i za nás všechny.
131
V tuto chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného. Ptám se, zda chce ještě někdo vystoupit. Nevidím nikoho. Rozpravu uzavírám. Ptám se pana předsedy, zda chce reagovat na diskusi. (Nechce.) Děkuji, pane předsedo. Pan garanční zpravodaj nám ale musí říci, o čem budeme hlasovat. Senátor Miroslav Antl: Po dvou vystoupeních, která jsme zde slyšeli, tak si myslím, že budeme hlasovat o návrhu ÚPV a ostatních dvou výborů, tzn. vzít zprávu na vědomí. Jiné procesní návrhy tady nepadly. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji. Všechny ještě upozorním na hlasování. Zahajuji hlasování. Budeme hlasovat o návrhu – vzít výroční zprávu na vědomí. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 28 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu předsedovi a jeho úřadu za odvedenou práci, samozřejmě za přednesenou výroční zprávu. Děkuji panu zpravodajovi a vám všem za dnešní celodenní maratón, za celodenní práci. Přerušuji naše jednání do zítřka – do 9.00 hodin. Přeji vám všem pěkný večer. (Jednání ukončeno v 20.32 hodin.)
132
2. den schůze – 19. června 2014
(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.) Jednání zahájila a řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobrý den, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítala na pokračování 22. schůze Senátu Parlamentu České republiky. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Lubomír Franc, Veronika Vrecionová, Petr Šilar, Přemysl Sobotka, Dagmar Terelmešová, Leopold Sulovský, Eliška Wagnerová, Jiří Čunek, Patrik Kunčar, Stanislav Juránek, Jozef Regec, Zdeněk Besta, Jaroslav Palas a Václav Homolka. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaší informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence Jednacího sálu. Poprosím vás v této chvíli o klid, abychom mohli zahájit náš dnešní program. Prvním bodem našeho dnešního jednání je 23. Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu, přijaté v Ženevě dne 10. května 2013 (senátní tisk č. 230) Vážené kolegyně, kolegové, poprosím vás, abyste vytvořili důstojné prostředí pro naše jednání... Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 230 a uvede ho ministr životního prostředí Richard Brabec, kterému uděluji nyní slovo. Prosím, pane ministře. Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Dobrý ráno, dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, je mi ctí vám představit vládní návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací změn přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky v mezinárodním obchodu. Česká republika je smluvní stranou této úmluvy od února 2004. Na 6. zasedání konference smluvních stran Rotterdamské úmluvy v květnu 2013 v Ženevě bylo přijato rozhodnutí o rozšíření přílohy III této úmluvy o čtyři skupiny nebezpečných chemických látek, a to o pesticid azinfos-methyl a tři průmyslové chemické látky: komerční pentabromdifenylether, komerční oktabromdifenylether a perfluoroktansulfonovou kyselinu a její deriváty. (Jsem rád, že se mi to podařilo vyslovit skoro tak úspěšně jako na půdě Poslanecké sněmovny.) Zařazením těchto látek do přílohy III se na ně bude vztahovat postup předchozího souhlasu, což v praxi znamená, že pověřený orgán dovážejícího
133
státu uděluje souhlas s dovozem nebezpečné látky ještě před jeho uskutečněním. Nakládání s látkami nově zařazenými do přílohy III je již řešeno v nařízení Evropského parlamentu, takže změna této přílohy nebude mít dopad ani na právo ČR; ani na státní rozpočet, státní správu ani na podnikatelský sektor. Zařazení nových látek do přílohy III přispěje k vyšší ochraně životního prostředí a lidského zdraví. Rotterdamská úmluva je smlouvou prezidentské kategorie. Aby změna její přílohy byla platná také pro ČR, je k tomu zapotřebí souhlasu Parlamentu ČR a následné ratifikace prezidentem. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 230/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Lebeda. Garančním výborem je VUZP. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 230/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Ivo Bárek: Dobré dopoledne, milé kolegyně, vážení kolegové, vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, náš výbor projednal tento tisk na svém zasedání dne 12. března 2014 na své 23. schůzi. Myslím si, že pan ministr tady vysvětlil obsah. Doplnění tady této přílohy III Rotterdamské úmluvy o čtyři chemické látky – do přílohy III úmluvy. Myslím, že je to vcelku všem jasné. Dostávám se k našemu 80. usnesení VUZP. Náš výbor přijal následující usnesení: Po úvodním slově zástupkyně předkladatele paní Ing. Bereniky Peštové, náměstkyně ministra životního prostředí a zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací změny přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu přijaté v Ženevě dne 10. května 2013. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu tohoto výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB pan senátor Lebeda. (Nepřeje.) Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce ještě něco dodat. (Ne.) Děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Byl dán jediný návrh, a to je vyslovit souhlas s ratifikací. Budeme hlasovat o návrhu: Senát dává souhlas k ratifikaci změny přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu přijaté v Ženevě dne 10. května 2013.
134
Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 29 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Děkuji vám. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi i vám za hlasování. Projednávání tohoto bodu končím. Následujícím bodem je opět úmluva. 24. Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, sjednaná v Basileji dne 22. března 1989, a změny přílohy IX této úmluvy, přijaté v Ženevě dne 10. května 2013 (senátní tisk č. 231) Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 231. Slovo má opět ministr životního prostředí pan Richard Brabec. Prosím. Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Opět děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, dovoluji si vám představit vládní návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování a změn přílohy IX této úmluvy. Česká republika převzala závazky smluvní strany Basilejské úmluvy jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky s účinností od 1. ledna 1993. Na 11. zasedání konference smluvních stran Basilejské úmluvy v květnu loňského roku bylo přijato rozhodnutí o zařazení dvou nových položek do přílohy IX této úmluvy, a to frakcí po zpracovávání nápojových obalů a odpadů vznikajících při výrobě štítků. Nové položky jsou již součástí platné legislativy EU, a to konkrétně přílohy III b) zařízení o přepravě odpadů, které úmluvu na úrovni EU již provádí. Vzhledem k tomu, že toto nařízení je v ČR přímo použitelné, nebudou mít změny přílohy IX Basilejské úmluvy dopady na právo ČR. Ani na státní rozpočet, veřejnou správu. Ani na podnikatelský sektor. Přijetím změn přílohy bude tato úmluva uvedena do souladu se zmiňovaným evropským nařízením. Proto se navrhuje, aby Parlament ČR vyslovil souhlas se změnami přílohy IX. Součástí vládního návrhu na přijetí změn přílohy IX Basilejské úmluvy je také návrh na dodatečnou ratifikaci Basilejské úmluvy původně schválené jako smlouvy vládní. Důvodem tohoto kroku je pouze formálně právní sladění procesu sjednání této úmluvy s platnými ustanoveními ČR, která v současné době u takovéto mezinárodní smlouvy vyžaduje souhlas Parlamentu ČR a následnou ratifikaci prezidentem republiky. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh
135
projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 231/2. Zpravodajem výboru byl pan senátor Pavel Lebeda. Garančním výborem je VUZP. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 231/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radko Martínek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore – Basilejská úmluva... Senátor Radko Martínek: Omlouvám se, ale nějak jsem pozapomněl... Takže se všem omlouvám. VUZP projednal tuto záležitost na své 23. schůzi 12. března 2014. Přijal následující usnesení: Po úvodním slově zástupkyně předkladatele paní náměstkyně ministra životního prostředí, zpravodajské zprávě mé a po rozpravě doporučuje Senátu vyslovit souhlas s ratifikací Basilejské úmluvy o kontrole nebezpečných odpadů přes hranice, jejich zneškodňování, sjednané v Basileji 22. března 1989 a o změně přílohy IX k této úmluvě přijaté v Ženevě dne 10. května 2013. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj VZVOB. (Nepřeje.) Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce něco dodat. (Ne.) Pan garanční zpravodaj. (Také ne.) Děkuji. Můžeme přistoupit k hlasování. Byl dán jediný návrh. Dát souhlas k ratifikaci. Budeme hlasovat o návrhu: Senát dává souhlas k ratifikaci Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, sjednané v Basileji dne 22. března 1989 a změně přílohy IX této úmluvy přijaté v Ženevě dne 10. května 2013. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končím. Pane ministře, hezký den. Dalším naším bodem je 25. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 283) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 283. Návrh uvede ministr kultury pan Daniel Herman, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.
136
Ministr kultury ČR Daniel Herman: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dobrý den! Účelem předloženého návrhu je zajistit splnění povinnosti České republiky transponovat do právního řádu dvě autorskoprávní směrnice EU. Jde o směrnici novelizující již existující směrnici o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících a o směrnici o některých povolených způsobech užití osiřelých děl. Naléhavost projednání a schválení této výlučně transpoziční novely je dána tím, že EK již zahájila tzv. formálním upozorněním ze dne 27. ledna letošního roku řízení proti ČR pro nesplnění lhůty stanovené pro transpozici jedné z těchto směrnic. K nedodržení lhůty došlo proto, že v důsledku rozpuštění Poslanecké sněmovny nemohl být legislativní proces v loňském roce dokončen. Nyní alespoň stručně k vlastnímu obsahu novely. První z transponovaných směrnic prodlužuje dobu ochrany práv k hudebním nahrávkám. Aby hudebníci a zpěváci mohli mít užitek ze svých raných nahrávek i v pozdním věku, prodlužují se jejich práva k nahrávkám, na nichž účinkují, z 50 na 70 let. Stejně se prodlužují práva nahrávacím společnostem, které ovšem budou muset těmto umělcům poskytovat dodatečné odměny získané z užití těchto nahrávek během prodloužené doby ochrany. Změní se také počítání doby ochrany práv u hudebních děl s textem, jsou-li vytvořeny za účelem společného užití, jak je to typické u skladeb populární hudby nebo u oper či muzikálů. Doby ochrany neskončí v těchto případech dříve než za 70 let od smrti posledního z autorů takto spojených děl. Druhá směrnice se týká tzv. osiřelých děl a osiřelých zvukových záznamů. To je dosud chráněných děl nebo záznamů, jejichž autor či jiný nositel práv není znám nebo je nedohledatelný. Kromě definice osiřelého díla se zavádí výjimka z výlučných autorských práv ve prospěch kulturních a vzdělávacích institucí a veřejnoprávních vysílatelů. Tyto instituce s posláním ve veřejném zájmu tak budou moci – při splnění daných podmínek – osiřelá díla a zvukové záznamy digitalizovat a zpřístupňovat na internetu. Nová úprava by měla napomoci zejména projektům digitalizace celoevropského kulturního bohatství tím, že se umožní užití dosud blokovaných děl. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jak jsem již zmínil z důvodů promeškání transpozičního termínu, hrozí ČR citelné sankce. Proto má vláda zájem na co nejrychlejším přijetí předložené transpoziční novely. Garanční výbor Senátu doporučil projednávaný návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Tyto pozměňovací návrhy jsou až na jednu výjimku návrhy legislativně technického rázu. Já bych rád zdůraznil, že byť se může jednat o určité vylepšení textu, rozhodně se nejedná o úpravy, bez nichž by zákon trpěl vadami zásadní povahy nebo by nemohl být aplikován. Pokud jde o bod 22 návrhu, chci zde opět zopakovat námitku proti jeho zařazení. Jedná se o doplnění kritéria obsazenosti ubytovacích prostor, tedy zjednodušeně hotelových pokojů. S doplněním takového kritéria ministerstvo samozřejmě počítá v další připravované novele, ovšem s tím, že toto ustanovení bude provázáno tak, jak to bylo při přípravě novely akceptováno i Asociací hotelů a restaurací se současným zrušením diskutabilního zastropování odměn z provozování televizí a rádií v těchto prostorách. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh
137
projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 283/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Následně návrh také projednala stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 283/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Petr Bratský. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 283/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Šesták, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Šesták: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážený Senáte. Pan ministr kultury Hermann podrobně uvedl obsah návrhu zákona. Vláda předkládá návrh zákona, který transponuje do národní právní úpravy 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady, a to v chronologickém pořadí Směrnici 2011/77 EU ze dne 27. září 2011, kterou se mění Směrnice 2006/116 ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s tím souvisejících a Směrnici 2012/2008 EU ze dne 25. října 2012 o některých povolených způsobech užití osiřelých děl. V případě první směrnice uplynula transpoziční lhůta dne 1. listopadu 2013, v případě druhém uplyne 29. 10. 2014. Vláda schválila návrh zákona 11. prosince 2013 a byl totožný s návrhem pod číslem tisku 1002 v předchozím volebním období Sněmovny, který pod vlivem rozpuštění Sněmovny dne 28. 8. 2013 nestihl být projednán. Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 70 dne 20. prosince 2013. Vzhledem k uplynutí transpoziční lhůty byla snaha v Poslanecké sněmovně o opětovné projednání a vyslovení souhlasu již v prvém čtení. Návrh byl projednán v obecné rozpravě 5. února 2014 na 6. schůzi. Sněmovna nesouhlasila s projednáváním tak, aby mohla s návrhem zákona vyslovit souhlas již v prvém čtení. Prvé čtení proběhlo 5. února 2014. Návrh zákona byl přikázán k projednání výboru. Druhé čtení návrhu zákona prošlo obecnou rozpravou 29. 4. Podané pozměňovací návrhy, zpracované jako tisk 70/2, který byl rozeslán 29. dubna 2014. S návrhem zákona byl v hlasování č. 145 poměrem 135 hlasů z přítomných 154 vysloven souhlas. Postoupen Senátu byl 26. května tohoto roku. Ve výboru pro vzdělání, vědu a kulturu byl zástupci ministerstva kultury komentován tento návrh zákona i vysvětleno opožděné celé procedury projednávání a schvalování. Ve své zpravodajské zprávě jsem konstatoval, že mimo určité formální úpravy, které zpřesňují znění směrnice 2011/77 jde především o prodloužení práv výkonného umělce z 50 na 70 let od pořízení záznamu díla, stejně tak jako majetkových práv pořizovatele záznamu. Dalším výrazným rysem úpravy je jednotné počítání ochrany k hudebním dílům s textem za účelem užití ve spojení, kdy jdeme cestou jednotné doby ochrany, která se počítá od smrti posledního přeživšího autora. Směrnice č. 2012/28 obsahuje společnou definici osiřelého díla zvukového záznamu, jeho užití, podmínky pro ukončení statutu osiřelého díla, ale také podmínky důsledného vyhledávání autora díla. Cílem úpravy byla bezúplatná podzákonná licence pro užití osiřelého díla. Ve své zprávě jsem upozornil na výhrady našeho legislativního odboru, který vznesl řadu připomínek směřujících ke zkvalitnění zejména jazykové úrovně obou projednávaných směrnic v jejich národní úpravě, a to s ohledem na pojmosloví, jakého užívá autorský zákon. Protože finální podoba připomínek vzešla z jednání se zástupci gestora úpravy, tedy ministerstva kultury, osvojil jsem si názor legislativního odboru do pozměňovacího návrhu a předložil ho na
138
jednání výboru, kde byl jednomyslně schválen. Máte jednotlivé body uvedeny v pozměňovacím návrhu pod body 1 až 21 a 23 až 28. Druhý pozměňující návrh, který byl předložen výboru, se týká § 100, který upravuje vztahy kolektivního správce k zastupovaným nositelům práv a k uživatelům předmětů ochrany a máte ho v pozměňovacím návrhu uveden jako bod č 22 – o tom mluvil také pan ministr kultury. Tento návrh se snaží odstranit jeden z praktických dopadů příliš obecného vymezení vztahů mezi kolektivními správci a uživateli předmětů ochrany. Jedná se především o ubytovací zařízení v ČR, jejichž provozovatelé jsou povinni platit autorské poplatky z počtu kapacity lůžek, a to i neobsazených. Při projednávání tohoto pozměňovacího návrhu vystoupil zástupce Asociace hotelů a restaurací, který objasnil problematiku tohoto tématu. Upozornil jsem však na provázanost tohoto bodu jednání na tzv. zastropování poplatků v § 23 autorského zákona, která vybalancovává hrazení poplatků z celé kapacity zařízení a již sama o sobě znamená jednostrannou výhodu ve prospěch jedné kategorie uživatelů, protože pro všechny ostatní uživatele sazby, odměny zastropovány nejsou. V tomto aspektu vidím jisté nebezpečí přijetí bodu 22 bez dalších úprav onoho zastropování, při čemž se opírám o sjednocený názor legislativního odboru Senátu a ministerstva kultury. Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal k tomuto tisku dne 5. června 2014 usnesení č. 210, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 283/1. Dovolte mi, abych přečetl usnesení tohoto výboru. Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, odůvodnění návrhu zákona Mgr. Miroslavem Rovenským, náměstkem ministra kultury ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Šestáka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze. Určuje zpravodajem výboru pro projednávání senátního tisku č. 283 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jiřího Šestáka. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si nyní přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miloš Malý. Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Malý: Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Ústavně-právní výbor se zabýval tímto senátním tiskem na své 35. schůzi konané dne 11. června 2014. Po úvodním slově paní doktorky Kateřiny Kalistové, zástupkyně ministerstva kultury, výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze a jsou totožné - úplně stejné jako měl garanční výbor. Určil zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu ČR. V případě hlasování jsou oba dva návrhy totožné a mohou být hlasovány. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky pan senátor Bratský. Ano. Prosím, pane senátore.
139
Senátor Petr Bratský: Dobré ráno, paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky projednávala tento materiál včera 18. 6. v době přestávky na oběd, protože jsme se dřív nebyli schopni sejít v usnášeníschopném stavu. Přijali jsme identické usnesení, jenomže jsme se zabývali napřed tím, zda vypustit onen bod 22 a jak již zaznělo, stálá komise nakonec rozhodla, že schválí všech 29 bodů tak, jak byly připraveny naší legislativou s tím, že jsem s legislativou Senátu i ministerstva ještě pracoval před tím na tom, které z těchto 29 bodů by ministerstvo akceptovalo. Akceptovalo body 7, 11, 13 a 14. Nicméně máme-li vracet do Poslanecké sněmovny tisk s opravami čtyř anebo 29 legislativně technickými připomínkami, rozhodla se komise téměř jednoznačně pro podpoření původního návrhu, který vzešel z legislativy Senátu. Tudíž všech 1 až 29 bodů navrženého usnesení, které máte před sebou. To je myslím vše a stačí to, nebudu zdržovat. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, za vaše vystoupení. Poslední otázka z mojí strany – ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Máme před sebou další velmi významný lobbistický zákon, prolobbovaný v komisi EU a samozřejmě i na české půdě. Autorská práva a tak jak si je představuje ministerstvo kultury a hlavně OSA a další tzv. nezávislé organizace – bylo by dobře, vážený pane ministře, kdyby se udělal audit na to, jak jsou vybírány poplatky za autorská práva a jak jsou rozdělována a kdo z TOP 09 a starostů se stará o tento majetek, tak bychom asi došli k velmi zajímavým věcem. Vy jste sám řekl, že je to prodloužení z 50 na 70 let – to možná v rozporu s jinými pravidly, která platí v jiných sférách podnikání – ale dobře. Výjimka, o které jste říkal, není ve směrnici EU, takže to je zase další vylepšení ČR. 29 legislativních chyb, které vy tady přehlížíte jako rodné širé lány, to vám prostě asi Senát nepustí. Je to chyba vašich legislativců, že jste nedokázali tyto chyby najít včas, ještě dříve, než šly do schvalovacího procesu Parlamentem ČR. Myslím si, že je to i určité pohrdání ze strany ministerstva kultury tím, že tady možná se domníváte, že vám všechno projde. Asi neprojde. Ale já bych se chtěl zeptat na něco jiného, vážený pane ministře. § 76 a) kde je napsáno, že jsou povinni vyčleňovat 20 % – povinnosti výrobce zvukového záznamu v souvislosti s tzv. tou doplňkovou – zdůrazňuji doplňkovou – roční odměnou! Jsem zvědav, jak budete dělat, jak se budou právně posuzovat smlouvy, které už byly uzavřeny a nepočítaly s touto roční doplňkovou odměnou mezi výrobci a autory. Tady je napsáno 20 % příjmů – a rozumí se příjem výrobce zvukových záznamů před odečtením nákladů? Co budete dělat, když náklady budou větší než příjmy? To se tady asi neříká. Je to velmi zvláštní, že nebudou moci výrobci odečítat náklady, ale že to bude prostě to, co dostanou, tak z toho 20 % automaticky se odvede. Takže to jsou moje připomínky. Já nepodpořím tento zákon v této podobě, protože by to skutečně bylo pohrdání českým Senátem. Z legislativního hlediska. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, senátore. Dále vystoupí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím.
140
pane
Senátor Jiří Oberfalzer: Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl upozornit při projednávání tohoto návrhu na jeden typický, řekl bych, naši novodobou demokracii provázející efekt, a to je neúcta k duchovnímu vlastnictví. Já mám pocit, že někde pořád hluboce v sobě máme zakódováno, že jediný produkt je kliková hřídel nebo nasbírané brambory, zkrátka že co není uděláno rukama, jako by si nezasluhovalo úctu a ochranu. Tento zákon je o nárocích a právech autorů. A my tradičně při projednávání takovýchto předloh řešíme problém chování jejich kolektivních správců a dokonce bych řekl ještě spíše chování jejich výběrčích. Ano, já souhlasím s tím, že je tam mnoho excesů, že by měli v tomto ohledu mít daleko větší kontrolu, že by si kolektivní správci měli hledět toho, jakým způsobem ve veřejnosti vystupují jimi najatí zástupci v regionech. S tím vším souhlasím, ale jak to souvisí s tím, že autorovi náleží přece úplně stejná odměna, má stejná práva jako třeba majitel patentu. Ten přece s tím také obchoduje, prodává licenci k němu oboustranným obchodním jednáním a zúročuje svoji duchovní invenci úplně běžným způsobem. Tam nám to nevadí. Proč nám to vadí u spisovatele, u instrumentálního interpreta, proč nám to vadí u skladatele, tomu já nerozumím. Myslím si, že by bylo dobré, abychom se na tuto předlohu dívali právě z tohoto pohledu a neřešili výběrčí v regionech. Že zazněla v diskusi ve výboru nebo v komisi také poznámka, že kolektivní správci autory šidí, když to přeložím jinými slovy – kdoví kolik oni vlastně těm autorům dají. No, je to spravedlivé, ale pak bychom se měli zastávat autorů vůči kolektivním správcům a neupírat autorům nárok na odměnu. Že jsou vybírány kolektivními správci, to je prostě systém, který je běžný v demokratickém světě a já si těžko umím představit jiný. Neumím si představit, jak Zdeněk Svěrák obíhá hotely a restaurace a žádá si od nich 50 haléřů, nebo kolik za to, že někde zaznělo v rádiu nebo v televizi jeho dílo. Prostě to nejde. Jiným způsobem se to dělat nedá. Jedna část té předlohy je evropská direktiva, druhá část jsou legislativně technické opravy. A pak je tam jedna část, a to je mezi těmi pozměňovacími návrhy uvedeno pod č. 22, kde se řeší otázka další úlevy pro hotely a restaurace. Já chápu, že to je něco, čemu rozumíme všichni lépe než intelektuálnímu vlastnictví, a že zkrátka hoteliéři jsou chudáci, kteří jinak zbankrotují. Já bych zde rád zmínil jednu skutečnost, kterou jsem zjistil, a to, že Asociace hotelů a restaurací vede s některými kolektivními správci autorských práv jednání dva roky, s jinými dva a půl roku, s jinými rok. A po celou dobu tedy vlastně prodlužují nějaký závěr o vzájemném obchodním vztahu. Dále bych chtěl říci, že není zákon napsán tak, že by museli provozovatelé hotelům platit za každé lůžko, i když tam nikdo nebydlí, i když na něm nikdo neleží. V § 100 odst. 6 je zohledněno, že při vyjednávání o odměně se bere v úvahu účel i způsob podnikání. Také jeho rozsah a okolnosti. Na základě tohoto paragrafu mohou, a také už jednají, správci s provozovateli hotelů či obráceně; provozovatelé hotelů s nimi o možných úlevách. Stejně tak existuje v zákonu § 99, který dovoluje, aby se povinný subjekt, v našem případě hoteliér nebo jejich asociace obrátili na ministerstvo kultury k zahájení správního řízení o nepřiměřenosti výše odměn. Možností, jak se mohou tito provozovatelé bránit, je celá řada. Chci jenom říci, že budu navrhovat, pokud postoupí tento tisk do podrobné rozpravy, abychom zamítli bod 22 z našich pozměňovacích návrhů – to jsou ta lůžka. Jinými slovy, podám protinávrh – vypustit bod 22. Pokud nebude bod vypuštěn, pak předložím pozměňovací návrh, který jste dostali do lavic. Čili je to podmíněný pozměňovací návrh. V tom případě navrhnu, 141
ab úleva v § 23 – vysvětlím později – byla odejmuta. Protože není možno vršit a zdvojovat ochranu těchto specifických podnikatelských subjektů. Všimněme si, že na jiné se zde nehledí. A řešíme výhradně hotely a restaurace. Chtěl bych říci ještě jednu věc. Samozřejmě naši legislativci nalezli v předloze řadu, zdá se, spíše drobných legislativně technických nedostatků nebo nedokonalostí. Nicméně je praxe, že při editace Sbírky zákonů se tyto drobnosti odstraňují korekturou. Není tam žádná věc, která by bránila tomu, aby mohl být zákon v praxi používán. Proto chci předložit v tuto chvíli návrh, abychom schválili návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V podrobné rozpravě se potom vyjádřím ke svým návrhům. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Nyní má slovo pan Petr Bratský, protože pan senátor Horník neuplatňuje své přednostní právo. Prosím, pane senátore. Senátor Petr Bratský: Ještě jednou, dobré dopoledne! Projednáváme takovou technickou novelu, která má v podstatě odčinit, co už měla ČR dávno udělat. Je to transpozice, která jde z EU. Ono je velice lákavé teď zavést diskusi na téma autorského zákona, která by se spíš hodila na seminář nebo nějaké veřejné slyšení. Problémů je tam hodně. Skoro bych před tím varoval. Chtěl bych vás upozornit, že jsme se na komisi bavili o tom, že uspořádáme seminář. Protože příští jaro se má uskutečnit velká novela autorského zákona, kterou ministerstvo připravuje. Samozřejmě my víme, že Německo má jenom jednoho správce, který za všechny profesní skupiny chodí zajišťovat autory. V ČR jich máme šest. O nějaké centralizaci zatím nebyla nějak řeč, myslím. Možná by to také bylo zdravé. Určitě by většinu z nás zajímalo, nakolik je transparentní činnost těchto organizací vůči autorům. Nakolik lze kontrolovat atd. To všechno jsou otázky, které nás jistě všechny zajímají. Možná některé i bolí… Možná je tam velké pokušení už teď v této technické novele něco odstraňovat. Já bych ale předtím skutečně v této chvíli varoval. Je to zbytečné. Máme před sebou nějakou technickou novelu. K ní je 29 připomínek naší legislativy. Můžeme si o nich myslet, co chceme. Můžeme to vyjádřit hlasováním. Ale moc bych prosil, abychom nerozvíjeli dlouhou debatu nad věcí, která dnes nemůže být vyřešena. Ano, příští jaro určitě. Tam bych prosil všechny, kteří o tuto problematiku mají zájem, aby se semináře, který budeme pořádat spolu s ministerstvem kultury, zúčastnili a všechny náměty tam řekli, případně žádali o odstranění v novele, která má přijít; velká novela autorského zákona příští jaro. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za pozornost. Děkuji také, pane senátore. Nyní tedy vystoupí pan senátor Jan Horník. Senátor Jan Horník: Dobré ráno, paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, mám dojem, že tato novela je samozřejmě správně připravená a napsaná. Předřečníci to již řekli. Protože 50 – 70 let autorská práva, mám dojem, že se tady asi většinou nenajde žádný odpůrce. Nikdo ani autorům nechce bránit, aby získali finanční prostředky za to, že něco vymyslí. A už v žádném případě si nemyslím, že to není o panu Svěrákovi… Víte, o čem to je?
142
O těch, kteří vybírají. Když se řekne hoteliér, možná každý vidí hotel Kempinski v Praze. Já jsem léta hoteliérem malinkého hotýlku – 45 lůžek, a těch jsou v republice většina. Nejsou to jenom hotýlky. Jsou to penziony, jsou to ubytovny. Jsou jich tisíce. Jsou mnohdy na sezónu zimní nebo letní. Ale vybírají se autorské poplatky pořád. Ano, za těch 21 let, co to dělám, tady bylo řečeno – počkejme na příští rok – panem kolegou Bratským. Na co mám čekat? Jednadvacet let čekám na to, že přijde vždycky někdo z těch, kteří zastupují kolektivní systém. Doslova a do písmene mě svléknou donaha, a pokud jim nezaplatím, tak samozřejmě přichází sankce. Všechno můžu doložit, mám to za sebou. Ale to nejsou sankce v řádu tisíců. Platby, jenom abyste věděli, v tom malém hotýlku, jsou desetitisícové. Ano, byly 30 nebo 27 tisíc. Dnes platíme 13 nebo 14 tisíc. Záleží na tom, který výběrčí se vám zrovna v tom regionu dostane do hotelu a který přijde a jak stanoví. Nikde jsem nezjistil, že by v tom měl být nějaký systém. Není v tom systém! A není přece možné, aby autoři, když něco vymyslí, ať je to písnička nebo jiná část produkce, tak aby dostali zaplaceno jednou, třeba od České televize. Pak dostali zaplaceno podruhé, protože Česká televize přenáší systém např. kabelové televize v našem případě, kdy musí platit kabelová peníze tomu systému. A pak zaplatí ještě hoteliér. Už tomu nerozumím… Vážím si pana Svěráka, ale nevím, proč by měl dostat zaplaceno třikrát. Protože každý ten, kdo přijde do hotelu; a ještě upozorňuji, protože jsme na hranicích, tak v našem hotelu jsou polovina cizinci – ta česká polovina, domnívám se, že má vesměs taky doma televizi, tzn. za televizi platí už doma. Že se náhodou zrovna ocitne někde jinde – myslíte si, že jede na hotel, aby se tam dívali na televizi? K nám jezdí, aby si např. v zimě zalyžovali. To, že si večer pustí zprávy a možné shlédnou nějaký film od Zdeňka Svěráka, tak to je docela možné. Ale kdyby byli doma, tak by to udělali stejně. Čili to je to, o čem tady mluvíme. Chci tady bránit autory. Mám dojem, že je to nedotknutelné. A myslím, že všichni by měli za svou práci dostat zaplaceno. Ale, prosím vás, měli by za ni dostat zaplaceno jednou. Pokud v tom my v Parlamentu neuděláme pořádek, tak nevěřím tomu, že ministerstva (v tomto případě kultury) přijdou s tím, že celou záležitost napraví. Když se to neudělalo za celých 24 let. Čtyřiadvacet let je v tom takový brajgl, že bych vám přál, abyste byli na té druhé straně… (Hlas z pléna: Lobista...) Nejsem lobista, jak tady zjišťuji… Ale víte, ono se to týká např. i nemocničních zařízení. Chudák pacient, který se ocitne v nemocnici, nikdo mu to nepřeje, doma by se díval na televizi, a aby se mu zlepšil pobyt, tak televizi má na pokojích. A to je řada dalších zařízení, kterých se to týká. Není to jenom o hoteliérech. Hlavně bych chtěl říct, že je to o ubytovatelích. Protože slovo - hoteliér - vždycky navozuje jakési vyšší možné výdělky. Prosím vás, není tomu tak. Když se podíváte, co dnešní ubytovatel musí všechno splnit směrem ke státu a komu všemu musí platit, tak se nedivme, že tahle branže není tam, kde by mohla být, protože holt všichni na měřitelném místě, a to místo je měřitelné těmi lůžky, si vynucují platby, o kterých si myslím, že jim nepřináleží. Proto chci poprosit, abyste podpořili pozměňovací návrh, jak je předložený výborem a abychom ho schválili. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Vystoupí místopředseda Senátu pan Zdeněk Škromach. Prosím, pane senátore.
143
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře, rád bych se vyjádřil k této problematice, protože to je věc, jak říkal kolegy, kterou v této chvíli moc nezměníme. Na druhé straně je to problém, který je tady dlouhodobě a šíří se jako mor. Platíme za věci, které nekonzumujeme. To není o provozovatelích zařízení, o lázních, o nemocnicích… My platíme za to, že je tam televize. A kdo to zaplatí? Jak často říkáme, daňový poplatník, zaplatíme to my, občané! Z našich peněz to půjde nakonec, protože my budeme platit za služby. Platíme za rekreační zařízení, platíme nájmy v nemocnici. Nemocnice – ta má taky televizi. Proč já, proboha, jako občan, mám platit někomu za něco, na co se ani nedívám? Proč mám platit za nějaký přiblblý klip, který si ani nezapnu? Notabene, když si nakonec pustím Pay-TV čili placenou televizi. Já si zaplatím za to, že se dívám na film, a ještě mám platit někomu autorské poplatky? Copak je to normální? Jestli toto vymýšlejí v Bruselu, tak je potřeba je zrušit! Protože to je největší lobby, která tady je! Nemyslím Brusel, ale tu komisi… (Pobavení v sále.) Vezměte to do důsledků. Veřejná produkce je, když sedím v lázních na pokoji sám, nebo možná se spolubydlícím, a díváme se na TV, díval bych se i doma s rodinou, když tam bude rodina, bude nás tam pět, tak je to už společné sledování; vezměme a priori, jdu po ulici s MP3, se sluchátky – je to veřejná produkce? No, možná, že ano… Možná, že to takto budou časem v Bruselu posuzovat. Protože se pohybuji na veřejnosti a poslouchám MP3… Ano, dneska přece existují programy, které jsou schopny identifikovat, co poslouchám, co se hraje v místnosti apod. Fajn, plaťme za konkrétní produkci, myslím, že je to v pořádku. Autoři, ať dostanou svoji odměnu za svoje dílo. Proč ale máme platit různé parazity, které se na tom přiživují? Kolik těm autorům skutečně přiteče? Když se tento poplatek zaplatí, tak komu vlastně jde? Kdo určí, co jsem vlastně na té televizi sledoval? Třeba jsem nesledoval vůbec nic. Ale dostane to i ten, komu já bych v životě nedal ani korunu, protože takové umělce třeba neuznávám, nebo se mi prostě tyhle písničky nelíbí… Proč já mu mám platit? Chci platit za to, co se mi líbí, co poslouchám, na co se dívám. Dnešní technické možnosti umožňují, aby to takhle bylo. Tyhle paušální poplatky na hlavu, ne televizi apod. jsou naprosto nesmyslné! Je potřeba proti tomu se jasně postavit včas – a teď!!! Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, s tímto asi v tuto chvíli moc neuděláme. Je to technická norma. Ale je potřeba tuto diskusi jasně otevřít a jasně vyslat silný hlas do Bruselu k příslušným komisím, že tady nestrpíme tyto lobbistické zájmy a že chceme platit za skutečná díla a za to, co skutečně posloucháme a na co se díváme. 1. místopředsedkyně Senátu Alena pokračovat pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím.
Gajdůšková: Dále
bude
Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. Chválím pana místopředsedu za vyslání "silného hlasu do Bruselu"! Myslím, že by bylo třeba začít přemýšlet o tom, jestli náhodou se byrokracie Evropy nevymkla z rukou a jestli komise si nespletla budování prosperující Evropy s budováním "ideálního státu Utopie“… Nicméně stále ještě hovoříme o tomto návrhu zákona. Naprosto souhlasím s panem Zdeňkem Škromachem, že existují možnosti, jak rozlišit, zda se někdo dívá nebo nedívá na pokoji na televizi. Dobře znáte, bývá to v menších hotýlcích, že vám za nějaký poplatek – třeba padesátikorunu
144
– půjčí také ovladač k televiznímu přístroji, který je na pokoji. Je to v moci hoteliéra. Může to tak udělat. Položme si otázku, proč tu televizi na pokoje dává. Dává je tam proto, že je to dekorativní věc? Nebo proto, že to bude vypadat světověji? Anebo proto, že to patří k určitému standardu vybavení pokoje a je to tedy ryze ekonomická záležitost? Chtěl bych upozornit, že se tady nebavíme o výběrčích. Nebavíme se tady o fungování kolektivní správy. To v návrhu zákona není. My se tady bavíme o nároku autorů na zhodnocování jejich duchovního vlastnictví. Padl tady příměr, proč by měl být honorován autor třikrát. Připomenu vám, že třeba spisovatel, který vydá své dílo, protože je úspěšné, několikrát, za každé vydání samozřejmě pobírá honorář. Ten si vyjedná s vydavatelem, pochopitelně. Ale vydavatel to nevydává proto, že to napsal ten autor, ale proto, že to čtou čtenáři... Je to prostě součást určitého byznysu, ať už je to šoubyznys nebo oblast vážné hudby, literatury krásné či seriózního divadla. To všechno je jedno. Myslím, že tady pleteme věci dohromady. Správně tady zaznělo, že je předložena novela, která má implementovat evropskou direktivu a že už jsme ve značném zpoždění – a měla by se proto schválit. Proč tedy jsme souhlasili s tím, že do novely nastrčíme něco, co je věcné podstaty, nikoliv technické, legislativní; ani není požadováno Evropskou unií. Stejně tak bych byl nerad, kdybychom znovu otevírali spor o to, zda pokoj na hotelu je či není veřejný prostor. Já také samozřejmě o tom mám pochybnosti, ale můžu si je tak "strčit do knihovny", protože Evropský soudní dvůr v tomto již vynesl svoje rozhodnutí a je pro nás závazné. Buď budeme respektovat, že v Evropě musíme dodržovat pravidla anebo ne. Bojujme za rozumné věci, přeme se, protestujme a snažme se zamezit nesmyslům. Ale ve chvíli, kdy jsou schválené a kdy jsou platné, tak je prostě musíme respektovat, nedá se nic dělat. Chtěl bych říci, že problém obsazenosti pokojů je řešitelný v mezích zákona. Je vsunut do návrhu a mezi ostatní legislativně technické připomínky či úpravy a že bychom ho tam neměli ponechat. Proto opakuji svůj návrh – schválit, ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Protože mi přijde, že se vyhneme tady této disputaci. Nebo později budu navrhovat, abychom tento bod z pozměňovacích návrhů vypustili. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále bude pokračovat pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, sice jsme se tady dotkli jiného tématu, které úzce souvisí s tímto zákonem. Ale stejně by mě zajímalo, vážený pane ministře, jak chcete odstranit těch 29 legislativních chyb? Jak to chcete udělat? Vy skutečně chcete říci – to s tím nemá nic společného, je to tady, EU, a 29 legislativních chyb, to nás nezajímá… Ono to nezajímá ani EU… Ale nás to zajímá! Nás, senátory, to zajímá! A možná i některé právníky to bude zajímat. Hlavně by mě zajímalo, kdo tam dal, vážený pane ministře, to bylo vaše ministerstvo, které tam dalo v § 71 odst. 4? Kdo to byl z ministerstva, kdo to tam dal? A § 76a odst. 1? Kdo určil těch 20 %? Kdo určil, že to bude příjem bez odečtení nákladů? Kdo to byl z toho ministerstva, že to tam takhle dal? To přece
145
není záležitost Evropské unie! To není záležitost Evropské komise! Tak se vraťme k tomu, co tady máme před sebou! Protože to je možná daleko horší. Tady dochází k tomu, že se pošlapávají některé smlouvy, které už byly uzavřeny! Ale vám je to asi na ministerstvu kultury jedno!!! 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, dále vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera, prosím. Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, ohlašujeme slavnému publiku, že se tu dnes jakožto při slavné pouti provozovati bude nikdy předtím nevídaná komedie na provaze na koni, na zemi. Já si chci taky něco vydělat, tak si trénuji. Ráno jsem zpíval v rádiu Impuls Mackie Messera, taky bych něco za to chtěl shrábnout. A kde jsou politici? Kdo včera sledoval Poslaneckou sněmovnu, tak by si také zasloužili za ty své výkony celodenní o Ministerstvu spravedlnosti, aby shrábli nějaké peníze. I tady v Senátu jsou rozdílné příjmy. Třeba paní senátorka Gajdůšková by byla v balíku, protože vystupuje často, zejména k evropským tiskům. Pan senátor Škromach tady hezky nám dává naději, že bychom něco s Bruselem mohli udělat, ale včera, když jsme hlasovali o doslova ptákovinách v zákoně o potravinách, tak ta síla tady vidět nebyla, ačkoliv tam nám Brusel nic nenařizoval. To byly naše nesmysly. Celou noc na to myslím, kdo vymyslel, že to bude 5 miliard a co se stane, když ten market dosáhne jenom 4, tak ty vlajky nebo ty nápisy bude zase sundávat a příště zase nandávat, ale o tom jsem mluvit nechtěl. Mě z toho všeho trápí jiná věc. Já už jsem tady dlouho a zažil jsem takovou blondýnu, která už nevím, jak se jmenovala. Pan ministr by si možná vzpomněl. Ona pracovala na Ministerstvu kultury a připravovala autorský zákon. A když se pěkně prohlasoval, tak se stala jakousi významnou činitelkou Cosa nostry, čili osy, která ty peníze vybírá. Moc dobře si to pamatuji, bylo to velmi pikantní a velmi zajímavé. Proto já mám a priori nedůvěru, tady vůbec nejde o to, že autoři by měli mít nárok na autorská práva, ale jde o ten systém. My jsme začali s jednou organizací, když vám teď řeknu, abyste vyjmenovali těch 6, tak je nevyjmenujete. Ale zdaleka nejsme na konci. Už i ti umělci, co tahají za ty potenciometry, zvukaři, to je evidentně umělecké dílo. Dokonce i kurátoři, kteří věší obrazy, tak to je také umělecké dílo. Vrcholem je skupina skořápkářů, ale ne těch, co dělají ty skořápky, ale ti, co klepou, když jedou koníčkové. Nebo dělají hrom s plechem. To není žádná legrace, to je velké umění. A oni ty televize nejsou jenom v hotelech, kde tady pan senátor Horník neoznámil střet zájmů, ač měl. Ale oni jsou třeba v lázních, v nemocnicích. A jenom kromě toho vám řeknu, co vám možná uniklo, že integrovaný záchranný systém má také své zákony. Podle integrovaného záchranného systému v případě války a jiných událostí se to vyhlašuje rozhlasem a televizí. ČIli je téměř povinné, aby všude byl rozhlas a televize, aby se host na hotelovém pokoji dozvěděl, že má jít do krytu, že právě začala 3. světová válka. Když tam ta televize nebude, on si ji nepůjčil, tak se to nedozví. Proboha, televize už je něco jako kartáček na zuby. To není už nic.. Pamatujete si, když jsme tady mluvili o mobilních telefonech, kdy někdo chtěl zavést také rozhlasové a televizní poplatky? A vymontování rádia z mobilního telefonu, které je dneska v každém telefonu, bylo tak drahé, že to vůbec nešlo a my jsme tady pracně hledali věty, jak to udělat, aby už toto nebylo možné. Já se prostě nemůžu smířit s tím, že teď je mistrovství světa, já vtrhnu do teplických lázní, zaklepu u pokoje č. 820, tam bude arabský pacient, kterých je
146
tam nejvíc, se dívat na Al-Džazíru, a já mu ji přepnu na Eurosport a budu čumět na Brazílii a Mexiko, nebo kdo to zrovna dneska hraje. Ten bude na mě koukat jako jojo, jestli jsem se nezbláznil. Tam je to naprosto jednoznačné, ani soudní dvůr mě nepřesvědčí o tom, že to je jinak. Jestli si vzpomínáte, my jsme schválili ten zákon, že není to veřejný prostor ten pokoj, ale pak jsme museli kapitulovat před EK, která nás donutila, abychom to změnili. Takže já s tím příliš problém nemám. A když půjdeme stále dál, tak nakonec i dělat kruhy v obilí, což teď nás čeká v následujících měsících, je také skoro umělecké dílo. Já bych se přimlouval, pane ministře, aby aspoň politici byli, protože některé výroky politiků určitě se opakují, normálně je vysílá televize, opakuje je 200x, Střepiny, a nikde nic, žádné peníze za to nemáme. Já tedy budu samozřejmě hlasovat proti zákonu, protože budu hlasovat podle svého vědomí a svědomí. A neoslní mě ani, že nám Brusel něco nařizuje. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále vystoupí pan senátor Jan Horník, prosím. Senátor Jan Horník: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, neměl jsem v úmyslu vystupovat podruhé, ale byl jsem vyzván, abych oznámil střet zájmů, ale v tom nejsem, protože já už jsem toho měl plné zuby, tak jsem po těch 21 letech podnikání předal na moji manželku, která teď v tom hotelu podniká. Já tam chodím opravovat hlavně toalety a další záležitosti jako chlap. Jinak kolegovi Oberfalzerovi, prostřednictvím paní předsedající, já bych mu chtěl říct, že 5. vydání knihy, za které dostane autor zaplacené a pokaždé zvlášť, to beru, a to je asi správné. Ale já jsem mluvil o něčem jiném. Já jsem mluvil, když ten Karel Gott zazpívá v té televizi 1x, dostane od České televize, pak dostane podruhé od našeho správce a provozovatele kabelové televize, kterou se to konečně dostane na ten pokoj. A tam já zaplatím potřetí. A Karel Gott, když přijde za týden, zazpívá znova, tak za to dostane znova zaplaceno. Je to úplně stejné jako autor té knihy. Všeobecně si myslím, že ani nejde tady o EU, o EK, prosím vás, to všechno, co v tom zákoně máme, co ani není dneska úplně předmětem jednání, to jsou věci a nesmysly, které jsme si my vymysleli v této republice. Bohužel jsme nebyli schopní za celá ta léta to dát do pořádku tak, aby to vyhovovalo všem skupinám obyvatel, to znamená těm, kteří v podstatě ta autorská práva by měli vlastnit, mají je a měli by za ně dostat zaplaceno, ale i ta skupina obyvatel, která užívá, já ve finále možná žádné autory bych nepotřeboval, byl bych asi ochuzen, ale ty autoři by pak neměli ani finance. Tady je třeba hledat rozumný kompromis, který bohužel zákon tak, jak v současné době funguje, tak to prostředí dává do pokřiveného stavu a znova se musím zopakovat, byl bych rád, kdybyste někdy někdo mohl zažít situaci ubytovatele, když tam přijde ten výběrčí a je to jedno, jestli je to Dilia nebo je to OSA, nebo jak oni se všichni jmenují, nebo jak oni potom přijdou s tím, že zastupují všechny 3 nebo 4 najednou. A vy tam sedíte a teď víte, že se s nimi musíte domluvit. Já nevím, jak to dělají. Já jsem totiž zjistil, že dokonce o barák, ubytovací zařízení, dá ten dotyčný, který má sice jenom o 5 lůžek méně, tak ty podmínky má naprosto jiné. Je to na tom konkrétním člověku, který tam přijde, a který potom řekne, já jsem to prosadil u své vrchnosti.
147
Takhle to prostředí nemůže fungovat. Přikláním se k tomu, že s tím musíme něco udělat, ale ne tím, že dneska odejdeme, tím to pro nás skončí a dalších 10 let se na to nikdo nepodívá. Tak pojďme s tím něco udělat. Poprosil bych prostřednictvím paní předsedající kolegu Oberfalzera, zdali by se toho mohl chopit. Já mu určitě budu velmi rád k ruce tak, jak jsme seděli vedle sebe v lavici na gymnáziu, Jirko. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, panu kolegovi Oberfalzerovi vyřízeno. S přednostním právem ale nyní vystoupí místopředseda Senátu, pan Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, tak, jak kolega Kubera upozorňoval na rozpor zájmů, taky bych tedy chtěl, abych se nevystavil nějakému problému, oznámit rozpor zájmů v této věci, když jsem k tomu vystupoval. Protože jsem byl v životě několikrát ubytován v různých zařízeních, kde byla televize, vlastním tablet i mobil, na kterém lze sledovat televizi, dokonce i v těchto ubytovacích zařízeních. Takže v podstatě, kdybychom šli do důsledku, tak máme rozpor tady všichni, protože máme podobné podmínky, stejně jako možná každý občan v této zemi. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. A zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. Nemohu se s vámi nepodělit o poznámku od Milana Pešáka, že má pokušení přihlásit se do debaty, že se na televizi nedívá. (Pan poslanec Pešák je nevidomý. – Veselost.) Chci tě upozornit, Milane, ale že i televize má zvuk a jde tam jiný zvuk než v rozhlase. Ale to jsem tedy jenom zneužil zaslechnutou poznámku. Pokud jde o Jaroslava Kuberu. Honorář by se měl dostat od toho rozhlasu, tedy prostřednictvím paní předsedající jsem tě nedbale oslovil přímo. Honorář by panu senátorovi náležel od rozhlasu, nicméně radiová stanice by měla uhradit autorské poplatky jak autorovi hudby, tak i autorovi textu. Přiznám se, že nevím, kdo napsal českou verzi textu, ale hudbu napsal myslím Kurt Weill pro 1. uvedení Žebrácké opery. Nicméně Jaroslav by mohl získat pravidelnou odměnu, kdyby se přihlásil ke kolektivnímu ochránci práv, a sice k Intergramu, který sdružuje interprety. Ale dost legrací. To, v čem vězí to nepochopení, je, že televize použitá v hotelovém pokoji je tzv. jiné užití autorova díla. Není to totéž, jako když mám televizi doma. Tam za to platím televizní poplatek. Když má barman televizi ve své hospodě a samozřejmě, že leckde běží pořád, to jsem zažil mnohokrát, ale většinou to přiláká hosty na nějaké významné sportovní utkání, tak on tím zvyšuje svůj zisk, tak je přece logické, aby tam odváděl poplatek za televizi. Teď to nechci plést dohromady. Takže znovu opakuji, jde o jiné užití, než jaké je zahrnuto v poplatcích, o kterých se pan kolega Horník zmiňoval, to jest, kde všude ten autor dostane zaplaceno, a který šiřitel vysílání musí se podílet na úhradě poplatků. Je to vždycky otázka dalšího užití díla. Nicméně výzvu přijímám, ujmeme se toho buď na komisi, nebo na výboru. A budeme se tématu věnovat už proto, že opakovaně tady sleduji, že je tady veliká míra ne pochopení pro jednotlivé principy a vždy nás to svádí k tomu, abychom se bavili o tom nehodném
148
výběrčím, jakého známe z pohádky „Pyšná princezna“, který nás ožebračuje, a já to vůbec nezpochybňuji nebo nezlehčuji, protože jsou jiné zkušenosti z radnic, kde ta praxe chování je mimořádně neetická. S tím je třeba něco udělat a je třeba také těm kolektivním správcům dát jasně na vědomí, že mají věnovat péči tomu, kdo je zastupuje a kdo pro ně realizuje jejich výběr. A ještě chci udělat jednu poznámku na podporu mého návrhu schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já bych vás chtěl, vážení kolegové, zavést k tomu, abyste se podívali na znění pozměňovacích návrhů, které tam máme. Ani trošku nechci zpochybňovat jejich oprávněnost, ale přece jenom, když se na ně podíváte, co navrhují změnit, tak si myslím, že dospějete spolu se mnou k závěru, že nedojde k žádnému vážnému důsledku, pokud se tyto úpravy provedou v příští novele. Protože neznemožňují uplatnit zákon v té podobě, v jaké je. Přečtu pár ukázek. Třeba bod č. 2: Slova "díla, jejichž" nahradit slovy "dílo, jež". Tam se na mnoha místech nahrazuje množné číslo jednotným číslem. Nemyslím si, že by se něco vážného stalo, kdyby tato změna počkala. "Za osiřelé dílo se považuje dílo," nahradíme slovy "za osiřelé se považuje dílo", ten předmět tam není zdvojen, je to gramaticky hezčí, zcela souhlasím, ale zase se mi nezdá, že by toto nějak bránilo použití zákona. Např. "za osiřelá nejsou považována" nahradíme slovem "považují". Nebo "uvedených v" nahradíme slovy "podle". Nebo naopak slovo "podle" nahradíme "způsobem uvedeným v". Jsou to z mého pohledu věci, které vůbec nezpochybňují, že mají právo být v intencích nějaké legislativní syntaxe, ale poctivě řečeno, nemám pocit, že by mohlo dojít k něčemu závažnému. Např. 15. bod, poslední řádek, slova "je považováno" nahradíme slovy "se považuje". "Práva", 24. bod, nahradíme slovo "právo". Zkrátka znovu opakuji, nechci vůbec zpochybňovat kvalitu naší legislativy a věřím, že je to takhle správně, ale nezdá se mi, že by tyto úpravy nemohly počkat a že by se tím nějakým způsobem ochromila účinnost návrhu tak, jak byl odeslán ze sněmovny. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A to byl poslední vystupující v rozpravě. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho takového nevidím. Rozpravu končím. Ptám se nyní, zda chce se vyjádřit pan navrhovatel? Prosím, pane ministře. Ministr kultury ČR Daniel Herman: Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, já děkuji za to, že se skutečně pečlivě zabýváte tímto důležitým návrhem, protože si myslím, že je opravdu velmi důležité, aby odcházely věci, které jsou v pořádku. Chtěl bych se dotknout některých poznámek, které zde zazněly a které jsem si zaznamenal. Asi se nedotknu úplně všech, ale alespoň těch nejzásadnějších. Co se týká poznámky pana senátora Drymla ohledně § 76a), na to pamatují přechodná ustanovení, pokud by náklady byly větší, tak se nic rozdělovat pochopitelně nebude.
149
Co se týká té druhé poznámky, na tu odpověděl pan senátor Oberfalzer, tady se jedná především o jazyková vylepšení. Je to aplikace směrnice a myslím si, že to zaznělo zcela jednoznačně. Co se týká poznámky pana senátora Horníka, tak ten systém autorského práva je na celém světě nastaven tak, že se platí za každý druh užití. Co se týká pana senátora Kubery, tak myslím, že je to velmi podnětný návrh, teď to jenom trošku chci odlehčit, že bychom se měli zamyslet nad honorářovým oceněním opakovaných vystoupení politiků, ale nechci to jakkoliv zlehčovat. K těm pozměňovacím návrhům vyslovuji negativní stanovisko, ale každopádně vám děkuji za to, že zde řada podnětných návrhů zazněla. Jak už jsem řekl ve svém vystoupení, připravujeme celkovou novelu, v které samozřejmě věcí budou zohledněné, a myslím si, že je třeba se snažit o to, je to naším společným zájmem, aby všechny dokumenty, které od nás vycházejí, byly kvalitní. Děkuji vám za to, že k tomu takto přistupujete. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, za vystoupení k rozpravě. Ptám se nyní zpravodaje ÚPV, pana senátora Malého, zda chce vystoupit? Nechce, děkuji. Prosím tedy pana garančního zpravodaje, aby nám shrnul rozpravu a řekl, jak budeme hlasovat. Senátor Jiří Šesták: Hezký den, dámy a pánové, v obecné rozpravě vystoupilo 6 senátorů, z toho 3 dvakrát a 1 třikrát. Pan senátor Jiří Oberfalzer mimo jiné, kdy upozornil, že je zde tenze mezi kolektivními správci a autory, vybírání poplatků autorské tvorby, upozornil, že již stávající autorský zákon, především v § 100, umožňuje jednání mezi provozovateli a kolektivními správci tak, aby se domohli zlepšení poplatků za užívání autorské tvorby. Upozornil, že se jedná o technickou novelu, což si myslím, že je důležité si uvědomit, že se jedná o implementaci evropských směrnic. Vyzval zároveň i k respektování uznaných pravidel, které, když vejdou v platnost, tak bychom se jimi měli řídit. Nicméně dal 2 návrhy. Jeden návrh, aby bylo hlasováno o návrhu, který byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. A v případě, že nebude tento návrh odsouhlasen, tak dává návrh na vypuštění bodu 22) při nesouhlasu s tímto bodem, resp. při negativním hlasování, tak by podal pozměňovací návrh, který máme všichni na stole. Týká se § 23. To se jedná o problém zastropování odměn, které, kdyby prošel § 22, tak ten je vybalancováván právě § 23, zastropováním odměn, protože všichni ostatní uživatelé sazby odměn zastropováni nejsou. Jenom pro vaši informaci, toto zastropování odměn nevychází z žádné ekonomické analýzy. Ono to bylo prosazeno poslanci, když se projednávala vládní novela na základě závazného judikátu EU a navrhovalo se tehdy kompletní vypuštění výjimky z § 23 pro její rozpor nejen s Unií, ale i mezinárodními autorsko-právní úpravou. Další kolegové – senátoři se věnovali obecněji pojatému výkladu nebo vnímání autorského zákona. Já si myslím, že to bude právě otázkou přípravy té velké novelizace autorského zákona, který by měl toto všechno zohlednit. Nicméně se to až tak netýká těchto dvou směrnic. To znamená, že my bychom nyní měli hlasovat o návrhu kolegy Oberfalzera, jestli odsouhlasíme návrh zákona postoupený Poslaneckou
150
sněmovnou. V případě, že to tak neprojde, tak myslím, že by měl být postoupen do podrobné rozpravy. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji, pane garanční zpravodaji. Přesně takto musíme postupovat. Já tedy všechny v této chvíli svolám k hlasování. Pro Kancelář Senátu - my budeme hlasovat o návrhu schválit. Takže byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32. Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 31 z 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 32, pro vyslovilo 5, proti bylo 23, návrh nebyl přijat. Děkuji vám za hlasování. Otevírám tedy podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Já dávám jako první návrh, abychom z pozměňovacích návrhů schválených výbory ÚPV a VVVK, abychom z tohoto seznamu vypustili bod č. 22, který není legislativně-technickým opatřením, byl tam vlobbován, a o tom jsme tady vedli v obecné rozpravě sáhodlouhou diskusi. První věc je tedy vypustit bod č. 22. Pokud tento bod nebude vypuštěn, pak dávám podmíněný pozměňovací návrh, který jste dostali na stoly v písemné podobě. Jde o to, v článku I, za bod 4. současného znění zákona, vložit nový bod 5., který zní: 5. V § 23 se věta druhá vč. poznámky pod čarou č. 1b) zrušuje. Dosavadní bod 5. – 24. se označí jako 6. – 25. Pod tímto pozměňovacím návrhem vidíte aktuální znění tohoto paragrafu a podržena je ta věta, která by se měla vypustit. Je to zastropování do max. výše 50 % poplatků pro provozovatele hotelů. Oni prostě si již v minulosti prolobbovali toto opatření, které má snížit jejich náklady, a nyní pokračují, a bylo to samozřejmě motivováno právě tou vytěžitelností hotelů. Nyní chtějí zopakovat neboli kumulovat takovouto výhodu. Znovu opakuji, že to není pozměňovací návrh, ten pod bodem č. 22, který by byl legislativně-technickou úpravou. A opakuji ještě jednou, že ten tištěný, co máte na stole, je podmíněn tím, že nebude schváleno vypuštění bodu č. 22. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda ještě někdo další chce vystoupit v rozpravě? Nikoho takového nevidím. Předpokládala jsem, že někdo ještě okomentuje pozměňovací návrhy výboru, ale není to potřeba, máme to v písemné podobě. Takže uzavírám podrobnou rozpravu a ptám se pana navrhovatele, pana ministra, zda chce ještě vystoupit? Prosím, pane ministře. Ministr kultury ČR Daniel Herman: Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, s těmi návrhy, jak je pan senátor Oberfalzer načetl, vyslovuji souhlas, děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře. Ptám se ještě pana zpravodaje ÚPV, pana senátora Malého, zda chce vystoupit do rozpravy? Není tomu tak, děkuji. Prosím tedy garančního zpravodaje, aby shrnul ještě podrobnou rozpravu a provedl nás hlasováním.
151
Senátor Jiří Šesták: Děkuji, paní předsedající, dámy a pánové, v podrobné rozpravě vystoupil 1 senátor, pan Jiří Oberfalzer, jak již avizoval v obecné rozpravě, tak podal návrh na zrušení bodu č. 22, o kterém navrhuji, abychom hlasovali jako o prvním bodu. Pokud neprojde, předkládá pan senátor pozměňující návrh, který podmiňuje právě setrváním bodu č. 22 v celkovém sumáři těch pozměňovacích bodů. Chci jenom upozornit na to, co jsem říkal předtím, že vybalancovává právě ten bod č. 22, tento pozměňující návrh, a já mám k tomu stanovisko pozitivní. Projde-li návrh pana senátora Jiřího Oberfalzera na zrušení bodu č. 22, tak budeme následně hlasovat o ostatních bodech pozměňovacího návrhu, to znamená bod 1. – 21. a bod 23. – 29., jako celku, to navrhuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Já tedy opět všechny svolám k hlasování a budu vás žádat, abyste nás hlasováním provedl. Budeme hlasovat o jednotlivých pozměňujících návrzích a já poprosím pana garančního zpravodaje, aby nás provedl jednotlivými hlasováními. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Šesták: Vážení kolegové, nyní budeme hlasovat o návrhu pana senátora Jiřího Oberfalzera na zrušení bodu č. 22. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 32 se z 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 32, pro vyslovilo 8, proti bylo 28, návrh nebyl přijat. Prosím dál. Senátor Jiří Šesták: Nyní bychom hlasovali o pozměňujícím návrhu podmiňujícím pana senátora Jiřího Oberfalzera, který máte všichni rozdaný na stolech. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 33 se z 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 32, pro vyslovilo 11, proti bylo 25, návrh nebyl přijat. Prosím dál. Senátor Jiří Šesták: A nyní budeme hlasovat o všech ostatních bodech, to znamená od bodu 1. – 21. a od bodu 23. – 29., jako celku. Je to hlasování o vrácení návrhu zákona Poslanecké sněmovně s pozměňujícími návrhy bodů, které jsem jmenoval. O všech. Ano, pardon, o všech tím pádem. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 34 se z 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 32, pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji, pane garanční zpravodaji, my jsme tím vyčerpali všechny pozměňovací návrhy.
152
Přistoupíme tedy k hlasování o tom, že návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 35 se z 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 32, pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 musíme pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jim byl pan senátor Jiří Šesták a senátor Miloš Malý a ptám se, zda s touto rolí souhlasí? Ano. – Ano. Děkuji, můžeme tedy hlasovat o tomto návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh pověřit oba senátora, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 36 se z 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 32, pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Děkuji tedy panu navrhovateli, děkuji zpravodajům i vám za kvalifikovanou rozpravu a projednávání tohoto bodu končím. Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je 26. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Otevřená a bezpečná Evropa: cesta k realizaci (evropský senátní tisk č. K 126/09) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 126/09 a K 126/09/01. Prosím nyní pana ministra vnitra, Milana Chovance, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji vám za udělení slova. Dovolte mi uvést dokument EK, který je základem probíhající debaty o dalším směřování politik EU v oblasti vnitřních věcí po roce 2014, kdy skončí platnost tzv. Stockholmského programu. Výsledek debaty se stane strategickým vodítkem pro legislativní a operativní plánování v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí EU, které schválí evropská rada v příštím týdnu, a to i za účasti českého premiéra. Nyní ve stručnosti představím předmětné sdělení Komisi a pozici, kterou ČR v této strategické debatě zastává. V dokumentu Komise vytyčilo několik hlavních priorit a oblastí, na které je potřeba se v následujícím období zaměřit. První oblastí je účinná migrační politika. Důraz je kladen na nutnost rozvoje migrační politiky, která napomáhá zvyšování konkurenceschopnosti a růstu Unie a která zároveň počítá s posilováním prevence, omezováním či potíráním nelegální migrace a aktivní návratovou politikou. V oblasti azylu Komise akcentuje implementaci společného evropského azylového systému. Zároveň připomíná princip solidarity, který však musí jít ruku v ruce s odpovědností členských států za plnění stanovených pravidel.
153
Další z hlavních priorit oblastí je Schengenský prostor. Jakožto zóna volného cestování bez kontrol. V této souvislosti Komise vyzdvihuje rozvoj integrované správy vnějších hranic EU, hladký provoz Schengenského informačního systému druhé generace či dokončení rozšíření vlastního Schengenského prostoru. Budoucí víceletý program by měl být totiž v souladu se strategií vnitřní bezpečností a jejím akčním plánem, které nadále zůstávají v platnosti. Vláda ČR vítá předmětné sdělení, neboť Komise poměrně přesně vystihla základní periodity, které by měla Unie a členské státy řešit. V uplynulých letech byla přijata řada legislativních předpisů, reagujících na aktuální výzvy. Podporujeme proto názor Komise, že je nutné, abychom se v příštích letech soustředili spíše na řádnou implementaci a ne na koherentní uplatňování této již existující legislativy. Souhlasíme s vyjmenovanými prioritami, přičemž klademe důraz zejména na Schengen, účinnou migrační politiku a potírání nelegální migrace, a to včetně trendů a trestné činnosti, např. spojené s obchodováním s lidmi. Pro úplnost dodávám, že v květnu a v červnu schválili naši rámcovou pozici ve VEU Poslanecké sněmovny a VEU. 5. června proběhla závěrečná debata ministrů vnitra a spravedlnosti na zasedání Rady Evropy a v současnosti se již projednávají předmětné návrhy na podobu strategických vodítek, které v příštím týdnu definitivně potvrdí Evropská rada. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře. A požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento tisk, je VEU, přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 126/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Grulich: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové, máte před sebou návrh na doporučení k vyjádření Senátu PČR, který přijal VEU na svém zasedání dne 12. června 2014. Já jsem již včera avizoval, když jsme probírali budoucí jednání Rady o tom, že toto usnesení vám zde bude předloženo a není to žádné velké překvapení, snažili jsme se do tohoto usnesení včlenit to, co jsme již v dílčích názorech řekli v minulých letech. Já bych zde zdůraznil jenom některé věci z doporučení, protože jinak to doporučení máte před sebou a to je něco i podobného, co řekl pan ministr. My jsme pro legální migraci, která může být migrací řízenou, ale jsme proti nelegální migraci. Jsme pro účinnou návratovou politiku tak, jak ji máme podepsanou my jednak v bilaterálních dohodách, nebo společně mezi EU a jednotlivými státy. Myslíme si, že je to velmi účinná zbraň proti nelegální migraci. Jsme pro to, aby migrační politika byla otázkou členských států, kdežto azylová politika, tam samozřejmě jsou vhodné společné kroky v rámci celé EU. Nepovažujeme za vhodné, aby se agentura Frontex stala postupně pohraniční stráží, myslíme si, že Frontex by měl plnit přesně tu funkci, kvůli které byl založen, to znamená, aby to bylo koordinační středisko, aby to bylo středisko výuky a pomoci při náhlých nepředvídatelných nebo i předvídatelných situací. Toť asi to základní, co jsem vám chtěl říct. Prosím, abyste podpořili toto doporučení VEU.
154
1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Zeptám se ještě pana ministra, zda chce něco doplnit? Ne, děkuji. Pan garanční zpravodaj asi také ne? Děkuji. Mohu tedy dát hlasovat. Svolám všechny k hlasování do sálu. Kolegyně a kolegové, máme před sebou hlasování, ale mně se nezdá, že by tu byl počet lidí, který mi ukazuje displej. Takže já vás odhlašuji. Prosím, přihlaste se znova svými kartami. Děkuji. Vidím, že ten krok byl velmi správný. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak nám byl předložen VEU a navržen panem garančním zpravodajem. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 37 se z 36 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 19, pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, přeji pěkný den, děkuji panu zpravodaji, i vám za rychlost. A budeme pokračovat dalším bodem programu. Já jsem byla požádána o návrh změny programu, kterou navrhne předseda Senátu pan Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhuji změnu pořadu, a to tak, abychom bod č. 30, což je návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání, zařadili jako nový bod č. 27 a bod č. 27 a následující body přečíslovali tím, že se posunou o jeden bod. Toto odůvodňuji tím, že tento bod č. 30 navrhuji já, mám ho předložit já, a já mám další povinnosti. Musím do Poslanecké sněmovny a k panu prezidentovi a prosil bych tedy, abych to mohl projednat předtím, než začneme projednávat bod Šumava, který předpokládám, že přece jenom bude trvat déle než projednání návrhu na státní vyznamenání, takže děkuji. Věřím, že mi vyhovíte. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo. Byl to procedurální návrh, o kterém hlasujeme bez rozpravy. Já tedy svolám opět všechny k hlasování. Budeme hlasovat o změně pořadu schůze tak, abychom do následujícího bodu zařadili jednání o státních vyznamenáních. Já upozorňuji ty, kteří přišli, že u minulého hlasování jsem všechny odhlásila. Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro navrženou změnu pořadu schůze, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 38 se ze 41 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 21, pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Budeme tedy projednávat
155
27. Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání (senátní tisk č. 307) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 307. Odůvodněním tohoto návrhu byl pověřen předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, máte slovo, pane předsedo. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, tak, jako každoročně i v tuto dobu předkládáme návrhy na udělení a propůjčení státních vyznamenání prezidentem republiky při příležitosti řádového dne 28. října. Počátkem roku podvýbor pro státní vyznamenání vyzval vás, senátorky a senátory, abyste předkládali v určitém daném termínu návrhy. Návrhů se sešlo poměrně hodně. Návrhy byly soustředěny. Podvýbor je posoudil, rozdělil si ověření, ověření návrhů bylo provedeno a výsledkem byl návrh celkem 38 návrhů, které máte k dispozici v senátním tisku, které byly postoupeny organizačnímu výboru. Organizační výbor včera ráno se s těmi návrhy ztotožnil a postoupil je k projednání dnešnímu plénu. Nechci rozebírat jednotlivé kandidáty, myslím si, že mi to ani nepřísluší, jsou to názory a návrhy vaše. Nebylo shledáno nějakých závažných výhrad nebo námitek, a proto ten tisk je v té podobě, v jaké je. Je tam celkem 38 návrhů. Jsou tam návrhy na Řád Bílého lva, Řád TGM, Medaile za hrdinství a medaile za zásluhy. Všechny podklady k tomu potřebné máte v přiloženém tisku. Snažili jsme se, aby ty návrhy byly zhruba ve stejném rozsahu odůvodněny. Pokud dneska rozhodneme kladně, chci jenom připomenout, že je to náš iniciativní návrh. Subjektů, které panu prezidentovi předkládají návrhy, je samozřejmě více. Je na panu prezidentovi, pro jaká jména se rozhodne. Chci jenom připomenout, že loni jsme byli mimořádně úspěšní, asi to bylo historicky nejvíc, pan prezident tehdy vyhověl, myslím, že to bylo také zhruba 38 návrhů, tak vyhověl 7 návrhům a 7 našim nominantům propůjčil státní vyznamenání. Přiložené usnesení, které je přílohou, které je k dispozici, 182. usnesení, doporučuje Senátu PČR schválit a předložit prezidentu republiky podle § 8 zákona 157/1994 Sb., o státním vyznamenání, návrh na udělení státních vyznamenání pro řádový den 28. října 2014, a je to uvedeno v příloze tohoto usnesení. Tolik návrh doporučení Organizačního výboru pro dnešní jednání pléna Senátu. Děkuji. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. V tuto chvíli otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předsedy, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Takže můžeme o tomto hlasovat, o tomto návrhu, tak, jak byl přednesen předsedou Senátu.
156
Takže budeme nyní hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl pan předseda Senátu Milan Štěch. V sále je přítomno v tuto chvíli 43 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 23. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Děkuji. Mohu konstatovat, že v hlasování č. 39 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 25, pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu a můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, a tím je 28. Návrh senátního návrhu zákona senátora Pavla Eyberta a dalších senátorů o Národním parku Šumava a o změně zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 252) Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel, pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si okomentovat předkládaný návrh o Národním parku Šumava, který teď přišel na řadu. Dle našeho názoru, názoru předkladatelů, Národní park Šumava zákon potřebuje. Potřebuje stabilitu, jasná pravidla a hlavně konsensus zúčastněných stran včetně obyvatel na Šumavě žijících a pracujících. Lesní i ostatní ekosystémy v Národním parku Šumava potřebují dlouhodobá řešení bez politických zvratů. A teď k samotnému obsahu zákona. Navrhovaný zákon je dosud nejširším konsensem, který byl kdy dosažen. Není vůbec pravdou, jak ve svém prohlášení uvádí pan náměstek Ministerstva životního prostředí Vladimír Dolejský, že nebyl řádně projednán s obcemi. Právě obce to byly, které nás oslovily a jejichž návrhy jsou základem návrhu zákona, se kterým souhlasí a žádají vás o jeho podporu, a to mohu doložit zápisem z Rady parku, který mám k dispozici, kdyby se chtěl někdo podívat. Na rozdíl od návrhu Ministerstva životního prostředí, který bez projednání s obcemi hodlá v Národním parku Šumava zařadit do 1. zón, do bezzásahového režimu, více jak 50 % ploch, za což hodlají obce podat na Ministerstvo životního prostředí žaloby. Zrovna tak návrh zákona podporují oba kraje svými usneseními, na jejichž území park leží. Neboť to byly právě kraje, které obcím text zákona připravovaly. A nyní k samotnému obsahu zákona. Národní park Šumava je vyhlašován ve stejných hranicích, ve stejných plochách, ve kterých byl vyhlášen vládním nařízením č. 163 z roku 1991 Sb. Stávající Správa parku se schválením návrhu zákona překlopí ve Správu novou, a to se všemi svými povinnostmi, které má dnes uzavřeny. První zóny se přijetím zákona rozšíří na dvojnásobek, tedy ze 13 na 26 %. Z nichž 22 % bude zcela bezzásahových hned a 4 % poté, co budou stabilizovány, aby je bylo možné udržet v současném stavu. Druhé zóny se dělí na zónu 2A, zhruba 8 %, která v budoucnu přejde do 1. zóny, po vyhodnocení stavu z hlediska biologické rozmanitosti, struktury a trvale
157
udržitelné schopnosti přirozeného vývoje bez zásahu člověka. Do 2. zóny, do zóny 2B, je zařazeno 60 % Národního parku Šumava. Jedná se o území, významně pozměněná lidskou rukou, mající však stále významné přírodní hodnoty. Do 3. zóny jsou pak zařazena území zhruba o 5 % rozlohy území Národního parku Šumava, zastavěná nebo zastavitelná dle schválených územních plánů, a také ta místa, která jsou nevratně zasažena lidskou činností. V 1. zónách a v zóně 2a) je zákonem zakázáno povolovat stavby, měnit jejich využití s výjimkou staveb sloužících ochraně přírody. V zóně 2b) lze umisťovat pouze stavby sloužící k ochraně přírody, zemědělství, myslivosti, turistice, obraně státu, ale pouze v případě, že jejich umístění není v rozporu s posláním parku, a vždy pouze s předchozím souhlasem správy parku a v souladu se schválenými územními plány obcí, ke kterým se též správa parku, stejně jako celá řada jiných státních orgánů, vyjadřuje. Námitky, které k zákonu jsou ve smyslu, že se celý park otevírá developerům, jsou zcela mimo. I ve 3. zóně, tedy v intravilánech obcí, je každá stavba posuzována, zda je v souladu s platnou územně plánovací dokumentací. Jelikož jsou tyto intravilány z větší části v současnosti již zastavěny, nehrozí, že by mohlo přibývat staveb nad únosnou míru. Zákon řeší ochranné podmínky parku, vstup a pohyb v parku. Důležitou součástí je pak cestní síť, která umožňuje pohyb v parku po vyznačených cestách, především v 1. zónách, neboť v 1. zónách je pobyt mimo cesty zakázán. Přejdou-li některé části parku ze 2. zón do 1. zón, bude nutno v nich doznačit cesty, po kterých je možné se pohybovat, jinak by totiž zůstala tato území zcela nedostupná. V péči o les má s výjimkou 1. zóny přednost zákon č. 289 z roku 1999 Sb., tzv. lesní zákon, stejně tak, jako dosud. A to prosím v režimu stanoveném pro lesy zvláštního určení. V 1. zónách má pak přednost před lesním zákonem zákon č. 114 z roku 1992 Sb., § 22, odst. 1, tzv. zákon o ochraně přírody a krajiny. Zemědělské pozemky v Národním parku Šumava se používají jako louky a pastviny. Není dovoleno rozorávat pozemky, a to ani krátkodobě. Stupeň přípustného zatížení území zemědělskou činností pak stanovuje plán péče Národního parku Šumava. Ostatní pozemky v Národním parku Šumava, které nejsou lesem nebo zemědělskými pozemky, lze využívat dle zařazení do zón Národního parku Šumava tak, aby jejich využívání nebylo v rozporu s posláním parku, a bylo v souladu se schváleným územním plánem. Novinkou je v zákoně ustanovení § 11, které říká, že nezastavěné nelesní pozemky v intravilánech obcí, v majetku ČR, jejich součástí, mají být převedeny do majetku obcí, pokud o ně obce požádají v určeném termínu. V minulosti totiž došlo na tomto území Šumavy k odsunu nejprve českého, později německého obyvatelstva, a tak se stalo, že řada pozemků v zastavěných a zastavitelných územích, tedy v bývalých intravilánech obcí, patří do majetku ČR, jeho součástí. Některé tyto součásti, které se mají o tyto plochy starat, se o ně prakticky nestarají. Obce se o ně starat nemohou, nesmí, neboť nesmějí vynakládat prostředky na cizí majetek. Jde především o veřejná prostranství, části místních komunikací a ostatní plochy. Tlak veřejnosti je, aby i tyto plochy byly udržovány a nehyzdily okolí. Obdobně je novinkou i § 12, který přiznává obcím příspěvek na výkon samosprávy, která je zatížena tím, že na samosprávu dopadají omezení vyplývající z toho, že v Národním parku Šumava jako v jediném našem národním parku jsou intravilány obcí součástí národního parku. 158
Dále je tu pak důvodem, že při minulé novelizaci rozpočtového určení daní byl významně snížen koeficient rozlohy obcí ve vztahu k příjmu obcí. Šumavské obce mají velká správní území, protože vznikly v podstatě vždy z několika, někdy i desítek obcí, které jsou dnes zaniklé, a jejich správa, zejména v zimě, je finančně značně náročná. V současnosti je tato ztráta obcím kompenzována nesystémovými dotacemi, příspěvky ad hoc. Zákon navrhuje přiznat obcím 500 Kč za každý i načatý hektar území v jejich správě, který je zahrnut do Národního parku Šumava. Jelikož má park 68 tisíc hektarů, jednalo by se zhruba o 34 milionů Kč, které by byly každoročně nákladem státního rozpočtu. Rozdělení by bylo jasné, trvalé, přehledné. Nezávidím Šumavákům takový příspěvek jako někteří. Zkuste žít na Šumavě s minimálním platem, dlouhou zimou, řadou omezení, minimem pracovních příležitostí. Pro potřebu řešení mimořádných událostí v prostoru Národního parku Šumava se zákon zabývá hlídkovou činností, cestní sítí, vodními zdroji k hašení požárů tak, aby mohl záchranný integrovaný systém účinně zasahovat při úrazech, ztrátě osob, haváriích i požárech. V přechodných ustanoveních se stanovuje, že řízení započatá před účinností zákona se dokončí podle dosavadních předpisů a také, kdo a kdy provede doznačení cest do nově vzniklých 1. zón. Má to tedy být správa parku. Ve druhé části se pak doplňuje povinnost dohodnout vymezení jednotlivých zón a jejich změny, nejen s obcemi, ale také s kraji. Toto se úplně nepromítlo při minulé novelizaci zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, do všech ustanovení. Tímto napravujeme chybu, která tenkrát vznikla. Jelikož legislativní odbor Senátu měl původně k předloženému návrhu zákona připomínky věcného i technického charakteru, zareagovali jsme jako předkladatelé na tyto připomínky a pokusili jsme se je vypořádat. Proto máte před sebou de facto komplexní pozměňovací návrh, který je reakcí na tyto připomínky. Za tyto připomínky legislativnímu odboru velice děkuji, a to zejména doktoru Štanderovi. Díky těmto připomínkám byly přijaty na hospodářském výboru a poté i na VUZP pozměňovací návrhy, které máte zapracovány do konečného dnes projednávaného znění návrhu zákona v podobě usnesení obou výborů, která byla přijata všemi hlasy členů výborů. Na závěr pár perliček. Pominu stovky emailů nám zasílaných, často vulgárních a urážlivých, uvádějících nesmysly, údajně v zákoně obsažené. Jako např. že zákonem umožňujeme zastavět 2/3 území parku, přicházející většinou z několika málo adres. Dnes napsala další perlu paní Lída Rakušanová. Prý se budou po schválení zákona konat v Národním parku Šumava hony. Krásná demagogie, která má na vás a veřejnost zapůsobit. Jenže jaksi paní redaktorka zapomněla, že právo myslivosti v Národním parku Šumava má jen Správa parku a že stavy zvěře v Národním parku Šumava je třeba udržovat v rovnováze právě pro ochranu parku, protože některá zvěř nemá přirozeného nepřítele. Ve 2. zónách nepostaví po přijetí zákona nikdo nic, s čím by správa parku nesouhlasila, a co by nebylo v souladu s plánem péče o park, a co by současně nebylo ve schválených územních plánech. Text zákona bude pořád napadán, nedáme-li do zákona, že v Šumavském národním parku bude víc jak 50 % území v bezzásahových zónách. Bez ohledu na to, co ten zákon říká.
159
Dáme-li však do 1. zón, tedy do bezzásahového režimu, 50 a více % Národního parku Šumava, dočkáme se devastace zbylých ploch ve stejném rozměru hned při další katastrofě typu Kyrill, Emma a následném rozšíření kůrovce po nezasáhnutí v tak velkém prostoru jako tvoří 34 tisíc hektarů parku. Právě proto si dovolím požádat vás o schválení tohoto návrhu zákona v předloženém znění. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A senátní tisk projednal VUZP jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Gawlas. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 252/1. Požádal bych pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Gawlas: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, chtěl bych vás seznámit se základními body návrhu zákona o Národním parku Šumava se zaměřením na široce diskutovanou problematiku, a to je nová zonace parku, povolování staveb v jednotlivých zónách a otázka finančních náhrad obcím, ležícím na území parku. Ještě předtím bych chtěl uvést, že jsem člověk, který žije v Beskydech, takže mám vztah k přírodě, bydlím 2 kilometry od CHKO Beskydy, 5 kilometrů od Mionší, což je největší prales v ČR. Na druhou stranu nemám žádný vztah, protože jsem z druhého konce republiky, se starosty z dané lokality, takže tímto mluvím o tom, že jsem mimo střet zájmů v této problematice. Návrh zákona o Národním parku Šumava je komplexním tiskem, k jehož předložení autory vedly dva zásadní důvody, a to je, že Národní park Šumava existuje již 22 let bez zákona, kterým by byl zřízen, přestože správní úřady lze zřizovat pouze zákonem a Národní park Šumava je deklarován jako správní úřad. Dále je zde obava, že sněmovna se pod tlakem jiných úkolů ještě dlouhou dobu k projednávání zákona o Národním parku Šumava nedostane. Návrh zákona o Národním parku Šumava si mimo jiné zřizuje správu národního parku se sídlem ve Vimperku, v jejímž čele bude stát ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr životního prostředí. Dále návrh zavádí plán péče o národní park, členění národního parku do zón ochrany přírody a zásady režimů v jednotlivých zónách ochrany přírody. Samotný plán péče se vyhotovuje na 15 let na základě přírodních hodnot, cílů ochrany a převažujících metod péče. Území národního parku je rozděleno celkově do 3 zón. První zóna, nejpřísnější stupeň, do této zóny budou náležet celistvá plošně rozsáhlá území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami, především přirozené nebo málo pozměněné ekologicky stabilní ekosystémy, s přirozenou druhovou rozmanitostí a strukturou. V této zóně by měl být zachován trvale udržitelný přirozený vývoj území bez přímých zásahů člověka. Budou sem zařazeny rovněž izolované lokality, které jsou mimořádně hodnotné z důvodu výskytu cenných biotypů a podobných druhů. Pozemky fyzických a právnických osob, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebyly zařazeny do 1. zóny národního parku podle nařízení vlády č. 163/1991, lze do 1. zóny zařadit pouze s písemným souhlasem vlastníka. Druhá zóna – do této zóny budou zařazena území s významnými přírodními hodnotami i pozměněnými ekosystémy vhodnými pro obnovu ekologické stability nebo pro uplatňování šetrných způsobů péče. Dle cílů ochrany území a jejich dochovaného stavu se 2. zóna dělí dále ještě na část a) a
160
b). Do části a) se zařazují území, u kterých lze cílem jejich postupného zařazení do 1. zóny, do části b) náleží ostatní území 2. zóny nezařazené do části a). Třetí zóna – sem budou zařazena zastavěná území a zastavitelné plochy obcí vymezené platnou územně-plánovací dokumentací a dále území intenzivně dotčená lidskou činností. Cílem je umožnit rozvoj obcí v souladu s posláním národního parku. Z dalších důležitých a obsáhle diskutovaných bodů stojí za zmínku specifikace ochranných podmínek národního parku a řízení území a stavební činnost v jednotlivých zónách parku. Dle návrhu lze v 1. zóně a v zóně 2, v části a), je zakázáno umisťovat a povolovat nové stavby, nebo způsoby využití území kromě těch, které slouží účelům ochrany přírody. Ve 2. zóně, v části b), bude možno umisťovat a povolovat pouze stavby nebo způsoby využití území sloužící k ochraně přírody, rybářství, myslivosti, péči o les, zemědělství, turistice, sportu, obraně státu a ochraně státních hranic, pokud jejich umístění není v rozporu s posláním národního parku, a to pouze se souhlasem správy, dle schválené územně-plánovací dokumentace. Ve 3. zóně se nová výstavba, změny staveb a využití staveb povolují v souladu s platnou územně-plánovací dokumentací. Důležitým bodem je také § 11 zákona, který se zabývá převodem pozemků na obce. Dle tohoto paragrafu se bezúplatně převedou do vlastnictví obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí všechny pozemky, které se nachází na území Národního parku Šumava, jsou ke dni účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví ČR, neleží v nezastavěném území podle vydané územně-plánovací dokumentace, nejsou pozemky určenými k plnění funkcí lesa a nejsou z převodu vyloučeny dle § 11, odst. 4. Dalším zásadním bodem je otázka finanční náhrady ze státního rozpočtu obcím na území Národního parku Šumava za ztížený výkon správy svého území v důsledku omezení vyplývajících z tohoto zákona a ze zákona č. 114/1992 Sb. Výše příspěvku ročně bude činit ročně 500 Kč za každý i započatý hektar katastrálního území, nacházejícího se na území národního parku. S ohledem na to, že Národní park Šumava má 68 tisíc hektarů, předpokládá se, dle § 12 tohoto návrhu zákona, nárok na státní rozpočet ve výši 34 milionů Kč. Ještě dodám, že předpokládaný text zákona byl projednán se starosty šumavských obcí a je jimi podporován stejně tak, jako minulým vedením parku a radou parku. Nyní dovolte, abych vám přečetl 100. usnesení VUZP k senátnímu návrhu zákona o Národním parku Šumava a změně zákona č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů Pavla Eyberta, senátora PČR, a zpravodajské zprávě senátora Petra Gawlase a po rozpravě výbor: I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu zákona ve znění komplexního pozměňovacího návrh, který tvoří nedílnou přílohu tohoto usnesení, II. doporučuje Senátu PČR vzít za základ projednávání návrhu senátního návrhu zákona komplexní pozměňovací návrh podle bodu I., III. zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu určuje senátora Petra Gawlase, IV. pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Barka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.
161
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal taktéž VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 252/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar, který je ovšem omluven. Zastoupí ho pan senátor Jan Veleba, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Veleba: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, na úvod řeknu, že zpravodajská zpráva předřečníka byla naprosto podrobná, dokonalá. Zpravodajská zpráva, kterou psal Petr Šilar, je stručná. Já tady nic nového v podstatě neřeknu, jenom to, že hlavním záměrem pro zpracování této zákonné předlohy je podle předkladatelů dlouhodobá absence nové právní úpravy Národního parku Šumava, která by odpovídala obecnému zákonu o ochraně přírody a krajiny. Navrhuje se proto vyhlásit Národní park Šumava zákonem a přitom nově vymezit cíle jeho ochrany, ochranné podmínky a vstup a pohyb osob na jeho území. Významnou změnu představuje i nová koncepce, zonace parku, která tady byla popsaná, která by měla zohledňovat vztah chráněného území k jeho obyvatelstvu, územnímu rozvoji obcí a v dlouhodobém horizontu usměrňovat využívání území v péči o les, zemědělskou půdu a ostatní pozemky. Zcela nový prvek v předloženém návrhu, a také tady byl podrobně popsán, tvoří finanční a daňová kompenzace, která má poskytnout stát obcím na území parku, za ztížení péče o potřeby jejich občanů a za ušlý výnos daně z nemovitostí. Součástí návrhu je i drobná novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou se členství v radě národního parku doplňuje o zástupce dotčených krajů, podle nichž bude řešení případného rozporu mezi Ministerstvem životního prostředí a zástupci obcí a krajů delegovanými do rady národního parku ohledně zonace, návštěvního řádu, plánu péče o národní park, podléhat správnímu řízení, jehož účastníky budou dotčené obce a kraje. Nabytí účinnosti zákona je navrhováno k 1. dni druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. VHZD se tímto návrhem zákona zabýval na 29. schůzi, která se konala 15. května tohoto roku. Po úvodním slově zástupce skupiny navrhovatelů, to jest, senátora Petra Eyberta, po zpravodajské zprávě senátora Petra Šilara a po rozpravě, výbor: I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu zákona ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který tvoří přílohu tohoto usnesení, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Šilara s tím, že ho dneska zastupuji, III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Toť vše. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, nechci kritizovat předložený senátní návrh zákona, připomínky jsem již přednesla v prvním čtení. Některé tady byly i objasněny.
162
Považuji ale za velkou chybu, že jsme zařadili senátní návrh zákona o Národním parku Šumava na pořad dnešní schůze, aniž bychom se ještě předtím zabývali peticí "Za dobrý zákon o Národním parku Šumava", která byla doručena Senátu počátkem tohoto měsíce a kterou podepsalo více než 25 tisíc občanů. Nepovažuji za vhodné, že při projednávání návrhu zákona VUZP minulý týden se jeho členové otočili k tisícům signatářů petice za dobrý zákon o Národním parku Šumava zády, když ignorovali žádost přítomného zástupce petičního výboru a bez ohledu na petici doporučili Senátu schválení návrhu zákona. Zástupci petičního výboru na to reagují pobouřeně, jak už tady bylo řečeno, a mluví o tom, že se signatářům petice členové výboru vysmáli. Chtěla bych vás požádat, abychom se jako plénum zachovali vstřícněji. Občanům bychom neměli dávat najevo, že nás nezajímají. Nejedná se o žádnou okrajovou záležitost, ale o budoucnost jednoho z našich nejvýznamnějších národních parků, která zajímá většinu veřejnosti. Ráda bych se členů VUZP a předkladatelů senátního návrhu zeptala, v čem spatřují tak závažný důvod pro překotné schválení zákona, že bychom ani nemohli vyslechnout názory občanů a hlasy odborníků. Mnohé jejich argumenty mohou být oprávněné. Já si myslím, že by v Senátu měly zaznít. Naprosto souhlasím s názorem, že není možné řešit spor o takto závažné věci tím, že jedna skupina prosadí zákon, který jí vyhovuje. Jsem přesvědčená, že je možné nalézt kompromis, který nebude nikoho poškozovat. Především ale považuji za naši povinnost, abychom zabránili poškození unikátní šumavské přírody. Byla by opravdu škoda, kdybychom ze Šumavy udělali druhé Krkonoše. Nejen splnění našich mezinárodních závazků, ale i Šumavě a jejím obyvatelům, by ve skutečnosti mohlo prospět výraznější rozšíření 1. zóny. Podpořilo by totiž rozvoj těch forem turistického ruchu, které by stavěly na tom, co Šumavu činí výjimečnou. Tedy na nedotčené přírodě. Zájem o neporušené přírodní lokality vzrůstá např. i v sousedních zemích, především v Německu. Neměli bychom se tedy přinejmenším zamyslet, co skutečně zaručí Šumavě budoucnost? Zda rozšiřování dřevařského průmyslu, další velkokapacitní hotely, sjezdové dráhy a lanovky, nebo respektování přírody a zájmu turistů o její nedotčenou podobu. Souhlasím s tím, že bychom neměli podporovat ekoterorismus, ale měli bychom podporovat ekoturismus. Ráda bych se zeptala všech přítomných kolegyň a kolegů, zda se domnívají, že dělá dobré jméno Senátu, pokud je profesorovi Univerzity Karlovy a vědci z Akademie věd, žádnému aktivistovi hnutí Duha, ale specialistovi na problematiku stability ekologických společenstev a biodiverzity, odmítnuto slovo na jednání senátního výboru, což se stalo. Nedivím se, že občané ztrácí v naší instituci důvěru, když projevujeme tak málo respektu k názorům, s nimiž někteří nesouhlasíme. Pozměňovací návrh přijatý oběma výbory sice vyřešil některé dílčí nedostatky, ale nezměnil podstatu předloženého návrhu. Navrhuji proto, abychom předložený návrh zákona vrátili výborům, tj. VUZP a VHZD, k novému projednání tak, aby se mezitím mohlo konat veřejné slyšení, které je již stanoveno na 22. července, a na jehož základě bude možné návrh zákona eventuálně upravit. Znovu apeluji na to, že v tak významné věci je nutné dosáhnout konsensu. Děkuji za pozornost. 163
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. A dále se do rozpravy s přednostním právem hlásí pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Já musím reagovat, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v tuto chvíli, protože je možné, že se tady podobné námitky týkající se té procesní stránky budou objevovat, abych dal zadostiučinění této námitce. Zaprvé chci říci, že jsme minule přikázali tento návrh výborům. Výbory ve stanovené lhůtě se tím zabývaly a přijaly usnesení. Myslím si, že pro projednávání je výhodou, že usnesení jsou shodná. Ano, je tady petice, která čeká na projednávání, je avizovaná další petice, zase jiných názorových skupin, která také bude čekat na projednávání, ale nikde není psáno, že legislativní proces má být zastaven. To bychom museli najít nějakou metodu, protože ty legislativní procesy by si měly být rovny, to je legislativní proces, který zahájí Senát nebo ho zahájí vláda předloženým návrhem. Potom bychom tedy museli, až přijdou petice a budou tady vládní návrhy taky žádat změnu zákonů, abychom mohli také nejdříve projednat petice a pak projednávat návrh zákona, který třeba je nám postoupen z Poslanecké sněmovny, je to vládní návrh. Já si myslím, že to nikde není a tyto účelové výklady, které přichází, většinou když chybí odborné argumenty, tak přichází takové ty náznaky obstrukcí, bychom měli dát pozor, jestli se k nim budeme uchylovat, když chceme tvrdit, jak profesionálně pracujeme. Já si myslím, že je potřeba především chápat to, že my projednáváme návrh a návrh bude postoupen Poslanecké sněmovně, kde začne faktický legislativní proces. Jestli tedy v té době podle konzultací s předsedou výboru je předpoklad, že se petice bude projednávat 20. července a my ten návrh postoupíme do Poslanecké sněmovny a nevíme vůbec, kdy ho Poslanecká sněmovna začne projednávat, tak Poslanecká sněmovna ho buď schválí, pozmění, nebo zamítne, ale pokud nám ho vrátí, tak my samozřejmě ty poznatky, které budeme vědět z těch slyšení, můžeme využít při tom, kdy budeme legislativní proces tady dokončovat. My jsme tou druhou komorou, jsme součástí Parlamentu, a budeme se k tomu návrhu stejně vracet poté, co ho projedná Poslanecká sněmovna, pokud sem bude postoupen. Takže to neznamená, že pohrdáme názory těch lidí, kteří chtějí petici projednat a chtějí v tom slyšení vyjádřit své názory. V žádném případě. Doporučuji, abychom se neoháněli tím, jak to poškozuje dobré jméno Senátu. Ne. My držíme pravidla, která jsou stanovena. Pokud bychom chtěli zavést zásadu, že začneme projednávat svoje vlastní návrhy tehdy, až proběhnou jednání týkající se petic, tak potom kladu otázku, budeme takto postupovat a žádat změny v ústavě, abychom se chovali ke všem zákonům rovně a stejně? Já myslím, že ne. Takže prosím, važme slova. Někdy používáme zbytečně tvrdá slova a možná, že to ani není na místě. Z tohoto důvodu jsem chtěl tuto problematiku objasnit. Já věřím, že pokud návrh tady bude schválen a přijde do Poslanecké sněmovny, že bude podroben podrobnému projednávání, že my mezitím vyslechneme petenty a že máme dostatek času se rozhodnout a já bych vyzýval k tomu, aby všechny ty názorové skupiny se spojily a připravily konečné znění, které sem potom doputuje ze sněmovny, které bude pro drtivou většinu účastníků přijatelné, protože ta situace se táhne dlouhou dobu a spíš se ta situace vyostřuje, což určitě není ku prospěchu.
164
Já jinak jsem připraven osobně ten návrh podpořit s tím, že budu dál sledovat podrobně diskusi v Poslanecké sněmovně, a nebráním se určitým korekcím i svých názorů, pokud budou odůvodněné a budou mít logiku, ale prosím, nespoléhejme, že to budou nějaké obstrukce nebo technické věci, které se týkají toho, jak zastavit proces projednávání. To naopak musím říci, že mě drobet posouvá do situace, že ještě více ten návrh podporuji a ještě také musím říci, že takové ty argumenty, které se objevují, demagogické, nepravdivé, ty také si myslím, že zbytečně škodí odborné polemice, to také považuji za velkou chybu, která se kolem toho vyskytuje. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. A dále se s přednostním právem hlásí pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Vícha: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Jsou zákony, které budí velké emoce, jsou zákony, díky kterým dostáváme desítky, v tomto případě stovky mailů. Asi jste si všichni všimli, že jsou z jedné adresy. Ale protože mnozí z nás mohou podlehnout této demagogii a protože mnozí z nás dostali dnes tento obrázek do svých schránek – nevím, kdo je jeho autorem, protože jsou-li to ti, kteří jsou proti tomu zákonu, tak není lepší důkaz, že ten zákon máme přijmout, než obrázek těchto suchých stromů. My jsme na výboru pro veřejnou správu na Šumavě opakovaně několikrát byli v rozmezí mnoha let a vidíme, kam Šumava v tuto chvíli spěje. Proto jsme podepsali nebo připodepsali tento návrh zákona Pavlu Eybertovi, a proto také náš výbor, myslím si, jednomyslně návrh podpořil. Já jsem zde vystoupil hlavně kvůli tomu, že jsme dostali tyto maily. A protože mnozí z nás nemají v tom jasno, nebyli na Šumavě tolikrát jako my a nemají podrobné informace, tak prosím, abychom před hlasováním dostali desetiminutový prostor pro jednání klubu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Registruji. A nyní opět s přednostním právem se hlásí pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Veleba: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych se tady k tomu také vyjádřit z pozice senátora. Chci říct několik poznámek a potom tady přečtu jeden otevřený dopis jednoho odborníka. Já si myslím, že tady absolutně chybí seriózní odborná diskuse obou stran, že ti, kteří dělají takové obrázky a kteří nám posílají tyto maily – mně už ho neposílají, protože jsem je o to důrazně požádal – tak si myslím, že tomu dělají medvědí službu a že tato činnost je naprosto kontraproduktivní. Já osobně jsem nastartoval v době, když jsme to tady poprvé projednávali a kdy v této době pan ministr životního prostředí přesně v ten den odvolal pana ředitele Mánka. To já osobně považuji za určitou aroganci moci. Na tento proces jsem se soustředil, informace jsem si sháněl, začínám se tomu věnovat a budu se tomu věnovat a nejenom tady v Senátu. Myslím si, že Šumava je zralá pro to, aby se tam zkontrolovaly některé věci z minulosti, ekonomické věci a další věci. O tom se tady nebudu zmiňovat. Používají se různé metody. Tyto metody začínají maily až po zastrašování. Dostal jsem dopis od poradce pana ministra životního prostředí – nebudu jmenovat, je to jeden z profesorů, který tam má zájem na grantech, kde tento dopis byl předžalobní výzva k omluvě. Nikde jsem
165
ho nejmenoval a právní kancelář pražská na mne poslala pohrůžku, že mě pošlou k soudu. Takže takovými metodami se pracuje. Já osobně bych zvedl telefon, zavolal bych mě a požádal bych o nějakou schůzku a podobně. Takže si myslím, že tito lidé se těmito způsoby už předem diskvalifikují. A protože nejsem odborník na Šumavu, i když mám informací mnoho a mám na to svůj názor a jsem člověk, který pochází z osady, která má pět čísel a znám přírodu a jsem zemědělec, tak bych si vám tady dovolil přečíst – není dlouhý – dopis bývalého ředitele Botanické zahrady Univerzity Karlovy. Dělal to od roku 1992 až po rok 2007 a člen rozkladové komise ministra životního prostředí doktora Václava Větvičky, osobnosti roku 2013. Je to otevřený dopis panu ministru Brabcovi: Vážený pane ministře. S překvapením a musím napsat i s velkou dávkou nevole jsem přijal vaše odvolání ing. Mánka z pozice ředitele Národního parku Šumava. Byl jsem členem výběrové komise MŽP, která měla vaším předchůdcům doporučit vhodnou osobu na toto místo. Věřte, prosím, že jsme zasedali mnohokrát a za sebe mohu prohlásit, že velmi odpovědně. Uchazeče jsme skutečně poctivě zkoušeli z rozmanitých hledisek a tak mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsme nakonec panu ministrovi doporučili tři jména ke konečnému rozhodnutí. Svým způsobem jsem viděl jako pozitivní uklidňující krok jeho další rozhodnutí překlenout jisté interregnum pověřením řízením Národního parku Šumava členem výběrové komise Janem Stráským. Mým favoritem byl a můj hlas získal tehdy právě ing. Mánek. Zaujal mě nejen svou odborností a praxí a vzhledem k Šumavě – je rodák ze Šumavy – ale i dalšími aspekty, včetně společenských a ekonomických. O to větší je moje překvapení, že podle vašeho rozhodnutí nemůže započatou práci dokončit. Začínám souhlasit s řadou šumavských obyvatel, ale i odborníků, lesníků a biologů, kteří shledávají, že největším neštěstím Šumavy bylo vyhlášení Národního parku Šumava. Všichni od tohoto kroku očekávali výrazné zlepšení po všech stránkách. Bohužel se vývoj zvrtl. Je tragické, že se mi šumavský lesník přiznal, že chodí v civilu a v noci ošetřovat semenáčky smrků a chránit je před invazí dnes nejchráněnějšího živočicha v ČR a možná ve střední Evropě vůbec – kůrovce, který má kvůli bezzásahovosti k dispozici tisíce hektarů. Kdyby tak činil v uniformě a ve dne, všudypřítomní ekologisté – v závorce nezaměstnanost nezaměňovat s ekology – to jsou skuteční vědci, by ho napadli. Je třeba si přiznat, že až na nepatrné výjimky původního šumavského smrku v karech jezer nebo při pramenech Vltavy, které jsme také nechali kůrovcem sežrat, byly smrkové porosty na Šumavě hospodářskými lesy, dnes už místy ve třetí generaci. Původní smíšené lesy pod hranicí klimaxových smrčin spálily zdejší hutě, zbytek vyletěl komínem Vídeňanům. Aby tam dřevo bylo co nejrychleji, zřídili Schwarzenbergové technický unikát – plavební kanál. Jako technická památka je skvostný a obdivuhodný, jako urychlovač přepravy palivového dřeva je zatracení hodný. Pak už se otevřela cesta pro výsadbu rychle rostoucích smrčin. Když kolem roku 1870 část těchto smrčin padla, majitelé lesů, tedy opět převážně Schwarzenbergové, nenechali žádný kmen zetlít, ale hospodárně ho využili a ihned začali s obnovou lesa. Bohužel, opět smrkem a navíc komerčním směsným osivem, tedy smrky, které nebyly po tisíciletí adaptovány šumavským klimatickým podmínkám. Jak mi potvrdil univerzitní profesor Jan Jeník, špičková osobnost naší i světové ekologie, na Šumavě už dávno nelze hovořit o nedotčené divoké přírodě, jako je třeba na Sibiři nebo na Aljašce. Ani ona vychvalovaná a přísně chráněná rašeliniště již dnes nejsou bez ovlivnění člověkem a mnohá se vyvíjejí na místě někdejší těžby borku. Maně mě napadá, zda ona úsilí o bezzásahovost v ještě větší míře jsou v podstatě prosazována jako velkoplošný pokus, v němž lze dlouhodobě 166
pozorovat a popisovat jakousi sukcesi – polopřirozený návrat lesa. Finančně by takový pokus byl sotva ekonomicky zdůvodnitelný a založitelný. Je mi Šumavy líto, že doplácí na rozmanité střety zájmů. Od roku 1961 jsem byl spolumajitelem domu čp. 129 v Horské Kvildě, katastrálně již na území Kvildy. Po řadu let jako pracovník Botanického ústavu České akademie věd v Průhonicích jsem byl správcem terénního pracoviště ústavu v Kvildě. Troufám si tedy tvrdit, že Šumavu, alespoň částečně za ta léta znám. O to více, vážený pane ministře, lituji vašeho rozhodnutí odvolat ing. Mánka z pozice ředitele Národního parku Šumava. Rád bych věřil, že ještě cestu k nápravě najdete. V Praze 8. května 2014 Václav Větvička. Dodám ještě – dál už nechci diskutovat, nechci to prodlužovat – dodám ještě, že je možné dlouho hovořit o obrovských grantech, které tam byly. Je možno hovořit o partikulárních skupinových zájmech. Prostě jsou to stovky a stovky miliónů korun. Já bych byl rád, tak jak se kontroluje všechno, tak aby se i toto zkontrolovalo. Já vím, že kontrolovat vědce je velmi obtížné. Já nejsem také žádný prosťáček, mám – nic, nebudu o sobě mluvit. Takže já osobně bych vás rovněž velice pěkně žádal, abychom dnes tento komplexní návrh schválili. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, vážený pane ministře na galerii, mluvit po těch 3 vykřičnících není jednoduché, ale slibuji, že nebudu citovat žádné dopisy a nepřipustím nějaké emoce. Máme tady v podstatě v té novodobé historii 3. návrh o Národním parku Šumava. Byl to ten návrh Plzeňského kraje, pak návrh, který vzešel z dílny tehdejšího ministra životního prostředí Tomáše Chalupy, kde jsem měl možnost se účastnit jednání jím pořádaných tzv. kulatých stolů k tomuto návrhu zákona, a teď tento senátní návrh. Já jsem při posledním projednávání tohoto návrhu před tím, než byl přikázán výborům, tady vznesl k němu několik připomínek. V podstatě všechny ty připomínky, cca 20, jsem zaslal všem předkladatelům, zaslal jsem je VUZP i VHZD, jak si s tím poradily, tak si s tím poradily, to nehodlám nyní jakkoli komentovat. Chtěl bych se ale zmínit o jedné věci. V případě předchozích návrhů, to znamená návrhů Plzeňského kraje a toho tzv. Chalupova návrhu, zahájila EK zjišťování pro porušení práva EU. To zjišťování není zastaveno a zastaveno nebude. V případě těch dvou předchozích předloh se to týkalo především 3 oblastí. Ta první oblast, to je zonace ve vztahu k Natuře 2000, druhou oblastí byly některé projekty v oblasti klápě hraničníků a tou třetí oblastí byla cestní síť v jádrovém území, kde bylo konstatováno porušení čl. 6.3 směrnice o stanovištích. Bohužel tento návrh, který tady projednáváme, bez ohledu na jeho mírnou kosmetickou úpravu pozměňovacími návrhy dvou výborů, v tomto návrhu setrvávají ty dvě oblasti, které byly předmětem šetření a zjišťování ze strany EK, to znamená zonace ve vztahu k Natuře 2000 a cestní síť v jádrovém území, tudíž lze předpokládat, že EK bude v tomto činit nadále.
167
Chtěl jsem pouze na toto upozornit, to, co jsem chtěl říct k té záležitosti ohledně petice, tak to již řekla paní profesorka Syková a já se s ní v tom plně ztotožňuji. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Josef Řihák. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Josef Řihák: Děkuji za slovo, pane předsedající, kolegyně, kolegové, projednáváme návrh zákona, který určitě vzbuzuje emoce. Já jsem si minule dovolil vystoupit, říct tady svůj názor a taky jsem dostal několik stovek mailů, z nichž většina byla za hranicí slušnosti. Já si myslím, že právě tito lidé, kteří si říkají, že jsou ekologové, tak nesmírně škodí projednávání těchto bodů. Víte, nedávno jsme přece projednávali, teď na plénu, např. těžbu a výzkum břidličného plynu a jednoznačně jsme dali najevo jako Senát, že nesouhlasíme s tím, aby tyto akce se rozjížděly v ČR, protože třeba na Berounsku nebo na Trutnovsku by příroda určitě utrpěla. A vemte si, také jsme dostávali maily, ale slušné maily na podporu. Za chvilku budeme projednávat petici proti těžbě zlata v ČR Kerodovou metodou. A také jsme dostávali slušné maily. Oni vždycky, když tito ekologové se do něčeho přimíchají, tak spíš opravdu tomu škodí. Zaznělo tady spoustu kritiky na pana ministra životního prostředí, který tady sedí. Já ho naopak musím pochválit, protože ve Středočeském kraji se zvažuje, zdali z CHKO Křivoklátsko vznikne národní park a obce nemají nejednotný názor, každý má jiný názor. A pan ministr přislíbil, že tento zákon nebude předkládat, že ještě s obcemi, krajem a občany projedná, zdali chceme nebo nechceme Národní park Křivoklátsko. Já jsem si dovolil veřejně vystoupit a říct tady svůj názor. Samozřejmě jsem hejtmanem Středočeského kraje, ale to jste vždycky dočasně. Třeba už odpoledne hejtmanem nebudu. Ale sdělil jsem si svůj názor, že si myslím, že CHKO Křivoklátsko dostatečně chrání tyto prostory. A představte si, kdo vás nejdřív napadne, napadne vás ředitel CHKO, který se určitě těší, že bude příštím ředitelem národního parku a v novinách o vás napíše, že jste ve vleku myslivecké lobby. Já nejsem ve vleku myslivecké lobby, nejsem myslivec. Na druhou stranu musím říct, že práce myslivců si nesmírně vážím. Oni na rozdíl od těchto ekologů pro zvěř a pro lesy možná dělají daleko více ve svém osobním volnu, bezplatně, a starají se o ty lesy po celá desetiletí. Takže to jim fandím určitě, ale nejsem jejich žádné lobby, prostě takový je můj názor, ať jsem hejtman, nebo nejsem hejtman. Zaznělo tady, že Senát nedbá názorů občanů, to přece není pravda. A o těch příkladech, vy byste si z těch příkladů určitě řekli, ať je to těžba zlata, postavili jsme se za obce a za občany, ať je to břidličný plyn, postavili jsme se za občany, ale jak říkám, tito lidé, kteří nás urážejí svými maily, tak já nevím, a těžko se mi k tomu vyjadřuje, ale to, co nám psali, tak většinou byl normální hnus a myslím si, že tito lidé škodí demokratické diskusi na půdě Senátu. Naopak si myslím, že na rozdíl od Poslanecké sněmovny tím, že máme senátní obory a jsme voleni přímou volbou, tak k těm lidem máme prostě blíž a známe jejich požadavky. Já jsem na výboru hospodářském podpořil ten komplexní návrh i ten zákon a jsem opětovně připraven podpořit tento zákon a ty maily, které mi, prosím vás,
168
posíláte, to je vzkaz pro ty, co je posílají, tak já je nečtu vzhledem ke svému duševnímu zdraví. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Dále se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo, pane ministře, pane navrhovateli, milé kolegyně, vážení kolegové, nebojte se, nebudu mluvit dlouho, budu vystupovat jako člověk, který na Šumavě vyrůstal, jako člověk, který na Šumavu dodnes jezdí. Bohužel za těch posledních 40 let, co už tam nebydlím, se Šumava hodně změnila a ne k lepšímu. Nebudu vystupovat ani jako odborník, protože nejsem schopen říct, jestli v určitém místě se má kácet, nekácet, sázet, nesázet, vcházet, nevcházet, stavět, nebo nestavět. Budu vycházet z toho, že pravděpodobně návrh tohoto zákona půjde do dalšího legislativního procesu a budu spoléhat na to, že bude dost šancí při jednání v Poslanecké sněmovně a v případě vrácení zpátky sem k nám do Senátu tam ještě mnohé změnit. Na rozdíl od pana senátora Krejči vám neslíbím, že nebudu citovat, ale ten citát je krátký a je právě tady z toho navrhovaného zákona a hned první paragraf, první odstavec. Všimněte si, prosím, 3 míst, kdy mírně zvýším hlas, pak se k tomu vrátím. Nebojte se, je to 5,5 řádky. K zachování mimořádných přírodních hodnot Šumavy a ochrany její přírody a krajiny se vyhlašuje Národní park Šumava, dále jen "národní park". Posláním národního parku je vedle (důraz) naplnění cílů ochrany a zachování typického vzhledu krajiny rovněž (důraz) umožnit jeho využívání k veřejnému poznání, vzdělání, rekreace a turistice, jakož i (důraz) k podpoře udržitelného rozvoje samosprávných celků, na jejichž správním území se národní park rozkládá. Všechny tyto cíle jsou tady řazeny, jako češtinář bych řekl, souřadně. Každý z nich má stejnou váhu. Domnívám se, a to by měl být impuls pro další zpracování, že hned v tom prvním odstavci by měly být stanoveny nějaké priority. Osobně se domnívám, že to první naplnění cílů ochrany a zachování typického vzoru krajiny by mělo být na prvním místě, a potom ty dvě další oblasti, to už je jedno, v jakém pořadí. Inspiroval mě k tomu podobný zákon, jež řídí bavorský národní park. To je to, na co chci upozornit. Závěrem to, co jsem asi první dva dny odepisoval na ty dnes už stovky mailů, že bych moc rád, aby lidé, kteří na té Šumavě bydlí, žijí, pracují, milují se tam, aby byli rádi a hrdi na to, že jsou v národním parku. A zase na druhou stranu, aby tím netrpěli. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Dále se do obecné rozpravy hlásí pan senátor a ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo. Ministr ČR Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl sdělit svůj postoj k navrženému návrhu zákona. Já tento návrh nepodpořím. Mám k tomu několik důvodů.
169
Prvním důvodem je, že si nemyslím, že by se měla jakkoliv omezovat ochrana přírody v této lokalitě, což samozřejmě může být hodně subjektivní pohled, do jaké míry a zdali k tomu tímto zákonem dochází. Mnohem objektivnější podle mého názoru je jiné hledisko, a to je hledisko, které souvisí s legislativní úpravou. Já si nemyslím, že by tady měl být jeden konkrétní národní park, který by měl specifickou úpravu. Myslím si, že bychom měli ke všem národním parkům v ČR přistupovat z hlediska legislativní úpravy shodně, protože přijmeme-li tento, pak bychom asi měli přijmout zákon pro každý jeden národní park v ČR. Myslím si, že pan ministr Brabec, který je zde také přítomen, by mohl mnohem podrobněji mluvit o svých záměrech z hlediska obecné úpravy zákonů o ochraně přírody a krajiny. Další legislativní problém při projednávání tohoto zákona tady zmínil pan kolega Krejča, který upozornil na možný rozpor s našimi závazky, které jsme převzali v rámci svého členství v EU a jistě by nebylo dobré, aby ČR své závazky vyplývající z členství v EU porušovala. To jsou tedy stručně mé důvody, proč já budu hlasovat proti tomuto zákonu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Ano, a ještě se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Ivo Bárek. Senátor Ivo Bárek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, já jenom krátké nějaké reakce. Zaprvé, my jsme v Senátu, co já si pamatuji, měli pravděpodobně asi 3 – 4 slyšení o Národním parku Šumava. De facto ve všech závěrech veřejných slyšení vždycky zaznělo, Senát to tady naprostou většinou vždycky takto odhlasoval, že chce zákon o Národním parku Šumava. To znamená, tady na této půdě, to, že tady je senátní návrh zákona o Národním parku Šumava, není nic nového, a vždy tento závěr zazněl za jakéhokoliv předsedy Senátu. Já to jenom tady zdůrazňuji, protože se jich tady už vystřídalo také dost, řeknu 3, když to zjednoduším. To není nic nového a myslím si, že s tím jsme asi nějakým způsobem srozuměni. My jsme ten zákon projednávali na výboru, samozřejmě na to můžou být různé názory, ale přiznám se, že náš výbor je významně demokratický. My jsme tento návrh zákona projednávali více jak 2,5 hodiny. Samozřejmě tam byla vystoupení a dal jsem prostor jak té či oné straně a to projednávání už vrcholilo v tom, že by se hlásili další a další a hrozilo to, protože kolegové, senátoři, měli již od druhé hodiny, protože jsme ten návrh zákona projednávali od půl dvanácté, tak už měli všichni nějaké jiné úkony a jiné věci než zasedání, a mohlo by se stát, že náš výbor by byl neusnášeníschopný. To znamená, my jsme se museli dostat k nějakému termínu a k nějakému závěru, což jsme se potom dostali a dokonce mě i někteří kolegové upozorňovali, že už jsem moc demokratický v tomto směru, protože jsem nechával mluvit některé více než jsem dovolil. Takže to jenom na malinkou obranu, ale věřím, že tak, jak to většinou je v těch mailech, že tomu je stejně nic platno. A my jsme měli na projednávání i pana náměstka Dolejského. Myslím si, že debata byla na odborné úrovni. Pan náměstek nám tam sděloval, že samozřejmě Ministerstvo životního prostředí připravuje a v té chvíli i informoval veřejnost o rozšíření zákona o ochraně přírody a krajiny, který by se právě týkal úprav směrem k chráněným oblastem.
170
To znamená, dneska tady pravděpodobně projde ten návrh zákona, který teprve teď prochází do nějakého legislativního směru, do legislativního projednávání. Současně ministerstvo s tím bude řešit pravděpodobně změnu zákona o ochraně krajiny a přírody. To znamená, ta debata se nějakým způsobem povede a uvidíme, v jakém složení potom nebo v jakém znění ten návrh zákona o Šumavě sem následně dojde. Myslím si, že prostor pro debatu nad Národním parkem Šumava nebo nad tím zákonem je spoustu. Chápu některé ekologické aktivisty, podle mého názoru oni žádný Národní park Šumava nechtějí. To je jednoznačné. My jsme tam debatovali. Byl tam i kolega Petr Smutný, můj předseda předcházející před kolegou Brýdlem, předseda výboru pro životní prostředí, který mapoval nějak historii vzniku zákona o Šumavě, vysvětloval tam některé věci. Byl tam i pan předseda Bláha hnutí Duha, který zase měl svoje představy. Ta debata byla otevřená, odborná a musím říct, že i ty argumenty, které tam zaznívaly z jedné a z druhé strany, byly vcelku i pochopitelné. To znamená, žádná nějaká vzrušená debata na výboru nezaznívala, a myslím si, že výbor proběhl velmi elegantně, velmi erudované, velmi odborně. Nechtějme se pouštět do černobílých pohledů. Myslím si, že svět černobílý není. A už jsme tady svět černobílý jednou měli a nechtějme se do toho vrátit. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan ministr, předpokládám, životního prostředí. Na tu dálku nevidím (smích). Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Ještě jednou dobrý den ode mě, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, především vám chci poděkovat za možnost tady vystoupit a děkuji i za velmi odbornou a já si myslím, že velmi korektní debatu. Já jsem v uplynulých týdnech a měsících slyšel mnohé o tom, do jakého trika je oblečeno Ministerstvo životního prostředí, pod jakým jsme tlakem nebo tlaky. Já bych vám chtěl říct, že my jsme pouze v žoldu životního prostředí. Zároveň jsem slyšel mnohé o tom, proč Ministerstvo životního prostředí zatím nepředložilo vlastní návrh zákona o Národním parku Šumava nebo proč si neosvojilo některý z těch již připravených, kterých, jak mnozí z vás víte, bylo mnoho za uplynulých let. Těch let bylo více než 20, celá řada. Já jsem přišel na Ministerstvo životního prostředí na konci ledna nebo na začátku února letošního roku. Skutečně jsem na tom začátku, než jsem se seznámil s tou problematikou, tak jsem měl představu, že bude možno použít jako jeden z nosičů určité návrhy, byl Plzeňský návrh nebo návrh Plzeňského kraje a celá řada dalších návrhů. Já bych vás chtěl ujistit, že rozumím tomu, proč je dlouhodobě zájem na přijetí takové právní normy, která bude dlouhodobě stabilizovat situaci na Šumavě. A věřte mi, že bych byl první z těch, nebo mezi prvními z těch, kteří by si tím strašně ulevili, protože dneska musím významnou část kapacity svého času věnovat problematice Šumavy. A já vás chci ujistit, že Šumava ani mezi TOP 10 problémy životního prostředí v ČR. Všichni znáte situaci na Ostravsku a mnohé jinde. To jsou reálné problémy životního prostředí. Bohužel stejně dobře chápu, proč se takovou normu zatím nepodařilo, za těch 20 let, přijmout. I když těch snah napříč politickým spektrem byla celá řada. Prostě proto, že zájem všech dotčených stran bylo velmi obtížné skloubit. Proto se také Ministerstvo životního prostředí rozhodlo zkusit nabídnout určitou alternativu, kterou v několika příštích týdnech chceme nabídnout zaprvé
171
šumavským obcím a krajům v předběžné debatě a rádi bychom ji v průběhu podzimu, pravděpodobně v září, dali do meziresortního připomínkového řízení, tedy komplexní novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, zákona 114/1992 Sb., která by měla řešit úpravu národních parků zaprvé obecně, ale také specificky. Jsem přesvědčen, že tato právní úprava bude pokrývat celou řadu potřeb, které tady dnes naprosto právem zazněly a dokonce k překvapení, já věřím, že k překvapení obce, se kterými jsem, na tom začátku jsem to trochu podcenil, to uznávám, měl jsem jiné priority. Priority šetřit peníze daňovým poplatníkům, které z resortu životního prostředí unikaly po miliardách. Především ze Státního fondu životního prostředí. Musím říct, že jsem se snažil ucpat ty největší díry a tomuhle jsem se pravděpodobně nevěnoval tak, jak jsem se na začátku věnovat měl. Dneska jsem ve velmi úzkém kontaktu se všemi šumavskými obcemi, shodou okolností příští týden tam zrovna pojedu na 2 – 3 dny. S panem starostou Šubrtem se chystáme na Roklan společně, on má tedy lepší fyzičku než já, takže budu muset začít trénovat. Je to tedy v situaci, kdy si myslím, že budeme schopni předložit do legislativního procesu normu, která bude pokrývat všechny národní parky obecně, ale bude pokrývat i ta specifika, která bezpochyby má Šumavský národní park. Já bych vás chtěl ujistit, že jsem velmi rezistentní vůči jakýmkoli tlakům vč. tlaku nevládních organizací. Já myslím, že by vám o tom mohly mnohé povídat. Také jsem řekl několikrát a potvrzuji i tady, byl jsem dneska trošku nařčen, že pro mě osobně není přijatelné navýšení bezzásahové zóny na 50 %, jak se o tom dneska hovoří. Jasně jsem to řekl. Já si myslím, že stávající kompromis, který byl dosažen po mnoha letech, 23 nebo 26 % 1. zóny bezzásahovosti, je velmi unikátním kompromisem, ke kterému se podařilo za ta léta dospět a možná poprvé dospět. Važme si toho a určitě Ministerstvo životního prostředí bude tím subjektem, který na tomto bude stavět. To, co se stalo v plánu péče, který je provizorní a je pouze na 3 roky, a možná, nechci jít do zbytečného detailu, ale ve stávajícím plánu péče přijatým v roce 2000 skutečně bylo, že v roce 2030 směřuje národní park k bezzásahovosti 50%. My jsme dneska v tom novém plánu péče, znovu zdůrazňuji provizorním, řekli v dlouhodobém časovém horizontu. Pro mě, když se mě kolegové ptali, tak jsem říkal, že pro mě je ten dlouhodobý časový horizont 50, možná 70 a možná i víc let. Já sám jsem říkal, že pro mě není Šumava laboratoří, ve které se dá experimentovat na desítkách tisíc hektarů. Máme tam dneska bezzásahovou zónu, něco se tam děje. A já jsem říkal, pozorujme to dlouhodobě, pozorujme, co se v národním parku děje a podle toho potom rozhodujme. Já si myslím, že je potřeba být velmi pokorní, protože dění v Národním parku Šumava a dění v přírodě vysoce překračuje nejenom funkční období ministra, jakéhokoliv ministra, ale velmi pravděpodobně i období lidského života. Já bych chtěl jenom říct, proč jsme se bránili a bráníme určitým precedentům v rámci této právní normy. Je to třeba proto, že stávající zákon má určitá problematická ustanovení, která jsou podle našeho názoru v rozporu se zákonem, např. v § 4 – Vymezení zonace. Zóny jsou stanoveny zákonem, což je rozpor třeba s ustanovením § 40 zákona o ochraně přírody a krajiny. Dále podle § 7 – Stanovení sítě vyznačených cest zákonem je v rozporu s požadavky na obsah zákona, protože znamená rozpor s požadavky čl. 6 směrnice o stanovištích, nově zakreslené cesty nejsou v terénu vyznačeny a nebyl 172
hodnocen jejich dopad na zřízení předměty ochrany soustavy Natura 2000. Jedná se o problematický vstup osob s trvalým pobytem na území národního parku do 1. zóny bez omezení, kdy se zakládá neodůvodněná nerovnost mezi adresáty právní normy a není třeba zřejmé, v jakém procesu bude hodnoceno, že tyto osoby nepoškodí dochovaný stav přírodního prostředí. Máme problém i s přednostní aplikací lesního zákona, především ve 2. zóně, v některých částech 2. zóny. Je tady nesystémové převedení pozemků nezastavěných do majetku obcí bez ohledu na to, jestli ty majetky můžou mít, může na nich váznout zájem na ochraně přírody a krajiny. Je tady i nesystémový příspěvek obcí na území národní parku, byť tím pozměňovacím návrhem byl výrazně změněn. Já si myslím, vážené senátorky, vážení senátoři, že stávající návrh neřeší, resp. nepřinese klid, i když chápu, proč tady vzniká a proč je na něm takový zájem. My určitě jako Ministerstvo životního prostředí nebudeme fanaticky lpět, ani náhodou, na naší právní úpravě, tedy na novele zákona č. 114. Myslíme si však, že tato novela bude aplikovatelná, že bude řešit velkou část toho, co tady všichni společně řešit chceme a přitom nebude v rozporu se zákonem. Z tohoto důvodu jsme chtěli požádat, aby, byť po té dnešní diskusi tak, jak ji tady vnímám, to asi nebude možné, aby bylo ještě posečkáno s definitivním rozhodnutím, než se seznámíte s alternativní možností. Beru však to, že samozřejmě předpokládám, že do Poslanecké sněmovny by se tento návrh dostal až na podzim a zároveň tedy bude pravděpodobně na podzim projednáván, doufejme, i návrh novely 114. To znamená, já bych na závěr vám chtěl znovu poděkovat. Mě také mrzelo, že se to dostalo do osobní roviny. Já si neodpustím jednu poznámku. Pan senátor Veleba tady hovořil o určitém dopise, já mám jednoho poradce, ten se jmenuje Jan Petr Kalaš, já pochybuji, že je to dopis od něj. Jiného poradce nemám, pane senátore. Vy jste tady mluvil o nějakém dopise nebo o mailu mého poradce, to jsou přesně věci, kde se vysílají nějaké vlny, já jsem také dostal celou řadu mailů, desítky mailů, o tom, jak jsem zelený, možná stovky mailů, až po to, jak jsem červený nebo modrý. Já myslím, že tak, jako vy všichni. Já bych si strašně přál, abychom tu věc udrželi v rovině bez emocí, a jsem rád za tu debatu dneska tady. Je velmi věcná a prosím, věřte mi, že Ministerstvo životního prostředí bude v této chvíli k dispozici k jakékoli pragmatické debatě, která bude sloužit k tomu, aby se po těch letech situace na Šumavě konečně uklidnila a dokázali jsme průnik všech zájmových skupin. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Do rozpravy se ještě hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, kolegové a kolegyně, nebojte se, nebudu mluvit o chřástalovi. Nebudu mluvit ani o jiných vzácných druzích, které máme na našem správním území města Boží Dar. A já chci jenom říct, protože jsem jeden z předkladatelů a nemohu v tom nechat jenom kolegy, jsem z jiné části ČR, když teď mluvil pan ministr, tak jsem poslouchal, že je připravený vést komunikaci s místními samosprávami na Šumavě. A já ho chci poprosit, aby se tuto komunikaci pokusil vést také s námi v jiné, teď řeknu možná bezproblémové části ČR, a to je v Krušných horách, resp. v centrální části. Proč to říkám v souvislosti se Šumavou. Víte, to, co tady všechno už řekli předřečníci a Ivo Bárek, jak to všechno probíhalo, pod to se mohu podepsat a je
173
mi z toho hrozně smutno, že za deset let jsme nikam nepostoupili. Teď si vezměte příklad Krušných hor. Zatracované pohoří, minulý týden jsme tam měli velký závod Rock Point - Horská výzva. Účastníci byli z celé republiky, sešlo se jich 630, a z toho polovina říkala, že byli poprvé v Krušných horách. Hrozně se divili, protože ten závod je v terénu, jaká tam je příroda. Oni měli představu, že to je všechno zdevastované. Ano, to platilo do nějakého roku 1990. Je mi smutno z toho, že samosprávy a občané na Šumavě zažívají to, co v současné době zažívají, a jsem rád tomu, že Krušné hory to mají, myslím si, z větší části za sebou. Přál bych si, aby totéž štěstí potkalo Šumavu, aby zase les byl lesem a ne naprosto kůrovcem zdecimovanými porosty. Chtěl bych ještě také říct, jak se dává krušnohorský les do kupy, tak také postupně přichází ochranářské iniciativy. To je zajímavé. Víte, na začátku nám nikdo nepomohl, dokonce pomáhali a byli těmi hlavními strůjci zejména lesáci, z největší části lesy krušnohorských samospráv anebo Státní lesy. A čím se jakoby víc daří a příroda se dává do kupy, tím přichází víc ochranářských opatření. Říkám to jako člen Zastupitelstva města Boží Dar, protože 99,5 % správního území katastru Boží Dar a Rýžovna spadá, nebo je nějakým způsobem chráněno. Je tam národní přírodní rezervace – Božídarské rašeliniště. Já jenom abyste věděli, tuto rezervaci v 50. letech nezakládali žádní ochránci. Byli to právě lesáci. Protože potřebovali ošetřit lesní porosty před nastupující těžbou rašeliny. Paradoxně. Dneska tito lesáci mají problém s ochránci. Tak se ptám, jestli nebylo lépe před tím, než jsme tyto ochranářské záležitosti zavedli, to znamená, abychom šli do poloviny minulého století, tam žili lidé, obyčejní sedláci, kteří se museli nějakým způsobem v tom prostoru uživit, a tak se chovali k přírodě. Já mám dojem, že Šumava je krásný příklad toho, jak se bohužel místní občané nemůžou k přírodě chovat tak, jak by si přáli, jako ti obyčejní sedláci. A mluví jim do toho mnozí, kteří sice vystudovali Karlovu Univerzitu, jsou to určitě velmi chytří lidé, ale na Šumavě většinou nežijí. Oni nežijí ani v těch Krušných horách. Všechny ochranářské věci, které k nám docházejí, ať je to v rámci Natura 2000 Krušnohorské plato, ať je to do národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště a další, se rozhodují někde jinde. Rozhoduje se na ministerstvu pro životní prostředí, rozhoduje se paradoxně v Děčíně, na CHKO Labské pískovce, byť máme vedle CHKO Slavkovský les. Nechápu, proč jezdíme 150 km někam, když by nám stačilo 40 km. V podstatě se našla skupina lidí, a já si myslím, že je těžce prolobbovaná, která si vzala ochranu přírody jako svůj nástroj k tomu, aby mohla také trošku vydírat. Říkám to s plnou zodpovědností toho, co činím. Víte, do národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště nesmíte vstoupit mimo vyznačené cesty. Zajímavé je, že tam najednou objevíte mraky lidí, kteří něco v té přírodě dělají, a když zjišťujete, kdo to vlastně je, tak zjistíte, že to jsou ochránci. Oni tam bádají. Oni mají to právo, můžou tam jít. Ale já jako občan Božího Daru tam de facto jít nemůžu. Mám dojem, že je nerovnostářský přístup, který by takto neměl fungovat. Já bych si hrozně přál, aby Šumava jako taková ten přístup měla pro všechny stejný. Obávám se v rámci předkládaného zákona snad jediné věci, což si myslím, že může strhnout lavinu, to jsou jakési kompenzace místním samosprávám. Dovedu si představit, že v okamžiku schválení takovéhoto zákona se obrátí samosprávy z jiných částí, z jiných národních parků nebo národních přírodních rezervací a budou tyto kompenzace vyžadovat také. Ono je to svým způsobem logické. Oni tam nesmí hospodařit, jejich občané tam nesmí chodit, můžou tam chodit jako turisté jenom na vyznačených cestách. To znamená, že to území nemůže sloužit tak, jako sloužilo v době, než byly tyto národní přírodní parky vyhlášeny. 174
Přesto si myslím, že je dobré tento zákon schválit. Uvidíme, jak se s ním popasuje Poslanecká sněmovna. Uvidíme, jak se s tím popasuje veřejnost. A tím nemyslím ty, kteří nám píšou ony e-maily. Já jsem na 200 odpověděl, než jsem zjistil, že je to naprosto zbytečné, protože z těch 200 jsem dostal jenom jednu odpověď a nikdo jiný na mé názory nereagoval. Tohle je jakýsi elektronický terorismus, který s námi jisté skupiny lidí svádějí, to už jsme tady poznali v elektronické komunikaci. Je třeba se nad tím zamyslet a nenechat se mnohdy až sprostými e-maily svým způsobem vydírat. To je z mé strany všechno. Já tento zákon podpořím a doufám, že se to dostane do Poslanecké sněmovny, kde se určitě jisté věci dají ještě nějakým způsobem upravit, ale že nakonec vstoupí v platnost. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že zástupce předkladatelů pan senátor Eybert se bude chtít vyjádřit. Prosím, máte slovo. Senátor Pavel Eybert: Ještě jednou dobrý den. Kromě zpravodajů vystoupilo celkem 10 senátorů v diskusi a také pan ministr. Já bych chtěl paní Sykové, která tu bohužel není, takže ji ani prostřednictvím předsedajícího nemůžu oslovit, sdělit, že zde nedávno byla projednávána petice Ne 35 procentům prvních zón na Šumavě. Kromě toho zde byly tři, čtyři semináře, kde jsme se zabývali touto problematikou a velice podrobně jsme ji rozebírali. Obce na Šumavě šly na kompromis. Na kompromis, který je až k 35 procentům prvních zón, bezzásahových území. Ekologisté nejsou ochotni slevit ze svého požadavku, že bude na Šumavě více než 50 % prvních zón v bezzásahovém území. Viděli jsme, co udělalo se Šumavou, když bylo 13 % v bezzásahovém území, tak ještě jednou tak velké území kůrovec zdevastoval totálně. Jak to dopadne při tom, že bude víc než 50 % prvních zón a bezzásahového území na Šumavě! Prostě kůrovec se buď musí tlumit, jako se to dělá v normálních hospodářských lesích nebo i v lesích zvláštního určení anebo postupuje tak dlouho, dokud má co žrát. A ono se to nezastaví ani na hranici Národního parku Šumava, ale bude to pokračovat i do dalších lesů mimo park. Proč petice, kterou máme zde podanou, není projednávána dřív, než jsme se dostali ke schvalování tohoto zákona. Řekl to tady pregnantně pan předseda Štěch. Ano, ten proces je na samém začátku, my se k té petici jistě dostaneme, vyslechneme si názor z druhé strany. Ale ta petice, prosím, nepřináší vůbec nic nového. Pod petici Za dobrý zákon pro Šumavu se rád podepíšu. Ale nepodepíšu se pod to, že to bude mít víc než 50 % v 1. zónách, a nic jiného v podstatě petice v tomto smyslu neobsahuje. Prostě ti, co nám píší stovky mailů, nedají pokoj, dokud nebudou mít 50 % a více v 1. zónách v Národním parku. Já vím proč, protože oni mají představu, že si tam budou dělat dál svoje experimenty, že si tam zřídí takovou experimentální laboratoř, kterou jim Evropa ráda podpoří. My jsme se nezavázali k tomu, že tam vybudujeme divočinu, akorát pokoutně s rakouskou stranou bylo dojednáváno, že se vybagrují na Šumavě ty asfaltové cesty, které tam třeba vedou, jenom právě proto, aby tam byla divočina. No, tak potom vyžeňme všechny lidi, jako to udělali napřed Němci, jako to udělali komunisté po roce 1948 a zavřeme Šumavu, ať tam nikdo nemůže. Základní rozpor je v tom, že ekologisté nechtějí slevit nic. Občané, obce slevili už na 35 %. Já si také dovedu představit zákon, ve kterém bude daleko míň, a vítal jsem slova pana ministra, že se shoduje na 24 % až okolo 26 %
175
v čase. Ale pak nerozumím jeho vyjádření, kdy se podepsal pod plán péče, ve kterém se předurčuje 55 tisíc ha časem do bezzásahových zón. Vždyť je to 75 % veškerých lesů na Šumavě. Tím tak pobouřil situaci na Šumavě, že obce chtějí ministerstvo životního prostředí žalovat za tento neprojednaný postup, na rozdíl od objemu, který máme projednaný s obcemi my a který používáme a chtěli jsme jít vyloženě na tento projednaný objem a ne na něco jiného. Kolega Veleba zde poukázal na situaci, že vlastně došlo odvoláním pana ředitele Mánka k tomu, že shoda, kterou tam nastavil, se vlastně zbořila. Paradoxně pan Mánek jako tehdejší ředitel uvedl hospodaření Národního parku Šumava do výrazně lepšího stavu, než bylo předtím, v dobách, kdy byly obrovské těžby. Také tam bylo 300 tisíc, 350 tisíc kubíků dřeva těžby několik let, čtyři, pět let za sebou, a dnes při těžbách nějakých 40 tisíc, 60 tisíc kubíků, poloviční dotace ze státního rozpočtu, několikanásobně větší zůstatky na účtu, několikanásobně větší investice do celého parku. Čili na Šumavě je vnímáno odvolání pana ředitele Mánka velice negativně a padla s tím veškerá shoda. Pan Krejča se mýlil v počtu návrhů zákonů, já už jich pamatuji osm, a určitě byly ještě některé další, které já jsem nepamatoval. Zjišťování. Natura 2000 – máme v jižních Čechách 35 % území pod Naturou 2000. Dělá to obrovské problémy. Říkal tady Honza Horník, jaké problémy a jaká procenta území má on na Božím Daru pod Naturou. Klápa Hraničník. Ano, je tady v návrhu zákona zonace, která tam první zónu pro 12 ha mění na zónu třetí nebo druhou, jestli si to dobře pamatuji. A měla by tam podle zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, které jsou platné, jednou být lanovka na horu na Hraničník a odjezdová sjezdovka dolů. Obrovský řev, že kvůli tomu bude postižena populace tetřeva a kdoví, co ještě dalšího. Ale jak byla postižena populace tetřeva a všech ostatních živočichů tím, že nám na Šumavě uschlo 22 tisíc ha, na kterých tetřev mohl žít. Jak bude žít na suchém lese, to si fakt nedovedu představit. A cestní síť, o té už jsem mluvil. Potichoučku uděláme ze Šumavy divočinu na nějakých patnácti, dvaceti tisících hektarech a budeme tam bagrovat, tisíce a tisíce tater asfaltových cest – to, prosím, tetřevovi nijak neškodí – a uděláme tam divočinu. Já tedy v tomto smyslu tomu vůbec nerozumím. Závazky, které si dáváme, nejsou požadavky Evropské unie, to jsou naše závazky, které my si tady nějakým způsobem stanovujeme. Pan kolega Řihák je rád, že nemá na Křivoklátsku národní park, ale že má jenom chráněnou krajinnou oblast. Myslím si, že i pro Šumavu je svým způsobem trošku neštěstí, jak to tam dopadlo, protože jediná zachovalá lokalita, která je tam toho původního, řeknu šumavského genofondu smrku, tak je "prosím pěkně", na Boubíně, který není v šumavském národním parku. Všechny lokality, kde byly 300, 400 let staré smrkové kultury, původní šumavský genofond, který nezařval ani v dobách, kdy byly ostatní předchozí obrovské kalamity, jako třeba v roce 1870, nepřežily. Na Boubíně přežily díky tomu, že v jejich okolí bylo zasahováno proti kůrovci a mohly přežít. My jsme nechali sežrat kůrovcem stromy, ze kterých se sbíraly šišky původního šumavského genofondu. Nevím, kde je budeme sbírat dál. Chápu i názory pana senátora Dienstbiera, že nechce podpořit tento návrh zákona. Zdá se mu, že je zbytečná specifikace pro jednotlivé parky. No, my už pro jeden park zákon máme, byl jsem u toho, když jsme ho schvalovali. Pravda, je to park výrazně menší a má svůj zákon, byť jednoduchý. Nicméně Šumava je tak unikátním, tak rozsáhlým komplexem s takovými obrovskými problémy, že si nedovedu představit, že to zůstane jenom na jakési specifikaci v zákonu č. 114 o ochraně přírody a krajiny. Ostatně, já už jsem tu 18 176
let, já už jsem slibů, že bude nějaký zákon předložen, že bude do tehdy a tehdy schválen, že bude tehdy a tehdy platit a bude takový a takový, slyšel strašně moc. A byl to vlastně jeden z důvodů, proč jsme to začali předkládat, protože když to neuděláme, zůstane zase jenom u slibů, nebo můžeme předpokládat, že zůstane zase jenom u slibů. Není to poprvé, co máme takovouto situaci před sebou, a věřte, že to klidně může skončit stejným způsobem, že se nikdo nedohodne na změnách, které tady avizoval pan ministr Brabec, a nebudeme mít zase nic. Proto jsme chtěli nastartovat tento proces, proto jsme chtěli, aby to šlo dál, a věřím, že se to dokáže upravit do podoby, která bude kompromisem i pro ministerstvo životního prostředí. A teď ještě k pár připomínkám, které tady řekl pan ministr. Zóny zákonem. Proč chceme zóny zákonem? Aby byla jistota, že každý další ministr, který přijde, si to neudělá zase nějak jinak, na rozdíl od toho stavu, který by se tentokrát schválil. To už jsme také zažili, a dokonce to nebylo ani dobře v souladu s platnou legislativou. Cesty, cestní síť. Když nebude, nebude dostupnost. Osoby s trvalým pobytem. Jak to udělat s člověkem, který bydlí v první zóně? Ten musí mít povolený přístup. Lesní zákon se používá pro hospodaření v lesích na Šumavě, v druhých zónách dnes také. Jsou to lesy zvláštního určení a lesní zákon na to pamatuje. Pozemky v intravilánu. Obce je mají možnost získat i dnes, podle několika různých zákonů, v různém horizontu, v různých nákladech, které s tím jsou, ale mohou je získat. Příspěvek. Ano, je to unikátní situace, jiný park nemá intravilány obcí v parku, takže tady je odůvodnění. Navíc byly zkráceny příjmy obcí při minulé novele rozpočtového určení daní. A Krušné hory, co tady mluvil Honza Horník, mají asi také štěstí, že nejsou v národním parku, protože by mohly dopadnout znovu, jako Šumava. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Chce se vyjádřit pan zpravodaj? Chce, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Gawlas: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, před shrnutím rozpravy mi dovolte jenom dvě, tři věty. Soukromý názor, nechtěl jsem zdržovat rozpravu. Mám pocit, že na Šumavě chybí nějaký zdravý selský rozum pro nějaký kompromis nebo dohodu. Každopádně Šumavě přeji, aby se tam vrátily zdravé krásné lesy, jaké máme v Beskydech, ty jsou také těžce zkoušené ostravskou průmyslovou aglomerací a Katovickou pánví, ale umíme se tam dohodnout. Šumavě tedy přeji návrat krásných zdravých lesů! V rozpravě vystoupilo devět senátorů, jedna paní senátorka, vystoupil také pan ministr. Zazněla sedmkrát podpora pro návrh zákona. Paní kolegyně Syková navrhuje vrátit návrh zákona do výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí k projednání, aby se mohli vyjádřit ještě petenti. Pravděpodobně bych nyní nechal hlasovat o tomto návrhu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Ale v tuto chvíli hlasovat nebudeme, protože je tady požadavek klubu sociální demokracie o desetiminutovou přestávku. Vyhlašuji v tuto chvíli přestávku do 12.40 hodin.
177
(Jednání přerušeno v 12.31 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 12.39 hodin.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážené paní senátorky a páni senátoři, budeme pokračovat v jednání. V tuto chvíli bych požádal pana zpravodaje, aby nám řekl, o čem budeme hlasovat. Senátor Petr Gawlas: Zopakoval bych to, co jsem řekl před přestávkou. Budeme hlasovat o návrhu paní senátorky Sykové, vrátit návrh zákona do výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí k projednání. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Dobře, pane senátore. V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu vrátit návrh zákona k novému projednání. Podle § 130 odst. 3 v návrhu musí být určeno, kterému výboru. To tady bylo řečeno panem zpravodajem. Přistoupíme k hlasování a budeme hlasovat o návrhu vrátit návrh zákona výboru k novému projednání. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 40 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovili čtyři, proti bylo 37. Návrh nebyl přijat. Tím můžeme přistoupit k otevření podrobné rozpravy, kterou v tuto chvíli otevírám. Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda chce ještě vystoupit. Nechce. Požádám pana zpravodaje, aby nám řekl, o čem budeme v tuto chvíli hlasovat. Senátor Petr Gawlas: Budeme hlasovat o doporučení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení zní: Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh senátního návrhu zákona ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který tvoří přílohu tohoto usnesení. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano, děkuji. Návrh jsme obdrželi písemně. Jenom abychom upřesnili, je tady i návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a jak tady bylo řečeno, měly by být, jak předpokládám, shodné oba tyto návrhy. Budeme tudíž hlasovat o tomto návrhu. Ještě se hlásí pan senátor Eybert, prosím. Senátor Pavel Eybert: Tyto návrhy nejsou shodné. To, co bylo odhlasováno na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, bylo vzato za základ pro jednání výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, a bylo to doplněno ještě o další pozměňovací návrhy. Bylo by zřejmě nutné hlasovat jak o usnesení hospodářského výboru zvlášť a pak usnesení výboru, o kterém se zmínil pan zpravodaj Gawlas. Doporučuji hlasovat o usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, jak zde bylo řečeno zpravodajem. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane senátore, myslím, že to vyřešíme celkem jednoduše. Budeme v tuto chvíli hlasovat o návrhu, tak jak
178
jej přednesl pan zpravodaj, tj. o usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A dovolím si konstatovat, že v případě schválení tohoto návrhu je už návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu nehlasovatelný. Pokud má někdo námitku, tak ji, prosím, uplatněte, pokud ji neuplatníte, budeme takto postupovat. Souhlas? (Souhlas.) Je souhlas. V tuto chvíli můžeme přistoupit k hlasování o návrhu, tak jak jej přednesl pan zpravodaj. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 50, proti byli dva. Návrh byl přijat. A protože jsme schválili pozměňovací návrhy, můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Předpokládám, že stanovisko navrhovatele i zpravodaje je kladné v této věci. Budeme o tom hlasovat. V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 49, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Prosím, ještě neodcházejte, bude ještě jedno hlasování. Tím, že návrh byl schválen, proto podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili za prvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. A za druhé senátora Pavla Eyberta a senátora Petra Gawlase, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Je nějaký jiný návrh nebo doplnění? Není tomu tak, proto přistoupíme k hlasování. Budeme nyní hlasovat o návrhu, který byl právě přednesen. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 26. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji předkladatelům a děkuji i zpravodajům. V tuto chvíli si dovolím vyhlásit polední přestávku, a to do 13.45 hodin. Do té doby přerušuji jednání naší schůze. (Jednání přerušeno v 12.48 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 13.49 hodin.)
179
Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Dobré odpoledne, naše schůze pokračuje. Dalším bodem programu je 29. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění zákona č. 105/2013 Sb. (senátní tisk č. 282) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 282. Návrh uvede ministryně spravedlnosti Helena Válková. Vítám paní ministryni a předávám jí slovo. Prosím všechny přítomné senátorky a senátory, já vás odhlásím a znovu se přihlaste svými identifikačními kartami. Paní ministryně, omlouvám se, máte slovo. Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mně, abych vám představila významnou novelu několika zákonů, zejména jde o trestní zákon, trestní řád, ale dokonce i o zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. V úvodu chci hned předeslat, že jde o problematiku, která původně měla sledovat pouze implementaci evropských směrnic, které jsou zaměřeny na prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu, ochraně obětí proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii. Posléze k tomu přistoupila směrnice o právu na informace v trestním řízení a posléze o boji proti některým formám rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva. Naštěstí většina požadavků vyplývajících z těchto směrnic je již v našem trestněprávním systému, konkrétně v trestním zákoníku a v trestním řádu zakotvena. Znamená to, abychom dosáhli plné implementace, bylo třeba změnit pouze trestní předpisy dílčím způsobem. Česká právní úprava zatím neposkytovala dostatečnou ochranu, zejména pokud jde o dvě následující nové skutkové podstaty, kterými jsme rozšířili trestní odpovědnost o účast na pornografickém představení. Je to nový § 193a trestního zákoníku, kde se navrhuje postihnout účast na pornografickém představení, ve kterém účinkuje dítě. Dítě ve smyslu trestního zákoníku, výkladových ustanovení, kde se stanoví rozhodným věkem dosažení 18 let. Dále se doplňuje trestný čin navazování nedovolených kontaktů s dítětem, nový § 193b, který zakotvuje trestnost úmyslného trestného jednání, kdy dospělá osoba, znamená to od dovršení 18 let výše, navrhne setkání dítěti, které nedosáhlo věku pohlavní dospělosti, s cílem spáchat na něm trestný čin pohlavního zneužití nebo obdobné trestné činy. Zdůrazňuji hned, a tím možná předcházím některým vašim dotazům, že je třeba zde prokázat úmysl. Nejde jenom o nedbalost. Musí to být jednání, kde kontakt je navazován s úmyslem získat to dítě pro sexuální delikty.
180
Taktéž se rozšiřuje stávající skutková podstata trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, neboť zde nad rámec platné právní úpravy doplňujeme postih opět úmyslného získávání přístupu k dětské pornografii prostřednictvím informačních nebo technologických anebo komunikačních technologií. Proč pořád zdůrazňuji subjektivní stránku trestného činu – úmysl. Protože tam směřují zejména dotazy vznášené a uplatňované poslanci, a předpokládám, možná i vámi, jestli nejde o nepřiměřené rozšiřování trestní odpovědnosti, hranic trestní odpovědnosti a jestli už zde příliš nekriminalizujeme určité formy ne tak společensky škodlivého chování. Pokud jde o tuto formu úmyslnou, která se potom v praxi velmi těžce prokazuje a mají s ní problémy i v rámci dokazování před soudem orgány činné v trestním řízení, jako státní zástupci, tak to je právě pojistka před neúměrnou kriminalizací. Musím prokázat, že zde jde o úmyslné jednání a že jde o úmyslné jednání vedoucí k dětské pornografii a formám nakládání s ní. Dále je pro splnění požadavku práva EU nezbytné doplnit do zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim další trestné činy, za které mohou být právnické osoby stíhány. Trestný čin znásilnění, což se vám zdá možná také podivné, ale bohužel může být účastník třeba ve formě organizátora takového jednání i právnická osoba právě v souvislosti třeba s natočením znásilnění a potom jeho šířením. Účast na pornografickém představení a navazování nedovolených kontaktů s dítětem. Čili o tyto trestné činy se rozšiřuje současný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Pokut změny, které se týkají novely trestního zákoníku. Když bychom je chtěli shrnout, tak je to rozšíření trestnosti za úmyslná jednání související s formami, které bychom mohli zahrnout pod název dětská pornografie a její šíření a určité formy přípravného jednání, které se v praxi ukazují jako velice nebezpečné. Současně to zahrnuje i používání moderních technologií, které umožňují, a jsou nebezpečné v oblasti dětí, zejména nedovolené kontakty, které mohou být zneužity, pokud jde o dítě do 18 let právě v této oblasti sexuální delikvence. Další balíček představuje novela trestního řádu, kde se nově stanoví povinnost neprodleně předat osobě, která byla zadržena či zatčena, jednoduché a srozumitelné písemné poučení o jejích právech a umožnit jí, aby si toto poučení přečetla a ponechala si jej u sebe po celou dobu, kdy je zbavena svobody. Vám to připadá jistě jako automatické. Ale takto explicitně jsme to v trestním řádu neměli. Je to požadavek evropských směrnic. Myslím, že je to jenom prohloubení práva toho, kdo ještě nebyl pravomocně odsouzení, a řekněme, podtržení zásady presumpce neviny, kdy má lepší možnost, než má nyní, být seznámen se všemi svými právy. Dokonce je tam výslovně stanoveno, že má právo si poučení ponechat po celou dobu zbavení svobody u sebe. Také se doplňují ve smyslu požadavků směrnic některá práva, o kterých není zadržená či zatčená osoba výslovně poučována, ačkoliv jsou českým právním řadem garantována, např. právo na naléhavou lékařskou pomoc, právo být informována o maximálním počtu hodin, což je v trestním řádu upraveno, ale teď to tam budou mít výslovně v ruce písemně, po něž může být osoba zbavena soudy předtím, než je postavena před justiční orgán, to jsou ty tři dny… Při projednávání v Poslanecké sněmovně se o tisku podrobně debatovalo, zejména v ÚPV. Poslanecká sněmovna návrh schválila, ale ve znění pozměňovacího návrhu. Pozměňovací návrh se týkal trestních sazeb. Protože původně tam měla být sazba za trestné činy, které jsem uváděla a které 181
souvisejí s dětskou pornografií, do jednoho roku, což je vlastně nejnižší možná sazba, takže jsme to nakonec upravili a dali tam sazbu do dvou let. Zase chci upozornit na ustanovení v trestním zákoníku, které ukládá, že u trestných činů, kde se ukládá trest odnětí svobody do 5 let, se vždycky musí zdůvodnit, když se ukládá v nepodmíněné formě. Čili do 5 let je to stejně vesměs jenom podmínky. Takže dva roky bohatě postačují, aby došlo k zdviženému ukazováčku, nikoliv k tomu, že bychom někoho zavírali do výkonu trestu odnětí svobody. Pak se tam samozřejmě vypustila trestnost u pokusu získávání přístupu k dětské pornografii, protože v českém právu, to bylo nějaké nedorozumění, resp. chyba, je každý pokus trestného činu už trestný sám o sobě. Čili jsme nemuseli mít speciální skutkovou podstatu. Potud trestní řád. A konečně, taková maličká úprava, která je nesystémová, musím říci, nicméně právně politický tlak na současné možnosti zpřísnit postih lichvy vedl k tomu, že PS udělala krok v tom smyslu, že nově zavedla možnost – ona zatím nezavedla, ale navrhla ji zavést v případě, že tady získáme i souhlas váš, trestní postih trestného činu lichvy, který spáchá právnická osoba. Zatím nebyl ve výčtu trestných činů, za které lze přičíst trestní odpovědnost právnických osob o trestní odpovědnosti právnických osob výslovně uvedený. Tam je taxativní výčet, tzn., v případě, že tam trestný čin není uvedený, nelze za něj právnickou osobu stíhat. Nyní tam je. I když víme, že trestných činů by tam mohlo být hodně, a navíc v připomínkovém řízení máme návrh, který určitě vyvolá vaší pozornost, protože po příkladu jiných západoevropských zejména právních úprav, jdeme do modelu, že to obracíme – jinak bychom neustále novelizovali tento zákon, čili bude napříště, pokud schválíme návrh, trestná každá právnická osoba za všechny trestné činy. S výjimkou těch, které tam budou vypočítávány taxativně, nikoliv jako teď. Ale to už předbíhám do budoucnosti. Zatím jsme u toho, že rozšiřujeme škálu trestních činů. V této novele je to konkrétně trestný čin lichvy. Návrh byl také projednán 11. června ústavně-právním výborem. Zde vašeho Senátu. Ten – po diskusi, která proběhla a kde se vyjadřovali senátoři k mnoha aspektům, možná i tady vystoupí k navrhované úpravě, tak nakonec po diskusi doporučili návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Senátu Poslaneckou sněmovnou. Závěrem bych chtěla zdůraznit. My už jsme také, a to řeknu zcela otevřeně, ve zpoždění. Pád vlády, změny, ke kterým došlo, změny, volby a posléze i projednávání v našich výborech Poslanecké sněmovny vedly k tomu, že už jsme teď ve zpoždění s transpozičními lhůtami, které jsme měli k dispozici. Pro dosažení souladu s požadavky práva EU tyto novely potřebujeme schválit. Samozřejmě, že bude záležet na vašem posouzení, zda k tomu dojde nyní. Prosím o to, abyste i v tomto smyslu přistupovali k projednávání navrhovaných 3 trestněprávních norem. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní navrhovatelko. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 282/1. Zpravodajem výboru je pan senátore Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Prosím, máte slovo, pane senátore. Senátor Miroslav Antl: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené dámy kolegyně, vážení páni senátoři, tedy kolegové, úvodem
182
bych řekl, že paní ministryně potvrdila, proč je profesorkou trestního práva, protože nám tady vlastně řekla všechno, co je obsahem navrhované novely. Vysvětlila i důvody a okolnosti, jak se do novely dostala i další ustanovení. Ona se zde mimo jiné a nad rámec předkladatelů vyjádřila k legislativnímu procesu, čímž mi velmi usnadnila práci. Pouze k tomu mohu dodat, že skutečně ÚPV Poslanecké sněmovny vlastně přičinil k návrhu několik pozměňovacích návrhů, které byly pak akceptovány. Naproti tomu už v této chvíli říkám, a říkám to proto, že se objevuje stejný pozměňovací návrh, který už byl jednou předložen a zamítnut dolní komorou českého Parlamentu, a to je nesouvisející pozměňovací návrh na zavedení účinné lítosti, který jsem zase našel na svém stole, tzv. týkající se dotačního podvodu a poškození finančních zájmů EU. Pokud jde o postoupení návrhu Senátu Parlamentu ČR, tedy naší horní komoře českého Parlamentu, tak nám tento návrh dorazil 26. 5. 2014. Lhůta nám tedy končí 25. 6. 2014. Jak už bylo konstatováno, ÚPV projednal tuto věc a odmítl pak v závěrečném hlasování pozměňovací návrh, který tam byl. pokud jsem informován, podrobně diskutován. Nechci rozebírat jednotlivé skutkové podstaty, protože je to transpozice. Věcně jsme se jí zhostili tak, že dokonce ji rozšiřujeme, to co po nás ani EU nechce, tzn. skutečně u nás navrhovaná trestnost je rozhodně přísnější, pokud jde o internetové kontakty škodlivé, tedy trestní a deliktní. Jinak bych se ještě zmínil k trestnímu zákoníku. Nemám žádnou připomínku k trestnímu řádu. Souhlasím naprosto s tím, že je to ve prospěch obviněného a je to pro jistotu průběhu trestního řízení a zachování práv obviněného, takže je naprosto v pořádku. Pouze bych zmínil, co už předtím řekla vážená paní ministryně, tzn. zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Možná si vzpomínáte, že když jsme ho tady přijímali, tak jsem ho kritizoval. Říkal jsem, že je nedokonalý, ale současně jsem vás prosil, abychom ho schválili. Protože jsme věděli, že pokud ho zamítneme nebo vrátíme s četnými pozměňovacími návrhy, tak v dolní komoře neprojde, a ČR jako jediná nebude mít žádný zákon, který by stanovil trestní odpovědnost právnických osob. V takovém stavu, v jakém je, jsem rád, že nás paní ministryně ubezpečila o tom, že je v dohlednu a že bude realizována další komplexní novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Tu samozřejmě vítám, ale chtěl bych se zmínit a paní ministryně to i řekla, nechci říct sebekriticky, ale řekla, že poněkud nesystémově jsou v trestní odpovědnosti vloženy právnické osoby v taxativním výčtu odpovědnosti dva trestné činy, tzn. znásilnění. Jinak účast na pornografickém představení a navazování nedovolených kontaktů s dítětem, ale i lichva. Samozřejmě mě vždycky napadne – jako praktika, 35 let trestního právníka – co v praxi to znamená, jak často jsou páchány tyto trestné činy právnickou osobou. Napadají mě úplně jiné skutkové podstaty. Samozřejmě, pokud budeme mluvit o části týkající se pornografie, tak šíření pornografie. Myslím, že právnické osoby se spíše dopouštějí takovýchto deliktů. Pokud jde o drogové delikty, které nejsou uvedeny v § 7 v tom taxativním výčtu, tak mě napadá šíření toxikománie; v § 287 zase vydavatelství, nakladatelství, kdokoliv další se může spíše dopustit těchto trestných činů, ale trestný v současné době není. Jinak bych ještě zmínil samozřejmě precizní stanovisko legislativního odboru, které máme k dispozici, a tam je připomínky k tomu, že se nám vlastně do trestního zákoníku dostává nový termín – informační nebo telekomunikační 183
technologie. Když se podíváme do trestního zákoníku, najdeme tam termín "veřejně přístupná počítačová síť". Přimlouvám se za to, aby byl ujednocen jeden název. Asi znamenají totéž, ale je zbytečné, aby trestní zákoník uváděl jednu terminologii v různých právních souslovích. Tady bych se velmi přimlouval za sjednocení. Jinak nevynechám ani poznámku k aktivitám páně Kunšteka, který vám rovněž, tak jako mně, už před několika týdny předložil pozměňovací návrh, který údajně směřuje od svazu obchodu na řešení dotačního problému účinnou lítostí. Byl projednáván i v rámci ÚPV Senátu Parlamentu ČR. Napsal jsem k tomu naprosto tvrdé odmítavé stanovisko, protože skutečně za prvé vůbec právně nesouvisí s touto novelou. Vůbec tam nepatří. Je to něco, co je zcela mimo. My jsme senátoři, takže opravujeme, doplňujeme zákony, ale nebuďme, prosím, právními pyrotechniky. Pokud jde o dotační podvod a ten další, to znamená poškození finančních zájmů EU, zdůrazňuji, že je nesprávná argumentace, kterou jsem zaslechl v předsálí, to znamená, že jde o jakékoliv zavinění. Vůbec to není pravda. Orgány činné v trestním řízení musí prokázat úmyslné zavinění. Úmysl přímý anebo eventuální, prostě úmysl. Zajímala by mě četnost pravomocných odsouzení za tyto dva delikty. Myslím si, že pokud, tak ojediněle. Navíc pochybuji o účinné lítosti. Co je za účinnou lítost, když na zneužití dotačního podvodu přijde až finanční úřad. Já vím, že v návrhu je napsáno - policejní orgán. Ale stejně tak nebo podobně je formulovaná skutková podstata pojistného podvodu, úvěrového podvodu. Takže řekneme-li, že když někdo se dopustí pojistného podvodu a přijde na to pojišťovna, tak v tu chvíli pachatelé vrátí peníze a nebude trestně stíhán? Když se pachatel dopustí jakéhokoliv podvodu, vrátí peníze a nebude trestně stíhán? Podle mého názoru je to nesmysl a někteří z vás jste byli zneužiti argumentací velmi lacinou, že budou stíháni tedy všichni starostové a hejtmani a bývalí hejtmani. Vždyť to vůbec není pravda. Tam je potřeba prokázat úmysl, nedbalost nestačí. To znamená, i když finanční úřad přijde na to, že s dotací bylo naloženo úplně jinak, tak musí orgány činné v trestním řízení prokázat úmysl. Sám – a jsem, myslím si, velmi zkušený bývalý státní zástupce, nedovedu si představit, jak, krom doznání pachatele. Velmi špatně se dokazuje i nedbalost a nedbalost tady v tomto případě vůbec nestačí. Navíc tady připomínám ještě jednu věc. My jsme pozadu, ale to není věc Senátu, protože k nám se to dostává vždy na poslední chvíli, ale lhůta je tam 30. 6. a její nedodržení bude sankcionováno. Tím jenom chci říct, že mě samotného by napadly pozměňovací návrhy, které souvisejí s touto novelou, ale nepodám je právě proto, že to můžeme řešit později, samostatně a v tuto chvíli se velmi přimlouvám za to, abychom schválili návrh zákona postoupený nám Poslaneckou sněmovnou tak, jak je daný. A velmi se přimlouvám za to, abychom upustili od případných pozměňovacích návrhů, byť jsem na ně připraven, vzal jsem si s sebou i trestní kodex, takže můžeme čile diskutovat. Seznámím vás s obsahem 167. usnesení našeho ústavně-právního výboru, tedy senátního, které I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu mě, tedy senátora Miroslava Antla III. pověřuje téhož, tedy opět mě, coby předsedu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, abych s tímto usnesením seznámil pana předsedu horní komory českého Parlamentu, což jsem učinil. Děkuji vám za pozornost.
184
Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se taktéž ke stolku zpravodajů, sledujte případnou rozpravu a eventuálně další návrhy. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím, děkuji. Takže otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí paní první místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Máte slovo. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážená paní předsedající, paní ministryně, paní senátorky, páni senátoři. Na úvod chci říct, že se také přimlouvám za to, abychom tento návrh zákona schválili tak, jak je nám předložen ve znění Poslanecké sněmovny. Nicméně myslím si, že je potřeba dodat ještě pár slov k tomu, o čem se tady v této chvíli bavíme. Je to věru neveselé téma. Jeho závažnost narůstá s rozvojem sociálních sítí. Je tedy velmi nutné, aby společnost měla přijatou normu, která bude chránit ty nejslabší ve společnosti, to je děti. Zdravý vývoj dětí, protože tak jak ukazují psychologické i medicínské studie, nakonec sociologické studie, tak to, o čem se bavíme – dětská pornografie, dětská prostituce, sociální zneužívání dětí – poškozuje každého jedince, a to nejenom v tom daném okamžiku jako důsledek ataku na něj, ale dlouhodobě vlastně po celý jeho následující život. O tom, co návrh zákona, který projednáváme, pojednává, mluvila jak paní ministryně, tak pan garanční zpravodaj. Ale informaci, kterou máme, tak přečtu jenom úplný začátek jednoho hlavního bodu s tím, že trestný má být nově na straně uživatelů pornografie vedle dosavadního přechovávání dětské pornografie i úmyslné získání přístupu k dětské pornografii prostřednictvím informační nebo komunikační technologie. Hrozí se trestem odnětí svobody až na dva roky. Takto je to i u všech dalších skutkových podstat, které v této chvíli návrh obsahuje. A paní ministryně k tomu ale říkala, že pokud je tam trestní sazba do dvou let, tak většinou se dává podmínka. Ještě, než jsem slyšela tu větu o podmínce, tak jsem měla ve svých materiálech poznámku, jestli dva roky nejsou málo. Proč? Protože je skutečně zřejmé, že jsou to velmi a velmi závažné trestné činy, kterým můžeme zabránit, kde můžeme děti ochránit skutečně jenom tím, že je uděláme společensky netolerované, kde je budeme velmi tvrdě sankcionovat. Statistika – Ročenka v oblasti práce a sociálních věcí – ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2012 uvádí, že se jedná o stovky dětí, které jsou zachycené jako objekty těchto trestných činů, o kterých mluvíme. Bohužel, ten trend je narůstající. Jestliže v roce 2001 uvádí 522 dětí, v roce 2009 to bylo 834 dětí, v roce 2010 824 dětí. Možná se nám to zdá málo, ale to je jen vrchol ledovce, to je jenom to – to jsou jenom ty případy, které řeší sociálky na obcích a oddělení ochrany dětí, sociální ochrany dětí. Problém je ještě jeden v této souvislosti – nejenom, že se to týká zřejmě mnohem většího počtu dětí, ale tak, jak jsem to zaslechla na konferenci Dítě v krizi, která byla už po 15. v rámci Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež v rodině, která se zabývá právě problémy dětí, které jsou oběťmi trestných činů, nebo někdy i pachateli trestných činů, nebo jsou z dysfunkčních rodin, tak tam kolegové, kteří se zabývali internetovou kriminalitou, tak upozorňovali na to, že děti, mladí lidé nemají sami prostě sami pocit nebezpečí v této věci. Že jim nepřipadá nijak zvláštní, že po zvuku přes skype, že se nějaký fotí, v podstatě v těch situacích, které my nazýváme pornografie. Jim to tak prostě nepřipadá. Mnohé děti jsou schopné si tím způsobem i přivydělávat. A to nemusí být děti jenom, které skutečně jsou ze sociálně statusově nižšího prostředí, které by potřebovaly finanční prostředky. To je prostě obecný jev a nezáleží na sociálním statusu rodiny. Problém je v tom, že za prvé samozřejmě
185
už toto konání samo poškozuje zdravý psychický vývoj dítěte, poškozuje ho na celý život, ale problém je také v tom, že ti, kteří děti takto využívají a zneužívají, tak jim nestačí jenom obrázky. Obrázky, to že se dítě někde vyfotí a přepošle, to samozřejmě vede dále k tomu, že pachatel se snaží kontaktovat dítě fyzicky anebo tyto děti, zejména dívky poté třeba v následujících letech vydírá. Na internetu tato elektronická stopa je dlouhodobá a je potom problém, a to jsme slyšeli zcela konkrétní případy, kdy dítě z neznalosti, z hlouposti, z toho, že mezi spolužáky v tom není žádný problém, nevidí v tom žádný problém, je to legrace, tak se klidně nechá v takové nějaké podobné situaci nafotit. Problém je, že když např. žádá o seriózní zaměstnání, není problém, aby si to příslušné personální oddělení nahledalo, a pak to může být problém, a to se vracím zpátky k tomu vydírání. Čili je potřeba skutečně, aby se společnost tímto problémem zabývala. Je potřeba, aby tady byla jasně vymezena pravidla, je potřeba, aby tam byly sankce. Já jsem velmi ráda, že tento návrh ministerstvo spravedlnosti, resp. vláda, současná vláda ČR předložila. Vrátím se ještě k jedné věci, a to byla 4. Konference o lidských právech, kterou jsem měla tu čest organizovat zde v Senátu v květnu minulého roku. Z této konference vzešel požadavek na to, aby děti měly nejenom legislativní ochranu, ale aby také měly svého zastánce, svého zástupce tak jak je to běžné v civilizovaných zemích, většinou na západ od nás – něco jako dětského ombudsmana. Prostě, člověka, instituci, na kterou by se mohly obrátit a která by skutečně stála za jejich právy. Z této tehdejší Konference o lidských právech vzešel další požadavek na to, aby Česká republika konečně podepsala Lanzarotskou úmluvu. Je to úmluva Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání. Tato Lanzarotská úmluva byla přijata Radou Evropy v roce 2007 a řeší ve svých ustanoveních na mezinárodní úrovni i dětskou prostituci a pornografii. Navrhuje státům, které se k ní připojily, preventivní opatření, národní opatření v této oblasti – instituci, jak jsem třeba mluvila o dětském ombudsmanovi, a navrhuje účinná ochranná opatření na ochranu dětí proti sexuálnímu zneužívání. Musím zase opět vyzvednout konání této vlády, která se po x letech, kdy jsme požadovali, aby se ČR k této úmluvě připojila, letos v květnu současná vláda schválila podpis této dohody. Já věřím a v této chvíli apeluji na paní ministryni, aby, jakmile to bude možné, abychom Lanzarotskou úmluvu dostali také do obou komor Parlamentu. Já závěrem věřím, že zákon, který zde dnes máme, a doufám, že ho také schválíme, že bude také v praxi vymáhán. Jde o ochranu dětí, jde o ochranu budoucího vývoje české společnosti. Myslím si, že oblast, o které tento návrh zákona mluví, je velmi nebezpečná. Nesmíme ji podceňovat. Takže děkuji paní ministryni za předložení nebo vládě ČR za předložení tohoto návrhu. A stejně jak o tom mluvil pan garanční zpravodaj, jsem připravena se také podílet na další části tohoto návrhu zákona, a to je na nastavení dobrých a fungujících a vymahatelných pravidel v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob. Ale to by byla další dlouhá kapitola a tu budeme řešit potom. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji, paní senátorko, vám. Dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Máte slovo, paní senátorko.
186
Senátorka Dagmar Zvěřinová: Děkuji, paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, vážená paní ministryně. Já jsem se rozhodla vystoupit jenom velice krátce, ale přece jenom s takovým nějakým důrazem. Já si myslím, že tato norma by měla dnes projít, protože víme, že to má určité návaznosti na další právní záležitosti a jenom kvůli záležitosti třeba dotačních peněz z EU by to bylo asi škoda. Já jsem tento pozměňovací návrh podepsala z jednoho prostého důvodu – on se o tom vůbec bavil. Protože takto by tato norma prošla a vlastně by si toho ani nikdo nevšiml, každý by si myslel, že se jedná úplně o banální věc, protože to tam je někde na okraji. V podstatě se jedná o velmi, velmi důležitý segment našeho hospodářství. Jsou do toho zainteresovány různé podniky, sdružení, společenské organizace a myslím si, že tyto dva pojmy jako podvod – o tom se nemusíme vůbec bavit. Podvod je podvod, je to trestný čin a nemusíme se o tom bavit. Tam se možná musí dokázat úmysl – pan kolega Antl, který je v tomto zběhlý, ví určitě přesně, o čem mluvíme a jak se to dělá v praxi, protože toto není můj obor. Ale já zase umím dotační tituly. Dělám je 15 let a ujišťuji vás, že na to mohu napsat sebrané spisy, s čím vším se setkáte, co všechno musíte dokazovat a jak se názor jednotlivých úředníků v průběhu dotace, kdy to schvalují, jestli vám je dají. Potom než je dostanete, než uvolní peníze, než je vyúčtováváte a pak přijdou následné kontroly. V průběhu času přicházejí různí úředníci, protože dotace úředníků na jednotlivých ministerstvech je tak obrovská, že v podstatě není myslitelné, abyste na jedné kontrole měli stejné úředníky. To je téměř nemyslitelné, přicházejí různá ministerstva. A co mě zaráží, že poškození finančních zájmů EU. To je tak všeobecně objímající pojem. Já se divím, že to ještě není urážka EU, protože to už jako jenom tam chybí. Mohu vám říct, že se nejedná o to, jestli poškodíte finanční zájmy EU, jestli třeba něco špatně přečtete. To je možná nedbalost, ale v podstatě se vám to nestane. To jde tolika kontrolami, že to absolutně nepadá dnes téměř v úvahu. Co už můžete poškodit EU, pokud máte velký projev a dostáváte peníze přímo z Bruselu v euro. Už to spočítat, v jakém kurzu to dostáváte, zaúčtováváte a jak zaokrouhlujete, tak mohu vám říct, že neznám podnik, který v tom neudělal napoprvé chybu. Mohu vám říct, že je to standard, na který se můžete stokrát připravit a vždycky prostě někdo má na to jiný pohled. Další moment – a jsme rádi, prosím vás, tady s námi Česká národní banka opravdu spolupracuje, prostě se snaží v tomto vyjít obrovsky informačně vstříc a spolupracuje, nakonec to za nás většinou spočítá. Ale za poškození finančních zájmů Unie se bude brát i to, že třeba přijde úředník a nikoliv v číslech, jestli jste vyúčtoval, jestli jste prostavěl, jestli jste to sečetl, to znamená, není to v exaktním vysloveně jasném čísle, jestli ano nebo ne a kolik. Ale tam jsou subjektivní kritéria, která se mohou vykládat různě v průběhu kritérií, která se kontrolují, a po pěti letech přijde úředník, vyloží si jedno souvětí jinak a nařídí pětiprocentní korekci z celkové dotace a vy vracíte dotaci. Je to poškození finančních zájmů EU? Protože vy vracíte dotaci. Vracíte ji i třeba s pokutou. Je to velmi problematické. Protože pokud řekneme – není soudce, prostě to dobře dojde, ale jestliže vám se někdo do toho zapíchne a začne to velice rozebírat, tak není úplně jasné, co všechno je poškození finančních zájmů Unie. Protože v podstatě tu Unii poškodili. Vy jste blokovali její finanční prostředky třeba dva, tři roky, než je vrátíte. Když vám dají pokutu, tak zase jste poškozen vy, protože EU si na vás trošičku i vydělala. Ale nejasnost výkladů – a věřte tomu, že já v tom mám hodně velké zkušenosti, protože já už tady interpeluji asi pátého ministra financí, 187
pan Čunek mě zná také, když byl na MMR, také jsme se o tom bavili, ty různé výklady v čase jsou velmi složité. Někdo to může vzít i tak, že vy jste v některém procesu de facto udělali něco, co je hodnoceno vratkou, ale v podstatě jste to dělat neměli. A když vás někdo – když to tak řeknu – udá, tak je to poškození finančních zájmů Unie, či není? Já si myslím, že bohužel pod tohle se může schovat. A toto by mělo být úplně jasné. Já vím, že v celé materii je to úplně minimální segment a také chápu jednu věc, že jsou tam daleko důležitější věci. Ale jsem velice ráda, že tady paní ministryně spravedlnosti, že to tady zazní, že v podstatě to není tak úplně jednoduchá záležitost, a minimálně v otázkách zákona o veřejných zakázkách atd. by to mělo být jasněji specifikováno. Doufám, že se na mě mí kolegové nebudou zlobit, že jsem tady takhle dlouho řečnila a snažila se vysvětlit, proč jsem připodepsala tento pozměňovací návrh. Ale věřte tomu, že diskuse právě o tomto je zahájením určitého procesu. Mohu vám říci, že je hodně starostů, minimálně rok, dva, kdy nechtějí stavět, nechtějí dotace z EU, protože se bojí. Bojí se výkladů, bojí se toho, jak to bude za rok, za dva, za tři posuzováno. Tito starostové říkají: Tohle nám za to nestojí. A pak se tenhle stát ptá, proč finanční prostředky nejsou vyčerpány. Ano, je tu hodně podvodníků, kteří nám způsobili velké problémy. Tam má nastoupit opravdu trestní řád. Tam se má vysloveně stíhat. Ale tak všeobjímající dikce poškození finančních zájmů EU, věřte tomu, že se pod to schová hodně. A když někdo řekne, jestli je tam úmysl, tak já nevím. On v podstatě musí tu dotaci, žádost někdo podepsat, jeden, druhý, třetí. Ale prostě je tam ten úmysl, kdy vy požádáte a podepíšete? A pak jednají s vámi a ptají se, proč tamhle je to a to. Věřte tomu, že já jsem na jednom projektu zaznamenala už šestinásobný obrat ve výkladu, jak se co má posuzovat od tří různých ministerstev. Ono se potom pod poškození finančních zájmů EU schová všechno. Někdy se ptám, jestli tam nemá být také dopsáno poškození zdraví a dobrého jména žadatele. Protože žadatel - pokud úředník potom na konci se mýlí a vláčí vás po různých orgánech, ten by měl být také trestně odpovědný v tom případě. Protože starosty to kolikrát stojí nejenom kariéru, ale nervy, někdy rodinu, dobré jméno – a po pěti letech nic. Protože některý segment schvalovacího procesu divně vyložil a pak se to napraví, ale zpět tomu starostovi to jméno už nikdo nevrátí. Věřte tomu, že to není dobrá situace. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, paní senátorko. Rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Tomáš Jirsa. Mikrofon je váš. Senátor Tomáš Jirsa: Vážená paní předsedající, paní ministryně, dámy a pánové. Já bych nejprve poděkoval paní kolegyni Zvěřinové za její proslov, protože jsem se trochu lekl, že po útočném nástupu kolegy Antla řekne, že odvolává svůj podpis pod pozměňovákem. Paní kolegyně, děkuji, všechno bych podepsal, co jste řekla. Já se také necítím být zneužit, jak tady pan kolega Antl řekl, tím, že jsem mezi těmi, kdo podepsali pozměňovací návrh. Samozřejmě nemohu s kolegou Antlem soupeřit v právních znalostech, ale asi bych ho mohl porazit v čerpání dotací. Má tu čest dělat starostu dvacet let a po celých dvacet let čerpáme dotaci. Na začátku řeči potřebuji říci, že nejsem v konfliktu zájmů, protože všechny dotace mám zkontrolované a proplacené. Takže zaplať Pán Bůh. Nicméně médii proběhl poslední případ. Já jsem volal starostovi do Kdyně, kdy stavěl nějaký akvapark, zmenšili v průběhu výstavby jeden bazén, protože se ukázalo, že to je lepší. Ušetřili 20 milionů. Tím ale porušili podmínky dotace a
188
vrací 100 milionů dotace a 100 milionů penále. Asi jste ten příběh také všichni četli. Takže mám na kolegu Antla dva dotazy. Za prvé – jestli je pravda, že některé státy EU, například Rakousko, které je nám nejbližší, mají tuto právní úpravu. Já jsem se dočetl ve zprávě Parlamentního institutu, že ano. A pak jestli má nějaký názor na to, že v současné době, a to byl také jeden z důvodu k pozměňováku, bylo konstatováno, že – cituji – z průzkumu provedeného Soudcovskou unií vyplývá, že nyní jsou v stadiu správní žaloby nebo odvolání spory mezi státem a příjemci dotací o nesprávnost čerpání nebo vyúčtování v objemu přes 14 miliard a 35 miliard leží v odvolání Ústředního finančního daňového ředitelství. Takže i to jsou důvody, proč zůstává můj podpis u pozměňovacího návrhu, a avizuji, že ho předložím. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Rozprava pokračuje, slovo má pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Nakonec se ukazuje, že debata bude spíše o pozměňovacím návrhu než o vlastní materii, která je tady navrhována, ke které já žádné zásadní připomínky nemám. Já si jenom dovolím ještě doplnit vyjádření mých kolegů, paní senátorky Zvěřinové a pana senátora Jirsy, neboť také patřím mezi ty, co nakonec připodepsali pozměňovací návrh. Důvody, které mě k tomu vedly, jsou v podstatě tři. O tom prvním už tady mluvil Tomáš Jirsa. Poté, co jsem si docela prostudoval analýzu Parlamentního institutu, tak jsem zjistil, že minimálně tři země – Polsko, Maďarsko, Rakousko – mají účinnou lítost zřejmě v jiné podobě, než s názvem účinná lítost, ve svém právním řádu, a víceméně umožňují to, aby v případě spáchání dotačního podvodu byla účinná lítost moci být projevena. Druhá věc, která mě vedla k tomu, že nakonec jsem připodepsal pozměňovací návrh, spočívá v tom, že už dneska v našem právním řádu, v trestním zákoníku je § 240, který říká, že účinnou lítostí se lze vlastně bránit proti trestnímu stíhání v případě zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby. Jinými slovy – když někdo v naší společnosti krátí daň, poplatek a podobně povinnou platbu, tak může projevit účinnou lítost. Mimochodem já upozorňuji, že to neznamená jenom, že vrací to, co řekněme v nějakém případě nepřiznal, ale že také k tomu platí penále. Stejně tak by to bylo v případě dotačního podvodu. Tak to může udělat. Čili daňový poplatník, když přiznává daň a následně se přijde – nebo on přijde na to, že to neudělal správně a že stát o něco ošidil, tak může projevit účinnou lítost, vrátí peníze a zaplatí nějaké penále. A v případě, když někdo udělá dotační podvod, jinými slovy přijímá nějakou dotaci, následně se ukáže, že přijal příliš mnoho peněz, protože například si – já o tom ještě budu mluvit – nesprávně vyložil pojem uznatelné náklady, tak musí část dotace vrátit, a v tom okamžiku najednou nemůže projevit účinnou lítost a je tam riziko, že bude trestně stíhán. Moc nechápu, proč by ten, kdo přijímá dotaci, nebo finanční prostředky EU, měl být v jiné pozici než ten, kdo přiznává daň. Tomu nerozumím, a jestli to takhle je, jestli to chápu dobře, tak se potom ptám, proč také toto nevyškrtneme z trestního zákoníku, krácení daně, poplatku a podobně povinné platby, když nechceme, aby tam byl dotační podvod a případně finanční prostředky EU. Takže to je má druhá věc. A ta třetí, kterou jsem k tomu chtěl říci, je konkrétní příklad, který si docela dobře dovedu představit, neboť nyní už ne, ale dříve jsem z čerpání dotací měl hodně společného. Někdy je to tak, že podáváte žádost o dotaci a zároveň
189
není úplně jasné, zda něco je nebo není uznatelným nákladem. To znamená nákladem, který může být hrazen z prostředků dotace. Tak se dotážete a dozvíte se – máte tři stanoviska, kde není jasné, co je správné. A vy žádost musíte podat a musíte rozhodnout, zda se budete pohybovat na hraně a když vám to některé stanovisko umožňuje, tak zažádáte o dotaci i na ty věci, kde to není úplně jisté, zda to je nebo není uznatelným nákladem, anebo zda půjdete tou cestou, že vlastně všechno radši vyškrtnete. Ale leckdy to není tak, že o tom rozhodujete vy, ale rozhoduje o tom třeba i celé zastupitelstvo. A standardní postup je takový, že se zažádá o maximální možnou dotaci, co umožňuje. A v tom okamžiku, kdy se teprve při nějaké následné kontrole, protože dopředu to nejste schopni zjistit, ukáže, že nějaká část toho, co jste požadovali, nebyla uznatelným nákladem, tak v tom okamžiku, protože není jasné, že vy jste přesně věděli nebo nevěděli, by mě velmi zajímalo, zda to bylo s úmyslem nebo bez úmyslu. Dovedu si představit někoho, že řekne "ale vy jste už tenkrát měli předvídat, protože jeden z těch právních posudků říkal, že to není uznatelný náklad", a v tom okamžiku může být prokázán úmysl, a v tom okamžiku už se vezete. Takže já mám trochu obavu, že jenom samotné prokázání úmyslu nás nechrání zdaleka tolik, jak nám tady bylo některými předřečníky předestřeno. Přesto přiznávám, že také si nejsem zcela jistý, že postup, který jsme zvolili – předložení pozměňovacího návrhu je stoprocentně ten nejlepší. Na druhé straně upozornit na věc a ukázat na to, že zejména představitelé samosprávy jsou dneska ve velmi těžké situaci, když žádají dotační peníze, správné rozhodně je a já věřím, že se třeba i k projednávání pozměňovacího návrhu dostaneme. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Rozprava pokračuje dál, slovo má pan senátor Miroslav Antl. Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, já budu velmi stručný. Chci zareagovat zejména na vystoupení paní senátorky Zvěřinové, která tady mluvila o dotacích. Ale já bych nás vrátil do trestního práva a k trestnímu zákoníku, který zde právě projednáváme. Já si tedy dovolím vám vyložit skutkovou podstatu dotačního podvodu, protože vidím, že v ní nemáte jasno, rovněž i poškození finančních zájmů Evropské unie. Stačí se podívat do trestního zákoníku § 212 a 260. Já nevím, jestli jste se do nich podívali. Ale já vám přečtu, jak to zákonodárce myslí – to je dotační podvod: Kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční pomoci nebo příspěvku úmyslně uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje úmyslně zamlčí – nevím, tady se nemluvilo o úmyslu, to, co já jsem slyšel, to všechno bylo maximálně nedbalostní jednání nebo nedopatření. To není ovšem úmysl. A ta skutková podstata je takto formulována. Zrovna tak dvě stě šedesátka: Poškození finančních zájmů EU. Kdo úmyslně vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady, nebo v takových dokladech úmyslně uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje atd. Celá skutková podstata se vztahuje, respektive k ní se vztahuje úmyslná forma zavinění. Tady o nedbalosti nikdo nemluví. Já bych se nedivil, kdybychom mluvili o nedbalosti, že o tom budeme diskutovat. Ale hlavně co zdůrazňuji – je to mimo úpravu, kterou my tady projednáváme. Ten pozměňovací návrh jde úplně mimo. My zde přilepujeme – nebo nepřilepujeme a doufám, že ani nepřilepíme – něco, co s tou úpravou vůbec nesouvisí. Pokud jste chtěli upoutat pozornost na dotační podvody, a já si myslím, že jste nechtěli upoutat pozornost na dotační podvody, ale na to, že právní úprava čerpání dotací
190
není dostatečná, že jsou tam chyby, že jsou tam závady. To není věc trestního práva. Skutečně to není věc trestního práva. Prosím, vraťme se k tématu. Pokud jsem byl dotazován na to, jaká je právní úprava v cizině, já to nevím, a není moje povinnost, abych to věděl. Nejsem předkladatel. Já jsem zpravodaj, ale přesto odpovím. Pokud jste řekli, že Parlamentní institut říká, že je to v Rakousku, Polsku a Maďarsku, já nemám důvod to vůbec zpochybňovat. Asi ano. Ale jinde v Evropě nebo v rámci EU to prostě není. Pokud jde o správní soudnictví, tak k tomu nejsem kompetentní se vůbec vyjadřovat. K tomu nechť se vyjádří pan předseda Nejvyššího správního soudu Dr. Baxa. Na tu otázku odpovědět neumím a myslím si, že také ani nemusím umět. Takže moje vystoupení se skutečně týká pouze trestního práva a projednáváme tady trestně právní předpisy, nikoli právní úpravu čerpání dotací. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, senátore. Rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Radko Martínek.
pane
Senátor Radko Martínek: Bavíme se tady samozřejmě o trestním zákoníku, ale vzhledem k tomu, že se v poslední době dějí opravdu neuvěřitelné věci, tak si myslím, že je třeba záležitost pečlivě zvážit. Já se připojím k tomuto návrhu, a nepřipojím se k tomu proto, že v této chvíli nemám dostatek informací. V žádném případě nechci, aby byly kryty dotační podvody a poškození finančních zájmů EU. Na druhé straně ale v poslední době auditní orgány napadají z nejrůznějších důvodů, často zcela malicherných, dotační tituly. Dotační tituly se staly v poslední době trestem a černou můrou téměř každého, kdo dotační titul získá. Já už se upřímně řečeno bojím vůbec kohokoliv zeptat, kdo dostal dotaci, jak na tom, protože odpověď – dnes už přes 50 % – je, že má potíže. A ty potíže jsou v tom, že musí vracet finanční prostředky. Tak jak to tady vysvětloval onen člověk, o kterém tady kolega mluvil, tak říkal, že zná případ, kdy jistý podnikatel vrátil peníze a údajně policie vzala ten krok, že vrátil peníze, jako krok přiznání k tomu, že se dopustil dotačního podvodu. Já jsem se nikdy s takovým případem osobně nesetkal, ani jsem se doposud nesetkal nikdy s tím, že by ti lidé, kteří mají problémy s dotačními tituly, byli trestně stíháni. Ale na druhé straně přiznám se, že nevylučuji téměř nic, takže jestliže dneska říkám, že se k tomu nepřipojím, tak na druhé straně budu zcela jistě chtít, a doufám, že – vaším prostřednictvím, paní předsedající – paní ministryně nám pomůže vyjasnit zcela pregnantně tuto záležitost. Je určitě s podivem, že auditní orgán České republiky, a to vím zcela jistě a pozitivně, chtěl zanést do zákona, že výsledek auditu je nepřezkoumatelný nikým, a to dokonce ani ne soudně. Dokonce existuje určitý vnitřní předpis na ministerstvu financí, který ho v tomto směru nařizuje přezkumným orgánům, aby v zásadě dotační tituly Evropské komise nepřezkoumávaly. To znamená, aby nepřezkoumávaly ani nijakým způsobem neodpouštěly atd. peníze, které pocházejí z EU. Podle mého názoru je to zcela protiústavní. Zcela určitě. Já nedokáži říci, kolik se vede sporů mezi Českou republikou a jednotlivými příjemci dotací. Každopádně to bude co nevidět ve stovkách nebo možná i v tisících, protože žádný veřejný subjekt nemůže přejít to, že mu byla odebrána část dotace. Pokud nechce veřejně přiznat, že spáchal trestný čin, tak to nemůže přejít bez toho, aniž by podal žalobu k soudu. Pokud by to náhodou přešel a měl v ruce od advokáta nebo od kohokoli hodnověrného zprávu, že auditní orgán
191
postupoval špatně a on to přešel, tak v tom se jistě s panem kolegou Antlem shodneme, že v tom okamžiku okamžitě páchá trestný čin, a to porušení povinnosti ve správě cizího majetku. Takže této republice opravdu hrozí masové soudy mezi veřejnou správou na jedné straně, státem na druhé straně, a také samozřejmě soukromými podnikateli na jedné straně a na druhé straně státem. Takže já si myslím, vzhledem k tomu, že to bude opravdu vážná věc, že je třeba, aby se i touto záležitostí ministerstvo spravedlnosti zabývalo, protože to může nabýt opravdu nebývalých rozměrů. Já bych v této chvíli vyzval k opatrnosti, protože bych se nerad dožil toho, abychom tady přijali teď, v tomhle okamžiku něco, o čemž jsem přesvědčen, že nemáme plné informace. Na druhé straně pokud se potvrdí tahle věc, že něco takového hrozí, tak budu první, který připodepíše takový návrh zákona, který by měnil tohle opatření. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: I vám senátore. Pokračujeme dál. Slovo má pan senátor Jiří Čunek.
děkuji,
pane
Senátor Jiří Čunek: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já bych se chtěl vyrovnat jenom s námitkou, která tady byla a která tady padla s tím, že my musíme něco udělat do 30. 6. Bylo to tady řečeno dvakrát. Nenechme se zmást, pokud je příslušný zákon v procesu schvalování, není znám ani jeden případ, kdy by Evropská komise příslušný stát postihla. Tady jde o to, kdy ten stát odmítá do toho procesu vůbec vstoupit atd. To znamená, to, kdybychom dneska přijali tento či jakýkoli jiný pozměňovací návrh, tak zcela jistě nezakládá jakékoli ohrožení toho, že by Česká republika byla jakkoli penalizována. To za prvé. Za druhé chci říct, a nabídnu vám ještě obrácený pohled, vám, hlavně starostům, on se totiž netýká tolik podnikatelských subjektů, o které tady také jde, ale představte si, že vy jako zastupitelé, a zvláště vy starostové se rozhodnete pro nějakou investici, kterou děláte jenom proto, že dostanete řekněme těch příslušných 75 %. Kdybyste nedostali ty peníze, tak byste do ní nešli, protože byste si to nemohli dovolit. A teď se stane chyba. Já přeskočím všechno to, co znáte, a ono je to naopak. Vy sice nepoškodíte zájmy EU, anebo vůbec nějaké finanční záležitosti EU, protože ona vám za prvé pak ty peníze nevyplatí a ještě vás penalizuje, takže tam vlastně jde jenom o zdržení těch prostředků, které penalizace bohatě vyrovná. Ale on se může zvednout kdokoli z vaší opozice a dá na vás trestní oznámení, protože vy jste poškodili zájmy toho města. Protože vyplácíte prostředky, které jste vyplácet neměli. A skutečně znáte těch měst nebo spíše vesnic hodně, kde mají velké finanční problémy právě proto, že jim nevyšla dotace. A to už bych řekl, že je závažná záležitost, protože příslušná obec – tedy slovy zákona – může mít velké finanční problémy, a pak je to na zvážení. A pak bych chtěl připomenout ještě jednu věc. Kdybychom věřili, že máme osvícené státní zástupce v ČR, minimálně kdybychom mohli věřit tomu, že mají naprosto jednotné vedení a řekněme společný právní názor aspoň na některé výseky, to znamená, tady na tyto věci, pak ano. Ale on ten státní zástupce to může posuzovat zcela jinak, než jak tady nabízí pan kolega, který tu zkušenost má. Ale on má třeba i tu zkušenost senátní. Takže už vidí třeba obě strany. Ale je mnoho státních zástupců a policistů, kteří věc vidí jinak, a pak ji rok, dva šetří. Možná někdy je to takhle před volbami, že? A víte, jak to dopadá. A co nabízí toto řešení? Toto řešení nabízí, že by de facto účinná lítost, v tomto smyslu
192
oprava žádosti, s tím, že já samozřejmě chápu, že tam nemohou být naprosto jasné podvody, které žalovatelné být mají, pochopitelně, ale ta účinná lítost by možná mohla způsobit to, že by odradila určité orgány, které by to chtěly dále takto posuzovat, od toho, aby v tom pokračovaly. A to je důvod, pro který já se přikláním k tomu, nebo pro který jsem rád, že jsme tento bod nastolili a vůbec o něm mluvíme. Protože poškození může být skutečně i z té druhé strany. Když už tady paní kolegyní bylo vzpomenuto mé jméno, když jsem ty žádosti vyřizoval, on je vyřizoval totiž také kolega Martínek coby ministr, tak kdyby tady náhodou seděla paní – naše bývalá kolegyně z ministerstva a dneska naše nástupkyně na ministerstvu, tak tu právě kvůli dotacím zavřeli. Ten příklad není příliš voňavý s ohledem na postižení jejího dítěte, na to, že jí vykradli byt, sebrali jí karty, když byla ve vězení, tak někdo – zkrátka z policie někde unikly ty věci, PINy a podobně, ale bylo to přesně spojeno s dotacemi. Pokud vím, tak starosta Péťa to nevydržel, protože dostal rakovinu. On totiž proces toho šetření není vůbec jednoduchý. A kdo to prožil, tak ví, a můžete být stokrát nevinní, ale je to zkrátka nepříjemné. Je to velmi náročné. Takže pokud bychom dokázali nastavit, pomoci tomu procesu tak, abychom nechránili darebáky, kteří skutečný podvod chtějí spáchat, ale ti, kteří chtějí něco udělat pro svou obec nebo pro svůj podnik atd., a v dobré víře se dopustí chyby, kterou mohou potom napravit, byť je to řekněme nešťastně zařazeno pod účinnou lítost, kde spíše my všichni vidíme s ohledem na trestní řád to, že ten člověk něco spáchá, pak toho lituje, tady udělal chybu a chce ji napravit, cítíme všichni, jak je posunutý ten skutek už tím, jak to dokážeme vyjádřit, tak pak by to bylo asi jenom dobře. Takže to je důvod, proč já spíše tento návrh podporuji, než naopak. Díky. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore. Do rozpravy je přihlášen pan senátor Jan Horník. Máte slovo, pane senátore. Senátor Jan Horník: Vážená paní předsedající, vážený paní ministryně, kolegové a kolegyně, co se týče hlavního merita projednávaného, tak s tím nemám žádný problém. Ale musím se samozřejmě zastavit u toho, co tady zmínili moji předřečníci. Chci hodně poděkovat – vaším prostřednictvím – kolegyni Zvěřinové, že tohle téma vzala na sebe. Je to i na základě toho, že při mnoha diskusích tyto věci probíráme a zjišťujeme, že my všichni jsme se dostali na jakousi sice společnou loď, ale někdo je v podpalubí a nemá šanci utéct, a někdo je na palubě, tedy ještě se na něj možná dostane záchranný člun. Mně se zdá, že kolega Antl samozřejmě má praxi. A má samozřejmě v té trestně právní zodpovědnosti velkou praxi na rozdíl ode mě. Nicméně já si uvědomuji každý den, když vstupuji na radnici, že vlastně jednou nohou jsem v kriminále, protože těch dotací skutečně naše město dělá poměrně hodně. Já se ptám, kde je trestně právní zodpovědnost těch osob, které rozhodují o nás. Kde je trestně právní zodpovědnost těch, kteří jsou na ministerstvu financí, to znamená těch auditorů. Je to jenom na jejich úsudku, na nikom jiném. Zjistíte, že to je poslední verdikt a vy nemůžete nic dělat. Vy z toho nespíte. Mně jeden projekt vzal 5 let mého života minulý rok. Já se chci zeptat, jak se bude posuzovat konkrétní případ, kdy vytendrujete zakázku, tu zakázku s vědomím toho, že ji musíte v dostatečné kvalitě, rozsahu a v tom, k čemu má sloužit, dokončit, ale během toho zjistíte, že tam jsou nesmyslně vynakládané náklady, které jdou z kapsy nejenom poskytovatele dotace, v tomto případě třeba EU, ale rozpočtu českého státu, což bývá 5 %, ale zejména toho žadatele. To je odpověď panu kolegovi Čunkovi,
193
prostřednictvím paní předsedkyně. Já mám dojem, že i těch 5 nebo 10 nebo 15 – to je jedno kolik – procent, které do toho vkládají například samosprávy, jsou přesto velké peníze. To znamená, není nám lhostejné, nebo myslím, že většina se chová tak, že se chová hospodárně, takže když na projektu – dám příklad – stomilionovém se podaří ušetřit ve spolupráci s projektanty, s poskytovatelem dotací, protože ti to musí schválit, 30 milionů, a pak na vás přijde auditní orgán ministerstva financí, a ten vám prokáže, že v podstatě těch 30 milionů jste nevyužili, jak jste je měli využít, protože původně na to bylo výběrové řízení, požaduje dneska na vás – ti, kteří se zúčastnili na druhém a třetím místě, aby doložili, kolik by to bylo přepočítáno na ty jejich ceny. Tak zjistíte s hrůzou, protože každá firma to má postaveno trošku jinak, ten cenový koláč, tak vám najednou oznámí – "nojo, ale oni by to byli bývali postavili levnější, kdyby byli bývali věděli, že vy se budete snažit ten projekt zlevnit". Ale víte, proč jsem ho třeba já zlevnil? Protože jsme našli ve vozovce 1,5 km dlouhé hluboko zakopané, vlastně přebalené několika vrstvami následnými, živce apod., žulové obrubníky. My jsme nepotřebovali ty šílené betonové nové. My jsme tyhle vybrali a znovu jsme je použili. Samozřejmě díky tomu to bylo levnější, což jsme nemohli vědět my, ale ani ten, který nám nejlevnější nabídku v té době zrovna dal. Já se teď zeptám kolegů, kteří sedí na jiné straně, na té trestně právní, kteří to posuzují. Na naší straně to byl úmysl, já jsem ten úmysl dokonce podepsal do stavebního deníku a do dalších dokumentů, úmysl v tom, že jsem chtěl ušetřit nám, Evropské unii, ale i českému státu. Přesto se z těchto věcí těžko momentálně zrovna vysekávám. Audit ministerstva financí, letos už druhý auditní orgán, nastupuje v pondělí, bude do pátku. Víte, co je ještě nejhorší? Vy si určitě vzpomínáte, když jsem tady kritizoval postupy, které byly nastoleny v ROP Severozápad. Hodně věcí se prokázalo, ale bohužel ti, kteří dělali věci poctivě, tak jsou na tom dneska úplně stejně jako ti, kteří to dělali nepoctivě. Po těch se jde. Pracovníci, to znamená kontroloři těchto orgánů, nemají žádnou právní zodpovědnost směrem k žadatelům a příjemcům dotací a je to na jejich rozhodnutí. V podstatě nemáte šanci se z tohoto vysekat. A teď nemluvím o sektoru samosprávném, ale mluvím i o sektoru podnikatelském, a že jich není málo. Dneska jsem dostal zrovna jeden telefon. Pro mě to jsou šílené věci, které se vymykají zdravému rozumu. Všichni se začali hrozně vát. To znamená, bojíme se úplně všichni. A já se ptám, a teď budu muset pomaličku dát zapravdu některým kolegům v minulosti tady za ODS, a říkal to kolega Kubera, že dotace je slovo sprosté. On už to říká i kolega Vícha. Takže se teď ptám, jestli takhle budeme dál postupovat, jestli máme jako stát vůbec od evropského společenství vůbec cokoli brát, když tam sami do toho hrnce přispíváme, anebo jestli si to neděláme náhodou také sami. A tady si myslím, že bychom potřebovali odpověď od jednotlivých ministrů. Bohužel minulá vláda nám na to neodpovídá, ale minimálně od těch, kteří teď jsou ve vládě. Nelze přece úplně všechny příjemce dotací kriminalizovat. A bohužel ta doba momentálně takováto je. Nejhorší na tom je, že například ministerstvo financí jako nejvyšší auditní orgán, jako jediný, kterého uznává Evropská komise, nemá dostatek svých vlastních pracovníků. Najímá si k tomu vesměs další organizace, jako tomu bylo v případě Severozápadu, kdy to byl Deloitte. Víte, já jsem byl rád, že se tehdy začal Severozápad prověřovat. Bohužel auditní orgán nepoznal, že jím vybraný kontrolor, nebo auditor, což byl Deloitte, také pochybil, a poměrně v závažných věcech. Takže bohužel teď jsou všichni házeni do jednoho koše, přestože prokazatelně tento auditní orgán neměl pravdu. Mám dojem, že to mělo i nějaké personální následky u této společnosti. 194
Takže se obávám, že jednou, což se může klidně stát velmi brzo, můžu stát někde u soudu, budu obžalován, a obávám se toho, že i když bych si tady vzal steno z dnešního jednání a z toho, jaké garance tady dostáváme od některých kolegů – že mě toto steno vyseká z těchto problémů, do kterých se dostanu, aniž bych chtěl. Protože mně chybí trestněprávní zodpovědnost těch lidí, kteří jsou kontrolory a kteří jsou auditory. A co je ještě další problém, to jsou orgány, které konají, které zjišťují schodky, a je tristní, když zjistíte, že členové protikorupční policie a dalších orgánů vlastně té tématice nerozumějí. To je to úplně nejhorší. Vy jim musíte všechno vysvětlovat. Není specializovaný oddíl, nebo nějaká na to specializovaná část – teď možná u ministerstva financí něco vzniklo, ale mám dojem, že je to nad 150 milionů - lidí, kteří by se v té problematice uměli orientovat. Je to ROP od ROP úplně jiné. To znamená, ani univerzálně na celou Českou republiku se to nedá použít. Takže se obávám toho, že pokud bychom neprohlasovali pozměňovací návrh, který tu máme, tak se dostaneme mnozí z nás, i ti, kteří tady dneska nejsou, do velkých problémů v budoucnosti, a nikdo z nás z toho nedostane. Věřte tomu. A když pak jste u toho Nejvyššího soudu a čekáte na rozhodnutí tam, kde čekala Milada Horáková a další, můžu vám říct, že se vám rozklepou kolena. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, rozpravu uzavírám. Táži se paní ministryně, jestli se chce k rozpravě vyjádřit. Prosím, paní ministryně, máte slovo. Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. V rozpravě, kterou jsme právě slyšeli, byly uplatněny připomínky, náměty a návrhy, které se vlastně ani netýkaly předmětu vlastních projednávaných novel tří zákonů – trestního zákoníku, trestního řádu a zákona o trestní odpovědnosti právnických osob tak, jak jsem vám je přednesla. Takže k této části se vyjadřovat nebudu. Jenom chci potvrdit to, o čem tady hovořil pan senátor, pokud zmiňoval transpoziční lhůty. My jsme sice již za nimi, dokonce u jedné je to zhruba 4 nebo 5 měsíců, ale také si nedovedu představit, že bychom byli za to postiženi. Čili tím, že jsem vám řekla, že lhůty již nemohou být dodrženy, jsem neměla na mysli, že bychom se vystavovali riziku sankcí ze strany EU. Jenom pro pořádek. Pokud jde o diskusi, která zde proběhla, od začátku jsem samozřejmě byla aktivním účastníkem ještě na půdě Poslanecké sněmovny, resp. v našem poslaneckém klubu, kde se to tak dělilo na ty, kteří upozorňovali, stejně jako vy, na rizika trestního postihu pro jednání související s evropskými dotacemi, obavy, které mají občané, firmy a samozřejmě zejména představitelé určitých jak obchodních společností, tak samospráv, kteří jsou zapojeni do procesu získávání evropských dotací a kteří si ani bez něj nedovedou představit, že by některé velmi smysluplné projekty mohli ufinancovat. Přesto riziko, Damoklův meč nad nimi visí, přinejmenším v jejich povědomí. Je otázka, jestli zavedení, resp. rozšíření účinné lítosti o tyto trestné činy bude mít skutečně ten dopad, se kterým je to spojováno, a v diskusi to několikrát zaznělo. To znamená, zda skutečně dojde k tomu, že se nám naplní státní pokladna, to za prvé. A za druhé, zda trestní postih těch, kteří tímto způsobem jednají, odvrátí. V praxi to vypadá tak, že pro tyto trestné činy je postihováno velice málo obviněných, a to právě proto, zejména pokud jde o trestný čin poškozování finančních zájmů EU podle § 260, že orgány činné v trestním řízení musí
195
prokázat skutečně úmysl, který vedl jednání, které je zde poměrně přesně stanovené, údajného pachatele k poškození finančních zájmů. Čili státní zástupce musí prokázat, že všechna jednání, kterých se dopustil dotyčný a která jsou zde popsána, kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zakreslující údaje, vztahující se, atd. které jsou pokryty jeho zaviněním v úmyslné podobě, jež vede k cíli poškodit finanční zájmy EU. To se v praxi podaří jenom mizivému zlomku případů. Pokud jsem viděla statistiky, nebylo to ani deset případů odsouzených. Nechci teď říkat, že to byl jenom jeden, ale myslím si, že by se to na prstech jedné ruky dalo spočítat. U dotačního podvodu je to myslím celkem jasné, že je to jenom úmysl a jde o podvod. To je spíš argument, který používám k posílení argumentace proti rozšíření účinné lítosti o tento typ trestných činů, pokud by sledoval zejména tento cíl, čili snížit možnost trestního postihu. Ona je v praxi už stejně velice mizivá, díky znění, které je v trestním zákoníku. Na druhé straně to, co vyloučit nemůžeme a to, co zase je třeba přiznat – a také to zde bylo řečeno – platné znění trestních norem nám ještě nezaručí, že policejní orgány nebo státní zástupci se aktivně nebudou snažit takové trestné činy zahájit a vyšetřovat je, s tím, že je potom zastaví. A to, o čem vy jste hovořili, mně spíš připomíná nebezpečí a rizika, která souvisejí s hrozbou trestního postihu, spíše než s hrozbou odsouzení a uložení trestu za takové jednání. Chápu, když se dívám na případy, kterými jsme konfrontováni, konec konců i já sama na vlastní kůži jsem ve velice nedávné době pocítila to, co vy jste tady popisovali, že každý z nás může čelit nějakému trestnímu oznámení za jednání, které nepovažuje za hranou ani řekněme správního deliktu, natož pak trestního práva. Chápu, že pokud někdo má obavy v souvislosti se získáváním prostředků z evropských grantů proto, že se domnívá nebo dokonce má zkušenosti s tím, že se v tomto procesu snadno může dopustit chyby, kterou potom někdo jiný – hovořili jste o ministerstvu financí, a může to být i policie, státní zástupci – vyhodnotí jako chybu, která je záměrná, úmyslná a rozběhne trestní stíhání, takže to přinejmenším sníží kvalitu života takového člověka, nemluvím ani o jiných pracovních důsledcích, atd. ČIli nebagatelizovala bych vaši debatu, v žádném případě. Také jsme o tom hovořili i v poslaneckém klubu ANO, smím-li to tady prozradit, a rozhodně na tuto problematiku nebyl jednoznačný názor. Když se podíváte na § 33 – účinná lítost – jaké trestné činy zahrnuje, tak tam máte třeba i vámi zmiňované a v praxi už mnohem frekventovanější trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku, a to jak v úmyslné formě, tak v nedbalostní, a další. Čili proč to nerozšířit o dotační podvod a poškození finančních zájmů EU. To, proč jsme nakonec zvedli ruku proti, bylo dáno zejména tím, že si myslíme, že zatím v praxi není tento okruh případů frekventovaný z hlediska trestního postihu, jde spíše o postup finančních orgánů, ale zejména, že jde o klasický přílepek, proti kterému jsme vždycky byli a řekli jsme si, že něco takového nebudeme dobrovolně připouštět, jedině ve výjimečných případech. Čili je to nesystémový pozměňující návrh. A já svůj proslov k této problematice bych ráda uzavřela tím, že rozhodně si nemyslím, že by byl tento pozměňovací návrh nesmyslný. Vím, že podobné úpravy existují v jiných zemích. Nezpochybňuji i obavy těch z vás, kteří zde hovořili o rizicích trestního postihu nebo trestního stíhání, které se potom ukáže jako nedůvodné a tímto nástrojem účinné lítosti mu chtěli předcházet. Na druhé straně si myslím, že nejsme připraveni tuto normu v předložené podobě schválit 196
právě proto, že o tom neproběhla dostatečně důkladná debata. A myslím, že ještě jednou podtrhnu, že jde o nesystémový přílepkový pozměňovací návrh. To je všechno za ministerstvo spravedlnosti, které v tomto ohledu zůstává neutrálně zdrženlivé. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní ministryně. A nyní žádám garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Senátor Miroslav Antl: Ano, děkuji, udělám to až telegraficky. Já už jsem se vlastně uprostřed rozpravy zmínil o předchozích příspěvcích. Chtěl bych skutečně jenom několika slovy zareagovat i na to, co zde bylo řečeno dál. A otevřeně říkám, že pan senátor Jiří Čunek má pravdu. Ano, přišel jsem sem jako státní zástupce, už je ze mě i senátor a dívám se na některé věci trošku jinak. Mohu jmenovat zde přítomnou paní senátorku Richtrovou a její kauzu, kde jsem poprvé nehlasoval pro vydání, protože jsem četl sdělení obvinění. Zrovna tak reaguji i na příspěvek senátora Tomáše Jirsy i pana senátora Horníka a říkám vstřícně, že pokud chtějí se mnou konzultovat, rád se podívám na konkrétní věci. Nejsem schopen diskutovat o případu, ke kterému nemám spis, skutečně. Akademická debata o případech, o kterých se tady zmiňujeme, je k ničemu. Pokud budete mít pro mě jakékoliv materiály, vstřícně říkám, jsem připraven vám pomoci. Jinak v rozpravě i se mnou nás vystoupilo osm a byl signalizován pozměňovací návrh. Ovšem teď jsme v rozpravě obecné a platí stále návrh ústavně-právního výboru na schválení. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, a tak budeme také hlasovat. Nejdříve svolám senátorky a senátory do sálu. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 43 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 22. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 44 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 30, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Končíme projednávání tohoto bodu, děkuji navrhovatelce i zpravodaji. A naše schůze pokračuje. Následujícím bodem je 30. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Agenda EU v oblasti spravedlnosti do roku 2020 - posílit důvěru, mobilitu a růst v Unii (evropský senátní tisk č. K 127/09) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 127/09 a K 127/09/01. Nyní prosím opět ministryni spravedlnosti paní Helenu Válkovou, aby nás seznámila s těmito materiály. Paní ministryně, máte slovo.
197
Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Nebudu vám číst obsáhlý materiál. Jednak jste něco dostali jako podklad, jednak já mám tady připravené své úvodní slovo. Spíše bych z něj vyjmula podstatné věci a řekněme novinky, kterými se odlišuje politika, která bude nebo která má být prosazována do roku 2020 a která je předmětem Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionu. Jde o Agendu EU v oblasti spravedlnosti. A je tam několik důležitých věcí, pokud jde o zbytek si dovolím odkázat na odůvodnění. Za prvé, klíčové pojmy a klíčové postuláty, které by měly prostupovat celou politiku v této oblasti, je důvěra, mobilita a růst v Unii. Jak se to projeví konkrétně v oblasti spravedlnosti? Politika EU se zatím zaměřovala na posilování vzájemné důvěry, zjednodušování soudních řízení, víte, že došlo k výraznému rozšiřování řízení s přeshraničním prvkem a ochrana základních práv. To stále nestačí, ani to, co se udělalo v oblasti posilování práv obětí. Přijali jsme loni zákon o obětech trestních činů, Česká republika v tomto směru je velmi reformním státem, ale v současné době se spíše akcentují i určité další možnosti harmonizace v soudnictví a provázání národních systémů s evropským právem, více než kdykoli v minulosti. Konkrétně v oblasti trestní justice se s tím setkáváme nyní u trochu, dovolím si říci kriticky, kontroverzního institutu. Jde o snahu vytvořit Úřad evropského veřejného žalobce, takového prokurátora, který by lépe než současné národní systémy a lépe než Europol a Eurojust zajistil účinné vyšetřování a stíhání trestných činů poškozujících rozpočet EU. A k tomu, aby taková instituce vznikla, by bylo třeba část legislativy a hlavně část procesních institutů převést nebo přinejmenším zharmonizovat z národních trestních zákonodárství na evropskou úroveň. A tomu se logicky již nyní v přípravné fázi národní státy brání. Pokud Evropská komise jako hlavní úkoly definuje, další posílení důvěry, mobility a růstu v Unii, a přitom vzájemná důvěra je považována za absolutní základ, tak na konkrétních institutech, které budou navrhovány, se teprve ověří, jestli to zůstane postulátem (frází), anebo jestli to bude skutečně naplněné tím, že státy se dobrovolně budou vzdávat některých svých pravomocí a kompetencí ve prospěch EU. A na poli trestního práva je to zvlášť citlivá problematika, jak jsme konec konců slyšeli tady v rozpravě k minulému bodu. Tolik pokud jde o vzájemnou důvěru, která potom by měla být naplňována konkrétními novými institucemi. Další taková oblast je představována snahou o omezení byrokracie, což zejména v souvislosti s EU vám může trošku znít ironicky. V tomto směru se zde zdůrazňuje hlavně občanské a obchodní právo, právní předpisy o právech spotřebitele, ale částečně i trestní právo, kde by se mělo urychlit řešení sporů a kde by měl být občan zatěžován co nejméně byrokracií, administrativou. Dále je zde zdůrazňován rozvoj spolupráce na mezinárodní úrovni, rozvoj mezi EU a třetími zeměmi a apelace na národní členské státy EU, aby pomáhaly třetím zemím, aby se dostaly jejich standardy na úroveň evropského práva. A jak tedy k tomu přistupuje vláda České republiky? Vítáme samozřejmě zahájení horizontální debaty. Souhlasíme s postuláty, která jsem se snažila tady nastínit a máte je v podkladech. Obecně souhlasíme i s tím, že je třeba zlepšovat fungování již implementovaných nástrojů a navrhované změny v oblasti institucionální pečlivě zkoumat a snažit se je řešit, s důvěrou v to, že evropská unifikace povede k většímu blahobytu, k lepšímu zajišťování základních práv a svobod a k vyšší úrovni života jednotlivých občanů, to znamená v ČR občanů České republiky. 198
Na druhé straně Komise také nechává samozřejmě prostor pro národní právo, které může uplatnit v procesu kodifikací své námitky a připomínky, a neznamená to, že automaticky bychom měli být nuceni akceptovat všechny nové legislativní návrhy. A zde je možné využít i principy subsidiarity, proporcionality a speciality, které by měly chránit národní systémy před příliš velkými zásahy ze strany EU ve smyslu zavádění třeba institucí, se kterými by členské státy nesouhlasily. V naší oblasti trestní justice, o které jsem tady nejvíc hovořila, je to třeba právě Úřad veřejného žalobce. Co nás ovšem nemine, a myslím k našemu prospěchu, nikoliv k naší škodě, bude rozšiřování podmínek při trestním stíhání, ale vůbec i vyšetřování těch nejzávažnějších trestních činů, čili podmínky pro povolování přeshraničního sledování, odposlechy, propojování národních rejstříků stíhaných osob za účelem zjištění souvisejících případů, zabránění stíhání osoby pro tentýž skutek. V civilním právu, v civilní justici bude velká pozornost také věnována implementaci nařízení v oblasti rodinného práva. I zde jde o uznávání, o příslušnost a výkon rozhodnutí ve věcech manželství a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Myslím si, že to je to podstatné. Možná, že vám to připadalo hodně obecné, jako mně, když jsem se s tímto materiálem poprvé seznamovala. Záleží na tom, jak se podaří obecné postuláty, posílit důvěru, mobilitu a růst v Unii, naplnit konkrétními instituty, se kterými členské státy nakonec po těch mnohdy velice časově náročných, ale i jinak, jednáních vyslovují souhlas. Děkuji za pozornost, a pokud budu schopna v rámci evropského práva, obávám se, že do velkých detailů jít nebudu moci, tak ráda zodpovím doplňující otázky. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, paní ministryně, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 127/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Tomáš Grulich: Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, budu velmi stručný, protože myslím, že výklad paní ministryně byl velmi vyčerpávající, a soustředím se jenom na návrh na doporučení, který schválil výbor pro záležitosti EU na svém zasedání 12. června 2014. Kdybych chtěl návrh shrnout do jedné věty a zobecnit to, tak bych řekl, že to, co máme schváleno, bychom měli rozvíjet, to, co by mělo být nového, toho by mělo být jako šafránu a být k tomu velmi opatrní. Co bych chtěl podtrhnout, je náš nesouhlas, který už jsme jednou vyjádřili se žalobcem, s Úřadem evropského veřejného žalobce. Nejsme v tom sami, je to dost značná část států, tuším, že asi devět států, kterým se tento institut ne příliš zamlouvá, alespoň v té podobě, tak jak byl předložen. Doporučení jste si mohli přečíst a žádám vás, abyste ho přijali. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane senátore, prosím, i vy se posaďte ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám, takže můžeme přistoupit k hlasování. Svolám senátorky a senátory do sálu. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Tomáš Grulich.
199
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 27, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní navrhovatelce i zpravodaji. Končí mise paní ministryně, loučíme se s vámi, děkujeme, na shledanou. Schůze pokračuje. Dalším bodem je 31. Návrh senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 296) Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Libor Michálek. Pane kolego, dávám vám slovo. Ještě technická poznámka pana senátora Grulicha. Senátor Tomáš Grulich: Chtěl bych vás jenom poprosit, protože je čtvrtek a dnes jsou koncerty ve Valdštejnské zahradě. Mám tam jeden z těchto koncertů. Kdybyste uslyšeli něco líbivé džezové hudby, tak je to ode mně, a buďte, prosím, shovívaví, jestliže budeme ještě jednat. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkujeme. A nyní pan senátor Libor Michálek, máte slovo. Senátor Libor Michálek: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, předkládaný návrh novely zákona o svobodném přístupu k informacím reaguje na časté problémy, které se v této oblasti vyskytují, a to jak na straně žadatelů o informace, tak na straně povinných subjektů. Důvodová zpráva ilustruje, jaký administrativní ping pong může nastávat mezi povinným subjektem, nadřízeným orgánem, žadatelem. Příklad Dopravního podniku hlavního města Prahy, kdy žadatel obdržel požadovanou informaci po 866 dnech a po dvanáctinásobném zrušení rozhodnutí nadřízeným orgánem, není bohužel výjimkou. Osobně jsem se přesvědčil, když jsem žádal o informace týkající se společnosti ČEZ, že tento subjekt se nepovažuje za veřejnou instituci, přestože Nejvyšší správní soud judikoval, že povinným subjektem je. Když v roce 2012 vyplatila Skupina ČEZ na darech přes 400 mil. Kč, ani ministerstvo financí nemělo údaje o tom, komu byly dary poskytnuty, a to s odkazem, že je v postavení běžného akcionáře, který těmito údaji nedisponuje. Výjimkou nejsou ani případy, kdy se zdravotní pojišťovny rovněž necítí být povinny informace poskytovat. Na straně druhé byla registrována řada případů, kdy žadatelé o informace postupují vůči povinným subjektům až šikanózním přístupem, zahlcují povinné subjekty, někdy s vysokou mírou četnosti, složitě strukturovanými dotazy, jejichž vyřízení představuje nepřiměřenou administrativní zátěž.
200
Evropské právo již dnes pracuje s pojmem zjevně nerozumné žádosti, a takovou lze odmítnout. Platná česká právní úprava bohužel nedává zmocnění k takovému postupu. Účinnou obranou proti složitě strukturovaným požadavkům na informace jsou tzv. publikační schémata. Jde o určitý způsob "databáze" údajů, podobných svou strukturou tomu, jak známe např. jednotlivé položky rozvahy nebo výkazu zisku a ztráty, poskytování informací ve větší míře podrobnosti pak může být významně zpoplatněno nebo odmítnuto. V některých případech totiž může být administrativně náročná již samotná kalkulace nákladů na vyhledání informací dle požadovaného filtru. Návrh novely tedy v prvé řadě zavádí institut tzv. publikačních schémat a také některé další pojmy ze směrnice č. 213/937/EU o opakovaném použití informací. Účinnou obranou proti neposkytování standardních informací, které jsou povinným subjektům jednoduše známé a nemají nějaký nepřiměřený rozsah, může být riziko sankcionování za neposkytnutí informace. A na tomto místě je třeba upozornit, že stávající znění zákona o svobodném přístupu k informacím neumožňuje uložení žádné pokuty, např. za obstrukční chování, nerespektování již platné judikatury apod. Proto dalším bodem návrhu této novely je zavedení institutu správního deliktu. V neposlední řadě přichází návrh novely s institutem tzv. informačního komisaře, resp. úřadu, který by zejména sporné případy řešil a ulehčil částečně soudní soustavě. Ve světě je běžné, že institut tohoto typu existuje, a domnívám se, že je vhodné se touto praxí inspirovat, neboť jak také lze vyčíst z důvodové zprávy na stranách 6 až 8, Česká republika je zatím na 68 místě z 94 zemí, kde mezinárodní instituce hodnotí, jaká je míra informační otevřenosti. Z některých případů se pak zdá, že v ČR má občan spíš právo se o informace soudit než právo v nějakém přiměřeném čase získat. A právě institut informačního komisaře může přispět, aby sporné případy nebyly řešeny primární soudní cestou. Návrh zákona nepočítá s tím, že by informační komisař měl nahradit všechny nadřízené orgány povinných subjektů. Tak, jak máte v návrhu uvedeno, jeho kompetence by se aktivovala pouze tehdy, pokud žadateli opakovaně v téže věci je odepřeno právo na poskytnutí informace, anebo naopak v případě, kdy by se na informačního komisaře obrátil povinný subjekt s tím, že žádosti, které jsou mu předkládány, právě naplňují charakteristiku zjevné nerozumnosti nebo nepřiměřenosti. K diskusi ve výborech potom může samozřejmě být otázka, zda informačního komisaře zřizovat v podobě samostatného úřadu, nebo jej podřadit např. do Úřadu pro ochranu osobních údajů či do uvažovaného Ředitelství pro státní službu. Zásadní změnou, s níž návrh novely přichází, je zakotvení apelační kompetence, to znamená kompetence vydat informační příkaz specifikující, zda určitá informace má být poskytnuta či nikoli. A s tím souvisí i kompetence určit, že některá žádost je právě zjevně nerozumná. I rozhodnutí informačního komisaře musí být samozřejmě soudně přezkoumatelná, lze nicméně předpokládat, že při kompetenci sankcionovat subjekt pouze za předpokladu, že nebude povinný subjekt respektovat příslušnou judikaturu, počet právních žalob bude nižší než v současné době. Ve stručnosti lze shrnout, že návrh novely zákona o svobodném přístupu k informacím ošetřuje těchto sedm bodů – specifikace okruhu povinných subjektů, zavedení nové terminologie ze směrnice o opakovaném použití informací, zavedení tím pádem i publikační schéma, možnost odmítnout tzv. 201
kverulační nebo obstrukční žádosti o informace, posiluje institut informačního příkazu a brání nebo předchází riziku administrativního ping pongu. K návrh předmětné novely jste obdrželi připomínky legislativně-právního odboru. Já tady k nim řeknu v úvodu jenom velmi stručný komentář. Pokud k tomu potom bude potřeba se ještě nějak vyjádřit, je možné tak učinit podrobněji. První připomínka právního odboru se týká samotného úřadu a platu jeho předsedy, vzniku pracovního poměru informačního komisaře apod. Tuto otázku nepovažuji za zcela zásadní, jsem otevřený řešit to ať už podobně, jako je tomu u Nejvyššího kontrolního úřadu nebo u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Druhá připomínka se týká správního řízení vedeného před úřadem, resp. informačním komisařem. A zde se ztotožňuji s námitkou, že ne vždy z hlediska potřeby rychlosti řízení je účelné vydávat rozhodnutí v prvním stupni jako první úkon ve správním řízení, na straně druhé mám za to, že je vhodné alespoň tuto možnost v návrhu ponechat. Podobně i třetí připomínka se týká téže problematiky. Z dalších připomínek už pouze telegraficky. Jedna z nich se týká publikačních schémat a toho, zda má být v kompetenci povinného subjektu tato publikační schémata vydávat a úřad by tato pouze schvaloval, nebo zda úřad má přímo vyhláškou tato vlastně paušálně schválit pro různé okruhy podle mých subjektů. Tento návrh dnes předpokládá, že po přechodnou dobu to může být u povinných subjektů, potom je tam termín 31. 12. 2015 do vydání příslušné vyhlášky. Další připomínky už jsou spíše legislativně – technické. Vážené kolegyně, vážení kolegové, na základě výše uvedeného vás prosím, abyste předložený návrh novely zákona o svobodném přístupu k informacím přikázali příslušnému výboru. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli. Požádám vás, nebo už sedíte u stolku zpravodajů? Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Martu Bayerovou. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Marta Bayerová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila s důvody předložení návrhu senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Důvody k předložení jsou takovéto: Právo na informace je na ústavní úrovni v českém právním řádu zakotveno v článku 17 Listiny základních práv a svobod. Článek 17 odst. 5 Listin pak stanoví, že podmínky pro realizaci práva na informace stanoví prováděcí zákon, kterým je právě zákon, který jsem uvedla, č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Za více než desetiletou dobu ve své účinnosti byl tento zákon několikrát novelizován, ne vždy se tam ovšem dělo systémově a s ohledem na překotný vývoj informačních technologií. Současné znění tohoto zákona podle názoru předkladatele jednak nereflektuje na rozvoj informačních technologií, jinak
202
obsahuje další nedostatky a legislativní mezery, jejichž odstranění je žádoucí pro dosažení efektivnější realizace svobodného přístupu k informacím. Předložený návrh má tedy za cíl především zjednodušit přístup k informacím, efektivnější vymahatelnost práva na informace a přizpůsobení rozvoji informačních technologií v podmínkách české aplikační praxe. Proto se shoduji s navrhovatelem tento zákon přikázat k projednání do výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko, a také vás požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto návrhu obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený paní předsedající, kolegyně a kolegové, nebudu příliš zdržovat věcným obsahem, který, jak si můžete přečíst ve stanovisku legislativy, obsahuje tolik vad, že je v podstatě nehlasovatelný. Ale to, co je podstatné, pokud existuje nějaká směrnice, kterou má Česká republika implementovat, tak to nemůže udělat nikdo jiný než vláda. Z tohoto návrhu čiší jak sláma z bot slovo "Úřad" s velkým Ú, kdy je zcela zjevné, že se tady připravuje pro někoho – a já si nedovolím, přestože vím, pro koho, to jmenovat, a i nepochybně autorsky se na tom podíleli ještě jiní autoři, než ti, kteří zákon předkládají. Navrhuji, abychom počkali na to, až vláda přijde se zákonem. A nebudu tady rozebírat z hlediska dotčených organizací, co to pro ně znamená – paralyzace úřadů na celé měsíce. To jsou neskutečné věci, které nemají s právem na informace nic společného, tento zákon se zneužívá k politickému boji úplně neskutečným způsobem. A jediné, od koho nedostanete žádné informace, jsou právě neziskové organizace, které berou státní dotace na to, aby se mohly ptát podle stošestky. Když se jich zeptáte, na co peníze utrácejí, odkud je berou, tak vám řeknou, že oni nejsou ten povinný subjekt, který vám je musí sdělovat. Takže minimálně, až budeme projednávat vládní návrh, tak by bylo dobré doplnit povinné subjekty o všechny organizace, které pracují s veřejnými prostředky, abychom se také my obráceně mohli něco zajímavého o jejich činnosti dozvědět. Takže já navrhuji zamítnutí a počkáme si na to, s čím přijde vláda, až bude implementovat evropskou směrnici. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Dále vystoupí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím. Senátor Vladimír Dryml: Paní předsedající, pane navrhovateli, kolegyně, kolegové, já chápu tu iniciativu a vím, s jakými problémy se setkáváme i my při své práci, když potřebujeme některé informace, které jsou nutné pro naši práci nebo pro to, co od nás chtějí naši voliči. Ale myslím si, že někdy méně znamená více. Ono už v některých našich zákonech se to řeší, tady je to spíše o nevymahatelnosti práva, o pomalém postupu soudních orgánů, které nedokáží řešit některé věci, které jsou spjaté právě s podáváním informací. Na druhé straně si uvědomme, že také každý občan má právo, i společnost, i podnikatel, právo na ochranu některých informací, které mohou být velmi zneužitelné. S informacemi se obchoduje, dnes je to největší byznys v České republice. Ale já bych se nechtěl nad tím dále rozčilovat, ale vadí mně § 16 odst. 2, kde se píše,
203
že nadřízeným orgánem zdravotních pojišťoven je pro účely tohoto zákona ministerstvo zdravotnictví. Vážený pane navrhovateli, to je předělání zákona o zdravotních pojišťovnách, zákona o VZP. To jsou věci, které prostě jsou velmi, velmi nesystémové a pokud toto psal navrhovatel, tak asi nevěděl, o čem mluví ve zdravotnictví. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore a dále vystoupí v rozpravě pan senátor Jaroslav Sykáček. Prosím, pane senátore. Senátor Jaroslav Sykáček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Já budu opravdu velice, velice stručný. Protože povinnost poskytovat údaje je velice zajímavou otázkou, ale také ožehavým problémem. Já samozřejmě souhlasím s tím, co říkal tady – prostřednictvím paní předsedající – kolega Kubera nebo kolega Dryml. Ovšem bohužel já se s tím setkávám i z druhého pohledu. Setkával jsem se s tím nejen jako starosta, ale i jako zastupitel s občany, žádající o informaci. Vzhledem k tomu, že jsem musel zažít takový případ, kdy jsem odpověď na žádost o informaci nedostal ani po jednom roce, a to přesto, že jsme dostali kladné vyjádření z krajského úřadu, dostali jsme vyjádření z odboru dozoru a kontroly ministerstva vnitra. A dokonce i prvoinstanční rozhodnutí soudu, že informace máme dostat, tak jsme je prostě nedostali a není boha to právně vynutit. Nakonec budeme postupovat asi stejně jako tady v Praze, kdy došlo k exekuci nebo k návrhu na exekuci majetku. Já si myslím, že stávající stav je nenormální. Souhlasím s tím, že se dá tento nástroj zneužít jako příklad politického nátlaku, ale je třeba, aby byl nějaký instrument, abychom se mohli řádně k informacím dostat. Všechno. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Nikoho dalšího nemám přihlášeného do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? NIkdo. Děkuji. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana navrhovatele, zda chce reagovat. Samozřejmě, prosím, máte slovo. Senátor Libor Michálek: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nechci zdržovat, takže jen v krátkosti k bodům, které tady zazněly. Co se týče implementace příslušné evropské směrnice. Tam souhlasím s tím, že primárně určitě by iniciativa měla být na vládě. Nicméně skutečně novela směrnice o opakovaném použití dat je velmi technického charakteru, ona tam zavádí pouze několik pojmů, které máte v tomto návrhu uvedeny hned v úvodu. A samozřejmě neřeší palčivý problém, který tady popsán byl a kterým je právě obtížná vymahatelnost práva. Návrh není ovšem koncipován tak, aby nějak posiloval práva žadatelů na informace. Jak jsem zmínil, právě ten pojem zjevně nerozumné žádosti, který už je v evropské legislativě, může umožnit, ať už to budeme nazývat úřad, informační komisař, prostě tu autoritu, která by ve správním řízení mohla na návrh povinného subjektu tyto zjevně nerozumné šikanózní žádosti odmítat. Tady vnímám naopak, že by to jako mohlo povinným subjektům pomoci. Jsem otevřený pro jakoukoliv diskusi nad množinou, ať už povinných subjektů nebo nadřízených orgánů. Je v tom značná nejednotnost, takže osobně rád podpořím jakékoliv návrhy, které do povinných subjektů zahrnou ať už neziskové organizace nebo politické strany nebo podobně. Totéž už nadřízených
204
orgánů – také modifikace při projednání v příslušném výboru určitě budou možné. Takže tolik jenom ve skutečnosti. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli. Nyní požádám paní zpravodajku, aby shrnula rozpravu a řekla nám, jak budeme hlasovat a o čem budeme hlasovat. Senátorka Marta Bayerová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já bych jenom shrnula – v rozpravě vystoupili tři senátoři, v podstatě jeden proti návrhu, dva tak nějak na podporu. Takže myslím si, že bychom mohli hlasovat o přikázání zákona. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Já jsem zaregistrovala ještě návrh zamítnout. Takže budeme muset ještě v prvé řadě – pan senátor Kubera navrhl ... Senátorka Marta Bayerová: Já se omlouvám, ano, máte pravdu. Já jsem si to špatně poznamenala. Ano. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Takže je nám jasno. Padl návrh zamítnout a padl návrh přikázat výborům. Takže svolám všechny k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu zamítnout návrh zákona. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 46 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 23, proti bylo 5. Návrh byl přijat. Tím jsme končili hlasování o tomto bodu. Děkuji panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. Budeme pokračovat dál bodem 32. Návrh senátního návrhu zákona senátorů Radka Martínka, Martina Tesaříka, Stanislava Juránka, Miloše Malého a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 303) Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Radko Martínek, který má nyní slovo. Prosím, pane senátore. Senátor Radko Martínek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, kolegové. Vzhledem k času se budu snažit být poněkud stručný nebo stručnější. Tento návrh v zásadě navazuje na senátní tisk č. 139, který byl Senátem jako celek zamítnut. Jestli si pamatujete na debatu, tak už tenkrát jsme se zabývali otázkou, která se týká nezletilých dětí. A právě tuto otázku společně se svými kolegy spolunavrhovateli řešíme v této části v tomto návrhu. Tento návrh se týká v zásadě v části první především možností týkajících se odpadů. V další části, v druhé, potom je to zaměřeno především – a to je ta část, která byla v části původního návrhu zákona – druhá část, která je k tomu přiložena, je návrh, který zbavuje povinnosti platit poplatky nezletilého a pokud ho za ně neplatí jeho zákonní zástupci a přesně se tam specifikuje, kdo má tento poplatek platit. 205
Další věc, která myslím je poměrně důležitá, je taktéž to, že je poplatník povinen, což je i teď, obecnímu úřadu hlásit věci, které mají a zakládají nárok na osvobození a zároveň potom v bodě 4 za nesplnění ohlašovací povinnosti, může, ale nemusí obec předepsat pokutu. Myslím, že je také důležité, že se obcím vrací zpátky možnost odpustit poplatek, což zejména ve mimořádných záležitostech je velmi prospěšné. Chtěl bych vás také upozornit, že dne 28. května 2014 skupina poslanců ANO nebo tedy pod vedením paní poslankyně Zelinkové podala v Poslanecké sněmovně obdobný návrh, který se týká ale jenom pouze té první části, to znamená té, která byla zrušena tím naším rozhodnutím zde. Osobně se domnívám, že proces by mohl být takový, že pokud PS schválí návrh, tak potom když přijde sem do Senátu, tak by se mohlo spojit projednávání těchto dvou návrhů a myslím, že je docela jednoduché vytvořit návrh, který by obsahoval to, co je obsahem obou těchto návrhů. Myslím, že to bylo dostatečné představení tohoto návrhu a děkuji vám za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. A požádám vás, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Petra Víchu. Prosím, aby se ujal své role. Senátor Petr Vícha: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážené kolegové. Vzhledem k podání kolegy Martínka a vysvětlení té novely a vzhledem k tomu, že se jedná skutečně jen o velmi jednoduchou novelu a není třeba ji více rozšiřovat tady, tak dávám návrh, aby byl tento návrh zákona přikázán výboru pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji, pane senátore, také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Kubera – ručně. Senátor Jaroslav Kubera: Já budu velmi stručný. Nemám žádný problém s návrhem, jen si myslím, když všichni tady tolik mluví o podpoře rodin s dětmi, co by se všechno pro ně mělo udělat, mi připadá vůbec nelogické, aby děti platily. Děti nebývají daňovými poplatníky, takže daleko jednodušší i legislativně by bylo, kdyby obecně platili dospělí za odpady, pokud se někde platí. U nás se neplatí už od roku 1994. Je to systém výborný, protože nemáme ani úředníky, nemáme ani dluhy. Mimochodem dluhy za odpady v České republice činí v tuto chvíli asi 120 mil. Kč. Lidé neplatí. Až se poplatky teď budou zvyšovat, tak nebudou platit ještě víc, ale nebudou také třídit, protože se zachovají – jak mi říkají: když chtějí tolik peněz, tak ať si to třídí sami. Mimochodem původcem odpadu je obec, nikoli občan, tak to stojí v zákoně. Takže je logické, že obec – je to jedna z věcí kromě veřejného osvětlení a komunikací, o které by se obec měla starat, neměla by za ně inkasovat daně. Naopak je spousta věcí, o které by se obec starat vůbec nemusela a přesto se o ně stará. Takže já nenamítám, nic nenavrhuji. Nevadí to, není to nic proti ničemu, ale do budoucna bychom se měli zabývat diskusí o tom, zda by nebylo opravdu jednodušší, výpadek by nebyl nijak dramatický – a pokud si vzpomenete, v dobách Jitky Seitlové, která se k nám zase na podzim chystá – když se tady schvalovaly poplatky jednou na hlavu, jednou tak, tak jsme tady upozorňovali na všechny tyto skutečnosti. Pak vznikly faktury, když bylo dítěti 18, tak najednou vyfasovalo fakturu od radnice,
206
protože jeho rodiče neplatili, že poplatek ke třídění, je naprostý nesmysl. To nejde nijak ošetřit. V sídlišti na Jižním Městě je úplně jedno, jestli někdo třídí nebo netřídí, na poplatek to nemůže mít vliv, leda že by lidé odevzdávali odpad na kila. A kromě toho vlastně lidé platí za něco, na čem někdo jiný vydělává, protože když třídíte a dáváte všechny věci tam, kam patří, tak někdo ty věci prodá – většinou jsou to suroviny, za které někdo inkasuje. Takže lidé, kteří třídí, by měli dostávat peníze a nikoliv jim zvyšovat daně. Mimochodem pan ministr tady včera říkal, že daně se zvyšovat nebudou, ale už zákon o odpadech nám ukazuje, že daně se zvyšovat budou. A já jsem přesvědčen, že to přes Senát naší společnou vůlí neprojde – myslím to, co teď leží ve Sněmovně. Já jsem o tom skoro přesvědčený bez ohledu na politickou příslušnost. Takže nic nenavrhuji, jenom dávám k diskusi, že do budoucna bychom měli uvažovat o tom to zjednodušit, protože děti z toho vyřadit a nebudeme mít žádné komplikace. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Tentokrát pan senátor nevyprovokoval dlouhou další diskusi, takže – nedořekla jsem, dále přihlášen do rozpravy je pan senátor Jiří Lajtoch. Senátor Jiří Lajtoch: Jenom jednu větu, jestli by bylo možné, aby tento senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji. V této chvíli skutečně nikdo další přihlášený není, tedy rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit. Ne. Pan zpravodaj – ano, řekne nám, o čem budeme hlasovat. Senátor Petr Vícha: V rozpravě vystoupil jeden senátor, který nám řekl, že v Teplicích se neplatí. Také nechápu obce, které mají poplatek, ale to je vedlejší v tuto chvíli. Padl návrh, aby byl tento tisk přikázán výboru pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí a také hospodářskému výboru. O tom budeme hlasovat. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Svolám všechny k hlasování. Budeme hlasovat o tom, aby návrh senátního návrhu zákona projednal výbor pro veřejnou správu a životní prostředí a výbor hospodářský. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 47 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli a blahopřeji. Děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. Posledním bodem naší schůze je
207
33. Petice žádající zastavení aktivit vedoucích k povolení průzkumu a těžby zlata v ČR (senátní tisk č. 227) Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 227. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jaromíra Jermáře, kterého ale pro dnešní jednání zastoupí senátor Zdeněk Berka. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 227/1. Následně také petici projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Pavla Eyberta. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 227/2. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby, zastupující petenty, mají užívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to pan Jindřich Ešner a pan Oldřich Slováček, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. O jejich přítomnosti musím rozhodnout. Já si dovolím opět všechny svolat ke hlasování. Budeme v této chvíli hlasovat o přítomnosti představitelů petentů, tedy panu Jindřichu Ešnerovi a panu Oldřichu Slováčkovi. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 48 se z 33 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 17 pro vyslovilo 28, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Dovolte mi tedy, abych zástupce petentů zde u nás přivítala. Dále Senát hlasováním rozhodne, který z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené, projednávanou petici, jedná se dále o náměstka ministra životního prostředí Vladimíra Dolejského a náměstka ministra průmyslu a obchodu Jiřího Kolibu, o kterých budeme nyní také hlasovat. Dávám hlasovat bez fanfáry. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 49 se z 33 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 17 pro vyslovilo 28, proti nikdo. Návrh byl přijat. Dovolte mi tedy, abych přivítala také zástupce dotčených orgánů zde v Senátu Parlamentu ČR. Podle článku III našich podrobnějších pravidel platí, že může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut. Nyní uděluji zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu senátorovi Zdeňku Berkovi. Prosím, máte slovo. Senátor Zdeněk Berka: Vážená paní předsedající, vážení kolegové. Dovolte mi, abych vám přednesl zpravodajskou zprávu k této petici. Pokud se týká petice samé, tak petenti žádali, a to je potřeba zopakovat, zachování zákazu těžby zlata kyanizací, nakládat se zlatem a wolframem v souladu s deklarací strategických zásob a deklaraci o zachování zlata pro další generace a dále dohled nad jednotným postupem dotčených ministerstev v rámci přípravy těžby zlata a wolframu. Z toho je zřejmé, že tedy ač petice se nazývá Zastavení aktivit vedoucích k povolení průzkumu a těžby zlata, tak týká se nejenom zlata, ale wolframu a zřejmě i dalších kovů, které zlato doprovázejí ve výskytu a je tam
208
přesně formulováno zachování zákazu těžby zlata kyanizací. Já si myslím, že zlato se těží jako hornina, která obsahuje zlato, obsah zlata v té hornině, aby to bylo efektivní a více než jeden gram na tunu a poté se získává procesem kyanizace. Ten proces kyanizace by se dalo malinko osvětlit, protože je klíčem k pochopení celého stanoviska k této petici. Jak jsem řekl, jedná se o gram a více zlata v jedné tuně horniny, ta hornina se musí rozemlít, potom louží zředěným roztokem kyanidu sodného nebo draselného, tím se převede zlato do rozpustné sloučeniny, což je dikyan zlatitan sodný a po separaci tohoto roztoku se musí následně zlato redukovat a obvykle to bývá zinkem a zlato se vysráží, odfiltruje, rafinuje a roztok - je otázkou tedy, co se s ním děje. Já jsem nenašel odpověď na otázku, jak se dále zpracovává nebo využívá. To je jedno riziko výroby zlata. Další riziko je vylouhovaná hornina, která je kontaminovaná tím roztokem kyanidu, takže ta se musí někam deponovat. Další je devastace přírody a poslední riziko je riziko úniku roztoků do vodních toků, což se stalo třeba v Rumunsku a nateklo to do Dunaje a otrávilo to tam v nějakém úseku ryby. Čili je to značně rizikový proces, který si myslím, že do naší republiky nepatří a k tomuto stanovisko dospěl i výbor při svém jednání, myslím, že vcelku jednomyslně. My jsme přijali usnesení, které bych si vám dovolil přednést. Usnesení výboru, čili doporučení pro Senát Parlamentu ČR: Senát bere na vědomí petici, konstatuje, že petice 1/14 žádající zastavení aktivit vedoucích k povolení průzkumu těžby zlata v ČR je důvodná, dále vyzývá vládu ČR, aby neprodleně předložila v souladu se svým programovým prohlášením návrhy novel geologického zákona a horního zákona, které naplňují její závazek odmítat průzkum pro případnou těžbu zlata v ČR. Dále doporučuje vládě ČR při přípravě novel zmíněných zákonů zahrnout i další nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy provázející významné množství zlata, jako jsou wolfram či barevné kovy. Dále podporuje uchování zákazu kyanizace v právních předpisech ČR. Jako poslední bod doporučuje vládě ČR při aktualizaci surovinové politiky pojmout horninové prostředí jako integrální součást životního prostředí především s ohledem na hydrogeologické poměry s případnou těžbou nerostů v dotčených územích. Takže to je návrh výboru pro vzdělávání, vědu a kulturu. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Já děkuji také a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Dále má vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Pavel Eybert, ale zastoupí ho paní senátorka Eva Richtrová. Senátorka Eva Richtrová: Vážená paní předsedající, kolegové, kolegyně. Dovolte mi, abych zastoupila kolegu Pavla Eyberta a seznámila vás s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kdy na 23. schůzi konané 12. března 2014 jsme se peticí zabývali. Mohu vám přečíst její text. V návaznosti na 162. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR, po úvodním slově, odůvodnění a informaci zpravodaje výboru senátora Pavla Eyberta o průběhu a výsledcích šetření k uvedené petici v souladu s § 142a zákona 107/1997 Sb., o jednacím řádu Senátu a podrobnějšími pravidly projednávání peticí a po rozpravě výbor 1) zaujímá na žádost výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice stanovisko k výše uvedené petici, které tvoří přílohu tohoto usnesení – to jste dostali, za 2) konstatuje, že výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní
209
prostředí a jeho zpravodaj Pavel Eybert provedl příslušné šetření ve věci uvedené petice, a tím považuje šetření na výboru za ukončené. A dále pověřuje předsedu výboru Senátu Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a předsedovi Senátu Parlamentu ČR. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Nyní otvírám rozpravu. Předpokládám, že bude chtít vystoupit pan Jindřich Ešner. Prosím, máte slovo. Děkuji, paní senátorko. Nyní otevírám rozpravu. Předpokládám, že bude chtít vystoupit pan Jindřich Ešner. Prosím, máte slovo. Jindřich Ešner: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi opravdu jenom několik slov, protože čas pokročil. Abyste byli v obraze, proč jsme tuhle petici vymysleli, proč jsme ji napsali. Jsme rádi, že jsme se dopracovali až sem. Problém těžby zlata na Šumavě už se vytvořil na konci minulého století. Pro vaši informaci, odhady zlatonosné rudy na Kašperskohorsku, což je vlastně Šumava, o které jste tu mluvili ráno, tak se odhadují mezi 7 až 9 gramy na tunu čili velice zajímavý způsob dolování. Bohužel, nejhorší je kyanizace. protože tam už byly koncem minulého století snahy o těžbu zlata. Tenkrát vzniklo hnutí "Šumava nad zlato". To bylo někdy v roce 1995, kdy bylo prvně občanské sdružení zaregistrováno. Tehdejší zástupci těžebních společností většinou Angličané; nebo kombinace americké, anglické a australské či kanadské, tak se nebral zřetel na zájem občanů Kašperských Hor nebo okolí. Samozřejmě bych lhal, kdyby už předtím dávno nebyly lokality prozkoumány tehdejším státním podnikem, takže se vlastně dopracovali hotových výsledků. Jenom abyste věděli, tak naše občanské sdružení je součást sdružení obcí právnických osob; jmenuje se to oficiálně Čechy nad zlato. Hlavní člen je město Příbram, protože se vlastně jedná o všechny obce, případně občanská sdružení, kde hrozí nějaká těžba zlata kyanizací, o které jste tady slyšeli. Kyanizace je to nejhorší, co může být. Pro Kašperské Hory poslední plány, které známe a které nás "zvedli", tak pro vaši informaci – odkaliště 95 hektarů veliké. Hranice po naplnění odkaliště 100 metrů od posledních obytných budov na Kašperských Horách. Výška hrany odkaliště 45 metrů na Opoleneckém potoce, a to je 1,5 km v Otavě. Ptal jsem se vodohospodářů, kdyby došlo, nedejbože, k nějakému maléru, tak ve Strakonicích a v Písku je to v rozmezí 8 až 12 hodin… Protože je možnost těch tzv. bleskových povodní, tak ani vodohospodáři nedovedou přesně odhadnout, co všechno by se mohlo stát. Druhá věc, která souvisí s těžbou zlata, jsou arzenopyrity, protože doprovází zlatorudnou horninu. Vtip je v tom, že arzén je, když se rozemele a dostane do vzduchu, tak je to vlastně jed, který působí na nervovou soustavu a který by se těžbou dostal do ovzduší. Je naprosto negativní. Šumava je v současné době živa z turistického ruchu, takže těžko by někdo přišel na Šumavu, aby tam nedýchal čerstvý vzduch. Znovu opakuji, Kašperské Hory, brána Šumavy, Národní park Šumava, chráněná oblast – to jsou všechno Kašperské Hory… Nějaký vznik pracovních míst, která těžaři slibují, prosím vás, možná bych jich 100 vzniklo, ale 200 by jich zaniklo za současného stavu, který, jak jste se tady ráno bavili, zaměstnanost na Šumavě moc veliká není. Samozřejmě k tomu se potom ještě, jak bych to řekl, kyanid, když dojde k nějakému nebezpečí, tak – tady to čtu – arzén, král jedů, nervový kumulativní plyn, akumulace stejně jako
210
rtuť; vodní organismy by to napadlo, prostě by to znamenalo, budu upřímný, nebezpečí pro celé Čechy. Byla tady zmínka o Baja Mar, prosím vás, u nich 150 tisíc tun arzénu do řeky Baja Mar znamenalo tisíc kilometrů mrtvého Dunaje. Dodneška se tam nemohou s tím srovnat. Stalo se to v roce 2000. Devátého ledna – pro vaši informaci – na území u nás v Kolíně; Draslovka, únik kyanidu znamenal 80 kilometrů mrtvé řeky Labe. Celková délka Otavy, Vltavy a Labe ke hranicím je 530 kilometrů, to znamená, že v případě nějakých havárií by to byly další mezinárodní arbitráže a takovéto věci. Nedovedeme si to nikdo představit. Vzal jsem to opravdu krátce, nechtěl jsem vás zdržovat. Ale tady mi dovolte, přečtu aspoň poslední odstavec, co jsem si pro vás připravil: Vážené senátorky, vážení senátoři, závěrem mi ještě dovolte poslední čísla. Částka, která by mohla být podle současné právní úpravy našemu státu zaplacena za vytěžené zlato je cca 10 miliard. Je to velice směšná částka v porovnání se státním rozpočtem 1 bilion 211 miliard a zhruba osm desetin procenta ročního rozpočtu. Z této částky by se po skončení těžby musely zaplatit všechny asanace, rekultivace, nevratné škody na území nikdo nevrátí. Nechme proto, prosím, zlato v zemi klidně ležet do doby, než přijde někdo na bezbolestný způsob jeho těžby. Do této doby se raději zabývejme otázkou jeho zpětného získávání a recyklace z výrobků, kde již bylo použito. Zamysleme se nad tím, proč to nedovedeme v naší republice. Protože zlato z naší země vytěžíme jen jednou, podruhé už to nebude… Děkuji vám za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také děkuji, pane Ešnere. Dále vystoupí pan Vladimír Dolejský, náměstek ministra životního prostředí. Prosím, pane náměstku. Vladimír Dolejský: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za možnost vystoupení zde při projednávání a možnost představit stanovisko ministerstva životního prostředí ČR z pověření pana ministra Richarda Brabce. Území ČR bylo po minulá tři tisíciletí významným evropským zdrojem zlata. Zlato u nás není dobýváno od roku 1994, kdy bylo uzavřeno poslední těžené ložisko Zlaté Hory-západ. V posledních asi 15 letech nebyl povolen, ani neproběhl, žádný průzkum. V současnosti je u nás evidováno 15 ložisek zlata s celkovými schválenými a evidovanými zásobami asi 240 tun kovu, většinou ovšem v kategorii nebilančních; dle znění zákona zásoby v současnosti nevyužitelné, ale využitelné v budoucnosti. Z výše uvedených 240 tun zlata je více než 90 % zásob soustředěno ve 3 oblastech. Je to Mokrsko, jsou to Kašperské Hory, je to Vacíkov. Průzkum na některých ložiskách, zejména v Kašperských horách, však nebyl zcela dokončen, takže odhadované zásoby jsou zřejmě ještě vyšší. To společně se stoupající cenou zlata vede k zájmu zejména zahraničních firem o získání průzkumných licencí a tím i přednostního práva k případné těžbě. Hlavní velká česká ložiska zlata, zvláště Mokrsko, Vacíkov, částečně i Kašperské hory, jsou bohužel charakteristická nízkým obsahem zlata, velkou kubaturou matečných hornin a velmi jemnou až mikroskopickou velikostí částic zlata. Proto je pro jejich úpravu většinou nezbytné velmi jemné mletí a nějaká forma alkalického kyanidového loužení, většinou v kombinaci s jinými metodami úpravy.
211
Nyní dovolte několik poznámek, hlavní střety případné těžby zlata se zájmy ochrany přírody a krajiny, tedy konkrétní dopady na životní prostředí ČR. Je to nepochybně konkrétní koincidence s územní ochranou přírody, jak již bylo zmíněno, chráněné krajinné oblasti, hranice národního parku, evropsky významné lokality. Jsou to nepochybně zásadní změny krajinného rázu, především při povrchové těžbě. Šlo by o velké povrchové lomy, haldy, odvaly hlušiny, odkaliště, příp. i oddolování. Dalším střetem je nepochybně vysoký obsah arsenu, např. v oblasti Mokrska, těžba a úprava by znamenala remobilizaci do životního prostředí, půd i vod. Další střet vidíme v onom alkalickém kyanidovém loužení, což znamená vytvoření velkých odkališť s kyanidovými roztoky, armutem, což by přineslo ohrožení vodních zdrojů, v případě Mokrska i Vltavy, při havárii hráze odkaliště. Nutno podotknout, že doposud je kyanidové loužení v ČR zákonem zakázáno, zapovězeno. Další střety vidíme v ohrožení a negativním ovlivnění vodních zdrojů, kvantity i kvality vod, výrazné prašnosti z těžby, drcení, mletí, hlučnost, devastace rekreačních a turisticky využívaných oblastí. Nyní k petici a jejím požadavkům. Petice požaduje zachování zákazu těžby zlata kyanizací, alkalické kyanidové loužení znamená vytvoření velkých odkališť s kyanidovým roztokem, armutem a ohrožení vodních zdrojů. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve své současné podobě dobývání a úpravu našich ložisek a rud zlata prakticky vylučuje. Ministerstvo životního prostředí v žádném případě neuvažuje o změně horního zákona, která by upravovala odst. 2 § 30 a umožnila by opět úpravu zlatých rud kyanidovým loužením i s ohledem na text programového prohlášení vlády. Druhý požadavek petice: nakládání se zlatem a wolframem v souladu s deklarací strategických zásob a deklarací o zachování zlata pro příští generace. Platná surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů zpracovaná společně Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem životního prostředí považuje ložiska zlata za rezervu pro eventuální využití v budoucnosti. Toto budoucí využití by mělo záviset na splnění zákonných, zejména ekologických, požadavků v míře srovnatelné s ostatními zeměmi EU. Přitom je nutné přihlížet k tomu, že některá ložiska zlata se vyskytují v environmentálně exponovaných oblastech. Surovinová politika proto stanovila za cíl "zabezpečit ochranu zásob ložisek zlata a ponechat je jako rezervu pro případné ekologicky příznivé využití budoucími generacemi". Tuto dikci surovinové politiky, tedy zachovat ložiska zlata pro eventuální příznivější využití budoucími generacemi, požaduje Ministerstvo životního prostředí zachovat i dále. A třetí podmínka – dohled nad jednotným postupem dotčených ministerstev v rámci přípravy těžby zlata a wolframu. Nutno říci, že z našeho pohledu petice neobjasňuje, jaký a čí dohled nad jednotným postupem ministerstev si její autoři představují. Navíc pokud bude splněn bod 2. petice, pak příprava těžby wolframu a zlata nehrozí. O stanovení průzkumného území pro průzkum ložisek může požádat každý podnikatelský subjekt s patřičným oprávněním. Správní řízení v této věci vede příslušný odbor výkonu státní správy Ministerstva životního prostředí a je v režimu zákona o geologických pracích. Je patrné, že znění platné surovinové politiky je pro rozhodování naprosto klíčové a je oním požadovaným jednotným postupem. Závěr – základní východiska Ministerstva životního prostředí. Zachovat zmíněný kyanidový paragraf v horním zákonu, zachovat současnou dikci 212
surovinové politiky, tedy zachovat ložiska zlata pro eventuální příznivější využití budoucími generacemi, zvýšit úhrady s vydobytých nerostů na výhradních ložiskách, prezentovat a akcentovat text programového prohlášení vlády ČR. Cituji: Vláda neumožní další průzkum a následnou těžbu zlata, ani pokračování průzkumu a následnou těžbu břidlicových plynů na území ČR. Konec citace. Tohoto prohlášení se Ministerstvo životního prostředí drží. Děkuji vám za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane náměstku, ptám se pana náměstka Koliby, zda chce vystoupit? Ano, prosím, máte slovo. Ptám se proto, že hrozí, že nás tu nebude dostatek. A měla jsem informaci, že ne všichni chtějí vystoupit, kteří jsou účastníky petice. To jen na vysvětlenou do sálu. Prosím, pane náměstku, máte slovo, máte 10 minut. Jiří Koliba: Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy senátorky, páni senátoři, stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu je velmi podobné, takřka shodné, s předneseným stanoviskem Ministerstva životního prostředí. Proto vás nebudu zdržovat jeho čtením. Dovolím si jenom okomentovat patrně 3 stručné poznámky. My vycházíme z koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády, které v sobě přímo obsahuje citaci: Nedopustit takovou těžbu zlata, která by nevratně a zásadním způsobem narušila životní prostředí. Z toho vychází všechny zásady, které my do své práce promítáme a které jsou totožné s tím, co jste zde slyšeli. Dovolím si jenom okomentovat krátce ještě jednu věc. Horní zákon, současná platná legislativa, zákon 44/1988 Sb., přímo zakazuje a vylučuje použití kyanidové technologie při těžbě zlata. Věci, které jste slyšeli, jsou věcí historie dobývání zlata, v současné době nejsou možné a nebudou možné ani do budoucna, protože na měnění těchto zásad nevidíme nejmenší důvod, nemáme na tom zájem, je to pro nás zkrátka nepřijatelné. Jediný rozdíl, který máme, máme ve vnímání jediného nerostu, a to je prosím wolfram. Wolfram je totiž nerost, který není vázán pouze na zlato, objevuje se i v jiných lokalitách, kde těžba zlata není ani perspektivně ani možná, není k ní zkrátka důvod. Wolfram je jednou z tzv. superstrategických surovin, které EU vnímá jako suroviny, které při zachování všech ekologických a ekonomických podmínek je radno těžit a nedovážet, protože ono v podstatě není ani moc odkud. Je politicky prozíravé, abychom se řídili surovinovou strategií tak, jak je zpracována a která všechny ty věci, před kterými jste byli varováni, v sobě zahrnuje a věřím, že tomu bude tak i do budoucna. Toť vše, děkuji vám za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane náměstku, a děkuji také velmi za stručnost. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit, ať už ze senátorů či dotčených či petentů? Ještě paní senátorka Doupovcová, prosím, paní senátorko, ale skutečně prosím o stručnost. Senátorka Hana Doupovcová: Já jenom bych chtěla poděkovat těm, kteří tu petici uspořádali, a chtěla bych připomenout, že jsem ji podepisovala již před 20 lety, když jsem dojela do Kašperských hor. Tak ty snahy těžit v Kašperských horách nebo v ČR jsou dlouhodobé a neustávají. Já bych byla ráda, kdyby ta petice už byla poslední a bylo konečné rozhodnutí, že na Šumavě těžit zlato nebudeme, za současných podmínek. Děkuji.
213
1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. A ještě se přihlásil pan senátor Josef Řihák. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Josef Řihák: Děkuji za slovo, paní předsedající, já budu také pouze krátký, já jsem rád, že Senát se věnuje této petici, protože ti petenti a starostové, starostky a ti občané tomu dali tisíce hodin, tisíce hodin, aby upozornili na tento problém, který je tady opakovaně. Já si pamatuji před lety na Mokrsku a Vacíkovsku jsme tomu říkali Dybovo zlatonosné dobrodružství. Tenkrát se to podařilo zakázat, zarazit a všichni odborníci nás přesvědčovali, že kyanid ničemu nevadí, jak je všechno dobré. A pak došlo k tomu, co tady říkal jeden z mých předřečníků. Došlo k obrovské ekologické katastrofě v rumunském Baja Mare. A dodnes se nemůžou dopočítat škod. Do této krásné přírody jako jsou Kašperské hory, jako je Vacíkovsko, Mokrsko, kde je Vltava, kde je pitná voda, kde je krásné prostředí, tak tato věc tam nemůže přijít. Já jsem rád, že se shodneme na usnesení, které je tady předloženo, je to dobré usnesení. A proč to ti lidé chtějí dát do horní komory Parlamentu, do Senátu? Já už jsem dopoledne mluvil o tom, že lidé se přece na nás obrací, ať je to těžba břidličného plynu, ať je to zlato, protože lidé kolikrát politice nedůvěřují. Prosím? Já vím, nepatřím k těm, kteří by dlouho diskutovali, ale je potřeba se podívat, že ty lidi to opravdu zajímá, pane kolego, prostřednictvím paní předsedající. Já to zkrátím. Kolikrát nedůvěřují politice. A jsem rád, že důvěřují Senátu. Řekněme společně jasné NE těm developerům, těm těžařům, protože nic bychom z toho neměli, ani ČR, ani kraje, ani obce, hlavně ne občané, protože ty peníze by se určitě vyvezly a zničila by se tady celá příroda. Já děkuji, protože jsem byl na přednášce na veřejném slyšení, za to, jak mi osvětlili, co všechno může kyanid způsobit ve vodě. Ty zdravotní problémy by tady byly obrovské, věřím tomu, že to podpoříme, děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Zatím poslední přihlášený je pan senátor Jan Látka, prosím, pane senátore. Senátor Jan Látka: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Kašperské hory jsou v mém senátním obvodu, já jsem si připravil poměrně dlouhé vystoupení, ale v zájmu toho, že chci, abychom projednali tuto petici a všechna dosavadní vystoupení k tomu směřují, nebudu číst. Jenom vás seznámím s tím, že roční spotřeba zlata je odhadována na 2400 tun. Na Šumavě se odhaduje, že je 150 tun zlata. Znamená to, že devastace Šumavy, kterou bychom případně schválili, řeší spotřebu na 23 dní. Stojí kvůli tomu zničit kus Šumavy? Já říkám NE a věřím, že vy máte stejný názor. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Nikdo další není přihlášen do diskuse. Ptám se ještě, zda někdo z dotčených chce reagovat? Není tomu tak, děkuji. Rozpravu končím, prosím pana garančního zpravodaje, aby rozpravu shrnul a řekl nám, o čem budeme hlasovat. Senátor Zdeněk Berka: Já jsem nezaznamenal žádný návrh, který by to nepodpořil, ten návrh usnesení, takže můžeme hlasovat o usnesení, které jsem přednesl. Děkuji.
214
1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji, pane senátore, já tedy všechny svolám k hlasování, abychom mohli ukončit potom. Zahajuji hlasování. Kdo je pro usnesení tak, jak nám bylo předloženo výborem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 50 se z 34 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 18, pro vyslovilo 30, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Já vám velmi děkuji za toto, z mého pohledu, moudré hlasování. Děkuji zástupcům petentů, děkuji zástupcům dotčených orgánů a přeji jim hodně úspěchů v dalším jednání. Děkuji vám za práci při této schůzi, kterou v této chvíli končím, přeji vám hezký zbytek dne a hodně úspěchů pro další práci. Ještě poděkuji samozřejmě pracovníkům Kanceláře Senátu za podporu, kterou nám poskytli, děkuji. (Jednání ukončeno v 16.44 hodin.)
215
Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 9. funkční období - 22. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) - TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY
