Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 17. schůze

9. funkční období

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 17. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT

9. funkční období Těsnopisecká zpráva 17. schůze

Pořad 17. schůze 1. 2. 3. 4.

Senátní tisk č. 190 – Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudců Ústavního soudu (Prof. JUDr. Jan Musil, CSc., JUDr. Ing. Jiří Zemánek, CSc.) Senátní tisk č. 201 – Návrh usnesení Senátu k informaci o programu a pozicích vlády pro jednání Evropské rady, která se uskuteční 19. - 20. prosince 2013 Návrh usnesení Senátu k výsledkům třetího summitu Východního partnerství, který proběhl ve dnech 28. - 29. 11. 2013 ve Vilniusu, a k aktuální situaci na Ukrajině Evropský senátní tisk č. N 087/09 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2013/36/EU a 2009/110/ES a kterou se zrušuje směrnice 2007/64/ES Evropský senátní tisk č. N 088/09 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o mezibankovních poplatcích za platební transakce založené na kartách

5.

6. 7.

8. 9. 10. 11.

12.

Evropský senátní tisk č. N 084/09 – Návrh nařízení EP a Rady, kterým se stanoví jednotná pravidla a postup pro řešení problémů úvěr. institucí a některých invest. podniků v rámci jednotného mechanismu pro řeš. problémů a fondu pro řešení problémů bank a mění nař. EP a Rady (EU) č. 1093/2010 Senátní tisk č. 200 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 198 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Vnitřní dohoda mezi zástupci vlád členských států Evropské unie zasedajícími v Radě o financování pomoci Evropské unie v rámci víceletého finančního rámce na období 2014-2020 podle dohody o partnerství AKT-EU a o přidělení finanční pomoci zámořským zemím a územím, na které se vztahuje čtvrtá část Smlouvy o fungování Evropské unie Senátní tisk č. 182 – Návrh senátního návrhu zákona senátorů Petra Víchy, Jiřího Bise a Pavla Eyberta, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší Senátní tisk č. 194 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Jaroslava Zemana a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 195 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Jaroslava Zemana a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 196 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Jaroslava Zemana a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Senátní tisk č. 199 – Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2014

1

13.

Návrh na prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů /senátní tisk č. 126/

2

9. funkční období Obsah 17. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 18. prosince 2013 .................................................... 1 Jednání zahájila a řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ..... 1 Senátor Petr Šilar ................................................................................. 1 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. ................................. 2 1.

Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudců Ústavního soudu (Prof. JUDr. Jan Musil, CSc., JUDr. Ing. Jiří Zemánek, CSc.) (senátní tisk č. 190) ............................................. 2 Prezident ČR Miloš Zeman ..................................................................... 3 Senátor Miroslav Antl ............................................................................ 4 Senátor Václav Homolka ....................................................................... 6 Jan Musil ............................................................................................. 6 Jiří Zemánek ........................................................................................ 8 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .... 10 Senátor Tomáš Kladívko ...................................................................... 11 Senátor Tomáš Kladívko ...................................................................... 11

2.

Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 19. - 20. prosince 2013 (senátní tisk č. 201) ........................................................... 12 Předseda vlády ČR Jiří Rusnok ............................................................. 12 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 14 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 14 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 15 Předseda vlády ČR Jiří Rusnok ............................................................. 15 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 17 Předseda vlády ČR Jiří Rusnok ............................................................. 17 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 18

3.

Návrh usnesení Senátu k výsledkům třetího summitu Východního partnerství, který proběhl ve dnech 28. - 29. 11. 2013 ve Vilniusu, a k aktuální situaci na Ukrajině ....................... 18 Senátor Jaromír Štětina ...................................................................... 18 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 19 Předseda vlády ČR Jiří Rusnok ............................................................. 20 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 20 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 21 Senátor Jaromír Štětina ...................................................................... 21 Senátor Zdeněk Besta......................................................................... 22 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 23 Předseda vlády ČR Jiří Rusnok ............................................................. 23

I

4.

Rozvoj celoevropského trhu elektronických plateb (evropský senátní tisk č. N 087/09, č. N 088/09) ........................ 24 Senátor Jaromír Štětina ...................................................................... 24 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer .............................. 24 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............. 25 Senátorka Dagmar Zvěřinová .............................................................. 26 Senátor Tomáš Grulich ........................................................................ 27

5.

Návrh nařízení EP a Rady, kterým se stanoví jednotná pravidla a postup pro řešení problémů úvěr. institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení problémů a fondu pro řešení problémů bank a mění nařízení EP a Rady (EU) č. 1093/2010 (evropský senátní tisk č. N 084/09) .......................... 28 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer .............................. 28 Senátorka Dagmar Zvěřinová .............................................................. 29 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer .............................. 31 Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer .............................. 32

6.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 200) ..................................................................... 32 Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Cieńciała.......................................... 32 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 33 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 34 Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Cieńciała.......................................... 35 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ................ 35

7.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Vnitřní dohoda mezi zástupci vlád členských států Evropské unie zasedajícími v Radě o financování pomoci Evropské unie v rámci víceletého finančního rámce na období 2014-2020 podle dohody o partnerství AKT-EU a o přidělení finanční pomoci zámořským zemím a územím, na které se vztahuje čtvrtá část Smlouvy o fungování Evropské unie (senátní tisk č. 198).......................................................................................... 36 Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kohout ................................................ 36 Senátor Jan Hajda .............................................................................. 36 Senátor Jiří Dienstbier ........................................................................ 37 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 37 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 38 Senátor Tomáš Jirsa ........................................................................... 39 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 39 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 40 Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kohout ................................................ 40 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 41 Senátor Jaromír Strnad ....................................................................... 42 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 42

II

8.

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Petra Víchy, Jiřího Bise a Pavla Eyberta, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (senátní tisk č. 182) ........................................ 42 Senátor Jiří Bis................................................................................... 42 Senátor Ivo Bárek .............................................................................. 43 Senátor Petr Šilar ............................................................................... 45 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 45 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 47 Senátor Jiří Bis................................................................................... 48 Senátor Petr Vícha.............................................................................. 49 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 49 Senátor Ivo Bárek .............................................................................. 49 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 50 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 51 Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. .... 51 Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ................................................ 51 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 51 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ................ 52 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 52 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 53 Senátor Miloš Malý ............................................................................. 53 Senátorka Milada Emmerová ............................................................... 54 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ..................................... 55 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 55 Senátor Hassan Mezian ....................................................................... 56 Senátor Petr Vícha.............................................................................. 57 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 57 Senátor Jaroslav Kubera ..................................................................... 58 Senátor Ivo Bárek .............................................................................. 59 Senátorka Eva Syková ........................................................................ 59 Senátor Ivo Bárek .............................................................................. 59 Senátor Ivo Bárek .............................................................................. 59 Senátor Ivo Bárek .............................................................................. 60 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. ............................... 60

9.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jaroslava Zemana a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 194) ..................................................................... 60 Senátor Jaroslav Doubrava .................................................................. 60 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. ................ 61 Senátorka Dagmar Terelmešová .......................................................... 61 Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. ............................... 62 Senátor Pavel Lebeda ......................................................................... 62 Senátor Petr Vícha.............................................................................. 64 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 64 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .............................................. 65 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 66 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 66 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 67 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 68 III

Senátor Jaroslav Doubrava .................................................................. 68 Senátorka Dagmar Terelmešová .......................................................... 69 Senátor Jaroslav Doubrava .................................................................. 70 10.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jaroslava Zemana a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 195) ..................................................................... 70 Senátor Pavel Lebeda ......................................................................... 70 Senátorka Dagmar Terelmešová .......................................................... 71 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .............................................. 72 Senátor Jaroslav Doubrava .................................................................. 73 Senátor Petr Vícha.............................................................................. 73 Senátor Jaroslav Sykáček .................................................................... 74 Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach .............................................. 75 Senátor Pavel Lebeda ......................................................................... 75 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .............. 76 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 76 Senátor Jaroslav Zeman ...................................................................... 77 Senátor Jiří Šesták ............................................................................. 77 Senátor Jaroslav Doubrava .................................................................. 78 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 78 Senátor Radko Martínek ...................................................................... 79 Senátor Jiří Šesták ............................................................................. 79 Senátorka Alena Dernerová ................................................................. 80 Senátor Pavel Eybert .......................................................................... 80 Senátor Miloš Vystrčil ......................................................................... 80 Senátor Pavel Lebeda ......................................................................... 81 Senátorka Dagmar Terelmešová .......................................................... 81

11.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jaroslava Zemana a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 196) ..................................... 82 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 82 Senátor Ivo Bárek .............................................................................. 85 Senátor Pavel Lebeda ......................................................................... 85 Senátor Jaroslav Sykáček .................................................................... 87 Senátorka Marta Bayerová .................................................................. 87 Senátor Jan Horník ............................................................................. 88 Senátorka Dagmar Zvěřinová .............................................................. 88 Senátor Zdeněk Berka ........................................................................ 89 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 89 Senátor Miroslav Krejča ...................................................................... 90 Senátor Jiří Čunek .............................................................................. 90 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................... 91 Senátor Ivo Bárek .............................................................................. 91

12.

Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2014 (senátní tisk č. 199) ..................................................................... 92

IV

Senátor Jiří Lajtoch............................................................................. 92 13.

Návrh na prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů /senátní tisk č. 126/ .................................................................... 93 Senátor Miroslav Nenutil ..................................................................... 93 Předseda Senátu Milan Štěch ............................................................... 93

V

Těsnopisecká zpráva z 17. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 18. prosince 2013

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.) Jednání zahájila a řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené paní senátorky, páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 17. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru – podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 4. prosince 2013. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Jaromír Jermář, Eliška Wagnerová, Miluše Horská, Petr Gawlas, Petr Bratský, Josef Řihák a Daniela Filipiová. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. Nyní – podle § 56 odst. 3 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 17. schůze Senátu byli senátoři Vladimír Plaček a Tomáš Grulich. Ptám se, zda někdo má připomínky k tomuto návrhu. Žádné připomínky nevidím, můžeme tedy přistoupit k hlasování, které zahájíme znělkou. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 17. schůze Senátu byli senátoři Vladimír Plaček a Tomáš Grulich. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 1 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám. Ověřovateli této schůze Senátu byli tedy určení senátoři Vladimír Plaček a Tomáš Grulich. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 17. schůze Senátu. Verze pořadu, která vám byla rozdána do lavic, obsahuje návrhy na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru. Ptám se, zda je nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze. Mám přihlášeného pana předsedu klubu senátora Petra Šilara. Senátor Petr Šilar: Dobré ráno, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si navrhnout, abychom zařadili na program dnešního jednání návrh usnesení našeho výboru pro evropské záležitosti. Jedná se o usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. prosince 2013 o výsledcích summitu ve Vilniusu a o budoucnosti Východního partnerství zejména s ohledem na Ukrajinu. Víme, že 1

jsme o tom jednali na minulé schůzi Senátu, ale od té doby došlo k posunu jednání i Evropské unie. Navrhuji proto, aby tento bod byl zařazen do dnešního jednání. S tím, že si dovoluji navrhnout, aby to byl bod č. 3 po bodu č. 2, kdy bude informace vlády ČR o pozicích vlády na jednání Evropské rady. V případě, když by tento bod byl zařazen, tak samozřejmě návrh usnesení evropského výboru vám bude okamžitě rozeslán. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji také. Ptám se, zda je ještě nějaký další návrh na změnu pořadu. Nevidím. My tedy budeme hlasovat o návrhu, jak ho přednesl pan senátor Šilar. Musím svolat k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, který přednesl pan senátor Petr Šilar, a to zařadit jako bod č. 3 návrh usnesení VEU k jednání summitu ve Vilniusu. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 2 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 42, proti byli 2. Návrh byl přijat. Můžeme tedy hlasovat o celém programu schůze, tak jak byl předložen Organizačním výborem, doplněný o předešlé hlasování. Zahajuji (nyní už bez znělky) hlasování o programu dnešní schůze. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 3 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám. Máme na pořadu dnešní schůze žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudců Ústavního soudu. Protože u tohoto bodu bude přítomen prezident České republiky, vyčkáme jeho příchodu a poté se budeme věnovat tomuto bodu. Vážené paní senátorky, páni senátoři, přichází prezident České republiky. Prosím, povstaňte. Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane prezidente, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté. Nyní projednáme bod, kterým je 1. Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudců Ústavního soudu (Prof. JUDr. Jan Musil, CSc., JUDr. Ing. Jiří Zemánek, CSc.) (senátní tisk č. 190) Navrhuji, abychom podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí Prof. JUDr. Jana Musila, CSc. a JUDr. Ing. Jiřího Zemánka, CSc. na našem dnešním jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat.

2

Aktuálně je přítomno 68 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí návrhu je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V hlasování č. 4 registrováno 68, kvorum 35, pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen. Tuto žádost o projednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 190. Nyní prosím pana prezidenta republiky Miloše Zemana, aby nás seznámil se svým návrhem. Prezident ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budu velice stručný, protože předpokládám, že s životopisem kandidátů jste se již seznámili na jednotlivých výborech, které jejich kandidaturu projednávaly. Chtěl bych proto říci jenom několik slov jednak k oběma kandidátům a jednak obecně k výběru ústavních soudců. Pokud jde o profesora Musila, myslím si, že ho nemusím představovat. Je to člověk, který svým hlasováním prokázal odvahu v řadě sporných záležitostí, nebyl to ten, kdo se automaticky připojuje k hlavnímu proudu, což je samozřejmě vždycky pohodlnější, a dokázal své stanovisko vždy logicky argumentovat. Pokud jde o Jiřího Zemánka, tak doufám, že přítomní novináři mě neobviní z nepotismu, protože tato jména jsou si pouze přibližně podobná, ale to, co je podstatnější, je, že je to špičkový specialista na evropské právo, a pokud vím, ve struktuře Ústavního soudu takového specialistu dosud postrádáme. A vy dobře víte, že s postupující integrací Evropské unie dochází k tomu, že evropské právo se neustále vyvíjí, že je nutné přijímat harmonizační normy a že je vždy dobré, když v případě sporů v Ústavním soudu takový odborník bude zasedat. Pokud jde o obecnou část, jsem si vědom námitek, že profesor Musil je navrhován do druhého funkčního období. Není to žádná novinka, něco podobného se stalo v případě Pavla Rychetského. Chtěl bych se vyrovnat s protiargumentem, že to, že někdo je navrhován pro druhé funkční období, to politicky zavazuje k vděčnosti navrhovatelům. Já sám jsem bohužel neměl tu čest se s profesorem Musilem osobně setkat, ale chtěl bych konstatovat, že tento argument je podle mého názoru urážkou osobnosti integrity jakéhokoliv kandidáta. Takže, jestliže někdo kandiduje do druhého funkčního období, tak rozhodně ne z vděčnosti, ale proto, že v prvním období dokonale splnil svoji roli. A teď mi dovolte poslední poznámku. Plně jsem respektoval vaše rozhodnutí odmítnout doktora Sváčka, protože podobně jako prezident není automat na podpisy, ani Senát, jak dobře víte, není automat na schvalování všech návrhů prezidenta. Doktor Sváček, jak víte, byl tehdy doporučován oběma předsedy – současným i bývalým – Soudcovské unie. Nebojte se, potřetí ho opravdu nenavrhnu. Ale ten problém zůstává. Zůstává v tom, že bychom v Ústavním soudu potřebovali alespoň jediného člověka, který je bytostně spojen s každodenní soudcovskou praxí, s tím šedivým, nudným a trvalým procesem, že bychom potřebovali člověka, který soudil na řadě úrovní, protože je skvělé, máme-li v Ústavním soudu akademiky, profesory, pedagogy, ale na druhé straně onen dopad, dotyk se všedním soudcovským životem je něco, co tam stále chybí. Chtěl bych vám navrhnout spolupráci při výběru takového kandidáta, a to zejména s ústavně-právním výborem, jako specializovaným výborem vašeho Senátu. Protože tady se opravdu nejedná o konkrétní jména, tady se jedná o to, že v Ústavním soudu by měl být i člověk, který prošel všemi stupni soudcovské praxe a má tuto životní zkušenost. A samozřejmě, když jsem teď byl na sjezdu Advokátní komory, tak zazněl i názor, že v Ústavním soudu by měl zasedat i

3

advokát. Rád bych se právě s vaším ústavně-právním výborem poradil i o tomto námětu. Kolegyně a kolegové, závěrem to nejdůležitější. Protože se v tomto roce patrně vidíme naposled, dovolte mi, abych vám ze srdce popřál šťastné a bohaté Vánoce, bujarou oslavu Nového roku a samozřejmě klid a pohodu pro vaši práci v celém roce následujícím. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.) Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane prezidente. I my vám přejeme, abyste prožil klidné, spokojené a šťastné vánoční svátky a do nového roku hlavně pevné zdraví a mnoho úspěchů ve vaší náročné práci. Žádostmi na vyslovení souhlasu se zabýval výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 190/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Homolka. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 190/1 a 190/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane předsedo. Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Vážený pane prezidente České republiky, vážený pane předsedo Senátu Parlamentu České republiky, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, dovolte mi, abych i já byl stručný a připomněl to základní, zejména z legislativního procesu. To znamená, že před námi skutečně je k projednání žádost pana prezidenta České republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudců Ústavního soudu pana Prof. JUDr. Jana Musila, CSc., a pana JUDr. Ing. Jiřího Zemánka, CSc. Tisk nám byl předložen do horní komory českého Parlamentu 11. 11. 2013, z čehož nám plyne lhůta k projednání do 10. ledna 2014. Sestava výboru byla zmíněna. Vážený pane předsedo Senátu, jako obvykle i dnes připomenu znění Ústavy České republiky, tj. inkriminovaného článku 83 odst. 3, hlava čtvrtá týkající se právě Ústavního soudu a volby soudce Ústavního sudu. Tento odstavec zní přesně: Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání. Jako obvykle nám z toho pramení čtyři atributy, kterými jsme se zabývali, to znamená, neměl by být soudně trestán, věk přes 40 let a absolvent právnické fakulty české univerzity a desetiletá právnická praxe jako minimum. U pana Prof. JUDr. Jana Musila, CSc., je zřejmé. On má za sebou soudcovskou praxi jako soudce Ústavního soudu České republiky, to znamená, že od té doby nenastaly žádné skutečnosti, které by měly zpochybnit jeho bezúhonnost, takže splňuje požadavky, resp. kritéria, která jsem před chvilkou zmínil. A podle mého názoru on své kvality osvědčil jako soudce Ústavního soudu, a tak, jak ho znám z předchozí praxe, i předtím, když ještě soudcem Ústavního soudu nebyl. Pokud jde o pana JUDr. Ing. Jiřího Zemánka, CSc., on absolvoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze v roce 1974, právnická praxe ihned po skončení fakulty a trvá až dosud, to znamená 40 let. A naváži zde i na slova váženého pana prezidenta České republiky – specializace tedy skutečně na obor evropské právo je velmi nutná i pro Ústavní soud České republiky.

4

Pokud jde o průběh 25. schůze našeho ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky, na začátku vystoupila paní ředitelka odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky paní JUDr. Dana Římanová. Přednesla vyjádření pana prezidenta a vždy po stručných představeních kandidátů proběhly rozpravy. Jako zpravodaj našeho výboru jsem u obou kandidátů po ukončených rozpravách konstatoval, že každý z obou kandidátů, tedy oba z obou, splňuje podmínky stanovené Ústavou České republiky pro kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu, a jako obvykle jsem navrhl tajné hlasování, které bylo schváleno. Pokud jde o výsledek tajných voleb, pan JUDr. Zemánek získal plný počet hlasů, tzn. sedm ze sedmi, pan Prof. Musil nezískal jeden hlas, to znamená, získal ze sedmi hlasů šest pro to, aby byl i nadále soudcem Ústavního soudu. Nakonec jsme schválili usnesení, které máte před sebou. Jako garanční zpravodaj v tomto roce opětovně konstatuji procesně, že se postup Senátu bude řídit jako vždy paragrafem 140 jednacího řádu Senátu Parlamentu České republiky, k vyslovení souhlasu se jmenováním soudce Ústavního soudu je potřeba nadpoloviční většiny přítomných senátorů a podle přílohy č. 2 senátního volebního řádu hlasuje Senát většinovým způsobem v tajném hlasování. Závěrem si pouze dovolím zmínit, že při předchozích volbách kandidátů na soudce Ústavního soudu na plenárních zasedáních Senátu jsme vždy hlasovali o způsobu hlasování podle § 71 odst. 2 jednacího řádu Senátu, vždy pak došlo k tajnému hlasování, které je ostatně naprosto logické. Vzhledem k tomu doporučuji, abychom tedy postupovali tak, jak jsem zmínil. A dovolte mi zcela závěrem konstatovat: Obě usnesení, to znamená jako první naše, tedy usnesení ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky, které nese č. 118, je z 25. naší schůze konané dne 26. listopadu 2013 a říká zejména, že výbor I. konstatuje, že předložené doklady a listiny potvrzují, že pan Prof. JUDr. Jan Musil, CSc., splňuje podmínky stanovené Ústavou České republiky pro kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu; II. na základě tajného hlasování doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas se jmenováním Prof. JUDr. Jana Musila, CSc., soudcem Ústavního soudu; III. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidáta soudcem Ústavního soudu hlasoval tajně; IV. určuje zpravodajem výboru k projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla; V. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Navazující usnesení s č. 119 říká prakticky totéž, ale přečtu ho: Výbor I. konstatuje, že předložené doklady a listiny potvrzují, že pan JUDr. Ing. Jiří Zemánek, CSc., splňuje podmínky stanovené Ústavou České republiky pro kandidáty na funkce soudce Ústavního soudu; II. na základě tajného hlasování doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas se jmenováním pana JUDr. Ing. Jiřího Zemánka, CSc., soudcem Ústavního soudu; III. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidáta soudcem Ústavního soudu hlasoval tajně;

5

IV. určuje zpravodajem výboru k projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla; V. pověřuje téhož coby předsedu ústavně-právního výboru, aby s tímto usnesením seznámil pana předsedu Senátu Parlamentu České republiky, což jsem ihned učinil. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával případné návrhy a můžete se pak samozřejmě vyjádřit na konci rozpravy. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu senátorovi Václavu Homolkovi. Senátor Václav Homolka: Děkuji za slovo. Pane předsedo, vážený pane prezidente, vážené senátorky, vážení senátoři. Omezím se pouze na usnesení našeho výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Výbor po úvodním slovu předsedy výboru senátora Marcela Chládka, po odůvodnění JUDr. Václavem Pelikánem, ředitelem odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky, po zpravodajské zprávě senátora Václava Homolky, po vystoupení Prof. JUDr. Jana Musila, CSc., JUDr. Ing. Jiřího Zemánka, CSc., a po rozpravě I. projedná senátní tisk č. 190, seznámil se s doklady a listinami, které ověřují splnění zákonných podmínek pro účely nominačního procesu v souladu s § 140 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu; II. konstatuje, že navrhovaní kandidáti splňují všechny zákonné předpoklady pro výkon funkce soudce Ústavního soudu; III. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas se jmenováním Prof. JUDr. Jana Musila, CSc., a JUDr. Ing. Jiřího Zemánka, CSc., soudci Ústavního soudu; IV. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidátů na soudce Ústavního soudu v souladu s § 71 odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, hlasoval tajně; V. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 190 na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátora Václava Homolku. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore. A nyní otevírám rozpravu. Tak, jak je obvyklé, na úvod této rozpravy udělíme slovo kandidátům. Prosím pana Prof. JUDr. Jana Musila, CSc., aby se ujal slova. Jan Musil: Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo Senátu, ctěné paní senátorky a páni senátoři, dámy a pánové. Předstupuji před Senát Parlamentu České republiky jako kandidát na funkci ústavního soudce s vědomím velké odpovědnosti. Mám za sebou celoživotní profesní dráhu právníka, vysokoškolského učitele a desetiletí předchozí výkon mandátu funkce na Ústavním soudu. Za tuto dlouhou dobu jsem poznal stovky zákonů a tisíce paragrafů našich i zahraničních a seznámil jsem se s postupy aplikace a interpretace práva. Avšak já vám chci nabídnout, kromě znalostí paragrafů, ještě něco navíc, totiž svou životní osobní zkušenost s použitím a fungováním práva. Měl jsem unikátní příležitost seznámit se nejen s literou a s výkladem právních norem, ale také s tím, jak právo žije ve společenské realitě. Jak se rodí

6

v zákonodárném procesu, jak ovlivňuje chování lidí a jejich životní osudy, jak je právo dodržováno nebo naopak porušováno, jak je aplikováno a prosazováno v činnosti státních orgánů, ve správě věcí veřejných a v soudnictví. Co jsem z tohoto poznání vytěžil a co bych mohl a chtěl využívat a předávat i nadále. Poznal jsem především, jak křehké a nedokonalé je toto juristické dílo. Jak je právo, ostatně jako každý lidský výtvor, plné chyb, mezer a rozporů. Poznal jsem také, že přes všechny kontrolní a opravné mechanismy dochází k pochybením při aplikaci práva, k vadným rozhodnutím soudů, správních orgánů a dalších orgánů veřejné moci. K nezákonným a protiústavním zásahům do práv a svobod občanů. Získal jsem zkušenost s tím, že ani formálně korektní přístup nemusí vést ke spravedlivému výsledku, že existuje i něco, co se nazývá přepjatý formalismus při aplikaci práva, jež ve skutečnosti může znamenat maskované bezpráví. Má zkušenost mě utvrdila v poznání, že ochrana lidských práv a svobod musí spočívat především v ochraně jednotlivého a z povahy věci slabého občana před silnou mocí státu a jeho orgánů. Nejde však jen o vliv veřejné, převážně státní a politické moci. Život občana–jednotlivce není determinován pouze mocí státní, ale samozřejmě také expanzivní mocí hospodářskou, která, ačkoliv by měla vytvářet podmínky pro důstojný lidský život, může také jako vedlejší produkt způsobovat mnoho neštěstí. Ekonomická moc, není-li přijatelným způsobem kontrolována, může ničit životní prostředí, poškozovat lidské zdraví, nevratně vyčerpávat přírodní zdroje, může jiné lidi ožebračovat a vrhat do beznaděje. Právo a státní orgány, včetně Ústavního soudu, by neměly těmto asociálním projevům jen trpně přihlížet. Jsem přesvědčen o tom, že v moderní době je jedním z poslání práva bránit extrémní bezohlednosti silných a mocných a chránit před nimi lidi slabé, handicapované a bezmocné. Proto jsem v dosavadním působení soudce Ústavního soudu kladl silný akcent na ochranu základních sociálních práv, která jsou zakotvená i v našich ústavních předpisech. Sociální práva se sice zařadila do katalogu lidských práv až v době historicky zcela nedávné. To však podle mě neznamená, že by snad měla být podřadná, že by to měla být práva třetí nebo čtvrté kategorie. Naopak se domnívám, že existence sociálních práv plní nezastupitelnou a obecně prospěšnou roli, totiž garantovat lidsky snesitelný a důstojný život pro jednotlivce a pro celé společenství a tím předcházet vzniku hlubokých sociálních otřesů a násilných konfliktů, které v historii mnohdy končívají krveprolitím. Právo také má zajistit jistý minimální standard bezpečí, v němž mohou občané žít bez neustálých obav o svůj život, zdraví, majetek, o svou existenci. Právo má každého člověka vést nejen ke vznášení nároků a požadavků na jiné lidi, k vyžadování zvláštních privilegií a ohledů vůči jednotlivci jako nositeli práv. Právo má také utvářet vědomí odpovědnosti, má každému také připomínat plnění jeho zákonných povinností, respekt k právům jiných, příkaz ohleduplnosti a úcty ke společenským a individuálním zájmům spoluobčanů. Nepatřím osobně k příznivcům snah o neustálé oslabování role státu, o privatizaci justice, o jakýsi outsourcing výkonu spravedlnosti na privátní subjekty. Pokud jde o můj obor trestního práva, na něž jsem se celoživotně specializoval, byl jsem vždy přesvědčen o toliko pomocné roli trestní represe, jež má být uplatňována až jako poslední prostředek ultima ratio, selžou-li jiné nástroje, a to způsobem uměřeným a humánním. Ve své dosavadní činnosti ústavního soudce jsem se snažil dodržovat všeobecně uznávaný princip ústavního soudnictví, totiž princip zdrženlivosti a vědomého sebeomezení soudní moci. Ani Ústavní soud se nemá, podle mého 7

názoru, vlamovat do těch sfér života, které jsou doménou jiných oblastí lidského počínání. Nemá nahrazovat ani svět politiky. Tento svůj názor jsem zřetelně vyjádřil v několika svých odlišných stanoviscích k některým nálezům ÚS, například ve známé kauze poslance Melčáka spojené se zrušením vyhlášených voleb do Poslanecké sněmovny, nebo v kauze úpravy výše starobních důchodů v nejvyšších příjmových skupinách. Ačkoli jsem vzděláním a profesí právník, snažil jsem se nepodlehnout rozšířeným, ale mylným představám o všemocnosti práva, o jeho spasitelné roli jako léku na všemožné neduhy lidstva. Chování lidí a osudy společnosti jsou ovlivňovány mnoha faktory, z nichž většina není právem ovlivnitelná buď vůbec, nebo je ovlivnitelná jen částečně. Myslím si, že právník, soudce či advokát by neměli aspirovat na to, aby byli hybateli lidských osudů a lidských dějin. Jejich role je skromnější, přitom však nepominutelná. Je omezena na ty kolizní oblasti lidské existence, v nichž se střetávají závažné individuální a společenské zájmy, které nelze všechny zároveň uspokojit, nýbrž některým z nich je třeba dát přednost. Pro řešení těchto střetů kolidujících hodnot je zapotřebí nalézt rozumné a většinově akceptovatelné východisko v podobě právní normy, kterou je nutno dodržovat. Zákonodárce, právo a právník by měli usilovat o to, aby se lidské chování řídilo jasnými a předvídatelnými pravidly, jejichž dodržování je poté vynucováno. Taková role práva a právníků je sice skromnější než role příslovečných ředitelů zeměkoule, je však podle mého mínění velmi důležitá a záslužná. Zároveň jsem přesvědčen o tom, že právo, a zejména pak právo ústavní, má ztělesňovat, reflektovat nejcennější civilizační hodnoty a fundamentální principy, na nichž je společnost schopna se domluvit. Ty se dnes nazývají nezadatelnými lidskými právy a svobodami, a právě jejich dodržování má dodávat občanovi pocit jistoty, pocit vlídného a důstojného prostředí pro život. Uchoval jsem si tuto víru v tuto pozitivní misi zákonů a práva. Je to právě ústavní soudnictví, které má poměřovat dopad a výsledky fungování legislativní, exekutivy a justice měřítkem bazálních právních principů zakotvených v ústavě a v mezinárodních normách, a tam, kde zjistí porušení a anomálie, má zjednat nápravu. Moje dosavadní profesní životní zkušenost mě přesvědčuje, že český Ústavní soud je prospěšným nástrojem, jehož místo v demokratickém systému je nezastupitelné. Respekt, jemuž se ÚS těší v očích české veřejnosti, je nepochybně zavazující i do budoucna. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, chtěl bych vás ujistit, že k funkci ústavního soudce chci i nadále přistupovat s plnou vážností a odpovědností. Pokládám za samozřejmé, že k atributům ústavního soudce patří nejen odborná a profesní zdatnost, ale též úcta ke spoluobčanům a k jejich demokratickým institucím, víra ve spravedlnost, pokora před vyššími mravními principy. O toto vše, dáte-li mi svou důvěru, bych chtěl usilovat i nadále. Dámy a pánové, děkuji vám za vaši pozornost. (Potlesk.) Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane profesore. Nyní prosím o vystoupení pana doktora Ing. Jiřího Zemánka. Jiří Zemánek: Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, dovolím si vás nechat nahlédnout do mých názorů, které pokládám za relevantní pro výkon funkce soudce ÚS. Věci týkající se mého předchozího profesního působení máte

8

ve svých podkladech. Tam si, prosím pěkně, opravte pouze jednu věc. To je moje fotografie, kterou, jak jsem zjistil včera, patrně vzala univerzita z nějakého starého archívu. Jsem to já, ale nebylo mým záměrem dělat se mladším a hezčím. Bohužel, nemohl jsem to ovlivnit. Před časem v prostorách Senátu a Poslanecké sněmovny se konala konference, letos v květnu, u příležitosti 20. výročí přijetí české Ústavy. Byla to pozoruhodná akce. Jistě tam mnozí z vás byli přítomni. Já si dovolím připomenout jenom to, že tam se vzpomnělo na to, že v době přijetí ústavy neproběhla celospolečenská debata o jejím obsahu a významu. Nebyl čas. Byly to pohnuté chvíle. Ústava trpí od té doby určitým deficitem demokracie, řekněme, který by byl dán debatou, kdyby bývala mohla proběhnout. S tímto deficitem bojuje ÚS, ale konec konců všechny ústavní orgány celou dobu. Myslím, že ÚS dosud úspěšně si počínal v tom, hlídat jakousi rovnováhu mezi žádoucím pohybem společenského provozu a stabilitou, kterou musí ústava zajišťovat. Ovšem ústava není klidným přístavem, kde by večer v krčmě hrála mandolína. Je to spíš kormidlo zaoceánského parníku – naší společnosti, které neovládá ÚS, ale celá ústavní reprezentace, a úlohou ÚS je hlídat ta navigační pravidla. Úspornost, kterou naše ústava vykazuje, úspornost ve smyslu stručnosti, je a není výhodou. Rozhodně nesmí být pokládána za prostor pro jakékoli ohýbání ústavy. Měla by být naopak příležitostí k naplňování hodnotového obsahu norem tak, jak se v průběhu doby společnost vyvíjí. Ústava není stav. Ústava je proces. Při tom dotváření, a nikoliv mechanickém aplikování ústavy, by měly být dbány zásady, které jsou běžné u všech ústavních soudů v Evropě. To znamená zdrženlivost vůči ostatním aktérům politického provozu. Tady si myslím, že ÚS prokázal tuto schopnost. Uvedu příklad. Vezměme Lisabonskou smlouvu a významný nález, který ÚS učinil, kde se pouze praví, aby kompenzace ztráty, kterou utrpí Česká republika přijetím Lisabonské smlouvy ve smyslu přenosu dalších kompetencí, aby ta kompenzace byla zajištěna především cestou především změny jednacích řádů parlamentů, to doporučil, a nikoli uložil jako podmínku ratifikace. Například třeba od německého ÚS, kde tomu bylo jinak. Čili určitá zdrženlivost má vést k podpoře vzájemného respektu mezi ústavními orgány. A to je jedna z hlavních úloh ÚS. Na tom bych se chtěl podílet. Naše ústava je sice nadále ústavou svrchovaného národního státu, ale už ne jenom. Jsme v kontextu evropském, a ten se nutně projevuje při jakémkoli přístupu k jednotlivým otázkám, jež je třeba řešit. Ten přístup se zatím zdál být spíše ochranářským, ochranným, bezpečnostním, abych tak řekl, pokud jde o zachování konzistence ústavního pořádku. To je naprosto v pořádku. Ale zároveň bychom také měli umět ústavu aplikovat tak, dotvářet tak, aby umožnila České republice zhodnocení vlastní svrchovanosti v rámci integračního procesu sjednocování Evropy. Zhodnocení je něco jiného než pouze obrana proti vnějším zásahům. Toho bych se rozhodně nebál, takovéto interpretace. Já přicházím z jiného prostředí, tedy z prostředí akademického, což mimo jiné znamená, že jsem zvyklý na to, že většina nemusí mít vždycky pravdu. Ona ji tedy prosadí, ale dlouhodobě viděno, i menšinový názor může získat vrchu, abych tak řekl. To v ÚS funguje v rámci tak zvaných disentů, zvláštních, tedy separátních vod, a ani toho bych se nebál v případě potřeby využít. Viz kauzu slovenské důchody 17, o které se hodně mluvilo, kde bohužel snad jediný velký karambol, kterého se ÚS dopustil v poslední době - jeden ze soudců, který už dříve uplatnil odlišné stanovisko, nakonec se prosadilo cestou legislativní změny v zákoně o sociálním pojištění.

9

Mám za to, že vynucování práva pouze nástroji represe nestačí. Že hlavním nástrojem uplatnění práva musí být akceptace společenská, to znamená ztotožnění se – pokud možno – s právem. Když promujeme absolventy v Karolinu, tak v jedné řeči, v jednom slovním spojení v řeči děkana se objevuje slovo "kladu vám na srdce, abyste ve své činnosti usilovali o to, aby se vzdálenost mezi právem a spravedlností zkracovala, nikoli prodlužovala". Čili o to tady jde, aby prezentace nálezů ÚS navenek získala na svou stranu většinu společnosti. Nebál bych se vůbec toho, aby se v tomto směru ÚS ještě více otevřel. Diskuse je základem demokracie a ÚS není pouze expertním orgánem, musí také usilovat o svoji demokratickou legitimitu trvale, případ od případu, znovu. Jsem nepřítelem vypjatého právního pozitivismu. Říkám zcela otevřeně, to neznamená, že bych ignoroval literu zákona, ale právě ten evropský kontext – myslím si – ta znaménka, která odtud přicházejí, nutně vede k tomu, že je třeba na ústavní normy právní obecně nahlížet z toho hodnotového hlediska více, než jenom z hlediska litery zákona. Nejenom z hlediska litery zákona. Moje hodnoty – i právník určité musí mít – jsou rodina, rovné příležitosti, nejenom mezi muži a ženami, a otevřenost. Otevřenost v obhajobě vlastního názoru a ve schopnosti přijmout názor druhého Na závěr bych si dovolil ocitovat Miloše Formana, který při přejímání doktorátu honoris causa na Akademii múzických umění kdysi prohlásil, že "jenom ta společnost je skutečně svobodná, kde se věci nazývat pravým jménem nejen smí, ale také vyplácejí", což pokládám za zcela zásadní vodítko pro moji práci v ÚS. Děkuji za pozornost. Každý váš hlas bude nejenom hlasem pro mě osobně, ale bude hlasem pro posílení demokratické legitimity právě našeho ÚS. Děkuji. (Potlesk.) Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane doktore. Než bude pokračovat rozprava, nyní se rozloučíme s panem prezidentem, který odchází. Ještě jednou mu přeji prožití klidných vánočních svátků, do nového roku pevné zdraví a hodně úspěchů v jeho náročné práci. A já předám řízení paní první místopředsedkyni. Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Kolegyně a kolegové, prosím, povstaňme. (Děje se. Prezident ČR odchází ze sálu.) Takže panu prezidentovi ještě jednou popřeji hodně zdraví a krásné vánoce. My budeme pokračovat v bodě, kterým je žádost prezidenta o souhlas se jmenováním ústavních soudců. Jsme v bodě rozprava. Ptám se, zda se někdo hlásí ještě do rozpravy. Nikoho takového nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Táži se pana zpravodaje výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, pana senátora Václava Homolky, zda si přeje vystoupit ještě po rozpravě. Nepřeje. Děkuji, pane senátore. Táži se vás, pane Miroslave Antle. (Děkuji za pozvání.) My bychom měli dát slovo panu předsedovi volební komise, který by nás měl seznámit s tím, jak budeme dále postupovat. Takže pan zpravodaj. Připomínám, že v usneseních výborů zazněl návrh na to, abychom o vydání souhlasu hlasovali tajně, my to musíme odhlasovat. Takže svoláme se k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu ústavně-právního výboru a výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu, aby se o žádosti o vyslovení souhlasu se jmenováním soudců Ústavního soudu hlasovalo tajně podle § 71

10

odst. 2 jednacího řádu Senátu. Zahajuji hlasování. Omlouvám se – nepřihlásila jsem se. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 5 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Uděluji tedy proto slovo panu předsedovi volební komise, aby nás seznámil, jak budeme postupovat. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, před malou chvílí jsme hlasováním rozhodli, že o žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudců Ústavního soudu budeme hlasovat stejně jako v minulosti tajně. Nyní bych se vás dovolil seznámit se způsobem této volby. Před vstupem do Prezidentského salonku, kde proběhne volba, obdržíte po podpisu prezenční listiny dva barevně odlišené hlasovací lístky. Konkrétně žlutý hlasovací lístek s pořadovým číslem 1 a se jménem Prof. JUDr. Jan Musil, CSc. a modrý hlasovací lístek s pořadovým číslem 1 a se jménem JUDr. Ing. Jiří Zemánek, CSc. Souhlas se jmenováním soudce Ústavního soudu vyjádříte zvlášť pro každého z kandidátů na příslušném hlasovacím lístku, a to zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem. Nesouhlas pak přeškrtnutím pořadového čísla před jeho jménem na příslušném hlasovacím lístku. Platným hlasovacím lístkem bude ten, na kterém bude pořadové číslo 1 buď zakroužkováno anebo přeškrtnuto křížkem. Jiný než mnou zmíněný způsob úpravy hlasovacího lístku bude znamenat neplatný hlasovací lístek. Do volební urny tedy vhodíte dva hlasovací lístky. Konstatuji, že volební místnost Prezidentský salonek je připraven pro volby. Prosím tedy členy volební komise, aby se dostavili ihned do volební místnosti, a pro informaci předsedajícímu schůze uvádím, že vydávání hlasovacích lístků a hlasování potrvá 15 minut a vyhodnocení maximálně 10 minut, takže bych navrhl přerušit jednání schůze na dobu 30 minut. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji, pane kolego, přerušuji tedy jednání do 10.30 hodin. (Jednání přerušeno v 10.03 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 10.30 hodin.) 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu, kterým je Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky se jmenováním soudců Ústavního soudu. Uděluji v této chvíli slovo předsedovi volební komise a žádám ho, aby nás seznámil s výsledky tajného hlasování. Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámil se zápisem z tajného hlasování k žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR se jmenováním soudců Ústavního soudu konaného dne 18. prosince 2013, senátní tisk č. 190. 11

Prof. JUDr. Jan Musil, CSc. – počet vydaných hlasovacích lístků 72, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 72, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro Prof. JUDr. Jana Musila bylo odevzdáno 49 platných hlasů. V tajném hlasování byl vysloven souhlas se jmenováním Prof. JUDr. Jana Musila, CSc. soudcem Ústavního soudu. JUDr. Ing. Jiří Zemánek, CSc. – počet vydaných hlasovacích lístků 72, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 72, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro JUDr. Ing. Jiřího Zemánka, CSc. bylo odevzdáno 53 platných hlasů. V tajném hlasování byl vysloven souhlas se jmenováním JUDr. Ing. Jiřího Zemánka, CSc. soudcem Ústavního soudu. Tímto volba končí a já zvoleným blahopřeji. (Potlesk.) 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo za podanou zprávu, za podanou informaci a já také za nás za všechny blahopřeji oběma zvoleným a přeji jim hodně úspěchů, hodně dobrých rozhodnutí ve prospěch demokracie v této zemi. Pánové, hezký den. (Zvolení soudci ÚS odcházejí.) A my budeme pokračovat. Následujícím bodem je podle schváleného programu 2. Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 19. - 20. prosince 2013 (senátní tisk č. 201) Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 201. S informací vystoupí předseda vlády pan Jiří Rusnok. Prosím, pane premiére. Vítám vás, pane premiére a máte slovo. Předseda vlády ČR Jiří Rusnok: Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, dámy a pánové, páni senátoři. Dovolte mi, abych vás krátce seznámil s programem zasedání Evropské rady, která proběhne zítra a pozítří v Bruselu a především potom se pozicemi, které bude Česká republika na summitu zastávat. Pozicí jsme před malou chvílí definitivně schválili na vládním výboru pro EU v rámci dnešního jednání vlády. Pokud jde o závěry, které budou klíčovým dokumentem, který summit přijme, jejich první návrh byl distribuován v pondělí 9. prosince večer, následná revize pak po projednání COREPERem 16. prosince, čili v pondělí. Aktuální návrh závěru Rady se zaměřuje na šest oblastí. Prvním je společná bezpečnostní a obranná politika. Diskuse naváže na jednání Evropské rady z prosince 2012 – ta uložila toto zásadní téma rozpracovat. My, jako vláda České republiky, vítáme, že se summit k této a souvisejícím otázkám vrací, domníváme se, že toto téma je někdy podceňováno na úrovni EU. Sdílíme totiž přesvědčení o nezastupitelné úloze společné bezpečnostní a obranné politiky, prosazujeme, aby se Evropská rada věnovala dané oblasti v pravidelných intervalech, nejméně dvouletých. Návrh závěru počítá s tím, že se toto téma ocitne na agendě Rady opět v červnu 2015, a to plně podporujeme. Klíčovou je rovněž oblast obranných výdajů. Prosazujeme, aby se zastavilo jejich další snižování. Za důležitou prioritu rovněž považujeme rozvoj sil rychlé reakce a bojových uskupení, tzv. Battlegroup, včetně rozvoje civilních schopností. Klíčovým faktorem úspěchů

12

společné bezpečnostní a obranné politiky je pak silný a konkurenceschopný obranný průmysl. Proto prosazujeme, aby byl na evropské úrovni otevřen maximálně obranný trh, aby byl transparentní, aby poskytoval rovné podmínky všem aktérům. To pak platí dvojnásob, pokud jde o roli malých a středních podniků a jejich podporu. V této oblasti koordinujeme svoji aktivitu v rámci visegrádské skupiny. Potvrzuje to mimo jiné společný dopis, který jsme spolu s dalšími kolegy, předsedy vlád zemí Visegrádu k tématu společné bezpečnostní a obranné politiky odeslali v nedávných dnech předsedovi Evropské rady Hermanu Van Rompuyovi. Prakticky všechny naše náměty byly zohledněny a díky tomu je již aktuální návrh závěrů pro Českou republiku přijatelný a budeme ho podporovat. Druhým tématem Rady z těchto velkých témat bude hospodářská sociální politika. Bude debata o roční analýze růstu, o provádění paktu růstu a zaměstnanosti a o daňových otázkách. V případě roční analýzy růstu vláda podporuje stejně jako v minulém roce kontinuálně její zaměření na pět prioritních oblastí, přičemž důraz klademe na konkrétní návrhy, které mají podstatný, podle nás, růstový potenciál. Pokud jde o Pakt růstu a zaměstnanost, respektive Pakt pro růst a zaměstnanost, plně podporujeme jeho efektivní provádění a jako jeden z našich implementačních příspěvků jsme již zaslali počátkem prosince Evropské komisi národní realizační plán záruky pro mládež, o které jsem vás už také na půdě Senátu informoval. Třetím velkým tematickým okruhem rozpracovaných v návrzích závěrů Rady je hospodářská měnová unie, o něm bude pravděpodobně velmi intenzivní debata. Evropská rada se zaměří především na návrh tzv. smluvních ujednání mezi Evropskou komisí a členskými státy a mechanismus solidarity. Cílem těchto instrumentů je zvýšit dynamiku přijímání reforem v členských státech, a to rovněž prostřednictvím potenciálně finančních motivací. Česká republika v této souvislosti opakovaně upozorňovala na fakt, že problematika dosud nebyla podle nás dostatečně prodiskutována na pracovní úrovni a domníváme se, že není zralá na přijetí rozhodnutí již na prosincové Radě EU. Budeme proto vyzývat k pokračování debaty v průběhu příštího roku. V tomto smyslu usilujeme i o méně ambiciózní text záběrů, který je ve stávající podobě pro budoucí diskusi o účelu a možných detailech fungování nástroje podle nás příliš svazující. Nejsme sami, je celá řada členských států, které mají podobný přístup. Chtěl bych říci, že s řadou navrhovaných principů podoby toho nástroje můžeme v zásadě souhlasit, je však třeba vyjasnit podle nás jeho účel, konkrétní nástroje a přidanou hodnotu. Evropská rada projednala také některé další aspekty fungování hospodářské a měnové unie, zejména sociální dimenzi a aspekty související s bankovní unií. To bude zřejmě nejbouřlivější diskuse na téma bankovní unie. Bude ovšem velmi záležet na tom, jak dopadne dnešní mimořádné zasedání Rady ministrů financí ECOFIN, které má právě připravit zásadní vstup do diskuse Evropské rady. Dalším tématem pravděpodobně budou také otázky migrace. Vnímáme zde potřebu přijmout a provádět taková opatření, která maximální měrou napomohou ochránit životy a zdraví lidí a současně zajistí ochranu vnější hranice EU. V této oblasti Česká republika dlouhodobě zastává konzistentní pozici založenou na kombinaci principu solidarity a principu odpovědnosti členských států a tuto pozici budeme i nadále prosazovat. Pokud jde o aspekty rozšíření, každý rok přijímá prosincová Evropská rada také závěry v této oblasti. Vláda České republiky dlouhodobě podporuje 13

rozšiřovací proces založený na individuálním přístupu ke kandidátským státům na jedné straně, ale také na principu kondicionality, čili podmíněných úkonů řekněme plnění přístupových podmínek kandidátským státům na straně druhé. Pro úplnost dodám, že na okraj závěrů ještě pravděpodobně zazní téma energetiky, strategie EU pro Alpský region, pravděpodobně také zde bude aktuální debata nad výsledky summitu Východního partnerství. Podle včerejšího jednání Rady pro všeobecné záležitosti se bude zřejmě hovořit i o situaci ve Středoafrické republice. Děkuji vám v tuto chvíli za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane premiére a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní poprosím pana předsedu výboru pro záležitosti Evropské unie, aby nás seznámil se záběry výboru. Senátor Miroslav Krejča: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Dnes poprvé ten způsob projednání pozic vlády na jednání Evropské rady probíhá v trochu jiném režimu. Všichni jste v předstihu v elektronické podobě obdrželi návrh usnesení Senátu, které projednal náš výbor pro záležitosti EU 11. prosince, takže to k vám dorazilo standardně jako ostatní tisky, které odchází z našeho výboru. Pan premiér zmínil proces příprav závěru této prosincové Evropské rady a stejně jako před každým jednáním Evropské rady je to velice dynamický a živý proces, který probíhá až do posledních okamžiků, ostatně i ta jeho poznámka o tom, že teprve včera zasedala Rada pro obecné záležitosti, o tom svědčí. To znamená, po celou dobu až do vlastního zasedání Evropské rady probíhají konzultace, probíhají úpravy, probíhají korekce návrhů závěrů Evropské rady, takže i my jsme se samozřejmě mohli vyjadřovat a vyjadřovali jsme se k tomuto procesu v určité fázi, a to 11. prosince. Nicméně nic z toho, co jsme projednali a na čem jsme se shodli ve výboru, toho 11. prosince, nevyžaduje - dle nám dostupných informací včetně toho, co zde zaznělo od pana premiéra - nějakou korekci. V tom našem návrhu usnesení se zaměřujeme na ty tři první hlavní témata. To znamená na společnou bezpečnostní a obrannou politiku, na hospodářskou a sociální politiku a hospodářskou a měnovou unii. To neznamená, že bychom pohlíželi na ta další témata, kterými se bude Evropská rada zabývat, tzn. na migrační toky rozšíření a podobně, jako na něco méně důležitého, ale nechtěli jsme přijímat nebo navrhovat moc obsažné usnesení a chtěli jsme se soustředit opravdu hlavně na ta klíčová témata. Já si teď ale nejsem zcela jist, protože poprvé to předkládáme v tomto formátu, zda je potřeba ten náš návrh načíst nebo stačí, že byl rozeslán v elektronické podobě? 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Není. Protože je to návrh výboru a bylo to dodáno dopředu, mají to na lavicích kolegyně a kolegové, takže není to potřeba načítat. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji. Samozřejmě jsem připraven v případě v následné rozpravě se vrátit k tomu textu navrhovaného usnesení a vycházím tedy z toho, že všichni jste je dostali včas v elektronické podobě a mohli jste se seznámit a já vás tímto žádám o podporu tohoto návrhu usnesení. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, a požádám vás také, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

14

Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane premiére v demisi, vážená paní předsedající, slovutný Senáte. Dovolte, abych se pana premiéra v demisi zeptal na některé věci, které nám tady zhruba objasnil, jak asi bude postupovat česká vláda v demisi. Chtěl jsem se zeptat na bezpečnostní politiku. Vy se tady stavíte za společné Battlegroups, společné evropské síly, ale chtěl jsem se zeptat, jestli jste už řešili, aspoň v rámci České republiky, jak budou financovány. Protože v souvislosti s novým programovým prohlášením vznikající trojkoalice se tam o ničem takovém nemluví a oni to nebudou žádné drobné. Pak jsem se chtěl zeptat, protože není jasné, kdo bude ministrem obrany, jak to bude dál vlastně s českou armádou, s koncepcí Bílá kniha, je, platí, neplatí, objevují se zase dále nové aféry s podivnými výběrovými řízeními na některé vojenské technologie. Já vím, že už toho času moc nemáte, ten čas jste promarnili, jak tedy to bude v souvislosti s tím, na co poukazuje evropská organizace zbrojního průmyslu, že nákupy české armády jsou neprůhledné, že nejsou některé přes výběrová řízení, tzn., že tady ten nářek nad tím, že si stěžuje zbrojní český průmysl, na jedné straně je trochu oprávněný, ale na druhé straně tady jsou i některé chyby, které jsou uvnitř celé té asociace obranného průmyslu a hlavně, když už se tedy nějaký obchod udělá, tak pak tady nastupuje ministerstvo zahraničních věcí a to tomu dá právo veta. Takže tady asi také nic nepokročilo, do budoucna nepokročí. Tak jestli pro další budoucí vládu máte připraveno nějaké řešení v té bezpečnostní problematice? K tomu bodu č. 2, ono to není jenom o bezpečnostní problematice, je to vždycky o penězích, pane premiére, tak tady jdete s nějakými ročními analýzami růstu se snižováním nezaměstnanosti a já se chtěl zeptat, jak to vlastně je, když, a vy jste čekatel na člena bankovní rady, jak jsme se dneska dozvěděli, tak jak to vlastně bude s nezávislostí České národní banky, která vlastně významným způsobem zasáhla do ekonomiky celého českého státu a která je nezávislá? A podle mých informací jste se o devalvaci české republiky dozvěděl jenom krátce předtím, než byla, a jak to vlastně bude fungovat s tou nezávislostí České národní banky, když tady si tvrdí Česká národní banka říkat, že kurs koruny bude 27 Kč, 27,50 a že když si to budou přát, tady se rozhodnou, takže to bude 28 Kč, a že budou dále tisknout peníze bez toho, aby viděli, jaký dopad to bude mít na nezaměstnanost, na konkurenceschopnost českého průmyslu, mimochodem i toho zbrojního průmyslu? A jak to bude mít souvislost s tím, že se připravuje to, co se připravuje v EU, to znamená bankovní unie, protože tam už nebude nezávislost České národní banky taková, jak se představují někteří představitelé České národní banky, tak jestli, když zazní otázka na toto téma v Bruselu, jste na toto připraveni, nebo jakým způsobem se k tomu postavíte? 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Nikoho dalšího do rozpravy nemám přihlášeného. Ptám se, zda si ještě někdo přeje vystoupit? Nikoho takového nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Prosím nyní, pane premiére, o vaši reakci a závěrečné slovo k tomuto bodu. Předseda vlády ČR Jiří Rusnok: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, paní senátorky, páni senátoři. Pan senátor Dryml tady probral mnoho témat, takže nevím, zda máme čas k dlouhým vysvětlováním. Pokusím se alespoň o stručné poznámky.

15

Pokud jde o tematiku společné bezpečnostní a obranné politiky na úrovni EU. My se prostě domníváme, a v tom je myslím český názor konzistentní, že EU má i tento rozměr, má být tento rozměr součástí její práce, je to, pokud vím, v EU zcela většinový názor, a nevidím v tom žádnou změnu z hlediska našeho postoje v kontinuitě minulých českých vlád, a nemyslím si ani, že by nastala nějaká změna s příchodem pravděpodobné nové vládní koalice. Pokud jde o financování armády, o financování těchto záležitostí, to je samozřejmě opět věc politická. Bude jistě záležet na tom, jak se nová vládní koalice k této věci postaví. Nicméně máme jisté závazky vůči svým partnerům, ať už v Severoatlantické alianci, kde jsme se dokonce zavázali, řekl bych, explicitně k určité míře financování těchto výdajů. A máme samozřejmě také závazky, které pro nás vyplývají z našeho členství v EU, pokud se EU na společných záležitostech a jejich způsobu financování dohodne. Pokud jde o financování Battlegroup, tam probíhají přípravy. My už v roce 2016 máme mít první jednotku společně se státy Visegrádu k dispozici. A pokud jsem správně informován - ale případně myslím, že na detaily by bylo dobře do příslušného výboru pozvat odpovědné funkcionáře, to znamená ministra obrany a náčelníka generálního štábu – jednotky Battlegroup budou financovány z národních zdrojů jednotlivých zúčastněných zemí, čili v rámci standardních rozpočtů těchto resortů, čili v našem případě resortu obrany. Je třeba si uvědomit, že postupně snížíme na minimum anebo úplně svoji účast v operacích typu Afghánistán, případně některých dalších, takže rozpočty, alespoň ve výhledu, který existuje, počítají i s financováním těchto záležitostí a nemělo by to vytvářet pro resort obrany žádný zásadní problém. Podle mého názoru by bylo dobře, aby v resortu obrany, stejně jako v jiných, platila skutečně určitá kontinuita, to znamená, tak jako my jsme navázali na naše předchůdce s tím, že se postupně realizují ony reformní kroky popsané v Bílé knize v podstatě velmi zjednodušeně, dotvoření malé akceschopné profesionální armády orientované na klíčové aktivity právě typu společných zahraničních misí, podpory integrovaného záchranného systému a další nezbytné funkce, tak myslím, že v tomto směru žádné překvapení nenastane ani po vzniku nové vládní koalice. Pokud jde o záležitosti České národní banky, její nezávislost je jednoznačně dána Ústavou ČR, příslušnými zákony, které upravují fungování této instituce. A nemíním v tuto chvíli toto nijak dále komentovat, není to ani předmětem dnešního jednání. Myslím, že úprava, kterou v ČR máme, je standardní, odpovídá v podstatě tomu, co je běžné v členských zemích EU a neshledávám tam žádné zásadní problémy. Bankovní unie nás samozřejmě bude ovlivňovat nějakým způsobem, a proto této záležitosti věnujeme při přípravách vládních pozic velmi hlubokou a výraznou pozornost, koordinujeme svá stanoviska a přípravu pozic na úrovni vlády, ministerstva financí a právě České národní banky. Tady bych chtěl jenom upozornit, že v tomto směru je Evropa samozřejmě rozdělena do různých uskupení, která postupují ne úplně synchronně, ne úplně harmonizovaně z hlediska času. Máme tady evropskou měnovou unii, čili eurozónu, její členy primárně bude ovlivňovat vznikající tzv. bankovní unie, protože v podstatě, v čem, prosím, ona bankovní unie spočívá? Spočívá v tom, že v členských zemích budou bankovní domy postupně dohlíženy centrálně, to znamená příslušnou institucí, která bude součástí Evropské centrální banky, nebudou to tedy roztříštěné národní dohledy, v některých zemích dokonce ještě tyto národní dohledy se dále štěpí podle jednotlivých odvětví finančního trhu, takže je tam, na rozdíl od nás, třeba zvlášť dohled nad bankami, zvlášť nad pojišťovnami, zvlášť 16

nad kapitálovými institucemi typu investiční a další fondy. Dochází tedy postupně ke sjednocení dohledového mechanismu, to probíhá. Bude-li tady jednotný dohled, je také potřeba, aby existoval jednotný mechanismus řešení těch případů, které budou vyžadovat zásah dohledové autority, proto se tedy jedná velmi složitě o Single resolution mechanism, tzn. o jednotném rezolučním mechanismu, který bude řešit všechny velmi složité procedurální otázky, co se bude dít, jestliže jednotný dohled konstatuje, že nějaká banka nutně potřebuje zásah do svého hospodaření, protože ohrožuje ostatní části finančního trhu. O tom se jedná, dílčí procesy probíhají. A tady je třeba zdůraznit, že Česká republika není členem eurozóny, není v tuto chvíli dokonce ani členem fiskálního paktu, který je ovšem poněkud platonický z hlediska svých účinků, a nepředpokládá se ani, že v první fázi bude členem bankovní unie. Čili my jsme v tomto směru tzv. nezúčastněný, nezapojený stát. A hlavně, co nás zajímá, je to, abychom veškeré tyto změny měli tak říkajíc pod kontrolou z hlediska dohledu našeho vlastního bankovního a finančního sektoru, tak abychom nikdy neztratili kontrolu nad možností ovlivňovat jeho zdraví, ovlivňovat také potenciální zapojení českých daňových poplatníků do řešení situace bankovního sektoru. Proto jsou tato jednání velmi náročná. Proto velice oceňuji zatím velmi koordinovaný postoj jak vlády, tak České národní banky. A mohu vás ubezpečit, že zatím v podstatě nevidím žádné nebezpečí, které by mělo z tohoto pro stabilitu a také perspektivu a hlavně možnost českých autorit dohlížet zdraví českého finančního sektoru nějak negativně ovlivnit. Asi jsem neuspokojil všechny vaše dotazy. Nicméně doporučuji k některým jednotlivým detailům případně vyvolat příslušná jednání výborů, resp. tam probrat tyto věci. Nevím, jestli zrovna plénum Senátu k tomuto bodu je schopno, rozhodně ne já ze své strany, se vyjádřit úplně detailně ke každé jednotlivé záležitosti, kterých ve všech zmíněných tématech je mnoho. Děkuji vám. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane předsedo vlády. Mám v této chvíli přihlášeného pana senátora Vladimíra Drymla, který s přednostním právem jako předseda klubu má samozřejmě právo vystoupit, ale upozorňuji, že rozprava byla ukončena, takže prosím o stručnost, pane senátore. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane premiére, paní předsedající, kolegyně, kolegové, vím, že to není zvykem, ale na druhé straně si dovolím jednu technickou poznámku. My neplníme finanční závazky vůči NATO a objevují se nové finanční závazky vůči Visegrádu. To znamená, plňme nejdřív to, čemu jsme se zavázali a pak tvořme něco jiného, nového! A pro vaši informaci, pane premiére: V minulém roce byla bezpečnostní konference v Bratislavě, kde bylo mimo Polské republiky v podstatě odmítnuto z hlediska právě ekonomiky tvoření Battlegroups. Abych se vyjádřil přesně: nebylo to doporučeno. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore i za stručnost. Pan premiér má samozřejmě právo vystoupit. Prosím, máte slovo. Předseda vlády ČR Jiří Rusnok: Děkuji vám, paní předsedající. Dámy a pánové, já na to musím reagovat. Tak za prvé, závazek vůči NATO neplní 90 % členských zemí NATO, pokud vím. To je prostě situace taková, jaká je v Evropě,

17

dlouhodobě komunita Severoatlantické aliance se samozřejmě potýká s tímto problémem. Za druhé, všechny členské země Visegrádu jsou současně členy NATO. Čili, my neděláme žádné akce, které by byly proti našim závazkům v NATO, to je součást našich závazků a politiky Severoatlantické aliance, stejně jako součást evropských ujednání a dohod. Tyto věci nejdou v žádném případě proti sobě. A my jsme v tomto směru nijak nezměnili a nijak neodmítli již platné závazky, které na sebe Česká republika v tomto směru přijala. A proto také podporujeme, aby budeme v tom pokračovat vznik schopnosti sestavit společné bojové jednotky. Děkuji vám. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane premiére. A nyní uděluji slovo panu zpravodaji pro záležitosti Evropské unie Miroslavu Krejčovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě, prosím. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupil jeden senátor opakovaně dvakrát, položil dotazy, pan premiér je zodpověděl. Máme tady jeden jediný návrh na usnesení, a to usnesení, které připravil a postoupil do pléna Senátu výbor pro záležitosti EU. Je to senátní tisk č. 201, všichni jste jej obdrželi v předstihu v elektronické podobě, takže budeme hlasovat pouze o tomto jednom návrhu usnesení. A já vás tímto opakovaně žádám o jeho podporu. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, svoláme se tedy k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak nám byl předložen výborem pro záležitosti EU a jak ho odůvodnil pan senátor Krejča. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 6 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám, děkuji, pane premiére, děkuji, pane zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem podle upraveného pořadu je 3. Návrh usnesení Senátu k výsledkům třetího summitu Východního partnerství, který proběhl ve dnech 28. - 29. 11. 2013 ve Vilniusu, a k aktuální situaci na Ukrajině Návrh usnesení Senátu vám byl rozdán na lavice. S jeho obsahem nás seznámí pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaromír Štětina: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážený pane premiére, vážené dámy, vážení pánové. Minulý týden náš senátní výbor pro záležitosti EU přijal usnesení, které se týká výsledků jednání ve Vilniusu koncem listopadu letošního roku. Dovolil jsem si přesto, že vývoj na Ukrajině, kterého se summit ve Vilniusu také týkal, se ubírá velice překotně, chci upozornit na to, že proces asociace dosud neskončil a stále probíhá, není ještě uzavřen. Proto si 18

myslím, že by bylo dobré, kdybychom tento proces podpořili jako Senát Parlamentu České republiky. Chtěl bych zdůraznit, že jsem se chopil předložení tohoto návrhu v plénu Senátu proto, že jsem měl tu čest jako drobný konzultant s výborem spolupracovat při přípravě tohoto materiálu a vím bezpečně, že je v plném souladu s usnesením Evropského parlamentu, v souladu s politikou naší vlády a s politikou našeho ministerstva zahraničních věcí, které se podílelo na přípravě dokumentu, který přijal náš výbor pro záležitosti EU minulý týden. Text jsem vlastně adoptoval, nebudu ho celý číst, poněvadž ho máte před sebou, ale přesto bych si dovolil dva nejdůležitější body zdůraznit, abyste věděli, jak velice důležité je, abychom se k tomu vyjádřili. Je to bod první a bod poslední tohoto navrženého usnesení. Bod I. zní: Senát oceňuje, že na summitu došlo k a) parafování Asociační dohody a dohody o zóně volného obchodu s Moldavskem a Gruzií a zahájení sjednávání Asociačních agend vedoucích k přibližování obou zemí směrem k EU; b) přijetí Deklarace EU a Arménie, která má za cíl stimulovat domácí reformní agendu v oblasti ekonomických svobod, boje proti korupci, transparentnosti v rozhodování, svobody slova, nezávislého soudnictví a občanské společnosti; c) podpisu dohody o vízové facilitaci mezi EU a Ázerbájdžánem a příslibu pokračování v dalších reformách ze strany Ázerbájdžánu; d) oznámení Běloruska o tom, že zahájí jednání s EU o vízové facilitaci. A důležitý bod, který se týká přímo Ukrajiny, je poslední: Senát VII. vyjadřuje naději, že se vyhrocená situace na Ukrajině co nejrychleji uklidní, ukrajinská vláda bude s opozičními stranami a hnutími řešit vzniklou krizi jednáním a vrátí se k proevropskému kursu své zahraniční politiky. Dovoluji si vás požádat, dámy a pánové, abyste se kladně vyjádřili k mé prosbě o schválení tohoto mého návrhu. Ještě bych si dovolil avizovat, paní předsedající, že bych ještě rád krátce vystoupil v obecné rozpravě. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Na to máte samozřejmě právo. V této chvíli vás ale požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Musíme nyní určit zpravodaje k tomuto bodu. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Miroslav Krejča, kterého se zároveň ptám, zda s touto rolí souhlasí. Ale nejprve musíme o tomto návrhu dát hlasovat. Svolám tedy všechny k hlasování. Budeme tedy hlasovat o návrhu, aby zpravodajem k tomuto bodu byl pan senátor Miroslav Krejča. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 7 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Prosím, pane senátore, máte v této chvíli slovo jako zpravodaj. Senátor Miroslav Krejča: Vážený paní předsedající, vážený pane premiére, milé kolegyně, vážení kolegové. Nevím, jestli tak mohu učinit, ale nabídl bych přednost panu premiérovi, protože vím, že spěchá na jednání vlády, pakliže nechce vystoupit dřív než já coby zpravodaj.

19

1. místopředsedkyně premiére.

Senátu

Alena

Gajdůšková: Prosím,

pane

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok: Děkuji vám, pane senátore. Vážená paní místopředsedkyně, paní senátorky, páni senátoři, chtěl bych poděkovat Senátu za aktivitu a zájem o toto téma a vůbec o témata Evropské unie. Jsou to dnes témata velmi podstatná pro náš samotný vnitřní vývoj a myslím, že stále jsou trochu v české politice podceňována. Summit ve Vilniusu byl opravdu velmi náročný a chvílemi i dramatický. Vývoj sledujete a myslím, že hlas národních parlamentů v této věci je skutečně významný, takže já toto usnesení velice vítám a jsem rád, že ho kolegové navrhli. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane premiére. A nyní tedy pan zpravodaj. Prosím, máte slovo. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji. Nejprve popíši genezi vzniku tohoto návrhu. Na jednání výboru dne 11. prosince jsme se zabývali jedním z bodů, kterým byla informace vlády ČR o výsledcích summitu Východního partnerství ve Vilniusu, a přijali jsme k tomu výborové usnesení. Bylo to pouze výborové usnesení, ale jelikož na začátku dnešního jednání pan kolega Petr Šilar navrhl zařazení tohoto bodu, tak jsem si ho dovolil velice rychle překlopit a upravit do formátu, který by byl v podstatě obsahově totožný s usnesením našeho výboru, ale formát by odpovídal tomu formátu, který mají usnesení Senátu. Každý z vás návrh usnesení obdržel v průběhu předchozích minut našeho jednání na lavici, takže je asi zbytečné jej nějak analyzovat. Dovolil bych si jenom ocitovat zlomek z usnesení Evropského parlamentu, které bylo přijato dne 12. prosince pod č. 2013/2983. Je to usnesení Evropského parlamentu o výsledcích summitu ve Vilniusu a k budoucnosti Východního partnerství zejména s ohledem na Ukrajinu. A je na vás, zda si to nějakým způsobem promítnete a budete konfrontovat s tím usnesením, které přijal náš výbor a s připravenou modifikací na základě změny pořadu nyní na tento bod našeho jednání. Znovu opakuji, že vyberu z toho jenom to, co se bezprostředně týká toho, co je obsaženo též v našem návrhu: Evropský parlament vyjadřuje politování nad tím, že během vilniuského summitu Východního partnerství odstoupily ukrajinské orgány od podpisu dohody o přidružení s EU navzdory jasnému odhodlání EU pokračovat v procesu přidružení, budou-li splněny podmínky. Domnívá se, že tímto rozhodnutím byla promarněna velká příležitost k posílení vztahů mezi EU a Ukrajinou. Evropský parlament opětovně vyjadřuje svou důraznou podporu tomu, aby byla dohoda o přidružení podepsána co nejdříve za předpokladu, že budou splněny všechny příslušné požadavky, které stanovila Rada pro zahraniční věci dne 10. prosince 2013 a které podporuje parlament ve svém usnesení ze dne 13. prosince 2012. Vyzývá proto Evropskou radu, aby na svém zasedání v prosinci 2013 vyslala jasný politický signál, že EU je i nadále připravena s Ukrajinou spolupracovat. Toto souvisí bezprostředně s bodem, který jsme projednávali, a to je pozice vlády ČR na zítřejším a pozítřejším jednání Evropské rady. Jak už zmínil pan premiér, lze předpokládat, že toto téma tam bude otevřeno a bude velice diskutováno. Další z bodů zní:

20

Evropský parlament vyjadřuje svou plnou podporu solidarity s demonstranty požadujícími evropskou budoucnost. Vyzývá ukrajinské orgány, aby plně respektovaly občanská práva a základní svobody. Pokud jde o svobodu shromažďování a nenásilné protesty ostře odsuzuje použití brutálnímu násilí proti pokojným demonstracím a zdůrazňuje, že musí rychle proběhnout účinné a nezávislé vyšetřování a viníci musejí být stíháni. Další z bodů: Naléhavě žádá ukrajinské orgány, aby zahájili dialog s demonstranty a zabránily tak stupňování násilí a destabilizaci země a dále naléhavě žádá všechny politické strany, aby zajistily, že bude moci být vedena řádná pokojná a reflektivní parlamentní diskuse o hospodářské a politické situaci země a o možnostech budoucí integrace s EU. To je jenom výtah z několika málo bodů z velice rozsáhlého čtyřstránkového usnesení Evropského parlamentu. Když to porovnáte s naším návrhem, tak náš návrh je velice umírněný a velice upozorňující, není tak jasný a výrazný, jako je usnesení Evropského parlamentu. To je z mé strany všechno a už vás mohu jenom požádat o to, abyste podpořili tento návrh usnesení Senátu. Myslím si, že to bude i určitý mandát pro naši delegaci na jednání Evropské rady, které proběhne zítra a pozítří. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Jako první byl přihlášen pan senátor Jaromír Štětina, ale s přednostním právem vystoupí pan senátor Vladimír Dryml, prosím. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane premiére, vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, máme před sebou návrh usnesení Senátu. A když bych se pod to měl podepsat, tak bych chtěl vědět některé věci, a to hlavně z bodu II., to znamená, kdo to je Fórum občanské společnosti Východního partnerství, kdy vzniklo, kde vzniklo, jak je financováno a kdo mu dal mandát k tomu, že může zastupovat celou občanskou společnost, jak se praví v bodě II.? 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále je přihlášen do rozpravy pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore. Senátor Jaromír Štětina: Ještě jednou děkuji za slovo, paní předsedající. Vážený pane premiére, dámy a pánové, chtěl jsem jenom krátce informovat, že jsem byl jako senátor za volební obvod č. 22, což je Praha 10, před týdnem až deseti dny zhruba čtyři dny v Kyjevě. Byl jsem přímo ve štábu opozice, pracoval jsem a setkával jsem se na Náměstí nezávislosti, které, jak víme všichni, se nazývá Majdan. Vedl jsem tam jednání s celou řadou poslanců nejrůznějších parlamentů Evropy. Byli to především zástupci parlamentů Litvy, Estonska, Lotyšska i Polska. Vedl jsem jednání s bývalým prezidentem Gruzie panem Saakašvili, který tam přijel jako soukromá osoba podpořit Majdan a celou demonstraci a opozici. Měl jsem tu čest setkat se přímo ve štábu opozice v Domě odborů na náměstí s naším bývalým panem ministrem zahraničí. Velmi si cením, že náměstí i štáb opozice navštívil, aby se sám na vlastní uši dozvěděl, o co tam kráčí. Měl jsem také tu čest vystoupit na pódiu, které na náměstí stojí, trochu se mi třásla kolena, poněvadž tam bylo sto tisíc lidí, ale zakoktal jsem se jenom minimálně.

21

Já jsem celou dobu, co jsem tam byl, přemýšlel, proč tam vlastně ti lidé jsou. Každou noc jich tam je několik tisíc, přes den pak to vzrůstá na desítky tisíc, někdy, když je hezky, tak až na sto tisíc, a jednou tam byl milion lidí. Důvody jsou samozřejmě velmi komplexní. Ale jeden jsem si uvědomil, když byla minulou neděli svržena socha Vladimíra Iljiče Lenina, asi 700 metrů od toho náměstí, Besarabské náměstí se jmenuje to místo. Někteří řečníci vystupovali a říkali zvláštní větu: My jsme dnes svrhli sochu Vladimíra Iljiče Lenina, a dneškem jsme teprve přestali být v područí Sovětského svazu. To je jeden z těch důvodů, proč vlastně ti lidé tam jsou. Řekl bych, že ta snaha, být připojen k EU, není tak výrazná, jako snaha nebýt spojován s Ruskou federací. Protože ta hrozba vytvoření jakéhosi nového Sovětského svazu, o který usiluje Vladimír Putin, je skutečně veliká. Mně říkal pan Saakašvili zajímavou frázi. Říkal – pokud Putin získá Ukrajinu a nezíská ji EU, tak zvítězí. Pokud tomu bude naopak, je to začátek konce prezidenta Putina. Myslím si, že ti opoziční politici si to uvědomují. Dále bych chtěl zdůraznit jednu důležitou věc. To je, že na tom Majdanu nebyla žádná etnická zášť. S Ukrajinci demonstrovali a dosud demonstrují občané Ukrajinské republiky ruské národnosti, i s ruskou trikolorou, s ruskými vlajkami. Na tom Majdanu jsem také oceňoval výrazný pořádek, a to, co mě velmi překvapilo, že se tam vůbec nepilo. Když tam přišel nějaký ochmelka, tak ho odtamtud vyprovodili ven. Já si myslím, že i to, že včera pan prezident Janukovyč podepsal s panem prezidentem Putinem dohodu o snížení ceny plynu a o 15 miliardové půjčce ještě neznamená ukončení asociačního procesu. Proto si myslím, že schválení naší navržené rezoluce je namístě. Děkuji za pozornost. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dále vystoupí v rozpravě pan senátor Zdeněk Besta. Prosím, pane senátore. Senátor Zdeněk Besta: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené senátorky, vážení senátoři. Máme před sebou návrh usnesení Senátu k výsledkům summitu Východního partnerství. Chci připomenout senátní usnesení č. 374 z 27. 11., při němž jsme výrazně podpořili možný podpis Dohody o přidružení, včetně Komplexní dohody o volném obchodu mezi EU a Ukrajinou, a vyjádřili znepokojení z násilného potlačení pokojných protestů a porušování shromažďovacího práva na Ukrajině. Připomenu bod 6 dnešního usnesení. Ano, to jsou věci, se kterými nemůžeme souhlasit a budeme je kritizovat. Samotné nepodepsání dohody spustilo lavinu protestů a situace je poměrně nepřehledná. Ale vrátím se na naše domácí kolbiště. Zaráží mě jedna věc. Nepodepsání dohody, a vlastně zastavení procesu integrace do unijních struktur se chopili i naši euroskeptici, které zde nebudu jmenovat. Ale jsou to politici, komentátoři či někteří novináři, kteří dlouhodobě kritizují EU jako takovou a nejraději by navrhli pro ČR vystoupení z evropských struktur a redukování Evropské unie pouze na zónu volného obchodu. Ano, ti euroskeptici najednou hlásají, že si Ukrajina nemůže dovolit nepodepsat dohodu o přidružení, která skutečně znamená přínos a rozšíření společného prostoru pro vědu, výzkum, vzdělávání a zintenzívnění obchodních či průmyslových oboustranných aktivit. Takže i když jsou mezi námi euroskeptici, kteří teď hlásají, abychom podpořili Ukrajinu, i já souhlasím s tím, že podpoříme naším usnesením k summitu proces integrace. Ale zároveň sledujme tak trochu schizofrenní postoje některých našich lidí k vývoji v EU včetně řešení ukrajinské krize. To by bylo jenom krátce. Děkuji vám za pozornost.

22

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane senátore. Nikoho dalšího nemám přihlášeného. Ptám se, zda ještě někdo chce k tomuto bodu vystoupit. Nikoho nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana premiéra – pan premiér nemá potřebu vystoupit. Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit k navrhované rozpravě? Pan navrhovatel už se nechce vyjádřit. Takže pan zpravodaj. Prosím. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji za slovo. Jenom stručně. V rozpravě vystoupili tři senátoři. Pan kolega Dryml položil dotaz na to, co to je fórum občanské společnosti Východního partnerství. Já to zmíním velice stručně. A jemu si to dovolím dát potom písemně. Fórum občanské společnosti Východního partnerství je tak zvaná jedna z vlajkových iniciativ Východního partnerství. Bylo ustaveno v podstatě v roce 2009, když za našeho předsednictví vznikal projekt Východního partnerství. Toto fórum umožňuje zapojení též nevládním organizacím, nadacím, odborům, organizacím zaměstnavatelů a dalším aktérům občanské společnosti. Tohoto fóra se účastní všech 6 zemí Východního partnerství. To znamená Bělorusko, Ukrajina, Moldávie, Ázerbájdžán, Gruzie a Arménie. Schází se jednou ročně na tak zvaném výročním fóru, kde se diskutují konkrétní otázky Východního partnerství v pěti pracovních skupinách. Padl tam dotaz i na financování. V podstatě je to bez rozpočtu, který by byl z evropských zdrojů. Financují si to tyto země – těch 6 zemí Východního partnerství samy. Takže jestli stačí tato odpověď, samozřejmě panu kolegovi to dám podrobně písemně. Teď jde o to, jestli to stačí vám ostatním. Pakliže ano, tak děkuji za pozornost a opakovaně vás žádám o podporu předloženého návrhu usnesení. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Můžeme přistoupit k hlasování o předloženém návrhu. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak nám byl předložen panem senátorem Štětinou. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 45, proti byli 2. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli. Děkuji zpravodaji. Děkuji také panu premiérovi. Popřeji mu krásné Vánoce a hodně štěstí a úspěchů v příštím roce. Předseda vlády ČR Jiří Rusnok: Já vám chci, vážená paní místopředsedkyně, poděkovat za spolupráci v tomto roce. Možná se vidíme naposledy. Přeji vám všem klidné, ale i veselé svátky a pokud možno trvale udržitelný a úspěšný nový rok 2014. Děkuji vám. Na shledanou! 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkujeme také. Na shledanou! (Potlesk.) My budeme pokračovat dalším bodem programu, kterým je

23

4. Rozvoj celoevropského trhu elektronických plateb (evropský senátní tisk č. N 087/09, č. N 088/09) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky N 87/09, N 87/09/01 a N 88/08, N 88/09/01. Ještě s technickou. Senátor Jaromír Štětina: Já se omlouvám, objevilo se tam znovu moje jméno, při hlasování jsem zmáčkl špatné – zelené tlačítko. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: V této chvíli prosím pana ministra financí Jana Fischera, aby nás seznámil s projednávaným materiálem. My se zde vyměníme. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh evropského nařízení o mezibankovních poplatcích u karetních transakcí a návrh na revizi směrnice o platebních službách na vnitřním trhu, rozumí se na evropském trhu. Letos v červenci publikovala Evropská komise v rámci tak zvaného platebního balíčku návrh nařízení o mezibankovních poplatcích u karetních transakcí společně s návrhem revize směrnice o platebních službách na vnitřním trhu. Stručně k jednotlivým pilířům toho dokumentu: K regulaci mezibankovních poplatků. Návrh reguluje mezibankovní poplatky za karetní transakce a stanovuje některá další pravidla pro provádění karetních transakcí zejména ve vztahu mezi obchodníky přijímajícími karty a jejich bankami. Velmi stručně. Mezibankovní poplatek je součástí celkového poplatku, který platí obchodník své bance při karetní transakci zákazníka. Přičemž je odváděn bance, která kartu vydala. Výše mezibankovních poplatků jsou stanoveny zpravidla karetními asociacemi, jsou různé pro vnitrostátní a přeshraniční transakce, a rovněž pro transakce provedené debetní nebo kreditní kartou. Návrh nařízení nově omezuje mezibankovní poplatek za každou transakci na maximálně 0,2 % z objemu transakce u karet debetních, a 0,3 % u karet kreditních. Návrh se týká pouze spotřebitelských karet, nikoli karet komerčních. Česká vláda se k tomuto omezení staví velmi rezervovaně, neboť dopady jsou obtížně odhadnutelné a existuje zde riziko nepřiměřené regulace. Mezibankovní poplatky považujeme za poměrně legitimní nástroj po vyrovnání rozdílných rizik a přínosů, které vznikají bankám při provádění karetních transakcí. Snížení mezibankovních poplatků nemusí totiž vést ke snížení poplatku placených obchodníky a k následnému snížení cen pro konečné spotřebitele. Naopak přitom vydavatelské banky mohou výpadek příjmů kompenzovat zvýšením poplatku majitelům karet a lze se s úspěchem domnívat, že by řada bank k tomu opravdu sáhla. Cílem vyjednávání bude dosažení rozumného kompromisu, který bude minimalizovat případné negativní dopady na český karetní trh. Návrh dále obsahuje některá další ustanovení, která mají obecně za cíl zlepšit postavení obchodníků přijímajících karty. Jedním z nich je omezení pravidla, podle něhož jsou obchodníci přijímající karty určité karetní asociace povinni přijímat všechny karty dané asociace, i když jsou s jednotlivými druhy

24

karet spojeny rozdílné náklady. Nově budou obchodníci povinni přijímat pouze karty stejného regulovaného mezibankovního poplatku. Například v případě přijímání spotřebitelských debetních karet nebudou již karetní asociací nuceni přijímat spotřebitelské kreditní karty nebo karty komerční. Česká vláda s tímto opatřením souhlasí. Považuje za spravedlivé, aby obchodník mohl odmítnout přijímat platební karty, které pro něho představují větší náklady. Tímto způsobem budou karetní asociace motivovány vyvíjet takové platební prostředky, které jsou z hlediska nákladů efektivní. K návrhu revize směrnice o platebních službách na vnitřním trhu. To je ten druhý blok. Vláda souhlasí s potřebou revidovat stávající směrnici a řadu navržených změn podporuje. Zároveň však některé považuje za problematické a v rámci vyjednávání bude usilovat o vyloučení případných negativních dopadů na český trh platebních služeb. Většina navrhovaných změn má spíše technický charakter. Zaměřím se na ty nejvýznamnější. U nebankovních poskytovatelů platebních služeb se snižuje limit objemu bankovních transakcí, do něhož můžou členské státy umožnit zjednodušený režim pro poskytování platebních služeb. Se snížením tohoto limitu česká vláda zásadně nesouhlasí. Řada registrovaných nebankovních poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu by v důsledku tohoto snížení byla nucena získat licenci k činnosti platební instituce, přičemž pro takové zpřísnění regulace není znám přesvědčivý důvod a výsledkem by byla pouze vyšší administrativní zátěž jak pro orgán dohledu, tak pro samotné účastníky trhu. Dále: Dohledovým orgánům se zakazuje poskytovat platební služby. S tímto česká vláda rovněž nesouhlasí, jelikož v případě České republiky je orgánem dohledu ČNB, jež spravuje účty státu a poskytuje platební služby. A česká vláda na téhle praxi, která běží naprosto zdravě, je v pořádku, spojitě, nemá důvod nic měnit. Navrhovaná opatření by měla závažné důsledky pro státní rozpočet a správu veřejných financí obecně. Z návrhu však není jasné, zda se skutečně jedná o záměr Evropské komise, nebo zda si Komise pouze neuvědomila všechny případné důsledky takového zákazu. O tom bude potřeba dále vyjednávat, protože podobný problém bude mít zřejmě řada, ne-li většina dalších členských států. Závěrem bych chtěl konstatovat, že jsem měl možnost se seznámit s návrhem usnesení Senátu, který byl předložen výborem pro záležitosti EU. Navržené usnesení se v mnoha bodech shoduje s pozicí vlády, i když v některých oblastech je pozice vlády k návrhu Evropské komise o něco kritičtější. Zejména to platí pro záměr regulovat mezibankovní poplatky, ale myslím – nebo jsem přesvědčen - že celkové žádné zásadní rozpory mezi pozicí vlády a navrženým usnesením Senátu nejsou. Mimochodem tvrdší pozicí si vláda zpevňuje vyjednávací pozici, to je taktická věc, aby snad bylo potom lépe případně ustupovat a docházet ke kompromisům. To vyplývá z logiky každého vyjednávání, i toho mezinárodního, i toho v Evropské unii. Vážené paní senátorky, páni senátoři, děkuji vám za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisky N 87/09/02 a N 88/09/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka

25

Dagmar Zvěřinová, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně senátorky, senátoři. Dovolte, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou k tomuto nařízení Evropského parlamentu a Rady a zároveň poděkovala svému předřečníku panu ministru financí, protože poměrně obsáhle pojmenoval problémy, které jsou v tomto nařízení Evropského parlamentu řešeny. Samotné nařízení Evropského parlamentu a Rady o mezibankovních poplatcích na kartách si klade za cíl zavedení maximální výše mezibankovních poplatků pro transakce pomocí debetních a kreditních karet a zároveň zakazuje u těchto karet zavádět určité příplatky. Samotné stropy jsou navrhovány v hodnotách při platbách 0,3 % kreditní kartou a 0,2 % platby při platbě debetní kartou. Já bych chtěla tady upozornit, že v současné době tyto poplatky dosahují výše 3, 5 až 8 %. Takže tady můžeme možná v budoucnu i při samotném projednávání čekat velký tlak od některých společností, protože je to poměrně výrazné snížení těchto poplatků. Já bych dále chtěla říci jednu záležitost, že toto nařízení má jednu obrovskou výhodu, že bude sjednocovat celý evropský trh. Cílem je nejenom odstranit vysoké poplatky dopadající na ceny pro spotřebitele, ale odstranit fragmentaci trhu v oblasti kreditních transakcí, což má umožnit uživatelům platebních karet je plně využívat. Nejenom výhody, ale celkově i platbu, a zároveň rozšířit moderní způsoby placení na tomto trhu. Rovněž se uvažuje s rozšířením nákupu přes internet a to včetně nákupů přeshraničních. Těchto cílů se návrh snaží docílit regulací mezibankovních poplatků za provádění kreditních transakcí, a to především ve vztahu mezi obchodníky přijímajícími kreditní karty a jejich poskytovateli platebních služeb. V současné době tento trh je velice roztříštěný, protože je nutno přiznat, že tyto záležitosti jsou velmi nestabilní a není přes ně velký přehled. Poplatky se liší nejen v jednotlivých státech Evropské unie, ale je to i na úrovni domácí. To je podle typu obchodníka, karty či banky. Je nutno přiznat, že toto je velmi netransparentní. Při provádění těchto karetních transakcí hrají zásadní roli pravidla karetních schémat, která mají mít určitou povahu závazného právního předpisu. Pan ministr financí již mnohé ozřejmil. Já bych se chtěla vrátit ještě k některým záležitostem, a to k usnesení, které jste obdrželi. Tam je rovněž zmíněn nesouhlas, který projevil výbor pro záležitosti EU. To je v bodě 2. Opravdu tento výbor vyslovil nesouhlas se zákazem poskytovat platební služby pro instituce vykonávající dohled nad touto záležitostí, což se přímo týká ČNB. A to, jak by se musela ČNB, která by zde nemohla působit jako dozorový orgán, přetvořit, stálo by ji to několik set milionů Kč. Musíme říci, že v současné době ČNB roli, která je jí svěřena, výrazně plní a není důvod toto tímto nařízením České národní bance odebírat. Podotýkám, že několik evropských států v tomto směru má podobný problém a tento náš návrh v bodě 2 je plně opodstatněný. A zároveň bych chtěla říci, že toto nařízení musí být implementováno po schválení do dvou měsíců a má to postupný náběh. Jednotlivým obchodníkům se pravděpodobně zjednoduší situace, protože toto nařízení zároveň určuje, jakým stylem budou dostávat výpisy a oznámení od jednotlivých poskytovatelů těchto karet, kolik za jednotlivé zboží, za jednotlivé nákupy jim účtují poplatky a případně oni se mohou rozhodovat. Bylo zde zmíněno i nějaké vítané rozhodnutí, že obchodníci mohou některé karty odmítnout. Většinou tyto karty, které budou procentně upraveny, rozhodně

26

obchodníci odmítat nebudou. Ale jsou zde určité typy karet, na které se právě nevztahuje toto omezení. Toto omezení má být trošku rozšířeno tím, že nařízení umožňuje obchodníkům, aby se vyhnuli těmto kartám tím, že je mohou odmítnout. Je to jakési uvolnění možností, aby se obchodník mohl rozhodnout. Ale především je to takové předjímání možností, že právě poskytovatelé těchto karet, které budou výrazně omezeny na poplatcích, přenesou tyto poplatky na jiné typy karet, kterým dají třeba marketingovou podporu, a ti obchodníci by je museli konkrétně přijímat. Je to otázka do budoucna, nevím, jak se k tomu vysloví ostatní státy. Máme zde na svých stolech určitý pozměňovací návrh, já poprosím, abyste si ho přečetli, protože je součástí určitého našeho usnesení. Týká se to bodu 6. Usnesení výboru pro záležitosti EU včetně určitého doporučení, jste obdrželi jako materiál. Já bych chtěla přečíst jenom samotné usnesení: 190. usnesení z 19. schůze konané 23. října 2013 k dané problematice. Po úvodním slově, informaci Radka Urbana, náměstka ministra financí, zpravodajské zprávě senátorky Dagmar Zvěřinové a po rozpravě výbor přijímá usnesení k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o platebních službách a vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2013/36 EU a 2009/110/ES, kterou se zrušuje směrnice 2007/64/ES k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o mezibankovních poplatcích za platební transakce založené na kartách doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu směrnice Evropského parlamentu, kterou jsem už citovala, k nařízení, které jsem již citovala, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem a určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Dagmar Zvěřinovou. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní zpravodajko. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A já otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Tady je taková zajímavá situace. Výbor pro Evropskou unii má takové mírně znepokojení nad touto harmonizací. Vláda má o něco vyšší znepokojení a já mám úplně nejvyšší znepokojení a doporučuji tento materiál odmítnout a vládě odmítnout harmonizaci elektronických karet jako celek, protože to považuji za velký zásah do podnikatelských svobod a do svobodného trhu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra jako předkladatele, zda si přeje vystoupit ještě. Nepřeje. Paní zpravodajko? Takže budeme hlasovat o návrhu usnesení, který byl přednesen paní zpravodajkou. Já vás volám k hlasování. Takže nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla paní senátorka Dagmar Zvěřinová a tak, jak je uvedeno v tisku č. N 87/09/02. V sále je v tuto chvíli přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 27, proti byli 4, návrh nebyl přijat.

27

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Já děkuji panu ministrovi i paní zpravodajce. A přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je 5. Návrh nařízení EP a Rady, kterým se stanoví jednotná pravidla a postup pro řešení problémů úvěr. institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení problémů a fondu pro řešení problémů bank a mění nařízení EP a Rady (EU) č. 1093/2010 (evropský senátní tisk č. N 084/09) Materiál jste obdrželi jako senátní tisky N 084/09 a N 084/09/01. Požádal bych pana ministra financí Jana Fischera, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer: Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. To, o čem je ten návrh nařízení, je vlastně o jednom z pilířů rodící se bankovní unie a je to nařízení o jednotném regulačním mechanismu. Já jenom bych chtěl podotknout, že ten první pilíř, tzn. jednotný dohledový mechanismus byl již schválen a pod gescí Evropské centrální banky začne působit od příštího roku. O jednotném rezolučním mechanismu, tzn. o mechanismu, který bude umět v případě krizí vyvést ty nezdravé instituce z této krize, pokud možno s minimálním tlakem na veřejné prostředky členských států, ale bude to umět udělat rychle, efektivně a bez průtahů a bez tlaků na zaprvé veřejné rozpočty, na ekonomiku a s cílem i zamezit šíření nákazy z těch nezdravých institucí směrem ven. Chtěl bych jenom konstatovat, že ten jednotný rezoluční mechanismus, jeho pravidla, principy, čili to vlastní nařízení, debata o něm, o této části, nebyla ukončena. Dokonce dnes běží ještě mimořádná rada ministrů financí EKOFIN, která, doufejme, do zítřejšího rána přinese rozřešení, výsledek a poskytne patřičné výstupy Evropské radě na úrovni premiérů. Ten evropský summit, o tom jste tady hovořili, a uváděl ho pan premiér a skutečně je v bytostném zájmu Evropské unie a politickým imperativem, aby tato závěrečná část rodící se bankovní unie byla právně připravena k právnímu ukotvení. Ta politická debata je nesmírně obtížná, nesmírně kontroverzní, střetávají se tam zájmy zemí, to je toho, čemu říkáme sever těch jižních zemí. Jsou tam země, které zpochybňují dokonce právní základ vytváření takového jednotného rezolučního mechanismu. Velmi citlivou otázkou je vytváření tzv. záchranných sítí a kdo je bude platit. Česká republika spolu s dalšími zeměmi zaprvé nevyjádřila ochotu dosud stát se součástí bankovní unie z mnoha dobrých důvodů, nicméně do vyjednávání o bankovní unii vstupuje velmi aktivně, mohu konstatovat v dobré souhře ministerstva financí a České národní banky a Úřadu vlády. Na tomto trianglu se nám daří vytvářet si dobré a pevné mandáty, které jsou slyšet. My dbáme hlavně na to, aby při těch vyjednáváních nikdy nebyly poškozovány hostitelské země a země stojící mimo eurozónu. To je imperativ do toho vyjednávání – s tím souvisí velmi intenzivně způsob hlasování, kde se v orgánech, kde se bude rozhodovat o aktivaci případných rezolučních anebo záchranných mechanismů. A zatím myslím, že ta pozice České republiky je slyšet, ale samozřejmě bude záležet na tom výsledném projednávání dnes a potom na summitu. Velmi významnou součástí rezolučního mechanismu je

28

vytvoření tzv. jednotného rezolučního fondu. Čili z čeho se to vlastně bude platit? Co to bude za zdroj a odkud bude tvořen a kým bude tvořen. My jsme vždycky zastávali stanovisko, že zásadně podporujeme existenci sítí národních rezolučních fondů, případně postupné vytváření toho jednotného celoevropského rezolučního fondu. Ta konstrukce po namáhavém a zdlouhavém vyjednávání je taková, že jednotný rezoluční fond pro záchranu nebo pro sanaci nezdravých bank bude vytvořen v průběhu 10 let, postupně z něj budou vzlínat peníze ze sítě národních rezolučních fondů, až je tento fond, počínaje rokem 2026, plně nahradí. Plně nahradí. Já myslím, že ve vyjednávání je to umění možného. Samozřejmě státy geograficky spíše knihu EU trvaly na rychlém vytvoření takového jednotného rezolučního fondu, k tomu státy severské – nebo severské, pardon – státy na sever, kam patříme i my, byly poměrně zdrženlivé. Velmi citlivá je otázka rozhodovacích mechanismů. Pro použití rezolučního fondu bude vytvořen tzv. výbor, který bude muset rozhodovat velmi operativně, velmi rychle – pokud k němu nedojde ke shodě, bude rozhodovat Evropská komise. Pokud ani tam – pokud i tam by došlo ke kolizi mezi komisí a tím výborem, dojde na řadu Evropská rada a tam zase bude záležet na způsobu hlasování. My bychom nejvíce podporovali hlasování jedna země – jeden hlas, ale myslím si, že toto se prosadit v Radě o těchto věcech nepodaří. Dámy a pánové, já myslím, že stojíme před jedním z nejvážnějších rozhodnutí, nebo jsme svědky jednoho z nejvážnějších rozhodnutí EU dotvoření bankovní unie. Dbáme – zásadní pozice je vždy, aby veškerá sankce případných bank v krizi se děla na margo jejich vlastníků, jejich věřitelů. To je ta metoda, které se někdy říká bail-in, aby byly minimalizovány tlaky na národní rozpočty anebo i na společné evropské veřejné peníze, aby opatření byla efektivní, rychlá, nediskriminační ve smyslu, že by poškozovala země, které jsou mimo eurozónu a aby nepoškozovala země, které jsou zeměmi hostitelskými, kde jsou umístěny dceřiné společnosti velkých bank. To je myslím nejen k tomu nařízení jako takovému, ale jak vypadá současný stav věcí v pevné víře, že se podaří do konce roku základní věci, které povedou k výslednému návrhu tohoto nařízení, že se podaří politicky a odborně – politicky a odborně vyjednat. Jsou tam závažné věci, např. Německo podle posledních indikací zastává tvrdé stanovisko, že jednotný rezoluční fond vůbec nesmí být součástí nařízení a že musí být vytvořen na základě mezivládní dohody, čili je vidět, že se vracíme k některým velmi kořenným věcem v debatě. Myslím si, že dnešní ECOFIN, ani potom případně summit premiérský nebude patřit k jednoduchým. To jenom přiblížení stavu, jaký je v evropské debatě nesmírně zásadní a nesmírně závažné. Paní senátorky, páni senátoři, děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 084/09/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Dagmar Zvěřinová, kterou nyní opět žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Ještě jednou, dobrý den, pane ministře. Já velice děkuji za osvětlení velké závažnosti tohoto dokumentu a řekla bych i historického okamžiku z toho důvodu, že opravdu co se týče bankovnictví a zdravého finančního prostoru EU, je to dokument velmi zásadní. Je velmi ambiciózní a popravdě řečeno, otázkou je, jak úplně se ho podaří v každém případě naplňovat v jednotlivých obdobích. Samotné nařízení vytváří druhý pilíř

29

bankovní unie, která spočívá ve zřízení jednotného mechanismu pro řešení problémů bank v eurozóně a zemí účastnících se jednotného mechanismu dohledu. Vychází z původního návrhu směrnice o ozdravných postupech a řešení problémů úvěrových institucí a která stanoví jednotný soubor pravidel pro řešení problémů bank. Protože vloni v září byla předložena varianta, určitá varianta bankovní unie, která měla tři bloky, a to přesun dohledu nad bankami na evropskou úroveň, vytvoření jednotného rámce pro řešení problémů bank, což v podstatě je toto součástí, ale pak by mělo být ještě, co nás v budoucnu, zřejmě příští rok, čeká, že se bude vyjednávat nějaké nařízení – vytvoření společného rámce pro pojištění vkladů. Toto nám přechází v etapách – již dříve jsme to kritizovali, takže to právě přichází v jednotlivých ucelených více či méně blocích. Neznáme navazující mechanismus, je to velmi těžké se k tomuto vyjadřovat takto postupně, ale pravděpodobně jiný systém zde asi nebudeme mít. Komise dále zdůrazňuje, že bankovní unie rovněž stojí na souboru jednotných pravidel, která upravují fungování finančních institucí na vnitřním trhu EU. Předpisy v současnosti procházejí revizí a Komise to vnímá jako nultý krok k bankovní unii. Prvním krokem se jeví vytvoření jednotného mechanismu do dohledu v eurozóně, který by měla vykonávat Evropská centrální banka spolu s národními orgány dohledu. Jedná se o dohled nad zhruba 130 bankami v eurozóně. Ostatní instituce v eurozóně bude hlídat národní orgán dohledu. Centralizovanější řešení bankovních krizí by měl řešit jednotný mechanismus dohledu. Samotné nařízení si klade za cíl vytvoření jednotného mechanismu pro řešení problémů bank, jak už bylo vysvětleno, je to záležitost nebo krok velmi významný. Přesto, že Česká republika není součástí eurozóny, má s eurozónou ovšem velké ekonomické vztahy, tak jednotlivé záležitosti se nám sem budou promítat, zvláště když většina našich bank je toho pohledu, kdy matky většinou jsou v zemích eurozóny. Základním východiskem nového mechanismu je zásada, že náklady související s případným řešením budoucích bankovních krizí nesmí nést daňoví poplatníci, nýbrž by měly dopadnout na samotné vlastníky, banky a jejich věřitele. Stanoví také přesné pořadí, v jakém budou možné jednotlivé pohledávky věřitelů odepisovány. Vklady do 100 000 eur nebudou během úpadku banky ohroženy. Klíčovým hráčem má být Evropská komise, která při řešení problémů bank má rozhodující slovo. Jednotný mechanismus by umožnil rozhodování o úpadku bank na evropské úrovni ve shodě s pravidly a ve shodě se směrnicí o řešení problémů bank. Samotný způsob fungování mechanismu zahrnuje určité otázky prevence, včasné intervence a poté počítá s řešením problémů. Cílem má být zajistit kontroly, ale především má zajistit kontinuitu, pokud bude banka v problémech – zajistit kontinuitu zásadních funkcí banky ve všech problémech, zabránit významným nepříznivým dopadům na finanční stabilitu, včetně zabránění šíření problému. Pak by měla zajistit ochranu veřejných finančních prostředků tím, že minimalizuje využití veřejné finanční podpory a zároveň musí zajistit ochranu vkladů. Jak už jsem říkala, měla by platit zásada, že tíži ztrát nesou hlavní akcionáři, věřitelé, a to v souladu s pořadím priority jejich pohledávek. Zároveň je i zde, jak již bylo řečeno – je v tomto nařízení řešena samotná instituce, která by měla ke kontinuální podobě zasedat a pokud vyvstanou nějaké problémy, měla by mít jednak výkonnou složku, ale potom i takovou preventivní, kdy měla určitou formou rozhodnout, jak který mechanismus bude fungovat. A pokud 30

nepřijdou problémy, tak už potom ve velmi krátkých razantních krocích by měla řešit konkrétní problémy konkrétní banky. Už tady bylo zmíněno panem ministrem, jak se budou jednotlivé státy eventuálně na tom podílet, což není tak úplně jednoduché. Nicméně aby se tyto problémy mohly řešit, je potřeba zřídit jednotný fond pro řešení problémů bank. Naplňování tohoto fondu by měly platit banky usazené v eurozóně, případně v zemích účastnících se jednotného mechanismu dohledu. Platí se poplatky nezbytné pro pokrytí správních výdajů výborů, roční příspěvky ex-ante nezbytné pro dosažení cíle výše prostředků a mimořádné příspěvky, pokud bude potřeba, v případě nedostatku zdrojů ve fondu. Fond by měl postupně disponovat jedním procentem hodnoty vkladů ve všech úvěrových institucí, spadajících pod jednotný mechanismus. Očekává se cca 55 mld. eur, ale tato úroveň by měla být dosažena zhruba za 10 let. Výše platby do fondu určí Komise dle rizikového profilu instituce. Kromě toho může fond žádat úvěry z národních mechanismů k řešení problémů v nezúčastněných státech nebo od finančních institucí. Česká republika se však v současné době nepřipojuje k jednotlivým mechanismům, není členem eurozóny ani bankovní unie. Bankovní sektor je však velmi převážně tvořen, jak už jsem říkala, dceřinými společnostmi bank se sídlem v eurozóně, a proto se nás tato problematika částečně dotýká. V případě vstupu České republiky do eurozóny by se stala Česká republika členem bankovní unie, včetně dalších záležitostí. Vzhledem k závazku přijmout v budoucnu euro, je nutné se zabývat velmi podrobně nastavení těchto mechanismů. Je nutné zajistit vyvážené postavení všech členských států, ale také je potřeba usilovat o co nejvýhodnější nastavení postavení z hlediska zájmů České republiky. Jak už bylo řečeno, tak tímto materiálem se zabýval výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR přijmout usnesení tak, jak vám bylo předloženo včetně doporučení, které je obsáhlé a já bych doporučila tak, jak jste ho obdrželi, v tomto znění přijmout, protože je poměrně velmi důrazné a má hájit zájmy i pohledy i z pozice České republiky. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Tento tisk projednal také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Bis. Ptám se ho, zda si přeje vystoupit? (Senátor Bis z místa sděluje, že vše bylo řečeno.) Děkuji, nepřeje si vystoupit, protože vše už bylo řečeno. Takže v tuto chvíli otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Přeje. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer: Děkuji mnohokrát, pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Nevystupuji proto, abych zdržoval, jenom proto, že – dvě poznámky. První – já to usnesení Senátu vítám, naprosto mu rozumím. Asi odpovídá pozici České republiky, a čím ta doporučení budou v exekutivě tvrdší, tak já, kdybych v exekutivě byl, tak já bych s tím rozhodně problém neměl – tak asi. To je v usnesení. A druhá věc je – k jedné části vystoupení paní senátorky Zvěřinové. Víte, on je to příběh o tom, že – a tam to vede i k možným některým pastem ve vyjednávání a komplikuje to pozici nejen České republiky. Ono to jde kus po kuse, krok za krokem. A někdy jakoby se ztrácí vize toho konce, celková architektura, což vyžaduje – prostě metodologie toho je strašně zvláštní.

31

Velmi neobvyklá v naprosto zásadní věci a vyžaduje nesmírnou obezřetnost ve vyjednávacím procesu a dobrou koordinaci mezi orgány, které za mandát pro vyjednávání v České republice odpovídají. Já jsem velice uvítal, že ve vašem sdělení, že ve sdělení paní senátorky Zvěřinové tento postřeh se objevil. Je možná zásadnější než si myslíme. A to i pro zemi, která součástí bankovní unie není, nedeklarovala zatím zájem, pokud bychom byli v eurozóně, velmi správně, stává se to automatickou záležitostí. A jenom upozorňuji, to je velké politikum pro další garnituru. Jsou země, které nejsou členy eurozóny, nicméně už projevují nějak skrytě, více otevřeně zájem stát se členy bankovní unie. Není to zatím případ České republiky. To je krok, který by byl potřeba případně velmi citlivě politicky zvážit. To je vše, děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zeptám se paní zpravodajky, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Takže nyní můžeme přistoupit k hlasování. Nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak ho přednesla a zdůvodnila paní senátorka Dagmar Zvěřinová; a jak je uvedeno v tisku N 984/09/02. V sále je v tuto chvíli přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomu návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 10 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji i paní zpravodajce. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer: Jenom vteřinu. Hezké svátky, všechno nejlepší do nového roku. Asi v této roli se už tady neuvidíme, to je velmi pravděpodobné, tak bych vám chtěl poděkovat za velmi profesionální, velmi zasvěcené posouzení návrhů z tvůrčí hutě ministerstva financí, často i za posouzení velmi kritické, ale tak už to bývá, a to je třeba. Hodně úspěchů, na shledanou. (Potlesk.) Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Také děkujeme, pane ministře a věřím, že ve Sněmovně prosadíte nadílku pro všechny občany této republiky v rámci rozpočtu, který schválíte. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, a tím je 6. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 200) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 200. Návrh uvede pan ministr průmyslu a obchodu pan Jiří Cieńciała, kterého nyní žádám – on už je tady – takže prosím, aby nás s tímto návrhem seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Cieńciała: Děkuji, dobrý den, vám všem. Mám radost, že jsem opět mezi vámi. Já jsem tu radost už vyjádřil před

32

tím, při posledním předkládání zákonů, takových dělných orgánů více v České republice. Jde to i do rýmu, ne? Vážený pane předsedající, předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych na vašem dnešním jednání uvedl návrh novely zákona o ochraně spotřebitele, jehož cílem je zamezit zneužívání důvěry spotřebitelů ze strany neseriózních podnikatelů při tzv. předváděcích akcích, s cílem prodat zboží používají nevybíravé a nepřípustné metody od psychického nátlaku až po fyzické násilí, přičemž přítomným často vnutí mnohonásobně předražené nekvalitní výrobky. Jedná se o naléhavý společenský problém, který je nutné řešit. Je především potřeba zefektivnit výkon dozoru a zlepšit informovat spotřebitelů, kterými jsou většinou starší spoluobčané. Pro zajištění účinné kontroly ze strany České obchodní inspekce se ukládá podnikatelům povinnost informovat dozorový orgán deset dnů předem o konání akce a stanovuje se minimální rozsah informací, které musí podnikatel uvést v každém pozvání na předváděcí akci. Předkládaný návrh byl projednán v Poslanecké sněmovně Parlamentu dne 10. prosince 2013. V jediném čtení byl s návrhem vysloven souhlas plným počtem hlasů přítomných poslanců. Návrh byl projednán v senátním výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si vás požádat o podporu předloženého návrhu. Zároveň děkuji vám všem za pečlivost, kterou jste věnovali projednání tohoto zákona. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře za předložení zákona tzv. proti šmejdům a zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů, a organizačním výborem byl určen garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 200/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého nyní tedy žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové. Hospodářský výbor projednal na včerejším zasedání uvedenou novelu zákona o ochraně spotřebitele. Já bych chtěl, poněvadž pan ministr to uvedl, říct jenom tři věty. Zákon za nekalé obchodní praktiky považuje jednání podnikatele vůči spotřebiteli, které je v rozporu s požadavky odborné péče a které je způsobilé podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Současně umožňuje sankcionovat porušení zákazu používáním nekalých praktik, tj. až do výše 5 milionů Kč. Jsou tam dvě zásadní věci, zaprvé, že každý ten pořadatel musí deset dnů před tím nahlásit akci České obchodní inspekci a za další je jasně deklarováno, co všechno obchodní inspekci musí nahlásit, jaké zboží tam bude, termín apod., kde se to bude konat. Myslím si, že tak jak to schválila Poslanecká sněmovna, která 10. prosince na své 4. schůzi tento návrh zákona schválila, s tím, že ze 184 přítomných poslanců bylo pro 184, náš výbor projednal a přijal 163. usnesení s tím, že po úvodním slově zástupce předkladatele Tomáše Hajduška, náměstka ministra průmyslu a obchodu, a po mé zpravodajské zprávě návrh zákona schválil a doporučuje vám, kolegové a kolegyně, na dnešním zasedání tuto novelu rovněž přijmout a schválit.

33

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore za zpravodajskou zprávu, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby se Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím a otevírám tudíž obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Jenom velmi stručně. Zaprvé chci poděkovat za tento návrh zákona, který řeší problém, který je skutečně velkým společenským problémem, ale je také lidskými tragédiemi. Asi každý z nás jednak viděl televizní reklamy, jednak má zkušenosti ze svého okolí. Mohla bych o tom vykládat ze svého okolí i z rodiny konec konců také. Jsem přesvědčena o tom, že společnost prostě má povinnost chránit ty nejslabší, a senioři k této skupině samozřejmě patří. Pane ministře, díky, je to vlastně jeden z prvních zákonů, který k nám přišel do Senátu z nově ustavené Poslanecké sněmovny. Přihlásila jsem se ale o slovo také proto, že bych ráda upozornila v souvislosti s projednávaným zákonem nebo novelou zákona o ochraně spotřebitele na to, že v oblasti ochrany spotřebitele máme velké dluhy jako společnost obecně. Myslím si, že je velká škoda a velká chyba, že nevnímáme evropský rámec, který právě v oblasti ochrany spotřebitele máme. Ochrana spotřebitele je jedním z velkých témat Evropské unie a je škoda, že ne úplně všechno využíváme tak, jak bychom mohli, ať už je to v oblasti přeshraniční spolupráce anebo je to skutečně v kontrole zákonných řešení, ale také v sankcionování a hlavně důsledným vymáháním kvality chování vůči spotřebiteli, atd. Já absolutně nechápu, jak je možné, že dostáváme na náš trh většinou je to v oblasti potravin – potraviny, které mají úplně jinou kvalitu, než potraviny stejné značky, výrobky stejné značky na jejich domácích trzích. Myslím si, že je to skutečně asi nedůsledná kontrola. Asi by bylo potřebné v rámci celé Evropy přitvrdit v této oblasti. Ale domnívám se, že je to problém i nás, kontroly našich obchodníků, protože oni jsou to, kteří musí prodávat tyto výrobky, které jsou méně kvalitní, než mnohdy výrobky stejné značky někde za hranicemi. Naše republika je malá, všichni máme možnost jet do Rakouska, do Německa, nakonec i do Polska a tyto problémy vidíme. Jsem přesvědčená o tom, že je potřeba se na tuto oblast zaměřit ještě daleko, daleko více. A hovořím-li o kontrole, sankcionování a důsledném vymáhání, tak k tomu musím přidat ještě také výchovu, vzdělávání. Pořád si myslím, že jsme se nenaučili býti spotřebiteli. My jsme, aspoň moje generace trošku mladší, trošku starší, byla vržena do tržního hospodářství a my neumíme si pohlídat kvalitu, my neumíme být dostatečně asertivní vůči nekalým obchodním praktikám, tak jak to máme v tomto případě, ale i v mnoha jiných, kdy je s námi velmi manipulováno, ať už je to prostřednictvím reklamy, nebo nejrůznějších obchodních triků přímo v supermarketech či někde jinde. Toto všechno jsou náměty k přemýšlení, toto všechno jsou věci, které bychom měli možná řešit i legislativně, a v nové koaliční smlouvě a v novém vládním prohlášení určitě tyto věci budou a určitě nová vládní koalice se tím zabývat bude, ale jsou to i věci, kde nepotřebujeme nové zákony, kde je potřeba jenom využívat to, co máme a skutečně důsledně, ale důsledně spotřebitele chránit. Myslím si, že zvláště teď před Vánocemi je to více než aktuální.

34

Ještě jednou děkuji, pane ministře, za tento návrh zákona a věřím, že se posuneme i v této oblasti v následující době. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Přeje, prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Cieńciała: Mockrát děkuji za slovo. Nechtěl bych se opakovat z předchozího kola. Kontrola je opravdu významným faktorem, ale kontrola je vždycky post factum. Nejlepší kontrola je prevence, prevence až v kvalitě, to znamená vyrábět kvalitní výrobky, zejména v oblasti potravinářství a zejména Czech made. Myslím si, že na to naše Česká republika má, že má na to i zemědělství, že má na to i zpracovatelský průmysl. A zejména naši lidé, kteří tam jsou a kteří to vyrábějí od začátku až do konce, si musí uvědomit, že dělají potraviny pro nás, pro naše děti, pro naše vnuky, pro naše zdraví. A za to bych se chtěl přimluvit a chtěl bych popřát hodně štěstí a zdraví o Vánocích a hlavně bych chtěl popřát, aby Senát plnil stabilizační úlohu a roli při používání nejenom odborných znalostí profesorů, docentů a jiných graduálních lidí, ale zejména zdravého selského rozumu. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, jestli si přeje vystoupit? Nepřeje, dobře. Zazněl jediný návrh, který je obsažen v usnesení garančního výboru, a to je návrh schválit. O tomto návrhu budeme v tuto chvíli hlasovat. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 29. Dám šanci ještě opozdilcům, aby měli možnost hlasovat o tomto důležitém zákoně proti šmejdům. Zahajuji hlasování. Kdo jej pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 11 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji i panu zpravodaji, a věřím, že tento zákon pomůže našim seniorům a dalším. Díky! Tím jsme projednali poslední bod našeho dopoledního jednání. Přerušuji v tuto chvíli jednání do 14.00 hodin a vyhlašuji polední přestávku. (Jednání přerušeno v 12.17 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.) Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokračujeme dalším bodem a tím je

35

7. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Vnitřní dohoda mezi zástupci vlád členských států Evropské unie zasedajícími v Radě o financování pomoci Evropské unie v rámci víceletého finančního rámce na období 2014-2020 podle dohody o partnerství AKT-EU a o přidělení finanční pomoci zámořským zemím a územím, na které se vztahuje čtvrtá část Smlouvy o fungování Evropské unie (senátní tisk č. 198) Máme to jako tisk č. 198 a uvede nám ho ministr zahraničí pan Jan Kohout. Pane ministře, slovo už máte 30 vteřin. Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kohout: Dobrý den. Vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, vážený pane předsedo, vážené pane předsedající, děkuji za slovo. Myslel jsem, že mezitím bude ještě nějaká drobná ceremonie, ale tak se hned ujmu slova a začnu. Dovolte mi, abych vám dnes představil krátce Vnitřní dohodu o financování 11. Evropského rozvojového fondu – plný titul máte na obrazovkách a máte ho i ve svém senátním tisku č. 198. Každý Evropský rozvojový fond je uzavírán na víceleté období na základě tzv. vnitřní dohody mezi členskými státy. V současnosti se realizuje 10. Evropský rozvojový fond s platností pro období 2008 až 2013. Předkládaná dohoda o financování 11. Evropského rozvojového fondu byla dne 24. června 2013 podepsána zástupci členských států EU na úrovni ministrů zahraničních věcí. Evropský rozvojový fond je mezivládní fond, který stojí mimo rozpočet EU. To v praxi znamená, že je financován přímo prostřednictvím příspěvků jednotlivých členských států a řídí se vlastními pravidly. Fond je určen k financování rozvojové spolupráce EU se zeměmi, jež jsou signatáři tzv. dohody z Cotonou, čili zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří. Vnitřní dohoda o financování zakotvuje cíle a principy rozvojové spolupráce s těmito zeměmi. Hlavním cílem, který vláda ČR plně podporuje, je vymýcení chudoby, podpora udržitelného rozvoje a zapojení těchto zemí do světové ekonomiky. Pomoc se realizuje na základě strategických programů pro jednotlivé země i regiony, na jejichž přípravě se ČR v rámci EU aktivně podílí. České subjekty se dosud v rámci Evropského rozvojového fondu uplatnily převážně jako poskytovatelé konzultačních služeb nebo subdodavatelů velkých nadnárodních firem. Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s Radou pro zahraniční rozvojovou spolupráci systematicky pracuje na zvyšování povědomí o příležitostech v rámci Evropského rozvojového fondu mezi potencionálními českými realizátory. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, usnesení má číslo 198/1, zpravodajem je pan senátor Jan Hajda, který má slovo. Senátor Jan Hajda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Náš výbor uvedený návrh projednával včera na svém zasedání. Chtěl bych jenom říci a doplnit pana ministra, který to zevrubně uvedl, že Evropský rozvojový fond funguje od roku 1959 a je určen pro financování rozvojové spolupráce a pomoci, kterou Evropská unie realizuje vůči

36

skupině zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří jako mezivládní fond, který dosud stojí mimo rozpočet Evropské unie. Dne 8. února letošního roku Evropská rada stanovila celkovou výši finančních prostředků, která bude v tomto období v platnosti pro období 2014 až 2020. Jedná se o částku 30 miliard 506 milionů eur. Pokud se týká České republiky, její podíl byl podle dohodnutého distribučního klíče stanoven na 0,8 % z celkového objemu, to je ve výši 240 270 000 eur. Výbor k tomuto přijal usnesení s tím, že po úvodním slově zástupce předkladatele Karla Borůvky, náměstka ministra zahraničních věcí, a náměstkyně ministra financí České republiky Ivy Andrové, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy, schválil tento návrh a doporučuje rovněž tak, jak už řekl pan ministr dnešnímu zasedání Senátu, rovněž dát souhlas k ratifikaci Vnitřní dohody mezi zástupci vlád členských států Evropské unie. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednával tento tisk. Jeho usnesení má č. 198/2, zpravodajem je pan senátor Pavel Trpák. Výbor má stejné usnesení, takže já otvírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nepřihlásil, přece jenom přihlásil, ale první byl pan senátor Jiří Dienstbier, padl do výstřelu. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Nemám nic k obsahu předloženého návrhu, mám spíše k proceduře projednávání zde v Senátu, protože jestli se nepletu, jde o smlouvu, která je předkládána opakovaně, a to kvůli argumentu tzv. diskontinuity legislativního období v důsledku rozpuštění Poslanecké sněmovny, a jsem si vědom, že naše legislativa má k tomu odlišné stanovisko, ale podle mého názoru vzhledem k tomu, že Senát je permanentní komora z hlediska ústavní koncepce a vzhledem k tomu, že obě komory mají při projednávání mezinárodních smluv shodné postavení a dokonce jsou zdokumentovány i případy, kdy vláda nepředkládala smlouvu oběma komorám najednou, ale v některých případech i dříve jedné a posléze teprve druhé komoře. Osobně se domnívám, že tady není důvod pro argument diskontinuity, protože jakmile jednou Senát smlouvu projedná a schválí, tak je to suverénní rozhodnutí Senátu a není potřeba v důsledku rozpuštění Poslanecké sněmovny smlouvu projednávat znovu. Uvědomuji si, že tady nedoběhlo projednávání, tedy nic jiného projednat znovu nám nezbývá. Je to v důsledku ale našeho vlastního postupu, že jsme proces nedokončili po rozpuštění Poslanecké sněmovny. Myslím, že není rozumné ani přijímat tento výklad, protože zbytečně děláme tutéž práci znovu. A já to tady teď v tuto chvíli říkám z toho důvodu, že bych byl nerad, aby do budoucna se tady utvrzoval tento postup jako dejme tomu ústavní zvyklost. Proto se proti tomu ohrazuji a byl bych rád, kdyby někdy příště, až bude rozpuštěna Poslanecká sněmovna, se tímto způsobem nepostupovalo a Senát jako rovnocenná komora si trval na tom, že jednou projednanou věc nebude projednávat znovu. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Všechno, co se zdá, je sen. Tady se zdá, že je to všechno v pořádku, že se nic neděje, že tady není žádný problém. Ale on ten problém tady je a my jsme ho řešili i na výboru pro zahraniční věci, obranu a

37

bezpečnost, a divím se, že ho neřešily i výbory, které se zabývají ekonomickou situací této země, protože kdybyste si pečlivě přečetli tento materiál, tak zjistíte, že se tady jedná o obrovské navýšení této zahraniční pomoci, a to ne ve výši desítek nebo stovek, ale několika set stovek, milionů korun. Je to o tom, že dobrovolný příspěvek mezi roky 2014 a 2020 se zvýší z 0,5 na 0,8 %, což dělá navýšení 1,32 mld. ročně. Slyšíte dobře – 1,3 mld. a více je navýšení ročně v období 2014 až 2020! Nevím, kde na to tato republika vezme, když není na důchody, není na zdravotnictví. A tady bude zahraniční pomoc navýšena o takovouto obrovskou částku. Mnozí z vás mohou říci, že to bude postupně nabíhat, ale celková částka se nikdy nezmění a v průměru to je 1,3 mld. více než doposud, je to navýšení o 200 %, možná o ještě více procent. Kdyby aspoň tyto peníze byly využívány ku prospěchu i českých subdodavatelů. Ale bohužel, ty organizace, které zařizují tuto zahraniční pomoc, a zahraniční pomoc je ne dobrý byznys, ale superbyznys pro některé státy, jako ku příkladu je to Belgie, tak i naše organizace, přes které se distribuuje zahraniční pomoc, v takto velké míře nevyužívají naše podnikatelské subjekty. A to v době, kdy tady všichni mluvíme o tom, že by se česká diplomacie měla zaměřit i na ekonomickou diplomacii. A poskytování této pomoci ani nebude možná tak v roli českého státu, jako v roli evropské služby pro vnější činnost. Nevím, když bývalý ministr zahraničních věcí Schwarzenberg toto podepisoval za prezidenta České republiky, jestli si uvědomil, že v rozpočtech tato částka podle mých informací není. Je to v době, kdy ministerstvo zahraničních věcí se potýká s obrovskými problémy týkajícími se financování ambasád. Je to v době, kdy se rušily ambasády z ekonomických důvodů a tady se navyšuje a jsem zvědav, jestli to je z kapitoly ministerstva zahraničních věcí, pravděpodobně to asi bude, tak se navyšuje tato částka obrovsky, je to časovaná mina pro každou příští vládu a pro každého ministra zahraničních věcí. Chci se zeptat pana ministra zahraničních věcí, jestli to bylo skutečně nutné, aby se to navýšilo o tak velkou částku v době, kdy Česká republika je v recesi, v době, kdy rozpočet prakticky není schválen, v době, kdy se počítá s každou korunou? Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Chtěl bych vystoupit v záležitosti, o které hovořil Jiří Dienstbier. Ano, samozřejmě jsou na to různé názory, jestli máme projednávat dohodu, která už nám jednou byla předložena, že u nás vlastně ten akt byl splněn a nejedná se o zákon, tudíž není potřeba celý proces zahajovat znovu. Určitě je na tom hodně pravdy, ale já bych chtěl jenom říci, že by bylo potřeba, aby tuto záležitost ujasnila Legislativní rada vlády. Aspoň podle mého názoru, neboť my jsme s panem ministrem vedli nějakou polemiku, stanovisko naší legislativy bylo takové, jak teď tento proces probíhá, stanovisko ministerstva zahraničních věcí bylo jiné, ale zásadní obrat nastal, když se tady objevily tisky zaslané z Úřadu vlády. Přesně nemůžeme vědět, jestli obsah je úplně totožný nebo není a já si myslím, že je potřeba toto propříště – na úrovni vlády upřesnit, zdali vláda se bude na komory Parlamentu v takovémto případě znovu obracet. Pokud se neobrátí, tak asi není-li žalobce, není soudce a bylo by dobré, kdyby aspoň bylo toto stanovisko. Já vím, že to není závazné stanovisko, ale bylo by to stanovisko,

38

které by podle mého názoru nějakým způsobem upřesnilo nebo zakotvilo naše další počínání. Pokud bychom zkonstatovali, že to není správné, tak se jistě ohradíme. Ale myslím si, že to by byl první krok pro všechny budoucí případy, které by mohly nastat. Pokud by se našla jiná forma, která by to upřesnila, já bych byl rád, ale myslím si, že alespoň stanovisko Legislativní rady vlády a podmínka, aby nám to vláda jako komoře, která už to jednou projednala, znovu nepředkládala. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor Tomáš Jirsa. Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře. Pomáhat je samozřejmě potřeba a sám se účastním některých projektů, nicméně občas se opravdu stává, že z některých projektů se stává výnosný byznys pro některé organizátory a pak to vrhá špatné světlo na ostatní projekty. Když čtete některé projekty, tak se tam běžně vyskytuje měsíční příjem organizátorů třeba kolem 60 tisíc nebo 8 tisíc denně za audit, což jsou podle mého názoru nadstandardní prostředky pro nevládní organizace poskytující tuto pomoc. Využil bych této příležitosti a, pane ministře, vznesl bych jednu interpelaci, kterou mi nezodpovíte teď, ale mohu-li, pane ministře, jestli bych mohl požádat o zdokumentování účelovosti použití prostředků na rozvojovou spolupráci, které byly uvolněny vaším úřadem v prosinci 2013. Tak zní otázka. A vím, že to nemůžete zodpovědět teď, tak když mi to váš úřad dodá písemně, budu rád. Děkuji. Místopředseda Senátu Vladimír Dryml.

Přemysl Sobotka: Slovo

má

pan

senátor

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych se přidal tady k našemu kolegovi vaším prostřednictvím, pane předsedající, Tomáši Jirsovi, jestli by bylo možno poskytnout audity. Audity organizací, které se zaobírají rozdělováním této zahraniční pomoci, aby byly poskytnuty senátorům podle toho, kteří by si to přáli, protože možná bychom tam zjistili velmi závažné okolnosti, které se týkají toho, jak jsou placeni administrátoři těchto projektů, protože logické by bylo, aby dostávali stejné ohodnocení jako je normální ve státní sféře, podle státních tabulek, třeba pro ministerstvo zahraničních věcí, a ne aby si tam dávali sto, možná dvěstětisícové platy. To by se v auditech mohlo objevit, pokud ne, to je otázka, jak audity byly dělány. A ještě bych řekl jednu poznámku. Tato smlouva byla podepsána o financování, o navýšení, o tom, že Česká republika bude platit daleko více finančních prostředků z peněz nás všech, byla podepsána 26. června 2013. Není tedy pravda, že nás k tomu někdo nutil, přijali jsme to dobrovolně, je tedy otázka, kde se na to všechno vezmou zdroje. Doufám, pane ministře, vy jste v demisi, takže už asi těžko to budete řešit, že je připraven nějaký plán ministerstva zahraničních věcí na to, aby v příštích letech na úkor této zahraniční pomoci rozvojovým státům netrpěla česká zahraniční politika tím, že se budou rušit další a další velvyslanectví, jak se tomu dělo v subsaharské Africe nebo v Jižní Americe. Místo toho, aby se zbytek prostředků věnoval na otvírání ambasády v Lucemburku, možná pro ministra financí v demisi Fischera, a nebylo na sedačku pro velvyslanectví ČR v Iráku,

39

v Bagdádu, jak jsem byl svědkem. Doufám, pane ministře, že než skončí vaše období, aspoň splníte ten slib, který jste nám dal, a ta sedačka tam bude! Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Já vím, že jde o závažnou věc, ale nepochopil jsem, pane kolego, z vaší řeči, jestli žádáte přerušení tohoto bodu, až vám pan ministr bude schopen, resp. jeho úřad dodat všechny údaje. Senátor Vladimír Dryml: Jestli dovolíte, pane předsedo, pane ministře, kolegové, já jsem zvyklý na to, že si ty údaje opatřím sám vlastními cestami, vlastními prostředky, bez toho, že bych sledoval někoho z účastníků. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Nikdo další není přihlášen, končím rozpravu. Pane ministře, máte slovo. Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kohout: Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, zaznělo tu několik dotazů, námětů a informací, které ne zcela odpovídají realitě. První věc – pokud jde o českou rozvojovou spolupráci, českou rozvojovou pomoc, tak tato je prováděna na základě politických guidance, které dává rada pro rozvojovou spolupráci Českou rozvojovou agenturou, která samozřejmě podléhá všem kontrolním mechanismům v této zemi. Budu víc než rád, že vám budu moci poskytnout všechny informace tohoto typu. Není v tom žádný problém. Děkuji, rádi dodáme. Pokud jde o audity, které se dělají, rádi poskytneme. Nemáme s tím nejmenší problém, protože si myslíme, že česká bilaterální rozvojová spolupráce je poskytována dobře a efektivně. A nemáme se za co stydět v této oblasti. Už jsem se bál, že dneska ani neuslyším o sedačce v Bagdádu. Jsem rád, že to zaznělo a že i z této tribuny můžu přislíbit panu senátorovi, že nejen v Bagdádu budou mít novou sedačku, ale možná i někde jinde, když nám zbude trošku víc peněz. Nechci se bavit při této příležitosti, protože to není předmětem tohoto jednání, o otázce rozpočtu ministerstva zahraničních věcí. Je to věc skutečně složitá. My o ní neustále komunikujeme. Rozpočet bude schvalován zítra, uvidíme, jaká bude finální situace. Ale pokud jde o samotný evropský rozvojový fond, pro upřesnění: Výše příspěvku členské země do příslušného EDF je stanovena na základě hrubého národního důchodu příslušné země. Dále se přihlíží rovněž ke specifickým vazbám členských zemí, k jednotlivým zemím AKT. To znamená Afriky, Karibiku a Tichomoří. V tomto případě se jedná především o vztahy některých členských zemí s jejich bývalými koloniemi, jak všichni víme. Čili příspěvek ČR do EDF má mandatorní charakter, který vznikl v okamžiku přijetí přístupové smlouvy. Jestli jsme nechtěli platit na rozvojovou spolupráci v rámci Evropy, měli jsme to indikovat v průběhu přístupových jednání a říct: Milé členské státy, milá Evropská unie, my nechceme být solidární. My jsme sice v té době měli docela dost, jak jsme se dozvěděli a dozvídali v té době, prostředky jsou, takže jsme mohli tehdy říci, že ne. Dneska, ano, situace není zcela růžová, to nikdo nezakrývá, ale nemůžeme se zbavit ani morálně, ani právně svého závazku vůči méně rozvinutým zemím třetího světa. Já bych to považoval, a považuji takovou výzvu za amorální ve své podstatě. A přeneseně bychom se mohli bavit i o jiných daňových poplatnících, jiných státech EU, které platí ze svých peněz přesuny do strukturálních fondů méně rozvinutých členských zemí, a mohly by zvedat otazníky a prsty nad tím, jak je s těmi příspěvky, aniž by měly kohokoli konkrétního na mysli, zacházeno.

40

Čili Česká republika se zavázala přispívat do EDF. Stala se smluvní stranou smlouvy z Cotonou, pro ČR, stejně jako pro ostatní nové členské státy, začala povinnost platit do EDF, do 10. EDF v roce 2011. Vzhledem k tomu, že již byl dohodnut příspěvkový klíč pro 10. rozvojový fond, byla výše členského příspěvku České republiky stanovená na přechodné období na 0,51 %. Obdobně se postupovalo i v případě dalších, tehdy nových členských zemí EU. Pro číslo 11. EDF, který máte na stole, původně EK navrhovala příspěvek České republiky a dalších nových přispěvatelů do EDF ve výši odpovídající jejich podílu na rozpočtu EU, což by v případě ČR činilo 1 % na celkovém objemu 11. EDF. Čili následným jednáním se podařilo České republice a dalším státům nově přispívajícím do EDF dosáhnout kompromisního řešení a platba bude tedy nižší než podíl ČR a dalších nových členských zemí do této skupiny na rozpočtu EU. Čili ne že jsme navýšili dobrovolně, jak tady zaznělo, a zcela mylně, protože to není dobrovolný příspěvek, ale naopak stamilióny naším vyjednáváním byly českému rozpočtu ušetřeny. Podařilo se tedy dále snížit a dohodnout s EK ten koeficient, který dnes máte před sebou, na 0,8 %, přesně je to 0,79745 %. A předkládá se to s tím, že 12. EDF, ne ten, co máte, ale ten příští, již bude součástí rozpočtu EU a ČR už do něj bude přispívat v rámci svých celkových příspěvků do rozpočtu EU. Samozřejmě i do tohoto Evropského rozvojového fondu je možno přispívat dobrovolně. My s tím nepočítáme v následujícím období, stejně jako s tím nepočítá ministerstvo financí. Mám pocit, že jsem vyčerpal hlavní momenty. Samozřejmě budu velice rád, když se bude Senát soustavně zabývat tím, jak je poskytována především bilaterální rozvojová pomoc Česku republikou, protože znovu říkám, je to věc, o kterou jsem se osobně dlouhodobě zajímal, projel jsem řadu zemí, viděl jsem, jak ty naše bilaterální rozvojové projekty vypadají, jakých dosahují kvalit, a jsem na to hrdý, vůbec se za to nestydím. Otázka úspěšnosti našich českých subjektů v rámci tohoto evropského rozvojového programu je otázka trochu jiná a mnohem složitější. A tady ani po letech nejsme úspěšní tak, jak bychom sami chtěli, jak bychom si představovali. Co toho dáváme za energie a úsilí dlouhodobě. Kolik seminářů jsme dělali s našimi podniky. Je vidět, že do těch velkých projektů musí nastupovat velké firmy, velké české firmy. Střední firmy se do těchto projektů evropských v rozvojových zemích můžou zapojit pouze jako subdodavatelé. Česká republika v rámci toho, aby pomohla českým subjektům se dostat do těchto velkých evropských projektů, schválně zapojuje některé splňující předpoklady, subjekty do české bilaterální, abychom získali referenci. Čili my děláme jako země i mnohé pro to, nejen z hlediska znalosti postupu a procedur, ale i z toho, aby měli dostatečnou referenci pro evropské fondy. Je pravda, že i na straně českých subjektů, které se věnují rozvojové pomoci, nebo by měly šanci účastnit se těchto projektů, v některých případech existuje jistá řekl bych opatrnost, když to řeknu diplomaticky, nebo nechuť, když to řeknu diplomaticky méně zdvořile. Takže děkuji, pane předsedající, tolik zatím na vysvětlenou. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Předseda klubu kolega Dryml s faktickou. Omlouvám se, vím, ale právo přednosti je trošku posunuto. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já jenom s faktickou poznámkou. Jedná se o smlouvu ve

41

výlučné pravomoci členských států. Takže není pravda, že nás k tomu nutí EU. Je to výlučná pravomoc každého členského státu, jestli k tomu přistoupí a v jaké výši. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Kolega Hajda jako zpravodaj je zastoupen panem senátorem Strnadem, protože kolega Hajda nás musel opustit do Sněmovny. Senátor Jaromír Strnad: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych zastoupil kolegu senátora Hajdu a shrnul rozpravu k tomuto bodu jednání. V rozpravě vystoupili 4 senátoři, z toho jeden senátor 3krát. Zazněl zde jediný návrh, a to dát souhlas k ratifikaci. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. V daném okamžiku máme jediný návrh, to je souhlas s ratifikací. Po znělce o tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro ratifikaci, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 12 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 47, proti 2. Návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi. Děkuji také zpravodajům. Pan kolega Nenutil se hlásí. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, obracím se na vás se žádostí, abychom ještě jako 13. bod dnešního programu zařadili senátní tisk č. 126 Senátní návrh zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o Jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Půjde skutečně jen o pár desítek sekund, kdy na základě jednání dnešního ÚPV vás požádat o prodloužení termínu pro projednání pozměňovacích návrhů k jednacímu řádu naší komory. Děkuji za pochopení. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolega Petr Vícha k tomu bodu? Už ne. Takže je to procedurální návrh. O tom nechám hlasovat, zařadit další bod, a to bod č. 13 podle návrhu, jak jste slyšeli. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 13 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 49, proti nikdo. Návrh byl schválen. V daném okamžiku jsme u dalšího bodu, to je 8. Návrh senátního návrhu zákona senátorů Petra Víchy, Jiřího Bise a Pavla Eyberta, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (senátní tisk č. 182) Je to druhé čtení. Senátní návrh nám uvede pan senátor Jiří Bis. Senátor Jiří Bis: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, jedná se o první novelu zákona o ochraně ovzduší. Není pravda, že to je novela zásadní nebo veledůležitá. Je to novela technická jak svým rozsahem, tak svým obsahem. Co je hlavním motivem této novely?

42

Za prvé zjednodušit některé postupy na základě zkušeností, které se získaly aplikací tohoto zákona. Odstranit zbytečné náklady, které sebou nese zákon, a zajistit rovný přístup všech účastníků. O co se hlavně jedná? Za prvé je snaha, aby byl rovný přístup k provozovatelům menších stacionárních zdrojů znečištění. To znamená, aby se jim umožnila výměna emisních stropů mezi spalovacími zdroji různých provozovatelů. Zatím to bylo možné pouze u jednoho provozovatele mezi různými zdroji. Tato flexibilita je přípustná zatím jenom u jednoho provozovatele. Dále je snaha rozšířit výjimku z povinnosti provést kompenzační opatření na výstavbu pozemních komunikací, u nichž plánovaný provoz nepřekročí přípustnou úroveň znečištění. Zase – je to stejný přistup k pozemním komunikacím, jako ke stacionárním zdrojům. Další změny, které jsou v zákoně, jsou určitého administrativního charakteru. Je nesmyslné, aby nadbytečně bylo povinností podávat poplatkové přiznání, pokud celková výše poplatku nepřesahuje 50 tisíc Kč, když pokuta nebo sankce jsou až od 50 tisíc Kč. A také se zdá, že je nadbytečné a nákladné, aby zdroje mezi 50 a 100 megawatty, pokud to jsou zdroje, které pracují v krátkodobém režimu, měly kontinuální měření, které je nákladné a drahé a bude pracovat velmi krátkou dobu. Toto jsou podstatné součásti tohoto návrhu a já vás žádám o jeho schválení. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Garančním výborem byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí, zpravodajem pan senátor Ivo Bárek. Usnesení má číslo 182/1. Pan senátor má slovo. Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, pan kolega Bis za předkladatele již tady pohovořil o cílech tohoto návrhu senátního návrhu zákona. Já bych řekl, že tento návrh reaguje na to, co se v praxi ukázalo jako problémem. Návrh tohoto senátního návrhu zákona byl pro jednání Senátu předložen dne 24. září 2013. Jedná se o první novelu tohoto zákona č. 201/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Jeho cílem je zajistit rovný přístup provozovatelů menších stacionárních zdrojů znečištění ve vztahu k ekonomické zátěži vyvolané nároky na jejich ekologický provoz, a to bez snížení environmentálních požadavků v oblasti ochrany ovzduší. Konkrétně jde o zavedení možnosti výměny emisních stropů mezi spalovacími zdroji různých provozovatelů. V současnosti je totiž tato flexibilita přípustná jen u více stacionárních zdrojů jednoho provozovatele, což lze vnímat jako diskriminaci těchto provozovatelů, kteří disponují jen jedním zdrojem. Dále se návrhem rozšiřuje výjimka z povinnosti provést kompenzační opatření i na výstavbu pozemních komunikací, u nichž plánovaný provoz ne překročí přípustnou úroveň znečištění, obdobně jak je tomu u stacionárních zdrojů. Tento novelizační bod, týkající se kompenzačních opatření, odstraňuje rozdíl jejich aplikace mezi stacionárními zdroji a pozemními komunikacemi. Další změny zákona jsou cíleny na snížení administrativní náročnosti a zpřesnění textu, ať již jde o zrušení nadbytečné povinnosti podávat poplatkové přiznání, pokud celková výše poplatku nepřesahuje 50 tisíc Kč, o přesné stanovení lhůty k ohlašování údajů souhrnné provozní evidence nebo o doplnění přílohy č. 4 upravující podmínky kontinuálního měření emisí. My jsme se velmi poctivě na našem výboru zbývali materií, nebo obsahem tohoto návrhu zákona a přijali jsme k tomuto návrhu zákona pozměňovací

43

návrhy dvojího druhu. Jedny jsou legislativně technické, tak jak o nich hovoří naše legislativní stanovisko a je náš zájem je opravit. A druhá záležitost se týká kogeneračních jednotek, kdy – a teď vysvětlím ten pozměňovací návrh, kdy ke stávajícímu změní přílohy č. 10 zákona o ochraně ovzduší stanovené hodnoty mezních hodnot emisí pro oxid uhličitý a oxidy dusíku se podle § 16 odst. 2 vztahují na spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším, které slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění. Zařízení, u kterých výrobce či dovozce nedoloží splnění těchto mezních hodnot emisí, nemohou být od 1. 1. 2014, respektive od 1. 1. 2018 uváděna na trh. Ze samotných hodnot a referenčních podmínek, které jsou v zákoně uvedeny, je patrné, že cílem bylo stanovit kritéria především pro kotle. Zdrojem tepla pro teplovodní soustavu vytápění však mohou být také spalovací motory nebo spalovací turbíny, které jsou zdroji takzvanými kogeneračními, tedy zdroji tepla i mechanické energie, která je nejčastěji využívána k výrobě elektřiny. Tyto spalovací stacionární zdroje znečišťování ovzduší mohou tedy sloužit také jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu vytápění, a tedy se na ně příloha 10 vztahuje. Spalovací motory a spalovací turbíny v současnosti dodávané na trh však nejsou schopny dosahovat stejných hodnot emisí jako kotle. Uzavření trhu pro tyto dvě skupiny zařízení nebylo, ani nemohlo být cílem zákona. Obě tyto skupiny kogeneračních zdrojů lze považovat za ekologické zdroje tepla, neboť v nich dochází k vysoce účinné kombinaci výroby elektřiny a tepla, a tedy i lepšímu využití energie obsažené v palivu, kterým je nejčastěji zemní plyn nebo bioplyn. Zvyšování energetické účinnosti patří mezi dlouhodobé cíle státní politiky životního prostředí ČR na léta 2012-2020, mezi opatření pro zajištění plnění tohoto závazku je uvedena podpora nárůstu podílu kombinované výroby tepla a elektřiny. Navržená změna zákona, to znamená tento předložený pozměňovací návrh, je plně v souladu s tímto strategickým cílem a souvisejícím opatřením. Současně lze konstatovat, že České republice jsou tato zařízení vyráběna a zákazem jejich prodeje na domácím trhu by došlo k poškození těchto výrobců. Z výše uvedeného důvodu jsme navrhli doplnit do tabulky č. 2 v části první přílohy č. 10, a to je součást pozměňovacího návrhu, zvláštní mezní hodnoty emisí pro pístové spalovací motory a plynové turbiny. Navrhované hodnoty vycházejí z hodnot stanovených pro stejná zařízení vyššího výkonu ve vyhlášce č. 415/2012 Sb. Tolik k pozměňovacímu návrhu. Samozřejmě my jsme v prvním čtení tento zákon tady debatovali a byla tady vyslovena rovněž kritika k opatřením, nebo k výjimce z povinnosti provést kompenzační opatření na výstavbu pozemních komunikací. My jsme se tímto také zabývali. Já jsem pozval na jednání našeho výboru zvláště ředitele odboru ochrany ovzduší ministerstva životního prostředí pana Ing. Kužela, aby nám jakoby vysvětlil, abychom se nestali těmi, kteří zhoršují některé kvality ochrany ovzduší. A on potvrdil, že to, co v tom návrhu zákona je napsáno a to, co kolegové navrhují, není v rozporu s politikou ministerstva životního prostředí, ba naopak tuto změnu potvrzují. Já případně potom dál vystoupím v rozpravě, protože jsem si nechal i po jednání a po debatě s paní prof. Sykovou vyžádat ještě některé materiály od ministerstva životního prostředí. Dostávám se k našemu usnesení č. 1872/1. Po úvodním slově senátora Petra Víchy, zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor 44

doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu tohoto výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Zatím děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Dalším výborem byl VHZD s usnesením, které má číslo 182/82. Zpravodajem je pan senátor Petr Šilar. Senátor Petr Šilar: Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já budu velice stručný, protože v podstatě je vidět, že jsme oba dva výbory projednávaly totéž. Takže po představení tohoto návrhu zákona kolegou Bisem byla přednesena zpravodajská zpráva v mé osobě a navrhli jsme dva pozměňovací návrhy přesně v tom znění, co se týče těch legislativních připomínek, které byly schváleny na výboru pro životní prostředí, a taktéž pozměňovací návrh kolegyně senátorky Vrecionové k tomuto tisku ohledně požadavku na spalovací stacionární zdroje. To znamená, doplnit o ty turbíny, když to řeknu laicky. Výbor to podrobně projednal a po předložení zprávy a těchto pozměňovacích návrhů schválil návrh zákona a přijal usnesení s pozměňovacími návrhy a pověřil mě, abych vám zde sdělil, že výbor ho doporučuje ke schválení v podobě pozměňovacích návrhů. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu. Písemně se přihlásila paní senátorka Eva Syková. Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já nemám proti všemu, co tady bylo řečeno, námitky, ale mám vážné námitky proti tomu, co jsem už vyjádřila při prvním čtení tohoto senátního návrhu, kdy jsem projevila nesouhlas s názorem navrhovatelů, že takzvaná kompenzační opatření je třeba u stacionárních zdrojů i pozemních komunikací uplatňovat obdobným způsobem. Kolegové navrhovatelé se ostatní členy Senátu snažili přesvědčit, že se mýlím. V obdobném duchu, jak jsem byla informována, se nesla také debata na schůzích výborů, ostatně jsme to slyšeli, jimž byl tisk přikázán. Jako ředitelka výzkumné instituce, která se zabývá dopady znečištění ovzduší na zdraví, cítím povinnost vás informovat o důvodech, proč nemohu přijmout argumenty kolegů navrhovatelů a zástupce MŽP, na jehož dobrozdání se navrhovatelé odvolávají, a který dle mého názoru nemá relevantní informace. Ty relevantní informace jste tady přednesli, že máte. My jsme je nikdy neviděli, a takové informace všechny v našem ústavu sbíráme. Domnívám se tedy, že žádné takové relevantní informace tady nejsou. Prosím, já to ještě vysvětlím. Dovolte mi tedy stručně zrekapitulovat, o co se vlastně jedná, proti čemu protestuji. Navrhovatelé mimo jiné prosazují rozšíření výjimky z povinnosti provést kompenzační opatření u pozemních komunikací, jejichž příspěvek k úrovni znečištění nepřesáhne úroveň stanovenou prováděcím předpisem. Navrhovatelé i zástupce MŽP nás přesvědčují, že je to pro ochranu životního prostředí a zdraví obyvatel naprosto dostačující. Voliči budou napříč všemi politickými stranami tento senátní návrh vnímat jako zákon proti ochraně ovzduší. To vám mohu garantovat, protože denně jsem

45

ve styku právě s těmi, kteří protestují proti nedostatečné ochraně životního prostředí – v Praze, v Severomoravském kraji a v jiných regionech. Na první pohled se skutečně může zdát, že jde o pozitivní změny. Ráda bych vám však nabídla k úvaze i druhý pohled. Jsem přesvědčena, že je třeba věnovat větší pozornost tomu, o jaké pozemní komunikace v zákoně jde a jak se má stanovovat míra znečištění ovzduší z hlediska účinné prevence onemocnění. Pojem pozemní komunikace ve smyslu zákona o ochraně ovzduší je definován v § 11 odst. 1 písm. b) tohoto zákona jako pozemní komunikace v zastavěném území obce o předpokládané intenzitě dopravního proudu 15 000 a více vozidel za 24 hodin. Rozhodně se tedy nejedná o pozemní komunikaci okrajového významu. U takovéto komunikace se podle platného znění zákona vyžadovala tzv. kompenzační opatření, tj. opatření zajišťující pouze zachování dosavadní úrovně znečištění pro danou znečišťující látku – § 11 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší, a to v případě, že by vlivem umístění komunikace došlo k překročení některého z imisních limitů s dobou průměrování jeden kalendářní rok, anebo už tento limit byl překročen. Skutečnost, zda došlo k překročení limitu, se posuzovala na základě průměru hodnot koncentrací pro čtverec území o velikosti jeden kilometr čtvereční, vždy za předchozích pět kalendářních let – zase zákon o ochraně ovzduší. Nově mají být kompenzační opatření vyžadována pouze tehdy, pokud umístěním pozemní komunikace dojde k nárůstu úrovně znečištění o více než jedno procento imisního limitu pro znečišťující látku s dobou průměrování jeden kalendářní rok (o přípustné úrovni znečišťování zase máme vyhlášku, § 27, odst. 1). Odborníci zkoumající dopady znečištění ovzduší na lidském zdraví, s nimiž jsem tento návrh konzultovala, označili uvedený způsob posuzování míry znečištění za spíše administrativní nástroj k rozptýlení obav našich spoluobčanů, a rozhodně ne za nástroj účinné prevence onemocnění obyvatelstva. Navrhované opatření neochrání lidské zdraví před aktuálním zvýšením koncentrací – aktuálním, ne průměrným za jeden rok, ale aktuálním zvýšením koncentrací znečištění v ovzduší denních hodnot. Sledovací období je jednoduše příliš dlouhé na to, aby byla zjištěna dostatečná ochrana i prevence. Odborníci z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd opakovaně prokázali, že rovněž krátkodobá personální expozice znečišťujícím látkám, konkrétně benzo[a]pyrenu může mít vliv např. na poškození chromozomů, nebo na kvalitu spermií. Tyto studie byly provedeny např. u pražských strážníků, kteří chodili s monitorovacími přístroji a byli pouze dvě hodiny na pražských křižovatkách, a kdy došlo skutečně k chromozomálním aberacím. Výsledky byly citovány v materiálech Světové zdravotnické organizace již před třemi lety. Před několika dny sdělovací prostředky přinesly zprávu, že imisní limity pro benzo[a]pyren byly v roce 2012 – a teď pozor – překročeny na 27 procentech území České republiky, kde žijí přibližně dvě třetiny obyvatelstva, takže tady jsou jasně překročeny a nějaké roční průměrování nemůže nic změnit. Tady nezávisí na ročním průměrování, ale závisí na tom, kolik dní v roce jsou limity překročeny. A jenom několik dní stačí k poškození obyvatelstva. Nejde nicméně jenom o benzo[a]pyren samotný, rovněž momentálně zvýšená koncentrace částic PM10 - momentální, zdůrazňuji, může vyvolat např. astmatické záchvaty, v souvislosti s tím pak může být zvýšená i úmrtnost. To se týká přibližně 9 procent populace. Vystavením částicím PM2,5 o koncentraci 25 mikrogramů na metr krychlový může u malých dětí zvýšit riziko onemocnění bronchitidou o více než polovinu. Dojde-li k vystavení polycyklickým aromatickým uhlovodíkům v době před narozením, může to negativně ovlivnit

46

porodní hmotnost. A jak víte, nízká porodní váha je často spojena s trvalým poškozením zdraví dětí. Z výše uvedených důvodů by se proto jevilo bezpečnější dokonce a priori předpokládat, že u pozemní komunikace s intenzitou dopravního proudu 15 000 a více vozidel za 24 hodin bude dopad na životní prostředí a zdraví obyvatel natolik závažný, aby kompenzační opatření byla vyžadována bez dalšího zkoumání. Zástupce MŽP na schůzi výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí sám připustil, že nelze spoléhat jen na výsledky EIA a že právě proto byla zavedena povinnost provádět kompenzační opatření v zákoně o ochraně ovzduší. Jsem přesvědčena, že bychom neměli hledat cesty k tomu, jak kompenzační opatření neprovádět, ale naopak k tomu, jak zlepšit prevenci poškozování zdraví obyvatelstva s ohledem na aktuální úroveň poznání. Navrhuji proto, abychom v tuto chvíli alespoň vypustili 1 a 4 z předloženého senátního návrhu. Současně bych byla ráda, abychom se do budoucna zamysleli nad tím, jak co nejlépe legislativně upravit oblast prevence onemocnění souvisejících se znečištěním ovzduší s důrazem na osobní expozici koncentrací škodlivin v míře, která se v provedených výzkumech ukazuje být riziková. Sečteno a podtrženo, vážení kolegové, kteří jste mě neposlouchali. Když vypijete dvě deci slivovice každý den, 360 dní v roce, tak se vám nic nestane. Ale když vypijete jeden litr slivovice každý druhý nebo třetí den, tak vám zaručuji, že tady dlouho nebudete. A tak je to s tím ovzduším. Stačí mu několik dní v roce, tři týdny, a to víme, že v zimě, když je inverze, nastane a skutečně to významně poškozuje zdraví obyvatel. Všechny okolní země, kam se pojedete podívat, když překročíte hranice, budují kompenzační opatření a my tady navrhujeme zákon, že je nebudeme budovat. Tak já bych vás poprosila, kdybyste zvážili tuto drobnou změnu v senátním návrhu. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a v daném okamžiku pokračuje rozprava, do té se nikdo nehlásí. Hlásí? Je potřeba zmáčknout čudlík. Tak, ale předtím byl pan senátor Pavel Eybert. Pane senátore Bisi, bylo by dobré, kdybyste měl nástroje pro práci důležité, jako je kartička. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Už z toho, že jsem se podepsal pod navrhovanou novelu zákona, je evidentní, že jej podporuji, a to prosím pěkně i včetně pozměňovacích nástrojů, které byly přijaty na našem výboru, jak už zde přednesl jeho předseda pan senátor Ivo Bárek. Celý text novely zákona považuji za přínosný, ba dokonce, nebude-li přijat, bude velký problém s provozem kogeneračních jednotek, které mají výkon do 300 kW a které nemohou splnit dosud platné limity, které se na ni vztahují a přitom jsou velice ekologickou záležitostí, neboť kromě tepla, na které se dosud vztahují platné předpisy, limity, vyrábějí také elektrickou energii. Co se týče limitů znečištění ovzduší z dopravy na komunikacích s více jak 15 000 vozidly za den, je tato situace vždy předmětem posuzování tzv. vlivu na životní prostředí, a na základě výsledku této EIA jsou pak realizována v dopravě veškerá opatření, která komplexně kompenzují ochranu životního prostředí pro lidi, kteří bydlí v blízkosti těchto komunikací. Limity, které máme nastaveny v České republice, jsou na tak minimální hodnotě, že nižší hodnoty jsou dnešními technickými prostředky prakticky již neměřitelné. Zákon o ochraně ovzduší stanovuje, za jakých podmínek je možné požadovat kompenzační opatření a zároveň stanovuje hranici příspěvku nově

47

umisťovaného zdroje znečištění. Pokud se tato hranice nedosáhne, nedosáhne-li té minimální hodnoty, nebudou opatření uplatňována. Máme ale v České republice úplně jiný problém, který s tímto souvisí. Ti, kteří mají pod okny silnici doslova pár metrů, ti se moc bránit dopravě nemohou. Ale ti, kteří by vybudování nové silnice měli vzdáleno stovky metrů od svých obydlí, tak ti se mohou výstavbě takovýchto komunikací bránit prakticky neomezeně, tzv. donekonečna. A proto máme v dnešních aglomeracích dopravu, která by mohla být z měst vyvedena, a tím tam také máme ty vysoké limity znečištění ze stávající dopravy v dnešní zástavbě. Tady vidím hlavní problém, na který bychom se měli my, jako zákonodárci, zaměřit, abychom snížili zatížení lidí, kteří žijí v těsné blízkosti komunikací. Já jenom uvedu příklad Legerovy ulice, kterou denně sem do Senátu jezdím. A přitom by vybudování D3 a obchvatu kolem Prahy velice pomohlo tomu, aby tyto exhalace byly někde jinde, tam, kde nežijí lidé. Ale bohužel naše soudy, naše orgány, které máme v České republice, neustále v tom složitém systému, který zde platí, nacházejí nějaké chyby v procesu přípravy výstavby dálnic, výstavby komunikací a tak se ruší zásady územního rozvoje, tak se ruší již vydaná územní rozhodnutí, tak se ruší vydaná stavební povolení, tak se ruší vydaná nebo řeknu uzavřená výběrová řízení a vlastně nám veškerá příprava těchto komunikací vázne nebo postupuje velmi a velmi pomalu a my pak máme těch exhalací v zástavbě, kdy komunikace vedou středy měst, jsou to historické komunikace, které vznikaly trasou pro koňské povozy, tak dneska prostě spoustě lidí přinášejí tento problém. Nicméně dovolím si na závěr požádat vás o podporu tohoto zákona, o podporu i oněch pozměňovacích návrhů, protože si myslím, že v současné chvíli nelze jinak. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Bis. Senátor Jiří Bis: Vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři. Dovolte mi reagovat na některé z těchto připomínek. Chtěl jsem říci, že tento zákon o ovzduší se týká jenom nově budovaných komunikací, tzn., nevztahujme to na komunikace, které jsou staré, které jsou v provozu. Základním prostředkem, jak zamezit při budování nové komunikace dostupnost a soulad s našimi předpisy na ochranu zdraví i na ochranu ovzduší, je EIA. Teprve tento zákon v této oblasti má určitou kontrolní funkci. To, že se stanoví určité rozumné limity, to je prostě technická a technologická záležitost, protože neumíme pracovat s nulou. Není pravda, nemá smysl dělat velké nápravné opatření pro malé znečištění, utratit velké peníze a potom nám tyto peníze budou chybět tam, kde bychom mohli dělat skutečná opatření, která by výrazným způsobem vylepšila životní prostředí. Ty peníze jsou jenom jedny. Nejsou dvoje, tzn., tento zákon říká: Nedělejme věci, které jsou nerozumné a nemají oprávnění. To znamená i v tomto smyslu se řiďme trochu našimi finančními možnostmi. Vždycky jsou trochu nekorektní argumenty lékařské v této oblasti. Kolik lidí onemocní, kolik lidí bude, když se tam překročí jednodenní atd. Já je nezpochybňuji. Já nemohu na úkor toho říci, že když tam nebude vybudována nová komunikace, tak mohu říci, že se tam nedostanou samy ty vozy a několik lidí zemře, protože se tam ten vůz včas nedostane a odvezou ho do nemocnice, když má třeba infarkt. To samé jsem slyšel z Akademie věd, kolik škody nadělá, když se bude pálit severočeské uhlí. Když bych se dostal na tu úroveň argumentů těchto vědců, tak prohlásím, že může zmrznout půlka kraje, když nebudeme mít čím topit v zimě. Ale to nejsou argumenty důstojné Senátu. Doporučuji vám,

48

abychom tento drobný návrh, který má usnadnit a nezhoršit životní prostředí, ale má usnadnit jeho aplikaci, abyste ho schválili. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Petr Vícha. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Nejprve zopakuji jednu větu, kterou jsem říkal i při prvním čtení tohoto zákona. Jsem jedním z těch, kteří podepsali tento návrh a protože jsem z Moravskoslezského kraje, který je nejvíc postižený z hlediska prašnosti a problematiky ovzduší, tak předtím, než jsem ten podpis připojil, tak jsem si ověřil tu záležitost na krajském úřadě na odboru životního prostředí a teprve po jejich dobrozdání, že to je ku prospěchu věci, jsem podpis připojil. Odborníci, za které považuji kolegu Bise, kolegu Eyberta, to věcně zdůvodnili a po projednání ve výboru životního prostředí a vyjádření zástupce ministerstva životního prostředí jsem ještě o něco klidnější, že ta novela dobrá je. Tolik z věcného hlediska; a z procedurálního hlediska poprosím pana předsedajícího o pětiminutovou přestávku před hlasováním pro poradu klubu. Děkuji. Místopředseda Senátu Senátorka Eva Syková má slovo.

Přemysl

Sobotka: Ano,

bude

provedeno.

Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedo, vážení přítomní. Samozřejmě, že můžeme mít různé názory, ale já bych se tady chtěla ohradit proti tomu, co tady pan kolega Eybert přednesl, a to je, že argumenty vědců z Ústavu Akademie věd České republiky nejsou důstojné Senátu. Já bych se tedy skutečně v tom případě asi neměla považovat za osobu, která je dostatečně důstojná, zasedat v Senátu? Nebo jak jste to myslel? To je opravdu pro mě urážlivá záležitost, když řeknete argumenty nějakých vědců. Ti vědci na tom pracují třeba 10 let a mají celou řadu mezinárodních publikací uznávaných v celé Evropě a vy řeknete, že pro vás to nejsou argumenty. A já bych tady chtěla vidět ty argumenty z ministerstva životního prostředí. Vy o nich pořád hovoříte, říkáte, že pan Kužel vám je přednesl, ale já ten argument neznám, který ukazuje, že to je v pořádku a že ty emisní limity tady nejsou překračovány v takovéto situaci a že není potřeba dělat tato opatření. Takovou jsem tady žádnou solidní studii neviděla. Takže neříkejme si, že tady jsou protiargumenty, které ukazují, že to je zbytečné atd. Tak jenom tolik, prosím. Já si myslím, že moderní společnost celosvětová je založena na vědě, pánové a dámy. slovo.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan senátor Ivo Bárek má

Senátor Ivo Bárek: Já určitě nejsem vědcem a opravdu se nechci pouštět do nějakých vědeckých rozborů. Já jsem byl pouze zpravodajem tohoto návrhu zákona, bohužel, takže jsem se tím musel zabývat a nic jiného jsem nedostal k vyjádření než nějaké stanovisko zástupců ministerstva životního prostředí. Znovu říkám, že jsem je požádal, že potřebuji se v tom nějakým způsobem vyznat. Já bych jenom možná tady nějakou argumentaci, kterou mi předložili, zopakoval. To znamená, jedná se o nové pozemní komunikace s 15 000 vozidly za den a tyto jsou vždy předmětem posuzování EIA, a pokud je vydáno kladné

49

stanovisko EIA, pak jsou projednána a navržena k realizaci veškerá opatření naplňující komplexní ochranu životního prostředí. Cituji z podkladu MŽP: Ochrana ovzduší a plnění imisních limitů, např. o částice MP10 – to jsou prachové částice, MP2,5 nebo benzo[a]pyren jsou součástí posuzování EIA a pokud je to potřebné, tak jsou navržena opatření včetně kompenzačních opatření s cílem imisní limity dodržet, nesmí docházet k jejich překračování z důvodu realizace nové komunikace. Apriori nelze uvažovat, že proces posuzování EIA je veden špatně anebo že zde navrhovaná opatření nebudou realizována. Kompetence k vydávání závazného stanoviska k výše uvedeným pozemním komunikacím, ale i povinnost realizovat kompenzační opatření obecně, jsou v zákoně o ochraně ovzduší od roku 2012 stanoveny nově, mimo jiné z důvodů, aby bylo možné v případě potřeby toto opatření u pozemních komunikací konkrétněji doplnit. Cílem kompenzačních opatření je exaktně stanovit realizaci takových kroků, které zajistí omezení emisí z daného zdroje nebo snížení emisí z jiných zdrojů znečišťování ovzduší, aby byla úroveň znečištění ovzduší zachována na stejné úrovni anebo došlo k jejímu zlepšení. K jasně stanoveným a vymahatelným povinnostem pro provozovatele zdrojů znečištění, v tomto případě pozemní komunikace, je na druhé straně potřeba stanovit přesnou hranici, od které je nezpochybnitelně kompenzační opatření nutno realizovat s ohledem na nejistoty modelování rozptylů znečišťujících látek, tzv. rozptylové studie, která je uváděna cca od 20 procent výše. Navrhovaná hodnota překročení i imisního limitu o jedno procento představuje např. pro částice MP10 hodnotu 0,4 mikrogramů na metr krychlový, roční imisní limit pro PM10 je 40 mikrogramů na metr krychlový, což je hodnota na hranici vypovídající schopnosti rozptylových studií. Hodnoty příspěvku překročení imisního limitu pod jedno procento imisního limitu budou obtížně obhajitelné a případně uložená kompenzační opatření mohou být z důvodu nejistot v rozptylových studiích s úspěchem zpochybňována. Konečným důsledkem na stanovení obhajitelné výše hranice překročení imisního limitu může být pouze formálně naplňování kompenzačních opatření, zpochybňování účelnosti kompenzace, zvýšení administrativní náročnosti v průběhu rozhodovacích procesů a v neposlední řadě i oddalování výstavby pozemních komunikací. Toť stanovisko ministerstva životního prostředí. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, několik poznámek k probíhající diskusi. Za prvé bych se rád tady zastal, respektive dosvědčil, že pan kolega Bárek i pan kolega Eybert i pan kolega Vícha velmi intenzivně dokazovali ministerstvu životního prostředí ohledně limitů a ohledně případného navýšení znečištění, pokud zákon bude upraven tím způsobem, jak je navrhováno a odpovědi skutečně byly negativní. Možná, že je škoda, že paní profesorka nenavštívila náš výbor a své argumenty tam nepřednesla, neboť takto na poslední chvíli věci vyhodnocovat pro některé z vás nemůže být úplně jednoduché, když třeba dostaneme poměrně taková příznačná a zjednodušená přirovnání. To je první věc, kterou jsem chtěl říci. Ta druhá, byť mám pány kolegy Eyberta i Bise oba dva zhruba stejně rád, tak přesto považuji za korektní, abych řekl, že slova, o kterých jste vy mluvila, byla řečena panem senátorem Bisem, nikoliv panem senátorem Eybertem. To je

50

spíše pro stenozáznam, kdyby náhodou potom Akademie věd chtěla na někoho zaútočit, tak aby věděla, na koho. Takže tolik ode mne. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo senátorka Eva Syková.

má paní

Senátorka Eva Syková: Vážený pane předsedající, vážení přítomní. Já vím, že už mě máte asi dost, už vystupuji tady naposled. Ale já jsem řekla ve svém příspěvku, že ačkoliv jsem na vašem výboru nebyla, protože jsme měli zasedání našeho výboru, tak jsem tam poslala svého asistenta, abych věděla, jak to tam probíhá, abych se k tomu mohla vyjádřit. A tam bylo řečeno – na vašem výboru, že zástupce může konat schůzi výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, sám připustil, že nelze spoléhat jen na výsledky EIA. Právě proto byla zavedena povinnost provádět kompenzační opatření i v zákoně o ochraně ovzduší. Takže není to tak jednoznačné, pánové, že zástupce to může tak jednoznačně podpořit. A znovu opakuji, že já mám výhrady proti tomu, jak to má být stanovováno, a to je, že navýšení o jedno procento, o kterém tady říkáte, že je malé atd., to je všechno pravda, ale je to jedno procento navýšení za celý rok, a to je špatně. To je na tom strašně špatně. Má to být za nějaké období, za to nejhorší období, kdy jsou občané tomu vystaveni, to znamená třeba v lednu nebo únoru, nebo prostě když je inverze. Ale udělat to za rok, to samozřejmě nemusí limity překročit a přesto to může být velmi škodlivé. Přirovnala jsem to pro vaše pochopení k tomu pití slivovice. Děkuji. Další část schůze řídila 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. V této chvíli s přednostním právem vystoupí místopředseda Senátu pan Přemysl Sobotka. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, kolegyně a kolegové. Jenom pár poznámek. Určitě mě nikdo nebude podezírat, že bych nechtěl chránit ovzduší a dokonce i pro sebe. Ale jenom malinko na odlehčení – To je otázka, nevím, jestli jsem dobře paní senátorku Sykovou poslouchal, že když dali zkoumání chromozomů ve spermiích, po dvou hodinách expozice pro policajta, že tam došlo k nějakému porušení. Mě by zajímal způsob a metodika, jak to bylo odebíráno, protože slůvko "může" je samozřejmě slůvkem, které ještě neznamená, že to tak je. A totéž je i u ostatních momentů. Stále se objevuje v té důvodové zprávě "může vyvolat astmatické záchvaty". Říkám malou poznámku na závěr – jedu-li autem, můžu být zabit. Děkuji. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A dále je přihlášen do rozpravy pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore. Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já se také omlouvám, že vystupuji ještě jednou. Ale chci přeci jenom ještě reagovat na to, co tady bylo řečeno. Ta kompenzační opatření, která by byla uplatňována, se v zásadě vždy používají pro nové komunikace. Tyto nové komunikace jsou mimo zástavbu, mimo bytovou zástavbu, čili na obyvatele, kteří dneska jsou u těch zatížených komunikací, to žádný vliv, žádný dopad nemá. U nových komunikací se EIA projednává vždy – ona je napřed ještě SEA – strategické 51

posouzení vlivu na životní prostředí, pak je ještě EIA, kdy se posuzuje u výstavby nejenom z hlediska dopadu do ovzduší, ale prostě ze všech možných vlivů. A bylo to právě ministerstvo životního prostředí, které svými připomínkami, svými rozhodnutími, stanovisky zabraňovalo a ještě nedávno zabraňovalo výstavbě nových komunikací, které by vedly mimo bytové zóny, které by odlehčily obytným zónám v dopravě, a bohužel teprve před nedávnem došlo k tomu, že ministerstvo životního prostředí se staví k výstavbě nových komunikací nejenom z toho hlediska, že dojde k nějakému zásahu do krajiny, ale také z hlediska toho, že to něčemu pomůže, např. rozředění dopravy uvnitř měst. U stávajících komunikací exhalace můžeme snížit právě jenom výstavbou nových komunikací, kdy dojde k určitému naředění dopravy. Nastavíme-li limity pro výstavbu, a to, co tady bylo řečeno, prostřednictvím pana předsedajícího, paní senátorkou Sykovou ve vztahu ke kompenzačním opatřením, to je právě další zpřísnění řekněme podmínek pro možnou výstavbu nových komunikací. Jestliže nastavíme nová přísnější pravidla, v podstatě žádné nové komunikace už nepostavíme. Mohu říci, že jsme bohužel zákonem, který jsme nazvali zákonem pro urychlení výstavby dopravní infrastruktury, pro letošní rok zamezili prakticky všem výkupům pozemků a zabrzdili jsme tak přípravu výstavby komunikací, ale i železnic. Jestliže nastavíme tyto hodnoty na znečištění ještě složitějším, náročnějším a přísnějším způsobem, tak nové komunikace prostě vznikat nebudou a hodnoty znečištění v těch místech, kde komunikace dnes probíhají, neklesnou, protože tam neklesne intenzita dopravy. Proto se znovu přimlouvám za schválení. A vůbec nepochybuji o škodlivosti všech exhalací, které z dopravy do ovzduší unikají. Máme nejen dopravu, máme spoustu míst, kde máme lokální topení, máme problém s exhalacemi z hnědého uhlí nebo ze spalování toho, co se vůbec spalovat nemá. Je to bohužel tak, že se tyto vlivy kumulují, sčítají a pak to dopadá velice negativně právě na zdravotní stav obyvatel. Ale prosím, abyste si uvědomili právě to, že nové komunikace vznikají tam, kde zástavba není. A nastavíme-li pro nové komunikace nová kompenzační opatření, nebudou vznikat nebo budou vznikat ještě o něco hůře, o něco pomaleji, než vznikají dneska. Výklad zástupců ministerstva životního prostředí na našem výboru nebyl negativní k tomuto návrhu zákona, nebyl negativní ani k pozměňovacím návrhům, které byly na výboru schváleny. Děkuji za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a jenom obecnou poznámku. Kdokoliv je u mikrofonu a pouze jmenuje senátora, nemusí tak činiti přes předsedajícího, není dovoleno přímé oslovení. A v této chvíli vystoupí paní senátorka Eva Syková. Senátorka Eva Syková: Pane místopředsedo, i já bych chtěla reagovat na vaši poznámku. Nechtěla jsem to prodlužovat žádnou vědeckou přednáškou, ani to teďka nebudu dělat, všechno je to publikováno. Za dvě hodiny samozřejmě nedochází k žádným chromozomálním aberacím, nebylo to ve spermiích, bylo to v krevních vzorcích. Hlavní důkaz je v tom, že vědci z našeho ústavu, kteří strávili na Ostravsko-Karvinsku tři týdny výzkumem, tak si nechali udělat krevní

52

rozbor a měli chromozomální aberace. Ať jsou to další výsledky a jestli máte zájem, tak podrobnosti vám potom mohu sdělit, nebo vám mohu přinést příslušné publikace. A vědci se tak vyjadřují, že může, protože nic není stoprocentní, takže může… Když je to ovšem "může" třeba v 50 procentech, tak to už je hodně. A ještě k panu senátorovi Eybertovi. Já bych velmi souhlasila s tím, co tady říká. A já jsem se tomu hodně věnovala. Víte, voliči v Praze 4 mě zvolili proto jako jedinou senátorku za ČSSD v Praze, protože jsem měla zájem o jejich životní prostředí a protože je to jejich kruciální zájem, aby například v oblasti Spořilova nebyly tak velké imise a aby tam byla právě kompenzační opatření, atd. Ale jediná věc, která to vyřeší, a s tím bych souhlasila, je pražský okruh. A já jsem se tomu velmi věnovala a vím, kde jsou problémy v pražském okruhu. Měli bychom si tady na to asi uspořádat seminář a sdělit si všichni, jak tomu pomoci. Tady je jedna pomoc, jestli chcete, jak se má vyřešit pražský okruh. Starosta Běchovic není proti tomu, aby skrz Běchovice, jak se všude říká, vedl okruh. Ale je tam potřeba vykoupit deset domků, které jsou sto metrů od dálnice, kde je rozvaděč, kde se opravdu nebude moci dál žít… Místopředseda Senátu tématem není obchvat Prahy…

Přemysl

Sobotka: Nechci

vás

rušit,

ale

Senátorka Eva Syková: Já už končím. Jenomže to s tím souvisí, protože tyto komunikace, které budou nově postaveny, potřebují přinejmenším kompenzační zařízení. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan senátor Miloš Malý má slovo. Senátor Miloš Malý: Pane předsedající, dámy a pánové, začínáme se točit v kruhu. Je to zajímavé, ale jako jeden z mála, který tady je, jsem dělal vedoucího stavebního úřadu a znám zákonný postup přípravy staveb. Proces stavby komunikací není totiž takový, že by se někdo rozhodl a komunikaci dal do toho kterého území jenom proto, aby poškodil životní prostředí. Územní plánování začíná tím, že se musí vytvořit územní plán, a ten samozřejmě musí projít kontrolou z hlediska životního prostředí. Není možno umístit stavbu, abychom poškodili životní prostředí. Protože se nám zdálo, že tento proces je příliš málo detailní, tak jsme si už pro konkrétní stavbu zavedli, a je to ve všech kultivovaných státech běžné, proces posouzení tzv. vlivu na životní prostředí té které konkrétní stavby. Tzv. EIA. Samozřejmě u silnic zase pokud by došlo k nějakým drobným zásahům, tak už v EIA je uvedeno, co musí být provedeno, aby ta stavba vůbec mohla být puštěna. V případě, že EIA nevyjde, nemůže být stavba povolena. A my vytváříme zákon pro celou republiku, nikoli pro Prahu, takže my se můžeme dostat do absurdní situace, že tam, kde vůbec žádná kompenzační opatření nepotřebujeme, protože vliv na životní prostředí nebude, tak ze zákona je bude muset provádět. A peníze, které do toho dáme, budou investovány zbytečně a pak znovu budeme řešit, jak to, že u nás se komunikace stavějí tak draze? Kdo za to může? No, můžeme za to my, že si tam nastavíme sami pravidla a zapomínáme na to, že musíme mít tak zvaný systém trvale udržitelného rozvoje.

53

To znamená, že musíme naši přírodu předat našim potomkům ve stavu, který umožní, aby oni mohli ji předat dál svým potomkům. Ale v okamžiku, kdy se dostaneme do situace, že si zablokujeme jakýkoli rozvoj, a to i dobře míněnými omezeními, abychom tu nepoškodili životní prostředí, tu nepoškodili něco dalšího, a všichni ve svých obvodech víte o stavbách, které byly zaseknuty proto, že jsou tam nesmiřitelné, jak bych to řekl, střety mezi ochranou přírody, potřebami daného území a vytvořením v podstatě skupin, které mají, jak bych to řekl velmi slušně, které mají za cíl, aby tyto věci se staly obecným politikem. To znamená, máme cestu, která vede z jedné obce do druhé, a potřebujeme udělat obchvat. Jedna skupina je pro, druhá je proti a všichni využívají právě tady těchto možných dopadů na životní prostředí. Nemůžeme stavbu udělat na levém poli, protože na levém poli bude dopad na, já to vždycky říkám, "kuňku ohnivou", (to není můj oblíbený živočich). Tam bychom poškodili její možné životní prostředí. Dobře, najdeme čtyři další varianty. Ale každá další varianta nás stojí o něco víc peněz a dosáhne zase vliv do biotopu jiného druhu, tu brouka, tu ptáků, tu plazů, tu něčeho dalšího. Je to samozřejmě možný vliv na životní prostředí a musíme vycházet z toho, abychom se mohli dále rozvíjet, tak musíme najít nejmenší vliv na životní prostředí. A když se podíváme, že tady je návrh, aby se tam, kde jde jenom o navýšení vlivu na životní prostředí o jedno procento, nechci říkat jenom emise, ale i imise, docházíme do situace, že víme sami, že to je skoro neměřitelné. A my tady o tom vedeme debatu hodně dlouho a přitom neumožníme, aby se při konkrétní stavbě udělalo skutečné posouzení vlivu na životní prostředí a zjistilo se, zda tam ta kompenzační opatření vůbec musejí být. Ne, my je tam dáme ze zákona a pak se divíme, že na to nemáme peníze. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátorka Milana Emmerová. Senátorka Milada Emmerová: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a senátoři. Nechci příliš diskusi protahovat, ale musíme si uvědomit, že s existencí ohně, to znamená i spalování různých energetických zdrojů, se prostě škodlivinám nevyhneme. Je proto třeba, aby se odstraňoval kouř, který vždy obsahuje toxiny. V každém případě obsahuje oxid uhelnatý, a na tom byl také založen výzkum, který už byl proveden před mnoha desetiletími a využívalo se přitom vyšetřování krve na stanovení carbaminohemoglobinu u policajtů, pumpařů a těch, kteří jsou vystaveni inhalaci výfukových plynů. Podobně na tom byli i vojáci v Perském zálivu. V roce 1998 jsem publikovala v odborném časopisu právě osud těchto lidí, kteří byli samozřejmě nuceni dýchat znečištěný vzduch při hoření ropných vrtů, a pak se nedivme jejich četným obtížím, které byly tak těžko vysvětlitelné. Je tam samozřejmě nejen tato akutní otrava, je tam i kancerogenní, a ano, i chromosomální aberace jako určité oddálené účinky. To všechno je pravda. Na druhé straně, jestliže limity jsou tak nízké, a znovu říkám, bohužel při stálé existenci ohně jako pomocníka našemu žití, tak potom je musíme akceptovat. Jen je třeba, jak tady říkal pan senátor Eybert, aby u komunikací nebo u staveb města, která jsou ohrožena výfukovými plyny, určitá kompenzace, i když tento název mi nepřipadá moc přiléhavý k tomu, co následuje, nebo sekundární prevence byla prováděna co nejrychleji. Vezměme třeba obchvat Plzně. Trvalo více než 10 let, než bylo konečně stanoveno zákonem, že má být realizován, a přitom ekologickým aktivistům z Dětí země šlo hlavně o rostliny a drobné živočichy. To, že žije v plzeňském

54

dolíku hodně lidí a ti jsou vlastně otravováni dennodenně těmito výfukovými plyny, resp. jejich toxiny, jim tak nějak uniklo. Nechci jim ubližovat, ale aby toto trvalo tehdy 10 let, považuji skoro za výrazný přestupek, ne-li zločin. Je tedy potřeba hledat určitou rovnováhu mezi tím nezbytným, to znamená spalováním energetických zdrojů, a velmi přísně sledovat limity, zda nepřekračují mez, a potom velmi rychle činit kompenzační nebo sekundárně preventivní opatření. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní první místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Za chvíli budou Vánoce a my si všichni budeme přát krásné Vánoce a potom hodně zdraví, zdraví a zdraví. Zdraví je to nejcennější, co máme. Paní profesorka Syková nás upozorňuje na to, že vědci ve vědeckých výzkumech, na základě vědeckých metod a vědeckých poznatků upozorňují, že jsou zde záležitosti, které zdraví poškozují a poškozují to, co je důležité nejenom z hlediska individuálního zdravotního stavu a aktuálního zdravotního stavu, ale to, co je reprodukční zdraví, to znamená to, co může zatěžovat celou populaci, tedy obyvatelstvo jako takové. A jestliže tady máme upozornění, že zde může dojít k takovémuto poškození, tak se na mě nezlobte, ale já, jestli to vím a jestliže je zde návrh, jak tomu zamezit, jak tomu předejít, nemohu se prostě chovat jinak, musím podpořit návrh paní profesorky Sykové. Byla tady replika na téma, že máme drahé cesty. Ano, máme, ale máme je drahé, proč? Proto, že tam máme šestého subdodavatele, šestého subdodavatele, protože to neumíme zorganizovat, protože ministerstvo dopravy je tunelováno jako instituce a věci skutečně nejsou tak, jak by být měly. Jestliže dokážeme alespoň trošku postupovat při výstavbě silniční sítě, při fungování ministerstva dopravy jinak, pak budeme mít i na to, abychom udělali kompenzační opatření jako preventivní opatření jako v každém jiném místě, v každém kilometru, každé silnice. Uvědomme si, že cestu nestavíme na dva roky, tu stavíme na desítky, možná stovky let. A my bychom měli každému potenciálnímu nebezpečí předcházet. Moc prosím, abychom propustili tento návrh zákona do podrobné rozpravy a podpořili pozměňovací návrhy paní profesorky Sykové. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Senátor Miloš Vystrčil má slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Byl bych hrozně nerad, aby debata pro naslouchající potom vypadala tak, že jsou tady někteří, kteří nechtějí čisté životní prostředí, a pak jsou tady někteří, kteří ho chtějí a budou ho bránit za každou cenu. A mně, nezlobte se, některá vyjádření připadají tak, jako kdyby se snažila tuto atmosféru vytvořit. Přitom, pokud jsem to dobře poslouchal, tak nikdo z vystupujících nevystupoval, nechoval se tak, jako kdyby nechtěl čisté životní prostředí, akorát jsme se možná lišili v přístupu, jak to řešit. Jedna strana, když to velmi zjednoduším, říká: Podívejte se, pokud budeme dělat něco nového a budeme na to mít nějaké nároky, tak si uvědomte, že tyto nároky s sebou přinášejí nějaké investice, nějaká omezení, nějaká zhoršení životního prostředí, s tím, že zároveň ve větší či menší míře nám umožní, abychom jinde způsobili lepší prostředí, menší náklady

55

a lepší život. A akorát se lišíme v tom, kde je ta míra, kdy už k nějakému zákazu nebo k nějakému přitvrzení zákona přistoupit a kdy ne, protože jakmile na některém místě my zlepšíme životní prostředí, resp. zamezíme jeho zhoršení, tak v tom okamžiku se může stát, že někde jinde úplně ztratí už možnost, aby tam někdy lepší prostředí bylo, protože už nikdy nikdo žádný obchvat nebo třeba za 20 let nevybuduje. A to je problém, který podle mého názoru tady řešíme, a nestojí tady skupina lidí, kteří nechtějí lepší životní prostředí, a skupina lidí, kteří ho chtějí. Byl bych proto velmi rád, abychom takto k věci přistupovali a nestavěli se do pozic, kdy někdo chce být lepší než ten druhý a někdo, kdo brání znečišťování více než ten druhý. A to souvisí i s tím, zda má nebo nemá – prostřednictvím pana předsedajícího – paní profesorka Syková pravdu. Vědci také mohou říci, je nezdravé, a bude to pravda, jíst měkké salámy. Legislativní řešení potom je zakázat jejich nákup. Ale v tom okamžiku dojde k tomu, že někteří jiní nebudou moci jísti vůbec nebo nebudou mít na jiný druh potravy. To se prostě takhle říci nedá. A stejným způsobem se musíme chovat i z úrovně státu. Stát také, když navrhuje nějaký zákon, říká: Zákon v některých místech nepřipustí zhoršení životního prostředí, ale zároveň znemožní v jiném místě této země ho zlepšit. To je jenom pohled od toho, na koho se díváme. A myslím si, že v tomto směru my jsme povinni se na to dívat celkově, a v tomto směru je také třeba posuzovat tento zákon. A na závěr si dovoluji zopakovat to, co jsem říkal: Je škoda, že asistent paní kolegyně jenom poslouchal, co tam bylo řečeno, že také neřekl svůj názor, nevysvětlil ho v okamžiku, kdy se jednalo ve výborech. Nepamatuji si, že by někdo na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pokud chtěl promluvit, promluvit nemohl. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nyní pan senátor Hassan Mezian. Senátor Hassan Mezian: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych jenom připomenout některé skutečnosti. Právě práci paní Doc. Emmerové o válce a škodlivinách v důsledku války v Perském zálivu jsem prostudoval a dávám jí plně za pravdu. Ověřil jsem si to ze všech stran. Ale s tím souvisí druhá skutečnost. V roce 1989 začala sametová revoluce u nás v Československé republice, kdy v Teplicích – odtamtud je přítomen pan senátor Kubera – byla ekologická demonstrace a tím začala sametová revoluce. Všechny limity před revolucí byly nastaveny podle norem v té době. A přitom Československá republika a hlavně pak Česká republika patřila v Evropě k nejhorším státům z hlediska životního prostředí. V mém volebním obvodu jsou Lovosice, kde je chemička, je tam čížkovická cementárna. A řeknu vám skutečně upřímně, že všechny exhalace, které pocházejí z těchto závodů, splňují limity, ale limity, které stanovili ti, kteří limity sledovali, tak aby všechno běželo, jak to má být. V Lovosicích jsme jako lékaři dělali určitý výzkum ještě před revolucí a ukázalo se, že novorozenci tam trpí chudokrevností právě v důsledku znečištění životního prostředí.

56

A co se dělalo potom a co se dělalo nyní, loni a předloni? V cementárně v Čížkovicích se spalují ostravské kaly, a určitě splňují roční limity, které nastavili tak, aby to běželo. Je tedy zapotřebí o této záležitosti vést debatu. Já jsem ochoten zde být, přestože bych mohl spěchat domů, aby naše jednání skončilo, abychom měli hotovo, ale jsem ochoten zde být dlouho kvůli tomu, abychom věnovali otázce životního prostředí větší zájem, než to odložit a řešit to někdy v budoucnosti, kdy už na to bude pozdě. Děkuji. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor Petr Jícha. Senátor Petr Vícha: Kolegyně a kolegové, omlouvám se za další vystoupení, ale budu velmi stručný. Nezlobte se, ale mně připadá celá tato debata jako mnoho povyku pro nic. Kolegové, kteří jsou tady z Ostravska, vědí, že máme naprosto jasně stanovené limity 50 mikrogramů poletavého prachu a že může být překročen pouze určitý počet dní v roce. My tento počet dní v roce naplňujeme zhruba v polovině února a pak celý rok dýcháme nezákonně prach. Nikdo s tím tady nic nedělá. My se bavíme o nějakých 0,04 mikrogramů něčeho v případě nových komunikací, které potřebujeme, ale byly postaveny proto, aby auta nejezdila kolem lidí. Omlouvám se za toto své vystoupení. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikdo další se nehlásí. Ale hlásí, pan senátor Jaroslav Kubera ještě to stihl. Máte štěstí, pane kolego! Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, po diskusi jsem nabyl dojmu, že i pobyt v tomto sále je životu nebezpečný, protože mi chcíply poslední tři spermie, které mám, naštěstí už je příliš nepotřebuji, jako mnozí z vás, kteří tady sedíte, kromě kolegy Schwarzenberga, který ještě možná je bude potřebovat. Chtěl bych vyzvat ke zdrženlivosti a střízlivosti. To, co se děje v České republice, a nejen v České republice, už přesahuje všechny meze. Skupiny nikým nepověřené, bez jakéhokoliv mandátu tady dokáží blokovat například dálnici D8 dlouhá léta, stojí to miliardy korun a nikomu to nevadí. A jediný trest pro ně by byl posadit je v Bořislavě, a nechat si tam kolem nich jezdit kamiony, aby viděli, jak to škodí nebo neškodí životnímu prostředí. Jenom bych připomněl, že nová směrnice EU o vysavačích, kdy díky tomu už nemusím vysávat, protože náš vysavač přesahuje onen výkon, který už je nad hranou, tak jsem odmítl, správně, být citlivý k životnímu prostředí a říkal jsem, já už luxovat s tímto krámem nebudu. Akorát, že ono to má jednu vadu, a teď možná mi to potvrdí paní kolegyně Syková. Vysavač s malým výkonem totiž nevysaje roztoče. A roztoče, to je pěkné svinstvo. Oni nejsou vidět, a co není vidět, to se nám zdá jako prima. Ale když vidíme takového chřástala polního, nebo brouka páchníka, který nám znemožnil na jistém kopci dělat cokoli, dokonce se tam ani nesmí sbírat lysohlávky, které tam tradičně mladí lidé sbírali a vařili si z nich cosi, čemuž já nerozumím, sbírají je tam samozřejmě i nadále, protože my nemáme tolik policajtů, aby tam pořád stáli a dávali bacha, jestli tam někdo nějakou lysohlávku si nesebral nebo sebral. Prdli nám to do Natury a jsme vyřízení. A tak je to skoro se vším. Bobři nám žerou stromy, protože jsme říkali – zastřel bobra, zachráníš strom, za to jsem málem dostal cenu od Greenpeaces, a pak ji dostal někdo jiný. A pak se ukázalo, že jsem měl pravdu, protože bobři se nám přemnožili, kormoráni nám žerou ryby, špačkové nám žerou vinice. A

57

kdekdo je schopen vzít krabičku. My stejně podezříváme někoho, že tam toho brouka páchníka donesl v krabičce, pak ho vyfotil, jak je v známém seriálu z oné vesničky, a udělal z toho velkou kauzu. Naprosto typický je tzv. jeřáb český, to je naprosto unikátní strom. Má jedinou vadu .... Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, jsme u zákonu. Senátor Jaroslav Kubera: To je o zákonu, to je o ovzduší. Má jedinou vadu, že mu říkají jeřáb český. Na světě je moře jeřábů – kanadský, americký, jenom tento se jmenuje český, protože roste v Čechách, jinak je to naprosto bezvýznamný strom. A kvůli tomu jsou ochotni a schopni zastavit obrovskou stavbu. Nechceme letiště, nechceme rodinné domy, protože my už bydlíme, prostě my už nechceme nic. Ale všichni chtějí létat do Turecka, všichni chtějí jezdit autem do práce. Kdo z vás tady nejezdí autem, podívejte se na parkoviště, když jste takoví ekologové, proč nejezdíte metrem. Občas někdo jezdí, že, dokud to měl zadarmo, teď už ne, protože jezdí autem. Co kdybychom třeba přispěli řidičům, městská doprava se dotuje obrovskými sumami, a kdo přispěje řidičům na drahý benzin? Nikdo. To nikoho nenapadne, že je to čím dál dražší. Ale já jenom vyzývám k tomu – proboha, obklíčíme se jako ti Němci, kteří zakázali jaderné elektrárny a mají jedinou podmínku, v síti chtějí mít 220 voltů a 50 hertzů, starej se, vládo, jakkoliv. Tito lidé si zaslouží blackout, dlouhý blackout, ti, co nechtějí spalovnu, si zaslouží, aby si zakrvavené fáče vzali domů a někam si je dali. To je jediný argument. Ti by čuměli v nemocnici, až by jim dali stříkačky a fáče a řekli: zlikviduj si to, ty přece nechceš spalovnu, protože ta škodí životnímu prostředí. Čili každý by chtěl čisté životní prostředí, ale každý svým způsobem přispívá k tomu, že čisté není. Ale když se ho to netýká – no tu dálnici bychom strašně rádi chtěli, ale ne kolem nás, dejte ji kousek dál. Ano, dáme ji kousek dál, ale žádné mosty nebudou, pojedete 60 km, zpátky 60 km na pole. No, to ne, to my bychom chtěli ji přejet, takže my máme na každém kilometru most, abychom mohli přejet dálnici. A to ještě nemluvím o tom, že máme také pro medvědy, ti také potřebují občas přeběhnout, kolem dálnice dělají ploty. A podívejte se na Moravě za jistého ministra dopravy, kolik se tam postavilo protihlukových stěn tam, kde vůbec nic není. V Praze se jezdí omezenou rychlostí kvůli hluku. Tady na polích nahoře na Teplické, kde vůbec nic není, a auta smrdí přes Holešovice, jedou padesátkou. A to si myslíte, že je lepší, než kdyby to profrčela? No není, při této pomalé rychlosti je samozřejmě škoda na životním prostředí mnohem větší. Ale pokud necháme takovéto skupiny, které si většinou myslí, že byly nadány, a nemohu pořád zjistit, kdo je nadal, tím, že oni vědí, co máme jíst, kdy mají být otevřené obchody, co máme dělat, co je zdravé a co není nezdravé. Tudy cesta prostě nevede. Člověk je prostě takový tvor, který využívá plody, když může. Ale když se to týká někoho jiného, tak je strašně rád – no tam to zakažte, tam to udělejte. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: A teď končím rozpravu, protože se nikdo nepřihlásil. Pan navrhovatel, pan kolega Bis chce se vyjádřit. Nechce, řekl dost. Zpravodaj garanční Ivo Bárek – chce se vyjádřit? Má slovo.

58

Senátor Ivo Bárek: Já jenom úplně krátce, pane místopředsedo, protože proběhla obecná rozprava a v této obecné rozpravě nebylo navrženo zákon schválit, takže platí to, že bychom měli postoupit zákon do podrobné rozpravy. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolega Šilar za druhý výbor. Nechce se vyjadřovat. Takže protože ta přestávka bude platit až před zasedáním, otevírám podrobnou rozpravu. Já jsem žil v představě, paní kolegyně, že to je do rozpravy – jednou do rozpravy, jednou do té – samozřejmě máte slovo. Kromě toho jste mohla ještě zmáčknout čudlík a bylo by vyřešeno. Senátorka Eva Syková: Omlouvám se, pane předsedo, já příště ještě zmáčknu čudlík. Já jsem věděla, že budu vystupovat v podrobné rozpravě, takže jsem se přihlásila písemně. Tady byli napadnuti tak trošku vědci. Ale já jsem zase šokována i po jednom roku v Senátu tím, že se tady mluví o věcech, které s tím ale vůbec nesouvisí, s tím senátním návrhem, který tady byl přednášen. To, co jsme tady teď slyšeli – můj pozměňovací návrh, který navrhuji, se týká toho, o čem tady diskuse probíhala na začátku. A ne vůbec těch ostatních věcí. To je pouze kompenzačních opatření. Čili navrhuji v článku I vypustit bod 1. a 4. a zbývající body přečíslovat. Nic jiného nenavrhuji, než odstranit formulace o odstranění kompenzačních opatření. Tak jak jsem to vysvětlila, nebudu to znovu opakovat. To je můj pozměňovací návrh. Vypustit bod 1. a 4. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím podrobnou rozpravu. Kolega Bis – do podrobné rozpravy, chce se vyjádřit? Není potřeba. Takže pan senátor Bárek jako zpravodaj garanční? Jestli kolega Šilar se nebude chtít vyjadřovat? Takže kolega Bárek má slovo. Senátor Ivo Bárek: Děkuji. Máme předložené pozměňovací návrhy jednak paní senátorky Sykové, jednak jsou pozměňovací návrhy součástí jednotlivých tisků, jednak výboru pro územní rozvoj, jednak VHZD, které jsou totožné a jsou uvedeny v tiscích. Tolik k pozměňovacím návrhům, které jsou předloženy. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Perfektní, 5 minut přestávku pro klub sociální demokracie. Budeme pokračovat v 15.58 hodin. (Jednání přerušeno v 15.53 hodin.) (Jednání opět zahájeno v 15.58 hodin.) Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže budeme pokračovat. Kolega Bárek nás provede hlasováním a jenom vás upozorňuji, že tam není ani jeden novinář, jenom abyste při projednávání dalších zákonů na to brali zřetel. Senátor Ivo Bárek: K těm pozměňovacím návrhům. Já navrhuji, abychom hlasovali následovně: Napřed o pozměňovacích návrzích paní senátorky Sykové, to znamená v článku I vypustit body 1 a 4., protože pokud bychom je vypustili, tak samozřejmě se to dotýká i našeho bodu, jednoho z těch pozměňovacích návrhů. Takže v této chvíli bych doporučoval hlasovat o pozměňovacích návrzích paní senátorky Evy Sykové. 59

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže ještě jednou znělku, abych dal jednacímu řádu zadost. Zahajuji hlasování o návrhu kolegyně Sykové. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 14 ukončeno, registrováno 67, kvorum 34, pro 11, proti 28. Návrh byl schválen. Ne, zamítnut, omlouvám se. Senátor Ivo Bárek: Dále bych doporučoval teď hlasovat o pozměňovacích návrzích en bloc výboru pro územní rozvoj, neboli VHZD, protože tyto návrhy jsou totožné, pokud s tím někdo nebudete mít problém, tak opravdu bych nechal hlasovat tak, jak je to navrženo, protože jsem nezaznamenal u debaty obecné i podrobné, že by k tomuto měl někdo nějaké výhrady. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Zahajuji hlasování. Kdo je pro ty pozměňovací návrhy, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 15 ukončeno, registrováno 67, kvorum 34, pro 62, proti 2. Návrh byl schválen. Nyní budeme hlasovat o tom, zda schvalujeme návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 16 ukončeno, registrováno 67, kvorum 34, pro 61, proti 2. Návrh byl schválen. Nyní určíme, kdo bude tento návrh zákona odůvodňovat v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby to byl kolega Bis a kolega Eybert. Ne? Kdo? Kolega Vícha dobrovolně se hlásí. Takže budeme hlasovat o dvou jménech, kolega Bis a kolega Vícha. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 17 ukončeno. Registrováno 65, kvorum 33, pro 58, proti 1. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. My se tady vystřídáme a budeme pokračovat. Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dalším bodem je 9. Návrh senátního návrhu zákona senátora Jaroslava Zemana a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 194) Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů pan senátor Jaroslav Doubrava, kterého nyní žádám o jeho úvodní slovo. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vám jménem všech předkladatelů krátce představil návrh na změnu zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, týkajícího se dodatku na bydlení. Cílem tohoto našeho návrhu je zamezit vyplácení více 60

doplatků na bydlení do jednoho bytu či obytné místnosti v ubytovacích zařízeních. Dnes se takto nepřiměřeně poskytují státní prostředky a přeplácejí se náklady na bydlení, které mnohonásobně převyšují náklady v místě obvyklé pro danou formu bydlení, což je nehospodárné a řekl bych dokonce i nepřijatelné. Proto je podle našeho názoru nutné v zákoně o pomoci v hmotné nouzi zakotvit možnost vyplácení jednoho doplatku na bydlení do jednoho bytu či obytné místnosti v ubytovacích zařízeních. Tato změna je realizovaná úpravou okruhu společně posuzovaných osob, kdy se vždy pro doplatek na bydlení budou v konečné fázi hodnocení nároku posuzovat osoby, které společně fakticky, a tady bych to podtrhl, fakticky užívají byt nebo místnost v ubytovacím zařízení. Také se navrhuje, aby výše doplatku na bydlení, který se vyplácí do ubytovacích zařízení, byla ve výši v místě obvyklé, maximálně je však ponechána výše normativních nákladů na bydlení podle zákona o státní sociální podpoře. Je potřeb zamezit převážně vlastníkům ubytoven, aby si určovali ceny podle normativů ze státní sociální podpory a naopak ponechat možnost orgánu pomoci v hmotné nouzi uvážit, v jaké výši v případě, co vedle základních nákladů na bydlení bude za odůvodněné náklady v této formě považovat. Orgán pomoci v hmotné nouzi tak může určit výši náhrady, která je v místě obvyklá, a ne kterou majitel ubytovny deklaruje. V konečném důsledku povede tato změna i ke zjednodušení administrace doplatku na bydlení. Vážené kolegyně a vážení kolegové, tento návrh je způsobilý zamezit dalšímu neefektivnímu poskytování doplatku na bydlení, několikanásobnému přeplacení majitelů ubytoven a plýtvání státními prostředky. Proto si vás dovoluji za všechny předkladatele požádat o postoupení tohoto návrhu do výborů a prosím, pojďme se touto problematikou vážně zabývat. Děkuji vám za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Také vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkol zpravodaje, respektive předkladatele, pardon. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Dagmar Terelmešovou, kterou prosím o její vystoupení. Senátorka Dagmar Terelmešová: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, jak už bylo řečeno, obsahem předloženého senátního návrhu jsou 4 změny v zákoně o pomoci v hmotné nouzi, jejichž podstatou, jak již bylo řečeno, je zamezit vyplácení více doplatků na bydlení do jednoho bytu či obytné místnosti v ubytovacích zařízeních, což současná právní úprava zákona o pomoci v hmotné nouzi umožňuje. Podle předkladatelů se vlastně takto nepřiměřeně poskytují státní prostředky a přeplácí se náklady na bydlení, s čím lze pouze souhlasit. Je nutné si ale uvědomit legislativní chod záležitostí, nebo vlastně věcí, které se dějí v souvislosti se zákonem o hmotné nouzi v současnosti. Dne 25. listopadu 2013 ministerstvo práce a sociálních věcí rozeslalo do meziresortního připomínkového řízení návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Jde o obsáhlou novelu tohoto zákona o pomoci v hmotné nouzi, cca 24 novelizačních bodů. Jejich součástí je také řešení problematiky týkající se dosavadní úpravy doplatku na bydlení. Přičemž u této dávky jsou navrhovány i změny týkající se podmínek

61

nároku či doby poskytování. V tomto smyslu se předložený senátní návrh zákona obsahově kříží s úpravou připravovanou v působnosti MPSV. Já bych pro úplnost ještě řekla, že vlastně tento předložený senátní návrh je vlastně shodný s návrhem, který byl předložen v Poslanecké sněmovně před koncem volebního období a v současné době v Poslanecké sněmovně byl 29. listopadu 2013 předložen skupinou poslanců návrh zákona, kterým se mění právě tento zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Mám tady k tomu vyjádření, které vlastně podala ministerstva, jichž se to týká. Týká se to vlastně 3 ministerstev. MPSV, MF a MV. Jde o to, že vyčítají tomuto senátnímu návrhu tyto věci: Jednak úzký záběr dané problematiky v předloženém návrhu. Dále nesystémové zpracování v rámci odst. 33 několika veličin, že tam jsou zároveň podmínky nároku na dávku obvyklé nájemné, výše dávky, přičemž dřív tyto veličiny byly jakoby oddělené v jednotlivých paragrafech. Dále neprovázanost předkládaného ustavení do platné legislativy, což vede k duplicitě nebo konkurenci zákonných principů. Dále vágní nastavení podmínky hygienické a stavební požadavky. Naprosto rozumím tomu, co tím předkladatelé myslí, ale asi by to mělo být specifikováno a jakoby určeno přesně, co je tím myšleno. Dále návrh nerespektuje změny zákona o pomoci v hmotné nouzi platící s účinností od 1. 1. 2014 ve vazbě na nový občanský zákoník. Protože ten termín obvyklé bytové nájemné vůbec nezná. Záležitost, která je podstatou předloženého senátního návrhu zákona je v současné době vlastně připravována v působnosti ministerstva vnitra a sociálních věcí. Samozřejmě že to povede ke změnám, ale ten zákon je nutný, nebo čím rychleji se tato problematika vyřeší, tím lépe pro nás pro všechny. Takže ačkoli ten záběr senátního návrhu by měl být širší vzhledem k tomu, že tuto problematiku připomínkují tři ministerstva, je nutné podotknout, a pochválit předkladatele za tento návrh. Protože je velmi potřebný. Bylo mojí zpravodajskou povinností ale upozornit na celkový legislativní pohled na tuto problematiku. Jinak za sebe chci říct, že budu samozřejmě hlasovat pro přikázání v příslušném výboru. Další část schůze řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní zpravodajko. Prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy a také abyste se k nim po skončení rozpravy vyjádřila. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy je písemně přihlášen pan senátor Pavel Lebeda. Připraví se pan předseda Petr Vícha. Senátor Pavel Lebeda: Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, my tady řešíme problém, který v podstatě nastartovala tvořivost poslanců té minulé sněmovny, kterým se podařilo při přijímání sociální reformy v roce 2011 dostat do okruhu společně posuzovaných osob také mimo nájemní a vlastnické bydlení to bydlení jiné, to je v těch ubytovnách. A tak se veličina společně posuzovaných osob stala velice elastickou, nedefinovatelnou a možnou libovolného rozšiřování, což samozřejmě nastartovalo to, co můžeme nazvat nekalým a neetickým podnikáním, ale můžeme to nazvat i špinavým byznysem. Já bych se ani tomuto termínu nebránil.

62

Problém je teď poměrně urgentní a nějaké další odklady považuji za nemístné. Vox populi vox dei; prostě na veřejnosti je tato skutečnost vnímána velmi negativně. Prosím, pár čísel. Od roku 2007 dosud náklady na doplatek na bydlení, který je vyplácen z pomoci v hmotné nouzi, stoupl třikrát, ale jen za poslední rok to bylo dvakrát, a dosahuje teď 1,6 miliardy. Strmá spirála růstu těch nákladů je zarážející a pokračuje. My jsme s jedním kolegou nejmenovaným tady hodnotili, jestli ti poslanci, kteří to takto nastartovali, jestli to byla jejich hloupost, anebo malá domů do podnikatelských kruhů. A oba jsme se s Jirkou Dienstbierem shodli, že první je správně. Já se chci teď zastavit u vyjádření našeho legislativního odboru, kterého si nesmírně vážím a myslím si, že to je z těch podobných institucí jedna z nejlepších. Legislativní odbor opakovaně zdůrazňuje, že jde už o probíranou normu, navrhovanou z autorské dílny Řápková-Stanjura, což by snad mělo být pro senátory sociálně demokratické polibek smrti. Což my takto neposuzujeme a nepolitikaříme. Dále je zde poznámka, že se už tím zabývá současné MPSV, že norma je připravována, snad něco dokonce odešlo do připomínkového řízení. Já nejsem nijak zvlášť zkušený zákonodárce. Nicméně znám spoustu zákonů v různé fázi rozpracovanosti, které se nějak někde zaparkovaly nebo spadly pod stůl, nebo jaksi zcela bezezbytku vysublimovaly do ústavního prostoru zákonodárného, takže bych na to nespoléhal. A navíc naše současné MPSV – zkusme predikovat životnost této vlády! Odhaduji to řekněme na týdny. A co bude potom? Bude se ustanovovat nová vláda, pak přijde nový ministr, ten si samozřejmě vezme jiné úředníky, současní odejdou, a bude se to znovu a znovu řešit od nuly. Navíc v současné době co měsíc, to stovky milionů, prosím, stovky milionů do této problematiky ztrácí. Já jsem si, když dovolíte, udělal průzkum této problematiky ve svém městě v Kolíně, a došel jsem k tomu, co mě samotného posadilo. Kolín je město, které má přibližně 35 tisíc lidí, ale v Kolíně je 31 ubytoven, což je neuvěřitelná suma. Ani věhlasnému místnímu advokátovi ty peníze nesmrdí, tak provozuje ubytovnu také. Je tam rodina, která vlastní úžasnou rozlehlou prvorepublikovou vilu. Ta rodina se přestěhovala do bytu 2+1 někde v nájmu, a radostně bohatne z ubytovny, kterou v této vile zřídila. Před nastartováním této nešťastné změny vyplácel úřad práce pro kolínské ubytovny 4 miliony. Ta suma se více než zpětinásobila. Nyní je to 22 milionů. Získal jsem čísla i z jedné tamní ubytovny – nějak, nebudu to blíže specifikovat. A tam v jedné místnosti, kde jsou 4 osoby, jenom na doplatku za bydlení činí to 13 za měsíc, a to tam nejsou započítány ty příspěvky na bydlení, které jdou ze státní sociální podpory. Poslední, co ještě chci říci, že jsem zachytil, ale to je, prosím, neověřená informace, že úřady práce dostaly pokyn, aby ty doplatky na bydlení nešly za ubytovatelem, ale za klientem. No, to už mám takovou představu, jak ten klient z ubytovny peníze popadne a poběží za tím ubytovatelem a pěkně mu je vysází. To opatření je úsměvné a nesmyslné a bylo by dobré jen proto, že by skutečně podnikatelé nebohatli, protože by se peníze k nim nedostaly. Takže pro skutečnou urgentnost a nejasnou perspektivu vás žádám, abyste tuto normu propustili do výboru. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, nyní vystoupí pan senátor Petr Vícha, připraví se pan senátor Jiří Čunek.

63

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Písemnou přihláškou mě kolega Lebeda předběhl, proto nemusím opakovat věci, které sdělil on, ale přesto pár poznámek. Poznámka první. Teď projednáváme novelu zákona o hmotné nouzi. Dalším bodem je zákon, který novelizuje zákon o hmotné nouzi. Je to trošku nestandardní proces, kdy budeme mít v tom jednání jeden zákon ve dvou novelách, kdy se to může navzájem křížit a to může být určitou komplikací. To jenom poznámka, abychom si toho byli vědomi, protože jak bylo řečeno, souběžně stejně je něco předloženo ve Sněmovně, vzniká nová vláda, která má nějaký program, která také chce tuto problematiku řešit, a považuji za dobré, když to i my tady otevřeme, ať se to společné řešení najde. Protože ono vůbec nebude jednoduché to řešení najít. Poznámka druhá. Poté, co úřady práce převzaly od obcí s rozšířenou působností tuto problematiku, tak to šlo úplně někam, kde to jít nemělo z pohledu finančních nákladů, které zmínil tady kolega Lebeda, z pohledu práce s těmi lidmi dochází jednoznačně ke zneužívání sociálních dávek a aby bylo rozuměno, nikoliv těmi chudáky, kteří v ubytovnách bydlí, ale těmi vlastníky těch ubytoven. Poznámka třetí. Tuším i ten vládní návrh říká, že bude možné vyplácet dávky šest měsíců, za některých podmínek déle, to samozřejmě problém neřeší, protože co ti lidé budou dělat po těch šesti měsících. Oni někde bydlet musí, tak si myslím, že komplexním řešením je, aby bydleli, ale aby bydleli za klasické normální nájemné, aby to nebylo předražováno a aby si na to nájemné vydělali prací, to by bylo ještě úplně nejlepší. To je z mého pohledu v tuto chvíli všechno, abych nezdržoval, já doporučuji, abychom ten zákon pustili do dalšího projednávání, a rovněž tak tu novelu, která se týká veřejných prací, veřejné služby, tedy, abych byl přesný, obojí dvojí je zákon o hmotné nouzi a výbory se s tím potom budou muset nějakým způsobem potýkat. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, prosím o vystoupení pana senátora Jiřího Čunka. Senátor Jiří Čunek: Pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já mám v zásadě nebo budu mít to jedno jediné vystoupení ke všem třem navrhovaným novelám. Přestože to, co napsala naše legislativa, považuji za pravdivé a určitě vhodné, že nám to do materiálů napsali, tzn., že vlastně tyto zákony budou nějakým způsobem zřejmě kolidovat s budoucím připravovaným zákonem, který ministerstvo práce a sociálních věcí dalo teď do oběhu, myslím, že nikdo z nás ho ještě nečetl, takže nevíme, jak jsou tam zapracovány tady ty připomínky, tak já všechny tři novely podpořím, a to především proto, aby ta diskuse byla zahájena, probíhala a pokud by to bylo, jak tady pan senátor předřečník Lebeda říkal, že je dost dobře možné, že ty zákony sem ani nepřijdou některé, takže je dobře, že tyto normy my aspoň dáme na stůl. Může to tak být, může to naopak být tak, že ty vládní návrhy budou probíhat rychleji a řekněme předběhnou tyto novely, to je také možné, ale v každém případě bych tento proces nezastavil, byť samozřejmě celou tu problematiku, řekněme sociálně vyloučených, kterých se především týkají, tak nedokáží řešit. Ony ani samozřejmě tuto ambici nemají. Ony řeší jenom některé věci, ale já teď znovu odtud chci připomenout, že vláda Petra Nečase schválila stostránkový materiál, ve kterém jsou i tyto věci obsaženy, které se mají změnit, a jak se má přistupovat k tomu, aby nedocházelo k porušování zákona krácení státních peněz, tedy peněz nás všech, těmi jevy, které jsou tady popisovány, tzn. ať už to je přes šrot, ať už to je přes nájem, ať už je to přes zneužívání sociálních dávek, to všechno tam řešeno je, ale bohužel vláda Petra Nečase to jenom schválila, ale nic na tom neudělala, a když jsem četl

64

koaliční prohlášení, snad té budoucí vlády, ale to také ještě nevíme, tak tam to řešeno také není. Takže jsou to věci, kterých se zdá se mi, až na pár jedinců, všichni bojí a obchází je, a pak těmito novelami je musíme napravovat, byť víme, že k tomu celkovému zlepšení nedojde, jenom k tomu částečnému. Přesto všechno ještě jednou. Podpořím všechny tři novely, abychom udělali aspoň něco. Díky. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a nyní prosím o vystoupení pana místopředsedu Zdeňka Škromacha. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Samozřejmě je tady snaha o řešení jakéhosi dílčího problému. Ale ten problém je jenom dílčí. Ten problém je zásadní a myslím si, že pan kolega Čunek je odvážný muž už jako ministr, ale bohužel právě za jeho ministrování byl zrušen fond, který dotoval sociální bydlení pro obce. Protože, aniž by obce vytvářely systém sociálního bydlení, ubytovny, to je věc, která by měla být přechodná. Na měsíc, na dva, na tři. Ale to řešení by mělo být ve stabilním normálním nájemním bydlení, tak jako to je v celé civilizované Evropě. A obce ze svých vlastních prostředků to samozřejmě nejsou schopny vyřešit. Proto je také potřeba a jsem přesvědčen o tom, že nová vláda a já věřím, že se touto problematikou bude zabývat v širším měřítku, a samozřejmě není v možnostech ani technických, aby formou senátního návrhu se řešila takováto široká problematika, ale bez vyřešení problematiky sociálního bydlení a celého systému, kdy ten člověk bude zařazován v té společnosti, to nepůjde. A to, že tady došlo k tomuto problému, to je přece důsledek, na který jsme tady poukazovali, důsledek Drábkových reforem, které tady proběhly. Reforem v uvozovkách. Doteď na ně doplácíme. Zrušení toho, aby z obcí sebral možnosti vyplácení životního minima a hmotné nouze, čili tohoto systému, převedení na úřady práce, tady jsme o tom hovořili, že se z úřadu práce stanou pouze výplaty dávek. Jak to proběhlo? Na úřadech práce bylo zrušeno několik tisíc pracovních míst, bylo předeno několik tisíc lidí z městských a obecních úřadů, ale v zásadě to dělá stejný počet, jako to dělá na úřadech práce. Ale ti lidé, kteří byli v terénu, ve městech a obcích, tam už dnes nejsou. A místo toho, aby se řešila otázka v první řadě zajištění sociálního bydlení pro tyto potřebné lidi, tak se začaly vyplácet pouze dávky. Na obci, náměstí řeknou: No, obraťte se na úřad práce, nás to nezajímá. Úřady práce to mají v kompetenci. A na úřadu práce z hlediska kapacit vyplatí dávku, protože nemají na to, aby mohli šetřit v terénu a řešit ten problém, který je základní, ne vyplácet dávku, ale zajistit bydlení těmto lidem, aby nebydleli pod mostem. Ono to souvisí s bezdomovectvím a dalšími věcmi. Nebezpečný aspekt je, ale já tu obavu za této situace, že tady bude vláda sociální demokracie, nemám, ale v minulém období bych ji měl, že tento návrh může být zneužit i pro normální nájemné a vlastnické bydlení. Protože příspěvek a doplatek na bydlení byl přece původně zaveden právě z důvodu, kdy došlo k deregulaci nájemného, kdy se řeklo ano, bude deregulované nájemné, stát nebude regulovat nájem, ale stát ho bude kompenzovat těm, kteří na vysoký nájem za určitých předem stanovených podmínek mít nebudou. Ovšem, samozřejmě, otázka ubytoven je věc jiná – je nenormální, aby čtyři lidi nebo pět na jednom pokoji dostávali všichni příspěvek nebo doplatek na bydlení. To je samozřejmě nesmysl a je to zase ukázka toho, jak byl postavený při tzv. Drábkově reformě – ODS, TOPky a toho, co zbylo z Věcí veřejných – v zásadě to postihlo ty poctivé. Ale těm různým podvodníkům a různým

65

spekulantům to naopak nahrálo. Takže z tohoto hlediska ano, je nutné se tímto zabývat, ale bez komplexnějšího řešení, to znamená sociálního bydlení ve městech a obcích, obnovení fondu bydlení a dalších, které by byly prostředky pro města a obce, aby mohly pokračovat v realizaci projektů, které byly započaty za vlád sociální demokracie, které skončily někdy v roce 2006, 2007 a od té doby se prakticky nepostavil jediný byt za podpory státu, protože stát osekal všechny národní dotace a všechno bylo postaveno jenom na financích, které jsme dostali z Evropy. A ty na tyto účely v zásadě použít nešly. Takže já chci jenom upozornit na to, že tato snaha je asi hodna zřetele a je potřeba se jí věnovat, ale bez toho zásadního, tzn. systému sociálního bydlení, který je potřeba řešit, a bez financí, které by měly obce na právě výstavbu a na řešení sociálního bydlení to nepůjde. Nakonec bych považoval za zcela normální, aby toto nebyl žádný byznys, ale aby to skutečně byl systém sociální a aby byl neziskový, nikoliv to, že na něm budou profitovat různí spekulanti. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane místopředsedo. Vystoupí pan senátor Miroslav Krejča, připraví se ještě jednou pan senátor Jiří Čunek. Senátor Miroslav Krejča: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Mám tu čest být jedním z předkladatelů, tak asi můj postoj k tomuto a dalším návrhům je předem jasný. Já jsem se snažil všechny návrhy nějakým způsobem konfrontovat tzv. v terénu a v případě právě tohoto prvního návrhu jsem narazil na několik zajímavých skutečností. Jednou z nich je to, že se budeme muset vypořádat i s poněkud novou definicí bytu, kterou přináší nový občanský zákoník, protože podle něho, pokud tomu dobře rozumím, je to holá místnost bez příslušenství, což nám může tento problém ještě otevřít a zkomplikovat víc než v současné době je. Lidská tvořivost a česká tvořivost je opravdu bezměrná, a když tady od někoho z mých předřečníků padlo, že tento institut je určen, využíván osobami, které jsou označeny jako sociálně vyloučené, tak vás musím zklamat, protože ho využívá i ostatní část společnosti. Stačí velice jednoduše – jeden z manželů pracuje mimo místo svého trvalého bydliště, je víc příjmový než ten, který zůstává v místě trvalého bydliště, takže si změní trvalé bydliště tam, kde pracuje. Je to velice jednoduché, trvalé bydliště je dneska jen pro evidenci a v tom okamžiku přestane on a jeho příjem být započítáván do té kategorie, takže manžel nebo manželka, který zůstane doma, má nižší příjem, může se ucházet bezproblémově o doplatek na bydlení přesto, že jejich příjem ve skutečnosti v součtu je tak velký, že by na tuto dávku nebo na tuto podporu nedosáhli. Takže i s tím se musíme vyrovnat, protože už to není záležitost jenom té určité skupiny, kterou označujeme jako sociálně vyloučené, ale začíná se to tak, jako každá choroba, šířit do celé společnosti. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, o vystoupení pana senátora Jiřího Čunka.

pane

senátore.

Prosím

Senátor Jiří Čunek: Pane předsedo, kolegyně, kolegové, jenom velmi věcně. Prostřednictvím pana předsedajícího bych chtěl řekněme poučit pana kolegu Škromacha – já jsem nezrušil státní fond rozvoje bydlení. Byl založen v roce 2000. Pokud mě paměť neklame, byla to sociální demokracie, která ho tehdy zřídila a ten fond existuje v určitém módu dodnes. Samozřejmě, to co tady bylo řečeno, vzhledem k tomu, kdy byla deregulace nájemného, tak já, pokud si dobře vzpomínám, tak jsem navrhl a také se tak stalo, deregulaci odložit o rok, a

66

to především kvůli městům jako je Praha, Ústí nad Labem a Brno, to znamená města, která nebyla absolutně na deregulaci připravena a nevěděla, co s těmi starými občany, kteří bydlí v bytech, kde to deregulované nájemné by je přivedlo na ulici, tzn. ze slušných občanů by zřejmě byla spousta těch, kteří by nevěděli, co se svým životem v 80 letech. Věřím, že se to nakonec podařilo, ale pravdou je to, že my bychom měli vést a určitě i povedeme diskusi o tom, jestli tato forma podpory je správná nebo je správná forma podpory výstavby nájemních bytů, a to v době, kdy si myslím, že obce v době, kdy nájemní byt 50metrový nemůže stát dneska objektivně méně než 1,5 mil. Kč, jak uvádějí prameny, tak obce stavět, to znamená dělat tyto investice, zkrátka na to nemají. Ve státě také moc peněz není, ta cesta možná a té dohody, která je samozřejmě budoucí a na které se pracuje, to znamená stanovení objektivního nájemného, které v dané lokalitě může být a nemůže být překročeno – to si myslím, že je také cesta a je pro stát i pro obce podstatně levnější. Tím samozřejmě nevylučuji, že existují skupiny občanů, které nemohou být umístěny do normálního fondu i s touto podporou a musí pro ně být vybudováno bydlení, které – řekněme – bude méně rozbitelné, podstatně méně komfortní, ale samozřejmě s celkovým režimem, tzn. nejenom s ostrahou, ale také s péčí, s výchovnými poradci, pracovníky atd. Ale to bychom se dostali k celé koncepci o sociálně vyloučených. Takže to jen – nikdo z nás nenechává hanbu rád na sobě, takže ono to takto není. Myslím si, že tento návrh zákona může změnit skutečně některé nejvíce řekněme špatné jevy, které nám berou všem peníze. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážení předkladatelé, vážené senátorky, vážení senátoři. Že se Senát zabývá – jsem rád, že se zabývá tady novelou a změnami v této alarmující situaci, která vede ke zneužívání sociálních dávek, tak jsem rád, že konečně s tím také něco děláme hlavně my, senátoři. O tom, že se zneužívají sociální dávky na bydlení, o tom svědčí ty – pokud se podíváte na materiál – svědčí tabulky a statistiky, kde není možné z roku na rok, aby došlo k téměř dvojnásobnému nárůstu některých doplatků. Sociální bydlení je, bude vždycky podporováno státem. A bude muset být pro určitou skupinu obyvatel, ale měl by se upravit jasný zákon. Je na ministerstvu zdravotnictví a hygienické službě, že dopustila, aby do jedné místnosti bylo třeba nastěhováno deset lidí, protože ve všech státech jsou – v civilizovaných státech Evropy – jsou určité normy a tady to mohlo být jako jedna z překážek, které by se postavily proti různým spekulantům, kteří si na různé ubytovny nastěhují dvacet lidí na jeden pokoj. Bohužel tady došlo k selhání ministerstva zdravotnictví, resp. hygienické služby. Zákon 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi tam říká to, že odůvodněné náklady na bydlení – je otázka, co jsou odůvodněné náklady na bydlení. Jestli skutečně by se měl platit nájem v ceně v místě obvyklé, jestli s tím má co dělat regulace nebo nemá. Uvědomme si, že se tam platí i za odebrané energie, dokonce někteří mohou požádat i o příspěvek na kabelovou televizi. Myslím si, že to jsou věci, které by asi do nutných dávek na pomoc na bydlení neměly patřit. Tady asi někde soudruzi z NDR nebo odjinud udělali chybu. Je potřeba tedy záležitost změnit a já bych chtěl poděkovat předkladatelům, že se tím teď začínají zabývat, a to napříč politickými stranami.

67

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Radko Martínek. Senátor Radko Martínek: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Bytová politika tohoto státu se budovala, pokud si dobře pamatuji takových pět až sedm let, než se stala opravdu provázanou a velmi funkční. A během tří měsíců byla zcela zlikvidována. Jestli já jsem měl na tuto bytovou politiku ze státního rozpočtu zhruba 7 miliard, nechci říkat, co měl kolega Čunek a teď tři miliardy. A teď se baví někteří, že tam mají několik set milionů korun. Prostě chci-li něco dělat a speciálně bydlení, tak mi nepomohou nějaké jednorázové akce, ale tento systém musí být promyšlený a především dlouhodobý. Pokud se týká tohoto problému, tak kupodivu podle mého názoru to jádro je někde jinde. Jádro tohoto problému je v tom, že zcela zmizela terénní sociální služba. O škodách na ministerstvu práce a sociálních věcí se bavíme s mladými o problémech a dalších. Ale ta největší škoda, která se udála, byla v tom, že oni rozbili celý fungující systém. Obce to měly zavedené, konkrétní úřednice věděly přesně a adresně, konkrétně, kdo dávky bere, kontrolovaly je a já vás ujišťuji, že kdyby to zůstalo tak, jak to je, tak by prostě nemohly tyto případy vůbec nastat, protože úřednice by hned věděly, že je něco v nepořádku, a začaly by to řešit. Kdežto teď se ze sociálních pracovníků stali úředníci, úředníci za přepážkou, kteří vydávají dokumenty a na základě těchto dokumentů dávají razítka. Samozřejmě, že tato záležitost je opravdu tristní. Já opravdu nechápu, že se to neřešilo hned v okamžiku, jakmile se problém zjistil. Přece není žádný problém, aby dávky byly vázány na jeden konkrétní byt. My se tady bavíme o dávkách, jenomže ony se mnohonásobně zvětšují tím, že to není na byt, ale je to konkrétního čerpatele. Takže já jsem samozřejmě rád za tuto novelu, nicméně – a je nutné, aby se to řešilo hned, protože tady nám utíkají zcela jednoznačně peníze a utíkají nám zcela jednoznačně peníze, které bychom mohli použít na něco úplně jiného. A je také otázkou, jestli to není trestný čin, protože jestli takovýmto způsobem vybírají konkrétní podnikatelé peníze, tak je otázka zvážit, jestli to opravdu není zneužití sociálních dávek, et cetera, et cetera. To já nechci posuzovat, ale myslím, že v každém případě by se v tom měl udělat pořádek, to znamená, teď v této chvíli vyřešit aktuální věc s tím financováním, změnit to třeba na jeden byt, nikoliv na člověka. A v druhé části vybudovat znovu systémovou a systematickou bytovou politiku podle mě bude trvat zase nějakých 4 – 5 – 6 roků. To není záležitost, která se řeší z roku na rok. A my bychom si z toho měli odnést alespoň jedno poučení si myslím, že jestliže jsme vybudovali nějaké systémové opatření, tak ho, prosím vás, v průběhu doby nějakým způsobem přizpůsobujme konkrétní realitě, ale nezlikvidujme ho hned a potom se divme, co to udělá. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Pan senátor Radko Martínek byl původně přihlášený, nikdo další se nehlásí, takže rozpravu končím. Ptám se navrhovatele pana senátora Jaroslava Doubravy, chce-li se vyjádřit k rozpravě. Prosím, máte slovo. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych vám chtěl poděkovat především za diskusi, kterou jsme absolvovali. Víte, my jsme si vědomi toho, že nepředkládáme dokonalý návrh změny zákona. Jsme si vědomi toho, že budeme muset na něm pracovat a

68

budeme ho muset dopracovávat a upravovat, ale to už pevně věřím, že budeme moci dělat s vámi a s výbory. My jsme věděli, že jde o přípravy, nebo se připravuje obsáhlá novela ministerstvem vnitra, ministerstvem práce a sociálních věcí atd., ale řekli jsme si, proč by iniciativa neměla přijít od nás. A jestliže se bude krýt s obsáhlou novelou, která je připravována, tak to bude jenom dobře, protože to budeme my, kdo jsme přišli s iniciativou a kdo na nutnost řešení tohoto problému poukázal. Připomínky jednak ministerstev, ale i naší legislativy se dají v dalším projednávání tohoto návrhu realizovat a dají se odstranit a dají se dát do souladu s ostatní legislativou. Bylo tady řečeno nebo jmenována Řápková, Stanjura apod. – my jsme nikdy neříkali, že jsme nevzali za základ jejich návrh. A proč ne. Jestliže s ním Sněmovna už v podstatě vyslovila souhlas, bylo by škoda asi toho nevyužít a stavět úplně od začátku znovu. Některý z diskutujících zmínil to, že lidé, kterých by se novela týkala, by si měli především na nájem vydělávat svoji prací. Ano, já s tím naprosto souhlasím. Víte, několik dní dozadu jsem v televizi zahlédl pořad, kde se mluvilo o integraci imigrantů. Zajímavé bylo, že až 80 procent z těchto lidí, kteří sem oficiálně přicházejí, práci najdou. Takže jak je možné a proč by si neměli i tyto lidé práci najít, kdyby ji hledat chtěli. Nakonec bych připomněl jenom jednu věc. Padlo tady několikrát to, že je problémem to, že byty a ubytovny poskytované k ubytování lidem, že nemají daný jasný regule. Připomněl bych bohužel – ač tenhle výraz používám velmi nerad – zrušený bytový zákon. Tento zákon tehdy jednoznačně stanovil 8 m2 na osobu, stanovil podmínky vybavení, stanovil, co byt musí obsahovat, aby mohl být obýván k trvalému bydlení. A je velká škoda, ať už naše hygiena nebo další orgány nemají k dispozici, že nemají k dispozici takovýto zákon, nemají k dispozici nic, o co by se mohly opřít při kontrole, při rozhodování o tom, jaká výše náhrady nebo příspěvku na bydlení bude poskytnuta. Pevně věřím, že dáte možnost této novele k projednání ve výborech a možnost odstranit drobné nedostatky, na které jsme byli upozorněni a že na tomto návrhu novely budeme moci dále pracovat. A za to vám velmi děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji za vystoupení. A nyní prosím zpravodajku pro první čtení, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě. Senátorka Dagmar Terelmešová: Chtěla bych už pouze dodat, že k dané problematice se vyjádřilo sedm senátorů, z toho jeden dvakrát. Vesměs všichni vystupující vyjádřili podporu předloženému návrhu. Prosím tedy, pane předsedo, o hlasování o přikázání tohoto návrhu příslušným výborům. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, jej to tak. Nezazněl návrh ani na zamítnutí, ani na vrácení navrhovatelům k dopracování, takže budeme hlasovat o přikázání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Má někdo jiný či další návrh? (Z pléna navržen i výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.)

69

Slyšeli jste návrhy. Garančním výborem by zůstal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, dále by tento návrh byl projednán výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 18 registrováno 60, kvorum pro přijetí 31, pro návrh 55, proti nikdo. Návrh byl schválen a uvedené výbory budou mít tento návrh přikázaný a budou se jím zabývat. Hlásí se pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážené kolegyně a kolegové, přiznám se, že jsem předstupoval před vás s tímto návrhem s velkými obavami o to, jestli najdeme u vás pochopení nebo nenajdeme. Chtěl bych vám strašně moc poděkovat za to, že jsme pochopení našli a že na návrhu senátního návrhu zákona budeme moci pracovat dál. Děkuji vám Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a projednávání tohoto bodu je ukončeno. Nyní budeme pokračovat bodem, kterým je 10. Návrh senátního návrhu zákona senátora Jaroslava Zemana a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 195) Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů pan senátor Pavel Lebeda. Pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vám jménem všech předkladatelů krátce představil návrh na změnu zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, týkající se veřejné služby. Návrh je předkládán s cílem upravit institut veřejné služby v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR tak, aby mohl být opět využíván osobami v hmotné nouzi a osobami vedenými v evidenci uchazečů o zaměstnání podle srovnatelných pravidel, která byla nastavena před účinností sociální reformy. Do této účinnosti, tj. do 1. ledna 2012, náš právní řád umožňoval aplikovat institut veřejné služby tři roky, aniž by byla zpochybněna jeho ústavnost. Institut veřejné služby je v současném právním řádu stále zakotven a jeho organizace Úřadem práce ČR byla hodnocena v roce 2012 velmi pozitivně. Proto není potřeba z pohledu jeho řízení nic upravovat. Ale co je důležité upravit je opětovné posílení motivační složky osob v hmotné nouzi a zakotvení do systému pomoci v hmotné nouzi hodnocení aktivní snahy osoby nalézt si zaměstnání a mezi tuto snahu mj. zařadit i výkon veřejné služby v rozsahu alespoň 20, ale spíše 30 hodin za měsíc tak, jak tomu bylo dříve. Princip hodnocení této aktivity zůstane zachovaný, jako byl v minulosti a jako je i dnes v souvislosti s uplatněním pohledávek a nároků či využitím majetku. To znamená, že se bude postupně navyšovat částku živobytí o určitý 70

procentní rozdíl mezi životním a existenčním minimem. Jde přímo o návrh, kdy osoby pobírající příspěvek na živobytí déle než 6 měsíců a nejsou nijak aktivní, to znamená nevykonávají veřejnou službu, dobrovolnickou službu, krátkodobé zaměstnání apod., budou mít částku živobytí na úrovni existenčního minima. Toto opatření se však nevztahuje na osoby, které mají odůvodněné překážky vykonávat pracovní činnost. Jedná se např. o osoby starší 68 let, poživatelé starobního důchodu, osoby invalidní ve druhém a třetím stupni invalidity, osoby s nárokem na podporu v nezaměstnanosti, či při rekvalifikaci, osoby pobírající rodičovský příspěvek, osoby pečující o osoby závislé na příspěvku na péči, atd. Pokud osoba bude po 6 měsících pobírání příspěvku na živobytí aktivní, navýší se jí částka živobytí o 40 % částky rozdílu mezi životním a existenčním minimem. Další navýšení živobytí o 30 % částky rozdílu mezi životním a existenčním minimem osoba získá, pokud nemusí uplatňovat žádné nároky a pohledávky nebo je uplatňuje a ke stejnému navýšení dojde i při zhodnocení majetku. V součtu se osobě může tedy částka jejího živobytí vyšplhat až na její životní minimum, což je jedním z principů hmotné nouze od jejího zavedení. V případě, že bude osoba vykonávat veřejnou nebo dobrovolnickou službu v rozsahu 30 hodin měsíčně, může jí být částka živobytí ještě navýšena o polovinu rozdílu mezi životním a existenčním minimem, tedy o 605 Kč. A to znamená, že se může výší dostat nad své životní minimum. Dále v této novele zákona o pomoci v hmotné nouzi s přihlédnutím k obtížnému zaměstnávání osob pobírajících dávku důchodového pojištění navrhujeme zavést opatření, které je již zavedeno např. u dávek nemocenského pojištění, a to započítávat dávky důchodového pojištění jen zčásti, tzn. z 80 %. Toto opatření se dotkne pozitivně převážně osamělých důchodců. Vážené kolegyně, vážení kolegové, závěrem lze shrnout, že se návrh zaměřuje na dobrou praxi, která byla pozitivně hodnocena před účinností sociální reformy a také reaguje na nález Ústavního soudu ČR a zachovává tak základní pilíře, aby byla aktivita osob v hmotné nouzi určitým způsobem bonifikována a aby současně osobám bylo zachováno hmotné zabezpečení. Děkuji vám za pozornost a za vaši tendenci i tento návrh propustit do výborů. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Dagmar Terelmešovou, kterou žádám o její úvodní vystoupení. Senátorka Dagmar Terelmešová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové. Pan navrhovatel v podstatě shrnul to, co je podstatou tohoto senátního návrhu, a to je to, že se vlastně snaží vrátit stav věcí do doby před 1. lednem 2012, tzn. před účinností první sociální reformy, a samozřejmě do stavu, který je navržen Ústavním soudem ČR, a to je ustanovení § 30 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, který sloužil k tomu, že Úřad práce z evidence uchazečů o zaměstnání vyřadil uchazeče o zaměstnání a podle písm. d), se to vztahovalo i na uchazeče o zaměstnání, který bez vážného důvodu odmítne nabídku vykonávat veřejnou službu v rozsahu nejvýše 20 hodin týdně v případě, že je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetržitě déle než dva měsíce. Hovořili jsme tu tehdy v Senátu o konkrétních případech, např. o pedagogovi, který má odstupné a v době odstupného by vlastně musel

71

nastoupit veřejnou službu. Hovořili jsme tady o tom, aby mohl být veden na Úřadu práce se všemi ostatními věcmi, které k tomu přináleží. Je v pořádku, a jsem ráda, že předložený návrh, pokud bude přikázán výborům, že se touto problematikou budeme zabývat nejenom k tomu, aby došlo k nápravě ve vztahu k Ústavnímu soudu, ale také z důvodu toho, že člověk, který jde na veřejnou službu, by opravdu za to, že tam jde a že ji vykonává, měl být určitým způsobem bonifikován. Mělo by být vidět, že tento člověk na veřejnou službu chodí a že pracuje. V každém případě opět je tu legislativní dovětek, že i tuto skutečnost, která se netýká přímo veřejné služby, ale opět se to týká zákona 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, že jí řeší v současné době ministerstvo práce a sociálních věcí. Bylo to tu už řečeno. Je asi jedno, odkud tato iniciativa jde, hlavně, aby to bylo co nejdříve. Tam je vlastně také řečeno, že se tyto úpravy mohou vzájemně křížit. Bylo by možná logičtější, aby úprava týkající se jakýchkoliv změn v témže zákoně, byla řešena v rámci jednoho návrhu zákona. Už to tu řekl také předřečník v rámci schváleného bodu, který byl před tímto zákonem, tj. senátního tisku č. 194. A jde o to, aby to vlastně bylo řešeno v souvislosti s navazující legislativou. Ale opět, i přes tyto legislativní připomínky, tak jako u předešlého tisku věřím, že se je podaří vyřešit ve výborech a v souvislosti s tím, jak je to projednáváno v dotčených ministerstvech, je tento návrh dobře míněný a opět se přimlouvám za to, aby byl přikázán výborům. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní zpravodajko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a na konci k ní zaujala stanovisko. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Zdeněk Škromach, připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, na rozdíl od prvního návrhu, který se týkal bydlení a ubytoven, já osobně mám s tímto návrhem, tak jak je předložen, zásadní problém. Tady se sice hovoří o Drábkově reformě, ovšem tohle byla Nečasova reforma. A problém je a jsem přesvědčen o tom, že za práci náleží mzda, nikoliv poděkování nebo to, že člověk bude pracovat jenom za dobré slovo. A pokud chceme – a myslím si, že to je správné - nabídnout lidem práci, protože práce by měla být zdrojem obživy, tak to neřeší veřejná služba, ale veřejně prospěšné práce. A myslím si, že s nimi máme dobré zkušenosti. A toto opatření o veřejné službě bylo pouze obejitím toho, kdy v zásadě tenkrát Topolánkova vláda se snažila ušetřit na veřejně prospěšných pracích a dodnes se s ním vlastně obce potýkají, protože prostředky na tyto práce nejsou, čili za práci lidé nedostávají zaplaceno, ale řekne se, za práci vám dáme sociální zajištění. A obzvláště, a paní zpravodajka zde vzpomínala to, co jsme kritizovali v té době, kdy to vláda zaváděla – po dvou měsících není člověk dlouhodobě nezaměstnaný a není to člověk, který se práci vyhýbá. To se nezlepšilo. To je definice, kterou tady zavedly pravicové vlády a které vlastně šikanují poctivé lidi. Lidi, kteří byli v situaci, kdy skutečně pracovní příležitosti nejsou. Nevím, kde mnozí žijí, ale já žiji v regionu, kde je vysoká nezaměstnanost a myslím si, že mnozí z nás, a když někdo říká, každý si nějakou práci sežene, tak tomu nevěřím a není to tak. Je to takové jednoduché řešení, každý si práci sežene. Možná

72

v Praze, ale i tady už je to dneska problém. A nejde jenom o to sehnat si nějakou práci. Druhá věc. I člověk, který je dva, tři měsíce bez zaměstnání, by si měl hledat práci a ne chodit po brigádách. Ano, rozuměl bych tomu, že by zde měla být určitá možnost motivační práce, dobrovolnické práce a hledejme způsob, ale nejdříve po půl roce, po roce, protože to už začíná být dlouhodobá nezaměstnanost, nikoliv po měsíci, po dvou, obzvlášť za situace, kdy člověk, který dostal odstupné vlastně nedostal ani podporu v nezaměstnanosti. A to stále platí, to jsme nezměnili. Škoda, že to v tomto zákoně není, že by měl člověk dostávat podporu už od prvního dne nezaměstnanosti, nikoliv že bude si sponzorovat svoji nezaměstnanost první dva, či měsíce vlastně z odstupného, které dostal ne proto, že špatně pracoval, ale protože firma nemá pracovní příležitosti, nemá zakázky, tak snižuje počty zaměstnanců, a je to vlastně jakési odškodné. Musím říct, že s návrhem, tak jak je navržen, já osobně mám velký problém a navrhuji jeho zamítnutí. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji. Nyní pan senátor Jaroslav Doubrava, připraví se pan senátor Jaroslav Sykáček. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, možná, že už v mém předchozím vystoupení jsem měl vysvětlit, proč dvě novely jednoho zákona. My jsme úmyslně oddělili jednu věc od druhé s tím, že obě sice vidíme jako velmi důležité, ale chtěli jsme úmyslně dát tuto dvoucestnost, kdyby k jednomu návrhu byly výhrady, aby druhý měl šanci projít dál. Já naopak navrhuji to, aby tento návrh byl postoupen výborům, tak jako návrh předchozí. Víte, jsem přesvědčen o tom, že když lidé práci – a tady si musíme uvědomit, že mluvíme především o nekvalifikovaných lidech – budou chtít dělat, měli by ji najít. Podívejte se, v jakých situacích anebo v jakém stavu jsou chodníky a komunikace v městech a obcích. Proč by neměli tito lidé, byť by to bylo po sto prvé, zametat stokrát zametaný chodník. Já už jsem tento názor tady řekl, aby peníze lidé dostali za práci a nejenom proto, že natáhnou ruku. Je samozřejmě otázka toho, jaká doba by se jim poskytla na hledání práce, resp. na dobu poskytování sociální výpomoci. Ale myslím, že to je možné upravit a je možné shodu najít. Znovu říkám, že velmi doufám, že se zachováme tak, jako v předchozím případě a i tento návrh zákona postoupíme k dalšímu projednání ve výborech. Děkuji vám za to. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji za vystoupení. S přednostním právem nyní vystoupí pan senátor, předseda klubu ČSSD Petr Vícha. Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vystupuji na podporu toho, abychom tento zákon propustili do dalšího projednání ve výborech, ač rozumným připomínkám Zdeňka Škromacha, protože v době, kdy veřejná služba byla zaváděna do zákona, jsem byl proti tomu. Byl jsem proti tomu proto. Protože když fungují veřejně prospěšné práce, které provádí pracovník po celou dobu měsíce vlastně v pracovním poměru a dostane za to minimální mzdu, je to rozhodně lepší, než když někdo přijde 20 nebo 30

73

hodin za měsíc, i s organizací práce u veřejné služby je to mnohem komplikovanější, než u veřejně prospěšných prací. K mému překvapení se toho obce nakonec chytily, možná i ze zoufalství z toho, že veřejně prospěšných pracovníků nebylo dost a nebylo na ně dost peněz a Úřady práce je omezily a třeba podmínily to, že kdo nebude mít veřejnou službu, tak nedostane žádné veřejně prospěšné pracovníky, takže obce se nakonec do organizace veřejné služby pustily a byť je to náročnější, byť je to jenom 20 nebo 30 hodin měsíčně, tak se to osvědčilo, a i lidé o to měli zájem, protože když odvedli práci, tak 500 až zhruba 1000 korun dostali navíc. Ústavní soud zrušil tuto záležitost proto, že to bylo bezplatně. A tady naprosto souhlasím s kolegou Škromachem, že to byla lumpárna, bezplatně. Ale jestliže to budou vykonávat a dostanou za to něco navíc, tak si myslím, že stojí za to k tomuto institutu se vrátit a stojí minimálně za to o podmínkách toho ve výborech uvažovat. Budu tedy hlasovat proti zamítnutí a pro postoupení do výborů. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Sykáček, připraví se pan senátor Pavel Lebeda. Senátor Jaroslav Sykáček: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. Tato problematika se samozřejmě týká nás všech, jak senátorů, tak často i starostů, místostarostů, činitelů na krajích, atd. V obecné rovině musím říct, že institut veřejných prací vnímám jako velice přínosnou záležitost, ovšem s tím, že nesmí být vymáhán, vynucován, potom to samozřejmě má neblahé dopady. Ztotožňuji se rovněž s tou myšlenkou, že za veřejné práce pro město by měl být člověk odměňován, nějakým způsobem bonifikován, prostě měl by být zvýhodněn oproti těm, kteří makat nechtějí. Tímto krokem bychom mohli dopomoci k zamezení toho, že se určitá nepracující skupina lidí vysmívá těm, kteří pracují. A známe to, myslím, všichni ze svých obcí. Využitím tohoto instrumentu se můžeme vyvarovat i neblahých vlivů, které dopadají na lidi, kteří jsou nezaměstnaní. Pokud bychom se zaměřili na aspekt pracovních návyků, tak tento nástroj je zcela určitě vhodný k tomu, aby si pracovní návyky udrželi, nebo je případně i získali. Jak jinak člověka zaměstnat, jak jinak má člověk získat solidní práci, když nemá pracovní návyky. Zůstaneme-li v normativní, řekněme i jinak v hodnotové rovině zákona, potom je třeba poukázat na problém, který už tady zazněl, který tady v minulosti byl a byl zrušen až Ústavním soudem ČR. Se samotnou myšlenkou se mohu ztotožnit, ale ne s podmínkami, za kterých by byl tento institut vymahatelný, jak už jsem říkal. Věřím, že určitá skupina lidí nebude chtít pracovat nikdy a bude se snažit přežívat nebo se živit nějakými pochybnými způsoby, na které musíme poukazovat a budeme se zřejmě snažit, alespoň doufám, je i vymýtit. Jediné, co můžeme v této problematice nezaměstnaných udělat, je bonifikovat, ohodnocovat, zvýhodňovat lidi, kteří ač nemohou na trhu práce najít uplatnění, a to z mnoha důvodů, které by si zasloužily řekněme samostatnou diskusi, jsou ale ochotni pracovat a ctít práci jako určitou hodnotu. Daná problematika je v regionálním kontextu, a to nejenom na Děčínsku, úzce spojena i s tzv. nepřizpůsobivými. A já se s tímto pojmem ztotožňuji, a to, aniž bych viděl za pojmem "nepřizpůsobiví" jenom jednu konkrétní skupinu lidí. I

74

tento instrument nám může v této rovině pomoci, protože dává kladné vzory, kladné vzory, které se nebojí práce. Mojí ideální představou by bylo samozřejmě to, abychom tu vytvořili velké nůžky, řekněme sociální nůžky, ve kterých by byli slušní lidé a pracovití lidé těmi, kteří mají navrch. V současné době se ovšem může zdát, že tomu tak je přesně naopak. A proto z těchto důvodů daný senátní tisk podpořím. Děkuji vám. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. S přednostním právem vystoupí pan místopředseda Zdeněk Škromach, připraví se pan senátor Pavel Lebeda. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, jenom reaguji na vystoupení předsedy senátorského klubu kolegy Víchy. Ten mě trošku uklidnil, že budeme o těchto věcech ještě jednat a parametry a podmínky chceme upravit. Chtěl bych umožnit tuto diskusi, a proto stahuji svůj návrh na zamítnutí, protože ten mohu podat vždycky do budoucna, pokud by se mé obavy třeba naplnily. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, zaznamenávám. Nyní bude hovořit pan senátor Pavel Lebeda, připraví se zatím jako poslední pan senátor Jaromír Štětina. Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, děkuji i panu místopředsedovi Škromachovi za pochopení. Chci říci, že u minulé zákonné normy byla urgentnost, proč se tím zabýváme i ve vztahu k tomu, že už, jak nás upozorňuje náš legislativní odbor – ve vší úctě, mám je rád – „voľačo sa chystá“, jak by řekli bratři Slováci. To se chystá a bude se to chystat ještě dlouho a proces bude různý a přijde nový ministr a zase noví úředníci a zase a tak, takže urgentnost v tomto případě není dána tokem peněz, který uniká ze státní kasy. Ta je dána úplně jinými momenty. Pokusím se z toho nějak vymluvit. Je to trošku citlivá a komplikovaná věc. Nicméně vox populi, vox dei, to už tady zaznělo. Myslím si, že tlak na to, aby se tato situace také řešila, tady je. Jaké jsou tedy důvody, proč bychom se tomu měli věnovat a pustit do výborů? První je citlivá záležitost sociálního smíru, jeho udržení a zabránění sociálním nepokojům. Ty tady už odezněly, jak si pamatujeme, v Duchcově, na severu Čech, v Ostravě, v Českých Budějovicích. My samozřejmě nějakou dobu vystačíme s tím, že jsou to extrémisté, novináři rádi natočí nějakého holohlavce, jak se pere s těžkooděncem a máme to odbyté. Ale v tom to není a nespokojenost je u řadových občanů, v Českých Budějovicích to bylo vidět. V čem to tkví, jak tedy do toho? Víte, naprostá většina občanů tohoto státu si myslí, že je normální pracovat a tou prací si vydělávat na živobytí své a své rodiny. Ale je tady samozřejmě skupina dalších občanů, kteří ví, že to vlastně ani není nutné, že prostředky se dostaví samy. A je tady i skupina lidí, kteří přijdou o práci a nemohou ji najít a pracovat skutečně nemohou. Pro tu skupinu, která nepracuje, ať už z důvodů, že se práci vyhýbá nebo nemůže ji toho času sehnat, je tady solidarita pracujících, která je tvořena dávkami pomoci v hmotné nouzi. Tyto dávky generují z našich daní, ale i z daní pokladní v Kauflandu, která tam sedí v noci, odpoledne, v neděli a na Boží hod a ve svátek a je tam a ze svého platu 9000 Kč ze svých daní generuje solidaritu pracujících s těmi, kteří nepracují.

75

Musí platit zásada, že ten, kdo pracuje, se musí mít líp, než ten, kdo nepracuje, ba co, práci se vyhýbá a odmítá ji. Jestliže pak zjistíme, že osoby pobírající pomoc v hmotné nouzi odmítnou práci s tím, že pokud to nebude 15 000 čistá ruka, že tedy robiť nebudou. No, to je samozřejmě důvodem k tomu, aby to vedlo k neklidu mezi těmi, kteří pracují, a jejich životní úroveň často příliš nezvyšuje. Funkce veřejné služby je v tom, že je to více méně symbolika, a má to znamenat, že ta osoba aspoň má určitý zájem o to, aby se jakoukoliv prací podílela na tvoření nějakých hodnot, aby se osoby pobírající dávky v hmotné nouzi vymanily ze začarovaného kruhu podobných osob, aby svojí aktivitou ukázaly, že mají zájem. Potěšitelné je číslo, že více než 5 tisíc osob, které vykonávaly veřejnou službu v roce 2012, si díky výkonu veřejné služby nakonec našlo práci. Tyto osoby vstoupí do kontaktu se společností, naváží nějaké sociální, pracovní kontakty a koneckonců zlepší vnímání veřejnosti na ně, protože pokud jsou zcela pasivní a mají jenom nataženou ruku, tak to je trošku červený hadřík pro většinovou společnost. Další důvod, proč bychom veřejné služby měli schválit a znovu je zavést, je integrace těchto osob. Ony naváží určité pracovní kontakty, udrží si svoje pracovní dovednosti, svoje pracovní návyky. Osoby, které zapadnou jenom do ulity pobírače dávek, tak z ní už se nikdy nedostanou. Kolega Sykáček už tady zmínil dobrou zkušenost starostů s veřejnými službami a jejich nářek nad tím, že když se sebral motivační moment veřejných služeb, zájem o veřejnou službu samozřejmě upadl, a starostové naříkají, že o veřejné služby, ač jsou dále organizovány Úřadem práce, není zájem. A další zájem konec konců je růst další generace. V komunitách osob pobírajících dávky a hmotné nouzi žijí děti, často hodně dětí. A pokud aspoň někoho někdy vidí, že jde někam pracovat a má nějakou povinnost, má to určitě výchovnější moment, než když nevidí nikdy nikoho mít povinnost a jít do práce. Myslím si, že je to první krok, nastartovat zájem lidí o to, aby si řešili svoji situaci a také zlepšit na ně náhled a aby se opravdu dařilo sociální smír jakžtakž udržet. Děkuji vám za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane místopředsedo. Mám jenom několik poznámek. Ta první je, že jsem připraven o tomto návrhu seriózně jednat, ovšem nesmí to vyznít – a doufám, že se to podaří ještě upravit v rámci druhého čtení – tak, že to bude de facto působit jako konkurence, jako náhrada řádného zaměstnávání. Myslím si, že je předně potřeba vrátit se k veřejně prospěšné práci, která je dobrým nástrojem, a tam pomoci obcím, aby ji mohli využívat. A veřejná služba, pokud se pro ni rozhodneme, by měla být skutečně jenom účelovým doplňkem. Ale mám jednu prosbu organizačně technickou, a proto zejména vystupuji. A to je to, že my sami často říkáme, že náš právní řád je příliš zatěžkáván, že je plno novel, že je to nepřehledné, Sbírky zákonů neustále rostou, chudáci ti, kteří to ještě shromažďují v listinné podobě.

76

A prosil bych, aby při projednávání ve výborech, kam předpokládám, že se i tento tisk dostane, došlo k dohodě, že se tisk č. 195 v plném rozsahu zapracuje do tisku č. 194, a pak se navrhne zbytek tisku č. 195 zamítnout, bude-li obsahem tisku 194. Toto je věc, která by mohla poměrně prospět tomu, že to bude snáze průchodné, protože budeme jinak oprávněně kritizováni za to, že sami přispíváme k tomu, aby právní řád formou novelizací byl stále méně přehledný. To je moje prosba těm, kteří se o to budou dále starat a budou s tím ve výborech pracovat. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane předsedo. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaromír Štětina. Není přítomen, takže přichází o pořadí. Jako další je přihlášen pan senátor Jaroslav Zeman. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vám úvodem také poděkovat za to, že se vůbec touto problematikou zabýváme. Také si myslím, že to mělo probíhat jinde, než v Senátu. Ale když na to není síla tam, kde by to mělo být, tak i Senát se toho musí chopit. Na zákoně o veřejné službě chceme samozřejmě ještě dále pracovat. Byl bych velmi nerad, kdyby to nepříznivě dopadalo na lidi, kteří přišli ne vlastní vinou o práci. Samozřejmě na zákoně o veřejné službě chceme ještě dál pracovat. Byl bych velmi nerad, kdyby to nepříznivě dopadalo na lidi, kteří přišli ne vlastní vinou o práci. Ale ti, kteří pracovat nechtějí, ti by měli být zapojeni do veřejné služby, která by měla být pro ně náhradní prací a vypěstovat v nich návyky k normálnímu zařazení do života. Takže bych požádal o propuštění do druhého čtení. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Šesták. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Šesták: Vážený pane předsedající, vážené paní kolegyně, páni kolegové, když poslouchám tuto debatu, a seznámil jsem se s tímto návrhem, tak mám jisté pochybnosti. Dovolte, abych se s vámi o ně podělil. Ne všichni ti, kteří přijdou o práci, si za to mohou. To už bylo řečeno. Ne všichni mohou nastoupit na náhradní službu. Jen si vezměte, že se třeba zruší ve vašem městě orchestr. Neumím si představit, jak hráči na smyčcové nástroje půjdou dělat jakoukoli náhradní službu a během několika týdnů si poškodí třeba svůj aparát, který je činí výjimečnými, a možná, že je poškodí v jejich vlastním povolání. Čert je schován v maličkostech. Toto je jedna z nich. Potom mám určitý problém s tím, že v těchto návrzích, ale i v diskusi jakoby zaznívá v podtextu, že to má vztah k naší romské menšině. Já se tohoto dojmu nemohu zbavit, byla tady jmenována některá místa, mezi nimi i České Budějovice, ze kterých jsem. Samozřejmě tu situaci vnímám daleko ostřeji, a možná i objektivněji. Tam pracují salesiáni v terénu, a nejenom po oněch nepokojích se těmito tématy velmi zabývají. Snažil jsem se vniknout do této problematiky, a zjistil jsem, že právě po těchto nepokojích se stalo něco, co je vlastně opakem toho, co bychom chtěli. Řada Romů, kteří pracovali, poctivě pracovali, tak přišla o práci. Prostě zaměstnavatelé jim tu práci vzali.

77

Myslím si, že není víc demotivující pro tyto lidi, než když mají pocit, že přijdou nezaviněně o práci. Byli to Romové. Stalo se to v jakési protiromské náladě. Na to upozorňuji. Druhá věc je, že právě salesiáni vyslali do terénu své terénní pracovníky a zjistili, že zatímco situace v romských rodinách je pro ně čitelnější, tak je obrovský problém u některých rodin majority, které jsou uzavřené. V mnohých dochází k domácímu násilí, dochází k věcem, které jsou za hranicí zákonnosti, a tato část obyvatelstva, která také žije v těchto místech, si vlastně kompenzuje svoje vnitřní napětí i proti Romům. Byl bych rád, kdybychom toto brali komplexně. A byl bych velmi rád, aby pod touto snahou řešit tento problém nezazníval určitý vztah nebo zaměření k romské menšině. Já to vnímám jako velký handicap, a budu i tento návrh zákona v případě, že se dostane do dalšího čtení, budu opatrně posuzovat. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, já bych prostřednictvím vás chtěl požádat předřečníka, aby mi ukázal v obou těch návrzích jedno jediné místo, které by mohl označit jako místo, které je označené proti romské komunitě, kde by byla citovaná romská komunita. Víte, my jsme absolvovali, náš výbor pro záležitosti EU, cestu, výjezdní zasedání, jejíž součástí bylo navštívení výrobny dřevěných hraček našeho kolegy. Viděli jsme tam pět, nemýlím-li se, pět romských pracovnic, mám pocit, že to byly ženy, které pracovaly naprosto normálně, bez jakýchkoliv nějakých obav z okolí, naopak svými spolupracovnicemi byly velmi chváleny za to, jak jsou pracovité a jak k práci přistupují. Já znovu říkám, že ani v jednom návrhu nebylo jedno jediné místo, podle kterého byste mohli usuzovat, že je zaměřené proti romské komunitě. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážení navrhovatelé, kolegyně a kolegové, vaším prostřednictvím, pane předsedající, našemu kolegu Šestákovi. V návrhu zákona není ani zmínky, ani zmínky! O romské komunitě! To znamená, jestli tady někdo chce odvádět pozornost od komplexního řešení jenom k řešení nějaké romské komunity, tak je to špatně. Je to špatně z hlediska ústavního i z hlediska zákonodárného. To za prvé. Za druhé. Není pravda, že je to v Českých Budějovicích tak, jak to říkáte vy. Já tam mám dceru, vím, jak se tam žije. Dobře víte, že to v Budějovicích velmi dobře znám. To s tím přece nemá co společného. Pokud někdo dobře pracuje, tak nevím, proč by ho ten zaměstnavatel propouštěl. Vždyť to přece není možné, abychom diskriminovali někoho podle toho, jestli je nebo není Rom. Promiňte, ale buďto děláš, nebo neděláš! Pokud jsou tyto náznaky, jak vy říkáte, pak je to na určité řešení právní, sociální. Ale já si opravdu nedovedu představit podnikatele, který by vyhazoval někoho, kdo dobře dělá. To jsou ty otázky. A problém romské komunity je právě v tom, že se vyčleňuje z té celkové české společnosti, že se nechce začlenit, že nechce respektovat některé zákony, které

78

jsou platné pro všechny občany, včetně těch Romů. A je to i problém toho, že tam se nedořešily na tom sídlišti některé hygienické návyky, že v pozdních večerních hodinách se tam děje to, co se tam děje. A to je to, co ty občany dráždí, proč z toho vznikají ty bouře. A pak z toho, když se někdo přiklání na jednu nebo na druhou stranu, pak z toho vznikají konflikty! A to je celá problematika řešení těch otázek. A nemyslete si, že nepřizpůsobiví jsou jenom Romové, jsou to i ostatní jedinci, kteří nechtějí. Nedívejme se na to jenom tímto jediným pohledem, i když média se nám někdy snaží vnutit něco jiného. Já vím, že můj názor je třeba trošku odlišný od spousty z vás, ale můj romský poradce mi říká jediné – dívejte se na nás jako na ostatní občany České republiky a berte nás takto. A to je jediná cesta k tomu, abychom nějakým způsobem v této republice ve spokojenosti všichni žili bez nějakých rasových bouří. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Radko Martínek. Pane senátore, máte slovo. Senátor Radko Martínek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, budu jenom krátký. Ono to není tak jednoduché, jak se to jeví. V minulých týdnech v městečku Trnávka byla naráz zavřena fabrika, mlékárna, ve které pracovalo zhruba 190 lidí, a ti lidé jsou tam zaměstnaní 20 a více let. A jsou to celé rodiny. Jsou to bezesporu lidi, kteří pracovat chtějí. Já jsem přesvědčen o tom, že každý z nás platí kromě zdravotního pojištění také sociální pojištění. A musí být pevně stanovena doba, kdy vlastně ten člověk, který řádně celou dobu, třeba těch 20 let, platí sociální pojištění, tak ho může čerpat. Pro ty, kteří se štítí práce, nehledají práci, tak potom se tím můžeme zabývat. Ale měli bychom to opravdu řešit tak, aby to nepostihlo ty, kteří chtějí pracovat, a nemusí to být vůbec hudebníci, můžou to být i normální dělníci, ale ty, kteří skutečně pracovat nechtějí. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Šesták. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Šesták: Ještě jednou hezký podvečer, dámy a pánové, vaším prostřednictvím, pane předsedající, bych chtěl odpovědět panu kolegu Drymlovi. Já jsem vůbec neřekl, že v tom textu je něco, co je zaměřeno proti Romům. Já jsem pouze reagoval a řekl jsem, že to je jakýsi můj pocit z jakési atmosféry, který vychází už jenom z toho, jak třeba pan kolega Lebeda tady řekl takovou citující větu – dejte mi těch 15 tisíc, nebo… atd. Prostě jenom takováto poznámka, která je jako doprovodná, tak ale navozuje tento pocit. Já jsem reagoval a řekl jsem, že to je můj pocit. Jinak to, co jste říkal, já s vámi souhlasím. Ale ten problém je daleko složitější a netýká se jenom Romů, to jsem řekl. Jenom upozorňoval, aby to nebylo vnímáno jednostranně. Já osobně tento pocit z jakéhosi podtextu, znovu opakuji podtextu, nikoli z toho konkrétního textu, mám. Tolik na vysvětlenou. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Já možná bych jenom požádal představitele jednotlivých klubů, aby zvážili podání návrhu na jednání a hlasování po 19. hodině, protože diskuse se nám výrazně protahuje, takže abychom byli schopni dojednat poslední dva tři body ještě dnes, pokud k tomu bude politická vůle. Hlásí se paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

79

Senátorka Alena Dernerová: Děkuji, pane předsedající. Budu stručná. Kolegyně, kolegové, já si myslím, že pracovat se musí, ať jsme, kdo jsme, pracovat by se mělo. Myslím si, že není dobré, aby někdo si chodil pro peníze, aniž by přiložil ruku k dílu. Když Ústavní soud řekl, že to je protiústavní někomu nařizovat práci, tak já můžu říct, že je protiústavní, abych já platila někoho, kdo nechce pracovat. Kdo opravdu nechce pracovat. Já si myslím, že tato novela jde za těmi lidmi, kteří nechtějí pracovat, ať už to jsou ti nebo oni. Já nikdy nerozlišuji. Takže si myslím, že by bylo dobré propustit ji do druhého čtení. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Do rozpravy se dále hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane místopředsedo, já bych poprosil, abyste vaším prostřednictvím sdělil panu kolegu Lebedovi, že vzhledem k tomu, že máme odpočet 24 800 na každého poplatníka daně, tak ten, kdo vydělává méně než 13 800 Kč měsíčně, neplatí žádnou daň de facto. Platí jenom zdravotní a sociální pojištění. To jenom pro upřesnění. Jinak samozřejmě celý ten problém vnímám také, nicméně myslím si, že pokud nebudeme platit za tuto veřejnou službu to, co je minimální mzdou, tak to bude stále napadáno u Ústavního soudu. Nechť ti lidé chodí 20, 30, 40 hodin, nechť je jim placena minimální mzda, a pak si myslím, že s tím nebude mít ÚS problém. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážení předkladatelé, dámy a pánové, já jenom dvě věci k tomu. První je, že tady v jednom z těch příspěvků zaznělo, že ty zákony nejsou jenom o nápravě jakési ekonomiky, ale jsou také o sociálním smíru. A to nerovné postavení mezi pracujícími a nepracujícími, a to oboustranně nerovné, je potřeba nějak napravit. A my všichni víme, že to těmi zákony, které tady dneska navrhujeme, nedokážeme. Ale minimálně věřím, že si toho aspoň někdo všimne a přistoupí k tomu komplexně, jak třeba tady o tom mluvil pan místopředseda Škromach. A že řekneme, nebo tím, co tady dnes provádíme, upozorníme na to, že to je potřeba. To je moje první poznámka. Ta druhá: Protože my jsme politici, a jak je teď moderní, makáme, tak já navrhuji za klub ODS, abychom, pokud to bude potřeba, jednali i hlasovali po 19. hodině. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Takže to je procedurální návrh, o kterém se hlasuje bez rozpravy. Budeme hlasovat o návrhu, abychom hlasovali a jednali i po 19. hodině, tak jak jej přednesl pan zástupce klubu ODS. Dám šanci kolegům a kolegyním, aby se mohli dostavit na místo, aby mohli hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 19 se z 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

80

Takže bude-li to nutné, můžeme jednat i po 19. hodině včetně hlasování. Do rozpravy se v tuto chvíli nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám a zeptám se předkladatele, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Vidím, že si přeje, prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Opravdu jen velmi krátce. I když tady v rozpravě znovu zazněly připomínky o komplexním řešení a o tom, že budoucí vláda někdy nějaká bude něco, nevidím stále důvod, proč by Senát měl složit svoji zákonodárnou pravomoc a čekat, že někdo – byť se můžeme samozřejmě na řešení této problematiky podílet, jsme plnohodnotný zákonodárný sbor a máme k tomu už něco připraveno. Na rozdíl od vlády, která brzo odejde, ta něco snad chystá, a vlády, která přijde, ta zatím to nehodlá ani řešit; a veřejnou službu už vůbec ne. Děkuji za upozornění kolegy Eyberta. Samozřejmě má pravdu, asi to ví lépe než já. Ale nic na tom meritu věci to nemění, to srovnání té prodavačky v tom Kauflandu, která tam je za 9000 Kč, a někdo, kdo nechce pracovat, dokud mu to nedá 15 nebo 16. Takže solidarita není daná tou daní, ale tím, že ta žena ví, že pracovat je normální, a vydělávat si na živobytí je normální. Ke kolegovi Šestákovi se snad ani nějak výrazně vyjadřovat nebudu. To jsou takové politicky korektní řeči; tu žurnalistů, tu některých strážců korektnosti, jen vyslovit slovo Rom, a už jsou v pohotovosti, jestli nejde o nějakou xenofobii a rasismus. Tak to není. Ono ostatně kdybychom si v jednom okrese, kdekoli, udělali statistiku, kolik těch příjemců dávek v hmotné nouzi mají jakou národnost, tak asi všichni víme, jak by to dopadlo. Nicméně v celém zákonu a v celém mém projevu nebylo slovo o Romech. Nechytejte se nějakých takovýchto zmínek, kdy jsem řekl, že nechce někdo robit. Nechce, ano, to jsou věci, které zavánějí spíš populismem než čímkoli jiným. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Zeptám se paní zpravodajky, zda si přeje vystoupit. Ano, přeje si. Prosím, když tak nás proveďte tím, o čem budeme hlasovat. Senátorka Dagmar Terelmešová: Na závěr této košaté debaty si dovolím ještě dvě malinké osobní poznámky, které souvisejí s předřečníky. Jedna se týkala těch pozitivních pracovních vzorů nejenom vůči těm, kteří nepracují, ale i vůči veřejnosti. To je to urovnávání potom těch sociálních konfliktů. Pokud lidé vidí dlouhodobě nezaměstnaného, jak pracuje třeba ve veřejných pracích a uklízí odpadky, už je úplně jinak pohlíženo. Když budeme teď mluvit o vztahu majority k minoritě. Druhá poznámka se týká toho, co tady řekl pan místopředseda Škromach. Ono někdy sice nárok na to odstupné lidé mají, ale oni často nedostanou ani posledních 6 platů, natož to odstupné. A to je potom to špatné, že vlastně ti lidé nemají vůbec na nic jiného nárok, často žijí už v té době z půjček. Takže to je ta druhá poznámka. Děkuji za to, že jste je vyslechli, Teď k té zpravodajské části. Vystoupilo 15 diskutujících, z toho dva dvakrát. Nezazněl návrh na zamítnutí, jediný návrh je na přikázání výboru. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Takže ano, budeme hlasovat o návrhu na přikázání. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh

81

senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Má někdo ještě jiný či další návrh? Není-li tomu tak, budeme hlasovat o tomto návrhu. V sále je v tuto chvíli přítomno 48 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 25. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 20 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Já děkuji zástupci navrhovatelů i paní zpravodajce. Tím tento bod končí a můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, a tím je 11. Návrh senátního návrhu zákona senátora Jaroslava Zemana a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 196) Tento návrh senátního návrhu zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 196 a uvede jej zástupce navrhovatelů pan Miroslav Krejča, kterého tedy žádám o vystoupení. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych vám všem prostřednictvím pana předsedajícího poděkovat za vstřícnost u těch předchozích dvou tisků a doufám, že ta vstřícnost zazní i v případě tohoto třetího z oněch tří tisků, které probíráme a které vzešly ze stejné dílny a zabývají se do určité míry provázanou problematikou. Já se domnívám osobně, že každý senátní návrh, ať už zákona nebo novely zákona, je určitým aktem zoufalství. Aktem zoufalství z toho, že vláda nečiní nebo činí dle našeho názoru nedobře, že Poslanecká sněmovna nečiní nebo činí dle našeho názoru nedostatečně nebo špatně. Ideální by bylo samozřejmě, kdybychom jenom dostávali vládní, případně poslanecké návrhy k posouzení, ty řešily vše, co řešit mají a my jsme s nimi byli v maximální míře spokojeni a pouštěli jsme je dál ke konečnému podpisu na Hrad. Bohužel, tak tomu není, a proto i tento tisk senátní 196 je určitou reakcí na něco, co navrhovatelé, a předpokládám, že nejen oni, považují za určitý problém. Já se vynasnažím být maximálně stručný, ostatně i ten náš návrh je velice stručný, a to nejen proto, že vlastní návrh včetně důvodové zprávy a stanoviska naší legislativy jste všichni obdrželi, ale i s ohledem na pokročilý čas a i na to, že nás neustále ubývá a pomalu tady řídneme, až prořídneme úplně. Smyslem, nebo principem této velice relativně jednoduché úpravy je posílit pravomoci obcí ve věci existence a provozu výkupen sběren odpadu, především kovového odpadu. Protože jak zajisté někteří víte z vlastní osobní zkušenosti, případně z informací zprostředkovaných ať už od kolegů nebo z médií, tak zkušenosti, a to již relativně dlouholeté zkušenosti ukazují, že výkup kovových odpadů je docela úzce spojen i do určité míry s trestnou činností některých osob, jež se na tom výkupu podílejí, a to nejen na straně těch, kteří do těchto výkupen, do těchto sběren onen odpad dovážejí, ale i těch, kteří jako pracovníci

82

těchto zařízení, bohužel leckdy i vědomě, tyto materiály a tento tzv. "odpad" odebírají a vykupují. A osoby, které si tímto způsobem vydělávají na živobytí. O těch variantách, jak si vydělat na živobytí, padlo již několik zmínek u těch předchozích materiálů, tak se právě při získávání kovových předmětů dopouští leckdy řady trestných činů, které mohou mít někdy i fatální dopady a fatální důsledky nejen ekonomické, ale případně i ohrozí zdraví nebo životy dalších osob, které se bohužel v dané chvíli, v daném místě, v daném prostoru nacházejí a pohybují anebo využívají těch zařízení, která tím, že přijdou o některou svoji nezbytnou životně důležitou součást, se stávají buď neovladatelnými, nebo nebezpečnými. Oficiální statistiky Policie ČR prokazují, že došlo v letech 2010, 2011 téměř k dvojnásobnému nárůstu těchto trestných činů. Když se podíváte do příslušného materiálu, tak v závěru důvodové zprávy máte tyto statistiky doloženy a uvedeny, takže je zbytečné tady některá konkrétní čísla uvádět. Faktem je, že z toho trčí, nebo výrazně vystupují některé oblasti, některé regiony, je to Moravskoslezský kraj, je to Ústecký kraj, Středočeský kraj a hlavní město Praha, kde výskyt těchto trestných činů spojených s krádeží kovových materiálů, kovových předmětů je nejvyšší. Tento návrh v podstatě obsahuje, nebo zavádí zmocnění pro obce, stanovit obecně závaznou vyhláškou vydanou v samostatné působnosti, na kterých místech v obci může být zařízení ke sběru nebo výkupu odpadu povoleno a dále případně omezí provozní doby takového zařízení, aby tyto provozovny byly otevřeny především v denní dobu, a ne třeba jako zastavárny, které fungují v noci, aby se velice snadno kradené zboží dalo předávat do zastaváren. Obdobně to bohužel někdy může nastat i u těchto výkupen kovových materiálů. Protože za denního světla se některé věci dělají obtížněji než za tmy. Navrhovaná úprava by měla přinést určité zpřísnění podmínek pro podnikání tohoto druhu a vylepšení kontrolovatelnosti ze strany samospráv, která je realizací této činnosti nejvíce dotčena. V žádném případě ale nelikviduje tento segment podnikání a samozřejmě je zcela obci, na její samosprávě, zda přistoupí k vydání obecné závazné vyhlášky a nějakým způsobem se rozhodne tuto činnost na svém území regulovat. Bylo by divné, aby tam, kde problémy nejsou, se obec k tomuto uchylovala, ale určitě se uchýlí k tomuto opatření tam, kde problémy jsou. A kdo jiný než obec a její samospráva by měla vědět, v jakém stavu se tato oblast na jejich území nachází. Já moc děkuji za připomínky naší legislativy, která velice podrobně rozebrala tento návrh. Hlavní obecnou připomínkou je, že mohl být tento návrh dán v určitém rozporu s ústavním pořádkem, že neoprávněným způsobem zasahuje do oblasti podnikání. Já bych si tady dovolil jenom připomenout, že obdobným způsobem jsme zasahovali do podnikání v oblasti hazardu, protože i tam se dělo něco, co jsme vyhodnotili jako škodlivé vůči veřejnosti, vůči společnosti. Dovolím si trošičku nesouhlasit s tvrzením naší legislativy, že by v daném území vydání obecně závazné vyhlášky bylo znemožněno předávání odpadů k dalšímu využití. Bavíme se tady především o odpadech kovové podstaty, kovové povahy. Všechny ostatní odpady tak jak v řadě obcí je postupně zaváděno – papír, plast, sklo – jsou řešeny standardním způsobem. Občané mají k dispozici kontejnery, bezúplatně se naučili, řeší to, donášejí a odevzdávají buď do kontejnerů nebo do sběrných dvorů tento materiál, který pak samozřejmě obec nebo provozovatel toho zařízení dál využívá. Může ho zhodnotit, zpeněžit, prodat a vylepšit si tak svůj rozpočet. Já si myslím, že obavy z toho, že by došlo 83

k znemožnění předávání odpadů, obecně naprosto touto právní úpravou nehrozí. To, že k této situaci dochází, tak to má především tři příčiny. Jedna je samozřejmě – ne vždy zcela dostatečná kontrolní činnost. Tam určitě jsou rezervy ze strany všech možných orgánů, ale i ta kontrolní činnost má své limity. Má své limity ekonomické, personální a samozřejmě těžko vykonávat kontrolní činnost, pokud provoz této provozovny není omezen na takovou standardní provozní dobu ostatních provozů, ale vybočuje mimo tento rámec, protože pak je obtížné skutečně vysílat pracovníky na příslušnou kontrolu a samozřejmě je i patřičně za tuto činnost honorovat. Druhým problémem je to, že skutečně se sběr, sbírání, krádeže těchto materiálů staly pro některé naše spoluobčany zdrojem obživy nebo zdrojem určitého přivýdělku. A třetím problémem je, že ne vždy ti, kdo od nich tyto materiály přebírají, postupují v souladu s platnou legislativou. Já si dovolím tady ocitovat nepatrnou část z prováděcí vyhlášky k zákonu o odpadech, je to č. 383/2001 Sb., o podrobném nakládání s odpady, to znamená ta současně platná prováděcí vyhláška, cituji: Odpady, jež provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů nesmí vykupovat od fyzických osob a odpady, za jejichž výkup nebo odběr nesmí poskytovat úplatu v hotovosti, se vymezují, jako odpady mají povahu a) uměleckého díla nebo jeho části, b) pietního nebo bohoslužebného předmětu nebo jeho části, c) průmyslového strojního zařízení nebo jeho části, d) obecně prospěšného zařízení nebo jeho části, zejména zařízení pro hromadnou dopravu, dopravní označení, součásti nebo příslušenství veřejného prostranství a pozemních komunikací a energetické, vodárenské nebo kanalizační zařízení. Z toho jednoznačně vyplývá, že i rozbitý poklop je tím odpadem, který nesmí tato sběrna převzít. Pokud ho převezme, převezme ho od fyzické osoby a vyplatí mu za to nějakou odměnu, tak porušila tuto vyhlášku. Přesto se tak děje a v některých oblastech se děje velmi masivně a samozřejmě způsobuje to, jak už jsem říkal na začátku, nejen ekonomické škody nebo ne ekonomické ztráty, ale samozřejmě to může vést i k velice závažným případům, ať už poškození zdraví nebo ztráty života a bavíme-li se o ústavnosti nebo neústavnosti tohoto našeho návrhu, tak v okamžiku, kdy my sami nebo někdo z našich blízkých se stane účastníkem dopravní nehody z toho důvodu, že tam přes noc zmizí patřičné dopravní značení, pakliže někdo z našich blízkých spadne do výkopu, kolem kterého zmizí oplocení, pokud budeme účastníky nějaké havárie, třeba na trati, protože signalizační zařízení selže, protože budou rozkradeny kabely a pokud někdo z nás nebo někdo z našich blízkých propadne do kanalizace nebo do něčeho jiného, tím, že tam nebude poklop a způsobí si úraz nebo nedej bože něco horšího, tak samozřejmě v tom okamžiku veškeré vnímání ústavnosti nebo neústavnosti jde stranou. Takže já si myslím, že je to problém, kterým bychom se měli zabývat, věřím, že dokážeme, pokud budete natolik shovívaví a pustíte tento náš návrh do výborů se vypořádat s těmi připomínkami, které zpracoval náš legislativní odbor tak, abychom toto dali plně do souladu s naším právním pořádkem. Samozřejmě vnímáme i připomínky, které přišly zvenku – obdrželi jsme všichni právní rozbor, právní výklad, které si nechalo zpracovat sdružení výkupců a zpracovatelů druhotných surovin. Já k tomu mohu konstatovat jenom něco o té potrefené huse, nebo že zloděj volá, chyťte zloděje, protože samozřejmě kdyby tito provozovatelé postupovali plně v souladu s platnou legislativou, respektovali prováděcí vyhlášku zákona o odpadech, tak toto nemusíme vůbec řešit. Protože samozřejmě proč bych něco kradl, proč bych něco někam odnášel, když z toho nic nemám. Já vás prosím, abyste obdobně jako v případě těch dvou tisků 84

projevili velkorysost a shovívavost, propustili tento náš návrh do dalšího čtení ve výborech. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte prosím, místo u stolku zpravodajů a Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení pana senátora Ivo Bárka. Takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Ivo Bárek: Ano, pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já se přiznám, že pan kolega Krejča jako předkladatel, zástupce předkladatelů tady nějakým způsobem komplexně pojal tento zákon a myslím si, že ani není dobré se pouštět do nějaké velké debaty, protože myslím si, že ta odborná debata by měla proběhnout na výborech, tzn. na výboru ústavně-právním, výboru pro územní rozvoj, životní prostředí, případně hospodářském, protože tam si myslím, že je nutno se zabývat tou tematikou podrobněji, případně pozvat ty zainteresované strany, abychom se o tom seriózně pobavili jak v této věci dál, protože je to velký problém a je potřeba se s ním zabývat a určitě je nutno to nějakým způsobem řešit. Já samozřejmě předpokládám, že v průběhu toho legislativního procesu se možná potkáme s nějakým návrhem od vlády, protože určitě vláda se tímto problémem také musí zabývat a je nutně pozvat k tomu projednávání u nás na výborech příslušná ministerstva a ministerstvo životního prostředí, případně ministerstvo průmyslu. To znamená, já v této chvíli nebudu nějakým způsobem pokračovat v debatě a o hloubce té materie. Pan senátor Krejča tady konstatoval jistý zdvižený ukazováček našeho legislativního odboru ohledně ústavnosti, tím se určitě musíme zabývat. Je tam také definice a ti provozovatelé zařízení mají obavu, aby se to potom nezačalo vztahovat i třeba na zařízení typu kompostárny, třídičky odpadu apod., protože ta definice vůbec nemluví o kovovém odpadu ze zákona o odpadech, ale o zařízení ke sběru a výkupu odpadů. To znamená, do toho spadají i tyto věci, třeba sběrné dvory a někomu se znelíbí něco a může to zastavit. To znamená, já ze své pozice zpravodaje navrhuji, abychom propustili do dalšího čtení tento návrh zákona a přikázali ho výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výboru ústavně-právnímu. Toť v této chvíli z mé strany vše. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A já otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu, do které se přihlásil jako první písemně pan senátor Pavel Lebeda. Takže prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Pavel Lebeda: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, zbylé kolegyně, zbylí kolegové. Nevím, zda je vůbec možno vyčíslit, penězi vyčíslit škody, které denně vzniknou anebo napáchají tzv. zloději kovů, ať už občanům ve formě jejich plechových střech, okapů, železných plotů, vrat, podnikům a podnikatelům tím pádem, obcím na veřejných prostranstvích, kde zmizí zábradlí, poklopy kanálů, dopravní značení. Zeptejte se na Českých drahách na obrovské škody, které jim vznikají. Ředitelství silnic a dálnic, veškeří správci komunikací – to jsou věci neuvěřitelné. Celá společnost je připravována o obrovské hodnoty tímto způsobem. Nemohu nezmínit, zase ve vší úctě, náš legislativní odbor. Tam je úvaha o ústavnosti – úplný zákaz ze strany obce – nevím, to bude jistě předmětem výkladu. Když jsme řešili hazard, tak jsme nerušili jejich podnikání,

85

ale jenom jsme vymezili, kde podnikat mohou a kde nemohou a kdy mohou. Takže když nařídíme, že tady v tom centru sběrna kovového odpadu nebude a nebude otevřena přes noc, aby ti zloději se nemuseli strachovat do rána, tak to samozřejmě je myslím si ústavně konformní. Ve vyjádření legislativního odboru jsou taková silná slova jako o Listině základních práv a svobod, o svobodném podnikání, o řádném výkonu legálně povolené činnosti. Ano, zní to opravdu silně. Udělám malý výčet, co všechno se tedy dokáže ztratit. Poslední, co jsem zaznamenal, je 600 – slovy 600 uren ze hřbitova, kde se vysype popel nebožtíků – kdyby ho alespoň pietně rozprášili na loučce – ne. Vysypali to na hromadu a urny samozřejmě znehodnotili a odevzdali je. Odevzdávají se kolejnice, celé kolejnice, dálniční svodidla. Já jsem zkoušel jednou to svodidlo zvednout – to teda ti příjemci – nebudu říkat příjemci sociálních dávek – ale budu říkat zloději kovů, to musí být poměrně zdatní mladí muži, kteří unesou takový předmět jako je kolejnice a dálniční svodidlo. Dokázali pilní, skutečně pracovití zloději kovů pilkou na železo rozřezat celý most a odevzdat ho do výkupny kovového odpadu. Jsou samozřejmě ale i také smutné věci, jako je, že se z Národního hřbitova v Terezíně ztratí bronzové destičky se jmény obětí. Nebo se ztratí plastika dítěte z Památníku v Lidicích. To jsou věci, které zavání hyenismem. A teď, já se ptám – je skutečně řádný výkon legálního podnikání výkup takovéto věci? Budou snad ti podnikatelé tvrdit, že nepoznají kanálový poklop, že nepoznají dálniční svodidlo, že nepoznají kolejnici? To zavání ne řádným výkonem podnikatelské činnosti legální, ale spolupachatelstvím, překupnictvím kradených věcí a bla bla bla, trestní právník by mi poradil, na co se to dá narazit. Oni to dobře vědí. Oni nerespektují ani pravidla, která jim zakazují některé druhy vykupovat od fyzických osob. Přikazují jim ztotožnit tyto osoby, zakazují jim vyplácet v hotovosti. To všechno se nepochybně děje, protože ti zloději by tam přece nechodili. A oni nepochybně – žádný z těch podnikatelů - nevím o tom, že by kdy oznámil, že mu bylo do výkupu dodáno něco, co pochází zjevně z trestné činnosti. No, byznys by zkrachoval samozřejmě. Budeme samozřejmě jako navrhovatelé této normy atakováni asociací – oni mají asociaci tito pracovníci a majitelé sběren kovového odpadu. Původně ta socha také nebyla odpad a urny také, ale odpad z toho udělali ti zloději. Jestliže tedy existuje asociace, možná že by měla dbát na dodržení pravidel a zákonů, které jim to přikazují. Měla by si udělat pořádek, když tvrdí, že jsou poctiví a slušní podnikatelé, tak ať eliminují ty, kteří poctiví nejsou. Já bych byl velmi tvrdší. Namátková kontrola, která by něco zjistila – řešil bych to likvidačními pokutami, ztrátou licence. A tady prostě pořád je to z toho i cítit – ochrana těch podnikatelů. Hlavně – podnikání je svobodné, nerušit, nekontrolovat. Pak to vypadá tak, že podnikatelé nám vozí odpad z Německa za peníze, napájejí nás metylalkoholem a prodávají nám ve svých privátních školách vysokoškolské diplomy. Já jsem četl nedávno, že titul MBA už je za 80 000 jenom, no, nekupte, že ano. Ještě jednou – možná, že uslyšíme námitky, ale já žádám, aby se tato norma – samozřejmě žádám, abyste posoudili postoupení této normy do výboru a děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník. Nechce uplatňovat přednostní právo, dobrá. Také první v pořadí je pan senátor Jaroslav Sykáček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

86

Senátor Jaroslav Sykáček: Děkuji, pane předsedající. Pane předsedající, dámy a pánové. Já jsem slíbil, že budu velice, velice stručný, takže se do toho rychle pustím. Samozřejmě problém tady byl řečený. Problémy – scházejí poklopy – nebezpečí úrazu, možná i smrti. Přesto tady musím říct, že k té předložené novele zákona budu velice zdrženlivý a skeptický, protože nejen podle názoru mého, ale i podle názoru starostů, a to zdůrazňuji, nejen starostů Šluknovského výběžku, ale i dalších, ten problém, který tady je, prostě neřeší. Starostové jednoznačně argumentují tím, že pokud je zloděj sběrač – magnet, jedno, jak ho nazveme, neodveze šrot do místa X nebo do města X, tak ho prodá v městě Y. Toto své stanovisko – o tom starostové jasně deklarovali i na svém 13. sněmu Svazu měst a obcí, kde k tomu přijali usnesení, kde řekli, že svaz bude prosazovat, aby byl zakázán výkup odpadů od fyzických nepodnikajících osob. Všechno. Jinými slovy se máme přiblížit k legislativní praxi našich německých sousedů, kteří nám jsou nejblíž. Máme to tam přes čáru pár metrů, kteří v tom mají jasno, kteří mají tuto legislativu vyzkoušenou. A kdyby tam nejezdili naši magnáti, tak fungují v pohodě i dál. Je tedy na nás, abychom tomu udělali přítrž, abychom přijali rozumnou legislativu i u nás. Myslím si tedy, že není potřeba vymýšlet vymyšlené věci, že toto už vymyšlené je. V tomto smyslu se také chystám připravit a předložit příslušnou novelu zákona. Pokud bude zájem i mezi vámi, budu rád s vámi na tom spolupracovat. Všechno. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající. Prosím vás, chci upozornit své kolegy, ať mě nepřemlouvají, ať to stáhnu, protože ať si to také poslechnou. Já jsem také poslouchala. Takže vážené kolegyně, kolegové, jak jste si asi všimli, připojila jsem se pod návrhy tisků 194 a 196 s vědomím, že řeší problémy značně kontroverzní. Jsou to však také problémy, ale dlouhodobé, stále neřešené, či řešené jenom částečně a možná dokonce kontraproduktivně. To se týká i tohoto návrhu zákona, týkajícího se výkupu surovin. I u nás na Znojemsku máme případy krádeží různých předmětů drahých kovů, které pak končí ve výkupnách. I u nás takové krádeže přímo ohrožují zdraví i život občanů. Něco se s tím prostě zkrátka udělat musí. Dostali jsme k dispozici stanovisko advokáta – objednané sdružením výkupců a zpracovatelů druhotných surovin. Obsahuje i názor, že je tento návrh zákona protiústavní. Nechme tedy na našich legislativcích, ať se k tomu vyjádří. Snažila jsem se získat podklady České obchodní inspekce ke kontrolám ve výkupnách surovin a jejich výsledkům. Takže jen namátkou – v první polovině roku 2012 provedla ČOI kontroly ve zhruba 200 výkupnách a porušení zákona zjistila u třetiny z nich. Ve druhém čtvrtletí letošního roku bylo provedeno 85 kontrol a závady byly zjištěny ve 43 provozovnách, tedy v polovině. Nejčastější závadou jsou sice nevhodná měřidla, ale druhou nejčastější je porušování povinné evidence osob, které suroviny do výkupu přivezly. Průměrná výše pokut za porušení povinnosti výkupen byla udělena ve výši zhruba 8 000 Kč, což je směšné. Jsem si vědoma, že je tento problém značně komplikovaný. Něco by si k němu měla říct i Policie ČR, samotní zástupci výkupen, naši kolegové – starostky, starostové, zástupci České obchodní

87

inspekce a ještě další. Je velmi pravděpodobné, že návrh tohoto zákona dozná určitých změn. Přesto nebo právě proto budu hlasovat pro propuštění zákona do výboru. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jan Horník: Dobrý podvečer, dámy a pánové, vážený pane místopředsedo. Budu velmi stručný. Jenom jsem chtěl říct, že jsem velmi rád, že se našli kolegové, kteří zvedli tuto problematiku a že se jí hodlají a věřím, že my všichni, zabývat. Abych to trošku odlehčil – víte, ono i v té České republice bude jednoduché udělat si živnost na sběr odpadů a v ten okamžik bych vlastně mohl chodit do těch výkupen. Český člověk vždycky něco najde, krok před námi legislativci, jakožto dopředu, nějakým způsobem ohne. My jsme měli takového slavného; říkali jsme mu cyklista, sběrač kovů. Tento cyklista pojmenování dostal, protože jezdil na kole a všichni si mysleli, že je turista, protože na zádech měl batoh. Ale on kradl. A on kradl zejména plechy, které potom umně sroloval do malinkých ruliček, které měly váhu několika kil. A to měl v tom batohu a nikdo si nikdy nevšiml, že on vlastně zbavuje nemovitosti střešních krytin, parapetů apod. Když potom byl chycen, poněkolikáté už následně, tak se konečně dostal do Vykmanova a výsledek byl, že dostal amnestii. My jsme obdrželi dobrou zprávu minulý týden, že už tam zase sedí znova, opět za krádeže ruliček plechu. Takže tato problematika je tady od té doby, co já tady minimálně jsem. Bohužel se nám ji nikam nepodařilo posunout. Já bych navrhoval kovové prvky vůbec nevykupovat. Také jsou takovéto modely. A pokud – a to už jsem navrhoval v minulosti – je to hrozně jednoduché – skutečně dneska je to vybavení možná za 5000 Kč, kvalitní fotoaparát, jeden program a každý, pro přiveze jistou hromádku šrotu údajného, nafotit, k němu občanku a to je všechno. A bylo by to vyřešeno. Kdyby toto bylo prošlo před dvěma, třemi lety, když jsem to tady navrhoval, tak jsme tady dneska nemuseli být a nemuseli jsme tím trávit další čas. Já se budu snažit v rámci této novely zkusit něco vymyslet a něco takového předložit s kolegy. Pokud se zadaří, bude dobře, když ne, tak ne a budeme tady sedět možná za dva roky znova. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Krásný podvečer. Já bych chtěla připomenout jednu věc, že v podstatě tady řešíme trestnou činnost vlastně krádeže určitého druhu kovů, barevných kovů, které způsobují nejen materiální hodnoty, ale také třeba ztrátu uměleckých děl anebo také poškozují třeba právě na těch pietních místech, tam jsou i morální ztráty. Ale řešíme to v technické normě, prosím vás, odpady. To, co by mělo být v nějakém trestním zákoně nebo prostě v nějakém takovémto; a my to řešíme v technické normě o odpadech. Nicméně určitě to také půjde. Říkám, že s tím bude o to více práce, protože se to musí nějakou formou dopracovat. Ano, je bezpodmínečně nutné s touto problematikou dělat. Všichni to takto cítíme. Já bych chtěla požádat ty výbory, kde to bude projednáváno, aby bedlivě

88

zvažovaly i sankce, protože pokud tam nebude velká a tvrdá sankce, ať se na mě ta sdružení výkupců nezlobí, ale oni jsou součástí řetězů trestné činnosti. Když jednou je někdo nachytá, že to vykupují a nedodržují normu, tak podruhé by měli ztratit třeba na rok právo cokoliv provozovat. Pokud my takto velmi tvrdě nezasáhneme, tak prostě tuto záležitost, která je společensky velmi kritizována a způsobuje neskutečné škody, jak říkal i materiální a možná i vytváří nebezpečná místa, ale i ty morální, zasáhne to i citlivá místa třeba rodin, tak to nezastavíme. Oni vždycky vymyslí něco, jak to budou vykupovat přes někoho apod. Najdou něčí občanku, budou to prodávat přes cizí občanku apod. Je potřeba utnout řetězce, protože to někdo musí ukrást, někdo to musí dopravit, někdo to musí vykoupit. To znamená, že v celém tom řetězci se musí zasáhnout ta škála. To je těžké jako namodifikovat tady v této normě, ale myslím, že v nějaké podobě snad se to aspoň přitvrdí. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Zdeňka Berka. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Zdeněk Berka: Pane předsedající, dámy a pánové. Já musím reagovat na vystoupení kolegy Sykáčka. Měl jsem možnost už v dubnu tohoto roku se zúčastnit takového semináře na téma odpady, kde bylo přítomno asi 20 starostů, byli tam zástupci živnostenského úřadu, policie, městských policií. Z tohoto setkání nebo z toho semináře jsem si odnesl dojem, že skutečně tato činnost je těžce prokazatelná, a proto máme taková čísla z růstu krádeže těchto odpadů. Pak jsem byl seznámen s návrhem tehdejší poslankyní Řápkovou společně s jinými starosty. Nám se tento návrh zalíbil, protože v podstatě kopíruje princip regulace hazardu. S hazardem jsme se ve městech vypořádali. Myslím si, že není možné, aby existoval starosta dlouhodobě, který by toleroval jak nějaké špatné herny, tak případně i výkupny odpadu, které vykupují kradený materiál. Navíc lze, pokud takováto novela bude přijata, udělat i doporučení dalších opatření. Já si myslím, že výkupny nebo sběrny budou pod určitým tlakem a rádi budou spolupracovat tak, aby se nic takového nedělo. Čili já jsem proto, abychom pustili tento návrh do dalšího čtení a bavili se dále, abychom případně korigovali chyby nebo nejasnosti, které tam jsou. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, tady vlastně chceme řešit trestně právní počínání. Trestně právní počínání těch, co kradou, těch, co vykupují kradené předměty. Je to bohužel selhání státu, to znamená justice, policie, že neřeší tuto "drobnou" kriminalitu, která na druhé straně způsobuje velké materiální, ale i morální škody. Vezměme si, že se krade na hřbitovech, že tito lidé nemají úctu ani před mrtvými! Kradou se urny, kradou se kříže, kradou se různé ozdoby! To není železo, to jsou většinou barevné kovy. A tady policie prostě selhává nebo říká, my se tím nebudeme zaobírat. Přitom vidíte, že statistiky těchto drobných krádeží, protože to je limitováno nějakou částkou, stoupají, jak stoupají ceny výkupu barevných kovů. A je to záležitost obcí a měst, aby si také udělaly pořádek. A tady se jim snažíme dát alespoň nějaký nástroj. To znamená, prevence selhala, a klíčovým

89

prvkem, který může něco znamenat v těchto krádežích, je to, že tam, kde se peníze za to dávají, to znamená, že ve sběrnách se ztíží výdej peněz pro občany, kteří páchají tyto krádeže, doslova a do písmene krádeže. Znamená to, když není možno, aby se nějakým způsobem dosáhlo určitou výchovou nebo tím, že si uvědomí, že to pro ně není příliš ekonomicky výhodné pro sběrny, a to neplatí, je potřeba, aby nastoupila represe, tvrdá represe. A myslím si, že to je záležitost spíše trestně právní než záležitostí novely zákona o odpadech. Na druhou stranu každá cesta k tomu, aby se napravil současný stav, je do určité míry velmi prospěšná pro celou společnost. A proto se domnívám, že bychom měli dát šanci této novele zákona o odpadech. Ale, jak říkám, předkladatelé této novely by měli uvažovat i o zpřísnění trestně právních sankcí. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji. Dovolil bych si jenom ve stručnosti zareagovat na to, co tady řekl pan kolega Sykáček – bohužel tady není – který hovořil o tom, že je snaha prosadit zákaz výkupu těchto materiálů. Zmiňoval jsem to už ve svém úvodním vystoupení. Tento zákaz je zakotven v prováděcí vyhlášce, kde jsou taxativně vyjmenovány kovové odpady, které nesmějí být odebrány od fyzických osob a za které nesmí být vyplacena platba v hotovosti. A řada provozoven v podstatě dvakrát v jednom okamžiku porušuje ustanovení této vyhlášky, protože to přebere od fyzických osob a ještě jim to vyplatí v hotovosti. Stačilo by tedy jenom dodržovat a respektovat vyhlášku, ale bohužel, tato vyhláška je porušována především a právě provozovateli těchto zařízení. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, krátkou poznámku. Jsem přesvědčen, že je dobré propustit tento návrh, ale že stejně bude hodně problémů nejenom ho prosadit, ale vůbec pak to vymáhat. Myslím si, že bychom měli jít cestou mnoha jiných států, zakázat v České republice výkup jakéhokoliv kovu, barevného, nebarevného, to je jedno. Tento výkup by realizovaly pouze firmy, které pracují na tomto poli, které samozřejmě mají razítko, osvědčení atd., odvážet tento sběr. Podívejte se totiž na to, kolik to dělá peněz, které my získáme za to, že normální železo z domácnosti, které dáme, odevzdáme. Řekl bych, že většina z vás sběrnu ani nenavštíví a odevzdá železo naprosto zadarmo do kontejnerů, které odvážejí do sběrných dvorů nebo je tam odveze přímo. Drtivá většina občanů tento problém nemusí řešit, protože ekonomicky vůbec ani zajímavý není z normálních zbytků z domácnosti, řeknu-li to takto. A všechno ostatní se týká podnikání a tam se to dá zařídit jinak. V zemích, které tento zákaz mají, takové věci, jako je krádež kolejí atd., neřeší. Při projednávání bych se spíše orientoval na tuto cestu, prověřit její zákonnost a věřím, že by tím Česká republika nedosáhla žádné ztráty, naopak hodně bychom na tom všichni vydělali.

90

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nechci zdržovat, ale vaším prostřednictvím, pane předsedající, ke kolegovi Čunkovi: Tudy asi cesta nepovede, protože specializované firmy si najmou ty magnety, budou pro ně dělat a bude se to dále obcházet. Domnívám se, že jediným řešením je, tak jako je to u heren, vzít licenci té výkupně, kde se prokáže, že byl porušen zákon. A jestli někdo říká, že to je omezování podnikání – podnikání má své určité mantinely. Zákon je od toho, aby je nastavil, ony nastaveny jsou a tady přece vykupování kradených věcí nemůže býti tolerováno. To je jednoznačné. A sběrny si to rozmyslí, a řeknu vám, proč. Proto, že se tam točí obrovské peníze. Uvědomte si, že lidé, kteří kradou tyto materiály, jsou k tomu donuceni i z hlediska sociálního, tam je určitý rozměr sociální. Ale někteří z nich si přicházejí na velmi, velmi slušné peníze a majitelé výkupen prodeje a výkupu šrotu mají obrovské peníze. Jedinou cestou v této době bohužel je účinný trest, účinné tvrdé potrestání, a tím je ztráta možnosti podnikat v tomto oboru, samozřejmě i se zákazem podnikání v této činnosti nejméně na dobu třeba jednoho nebo dvou let, aby si to tito lidé rozmysleli a neotevřeli výkupnu šrotu někde jinde. Na druhé straně my potřebujeme, aby se tento šrot, obzvláště železný, vykupoval, naše železárny to potřebují, bez toho železo by asi moc dobře vyrobit nešlo. A dovážet tento šrot by asi podražilo cenu oceli, kterou vyrábějí ocelárny, hlavně moravské ocelárny. Uvědomme si tedy, kde jsou problémy. A další věc je, co budou dělat lidé, kteří si na krádežích vlastně založili svoji živnost, je potřeba jim nabídnout nějaké sociální programy. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Pan zpravodaj si vystoupit přeje. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Senátor Ivo Bárek: V rozpravě vystoupilo 9 senátorů a senátorek, někteří dvakrát. K debatě bych se už asi nevracel, jenom bych konstatoval, že je tady návrh, abychom přikázali tento zákon do výborů, a ty tři jsem na konci svého úvodního vystoupení jmenoval. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A pan zpravodaj ještě navrhl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ústavně-právní výbor. Pokud není další návrh nebo námitka, budeme hlasovat o tomto návrhu jako o celku. V sále je v tuto chvíli přítomno 40 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 21.

91

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 21 se ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji zástupci navrhovatelů, děkuji panu zpravodaji. A máme před sebou poslední dva body. Dalším bodem je 12. Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2014 (senátní tisk č. 199) Tato pravidla jste obdrželi jako senátní tisk č. 199. S Pravidly hospodaření nás seznámí pan senátor Jiří Lajtoch, který zastoupí pana senátora Jana Hajdu. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Lajtoch: Děkuji, dobrý večer. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vás informoval o 161. usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor se na svém zasedání dne 27. listopadu 2013 zabýval měsíčním příspěvkem senátorským klubům na rok 2014. Bylo schváleno a taktéž doporučeno, aby měsíční příspěvek byl ve stejné výši jako v roce 2013, bude tedy stanoven pro senátorský klub pevnou částkou ve výši 31.850 Kč a příspěvek na každého člena bude stanoven ve výši 4.615 Kč. Nyní k usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu: Výbor na své 21. schůzi dne 27. listopadu 2013 k Pravidlům hospodaření senátorských klubů pro rok 2014 po úvodním slově předkladatele Jiřího Ukleina, vedoucího Kanceláře Senátu, a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2014 v částkách, jak jsem je uvedl. To je vše. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan senátor Jiří Lajtoch se nebude chtít vyjádřit k neproběhlé rozpravě. Návrh usnesení byl přednesen a o tomto návrhu budeme v tuto chvíli hlasovat. V sále je nyní přítomno 41 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 21. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 22 se ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji, pane senátore a navrhovateli.

92

A nyní máme před sebou poslední bod našeho jednání, tedy ještě před závěrečným vystoupením pana předsedy Senátu, který ještě vystoupí po tomto bodu, tak jak jsme se domluvili. Prosím, abyste s tím počítali a neodcházeli hned poté, co ukončíme tento bod. Posledním bodem je 13. Návrh na prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů /senátní tisk č. 126/ Uděluji slovo zpravodaji ústavně-právního výboru Miroslavu Nenutilovi. Prosím, pane senátore, máte slovo.

panu

senátorovi

Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Předpokládám, že z úvodního slova pana místopředsedy jste slyšeli, o co vlastně jde. Jenom velmi stručně. Vzhledem k tomu, že v současné době jsou avizovány ještě některé pozměňovací návrhy k jednacímu řádu a nebyly ústavně-právnímu výboru doručeny, ústavně-právní výbor na svém dnešním zasedání přerušil projednávání tohoto bodu a aby to mohlo být dotaženo do konce, žádám vás, abyste prodloužili lhůtu pro projednávání tohoto senátního tisku do 28. února 2014. Děkuji vám za porozumění. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Předpokládám, pane senátore, že se nechcete dále vyjadřovat, a můžeme tedy o tomto vašem návrhu hlasovat. Budeme hlasovat o návrhu na prodloužení lhůty k projednání pro ústavněprávní výbor jak bylo uvedeno, tj. do 28. února 2014. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 23 se ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 33, proti byli 3. Návrh byl přijat. Tím jsme projednali poslední bod pořadu naší 17. schůze. O slovo požádal předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, protože je velmi pravděpodobné, že se do konce letošního roku už nepotkáme na plenární schůzi, dovolte mi, abych vám předně poděkoval za odvedenou práci zde na půdě Senátu v uplynulém roce 2013, abych vám popřál příjemné, klidné a spokojené prožití vánočních svátků a do nového roku 2014, abyste měli hodně síly, pevné zdraví a abychom také společně někdy zažívali radost z vykonané práce. Ať se vám daří a těším se na další spolupráci. Na shledanou! (Potlesk.) 93

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkujeme, pane předsedo, kolegyně a kolegové. Přeji vám také hezké vánoční svátky a jejich klidné prožití a mnoho úspěchů v roce 2014. Končím 17. schůzi Senátu, na shledanou! (Jednání ukončeno v 18.49 hodin.)

94

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 9. funkční období - 17. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) - TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY