Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 11. schůze

8. funkční období

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 11. schůze

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY SENÁT

8. funkční období Těsnopisecká zpráva 11. schůze

Pořad 11. schůze

1.

Senátní tisk č. 160 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

2.

Evropský senátní tisk č. K 048/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020

3.

Senátní tisk č. 158 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

4.

Senátní tisk č. 1 – Petice za záchranu a zachování populace kamzíka horského v pohoří Hrubého Jeseníku pro příští generace

5.

Senátní tisk č. 84 – Petice zachraňme Šumavu

6.

Evropský senátní tisk č. K 038/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Hodnocení dohod EU o zpětném přebírání osob

7.

Senátní tisk č. 121 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny ve znění pozdějších předpisů a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu ve znění pozdějších předpisů návrh Nařízení Rady o elektronickém zveřejňování Úředního věstníku Evropské unie

8.

Evropský senátní tisk č. K 056/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Sdělení o migraci

9.

Senátní tisk č. 159 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů

10.

Senátní tisk č. 157 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

11.

Senátní tisk č. 71 – Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování

12.

Senátní tisk č. 72 – Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování

13.

Senátní tisk č. 77 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha, senátorky Dagmar Terelmešové a dalších, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

1

14.

Senátní tisk č. 143 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Tomáše Grulicha a dalších, kterým se mění zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik

2

8. funkční období Obsah 11. schůze Senátu Parlamentu České republiky

1. den schůze – 4. srpna 2011 .......................................................................... 1 Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. .......................................... 1 Senátor Petr Bratský ........................................................................................... 2 1.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 160) ........................................................................ 2 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................... 2 Senátor Ivo Bárek ................................................................................................ 4 Senátor Miloš Malý .............................................................................................. 6 Senátor Miloš Malý .............................................................................................. 6 Senátor Martin Tesařík ........................................................................................ 7 Senátor Vladimír Dryml ....................................................................................... 7 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................... 8 Senátor Ivo Bárek ................................................................................................ 9

2.

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 (evropský senátní tisk č. K 048/08).................................................... 10 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................. 10 Senátor Jaroslav Doubrava ............................................................................... 11 Senátor Jaroslav Doubrava ............................................................................... 13 Senátor Jaroslav Doubrava ............................................................................... 14 Senátorka Alena Dernerová .............................................................................. 15 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................... 16 Senátor Jaroslav Doubrava ............................................................................... 17 Senátor Jaroslav Kubera ................................................................................... 19 Senátor Jaroslav Doubrava ............................................................................... 20 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. ............................... 21

3.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 158) ......................................................................... 21 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................. 21 Senátor Miroslav Antl ........................................................................................ 22 Senátor Miloš Vystrčil ........................................................................................ 25 Senátor Jiří Čunek ............................................................................................. 25 Senátor Jiří Dienstbier ....................................................................................... 26 Senátor Miloš Malý ............................................................................................ 26

I

Senátor Jiří Čunek ............................................................................................. 27 Senátor Miloš Vystrčil ........................................................................................ 27 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................. 28 Senátor Miroslav Antl ........................................................................................ 28 Senátor Jaroslav Kubera ................................................................................... 29 Senátor Miloš Vystrčil ........................................................................................ 29 Senátor Jiří Dienstbier ....................................................................................... 29 Senátor Miloš Vystrčil ........................................................................................ 30 Senátor Jaroslav Kubera ................................................................................... 30 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................. 31 Senátor Miroslav Antl ........................................................................................ 31 Senátor Miroslav Antl ........................................................................................ 32 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................. 32 Senátor Miroslav Antl ........................................................................................ 33 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................. 33 Senátor Miroslav Antl ........................................................................................ 33 Senátor Miroslav Antl ........................................................................................ 33 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................. 33 Senátor Miroslav Antl ........................................................................................ 33 4.

Petice za záchranu a zachování populace kamzíka horského v pohoří Hrubého Jeseníku pro příští generace (senátní tisk č. 1).......... 34 Senátorka Eva Richtrová ................................................................................... 35 Zdeněk Pavlíček ................................................................................................ 37 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................. 39 Senátor Martin Tesařík ...................................................................................... 40 Senátor Adolf Jílek ............................................................................................ 40 Senátor Vladimír Dryml ..................................................................................... 41 Senátor Jaroslav Kubera ................................................................................... 42 Senátor Miroslav Nenutil ................................................................................... 43 Senátorka Eva Richtrová ................................................................................... 44

5.

Petice zachraňme Šumavu (senátní tisk č. 84) .......................................... 44 Senátorka Jiřina Rippelová ................................................................................ 44 Senátor Jiří Dienstbier ....................................................................................... 45 Senátor Jiří Dienstbier ....................................................................................... 45 Senátor Pavel Eybert......................................................................................... 46 Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. .................. 49 František Nykles ................................................................................................ 50 Jiří Hůlka ........................................................................................................... 51 Jaromír Kyzour .................................................................................................. 54 Petr Smutný....................................................................................................... 56 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................. 56 Jan Stráský........................................................................................................ 60 Senátor Jaroslav Kubera ................................................................................... 61 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. .............. 64 Senátor Jiří Pospíšil........................................................................................... 65 Senátorka Jiřina Rippelová ................................................................................ 66 Senátor Vladimír Dryml ..................................................................................... 66 II

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka ...................................................... 68 Senátorka Soňa Paukrtová ................................................................................ 69 Senátor Karel Šebek ......................................................................................... 69 Senátor Jan Horník ........................................................................................... 70 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................. 72 Senátor Petr Bratský ......................................................................................... 72 Senátor Stanislav Juránek................................................................................. 75 Senátor Jaroslav Doubrava ............................................................................... 75 Senátor Miroslav Krejča .................................................................................... 76 Senátor Tomáš Jirsa ......................................................................................... 77 Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. ............ 78 Senátor Pavel Eybert......................................................................................... 78 Senátor Ivo Bárek .............................................................................................. 79 Senátor Pavel Eybert......................................................................................... 79 Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa ................................................. 79 Senátor Miroslav Krejča .................................................................................... 79 Senátor Pavel Eybert......................................................................................... 80 Senátor Pavel Eybert......................................................................................... 80 6.

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Hodnocení dohod EU o zpětném přebírání osob (evropský senátní tisk č. K 038/08) ................................................................................................... 81 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ............................................................................. 81 Senátor Tomáš Grulich...................................................................................... 82 Senátorka Soňa Paukrtová ................................................................................ 83

7.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny ve znění pozdějších předpisů a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu ve znění pozdějších předpisů návrh Nařízení Rady o elektronickém zveřejňování Úředního věstníku Evropské unie (senátní tisk č. 121) ............................................................ 83 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ............................................................................. 83 Senátorka Jiřina Rippelová ................................................................................ 84 Senátor Luděk Sefzig ........................................................................................ 85

8.

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 (evropský senátní tisk č. K 048/08).................................................... 85 Ministr vnitra ČR Jan Kubice ............................................................................. 86 Senátor Tomáš Grulich...................................................................................... 87

9.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 159) ............... 89 Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský ................................................... 89

III

Senátorka Marta Bayerová ................................................................................ 90 Senátor Miroslav Antl ........................................................................................ 90 Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský ................................................... 91 Senátorka Soňa Paukrtová ................................................................................ 91 10.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 157) ......................................................................... 92 Senátor Tomáš Töpfer....................................................................................... 92 Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. .................... 93 Senátor Petr Bratský ......................................................................................... 94 Senátorka Dagmar Zvěřinová ............................................................................ 94 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................... 95 Senátor Jiří Oberfalzer ...................................................................................... 96 Senátor Jiří Čunek ............................................................................................. 96 Senátor Václav Koukal ...................................................................................... 97 Senátorka Dagmar Zvěřinová ............................................................................ 98 Senátor Jiří Oberfalzer ...................................................................................... 98 Senátor Jiří Dienstbier ....................................................................................... 99 Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ................................................. 100 Senátor Adolf Jílek .......................................................................................... 102 Senátor Jiří Čunek ........................................................................................... 102 Senátor Tomáš Töpfer..................................................................................... 103 Senátor Jaroslav Kubera ................................................................................. 104 Senátor Petr Bratský ....................................................................................... 104 Senátor Petr Bratský ....................................................................................... 104 Senátor Jiří Oberfalzer .................................................................................... 105 Senátor Jiří Dienstbier ..................................................................................... 105 Senátor Tomáš Töpfer..................................................................................... 105 Senátorka Dagmar Zvěřinová .......................................................................... 106 Senátor Petr Bratský ....................................................................................... 106 Senátor Petr Bratský ....................................................................................... 106 Senátor Petr Bratský ....................................................................................... 106 Senátor Jiří Dienstbier ..................................................................................... 106 Senátor Jiří Dienstbier ..................................................................................... 106 Senátor Petr Bratský ....................................................................................... 107 Senátor Tomáš Töpfer..................................................................................... 108

11.

Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování (senátní tisk č. 71).... 108 Senátor Jiří Oberfalzer .................................................................................... 108

12.

Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování (senátní tisk č. 72) ................ 109

IV

Senátor Petr Pakosta ...................................................................................... 109 Senátor Karel Korytář ...................................................................................... 110 Senátor Karel Korytář ...................................................................................... 110 Senátor Petr Pakosta ...................................................................................... 111 13.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha, senátorky Dagmar Terelmešové a dalších, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 77) ...................................................................... 111 Senátorka Dagmar Terelmešová ..................................................................... 111 Senátor Pavel Čáslava .................................................................................... 112 Senátor Pavel Čáslava .................................................................................... 113 Senátorka Dagmar Terelmešová ..................................................................... 114

14.

Návrh senátního návrhu zákona senátora Tomáše Grulicha a dalších, kterým se mění zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluním postoupením Svazu sovětských socialistických republik (senátní tisk č. 143) ..................................................................... 114 Senátor Tomáš Grulich.................................................................................... 114 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 116 Senátor Jiří Oberfalzer .................................................................................... 116 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................... 116 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 117 Senátor Jaromír Štětina................................................................................... 117 Senátor Jaromír Jermář................................................................................... 118 Senátor Vladimír Dryml ................................................................................... 118 Senátor Tomáš Grulich.................................................................................... 118 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 119 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 119 Senátor Tomáš Grulich.................................................................................... 119 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 120 Senátorka Soňa Paukrtová .............................................................................. 120

V

Těsnopisecká zpráva z 11. schůze Senátu Parlamentu České republiky 1. den schůze – 4. srpna 2011

(Jednání zahájeno v 10.00 hodin.)

Jednání zahájil a řídil předseda Senátu Milan Štěch. Předseda Senátu Milan Štěch: Vážené paní senátorky, vážení páni

senátoři, milí hosté, vítám vás na 11. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. (Velký hluk a pohyb senátorů po Jednacím sále.) Prosím vás, abyste se posadili, zklidnili a budeme postupovat podle našich pravidel. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 20. července 2011. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Jaromír Strnad, Otakar Veřovský, Alexandr Vondra, Richard Svoboda, Jaroslav Palas a Václav Homolka. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 11. schůze Senátu byli senátoři Miroslav Škaloud a Petr Šilar. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou, přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 11. schůze Senátu byli senátoři Miroslav Škaloud a Petr Šilar. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 1 bylo registrováno 54 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 28, pro návrh 48, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli byli určeni senátoři Miroslav Škaloud a Petr Šilar. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 11. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Není tomu tak, můžeme tedy přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích na změnu a doplnění pořadu 11. schůze. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 29. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

1

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 2 bylo registrováno 58 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Hlásí se pan senátor Petr Bratský, prosím. Senátor Petr Bratský: Dobrý den. Vážený pane předsedo, já se omlouvám,

ale již podruhé jsem hlasoval, svítí mi hlasovací zařízení, hlasoval jsem ANO, a nesignalizuje mi , že jsem hlasoval ANO. Nezpochybňuji hlasování, jenom na to upozorňuji, a potřeboval bych, jestli by někdo mohl prohlédnout mé hlasovací zařízení, zda je v pořádku. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji, a prosím pracovníky Senátu, aby zařídili, aby pan senátor Petr Bratský se mohl plně účastnit jednání naší schůze včetně hlasování. Pořad schůze jsme si schválili a můžeme přikročit k prvnímu bodu našeho jednání, a tím je

1. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 160) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 160. Návrh uvede ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, kterého mezi námi vítám. Pane ministře, máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, dovolte, abych vám předložil návrh, který byl tolikrát diskutován veřejností, ve výborech mezi senátory, poslanci a zejména pak členy jednotlivých rad a výborů připojených nebo operujících v rámci státního programu Fondu životního prostředí. Jak všichni víte, tento materiál, který je předkládán, je reakcí na situaci, která vznikla způsobem administrací, ale také, a to zejména, mimořádným zájmem občanů a vlastníků nemovitostí v České republice o program "Zelená úsporám". Já toto nezakrývám a říkám to zcela jasně. Je to program, a víte, že jsem patřil k těm, kteří ho v mnoha ohledech kritizovali. Ale na druhou stranu je to program, do kterého se zapojilo víc než čtvrt milionu českých domácností a svým objemem je to program nesrovnatelný. Dámy a pánové, materiál, který je nám předkládán, popisuje situaci z hlediska alokací prostředků národních zdrojů na otázku likvidace tzv. autovraků. Materiál, který je předkládán, asi popisuje nejlépe ze všeho tu situaci, ve které jsme. A ta situace je taková, že dnes kupující vozidel, která nejsou nová, ale ať už dovezená jako starší anebo koupená jako starší v České republice, jsou s ohledem na to, jaké jsou emisní údaje jednotlivých vozidel, povinni platit určitý poplatek. Tento poplatek pak směřuje na likvidaci autovraků. Situace je taková, že v roce 2009 bylo takto vybráno 670 mil. Kč, v roce 2010 605 mil. Kč a v roce 2011 se příjmy pohybují v prvních měsících roku kolem 30 mil. Kč měsíčně, potom i s ohledem na to, že dochází v průběhu roku k vlnám v objemu prodávaných automobilů, tato částka narůstá. Proti tomu čerpání těchto prostředků k dosavadní situaci je takové, že se čerpalo zhruba 38 mil. Kč, což představuje náklady na likvidaci zhruba 90 tisíc vozidel.

2

Když jsme diskutovali o tom, zda, jak a v jaké výši jsou použitelné tyto prostředky na čerpání jiného národního programu v oblasti životního prostředí, tzn. programu Zelená úsporám, diskutoval jsem jak se zástupci Svazu automobilového průmyslu, tak se Svazem dovozců automobilů i se svazem, který provozuje jednotlivé autovraky nad tím, jak je systém nastaven, jak vytvořit pozici, aby došlo k rychlejší a plynulejší obměně vozového parku v ČR. Je totiž skutečností, že když se podíváme na stav a stáří vozidel, které jezdí po českých ulicích, zjistíme, že tento průměrný údaj, katastrofálně nadprůměrný proti údajům v EU, není. Druhá záležitost je, že údaj o počtu vozidel registrovaných v ČR vykazuje opravdu vyšší stáří vozidel než v Čechách, protože to jsou vozidla, která sice nejsou provozována na komunikacích, ale na komunikacích, zahradách a v garážích stále stojí a musíme se pokusit je z ulic dostat. Diskutovali jsme se svazem, který se stará o likvidaci autovraků, jak podpořit aktivitu, jak zamezit tomu, aby docházelo k nelegální likvidaci těchto vraků a dohodli jsme se na vytvoření pracovní skupiny, která již funguje a připravuje nové opatření i s ohledem na to, že v uplynulém období, ve kterém byly poplatky podle stáří jednotlivých vozidel uplatňovány, a my jsme předtím, jak postupovat v následujícím období. Nedílnou součástí této debaty je také otázka, kolik z peněz, které se dnes vybírají, alokovat pro autovraky. V tuto chvíli počítáme s tím, že byť reálné plnění v roce 2010 bylo 38 milionů Kč, za zhruba 80 tisíc zlikvidovaných autovraků na území ČR, tak pravděpodobně nereálně z hlediska tak velkého objemu, ale pro jistotu počítáme s alokací ve výši nejméně 100 mil. pro rok 2011 a 2012, abychom si neukrojili prostředky, které by mohly být potřeba, byť asi v tuto chvíli i s ohledem na to, že máme za sebou první pololetí, se ukazuje, že v takovém objemu alokace rezervy ve výši 100 mil. Kč pro každý rok nebude potřeba. Je to ale jakási forma předběžné opatrnosti. Dovolte mi také zmínit několik údajů. Vím, že jako senátorky a senátoři jste ve svých obvodech dotazováni, a to, jak to teď vypadá se Zelenou úsporám, řekl bych k tomu několik informací k aktuální situaci. Situace je zhruba taková, jak jste asi zaznamenali, na konci dubna, byly rozeslány dopisy zhruba 15 tisícům žadatelů, kteří měli nějaké chyby v podáních a zhruba 24 tisíc to trvalo, protože se to vyřizuje už se smlouvami až do července, byly odesílány dopisy těm, jejichž žádné chyby nebyly v materiálu shledány a žádosti v tomto smyslu byly perfektní. U skupiny 24 tisíc žadatelů dochází nyní k průběžnému vracení smluv a podle toho, jak se naplňují parametry smluv, k jejich proplácení, protože na ně prostředky jsou. Pokud se týká žádostí, které jsou tzv. nedokonalé, tam jsme v průběhu vracení, protože každému z nich byla stanovena šedesátidenní lhůta, dokdy musí odstranit vady. Někdy byly velmi drobné, nejčastěji opatření typu, že nemovitost je ve vlastnictví společného jmění manželů, ale žádost obsahuje pouze podpis jednoho z nich – technického charakteru. Také se vrátili velmi brzy. Zaznamenali jsme zájem od žadatelů na fondu, který měl kolísavou tendenci, v prvních zhruba 14 dnech byl poměrně velký nápor těch, jejichž chyby byly marginální, pak začali docházet na konzultační centra k odstraňování chyb, které jsou většího významu a pak vždycky na poslední chvíli je zájem větší. Situace je taková, že se zpátky vrátilo 12 320 žádostí. Když jsme počítali objem prostředků, počítali jsme s tím, že kdyby všichni ti, kteří svou žádost neměli perfektní, chyby odstranili, program z hlediska dodatečného financování, to znamená nejčastěji dávané otázky, zda vzít nebo nevzít obcím peníze a v jakém rozsahu, byl nastaven tak, že kdyby se všichni vrátili, byl by deficit 517 milionů Kč.

3

V tuto chvíli je možné říci, že ti, kteří nepodali žádost nebo vady žádosti neodstranili, po prozkoumání je jich zatím 0,75 mld. Kč. Znamená to, že v tuto chvíli je možné vyloučit, že bychom byli v deficitu tohoto programu při naplnění všech opatření včetně návrhu, který dnes v zastoupení vlády předkládám. Druhá záležitost jsou probíhající kontroly. V tuto chvíli se ukazuje zhruba desetiprocentní chybovost v průběhu kontrol. Kontroly jsou nastaveny velmi přísně. Chyby kontrol v tuto chvíli odhalily nedostatky zhruba v objemu 0,5 mld. Kč. Navíc předpokládáme, že objem těchto prostředků bude narůstat, protože v první fázi se realizují kontroly menších projektů i z hlediska menšího finančního objemu, zatímco složitější kontroly, zejména bytových a panelových domů, najíždění postupně také, protože kontroly jsou rozsáhlejší a složitější a vyžadují větší administraci. Co to fakticky znamená? Objíždím ČR, setkávám se se starosty na celém území a všem říkám jednu věc. V tuto chvíli jsme odložili stranou žádosti obcí a veřejných subjektů v objemu 4 mld. Kč, ale všechny tyto žádosti jsou vyhodnoceny a jsou bodově ohodnoceny od nejlepších po nejhorší podle pořadí jednotlivých bodů. Proč ještě nebyla vyhlášena a zároveň nebyly tyto složky vráceny je proto, že platí můj veřejný slib, který chci zopakovat, že v okamžiku, kdy dojde k naplnění a uspokojení všech buď perfektních, nebo dodatečně opravených žádostí a bude tam byť několikamilionový jakýsi přebytek v tomto smyslu, potom začneme uspokojovat podle jednotlivých bodů pořadí úspěšnosti i veřejné budovy. Podle toho, jakým způsobem se nám budou buď vracet prostředky z kontrol, které probíhají, nebo s ohledem na skutečnost, že tisíce žadatelů žádosti nepodalo a také proto, že existuje nemalá skupina těch, podle našich odhadů kolem 10 procent, kteří sice podali opravenou žádost, ale vady v žádosti uvedené nebyly odstraněny nebo jsou zcela neodstranitelné. Dovolte mi zmínit poslední poznámku. Ve spolupráci se Svazem měst a obcí, předpokládáme v podzimních měsících předpokládáme vyhlášení souběžné výzvy pro veřejné subjekty na zateplení veřejných budov v alokované částce 2,5 mld. Kč tak, aby byly tyto dva programy koordinovány a mohlo se uspokojit co nejvíce žadatelů nejen ze soukromých, ať už to jsou vlastníci individuálních domů, ale také bytových družstev, panelových domů společenství vlastníků, ale také v maximální možné míře veřejných budov. Není to ale možné bez návrhu, který zde předkládám. Tento návrh byl projednán v Poslanecké sněmovně. Sněmovna ho schválila a doporučila k přijetí, ale zároveň byl také projednán a prodiskutován a na základě něho bylo uzavřeno memorandum mezi ministerstvem životního prostředí a Svazem dovozců automobilů i Svazem automobilového průmyslu o spolupráci a porozumění v řešení této situace a v hledání nadále otázky, jak řešit problematiku autovraků a vozidel se zhoršenými emisními podmínkami na provoz v ČR než dosud. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Prosím, abyste

zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor, který nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání máte jako senátní tisk č. 160/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Organizační výbor určil garančním výborem k projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 160/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Ivo Bárek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Krásné letní dopoledne, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, dostáváme se k velmi zajímavému tisku, a já ze svého pohledu, a teď řeknu osobního, si myslím,

4

velice důležitého, a hned z prvopočátku jsem říkal, že tento tisk podporuji, s ohledem na to, že jsem ještě členem rady Státního fondu životního prostředí, a de facto debatu o problematice programu Zelená úsporám jsem prožíval. Situace nebyla jednoduchá. Samozřejmě pan ministr tady říká, že to bylo v převisech. Já s tím samozřejmě souhlasím. Zájem občanské veřejnosti byl obrovský. Na druhou stranu je potřeba říci, že na podzim minulého roku si myslím, že se trošku zaspalo a že se správně nevyhodnotila reálná situace, která v té době s programem Zelená úsporám byla. Návrh novely zákona o odpadech byl zpracován na základě usnesení vlády č. 298 ze dne 20. dubna 2011, a to už jsme tady zmiňovali, k bilanci programu Zelená úsporám, v bodě 3b) bylo uloženo ministru životního prostředí předložit vládě do 30. dubna 2011 návrh zákona, který umožní využití poplatků dle ustanovení § 37e zákona o odpadech posílení zdrojů programu Zelená úsporám, kde existuje finanční převis žádostí nad finančními možnostmi programu. On už to pan ministr tady řekl, velice dobře vysvětloval, co se týkalo veřejných budov, kdy jsme v jedné fázi brali žádosti veřejných institucí, a pak jsme de facto museli říci, že na ně nemáme peníze. Teď si myslím, že se to nějakým způsobem řeší. Jediným cílem této vládní novely zákona o odpadech je tedy rozšířit existující možnosti využití finančních prostředků, plynoucích z poplatků na podporu sběru, využití a odstranění vybraných autovraků. Doposud je jejich využití vázáno jen na tento účel, avšak vzhledem k přebytku nashromážděných prostředků se navrhuje, aby volné zdroje mohly být využity na podporu investičních a neinvestičních akcí právnických a fyzických osob, souvisejících s ochranou a zlepšováním životního prostředí, a tato změna umožní použití volných finančních prostředků na ochranu dalších složek životního prostředí nebo na podporu programu Zelená úsporám. Na konci roku 2001 lze z důvodové zprávy k novele zákona očekávat bilančně volné finanční prostředky na účtu autovraky ve výši cca 1,5 miliardy korun, neboť kumulované příjmy dosáhnout k 31. 12. 2011 výše cca 1,58 – 1,63 miliardy. Reálný odhad čerpání finančních prostředků v rámci programu na podporu systému nakládání s autovraky je pro rok 2%11 do 60 milionů korun, tzn., že na konci roku 2011 bilančně volné prostředky ve výši cca 1,5 miliardy budou volné. On už tady pan ministr o tom hovořil, že některé finanční prostředky chybějí, a díky této změně novely zákona o odpadech se tím najdou, vyškrábou se finanční prostředky, které jsou na dokrytí ještě potřeba. My tady hovoříme o částce 1,5 miliardy korun. teď jsem slyšel od pana ministra, že by mohlo chybět 0,75, tzn. předpokládám, možná se to potom upřesní, kolik z těch 1,5 miliardy nakonec vlastně bude reálně použito, protože předpokládám, že celých 1,5 miliardy korun nebude využito a že ještě zůstanou jako by v tomto systému. Uvidíme, co nám pan ministr k tomu řekne. Návrh tohoto zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně dne 25. května 2011, přičemž současně navrhla, aby byl návrh zákona schválen již v prvém čtení, tento návrh však nebyl akceptován, návrh zákona byl přikázán výboru pro životní prostředí s tím, že lhůta pro jednání byla zkrácena na 3 dny. Výbor pro životní prostředí doporučil svým usnesením vládní návrh schválit ve znění jednoho pozměňovacího návrhu. V rámci druhého čtení nebyl vznesen žádný další pozměňovací návrh. Při konečném hlasování ve 3. čtení, konaném na 20. schůzi Poslanecké sněmovny dne 13. července 2011 byl vládní návrh zákona schválen, ve znění

5

jednoho podaného pozměňovacího návrhu, a to hlasováním č. 65, ve kterém se ze 140 přítomných poslanců vyslovilo pro 116 a jeden byl proti. Náš výbor tuto materii projednal na 13. schůzi dne 3. srpna 2011. K tomuto na výboru proběhla debata, i co se týče bilance tohoto programu autovraků, tzn. jaký je výběr v roce 2009, 2011, jaké budou pravděpodobné výdaje, protože samozřejmě náš čeká likvidace cca 2 milionů aut. Debata byla také o tom, že samozřejmě to je jistý průmysl, toto autovrakářství, ale samozřejmě při likvidaci autovraků jsou i příjmy, a dostatečné samozřejmě, a není to jenom o tom, že se zlikviduje celý autovrak, ale že z tohoto autovraku zůstane malá krabička, která možná skončí na skládce. Jinak jsou to všechno využitelné, nebo-li druhotné suroviny, které můžeme použít do budoucna. Výbor přijal následující 54. usnesení: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Řekl bych, hlasování bylo jednomyslné; určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, a případně se na konci k ní vyjádřil. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru. Ano. Bude hovořit pan senátor zpravodaj Miloš Malý. Senátor Miloš Malý: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, ÚPV

se zabýval tímto materiálem na své 22. schůzi, konané 3. srpna 2011. Nepřijal žádné usnesení, s tím že byl jeden návrh dán na - zamítnout, z 8 přítomných senátorů hlasoval pro tento návrh pouze 1 senátor. Proti tomuto návrhu hlasovali 2 senátoři a 6 senátorů se zdrželo hlasování. To je informace z ÚPV. Přihlásím se potom do diskuse. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo

navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh není, a proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Jako první vystoupí pan senátor Miloš Malý, připraví se pan senátor Martin Tesařík. Prosím, pane senátore. Senátor Miloš Malý: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové,

podrobně jsem se zabýval materií této právní normy. Ona je velmi jednoduchá, je to jedna věta. Ale tato jedna věta přesměrovává zdroje, které byly účelově vybrány na podporu likvidace autovraků na veškeré možné akce, které se týkají životního prostředí. To znamená nejenom tady na podporu Zelená úsporám, ale do budoucna pro jakékoli činnosti. Proto bych se rád zeptal pana ministra, jestli je to opravdu jenom jednorázová akce, anebo zda tento zdroj bude permanentně používán i na jiné účely, než pro které byl primárně vybrán, tzn. podporu a likvidace autovraků. Druhou otázkou, kterou bych měl na pana ministra, proč se poplatek na likvidaci autovraků vybírá podle závislosti, zda vozidlo splňuje EURO 2, EURO 1, nebo nesplňuje žádnou normu EURO. Když se likviduje tzv. vozidlo, které je vyřazeno z provozu, a je úplně jedno, jestli splňuje takovou nebo onakou normu emisní, protože motor při likvidaci už neběží, tudíž neznečišťuje ovzduší, ale pouze se likviduje. Když jsem se dotazoval, zda to má nějaký vliv, bylo mně odpovězeno v tom, že norma, kterou motor splňuje, je pro likvidaci vozidla nepodstatná. 6

Třetí otázka je, pokud budou vyčerpány prostředky z tohoto zdroje, zda ministerstvo uvažuje o zvýšení poplatků za likvidaci autovraků v souladu se zákonem o odpadech. A poslední čtvrtá otázka, zda se opravdu nejedná o daň; nikoli o poplatek. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan

senátor Martin Tesařík. Senátor Martin Tesařík: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Budu ve svém vystoupení velmi pečlivě navazovat na vystoupení mých předchozích kolegů, proto také materiály, které jsem měl připravené k řadě otázek, velmi zestručním, a to jenom na tu jednu, protože ve vystoupení kolegy Malého se objevily minimálně 2 dotazy, které jsem sám měl na srdci. Takže můj zestručněný dotaz se týká skutečně pouze té části tohoto problému, a to pokud skutečně se z té částky, která zůstává dneska na účtě s názvem autovraky – a můžeme tady dneska slyšet, že se jedná o částku víc jak 1,5 mld. Kč, takže pokud bude – a tady, jak bylo řečeno na našem výboru panem náměstkem, že bude čerpáno jenom jednorázově, a to už tady provazuji svůj dotaz s dotazem kolegy Malého, jak je vlastně ministerstvo životního prostředí připraveno na nějakou analýzu budoucích výdajů. Pan náměstek ministra životního prostředí na jednání našeho výboru hovořil o tom, že v blízké budoucnosti se předpokládá nutnost likvidace zhruba 2,5 milionů vozidel, které jsou v současné době na hranici životnosti. A v případě, že bychom – a to hypoteticky předpokládám, protože dneska to tady ještě nepadlo – uvolnili téměř celou částku, která je právě na tomto fondu ve prospěch programu s názvem Zelená úsporám, tak se může stát, že pokud nebudeme mít analýzu budoucích výdajů, tak v příštích letech bude naopak problém, že na tomto účtě nebudou dostatečné finanční prostředky. Pokud nebudou, tak samozřejmě si dovedeme představit, že to může mít výrazný dopad do životního prostředí. Proto se tedy ptám, zdali ministerstvo životního prostředí má zpracovanou prognózu budoucích příjmů a budoucích výdajů, tak abychom měli dnes od pana ministra informaci, že skutečně na tomto účtě bude vždy dostatek finančních prostředků, a nebude v budoucnosti nutnost naopak hledat zase jiné plné kasičky na jiných účtech a dorovnávat deficit v této položce. Tolik tedy ten hlavní dotaz. Pak bych se připojil ve svém vystoupení i k zopakování dotazu, který měl kolega Malý – a sice, jestli se jedná o jednorázové umožnění čerpání těchto naakumulovaných finančních prostředků, protože při pečlivém čtení návrhu zákona se nic takového neobjevilo v této formulaci, byť tedy to bylo již na některých jednáních zmíněno. Tolik tedy můj jeden jediný dotaz, a budu rád, když i na něj dostanu odpověď. Děkuji vám za vaši pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně,

kolegové. Já bych také chtěl položit jednu otázku panu ministrovi. Pokud dojde k přesměrování těchto účelových peněz na něco zcela úplně jiného, bude to postupně narůstat. Řekněte mi. Plánujete tedy zvýšení poplatků 7

v příštích letech za likvidaci těchto autovraků? Nebo jakým způsobem budete řešit plánované likvidace dvou milionů aut? Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Táži se, kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. A ptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit v rozpravě? Ano, prosím. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Tak já děkuji pěkně za

ty dotazy. Pokusím se všem třem pánům senátorům odpovědět asi na jednu, neb se točili všechno okolo jednoho tématu. Zaprvé – otázka jednorázovosti či umožnění dalšího čerpání. Já jsem o tom také mluvil v souvislosti s memorandem, jestli ho máte, neboť není problém každému z vás ho dodat. A to memorandum jednoznačně říká, že záměrem je, aby to byl jednorázový úkon. My zkrátka v tuhle chvíli, vážené paní senátorky, páni senátoři, řešíme problém. A já nechci, aby to znělo jakkoli alibisticky, ale ten problém tady je. Zkrátka - v programu Zelená úsporám je deficit zhruba 8 mld. Kč. A když účtujeme žádosti, které jsou neperfektní, nebo ty žádosti, které nebyly podány, tak ten deficit je 7 mld. Proto také odpovídám na to, že mojí snahou bylo hledat – a teď promiňte – jakýkoli prostředek, jehož užití v tuto chvíli není vázáno nebo nepředpokládá užití, ale zároveň neohrožuje nutnost čerpání prostředků pro futura. V této souvislosti je také třeba zmínit, že ten deficit je strukturován tak, že jeho sanace je strukturovaná tak, že 4 miliardy je ta částka, kterou jsme v 1. fázi alokovali – tzv. veřejné budovy. Zhruba 1,5 miliardy je částka, o které se bavíme teď. Zhruba 1 miliarda Kč je předpokládaný údaj, který bychom měli získat zpět z prováděných kontrol. Zhruba 250 milionů je částka, o kterou snižujeme technickou asistenci a provozní výdaje při administraci samého programu a přesouváme tyto prostředky na příjemce jednotlivých dotací. A zhruba 400 milionů Kč byla předpokládaná částka z dalšího prodeje AAU. Přičemž podotýkám, že my jsme tuto částku záměrně při předkládání materiálu do vlády snížili proti původním optimistickým předpokladům z prosince 2010 právě proto, že to byly prostředky, u kterých nelze odhadnout, jakým způsobem se bude vyvíjet trh s prodejem těchto jednotek a s ohledem na tragédii v Japonsku. Já mohu v tuto chvíli říci, že my jsme v situaci, a snad to nezakřiknu, že ten předpokládaný objem prodeje, plánovaný pro rok 2011, se zdá být naplněn již v 1. pololetí. Ale stále tam jsou obchody, které byly předjednávány před situací v Japonsku. My máme prognózy, které říkají, že jak vývoj na trhu v Německu, s ohledem na bonitu, tak zejména reakce Japonska může tento trh rozpohybovat. Na druhou stranu je pravdou, že zejména země našeho regionu – Pobaltí, Slovensko, Maďarsko, Rusko, Ukrajina, Bulharsko – disponují v tuto chvíli mnohem větším objemem neprodaných jednotek než my a sráží tuto cenu, protože ty jednotky se zjevně za rok a půl stanou neobchodovatelnými. Nebo obchodovatelnými za opravdu směšnou částku. Co se týká tedy jednorázovosti, tak já tedy tady prohlašuji, že mým záměrem je, aby to byl údaj jednorázový a šlo pouze a jedině o čerpání. Navíc nastavení toho programu ani nic jiného neumožňuje. Protože takto jsou tam alokovány ty prostředky. K otázce navýšení tohoto poplatku či daně, jak ho nazveme, což vnímám tedy panem senátorem Malým jako spíš otázku filosofickou, pak mám za to, že interpretace, která se objevila ve sdělovacích prostředcích, nebyla správná. Celý systém je nastaven tak, že se definuje pro určitou emisní skupinu, s ohledem na určité stáří vozidel určitá výše poplatku. Tento stav byl definován před nějakými osmi lety a říkal, když si před osmi lety koupíte vůz, který je starší tří, pěti, 8

sedmi, devíti let, budete platit nějaký poplatek. Od té doby ty poplatky zůstaly konstantně stejné a tím pádem se prodloužila délka nebo stáří vozidla, které si člověk kupoval, při stejné výši poplatku. To, o čem my uvažujeme, není jednorázové zvýšení poplatku, ale opět aktualizace pro další časové období tak, aby za vůz, který je starý pět let, byl nějaký poplatek. Aby za vůz, který je starý devět let, byl nějaký poplatek. Ale stále stejná výše toho individuálního poplatku, zkrátka pro vůz stejného stáří stejný poplatek v určitých cyklech, které na sebe účinností navazují. To, co ovšem je v téhle otázce, pánové senátoři, podle mého názoru podstatné a v čem se shoduji ve vašem volání po uvážlivosti té věci, totiž ani tak není alokace prostředků, které já se fatálně neobávám, ani tak to, že dva miliony vozidel, nikoli dva a půl, dva miliony vozidel je údaj, který by si zejména přál automobilový průmysl, protože logicky usiluje o to, aby došlo ke snížení průměrného věku vozidel v České republice. A teď vezmu debatu, zda provozovaných nebo registrovaných. Ale jde o to, že zaprvé je zcela nerealistické, aby se to stalo z roku na rok. Jde o to, že pokud bychom alokovali tuto částku a propočítali, kolik je ten jeden příspěvek na autovrak, při vědomí, že se odhaduje, že bylo zlikvidováno 89 tisíc vozidel autovraků v roce 2010 za 38 milionů, přičemž další třetina vozidel byla zlikvidována minimálně, minimálně jedna třetina mimo tento systém, tak prostým propočtem zjistíme, že se bavíme o částce, která je někde oscilující mezi 750 až 900,1 miliardou korun. Přičemž tím limitem budoucím proti nám je situace, kdy jsme i diskutovali záležitost, že bychom zvýšili jako podporu příspěvek provozovatelům těch registrovaných autovraků na likvidaci jednoho vozidla, abychom pobídli ten systém. Ovšem narážíme na systém de minimis, který nám celkovou částku při objemu a počtu těchto jednotlivých provozovatelů eliminuje. Tedy jinak řečeno, to, o čem podle mého názoru budeme muset vést debatu, je přeorganizování systému, vytvořit systém, který bude skutečně motivační, který povede k tomu, aby byl zahájen zlikvidovat v českých komunikacích vozidla, jejichž vliv na životní prostředí není zanedbatelný a hlavně, která z velké většiny stejně nejezdí a pouze stojí na silnicích nebo někde jinde a zabírají místo jiným, a tím také ale podpořili český průmysl. Proto si velmi vážím, páni senátoři, všech vašich poznámek na toto téma. Proto jsem ustavil pracovní skupinu. Protože problém, který máme, není – obávám se – v tom, že nám budou chybět peníze. Problém máme v tom, že systém byl nastaven neefektivním způsobem v minulosti tak, že nedostatečným způsobem podporuje likvidaci autovraků v ČR. To je ten problém. A tento problém musíme řešit. Děkuji pěkně. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane ministře. Jenom malou

poznámku, samozřejmě Senát tvoří i senátorky. (Ministr Chalupa reaguje z místa.) Ano, když to bylo speciálně sdělení jenom pro ně, beru zpět... Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Nepřeje. Slovo má zpravodaj garančního výboru, pan senátor Ivo Bárek. Prosím. Senátor Ivo Bárek: Já určitě, pane předsedo, souhlasím s tím, že jsou tady

i senátorky v Senátu PČR, a pochopil jsem, že pan ministr oslovoval kolegy, kteří mu položili otázky. V rozpravě vystoupili tři senátoři, z výboru je tady jediný návrh, a to na schválení, a já tento návrh podporuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Přistoupíme k hlasování. Byl podán

návrh – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 33. 9

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 3 bylo registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh se vyslovilo 62, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli, děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je 2. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 (evropský senátní tisk č. K 048/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky číslo K48/08 a K48/08/01. Prosím pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, který zastoupí předsedu vlády Petra Nečase, aby nás seznámil s těmito materiály. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych v zastoupení předsedy vlády ČR vám ve stručnosti představil sdělení Komise Evropskému parlamentu v rámci národních strategií romské integrace do roku 2020 a řekl pár slov k jeho obsahu. Sdělení bylo vydáno 5. dubna 2011 a navazuje na diskusi, která probíhala v posledních dvou letech na úrovni institucí EU i na řadě evropských fór. Cílem komise je navrhnout společný rámec pro strategie začleňování Romů, tedy nikoli přístup, který by stanovil jednu šablonu pro všechny členské státy. Národní strategie by se měly zaměřit na čtyři klíčové oblasti – vzdělávání, zaměstnanost, zdraví a bydlení. Sdělení konstatuje, že úspěch a implementaci národních romských strategií bude velmi záviset na efektivní alokaci finančních prostředků. Evropský rámec národních strategií romské integrace by měl poskytnout příležitost pro využití synergického efektu spolupráce úrovně evropské, národní i regionální a zapojení Romů samotných, občanské společnosti a dalších zainteresovaných subjektů. Komise očekává, že členské státy vypracují, respektive revidují své národní strategie do prosince roku 2011. Musím zde v zastoupení pana premiéra zdůraznit, že sdělení komise plně respektuje rozličnost národních řešení této problematiky a doporučení ve sdělení v žádném případě nepředstavují adresnou kritiku některého členského státu. To je ostatně princip, který vláda ČR v průběhu projednávání návrhu trvale prosazovala. Odpovídá to také kompetenčnímu rozdělení mezi Evropskou unií a jednotlivými členskými státy. Právě členské státy jsou odpovědné za provádění politik v této oblasti a na tom návrh stojí. Jak jsem již zmínil, sdělení bylo projednáno v několika formacích Rady. Výměna názorů probíhala například na Radě pro spravedlnost a vnitřní věcí 12. dubna, na Radě pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele 19. května, kde byly přijaty rozsáhlé závěry. Dále Rada pro vzdělávání, mládež, kulturu a sport diskutovala uvedené sdělení Komise v rámci debaty o preventivních politikách pro boj proti předčasnému ukončování školní docházky u dětí ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí, včetně dětí romských. Rada pro obecné

10

záležitosti 23. května vyslechla zprávu maďarského předsednictví a proces plně podpořila Evropská rada 23. a 24. června. Vláda nepředpokládá, že by v důsledku výše uvedeného procesu revidovala Koncepci romské integrace 2010–13 a Deset základních principů začleňování Romů, tedy dva stěžejní koncepční dokumenty v této oblasti. Česká republika má v současnosti již vysoce rozvinutý národní koordinační mechanismus ve vztahu k romské agendě a není žádoucí a ani chtěné vytvářet nové úkoly pro resorty, zejména v době rozpočtových restrikcí. Platná koncepce reaguje na velikost romské populace a vychází z realizovaných výzkumných studií o situaci Romů. Reaguje tedy nejen na jejich potřeby, ale zahrnuje všechny oblasti uvedené v právě projednávaném sdělení Komise – vzdělávání, zaměstnávání, zdraví, bydlení, základní služby a také samozřejmě boj proti diskriminaci. V rámci jednotlivých oblastí má ČR stanovené cíle, ačkoli ne vždy jsou exaktně měřitelné. Proto vítáme sladění indikátorů měřitelů na celoevropské úrovni. Mohu konstatovat, že jak sdělení samotné, tak i následné debaty v jednotlivých formacích Rady k němu jasně potvrdily, že žádný z aktérů nemá zájem překročit rámec subsidiarity. V tomto duchu probíhalo také úsilí maďarského předsednictví, které vláda ČR podporovala. Tento návrh tedy nevytváří novou evropskou agendu, ale je synopsí národních řešení při respektu jejich specifik. Rád bych vyjádřil přání, aby se debata věnovala skutečně tématu, tedy evropskému rámci, nikoliv otázkám národní politiky začleňování Romů, byť jsou to otázky velmi důležité, nicméně s tímto bodem fakticky nesouvisí. Vzhledem k velmi kvalitní politice romské inkluze ČR bych uvítal, pokud Senát vyšle svým usnesením spíše pozitivní signál k projednávané věci. Děkuji vám za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo K48/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, vážený pane

ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych na úvod své zpravodajské zprávy připomněl dvě důležité informace. V první řadě, že se jedná o sdělení, tedy komunikační dokument Komise, který nepodléhá legislativní proceduře. Druhá informace, že v EU žije 10 až 12 milionů Romů. Komise od členských států požaduje, aby v souladu se Strategií Evropa 2020 připravily, nebo přehodnotily své strategie integrace Romů a představily je do konce prosince 2011. Povzbuzuje členské státy k tomu, aby úměrně k velikosti jejich romské populace přijaly a dále rozvinuly komplexní přístup k integraci Romů do roku 2020 a zaměřily se především na čtyři hlavní oblasti, jak už tady předeslal pan ministr, pan předkladatel. Jde o přístup ke vzdělání, zaměstnání, zdravotní péči a bydlení. Na jaře příštího roku míní pak Komise tyto strategie zhodnotit a podat zprávu o pokroku Radě a Evropskému parlamentu. Obsah tohoto sdělení představuje výzvu členským státům a státům zapojeným do procesu rozšiřování, tedy státy západního Balkánu a případně Turecko, aby vytvořily či aktualizovaly své vnitrostátní strategie pro integraci Romů. Aktualizace vnitrostátních strategií by měla zahrnovat období do roku 2020, cíle by měly být splnitelné a být v souladu s národním programem reforem. Pro úspěšné naplnění 11

strategie je zapotřebí identifikovat znevýhodněné mikroregiony nebo segregované městské části a podpořit realizace strategie dostatečnými finančními prostředky z rozpočtů členských států. Je zapotřebí vytvořit důsledné kontrolní metody naplňování strategie a určit národní kontaktní místo, které bude koordinovat provádění strategie a monitorovat vývoj. Realizace strategie by měla být doprovázena úzkou spoluprací s romskou občanskou společností, místními a regionálními orgány. Vnitrostátní strategie integrace by měly zohledňovat zejména čtyři klíčové oblasti, jak již byly jmenovány, které si podle Komise nejvíce žádají vhodná opatření. První oblastí je přístup ke vzdělání. Cílem je zajistit, aby všechny romské děti dokončily alespoň základní školu. Podle údajů EUROSTATu z roku 2009 dokončí základní vzdělání průměrně 97,5 % dětí v celé EU. U dětí romského původu je však toto procento podstatně nižší. Romské děti jsou navíc častěji umisťovány do zvláštních nebo segregovaných škol. Nedokončování školní docházky, pozdní začleňování do vzdělávacího systému a nízké vzdělání představují přitom základ pozdějšího vyloučení ze společnosti. Komise proto plánuje ve spolupráci s Radou Evropy v následujících dvou letech proškolit zhruba tisíc mediátorů pro prostředí škol. Školní mediátor se může uplatnit při řešení konfliktů ve škole, mezi školou a veřejností či interetnických konfliktů apod. Členské státy by měly zajistit přístup ke kvalitnímu vzdělání, dokončení minimálně základní školní docházky a zamezit diskriminaci a segregaci. Podporován by měl být i přístup k péči v předškolním věku dítěte a studium na vyšších vzdělávacích stupních. Druhou oblastí je přístup k zaměstnání. Cílem je snížit rozdíl v zaměstnanosti mezi Romy a většinovým obyvatelstvem. V roce 2009 byla průměrná míra zaměstnanosti v EU 68,8 %. U romského obyvatelstva je tato míra podstatně nižší. Členské státy by proto měly zajistit nediskriminační přístup k odbornému vzdělávání, na trh práce a k nástrojům pro samostatnou výdělečnou činnost. Podporován by měl být přístup k mikroúvěrům. Mikroúvěr je nástroj mikrofinancování zaměřený na specifické cílové skupiny, jako jsou dlouhodobě nezaměstnancí či znevýhodněné skupiny obyvatel. Veřejná správa by měla zaměstnávat kvalifikované romské úředníky a veřejné služby by měly být poskytovány prostřednictvím individuálně zaměřených služeb a mediace. Třetí oblastí je přístup ke zdravotní péči. Cílem je snížit rozdíly ve zdravotním stavu mezi Romy a zbývající populací. Naděje dožití je v EU 76 let u mužů a 82 let u žen. V případě Romů se však odhaduje, že je o 10 let kratší. Vyšší je také míra kojenecké a dětské úmrtnosti. Rozdíly ve zdravotním stavu souvisejí se špatnou životní situací, nedostatkem cílených informačních kampaní, omezeným přístupem ke zdravotní péči a vystavení větším zdravotním rizikům. Prevence je mezi Romy málo rozšířená a více než 25 % romských dětí není plně očkováno. Členské státy by proto měly zaměřit zvláštní pozornost na poskytování přístupu ke kvalitní zdravotní péči, zvláště pro ženy a děti, a na preventivní péči. Čtvrtou oblastí pak je dostupnost bydlení a základních služeb. Jejím cílem je odstranit rozdíly mezi Romy a zbývající populací, co se týče dostupnosti bydlení a veřejně dostupných služeb, jako jsou dodávky vody, elektřiny a plynu. Komise zmiňuje často omezený přístup romských domácností k veřejnému vodovodu, elektřině či plynu. Členské státy by měly podporovat nediskriminační

12

přístup k bydlení, včetně bydlení sociálního, a řešit také potřeby tzv. neusazených Romů. K postojům zúčastněných. Pozici naší vlády tady prezentoval pan ministr. Vláda hodnotí pozitivně snahu prezentovat začleňování Romů jako horizontální otázku na úrovni EU. Zároveň však žádá zohledňování národních specifik při hledání celoevropského řešení romské agendy. Vláda vychází z vládního dokumentu Koncepce romské integrace pro období 2010–2013 z prosince 2009, který se opírá o Zásady dlouhodobé koncepce romské integrace do roku 2025 z dubna 2006, a dále z 10 základních principů začleňování Romů schválených během CZ PRES. Vláda považuje svůj národní koordinační mechanismus ve vztahu k romské agendě za vysoce rozvinutý, vhodný jako příklad dobré praxe pro ostatní země. Zároveň nepředpokládá, že by svoji koncepci na léta 2010–2013 revidovala, jak uvedl pan předkladatel, neboť tato se opírá o realizované výzkumné studie, zohledňuje velikost romské populace a zahrnuje všechny čtyři Komisí zmiňované oblasti. Zdrženlivě se vláda staví také k požadavku na vypracování národní strategie do roku 2020. Do konce roku 2010, kdy Komise očekává předložení vnitrostátních strategií, může vláda připravit nejvýše aktualizované a konkretizované zásady dlouhodobé koncepce romské integrace do roku 2020. Vláda také upřednostňuje pojem inkluze před pojmem integrace používaným v dokumentu Komise. Upozorňuje navíc, že pravomoci v oblasti romské inkluze/integrace náležejí do výlučné pravomoci členských států. V této souvislosti poukazuje na svůj odmítavý postoj vůči rozšiřování použití otevřené metody koordinace. Pokud se týká monitoringu, podporuje vláda efektivní využívání všech relevantních nástrojů k získávání objektivních informací a doporučuje maximální využití stávajících institucí a mechanismů zabývajících se monitorováním, např. Rozvojového programu OSN, Agentury EU pro základní práva. Vláda nepovažuje za vhodné revidovat operační programy do roku 2013. Pokud jde o dopad na legislativu, sdělení obsahuje kroky nelegislativní povahy. Nepředpokládá proto implementaci v právním řádu ČR. Sdělení nemá přímý dopad na státní rozpočet České republiky. Pokud jde o stav projednávání, Komise ve sdělení nezmiňuje, že by hodlala předložit legislativní iniciativy či podrobnější dokument v dotčené oblasti. Následujícím krokem ze strany Komise by tedy mělo být zhodnocení předložených vnitrostátních strategií na konci roku 2011 a předložení zprávy o pokroku na jaře 2012. Dostávám se tedy k doporučení. S ohledem na výše zmíněné argumenty se vám přiznám, že jsem zvažoval dvě varianty usnesení. První varianta byla vzít dokument na vědomí a druhá varianta přijmout stanovisko, které by zohlednilo některé z výše uvedených tezí. Nakonec jsem se rozhodl předložit druhou verzi, a to proč? Vzetím dokumentu pouze na vědomí bychom si vzali možnost říci, že u nás je tato směrnice léta plněna a záleží jen na Romech, zda nabízenou pomocnou ruku přijmou, nebo nepřijmou. Žel, mám pocit, že zatím se o to nesnaží. (Velký hluk v Jednacím sále.) Předseda Senátu Milan Štěch: Prosím o klid v Jednacím sále. Prosím,

pokračujte. Senátor Jaroslav Doubrava: Nyní vás seznámím s usnesením výboru pro

záležitosti EU ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému 13

hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020: Po úvodní informaci Jana Krále, ředitele Odboru koordinace evropských politik Úřadu vlády, zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor: I. přijímá ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem, III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jaroslava Doubravu, IV. pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Pokud jde o přílohu pro usnesení. Předseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, nemusíte ji číst, protože je písemnou přílohou vašeho usnesení, jak jste uvedl. Ale pokud na tom trváte, můžete tuto přílohu přečíst. Senátor Jaroslav Doubrava: Ne, netrvám na tom, i když mám pocit, že usnesení nebylo včas rozdáno na naše lavice a že jsme ho sháněli jako zpravodajové. Doporučení není dlouhé, už dlouho zdržovat nebudu. Doporučení ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020: Senát Parlamentu ČR: I. nepovažuje společné řešení vyloučení Romů v rámci celé EU s ohledem na značnou kulturní i socioekonomickou rozdílnost jednotlivých komunit, jejich odlišný způsob života (kočovný, usazený venkovský či městský) a míru inkluze do většinové společnosti za dostatečně efektivní, II. 1. Je proto přesvědčen, že opatření zaměřená na inkluzi romského obyvatelstva by měla být přijímána v souladu s principem subsidiarity na úrovni národní, na níž by mělo docházet zejména ke koordinaci integračních aktivit, a zvláště pak na úrovni regionální a místní, na kterých jedině lze plně zohlednit konkrétní situaci a potřeby romských komunit a předložit účinná individuální řešení, 2. zastává názor, že inkluze této menšiny bude úspěšná pouze v případě, že se podaří do hledání a realizace řešení zapojit i představitele romských komunit, což by mohlo podpořit spoluzodpovědnost těchto komunit za nalezení vhodného řešení a jeho implementaci, III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách, 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Tolik má zpravodajská zpráva.

14

Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit. Tiskem se zabýval také výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Táži se zpravodajky výboru senátorky Aleny Dernerové, zda si přeje vystoupit. Ano, prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Alena Dernerová: Dobré dopoledne, pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane ministře. Nebudu zdržovat, já stanovisko výboru trochu zkrátím. Budu se v něm teď více méně zabývat tím, co se děje v České republice směrem k Romům. Stanovisko ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020: Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku oceňuje podnět Komise. Výbor pokládá za důležité, aby integrační procesy byly směřovány především k těmto cílům: Vzdělání – Česká republika. V ČR mají Romové rovný přístup ke vzdělání, a to jak k základnímu, středoškolskému i vysokoškolskému. Valná část Romů však stěží ukončí základní školu. Jedním z hlavních faktorů jsou chybějící motivace ke vzdělání z vlastní rodiny. Česká republika je často kritizována za to, že romské děti jsou umisťovány do speciálních škol. Pravdou ale je, že romské děti i přes veškerou snahu učitelů učivo na základní škole nezvládají. Proto je absolvování střední školy u Roma výjimečné a vysoké školy raritní. Zaměstnání – zase vyjádřím ve vztahu k České republice. V České republice je zajištěn volný vstup Romů na trh práce. Problém je v tom, že Romům chybí vzdělání, proto často mohou vykonávat jen pomocné práce. Zdravotní péče – zase s ohledem na Českou republiku. V ČR je naprosto nediskriminační přístup Romů ke zdravotní péči. Kratší doba dožití je nepochybně dána špatným životním stylem většiny Romů, kteří trpí civilizačními chorobami více, než neromská populace. Stran bydlení – zase směrem k ČR. V České republice je dokumentována opakovaná snaha o integraci Romů v rámci bydlení. Bohužel, pokud se romská rodina přistěhuje do předtím klidného domu, obvykle nastává během několika týdnů pravý opak. Jednak v bytě bývá větší počet lidí, než je původně hlášených, jednak životní styl Romů vede k rychlé devastaci bytu a rušení ostatních nájemníků. Pravda je, že existují výjimky, ale těch je málo. Zajímavé také je to, že adaptabilní Romové sami odmítají bydlet v komunitě těch méně adaptabilních. Přesto pokusy o integraci Romů trvají. Výbor zdůrazňuje, že při hledání celoevropského řešení romské agendy musí být dostatečně zohledňována národní specifika. V rámci EU by měl být stanoven pouze rámec, který umožní dostatečně diferencovaný národní přístup. Ve vztahu k výkonným složkám státní, regionální i místní správy ČR: Výbor vychází ze skutečnosti, že zatím v romské populaci nepatří vzdělání k prioritám. Absence vzdělávání začíná již od předškolního věku. Po ukončení školní docházky jde drtivá většina dětí místo do školy nebo učiliště do evidence Úřadu práce. Bylo by proto vhodné motivovat rodiče, kromě dosavadního přesvědčování, hmatatelným způsobem – např. formou stipendií.

15

Bylo by potřebné mít síť sociálních firem, kam by bylo možné umisťovat nezaměstnané na prvotní začleňování se na "polochráněný" trh práce. Je velmi potřeba vytváření pracovních míst pro nízkokvalifikované formou veřejných prací, SÚPM a Veřejné služby. Velmi dobrou příležitostí se zdá podmínka zaměstnávat 10 % dlouhodobě nezaměstnaných na veřejných zakázkách. Nyní vás seznámím s 31. usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku z 10. schůze, konané dne 13. července 2011, ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 (senátní tisk č. K 048/08): Po odůvodnění PhDr. Jana Krále, zástupce sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Dernerové a po rozpravě výbor I. projednal na základě žádosti předsedy výboru pro záležitosti EU Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020, Za druhé. Zaujímá stanovisko k tomuto návrhu, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Za třetí. Určuje zpravodajku pro jednání schůze Senátu Alenu Dernerovou. Za čtvrté. Pověřuje předsedkyni výboru senátorku Danielu Filipiovou, aby předložila toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Nyní otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí paní místopředsedkyně Gajdůšková. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, ve spojení s Romy se často hovoří o diskriminaci a tento pojem je používán velmi různě, a to ať už ze strany většinové populace, tak ze strany Romů samotných. Nediskriminace ale patří mezi základní lidská práva, která jsou nedělitelná, a my bychom měli vést debatu, co to nediskriminace je a debatu bychom měli vést jak ve většinové populaci, tak s menšinami. Nemám teď na mysli ale jen Romy. Základní a nepřijatelné a také nebezpečné na diskriminaci je to, že člověk není posuzován jako konkrétní osoba, jako člověk, jako Gajdůšková, pak jako pan senátor Kubera nebo František Novák odjinud, ale je posuzován jako příslušník – pane kolego, neosočovala jsem vás – nějaké skupiny. Jako žena mám několik příběhů, některé humorné, některé méně humorné. Jako politici se s házením do jednoho pytle setkáváme také a určitě všichni bychom o tom mohli hovořit, zvláště zde v Senátu. Jsem přesvědčena, že většinová volba by nepropustila nikoho, koho by lidé nepovažovali za slušného poctivého člověka, který má cosi za sebou. V okamžiku, kdy jsme ale zvoleni a stáváme se politici, minimálně se stáváme podezřelými. Přiznám se, že házení do jednoho pytle mně hodně vadí a za celou dobu, co jsem v Senátu, jsem se s tím nesrovnala. Myslím si, že v tomto mi určitě dáte za pravdu. Nedobereme se konce, dokud nebudeme schopni řešit věci z pohledu práv, ale také povinností každého člověka bez ohledu na to, ke které skupině patří. V materiálu Sdělení komise se k Romům říká, že romská populace je slabá, 35,5 procent Romů je ve věku do 15 let ve srovnání s 15,7 procent celkové populace EU. Průměrný věk romské populace je 25 let, zatímco v celé Evropě je to 40 let. Převážná většina Romů v produktivním věku však nemá vzdělávání nutné pro

16

nalezení kvalitní práce. Investice do vzdělávání romských dětí má tedy klíčový význam pro to, aby se dokázaly začlenit do pracovního trhu. Ráda bych se vyjádřila k záležitosti speciálních škol. Je samozřejmě špatně, pokud do speciální školy pro mentálně retardované děti je zařazeno dítě ze sociálně méně podnětného prostředí, které zaostává proto, že žije v sociálně méně podnětném prostředí. Na druhou stranu speciální třídy, které jsou dnes praxí třeba ve Valašském Meziříčí nebo jinde, pomáhají těmto dětem bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou příslušníky romské komunity, pomáhají dětem překonat sociální deprivaci, sociální zaostávání. Znám případ dětí, které prošly jak základní školou, tak střední školou až po vysokou školu. Zaplaťpánbůh jsou a už jich tak málo není. K tomu, o čem se tady bavíme, je potřeba přidat jiný pohled – pohled ekonomický. Světová banka uvádí, že plné začlenění Romů na pracovním trhu by mohlo pro některé země mít hospodářský přínos zhruba 0,5 mld. euro ročně. Větší účast Romů na pracovním trhu by zlepšila hospodářskou produktivitu, snížila platby za státní sociální dávky a zvýšila výnosy z daní z příjmů. Podle téže studie Světové banky se daňový přínos začlenění Romů na trh práce odhaduje zhruba na 175 milionů euro ročně pro každou dotyčnou zemi. Všechny tyto ekonomické a finanční důsledky integrace Romů by mohly na druhou stranu podpořit atmosféru větší otevřenosti romské populaci ze strany široké veřejnosti a přispět tak k jejich plynulé integraci do komunity, v níž žijí. Dovolím si citovat ze sdělení Evropské komise – a to už reaguji na předložené usnesení. Rámec, kterým sdělení je, hodlá dosáhnout konkrétních účinků na život romského obyvatelstva. Jedná se o reakci EU na současnou situaci, ale nenahrazuje hlavní odpovědnost, kterou za tuto oblast nesou členské státy. V tomto rámci Evropská komise povzbuzuje členské státy k tomu, aby úměrně k velikosti romské populace žijící na jejich území a s přihlédnutím k jejich konkrétní výchozí situaci přijaly nebo dále rozvinuly komplexní přístup k integraci Romů a splnily následující cíle. Cíle zde podle sdělení byly připraveny a jsem nesmírně ráda, že také pan ministr zdůrazňoval to, že toto sdělení nebere odpovědnost národním státům za řešení otázky, kterou se zabývá. Z těchto dvou aspektů musím říci, že mi připadá trochu nadbytečná formulace bodu 1 navrhovaného usnesení, které zdůrazňuje, že řešení problémů romské komunity, vyloučení Romů je problém výhradně národních států. K tomu je potřeba dodat, že romská komunita není vázána na jeden národ, nejsou specifikou jedné země. Řešit tyto problémy je skutečně správné na evropské úrovni, alespoň takovým rámcem, jakým je toto sdělení Evropské komise. Z tohoto důvodu nebudu pro navržené usnesení hlasovat. Předseda Senátu Milan Štěch: Dalším přihlášeným je pan senátor

Jaroslav Doubrava. Senátor Jaroslav Doubrava: Velmi rád jsem se seznámil s usnesením

zdravotního výboru, protože mi v celé řadě bodů mluví přímo z duše. Při projednávání tohoto materiálu ve výboru jsem uvedl, že se mě velmi dotkla kritika, která na naši adresu došla z USA odsuzující nás za diskriminaci Romů. Jsem přesvědčen o tom, že v naší republice k diskriminaci Romů nedochází. Vezměte si jen jednotlivé oblasti, o kterých jsem mluvil ve zpravodajské zprávě. Přístup ke vzdělání. Kdo romské komunitě brání v přístupu ke vzdělání? Je to jen ona sama, jsou to rodiče dětí, kteří nedokáží dosáhnout toho, aby děti skutečně do škol chodily. 17

Speciální třídy jsou jedním z velmi dobrých řešení. Upozorňuji, že do nich nechodí jen romské děti, ale jsou to třídy, které umožní využití speciálních učebních přístupů k tomu, aby děti alespoň nějaké vzdělání dostaly. Přístup k zaměstnání. Je to druhá oblast, která se váže na první oblast, to je vzdělání. Nevzdělaný člověk zaměstnání hledá velmi těžko. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že celá řada romských podnikatelů si své pracovní party drží velmi pevně v rukách a práce, kterou odvádějí, je kvalitní a podle představ zadavatele. Je tady jedno "ale". Z vlastní zkušenosti vím, když jsem zadal práci na své malé vodní elektrárně, po přebírání práce jsem nenašel valnou většinu věcí, které nebyly připravené nebo přišroubované. To je další problém, který omezuje možnosti zaměstnávání těchto pracovníků. Třetí je přístup ke vzdělání a ke zdravotní péči. Kdo brání v přístupu nebo kdo zaviní to, že nejsou děti očkované, že nevyužívají lékařskou péči tak, jak by ji využívat měly? To je jedna věc. Je tady ale druhá věc. Měli jste někdy možnost se podívat do Chánova nebo do lokalit obývaných Romy? Když tam vidíte hromady odpadů, které vyhazují přímo z oken, a vidíte, že se v tom přehrabují malé děti, pak se nemůžeme divit tomu, že zdravotní rizika jsou podstatně větší než u obyvatelstva, které se takto nechová. Odmítám argument, který se stal v Ústí v jedné lokalitě, kdy radnice města dokonce přistavila kontejnery a nakladače a odpady odvážela, ale za několik dní tam byly znovu. Každý z nás si platí za odvoz odpadu a nikdo to neřešíme tímto způsobem. Mohl bych pokračovat jednou oblastí po druhé včetně bydlení. Uvedl bych zkušenost z jedné radnice, která investovala obrovské peníze do opravy bytů pro tuto komunitu. Byty v přijatelném stavu vydržely asi měsíc a pak už jen zbyly oči pro pláč, když tam výsledek měsíčního bydlení radnice viděla. Chtěl jsem mluvit o tom, že ve směrnici chybí jedna oblast, a to je oblast bezpečnosti a kriminality. Nedávno za mnou přišla maminka, plakala mi v kanceláři s tím, že tři romští mládenci zbili a okradli jejího chlapce, sebrali mu mobil a peníze. Když jsem se jí zeptal, zda to oznámila policii, vyděšeně mi říkala: Kdepak, mám strach o dítě a o svou rodinu. Další příklad byl, když paní viděla z autobusu, že Rom rozbil výlohu, vybral z toho techniku a zavolala policii. Dotyčného chytili, ale paní ze strachu o sebe a o rodinu odmítla podepsat protokol. Říkám to proto, že jestliže tady paní místopředsedkyně řekla, že je potřeba, aby se problém dobral nějakého konce, pak s tím plně souhlasím, ale konce se dobereme jen v okamžiku, kdy dosáhneme toho, aby zákony v této republice platily pro všechny stejně. Obávám se, že zákony neplatí pro všechny stejně, že jsou zvýhodňováni ti, kteří velmi dobře vědí, jak na hraně zákona balancovat. Vezměte si rozkrádání materiálu na živých tratích Českých drah. To není jen krádež, ale obecné ohrožení života lidí, kteří vlak k cestování používají. Mohl bych pokračovat takto dál a dál. Při projednávání materiálu ve výboru tam předkladatel řekl větu, kterou bych ukončil: Dejme jim možnost, ale chtějme jejich aktivitu. Bez jejich aktivity a zájmu o to dostat se k něčemu dál můžeme přijímat 105 usnesení, můžeme tady hodiny hovořit o tom, jak jim pomoci, ale jestliže pomocnou ruku sami odmítají, pak se musíme zabývat tím, jak ochránit sebe a své děti, protože není možné, aby se manželky, dcery a děti už v poledne nebo k večeru bály vyjít do parku a do odlehlých částí našich měst.

18

Předseda Senátu Milan Štěch: Další se hlásí do rozpravy pan senátor

Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, patřím k těm, kteří žijí v regionu, kde problém je možná trochu větší než v jiných, proto také má pozice. Velmi těžko se o tom hovoří, protože když člověk bude mluvit normálně, bude nejspíš obviněn z něčeho, co neměl na mysli. Tento problém nemám, v sobotu jsem navštívil romský festival a ještě předtím jsem se zeptal pořadatele, zda mohu používat výrazu Cikáni, zda je to neurazí. Samozřejmě je to vůbec neuráželo. Vymysleli jsme si umělé termíny, abychom dobře vypadali. Na materiálu mně vadí to, že nás poučují ti, kteří by si měli zamést před vlastním prahem. Gangy, které působí v severních Čechách a policie si s nimi neví rady, funguje to tak, že jedete autem, postaví se před auto; a buď ho předjedete, nebo zastavíte, když zastavíte, řekne, že mu máte dát peníze nebo alespoň koupit mosazný řetízek, který vydává za zlatý. Policie konstatuje, že nemá žádný právní prostředek, aby této činnosti zabránila. Gangy parkují na bývalých hranicích s NDR a jsou to gangy, které pocházejí převážně ze Sarkozyho Francie, kde je vypudili. Vzpomeňte si na chování Francie k Romům, lágry, které byly i v televizi, obehnané ostnatými dráty. Takže nepovažuji to, abych se zodpovídal těmto státům z toho, jak se chováme my. Skutečně je to tak, že příležitosti mají u nás Romové stejné jako všichni ostatní. Bohužel, oni je neumí, a není to jenom jejich vina, neumí je využít. Řeknu jeden příklad. Pan ministr Drábek chci zvýšit počet 20 hodin, které musí člověk odpracovat, aby získal plnou dávku, na 60. Jasné rozhodnutí od stolu, bez jakékoli znalosti mentality a problému, protože 20 hodin s vizí, že potom dostanu peníze, je pro ně problém. 60 hodin je pro ně nepřijatelné. Oni jsou ochotni pracovat každý den podle vaší potřeby, ale jenom tehdy, když každý den dostanou peníze. Prostě to tak je, to tak je historicky, dej penízky odpoledne a já budu pracovat. My bohužel neumíme toto zařídit, protože narážíme na zkostnatělé předpisy a na to, jak to uděláme, kdyby měli dostávat v hotovosti, nejspíš peníze ukradne tak pokladní, která s nimi bude, s tou hotovostí pracovat, nebo budou dávat falešné poukázky, že pracovali a nepracovali, a na tom to vždycky ztroskotá. Já jsem byl ten, který v tomto sále prosadil, že obce nemusí mít romského poradce. Pouze kraje ho zatím mají ze zákona povinného. Ale už se připravuje údajně zákon, že i obce budou povinně míti romského poradce. tam, kde romského poradce mají, paradoxně mají víc problémů, než měli před tím. Protože co udělá romský poradce? Aby za poměrně dobré peníze vykazoval nějakou činnost, tak vyrábí problémy. Když bude vyrábět problémy, tak se nejspíše ve funkci udrží. Obdobně to funguje s našimi Kocáby, Stehlíkovými, agenturami, kde se sypou obrovské peníze, a výsledek této činnosti je prakticky nulový. Já jsem na tom festivalu řekl zúčastněným, ať nečekají pomoc od nikoho, ať nevěří tomu, že jim někdo pomůže, že pomoci si mohou jedině sami. Ne ovšem tak, že když se někdo z jejich komunity vyšvihne, vystuduje vysokou školu nebo zvítězí v pěvecké soutěži, obvykle to funguje tak, že on už s těmi Cikány potom nechce mít nic společného. On se snaží zařadit se do bílé komunity, a místo aby dával příklad dalším z té menšiny, tak se od ní distancuje. Na závěr řeknu jednu věc, abychom si zase nefandili. Nesouhlasím s panem senátorem Doubravou. Sběrači kovů nejsou převážně Romové, košohrabové nejsou převážně Romové a hlavně, milí gadžové, Romové nemají ani jediného bezdomovce.

19

Styďme se. Všichni bezdomovci jsou bílí. A víte proč? Oni oproti nám mají jinou dobrou vlastnost. Oni se o člena své komunity vždycky postarají. To jsou důvody, proč jsou byty 1 + 1, kde žije 18 lidí, protože on když přijde a nemá kde spát, tak oni ho domů vezmou. Když kolem vašeho domu půjde bezdomovec, který nebude mít kde spát, tak pochybuji, že by se našel někdo, kdo by ho nechal doma přespat. Takže sáhněme si také do svědomí. Ale hlavně nevěřme tomu, že my jsme ti, kdo je zachrání. Oni se musí zachránit sami. A pokud, jak já to říkám, Cikáne, když děláš bordel, dostaneš přes držku, jestli jsi černej nebo bílej, já občany města nerozlišuji na černé, bílé, barevné, protože bych se z toho zbláznil, protože tam mám všechny menšiny, které si umíte představit. Kdybych měl mít na každého na radnici poradce, tak bychom se z toho zbláznili. Nechme je žít, ale není možné zase z jejich strany, aby když dělají nepořádek a někdo je napomene, šli oznámit policii, že to byl rasismus. Žádný rasismus to není. Rasismus spočívá v tom, že většinou je negativní zkušenost s tím, že když někde je nastěhovaná rodina, která tam dělá nepořádek, tak zničí v celém domě, ti, kteří myli schody, tak je přestanou mýt, ale to nemá vůbec nic společného s barvou pleti. Když tam bude žít slušná cikánská rodina, tak proti ní nikdo nic nemá, a že takové jsou, to je evidentní. Jenže bohužel je jich ještě málo. Tady si můžeme vyprávět a přijímat usnesení, jaká chceme, a odpovídat Evropské komisi, zejména těm, kteří by si měli sami sáhnout do svědomí, a nejedná se samozřejmě jen o romskou komunitu, ale i o jiné menšiny, takže ta odpověď, tak jak naznačily oba výbory, mně by se nejvíce líbilo, kdybychom spojili to usnesení do jednoho a oznámili slavnostně Evropské komisi, ať nám do toho laskavě nekecá. Děkuji za pozornost. Předseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo přihlášen není, rozpravu končím, a táži se předkladatele, zdali se chce vyjádřit k rozpravě. Nechce. Pane zpravodaji, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě. Senátor Jaroslav Doubrava: V rozpravě vystoupili 3 senátoři. První se paní

místopředsedkyně vyjadřovala k návrhu usnesení VEU, ale nenavrhla, jestli jsem tomu dobře rozuměl, žádnou změnu. Jenom konstatovala, že pro něj nebude hlasovat. Já, víte, o čem jsem hovořil. Kolega Kubera, tady bych se vyjádřil, jestli dovolíte, k tomu, že nesouhlasí se mnou, že zloději kovů jsou převážně Romové. Myslím si, že jsem neřekl, že jsou to převážně Romové, i když já tu osobní zkušenost s tím mám, že jsou to především oni. V závěru říká, nechme je žít. Myslím si, že nikdo z nás neřekl, že by nechtěl nebo chtěl by je zbavovat života. Naposledy se tato výzva, pokud si dobře pamatuji, byla vznesena Karlem VI. někdy v 17. století, a tím datem si nejsem jist. Říkám to jen proto, že tento problém už je opravdu letitý, a to řešení je problémem. Předložený byl jenom jeden návrh usnesení, a to byl návrh usnesení VEU, a já vás žádám o to, abyste přijetí tohoto usnesení přijali. Děkuji. Předseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan zpravodaj senátor Jaroslava Doubrava. A tak jak je zapsáno v usnesení k materiálu K 48/08/02. V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

20

Konstatuji, že v okamžiku hlasování číslo 4 bylo registrováno 63 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 32, pro návrh se vyslovilo 52, proti 2, návrh byl schválen. Děkuji předkladateli, děkuji oběma zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. A prosím některého z místopředsedů, aby mě vystřídal. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Petr Pithart. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni

senátoři, dalším bodem našeho programu je projednání 3. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 158) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 158. Návrh uvede ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, který tu zastupuje ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Pane ministře, máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vám představil novelu zákona, kterou se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Materiál byl projednán na 20. schůzi Poslanecké sněmovny 30. července. Tato novela je vedena 4 základními motivy, kterými jsou rychlost, efektivita a hospodárnost justice, a zároveň zvýšení ochrany subjektivních práv občanů. Všechna navrhovaná opatření mají za cíl rozšířit uplatňování těchto zásad v řízení před správními soudy. Mezi nejvýznamnější navrhované změny patří za prvé změna v řízení o kasační stížnosti, změna obecného kritéria pro určení místní příslušnosti krajských soudů, zvýšení ochrany proti nezákonným zásahům správních orgánů, zvýšení a změna koncepce řízení o zrušení opatření obecné povahy, urychlení soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu, jehož důsledkem je omezení osobní svobody cizince a celkově zrychlení řízení před správními soudy. U té první, tedy řízení o kasačních stížnostech, bude komplexně přesunuto na nejvyšší správní soud. Tedy včetně podávání kasační stížnosti přímo u nejvyššího správního soudu, provádění procesních úkonů po podání kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem a doručování písemností účastníkům nejvyšším správním soudem. Všechny tyto úkony za současné právní úpravy provádějí krajské soudy. Změny v řízení o kasační stížnosti by tedy měly řízení o tomto opravném prostředky výrazně urychlit. A zároveň zjednodušit Nejvyššímu správnímu soudu plnění jednoho z hlavních úkolů, kterým je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodování. Pro zvýšení rychlosti řízení a z důvodu hospodárnosti a efektivity a zjednodušení výkonu úkolů Nejvyššího správního soudu návrh předpokládá rovněž možnost Nejvyššího správního soudu spolu se zrušením napadeného rozhodnutí Krajského soudu zrušit i napadené rozhodnutí správního orgánu či opatření obecné povahy nebo rozhodnou o ochraně ve věcech místního a krajského referenda. Za druhé o žalobě ve správním soudnictví dnes rozhoduje Krajský soud, v jehož obvodu má sídlo správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.

21

Fakticky to znamená, že nejzatíženějším správním soudem je Městský soud v Praze, neboť většina těchto orgánů má své sídlo na území hlavního města Prahy. Po navrhované změně místní příslušnosti bude i nadále o žalobě ve správním soudnictví rozhodovat krajský soud. Avšak nově ten, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Tato změna efektivněji rozloží nápad agendy ve správním soudnictví mezi jednotlivé správní soudy, a zároveň zvýší dostupnost tohoto typu soudního řízení pro účastníky z řad fyzických a právnických osob, neboť tito mají většinou místní vazbu na obvod, v němž působí správní orgán, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Novela dále zvyšuje ochranu proti nezákonnému zásahu správních orgánů. Soud napříště bude moci deklarovat nezákonnost zásahů, ačkoli tento již netrvá nebo nehrozí opakování. Tuto pravomoc dnes správní soudy nemají. Navrhovaná úprava rovněž mění koncepci řízení o zrušení opatření obecné povahy. To by mělo nově probíhat v prvním stupni před krajskými soudy, a nikoli před Nejvyšším správním soudem. Zároveň v rámci zajištění komplexnosti právního řádu novela důsledněji v tomto řízení navazuje na úpravu v novele č. 500/2004 Sb. správního řádu. Jedním z hlavních cílů novely je celkově zrychlení řízení před správními soudy, a tím i pozitivní ekonomický dopad do oblasti justice. Navrhovaná právní úprava v tomto ohledu pak speciálně naplňuje požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady o společných normách a postupech v členských státech při navrácení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, tzv. návratová směrnice. A dále reaguje na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Rashed proti České republice. Vážené paní senátorky, páni senátoři, žádám vás o podporu této novely. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli, prosím, posaďte se opět ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 158/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, a toho nyní prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím. Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Velevážený pane místopředsedo, pane

ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se jako obvykle nevyhnu chronologii legislativní, tzn., že vám řeknu, jak probíhalo projednání tohoto dnes už senátního tisku, takže navrhovatelem, to už víme, je za Vládu ČR ministr spravedlnosti a dnes obdivuhodně zastoupen jiným panem ministrem. Já velmi obdivuji generální způsobilost a připravenost. Jinak návrh zákona byl Poslanecké sněmovně předložen dne 11. dubna 2011, tj. jejich tisk číslo 319, v prvním čtení dne 10. května 2011 na 16. schůzi Poslanecké sněmovny byl návrh zákona přikázán k projednání Ústavně právnímu výboru. Na 19. schůzi dolní komory dne 17. 6. 2011 poslanec Polčák požádal sněmovnu o zkrácení lhůty pro projednání ve výboru, a tento návrh byl plénem přijat. Druhé čtení se konalo dne 21. června 2011, byly avizovány výborové pozměňovací návrhy a další pozměňovací návrh poslance Lukši. Ve třetím čtení na 20. schůzi Poslanecké sněmovny z 13. července 2011 došlo ke schválení pozměňovacích návrhů ústavně-právního výboru. Sněmovna je všechny tehdy souhrnně jediným hlasováním schválila. A naproti tomu ojedinělý poslanecký návrh poslance Lukši zamítla. 22

Závěrečným hlasováním č. 59 na 20. schůzi Poslanecké sněmovny byl návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů přijat. Poslanecká sněmovna postoupila našemu Senátu tento návrh zákona dne 19. 7. 2011. Nám lhůta pro projednání končí 18. 8. 2011. Organizační výbor, jak už pan vážený místopředseda konstatoval, nám přikázal coby jedinému a garančnímu výboru tento senátní tisk 19. 7. 2011. My jsme skutečně projednali tento senátní tisk a došli jsme k takovémuto usnesení, které vzápětí se pokusím velmi stručně odůvodnit. Je to 96. usnesení ÚPV z 22. schůze, konané 3. srpna 2011, kde ÚPV I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které já si dovolím, pokud tam dospějeme, a já vás prosím, abychom tam dospěli v rámci podrobné rozpravy, II. určuje zpravodajem senátora Antla, to jsem já, a to plním, a pověřuje téhož coby předsedu ÚPV, aby seznámil ctěného pana předsedu Senátu Parlamentu ČR s tímto usnesením, což jsem udělal. Takže jak už jsem řekl, pan ministr zde vlastně řekl obsahové náležitosti tohoto zákona, já se jimi nebudu zabývat, protože nechci zdržovat. Ještě dodávám, že tady bylo řečeno, co je v části první, a to je ta stěžejní nosná část této novely zákona. V části druhé pak nacházíme v čl. III změnu zákona o soudních poplatcích, která reaguje na modifikovanou příslušnost ve věcech poplatků za řízení o kasační stížnosti, to je přechod z Krajského soudu na Nejvyšší správní soud, to pan ministr také naznačil. Část třetí, co je čl. IV., je změna zákona o veřejném ochránci práv, spočívá ve vložení odst. 4 a 5 do § 21a), které byly nesprávně vypuštěny zákonem č. 427/2010 Sb. Část čtvrtá a část pátá, tzn. změna zákona o azylu a změna zákona o pobytu cizinců, tam je to, co pan ministr vlastně naznačil, snaha o zrychlení celého tohoto řízení, a je tam řešen střet přezkumného soudního řízení s výkonem trestu vyhoštění a řízením o vydání či předání dle trestního řádu. V části šesté, tj. čl. VII., tj. změna zákona o státním zastupitelství, v podstatě poslanci reagovali na to vložené oprávnění ombudsmana, tedy veřejného ochránce práv, podáním žaloby ve veřejném zájmu. V části sedmé čl. VIII. je stanovena účinnost návrhu zákona, a to zdůrazňuji, ta je stanovena, je tam docela dlouhá doba legisvakance k 1. lednu příštího roku, tzn. 2012, přičemž plynulý přechod na novou právní úpravu mají zabezpečit standardní přechodná ustanovení k soudnímu řádu správnímu. Pokud jde o legislativní připomínky, my jsme měli – ono to není tak jednoduché – my jsme měli dost legislativních připomínek v rámci projednání v ústavně-právním výboru, a řekl bych, že ministerstvo spravedlnosti se zachovalo velice vstřícně. Já vás velmi rychle seznámím s tím, že rovnou signalizuji pozměňovací návrhy, které zřejmě máte před sebou, aspoň doufám. Takže první z nich je v článku I – nepochybuji o tom, že to sledujete se mnou – to je změna Soudního řádu správního, k bodu 19, což je § 36, odst. 3. Tam konstatuji, že k nedávno přijaté změně Občanského soudního řádu, tj. v § 138, Občanského soudního řádu, dovoluje přiznat účastníkovi zcela osvobození od soudních poplatků pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a v občanském Soudním řádu je tam ještě dovětek: A toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Když se podíváte na ten právní předpis, respektive jeho návrh, co máte před sebou, tak tam si všimněte, že tato větička není. To znamená, že je tady jakýsi dvojí

23

přístup z hlediska Občanského soudního řádu a nově navrhované novely Soudního řádu správního. Takže tady si myslím, respektive jsem o tom velmi přesvědčen, že by se dvojí přístup mohl naší legislativní úpravou opravit – pozměňovací návrh. Řeknu další. V bodu 25, což je § 41, do výčtu věcí podléhajícího zvláštním pravidlům o běhu některých lhůt je na konec ustanovení vkládán text: a o promlčecích dobách ve věci náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci podle zvláštního zákona. Tady je tím na mysli zákon č. 82/1998 Sb., o povinnostech za škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. A pak je to notářský řád ve znění pozdějších předpisů. Tam je řečeno, že se hradí nejen majetková škoda, ale i škoda nemajetková. A v tomto návrhu Soudního řádu správního ten pojem nemajetkové škody nebo nemajetkové újmy chybí. Byl nám na ústavně-právním výboru Senátu Parlamentu ČR přítomen i předseda Nejvyššího správního soudu, který říkal, že soudci to pochopí. Já k tomu chci říci, že lepší než abychom spoléhali, že všichni soudci to pochopí, je dobré to tam dodat, což není problém, a navíc vlastně my tím uvedeme do souladu tyto dva, respektive tři zákony. K bodu 34, což je § 55a) Poslanecká sněmovna – to je návrh Poslanecké sněmovny – na návrh svého ústavně-právního výboru rozhodla o možnosti přehlasování člena šestičlenného Senátu, respektive rozšířeného Senátu Nejvyššího správního soudu uplatnit a publikovat k přijatému rozhodnutí vlastní písemná rozhodnutí. Kdo z vás znáte jakýkoli proces, ať už správní, trestní a další, tak víte, že to je rozumné rozhodnutí. V podstatě, že by byla výhoda, kterou třeba Nejvyšší soud ČR nemá. Já jsem to konstatoval v rámci projednávání v ústavně-právním výboru. A tehdy přítomný pan náměstek ministra spravedlnosti František Korbel řekl, že tuto připomínku vítá a že skutečně se budou snažit to vtělit do příslušného zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudců a o změně některých dalších zákonů, v podstatě zákon o soudech a soudcích. My bychom tady řešili případný přílepek. (Vynechávám…) A pak je tady ještě připomínka k bodům 51 a 52, což je § 90, odst. 1 a 2, s tím, že v odstavci 1 § 90 se za termín politická strana doplňují slova: politické hnutí nebo jejich koalice s konstatováním, že jde pouze o terminologické zpřesnění ustanovení § 90, odst. 1, a to v souladu s nově navrženým zněním odst. 2, § 90. Když se podíváte do § 89, odst. 2, tak tam byly všechny tři subjekty zahrnuty pod jednu legislativní zkratku – politická strana. Proto považuji za nadbytečné, aby se to dále zpřesňovalo a vlastně se zase ukázala právní nejednotnost. V tomto směru pak přednesu velmi stručně svůj návrh. Pak jsme se zabývali tím řízením zmíněným panem ministrem o kasační stížnosti, s tím, že já to nebudu tady číst, ale v podstatě ten kasační koncept, který je nastaven, tak rozšiřuje princip kasace v revizi. To znamená, že menší správní soud nejen že bude nejen rušit, ale může i měnit. To znamená sám rozhodnout ve věci samé. Víte určitě, o čem hovořím. Já jsem v tuhle chvíli, vážený pane místopředsedo, vlastně řekl všechno, co jsem chtěl říct a všem vám děkuji zatím za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám taky děkuji, pane kolego. A

ptám se, zda si někdo přeje usnést se, že se návrhem zákona nebudeme zabývat? Nikdo takový tady není, takže otevírám obecnou rozpravu. Zatím se jako jediný do rozpravy přihlásil senátor Miloš Vystrčil, prosím.

24

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Jak jste tady slyšeli od předkladatele, tak i od zpravodaje, tak zákon se také zabývá opatřeními obecné povahy. Vy asi všichni víte, že takové nejtypičtější opatření obecné povahy jsou územní plány nebo zásady územního rozvoje. Asi i víte to, že doposud to máme s územními plány tak, že pokud byly schváleny s účinností před začátkem roku 2007, mohou je různé subjekty napadat nebo navrhovat je či rušit v podstatě neomezeně až do konce doby jejich účinnosti. Územní plány, které byly schváleny po roce 2007 v rámci nového stavebního zákona, potom už mají tříletou lhůtu, ve které od nabytí účinnosti je možné je napadat a navrhovat jejich zrušení nebo zrušení jejich částí. To znamená, máme tady dva typy územních plánů, které jsou projednávány, a řekněme teoreticky i navrhovány na zrušení ve dvou režimech. Pokud se podíváme, co s tímto stavem dělá stávající navrhovaná právní úprava, tak je to tak, že ve svém § 101 b) je navrženo, aby napadená opatření obecné povahy bylo možné napadat po 3 roky od nabytí účinnosti tohoto zákona. S tím, že zároveň v přechodných ustanoveních v bodě 8 je napsáno, že pro ta obecná opatření, která nabyla účinnosti dříve, než nabude účinnosti tento zákon, platí vlastně, že je možné, když to zjednoduším, je napadat až do 1. 1. 2015. Bez ohledu na to, kdy byla před přijetím účinnosti toho zákona schválena. Já navrhuji, a prosím také o posunutí tohoto projednávání do podrobné rozpravy pozměňovací návrh, který zrovnoprávňuje postavení všech územních plánů a dává občanům a všem dalším subjektům stejné právo navrhovat jejich stejnou lhůtu, navrhovat jejich rušení nebo rušení jejích částí. Takže tím jsem naznačil obsah mého pozměňovacího návrhu, který máte všichni k dispozici, včetně odůvodnění. Já teď své vystoupení končím s prosbou k vám, abyste posunuli projednávání tohoto zákona ve shodě se zpravodajem do podrobné rozpravy. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a slovo

má senátor Jiří Čunek. Senátor Jiří Čunek: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení

senátoři. Já mám jenom podporující příspěvek. Tady tento návrh, který kolega teď zmiňoval, si myslím, že odstraní zásadní problémy, které obce, a nejen obce, ale investoři mají, protože dnes si nikdo nemůže být jist nejen životem, to nikdo z nás, ale především platností územních plánů, které, jak jsme byli včera na ústavněprávním výboru ujištěni předsedou Správního soudu Baxou, se neruší celé, tzn. když někdo dnes napadne neplatnost územního plánu nebo jeho části z roku 1992 a 1993, a na základě toho zpochybníme, že investorská činnost těch, kteří dneska v tom území něco chtějí dělat. Ale tam jde o to, že i když soud zneplatní pouze část toho územního plánu, tak i to je bariéra, která tam nastává. To znamená, nejde jenom o to, že soud může dneska zneplatnit svým rozhodnutím územní plán z roku 1992, 1993 nebo 1994, ale dokonce zneplatní jenom jeho část, tak tím ten investor či ti investoři v tom území, případně obec – samozřejmě tím investorem může být kdokoliv – tak má velké problémy. Takže já tyto, a nejen tyto, ale i ty pozměňovací návrhy pana senátora Antla podporuji. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. O slovo se přihlásil pan

senátor Jiří Dienstbier. 25

Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Chtěl bych se také vyjádřit k tomuto záměru na úpravu přechodných ustanovení. V současné situaci, je-li vydán, jak už bylo zmíněno, zejména územní plán v podobě opatření obecné povahy, tak zákon nestanoví žádný časový limit, kdy je možno podat návrh k soudu na jeho přezkum. To znamená, pokud by se tento zákon nepřijal, tak dnes schválený územní plán je možno napadnout za dva, za pět, za patnáct, za třicet let, čistě teoreticky. Ta změna, která je obsažena v zákoně, ta právě zavádí časový limit. Jednak má v § 101 b) v jeho novém znění navrhováno obecné ustanovení, že opatření obecné povahy je možno napadnout návrhem u soudu právě ve lhůtě tří let od jeho vydání. A protože samozřejmě je potřeba nějakým způsobem ošetřit ten přechodný stav, kdy vlastně dnes, když by žádné přechodné ustanovení v zákoně nebylo, tak by se ze dne na den sebralo právo těm, kteří mohou napadat takové opatření u soudu. Tak ze dne na den by se jim v některých případech sebralo. Proto je potřeba, aby to přechodné období v zákoně bylo. A chtěl bych zdůraznit, že skutečně se jedná o posun z hlediska časového omezení takový návrh podat tři roky od účinnosti zákona, zatímco doposud je to doba neomezená. Poměrně podrobně jsme o tom debatovali na ústavně-právním výboru, zejména právě s předsedou Nejvyššího správního soudu panem doktorem Baxou, který i uváděl pochybnost, že kdyby se takové přechodné opatření ze zákona zcela vypustilo, zda by zákon byl ústavně konformní, právě z toho hlediska, že by se ze dne na den sebralo oprávnění podat návrh na přezkum takového opatření. A myslím si, že té přechodné úpravy se není potřeba obávat, protože právě časově tu možnost limituje. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Slovo má pan senátor

Miloš Malý. Senátor Miloš Malý: Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové.

Bohužel se svým kolegou panem Dienstbierem absolutně nemůžu souhlasit. Musím dát zapravdu navrhovatelům tohoto pozměňovacího návrhu, že tím vlastně jsme vytvořili dva nerovnoprávné dokumenty. Jedno opatření obecné povahy před nabytím právní moci a druhé po nabytí – promiňte, právní moci – účinnosti nového zákona. Na novou by se vztahovala lhůta, kdy může být uplatněno u soudu právo na přezkum tříleté, ale u těch před novelou by bylo třeba 10 let plus 3 roky. Což je podle mě v rozporu s jakousi proporcionalitou. A nevěřím tomu, že by návrh, který je takto připraven jako pozměňovací, byl v rozporu s ústavou. Protože všechna opatření obecné povahy mají mít stejně dlouhou přezkumnou lhůtu, danou jediným bodem, a to je počátkem její účinnosti. Vycházejme z toho, že územní plán je zásadním dokumentem daného území. A jakýkoli problém s jeho platností vnáší obrovský chaos a samozřejmě ruší očekávání vlastníků, kteří drží pozemky vůči té lokalitě, které jsou na příklad určeny pro výstavbu. Dojde k napadení např. územního plánu z roku 2001, a tato plocha bude – nebo ustanovení, které tuto plochu určuje závazně – to je první, co bude zrušeno. Takže dostaneme se do situace, kdy pozemek v hodnotě třeba 2000 Kč rozhodnutím správního soudu po x-letech od nabytí mění právní účinnost územního plánu, dostane hodnotu louky nebo pole, s hodnotou např. 2 Kč. Jakým způsobem ochráníme osoby, které měly oprávněné očekávání z územního plánu, že tento pozemek je stavební, když nebude stanovena žádná lhůta, která by jim dala možnost v podstatě po projití této lhůty mít konečnou právní 26

jistotu, že do toho nelze zasáhnout. Tak proto doporučuji všem, abychom podpořili změnový návrh na změnu přechodného ustanovení, protože kdybychom tam ponechali původní znění, tak opravdu vytvoříme obecně závazné opatření obecné povahy dvou typů – jedno před novelou a druhé po novele, a bylo by to podle mě více v rozporu s ústavou než toto navrhované řešení, které podle mě je v souladu s ústavou. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. O slovo se přihlásil pan

senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore. Senátor Jiří Čunek: Omlouvám se vám všem ještě jednou, že vystupuji, ale pan kolega Dienstbier tady řekl, že – a já si myslím, že se přeřekl – že § 101 b) říká, že do 3 let, tzn., návrh lze podat k soudu do tří let ode dne, kdy bylo vydáno, tedy on řekl – tady je, kdy nabylo účinnosti. A to je podstatná věc pro vás, kteří tolik nepřicházíte do styku s touto problematikou. Ta situace je taková – obec se rozhodne změnit územní plán. Projednává to jednou, samozřejmě na veřejném zasedání, posléze ten plán je vypracováván, pak je to podruhé a potřetí. Ten proces trvá minimálně – dneska ten proces trvá minimálně 2 roky. Po tom, kdy ho s konečnou platností obec schválí, se mohou dotyční stěžovatelé obrátit na krajský úřad. Poté, kdy krajský úřad těmto dotyčným subjektům nevyhoví, se mohou obrátit na ministerstvo. Poté, kdy ministerstvo nevyhoví, se mohou obrátit na ministra a pak se mohou obrátit na soud. Vezměte si, jaká je lhůta, to není tříletá lhůta, to není tříletý proces, ani od doby vydání, než nabude účinnosti, to může být několik let od těchto oprávněných či kverulantských stížností. Nakonec územní plán projde procesem, kdy máme za sebou řekněme střízlivým odhadem 4 – 5 let, když všechny subjekty si budou počínati celkem rychle. A pak ještě jsou to 3 roky. Pak jsou to 3 roky. A to si myslím, že už je samostatně tak velká, tak dostatečná lhůta, že jsem přesvědčen, v souladu s tím, co řekl předřečník pan senátor Malý, že ta jistota je velká. To znamená, my bychom dneska chránili ty, kteří teď žijí v domnění, že se mohou spravedlivě odvolat proti územním plánům z roku 1992. To je ale přece nesmysl. Takže já podporuji to, co kolegové Vícha a Vystrčil navrhli. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Pan senátor Miloš

Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já jednak děkuji prostřednictvím předsedajícího panu kolegu Čunkovi za tu exkurzi. Doplním to ještě jednou věcí, která je hrozně důležitá. Územní plány, které nabyly účinnosti před rokem 2007, byly schvalovány na základě požadavků starého stavebního zákona. A tam bylo řečeno, kdybych to převedl třeba na automobily, že musí mít airbagy jenom vpředu, nemusí mít zimní obutí a tak dále, atd. Potom jsou územní plány, které nabyly účinnosti a byly schvalovány podle nového stavebního zákona, který platí od 1. 1. 2007. Tam už byly jiné podmínky pro vznik toho územního plánu. A teď se děje co? Teď se děje to, že máme územní plány, které vznikaly podle starého stavebního zákona. A ony jsou napadány a navrhovány ke zrušení, protože nesplňují podmínky, které stanovil až nový stavební zákon. A my v této věci chceme dál pokračovat, teoreticky až do roku 2015. Až do 1. 1. 2015 bychom umožňovali všem, kteří si zamanou, aby územní plány, které byly

27

schváleny nebo nabyly účinnosti před dnem účinnosti tohoto zákona, napadali, jak se jim zlíbí. Včetně územního plánu Prahy, který byl schválen roku 2000, atd. To není normální situace. Myslím si, že není možné nechat to přechodné ustanovení v té podobě, jak je napsáno. Vysvětlení tady jednak už bylo podáno, jednak ho takto ještě doplňuji a velmi vás prosím – ve shodě s kolegou Víchou a ve shodě i s dalšími členy výboru územního rozvoje, kde my jsme si ten zákon bohužel nevyžádali, ale bavili jsme se o něm aspoň v rámci řekněme různého – abyste propustili tento zákon do podrobné rozpravy a potom napravili tu nelogičnost, která se v přechodném ustanovení v bodu číslo 8 nachází. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Pan

senátor Vícha se už odhlásil, aniž jsem si toho stačil všimnout. Konstatuji, že zatím nikdo přihlášen není. Ptám se, zda tomu tak skutečně je. Je tomu tak, takže rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit. Ano. Prosím, pane ministře. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Dobrý den. Já se domnívám, pane místopředsedo, že v tuto chvíli k obecné rozpravě zásadní vyjádření nutné není, já bych se poté vyjádřil ke konkrétním návrhům, tak jak budou uplatňovány v rámci jednotlivých pozic a mám zde k tomu dané stanovisko legislativního odboru ministerstva spravedlnosti. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Pane zpravodaji garančního výboru, přejete si vystoupit? Ne. Nebyl podán návrh – schválit návrh zákona ani žádný jiný návrh. Takže otevírám podrobnou rozpravu. Do ní se přihlásil pan senátor Antl jako zpravodaj, ale tentokrát zřejmě jako navrhovatel pozměňovacího návrhu. Prosím. Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedající, já jsem signalizoval

svoje pozměňovací návrhy. Vystupuji i jako senátor podávající pozměňovací návrh. Chci konstatovat to, že v ÚPV, ale jak jsem si všiml, ani tady nebylo žádné polemické vystoupení, nebo polemizující. Já je shrnu velmi rychle a domnívám se, dojde-li k hlasování o nich, tak bychom je mohli odhlasovat všechny čtyři společně. Jenom připomínám, aniž bych četl znovu odůvodnění, že první pozměňovací návrh k bodu 19 – jde o sjednocení přístupu civilního a správního soudu. To znamená, skutečně udělejme jednotnou právní úpravu. Druhý pozměňovací návrh je k článku I bodu 25 – to je dodatek o nemajetkové újmě. Jsem přesvědčen, že pro právní jistotu je potřeba, aby v právních předpisech to bylo dáno, abychom se nespoléhali jenom na praxi soudní. Pokud jde o třetí a čtvrtý pozměňovací návrh, který máte před sebou, to znamená k článku I – to je ten třetí pozměňovací návrh, bod 51 vypustit a následující body 51 až 72 označit jako body 50 až 71, před tím jsem chtěl říci 72. Čtvrtý pozměňovací návrh k článku I k bodu 51 – dosavadní bod 52 slova "politické hnutí nebo jejich koalice" vypustit, a tam zase jde jenom o sjednocení terminologie, která i v tom jediném právním předpise se liší. Tady znovu velmi prosím o to, abychom jako Senát působili pro čistotu práva s tím, že skutečně znovu zdůrazňuji, že tím nenarušíme, jak jsem i včera říkal panu předsedovi Nejvyššího správního soudu, přijetí zákona. Protože pokud mám správné informace, poslanci by o těchto našich případných pozměňovacích návrzích,

28

respektive vrácených věcech měli rozhodovat koncem měsíce srpna, do konce tohoto roku. Pane předsedající, to jsou ve stručnosti moje pozměňovací návrhy. Místopředseda

Senátu

Petr

Pithart: Děkuji. Pan senátor Jaroslav

Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jaroslav Kubera: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové,

návrh máte sice na stole, ale protože on je takový velmi technický a není z něj úplně zjevné, o co se jedná, tak to velmi jednoduše vysvětlím. Poslanecká sněmovna kromě jiného zařadila také do tohoto zákona novou pravomoc ombudsmana, který – pokud existuje důležitý veřejný zájem – se dostává do stejného postavení jako státní zástupce, který ovšem na rozdíl od ombudsmana nemusí prokazovat. Ombudsman by měl tento veřejný, neboli závažný veřejný zájem prosadit. Už jenom to, že se tam používá pojmosloví důležitý veřejný zájem a závažný veřejný zájem, tak to samo o sobě budí rozpaky. Ostatně jako veřejný zájem budí vždycky rozpaky, a budeme toho tady dnes svědky ještě minimálně dvakrát, u kamzíka a u kůrovce, jak jsou rozdílné, a všechno jsou to závažné veřejné zájmy. Často ty závažné veřejné zájmy vůbec nejsou veřejné, ale jenom zájmy. Takže ten pozměňovák nedělá nic jiného, než vrací zpátky ten stav, který byl dosud. Ten důvod je velmi prostý. Ombudsman tady vznikl proto, že dobře nefunguje státní správa. Kdyby státní správa fungovala, tak by byl zbytečný. Cílem ale není, aby se mu posilovala pravomoc. Cílem je přece zlepšení státní správy. Kromě toho úřad ombudsmana je velmi často zneužíván ekoteroristy, vzpomeňte na dálnici D8 ještě za Otakara Motejla a další, kde se hájí úplně jiné zájmy, než závažné veřejné. Takže já si myslím, že dosavadní stav naprosto vyhovuje, a proto jsem podal tento pozměňující návrh, který ponechává pravomoc ombudsmana v tom stavu, jaká byla před touto novelou. Prosím o jeho podporu. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Pan senátor

Miloš Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, pane ministře, můj pozměňovací návrh je velmi jednoduchý. Máte ho všichni před sebou. Navrhuji, aby v článku 2 v bodě 8 slova "do tří let od nabytí účinnosti tohoto zákona" byla nahrazena slovy "do tří let ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti". Důsledky jsou takové, že v tom okamžiku by skutečně všechny územní plány byly nadány stejnou možností ke zrušení, to znamená v době tříleté lhůty od nabytí jejich účinnosti. Ještě snad mohu říci jednu věc k tomu – my jsme tento návrh konzultovali i s MMR, které jej podporuje, neboť také se domnívá společně s námi, že přispěje ke stabilizaci a jednoduššímu rozvoji našich obcí a krajů. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo

se přihlásil pan senátor Jiří Dienstbier. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych se vyjádřit z legislativního hlediska k návrhu, který předkládá senátor Vystrčil spolu s panem senátorem Víchou.

29

Kromě toho, že trvám na tom, že je to nepochopení toho, co zákon přináší, protože on neomezenou dobu zkracuje na tři roky v přechodných ustanoveních, tak bych chtěl upozornit na to, že v paragrafu 101b, v tom nově navrhovaném návrhu zákona, který tady právě projednáváme, je řečeno, že návrh k soudu lze podat do tří let ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Přechodné opatření – ten bod 8 tam byl proto, aby upravil odchylný režim. Pozměňovací návrh tady v podstatě navrhuje úplně stejnou formulaci, jaká je v obecném ustanovení paragrafu 101b. Jinými slovy – takové přechodné opatření je úplně zbytečné, protože kdyby se ten bod 8 vypustil, tak platí obecná úprava. To znamená, legislativně jde o zcela nesmyslný návrh. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Pan senátor Miloš

Vystrčil. Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, pane ministře, já

v podstatě s druhou částí vystoupení pana kolegy Dienstbiera souhlasím, já to dokonce píšu ve svém odůvodnění – kdo se na to podíval. K mému překvapení – když jsem navrhoval, že bod číslo 8 přechodných ustanovení bude vypuštěn, tak mi bylo řečeno, že tím nic nezmůžeme a že se stejně může stát, že územní plány, které nabyly účinnosti před nabytím účinnosti tohoto zákona, budou podléhat té lhůtě až do 1. 1. 2015. Tudíž jsem potom volil z důvodu legislativní čistoty – a nejsem právník – to, že to přechodné ustanovení vypadá tak, jak vypadá. Říkám, není to můj výmysl. Můj návrh jako vystudovaného matematika a fyzika – původní – byl, vypusťme bod 8 přechodných ustanovení. Toto je dílo těch, co se tím právem zabývají podrobněji a více než já o něm přemýšlejí. Mně to nevadí, protože dosáhneme svého, a to je to hlavní. To nejhorší, co by se mohlo stát, je, že do 1. 1. 2015 bude moci být navrhováno, aby byly zrušeny územní plány, které nabyly účinnosti v roce 2002 nebo 2003 nebo 2004 apod. Takže to je věc – kdo si to z vás zažil, nechci to rozvádět – která do jisté míry naprosto paralyzuje rozvoj některých měst a krajů, a vůbec to není žádná legrace. A než se tady hádat, co je zbytné a co není zbytné, schvalme to, co je zbytné. Ten, kdo si myslí, že to je zbytné, zaplať pánbůh za něj. Ten, kdo si myslí, že to není zbytné, tak to tam prostě má. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo

se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Senátor Jaroslav Kubera: Opravdu nebudu zdržovat, jen naplním jednací

řád a přečtu pozměňovací návrh. V článku I body 37, 38 a 41 vypustit. Následující body přečíslovat. V článku I v dosavadním bodu 39 číslo 6 nahradit číslem 5. V článku IV bod 2 vypustit, zároveň zrušit číslování bodu 1 a příslušně upravit úvodní větu článku IV. Část šestou – článek VII – vypustit. Dosavadní část sedmou označit jako část šestou a dosavadní článek VIII označit jako článek VII. Jak to vypadá složitě, tak to nic jiného není, než aby to navazovalo na všechny ostatní články. V podstatě je to pořád to, že to ponechává stávající stav, byť to vypadá složitě. Jenom jednu větu. Nejlepší období svého života na radnici jsem zažil, dokud jsme územní plán neměli. Dnes ti, který o něj tolik bojovali, mimochodem také kvůli EU, protože prý by nebyly dotace, kdybychom ho neměli – ony nebyly i tak, tak dnes říkají "to byly zlaté časy, když jsme ho neměli". A žádná dramata se neděla ani tehdy. 30

Protože územní řízení v tom stavu, v jakém je ve stavebním zákoně, právě dává ekoteroristům obrovské šance, aby uplatňovali své partikulární zájmy. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Určitě to není opět pan senátor Kubera, takže podrobnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda chce vystoupit se závěrečným slovem. Přeje si to, má slovo. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, musím říci, že jsem velmi pozorně poslouchal rozpravu zde probíhající na téma lhůt v přechodných ustanoveních, respektive vztahu k navrhovanému paragrafu 101b odst. 1. Musím říci, že ač jako bývalý starosta velmi dobře rozumím této debatě a její význam vnímám, dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem ministerstva spravedlnosti k té věci. Ministerstvo spravedlnosti zastává stanovisko, že stanovení lhůty v délce tří let je kompromisní řešení v rámci připomínkového řízení. Tříletá lhůta koresponduje se lhůtou, která je stanovena ve správním řádu pro zahájení přezkumného řízení, tedy pro odlišnou úpravu není věcný důvod a tříletá lhůta je v souladu i s vnitřní systematikou zákona. To je obecné vyjádření k obecné formulaci uvedené v paragrafu 101b odst. 1 daného návrhu zákona novelizujícího soudní řád správní. K přechodným ustanovením si dovoluji doplnit, že u tohoto bodu přechodných ustanovení legislativní odbor ministerstva spravedlnosti zastává názor, že tato diference není vhodná ani důvodná, došlo by tím k porušení principu legitimních očekávání a upozorňuje na to, že by to mohlo vyvolat pochybnosti ohledně ústavní konformity. K návrhu pana senátora Kubery ministerstvo spravedlnosti mi právě teď dává stanovisko, které doporučuje nesouhlasit. Jedná se o kompromisní návrh projednaný napříč ústavně-právním výborem, soudy, ministerstvem spravedlnosti atd. Proto s tímto návrhem – myslím znění navrhované vládou a Parlamentem – proto doporučuje tady nesouhlasit. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. My se vás budeme před každým jednotlivým hlasováním ptát na vaše stanovisko, na vaše doporučení. Nyní může k mikrofonu předstoupit zpravodaj garančního výboru, může se ještě vyjádřit a především nám navrhne způsob hlasování a provede nás jím. Senátor Miroslav Antl: Určitě ano. Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud bych měl reagovat na rozpravu, tak v obecné rozpravě vlastně proběhla podrobná rozprava, kdy pan senátor Vystrčil dvakrát vystoupil, vždy odůvodnil svůj pozměňovací návrh. Dvakrát vystoupil i pan senátor Čunek, který podpořil tento návrh. Ve stejném smyslu významově pohovořil i pan senátor Malý. Naproti tomu pan senátor Dienstbier tady projevil jakousi právní regulaci a oponentské vyjádření. V podrobné rozpravě vystoupil znovu pan senátor Vystrčil, pan senátor Dienstbier ve stejném duchu a pan senátor Jaroslav Kubera nám zde sdělil svůj pozměňovací návrh, to znamená, nechce zvýšit, nebo navýšit pravomoci ombudsmana. Já bych si dovolil dvě věci. Zaprvé reagovat na to poslední řečené, to znamená na navýšení pravomocí pana ombudsmana, veřejného ochránce práv. On byl – a já jsem to tady říkal – na ústavně-právním výboru, a žádal nás, aby měl více pravomocí, zrovna on jako bývalý ústavní soudce, že by měl rád možnost podávat

31

ústavní stížnosti a podobně. Když se podíváte na bod č. 37, já jsem ho předtím vynechal, to je paragraf 66 odst. 3, to je poslanecká změna, která výrazně ne privileguje pana ombudsmana, ale naopak, já jsem tam napadal spíš to, když se podíváte, tam je řečeno, že žalobu je oprávněn podat veřejný ochránce práv, jestliže k jejímu podání prokáže závažný veřejný zájem. Když se podíváte do zákona o státním zastupitelství, nejvyšší státní zástupce nemusí nic prokazovat. A ombudsman musí prokazovat. Já jsem tam spíš útočil na to, proč zrovna ombudsman musí něco prokazovat, takže spíš je to omezení práv. To je moje velmi stručné vyjádření, které jsem nezmínil. Pokud jde ještě o moje pozměňovací návrhy, já jsem si přehrál záznam ze svého předchozího vystoupení a zjistil jsem, že jsem načetl jenom poslední dva pozměňovací návrhy. Velmi rychle přečtu ten první a druhý, aby byl v záznamu. První pozměňovací návrh zní: V článku I v bodě 19 "jsou-li pro to zvlášť závažné důvody" nahradit slovy "jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno". Pozměňovací návrh číslo 2 zní: V článku I v bodě 25 za slova "náhrady škody“ vložit slova "nebo nemajetkové újmy". Další dva jsem načetl, takže shrnul jsem debatu a pokud jde o hlasování, jak jste již, vážený pane místopředsedo, řekl, jiné, než pozměňovací návrhy nepadly. Pokud bych si mohl dovolit pořadí, které jsem naznačil, ostatně i tak byly podány v mé úvodní zprávě, první jsou moje pozměňovací návrhy, bod 1 až 4. Já jsem naznačil, že by byly hlasovatelné společně. Neslyšel jsem jediné kritické a od sebe ani sebekritické vystoupení, takže si myslím, že můžeme hlasovat o tomto návrhu. V pořadí druhý návrh je pánů senátorů Miloše Vystrčila a Petra Víchy. Třetí je pozměňovací návrh pana senátora Jaroslava Kubery. Místopředseda Senátu

Petr

Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji.

Zůstanete u mikrofonu a po znělce budeme hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Konstatuji, že v sále je aktuálně přítomno 65 senátorek a senátorů a znamená to, že kvorum je 33. Pane zpravodaji, o čem budeme hlasovat jako o prvním? Senátor Miroslav Antl: Vážený pane místopředsedo, první jsou, a neslyšel jsem žádnou věcnou námitku, čtyři pozměňovací návrhy senátora Miroslava Antla, což jsem já za mikrofonem. Když byste byl tak laskav a nechal hlasovat o těchto čtyřech pozměňovacích návrzích. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane navrhovateli, prosím vaše

stanovisko. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Nemáme proti tomu

námitek, souhlasíme. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Námitky nejsou, pan navrhovatel souhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. První pozměňovací návrh byl přijat. Registrováno bylo, jak již řečeno, 65 senátorek a senátorů, kvorum bylo 33. Pro bylo 62, proti nebyl nikdo. První pozměňovací návrh byl schválen.

32

Prosím, další pozměňovací návrh. Senátor Miroslav Antl: Další pozměňovací návrh je návrh senátora Miloše

Vystrčila a Petra Víchy, který máme před sebou, a který tady byl i řádně načten. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane navrhovateli, jaké je vaše

doporučení? Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: V tomto ohledu je

doporučení negativní. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pan ministr nedoporučuje.

Zahajuji hlasování. (Předsedající upozorněn, že se nezeptal na stanovisko zpravodaje.) Senátor Miroslav Antl: Já z úcty k senátoru Petru Víchovi mám neutrální

stanovisko. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Omlouvám se panu zpravodaji, že

jsem se ho opomněl zeptat na stanovisko. Zahajujeme teď hlasování. Ne, nejde to. Prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Teď zahajujeme hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE. Při hlasování o druhém pozměňovacím návrhu bylo v sále přítomno 65 senátorek a senátorů, kvorum bylo 33. Pro bylo 54, proti jeden hlas. Znamená to, že návrh byl přijat. Prosím o další hlasování. Senátor Miroslav Antl: Posledním, vlastně třetím pozměňovacím návrhem

je pozměňovací návrh pana senátora Jaroslava Kubery týkající se veřejného ochránce práv. Ten zde byl řádně načten i zdůvodněn. Prosím o hlasování. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Zeptám se pana navrhovatele, pana

ministra na stanovisko. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Při hluboké úctě k panu

senátorovi nesouhlas. Místopředseda

Senátu

Petr

Pithart: Nesouhlas.

Pane

garanční

zpravodaji, vaše stanovisko? Senátor Miroslav Antl: Moje stanovisko je rovněž negativní. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Rovněž negativní.

O návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Při tomto hlasování, které právě skončilo, bylo opět přítomno 65 senátorek a senátorů, kvorum bylo 33. Pro 17, proti 33. Návrh byl zamítnut. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. A nyní přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

33

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Prosím, kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Končí hlasování pořadové číslo 9. Přítomno bylo 64 senátorek a senátorů, kvorum bylo 33, pro bylo 59, proti jeden hlas. A nyní musíme ještě rozhodnout o pověření. Byl podán návrh pověřit senátora Miroslava Antla a zbývá ještě podat návrh na druhého senátora, jak je naším zvykem, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. (Navržen senátor Miloš Vystrčil.) Pan senátor Vystrčil souhlasí. Hlasujeme tedy o pověření dvou našich kolegů Miroslava Antla a Miloše Vystrčila, aby na schůzi Poslanecké sněmovny odůvodnili usnesení Senátu. Konstatuji, že v sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvorum je 31. O návrhu na pověření zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování skončilo, návrh byl přijat. Bylo schváleno pověření. Z 60 registrovaných, tedy při kvoru 31 bylo 52 hlasů pro, žádný hlas nebyl proti. Tím projednávání tohoto bodu skončilo. Děkuji pánům zpravodajům, pan ministr ještě zůstává, dostáváme se na jeho půdu, protože budeme projednávat bod, kterým je 4. Petice za záchranu a zachování populace kamzíka horského v pohoří Hrubého Jeseníku pro příští generace (senátní tisk č. 1) (Z Jednacího sálu odchází řada senátorů.) Prosím, páni kolegové, neodcházejte. Prosím o klid. Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 1. Petici projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor určil svou zpravodajkou paní senátorku Evu Richtrovou. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 1/1. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě jde o pana Zdeňka Pavlíčka, který je uvedeno v usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Po znělce budeme hlasovat, zda souhlasíme s tím, aby pan Zdeněk Pavlíček měl tuto možnost. Je zjevné, že pohyb v sále je značný a mně nezbývá, než vás odhlásit a poprosit vás, abyste se přihlásili ještě jednou, abychom vycházeli z reálných čísel. Prosím, vložte své karty do hlasovacího zařízení. Děkuji. Konstatuji, že nejsme v tuto chvíli schopni se usnášet. Prosím předsedu klubu sociální demokracie, aby si zjednal pořádek ve svých lavicích. Nemůžeme jednat! A teď již hlasovat můžeme. Budeme hlasovat o návrhu, který jsem již přednesl. Týká se možnosti zúčastnit se schůze Senátu a vystoupit pana Zdeňka Pavlíčka. O tomto zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování č. 11 končí, skončilo schválením návrhu. Registrováno bylo 30 senátorek a senátorů, kvorum tedy bylo 16. Pro bylo všech 30, proti nebyl nikdo. V tuto chvíli tedy dovolte, abych zde zástupce petentů přivítal.

34

Podle článku 3 našich Podrobnějších pravidel může každý ze zástupců vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut. Nejdříve ovšem uděluji slovo zpravodajce výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí paní senátorce Evě Richtrové. Prosím, paní senátorko. Senátorka Eva Richtrová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámila se svou zpravodajskou zprávou, která byla projednána na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Dne 23. listopadu 2010 byla do Poslanecké sněmovny i do Senátu doručena petice podle § 1, zákona č. 85/1991 Sb., o právu petičním, a to s názvem "Za záchranu a zachování populace kamzíka horského v pohoří Hrubého Jeseníku pro příští generace". Tuto petici podepsalo 25.132 občanů, proto se dostala na pořad našeho jednání. Důvod, proč tolik občanů podepsalo tuto petici, je v krátkosti asi takovýto: Část odborné veřejnosti z řad ochránců přírody volá po totální likvidaci kamzičí zvěře v Jeseníkách. Je třeba tady v tomto okamžiku říci, že v únoru 2013 to už bude 100 let, kdy byl znovu vysazen kamzík v Jeseníkách. Tito petenti jsou samozřejmě pobouřeni i tím, i podle plánu péče CHKO Jeseníky je uvedená konstatace, že dlouhodobým cílem ochrany přírody vždy bylo a je vyloučení kamzičí zvěře z Hrubého Jeseníku. Důvod, proč takováto konstatace se objevila, je nepůvodnost kamzíka v Hrubém Jeseníku a údajně škodlivý vliv kamzíka na některé rostlinné endemity, které však nezničila ani historická pastva dobytka v oblasti Pradědu, ani v mnohonásobně početnější jelení a srnčí zvěř. Petenti, a nejen oni, jsou přesvědčeni o tom, že vyhubení kamzičí zvěře v Jeseníkách by znamenalo nenahraditelnou ztrátu a ochuzení Jeseníků o zabydlený druh savců. Petice tedy, zjednodušeně, požaduje, aby kamzičí zvěř zůstala nadále ozdobou přírodního bohatství Jeseníků jako neodmyslitelná a trvalá součást jesenické přírody. Tady bych chtěla v tomto okamžiku konstatovat také stanovisko ministerstva zemědělství, které se problémem vyhubení a zrušení chovu kamzíka zabývalo už v roce 1998, a závěr ministerstva zemědělství při tomto šetření byl takový, že úplná likvidace kamzíka horského v Jeseníkách není důvodné. Totéž ministerstvo zkoumalo také v roce 2005 zákonnost vymezení současné oblasti chovu kamzíka horského Hrubý Jeseník, přičemž rozpor se zákonem nebo jiným obecně závazným předpisem vůbec neshledalo. Chtěla bych říci, že v Poslanecké sněmovně petiční výbor předal vyřízení této petice výboru pro životní prostředí a problematikou se v Poslanecké sněmovně zabýval Podvýbor pro ochranu přírody a krajiny. Když se podíváme, kdy byla petice podána a kdy ji projednáváme, tak můžeme říci, že celou tu dobu se konaly různé schůzky odborníků s veřejností, se zástupci obcí v oblasti Jeseníků. A tato aktivita vyvrcholila vlastně 18. a 19. května v České Vsi v Jeseníkách, kde byl výbor pověřen svoláním této schůzky, kde se zúčastnil jednak zástupce ministerstva životního prostředí, byli tam zástupci obcí, které leží v chráněné krajinné oblasti Jeseníky, byli tam zástupci Lesů České republiky, ochránci přírody, petenti a další hosté. A na místě byla předána panu Šarapatkovi jako předsedovi této komise další petice, a ta má název "Vyhlášení Národního parku Jeseníky". Tato petice má 15.500 podpisů. Zatím je pouze v Poslanecké sněmovně, k nám do Senátu ještě nedoputovala.

35

Chci to tady v tomto okamžiku všechno shrnout jenom konstatováním, že důvod, proč jsem tady zmínila i druhou petici, je to, že obě tyto petice se v podstatě snaží chránit přírodu, ale v určitém bodě jdou proti sobě. Pokud bude vyhlášen Národní park Jeseníky, pak by v něm neměly být nepůvodní organizmy, a mezi ty nepůvodní organizmy lze zařadit i kamzíky. Proto bylo přijato i na zmíněném Podvýboru jakési doporučení pro ministerstvo životního prostředí, a to vytvořit pracovní skupinu, která by se měla odborně zabývat problémy, které jsou obsaženy v obou těchto peticích. Na projednávání v našem výboru byli přizváni samozřejmě i petenti, i zástupce ministerstva životního prostředí. Zástupce ministerstva životního prostředí konstatoval, že takováto odborná skupina už byla ustavena a jsou tam zástupci všech dotčených zájmových skupin, takže je velice reprezentativní. Jak se s touto peticí vypořádat? Já bych vám ještě i v tomto okamžiku mé zpravodajské zprávy tady nastínila, o čem budeme vlastně hlasovat a kam se tedy náš závěr by mohl ubírat, pokud s ním budeme souhlasit. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ve svém 46. usnesení z 11. schůze, která se konala 13. července 2011, konstatuje, že výbor po úvodním slově, odůvodnění a informaci zpravodajky výboru senátorky Evy Richtrové o průběhu a výsledcích veřejného slyšení výboru k uvedené petici v souladu s § 142a zákona č. 107/1997 Sb., o jednacím řádu Senátu a podrobnějšími pravidly projednávání peticí v Senátu a po rozpravě: Výbor oznamuje Organizačnímu výboru Senátu Parlamentu ČR, že šetření ve věci senátního tisku č. 1, Petice za záchranu a zachování populace kamzíka horského v pohoří Hrubého Jeseníku pro příští generace bylo ukončeno. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR na základě zevrubného seznámení a projednání senátního tisku č. 1 na veřejném slyšení výboru 13. července 2001 přijmout usnesení, jehož návrh je uveden v příloze č. 1 tohoto usnesení a se kterým vás seznámil. Navrhuje Organizačnímu výboru Senátu zařadit na pořad schůze Senátu bod senátní tisk č. 1 – petici za záchranu a zachování populace kamzíka horského v pohoří Hrubého Jeseníku pro příští generace, určuje, že osobami zastupující petenty, které používají práv podle § 142, odst. 2 jednacího řádu Senátu, jsou mluvčí petičního výboru petice, kteří jsou uvedeni v další příloze tohoto usnesení. Doporučuje, aby se schůze Senátu dále zúčastnili i zástupci ministerstva životního prostředí a zástupci Poslanecké sněmovny, které výbor považuje za peticí dotčené a kteří jsou také uvedeni v příloze. Určuje zpravodajem výboru pro jednání senátního tisku č. 1 na schůzi Senátu mou osobu. Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu ČR, předsedovi výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petici a Organizačnímu výboru Senátu. Nyní návrh usnesení, o kterém bychom pak měli v závěru projednávání hlasovat. Senát Parlamentu ČR bere na vědomí petici za záchranu a zachování populace kamzíka horského v pohoří Hrubého Jeseníku pro příští generace, která byla předána Senátu Parlamentu ČR 23. 11. 2010 a zároveň bere na vědomí informaci o podané petici vyhlášení Národního parku Jeseníky v Poslanecké sněmovně. Konstatuje, že zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí provedla příslušná šetření ve věci petice uvedené v bodu 1.

36

Podporuje vytvoření pracovní skupiny v gesci ministerstva životního prostředí, která se bude projednávanými problémy odborně zabývat a žádá ministerstvo životního prostředí ČR, aby o dalším postupu ve věci informovalo výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu PČR, neboť členové tohoto výboru se budou danou problematikou zabývat, budou ji sledovat a vyjadřovat se k ní. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní zpravodajko, prosím,

zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Předpokládá se vystoupení petentů a osob dotčených stran. V našem případě jde o pana Zdeňka Pavlíčka, který se již přihlásil a posléze o pana ministra Tomáše Chalupu. Prosím, pane Pavlíčku. Zdeněk Pavlíček: Vážený pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové, jménem petičního výboru a petentů vám děkuji za možnost vystoupit před vámi. Jmenuji se Zdeněk Pavlíček a jsem předsedou petičního výboru petice za záchranu a zachování populace kamzíka horského v pohoří Hrubý Jeseník pro příští generace, jejichž text máte před sebou. Proto ho nebudu číst. Když jsme s kolegy v roce 2009 zahajovali petici za záchranu kamzíků, říkali jsme si, že pokud sebereme 2 000 podpisů, budeme to považovat za velký úspěch. Na podzim loňského roku jsme oběma komorám Parlamentu odevzdali petici s 25 132 podpisy občanů z celé ČR. Výsledek je pro nás o to překvapivější, že nešlo o internetovou petici, kdo se chtěl připojit, musel si z internetu stáhnout petiční arch, podepsat se, případně oslovit okolí, koupit obálku, zaplatit poštovné a podepsaný petiční arch zaslat na adresu petičního výboru. Uznáte, že je to dost práce. O to cennější a pro nás významnější je výsledek. Takový zájem veřejnosti nás v mnohém velmi překvapil a motivoval nás k hledání dalších cest, jak kamzíky v Jeseníkách zachránit. Oslovili jsme řadu odborníků, založili jsme občanské sdružení Jesenický kamzík, připravujeme oslavy stého výročí vysazení kamzíků v Jeseníkách a také jsme vypracovali svou strategii záchrany kamzíků, vedle oblasti veřejné a odborné také v oblasti legislativní. Za dva roky s peticí jsem se seznámil s částí legislativy v oblasti přírody a zjistil jsem pro mne jako občana nepochopitelnou věc. Některá legislativní ustanovení v oblasti ochrany přírody si protiřečí, dokonce jdou proti sobě, část kompetencí spadá pod ministerstvo zemědělství, část pod ministerstvo životního prostředí, konkrétně to, co platí pro ryby a jiné vodní živočichy, pro ostatní suchozemské živočichy neplatí nebo platí v oblasti legislativní jinak. Na druhou stranu se tomu ale nelze divit. O kamzičích problémech v Jeseníkách jsem se dozvěděl poprvé na jaře 2009, tedy zhruba před dvěma roky. Dámy a pánové, tušíte, kolikátý ministr sedí na ministerstvu životního prostředí od té doby k dnešnímu projednávání? Sedmý: Bursík, Miko, Dusík, Šebesta, Bízková, Drobil a pan ministr Chalupa. Jednomu z těchto ministrů jsem osobně v Ostravě předával materiály o kamzících v Jeseníkách. Neodpověděl mi, protože do zákonné třicetidenní lhůty nebyl už ministrem. Dámy a pánové, omlouvám se, ale proč tento dlouhý úvod? Protože se na vás, zákonodárce Parlamentu ČR, chceme jménem petičního výboru a všech 25 000 petentů obrátit o pomoc. Tady totiž nejde jen o problém kamzičí zvěře, ale je to problém celého systému ochrany přírody v naší zemi. Tento systém není v pořádku a ani legislativa. Proto se obracíme na vás o pomoc, jako občané to změnit nemůžeme. Vrátím se zpátky ke kamzíkům. V zákoně 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, resp. v jeho změně 349/2009 Sb. se v § 5 odst. 1 uvádí: Všechny druhy

37

rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů, k zániku populace atd. Ačkoliv v § 3 vymezení pojmů tohoto zákona žádnou definici pojmu geograficky nepůvodní druh nenajdete, ve čtvrtém odstavci § 5 citovaného zákona je definice: geograficky nepůvodní druh rostliny nebo živočicha je druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu. Dámy a pánové, uznejte, jsem laik, ale zdá se mi to poněkud široká a málo právnicky jednoznačná definice. Odtud pramení různé výklady, a tady je pro kamzíky, ale i pro jiné druhy jádro problémů. Abych jen nepoukazoval na nedostatky, dovolte, abych vás konkrétně seznámil s našimi návrhy. Navrhujeme, aby citovaná definice nepůvodnosti byla co nejdříve smysluplně změněna. Jestliže měl zákonodárce na mysli ochranu před tzv. invazivními nepůvodními druhy, nechť v zákoně je toto slovo. Jiná definice nepůvodního druhu přijatá z prostředí EU už v české legislativě platí v zákoně o vodě a rybářství, kde se za původní druh považuje takový, který v přírodě bez zásahu člověka vyvede tři po sobě jdoucí generace druhu. Nevím, proč to neplatí i pro kamzíky. Dále navrhujeme okamžité zvýšení celkového cílového stavu kamzíků v Jeseníkách na 400 ks proti současným 200 ks. Stoletá zkušenost s chovem kamzíků v Jeseníkách ukazuje tento stav jako optimální a řada odborníků to potvrzuje. Současný maximální stav 200 ks je nařízen rozhodnutím ministerstva životního prostředí z dubna 2000, ačkoliv správa Chráněné krajinné oblasti Jeseníky opakovaně lživě tento stav svádí na myslivce, že tolik střílejí. Dámy a pánové, opak je pravdou. Myslivci by rádi vyšší stavy, ale ministerstvo životního prostředí to nedovoluje a dochází k paradoxní situaci, že orgán ochrany přírody, v tomto případě ministerstvo životního prostředí, nařizuje myslivcům kamzíky střílet. Když jsem zmínil správu CHKO Jeseníky, dovolte, abych za petiční výbor vyjádřil také jistou nelibost. Správa CHKO Jeseníky vydává za státní peníze bulletin, kde veřejnosti předkládá účelově zkreslené mnohdy skandalizující polopravdivé informace, dezinterpretuje v nich fakta a závěry odborných studií a v některých případech otevřeně lže o kamzících. Tyto skutečnosti stejně jako dehonestující postoj, který tento státní úřad zaujal k naší petici, považujeme za nepřijatelný a trestuhodný. Je to právě správa CHKO Jeseníky, která ve svém ze zákona platném a závazném dlouhodobém plánu péče na roky 2003 až 2013 uvádí text, který nás vedl k organizaci petice. Dovolte, abych citoval. Dlouhodobým cílem je úplné vyloučení kamzičí zvěře z oblasti. Jinde v tomto dokumentu se píše: Správa CHKO Jeseníky zastává názor snižování stavu pod 200 ks, případně zrušení volného chovu kamzíka horského jako nepůvodního druhu zvěře v CHKO Jeseníky. Petiční výbor jménem petentů žádá závazné zrušení tohoto záměru CHKO Jeseníky zlikvidovat kamzíka horského v těchto horách. Dámy a pánové, jak bylo řečeno, během naší petice se objevila ještě další – petice za vznik Národního parku Jeseníky. Petiční výbor se domnívá, že stávající ochrana přírody Jeseníků je dostatečná, budou-li zodpovědní dělat řádně. Vznik Národního parku Jeseníky ale pro nás představuje jiný problém. Zákon o národních parcích totiž říká, že v národním parku nesmějí žít geograficky nepůvodní druhy. Vyhlášení Národního parku Jeseníky by tedy opět znamenalo jednoznačnou likvidaci kamzičí zvěře v Jeseníkách. Ačkoli rozumíme snahám o turisticky a komerčně lákavou značku národní park, dokud nedojde ke změnám v zákoně o národním parku, má-li to vůbec

38

logický smysl, musíme být v zájmu zachování jesenických kamzíků proti zřízení Národního parku Jeseníky. Vážené senátorky a senátoři, dámy a pánové, když jsem před dvěma lety sbíral na Pradědu první podpisy, několik lidí odmítlo petici podepsat. Hledali skrytou kameru, protože je to přece hloupost, je nesmysl, aby CHKO chtěla v Jeseníkách kamzíky zlikvidovat. My, kteří víme, že je to skutečnost, vkládáme do vás, zákonodárců naděje, že vyslyšíte hlas 25 000 petentů a zasadíte se o záchranu a možná i o další rozvoj populace kamzíka horského v Jeseníkách. Jako chlapec jsem před více než 30 lety za kamzíky s rodiči do Jeseníků jezdil, tehdy bylo běžné vidět je a potkávat, dnes jsou setkání velice vzácná a spousta lidí vůbec netuší, že kamzíci v Jeseníkách jsou. Prosím, změňme to, postavme společně jesenickým kamzíkům k jejich stému výročí v Jeseníkách, na Pradědu sochu. Zaslouží si to. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane Pavlíčku. Pane ministře, přejete si samozřejmě vystoupit. Prosím, máte slovo. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Vážený pane místopředsedo, vážený pane Pavlíčku, vážené paní senátorky a senátoři, dovolte, abych se krátce zmínil o bodu, který projednáváme. Pravdou je, že jesenická populace kamzíka horského je v tamní přírodě geograficky nepůvodní a byla tu uměle založena na počátku 20. století. Rok 1913 je tady zmiňován jako rok stého výročí. Orgány ochrany přírody jsou přesvědčeny o tom, že přemnožená zvěř může působit škody na zdejší populaci ohrožených druhů rostlin. Cílem ministerstva a ani správy není zcela vyhubit kamzíka, byť byl přivezen z Alp, snahou je předejít škodám ochrany přírody regulací stavů. Mám zde plán péče, ze kterého bylo citováno. Doplnil bych ke kamzičí zvěři, k článku 3.2.4.1 – dlouhodobým cílem je úplné vyloučení kamzičí zvěře, do doby realizace nesmí celkový stav populace přesáhnout cca 200 ks. Stávající situace je podle údajů, které máme k dispozici taková, že v 80. letech a na počátku 90. let minulého století se pohyboval počet kamzíků v oblasti kolem 650 ks. Stávající populace v roce 2009 čítala zhruba 200 jedinců. Tento stav nezakládá žádné škody a není aktuální důvod pro zásah státní správy, myslivosti či ochrany přírody a krajiny. Stávající plán nenavrhuje úplnou likvidaci, byť rozumím, věci, které pan zástupce petentů uvádí, jsou klíčové. Chtěl bych říci jednu věc. Neměl jsem možnost setkat se se zástupci vás, nepřišli jste za mnou, omlouvám se, že ministerstvo životního prostředí je podrobeno tak rozsáhlé fluktuaci z hlediska ministrů, věřte, že jsem to nezpůsobil a není to můj záměr, ale je to realita. Na druhou stranu jsem měl v Jeseníkách možnost několikrát diskutovat se zástupci petičního výboru, který zde byl také zmiňován a který má za cíl vyhlásit Národní park Jeseníky. Setkal jsem se s drtivou většinou starostů v této oblasti, a to z obou krajů, jak tam prochází hranice. Vedli jsme diskusi na téma co a jak. V tuto chvíli ministerstvo životního prostředí nadále vede diskusi, ale nevnímá vyhlášení Národního parku Jeseníky jako svou základní prioritu také proto, že vnímá, že zejména v oblasti zástupců samospráv v této oblasti je velký odpor, ne-li stoprocentní vůči vyhlášení této věci. Nepochybně je pravda, že důsledkem tohoto stavu by byl i dopad na populaci kamzíka, o kterém zde bylo zmiňováno. Rád bych uvedl jednu věc, jak říkala paní zpravodajka na zasedání příslušného výboru. Ministerstvo životního prostředí vítá v návrhu usnesení iniciativu na vytvoření pracovní skupiny na bázi ministerstva. Zásadním způsobem zde prohlašuji, že se rád setkám se zástupcem petičního výboru panem Pavlíkem. Velmi mě zajímají skutečnosti týkající se údajných polopravd. Vždy, když objíždím

39

republiku a setkávám se s místními zástupci veřejnosti, ptám se, jak vycházejí s představiteli státní správy, s místním vedením CHKO. Situace je v každém místě jiná, někde komunikace funguje a lidé jsou spokojeni, jinde nefunguje. Není to vždycky tak, že je to chyba na straně CHKO, ale měli bychom i tak hledat chyby především sami u sebe. Zároveň musím říci, že očekávám od této pracovní skupiny, která pracuje a bude pracovat velmi intenzivně, že přinese jasný a obhajitelný výsledek, jak postupovat v oblasti počtu kamzičí zvěře v oblasti Jeseníků. Sděluji ctěným paním senátorkám a pánům senátorům, že na základě tohoto závěru pracovní skupiny jsem připraven podniknout kroky ke změně plánu péče z hlediska počtu vyjmenovaných kusů zvěře podle toho, jaké budou záběry této odborné skupiny. Nechtějte po ministrovi, aby říkal, zda 200 je dost nebo málo, zda to má být 300, 400 či 37, v tuto chvíli nevím. Přiznám se, že to nemám dělat, od toho mají být příslušné orgány, které mají působit systémem férovým, otevřeným a regulérním. Děkuji. Senátor Martin Tesařík: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, pane

Pavlíčku, kolegyně, kolegové, asi bych měl v úvodu říci, že jsem osobně zainteresován na těchto kamzících, asi tom slova smyslu, abyste se nelekli, že např. vlastním nějaké stádo kamzíků, to nikoliv. Ale jsem hejtmanem Olomouckého kraje, takže mi přísluší tato materie, neboť se na mě obrací řada občanů Olomouckého kraje, stejně tak jako zástupci samospráv. Neměl jsem ještě možnost osobně jednat s panem ministrem na toto téma, nicméně jsem rád, že vnímá, že je důležité diskutovat o tématech, o která se veřejnost veřejně zajímá. Nakonec více než 20 tisíc podpisů znamená, že toto téma je důležité pro náš region. Jsem rád, že i předkladatelka tohoto materiálu paní kolegyně senátorka také připomněla, že to téma úzce souvisí s druhou peticí, s peticí ohledně případného vyhlášení Národního parku Jeseníky. Obě dvě témata, ve svém vystoupení to také připustil pan ministr, spolu úzce souvisejí. V zásadě jedno ovlivňuje druhé. Já bych chtěl vyjádřit svůj názor, že skutečně vnímám, že byť budeme slavit v příštím roce teprve své výročí populace kamzíků v Jeseníku, tak na druhé straně fragmenty kamzičích koster na území např. Štramberka dokazují, že, a tento živočich se bezesporu ať už na území Moravskoslezského kraje či Olomouckého kraje, kde území Jeseníků spadá, v minulosti bezesporu vyskytoval. Nicméně protože s ohledem na materii toho dnešního programu jednání Senátu chci možná nás zaměřit směrem k návrhu na usnesení, který nám byl dnes rozdán. Pokud nebude jiný návrh usnesení, tak se domnívám, že předložený návrh usnesení ve 4 bodech není pro dnešní den nikterak konfliktní, že dává šanci do budoucna řešit tuto problematiku, a proto doporučuji, abychom možná využili času, abychom se zaměřili na hlasování o předloženém návrhu usnesení. Určitě dává vám jako reprezentantům Senátu ČR, a stejně tak i nám kolegům, kteří jsou ve VUZP, se touto materií v budoucnosti zabývat, a přijmout tedy následně to nejlepší rozhodnutí. V tomto okamžiku končím své vystoupení a chci pouze podotknout, že předložená návrh usnesení bezesporu podpořím. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Pan

senátor Adolf Jílek má slovo. Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové,

já si bohužel moc pamatuji a s kamzíkem a i s jelení zvěří v Jeseníkách to bylo jako na houpačce. V době, pokud byly kdysi Československé státní lesy a měly svoje 40

honební revíry, tak té zvěře tam bylo hodně, a vůbec nikomu nevadila. CHKO nebyla v té době správním orgánem. Oni si pěstovali co možná největší počet kusů. Pak došlo ke změnám. Najednou lesy přišly o revíry a objevily se první názory. Ty tu byly daleko dřív, než co vymyslelo CHKO. To bylo zcela uzavřít Jeseníky pětimetrovým plotem, vyklučit kamzíka, protože je tam dosazen opožděně, a zničit také jelení zvěř, protože jelen je původem zvěř stepní, nikoli horská. Opravdu, tohle byly návrhy. Pak už měli jít zpětně k tomu, že se měly vysekat smrky a nasadit tam to, co bylo původní, tzn. buky a modříny atd. I příroda má svůj vývoj a bohužel vývoj našeho práva došel k tomu, že se stal z CHKO správní orgán, který na velké části území mého volebního obvodu, rozhoduje. A jejich rozhodování není vždycky opřeno o fakta, která mají vědecky nebo zkoumáním podložena, ale v mnoha případech na pocitech. Když si vzpomenu, jak to fungovalo po povodních, kdy CHKO i v obci, do které zasahovalo jen malou částí, rozhodovalo o tom, co se bude opravovat, co se nebude opravovat, a jakým způsobem, kdy projekty kontrolovalo CHKO, potom je schvalovalo, nakonec zamítlo, věci, které před tím schválili, tak vím, že tady toho problému je hodně, takže jsem rád, že tu petici tady někdo zvedl, a chtěl bych jim poděkovat. Myslím si, že body, které máme v návrhu usnesení, jsou v pořádku, velice rád je podpořím a chtěl bych vás poprosit také, abychom o nich takto hlasovali. Chtěl jsem jen připomenout druhou petici, když jsem se bavil nedávno s naším bývalým kolegou, který teď je na Šumavě nebo u Šumavy, také pracuje v jednom CHKO, nikoli v tom, o kterém se mluví, tak mi říkal, prosím tě, co to u vás začali blbnout s tím národním parkem. Kdo pro něj hlasuje, tomu uraz ruku. Když jsem se ptal těch, kteří s touto peticí začali obcházet, říkám, hoši, co to děláte, proč? Uvědomujete si důsledky? "My jenom chceme, aby se Jesenicko opět zviditelnilo." Ale ne všechna zviditelnění jsou ta správná. Někdy může zviditelnění mít právě opačný efekt. Prosím, podpořme usnesením tuto petici, a pokud můžete, zkuste přesvědčit ty, kteří se snaží udělat národní park v Jeseníkách, přesvědčte je o tom, že je to zbytečné, že ta ochrana taková, jaká tam je, bohatě stačí. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo

má pan senátor Vladimír Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,

vážení petenti, kolegyně, kolegové, je to trochu směšné, že se Senát ČR musí zabývat i peticí, týkající se kamzíků. O čem to svědčí? Svědčí to jednoznačně o tom, že zelená mafie, prosazovaná exministrem Bursíkem a dalšími, nabývá na neskutečných pravomocech. Je chybou ministra, že povoluje nebo dovolí, aby pod zástěrkou různých pseudovědeckých nebo tzv. odborníků se děly takovéto věci. Chtěl bych panu ministrovi připomenout, že je zodpovědný ne kamzíkům, ale především občanům, a občané, a tady to také zaznělo, jednoznačně jsou proti tomu, co produkují jeho podřízení. A myslím si, že to je vážný signál nejen jemu, ale nám všem, abychom ty obrovské kompetence a pravomoci, které jsme jim my jako politici dali, abychom jim postavili určitou hráz. Populace kamzíků je tam od roku 1913. Jsem zvědav, kdy za chvíli přijdou ti tzv. ochránci přírody s tím, že příroda se bude řídit jejich doporučeními a jejich plány a ne to, co tady bylo už po tisíciletí, že stejně si příroda poradila. Za chvíli může dojít také k tomu, že mohou říkat, že lidí je v chráněném parku nebo na chráněném území více, než je zdrávo, a že by se měli vystěhovat. Ano, i takové možná tady za chvíli zazní názory, pokud se jim nepostavíme. 41

Vyzývám tady z tohoto místa pana ministra, aby se velmi, velmi přísně a zodpovědně zabýval činností těch tzv. ochranářů a tím, co se děje v chráněných parcích a v chráněných zónách. Aby za chvíli nebylo, že jediným místem, kde se bude moci žít, a jinak všechno budou chráněné zóny, budou pouze velká města nebo možná jenom Praha a Brno. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor

Jaroslav Kubera. Senátor

Jaroslav

Kubera: Vážený pane

předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, mě trochu mrzí, že ty petice neprojednáváme dohromady. Jednak bychom uspořili čas, protože ony jsou si velmi podobné, akorát že ta jedna také obsahuje vědce, kteří říkají vystřílet, a ta druhá zase zachovat. A já bych se zeptal, co bychom dělali, kdyby pro zachování bylo 25 135 občanů, a za vystřílení 25 136, což je osud všech petic. Já když si tady přečtu, kdo tu petici podepsal, tak významné osobnosti, jako Jana Bobošíková, Wolfová a další, nebudu je všechny jmenovat, evidentně lidi, kteří v životě kamzíka nejedli, v tom je moje otázka, jestli kamzík je tržní, jestli je něco jako srnka. Já se v tom vůbec nevyznám, nejsem myslivec. Protože jestli je k jídlu, tak by byla naprostá škoda tedy se ho zbavovat, ale k tomu, jak dlouho tam je, to je velmi těžká otázka. Narazíme na ni ještě s kůrovcem. Je to otázka, co tady bylo dřív. Nedělejme si iluze, my tady také nejsme věčné časy. Byly doby, kdy ani my jsme tady nebyli. Nakonec ti lidé to tady osadili, ti sem odněkud přišli, ti se tady nenarodili, a v tu dobu už tady byl leckdo. A když slyším, že už to bude sto let, tak říkám, sto let, to jen my. Pro nás je sto let dlouhá doba, ale historicky sto let není žádná doba. Já se ptám, co tam bylo před 2 miliony let. Jestli bychom to také neměli vystřílet, nebo zachovat. Prostě toto jsou nesmyslné otázky a je to přesně, jak říká pan senátor Dryml. My jsme ekoteroristům dali oficiální moc a oni ji samozřejmě využívají a výsledkem projednávání těchto petic by bylo jim zase tuto moc vzít. A ještě vám připomenu toho ombudsmana. Pak budete sami se divit tomu, co jste si odsouhlasili, až jeho prostřednictvím nás budou ekoteroristé ovládat, protože on nebude moc jinak než vyhovět jejich žádostem a dávat žaloby v tzv. závažném společenském zájmu. Mě napadlo, kdyby se povedlo přenést toho kamzíka na Šumavu a naučit ho žrát kůrovce, že bychom možná vyřešili dvě petice jedním rázem. Ještě o tom bude řeč, co s kůrovcem. A jsou tady jisté nápady, jak ho zlikvidovat, třeba by se tím mohli živit ti přivázaní ke stromům, to by jim dlouho vydrželo, prostě mně přijde ta veřejnost, co si o nás pomyslí. Nedivte se potom, že chce zrušit Senát. Když se tady zabýváme věcmi, které jsou naprosto jasné. Nechte kamzíka žít, dejte nám pokoj. Já to zažívám ve městě, kdy chtěli bruslaři jezdit v zámecké zahradě a památkáři se mohli zbláznit, protože budou jezdit kolem stromu, aby se něco tomu stromu nestalo. V té zámecké se přece na bruslích nikdy nejezdilo, protože paní Aldringenová neměla kolečkové brusle. A vykopejte všechen asfalt a dejte tam šotolinu. Protože nám se to líbí. A fontánu mít nebudete, protože my jsme tam našli lebku. Každému staviteli radím, a budu vás prosit brzy o podporu senátního návrhu zákona o archeologii, protože to, co se děje, jaký máme zákon, že právnické osoby všechno platí bez výběrových řízení, nehorázné částky za archeologický výzkum, kdežto soukromé osoby, to jsou voliči, neplatí, tam to platí stát. Není k tomu nejmenší důvod. A jisté firmy si našli nový úžasný job, jak se živí tím, že zastaví stavbu na 20 42

dní, 2 roky a hledají a kopají. V místech, kde už stavba stojí a mělo se kopat tehdy, kdy se stavba stavěla. Já fakt souhlasím s petičníky, nechte toho kamzíka na pokoji a naučte ho tedy žrát něco jiného, když žere to, co tam ti žabičkáři nechtějí, aby žral, protože jednoho žabičkáře baví mloci. Dostal jsem od hnutí Duha krásný mail. Naučil jsem se další nové živočichy kromě páchníka, kvůli kterému udělali z Doubravky naturu, tak je také jeřáb český, kterého našli na dálnici D8, když už nezbývalo nic. Na letišti zase najdou, cože to tam najdou? Nějakého sysla, který tam musí nutně být, a ta letadla ho vyrušují. A nechci tady citovat z ministerstva životního prostředí ještě před panem ministrem, že lázeňská sezóna se nemůže konat v červnu, protože v tu dobu hnízdí ptáci a ohňostroj je ruší, že by bylo nejlepší konat v prosinci, kdy by se opravdu dobře sedělo lidem na louce a poslouchalo koncert. Není to jen toto, to je globální oteplování a všechny tyto nesmysly, kterými nás někdo krmí, ale za tím je samozřejmě schovaný obrovský džob a ohlupování lidí a někteří tomu i uvěří. Ukončuji to tím, nechte kamzíka žít - a dejte nám už pokoj. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, slovo má

pan senátor Miroslav Nenutil. Senátor Miroslav Nenutil: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, pane Pavlíčku, kolegyně a kolegové, nepřipadá mi vůbec malicherné, že se horní komora parlamentu zabývá záchranou živočišného druhu v určité oblasti. Naopak budu rád, budeme-li moci této záchraně nějak pomoci. Možná se vám zdá divné, proč senátor ze západních Čech vystupuje k problému kamzíka na druhém konci republiky, ale v 70. letech jsem tam trávil coby student spoustu zim na dnes už bohužel neexistující Vřesové studánce, nebo chatě Vřesová studánka, a tak Červenohorské sedlo, Šerák i Vozku znám moc dobře a vím, že chataři vždycky říkali, když budete mít štěstí, tak na Vozkovi uvidíte i kamzíky. A byli na to velice pyšní. Víte, nechtěl jsem mluvit tak o tomto živočichovi, jako bych spíš navázal na pana senátora Jílka. Bylo by dobré, kdyby všichni ti petenti, jež podporují vznik Národního parku Jeseníky, se spojili, nebo spíš starostové, podnikatelé z této oblasti, aby se spojili se svými kolegy na Šumavě a popovídali si s nimi, a brzy by zjistili, že očekávané výhody, spojené patrně s větším cestovním ruchem, zdaleka nevyváží všechna omezení pro samosprávu a podnikatele, jež jsou spojena s fungováním národního parku. Bylo by smutné, kdyby problém kamzíka měl být zástupným problémem nebo dílčím řešením pro existenci nebo neexistenci budoucího národního parku. Podporuji tu petici. A ještě jedno slovo k národním parkům. To by měl být už pátý národní park při necelých 79 tisících km2 rozlohy naší republiky téměř 1 % je v režimu národního parku a 1/8 v režimu chráněné krajinné oblasti. Abychom se potom nedostali někdy časem k tomu, že budeme vytyčovat někde oblasti normálního života, normálního lesa, normální přírody. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, byl jste poslední, který se přihlásil do obecné rozpravy. Skutečně je tomu tak, ptám se? Je tomu tak, takže rozpravu končím. Ptám se paní zpravodajky, zda si přeje vyjádřit se k proběhlé rozpravě.

43

Senátorka Eva Richtrová: Já tedy budu jen konstatovat, že v diskusi vystoupil zástupce petentů, pan ministr životního prostředí a pět kolegů senátorů. A aniž bych chtěla něco tady zlehčovat, tak všichni se vyjádřili v tom smyslu, nechme kamzíka žit. Proto můžu jen doporučit, abychom hlasovali pozitivně o návrhu, který přišel na usnesení z výboru VUZP, a tento schválit. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní zpravodajko, a my

můžeme rovnou přistoupit k hlasování po znělce. Pro ty, kteří přicházejí, sdělení, že asi před půl hodinou jsem všechny odhlásil, takže si, prosím, zkontrolujte vaše modrá světýlka. Konstatuji, že v sále je přítomno 44 senátorek a senátorů, tzn., že kvórum je 23. Návrh usnesení máte k dispozici, tak jak jej přednesla ještě paní senátorka Eva Richterová. Můžeme zahájit hlasování. Konstatuji, že nás je už 45, a tedy kvórum stouplo na 23. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Jste-li někdo proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Končí hlasování pořadové č. 12. Skončilo přijetím návrhu usnesení, registrováno bylo v okamžiku hlasování 47 senátorek a senátorů, kvorum bylo tedy 24. 41 hlasů bylo pro, nikdo nebyl proti. Čili návrh usnesení Senátu byl přijat. Děkuji účastníkům, děkuji za důvěru petentům a projednávání tohoto bodu končí. Otevírám další bod, kterým je 5. Petice zachraňme Šumavu (senátní tisk č. 84) Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 88. Tuto petici projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor určil svým zpravodajem pana senátora Pavla Eyberta. Usnesení výboru vám byla rozdána jako senátní tisky č. 81–84, opravuji se, 84/1 a 84/2. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující patenty, mají požívat práv podle § 142 a), odst. 2, zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě jsou to František Nykles a Jiří Hůlka, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Budeme tedy vzápětí bez znělky hlasovat o tom, zda František Nykles a Jiří Hůlka mají mít možnost účastnit se schůze Senátu. S procedurálním návrhem ještě před hlasováním – procedurální návrhy mají přednost – se přihlásila paní senátorka Jiřina Rippelová. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, já bych ráda

podle článku 3, odst. 2 našich podrobnějších pravidel pro projednávání petic Senátu navrhla, aby další osobou dotčenou, která bude mít možnost vystoupit v rámci projednávání petice, byl pan Ing. Petr Smutný, bývalý místopředseda Senátu a dnes radní pro oblast životního prostředí Plzeňského kraje. Děkuji. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže, slyšeli jste návrh na rozšíření

těch, kteří by měli mít možnost účastnit se schůze. S procedurálním návrhem – ano, s procedurálním návrhem…

44

Senátor Jiří Dienstbier: Já mám podobný návrh, protože tak, jak přišel návrh z výboru, tak jak zástupci petentů, tak i dotčené orgány, tedy Správa národního parku i ministerstvo životního prostředí představují s určitými odchylkami jeden názorový proud. Já bych byl rád, aby byla slyšena i druhá strana, abychom mohli posoudit argumenty obou dvou stran, a navrhuji, aby měl možnost vystoupit i pan Jaromír Kyzour, zastupující Hnutí Duha. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím ještě jednou jméno. Senátor Jiří Dienstbier: Jaromír Kyzour. Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, takže nevidím důvod, abychom nehlasovali o všech čtyřech navržených najednou, nebo – ne. Budeme nejdřív hlasovat o návrhu výboru a pak budeme hlasovat o návrzích, které přišly poté. Souhlasíte s tím? (Bez námitek.) Dobře. Jedna věc je jasná – hlasujeme o návrhu výboru, který uvádí jako osoby, které mají možnost účastnit se schůze Senátu, Františka Nyklese a Jiřího Hůlky. O tomto návrhu dávám hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Hlasování skončilo. Přítomno bylo 44 senátorek a senátorů, kvorum bylo 23. Z těch 44 bylo 34 pro, 2 byli proti. To znamená, že pánové František Nykles a Jiří Hůlka se mohou účastnit schůze Senátu. Teď budeme hlasovat o návrhu paní kolegyně Rippelové, která navrhuje, aby k těm dvěma přibyl ještě pan Petr Smutný. O tomto návrhu dávám hlasovat. Kdo jste pro, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Děkuji. Aktuálně přítomno 46, kvorum 24. Pro 36, proti nebyl nikdo, takže také pan Petr Smutný se může účastnit schůze Senátu. A nyní – já se znovu omlouvám – tady je nejhůř slyšet z celého sálu – Kyzour? Ano. Byl podán návrh, aby k těm třem přibyl ještě jeden, pan František Kyzour – Jaromír Kyzour. O tomto návrhu dávám hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Jste-li někdo proti, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruce. Aktuálně přítomno bylo 46 senátorek a senátorů. Kvorum bylo 24. Pro 28, proti 1, takže také pan Jaromír Kyzour se může zúčastnit naší schůze. Takže, dovolte, abych v tuto chvíli přijal zástupce petentů a další, kteří tu budou moci vystoupit. Dále Senát hlasováním rozhodne (větší část senátorů se zvedá k odchodu) – pozor, ještě budeme hlasovat dále – kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor požaduje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Z toho se podává, že se jedná o ředitele Správy Národního parku a CHKO Šumava Jana Stráského. Navrhuji vám, abychom hlasovali o panu Janu Stráském jako o tom, kdo jako dotčený projednávanou peticí se může schůze Senátu zúčastnit. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zdvihněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruce.

45

Hlasování pořadové č. 16 skončilo. Přítomných bylo 46, kvorum bylo 22. Pro 37, proti nikdo. Také tento návrh byl schválen, takže já tu vítám i zástupce strany dotčených peticí. Upozorňuji, že podle článku 3 našich podrobnějších pravidel může každá z těchto osob, tedy z těch 4 – 5, vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí panu Pavlu Eybertovi. Prosím, pane kolego, máte slovo. Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Do Senátu byla doručena petice Zachraňme Šumavu, kterou podepsalo více jak 13 tisíc občanů, a proto ji projednává Senát na plénu. Petenti vyzývají vládu a parlament, aby se bezodkladně začali zabývat situací na Šumavě, zastavili bezohledné ničení hodnot, pro které byl šumavský národní park vyhlášen, přizvali odborníky, samosprávu a vlastníky na obou stranách hranice k řešení, pravdivě informovali veřejnost o stavu Národního parku Šumava a o záměrech jeho dalšího směřování. Zajistili, že ministerstvo životního prostředí se bude chovat jako nezávislý státní orgán a že budou dodržovány mezinárodní závazky směřující k ochraně přírodních hodnot Šumavy. Nařízením vlády č. 163 z 20. března 1991 byl zřízen Národní park Šumava a byly stanoveny podmínky jeho ochrany. Některé se plní pečlivě, další jsou opomíjeny. A to zejména ty, které se mají zabývat zachováním a zlepšením jeho přírodního prostředí a zachováním typického vzhledu krajiny. Do roku 1991 obhospodařovaly šumavské lesy Vojenské lesy a Národnímu parku Šumava byly lesy předány v dobrém, tedy v zeleném stavu, s těžbami průměrně okolo 10 tisíc m3 dřeva za rok. Evidentně v těchto lesích i při hospodaření dle lesního zákona v nich žili všichni dnes chránění živočichové, zejména ptáci, tetřev, kulíšek apod., neboť jinak by tam nemohli žít ani dnes. Zdravé porosty staletých stromů v době předávání lesa Národnímu parku Šumava dokazovaly, že zásahy proti škůdcům, zejména tedy lýkožroutu smrkového, neměly žádný negativní vliv na lesní porosty, ba právě naopak – díky těmto zásahům se absolutní většina stromů mohla dožívat vysokých počtů let. A to i několika set. Šumava také plnila velmi dobře svoji úlohu producenta kyslíku, zásobování vodou, zpomalování odtoků. Po orkánech Kyrill v roce 2007 a Emma v roce 2009 bylo v Národním parku Šumava ponecháno na základě rozhodnutí tehdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka v Národním parku Šumava více jak 250 tisíc m3 nezpracovaného polomového dřeva. Toto rozhodnutí je již 4 roky napadeno soudně, bohužel však soud neprobíhá. Toto množství dřeva bylo především ve 2. zónách, kde se zpracovat mělo. Pan ministr však tyto lokality zahrnul do režimu dle 1. zón, kde se nezasahuje. Opět sporným rozhodnutím, a navíc udělil výjimku na zalesnění ze dvou na třicet let. Tato opatření odstartovala nebývalou gradaci rozmnožení kůrovce, takže za rok 2009 se těžilo na 300 tisíc m3 kůrovcem napadeného dřeva a zhruba stejný objem byl ponechán osudu. Rok 2010 byl pak velmi obdobný. Dnes se odhaduje, že k samovolnému rozpadu je v šumavském národním parku ponecháno na 1,5 milionů kubíků dřeva. Z této masy je uvolňován uhlík, asi tak 280 tisíc tun ve formě skleníkového plynu CO2, a produkce kyslíku je ochuzena ročně zhruba o 25 tisíc tun. Velkým problémem z hlediska likvidace kůrovce je NATURA 2000, která je prakticky na celém území Šumavy. Termíny rojení kůrovce a hnízdění ptáků se

46

překrývají, a tak je bráněno těžbě napadených stromů, a to i tam, kde se chráněné druhy ptactva nevyskytují, neboť i při posudku, který by uvedl, že v lokalitě se nevyskytují, se musí ještě 5 let lokalita dál sledovat, než by bylo možno NATURU 2000 v dané lokalitě zrušit. Zajímavými údaji jsou např. i to, že před zřízením Národního parku Šumava lesnické hospodářské organizace působící na jeho území vytvářely zisk. A nyní je Národní park Šumava dotován ročně více než 300 miliony korun. Zajímavé je také to, že všichni pracovníci České inspekce životního prostředí na úseku lesů, kteří upozorňovali na neplnění nařízení vlády, kterým byl Národní park Šumava zřízen, byli takzvaně odejití ze zaměstnání. Významné jsou pak také škody na majetcích měst, obcí, soukromých vlastníků, na lesích v okolí NP Šumava. A to nejen v Čechách, ale i v Německu, Rakousku. Šíření kůrovce ve směru převládajících větrů je z genetického kódu prokazatelné i na vzdálenosti 100 km. Je velkou otázkou, proč dochází k tomuto neblahému experimentování na území NP Šumava, kdo a jaký prospěch z toho má. Ukazuje se, že místní obyvatelé ani turisté, kteří navštěvují tuto oblast stále méně a na kratší dobu, to rozhodně nejsou. Podle mého názoru to nejsou ani ptáci a zvířata žijící v tomto území, neboť se jim dramaticky mění životní podmínky. Les jako takový to také není. Případná přirozená obnova vytváří společenství stromů, na Šumavě nazývané "Židovský les". To je území se 100 – 200 jedinci stromovými na 1 ha, zatímco lesy donedávna rostoucích v těchto místech obsahovaly kolem 4000 jedinců na 1 ha. Šumava minulých století byla Šumavou osídlenou. V posledních 70 letech zmizelo přes 200 sídel, obcí, z nichž zmizelo přes 35 tisíc obyvatel, zmizely sklárny, hutě, mlýny, pily, papírny, sirkárny apod. První vlnou odsunu byli Češi při zabírání Šumavy Němci ze Sudet. Druhý odsun provedli Češi Němcům po roce 1945 a třetí byl proveden komunisty po roce 1948, kdy se začalo vytvářet pohraniční pásmo, ve kterém už nezbyl prakticky nikdo, krom pohraničníků. Tam, kam jsme nesměli za socialismu, prakticky nemůžeme ani dnes. Jelikož petice upozorňuje na nedodržování, respektive na selektivní dodržování nařízení vlády, kterým byl Národní park Šumava v roce 1991 zřízen, je závažnost dopadů takového chování u minulých vedení Národního parku Šumava a ministerstva životního prostředí oprávněná. Senát by se měl co nejrozhodněji postavit za nápravu do stavu udržitelného vývoje na Šumavě. A to ne v horizontech několika staletí, jak nám to předkládají někteří ekologičtí aktivisté. Proto bychom měli podpořit petici i navrhované usnesení z výborů. Bohužel musím konstatovat, že ani při razantních opatřeních, která by byla neprodleně v Národním parku Šumava učiněna, nelze zaručit brzké ukončení tohoto těžkého kalamitního stavu a záchranu zelené Šumavy a jejího okolí. Jako největší problém, který zapříčinil nynější stav na Šumavě, vidím dvě rozhodnutí. Tím prvním bylo zřízení 135 lokalit 1. zón, které dodnes svým bezzásahovým režimem působí jako pěstírny, množírny kůrovce, a z nich se pak rozšiřuje po celé Šumavě a jejím okolí. V bezprostřední blízkosti těchto 1. zón není možné vytvořit takzvané pufrační pásmo – to je pásmo, ve kterém není vysázen, nebo neroste smrk, která by zamezila přeletu kůrovce v masivním množství do okolních porostů. Jako druhý zásadní problém dnešního stavu pak vidím rozhodnutí tehdejšího ministra životního prostředí Bursíka ponechat po orkánu Kyrill zpočátku roku 2007 stovky tisíc metrů krychlových dřeva bez asanace.

47

Jen pro ilustraci uvedu pár čísel. Před Kyrillem v roce 2006 bylo vytěženo necelých 27 tisíc m3 napadeného dřeva. V roce 2007 po Kyrillu, který byl na počátku roku, bylo vytěženo pouhých 15 tisíc m3, přestože bylo na to dost času. Následně pak v letech 2008 to bylo 120 tisíc m3 těženého dřeva, v roce 2009 230 tisíc m3 těženého dřeva a v roce 2010 téměř 350 tisíc metrů dřeva. Proč asi v roce 2007 byla těžba tak nízká, nepřál si někdo kůrovcovou kalamitu? A následně pak vysoké objemy mýcených těžeb. Tři roky jsme byli ubezpečováni tehdejším vedením parku, jak má kůrovcovou kalamitu zvládnutu, a ona nám dodnes pěkně graduje. Viděli jsme s výborem při výjezdním zasedání tisíce lodních stožárů, oloupaných smrků v okolí pramenů Vltavy. Bohužel oloupaných pozdě. Po třech letech je les v okolí pramenů suchý, uschlý. Bodejť by ne, když jsme dopustili, že vice než 90 % veškerého kůrovce, který je v ČR, je právě na Šumavě. Na Šumavě, která byla uměle vytvořena člověkem jako hospodářský les, smrková monokultura, a dnes je některými ekology vydávána za přirozenou divočinu, která si sama pomůže. Že to není pravda, zjistilo i minulé vedení Národního parku Šumava. Jinak by nepřistoupilo k masivnímu používání insekticidů, nasazování entomopatogenní houby proti kůrovci, loupání stromů nastojato, masivním těžbám. Dnes už nejde jen o to, zachránit zbylou zelenou část Šumavy. Jde i o to, zamezit rozšíření kůrovce po celých jižních Čechách. Jak máme vysvětlit vlastníkům lesů sousedících s Národním parkem Šumava, že jsou pokutováni, nezpracované kůrovcové dříví, když v jejich těsném sousedství kůrovce pěstujeme a nezasahujeme proti němu. Kdo a z jakých peněz bude platit kompenzace za škody takto vzniklé. Už to zkrátím. Ambiciózní záměr některých vizionářů, udělat z uměle osázeného hospodářského smrkového lesa přírodní národní park pomocí likvidace zdravého lesa rozmnožením kůrovce, to mě opravdu hodně bolí a nemám pro to pochopení. Mám naopak zato, že Šumavě by do podoby, kterou měla před rokem 1991, před zřízením Národního parku Šumava, nejvíce prospělo pečovat o ni dle lesního zákona, a to alespoň po nezbytně nutnou dobu. Když jej vláda zřizovala, určitě neměla na mysli, přivést ho do dnešního stavu, ale naopak ve svém nařízení mimo jiné chtěla, aby byl zachován typický vzhled krajiny a bylo uchováno a zlepšeno její přírodní prostředí. Tomu dnešní stav určitě neodpovídá. Na základě stavu, tak jak ho známe dnes, projednával výbor tuto situaci a přijal usnesení, které vám teď předkládám. Návrh usnesení je tentokrát poněkud delší, tak si ho dovolím přečíst, abychom se s ním podrobněji seznámili. Máte ho jako 57. usnesení ze 13. schůze konané 3. srpna 2011, kde výbor nejprve ruší své 51. usnesení přijaté na 12. schůzi výboru konané dne 20. července 2011. Oznamuje organizačnímu výboru Senátu, že šetření ve věci senátního tisku č. 84 – petice "Zachraňme Šumavu" bylo ukončeno. Doporučuje Senátu PČR na základě zevrubného seznámení a projednání senátního tisku č. 84 – petice "Zachraňme Šumavu" na veřejném slyšení výboru dne 13. července 2011 přijmout usnesení, jehož návrh je uveden v příloze č. 1 tohoto usnesení. Navrhuje organizačnímu výboru Senátu zařadit na pořad schůze Senátu bod: senátní tisk č. 84 – petice "Zachraňme Šumavu". Určuje, že osobami zastupujícími petenty, které požívají práv podle paragrafu 142 odst. 2 jednacího řádu Senátu, jsou mluvčí petičního výboru petice uvedené v příloze č. 2 tohoto usnesení. Doporučuje, aby se schůze Senátu dále zúčastnil zástupce Správy Národního parku Šumava a zástupce Ministerstva životního prostředí ČR, jež výbor považuje za peticí dotčené a kteří jsou uvedeni v příloze č. 2 tohoto usnesení. Mě pak určil zpravodajem pro schůzi Senátu.

48

Předsedu výboru, pana senátora Ivo Bárka, pověřil předložením usnesení předsedovi Senátu. Nevím, snad by se teď hodilo přečíst návrh usnesení, které výbor sestavil. Začíná to jakousi preambulí, kdy Senát PČR, vědom si vážnosti situace v NP Šumava, ve kterém dochází k nevratným škodám na tisících hektarů lesa, vlivem naprosto nezvládnuté kůrovcové kalamity, po sporném ponechání stovek tisíců kubíků dřeva z polomů bez náležitého ošetření nebo zpracování: I. bere na vědomí petici "Zachraňme Šumavu", která byla předána Senátu PČR 9. 5. 2011, II. konstatuje, že zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí provedl příslušné šetření ve věci petice uvedené v bodě I, III. podporuje takové postupy dotčených orgánů a státních institucí, které povedou k zastavení kůrovcové kalamity, což vyžaduje zájem ochrany krajinného rázu i veřejný zájem zabránění rychlého rozpadu stromového patra ve II. a III. zónách na NP Šumava, IV. podporuje úsilí orgánů a státních institucí, které zajišťují dodržování platných zákonů v NP Šumava a chrání osoby i majetek občanů, V. prohlašuje, že NP Šumava musí sloužit všem občanům ČR a žádná ze skupin občanů si jej nesmí nárokovat pro sebe, VI. žádá vládu ČR, aby se zasadila o naplnění nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým byl NP Šumava zřízen, a to zejména 1. uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, 2. zachování typického vzhledu krajiny, 3. využití území NP k turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí, VII. žádá vládu ČR, aby zajistila, že závazky učiněné obcím před vyhlášením oblasti NP Šumava chráněným územím byly beze zbytku naplňovány, VIII. žádá vládu ČR, aby urychleně připravila zákon o NP Šumava, IX. žádá MŽP ČR o přešetření zákonnosti rozhodnutí č. 18517/ENV/06 – 972/620/06 z . 3. 2007 a o přešetření žádosti o jeho zrušení, X. žádá MŽP ČR, aby zajistilo reprezentativní zastoupení legitimních skupin občanů (vědecká obec, ochrana lesa, obce atd.) v odborných orgánech NP Šumava, XI. žádá MŽP ČR, aby o dalším postupu ve věci informovalo výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu PČR, neboť členové výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí budou problematiku obsaženou v petici sledovat a vyjadřovat se k ní. V příloze 2 je seznam osob, které mají požívat práv podle paragrafu 142 odst. 2 jednacího řádu Senátu, které jsme již schvalovali. V příloze byl dále seznam osob, které výbor považuje za peticí dotčené, o kterých jsme tady také již jednali. Zatím děkuji za pozornost. Další část schůze řídil 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Vzhledem k tomu, že skutečně musíme dodržovat také trošku pravidla hry, vyhlašuji třicetiminutovou polední přestávku. Ve 14.30 budeme pokračovat.

(Jednání přerušeno ve 14.00 hodin.) (Jednání opět zahájeno ve 14.30 hodin.) 49

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolegyně a kolegové, vážení hosté, je 14.30 hodin. Po zpravodajské zprávě otevírám rozpravu. Jako první promluví námi odsouhlasený z těch pěti, protože ministr má kdykoliv právo vystoupit, pan František Nykles. Pane Nyklesi, mikrofon je váš. František Nykles: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych v první řadě poděkoval, že mám možnost vystoupit zde na půdě Senátu a vysvětlit vznik naší petice. Jsou to přesně 4 roky 2 měsíce a 11 dní, co jsem jako delegát Svazu obcí NP Šumava měl vystoupit zde na půdě Senátu na 10. veřejném slyšení Senátu, které projednávalo reálná rizika kůrovcové kalamity po orkánu Kyrill v NP Šumava. S odstupem 4 let jsem svůj tehdejší příspěvek znovu pečlivě přečetl, abych jej podrobil kritice, zda jsme tehdejší naše výhrady proti způsobu vedení NP Šumava nepřeháněli nebo zbytečně nedramatizovali. Zjistil jsem, že i když uplynuly celé 4 roky, naše výhrady i problémy nadále zůstaly aktuální. Po dvaceti letech existence národního parku vyplněnými nejen vytvářením různých neúspěšných strategických materiálů a vizí, ale také průběžnými spory a nesplněnými sliby, chybí dodnes na Šumavě to nejdůležitější – řídící akta. Především dlouhodobá koncepce ochrany přírody, rozvoje regionů a turistiky a od loňského roku základní dokument pro řízení parku – plán péče. Situace na Šumavě se zkomplikovala také tím, že z obecné formulace usnesení vlády ČR č. 163 o poslání NP Šumava byla prosazována především ochrana a obnova samořídících funkcí přírodních systémů, a to bez ohledu na to, že způsob uplatňování těchto činností se dostal do rozporu s uchováním a zlepšením přírodního prostředí, zachováním typického vzhledu šumavské krajiny a zpřístupněním Šumavy turistům. Situaci nevyjasnily, ale dokonce zkomplikovaly i nepřesné formulace a nesprávný výklad některých paragrafů zákona 114 o ochraně přírody a krajiny, které umožnily nejenom plíživé rozšiřování bezzásahových oblastí a vytváření dalších nepřístupných území, ale v současné době ztěžují i zasahování proti kůrovci. Dá se konstatovat, že dlouhé roky známé, ale neřešené nedostatky a nepřesnosti uměle živily napětí a neudržitelný stav na Šumavě, takže vyústily do krizového stavu jak v přírodních ekosystémech, tak v partnerských vztazích šumavských obcí a parků. Zcela zklamaly ve své řídící funkci orgány ochrany přírody. Jediné, co se z našeho pohledu změnilo k dobrému, je to, že Národní park Šumava má nového ředitele, který má plnou důvěru a podporu nejenom 21 šumavských obcí, ale i rady národního parku a vedení obou krajů, ředitele, který má za půl roku své práce tu smůlu, že co začne řešit, to je záměrně, cíleně a účelově kritizováno. Pokud se mu podaří zastavit kůrovce, bude kritizován, že použil pesticidy a mechanizaci, že kácením kůrovcových stromů ohrožoval vzácné živočichy, vytvářel holiny, kácel nesprávně a protizákonně. Nepodaří-li se mu zastavit kůrovce, bude kritizován za neschopnost, protože přemnoženého kůrovce zastavit měl. Zcela mimo veškerou pozornost médií a nevládních organizací a zejména v této na Šumavě velmi nervózní době je skutečnost, že použití pesticidů bylo za minulého vedení parku praktikováno v mnohonásobně vyšší míře a že minulé vedení vytvořilo na Šumavě během tří roků nejenom historické rekordy v kůrovcové těžbě, ale i ve vytváření kritizovaných holin. V současném nekonečném dohadování, zda kácet nastojato či normálně, kdy a kde použít pesticidy a kde mechanizaci, je zcela opomínán fakt, že současný krizový stav na Šumavě způsobilo rozhodnutí ministerstva životního prostředí z 5. 3. 2007, které po Kyrillu kalamitu na Šumavě

50

nejenom nastartovalo, ale ponecháním 207 tisíců kubických metrů dřeva, což je stejný počet, přibližný, stromů, zajistilo na 16 tisících hektarech kůrovci nerušenou líheň. Stejně tak smutnou skutečností je, že následná žaloba, kterou podaly šumavské obce na zmíněné rozhodnutí, leží již tři roky neřešena u soudu a kůrovec žere dál, a v této ekonomicky složité době způsobuje a ještě bude způsobovat další milionové škody. I přesto, že naši odpůrci tvrdí, že národní park není hospodářský les a škody v něm že se nevyčíslují. Vážené dámy, vážení pánové, na programu vašeho jednání je petice "Zachraňme Šumavu", kterou podepsalo 13 000 občanů a která vznikla v závěru roku 2008 ze společné iniciativy Svazu obcí Národního parku Šumava, bývalého hejtmana Zahradníka a senátorů nejsilnějších politických stran Rippelové, Jirsy a Kalbáče. Naši odpůrci nazvali tuto petici dryáčnickou a zkreslující. Nejvíce kritizovanou částí bylo údajné strašení veřejnosti, že na Šumavě vznikají stovky hektarů holin. Naše odhady však byly překonány, protože za tři roky vzniklo 1100 hektarů nových holin a počet uhynulých a vytěžených stromů v důsledku šíření kůrovce přesáhl přes 2,5 milionu kusů. Na Šumavě v současné době není jediná větší ucelená plocha, která by nebyla zasažena kůrovcem. Byla zničena dlouholetá práce stovek místních občanů, kteří vysazovali miliony sazeniček, dlouhá léta je obžínali, prořezávali a chránili před okusem zvěře. A pokud něco zůstalo, tak k tomu jsou dneska vítězoslavně voženi politici, aby viděli, jak si příroda sama pomáhá. Šumava, na rozdíl od jiných parků dávaných nám za vzor, byla a dosud je, kulturní a osídlenou krajinou, ve které ve 22 obcích žijí tisíce obyvatel, a která je ročně navštěvována 2 miliony návštěvníků, krajinou, ve které jsou bez jakéhokoliv uděleného mandátu nebo pravomocí skupinou vědců za podpory nevládních organizací přetvářeny životní podmínky jejích obyvatel a jejíž návštěvníci jsou přesvědčováni, že i suchý les je krásný. Zdá se, že situace na Šumavě nemá řešení, protože to, co my považujeme za katastrofu, naši odpůrci oslavují jako úspěch a vítězství jejich teorií. Rozhodnutí o tom, kdo měl pravdu, bude otázkou dlouhých desítek let, po jejichž uplynutí budou hlavní aktéři již chybět. Jsem přesvědčen, že ani na jedné straně sporu se dneska nenajde člověk, který by vsadil krk na to, že ví, jak to na Šumavě dopadne. Poškození šumavských lesů dosáhlo nebývalého rozsahu a nenapraví je již žádné rozhodnutí. Další rozsah škod však může být podstatně snížen nebo – doufáme – snad dokonce zastaven. Je však třeba skončit s přešlapováním na místě a je nutno jednat. Ukončit stávající krizi, uklidnit region, zabránit dalšímu ničení lesa kůrovcem, oběma stranám sporu vymezit jejich území, protože na Šumavě je dost místa jak pro vědce, tak pro místní obyvatele i pro turisty. A samozřejmě je nutné vše zastřešit vypracováním chybějících řídících aktů. Šumava si to totiž zaslouží. Děkuji za vaši pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, splnil jste limit deseti minut. A dále vystoupí pan Jiří Hůlka, připraví se pak pan Jaromír Kyzour. Jiří Hůlka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já se pokusím být

stručnější než můj předchůdce. O co na Šumavě jde? Kůrovec není tím úplně největším problémem. Největším problémem je už samotné ustavení Národního parku, kde Národní park byl nejprve vyhlášen a nyní se pokoušíme za vozem doběhnout jeho řádné založení. Když byl v roce 1990 vyhlašován, tak nám byly slibovány ekonomické jistoty a výhody pro obce. Veškeré práce v Národním parku budou zadávány místním

51

obyvatelům. Dnes se divím, jak místní obyvatelé vypadají, mají šikmé oči, mluví často mongolsky, rumunsky. Péče o Národní park vytvoří dostatek pracovních míst. V zimě až dvacetiprocentní nezaměstnanost není nenormálním jevem. Obnovení řemesel a středního podnikání. Tradiční řemesla ze Šumavy nebo tradiční odvětví, kde Šumavané pracovali, zmizela. Zvýšení vzdělanosti – o tom si můžeme nechat jenom zdát. V obcích bude vybudována rozsáhlá turistická infrastruktura. Porovnejme, prosím, turistickou infrastrukturu v Bavorském národním parku, porovnejme ji s českým. Musíme se stydět, pánové! Péče o životní prostředí v parku bude národní prioritou. Národní priorita je nechat sežrat tisíce hektarů kůrovcem? Péče o lesní ekosystémy se v zásadě nezmění a obavy z přemnožených kůrovcových kalamit jsou neopodstatněné. Tady mám tři vykřičníky. Toto byla slova, která byla pronášena při založení parku, kdy se lesníci pěstující lesy, které vstupovaly do Národního parku, když se dotazovali, budete zasahovat proti kůrovci? Tato věta jim byla odpovězena. Ani jeden z těchto slibů nebyl splněn. Územní plán velkého územního celku, který v roce 1992 dokonce přinesl návrh na likvidaci obcí, Modrava v něm vůbec nebyla zaznamenána, ta měla dožít. Směrnice pro uspořádání Šumavy neobsahovala vůbec žádnou socioekonomickou studii, žádné šetření ani žádné sociálně ekonomické závěry. Plán péče – o tom hovořil předřečník – dokonce neexistuje. Tyto dokumenty byly vytvořeny s cílem co nejvíce vytěsnit člověka ze šumavské přírody a udělat z ní skanzen pro vědu uzavřený veřejnosti. Ale v Národním parku žije ve 22 obcích Jihočeského a Plzeňského kraje 16.847 obyvatel. Od roku 2006 bohužel ale počet neustále klesá, zejména kvůli migraci mladých lidí. Šumava byla ale vždy domovem lidí. Režim ochrany v Národním parku v minulosti nevyplýval z ústavního procesu a určování převažujícího veřejného zájmu, ale podle diktátu lidí ovládajících resort ministerstva životního prostředí. Pokud budete mít zájem, přesvědčte se, co je předmětem žaloby obcí na rozhodnutí bývalého ministra Bursíka. Je to přesně tohle. Ze Šumavy v průběhu 15 let zmizel snad nadobro sklářský a dřevozpracující průmysl. Mizí možnost obživy v zemědělství a v lese. Vinou následků kůrovcové kalamity se dramaticky snižuje i funkce lesa. Podle studií až třicetinásobně se snižuje schopnost lesa zadržovat povodňový odtok. Geologická služba v roce 2008 vypracovala studii, kterou potvrdila, že zřízení několikatunového balvanu ze stěny Plešného jezera má na svědomí eroze vlivem suchého lesa. Tato zpráva zůstala ležet od té doby v šuplíku správy Národního parku. Snižuje se turistický potenciál v oblasti. Kdysi bývalá "zelená střecha Evropy" díky dlouholetým nesprávným zásahům proti kůrovci hnědne. Zaujme jen malou část veřejnosti bez většího potenciálu pro rozvoj a obživu oblasti. Snižuje se návštěvnost a lze očekávat ještě další pokles. Silniční síť Šumavy je momentálně, ale bylo to i víc v předchozích letech, přetížena nadměrným a provozem kamionů se dřevem. Máme problémy s financemi na opravu silnic, je pokles zájmu cyklistů o využití těchto silnic jako cyklotras. Potkat se s malými dětmi v závěsu za sebou s několika desítek tun těžkým vozidlem přepravujícím dřevo není nic příjemného. Naproti tomu dřevo pro místní pily je dováženo z Vysočiny, protože nemá dostatek dřeva, dostatek suroviny pro to, aby mohly řezat ze šumavského dřeva.

52

S těmito paradoxy se setkáváme každý den. V Horní Plané byla postavena kotelna na spalování biomasy s podporou státu. Za dva roky jsem nedostal ani třísku z Národního parku a čtyři tisíce kubíků mi zajišťují Vojenské lesy. Občané si ve velké většině místo palivového dřeva, protože není, shnije na stojato anebo hnije v lese, kupují severočeské hnědé uhlí. Zánik lesa znamená zánik prostředí pro život nás jako obyvatel, ale i pro návštěvníky. Kůrovcová kalamita degraduje jak sociální, tak hlavně ekonomický rozvoj šumavských obcí na dlouhá budoucí desetiletí. Nedaří se nalézt kompromis mezi rozumnou ochranou přírody a soudobými potřebami obcí a cestovního ruchu. Východiska z této situace máme v podstatě pouze dvě – buď budeme rezignovat na sociální a ekonomický aspekt udržitelného rozvoje obcí ve prospěch aspektu environmentálního. Přiznáním, že vytváříme pokusné laboratoře ochrany přírody, že Národní park Šumava je pouze pro vědce a badatele, ne pro širokou veřejnost, soužití lidí v symbióze s přírodou se nevyplácí a je neperspektivní a obyvatelé jsou na Šumavě pouze na obtíž a nepotřebujeme je. Anebo nalezneme rozumný kompromis zohledňující všechny aspekty udržitelného rozvoje a poučíme se pro budoucnost vzorem k minulosti. Zdrojem obživy obyvatel Šumavy byla vždycky Šumava. Právě tam bychom tento zdroj měli hledat. Rozvoj cestovního ruchu je nutno podpořit tím, že zastavíme experiment. Já neříkám hnědou, to slovo ve spojení se Šumavou má jiný nádech, říkám šedou Šumavu. Vybudovat odpovídací infrastrukturu, pochopit to, co návštěvník potřebuje pro kvalitní trávení volného času v přírodě a v oblasti. Formulovat rozumné a úměrné měřítko k obnovení původního lesa. A tato cesta by měla mít jeden cíl, a to kompromisní soužití obyvatel, zemědělců, turistů, ale i podnikatelů na Šumavě za současného maximálně možného stupně volné přírody. My jsme vydali prohlášení Svazu obcí, které podpořilo 22 obcí, to znamená i obec, která není součástí svazu. A v tomto prohlášení, které i vy dostanete, žádáme všechny oslovené osobnosti politického život o ukončení nebezpečného experimentu, kterým je ničena a devastována přírodní kulturní šumavská krajina, její funkce a hodnoty. Hodnoty, pro které byla Šumava nazvána "zelenou střechou Evropy". Umělá gradace kůrovců namnožených v nesmyslně vymezených bezzásahových zónách, účelové obstrukce ve správním řízení ze strany některých odborných a fundamentalistických ekologických struktur a účelové polopravdy a lži ze strany těchto struktur jsou příčinou vzniku tisíců hektarů holosečí proti tomu tzv. zásahových lesích centrální Šumavy. Dámy a pánové, žádáme vás, abyste se v rámci své politické kompetence účinně zasadili o odborný demokratický a nefundamentalistický dialog k problematice Národního parku Šumava. Žádáme vás, abyste se v rámci své státní a politické kompetence zasadili o ukončení účelově lživé hysterické protišumavské mediální kampaně. Žádáme o urychlené rozhodnutí o strategii správy šumavského Národního parku, a aby s touto strategií bylo seznámeno obyvatelstvo Šumavy. Žádáme vás, aby byla na Šumavě respektována práva místních obyvatel. My Šumavané nemůžeme roztáhnout křídla a přeletět do jiné, byť ptačí oblasti. Šumavský lid se důrazně ohrazuje i proti politickým návrhům, abychom se ze Šumavy vysídlili. Národní park byl v roce 1991 vyhlášen politickým rozhodnutím a na základě souhlasu místního obyvatelstva. Ale v demokratické společnosti by si domorodé obyvatelstvo nemělo vybojovávat respektování svého názoru v problematice týkající se našeho života, domova práce a ochrany vlastnictví. Na Šumavě jsou tato demokratická práva plánovitě a pravidelně respektována a pošlapávána. Děkuji vám za pozornost. Omlouvám se, že jsem nebyl tak stručný.

53

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Díky. A dále vystoupí pan

Jaromír Kyzour. Jaromír Kyzour: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové. Na to, jaký přístup zvolit ke kůrovci na Šumavě mohou být různé názory a dá se o této problematice debatovat hodiny a hodiny. Nechtěl bych zároveň ani reagovat na některá zavádějící tvrzení či nepravdivá tvrzení, která tady už zazněla od mých předřečníků, a chtěl bych se ve svém vystoupení soustředit pouze na některé aspekty současného sporu o Národním park Šumava. Myslím si, že mezi námi asi panuje shoda na tom, že zákony této země by se měly dodržovat a zvláště od státních institucí musíme požadovat, aby v tom šly příkladem. Bohužel v Národním parku na Šumavě tomu tak není. Když si vezmeme jako příklad oblast Ptačího potoka, která je v posledních dnech tak často medializována, tak se tam nachází cenný horský les s přirozeným výskytem smrku, nacházejí se tam podmáčené či rašelinné lesy. Když jsme hodnotili ty pokácené stromy, došli jsme k závěru, že je to i poměrně věkově strukturovaný les. Zároveň tato oblast je domovem zvláště chráněných druhů živočichů, jako je třeba kriticky ohrožený tetřev, naše nejmenší sova kulíšek nejmenší či vzácný datlík tříprstý. Nikdy jsme samozřejmě ale netvrdili, že tato oblast je nějakým nedotčeným pralesem. Lidské zásahy tam v minulosti probíhaly. Nicméně stále jde z přírodního či ekologického hlediska o velice hodnotnou oblast. V § 16 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny je zakotven zákaz tzv. intenzivních technologií, když se zakazují veškeré činnosti na území Národního parku, které by mohly způsobovat podstatné změny při biologické rozmanitosti či ve struktuře a funkci ekosystému. Tento zákaz platí pro celé území Národního parku bez ohledu na to, zda jde o první, druhou či třetí zónu. Nedovedu si představit křiklavější příklad zakázané činnosti, než když se někdo v takto cenném lese rozhodne vykácet tisíce stromů a proměňovat ho postupně v holinu, k čemuž tam momentálně dochází. Zároveň zákon zakazuje rušit vzácně chráněné živočichy a poškozovat místa jejich výskytu. Tyto zákazy neplatí ovšem absolutně, za předem stanovených podmínek je možné z těchto zákazů ve správním řízení udělit příslušné výjimky, pokud podmínky pro jejich naplnění budou splněny. Zároveň tato oblasti je významná z evropského hlediska. Jedná se o lokalitu zařazenou do soustavy Natura 2000, a právě pro tyto zásahy by mělo dojít k posouzení jejich dopadů na předměty ochrany. Z našich právních předpisů z evropské směrnice o stanovištích i z judikatury Evropského soudního dvora jednoznačně vyplývá, že toto posouzení by se mělo provést vždy, když je tady z odborného hlediska nějaká pochybnost o tom, že zde může být nějaký významný negativní vliv na chráněnou lokalitu. A zvláště v době, kdy Národní park Šumava nemá ani schválený plán péče, je zapotřebí právě takovéto posouzení provést. Na to, že k tak podobným zásahům, jako dochází v oblasti Ptačího potoka, musí mít vedení Národního parku uděleny příslušné výjimky, bylo již několikrát upozorňováno i samotným ministerstvem životního prostředí. Zmínil bych tady usnesení ministerstva životního prostředí z 13. dubna letošního roku, které tam i zcela jednoznačně říká, že pokud bude docházet k zásahům, při kterých vznikají holiny nebo kdy mohou být poškozována stanoviště těch zvláště chráněných druhů živočichů, tak musí se o příslušné výjimky požádat.

54

V podobném duchu se neslo i sdělení č. 9 publikované v dubnovém Věstníku ministerstva životního prostředí. A konec konců i sám ministr Tomáš Chalupa v obecné rovině na konci dubna uložil řediteli Národního parku Janu Stráskému, aby učinil veškerá legislativní opatření, která mu umožní bojovat proti kůrovci, jak to představil ve své koncepci. K tomu nicméně nedošlo a dá se říci, že správa Národního parku zákony i tato doporučení okázale ignoruje. Teprve vlastně pod tlakem vyhrocené situace, ke které došlo na Ptačím potoce, aspoň podle informací dostupných z médií, došlo k požádání o tyto výjimky, a k jejich udělení zatím nedošlo a není vůbec jisté, zda mohou být uděleny. Přitom nejde jenom o pár kulatých razítek či nějaké formality. Právě tyto procedury zajišťují ochranu vzácné přírodě v Národním parku. Při těch posouzeních je třeba možné zhodnotit, zda je tam zásah přípustný, zda to nenapáchá větší škody než právě ponechat přírodu samovolnému vývoji, za jakých podmínek je případně možné tam zásah provést, a naopak vymezit lokality, kde je to zcela nepřípustné. K tomu ovšem, jak jsem řekl, vůbec nedošlo. Není to nicméně poprvé, kdy správa Národního parku v letošním roce nedodržuje zákony této země. Na základě našich podnětů, například Česká inspekce životního prostředí konstatovala, že bez příslušných výjimek správa Národního parku používá zakázané chemikálie nebo v případě živelného kácení stromů podél cest opět konstatovala porušení právních předpisů. Na základě našeho podnětu doporučila správě Národního parku nepoužívat v boji proti kůrovci drastickou metodu tzv. živých lapáků, kdy se kůrovec láká na zdravé stromy, a v případě kácení na smrčině bylo toto kácení přerušeno teprve opět na základě našeho podnětu, kdy inspekce, která je ve své rozhodovací praxi podle mého názoru poměrně konzervativní, přesto dospěla k závěru, že těžbu je tam nutné přerušit. Pokud jde o situaci na Šumavě, to nejhorší, co vlastně může Národní park potkat, je nekoncepční řízení. Tady se s každým novým ministrem životního prostředí mění přístup k Národnímu parku. Lokality, které se staly bezzásahovými, kdy příroda dostala šanci se samovolně vyvíjet podle vlastních zákonitostí, se najednou z bezzásahového režimu vyjímají, stávají se opět zásahovými. A právě střídání těchto různých koncepcí způsobuje, myslím, na Šumavě největší škody. K určitému zlepšení by mohl přispět zákon o Národním parku Šumava, o kterém se v poslední době tak často mluví. Nicméně zcela zásadní věcí je, aby před jeho přijetím došlo aspoň k nějaké elementární dohodě na dlouhodobých cílech či dlouhodobém směřování Národního parku mezi všemi zúčastněnými stranami té diskuse. Jedině to může zajistit, že půjde o stabilní právní úpravu a že se do budoucna vyhneme všem těm konfliktům, ze kterých ani my sami nemáme rozhodně žádnou radost. Zároveň by měl zákon o Národním parku zajistit, že Národní park bude respektovat či naplňovat mezinárodně uznávané standardy pro národní parky a že bude odpovídat praxi v dobře spravovaných evropských národních parcích. Prakticky ve všech okolních zemích, jako je Rakousko, Německo, Polsko, když byste vyrazili do národních parků v horských oblastech, uvidíte tam velké oblasti, které byly ponechány samovolnému vývoji. I lesy v těchto národních parcích byly v minulosti do určité míry pozměněny lidskou činností. Nejedná se tam stoprocentně o žádné pralesy a přesto tam uvidíte velké plochy, které byly i napospas kůrovci ponechány. To je ode mne vše, děkuji za vaši pozornost.

55

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Dále má slovo pan Petr

Smutný. Petr Smutný: Pane předsedo, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jsem rád, že po letech mohu být opět mezi vámi. K projednávané petici bych chtěl říci, že jsem přesvědčen, že vyjadřuje obavy většiny obyvatel Plzeňského kraje a určuje; vyjadřuje mínění vedení Plzeňského kraje. Plzeňský kraj má dlouhodobě obavy z vývoje na Šumavě. Situace se tam dramaticky zrychluje. Pouze v loňském roce uschlo nebo bylo pokáceno 800 000 ks stromů. Letos máme kulaté výročí, je 20 let od vyhlášení národního parku. Je to smutné výročí, protože před 20 lety tam bylo 54 tisíc ha zdravého lesa a za 20 let 6 000 ha lesa je suchého a 4 000 ha jsou holiny. 20 procent lesa za 20 let přišlo pryč. Situace je nejvíce vážná v plzeňské části Národního parku Šumava, kde díky různým okolnostem tam bylo vyhlášeno 42 procent plochy jako bezzásahové. Znamená to, že všechny porosty v oblasti Plzeňského kraje starší 70 let budou do několika let suché. Ze všech těchto důvodů vedení Plzeňského kraje schvaluje a podporuje současné razantní zákroky proti kůrovci, které provádí vedení národního parku pod novým vedením ředitele panem doktorem Stránským. Jsme přesvědčeni, že snad tyto zákroky, pokud budou pokračovat, zastaví postup kůrovce, alespoň v plzeňské části kraje. Na druhé straně jsme přesvědčeni, že stabilizaci poměrů na Šumavě je možné učinit pouze přijetím zákona o Národním parku Šumava. Už naši předchůdci ve vedení Plzeňského kraje takovýto zákon připravili. Bohužel, o jeho potřebě nedokázali přesvědčit Jihočeský kraj a šumavské obce. Na jejich práce jsme navázali, usilovně jsme hledali kompromis a podařilo se nám vypracovat návrh zákona, který je přijatelný jak pro Jihočeský kraj, tak pro šumavské obce. Při tvorbě tohoto zákona jsme úzce spolupracovali s ministerstvem životního prostředí, protože předchozí pan ministr životního prostředí Drobil nás k této spolupráci vyzval a úspěšně jsme na zákonu pracovali. I za současného pana ministra práce pokračovaly, ale postupně začala rychlost projednávání váznout, až se zastavila. Proto jsme návrh dopracovali sami a v současné době je předložen Poslanecké sněmovně. Chci před Senátem prohlásit, že to vůbec neznamená, že bychom se současným panem ministrem byli ve při. Na řadu věcí máme shodný nebo podobný názor a jsem přesvědčen, že jestliže ministerstvo životního prostředí vypracuje svůj návrh zákona a předloží ho Sněmovně, možná, že průnik obou těchto návrhů přispěje k tomu, že bude vytvořena kvalitní zákonná norma o stabilizaci poměrů na Šumavě. V této normě se musí říci kolik bude prvních zón, kde budou, kde bude platit přísně zákon o ochraně přírody, kde se bude muset zasahovat podle lesního zákona proti škůdcům. V našem návrhu to máme. Bude-li tento zákon schválen, věříme, že za čas – bude-li aplikován – Šumava se opět stane zelenou střechou Evropy. Děkuji za vaši pozornost. 1.

místopředseda

Senátu

Přemysl

Sobotka: S právem

přednosti

požádal pan ministr Tomáš Chalupa o slovo. Máte mikrofon, pane ministře. Ministr

životního

prostředí

ČR

Tomáš

Chalupa: Vážený

pane místopředsedo, vážené paní senátorky a páni senátoři, vážený vystupující, dovolte mi, abych se k této záležitosti také vyjádřil. Dovolte mi zahájit krátkými citacemi z emailů, které asi nejen já dostávám. Například v 10.26 hodin mi přišel e-mail, ze kterého bych citoval: Velmi vás prosím o váš zásah k důsledné ochraně divoké 56

přírody v parku Šumava, která je ohrožena kácením a s ním spojenou devastaci tamních vzácných živočichů, rostlin a vůbec celého přírodního bohatství, o které bychom mohli tímto nenávratně přijít. Napsal mi to – snad se nebude zlobit, když to zveřejním – pan Jiří Handl. Zároveň mi hodinu poté přišel jiný e-mail – e-mailů a SMS chodí spousta. Je dobře, že se lidé vyjadřují, ukazuje to, že jim na Šumavě záleží, že je to právem národním pokladem. Pan Michálek, který není ze Šumavy, ale zná ji, mi napsal: Prosím o zastavení narušování přírodních procesů kácením v Národním parku Šumava. Aktivita lýkožrouta smrkového je jedině přínosná pro budoucí zdravý a stabilní les na Šumavě. Proti tomu přicházejí e-maily od lidí, kteří jsou nejen ze Šumavy. Snad se také neurazí, např. paní Vratislava Pavlíková mi v 10.27 píše dlouhý e-mail, který končí: Moc vás prosím, bojujte za nás a nenechte zničit poslední zbytky Šumavy. Stojíme za současným ředitelem parku, já i celá má rodina. Dámy a pánové, to jsou tři krátké e-maily, chodí jich spousta z různých stran, některé jsou stejné, protože jsou podporou prohlášení nějaké organizace – hnutí Duha, Přátel země, dokonce e-maily přicházejí z Chicaga, z Bruselu, z New Yorku atd. Ukazuje to, že Šumava je fenomén. Když jsem se stal ministrem, řekl jsem, že vnímám tři základní priority, kterým bychom se měli věnovat. Řekl jsem, že musíme dořešit problém Zelené úsporám. Dnes ráno jsme se tím zabývali. Děkuji všem, kteří návrh podpořili a posunuli řešení problémů dál. Řekl jsem, že se musíme zabývat problematikou ovzduší, a to zejména v Moravskoslezském kraji, kde je situace nejhorší a nebude dlouho trvat a členové příslušných výborů v Senátu budou projednávat nový návrh ovzduší a mohou se seznámit s celým akčním plánem. Také jsem řekl, že musíme řešit problém Šumavy, protože patří k celému národu a nesmíme připustit situaci, aby se ta či ona skupina stala tím, kteří ji budou vydávat za svou. Pro to Šumavu nechráníme, Šumava je součástí českého národního dědictví. Slovo české a národní hodlám podtrhnout. Jako takové musí být chráněno celým národem. Šumava je také součástí českých dějin. Je to nejen o přírodě a o všem krásném, co tam je, ale o lidech a lidských sídlech, které Šumavu provázejí po staletí a které jí tvář a podobu dali. Dámy a pánové, když přijíždím na Šumavu, přiznám se, že na rozdíl od některých jiných ctihodných kolegů drtivá většina médií o mých cestách co týden, s výjimkou týdne dovolené, neví – jezdím za místními starosty, lesníky a obyvateli, zástupci krajů, poslanci a senátory, ale také za aktivisty a členy Šumava pro, s nimiž jsem hovořil na konci července, také se zástupci Zachraňme Šumavu, se zástupci všech ostatních aktivit, abych poslouchal, jak vidí situaci, jak se svět kolem Šumavy posouvá dál, zda se něco daří a nedaří. Přiznávám zcela veřejně, že vnímám, že řešení problémů Šumavy zdaleka není vyřešeno, že problém je složitý a bude nás provázet ještě hodně dlouho, protože bohužel problém Šumavy, jak říká pan starosta Hůlka, není jen kůrovci, to je to nejvíce viditelné a nejvíce mediálně vděčné téma, které Šumavu právě teď tak strašně provází. Dívaje se na situaci dnešní Šumavy, je potřeba ji rámovat i problémem kůrovce. V roce 2006 bylo na Šumavě 152,5 ha souší v první zóně rozdělené zhruba na 135 ostrůvků a 1770 ha holin v důsledku rozšíření kůrovce z bezzásahové oblasti do oblasti, která zásah umožňuje a vyžaduje. V roce 2010 bylo v šumavském národním parku 2 648,5 ha souší a 3 782,2 ha holin. To je něco, co nikoho z nás nemůže těšit. Velmi pečlivě čtu všechna vyjádření, pečlivě naslouchám jak kolegům

57

z Hnutí Duha, tak zástupcům krajů. Všichni říkají: Ano, je potřeba provádět určitý zásah. Debata se vede o tom, kde, jak intenzivně, v jakém místě. Z řady e-mailů a dopisů, které dostávám, slyším slova o divočině, o tom, že se nemá zasahovat a vytváří se bohužel nepravdivý obraz, jako kdyby se na Šumavě zasahovalo všude. Ale tak to není. Jestli přijmeme – kritičtí to přijmou, a ti, co s tím souhlasí, tomu budou tleskat, to je jedno – fakt, že dnes Šumava a její první zóna představuje 13 procent rozlohy národního parku a úkonem, pana ministra Bursíka došlo k tomu, že se počet hektarů z celkové rozlohy zhruba 68 000 Národního parku Šumava necelých 16 000 ha stalo tzv. bezzásahovým, tak je to místo, kde se sice povolují určité zásahy, ale zásahy jsou v objemu 3 až 4 000 ha z celé části. Stále zůstává 10 až 12 000 ha, v nichž se nezasahuje a z nichž z velké části už kůrovec byl a je to na nich vidět. Je to nejjádrovější oblast. Jak vnímám debaty, je to realita, tady se nezasahuje a nechává se proces přírodně, ač mnozí ve svých e-mailech píší, že projížděje Šumavu na běžkách, pláčou nad tím, co tam dříve bylo a dnes už není. Dámy a pánové, jsem přesvědčen o tom, že půda horní komory Parlamentu může nepochybně patřit k debatám nad aktuálním problémem, ale nesmí zapomenout na to, že problém, který máme před sebou, je mnohem složitější – hledat stabilní a dlouhodobé řešení pro Šumavu. Nevím, který z mých předřečníků tady řekl, že na Šumavě dochází k tomu, že se jednotlivý přístup mění podle ministrů. V minulé rozpravě někdo počítal, jak často se ministři mění. Domnívám se, že toto nesmí pokračovat. Co Šumava potřebuje ze všeho nejvíce, je jasný a přesně definovaný zákon. Potřebuje zákon na dobu 20 až 30 let jako třeba v Bavorském národním parku. Zákon řekne, jaká jsou pravidla v národním parku. Musí být velmi precizní. Pan radní Smutný zde naznačoval některé okruhy, které bych doplnil. Zákon musí říci, co jsou zóny. Může být, zda 4, 3, 1, 2a, 2b, to teď není podstatné, to je terminologie, ale musí říci, že bude existovat nějaká první zóna. Představa ministerstva životního prostředí – jak také vyplývá z probíhajících debat – je taková, že první zóna národního párku v novém navrhovaném zákonu proti dnešním 13 procentům, jak je právní úprava první zóny, by měla být kolem 23 až 25 procent. Zákon musí jasně definovat, co v takto velké zóně musí být za pravidla. Je to také o tom, že budeme muset vést debatu, zda v takto velké zóně má být všude pohyb jen po cestách, nebo zda má být nějaký prostor a práva dány lidem, kteří tam bydlí, třeba aby mohli chodit na houby mimo cesty. Budeme muset debatovat také nad tím, co se ukazuje řadě parků jako logické a oprávněné, že pokud máme např. oblast, kde je třeba chránit tetřeva, protože jsou určitá období v roce, kdy vykonává činnost, u které nechce být rušen – pak jsou to ale určitá období v roce. Je třeba říci, abychom byli v tomto ohledu flexibilní a umožnili rozumný pohled na nezásahovou první zónu. V tomto musíme vést debatu nad tím, jak má vypadat zóna, jak má být velká a kde má být, kterou definujeme tak, že v tuto chvíli ještě parametry první zóny nesplňuje, ale že v budoucnu při naplnění určitých parametrů, např. vyššího stupně smíšenosti lesa proti stávající monokultuře, bude možné, aby se první zónou stala, jako je tomu v Bavorsku v případě Bavorského národního parku a konkrétních jízdních řádů pro konkrétní oblasti, které říkají, že až toto nastane, stane se to bezzásahovou první zónou. Na druhou stranu budeme muset definovat oblast, která je tou zónou, která sice hospodaří způsobem přírodě blízkým, ale je svým způsobem zásahová, není to bezzásahová jednička. Obávám se, že park o rozloze 68 000 ha nemůže být celý bezzásahový, rozhodně ne v čase, ve kterém se my, veřejní činitelé, při správě parku pohybujeme.

58

Je samozřejmě otázkou, jak definovat pozici obcí, které jsou v parku, zda mají nebo nemají být součástí parku. Víme, že existují parky nejen v Čechách, kde jsou v parcích, a naopak parky, které obkružují obce a cíleně obce v parcích nejsou. Každé má své plusy a minusy, i pro obce. Obce to velmi dobře vědí. Když se bavím se starosty, sami popisují jednotlivé plusy a minusy. V zákonu budeme muset řešit problém, který popisují někteří starostové, místní obyvatelé i aktivisté, a to je otázka, jak hospodařit v lese, jak zabezpečit to, že tam nebudou pobíhat osoby, kterým čeština je více než vzdálená, ale že to bude dávat zaměstnanost místním lidem. Jeden z rozporů, který diskutujeme s Plzeňským krajem, je nad představou těchto dvou návrhů zákonů. Je o tom, že to nebude státní zaměstnanec, protože tohoto Budulínka bych si moc nepřál, a obávám se, že by to nebylo ideální řešení. My budeme muset v zákoně řešit otázku a definovat záležitost tak, aby už to napříště nebylo o tom, že ředitel, protože má ten či onen názor, jednou zavírá cesty a podruhé otevírá. Jednou říká, že karavany smějí chodit a podruhé nesmějí. To přece nedává stabilitu té oblasti. A s tím nemůže být spokojen vůbec nikdo. A je úplně jedno, jestli to je ten tzv. aktivista, anebo je to člověk, který v místě bydlí, anebo kdokoliv jiný. Zkrátka nahodilost těchto procesů nemá šanci. Já bych rád na tomto místě řekl, jasně a veřejně, že ministerstvo životního prostředí intenzivně pracuje na přípravě a dokončení návrhu tohoto zákona, že je připraveno o tomto zákonu, jestli teď probíhaly diskuse individuálních konzultací, např. i se zástupci Šumava pro, Zachraňme Šumavu, senátory, kraji atd., tak chci říci, že svolávám na 25. 8. první zasedání jakéhosi, a teď jestli to nazveme pracovní tým, skupina, stůl, to myslím, že teď není podstatné, a pozvánku obdrží zástupce krajů, pozvánku obdrží zástupce obcí, pozvánku obdrží zástupce vědecké obce v čele s panem Hruškou, pozvánku obdrží zástupci politických stran a pozvánku obdrží i zástupci dvou největších iniciativ, tedy zachraňme Šumavu a Šumava pro. Mimo dalších subjektů, tak abychom vedli debatu nad dlouhodobým směřováním parku do budoucna. Zároveň jsem požádal a vyzval pana dr. Stráského, aby nad aktuálními problémy svolal obdobně složenou skupinu, a předpokládám, že pan doktor Stráský na tomto místě stejně jako já sdělí, kdy bude svoláno první zasedání, na které zve. A jen ještě jednu poznámku mi dovolte zmínit závěrem. Moc bych prosil všechny strany, které se dnes tak zarputile hádají a říkají, jak ten či onen porušuje to či ono, nebuďme soudci tam, kde nám není dáno soudit. Zkrátka je to o mnohých názorech a mnohých výkladech, které se mezi sebou ruší. Nedávejme si podmínky, za jakých kdo bude sedět u kterého stolu. Já si myslím, že stejným způsobem jako nepřispívá, když budeme aktivisty nazývat ekoteroristy, tak stejným způsobem nepřispívá, pokud oni budou označovat činitele parku za nedůvěryhodné nebo v mailech, byť to předpokládá určitou autorskou licenci, budou zváti s tím, že znázorňují doktora Stráského jako Hitlera. Dámy a pánové, já chápu, že může být pan doktor Stráský kritizován mnohými za mnohé, a je to nepochybně právo každého z nás, ale myslím si, že kdyby nic, tak jeho životní zkušenost, a i, promiňte, věk v tomto ohledu si myslím, že by měl vést k nějaké minimálně lidské zdrženlivosti. A stejným způsobem to platí pro všechny ostatní. Moc o to prosím. My tímto ničemu nepomůžeme. Pouze a jedině budeme dávat prostor pro to, aby se dalo dobře natáčet obrázky a předvádět ve sdělovacích prostředcích. Zároveň mi dovolte jednu upřímnou prosbu. Někteří z vás, a já jsem dostal mail od paní doktorky Reginy Pelíškové, která mně sděluje, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci, jako protireakci aktivistům atd. vyhlašuji protestní hladovku. Já bych

59

moc prosil z tohoto místa i všechny z nás, abychom bez ohledu na to, na jaké straně stojíme, aby bez ohledu na to, jak moc se může ten či onen hádat, abychom toto nečinili. Ničemu to nepřispívá. Děkuji pěkně. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A nyní má slovo pan

Jan Stráský. Jan Stráský: Vážený pane místopředsedo, milé senátorky, vážení senátoři,

na pana ministra jsem nechtěl zapomenout, ale nestalo se, dnes se zdravíme už poněkolikáté. Já bych chtěl v úvodu říci, že nemám moc důvodů mluvit obsáhle, a to vám slibuji. Nejsem poprvé v Senátu, kde se jedná o Šumavě. Jedná se o ní celou řadu let. Chci připomenout, že projednáváme petici, jejíž první podpis je starý tři roky. Za tu dobu uschlo na Šumavě a bylo odstraněno, hned vysvětlím, tři miliony stromů. Každý den, který budeme o čemkoli diskutovat a nejednat, znamená ztrátu tří tisíc stromů na Šumavě. Proto se mi nechce moc diskutovat. Ale byl jsem pozván a rád uvedu několik faktů. Za prvé je pravda, že na čtvrtině území se respektuje jeden pohled na národní park, tak jak ho uznávají zákony o ochraně přírody. Je pravda, že to znamená, že když budeme respektovat těch 25 % národního parku, že jsme jako daň zničili další kus toho parku. Poněvadž nezasahuji proti kůrovci na 25 %, zasahuji na 28., 27. 28. procentu a samozřejmě to znamená určité zásahy do krajiny. My se bavíme teď po 3 letech v situaci, která vůbec neodpovídá petici, kterou projednáváte. Situace už je úplně jiná, a já vím, že by dnes vznikla úplně jiná petice, poněvadž se skutečně 3 roky diskutovalo. Ne, že jsme spolu nemluvili. Jednání byla celá řada. Ne, že jsme nevěděli, že by měl vzniknout zákon. Jen ho nikdo neprosadil, i když se jich několik napsalo. Ne, že teď přicházíme na nějaké nové myšlenky. Teď přicházíme snad na to, že je za pět minut dvanáct. Že situace na Šumavě z hlediska kůrovcové kalamity je velmi vážná. Ta kalamita není jiná, protože je v parku, jako by byla jinde. Ano, máme zákon o parku a musíme tu část oběti, tu 1/4 parku, na které jsme se dohodli, obětovat. Ale to přece neznamená, že nemůžeme intenzivně bojovat s kůrovcem na ostatních částech, protože ten kůrovec neví, že je v parku. Ten kůrovec je v hospodářských lesích, které byly vysázeny před mnoha lety, které my jsme škrtem pera změnili na parkové, ale tím jsme nepřidali těm lesům vůbec žádnou sílu v boji s kůrovcem. My jsme jenom popřeli jednu věc. Že jsme vysázeli hospodářský les s povinností, kterou jsme vždycky chápali, že se o něj musíme starat. A my jsme teď škrtli to starání. Škrtli jsme ho, znovu opakuji, na 25 % jako společenskou dohodu. Ale teď jde o to, jak zachránit těch zbývajících 75 %, které jsou velmi vážně postiženy. Samozřejmě já nebudu pokračovat v této polemice dál, ani v tomto vysvětlení, protože já musím nejprve přiznat, že já jsem jeden z petentů. Já jsem před 3 lety byl v jiné situaci, byl jsem předsedou rady národního parku, a v té situaci jsem tady hovořil, a samozřejmě jsem jeden, kdo to podepsal. Teď tady stojím za instituci, která vlastně v té petici napadena. Takže já to přiznávám, že to je takhle, přiznávám, že už dnes plníme vše, co považujeme za rozumné z hlediska té petice jako současné vedení, a samozřejmě jenom poslední, co chci, je reagovat na pana kolegu Kyzoura, který nemluvil o petici, ale který mluvil o současné situaci, která teď v parku je.

60

To proto, že jsem mezi zákonodárci, chci se s vámi podělit o jednu skutečně strašnou zkušenost. Zákon o ochraně přírody je napsán tak, že skoro všechno, co podle něj chcete udělat, musíte žádat na výjimku. Má taková ustanovení, která jsou tak přísná, ale vždycky umožňuje požádat o výjimku. Pokud si projdete články, které jsou adresovány proti mé osobě, nenajdete tak často, že dělám něco, co bych dělat neměl, ale že dělám něco, na co ještě nemám výjimku. Tzn., na co ještě nedoběhly administrativní procesy, na které bohužel kůrovec nečeká. Takže já konstatuji, že to, co teď děláme na Ptačím potoce, je to, co je podle zákona možné, obhájili jsme to jak s právníky, tak s Českou inspekci životního prostředí, a dobře vím, co myslí pan kolega Kyzour, když říká, že až tam vznikne větší holina, tak že se dostaneme do sporu se zákonem. My musíme hlídat rozsah těžby, protože na určitou velikost holiny, kterou bychom vytvořili, bychom se do sporu dostali. Odtud ta myšlenka, která tady padla, že jsme o výjimku zažádali, a samozřejmě ji někdy nejspíš budeme potřebovat. Na čem je to nejspíš závislé? Ptačí potok nebo území Na ztraceném je 280 ha. V těch 280 ha je zhruba 120 tisíc stromů. My teď chceme 5 tisíc stromů vykácet. Věřím, že toto rozhodnutí se nám podaří splnit do velmi konečného počtu všedních dní příštího týdne. Neboli my odstraníme ze 120 tisíc 5 tisíc stromů. Poněvadž jsou rozptýleny po dosti velké krajině, samozřejmě nevznikne žádná velká holina a moji pracovníci mají za úkol to hlídat, a kdyby vznikla, tak musí vyndat sedmkrát víc peněz z kapsy a ten příslušný strom neporazit, oloupat. Samozřejmě, poněvadž celý spor je proto, že to Ptačí údolí nebo Na ztraceném je vklíněno do těsného sousedství bezzásahových ploch. Neboli my tady bojujeme s kůrovcem, ale víme, že ho máme za cestou. Je jasné, že ten kůrovec znovu naletí. A že znovu budeme muset dělat jisté proředění, ale věříme tomu, že výsledek může být úspěšný. Takže já se bráním proti tom, nechci víc rozvíjet argumenty proti, já se bráním proti tomu, že bychom teď v tomto okamžiku dělali vědomě něco proti zákonu, tedy ani nevědomě,hodně jsme si zajistili vyjádření k tomu, ale víme, že se dostaneme do výjimek, a to proto, že je za pět minut dvanáct. Petice, kterou projednáváte, říká, že se nemá lhát. Já vám říkám, že kůrovcová kalamita na Šumavě není pod kontrolou. Budu o tom diskutovat v pondělí se zástupci představitelů všech aktérů, kteří se dnes pohybují na ptačím potoce, pozval jsem je na pondělí na 14. hodinu na Modravu, a jistě se ze sdělovacích prostředků dozvíte, jak jsme si rozuměli, porozuměli, a na čem jsme se dohodli. Děkuji za pozornost. 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane řediteli, a už

jsme u opravdu rozpravy, která se týká senátorů. První se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Připraví se senátor Jiří Pospíšil. Senátor Jaroslav Kubera: Pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já už jsem o tom mluvil při kamzících, a teď vám to přečtu, abyste si nemysleli, že si vymýšlím. Dostali jsme dopis od Ústřední komise pro ochranu zvířat. Vyřizuje Mgr. Zelená. Opravdu, Mgr. Zelená, to je typické. Rušení ptáků při hnízdění pořádáním hlučných akcí ve veřejné zeleni. Vážená paní primátorko, vážený pane primátore, Ústřední komise pro ochranu zvířat je podle zákona na ochranu zvířat proti týrání, která doporučuje opatření a koordinuje plnění úkolů na úseku ochrany zvířat. Dovolte tedy, abychom na vás v rámci úkolu stanoveného 94. plenárním zasedáním ústřední komise obrátili

61

s následující výzvou. V posledních letech se ve větších městech rozmohlo pořádání jarních zábavních akcí, spojených s hlučnou produkcí, namátkou, Ingis Brunensis v Brně, Redbull v Praze atd. Proti pořádání takových akcí obecně samozřejmě nic nenamítáme. Problém z hlediska ochrany zvířat je ale bohužel v místě a čase jejich konání. Místem těchto akcí jsou městské parky. Pokud se budeme držet výše uvedených případů, tak Špilberk a Střelecký ostrov, a termín konání je nešťastně načasován do května a června. V té době na těchto místech totiž nejintenzivněji probíhá hnízdění ptáků, jejichž stavy ve městech se poslední dobou jistě nezvyšují. Ptáci sedící na hnízdě nebo krmící mláďata jsou velmi citliví na silný a nezvyklý hluk, případně světlo v noční době, a mohou snůšku nebo mláďata opustit, čímž je odsoudí k záhubě. Podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona 246 na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, se za týrání považuje vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy. Hluk, případně světelné efekty z těchto akcí takovými stresovými vlivy jednoznačně jsou. Všechny druhy ptáků, které volně žijí na evropském území členských států ES, jsou chráněny. Všechny druhy ptáků. Dobře poslouchejte. Všechny druhy ptáků. Ještě jednou pro ty, co nechápou. Všechny druhy ptáků. V ČR je tato ochrana zakotvena v zákona 114/1992, o ochraně přírody, kde je uvedeno: V zájmu ochrany druhů ptáků, kteří volně žijí na evropském území členských států ES, je zakázáno úmyslné vyrušování těchto ptáků, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů směrnice o ptácích, směrnice Rady 79/409 ES, o ochraně volně žijících ptáků. Vážená paní primátorko, vážený pane primátore, předpokládáme samozřejmě, že nemáte zájem na snižování ptačí populace ve vašem městě takovýmto způsobem, a že pokud se uvedené produkce u vás v nevhodném čase a místě konají, tak pouze náhodou a kvůli neuvědomění si vzniku možných ptačích problémů. Proto vás Ústřední komise pro ochranu zvířat vyzývá, abyste v případě zájmů různých subjektů, pořádat zábavnou akci, spojenou s hlučnou produkcí, určil buď jiný termín, než květen a červen, nebo jiné místo, než je veřejná zeleň, park. Věříme, že naši výzvu pochopíte a v příštích letech budete při pořádání hlučných akcí brát na hnízdící ptáky ohled. První, co by si tato komise zasloužila, zrušit. Tady vidíte, kam až ten – a já na rozdíl od pana ministra budu důsledně používat termín ekoterorismus, protože mám na to policejní potvrzení, že to mohu používat, že to není žádná urážka, že to je jenom nadsázka a vyjádření takové skutečnosti, protože boj s terorismem má mnoho příznivců a bojuje se, ale boj s ekoterorismem soustavně prohráváme, a to, že tady řešíme ty petice jenom proto, že jsme ekoteroristy pustili z řetězu, a oni nám to teď vracejí, a my dokonce jdeme tak daleko, že si je ze státního rozpočtu platíme, že pane ministře. Ne vy. Jen na obranu pana ministra musím říct, že jsem spokojen s tím, že po 20 letech máme poprvé ministra životního prostředí. Před tím jsme totiž měli jenom ministry ekologie, ovládané žabičkáři, kteří ovládli celé ministerstvo, a proto to tak vypadalo. Životní prostředí, dámy a pánové, totiž nejsou ani ptáci, ani kamzíci, ani kůrovec, ale také lidé. Také lidé žijí v této zemi a také lidé mají právo na život. A o tom, že lidé se vždycky snažili tu zemi nějak přizpůsobit svým potřebám, o tom svědčí to, že zřejmě podle těchto ekoteroristů by bylo třeba vypustit všechny jihočeské rybníky, protože já vás ujišťuji, že ony tam nebyly vždycky. Ony, pravda, už jsou tam dlouho, ale jak dlouho? To není tak dlouho. To jenom my, sobečtí, si

62

myslíme, že jsme tady pouhých, kolika teď se dožíváme? Ženské déle, my 70. Takže nejdeme. Já se ptám, cože bylo v těch mokřinách na Šumavě, ne před 100, před 200, co tam bylo před 10 000 lety? Před 15 000 lety? Opravdu to tam bylo, tak jak to je teď? Opravdu tam byly stromy, o které tak teď bojujeme, že tam musí zůstat? Aby si mohli přírodovědci udělat pokusné stanoviště, což já chápu a rozumím tomu. Jednoho takového znám, kterému jsme zrekonstruovali za 60 milionů botanickou zahradu, a on si myslel, že by to bylo bezvadné vědecké pracoviště, ale ono to je také po lidi. A samozřejmě jemu se nelíbí, když tam lidi chodí, protože děti občas šlápnou na kaktus, takže by bylo nejlépe, kdyby ta zahrada byla zavřená a my jsme ji dotovali každý rok 8 nebo 11 miliony a pěstovaly se tam kytičky a množila semínka. Ale to my si bohužel dovolit nemůžeme. Takže to je k panu ministru Chalupovi a o panu Stráském ani nemluvě, protože jestli toho někdo chce podezřívat, že je nějakým nepřítelem, nebo přírodním barbarem, z čeho tak může podezřívat mě, protože já do přírody chodím málo, ale mimochodem na zahradě mám všechny ptáky a řve jim tam celý den ČT 24, a to tak, že ti ptáci by tam vůbec hnízdit nemohli, protože i sousedi si často stěžují, že nemůžou konat věci, které chtějí konat, strakapoudi už mi rozežrali půlku baráku. Mimochodem, pane ministře, budu žádat náhradu a strakapoud je také chráněný, a zákon říká, že když vám chráněný živočich způsobí škodu, a já to říkám všem občanům, aby žádali o náhradu, protože vy zateplujete za těžké peníze, dnes jste tady o tom mluvil, a strakapoudi to všechno vyžerou. A vyžerou i metr čtvereční, údajně proto, a na to si dejte pozor, že prý ten polystyrén ty firmy nelepí zboku, a on pak vrže, a ti strakapoudi jak slyší vrzání, tak mají dojem, že tam budou červi. Možná lýkožrouti. Ale v těch dírách se potom utáboří sýkorky mimochodem. Musím říci, že nejsem žádný nepřítel přírody. Kdybyste viděli, kolik mám budek a světel, která svítí celou noc, protože jsou solární, pokud mi je bezdomovci neukradnou. Takže svítí celou noc a ptákům to fakt nic nedělá. Já vím o všech jejich hnízdech a oni jsou naprosto v pohodě. První, co bychom měli udělat, začít boj s ekoterorismem. To začíná tím, že jim ustřihneme přívod peněz. Přestaneme je prostě platit, protože u nás založit sdružení, založit nadaci, založit organizaci, to je strašně jednoduché. A pak se zviditelňovat, kdy samozřejmě média dokáží ze sto aktivistů udělat tisíc aktivistů, ze sto odborářů udělat tisíc odborářů. Stačí se podívat na demonstrace, být tam fyzicky, a pak zjistíte, kolik lidí tam bylo doopravdy, ta kamera umí dělat věci, ta umí násobit lidi, nebo když je potřeba, tak je zase zmenší a je jich tam méně. Protože to nevyšlo s tím kamzíkem, tak jsem navrhoval panu Stráskému – máme přebytek bobrů. Když jsem řekl tu větu, zastřel bobra, zachráníš strom, tak Greenpeace se mohla zbláznit, psala mi maily, co jsem to já za člověka, titulovali mě – na toho Ropáka mě chtěli dát, pak mi to zase Klaus vyžral, byl jsem druhej po něm (smích v sále), to mě mrzelo strašně. Ale ta věta je hluboká. Zastřel bobra, zachráníš strom. Kdo je z oblasti, kde ty bobry vysadili, tak se moc nesměje, protože ví, jaký je to obrovský problém. A protože jsou chráněni, tak proti nim není žádná obrana. Oni by sežrali toho lýkožrouta. Druhá možnost je, že by se tím živili i ti, co se přivazují ke stromům. Protože Kremlička přece ty brouky jedl, a to je známé, že brouci stejně, až bude nedostatek potravin, tak my budeme ještě vděční za toho lýkožrouta. Protože až bude hlad, tak se nám ještě hodí. Takže ten bobr by tam udělal špinavou práci, a my bychom tady nemuseli ty petice řešit.

63

Ale vážně. Ta rizika – pan Stráský, že 3000 stromů – já vám řeknu, že za tu dobu, co se tady takhle hezky bavíme, tak státní dluh vzrostl o 75 milionů 340 tisíc a 800 korun. To by bylo peněz na úpravy v šumavském národním parku nebo na jiné prospěšné věci. Já nevěřím tomu, pane Stráský, že ta vaše diskuse někam povede. Oni totiž ti ekoteroristé nejsou ochotni diskutovat, je baví úplně jiné věci. Oni mají nějaký mindrák a jsou strašně rádi, když je někdo vidí přivázané s tou rourou u stromu. Tam je třeba jim vyhovět, prostě nechat je být, zavařit ten zámeček autogenem (veselo v sále) a on by ještě nakonec dal zavděk, že by toho lýkožrouta, když by se k němu přiblížil, takhle jazykem slíznul (smích v sále). Vodu bych mu tam teda dal, vodu jo, ale přece brouci jsou dobrý. Já jsem byl tuhle na jednom plese a tam je dávali, jak živé, tak opečené, a není to úplně špatné. Zase ale vážně. Vy to dobře víte, že my to tady nevyřešíme. My jsme příliš malá republika, mohli bychom se skoro prohlásit národním parkem, to bychom možná mohli. My jsme takový park. Já tomu říkám svět se zbláznil a my s ním. Takže bychom vyhlásili celou republiku za národní park a pak už bychom se nemuseli trápit, prostě jsme příliš malí. My jsme tady projednávali svého času to světelné znečištění. Představa, že hvězdáři tady budou mít stejné podmínky, jako mají v Chile na poušti Atacama, je opravdu naivní. Prostě my jsme tak malí a tak zalidnění, že to možné není. Nám nic nezbývá, to souhlasím s panem ministrem, než normální selský rozum. Ani jeden extrém zřejmě není správný, ale my přece tu ve skutečnosti žádný prales nemáme, vždyť přes tu Šumavu, když si vylezete na strom, tak ji vidíte celou. My jsme tady tak maličcí. A opakuji znovu – žijí v České republice také lidé. A všimněte si, že v těch zemích, ze kterých nám chodí tyto nesmysly, tak tam se s tím tak zase příliš netrápí. V Rakousku je vleků – a kupodivu nic. Tady chtějí udělat jeden vlek a ekoteroristé se mohou zbláznit, co že to udělá, jak hrčí to kolečko od té lanovky, s těmi ptáky, kteří nebudou hnízdit. Opak je pravdou. Oni se často uhnízdí i na kabině lanovky a na ty, co chodí pod ní, potom pouští exkrementy. Takže ten svět není tak tragický, jak my ho tady líčíme, a opravdu vyzývám k boji s ekoteroristy, protože to nejsou ochránci přírody. Nepleťme si ekoteroristy s ochránci přírody. Ochránci přírody jsme všichni – co Čech, to zahrádkář. Tady není žádná skupina lidí, kteří by přírodu jaksi z principu neměli rádi, ale opakuji znovu – kromě – a já jsem se poučil, protože jsem dostal také od hnutí Duha – už znám další bezvadné žabičky a ptáčky, které jsem ještě neznal. Brouk páchník mi také něco říká, protože nám kraj z jednoho kopce udělal také takovou Naturu, teď se tam hlavně nesmí sbírat lysohlávky, což ty mladé lidi prostě irituje. On to ale nikdo nezkontroluje, takže je tam budou samozřejmě sbírat dál, ale tím, že budeme do extrémů něco chránit, se nikam nedostaneme. Zdravý selský rozum by měl zvítězit. Já vás o to prosím. A samozřejmě, jak nenávidím petice z duše, protože si myslím, že nic neřeší, tak určitě podpořím to, abychom s kůrovcem na Šumavě něco udělali. Díky za pozornost. (Potlesk.) Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Pan senátor nás trošičku občerstvil, i když jsem si nebyla chvílemi jistá, jestli ještě hovoří stále k petici o Šumavě. Dalším přihlášeným je pan senátor Pospíšil.

64

Senátor Jiří Pospíšil: Budu kratší. Uschlo méně stromů za tu mou řeč a nezvětší se tolik státní dluh. Natura 2000, Duha, Přátelé země – krásné názvy. Jaká je skutečnost? Natura 2000 zaujímá skoro polovinu plochy našeho kraje, ptákům neprospívá a lidem škodí. Duha se klene nad kilometry uschlého lesa a pro ty soušky ten les nevidí. A nebo ho vidí a ten les jí vadí. Kilometry a kilometry. Přikovat se v hnízdišti tetřívka je asi dobře. Je zajímavé, že nikoho nevzrušuje to, že mrtvý les neposkytuje taková hnízdiště ptáků ani prostředí pro lesní zvěř, jako les živý. O živém lese se skoro nikdo nechce bavit. Musím prostě promluvit o tom, co jsem si se zájmem a později s úžasem přečetl během poslední doby v tisku, vyhledal na různých webech a viděl v televizi. Původně jsem se dověděl, že blokádu organizuje hnutí Duha, a nijak se s tím netajilo. Snad si dokonce hnutí Duha myslelo, že veřejnost a média budou na jejich straně. Hm, veřejnost taková nebyla. Předminulý pátek předběžně rozhodl soud a uložil hnutí Duha zdržet se blokády. Najednou to bylo všechno jinak. Čtyři dny se Duha vyhýbala převzetí soudního rozhodnutí a pak řekla, že nemá s blokádou nic společného, že tam jsou náhodně její tři lidi a ty že okamžitě stahuje, protože respektuje soudní rozhodnutí, a že všichni ostatní jsou privátní osoby, vlastně neorganizovaní a nekoordinovaní. Prostě občané, kteří se rozhodli hájit toho tetřívka před pilami dřevorubců. Zajímavé. Pak jsem si přečetl zase, že Duha říká, že když se přestane kácet a bude se s nimi jednat u kulatého stolu, dokonce řekli u kulatého stolu, pak blokádu ukončí. Tak to jsem si říkal, to už je nějak moc té zvůle na mě. A já se ptám, opravdu se takhle má vést seriózní usilování o ochranu přírody nebo přírodě vlastního brouka, a proti člověku dávno nepřírodnímu a jeho hospodářskému výtvoru, tudíž lesu? Přece není možné být chvílemi organizátorem blokády, využívat blokádu k tomu, že prostě se mnou se musí jednat, protože můžu tu blokádu zrušit a chvíli nebýt. Všichni jsme v televizi viděli, jak Jaromír Vrba z hnutí Duha provází v blokádě předsedu jiné politické strany a vysvětluje mu důvody blokády, se kterou, jak jindy říká, nemá nic společného. A co na to veřejnost? No ta si připadá prostě obětovaná jako ta jejich Šumava. Mají vztek a svírají se jim pěsti. Nesnášejí zelené mužíky, ale mezi ně zahrnují jak organizace na ochranu přírody, tak dnes i ty, kteří se mají starat o národní park. Ale nesnášejí i politiky, protože my politici jim nijak nepomáháme. My prostě provedeme další debakl a zase se to bude vyvíjet – a mezitím budou umírat tisíce stromů. Já, jako starej vodák, jsem začínal pomalu v lese, když jsem vyjížděl na Vltavu, a dneska, když tam přijedu, tak prostě vidím kilometry a kilometry jakési skotské vysočiny. Ještě tam jsou ty kolíčky. Ale ty brzo spadnou, pak už to bude úplně jako skotská vysočina. Ale veřejnost tam nechce mít skotskou vysočinu, veřejnost tam chce mít les. Byl-li na Šumavě, jak říkají odborníci, původně hercynský les, pak ať lesníci na Šumavě sázejí hercynský les v tom složení, jak tam byl původně, ať ho pěstují. Podle soudobých znalostí a podle složení, které znají analýzu pylů a já nevím, mají na to svoje metody. Veřejnost nechce bezzásahové zóny vůbec. Veřejnost nechce, aby se obětovala čtvrtina lesa na Šumavě nějakým experimentům, po kterých původně má vzniknout původní příroda. Opuštění hospodářského lesa, že nic původního nevznikne. To přece na to nemusí být člověk velký odborník, aby věděl, že hercynský les, který tam není kolem stovky kilometrů, tam nenaletí. Že když, tak tam naletí nějaké břízy, pitomé. Náletové. Veřejnost opravdu chce park rozumného lesního

65

hospodaření. Velké zdravé lesy chce veřejnost. A ten les by měli pěstovat, ano, les se pěstuje, ten les by měli pěstovat lesníci. Nenechá si veřejnost namluvit to, že lesníci jsou nepřátelé lesa. Nejsou to nepřátelé lesa. Lesníci pěstují les. Samozřejmě. Je z toho hospodářský užitek, ale proč by takové území mělo být neužitečné? Není žádný důvod, aby les byl neužitečný. To si tak myslí veřejnost. A má vztek. A protože lidi u nás jsou docela vtipní, tak já bych byl zase rád, aby se v jižních Čechách přestalo říkat lidem, kteří si žijí pohodlně na úkor druhých, rčení: Žije si jako brouk na Šumavě. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Další přihlášenou je paní senátorka Rippelová. Senátorka Jiřina Rippelová: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně,

kolegové. Já jsem teď právě dostala krásný obrázek (ukazuje obrázek). Je to rozhledna Svatobor nad Sušicí. Dostala jsem ho od návštěvníků, které tady mám z Domažlic. A protože dneska od 17 hodin ve Valdštejnské zahradě Senátu zaštiťuji Chodské slavnosti v Senátu, tak velmi netrpělivě koukám na hodinky, a bohužel sleduji, že jsme teprve u bodu číslo 3. Když vidím Svatobor, tak kolem Svatoboru samozřejmě jsou dneska krásné lesy. Od rána tady sedí taky pan Ing. Václav Toman, bývalý ředitel sušických Městských lesů. A on samozřejmě vyslovuje obavy, že kůrovcová kalamita, která se nechá rozpoutat do těch rozměrů, v jakých je dneska, tak se můžeme dočkat toho, že nejen Šumava bude suchá, ale budou to i lesy okolních měst a obcí. Já jsem si včera napsala dvě stránky toho, co vám tady chci říct. Protože jsem senátorka ze Šumavy, tam jsem se narodila, prostě tam žiju dlouho (obveselení v sále) a Šumavu mám ráda. Já jsem se rozhodla, že vzhledem k úspoře času tady nebudu číst to, co jsem si připravila. Oni to tady – jak pan ministr, pan ředitel Stráský – všechno řekli. Ale jednu věc si neodpustím. A to je reakce na pana magistra Kyzoura. On tady hovořil o výjimkách a hovořil tady o nedodržování zákona o ochraně přírody a krajiny ze strany šumavského parku. Já bych jenom chtěla říct, že 80 % lokality na Ztraceném je nepůvodní les. Tam, kde se dnes kácí. Podle § 16 zákona o ochraně přírody a krajiny park neporušuje zákon. Což potvrdila i Česká inspekce životního prostředí. Naturové posouzení, o kterém tady hovořil, se dělá jen pro záměr nebo pro koncepci definovanou v § 45, písmeno h) zákona o ochraně přírody a krajiny. A není to ani záměr, ani koncepce. Toto říká právní rozbor jedné z renomovaných advokátních kanceláří. A vážený pane kolego, tetřev, tak ten se v této lokalitě nevyskytuje. Veškerá legislativní opatření park respektuje. A z toho vyplývá, že nemluvíte pravdu. Děkuji. (Potlesk.) Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko.

Pan senátor Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážení petenti, kolegové, kolegyně. Nemohu souhlasit s tím názorem, že petice nic neřeší. Zásadně s tím nesouhlasím. Když už nic jiného, tak petice řeší, že se o problematice hovoří i mezi politiky, a to veřejně. Tady to není o zónách, vážený pane ministře, ale o experimentu, který nemá nikde v Evropě obdoby, a který na nás zkouší pouze úzká skupina lidí vydávajících se za vědce. Zachovat typický vzhled šumavské krajiny – jak tady zaznělo. Jaký to je ale typický vzhled šumavské krajiny? My se tady bavíme o tom, že tady kůrovec napadá

66

smrkové lesy. Ano, vážení, smrkové lesy! Ale to není přece typické – smrk není přece typický strom Šumavy! Tady už to také zaznělo. Stromy na Šumavě měly jiný charakter. A smrky tam zasadili bohužel, nebo bohudík, předchůdci pana knížete Schwarzenberga. Byly to schwarzenberské lesy. A v rámci zisku, v rámci toho, aby se to dřevo mohlo prodávat, tak byla Šumava osázena monokulturami smrků. Takže bych rád slyšel, co teda máme chránit? Jestli teda tu původní krajinu, nebo tu krajinu, která tam byla stvořena uměle? Už jsme se tady bavili o kamzíkovi, o jiných věcech. Nyní narážíme na stejné problémy. Paragraf 114 – ztěžuje zasahování proti kůrovci. Tady to také zaznělo, že je krizový stav mezi parkem a občany Šumavy. Ano, je to také pravda. Jde o to, kdo to vlastně zavinil. Jsou to nekonečné dohady. Přitom jedním z hlavních viníků bylo rozhodnutí ministerstva životního prostředí – vedeného tehdy panem ministrem Bursíkem, které se vyslovilo proti tomu, aby se likvidovala kalamita, která vznikla následky Kyrilla a z toho vzniklo to následné přemnožení. On ten kůrovec nebo lýkovec tam byl vždycky. Akorát že teď vznikly určité příhodné podmínky a někdo řekl, budeme podporovat. Nepodporujeme stromy, podporujeme brouky. Naši zelení aktivisté podporují brouky. Podporují kůrovce! Nebyl to jen pan ministr, byli to i ti různí zelení aktivisté. Já se ptám, kdo tedy nese tu zodpovědnost? Jak po stránce právní, tak i po stránce finanční? Ochraňujeme monokulturu smrku. Někteří politici, bohužel i z naší strany, si pak honí triko, jako Sobotka, místo toho, aby urychleně přijali takové… (Připomínky ke jménu Sobotka.) Promiňte. Vážená paní předsedající, vaším prostřednictvím panu místopředsedovi – nemyslel jsem našeho pana místopředsedu. Místo toho, aby ten zákon opravili nebo udělali takové urychlené zákonné změny, které by dovolily zlikvidovat kalamitu, která ohrožuje nejen, jak to tady zaznělo, i ty ostatní lokality, nejen městské lesy, ale dokonce možná bavorský národní park. Chce snad tady někdo tvrdit, že starostové by chtěli poškozovat svoje obce a své občany? A tady jednomyslně – a také to tu zaznělo – jsou proti tomu, co nám tady předvádějí zelení aktivisté. Generace lesníků – zdůrazňuji generace lesníků – postupovaly podle stoletých, mnohasetletých plánů, jak mají hospodařit v lesích. To jsou snad nějací neználci? Nyní přijdou nějací zelení aktivisté a říkají: "Všechno to bylo špatně, my to známe lépe a my to budeme teď dělat, bude to podle nás, protože my jsme si prosadili určité zákony, které nám to dovolí." Lidé, kteří jsou na tom lese závislí, ti lesáci, ti lidé, kteří žijí na té Šumavě, jsou opomíjeni. Jejich hlas, který tady zaznívá, neberou zelení vůbec v potaz. Doufám, že nový pan ministr životního prostředí aspoň bude slyšet na tyto hlasy. Je velmi podivné, že Vojenské lesy, které také hospodaří na Šumavě, takové problémy v podstatě nemají. Jde o další zelený nebezpečný experiment, který – vzpomeňme na fotovoltaiku – nás poškozuje a poškozuje i naše občany. Zaznělo tady, že se porušuje zákon. Já nevím, jestli jsem rozuměl dobře ekologickému aktivistovi, nebo jeho zástupci, jestli třeba to, že napadání policie při těchto akcích není porušování zákona ze strany ekologických aktivistů, kteří se tam přivazují ke stromům? Nebo jestli možná dokonce se neporušuje zákon o hospodaření v lesích! Protože tu lesy mají různé funkce. Co chcete chránit, vážení! Naše občany, nebo mrtvý les a brouky? Který je ale mrtvý bohužel naším i vaším prostřednictvím. Trpíme tady stále experimenty. Vzpomeňme na guru ekologických aktivistů, který po určitém experimentu s ledními medvědy tvrdil nějaké vědecké – v uvozovkách vědecké – názory a nyní skončil kde? Tady je názorný příklad toho, jak

67

oteplování a ozonová díra a jiné, další věci končí. Lední medvědi – to byl závěr toho, že je oteplování a že lední medvědi se utopí. Já bych se chtěl zeptat, jak je možné, že odešli pracovníci České inspekce životního prostředí, kteří měli výhrady k tomu, že se nekácí, že se nezabraňuje kalamitě kůrovce a kteří, a to, vážení, poslouchejte, byli nuceni odejít v roce 2008 a 2009. Nedobrovolně. Je na nás, politicích, abychom už konečně rychle, jasně a tvrdě řekli všem experimentům zelených v naší zemi stop! Náš stát – teď se na to podívejme ekonomicky, to je pro nás pro všechny určitě zajímavé, když se zdražuje, kdy se hledají všude úspory – na tento experiment jen na škodách ve státním majetku, ve státním majetku – dřevní hmotě, přišel o téměř 4 miliardy. Ztráty z prodeje napadeného dřeva, které se také nesmí kácet, jsou 100 až 200 milionů. Národní park Šumava přitom dostává ročně, nebo dostával od roku 2008, 326 milionů. To je téměř jedna miliarda. Já se domnívám, že musíme podpořit petici "Na záchranu Šumavy" a jednoznačně říci: Dost už bylo zelených a jejich experimentů v ČR! Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: S právem přednosti je přihlášen pan místopředseda Sobotka (s důrazem: "Přemysl"). 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, na začátek musím říci, že nejsem odborník přes různé brouky. Také musím říci, že mám strašně rád přírodu, hrozně rád se v ní pohybuji, a tak jsem v roce 2009 také vyjel na Šumavu, když už začínaly ty první jasné signály o tom, co se tam odehrává po Kyrillu. Tehdy jsem se dohodl s předsedou senátu Rakouska, že se tam sejdeme, a tam jsme bohužel měli třícentimetrovou vrstvu sněhu, takže ta největší hrůza nebyla vidět. Přesto to bylo děsivé. Když mě tam přesvědčovali také odborníci, a musím říci, že o tom nejsem přesvědčen, že ten náletový porost, který tam je, bude i za 20 let, tak jsem položil otázku "a z čeho bude?". Protože když ten brouček tam sežral všechny stromy, tak ty šišky spadly, nebo se vysemenily ještě před tím, než padly stromy. Z čeho se bude dělat ten nálet, nevím. Já znám Jizerské hory a znám Krkonoše v době, kdy z exhalací elektráren měly podobný obraz, jako má dnes Šumava. Nebýt člověka, který část vykácel a pak velmi intenzivně všechno zasázel, tak bychom dnes chodili po holých stráních a kopcích. A proto jsem také minulý týden vydal určité prohlášení, protože jsem viděl řadu záběrů ze Šumavy, řadu aktivistů, překvapivě dostávali obrovský prostor, ale ona je to dobrá mediální prezentace. A toto prohlášení vyzývalo také k tomu, co tady řekl pan Kyzour – k dodržování zákonů. Jestliže ti, co se tam pohybují, připoutávají se, kteří tam konají svoji potřebu, lezou po stromech v prvním pásmu, jestli se chovají podle zákonů – já mám pocit, že ne. Myslím si, že bychom měli trvat na tom, že zákony ČR jsou zákony, které musí dodržovat všichni. Pak vám povím ještě jeden příběh. Ten se týká neošetřovaných sjezdových, nebo vůbec krkonošských a dalších oblastí, kde se lyžuje. Když se konečně probojovaly sjezdovky, začaly se upravovat, tak se tam objevila orchidej. Přišli – nevím, jak je mám nazvat – jistí lidé a řekli, že se tam již nesmí sekat, protože by se posekala ta orchidej. Ale ta orchidej se tam objevila po padesáti letech právě proto, že se tam seká. A to je něco, co já osobně budu preferovat. A pak jeden příběh, který ukazuje na to, jak myslí někteří lidé v této zemi. Narážím na vysokého představitele KRNAPu, nebudu ho jmenovat, už tam není. Na svatého Vavřince každý rok se chodí pochod z Pece na Sněžku. Účastní se ho prezident Václav Klaus a chodím tam i já. Tam se vede po cestě velká diskuse o tom,

68

jestli první pásmo má být, jak má být velké druhé pásmo, a šel s námi tento náměstek, šel prezident, náměstek a pak jsem šel já. A najednou tento pán pronáší větu: Víte, co je nejhorší, že člověk je součástí přírody. V prezidentu Václavu Klausovi a ve mně bouchly saze a křičeli jsme na něj až na Sněžku. Ale i toto je postoj čelných představitelů a já ho zásadně odmítám. Díky. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Další přihlášenou s právem

přednosti je paní senátorka Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, pane ministře, dámy a

pánové, bylo tady řečeno opravdu mnohé a já bych se ráda vrátila k tomu, co teď fakticky projednáváme. Já se opravdu necítím být znalcem boje s kůrovcem. Nicméně projednáváme tady petici, která – jak nám tady někteří sdělili – byla sepsána v úplně jiných podmínkách v roce 2008 či 2007. V podstatě s tím, co je v té petici napsáno, je možné bezezbytku, bod po bodu souhlasit. Velmi oceňuji to, co tady řekl pan ministr životního prostředí o tom, že situace není prostě černobílá. Nejsem ekolog a něco podobného, ale kromě toho, že jsme dostali celou řadu vyjádření ekologů, také jsme dostali stanovisko Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR. Možná je máte v mailu. Já vás tady s ním nebudu zdržovat. Ale vyplývá z toho fakticky asi toto: Jestliže máme schválen NP Šumava v nějakých rozměrech, tak tam platí určitá pravidla hry. A oni nás upozorňují na to, a obávají se, že nejsou dodržována. Já to nehodlám soudit, nehodlám se k tomu nijak vyjadřovat. Myslím si, že to, co tady řekl pan ministr životního prostředí konečně zdůvodňuje to, proč ty petice projednáváme. Jestliže skutečně se sejde k datu, které řekl - jestliže dojde k tomu, že dojde ke zklidnění na Šumavě, a je to tam zcela zřejmě zapotřebí, jestliže se rozdiskutuje funkční záměr o Šumavě, který přesně stanoví pravidla hry, a bude-li k tomu přizvána odborná veřejnost, občané, starostové i ti ekologičtí aktivisté, tak si myslím, že Senát splnil svoji misi prostě proto, že umožnil tuto debatu. Byť je možná dneska za pět minut dvanáct, ale stále ještě je čas, jakým způsobem tu situaci zklidnit a řešit. Ale já jsem se přihlásila ještě z jiných důvodů, a to procesně, to, co se nás jako Senátu bezprostředně týká. Konstatovala jsem, že výbor pro územní rozvoj, životní prostředí a veřejnou správu projednával dvakrát materiál k petici. Nejprve přijal jedno usnesení 20. července a poté přijal usnesení, které nám bylo předloženo a které je – myslím si – poměrně vyvážené. Nicméně my jsme ještě s kolegy, protože jsme neměli možnost se zúčastnit projednávání na výboru, předložili jistou úpravu tohoto usnesení, která v podstatě precizuje to, co přijal výbor pro veřejnou správu a životní prostředí. Myslím si, že ta precizace je namístě. Všichni jste to dostali na lavice. Pokud dostanu k tomu prostor, tak jednotlivé pasáže okomentuji. Když bych to řekla čistě namátkově, tak v tom návrhu výboru pro veřejnou správu se říká, že je potřeba chránit například majetek občanů. Ale já si myslím, že je potřeba chránit nejen majetek občanů, ale také například majetek obcí. Takových precizací je tam víc. Čili máte to na stole a já vás žádám o to, abyste přijali pozměňovací návrh k tomu návrhu, který tady byl předložen výborem. To je v podstatě důvod, proč jsem se přihlásila. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, paní senátorko. A

teď už bez práva přednosti, tak jak jsou přihlášeni senátoři. První pan senátor Šebek. Senátor Karel Šebek: Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a

pánové, dovolte, abych dnešní debatu nad peticí "Zachraňme Šumavu" doplnil 69

jedním pozitivním příměrem. Před 20 lety moje rodná obec přijala do své péče 180 hektarů obecních lesů, ze kterých je dnes – soustavnou péčí – něco přes 200 hektarů lesů. Já na tomto místě musím s úctou vzpomenout našeho dvacetiletého odborného lesního hospodáře Josef Šťástku. Byl to doslova muž, který sázel stromy a který mne učil, co je to profesionalita, cit a poctivost. Řídil se při své práci odborného lesního hospodáře lesním hospodářským plánem, zákony souvisejícími, pokyny ministerstva zemědělství, své zkušenosti sbíral ve Svazku majitelů obecních a soukromých lesů a vycházel z vlastní celoživotní praxe. Pokud jsme měli nějaké škody, byly to především důsledky větrných kalamit, okus lesní zvěře, něco napáchali lidé, kteří si někdy vezmou to, co jim nepatří, a někdy do lesa přidají to, co tam mít nechceme. Ale škody kůrovcem jsme měli minimální. Nejsme národní park, náš les má smíšenou funkci a slouží k užitku i potěšení jak pro lesní dělníky, dřevozpracující firmy, tak pro myslivce, houbaře i výletníky. Je to les zdravý a dobře spravovaný, spravovaný podle posledních poznatků, a tak se holiny již nedosazují monokulturou, ale vhodnou kombinací listnatých a jehličnatých dřevin. Je to cesta evoluční, klidná a rozumná. Jak jsem řekl, kůrovce nemáme, protože napadený strom byl péčí lesního hospodáře vždy rozpoznán jako první a pokácen ještě dříve, než si toho stačil všimnout nějaký aktivista, ale hlavně než stačil kůrovec vyletět a napadnout další stromy. Možná řeknete, že zkušenost z 200 hektarů lesa ve středních Čechách není souměřitelná se 68 000 hektarů šumavského národního parku, ale myslím, že jedna modelová souvislost tady je: Jak by měl vypadat přístup k přírodě a krajině. Měl by vycházet z profesionality, citu a poctivosti. Toto poselství by mělo i dnes vzejít ze Senátu. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Dalším je pan senátor Horník. Senátor Jan Horník: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,

vážené kolegyně a kolegové, původně jsem myslel, že se nebudu do této debaty přihlašovat. Ale vzhledem k tomu, že Šumavu mám rád, na Šumavě jsem strávil kus dětství, závodně jsem tam lyžoval a mám příměr, to jsou krušnohorské lesy, nebo Krušné hory jako takové, tak jsem si to dovolil. V poslední době byl vyvolán poměrně velký zájem o to, co se aktuálně děje na Šumavě. Jeden z kolegů poslanců a současně také starosta Vlašimi se zúčastnil v rámci jejich výboru – pro veřejnou správu a regionální rozvoj – výjezdního zasedání na Šumavě. Společné jednání probíhalo – byl tam pan ministr životního prostředí Chalupa, bylo tam vedení národního parku, starostové z 22 obcí, chyběl pouze jeden a ekologové. Padaly opět různé – samozřejmě protichůdné – argumenty na řešení situace. Ale on musel konstatovat, že nejvíce jej zaujala zcela viditelná skepse starostů a starostek. Jakoby všichni v podtextu říkali – jeho citace: Takových jednání už jsme absolvovali, a stejně to k ničemu nevede. A potom v kuloárech od starostů slyšel o soužití s národním parkem, soužití v uvozovkách, z kterého je ta skepse, jak pochopitelná, tak logická. S tím, že oni mají oprávněný postoj. Národní park, ano, v každém případě. Nikoli naše obce v národním parku, ale národní park leží na území našich obcí, které tu byly po staletí před národním parkem. To byla ona hlavní myšlenka. Já se k tomu musím připojit. My jsme byli na tomto výjezdním zasedání cca před pěti lety, možná 5,5 roku, a už v té době jsem měl stejné pocity. Na jedné straně ekologové, kteří hřímali, jak je to úžasné, že horolezci loupají stromy nastojato, vedle lesáci, kteří si ťukali na čelo a 70

říkali, co to je za nesmysl. A takto nás tahali za šos a vždycky každá strana chtěla prosadit své. Jak je vidět, za pět let se vůbec nic nezměnilo, možná dokonce víc vyhrotilo. V té době měli navrch ochránci s tehdejším vedením parku, dneska to zase trošku vypadá, že se dostávají trochu do fóra lidé, kteří chtějí hospodařit na Šumavě, tak jak tomu naštěstí je v Krušných horách. Krušné hory byly v kategorii pět, nejhorší v bývalém Československu, a byly v podstatě odepsány. Tím, že už nejsem nejmladší, tak jsem měl možnost odmalička sledovat, jak ty hory dopadly. Po nich přišly tady zmiňované Krkonoše, Jizerské hory, ale Krušné hory byly první, které zažily to, co zažívá v současné době Šumava. Lidský život je velmi krátký a problém je v tom, že lesák většinou nevidí to, co si předsevzal a s čím vstupuje do této branže, když je mladý člověk. Výsledek své práce většinou nezažije, protože ho předává dál. Naopak možná toho, kdo je předtím, tak to zužitkovává. V Krušných horách byl také prales. Jmenoval se Milikvidy. My dneska víme naprosto přesně, jaká tam byla druhová skladba. Dneska se naprosto normálním způsobem – ne tím, že bychom se někam přivazovali – ale snažíme se biodiverzitu změnit, snažíme se přidávat listnaté stromy, které tam byly, a máme úspěchy. A tady musím potvrdil slova kolegy Karla Šebka. My máme naštěstí také takového lesáka a také přišel jako mladý člověk, bylo mu 25 let, a mnohé se naučil, jak obhospodařovat les přírodě blízkým způsobem. A že to jde, tak za 21 let, co jsem starostou, tak už výsledky začínám vidět. Myslím si, že na Šumavě je jeden velký problém, že vždycky se argumentuje od strany ke straně, vždycky chvilku někdo tahá pilku a výsledek je, že po oněch 5,5 letech se vůbec nic nezměnilo. Problém je v tom, že o lokalitách, jako je Šumava, jako jsou Krušné hory – a vím, o čem mluvím, protože máme národní přírodní rezervaci Božídarské rašeliniště, která požívá toho samého statutu ochrany jako národní park, tak vím, s tím jsou schopni přijít, a teď musím říct bohužel to slovo, ekoteroristé, protože jsou to lidé, kteří nevyrůstali v tomto prostředí. Oni tam nemusí bojovat o holou obživu, o to, aby žili v tisíci metrech, průměrný roční spad srážek je cca 1200 litrů na metr krychlový, průměrná rychlost větru 8,2 metrů za sekundu, takže my jsme si velmi dobře vědomi, co se stane na náhorní planině, pokud se stane to, co se stalo na Šumavě. V ten okamžik můžeme naši obec zlikvidovat, můžeme odejít, protože to, co meteorologové hlásí a kdy jiní starostové mají zděšení, jako když například přijde velká voda, tak pro nás je normální: rychlost větru 70–80 kilometrů za hodinu je naprosto normální. 120 – začíná orkán. U nás je to tak pětkrát do roka a je to normální. Při 170 to začíná být zajímavé. Nedovedu si představit před sedlem Klínovce a Fichtelbergu, že by najednou takto popadal les. A díky našemu hospodaření v lese, díky účinnému bránění se brouku dneska musíme říct, že ho skoro nemáme, a postupujeme asi tím samým způsobem, jako řekl Karel Šebek. Mě mrzí jedna věc, že před pěti a půl lety jsme byli u prameniště toku Vltavy. To, co tam kdysi dávno vytvořila příroda, to, co tam zasadil člověk, už tam dneska neuvidíte, protože ekologové se snažili zabránit posunu kůrovce, což samozřejmě se jim nemohlo podařit a také se jim to nepodařilo, a já můžu dneska jenom brečet nad tím, že moje dítě, malé osmileté, ani jeho vnoučata ten les takový, jak jsme jej my viděli před 5,5 roky, na Šumavě neuvidí. Na druhé straně nemůžu úplně souhlasit s tím, že Národní park Šumava nedělá nic pro místní obce a pro místní obyvatele. Víte, na Šumavě je obrovská síť dneska turistických stezek, cyklostezek, jsou perfektně vyznačené a mě k tomu vede poslední e-mail, který jsem například dostal. Pán, který byl u nás v Krušných horách týden s rodinou, říkal: Bylo tam úžasně, bylo tam krásně, ale vy máte vaše turistické

71

stezky nedostatečně značené. Já pojedu příští rok zase na Šumavu. Je pravda, že možná, až přijede na Šumavu, tak už tam bude mít jenom sloupky se značením, stromy už tam možná žádné nebudou. A proto chci vyzvat – a líbila se mi velmi řeč pana ministra – všechny, kteří zasednou v budoucnosti ještě k jakémusi kulatému stolu, aby dali hlavy dohromady, protože dalších pět let uběhne a nic se nestane, a proto je zapotřebí – každá strana bude muset ustoupit. A já zatím jsem rád tomu, že pokud vznikne další národní park, tak vznikne na Křivoklátsku. Ta oblast si to možná zaslouží a je tam jenom jedna malá víska. Ale doufám, že nikdo nepřijde s nápadem, že bude chtít vyhlašovat Národní park Krušné hory, až nám stromy povylezou o dalších 30 let a všichni budou říkat, jak je to fantastické a že bychom to měli nechat dojít do stavu, jak se tam příroda sama projevovala před 500 lety, když tam ještě byl prales Milikvidy. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Přeje si vystoupit pan ministr. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Pane senátore, pěkně

děkuji za vaši poznámku. Já jsem to chtěl zmínit ve svém slově, ale bohužel jsem se k tomu nedostal, protože mediální svět kolem nás vytváří mnohé příběhy a pochybnosti, co vše má vzniknout, nebo ne. Takže já bych rád mezi oficiální sdělení tohoto resortu také dodal, že ve všech debatách, které probíhají, jsme udělali velmi podrobnou analýzu všech diskutovaných nových chráněných krajinných oblastí a všech úvah a diskusí nad nějakými možnými novými parky. Udělali jsme SWOT analýzu, kde jsme hodnotili otázku přírodovědnou, nutnosti ochrany, ekonomických nákladů, dopadů na obce, vůle obcí. V mnoha ohledech jsem objel republiku a mluvil se zástupci obcí, jestli vůbec o tom uvažují, neuvažují a v tuto chvíli mohu říci jedno jediné: my počítáme a budeme navrhovat, aby vznikl a posunula se dál debata nad vznikem Národního parku Křivoklát, ale zároveň ve smyslu toho, co jsem mluvil o Šumavě a vzniku zákona, musím říct, že já také otázku dobrého zákona o Šumavě vnímám jako jakýsi dobrý vzor pro to, abychom se problémů v budoucnu vyvarovali, protože musím říct, že jak objíždím republiku – Jeseníky, Beskydy a teď je jedno, jestli je to Podyjí nebo jakékoliv místo, kde diskutují též o nových chráněných krajinných oblastech – tak musím říct, že unisono ze všech stran zní jedno jediné: po zkušenostech ze Šumavy u nás žádný ani park, ani CHKO nechceme, my se této zkušenosti bojíme! A jestli mé vystoupení na začátku mělo za cíl říct: pojďme konečně s tím něco udělat a hledat logické soužití největšího národního parku v Čechách – uvědomme si prosím, že národní park má 68 tis. hektarů, ale k tomu více než 110 tis. hektarů má chráněná krajinná oblast park obklopující, je to jeden z největších chráněných komplexů nejenom v ČR, byť i já stále opakuji, že pro mě je to na prvním místě český národní park – tak musím říct, že ten příběh, pokud vůbec máme dostat někdy šanci posunout a bavit se o nových chráněných krajinných oblastech, nových parcích, pak musíme ukázat, že dokážeme vyřešit problémy stávajících. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane ministře. A

přihlášen je pan senátor Bratský. Senátor Petr Bratský: Dobré odpoledne. Děkuji za slovo, vážená paní

předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, na začátku svého vystoupení bych vám chtěl sdělit, že se cítím být ve střetu zájmů, tak prosím i tak to berte.

72

Já jsem se narodil v Klatovech, celý život žiji na Šumavě, jsem srdcem Šumavák, vychovávám tam skauty. Skautem jsem byl. Ten nám tehdy zrušili. Pak jsem byl členem organizace TIS. Tu nám také zrušili, tak jsme jenom jak studenti chránili přírodu v oblasti Kvilda, Horská Kvilda, Modrava. Dohodli jsme se tehdy v Sušici a hlásili jsme různé občany, kteří si na vřesovištích třeba u slatin rozdělali ohně. Zkrátka snažili jsme se tak nějak občansky, když to jinak nešlo, působit ve prospěch šumavské přírody. Proto samozřejmě jsem nějakým způsobem jednostranně zaměřený a omlouvám se tím pádem všem ostatním, pokud mé vystoupení byste brali, že je pouze jednostranné. Ochrana přírody nebo práce v lese je nesmírně náročná záležitost. To není pouze o kácení, to není pouze o sázení sazenic. To je celoroční dřina, která trvá mnohá staletí! Rody, které to zakládaly nebo které chtěly využít samozřejmě i těžbu lesů ke svému obohacení, musely hodně investovat i do lidí, kteří v lese pracovali. A už to tady dneska někdo zmiňoval, říká se jim lesníci proto. Ale ti lesníci měli řadu dělníků, pomocníků a žen z oblastí, ve kterých lesy byly, které tam za každého počasí a téměř po celý rok musí velmi dřít. Ta práce je skutečná dřina za velmi špatných ekologických podmínek. Pak kolega Horník sděloval, kolik procent srážek je. Na Šumavě tomu říkáme šumavská deka. To je takové to mrholení, které se zdá po několika dnech, že neustane. Když si budete číst knihy Karla Klostermanna, tak se dozvíte, že tam chodili v holinách, a kdo nepřišel s dobrých botách, tak se mu rozpadly za dva dny. Lesy zadržovaly vodu v krajině, lesy v té době nezažily meliorace a podobné nesmysly. Lesy trpěly mnoha zásahy lidí a potom přišly tyto kalamity, které jsou naprosto nevídané. A já jsem se rozhodl přispět do diskuse jedním odborným posudkem. A ještě zmíním – předtím, než ho přečtu – jednu věc. Jsem z pražského volebního obvodu, ze kterého je shodou okolností pan ministr Chalupa. Často se potřebujeme scházet i kvůli jiným věcem, než je vrcholná politika, a já mohu jenom potvrdit, že opravdu téměř nenajdu týden v tomto roce, kdy by nebyl na služební cestě na Šumavě. Když říká, že svolává schůzku, na kterou chce svolat všechny zúčastněné strany, tedy i včetně ekologických organizací, které nenazývá ekoteroristy, tak ta diskuse, jak ho znám, nepovede k vítězství, ani k prohře ani jedné strany. Prosím, jestli někdo čeká vítězství nebo porážku někoho, tak to není, proč se schůzka nebo schůzky svolávají. Tato pracovní skupina bude pracovat na zákonu a ten zákon se stane vzorem pro další zákony. Takže pokud všichni zúčastnění k tomu přistoupí s tím, že chtějí pracovat na nějakém zákoně, tak věřím, že s panem ministrem budou pracovat na dobré věci a na dobrém díle. Já vám přečtu malou, velmi krátkou stať z publikace Bezzásahový les na Šumavě na příkladu Židovského lesa od Ivo Viceny, od pana inženýra kandidáta věd Viceny, který je jeden z největších odborníků v ČR na lesnictví, pracoval v něm celoživotně. Dneska už je to starší pán. A já vám povím, o co se jedná. Při státní hranici s Německem na území Národního parku Šumava se nachází 434 ha plochy nazvané Židovský les. Leží na území dřívější lesní správy Srní. Vzhledem ke své velikosti a způsobu vzniku může být tento prostor použit k odhadu budoucího vývoje lesa v podmínkách, které by vznikly odumřením stromového patra po žíru kůrovce na větších plochách Národního parku Šumava při bezzásahovém režimu. Od doby smýcení v letech 1846 a 1847 nebyly na ploše Židovského lesa prováděny žádné lesnické zásahy lesa a je proto možno tuto plochu považovat za bezzásahovou. Čili tam již 160 let ten experiment probíhá. Jedná se o velké plochy bez ochrany dospělých stromů. Výměra Židovského lesa je dostatečně velká, aby podle ní mohl být budoucí vývoj ekosystému

73

odhadován. Národní park odůvodňuje bezzásahovost vizí – on to píše v době, kdy tedy vznikala petice, zřejmě – že po jejím uplatnění vzniknou lesy přirozené a odolné. Autor Krejčí, rok 2009. Vývoj ekosystému v Židovském lese za dobu 163 let od svého vzniku však ukazuje, že původní ekosystém se nevyvíjí tímto směrem. Z popisu současného stavu Židovského lesa na územním pracovišti národního parku v Srní vyplývá, že samovolný nástup lesa na plochách s výměrou 400 ha a větších není ani po 163 letech po odstranění dospělých stromů zajištěn. Les se na této ploše přirozeně neobnovuje. Autoři a propagátoři bezzásahového managementu se snaží vykreslit stav lesa, ve kterém mnoho let nedocházelo k lidským zásahům v příznivější podobě. Vize o tom, jak krásně přirozené lesy údajně vzniknou, když se v nich po vzoru Židovského lesa nebude zasahovat, uvádějí: vegetace tu dosáhla pozoruhodného stupně rozmanitosti a vitality. Chceme mít na Šumavě takových míst více. Pan autor Pavlíčko, rok 2005. Dále se uvádí, že působení přírodních disturbancí je nejrychlejším možným způsobem, jak les přiblížit přírodnímu stavu. Autorka Jonášová, rok 2008. Doba trvání Židovského lesa je velmi dlouhá – 163 roků. Během ní se přirozeně obnovila jen čtvrtina původního lesa, a to pouze v místech, kde v době smýcení byl již malý nálet. Čili to je odpověď na to, co tu někdo z kolegů zmiňoval. Jak dlouho bude trvat, než se přirozeně obnoví celý původní les, je možno odhadovat na několik příštích století. Není to tedy nejrychlejší způsob, který je možno zvolit. Dále si můžeme přečíst, že Židovský les jako scenerie pastvištního lesa nepostrádá svůj půvab. Budoucí les se bude blížit obrazu dnešního Židovského lesa. Autor Valenta, rok 2005. Jak však ukazuje skutečnost, les ani po 163 letech nedosáhl žádného pozoruhodného stupně rozmanitosti, a není ani pozoruhodně vitální. Není jasné, proč bychom měli mít takových míst více na Šumavě. V místech, kde v době odlesnění nebyl porost, nový les ani po 163 letech nevznikl. Chybí plodící stromy. Ani velké množství dřeva, které po těžbě zůstalo na ploše k zetlení, nepřispělo k samovolné obnově lesa. Jednotlivé nalétlé dřeviny trpí útlakem buřeně, sněhu, likvidují je pozdní mrazy a námraza, silné větry, zvěř, mokro, parazitické houby, nosatci, vyšší teplota a velké teplotní rozdíly, přímé záření a ohrožují je požáry. Na nejmladší stromy působí další, dosud neprobádané vlivy, jako jsou imise škodlivin, snížený obsah humusu a vysoká půdní kyselost nebo drobní hlodavci. Podmínky pro další generaci lesa v Židovském bezzásahovém lese výrazně zhoršily i dřeviny, které na ploše zůstaly. Velkoplošné usychání lesa po žíru kůrovce nemůže vést k samovolné druhové rozrůzněnosti, neboť na ploše Židovského lesa roste po 163 letech 98,17 % smrku, 0,19 % jeřábu, 1,51 % kosodřeviny a 0,13 % buku. To je tedy odpověď na to, jak rozmanitě by se les mohl asi tak rozvíjet. Režim bezzásahovosti je třeba přehodnotit. Nebudu číst dále. Vidím i z našich řad již, že mám přestat. Snažil jsem se ale využít slov odborníka, který se situaci věnoval. A myslím si tedy, že různých lidí, kteří se chtějí zabývat experimenty, můžou být tisíce. Asi najdeme i stovku fanatiků nebo desítky bláznů, kteří různé věci a experimenty budou podporovat. Co však je jisté, že by bylo dobré najít 81 plus 200 zodpovědných politiků, kteří se budou chtít zabývat situací a kteří řeknou ano tvrdé práci po mnohá staletí – a začněme ji teď hned dobrou legislativou a tvrdou prací na obnově původních lesů ve velké rozmanitosti druhů, kteří řeknou ne experimentům a kteří se odhodlají k tomu, aby podpořili současnou petici Zachraňme Šumavu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Další je pan senátor Juránek.

74

Senátor Stanislav Juránek: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, určitě mě pan ministr slyší, kolegové, kolegyně. Zaznělo toho tady hodně a já bych chtěl z toho vytáhnout dvě věci, které by měly něco posunout dopředu. Zazněly tady otázky, které položil i ministr s tím, že chce něco změnit, že se nám sem do Senátu také jednou dostane správný zákon. On se ptal a měl tam otázky, které zněly: Co, kde, kdy, jak a ta poslední je kdo, a já si troufnu říci, že vím, kdo by měl na uskutečňování ne toho zákona, ale kdo by z toho zákona měl vzejít jako ten, kdo bude na Šumavě pracovat. Řekli to i moji předřečníci. Měl by to být lesník. A uvedu vám konkrétní důvody, proč by to tak mělo být. Jestliže se tady mluvilo o Krušných horách, Krušné hory mají za sebou prvních 30 let záchrany. To, co se na Krušných horách začalo před 30 lety, a pracovali na tom lesníci, ještě 70 let bude trvat, než se ta práce naplní. Ale já říkám jenom 70 let, protože těch 30 let nepromarnili. Existují další lesníci. Existuje lesník, který 30 let pracoval v Banátu v Rumunsku a ve vší tichosti tam zachránil lesy a dostal za to nejvyšší rumunské vyznamenání. To je poměrně nedávno, je to pár roků zpátky. Naši lesníci zachránili lesy v Nikaragui a náš tým lesníkům v současné době je považován za nejnadanější tým, který pracuje v amazonských pralesích. Chtěl bych říci a zdůraznit, že tato místa, která jsem vyjmenoval, mají jedno společné: mají společné to, že tam už došlo k nejhoršímu, tam už bylo tak špatně, že přemýšlení o tom, že by měl někdo jiný než lesníci na těch věcech pracovat, už nemělo smysl. Proto chci říci, že Šumava k nim patří také, že Šumava už je teď v situaci z hlediska lesnického i z hlediska našeho celospolečenského, že už ji mohou zachránit jenom lesníci, a je to jenom otázka, kolik let do budoucna to bude stát. A já velmi prosím, aby to bylo co nejméně. Řeknu ještě jednu věc. Prosím, když chceme vyhrát mistrovství světa v hokeji, tak tam pošleme hokejisty a ne hráče vodního póla. A já mám velkou obavu, abychom tady neměli zákon, který upřednostní hráče vodního póla před hokejisty, protože si pořád přeji, abychom vyhráli – teď myslím ten hokej, ale abychom vyhráli my všichni na Šumavě. Mám ještě jednu záležitost zcela věcnou. Tady zaznělo něco od paní senátorky Paukrtové. Chce a navrhuje změnu. Já bych byl velmi, velmi nerad, abychom do materiálu, který vznikal jako velmi kompromisní materiál v našem výboru, který, řekl bych, nevznikal bych jednoduše, vnesli ještě něco nového. Obávám se, že kdybychom do něho vnesli ještě něco nového, že by to nebylo hlasovatelné nebo že bychom o tom mluvili ještě 24 hodin. Já se nebráním tomu, abychom tady zůstali kvůli šumavské petici do zítřka. Ale velmi si přeji, abychom odsouhlasili to, co bylo, abychom se tady shodli na tom, že tento Senát řekne, že podporuje petici, která chce zachovat Šumavu. Já věřím, že se nám to podaří, a mám takový pocit, že všichni, kteří tady jsme a kteří jsme tady vytrvali, to chceme. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Jako další je přihlášen pan kolega Doubrava. Senátor Jaroslav Doubrava: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, kolega Juránek mi hodně vzal vítr z plachet. V průběhu toho, co tady poslouchám, mě napadla taková kacířská myšlenka, ale já vám ji raději řeknu až na konec, protože byste mě mohli ukamenovat. Slyšeli jsme tady, že veřejnost nechce bezzásahové zóny, chce pěstovaný les, a má vzteka, že ho nemá. Slyšeli jsme tady o spoustě problémů s přípravou nové

75

legislativy, s přípravou schůzek s různými účastníky a obavami, jestli ten či onen si s tím kterým sedne ke stolu. A já mám jeden krásný nápad. Vezme ekologie ekoteroristům jejich perverzní zábavu a možnost předvádět se před národem a zasadí kůrovci smrtelnou ránu. Dejme Šumavu profesionalitě a citu těch lesníků, o kterých tady hovořili kolegové Šebek a Horník, zrušme Národní park Šumavu. A to je ta myšlenka, pro kterou se obávám, že byste mě chtěli kamenovat. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Nikoho takového nevidím,

kdo by chtěl kamenovat, takže teď předávám slovo panu senátorovi Miroslavu Krejčovi, který je zatím posledním přihlášeným. Senátor Miroslav Krejča: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení

kolegové, dámy a pánové. Doufám, že jsem už poslední, ale už nejsem poslední, už tam někdo přibyl. Zaznělo tady mnohé. S většinou lze souhlasit, s něčím lze nesouhlasit, s něčím polemizovat, nechci to dělat. Chci se soustředit na to, co už tady vzpomenula paní kolegyně Soňa Paukrtová, a to vrátit se k tomu, proč tady jsme a o čem tady už několik hodin jednáme, i s vědomím toho, že ze 17 bodů dnešního programu jsme u bodu pátého, a to je k petici a k usnesení, které k petici máme přijmout nebo které přijmeme a které je navrženo. Já jsem jedním z těch, kdo je podepsán pod pozměňovacím návrhem, a proto si vám dovolím velice jednoduše ozřejmit, co je smyslem a podstatou tohoto pozměňovacího návrhu. Každý z vás ho obdržel v průběhu jednání na stůl, aparát to roznášel, tak doufám, že to máte. Omlouvám se, ale těch složek bylo roznášeno spoustu, když tak je návrh u recepce. Na první stránce je vlastní text pozměňovacího návrhu, na druhé určité zdůvodnění a na třetí je v podstatě tento pozměňovací návrh promítnut do návrhu usnesení, které zpracoval a předkládá garanční výbor. Já tedy v rychlosti zmíním to, co navrhujeme a proč to navrhujeme. První změna, kterou navrhujeme, se týká preambule. Zúžení preambule na to, že Senát Parlamentu ČR, vědom si vážnosti situace v Národním parku Šumava…, a pak následují body I., II. atd. Proč navrhujeme to vypuštění? Domníváme se, že ponechání preambule v původní podobě je určitým výrazem selhání. Vysvětlím proč. Buď předchozí roky v Národním parku Šumava bylo hospodařeno a bylo rozhodováno v rozporu se zákony této země, a tudíž někdo selhal. Anebo bylo rozhodováno a hospodařeno v souladu se zákony této země a nám se ty zákony najednou nelíbí. A to je také selhání. Tak jsme měli ty zákony změnit, opravit, nahradit jinými. Proto bych doporučoval, aby se preambule zúžila jenom na první část. Druhá změna, kterou navrhujeme, se týká bodu III. Mnoho předřečníků tady zmínilo to, že je potřeba dodržovat zákony, a když nám nevyhovují, tak je změnit. My tu podmíněnost rozhodování a realizování některých postupů v Národním parku právě spojujeme s respektováním právního pořádku České republiky a přijatých mezinárodních závazků. Ostatně mnoho předřečníků tady zmiňovalo a přihlásilo se k tomu, a myslím, že není důvod, že by toto bylo na překážku. Co se týká bodu IV., už to zmínila paní kolegyně Soňa Paukrtová. To je určité upřesnění, protože původní text je "chrání osoby i majetek občanů". A ona tady zmínila, že je to samozřejmě majetek státu, je to majetek obcí, případně majetek kraje, takže tam doporučujeme to upravit na "chrání osoby, majetek a přírodu", 76

protože i přírodu musíme v tomto území chránit, protože to území nazýváme nyní a chceme i do budoucna nazývat Národním parkem. Další úprava se týká bodu IX. Byla vznesena nejen tady, ale i v řadě diskusí mimo toto plénum řada výhrad a řada připomínek k tomu, že ne vždy bylo rozhodováno regulérně, ne vždy bylo rozhodováno v souladu se zákony. A tam se domníváme, že je potřeba se podívat nejen na jedno sporné rozhodnutí, které vydal exministr životního prostředí pan Bursík, ale podívat se i na všechna ostatní rozhodnutí, kde jsou pochybnosti o tom, zda byla dodržena zákonnost. Nebojme se podívat trošku do minulosti a říci, ano, tady se udělala chyba, a mělo by to být pro nás určitým mementem a určitou výzvou a ponaučením do budoucnosti, abychom tyto chyby nedělali. A poslední návrh se týká úplně závěrečného bodu XI. Dnešní diskuse jasně dokladuje to, že vnímáme problém Šumavy jako velice citlivou a velice zásadní otázku. A zužovat požadavek vůči ministerstvu životního prostředí, aby informovalo o dalším vývoji v této kauze pouze část Senátu, tj. členy příslušného garančního výboru, je myslím málo, že větší důraz a větší důležitost bude, když o to požádáme jako Senát, aby byl Senát informován skutečně průběžně, abychom měli informaci, ale i pocit, že se něco děje a že se něco mění k lepšímu. To je ve stručnosti objasnění našich pozměňovacích návrhů, které nikterak nemění smysl a význam usnesení navrženého výborem, ale pouze upřesňují a specifikují, zdůrazňují zákonnost všech postupů nejen v současnosti, ale i dozadu, i dopředu, a povyšují nebo zdůrazňují i to, že zájem o tuto problematiku není pouze zájmem výboru, ale celého Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková: Děkuji, pane senátore.

Nyní vystoupí pan kolega Tomáš Jirsa. Senátor Tomáš Jirsa: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové,

pane ministře, víte, že vás nerad zdržuji, ale jako senátor, kterému patří část Národního parku Šumava, do volebního obvodu, tak jsem nakonec zvážil, že bych měl vystoupit. Čekal jsem, že když jsme poměrně velkoryse pozvali představitele hnutí Duha k debatě o petici, se kterou nemá nic společného, že se omluví za to, že na facebooku hnutí Duha sdílí klip, kde Dr. Stráský vystupuje jako Hitler. Nestalo se tak a mělo by to být do budoucna pro nás varováním. Asi 10 let nás hnutí Duha neustále upozorňuje na jakousi nebezpečnou těžařskou lobby, která se chystá ze Šumavy udělat obrovskou holinu a prodejem dřeva dosáhnout pohádkových zisků. Žádná firma ani jednotlivci však nikdy nebyli jmenováni, protože neexistují. Jediný, kdo začal masivně těžit, a to i v prvních zónách a za stovky milionů prodával šumavské dřevo, byl v letech 2009 a 2010 hnutím Duha vychvalovaný bývalý ředitel František Krejčí. Proč hnutí Duha neprojevovalo tehdy zájem o osud šumavského dřeva, když ředitel Krejčí vytěžil a prodal 700 tisíc kubíků? Odpověď je zřejmá: Hnutí Duha a jeho lidé byli u toho. Spolu s několika vědci si udělali ze šumavských lesů obrovskou soukromou ekologickou laboratoř financovanou státními dotacemi, a ředitel Stráský jim zastavením kůrovcové kalamity chce zastavit i jejich podnikání. Abych dlouze nemluvil. Já jsem si dovolil vám před zahájením projednávání tohoto bodu dát na stůl několik materiálů, jednak právní analýzu advokátní kanceláře JUDr. Petržílka, mimochodem bývalého stínového ministra životního prostředí sociálně demokratické strany, která potvrzuje, že Národní park nepotřebuje tu výjimku, o které tady hnutí Duha mluvilo. 77

Dovolil jsem si vám dále předložit rozhodnutí, protokol České inspekce životního prostředí, která také potvrzuje, že správa Národního parku koná v souladu se zákonem. Pro ty – a je to ten pozměňovací návrh – kteří pochybují o tom, že nevznikly škody, jsem si dovolil přiložit vyjádření soudního znalce již rok nebo dva roky staré Karla Simona z Českých Budějovic, power pointovou prezentaci náměstka správy Národního parku pana Ing. Mánka a k debatě o Natuře pak rozbor pana Vojtka ze Slovenska. Kromě toho jsem si dovolil ve vestibulu Senátu představit několik současných fotek ze Šumavy pro ty, kteří tam už dlouho nebyli. Děkuji vám za pozornost. Další část schůze řídila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji

také, pane senátore. A to byl v této chvíli poslední přihlášený do diskuse. Ptám se, zda ještě někdo si přeje v této věci vystoupit? Nikoho nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Prosím v této chvíli pana zpravodaje, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Prosím, pane zpravodaji. Senátor Pavel Eybert: Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Diskuse byla velmi obsáhlá. Vystoupilo v ní celkem 11 diskutujících, z nichž dva avizovali podání pozměňovacích návrhů, které jste dostali na lavice. Všichni ostatní velmi silně podpořili návrh usnesení našeho výboru k této záležitosti. Já bych jenom ve stručnosti okomentoval těch pár pozměňovacích návrhů, které jste dostali na stůl. S námitkou prvního bodu, kterou tady přednesl pan senátor Krejča, že nebyly škody, se vypořádal již můj předřečník pan senátor Tomáš Jirsa. Já bych mohl mluvit ještě o spoustě dalších, například o splaších kulturních vrstev půdy, atd., ale to si každý musíte přebrat sám. Co se týká druhého bodu, kde chtějí doplnit, že jsou v souladu s právním pořádkem ČR a přijatými mezinárodními závazky, to my máme obsaženo, aspoň podle mého názoru, v bodě IV. našeho usnesení. Pokud se týká ochrany majetku obcí a krajinného rázu, to máme ošetřeno v bodě VI, ve kterém říkáme, že by se měly naplnit učiněné závazky, které ve vztahu k obcím byly učiněny před vyhlášením Národního parku Šumava, aspoň tak si to já vykládám a myslím si, že i moji kolegové z výboru. Co se týká bodu IX, kdy chtějí někteří navrhovatelé doplnit přešetření všech rozhodnutí ve věci Národního parku Šumava. My jsme tam uvedli to nejkontroverznější rozhodnutí, které tehdejší pan ministr Bursík vydal, a uvedli jsme to tam záměrně z toho důvodu, že u soudu leží už čtyři roky na tyto kroky podaná žaloba a bohužel se soud s tím do dneška ještě nezabýval. A co se týká toho, že by bylo vhodnější, že by byly podávány zprávy o problematice celému Senátu a nikoliv jen výboru pro životní prostředí, jistě všichni chápete, že jako výbor vás budeme o těchto věcech informovat, a Senát o to požádal nebo požádá svým usnesením, takže ta síla se v tomto smyslu měnit nebude. Tolik jsem považoval za potřebné ve stručnosti říci k tomu, co tady zaznělo při diskusi. Děkuji zatím za pozornost.

78

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane zpravodaji. V této chvíli s technickou poznámkou se hlásí pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore. Senátor Ivo Bárek: Chtěl bych možná jenom dopřesnit jednu věc, že náš

výbor se touto problematikou samozřejmě ještě dále předtím zabýval, protože byly jakoby dvě petice a my jsme požádali Nejvyšší kontrolní úřad o provedení kontroly hospodaření správy Národního parku Šumava z hlediska nakládání se státními prostředky a dodržování zákonů a nařízení vlády vztahující se k fungování Národního parku Šumava. Minulý rok jsem obdržel dopis od prezidenta NKÚ: Vážený pane předsedo, v návaznosti na Váš dopis ze dne 19. října 2009 Vám sděluji, že kolegium Nejvyššího kontrolního úřadu na svém zasedání dne 1. března 2010 přijalo usnesení, ve kterém doporučilo zařadit kontrolu správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava do návrhu plánu kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na rok 2011 s cílem prověřit hospodaření s peněžními prostředky a majetkem státu, se kterým je příslušná hospodařit správa Národního parku. Tolik k upřesnění. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji za toto upřesnění. Ale v této chvíli musím požádat pana zpravodaje ještě jednou, aby nás provedl hlasováním, protože byly podány pozměňovací návrhy k navržené petici. Ale předtím ještě svolám všechny k hlasování a vás pak požádám, abyste řekl, o čem budeme hlasovat. Senátor Pavel Eybert: Máme tu pozměňovací návrhy, ale protože to nejsou výborové návrhy a nebyly tady přečteny, domnívám se, že by pro steno měly být přečteny, je to ale na vás. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Máte

pravdu, že pozměňovací návrhy musí být přečteny. V této chvíli jsme v situaci, kdy o nich nemohu dát hlasovat, jedině, že by o nich pan ministr otevřel diskusi a návrhy byly přečteny. Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa: Děkuji za rady zkušeného pana místopředsedy Sobotky, které nevyužiji. Děkuji za proběhlou rozpravu a prosím, abyste byli velmi uvážliví v hlasování. Zároveň vám děkuji, kolik času jste věnovali nejen problematice Šumavy. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Velmi děkuji panu ministrovi za to, že se projevil jako demokrat a umožnil napravit chybu, ke které došlo a v tuto chvíli otevřel rozpravu. Dávám slovo panu senátorovi Miroslavu Krejčovi, aby přečetl pozměňovací návrh k předloženému usnesení výboru pro životní prostředí. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Krejča: Děkuji, paní místopředsedkyně a pane ministře,

omlouvám se za své pochybení. Nyní bez komentáře přečtu text pozměňovacího návrhu, který máte před sebou. 1. V preambuli návrhu usnesení Senátu slova ", ve kterém dochází k nevratným škodám na tisících hektarů lesa vlivem naprosto nezvládnuté kůrovcové

79

kalamity po sporném ponechání stovek tisíců kubíků dřeva z polomů bez náležitého ošetření nebo zpracování" vypustit. 2. Na konec bodu III. doplnit slova ", které jsou v souladu s právním pořádkem ČR a přijatými mezinárodními závazky". 3. V bodu IV. slova "i majetek občanů" nahradit slovy „, majetek a krajinný ráz tohoto území". 4. Bod IX. upravit takto: "IX. žádá Ministerstvo životního prostředí ČR o přešetření všech rozhodnutí ve věci NP Šumava, u nichž jsou pochybnosti o jejich zákonnosti;". 5. V bodu XI. slova "Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu Parlamentu ČR, neboť členové Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí budou problematiku obsaženou v petici sledovat a vyjadřovat se k ní" nahradit slovem "průběžně Senát". Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Chce ještě někdo

vystoupit v znovu otevřené rozpravě? Nikoho nevidím, rozpravu uzavírám. Prosím znovu pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním, což v této chvíli můžeme učinit. Znovu ještě svolám k hlasování. Prosím, pane senátore, o čem budeme hlasovat? Senátor Pavel Eybert: Doporučuji, abychom hlasovali nejprve o přednesených pozměňovacích návrzích. Pokud s tím nebudete mít problém, doporučoval bych, abychom o nich hlasovali en bloc, i když jsem předtím říkal, že všechno, co je v nich obsažené, je obsaženo i ve výborovém usnesení. Je to jen trochu jinak přeformulováno. Jde spíše o věcný obsah, který tam je. Nedoporučuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Hlasujeme o pozměňovacích návrzích. Slyšeli jsme pana předkladatele, že nedoporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 17 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 19, proti 17. Návrh nebyl přijat. Senátor Pavel Eybert: Dále zbývá hlasovat o návrhu usnesení výboru, jak

vám bylo předloženo. Doporučuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Hlasujeme o výborovém

usnesení. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 18 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu zpravodaji a všem vystupujícím, děkuji také panu ministrovi. Můžeme pokračovat dalším bodem podle schváleného programu, a tím je

80

6. Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Hodnocení dohod EU o zpětném přebírání osob (evropský senátní tisk č. K 038/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 38/08 a K 38/08/01. Prosím nyní pana ministra vnitra Jana Kubiceho, aby nás seznámil s těmito materiály. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážený pane předsedo, vážené paní

senátorky, vážení páni senátoři, projednávaný materiál vypracovala komise na základě výzvy obsažené v Stockholmském programu, aby předložila hodnocení dohod EU o zpětném přebírání osob – obvykle označovaných jako "readmisní dohody". Komise hodnotila využívání readmisních dohod, zpětné přebírání vlastních občanů (tj. občanů členských států EU a příslušné země, s níž je dohoda sjednána), zpětné přebírání občanů třetích států, zrychlené řízení a průvozy. Komise konstatovala, že statistické údaje předané členskými státy jsou nekompletní a doporučila využívat údaje z databáze EUROSTAT. Komise také kritizovala, že některé členské státy dávají přednost bilaterálním readmisním dohodám. Tato kritika se však netýkala České republiky, která unijní dohody využívá a sjednává dvoustranné dohody tam, kde unijní dohody sjednávány nejsou. Komise dále konstatovala, že ustanovení readmisních dohod o přebírání občanů třetích států, tzv. zrychleném řízení o průvozech jsou v praxi využívána jen v malém počtu případů. Dle názoru Komise jsou přitom právě tato ustanovení při jednáních o textech smluv častým důvodem, proč jednání stagnují. Komise proto navrhla změnit přístup k readmisním dohodám, vyřadit zmíněná ustanovení ze smluv, které budou v budoucnu sjednávány, resp. je zařadit pouze v případě, kdy to odůvodňuje např. zeměpisná poloha dotyčné země. Komise mimoto navrhla vypracovat ucelený balíček pobídek skládající se z různých nástrojů ve vízové oblasti, finanční pomoci, souboru pracovních nástrojů globálního přístupu k migraci apod. V části věnované monitoringu provádění readmisních dohod včetně zlepšování lidskoprávních záruk Komise navrhla, aby se v budoucnu jednání společných readmisních výborů účastnili též zástupci nevládních organizací. Komise doporučila zahájení tzv. ponávratového monitoringu, tj. sledování, jak se navráceným osobám podařilo znovuzačlenit do společnosti. Sdělení Komise vyvolalo bouřlivou reakci členských států. Členské státy, včetně České republiky, byly k předloženému sdělení velmi kritické a s některými doporučeními dalšího postupu zásadně nesouhlasily. Zejména trvaly na tom, aby v readmisních dohodách obecně zůstala zachována ustanovení o přebírání občanů třetích států, zrychleném řízení a průvozech. Možnost případného vypuštění těchto ustanovení je podle členských států třeba posuzovat v případě každé třetí země jednotlivě. Členské státy nesouhlasily ani s nabízením pobídek hned v počátcích jednání. Směrnice pro jednání s jednotlivými státy by měly lépe zohledňovat vztahy EU ke konkrétnímu třetímu státu ve svém celku. Velké spory vyvolal rovněž návrh Komise začlenit do readmisních dohod ustanovení o řešení lidských práv. Většina členských států je toho názoru, že readmisní dohody by se problematikou lidských práv zabývat neměly. Readmisní dohody jsou technickým nástrojem, který nastupuje až ve fázi, kdy už byla otázka možného ohrožení lidských práv předávané osoby ve státě, kam se navrací,

81

posouzena v průběhu řízení o vyhoštění. Ochrana lidských práv je dostatečně zajištěna v rámci vnitrostátního a evropského práva. V návaznosti na Sdělení Komise byly dne 9. června t. r. přijaty závěry Rady definující strategii EU v oblasti readmisí. Z přijatých závěrů mj. vyplývá, že vízová facilitace nebude při sjednávání readmisních dohod automatickou pobídkou a že readmisní dohody nebudou zahrnovat ustanovení týkající se lidských práv, protože tato oblast je řešena v jiných částech právního řádu jak EU, tak jednotlivých členských států. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 38/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Tomáš Grulich: Vážená paní předsedající, milé kolegyně a

kolegové, budu se snažit být velmi stručný. Readmisní dohody jsou tou neúčinnější zbraní proti ilegální migraci. Obecně všechny readmisní dohody podporujeme. Výbor pro EU má některé připomínky, které jsou v souladu s názorem vlády. Dovolím si doporučení k vyjádření Senátu PČR ke Sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě do hodnocení dohod EU o zpětném přebírání osob přečíst. Senát Parlamentu ČR I. Souhlasí s většinou opatření navrhovaných komisí ve sdělení, zejména těch, které směřují ke zvýšení účinnosti readmisních dohod a ke zpružnění procesu jejich sjednáváním. II.1) Nesouhlasí s automatickou nabídkou vízové facilitace jako pobídkou při jednání o readmisní smlouvě. Myslíme si, že při jednání o readmisní smlouvě by neměla EU rovnou nabízet jakási vízová zvýhodnění, i když může v rámci jednání k tomu dojít, ale nepovažovat to za automatickou věc. 2) Je toho názoru, že otázka lidských práv by neměla být zahrnuta přímo do ustanovení readmisních dohod, protože tato oblast je upravena samostatnou unijní legislativou a mezinárodními dohodami, kterými se musí příslušné orgány při posuzování podmínek pro vyhoštění osoby řídit. Tyto věci jsou tam nadbytečné, protože platí z mezinárodních dohod. 3) Žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o navazujících iniciativách. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Žádám vás,

abyste se usadil u stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto návrhu rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že ani pan navrhovatel a ani pan zpravodaj se nechtějí ještě vyjádřit. Můžeme přistoupit k hlasování. Svolám kolegyně a kolegy k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich, tedy o usnesení výboru pro záležitosti EU. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 19 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji, tím končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi a panu zpravodaji. 82

Podle schváleného programu pokročíme dál. Ještě se přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová zřejmě s procedurálním návrhem. Prosím, máte slovo. Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, dámy a pánové, chtěla bych vás poprosit o změnu programu z toho důvodu, že po projednání Kamila Jankovského máme jen jednoho ministra, který tady čeká, a to je pan ministr zahraničních věcí. Chtěla bych vás poprosit, zda bychom za bod ministra pro místní rozvoj mohli zařadit tisk č. 82, tedy pana ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Je to procedurální návrh,

o kterém se jedná bez rozpravy. Většinou takovýmto žádostem vyhovujeme. Dovolím si ještě znovu všechny svolat k hlasování. Budeme hlasovat o procedurálním návrhu, jak ho navrhla předsedkyně klubu TOP 09, to znamená o změně programu – za bod programu č. 10, bod pana ministra Jankovského, zařadit bod programu 11, to znamená bod, který bude uvádět pan ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 37, proti byl 1. Návrh byl přijat. Děkuji vám a počítejte, prosím, s trošku pozměněným programem. Nicméně v této chvíli pokračujeme tak, jak jsme si program schválili na začátku této schůze, a na programu je tedy 7. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny ve znění pozdějších předpisů a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu ve znění pozdějších předpisů návrh Nařízení Rady o elektronickém zveřejňování Úředního věstníku Evropské unie (senátní tisk č. 121) Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 121 dne 21. června 2011. Bezprostředně po jeho obdržení byl podle § 119 jednacího řádu Senátu přikázán. Návrh projednal ÚPV jako výbor garanční a dále VEU. Návrh nyní uvede pan ministr Jan Kubice, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem. Děkuji. Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážená paní místopředsedkyně, vážené

paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych zde z pověření vlády odůvodnil návrh nařízení Rady o elektronickém zveřejňování Ústředního věstníku EU a žádost vlády o vyslovení předchozího souhlasu Senátu Parlamentu ČR s tímto návrhem. EU tímto návrhem reaguje na neustále se zvyšující složitost práva EU, a jeho časté změny. Cílem je umožnit, aby se občané mohli s právem EU seznamovat neustále, bezplatně a v systému, který zprostředkuje související informace a usnadní pochopení obsahuje právních předpisů. Stávající listinná podoba Ústředního věstníku EU, ve které jsou právní předpisy EU v současné době vyhlašovány, tyto požadavky nesplňuje. Navrhuje se proto přechod k právně závaznému elektronického vyhlašování Ústředního věstníku

83

EU prostřednictvím moderního právního informačního systému EUR-Lex. Nahlížení do elektronické podoby i používání systému EUR-Lex bude neomezené a bezplatné. Úřední věstník EU nebude nadále vyhlašován v právně závazné listinné podobě. Ta bude dostupná pouze jako informativní text, zasílaný na objednávku publikačním úřadem EU. Důvodem je minimální zájem o listinnou podobu ze strany občanů a administrativní a ekologické náklady, spojené s její přípravou a distribucí. Dvojí závazná podoba Úředního věstníku EU, elektronická a listinná, by navíc přinesla zbytečné riziko vzniku textových odchylek mezi oběma verzemi, a snižovala by tak jistotu občana ohledně toho, co je v daném okamžiku platným právem. Navrhovaná úprava nevyžaduje změny právního řádu ČR, neboť stávající znění zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů, a o Sbírce mezinárodních smluv, lze bez dalšího aplikovat i na poskytování bezplatného přístupu k závazné elektronické podobě úředního věstníku EU. Předložený návrh lze celkově hodnotit kladně. Nepřetržitá a bezplatná dostupnost právních předpisů EU a všech souvisejících informací přispěje ke zvýšení právní jistoty občanů ČR. Zrušení závazné listinné verze přinese úsporu nákladů veřejnosti na přístup k platnému právu. Sníží se i finanční a administrativní zátěž krajů a hlavního města Prahy, které jsou v současnosti povinny poskytovat přístup k listině v podobě Úředního věstníku EU, a musí proto od Publikačního úřadu EU za předplatné odebírat a archivovat. Rád bych zároveň zdůraznil, že návrh nařízení je v souladu s úsilím Vlády ČR o vyšší dostupnost, přednost a srozumitelnost práva ČR i EU. Ministerstvem vnitra připravované systémy e-Sbírka a e-Legislativa budou ze systému EUR-Lex a souvisejících systémech EU pro přístup k právu členských zemí EU ENLEX úzce propojeny a umožní společnou, kvalitnější a efektivnější tvorbu práva a moderní, uživatelsky příznivý přístup k právu České republiky a Evropské unie. Návrh je předkládán na základě klauzule flexibility, která v Evropské unii umožňuje vydat právní předpis v případě, že je některá činnost v rámci politik Evropské unie nezbytná, avšak základní smlouvy Unii nesvěřují nezbytné pravomoci k jejich právní úpravě. Nad textem návrhu, který byl na pracovní úrovni opakovaně projednáván a upřesňován, panuje jednomyslná shoda členských států. V současné době další postup projednávání návrhu čeká na dokončení vnitrostátního projednávání návrhu nařízení Německem, Velkou Británií a Českou republikou, ve kterých je vyslovení souhlasu s návrhem v Radě podmíněno předběžným souhlasem národních parlamentů. Poslanecká sněmovna na žádost vlády vyslovila předběžný souhlas s návrhem dne 17. června 2011. S ohledem na význam a nesporný přínos navrhovaného řešení vás jménem Vlády ČR žádám o vyslovení předběžného souhlasu s předloženým návrhem. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. ÚPV jako výbor garanční projednal tento materiál a přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 121/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Jiřina Rippelová, která má nyní slovo. Prosím, paní senátorko. Senátorka Jiřina Rippelová: Paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové, má zpravodajská zpráva bude velmi krátká. Pan ministr tady všechno zmínil. Jen doplním, že cílem návrhu je skutečně zajistit lepší přístup k právu. Každý bude mít možnost používat elektronické vydání Úředního věstníku EU. Jen když si vezmete, že EU má 500 milionů obyvatel a na 500 milionů obyvatel

84

připadá pouze 930 odběratelů listinné verze Úředního věstníku, nehovořím o tom, jak je to finančně náročné. Řeknu jenom procedurálně, vzhledem k tomu, že návrh je založen na čl. 352 Smlouvy o fungování EU, a nejde o opatření, nezbytné pro fungování vnitřního trhu, má vláda povinnost získat před finálním hlasování na Radě souhlas obou komor parlamentu. Vláda tak prostřednictvím pana ministra vnitra činí. U nás se jedná o souhlas dle § 119 k písm. d) Lisabonské novely Jednacího řádu. ÚPV projednal tento návrh a dne 13. července 2011 doporučil plénu Senátu vyslovit předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady o elektronickém zveřejňování Úředního věstníku, určil mě zpravodajkou a našeho pana předsedu pověřil, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Já vám děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, paní senátorko, za přednesenou zprávu, a také vás požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VEU a určil zpravodajem pana senátora Luďka Sefziga a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 121/2. Nyní prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím. Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Jen chci

říci, že náš výbor došel ke stejnému závěru, jako ÚPV. Nechci extendovat další diskusi. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore, za maximální stručnost. Otevírám obecnou rozpravu v této věci. Nikdo se do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Ptám se, zda chce vystoupit ještě pan navrhovatel, pan ministr nebo paní zpravodajka. Nereagují, tudíž asi nechtějí. Můžeme přistoupit k hlasování, svolám všechny do sálu. Děkuji. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak byl navržen ÚPV a potvrzen VEU. Tzn. vyslovit předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady o elektronickém zveřejňování Úředního věstníku EU. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 21 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce i vám všem. Projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je

8. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020 (evropský senátní tisk č. K 048/08) Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 56/08 a K 56/08/01. Prosím opět pana ministra vnitra Jana Kubiceho, aby nás seznámil s těmito materiály.

85

Ministr vnitra ČR Jan Kubice: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, Evropská komise vydala sdělení o migraci v květnu letošního roku v reakci na situaci v jižním Středomoří a související zvýšený migrační tlak, kterému jsou vystaveny některé jižní státy EU. Sdělení shrnuje v obecné rovině další předpokládané kroky komise při rozvíjení společné migrační politiky členských států EU a z velké části potvrzuje směřování, nastavené v již existujících strategických dokumentech EU, jako je Stockholmský program, Evropský pakt o emigraci a azylu. Návrhy se dotýkají migrační politiky v širším smyslu slova a pokrývají následující oblast. Překračování hranic, kontrola vnějších hranic Schengenu, správa Schengenu, boj proti nelegální migraci, pohyb a život v prostoru bez vnitřních hranic, organizovaná mobilita a legální migrace, vízová politika, poskytování mezinárodní ochrany osobám, které ji potřebují, a téma migrace ve vnějších vztazích s důrazem na globální přístup k migraci. Dovolte mi, abych se zmínil o pozici ministerstva vnitra k projednávanému sdělení. Materiál obsahuje řadu akceptovatelných iniciativ, rád bych však nyní blíže specifikoval i několik diskutabilních návrhů, kterým je nutné při dalším vyjednávání věnovat náležitou pozornost. V otázce překračování hranic ministerstvo vnitra nadále trvá na jasné odpovědnosti členských států za příslušný úsek vnějších hranic, a za řádnou přípravu na řešení předvidatelného migračního náporu a je proti tendencím rozmělňování této odpovědnosti směrem k EU. Solidarita s členskými státy EU musí být propojena s odpovědností členských států za ochranu své části vnější schengenské hranice. A měla by být podmíněna zodpovědným přístupem členských států EU k plnění stávajících evropských norem. Pokud jde o posílení agentury pro ochranu vnějších hranic Frontex na konci června 2011 došlo k dohodě o jejím právním rámci, jak to požadovala Evropská rada. Z dlouhodobého hlediska jsou pro ČR nepřijatelné úvahy o případné transformaci Frontexu na určitou formu nadnárodní pohraniční stráže. Pokud jde o program přesidlování migrantů v rámci EU, ČR se jej cíleně nezúčastní a obecně není nakloněna myšlence vnitřního přerozdělování migrantů v rámci EU. Ministerstvo vnitra hodlá místo zapojení do tohoto programu postupovat cestou rozšíření programu humanitárních evakuací zdravotně postižených osob, tzv. Medevac, o země severní Afriky a uprchlickou populaci na Maltě. Sdělení dále obsahuje návrh, který by umožnil rozšířit možnosti znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích Schengenu. Ministerstvo vnitra považuje schengenský prostor za jeden z největších úspěchů EU, a trvá na zachování základních principů jeho fungování. Na druhou stranu ministerstvo vnitra souhlasí se zavedení mechanismu, který by umožňoval určitou formu dočasného pozastavení členství v Schengenu státu, který neplní schengenská pravidla. Od vydání tohoto sdělení ministerstvo vnitra důsledně bránilo snahám o rozšíření výčtu situací, kdy by bylo možné obnovit kontroly na vnitřních hranicích, např. o případy silného migračního tlaku. V otázce poskytování mezinárodní ochrany osobám, které ji potřebují, je z pohledu ČR základem pro vytváření společného evropského azylového systému, tzv. dublinské nařízení, určující, který stát je v rámci EU odpovědný za posuzování konkrétní žádosti o azyl. Dublinský systém v současné podobě vnímá ministerstvo vnitra jako funkční a v podmínkách současné evropské azylové politiky i budoucího společného evropského azylového programu jako nutný a nezastupitelný.

86

Ve vztahu k probíhající revizi dublinského nařízení ministerstvo vnitra oponuje snahám o stanovení nouzového mechanismu, který by umožnil plošně pozastavit dublinské transfery do zemí, jež čelí vysokému migračnímu tlaku, neboť toto ustanovení ve svých důsledcích odporuje smyslu nastavené spolupráce v oblasti azylu. V rámci problematiky migrace ve vnějších vztazích ministerstvo vnitra plně a aktivně podporuje zahájení a provádění partnerství i mobilitu s identifikovatelnými severoafrickými státy. S ohledem na proměnlivou povahu migračních toků však vnímá jako žádoucí, aby spolupráce byla vyvážená, tzn. se všemi relevantními geografickými oblastmi. Zájem EU musí být nadále směřován také k východnímu partnerství. Česká republika nemůže akceptovat signály k případnému přehodnocování zeměpisných priorit globálního přístupu k migraci, směrem k posílení spolupráce s jihem na úkor východní dimenze, a bude nadále hájit rovnovážný stav. Na základě tohoto sdělení přijala Rada pro spravedlnost a vnitřní věci v Lucembursku dne 9. června 2011 závěry k hranicím, migraci a azylu. Ke stejnému tématu se pak vyjádřila ve svých závěrech z 24. června 2011 i Evropská rada, která podpořila některé iniciativy. Ve většině oblastí závěry Evropské rady nejsou v rozporu s pozicí ČR. Velmi vítám, že výbor pro záležitosti EU přijal na svém zasedání 13. července usnesení, ve kterém podporuje pozici ministerstva vnitra. Závěrem bych ještě rád dodal, že sdělení není právně závazný dokument a nebude mít samo o sobě žádný dopad na právní řád ČR. Ten by mohly mít až nové instrumenty, pokud budou v návaznosti na toto sdělení přijaty. Zrovna tak neočekáváme žádný přímý finanční dopad na státní rozpočet, který by vyplýval z tohoto sdělení. Děkuji vám za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane předkladateli. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 56/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého opět prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Tomáš Grulich: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já se nebudu už zabývat přímo tímto materiálem, abych také nezdržoval, protože se domnívám, že pan ministr o jeho obsahu řekl všechno, co bylo možné. Dlouho jsem váhal, zda máme jako výbor vůbec připravit nějaké usnesení. Vzhledem k tomu, že většinou reagujeme na věci, které jsme zde již projednali, a ke kterým jsme zaujali své stanovisko, ale také tak, jak dostáváme odpovědi od Evropské komise, tak si myslím, že vůbec není na škodu, když některé tyto věci znovu zopakujeme. Na většinu otázek, které zde byly prezentovány již v minulosti, jak jsem říkal, už Senát reagoval. Nedomnívám se, že migrace, spojená s nepokoji v severní Africe, je zásadně nepředvídatelný krizový migrační problém pro Evropskou unii. Proto doporučuji nepodléhat momentálnímu tlaku, jež vyvíjejí především středomořské evropské státy, ale zachovat trend, který byl nastolen již v minulosti. Tzn. vyrovnanost mezi ochranou jižní a východní vnější hranice EU, udržení Frontexu jako edukativní a koordinační agentury pro ochranu hranic EU a důsledné dodržování schengenské smlouvy, zvláště v odpovědnosti členských států za svěřený úsek hranic. Dočasné zavedení vnitřních hranic by mělo být především koordinované. A v tomto směru je také navrženo usnesení, které vám nyní přečtu. Senát Parlamentu ČR

87

I. je toho názoru, že ačkoli nedávný příliv migrantů následující po vlně nepokojů v arabském světě znamenal nečekaný nápor na členské státy EU, je třeba k migraci přistupovat především z dlouhodobého hlediska. A právě na tomto základě formulovat případná nová opatření. II. 1. Trvá na tom, že primární odpovědnost za ochranu vnějších hranic EU mají a nadále by měly mít členské státy EU. 2. Upozorňuje na své dlouhodobé stanovisko, v němž mj. vyjadřuje obavu, aby postupným posilováním agentury FRONTEX nedošlo k vytvoření Evropské hraniční policie. 3. Nesouhlasí s rozmělňováním stávajících pravidel schengenského systému usnadněním dočasného znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích. 4. Je toho názoru, že o znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích by mělo být rozhodováno koordinovaně na evropské úrovni, a nikoli na úrovni jednotlivých členských států. 5. Požaduje, aby byla zachována dobrovolnost zapojení členských států do programu vnitřního přesídlování, jelikož se jedná o velmi administrativně i finančně nákladnou proceduru, jejíž efektivita navíc není dostatečně prokázána. 6. Souhlasí s důležitou rolí readmisních dohod v oblasti nelegální migrace a v souladu se svým předchozím usnesení, které jsme zde probrali před chviličkou, Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Hodnocení dohod EU o zpětném přebírání osob souhlasí s opatřeními, která jsou v tomto sdělení navrhována za účelem zvýšení účinnosti readmisních dohod a zpružnění procesu jejich sjednávání. 7. Upozorňuje na to, že v migrační oblasti je třeba věnovat stejnou pozornost regionům na jih od hranice EU jako regionů východně od ní. Jenom takovou malou poznámku – přes východ přichází do Evropské unie 75 % nelegálních migrantů, přes jih pouze 25. III. 1. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o navazujících iniciativách. 2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otvírám k tomuto návrhu rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana ministra, zda se chce ještě vyjádřit? Nechce. Děkuji. Pan zpravodaj také necítí potřebu, rozprava neproběhla, je to logické. Děkuji tedy, můžeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho přednesl pan senátor Grulich. Svolá vás k hlasování. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu usnesení tak, jak bylo předneseno panem zpravodajem výboru pro záležitosti EU, panem senátorem Grulichem. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 22 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji, pane ministře, děkuji panu zpravodajovi i vám za konstruktivní přístup. Dalším bodem, tak jak jsme odsouhlasili, je – omlouvám se, ještě jedeme podle původně schváleného programu, takže dalším bodem je

88

9. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 159) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 159. Návrh uvede ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře. Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský: Dobré odpoledne, děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já bych krátce uvedl tento bod programu. Je to vlastně – jedná se o novelu zákona o veřejných zakázkách v oblasti obrany a bezpečnosti. Předložení této novely je reakcí na přijetí Směrnice Evropského parlamentu a Rady, upravující zadání veřejných zakázek v těchto oblastech. Na základě implementace směrnice dojde k úpravě zadávání veřejných zakázek, které mají specifické požadavky na průběh zadávacího řízení. A tato tzv. obranná směrnice musí být převzata do českého právního řádu do 21. srpna. Směrnice vlastně reaguje na neuspokojivý stav při zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany v jednotlivých členských státech. Tyto veřejné zakázky, které se týkají dodávek vojenského materiálu, nejsou ve značné míře v rámci členských států zadávány podle klasických zadávacích řízení, respektive podle národních úprav, ale mimo režim těchto předpisů. Směrnice dále upravuje oblast bezpečnosti, která je dál definována ve spojitosti plnění veřejné zakázky s utajovanými informacemi, bez ohledu na zadavatele, který takové zakázky zadává. Takže tato nová evropská směrnice je obdobou klasických zadávacích směrnic, které jsou už transponovány v zákoně o veřejných zakázkách s určitými odchylkami, stanovujícími zvláštní postupy, které mají umožnit a zadávat i tyto svým způsobem specifické zakázky s maximální mírou zajištění bezpečnosti pro členské státy. Návrh zákona v reakci na tuto obrannou směrnici upravuje mírnější zadávací postup v oblastech obrany a bezpečnosti oproti klasickému zadávání veřejných zakázek. Druhým cílem tohoto zákona je úprava takzvané citlivé činnosti, kdy dochází k rozšíření její definice na další činnosti při zadávání veřejných zakázek a snížení předpokládané hodnoty veřejných zakázek, kterých se tato úprava v citlivé činnosti dotýká. V Poslanecké sněmovně byly přijaty pozměňovací návrhy, které byly převážně pouze formulačního rázu a nepřinášejí věcné změny v zadávání tohoto druhu zakázek. Jedinou věcnou změnou bylo zúžení okruhu veřejných dodavatelů, na které dopadá úprava citlivé činnosti, a to jen na Českou republiku a její příspěvkové organizace. Tento návrh zákona byl přikázán k projednání v ústavně-právním výboru Senátu a výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Oba výbory neměly k předloženému návrhu zákona žádné pozměňovací návrhy, a proto doporučuji vám, abyste tuto novelu přijali. Takže já vám děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: My děkujeme také, pane

ministře, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 159/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Já požádám ale v plénu kolegyně a kolegy, aby vytvořili důstojné prostředí, ve kterém budeme pokračovat dále v jednání. Děkuji vám za pochopení. 89

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 159/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Marta Bayerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Marta Bayerová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a

kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámila s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ze dne 3. srpna 2011 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sbírky o veřejných zakázkách ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 159. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Michala Poláčka, náměstka ministra pro místní rozvoj ČR, zpravodajské zprávě senátorky Marty Bayerové a po rozpravě výbor: 1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. 2. Určuje zpravodajem výboru projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Martu Bayerovou. 3. Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. A také vás požádám, paní senátorko, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Antl? Přeje. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Senátor Miroslav Antl: Moc děkuji, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Já budu velmi stručný. Rovněž vás seznámím s obsahem 97. usnesení ústavně-právního výboru, které máte před sebou. A to znění rovněž doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby projednávaný návrh zákona schválil ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. II. – jsem byl jako zpravodaj určen – senátor Antl, což jsem já, a pověřen tentýž jako předseda ústavně-právního výboru, aby pana předsedu Senátu s tím seznámil. Já bych si dovolil jednu poznámku, proto jsem chtěl vystoupit, nikoli proto, abych byl v televizi, ale spíš proto, že mi poněkud vadí, že v krátké době k veřejným zakázkám jsou projednávány tři novely téhož zákona, které nejsou konfliktní, které spolu souvisí a vlastně se i svým způsobem, pokud jde o protikorupční ustanovení, prolínají. Nad to, jak jsem si všiml, tak vlastně je tam i sněmovní tisk s návrhem dvou poslankyň na změnu téhož zákona. Takže v podstatě ono by bylo možná lepší, kdyby počkal tento návrh, byť vím, že je to transpoziční směrnice, abychom ho měli k dispozici ucelený, a mohli jsme se zabývat opravdu tím vším. Totiž, když se podíváte do Poslanecké sněmovny, tak je tam to, co nás bude zajímat zřejmě více, než je transpoziční směrnice, to znamená protikorupční boj – v uvozovkách – možná, a pak je tam zákon o zaměstnanosti, ale pořád zákon o veřejných zakázkách, a to je něco, co se nám na ústavně-právním výboru nelíbilo. Já jsem považoval za nutné váženému panu ministrovi toto sdělit, i když samozřejmě za to odpovídá celá Vláda ČR. Já vám děkuji za pozornost.

90

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím. Mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se mi v této chvíli nikdo nehlásí. Ptám se, zda se někdo chce vyjádřit? Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Zeptám se ještě pana ministra, zda chce reagovat? Ano. Takže prosím, pane ministře. Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský: Děkuji. Já bych se jen

krátce vyjádřil k tomu, že vlastně v průběhu velmi krátkého období procházejí Sněmovnou a následně Senátem tři novely, které se zabývají zákonem o veřejných zakázkách. Ta první změna – to byla změna, která reagovala pouze na legislativní problém, který byl přijat minulou Sněmovnou v květnu loňského roku. A tam jsme museli napravit stav, který tam byl, a který se týkal akcií. A samozřejmě my jsme zvažovali i variantu, že bychom tuhle obrannou novelu zahrnuli do velké novely. Nicméně pak jsme usoudili, že skutečně s ohledem na to, že se jedná o transpoziční záležitost, která musí být do 21. srpna uzavřena, jsme zvolili ten postup, že tato malá obranná novela se projednává samostatně. I když samozřejmě víme, že velká novela už prošla 1. čtením ve Sněmovně, ale ten časový posun by byl příliš velký. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Ještě má právo vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru. Pane senátore… Nechcete vystoupit, ne, děkuji. Nyní se ptám paní zpravodajky garančního výboru. Paní zpravodajka také nechce vystoupit, takže my můžeme přistoupit k hlasování. Byl podán jediný návrh – a to schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Svolám tedy všechny k hlasování. Děkuji. A můžeme zahájit hlasování. Budeme tedy hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 23 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji paní garanční zpravodajce i panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. A nyní tedy projednáváme – neprojednáváme, ještě se přihlásila paní předsedkyně klubu TOP 09. Prosím, paní předsedkyně. Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, já se vám moc omlouvám, ale mám pro vás další procedurální návrh. Jednak pan ministr zahraničních věcí mě požádal o to, abychom bod č. 82 přesunuli na naše zářijové jednání a dnes ho neprojednávali. Dále vás prosím, abychom přeřadili na zářijové jednání také senátní návrh zákona pana senátora Pakosty o obcích, který máme uvedený pod bodem 14. A dále senátní návrh pana senátora Marcela Chládka – 1. čtení také na září. Děkuji vám. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, tedy byly to procedurální návrhy, o kterých se hlasuje bez rozpravy. Já to jenom pro upřesnění zopakuji. Tam musí být asi přesnější termíny? Nemusí, stačí takto. Takže návrh byl: Vyřadit z dnešního programu jednání a přeložit v podstatě na zářijovou schůzi body dnešního programu, což je bod č. 11, tedy senátní tisk č. 82. Dále senátní tisk č. 73 a

91

senátní tisk č. 163 na nejbližší schůzi Senátu Parlamentu ČR. Ano, tak abychom to měli přesně. Takže přeřazujeme tyto tisky na nejbližší schůzi Senátu Parlamentu ČR. Já svolám všechny k hlasování. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: V sále je přítomno 62

senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32. Budeme hlasovat o změně pořadu jednání, tak jak ho navrhla paní senátorka Paukrtová a jak byl mnou upřesněn. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 54, proti byl jeden. Návrh byl přijat. To znamená, že jsme trošku pozměnili program. Nyní je na programu v pořadí další bod, kterým je 10. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (senátní tisk č. 157) Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 57. (Chvilka prodlevy.) Děkuji vám za zklidnění. Návrh uvede senátor Tomáš Töpfer, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane navrhovateli. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, paní místopředsedkyně. Hezké pozdní

odpoledne, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Já se vás pokusím seznámit zhruba a v kostce s genezí novely zákona o České televizi. Jak víte, nejde o nic jiného, než zachovat v omezeném rozsahu reklamu na ČT. Senátní návrh, který jsme tady projednávali a schválili naprostou většinou hlasů, počítal s tím, že výtěžek z reklamy na ČT bude rozdělen 40 procenty ve prospěch Státního fondu pro českou kinematografii a 40 procenty Státního fondu kultury, 20 procent v prospěch digitalizace archivu ČT. Myslím si, že ten návrh byl dobrý, že zachovával diverzitu v reklamním trhu a že i ČT byla motivována, vybrat z reklamy peníze pro to, aby mohla digitalizovat svůj archiv. Bohužel se stalo to, že byl seminář k tomuto zákonu a Poslanecká sněmovna nám zákon vrátila s komplexním pozměňovacím návrhem. Zákon se nám vrátil s tím, že reklama na ČT, tak jak ji uváděla digi novela, měla zmizet k 11. 11. 2011, což víte, úplně z obrazovek veřejnoprávní televize, což bylo také na jednání s velkými komerčními hráči přislíbeno a bohužel jsme tomu slibu museli dostát. Takže kompromisní návrh pozměňovacího návrhu Poslanecké sněmovny tkví v tom, že zůstane v omezeném rozsahu reklama na ČT – kanálu číslo 2 a ČT4. S tím, že výnos z reklamy na ČT2 bude financovat Státní fond kultury, jehož význam chci zde podtrhnout a zvýraznit. Neboť Státní fond kultury byl několik let nečinný, neboť neměl zdroje vůbec žádné. Podařilo se nám přesvědčit pana ministra kultury, aby fond nerušil, aby ho zachoval, a pokud bude takto saturován a bude plněn těmito penězi z ČT, z výnosů reklamy, bude především podporovat kulturní projekty v regionech, což je záležitost jistě bohulibá. Zároveň se velké komerční stanice zavázaly, že pokud zmizí reklama z ČT – program č. 1, budou podporovat Státní fond pro rozvoj a podporu kinematografie, a to 2 procenty z výnosů reklam. 92

Všichni víte, že navýšení koncesionářských poplatků pro ČT v minulosti bylo přijato především proto, že ČT bude bez reklam. Chtěl bych zdůraznit, že od té doby výnosy z reklam nejsou součástí zdrojů ČT. Byly využity právě pro Státní fond na podporu a rozvoj kinematografie, a pokud bychom neschválili tuto novelu, tak 11. 11. 2011 skončí reklama na ČT a Státní fond na podporu a rozvoj kinematografie bude bez zdrojů. Zákon o kinematografii, který ministerstvo kultury připravuje, zatím není, já o něm nevím, neměli jsme ho, nedostali jsme ho. Nevím, v jaké fázi se v tuto chvíli nachází. Takže Státní fond kinematografie by byl ohrožen. Řekl jsem, že 2 procenta z výnosů reklam velkých komerčních televizí upravujeme zákonem pro všechny vysílatele, kteří používají kinematografická díla. Chtěl jsem vás jenom požádat o schválení tohoto znění zákona s pozměňovacími návrhy, tak jak jste je dostali z ÚPV. Jsou součástí usnesení. Jsem trochu hrdý na to, že se nám podařilo rozhýbat celou mediální scénu, i když to bylo pod tlakem toho, že reklama na ČT zůstane, bylo to trošku pod hrozbou pro komerční stanice, a že se našly peníze na podporu Státního fondu kultury a Státního fondu kinematografie. Bohužel, kdybychom se pohybovali v civilizovanějších číslech, tak by jistě státní rozpočet byl schopen dát ono dávno slibované 1 procento na kulturu. Bohužel nedosahuje 1 procenta. Kdyby tomu tak bylo, tak jsme tento zákon vůbec nemuseli řešit, protože by jistě na Státní fond kultury i na Státní fond kinematografie bylo. Jenomže ministerstvo kultury se pohybuje někde kolem čísla 0,6 % státního rozpočtu. Slíbené 1 procento se nepodařilo zatím žádnému ministru kultury. To je jenom můj povzdech. Chtěl jsem ještě rozptýlit obavy z toho, protože jistě kolem této novely bude diskuse, že reklama na programu ČT2 ohrozí ten menšinový, nebo chcete-li arte program. Ale chtěl jsem ujistit, že reklama v tom rozsahu už na ČT2 je a také na něm zůstane. A že to divák takřka nepozná. Navíc reklama není jenom reklama na prací prášky nebo hygienické potřeby. Reklama je také anonce na kulturní programy, na koncerty, festivaly, divadelní představení a propagaci filmových děl. Jsem pevně přesvědčen, že zadavatelé reklamy a inzerenti si svého cílového diváka na ČT2 najdou, budou ho hledat a i když to nebude výnos veliký, odhaduje se někde kolem 10 milionů, což je docela optimistický odhad, tak 10 milionů Kč pro Státní fond kultury jsou peníze velké. Protože pokud bude dostávat Státní fond kultury 10 milionů, bude to přesně o 10 milionů víc, než dostává teď. Takže jsem vás chtěl poprosit o schválení této novely zákona podle usnesení ÚPV, i když vím, že jsou zde anoncovány ještě nějaké další pozměňovací návrhy. Mimochodem většina těch pozměňujících návrhů, které jsou v tom usnesení, má technický charakter. Prodlužuje možnost vysílání – šíření analogového vysílání až do 30. 6. 2012. Protože switch off 11. 11. 2011 se nepodaří naplnit, ohrozili bychom nejen vysílatele a šiřitele programů na Jesenicku a Zlínsku, ale ošidili bychom především diváky, kteří by nemohli sledovat své vybrané programy. To všechno obsahuje novela zákona. Já vám pro tuto chvíli děkuji za pozornost. Další část schůze řídil místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů jako navrhovatel. Návrh projednala stálá komise pro sdělovací prostředky, která přijala usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk

93

č. 157/3. Zpravodajkou komise je paní senátorka Alena Gajdůšková, která chce vystoupit? (Reakce mimo mikrofon.) Pardon, omlouvám se. Dále návrh projednal ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 157/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Dagmar zvěřinová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk 157/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Bratský, kterého žádám, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Bratský: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Bohužel jednání probíhala v opačném pořadí, než vy jste právě teď četl, takže garanční výbor zasedal jako první. A tak se stalo, že někteří předkladatelé vlastně své návrhy ještě nepředložili do tohoto výboru a my jsme se zabývali pouze původním předkladem, který předkládali navrhovatelé, které reprezentoval kolega pan senátor Oberfalzer, později přišel ještě pan senátor Töpfer. Paní místopředsedkyně Senátu Gajdůšková byla přítomna, nicméně musela potom z naléhavých pracovních důvodů odejít, a protože ještě pracovala na některých svých návrzích, které později přednesla na stálé komisi pro sdělovací prostředky, a později to projednával ještě ÚPV, tak jsem ve složitější situaci. Nicméně seznámím vás aspoň s projednáním v našem výboru. Tam po diskusi, kdy jsme nejen probrali materii zákona jako takového – jak jsme se před chvílí dozvěděli od zástupce předkladatelů pana kolegy Töpfera – jsme ještě vyjádřili nějaké pochybnosti v tom smyslu, že se odvolává zákon na fond kultury, který neměl ovšem schválenu svoji radu a do dnešního dne ji nemá, která jediná je oprávněna s tímto fondem nakládat a rozhodovat o plnění. Byli jsme ujištěni panem poslancem Menclem, který přišel na zasedání, že v Poslanecké sněmovně na zasedání, kde se bude projednávat tento zákon, zároveň bude mít volební výbor volbu a dovolbu člena rady a že dochází k politickým shodám. Takže bude naplněna fyzicky tato rada, a tím pádem bude moci být i fond kultury naplňován a bude konečně moci plnit svou funkci, na což se čeká téměř již 6 let, bohužel díky tomu, že nebyly orgány tohoto fondu zvoleny. Po této dlouhé diskusi nakonec výbor všemi hlasy podpořil původní usnesení. Za garanční výbor mohu říct, že po informacích, které jsem získal jak na stálé komisi pro sdělovací prostředky, kde jsem byl přítomen jako její člen, tak po informacích, které mám z ÚPV, bych po diskusi doporučil nějaké usnesení Senátu na závěr. Nicméně za náš výbor všemi přítomnými hlasy bylo podpořeno základní usnesení. Děkuji. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji,

pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Přeje si vystoupit. Prosím, paní senátorku, máte slovo. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, senátoři, oba kolegové senátoři zde řekl hodně podstatného o samotné podstatě právě projednávané novely – tisku 157. Já bych zde především měla za ÚPV sdělit, o čem vlastně budeme hlasovat, protože se stala jedna věc, kdy ÚPV jako poslední zasedal a postupně sjednocoval připomínky a názory k této materii, dával dohromady usnesení, na kterém byla absolutní shoda. Chtěla bych říci, že právě materiál – usnesení z výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva byl základ pozměňovacího návrhu. Poté byly další návrhy,

94

které tam vnesly předkladatelé, především pan senátor Oberfalzer, kteří byli přítomni, s panem senátorem Töpferem, na ÚPV. Poté také byly změny, které byly předloženy na ÚPV. ÚPV toto zapracoval. Znění z ÚPV vstřebalo veškeré připomínky, veškeré pozměňovací návrhy jak ze Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, tak z výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva. Musím říci dopředu, že jste dostali také na stůl ještě dva malé pozměňovací návrhy. Určitě se k tomu kolegové také vyjádří. Ale je to v podstatě technické zpřesnění. ÚPV zasedal včera, přerušil své jednání a pokračoval dnes v 9 hodin, protože to bylo velmi těsné, před zahájením zasedání pléna Senátu, tak nebylo možné na ÚPV úplně přesně precizovat změnu, kterou potom přednese pan senátor Jiří Dienstbier, nejedná se o nějakou převratnou záležitost, spíše se precizuje postavení ČT jako veřejnoprávní subjekt, veřejnoprávní televize z toho důvodu, aby do budoucna nevznikla jakákoli pochybnost o postavení ČT a o tom, že dostává, nebo je příjemcem koncesionářských poplatků. Co se týká usnesení, nebo pozměňovacího návrhu, který je předložen jako materiál 157/2 z ÚPV, chtěla bych upřesnit jednu záležitost. A to v bodě 12, tam je nové znění článku V. Chtěla bych upřesnit, že proti původní materii, která přišla z Poslanecké sněmovny – v části třetí článek V se vypustil bod 1, 2, 3 a zůstal zde pouze bod a). Velice si cením spolupráce všech přítomných senátorů, kteří na této materii pracovali, docházelo zde k maximální shodě. K jedné shodě jsme došli hned napoprvé, a to z toho důvodu – podle mě byla ta spolupráce o to větší, že jsme věděli, že děláme velmi dobrou věc, že potřebujeme pomoci České televizi, ale zároveň jsme věděli, že původní materiál, který přišel ze sněmovny, musí být opraven a že v této podobě zůstat nemůže. Chtěla bych všem, kteří na tom pracovali, poděkovat. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Táži se, zda chce vystoupit zpravodajka Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, paní senátorka Alena Gajdůšková. Chce vystoupit. Takže prosím, paní senátorko, máte slovo. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Vážený pane

předsedající, paní senátorky, páni senátoři, chci jenom velmi krátce doplnit za stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky, že stálá komise se tímto návrhem již jako senátním návrhem v původní verzi zabývala od samého počátku a musím říct, že všechna jednání byla velmi konstruktivní. Stálá komise projednala také návrh postoupený Poslaneckou sněmovnou, který nyní projednáváme, a opět shoda byla na tom, že po vystoupení předkladatele, senátora Tomáše Töpfera, a zprávě zpravodajky komise senátorky Aleny Gajdůškové stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky doporučila Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou usnesení, určila zpravodajkou mě a pověřila předsedu komise senátora Jiřího Oberfalzera, aby s tímto návrhem seznámil předsedu Senátu. To je usnesení, které přijala komise. Pozměňovací návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení, byly základem dalších jednání a jsou zapracovány v usnesení ústavně-právního výboru. Já si dovolím ještě se přihlásit o slovo potom; jako senátorka Děkuji.

95

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní místopředsedkyně. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. (Jeden ze senátorů se přihlásil omylem.) Čili přihláška neplatí, takže takový návrh nepadl, a tudíž otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, dámy a pánové, děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom zrekapitulovat pro naprostou přehlednost vývoj událostí. Komise přijala první porci legislativně technických pozměňovacích návrhů, přesněji řečeno to udělal garanční výbor, abych se opravil, kterým je výbor pro vědu, kulturu, lidská práva a petice. Komise obohatila tyto pozměňovací návrhy o podněty, které přinesla paní senátorka Gajdůšková, a ústavně-právní výbor začlenil ještě návrhy, které podala paní senátorka Zvěřinová a ještě nejméně jeden, abych byl úplně přesný, od paní senátorky Gajdůškové. Vystupuji jenom proto, že bych chtěl navrhnout, pokud postoupíme do podrobné rozpravy, aby byl jako základ zvolen právě návrh ústavně-právního výboru, ale přece jenom jsme ještě našli s legislativou některé zcela marginální problémy, tak chci anoncovat, že k tomuto usnesení ještě navrhnu nekomplikované pozměňovací návrhy k pozměňovacím návrhům, které úplně vyčistí to, co v tom krátkém čase, který jsme měli k dispozici, nám ještě uniklo. Ale opravdu jsou to čistě technické záležitosti. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. A jako další se do

rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Čunek. Senátor Jiří Čunek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já poté, co

jsem slyšel téměř radostné zvolání předřečníků o tom, jak konsensuálně jsme přišli k tomu, jak máme dobré jednotlivé pozměňovací návrh, bych se spolu s vámi chtěl zamyslet nad tím, že podle mě mnohé pozměňovací návrhy jsou opravdu dobré a podporyhodné, ovšem výsledek je pro mě podle výpočtů, které jsem získal, absolutně tristní a dá se vyjádřit jednou větou: Občane, šetři, anebo se rozluč s Fondem kultury a s Fondem kinematografie, možná také s digitalizací. Jaký byl návrh ctěných kolegů senátorů, kteří předložili senátní návrh, který jsme schválili? Byl takový, že do Státního fondu kultury půjde 150 milionů, do Státního fondu kinematografie půjde 150 milionů a na digitalizaci půjde 80–100 milionů. Já jsem tento návrh, pokud si vzpomínám, podpořil a podporuji ho stále. Dnes, a nebojím se to tak říct, tento návrh je zcela zmrzačen, vykuchán a kolegové nemají nad čím jásat, protože: ČT 2 získává z reklamy, kterou má a kterou samozřejmě bude dále provozovat možná zvýšenou měrou, bude s ohledem na spektrum jejich diváků dle odhadu odborníků maximálně 30–40 milionů korun, dvě procenta, která budou odvádět jednotlivé televize, a tady bych rád řekl a ujistil vás všechny, že předmětem poplatku z vysílání reklamy je příjem z vysílání reklamy. Takže nenechme se možná mýlit číslem 10–12 miliard korun, které vydělávají komerční televize za teleshopping, reklamu, sponzoring a product placement – to je ta námi schválená novelka, kde Limonádový Joe vytahuje limonádu, pije ji a za to tedy výrobci platí tvůrcům filmů, takže to jsou všechno peníze, které jsou tady dopočítány. Nikde jsem bohužel od vás nikoho, ani od odborníků, kterých jsem se ptal, nedozvěděl, kolik že činí z těch 12 miliard korun reklama. Čistě reklama. Vím jenom, že Česká televize získává z reklamy 380–400 mil. Kč, které, jak řekl správně můj předřečník senátor Tomáš Töpfer, nezůstává z nich televizi již dnes 96

ani koruna, všechno jde do Státního fondu kultury, kinematografie a na digitalizaci. To znamená, dnes to má být nahrazeno – těchto 400 mil. Kč – tím, získáme 2 %, ale pozor, ne ze všech televizí, které vidíme, protože se to týká jenom těch, kteří promítají – zkrátka a možná jednoduše řečeno – filmy, neboli kinematografická díla, takže například televizní kanál Nova Sport podle mého názoru tady platit nebude, protože tam oni sice na základě licence šíří program, ale nejsou do něj zařazována kinematografická díla. Takže já bych to shrnul, co se týká peněz, asi takto. Zde podle odhadu lidí, kteří se v této branži pohybují, získáme na ČT 2 30 milionů, získáme finanční prostředky z ČT 4, což je velmi bohulibé, na výrobu a vysílání sportovních pořadů, což je dle mého názoru tedy bohulibé, protože tam jsou mnohdy pořady o sportech, které nemají vlastní sponzory, jenomže těmto pozměňovacím návrhem bereme do příštího roku, tedy do 30. 6., milion dvě stě padesát tisíc korun, myslím těmto oběma, to znamená ČT 2 i ČT 4. A já jsem tedy bytostně přesvědčen na základě těchto čísel, že zkrátka se do Státního fondu kultury, kinematografie a na digitalizaci ty peníze, tedy těch 380–400 milionů, v žádném případě nedostanou a bude jich tak asi o 250300 mil. méně. Občane, šetři, znamená, že buďto stát doplatí přes Ministerstvo kultury nebo nějak jinak, anebo tyto fondy spláčou nad výdělkem. To, už se ani nechci zmiňovat s ohledem na tyto ohromné peníze o tom, že bychom také měli řešit, ale byl jsem přesvědčen, že snad se to další novelou řešit bude, ne marginální věc, a to jsou například poplatky hoteliérů a pensionů, kteří mají zhruba – ty nejlepší tedy – průměrně 60 % obsazenosti, ale platí za 100 % jakoby obsazených pokojů, kde jsou televize, což je dneska normální standard. Ale to jsou věci, které jenom zmiňuji, že bychom měli řešit, ale údajně se budou řešit jindy. Jinými slovy, já tento návrh, který tady je, nemohu podpořit, protože se do zmíněných fondů nedostávají ty peníze, které tam teď jsou, přesunují se komerčním televizím, a pokud se to vůbec podaří, tak možná získáme část těchto peněz na daňovém příjmu, který by pochopitelně měl být větší, protože oni si rozdělí koláč, který z České televize bude. Možná, že situace dojde tak daleko, že budeme rádi, když Česká televize přečísluje, když už jsme to nemohli udělat touto novelou nebo těmito pozměňovacími návrhy, údajně by to neprošlo v Poslanecké sněmovně, tak změní svou programovou skladbu nový programový ředitel tak, že přesune ČT 2 na ČT 1 a ČT 1 na ČT 2 a tam bude reklama, takže vyberou ty peníze zase zpátky. Jsem přesvědčen, a ať mi to prosím někdo vyvrátí, kdo tomu opravdu rozumí víc než já, co jsem zjistil od odborníků, že tato čísla nejsou pravá. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další s přednostním právem se do rozpravy přihlásil pan senátor Václav Koukal. Senátor Václav Koukal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já předstupuji s procedurálním návrhem a ten se týká dnešního jednání. Navrhuji, abychom dnes jednali a hlasovali i po 19. hodině. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. O procedurálním návrhu se hlasuje bez čekání, takže budeme hlasovat o tomto návrhu. Zazněl návrh, abychom jednali a hlasovali i po 19. hodině. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

97

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 25 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat, takže budeme jednat dnes i po 19. hodině. Jako další se do rozpravy přihlásila paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Ještě jednou děkuji, pane místopředsedo.

Já jsem udělala jedno opomenutí. Zapomněla jsem přečíst usnesení ústavněprávního výboru, takže to učiním teď. Ale netušila jsem, že to může být i k něčemu dobré. Chtěla bych říci ještě předtím, než ho přečtu, jednu věc. Podívejte se, dnešní návrhy, které tady jsou, jsou vlastně pozměňovací návrhy nebo usnesení s pozměňovacími návrhy k materiálu, který přišel ze sněmovny. My v podstatě ty ten zákon nepřevrátíme. V podstatě se snažíme maximálně udělat zákon takový, aby byl průchozí, ale především, aby co nejkomfortněji prošel a udělal, bych řekla, pro Fond kultury a kinematografie maximum, co může. Kolik vydělá Česká televize, to neovlivníme – ani jeden z nás asi tady. Kolik vydělá a zaplatí některá z komerčních televizí, to nevíme, ale také to neovlivníme. Musíme doufat, že tato záležitost bude přínosem pro naši kulturu a určitě, pokud to bude minimum, tak budeme muset tady přijmout zákon třeba nějaký jiný nebo vláda bude muset přehodnotit podporu kultury, nebo možná budeme dělat i jiný kulturní zákon, ale v tomto bodě při projednávání materiálu, který je zhmotněn v tisku 157 a následujících pozměňovacích návrzích, v současné době, věřte tomu, kolegové, děláme maximum pro kulturu. Takže dovolte, abych vám přednesla 99. usnesení ústavně-právního výboru, a to k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, senátní tisk č. 157. Výbor doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze, určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátorku Dagmar Zvěřinovou, pověřuje předsedu výboru Senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako

další se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedající. Já vystupuji jenom proto, že chci reagovat na vystoupení pana senátora Čunka. Politika je prostě umění možného. My si umíme představit spoustu způsobů, jakými posílit financování těchto fondů, třeba i v rámci toho, co jsme původně navrhovali, ale to, co je realitou, je, že v takovém rozsahu a v takové podobě, v jaké náš návrh byl podán, nemůže Poslaneckou sněmovnou projít. A teď je třeba si uvědomit stav věcí. My jsme samozřejmě v rámci pokročilého času nechtěli být až tak detailní a rozvláční při vysvětlování okolností, ale je třeba zopakovat, že stojíme před situací, že 11. 11. úplně skončí financování Fondu kinematografie, protože úplně skončí veškerá reklama na ČT. Takový je stav věcí. A s tím se snažíme tímto návrhem potýkat. Čili náš návrh vrací reklamu na Českou televizi v míře, která je průchodná, řekněme politicky přijatelná, Poslaneckou sněmovnou. Chtěl bych opravit některá fakta, která pan senátor zmínil. V současné době Fond kultury nemá z těchto zdrojů z reklamy na České televizi vůbec žádné příjmy.

98

Výnosy z reklamy se rozdělují zhruba ve výši 150 mil. na Fond kinematografie 15 milionů, které jdou na speciální účet ČTÚ pro financování přechodu na digitalizaci, zbytek jde na podporu digitalizace, čili na rozvoj sítě atd. Fond kultury má některé zdroje – z výnosů z nemovitostí apod. – ale všeobecně je podfinancován. Pokud bychom tuto iniciativu nepřijali, tak by se jeho financování nezlepšilo nijak. Čili stojíme zde před otázkou, zda aspoň něco, nebo nic. Fond kultury se již několik let pohybuje ve stavu, kdy se vážně uvažuje o tom, zda nemá být zrušen. Naše iniciativa s panem kolegou Töpferem a kolegou Svobodou přesvědčila ministra o tom, aby tento krok neučinil, protože už předchůdce předchozího ministra o tom vážně přemýšlel. Čili je třeba se na ty věci dívat i tímto způsobem. Pokud jde o čísla, která zde pan senátor Čunek zmínil, tak odhad je, že dvouprocentní výnos z výnosu reklamy by se měl pohybovat mezi 100 až 150 mil. Kč. 150 milionů nemůžeme zaručit, ale budeme to samozřejmě sledovat a můžeme ještě v budoucnosti tato čísla korigovat. Fond kinematografie získal srovnatelné zdroje s těmi, s kterými může hospodařit teď. U fondu kultury se očekává, že by mohl být přínos kolem 10 mil. Kč za rok, ale ještě je možno uvažovat o jiných způsobech, které ovšem teď nelze do rámce tohoto zákona zavádět. Úbytek 1.250.000 Kč, o kterých jste se, pane senátore zmínil - a teď musím využít, prostřednictví pana předsedajícího, jinak důsledně využívám třetí osoby, abych nemusel obtěžovat umpire. To je částka, kterou v této době, ještě do konce platnosti stávající legislativy, pobírá Český telekomunikační úřad právě na úhradu výdajů s přechodem. A protože tento přechod ještě neskončí ve vyjmenovaných regionech, potřebuje tyto zdroje ještě mít. Proto se jenom po dobu půl roku, to znamená do 30. června 2012, ještě z výnosů bude poukazovat, ale pak už půjdou výnosy v čisté podobě na jmenovaný účel. Jenom chci říci, že jsme si dali práci s tím, aby odvod byl rovnoměrný z obou kanálů. Proto je tam celkem složité přechodné ustanovení, protože jsme chtěli, aby výnosy jak z ČT 2, tak ze sportovního kanálu byly zatíženy stejnou procentní vahou, neboť by mohla nastat situace, že při nižším výnosu z Arte kanálu by třeba veškerý výnos po dobu toho půl roku byl konzumován pro účel telekomunikačního účtu. Čili děláme to tak, aby procento, které se odvede z obou kanálů, bylo stejné, což znamená, že nominální částka s největší pravděpodobností bude vyšší z kanálu ČT 4 a nižší z kanálu ČT 2. Změna programové struktury by byla dobrým trikem, ale chci upozornit na to, že Česká televize pro to nemá vůbec žádný motiv, protože i kdyby převedla reklamu na kanál, který by přinesl větší výtěžek, stejně by z toho neměla vůbec nic. Doufám, že jsem pojmenoval všechno. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Paní

místopředsedkyně Alena Gajdůšková neuplatňuje přednostní právo, takže jako další v obecné rozpravě vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni

senátoři. Návrh zákona, který nám postoupila Poslanecká sněmovna, navrhuje v zákoně o České televizi doplnit v § 3 odst. 1 písm. g) slova "rozvoj kultury a sportu za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti". Pan senátor Oberfalzer předložil už na výborech a výbory to akceptovaly a je na tom shoda, pozměňovací návrh, že se tato slova mají vypustit a nahradit slovy "kulturní projekty".

99

Z legislativně technického hlediska je to zcela v pořádku, protože do tohoto ustanovení takovéto znění nepatří. Ovšem byli jsme na poslední chvíli upozorněni na riziko, které vyplývá z evropských předpisů, a sice, že vlastně slova doplněná ve sněmovně jsou definicí veřejné služby u televizního vysílání tak, jak vyplývá z Amsterdamského protokolu Smlouvy o založení ES a ze Sdělení Evropské komise o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání, které definuje veřejnou službu a právě stanoví podmínky, kdy je možno takto definované veřejné službě poskytovat veřejnou podporu. Jako veřejná podpora v tomto případě by mohly být chápány i koncesionářské poplatky. Údajně by hrozilo, že pokud by se v tomto smyslu neuvedl zákon o České televizi do souladu, že Česká televize by mohla být v extrémním případě nucena vracet příjem z koncesionářských poplatků jako z veřejné podpory, což by samozřejmě bylo likvidační pro ČT, protože, jak jsem byl informován, příjem je ročně zhruba 5,5 mld. Kč, to znamená, že Česká televize by v podstatě ze dne na den zkrachovala a skončila. Ta míra rizika není zcela přesně definována, nicméně diskutovali jsme o tom na ústavně-právním výboru a z důvodu opatrnosti navrhnu, aby do § 2 odst. 1 byla textace, která vyplývá z evropských předpisů, doplněna, protože pan senátor Oberfalzer má pravdu, i naše legislativa, že do § 3 to skutečně nepatří, tam to bylo přidáno zcela nesmyslně, protože tam už se vlastně popisují konkrétní způsoby, jakými Česká televize naplňuje veřejnoprávní poslání. Ale toto patří do definice veřejné služby, která je obsažena v § 2 odst. 1. A proto, aby se předešlo těm rizikům, která jsem zmiňoval, tak potom, protože předpokládám, že se dostaneme do podrobné rozpravy, už dál bych to nijak neodůvodňoval a pouze v podrobné rozpravě načetl text pozměňovacího návrhu, který jste dostali také na stůl. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A nyní

vystoupí paní senátorka Alena Gajdůšková. Paní místopředsedkyně, máte slovo. Místopředsedkyně

Senátu

Alena

Gajdůšková: Děkuji,

pane předsedající. Paní senátorky, páni senátoři, vážení navrhovatelé. Projednáváme nyní zákon o České televizi. Ale o té je tento návrh pouze v tom případě, že vymezuje reklamu na ČT a to, že z této reklamy je naplňován Státní fond kultury a dále tento návrh ukládá povinnost odvodu poplatků komerčním televizím do Fondu kinematografie. Ale tím se nechci zabývat. Toto je skutečně myslím si návrh, který je potřebný jak pro podporu kultury v ČR, tak pro podporu kinematografie, kterou považuji za jakési rodinné stříbro, a to z mnoha důvodů, ať už těch historicky kulturních, anebo nakonec i komerčních. Chci se ale zabývat spíš tou částí, která se dotýká České televize. Má-li být na České televizi reklama, pak má podle mého názoru být na kanálu ČT 1, který je plnoformátovým kanálem. Na ČT 2, který je v této chvíli tzv. arte kanálem, nepatří jak z hlediska programové profilace, tak marketingu. O tom mluvil pan senátor Čunek a uváděl zcela konkrétní čísla. Prostě výnosy z reklamy na tomto kanále budou natolik nízké, že saturovat určitě potřeby podpory kultury prostředky Státního fondu kultury nebudou. Jsou to peníze, ale jejich účinnost a jejich efektivita je mnohonásobná nejenom proto, že pomáhají udržet tradici při podpoře místní kultury, ale také menšinové a alternativní žánry a původní českou tvorbu.

100

Naplnění Fondu kultury si tedy zaslouží určitě větší podporu, než budou schopny dát výnosy z reklamy na ČT 2. A v dnešní době nelze ani očekávat, že ministerstvo je schopno k tomu najít jiné zdroje. Přiznávám, že se obávám také toho, jak budou plněny v této chvíli závazky, resp. povinnost, kterou ukládáme komerčním televizím v tom, aby naplňovaly odvody a podporovaly Fond kinematografie. Toho, čeho se ještě obávám je, že snaha alespoň o jakousi výtěžnost z reklamy na ČT 2 povede ke komercionalizaci kanálu, který je určen náročnému divákovi, menšinám, vzdělávacím programům a menšinovým žánrům. A to by byla nejen škoda, protože by to zploštilo vysílání České televize, ale také by to znamenalo, že ČT by neplnila úplně úlohu média veřejné služby. A u toho, když dovolíte, se chci na chvíli zastavit. Také jako většina z vás jsem zažila, že reportáž nebo zpráva z akce, které jsem se zúčastnila, byla, kulantně řečeno, ne úplně odpovídající tomu, co se na té akci dělo. Naposled to bylo happening zdravotnických odborů proti reformám a komentář vystoupení pana ministra. Zažila jsem, upřímně řečeno, i to, že muselo dát dost práce, abych nebyla v žádném ze záběrů z akce, kde jsem zastupovala Senát, jako například vloni z piety u Hlávkových kolejí. Nicméně přesto jsem hluboce přesvědčena o tom, že všechny nedostatky, které Česká televize jako nakonec každé lidské dílo má, především jako občané potřebujeme. Potřebujeme médium veřejné služby, tedy Českou televizi, a to naprosto bytostně. Potřebujeme veřejnoprávní médium jako společnost, která chce být demokratická. Mimochodem, existence veřejnoprávního média, tedy nezávislého média, je jedním z významných mezinárodních kritérií pro definici demokratického státu. Kolegyně a kolegové, není jiný prostor, který může být skutečně nezávislý a nemusí se podbízet. Veřejnoprávní médium by mělo být a podle mého musí být referenčním rámcem nejen pro kvalitu pořadů a programů, ale také objektivity a vyváženosti informací. Má ve svém základu dokonce povinnost naplňovat demokratické, sociální a kulturní potřeby společnosti. A to cituji z oné Amsterdamské charty k médiím veřejné služby, tak jak o tom hovořil pan senátor Dienstbier. Česká televize je česká, je pro mě něčím jako novodobým Národním divadlem, s ideou "Národ sobě". Proto se velmi obávám tendencím rozsah jejího vysílání umenšit. Doufám, že v tomto případě jenom slyším trávu růst a budu velmi ráda, když čas ukáže, že se mýlím. Nicméně i proto vás velmi prosím o podporu pozměňovacích návrhů předložených ústavně-právním výborem a podporu pozměňovacího návrhu, který zde avizoval pan senátor Jiří Dienstbier. Závěrem mi dovolte poděkovat předkladatelům za to, že návrh předložili s cílem skutečně naplnit oba již zmíněné fondy a podpořit tak jak českou kulturu, tak českou kinematografii, která součástí této kultury, a troufnu si říci národní identity, je. Chtěla bych také poděkovat za skutečně velmi konstruktivní, vstřícné a skutečné jaksi společné jednání na přípravě výsledného návrhu, kterým je dneska předložený nejenom návrh, ale také předložený pozměňovací návrh ve formulace ústavně-právního výboru. A chtěla bych ještě také poděkovat předkladatelům za vstřícnost, a to zvláště za občany především Zlínského kraje, který je mým krajem, ale také občanů Jesenicka, že umožnili to, aby i při vypnutí analogového vysílání v těchto oblastech neměli občané černou obrazovku. Děkuji.

101

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní místopředsedkyně. Jako další je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Adolf Jílek. Pane senátore, máte slovo. Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové,

nebudu mluvit vzletně. Nepovažuji Českou televizi za rodinné stříbro, protože si občas vzpomínám, že mnoho rodinných stříber, která jsme měli, už dávno zrezivěla a zmizela, takže bych byl nerad, abych nazýval Českou televizi tímto způsobem, aby se jí toto náhodou také nestalo. Ale jsem rád, že tento zákon tady je, jsem rád, že se posouvám o kus dál, že tady nezaznívají zatím pozměňováky, které byly tady avizovány už předtím při jednání výborů a komise, které by šly vůbec proti duchu všech dohod, které předtím tady byly. Ale to, co máme teď, tak předkladatel říkal, že to jsou technické pozměňováky, jsou, část z nich by vlastně do zákona neměla patřit, protože finance a přesné částky do zákona nepatří. Tady jsou. Jsou v nařízení vlády, ale že předseda ČTÚ má strach, že nařízení vlády nemá sílu. Má, jestliže má oporu v zákoně, a to má… Myslím si tedy, že ta ostatní část není tak důležitá, abychom ji přijímali, a proto podávám návrh, abychom přijali zákon v podobě, která nám byla předložena Poslaneckou sněmovnou. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. A zatím jako poslední se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Čunek: Pane předsedající, já si dovolím také poděkovat, jako mnozí předřečníci, takže děkuji prostřednictvím pana předsedajícího – tímto se omlouvám, že budím umpire – panu senátorovi Oberfalzerovi za to, že chyby, které jsem tady řekl, napravil, to znamená především s Fondem kultury. Bylo to proto, že ve vašem návrhu Fond kultury byl a já jsem ho zařadil mezi ty, které jsou dnes podporovány. Jinak bych za sebe chtěl vyjádřit přesvědčení, že si myslím, že na veřejnoprávní české televizi nemusí být žádná reklama. Kdybychom teď dali jedno číslo do zákona, které by se mohlo samozřejmě měnit, že půl miliardy komerční televize dají na příslušné fondy, ať není na České televizi reklama žádná. To by se mně líbilo, a mnohým z vás určitě také. Problém, který já mám s tímto zákonem, je jaksi míra naší ohebnosti, kterou musíme projevit na základě konsensu, který konsensem není, protože tady nemáme bohužel proti Poslanecké sněmovně žádnou páku, jelikož se nejedná o ústavní zákon. Poslanecká sněmovna nám mnohokrát říká – ber, nebo nech ležet. To je situace, kterou tady neustále kritizujeme jako politici a vždycky se musíme "hrbit". Přiznám se, že konečně po dlouhé době jsem v situaci, kdy se hrbit nemusím. Jako ministr jsem musel. Kolik z nás se muselo shrbit, když tady 20 let není zdaněn hazard. Všichni víme, že by normálně zdaněn měl být, mnohým z nás se to nelíbí. Víme, že je několik zlodějů, lumpů, korupčníků v Poslanecké sněmovně především, kteří vždycky dokáží zařídit, protože zřejmě toky jdou za nimi či jejich politickými stranami, aby zákon v takové formě, která je špatná a má být předělána, byl. Vím, o kom mluvím. Kritizovali jsme tady soláry. Někdo navrhl pět procent, někdo neuplatnil těch pět procent ze státní správy, ale občane, ty to zaplatíš v elektrice. Nikomu to tady

102

nevadí, že lidé sedí na svých místech pořád. Tady je 400 milionů, které šly do veřejně prospěšných záležitostí, ty tady jednoznačně nejsou. Všichni víme, a bylo to tady jasně řečeno jedním z předkladatelů, že to bude asi 150 plus 10 nebo to nebude 150 plus 10, a nic si z toho neděláme. Proč je to? Protože komerční televize budou mít větší příjem. Nezávidím jim to, ať mají těch 12 miliard, ale snad to někdo zaplatí, někdo snad podpoří, nějaká vláda, fond kultury, ale z čeho? Jedině z toho, že se to vytáhne z kapes daňových poplatníků. To je zoufalost, kterou tady vyslovuji. To není to, že bych chtěl tady exhibovat. Věřte mi to. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se ještě přihlásil předkladatel pan Tomáš Töpfer. Senátor Tomáš Töpfer: Vážené dámy a pánové, chci reagovat na pana senátora Čunka. I mně srdce krvácí, ale při tomto zákonu se nehrbím, hrdě se narovnám, protože 11. 11. buď nebude nic, nebo bude alespoň to, co jsme vyjednali. Máte číslo 40 milionů – výborně, je to pro regionální kulturu. Nikdo nemá představu, kolik to je. Dva roky jsem seděl v Radě Státního fondu kultury ještě za doby mého přítele Pavla Dostála, rozdělovali jsme po 10 a 20 tisících. Nemáte představu, kolik věcí se za tyto peníze udělalo, kolik monografií se vydalo, kolik výstav se udělalo, kolik festivalů vážné hudby na zámcích, jak to oživilo regionální kulturu. A to jsme rozdělovali 10 milionů ročně. Samozřejmě chápu, že tento kompromisní návrh poruší diverzitu trhu, že komerční televize dobře vědí, že jejich dvě procenta se jim vyplatí, už včera kraulovalo na 24, že Prima zvýšila o 4 procenta cenu za reklamu. Přeji jim to, protože odevzdají více na daních, budou možná vyrábět ještě lepší komerční pořady, než vyrábějí, a tím také přidají více na Státní fond kinematografie. Nakonec to stejně zaplatí spotřebitel. Vím, že výtěžek z ČT 1 by byl báječný, ale v tuto chvíli je to neprůchodné. Znáte pohádku o zlatém vejci na stole. Zlaté vejce na stole, sedlák a selka se těší, co všechno si za to koupí, jak si koupí krabičku, koně a kočár, potom praští do stolu, vejce spadne a není nic. Jsme v situaci, kdy máme zlaté vejce na stole. Buďme spokojeni s tím, že máme alespoň to zlaté vejce. Chtěl jsem využít situace, kdy mohu promluvit jako senátor a nikoli jako předkladatel a poděkovat také paní místopředsedkyni a všem, kteří se na zákonu vehementně podíleli od samého začátku, že jsme ho dotáhli do situace, kdy nám ještě nehrozí termíny z prodlení, kdy se po projednání s Českým telekomunikačním úřadem, se zástupci ministerstva kultury a především s Poslaneckou sněmovnou podařilo pozměňovací návrhy tak průchodné, že se je stačí ještě v termínu schválit. Na závěr chci říci, že mám reklamu rád, jsem obětí reklam, nakupuji to, co znám, reklamu považuji za obchodní sdělení a za informaci pro mne jako spotřebitele. Dokonce jsem říkal na výboru – jsem obětí supermarketů, nakupuji ve výši očí, neshýbám se k levnějšímu zboží a jsem typickou obětí marketingu. Jsem tomu docela rád. Nakupuji věci, které znám. Kdybych tady některé kuřáky v noci vzbudil a zeptal se jich na značky cigaret, bez zaváhání by mi řekli, která má tu největší reklamu na světě, na jinou si nevzpomenou. Nebál bych se, že obchodní sdělení je něco jako čertovo znamení. Na závěr jsem chtěl říci, že obavy z toho, že bychom na druhém programu zkazili diváka komercí, nevím o tom, že by existoval veřejnoprávní divák. Nic takového jsem nikdy neslyšel. Vím, že existuje veřejnoprávní televize, ale pak existuje divák, který má v ruce přepínač a brouzdá po televizních kanálech, kde ho to baví. Jak bude vypadat mediální scéna? Jsem přesvědčen, že zákon neděláme na dlouho, za chvíli budou

103

televizní programy na vyžádání. Moderní generace našich dětí bude mít bezdotykovou obrazovku a zvolí si program, jaký bude chtít. Nikdo z nás nemá představu, jak bude vypadat mediální scéna. Časem celoplošné kanály možná vytlačí nějaká nová technika. Zaplaťpánbůh, že získáme několik desítek milionů teď na Státní fond kultury a na Státní fond kinematografie. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do

obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Máte slovo, pane senátore. Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, nemusíte se bát,

po mně už nikdo nevystoupí, protože pozměňovací návrh ve skutečnosti nepodám, jen ho řeknu. Už jsem to tady jednou zkoušel, neprošlo by to ani dnes. Měli bychom krásnou možnost věnovat České televizi zhruba 500 milionů Kč a Českému rozhlasu asi 100 milionů Kč, pokud bychom zrušili osvobození těch, které mají méně než 1,6 životního minima, kteří neplatí žádné koncesionářské poplatky. Samozřejmě zůstalo by to pro sociálně slabé seniory, invalidy, ti by neplatili ani poté. Tato skupina lidí ale paradoxně nejvíce užívá služeb Českého rozhlasu a České televize. Většinou je doma, většinou má LCD zakoupené z úvěru s úrokem od 16 do 20 procent – dluhy ale neplatí, ale neplatí ani koncesionářské poplatky. Bylo by na výsost spravedlivé, kdyby ti, kteří programy Českého rozhlasu a České televize využívají v takové míře, aby platili. Protože vím, že bych tady nenašel podporu pro tento pozměňovací návrh, nepodávám ho. Až bude zase hůř, zmiňuji tuto možnost, jak bychom mohli těmto veřejnoprávním institucím pomoci. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Do obecné rozpravy se nikdo

nehlásí, rozpravu uzavírám. Bude chtít vystoupit pan navrhovatel? Senátor Petr Bratský: Děkuji za slovo, vystoupit musím. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane senátore, vy jste ale zpravodaj. Ptal jsem se pana navrhovatele pana senátora Töpfera, jestli chce vystoupit jako navrhovatel. Převzal jste tuto roli automaticky. Pan senátor už ale vyjádřil svůj názor v rozpravě. Před vámi ale musím nabídnout možnost vystoupit zpravodajce ústavně-právního výboru paní Zvěřinové. Nechce. Nyní jste, pane senátore, na řadě, abyste zhodnotil obecnou rozpravu. Máte slovo. Senátor

Petr

Bratský: Děkuji,

pane předsedající. Nebyla to věc netrpělivosti, ale tím, že kolega Töpfer vystoupil před pozoruhodným vystoupením kolegy Kubery, tak jsem téměř startoval. Všem se omlouvám. V obecné rozpravě vystoupilo 9 kolegyň a kolegů většinou s vysvětlovacími věcmi. Paní kolegyně Zvěřinová přednesla usnesení ústavně-právního výboru, kolega Dienstbier ještě vysvětlil svůj návrh, který bude zřejmě podávat. Padl jeden procedurální návrh od kolegy Jílka, a to přijmout zákon ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Myslím si, že o tom bychom měli hlasovat teď. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jak

jste správně uvedl, padl návrh schválit tento návrh. O tomto návrhu budeme v této chvíli hlasovat. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 30.

104

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování pořadové č. 16 se z přítomných 59 senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovili dva, proti bylo 33. Návrh nebyl přijat. Návrh na zamítnutí nepadl. Můžeme přistoupit k podrobné rozpravě, kterou tímto otevírám. Do podrobné rozpravy je jako první přihlášen pan senátor Jiří Oberfalzer. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Základem pro naše hlasování by podle mého doporučení měl být pozměňovací návrh schválený ústavně-právním výborem. Protože se podněty scházely z různých stran, v krátkém čase se nám nepodařilo odhalit dva drobné nedostatky. Na svých stolech byste měli najít papír s mým pozměňovacím návrhem, který by měl být hlasován jako pozměňovací návrh k pozměňovacím návrhům schváleným ústavně-právním výborem, čímž bychom ho vyčistili. Pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 483 o České televizi, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, senátní tisk 157. Za prvé v bodu 5 slova "v první a druhé větě" vypustit. Stalo se, že při následných úpravách se již ve druhé větě nevyskytuje slovo "výnosy", které jsme korigovali na jednotné číslo "výnos". Znamená to, že odkaz na druhou větu je tam nadbytečný. Myslím, že bude hezčí, když to vypustíme. Totéž se týká bodu 6, který navrhujeme vypustit úplně, a to z toho důvodu, že opět chce změnit "výnosy" na "výnos", ovšem v článku 2 se toto slovo již nyní nevyskytuje. Jsou tam dva nadbytečné odkazy, které by zaplevelovaly podobu zákona. Tuto jednoduchou úpravu doporučuji pozměňovacím návrhem odstranit. A v takto pozměněné podobě podpořit pozměňovací návrhy ústavně-právního výboru. Za sebe a doufám, že i za předkladatele pana senátora Töpfera chci říci, že podpoříme i pozměňovací návrh, který umisťuje odkaz či citaci evropských směrnic na logicky správné místo ve znění zákona o České televizi. Žádám vás i o podporu tohoto návrhu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako další je do podrobné rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier. Máte slovo. Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Důvody k překládanému pozměňovacímu návrhu jsem už uvedl, omezím se pouze na čtení textu pozměňovacího návrhu. V článku I vložit nový bod 1, který zní: V § 2, odst. 1 se za slovo "republiky" vkládají slova "za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu". Dosavadní body 1 až 6 označit jako body 2 až 7. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do podrobné rozpravy se v tuto chvíli nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Požádal bych za předkladatele pana senátora Töpfera, jestli by chtěl vystoupit k proběhlé podrobné rozpravě. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, oba pozměňovací návrhy k pozměňovacím

návrhům potvrzuji. 105

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Zeptám se ještě zpravodajů jiných výborů, zda chtějí vystoupit. Ano, paní senátorka Dagmar Zvěřinová za ústavně-právní výbor. Senátorka Dagmar Zvěřinová: Také podporuji a prosím i o vaši podporu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Prosím zpravodaje

garančního výboru pana k pozměňovacím návrhům.

Petra

Bratského,

aby

nás

provedl

hlasováním

Senátor Petr Bratský: Dovolím si navrhnout plénu tento postup. Napřed

bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu ústavněprávního výboru, který přednesl kolega Oberfalzer, poté o pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru, který přednesl kolega Dienstbier, a potom bychom hlasovali o celém pozměňovacím návrhu ústavněprávního výboru s těmito úpravami jako o vrácení Poslanecké sněmovny s legislativně technickými poznámkami. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Měli

bychom ještě konstatovat, že schválením budou usnesení ostatních výborů již nehlasovatelná. Senátor

Petr

Bratský: Samozřejmě.

V tuto chvíli budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu ÚPV kolegy Oberfalzera. Děkuji. Stanovisko navrhovatele pozitivní, stanovisko zpravodaje pozitivní, kladné. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V této chvíli mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 27 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Prosím další návrh. Senátor

Petr

Bratský: Další

návrh je pozměňovací k pozměňovacímu návrhu ÚPV pana kolegy Dienstbiera. Stanovisko kladné.

návrh

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Také kladné. Nerozumím,

pane senátore. Senátor Jiří Dienstbier: Můj návrh, který jsem načetl, není formulován jako pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu, ale je to načteno jako samostatný pozměňovací návrh. On je totiž na tom nezávislý, ale můžeme hlasovat tím, že ho přiřadíme, zapracujeme do toho, co předložil ÚPV. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Myslím, že budeme hlasovat o vašem návrhu, tak jak jste jej přednesl. V této chvíli už ho nemůžeme měnit. Senátor Jiří Dienstbier: Je to legislativně technická záležitost. Protože on je formulován jako pozměňovací návrh k tomu projednávanému zákonu, a tady je jen dodatek, který zní, že dosavadní body 1 – 6 označit jako body 2 – 7, akorát že v tom pozměňovacím návrhu je více bodů. Čili jen upozorňuji, že pokud se to zařadí, že se analogicky musí přečíslovat i následující body.

106

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane senátore, porušujete Jednací řád tímto způsobem. Podal jste návrh v podrobné rozpravě, o vašem návrhu budeme hlasovat, tak jak byl předložen. Jestli už by předložen správně nebo ne, to už je otázka toho, jak jste jej předložil. V této chvíli, pane zpravodaji, budeme hlasovat o návrhu pana kolegy Dienstbiera. Je to jasné, o čem hlasujeme? Kterým doplňujeme pozměňovací návrh ÚPV, aby to bylo jasné. Což je logické, protože žádný jiný návrh hlasovat nebudeme. V této chvíli je v sále přítomno 60 senátorek a senátorů, kvórum pro schválení je 31. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji, mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 28 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. A nyní budeme hlasovat, předpokládám, o celkovém návrhu ÚPV, doplněném o návrh kolegy Dienstbiera a upraveném podle návrhu kolegy Oberfalzera. Je jasné, o čem hlasujeme? Nemá nikdo námitku? V tuto chvíli je v sále přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Požádal bych o klid v sále, hlavně z pravé části spektra. Já vím, že už je pozdní hodina, ale přesto to ještě chvilku vydržme. V této chvíli mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 29 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji, pane zpravodaji, za provedení tímto návrhem. Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Stále je přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je – v tuto chvíli už to je 60 a potřebný počet je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V této chvíli je možné konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 30 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 55, proti byl jeden, návrh byl přijat. Ještě jsme neskončili, protože ještě musíme pověřit zástupce Senátu. A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Petr Bratský a senátorka Dagmar Zvěřinová. Určitě to bude asi logičtější, že by to byl Petr Bratský a pan senátor Töpfer. Je námitka nebo jiný návrh? Za Senát návrh zdůvodní pan senátor Töpfer, to je samozřejmé. Senátor Petr Bratský: Navrhuji, aby za Senát vystoupili v Poslanecké

sněmovně navrhovatelé, kolegové Töpfer a Oberfalzer. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Jenom

po upřesnění, abychom si to nespletli, teď jste mě trošku rozhodili. Navrhovatelem, pokud vím, je pan Oberfalzer a pan senátor Töpfer, kteří budou vystupovat jako navrhovatelé, a pak za Senát musí být schváleni ještě dva, kteří budou jako by odůvodňovat návrh. 107

Tak to je. Můžeme sloučit obě osoby do jednoho, pokud je to možné. Návrh byl na pana senátora Bratského a pana senátora Töpfera, pokud jsem rozuměl dobře. Dobrá, takže úplně poslední verze, pan senátor Töpfer a pan senátor Oberfalzer. Ano? Teď jsme to trefili. Víme, o čem budeme hlasovat. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 28. Nechávám hlasovat o tomto návrhu na pověření. Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Tím jsme projednali tento bod. Pan senátor Töpfer ještě chce pozdravit a poděkovat. Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji za projednání tohoto zákona všem, kteří pro

něj zvedli ruku. Budeme ho odůvodňovat jako dva navrhovatelé, za což také děkuji, že jste nás pověřili, neboť každý dobrý skutek bude hned po zásluze potrestán. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji jak zpravodajům, tak

panu navrhovateli. Tím jsme ukončili tento bod a můžeme přistoupit k dalšímu návrhu, a tím je – pardon, ještě se – ne, v pořádku. 11. Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování (senátní tisk č. 71) Senátní tisk č. 71. Na 9. schůzi Senátu jsme projednávání tohoto senátního tisku odročili usnesením č. 233 ze dne 8. června 2011. Nyní opět uděluji slovo panu senátoru Jiřímu Oberflazerovi jako navrhovateli. Senátor

Jiří

Oberfalzer: Děkuji,

pane předsedající. Velmi stručně připomenu, že jsme se na předminulé schůzi tímto vráceným návrhem zabývali. Navrhoval jsem zamítnout, a tento návrh byl zamítnut. Ze samého, abych tak řekl rozčarování anebo rozradování, jsem posléze navrhl, abychom tento bod odročili. Minule byl tento návrh vyřazen z programu, a teď je zde znovu, a já znovu navrhuji zamítnout. Ne proto, že bych si myslel, že to je špatně, ale proto, že už mezi tím se jedná o jiných návrzích změn volebních zákonů, a toto by bylo poněkud zpozdilé. Prosím plénum Senátu, aby podpořilo návrh na zamítnutí. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Přesto otevírám rozpravu, pokud se chce vyjádřit někdo k tomuto návrhu. Pokud ne, tak rozpravu uzavírám a budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí. Protože se změnilo kvórum, aktuální přítomnost 48 senátorek a senátorů, aktuální kvórum pro schválení je 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 32 se z 48 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 33, proti bylo 5, návrh byl přijat.

108

Tím byl tento návrh zákona zamítnut, a tím končí i jeho projednávání. Děkuji. A nyní přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a to je 12. Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování (senátní tisk č. 72) Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 72. Tento návrh zákona uvede pan senátor Petr Pakosta jako navrhovatel. Pane senátore, máte slovo. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom připomenu, že předložený návrh se týká komory daňových poradců ČR, resp. její valné hromady jako jejího nejvyššího orgánu. Současná pravidla říkají, že podmínkou usnášeníschopnosti valné hromady Komory daňových poradců je přítomnost více než 50 % daňových poradců, a to osobně nebo na základě plné moci. Tato podmínka vedla k tomu, že ve snaze učinit valnou hromadu usnášeníschopnou se prováděly rozsáhlé nábory plných mocí, a to vyústilo ve stav, kdy několik málo osob zpravidla drží více než 50 % hlasů na této valné hromadě. O nějaké vnitrokomorové demokracii pak nemůže být ani řeči. Odborná veřejnost, čili daňoví poradci, je s tímto stavem dlouhodobě nespokojená, a tato nespokojenost vyústila v podání návrhu novely zákona o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců, který pro valnou hromadu Komory daňových poradců rušil jak onu podmínku účasti více než 50 % daňových poradců, tak i možnost zastoupení na základě plné moci. Ve stejné době pak došlo mezi odbornou veřejností k dohodě o kompromisu, který znamená, že by byla zrušena podmínka účasti více než 50 % daňových poradců na valné hromadě, ale zůstala by zachována možnost zastoupení plné moci. Dále došlo k uzavření gentlemanské dohody mezi zastánci zrušení plných mocí a prezidiem komory daňových poradců, že nebude docházet k již zmíněnému masovému náboru plných mocí, pro zastupování na valné hromadě, a plné moci tak budou hrát jenom doplňkový charakter. Vzhledem k tomu, že k této dohodě došlo prakticky v okamžiku, kdy Senát tento návrh projednával, bylo zároveň dohodnuto, že Senátu bude navrženo schválení návrhu v původní podobě, a návrh bude upraven v průběhu legislativního procesu v Poslanecké sněmovně. Senát na tento návrh přistoupil, a ještě zmíním, že za Komoru daňových poradců tuto dohodu potvrzovala naše kolegyně Jana Juřenčáková. Poslanecká sněmovna na tento postup bohužel nepřistoupila, a rozhodla se vrátit návrh do Senát s tím, že zmíněná dohoda by do návrhu měla být zapracována v Senátu. Vy jste byli tak laskaví, že na své 8. schůzi jste tento návrh přikázali VHZD, a ten při projednávání přijal pozměňovací návrh, se kterým vás, jak doufám, v podrobné rozpravě za chvíli seznámí zpravodaj VHZD, a který návrh upravuje do podoby, o které jsem se zmiňoval. Ještě připojím informaci, že předložený návrh ve své původní podobě se inspiroval pravidly pro valnou hromadu Komory advokátů a navrhovaný stav posouvá pravidla pro valnou hromadu Komory daňových poradců, asi nejblíže k pravidlům pro

109

Sněm veterinárních lékařů nebo patentových zástupců. Ale konstatuji, že ani tohle není na závadu. A proto prosím o laskavé schválení návrhu zákona ve znění pozměňovacího návrhu VHZD. Děkuji za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VHZD jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 72/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, pane navrhovateli, kolegyně, kolegové, navrhované změna není příliš rozsáhlá, jak bylo uvedeno v úvodním slově navrhovatele. Týká se, jak již bylo řečeno, úpravy pravidel pro fungování komory daňových poradců a její valné hromady. Dosavadní úprava byla datována zákonem č. 523/1992, a samozřejmě že postupem času se ukázalo, že tato úprava je zastaralá a nefunkční a neodráží skutečné zastoupení aktivních členů komory, kterých dneska je přes 4000. Byl tady již řečen způsob projednávání a jeho časový postup, v Poslanecké sněmovně a samozřejmě i v názoru vlády se objevily určité připomínky, na které reaguje pozměňovací návrh, který byl přijat při jednání VHZD. Vzhledem k tomu, že předkladatelé novely svým pozměňovacím návrhem a doložením stanoviska vedení komory, což také byla podmínka Poslanecké sněmovny, odpovídají na připomínky vlády i Poslanecké sněmovny, navrhuje VHZD plénu Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců ČR, ve znění pozdějších předpisů, s pozměňovacím návrhem, který tvoří přílohu usnesení č. 72/1. Pozměňovací návrh je velmi jednoduchý, v čl. I bod 3 vypustit, dosavadní body 4 a 5 označit jako body 3 a 4. Chci vás požádat, abyste umožnili postoupení do podrobné rozpravy, tak abychom mohli tento pozměňovací návrh přijmout. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore a zpravodaji. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Protože nepadl žádný návrh na schválení, zamítnutí, odročení, můžeme zahájit podrobnou rozpravu, kterou tímto otevírám. Hlásí se pan zpravodaj. Prosím. Senátor Karel Korytář: Není se k čemu vyjadřovat. V rozpravě nevystoupil

žádný senátor ani paní senátorka. Budeme hlasovat o usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, které jste obdrželi pod č. 72/1. S pozměňovacím návrhem jsem vás už seznámil. Takže budeme hlasovat o usnesení hospodářského výboru, jehož přílohou je pozměňovací návrh. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Ano. Takže protože se do podrobné rozpravy nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana senátora Pakosty, zda se chce vyjádřit? Nechce. Takže návrh je jasný – hlasujeme o usnesení výboru. Kdo je pro tento návrh, nechť zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

110

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 33 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Takže nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, nebo tedy jednoho pozměňovacího návrhu. V sále je přítomno v tuto chvíli 46 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Takže mohu v tuto chvíli konstatovat, že v hlasování pořadové č. 34 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. A proto podle § 130, odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom: 1. Pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupili návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. Dále – a tady si dovolím tedy navrhnout pana senátora Petra Pakostu a pana senátora Karla Korytáře, pardon. Takže tady bude změna. Pan senátor Jiří Oberfalzer, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Není-li jiný návrh, takže přistoupíme k hlasování. A nyní budeme hlasovat o návrhu, který jsem právě přednesl. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Takže mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 35 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli i zpravodaji a projednání tohoto bodu končím. Prosím. Senátor Petr Pakosta: Děkuji za laskavé projednání a schválení. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Přistoupíme k dalšímu

bodu našeho programu. A tím je 13. Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha, senátorky Dagmar Terelmešové a dalších, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 77) Tento návrh senátního návrhu zákona jste obdrželi pod senátním tiskem č. 77. Za navrhovatele uvede tento návrh zákona paní senátorka Dagmar Terelmešová. Prosím, paní senátorko, máte slovo. Senátorka Dagmar Terelmešová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já si dovolím v krátkosti jenom připomenout, čeho se vlastně tento senátní návrh týkal. Týkal se vlastně změny, kterou by se měl měnit zákon č. 108/2006 Sbírky o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o pravidla pro financování sociálních služeb. V současné době dotace ze státního rozpočtu, poskytovaná prostřednictvím rozpočtu krajů, a tato činnost je vykonávána v přenesené působnosti krajů. Úprava, která by měla být platná od 1. 1. 2012, je povinnost krajů zajišťovat dostupnost sociálních služeb na svém území, kdy z MPSV České republiky bude

111

poskytnuta v souladu se střednědobým plánem kraji dotace. A kraj bude rozhodovat o rozdělení této dotace poskytovatelům dle zákona 250/2000 Sbírky o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Senátní návrh řeší posunutí této úpravy k datu 1. 1. 2014. Několik důvodů pro posunutí účinnosti tohoto zákona si dovolím tady uvést. Je to zaprvé zákon o sociálních službách, nestanoví způsob převodu finančních prostředků do rozpočtu jednotlivých krajů. Zadruhé – v rozpočtu MPSV pro rok 2011 alokovaná částka v rámci ČR 6,1 mld. Kč. Přičemž ministerstvo financí nepředpokládá, že by kraje získaly tuto částku v rámci rozpočtového určení daní. Předpoklad je, že tato částka bude rozpuštěna do příspěvku na péči, jež bude hlavním nositelem této platby. Pouhé 2 miliardy, které by měly být poskytnuty krajům na dofinancování sítě sociálních služeb, jsou naprosto nedostačující. Zatřetí – není zatím vyjasněná otázka altmarských kritérií, která se týkají veřejné podpory. A začtvrté – nejsou zpracovány standardy úrovně sociálních služeb v rámci ČR. A důležité je i nerovnoměrné rozložení sítě sociálních služeb. Navržené odsunutí této změny do konce roku 2013 má vytvořit prostor pro ustálení struktury sociálních služeb v jednotlivých krajích České republiky. Proto vás prosím o schválení této materie ve znění pozměňovacích návrhů, které odsouhlasil zdravotní a sociální výbor, s kterým vás seznámí pan zpravodaj, a který navazuje na tento návrh, na ostatní příslušné zákony, což byl nedostatek při 1. čtení. Děkuji za pozornost. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji, paní senátorko.

Zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. A senátní tisk projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 71/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Senátor Pavel Čáslava: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já k podrobnému odůvodnění paní navrhovatelky bych možná dodal ještě pátý důvod, pátý dobrý důvod pro to, aby dotační řízení bylo, jeho převod tedy na kraje, byl odložen. A ten pátý důvod se týká toho, že vlastně kraje jsou významnými poskytovateli sociálních služeb, jsou zřizovateli celé řady příspěvkových organizací sociálních služeb. A v okamžiku, kdy bude na kraje převedeno dotační řízení, budou de facto ve střetu zájmů. Jenom k legislativním podrobnostem snad bych dodal, že po původním předloženém návrhu byl posléze navrhovateli předložen komplexní pozměňovací návrh, který řešil celý návrh zákona tak, aby byl použitelný. Dodám úplně na závěr, že ministerstvo práce a sociálních věcí v současné době připravuje rozsáhlou novelu zákona o sociálních službách. Tato novela je součástí dalšího zákona. A v tomto návrhu zákona je obsažena také změna spočívající v odložení účinnosti převodu dotačního řízení na kraje v podstatě ve stejném znění, v jakém je Senátem předkládán tento projednávaný návrh. Pokud je mi známo, stanovisko MPSV k tomuto senátnímu návrhu zákona není negativní. Já si na závěr dovolím přečíst 30. usnesení z 10. schůze výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, konané dne 13. 7. 2011. K návrhu senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha a senátorky Dagmar Terelmešové a dalších, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sbírky o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 77. Po odůvodnění zástupkyně skupiny navrhovatelů Dagmar Terelmešové, zpravodajské zprávě senátora Pavla Čáslavy a po rozpravě výbor:

112

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění pozměňovacího návrhu, který je uveden v příloze tohoto usnesení. 2. Určuje zpravodajem výboru o návrhu zákona na schůzi Senátu mne. To je vše k tomuto návrhu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. A nyní otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím. A protože nepadl žádný z návrhů na schválení, zamítnutí apod., tak v tuto chvíli otevírám rozpravu podrobnou, do které se nikdo nehlásí. Takže podrobnou rozpravu končím. Táži se zástupkyně navrhovatelů, případně pana zpravodaje, zda chtějí ještě vystoupit, ale myslím si, že vše, co bylo potřeba, zaznělo. Tak, nyní, pane zpravodaji, bych vás požádal, abyste v souladu s jednacím řádem Senátu přednesl pozměňovací návrh, který je návrhem písemně předloženým z výboru, o kterém, zřejmě jako jediném, budeme hlasovat. Senátor Pavel Čáslava: Ten pozměňovací návrh návrhu senátního návrhu

zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sbírky o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, máte na svých lavicích, rozdán současně, protože je přílohou 30. usnesení ze schůze výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane zpravodaji.

Takže přistoupíme k hlasování. V sále je v tuto chvíli přítomno 46 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum je 24. A budeme tedy hlasovat o pozměňovacím návrhu garančního výboru, tak jak jej uvedl pan zpravodaj. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto pozměňovacímu návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. V tuto chvíli mohu konstatovat, že hlasování pořadové č. 36 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další pozměňovací návrhy, tak nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 26. Zahajuji tímto hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku. V tuto chvíli mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 37 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Návrh byl schválen, a proto podle § 130, odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili: 1. Předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. 2. Paní senátorku Dagmar Terelmešovou a senátora Zdeňka Škromacha, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Zeptám se jenom k těm dvěma jménům, jestli je návrh nějaký jiný nebo doplňující? Rád to přenechám někomu, ale budiž, není jiný návrh. Takže k této chvíli přistoupíme k hlasování. A budeme hlasovat o návrhu, který jsem právě přednesl. Takže zahajuji hlasování. 113

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V této chvíli tedy mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 38 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji paní navrhovatelce i zpravodaji za projednání tohoto bodu a bod končím. Prosím. Senátorka Dagmar Terelmešová: Já bych chtěla jenom poděkovat za

schválení. Děkuji všem kolegyním a kolegům. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Díky a gratuluji paní senátorce k prvnímu úspěšnému zákonu. A nyní máme, pokud se nepletu, poslední bod našeho jednání. A tím je

14. Návrh senátního návrhu zákona senátora Tomáše Grulicha a dalších, kterým se mění zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik (senátní tisk č. 143) Senátní tisk č. 143. Návrh zákona jste obdrželi. Tento návrh zákona uvede senátor Tomáš Grulich. Pane senátore, prosím, máte slovo. Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já děkuji, že jste tady ještě v tuto pozdní dobu zůstali a odměnou vám za to bude, že jsem ze čtyřstránkového projevu tři stránky skoro vyškrtal. Předkládaný návrh reaguje na praxi při vypořádání se žádostmi o přiznání nároku dle zákona č. 212/2009 Sbírky. Ze smlouvy mezi Sovětským svazem a Československem o odstoupení Podkarpatské Rusi k sovětské Ukrajině bylo dohodnuto, že si obyvatelstvo může samo individuálně rozhodnout, zda bude žít v novém státě, nebo bude optovat pro Československo a tam se také vystěhuje. Smluvně bylo slíbeno, že Sovětský svaz finančně vyrovná nemovitosti zanechané optanty na odstoupeném území. V roce 1958 obdržela československá strana od Sovětského svazu 920 milionů korun na vyrovnání za nemovitosti. Na základě vládního usnesení č. 159/1959 bylo vyplaceno z této částky pouhých 13 milionů. Smyslem navrhované změny zákona 219/209 je zejména snaha odstranit tvrdosti a interpretační nejasnosti, které tento zákon představuje. Nejčastějším důvodem pro zamítnutí žádosti o vypořádání správním orgánem je nedodržení podmínky uvedené v současné zákonné úpravě – a to opuštění a zanechání majetku na Podkarpatské Rusi mezi daty 5. listopadu 1938 až 18. března 1939. A tedy nedodržení přesného časového úseku přibližně 4 měsíců, přičemž odjezd převážné většiny poškozených se konal v intervalu více než rok. Toto časové období bylo v zákoně voleno poměrně nešťastně a bez bližšího povědomí o historických událostech daného období vzhledem k vyhrocenosti situace na území Podkarpatské Rusi. Po celý rok 1938 docházelo k ohrožování obyvatelstva českého a slovenského původu. Českoslovenští občané z těsné blízkosti hranic s Maďarskem

114

byli našimi úřady evakuováni před termínem uvedeným v zákoně. Jednalo se většinou o rodiny legionářů – zemědělců. Státní zaměstnanci, železničáři, poštovní zaměstnanci, finanční úředníci, četníci, kteří zde sloužili až do obsazení celého území Podkarpatské Rusi, které skončilo 18. 3. 1939, podle výkladu správního orgánu měli nejpozději v tento den – s trochou nadsázky – nasednout do vlaku a odjet. Oni tam museli často zůstat, protože likvidovali tyto úřady a samozřejmě toto datum nedodrželi. Dle nového zákona, jestliže bude přijata tato novela, projde aplikačním testem asi o 240 osob více, což představuje osoby, jejichž žádost byla zamítnuta, což bude mít pro státní pokladnu dopad přibližně 150 milionů Kč. Lze rovněž předpokládat, že se k těmto osobám přidá ještě přibližně 100 osob, které s podáním žádosti váhaly z pragmatických důvodů, respektive s vědomím, že neprojdou aplikačním testem. Celkově lze tedy dopady na státní rozpočet kvantifikovat v řádu 200 až 210 milionů Kč. Zde je nutné připomenout, že když byl původní zákon přijímán, předpokládaly se náklady ve výši 0,5 až 1 miliarda Kč. Zatím bylo vyplaceno 128 milionů a přičteme-li z hlediska rozpočtu tu nejčernější částku 210 milionů Kč, získáme částku 338 milionů, což je hluboko pod původním předpokladem. Při tvorbě novely jsem postupoval tak, že jsem nechal zpracovat advokátní kanceláří návrh, která text zkonzultovala se senátní legislativou. Když se dosáhlo shody, předložil jsem novelu do schůze Senátu. Ještě před projednáváním v senátních výborech zjistila senátní legislativa určité nedostatky, které jsme vtělili do pozměňovacích návrhů. Původně se jako nejjednodušší jevilo vynechat veškerá data, aby pak v paragrafu 3 odst. 1 písm. c) zmizela věta – zanechala v období od 5. listopadu 1938 do 18. března 1939 a po dobu 23. května 1945 pozbyla na území Podkarpatské Rusi svůj nemovitý majetek a již se k němu do 29. června 1945 nemohla vrátit, nebo zanechala. Když bychom tuto větu vyškrtli, tak jak jsme původně uvažovali, tak by v této části zbyla pouze věta, že se jedná o lidi, kteří pozbyli svůj nemovitý majetek na území Podkarpatské Rusi v souvislosti se smluvním postoupením tohoto území Svazu sovětských socialistických republik. Kdybychom toto takto vyškrtli, jak jsme o tom uvažovali, tak by vlastně většina lidí na to nedosáhla, protože většinu toho majetku ztratili už ve chvíli, kdy docházelo k maďarizaci tohoto území, respektive k okupaci tohoto území Maďarským královstvím. Proto bylo dohodnuto, že by bylo lepší, zanechat tam určitá data. Senátní legislativa doporučila prakticky vynechat jen z věty datum 18. března 1938 a vymezit tak právo na odškodnění majetku mezi 5. listopadem 1938, což je datum vídeňské arbitráže, a datem 23. května 1945, který je datem platnosti dekretu č. 5 prezidenta republiky ze dne 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů. Je však podivné, že jedno hraniční datum se opírá o vídeňskou arbitráž a druhé o dekret prezidenta republiky, který vymezuje dobu nesvobody od 29. září 1938, to je Mnichov. Proto mám připravenu úpravu těchto pozměňovacích návrhů k novele, které si osvojil garanční výbor Senátu. Navrhuji, aby časové rozpětí bylo od 29. září 1938, což je datum Mnichovské dohody, na niž navazovala první vídeňská arbitráž, a druhým mezním datem navrhuji 29. červen 1945, jež je datem, od kterého postoupila Československá republika Podkarpatskou Rus Sovětskému svazu. Zdá se mi to logické a správné.

115

Všechna data jsou nějakým způsobem zpochybnitelná a jsou problematická. Je třeba si uvědomit, že tato oblast v posledních sto letech prošla velmi komplikovanou historií. Její název se změnil šestkrát jenom za tuto dobu. Velmi výstižně – abych vás aspoň pobavil na konec – o tom hovoří velice hezká anekdota, kdy muž přijde před nebeskou bránu a Pán Bůh se ho ptá "kde ses narodil", on říká "v Rakousku-Uhersku". "Kde jsi začal chodit do školy" – "v Československu". "Kde ses oženil" – "v autonomní republice Zakarpatská Ukrajina". "Kde se ti narodilo první dítě" – "v Maďarsku". "Kde jsi ovdověl“ – „v Sovětském svazu". "Kde jsi zemřel" – "na Ukrajině". On mu říká "ale já tady takovýho světoběžníka nechci". A on říká "Pane Bože, já jsem se z toho Mukačeva celý život vůbec nehnul". Je to opravdu velmi smutná část země a najít úplně přesná data, přesné vymezení je skutečně obtížné. Já vás prosím, abychom se přiklonili k tomu datu, které jsem navrhoval. Děkuji. Místopředseda

Senátu

Zdeněk

Škromach: Děkuji,

pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ÚPV jako výbor garanční. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Soňa Paukrtová. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 143/1. Prosím paní senátorku, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Senátorka Soňa Paukrtová: Pane, předsedající, dámy a pánové, já mám zato, že pan předkladatel řekl všechno podstatné. Snahou ÚPV i pana předkladatele bylo pokud možno precizovat návrh zákona a snažit se odškodnit pokud možno co nejširší okruh osob, které by na odškodnění měly nárok. Situace tam byla opravdu velmi komplikovaná. Snažila jsem se do toho proniknout, je to opravdu hodně složité. Poté, co ÚPV přijal pozměňovací návrh, který je součástí tisku 143/1, tak pan předkladatel přišel ještě s rozšířením tohoto pozměňovacího návrhu s cílem odškodnit opravdu všechny ty, kteří na to mají nárok. Takže rozpracoval ve spolupráci s naší legislativou pozměňovací návrh a já vám doporučuji, abychom rozpracovaný pozměňovací návrh, který bohužel pan kolega Grulich zřejmě bude muset načíst na mikrofon, podpořili. Musím říci, že přijímání pozměňovacích návrhů a práce na tom byla poměrně komplikovaná, protože při minulém jednání před 14 dny jste tady vyslovili přání, aby ÚPV i výbor pro vědu, kulturu, lidská práva a petice to projednal co nejrychleji, protože skutečně ti potřební umírají velmi rychle a mohlo by se stát při dalších a dalších odkladech, že by nedosáhli na to, na co nesporně mají nárok. Takže vás prosím o podporu pozměňovacích návrhů, tak jak je načte pan kolega Grulich. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Návrh

projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 143/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Oberfalzer, který má nyní slovo. Pane senátore, máte slovo. Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. Náš výbor doporučuje plénu návrh schválit.

Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Dryml. Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, navrhovatelé, kolegové a kolegyně, dobře si pamatuji, když tady poslankyně ČSSD Hana Orgoníková předkládala návrh na odškodnění těchto lidí z Podkarpatské Rusi. Tehdy

116

se tvrdilo, že to bude stát maximálně do 100 milionů a bude se to týkat pár desítek občanů. Nyní vláda rozpočtové odpovědnosti – vše se zdražuje, lidé jsou zatěžováni novými poplatky, nejsou peníze ani na policisty – tady náhle rozšiřuje prakticky na všechny odškodnění, které může dosáhnout až jedné miliardy. Žádost si podalo 600 lidí. Domnívám se, že těch lidí bude ještě více. Takže když tady někdo manipuluje 200 až 210 miliony, asi to není pravdivá informace. Chtěl bych vás všechny upozornit na to, že nejsem proti tomu, aby se odškodňovaly majetkové křivdy. Ale pokud si velmi dobře pamatuji, tak se odškodňovaly jenom některé majetkové křivdy! Ne všechny a ne v takovém rozsahu, jak je nám to teď předkládáno! Je mi velmi líto, ale já nemohu podpořit tento návrh už jenom s ohledem na to, že si to v současné době Česká republika podle mého názoru nemůže dovolit. Jsem zvědav, pánové z té pravé poloviny spektra, jestli uděláte takový návrh zákona, aby odškodnil všechny majetkové křivdy i těm občanům po roce 1948, kteří doposud marně čekají na odškodnění, a jestli budete k nim tak vstřícní. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. S přednostním právem se do rozpravy přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová. Senátorka Soňa Paukrtová: Já doopravdy velmi nerada zdržuji v pozdní hodinu. Chtěla bych říci, že odškodnění majetkových křivd osob, o kterých dnes jednáme, je trošku jiné než u těch ostatních. Protože tehdy Československo v 50. letech obdrželo od tehdejšího Sovětského svazu poměrně vysokou částku, ze které nic nevyplatilo. Takže to odškodnění je trošku jiného charakteru, než všechny majetkové křivdy, které jsme doposud projednávali. Já vás velmi prosím, abyste podpořili návrh s pozměňovacími návrhy, protože se jedná o to, že ti lidé tam majetek zanechali, Československo přijalo nemalé finanční prostředky a nevyplatilo je. Myslím si, že je to něco trošku jiného a že každá vláda, ať je jakkoli rozpočtově odpovědná, by měla platit to, co přijala, platit své dluhy. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko. Jako

další je do rozpravy přihlášen pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore. Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych vám ve stručnosti řekl příběh paní Marie Chytilové, rozené Petrůjové, na kterou se měl původně nárok na odškodnění také vztahovat. Bohužel je mezi oněmi asi 400 rodinami, které po zavedení daného časového úseku návratu byly z tohoto nároku vyňaty. Ona paní Chytilová rozená Petrůjová se narodila v roce 1928 v Mukačevu. Její rodiče pocházeli ze Slovácka, z Bystřice pod Lopeníkem. Otec Ludvík Petrůj po první světové válce, ve které mimochodem bojoval za Rakousko-Uhersko na italské frontě, se po válce vypravil na Podkarpatskou Rus a začal tam obchodovat. Obchodoval úspěšně, postavil velký dům, který využíval k pronajímání bytů nebo pokojů českým úředníkům a vojákům. Tam byl úspěšných 10 let, až do roku 1938, kdy došlo k maďarské anexi území. Na Podkarpatské Rusi mohl zůstat, ale pouze za podmínky, že přijme maďarské občanství. To on odmítl a rozhodl se přestěhovat zpátky na Moravu. Veškerý nemovitý majetek, především onen krásný velký dům, na který po celý zbytek života vzpomínal, musel v Mukačevu zanechat, a vypravil se zpět do vlasti se třemi malými dětmi, bez jakýchkoli prostředků na živobytí. Tenkrát na určitý den mu byl přistaven vagon, ve kterém se musel s celou rodinou vrátit zpět. Ten den mu byl určen. On si nemohl to datum vybrat. To, že zanechání celého

117

majetku na Podkarpatské Rusi bylo pro pana Petrůje nejen hmotná újma, ale především velké psychické drama, které se nezahojilo po celý zbytek života, je věc jiná. Bylo by však další tragickou nespravedlností, kdyby jeho potomci neměli nárok na odškodnění jen z toho prostého důvodu, že se netrefili do lhůty návratu mezi 5. listopadem 1938 a 18. březnem 1939, jak prosadila Poslanecká sněmovna. Proto vás, vážení kolegové, prosím o podpoření senátního návrhu kolegy Grulicha a pozměňovacího návrhu ÚPV. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další je do rozpravy přihlášen pan senátor Jaromír Jermář. Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, budu se snažit být velice stručný. Není to vládní návrh, je to senátní návrh, na kterém se podíleli nejenom senátoři z pravicového, ale i z levicového spektra našeho Senátu. Pan Štětina tady zmínil jeden osud. Já zmíním jeden další – velice krátce. Paní Sovová z Mladé Boleslavi, jejíž otec byl československý legionář z první války, nám pomáhal Československo vybojovat a šel Československo budovat na Podkarpatskou Rus. V roce 1938 a 1939 bránil Československou republiku, na kterou bychom měli být hrdi, a odjel domů právě až po tom termínu 18. března, o dva dny později, protože opravdu se snažil bránit Československou republiku ještě v této části. To znamená, že paní Sovová neměla na odškodnění nárok. Čekala celý rok, bohužel se nedočkala. Před měsícem zemřela. Takže tato rodina už odškodněna nebude. Já bych si moc přál, aby těch rodin, které odškodněny nebudou, kterým ty křivdy zmírněny nebudou, bylo co nejméně, a proto se velice přimlouvám, abychom tento zákon podpořili a aby také byl co nejdříve projednán v PS. Já vám za to děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Jako

další je do rozpravy přihlášen pan senátor Vladimír Dryml. Senátor

Vladimír

Dryml: Vážený

pane předsedající, předkladatelé, kolegyně a kolegové. Vážený pane předsedající – vaším prostřednictvím paní senátorce bych chtěl říci, že miliony v roce tuším 1957 nejsou peníze v roce 2011. To zaprvé. Zadruhé jsem zvědav, jak budeme vstřícní k těm lidem, kteří v důsledku Mnichovské dohody museli opustit naše pohraničí a doposud nebyli v žádném případě odškodněni! Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Zeptám se pana předkladatele, zda se chce vyjádřit k rozpravě. Prosím, pane senátore, máte slovo. Senátor Tomáš Grulich: Velmi rád bych se vyjádřil ke slovům našeho

kolegy, který je tak geniální, že si to pamatuje, i když tady nebyl, protože my jsme tento zákon přijímali na začátku roku 2009, a pokud si pamatuji, tak jste tady necelý rok, ale pamatujete si jistě, že se jednalo o 100 milionů Kč, ale já tady mám stenozáznamy, kde se jasně hovoří o tom, že předpokládaná částka byla 0,5 až 1 miliarda Kč. Jestli jste mě poslouchali, hovořil jsem o maximální částce, i s touto částkou, o které hovořím, 320 milionů, což je stále pod předpokládanou částkou, kdy jsme ten zákon přijímali. Nejde také o to, že bychom odškodňovali jenom někoho, ale skutečně do tehdejšího Československa byly dány peníze a nevyplatily se, prošustrovaly se na záchranu já nevím kolikáté pětiletky, která v té době byla. 118

Dovolte mi, abych přečetl pozměňovací návrh k senátnímu návrhu, kterým se mění zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanů České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik. 1. Bod 1 vypustit. Následující body přečíslovat. 2. Bod 1 (dosavadní bod 2) se upravuje takto: "1. V § 3 odst. 1 písm. c) slova "5. listopadu 1938 do 18. března 1939 a po dobu do 23. května 1945 pozbyla na území Podkarpatské republiky svůj nemovitý majetek a již se k němu do 29. června 1945" nahrazují slovy... Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Pane senátore, já bych jenom

vám do toho vstoupil. Já myslím, že by to mělo zaznít v podrobné rozpravě. Já se omlouvám. (P. Grulich: Přerušuji!) Děkuji. Takže ptám se zpravodaje výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pana senátora Jiřího Oberfalzera, jestli chce vystoupit. Zdá se, že ne, takže paní zpravodajka garančního výboru paní senátorka Soňa Paukrtová. Já bych vás poprosil o shrnutí obecné rozpravy. Senátorka

Soňa

Paukrtová: Pane

předsedající, v obecné rozpravě nezazněl ani návrh na zamítnutí, ani na schválení, ani na odročení, takže bylo by dobře otevřít podrobnou rozpravu. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Já tedy tady mám problém,

protože návrh na schválení je v usnesení výboru… Senátorka Soňa Paukrtová: Omlouvám se. Já jsem to špatně pochopila.

Pan kolega Oberfalzer za výbor pro vědu, kulturu, lidská práva a petice navrhl schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. A hlásí se mi tady paní senátor Jirsa… (Omyl.) Doba už je pokročilá a já tomu plně rozumím. V tuto chvíli je tady jediný návrh k hlasování, a to je návrh schválit. Čili ti, kteří chtějí umožnit hlasování o pozměňovacích návrzích, tak neschvalují. Mohu říct, že v tuto chvíli je přítomno 50 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 26. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh senátního návrhu zákona tak, jak jej předložil senátor Tomáš Grulich. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 39 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro nevyslovil nikdo, proti bylo 20. Návrh nebyl přijat. A v tuto chvíli tedy otevírám podrobnou rozpravu k návrhu zákona a hlásí se – a myslím si, že naprosto správně – pan předkladatel. Senátor Tomáš Grulich: Je už, kolegové, skutečně pokročilý čas, ale kousek už jsem vám přečetl. Dovolte mi, abych vám přečetl již avizovaný pozměňovací návrh. Vynechám preambuli. 1. Bod 1 vypustit. Následující body přečíslovat. 2. Bod 1 (dosavadní bod 2) upravit takto:

119

"1. V § 3 odst. 1 písm. c) slova "5. listopadu 1938 do 18. března 1939 a po dobu do 23. května 1945 pozbyla na území Podkarpatské Rusi svůj nemovitý majetek a již se k němu do 29. června 1945" nahrazují slovy "29. září 1938 a po dobu do 29. června 1945 pozbyla na území Podkarpatské Rusi svůj nemovitý majetek a již se k němu do tohoto dne".". Pak to dál pokračuje. 3. bod 2 (dosavadní bod 3) upravuje: "2. Poznámka pod čarou č. 6 se zrušuje.". 4. V čl. II v bodu 1 slova "nové právní úpravy" nahradit slovy "zákona, kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik, ve znění čl. I tohoto zákona". 5. V čl. II bod 2 vypustit. Následující bod označit jako bod 2. 6. V čl. II dosavadním bodu 3 slova "založený tímto zákonem v čl. I" nahradit slovy "podle zákona, kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik, ve znění čl. I tohoto zákona". Toť prosím vše. Ty poslední body jsou legislativní, technické, tak jak na to legislativa přišla. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Dále se do podrobné rozpravy nehlásí nikdo, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda chce ještě vystoupit se závěrečným slovem. Myslím, že ne. (Nepřeje si.) A požádal bych v této chvíli ještě zpravodaje výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pana senátora Jiřího Oberfalzera, jestli chce vystoupit. Nechce. Dobře, děkuji, pane kolego. A paní zpravodajka garančního výboru by se vyjádřila k proběhlé rozpravě a provedla nás hlasováním. Senátorka Soňa Paukrtová: Byl podán jediný návrh, který doporučuji ke schválení, a navrhuji vám, abychom o něm hlasovali jako o celku, protože on ani nejde dobře rozdělit. Takže budeme hlasovat jako o celku o tomto pozměňovacím návrhu a já vám ho doporučuji ke schválení. Děkuji. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, paní senátorko, ale je

tady problém, protože máme usnesení ústavně-právního výboru, které je jiné a asi se s tím musíme vyrovnat. Senátorka Soňa Paukrtová: Ano. Ústavně-právní výbor přijal pozměňovací návrhy a návrh pana kolegy Grulicha je rozšiřuje. Takže já vám navrhuji, abychom nejprve hlasovali, byť je to neobvyklé, o pozměňovacím návrhu pana kolegy Grulicha tak, jak byl načten, a pokud bude schválen, tak je pozměňovací návrh ústavněprávního výboru nehlasovatelný. Děkuji vám. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Je to jedno z možných řešení.

Víme, o čem budeme hlasovat v této chvíli. Já opět dám šanci opět ještě senátorkám a senátorům, aby mohli zaujmout místo. Odhlašovat vás nebudu. Budeme v tuto chvíli hlasovat o návrhu, který uvedla paní zpravodajka, tedy o návrhu předneseném panem navrhovatelem s tím, že schválením se stává nehlasovatelný návrh ústavněprávního výboru.

120

Víme, o čem hlasujeme. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 49, proti byl 1. Návrh byl přijat. Ještě počkejme chvilku! Nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. A ještě poprosím o jedno hlasování. Návrh byl schválen, a proto podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. Ale teď si nejsem zcela jist, jestli jsem nezapomněl vyhlásit výsledek hlasování. Ale pro jistotu ho zopakuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 49, proti byl 1. Návrh byl přijat. Takže ještě jednou opakuji, návrh byl schválen a podle § 130 odst. 8. jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili 1. předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání a 2. senátora Tomáše Grulicha a senátora Jaromíra Jermáře (námitky) – takže paní senátorku Soňu Paukrtovou místo toho, dobře, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Návrh je jasný. Přistoupíme k hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli i zpravodajům tohoto bodu. Tím projednávání bodu končím. Zároveň to byl poslední bod naší 11. schůze, kterou tímto také končím. Přeji vám hezký večer. Opravdu, pane předsedo výboru, je to konec! Tedy dneska. A přeji hezké prázdniny a dovolenou, kdo jste ji ještě neužili a nezažili, a setkáme se koncem prázdnin. (Jednání ukončeno ve 20.33 hodin.)

121

Těsnopisecká zpráva Senátu Parlamentu České republiky 8. funkční období – 11. schůze Vydává Kancelář Senátu, Odbor organizační Valdštejnské nám. 4/17, 118 01, Praha 1 WWW.SENAT.CZ (DOKUMENTY A LEGISLATIVA) – TĚSNOPISECKÉ ZPRÁVY