Trestné činy proti majetku

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Trestné činy proti majetku Bakalářská práce

Autor:

Vlastimil Forst Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Jiří Košíček

Duben, 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Břeclavi dne 28.4.2012

Vlastimil Forst

Děkuji Mgr. Jiřímu Košíčkovi za odborné vedení, konzultace, poskytování rad a materiálových podkladů potřebných pro tuto bakalářskou práci.

Anotace Cílem mé bakalářské práce na téma „Trestné činy proti majetku“ bylo seznámení se s problematikou nejčastěji páchaných trestných činů v této oblasti. V bakalářské práci jsou zpracovány skutkové podstaty těchto trestných činů a ve zvláštní kapitole pak se zmiňuji i o některých dalších trestných činech v této oblasti. Kromě obecných základních pojmů, které se vztahují k ochraně majetkových zájmů, jsem se zaměřil i na tresty, které je možno za tyto trestné činy uložit.

Klíčová slova: Trestný čin, subjektivní stránka, objektivní stránka, subjekt, objekt, úmysl

Annotation The goal of my thesis on the topic of „Crimes against property“ was determining and survey of the the most common and most often criminal acts in this section of criminal law field. I tried to deal with merits of these often occuring crimes and also mention some other not so common property criminal offences in the special chapter. Except for generally used basic terms applying to protect private property interest i also concerned my attention to penalties that could be in such property criminal cases sentenced.

Key words: Criminal act, subjective aspekt, objective aspekt, subjective, objective, intention

OBSAH: ÚVOD............................................................................................................................................................ 6 1.

OBECNĚ POJEM, ÚČEL, FUNKCE A ZÁSADY TRESTNÍHO PRÁVA .............................................................. 8 1.1. 1.2.

2.

OCHRANA MAJETKOVÝCH ZÁJMŮ ...................................................................................................... 13 2.1. 2.2. 2.3. 2.4.

3.

OBJEKT TRESTNÉHO ČINU .......................................................................................................................... 14 PŘEDMĚT ÚTOKU..................................................................................................................................... 14 JEDNÁNÍ A NÁSLEDEK................................................................................................................................ 15 SUBJEKT A SUBJEKTIVNÍ STRÁNKA ................................................................................................................ 16

SKUTKOVÉ PODSTATY NEJČASTĚJI PÁCHANÝCH TRESTNÝCH ČINŮ PROTI MAJETKU............................. 22 3.1. 3.2. 3.3. 3.4. 3.5. 3.6. 3.7. 3.8.

4.

HISTORICKÝ POHLED NA VÝVOJ TRESTNÍHO PRÁVA .......................................................................................... 10 SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA ....................................................................................................................... 11

TRESTNÝ ČIN KRÁDEŽE PODLE § 205 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU .............................................................................. 22 TRESTNÝ ČIN ZPRONEVĚRY PODLE § 206 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU ........................................................................ 25 TRESTNÝ ČIN PODVODU PODLE § 209 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU ............................................................................ 29 § 210 POJISTNÝ PODVOD .......................................................................................................................... 32 § 211 ÚVĚROVÝ PODVOD ......................................................................................................................... 36 TRESTNÝ ČIN ZATAJENÍ VĚCI PODLE § 219 TRESTNÍHO ZÁKONÍKU ....................................................................... 38 § 220 PORUŠENÍ POVINNOSTÍ PŘI SPRÁVĚ CIZÍHO MAJETKU ............................................................................. 40 § 230 NEOPRÁVNĚNÝ PŘÍSTUP K POČÍTAČOVÉMU SYSTÉMU A NOSIČI INFORMACÍ ................................................ 42

TRESTY A OCHRANNÁ OPATŘENÍ ........................................................................................................ 43 4.1. OBECNÉ ZÁSADY PRO UKLÁDÁNÍ TRESTŮ ....................................................................................................... 43 4.2. DRUHY TRESTŮ ....................................................................................................................................... 50 4.2.1. Druhy trestů u dospělých pachatelů .............................................................................................. 51 4.2.2. Druhy trestů u mladistvých pachatelů ........................................................................................... 52 4.3. OCHRANNÁ OPATŘENÍ .............................................................................................................................. 53

ZÁVĚR: ........................................................................................................................................................ 55 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................................................... 57

ÚVOD V úvodu své bakalářské práce bych chtěl nastínit, proč jsem si vybral právě téma „Trestné činy proti majetku“. Při svém studiu na střední škole jsem vykonával po dobu 4 let povinnou praxi na Okresním státním zastupitelství v Břeclavi, a to vždy jeden den za 14 dnů. Zde jsem se seznámil s různorodou trestnou činností, zaujala mne však trestná činnost majetková, která je na břeclavském okrese ze všech trestných činů, pominu-li trestnou činnost v dopravě, nejrozšířenější. Okres Břeclav má několik lokalit, kde se daří hlavně pachatelům drobných krádeží. Je to hlavně Lednicko-Valtický areál s celou řadou překrásných památek, ale i parkovišti, kde obzvlášť od jarních měsíců do zimy parkují své automobily návštěvníci památek. Je to i rozsáhlý komplex chatek, stanů a rovněž automobilů kolem Mušovských jezer a u Lednických rybníků, zvláště U Apolla, je to i lokalita vykopávek Na Pohansku. Další zajímavou oblastí pro turisty je Mikulovsko, které je příhraniční s Rakouskem a toto město, plné heren a penzionů navštěvuje hlavně zahraniční klientela. Nelze v této souvislosti pominout Pálavské vrchy. Zde všude dochází k vykrádání automobilů, chatek, stanů, přičemž pachatelé mnohdy ani žádnou věc k odcizení nenajdou, ale způsobí další škodu poškozením věci, např. rozbitím skla vozidla. Další specialitou našeho okresu jsou krádeže jízdních kol, přičemž nezáleží na tom, zda jde o shora zmíněné lokality nebo o odcizená kola např. u obchodů, úřadů nebo dokonce ze dvorů u rodinných domků. Při své praxi na státním zastupitelství jsem se setkal s další trestnou činností a to pokud jde o podvodná jednání, ať již jde o trestný čin podvodu podle § 209 trestního zákoníku, více však jsem zaznamenal trestných činů úvěrového podvodu. Bylo celkem typické, že vždy v jarních měsících se objevilo množství trestních oznámení od různých úvěrových společností, ze kterých v podstatě vyplývalo, že úvěrová smlouva byla uzavřena na vánoční dárky, v této smlouvě osoba, která smlouvu uzavřela, uvedla nepravdivé údaje, pokud jde o zaměstnavatele a výši výdělku, přičemž v uvedené organizaci nikdy nepracovala a opatřila si padělané doklady, kterými osvědčovala pravdivost údajů pro uzavření smlouvy. Dalším trestným činem, který je často páchán, je trestný čin poškození cizí věci podle § 228 trestního zákoníku. Jako samostatný trestný čin se vyskytuje méně často, častěji je to

v jednočinném souběhu s trestným činem krádeže podle § 205 trestního zákoníku, případně s trestným činem porušování domovní svobody podle § 178 trestního zákoníku. Na okrese Břeclav působí v rámci odhalování trestné činnosti Územní odbor Policie České republiky Břeclav, čtyři obvodní oddělení policie a to v Břeclavi, Hustopečích, Pohořelicích a v Mikulově se svými odloučenými služebnami a tři oddělení dálniční policie. Je zde Okresní státní zastupitelství Břeclav a Okresní soud Břeclav. V této souvislosti je nutné zmínit i Věznici Břeclav, která je jak pro výkon vazby, tak i pro výkon trestu. Jak jsem již uvedl shora, právě vykonávaná praxe na státním zastupitelství mne motivovala k tomu vybrat si téma z trestního práva a právě oblast trestných činů majetkových. Ve své bakalářské práci se chci věnovat nejčastěji páchaným trestným činům, abych získal pokud možno hlubší poznání o této problematice.

1. Obecně pojem, účel, funkce a zásady trestního práva Trestní právo patří mezi hlavní právní normy českého právního řádu a je odvětvím veřejného práva. Jeho součástí je trestní právo hmotné, které stanoví, jaké jednání je trestným činem a jakou sankci je za tento čin možno uložit, a trestní právo procesní, které upravuje postup orgánů činných v trestním řízení a to od samého počátku, kdy trestný čin vyšel najevo a kdo je jeho pachatelem, až do pravomocného skončení trestního řízení. Základním účelem trestního práva hmotného je ochrana nejdůležitějších právních statků, jakými jsou především zájem společnosti na ochraně jeho zájmů, ochrana ústavního zřízení České republiky a jakož i oprávněné zájmy občanů jako fyzických osob a zájmů osob právnických před trestnými činy. Trestní právo plní několik základních funkcí, přičemž základní funkci je ochrana společnosti před kriminalitou, to znamená postih trestných činů, které jsou pro společnost škodlivé, kdy znaky těchto trestných činů jsou uvedeny v trestním zákoníku a jejichž stupeň škodlivosti pro chráněné hodnoty je vyšší než nepatrný. Kromě základní funkce, kterou je ochrana společnosti před kriminalitou, plní trestní právo několik dalších základních funkcí, kterými jsou ochranná funkce, preventivní funkce, represivní funkce a regulativní funkce. Ochranná funkce trestního práva spočívá v tom, že chrání základní hodnoty a vztahy upravené i v jiných právních předpisech, zejména v právu ústavním, občanském, obchodním, správním a jiných. Použití trestního práva přichází v úvahu tehdy, kdy prostředky těchto odvětví nepostačují a kdy již došlo ke spáchání trestného činu. Pokud jsou splněny všechny podmínky, je právem, ale i povinností orgánů činných v trestním řízení pohnat pachatele činu k odpovědnosti a tím jeho právní chování vynutit i za použití sankce. Preventivní funkce trestního práva sleduje ochranu společnosti předcházením trestné činnosti, jakož i činnosti jinak trestné, pokud jde o mladistvé pachatele. Působí jednak individuálně, to znamená na konkrétní pachatele trestného činu. Účelem této funkce je působit jak na pachatele trestného činu, tak i na ostatní možné pachatele trestných činů v rámci tzv. generální prevence. Preventivní funkce trestního práva má působit k tomu, aby se předcházelo trestné činnosti, vychovávat odsouzeného k tomu, aby vedl řádný život a další trestné činnosti se nedopouštěl a tím výchovně působí i na ostatní členy společnosti.

Represivní funkce směřuje k ochrannému cíli trestního práva výlučně cestou individuálního působení na pachatele trestného činu, tedy uložením trestu a jeho výkonu. Na účel trestního práva, kterým je ochrana společnosti, stejně tak jako základní funkce, a navazují i základní zásady trestního práva. Základní zásady trestního práva hmotného jsou určité právní principy, vůdčí právní ideje, na kterých je založeno trestní právo hmotné. Základní zásady trestního práva vycházejí z principu právního státu, který je základním ústavněprávním principem České republiky. Význam základních zásad trestního práva je několikerý: a) poznávací – význam této zásady spočívá v pochopení smyslu, podstaty, cíle, funkce trestního práva a to jak celku tak v jejích jednotlivých částech b) interpretační – napomáhají při výkladu zákona, jeho jednotlivých částí tak, aby byl naplněn účel trestního zákona c) aplikační – slouží rovněž při výkladu trestněprávních norem při aplikaci konkrétních sporných otázek, které se v trestním právu hmotném vyskytnou, d) pro tvorbu práva – základní zásady by měly být podkladem pro stabilitu trestního zákoníku tak, aby při případné dílčí novelizaci nebyla novelizace v rozporu se základními zásadami. K základním zásadám trestního práva náleží: -

Zásada nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege – tedy Zásada žádný trestný čin bez zákona, žádný trest bez zákona – lze vyjádřit tak, že každý trestný čin by měl být potrestán, trest bez trestného činu by měl být absolutně vyloučen. V článku 39 LPS je citováno „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit“ a v článku 40 odstavec 6 LPS „Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl trestný čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější“.

-

Zásada subsidiarity trestní represe – vyjadřuje myšlenku, že trestní právo je nejpřísnější prostředek státu k ochraně jeho vymezených zájmů a jak bylo uvedeno, již vyjadřuje formulací, že trestní právo představuje prostředek „poslední instance“ (ultima ratio).

-

Zásada humanismu – tresty a trestní represe by měly být represí rozumnou, státní orgány by měly postupovat vůči pachateli lidsky, bez diskriminace, s respektováním lidské důstojnosti. Podle článku 7 odstavec 2 LPS nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Podle článku 6 odstavec 3 LPS se nepřipouští trest smrti.

-

Zásada individuální odpovědnosti fyzických osob za spáchaný trestný čin – jde o odpovědnost individuální, odpovědnost fyzické osoby. Podle zákona č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který nabyl účinnosti od 1.1.2012 jsou upraveny podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestných činů právnickým osobám uložit a je upraven i postup v řízení proti právnickým osobám. Zásada odpovědnosti za zavinění – jde o zavinění úmyslné nebo nedbalostní. O otázce zavinění bude pojednáno níže v další části.

1.1. Historický pohled na vývoj trestního práva Ve své bakalářské práci se nebudu zabývat právem zvykovým a obyčejovým z dob prvobytně pospolné společnosti, feudálního uspořádání, ale zaměřím se především na změny, které si v právním systému vyžádal přechod ke kapitalistickému systému, zejména změny v právním systému po roce 1948. 27. května 1852 pod číslem 117 Říšského zákona byl vydán nový Zákon trestní o zločinech, přečinech a přestupcích, když před tím v roce 1850 byl vydán Nový procesní řád, který upravoval postup v trestním řízení. Pro úplnost je nutno uvést, že i v oblasti civilního řízení došlo již dříve k vydání Obecného soudního řádu josefínského v roce 1781, Všeobecný občanský zákoník z roku 1811 platil pro občanské a rodinné právo. Protože předmětem mé bakalářské práce jsou trestné činy majetkové, dovolím si uvést stručně, jak byly tyto trestné činy upraveny právě v Zákoně trestním z roku 1852. Z nejvíce páchaných trestných činů v majetkové oblasti je trestný čin krádeže. V zákoně z roku 1852 je v Hlavě dvacáté první, nazvané „O krádeži a zpronevěření“ v § 171 uvedeno „Kdo pro svůj užitek cizí movitou věc v držení někoho jiného bez jeho přivolení odejme, dopustí se krádeže“ – tedy v podstatě jinými slovy zakotvuje to, co je trestným činem krádeže v současné úpravě. Další ustanovení v § 172 – 178 upravují okolnosti, jež činí krádež

zločinem, a to je výše hodnoty věci, nebezpečnost povahy skutku, vlastnosti věci ukradené, vlastnosti pachatelovy. Trest za přečin nebo zločin je upraven v § 178 – 179 a může činit těžký žalář mezi šesti měsíci a jedním rokem, jsou-li tu však okolnosti přitěžující, mezi jedním a pěti lety. V § 181 nazvaném Zpronevěra se stává zločinem, se uvádí „Zpronevěření mu se pokládat za zločin, když někdo věc nějakou, kteráž mu z příčiny jeho veřejného (státního nebo obecního) úřadu nebo zvláštního příkazu vrchnostenského nebo obecního byla svěřena a kteráž činí víc, než 55,- Kč za sebou zadrží nebo přivlastní. Podle § 182 je pachatel potrestán těžkým žalářem od jednoho až do pěti let, ale převyšuje-li 10.000,- Kč od pěti do deseti a dvaceti let.“1 Shora citovaný Zákon trestní upravuje i Podvod, podvodný úpadek a poškození cizích věřitelů v Hlavě dvacáté třetí v § 197 – 205 b). Lze konstatovat, že obsah jednotlivých těchto trestných činů je v podstatě obdobný jako v současné úpravě. Trestní řád byl vydán zákonem ze dne 23. května 1873, č. 119 ř.z., jím se zavádí trestní řád procesní. „Až do konce 40. let minulého století platilo pro české trestní právo vše, co lze uvést o třídění v právu rakouském, je trestní zákon o zločinech, přečinech a přestupcích č. 117/1852 ř.z. Ke změně došlo až trestním zákonem č. 86/1950 Sb., kdy vzniká jednotný pojem trestného činu a je odstraněno dosavadní rozlišování trestných činů na zločiny, přečiny a přestupky.“2 Další změnou byl trestní zákon č. 140/1961 Sb., který byl účinný až do 31.12.2009.

1.2. Současná právní úprava Od 1.1.2010 nabyl účinnosti zákon č. 40/2002 Sb. – Trestní zákoník, který nahradil trestní zákon č. 140/1961 Sb. Podle § 14 tohoto nového trestního zákoníku se trestné činy dělí na přečiny a zločiny. 1 2

Základy trestní odpovědnosti , Vladimír Solnař a kolektiv, Nakladatelství Orac, Lexik Nexis, str.21 Základy trestní odpovědnosti , Vladimír Solnař a kolektiv, Nakladatelství Orac, Lexik Nexis, str.53

K současné právní úpravě na úseku trestního práva je nutno zmínit zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje trestné činy mladistvých pachatelů, přičemž ze znění § 6 odstavec 1 tohoto zákona vyplývá, že trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá proviněním. Pro posouzení provinění spáchaného mladistvou osobou platí však trestní zákoník. Trestné činy proti majetku, které jsou předmětem mé bakalářské práce, jsou upraveny v Hlavě V. v § 205 až 232. O nejčastěji páchaných majetkových trestných činech se zmíním v další části této práce.

2. Ochrana majetkových zájmů Jak již bylo řečeno shora, majetkové trestné činy proti majetku patří mezi nejčastěji páchané trestné činy, přičemž některé z nich, např. trestný čin krádeže, zpronevěry a podvodu jsou v České republice nejčastěji postihovanými trestními činy. Tyto trestné činy, které jsou zařazeny do Hlavy V. zvláštní části trestního zákoníku, chrání majetkové zájmy, kdy ochrana je poskytována vlastnictví, ale i některým jiným majetkovým právům, nerušenému držení nebo užívání věci (např. věc v nájmu). „Právo vlastnit majetek je uváděno mezi základními lidskými právy. Základním ustanovením je tu článek 11 LPS, podle jehož odstavce 1 má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah i ochranu.“3 Obecně je nutno konstatovat, že trestným činem je čin protiprávní, který je v trestním zákoníku označen za trestný a který má znaky, uvedené v takovém zákoně. Tyto dvě podmínky musí být splněny současně, musí jít tedy o čin protiprávní a musí mít znaky uvedené v zákoně. Protiprávní mohou být jen činy, které jsou v rozporu s právní normou a jsou tedy nedovolené. „Pojmovými znaky trestného činu jsou: a) znaky skutkové podstaty trestného činu (protiprávnost, objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka), b) stanovený věk (dovršení patnáctého roku pachatele) c) příčetnost“4

3 4

Trestní zákoník II, Śámal a kolektiv-Velký komentář str. 1781 Trestní zákoník I, Śámal a kolektiv - Velký komentář str. 109

2.1. Objekt trestného činu Objektem trestného činu obecně je chráněný zájem společnosti. Zpravidla jde o společenské vztahy (např. vlastnické vztahy), zájmy a hodnoty (např. zdraví a život člověka). U trestných činů proti majetku je to zájem na ochraně majetku jako právního statku, spojeného s vlastnictvím věci, ale u některých trestných činů jde o vlastnictví cizí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Pod pojem majetku je nutno zahrnout všechny majetkové hodnoty. Nejčastěji jsou to věci, ale mohou to být i pohledávky, například nároky na vyplacení pojistného plnění, jakož i jiná práva, vyplývající např. z autorského zákona. Objektem ochrany může být i cizí majetek. Nejčastěji může jít o správu cizího majetku a následně při porušení povinností správce o trestný čin porušení povinností při správě cizího majetku, může se jednat i o ochranu práv věřitelů na uspokojení jejich pohledávek a v tomto případě jde zejména o tzv. úpadkové delikty, kdy nejčastěji páchaným je např. trestný čin poškození věřitele podle § 222 a trestný čin zvýhodnění věřitele podle § 223 trestního zákoníku.

2.2. Předmět útoku „Předmětem útoku je věc nebo jiná majetková hodnota, a to zpravidla cizí, pouze v § 229 o trestném činu zneužívání vlastnictví jde o věc vlastní“.5 Pokud jde o věc, pak útoky směřují zpravidla proti věci movité, přičemž do této kategorie nutno zařadit všechny věci, které nejsou věcmi nemovitými, tedy spojenými pevným základem se zemí. Věci jsou zpravidla předmětem trestného činu krádeže podle § 205 trestního zákoníku, ale předmětem trestného činu krádeže může být i neoprávněný odběr elektrické energie nebo plynu. Věcí jsou i peníze, kdy jednání pachatele směřuje k získání peněz např. u trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 trestního zákoníku.

5

Trestní zákoník II, Śámal a kolektiv - Velký komentář str. 1782

2.3. Jednání a následek „Druhým ze znaků skutkové podstaty trestného činu je objektivní stránka trestného činu. Objektivní stránku trestného činu charakterizuje způsob spáchání trestného činu a jeho následky.“6 Znaky objektivní stránky trestného činu, které musí být v každé skutkové podstatě, jsou: -

jednání

-

následek trestného činu

-

příčinný vztah mezi jednáním a následkem Kromě těchto povinných, tj. obligatorních znaků, mohou být znaky nepovinné,

tj. fakultativní, které nemusí být ve skutkových podstatách všech trestných činů. Jsou to zejména místo a čas jednání, jeho účinek, hmotný předmět útoku, prostředek, který byl ke spáchání činu použit a mohou to být i znaky jiné. Jak je uvedeno shora, obligatorní znaky musí být obsaženy v každé skutkové podstatě, pokud by některý ze znaků chyběl, nedošlo by k naplnění skutkové podstaty trestného činu, a tedy ani k trestní odpovědnosti a pachatel by byl z důvodu, že nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu, beztrestný. a) Jednání „Pojem jednání je snad nejzákladnější pojem trestního práva. Jednání, které má znaky trestného činu, je nezbytnou podmínkou trestní odpovědnosti.“7 Jednáním je projev vůle, jako vnitřní složky jednání navenek. Vnitřní složka vůle se tak spojuje se složkou vnější. Jde o jednotu stránky psychické a fyzické. Složka vůle může být projevena navenek bud konáním nebo zdržení se konání, tedy opomenutí. Pokud by některá ze složek, ať již psychická – tedy vůle nebo složka fyzická, jako projev vůle, pak by nešlo o jednání ve smyslu trestního práva. 6 7

Trestní právo hmotné, Jiří Jelínek a kolektiv, str. 159 Základy trestní odpovědnosti, Vladimír Solnař a spol.,str. 182

b) následek „Následek trestného činu je druhým povinným (obligatorním) znakem objektivní stránky trestného činu. Jde o porušení nebo ohrožení hodnot, které jsou objektem trestného činu. Toto porušení nebo ohrožení hodnot jednáním charakterizujícím každý trestný čin. Každý trestný či má takový následek. U některých skutkových podstat – pokud hovořím o trestných činech majetkových, je následkem způsobená škoda, např. u trestného činu krádeže podle § 205 odstavec 1 písmeno a) je to škoda nikoli nepatrná. U majetkových deliktů má následek trestného činu zvláštní význam. Zákonodárce s účinností od 1.1.2002 zakotvil přesné (pevné) peněžité částky vyjadřující rozsah škody způsobené trestným činem přímo do trestního zákona z roku 1961.“8 Nový trestní zákoník převzal úpravu z roku 2002 a od 1.1.2002 tedy škoda nikoli nepatrná představuje částku nejméně 5.000,- Kč, škoda nikoli malá částku nejméně 25.000,- Kč, větší škoda nejméně 50.000,- Kč, značná škoda nejméně 500.000,- Kč a škoda velkého rozsahu nejméně 5.000.000,- Kč. c) příčinný vztah Mezi jednáním a následkem musí být příčinný vztah, což je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu. Pokud pachatel svým jednáním následek skutečně způsobil, pak jen tehdy může být trestně odpovědný. Chybí-li tedy příčinný vztah mezi jednáním a následkem, nenastane trestní odpovědnost. Samotná příčinná souvislost mezi jednáním trestně odpovědného pachatele a následkem k trestní odpovědnosti nestačí. K příčinnému vztahu musí přistoupit zavinění. Pachatel je odpovědný za následek, který způsobil, jen pokud jej zavinil.

2.4. Subjekt a subjektivní stránka Subjektem trestného činu rozumíme pachatele trestného činu. Trestní zákoník definuje pojem pachatele trestného činu v § 22 tak, že „Pachatelem trestného činu je, kdo 8

Trestní právo hmotné, Jiří Jelínek a kolektiv, str. 170

svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná“.9 Z toho vyplývá, že pachatelem trestného činu je fyzická osoba, která vykonala trestnou činnost a je tedy pachatelem dokonaného trestného činu, nebo tuto činnost připravovala, případně se o ni pokusila a v tomto případě jde o pachatele přípravy nebo pokusu. Aby bylo možno považovat fyzickou osobu za pachatele, tedy za subjekt trestného činu, musí být trestně odpovědná. Trestní odpovědnost u fyzické osoby je dána, pokud tato osoba dovršila stanovený věk patnácti let a pokud je v době činu příčetná V této souvislosti je možno odkázat na § 10 občanského zákoníku, podle něhož je možno v občansko-právním řízení fyzickou osobu, která pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není schopna činit právní úkony, nebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů, je schopna činit jen některé právní úkony možno způsobilost této osoby k právním úkonům omezit, případně soud může ji způsobilosti k právním úkonům zbavit. Trestní zákoník vyžaduje pro spáchání některých trestných činů zvláštní vlastnost, způsobilost či postavení pachatele. Podle toho se rozlišuje konkrétní subjekt nebo speciální subjekt. Většinu majetkových trestných činů může spáchat kdokoli, tedy osoba, která dovršila stanovený věk a je v době činu příčetná. Pouze speciální subjekt však může např. spáchat trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220, který je trestným činem úmyslným a trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 trestního zákoníku. Pachatelem těchto trestných činů může být pouze ten „kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek….“ Pachatelem nemůže být tedy kdokoli, ale pouze ten, kdo má povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Pojem pachatele jako subjektu trestného činu je nutno odlišovat od pojmu osoby pachatele. Jak je uvedeno shora, pachatel jako subjekt trestného činu je charakterizován znaky věku, příčetností, zvláštní vlastností, způsobilostí nebo postavením, „osoba pachatele je charakterizována vlastnostmi, vztahujícími se k jeho osobnosti, kterými jsou:

9

Trestní zákoník I, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 256

-

zmenšená příčetnost

-

polehčující okolnosti, vztahující se k osobě pachatele [např. spáchání trestného činu v silném rozrušení podle § 41 písmeno b), spáchání trestného činu ve věku blízkém věku mladistvých podle § 41 písmeno f), vedení řádného života před spácháním trestného činu podle § 41 písmeno o), atd.]

-

přitěžující okolnosti vztahující se k osobě pachatele [např. spáchání trestného činu ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky podle § 42 písmeno b) recidiva podle § 42 písmeno p)]

-

hlediska pro zařazování odsouzených do základních typů věznic.“10 Důležitý význam při hodnocení osoby pachatele mají i osobní, rodinné, majetkové

a jiné poměry, které existují v době rozhodování o trestu nebo ochranném opatření. Hodnocení osoby pachatele mohou výrazně ovlivnit úvahy o trestu. Dobře hodnocenému pachateli může být s ohledem právě na toto hodnocení s přihlédnutím k možnosti jeho nápravy uložen trest mírnější než pachateli, který např. nevedl řádný život, není u něj možnost nápravy apod. Toto bylo pojednání o trestní odpovědnosti fyzických osob a nyní bych se krátce zmínil o nové úpravě odpovědnosti právnických osob. „Zákon č. 418/2011 Sb. Ze dne 27. října 2011, který nabyl účinnosti dnem 1.1.2012 , o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim zavádí v českém právu neznámou kolektivní odpovědnost za protiprávní jednání v oblasti trestního práva. Dosud trestní odpovědnosti podléhali pouze jednotlivci a české trestní právo plně respektovalo zásadu, podle které se právnické osoby trestného činu dopustit nemohou.“11 „Trestní odpovědnost právnické osoby (1) Trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný jiným jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak

10 11

Trestní zákoník I, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 259 Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Jaroslav Fenyk, Ladislav Smejkal, str. XIII.

a) Statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat, b) Ten kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a), c) Ten kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo d) Zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen „zaměstnanec“) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c), Jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2.“12 „Vyloučení odpovědnosti některých právnických osob za trestný čin (1) Podle tohoto zákona nejsou trestně odpovědné a) Česká republika, b) Územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci.“13

„Druhy trestů a ochranná opatření (1) Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit pouze tyto tresty a) Zrušení právnické osoby, b) Propadnutí majetku, c) Peněžitý trest, d) Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, e) Zákaz činnosti, f) Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, g) Zákaz přijímání dotací a subvencí, h) Uveřejnění rozsudku (2) Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit jako ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty.

12 13

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Jaroslav Fenyk, Ladislav Smejkal, str. 27 Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Jaroslav Fenyk, Ladislav Smejkal, str. 15

(3) Právnické osobě lze uložit tresty a ochranná opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 samostatně nebo vedle sebe. Nelze však uložit peněžitý trest vedle propadnutí majetku a trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty vedle zabrání téže věci nebo jiné majetkové hodnoty.“14

„Ukládání jednotlivých trestů Zrušení právnické osoby (1) Soud může uložit trest zrušení právnické osoby právnické osobě se sídlem v České republice, pokud její činnost spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Trest zrušení právnické osoby nelze uložit, vylučuje-li to povaha právnické osoby. (2) Je-li právnickou osobou banka, může soud uložit trest zrušení právnické osoby až po vyjádření České národní banky k možnostem a důsledkům jeho uložení; k tomuto vyjádření soud přihlédne. Obdobně se věta první použije ohledně pojišťovny, zajišťovny, penzijního fondu, investiční společnosti, investičního fondu, obchodníka s cennými papíry, spořitelního a úvěrního družstva, centrálního depozitáře, instituce elektronických peněz, platební instituce, provozovatele vypořádacího systému a organizátora s investičními nástroji. (3) Je-li právnickou osobou komoditní burza, může soud uložit trest zrušení právnické osoby až po vyjádření příslušného orgánu státní správy, který uděluje státní povolení k provozování burzy podle jiného právního předpisu, k možnostem a důsledkům jeho uložení; k tomuto vyjádření soud přihlédne. (4) Právní mocí rozhodnutí, kterým byl uložen trest zrušení právnické osoby, vstupuje tato právnická osoba do likvidace. (5) Z majetku právnické osoby, které byl uložen trest zrušení právnické osoby, mohou být uspokojeny pohledávky věřitelů, pokud nejde o majetek, u něhož je to vzhledem k jeho povaze nebo charakteru nebo k povaze spáchaného trestného činu vyloučeno.“15

Subjektivní stránka trestného činu je výrazným znakem skutkové podstaty trestného činu. Zahrnuje celý soubor znaků, které vyjadřují psychiku pachatele v jeho vztahu 14 15

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Jaroslav Fenyk, Ladislav Smejkal, str. 69 Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Jaroslav Fenyk, Ladislav Smejkal, str. 70

k trestnému činu. Povinným – obligatorním znakem subjektivní stránky trestného činu je zavinění. Zavinění může mít formu úmyslu, pak hovoříme o trestných činech úmyslných nebo nedbalosti, což jsou trestné činy nedbalostní, resp. spáchané z nedbalosti. Jak již bylo řečeno shora, jednou ze základních zásad trestního práva hmotného je zásada odpovědnosti za zavinění. Trestní právo vyžaduje vždy zavinění, neboť bez toho nenastává trestní odpovědnost. Rozlišujeme dvě formy zavinění, jak je uvedeno shora a to úmysl (přímý a nepřímý) a nedbalost (vědomá a nevědomá) Úmysl obsahuje složku vědění a složku volní. Z § 15 trestního zákoníku vyplývá, že „Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel: a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.“16 Pokud jde o nedbalost, je upravena v § 16 trestního zákoníku tak, že „Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl“.17 V některých skutkových podstatách trestných činů se mohou vyskytnout nepovinné – fakultativní subjektivní znaky pachatelova jednání, jako jsou – pohnutka (motiv činu), cíl (záměr čeho chce dosáhnout). Pohnutka většinou není znakem skutkové podstaty trestného činu, má však význam pro správné posouzení závažnosti činu a může být např. v případě polehčující nebo naopak přitěžující okolností při rozhodování o výši trestu. 16 17

Trestní zákoník I, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 157 Trestní zákoník I, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 181

3. Skutkové podstaty nejčastěji páchaných trestných činů proti majetku Tématem mé bakalářské práce jsou trestné činy proti majetku, které patří mezi nejvíce páchané trestné činy jak v České republice, tak i v zahraničí. V České republice podle statistiky patří mezi nejčastěji postihované trestné činy. Trestné činy majetkové chrání majetkové zájmy. Vedle vlastnictví jsou tu chráněna i některá jiná majetková práva a nerušené držení nebo užívání věci. Právo vlastnit majetek je zaručeno Listinou základních práv a svobod, podle které každý má právo vlastnit majetek.

3.1. Trestný čin krádeže podle § 205 trestního zákoníku U trestného činu krádeže jde o útok zejména proti vlastnictví věci, ale i držba věci nebo pouhé držení věci. Vlastnictví věci, držba věci, ale i faktické držení věci je tedy objektem trestného činu krádeže. Rozhodujícím kritériem je stav, jakým způsobem má poškozený věc ve své moci, tím je například vlastník, nájemce, schovatel, dopravce, zástavní věřitel aj., tedy každý kdo má ve své moci cizí věc. Vždy musí jít o věc cizí, neboť nikdo se nemůže dopustit krádeže své vlastní věci. Trestný čin krádeže sestává ze dvou samostatných skutkových podstat, které jsou vymezeny v odstavcích l a 2 § 205 trestního zákoníku. První skutková podstata je vymezena v odstavci 1 a spočívá v tom, že pachatel si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocni, a a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, b) čin spáchal vloupáním, c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo e) čin spáchal na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob.

Podstatné v tomto zákonném ustanovení je přisvojení si cizí věci tím, že se jí zmocní, přičemž musí naplnit některý způsob uvedený pod písmenem a) – e). Druhá skutková podstata je zaměřena na sankce za přisvojení cizí věci jejím zmocněním za podmínky, že pachatel byl za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Jestliže spáchaný trestný čin naplňuje více možných znaků skutkové podstaty, je třeba, aby byly vystiženy všechny znaky, které byly trestnou činností naplněny. Kvalifikovaná

podstata

tohoto

trestného

činu

je

pak

zakotvena

v dalších

odstavcích 3 – 5, v kterých je uvedena výše způsobené škody, případně klasifikován čin, který pachatel spáchal jako člen organizované skupiny. Zařazení pod příslušnou právní kvalifikaci pak odpovídá i výměra trestu tak jak je u jednotlivých ustanovení v trestním zákoníku uvedena. Předmětem útoku je cizí věc. „Za věc v právním slova smyslu se považuje ovladatelný hmotný předmět a přírodní síla (elektrická energie, parní energie, vodní energie, jaderná energie apod.).“18 Je nutno uvést, že předmětem útoku je cizí věc, za kterou se považuje ovladatelný hmotný předmět a ovladatelná přírodní síla. V případě krádeže se za věc považuje movitá věc, která nenáleží pachateli vůbec, nebo kterou nemá ve své dispozici. Věcí mohou být i živá zvířata, zpracované oddělené lidské ostatky, peněžní prostředky na účtu, cenné papíry, cizí hotové peníze. Předmětem krádeže nemůže být nemovitá věc jako celek, ale mohou to být její části, které pachatel oddělí, jako například vybourání či vysazení oken, dveří apod. Vlastník věci nemůže odcizit svou vlastní věc, pokud však nemá věc ve spoluvlastnictví, např. krádež podílu. V případě odcizení vkladní knížky, za účelem odcizení vkladu na této knížce, se nejedná o krádež, ale jen o přípravu k trestnému činu krádeže, v případě, že by se pachatel pokusil o výběr finanční hotovosti z knížky, mohl by se dopustit pokusu tohoto trestného činu. Jak je uvedeno shora, za cizí věc považujeme i ovladatelnou přírodní sílu jako například elektrickou energii, parní energii, jadernou energii, plyn aj. Pachatel může energii získat formou podvodného jednání, kterým je neoprávněný odběr energie. Příkladem odcizení energie je, že pachatel odebírá elektrický proud, aniž by někoho uvedl v omyl, případně jeho

18

Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1787

omylu využil nebo mu zamlčel podstatné skutečnosti, např. odebírá elektrický proud přímo ze sítě za použití různých technických prostředků (např. hadice apod.). V tom případě se jedná o krádež. Ale pachatel též může odebírat elektrickou energii pomocí technické manipulace, kterou dosáhne, že elektroměr vykazuje menší spotřebu elektrického proudu, v tomto případě se ale nejedná o krádež, ale o podvod podle § 209. Další podmínkou trestnosti je přisvojení cizí věci, čímž se rozumí získání možnosti trvalé dispozice s cizí věcí. Pachatel se tedy nestává vlastníkem dané věci. Přisvojením cizí věci není jasné, jestli ji pachatel bude držet pro svou potřebu, nebo ji někomu daruje, odhodí nebo ji zničí. V případě, že se pachatel dané věci zmocní jen na přechodnou dobu a poté ji dá k dispozici vlastníku věci, tak se jedná o trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207. Jako příklad je možno uvést skutek, kdy se pachatel zmocní motorového vozidla, s tímto podnikne jízdu a opět vozidlo vrátí majiteli nebo odstaví na jiném místě. Pachatel se může zmocnit cizí věci sám, vlastní rukou, nebo pomocí nástroje, například za pomocí kleští, páčidel, ale při odcizení věci větších rozměrů i např. za pomocí jeřábu apod. Dále může užít živé nástroje, kterými může být osoba trestně nezodpovědná, nebo osoba odpovědná, která ke spáchání trestného činu byla přinucena. Krádeže se nemůže pachatel dopustit na věci ztracené, ničí, skryté nebo opuštěné. Může se však dopustit trestného činu zatajení věci podle § 219 trestního zákoníku. Pachatel naopak může odcizit věc, jejíž původní vlastník není znám a byla odevzdána příslušné obci, na kterou přešlo vlastnictví. Dalším znakem skutkové podstaty je škoda, kterou pachatel svým jednáním způsobil. Ustanovení § 137 trestního zákoníku uvádí: „Při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý čas. Přiměřeně se postupuje při stanovení výše škody na jiné majetkové hodnotě.“19 Hranice výše škody, prospěchu, nákladů k odstranění poškození životního prostředí a hodnoty věcí a jiné majetkové hodnoty je stanovena v § 138 trestního zákoníku tak, že škoda nikoli nepatrná je škoda na majetku v hodnotě nejméně 5.000,- Kč. V tomto případě jde

19

Trestní zákoník I, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1259

o nejnižší škodu podle trestního zákoníku. Pachatel, který způsobil škodu nižší, jak 5.000,- Kč hodnotíme jako přestupek proti majetku. Škoda, která převyšuje 50.000,- Kč je vyšší škoda, značná škoda je škoda, která dosahuje částky nejméně 500.000,- Kč a škoda velkého rozsahu je škoda dosahující nejméně 5.000.000,- Kč a jedná se o nejvyšší hranici škody podle trestního zákoníku. U krádeže je způsobenou škodou celá skutečná hodnota odcizené věci i v tom případě, když pachatel dá namísto odcizené věci jinou věc, stejného druhu. Nelze tedy vycházet z rozdílu mezi hodnotou věci odcizené a hodnotou vyměněné věci. Musí být známa přesná hodnota věci původní i věci nahrazené. Při stanovení výše škody se postupuje podle § 137 trestního zákoníku, jak je citováno shora. Spáchání škody vloupáním je další možný způsob zmocnění se cizí věci. „Vloupáním se podle § 121 rozumí vniknutí, do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly.“20 Pachatel trestného činu krádeže je trestně odpovědný za dokonaný trestný čin, ale i za jeho pokus, který spočívá v tom, že pachatel se dopustí jednání, které bezprostředně směřuje k přisvojení si věci některým ze způsobů uvedených v § 205 odstavec 1 písmeno a) – e) trestního zákoníku, tohoto činu se dopustí v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání činu nedošlo. Příprava není obecnou formou trestné činnosti, a proto ji musí její trestnost trestní zákoník stanovit. Příprava zvlášť závažného trestného činu je trestná jen tehdy, jestliže to trestní zákoník stanoví.

3.2. Trestný čin zpronevěry podle § 206 trestního zákoníku Trestný čin zpronevěry je dalším z nejčastěji páchaným trestným činem proti majetku. Nejvíce takových činů je v souvislosti s leasingovými a úvěrovými smlouvami, kdy pachatel odebere určité zboží a po té z nedostatku finančních prostředků a nemožnosti úvěr splácet nebo z jiných důvodů, nakládá s věcí tak jako kdyby byla jeho vlastní. Může jít i o jiné formy

20

Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1793

zpronevěry, například prodej automobilu nebo jiného dopravního prostředku pachatelem, kterému byla věc svěřena k opravě. Trestný čin zpronevěry je upraven v § 206 trestního zákoníku, kde v základní skutkové podstatě v odstavci 1 je zakotveno: „Kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty“.21 Obdobně jako u trestného činu krádeže v odstavci 2 je odkazováno na předchozí odsouzení nebo potrestání v posledních třech letech, v dalších odstavcích pak je znakem skutkové podstaty např. účast pachatele jako člena organizované skupiny, výše způsobené škody nebo spáchání činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelné pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Tomu pak odpovídá výše trestu uvedená v jednotlivých odstavcích citovaného ustanovení. Objektem tohoto trestného činu je vlastnictví a obdobné majetkové právo k jiné majetkové hodnotě. Jak bylo uvedeno i na jiných místech této práce, každý člověk má právo vlastnit věc nebo majetek. Předmětem útoku u trestného činu zpronevěry je cizí věc nebo jiná majetková hodnota, kterou měl pachatel v držení. Objektivní stránku naplní pachatel, který si přisvojil cizí věc nebo majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena a zároveň způsobí na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Na rozdíl od trestného činu krádeže, kde pachatel si musí cizí věci přisvojit tím, že se jí zmocní, u trestného činu zpronevěry pachatel věc nebo jinou majetkovou hodnotu má svěřenu. Jedná s ní ovšem způsobem nezákonným. Za věc je považován ovladatelný hmotný předmět a ovladatelná přírodní síla. Dále mezi věci řadíme živá zvířata, zpracované oddělené části lidského těla, peněžní prostředky na účtu a cenné papíry. Za cizí věc jsou považovány cizí peníze. Pro spáchání trestného činu zpronevěry je podstatné, že musí jít o cizí peněžní prostředky svěřené pachateli. Nemusí jít ovšem o ty samé finanční prostředky, které byly pachateli svěřeny, ale o výši těchto finančních prostředků. V případě nemovitého majetku lze nutno podotknout, že u něj nemůže

21

Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1809

dojít ke zpronevěření podle § 206, ale při naplenění všech potřebných znaků může dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209. Okruh pachatelů je omezen jen na osoby, kterým byla cizí věc svěřena. Osoby, které cizí věc držely před pachatelovou zpronevěrou, nejsou spolupachatelé, ale jedná se o účastníky trestné činnosti. Cizí věc nebo jiná majetková hodnota je svěřená pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci a to za účelem, aby s věcí nebo jinou majetkovou činností nakládal určitým způsobem. Typickým příkladem zpronevěry jsou prodeje movitých věcí, zejména automobilů, ale i větších domácích potřeb, zejména elektronika, pokud tedy nejde v prvé řadě o jejich podvodné vylákání, a jak je uvedeno shora, pachatel neuzavírá tuto smlouvu již s podvodným úmyslem, ale pachatel se až po uzavření leasingové smlouvy nebo smlouvy o úvěru rozhodne, že věc prodá, daruje, eventuálně s ní naloží v rozporu s uzavřenou smlouvou a obchodními podmínkami. Leasingové společnosti nebo společnosti poskytující úvěr mají ve své smlouvě zakotveno ustanovení, které vylučuje, aby po dobu trvání smlouvy a zaplacení celé částky poskytnutého úvěru, byla věc prodána, darována nebo jinak poskytnuta třetí osobě. Osoba, která pachateli svěřila věc nebo jinou majetkovou hodnotu, nemusí být jejím vlastníkem. Zpronevěrou může být i výtěžek z prodeje automobilu, který pachatel neodevzdal původnímu majiteli automobilu. V oblasti pracovněprávních vztahů je předpokladem jednání spočívající v úmyslném přisvojení si cizí svěřené věci a vznik škody. I zde je možno uvést jako typický příklad neodevzdání tržby např. pokladní v obchodě, řidič si ponechá peníze, které získal prodejem zboží svého zaměstnavatele. Může jít i o nevrácení svěřených prostředků při ukončení pracovního poměru. Např. pracovník ve stavebnictví nevrátí svému zaměstnavateli vrtačku, svařovací aparát apod., když již před tím je prodal a finanční prostředky použil pro svou potřebu. Způsob jednání pachatelů může být různý, vždy ale musí jít o zpronevěru cizí věci, která byla svěřena a tím způsobena škodu na cizí věci alespoň nikoli nepatrná. V oblasti finanční kriminality se obchodník s cennými papíry může dopustit zpronevěry jen ve vztahu ke svěřeným věcem nebo jiným majetkovým hodnotám. Jedná se především o cenné papíry, hotové peníze, peněžní prostředky na účtu, které mu byly svěřeny klientem. Za svěřené věci se dále považují: -

Cizí zavazadla v úschově zavazadel

-

Televizor, lednička, příp. jiný předmět na základě uzavřené smlouvy o leasingu

-

Motorové vozidlo nebo jiná věc předaná k opravě

-

Vypůjčená věc – i tato může být předmětem zpronevěry, pokud pachatel vypůjčenou věc například prodá nebo s ní jinak nezákonné naloží. Za svěřenou majetkovou hodnotu se považuje i pohledávka svěřená věřitelem jiné

osobě k jejímu vymožení od dlužníka. Předmětem zpronevěření není věc, která byla svěřena jiné osobě, ale fakticky je pořád v držení vlastníka. Např. nářadí předané učni k výkonu práce v malé dílně, kde pracuje pod dozorem vlastníka. U zpronevěry je způsobenou škodou celá skutečná hodnota zpronevěřené věci nebo jiné majetkové hodnoty i v tom případě, když pachatel dá namísto zpronevěřené věci jinou věc, stejného druhu. Nelze tedy vycházet z rozdílu mezi hodnotou věci nebo jiné majetkové hodnoty zpronevěřené a hodnotou vyměněné věci nebo jiné majetkové hodnoty. Musí být známa přesná hodnota věci původní i věci nahrazené. Pro určení druhu a výměry trestu je třeba znát přesnou cenu zpronevěřené věci nebo jiné majetkové hodnoty i přesnou cenu věci nebo jiné majetkové hodnoty, kterou dal pachatel místo ní. Jinak je nutno vyčíslit způsobenou škodu v případě zpronevěry věci svěřené na základě leasingové smlouvy. „Při zjišťování výše škody způsobené zpronevěrou věci svěřené pachateli na základě leasingové smlouvy je třeba brát v úvahu již zaplacené splátky, o které majetek poškozeného zkrácen nebyl. Tyto splátky včetně akontace však nelze od hodnoty, kterou má zpronevěřená věc v době spáchání trestného činu, odečítat v celém zaplaceném rozsahu. Jednotlivé splátky v sobě zahrnují jednak čisté částky na pořizovací cenu předmětu leasingu a jednak další část, která představuje úroky, náklady na pojištění, poplatky za další služby apod. Škodou způsobenou zpronevěrou věci, jež je předmětem leasingu, je proto hodnota této věci stanovená podle § 137 trestního zákoníku a snížená o akontaci a uhrazené čisté splátky pořizovací ceny předmětu leasingu.“22 Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, který vzniká až později, a ne při převzetí věci.

22

Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1826, NS 16/2002-T 388

Jednou z forem zpronevěry může být i svémocný úvěr: -

Pachatel se ho dopustí tehdy, jestliže jedná v úmyslu peníze si ponechat a nevracet je vlastníkovi

-

Pachatel se ho dopustí i tehdy, jestliže je prokázáno, že jedná s vědomím, že peníze nemá a tudíž je nemůže vrátit poškozenému; musí si je teprve opatřit Jako příklad je možno uvést situaci, kdy vedoucí prodejny použil pro sebe část tržby

s úmyslem ji vrátit v nejbližší době podle okolností případu do pokladny jeho zaměstnavatele a je-li prokázáno, že s tímto úmyslem jednal a že měl reálnou možnost v nejbližší době peníze vrátit, a naproti tomu je prokázáno, že nejednal v úmyslu peníze si trvale ponechat.

3.3. Trestný čin podvodu podle § 209 trestního zákoníku Trestní zákoník upravuje trestný čin podvodu v ustanovení § 209 odstavec 1 – 6. Podle § 209 odstavec 1 trestního zákoníku se trestného činu podvodu dopustí: „Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“23 Ze shora uvedeného znění vyplývá, že objektem trestného činu podvodu je cizí majetek. Pojem majetek zahrnuje souhrn všech majetkových hodnot a o jeho obsahu je pojednáno i na jiných místech této práce. Těmi majetkovými hodnotami jsou tedy věci, pohledávky, jiná práva, penězi ocenitelné hodnoty, které příslušejí určitému subjektu. Zvláštním druhem majetku je např. obchodní majetek podnikatele, který je fyzickou osobou nebo právnické osoby, nebo podnik, který je podle zákonného vymezení věcí hromadnou a na jeho právní poměry se proto použijí ustanovení o věcech v právním smyslu.

23

Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1849

Ustanovením o trestném činu podvodu je chráněn cizí majetek jako celek. Chrání ale i všechny součásti majetku, a proto tímto trestným činem může být zasažena kterákoli část majetku konkrétní poškozené osoby. Objektivní stránka trestného činu podvodu spočívá v tom, že „Pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije, nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici, vznikne škoda nikoli nepatrná na cizím majetku a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby“24 Jak vyplývá ze shora uvedeného, pachatelem tohoto trestného činu je podváděná osoba uvedena v omyl předstíráním skutečností, které mohou být nepravdivé, klamavé a nejsou v souladu se skutečností. Takovým typickým příkladem podvodu a zřejmě i nejrozšířenějšími trestnými činy jsou nákupy a odběry zboží, kde jsou předkládány padělané nebo pozměněné doklady, nejčastěji doklady o zaměstnání, přičemž pachatel již při odběru zboží ví, že zaplatit nemíní. Nejčastější jsou nákupy zboží u různých výrobců, kde zboží je odebíráno s tím, že dojde k úhradě ceny na základě faktury, přičemž pachatel ví, že fakturu uhradit nemíní. Takoví pachatelé zboží, které vylákají, obratem prodají a finanční prostředky si ponechají pro svou potřebu. Jednají tak již s tím úmyslem vylákat zboží, toto nezaplatit a získané peníze si ponechat pro sebe, čímž se na úkor jiného obohatí. Podvodná jednání jsou častá i při uzavírání kupních smluv na prodej nemovitosti, kde pachatel prohlásí ve smlouvě, že kupní cenu uhradí poté, co dojde k zápisu jeho vlastnického práva v katastru nemovitostí, toto však neučiní, kupní cenu neuhradí a nemovitost dále prodá, přičemž si získané peníze ponechá. V poslední době se v médiích objevuje varování, aby nebyly poukazovány finanční prostředky na účty různých reklamních nebo zprostředkovatelských společností nebo osob, které nabízejí práci v zahraničí nebo obstarání a zajištění úvěrů, přičemž jde o podvodná jednání, neboť tito pachatelé nemají v úmyslu práci zprostředkovat, ale podvodným způsobem se míní na úkor jiného obohatit. Rovněž tak je možno uvést různé internetové podvody při objednávkách zboží (nejčastěji mobilních telefonů), kde po poukazu finanční částky na určený účet zboží žádné není dodáno nebo v jiném případě je zboží dodáno na dobírku v zásilce, ve které je pouze něco bezcenného.

24

Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1852

Podvodné jednání směřuje vůči poškozenému nebo vůči jiné osobě. Například se jedná o přijetí peněžité částky z cizího majetku v úmyslu ponechat si ji, ačkoli pachatel ví, že mu tato částka nenáleží a že mu byla zaslána omylem, je jednáním, které zakládá znaky podvodu. Jsou ojedinělé případy, kdy se na účtu pachatele objevila i značná částka omylem, kterou si pachatel ponechal a nevrátil ji zpět majiteli. Znakem skutkové podstaty trestného činu podvodu je obohacení se na úkor jiného. „Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému. Může být menší, ale i větší než způsobená škoda.“25 Subjektivní stránka trestného činu podvodu spočívá v úmyslném zavinění. O pojmu úmyslné zavinění je pojednáno na jiném místě této práce. Pokud se zmiňuji o tom, že jedním z častých způsobů spáchání trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku jsou podvodná jednání při uzavírání leasingových smluv, pak k naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu je možno uvést, že: „K naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 209 odstavec 1 trestního zákoníku v případě uzavírání tzv. leasingových smluv nestačí zjištění, že pachatel již v době uzavírání této smlouvy uvedl nepravdivé údaje o svých příjmech, ale především musí být prokázáno, že již v této době věděl, že s ohledem na své finanční poměry nebude moci dostát ani základním podmínkám vyplývajícím ze smlouvy, a byl s tím srozuměn, takže smlouva vlastně byla uzavřena jen jako prostředek k vylákání předmětu leasingu, kterým uváděl pronajímatele v omyl. Čin je v takovém případě dokonán převzetím předmětu leasingu pachatelem, jenž se tímto způsobem obohatí na úkor leasingové společnosti.“26 Úvodem tohoto bodu byl citován odstavec 1 § 209 trestního zákoníku. Pokud jde o další ustanovení, pak je nutno uvést, že v dalším odstavci 2 jde o recidivu, tj. pachatel již byl v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán za takový čin uvedený v odstavci 1.

25

Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1857

26

Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1869, R 47/2002

Zde se nabízí srovnání a odstavci druhými u trestného činu krádeže podle § 205 a trestného činu zpronevěry podle § 206 trestního zákoníku, o kterých bylo již pojednáno výše. Stejně tak jako otázka recidivy, je trestného činu zpronevěry v dalších odstavcích upravena otázka výše způsobené škody, která v odstavci 3 činí škodu větší, tedy nejméně 50.000,- Kč, v odstavci 4 písmeno d) je to škoda značná, která dosahuje částky nejméně 500.000,- Kč, v odstavci 5 pak je to škoda velkého rozsahu, která činí nejméně 5.000.000,- Kč. Kromě škody v odstavci 4 tohoto zákonného ustanovení jsou uvedeny další skutečnosti a to spáchání činu jako člen organizované skupiny, nebo spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejné pořádek nebo majetek, přičemž některé tyto skutečnosti mohou být splněny současně.

3.4. § 210 pojistný podvod Stejně tak jako u trestného činu podvodu, o němž je zmiňováno výše, je objektem trestného činu pojistného podvodu cizí majetek. Jak vyplývá ze znění zákona, k tomuto trestnému činu dochází v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy nebo získání plnění na základě pojistné události, proto trestněprávní ochrana se tu poskytuje majetkovým právům v užším rozsahu a to v případě soukromého pojištění, které je zásadně vázáno, jak je uvedeno shora – na pojistné smlouvy, a plnění na základě těchto smluv poskytované, včetně jiných plnění. Právo vlastnit majetek má každý a je jedním za základních lidských práv. Trestněprávní ochrana se poskytuje každému majetku, nerozlišuje druh ani formu vlastnictví. Rozlišujeme dvě samostatné skutkové podstaty § 210 a to: a) Pachatel v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, v souvislosti s likvidací pojistné události nebo při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné zamlčí. Tato skutková podstata tedy poskytuje ochranu cizímu majetku v souvislosti s řádným

sjednáváním pojistných smluv, likvidací pojistné události a poskytováním pojistného plnění, včetně tzv. jiného obdobného plnění. b) Pachatel v úmyslu opatřit sobě, nebo jinému prospěch vyvolá nebo předstírá událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění či jiné obdobné plnění, nebo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Objektem tu tedy je ochrana majetkových zájmů pojistitelů poskytujících plnění na podkladě uvedených událostí, tedy v konečném důsledku opět cizí majetek. Ve shora uvedeném případě jde o odstavec 1 citovaného zákonného ustanovení. Jde o základní skutkovou podstatu. V dalších odstavcích § 210 a to odstavci 2 – 7 jsou další skutečnosti, které jsou obsahem kvalifikované skutkové podstaty tohoto zákonného ustanovení. Pojištěním, resp. uzavřením pojistné smlouvy si kdokoliv sjednává určitý způsob zabezpečení proti určitým následkům, které mohou vzniknout nenadálou událostí a je proto pojistkou, která zaručuje následky takové události zmírnit. Je známa celá řada různých druhů pojištění, ať je to v souvislosti se zdravím, životem nebo majetkem. V této majetkové sféře jde právě o vlastnictví, jak je uvedeno shora bez ohledu na jeho druh nebo formu vlastnictví. Tak lze pojistit věci movité i nemovité, nejčastěji jsou to nemovitosti, z movitých věcí pak motorová vozidla, je to i pojištění majetku společností zabývajících se výrobou, stavebnictvím apod. Rovněž rizika, proti kterým je pojištění sjednáváno jsou různá. Může jít o rizika spojená s výrobou, proti živelným pohromám, zničení, poškození, odcizení apod. Předpokladem pro vznik právního vztahu je pojistná smlouva, jako dvoustranný právní akt, kterou uzavírají účastníci pojištění a to: a) Pojistitel – právnická osoba oprávněná provozovat pojišťovací činnost. V současné době v ČR existuje řada pojišťoven, z nichž nejznámější je stále Česká pojišťovna. Pojistitel se pojistnou smlouvou zavazuje, že poskytne plnění, v případě, že dojde k nahodilé škodní události, a to za podmínek, které jsou ve smlouvě sjednány.

b) Pojistník – je osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu a je druhou smluvní stranou pojistné smlouvy. Zatím co pojistitel se zavazuje poskytnout plnění v případě nahodilé události, pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. c) Pojištěný – osoba, na kterou se pojistka vztahuje a to jak na život, zdraví, majetek odpovědnost za škodu d) Oprávněná osoba – osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění

Rozlišujeme dvě základní formy pojištění a) Dobrovolné pojištění – pojistná smlouva je zde mezi smluvními stranami uzavírána na základě dobrovolnosti, smluvně jsou sjednány podmínky, za jakých pojistný vztah bude probíhat, ať již jde o plnění nebo o úhradu pojistného. Smlouva je tedy uzavírána na základě smluvní volnosti účastníků a jejich rovného postavení b) Povinné pojištění – vzhledem k tomu, že společnost má zájem na ochraně proti následkům činností, které jsou zpravidla zdrojem zvýšeného rizika, je stanoveno zákonem, které takové činnosti musí být předmětem povinného, resp. zákonného pojištění. Takovým nejznámějším pojištěním je zákonné pojištění motorových vozidel. Podle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí je pojišťovacím zprostředkovatelem právnická nebo fyzická osoba, která za

úplatu

provozuje

zprostředkovatelskou

činnost

v pojišťovnictví,

přičemž

zprostředkovatelskou činností v pojišťovnictví se rozumí odborná činnost spočívající v: -

Předkládání návrhů na uzavření pojistných smluv nebo zajišťovacích smluv

-

Provádění přípravných prací směřujících k uzavření pojistných nebo zajišťovacích smluv

-

Uzavírání pojistných nebo zajišťovacích smluv jménem a na účet pojišťovny nebo zajišťovny, pro kterou je tato činnost vykonávána

-

Pomoci při správě pojištění a vyřizování nároků z pojistných nebo zajišťovacích smluv Zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví může provozovat právnická nebo

fyzická osoba jako: -

vázaný pojišťovací zprostředkovatel

-

podřízený pojišťovací zprostředkovatel

-

pojišťovací agent

-

výhradní pojišťovací agent

-

pojišťovací makléř

-

pojišťovací zprostředkovatel, jehož domovským členským státem není Česká republika Pokud jde o skutkovou podstatu trestného činu pojistného podvodu, pak je nutno

zdůraznit, že pachatelem tohoto trestného činu může být jak osoba, která je účastníkem pojistné smlouvy, ale i jiná osoba, která z titulu tohoto pojištění uplatňuje náhradu za pojistnou událost. V této souvislosti je nutné zmínit celou řadu pojistných podvodů, souvisejících se silniční dopravou, kdy jsou u pojišťoven uplatňovány nároky na náhradu škody, která buď nevznikla a nehoda byla fingovaná nebo je vyžadováno plnění nepřiměřené působené škodě. Na takových jednáních se mohou podílet i další osoby, které mohou opatřit nepravdivé podklady, např. faktury, odborná vyjádření apod. I takové osoby mohou být trestně stíhány. Objektivní stránka je, že pachatel uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí: a) v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy b) v souvislosti s likvidací pojistné události c) při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění

K trestní odpovědnosti pachatele za trestný čin pojistného podvodu není nutné, aby pojišťovna jednala v omylu, na základě kterého by poskytla pojistné plnění.

Pojistná smlouva Smlouva o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele nebo pojistníka b) určení oprávněné osoby c) určení, zda jde o pojištění škodové nebo obnosové d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet

3.5. § 211 úvěrový podvod K trestnému činu úvěrového podvodu je nutno konstatovat, že podmínkou, aby mohlo k tomuto trestnému činu vůbec dojít, je úvěrová smlouva, jako dvoustranný právní akt, kde na jedné straně je ten kdo úvěr poskytuje a na straně druhé ten kdo úvěr žádá a čerpá. Chráněným objektem trestného činu úvěrového podvodu je cizí majetek. Jak bylo uvedeno shora, nezáleží na druhu a formě vlastnictví majetku, ale je nutno konstatovat, že trestněprávní ochrana se tu poskytuje majetkovým právům a vztahům v užším rozsahu a to,

jak bude níže uvedeno, při sjednávání úvěrových smluv, jakož i jejich účelovému určení, a proto v konečném důsledku chrání i cizí majetek v oblasti úvěrování. Každý má právo vlastnit majetek, je to jedním ze základních lidských práv. Na toto je poukazováno na různých místech této práce, s odkazem zejména na čl. 11 LPS. Rozlišujeme dvě skutkové podstaty a) pachatel při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí; poskytuje ochranu majetku a majetkových práv věřitelů i dlužníků za pomoci řádně sjednaných smluv a čerpáním úvěru b) pachatel bez souhlasu věřitele, v nikoli malém rozsahu, použije prostředky získané účelovým úvěrem na jiný než určený účel; objektem je zde ochrana majetkových zájmů věřitelů poskytujících plnění vázané na určitý účel vymezená v úvěrové smlouvě před jeho zneužíváním na jiný účel, který zpravidla nezaručuje návratnost takových poskytnutých finančních prostředků, tedy v konečném důsledku opět cizí majetek.

Objektivní stránka K trestní odpovědnosti pachatele za trestný čin úvěrového podvodu není nutné, aby věřitel jednal v omylu, na základě kterého by poskytl plnění ve formě peněžních prostředků dlužníkovy. K trestnosti tohoto činu se rovněž nevyžaduje, aby pachatel skutečně vylákal peněžní prostředky na základě poskytnutého úvěru. Pokud však pachatel vyláká úvěrovým podvodem takové plnění, může jít podle jeho výše o způsobení škody, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. I zde je nutno odkázat na základní skutkovou podstatu tohoto trestného činu a na kvalifikovanou skutkovou podstatu, kde jsou v dalších odstavcích uvedeny skutečnosti, při jejich naplnění hrozí pachateli zvýšená trestní sazba. Jen příkladem je možno uvést výši způsobené škody, která při naplnění základní skutkové podstaty úvěrového podvodu podle § 211 odstavec 1 nebo 2 a odstavce 6 činí škodu velkého rozsahu, tedy nejméně

5.000.000,- Kč, přičemž trestní sazba na rozdíl od odstavce 1, kde trest odnětí svobody je až na dvě léta, činí v případě odstavce 6 pět až deset let odnětí svobody. Jak je uvedeno shora, podmínkou naplnění skutkové podstaty úvěrového podvodu je uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů. Pokud jde o nepravdivé údaje, pak jsou to takové údaje, jejichž obsah neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro čerpání úvěru. Jako příklad je možno uvést například při žádosti o úvěr na zakoupení nemovitosti nadhodnocenou cenu, rovněž může jít o nepravdivé informace o solventnosti a jeho předpokládanému splácení úvěru apod. Velmi časté jsou právě nepravdivé informace o zaměstnavateli a pracovním příjmu. Další podmínkou je údaj hrubě zkreslující. Je nutno uvést, že hrubě zkreslené údaje jsou takové údaje, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření úvěrové smlouvy nebo pro čerpání úvěru. Je v podstatě o takové údaje, které kdyby byly straně poskytující úvěr známy, úvěrovou smlouvu by neuzavřela, případně by ji uzavřela za jiných podmínek, méně výhodnějších. Stejně tak je možno charakterizovat i skutečnost, že jsou podstatné údaje zamlčeny. Jsou to rovněž takové údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní pro její uzavření nebo pro poskytnutí peněžních prostředků na základě uzavřené úvěrové smlouvy.

3.6. Trestný čin zatajení věci podle § 219 trestního zákoníku Základní skutková podstata trestného činu zatajení věci podle § 219 trestního zákoníku je vymezena v odstavci 1 tohoto zákonného ustanovení takto: „Kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné, bude potrestán až na jeden rok nebo zákazem činnosti.“27 Obohacovací jednání pachatele, která si přisvojil věc nebo nějakou majetkovou hodnotu nikoliv nepatrné hodnoty, která se do pachatelovy moci dostala bez jeho přičinění, je 27

Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1961

hlavní podstatou trestného činu zatajení věci. Takovými ztracenými a pachatelem nalezenými věcmi jsou ponejvíce peněženky a mobilní telefony a je to i řada věcí zapomenutých v dopravních prostředích, které si nálezce ponechal pro sebe. Mnohdy nálezce část věcí vrátí majiteli, pokud je mu znám (zpravidla peněženka s doklady, ale bez finanční hotovosti). Objektem trestného činu je zde vlastnické právo k věci nebo nějaké majetkové hodnotě, jako ostatně i u jiných majetkových trestných činů. Věc nebo jiná majetková hodnota nenáležící pachateli, která se do jeho moci dostala nálezem, omylem nebo jinak je zde předmětem útoku. Jestliže jde o věc cizí, tak se jedná většinou o věc movitou nebo ovladatelnou přírodní sílu. Věcí mohou být též živá zvířata, peněžní prostředky na účtu aj. Jinou majetkovou hodnotou je zde majetkové právo, nebo jiná penězi ocenitelná hodnota, která není věcí. Jedná se především o pohledávku, obchodní podíl v obchodní společnosti apod. Věc, která se dostane z moci oprávněné osoby ztrátou nebo zapomenutím je věc nalezená. Aby bylo dosaženo zatajení věci, tak se předpokládá, že pachatel si myslel, že věc někdo ztratil, nebo zapomenul a tak si ji může přivlastnit. Jestliže je věc ještě v dosahu oprávněné osoby, tak se nejedná o zapomenutou, nebo ztracenou věc, a tudíž, když ji pachatel odcizí a zatají, nejedná se o zatajení věci, ale o krádež podle § 205. V případě, že pachatel v době nálezu věci ví, že daná věc je v držení oprávněné osoby a odejme ji z jeho dispozice, jedná se o krádež; v případě, že tyto skutečnosti neví, tak se jedná o zatajení věci. V případě odcizení nalezené věci se ještě pachatel nestává jejím vlastníkem i přesto, že s věcí nakládá jako by byla jeho vlastní. Z hlediska subjektivní stránky se u trestného činu zatajení věci vyžaduje úmyslné zavinění. Zavinění v této formě bude dáno i v případě, pojme-li pachatel úmysl přisvojit si věc nebo jinou majetkovou hodnotu teprve v pozdější době, a to poté co se věc nebo jiná majetková hodnota dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné. Úmysl se musí vztahovat i ke způsobu, jakým se věc nebo jiná majetková hodnota dostala do moci pachatele. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, kdy jednání pachatele je kvalifikováno podle dalších odstavců, tedy odstavce 2 nebo 3 § 219 trestního zákoníku spočívá v získání značného pospěchu, přičemž jeho příjemcem je buď sám pachatel, nebo kterákoli jiná osoba. Jde o prospěch získaný na úkor poškozeného, jehož věc nebo jinou majetkovou hodnotu si pachatel přisvojil. Značným prospěchem je majetek přesahující částku 500.000,- Kč. Prospěchem velkého rozsahu je zde majetek přesahující částku 5.000.000,- Kč.

3.7. § 220 Porušení povinností při správě cizího majetku Porušení povinnosti při správě cizího majetku upravuje § 220 trestního zákoníku takto: (1) „Kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) Spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo b) Způsobí-li takovým činem značnou škodu.“28

Další, třetí odstavec pak se dotýká způsobení škody velkého rozsahu. Majetková práva v nejširším smyslu jsou zde objektem trestného činu. Předmětem útoku je zde cizí majetek, kterým jsou věci a další majetkové hodnoty. Do majetku zařazujeme movité a nemovité věci a to včetně jejich součástí a příslušenství. Věcmi se rozumí všechny hmotné předměty, které jsou ovladatelné a slouží potřebám lidí, včetně pozemků, bytů, nebytových prostor, podniku, peněz v hotovosti, cenných papírů, ovladatelných přírodních sil. Cizím majetkem rozumíme majetek, který není v moci pachatele. Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek mají osoby na základě řádně sepsané a podepsané smlouvy, může to být rovněž ze zákona. Tak lze majetek opatrovat nebo spravovat v případech uložených zákonem a to zejména v těchto případech: a) Rodiče vůči svým dětem – pokud nebyla omezena jejich rodičovská zodpovědnost, nebo jí byli úplně zbaveni b) Pěstoun vůči majetku dětí, jež mu byly svěřeny do pěstounské péče c) Soud ustanoví opatrovníka nebo poručníka dítěte a to ve vztahu k opatrovanému nebo spravovanému majetku dítěte 28

Trestní zákoník II, Šámal a kolektiv - Velký komentář, str. 1969

d) Opatrovníka ustanoví soud jiným osobám, které ho musí podle zákona mít e) Správce dědictví ustanoví soud aj. Ve shora uvedených případech a to jak pokud jde o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti,

pěstounství,

opatrovnictví,

dědické

řízení,

postupuje

se

v řízení

občanskoprávním a teprve při porušení některé ze zákonných povinností může nastoupit trestněprávní odpovědnost. Smluvně převzatá povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek se může vztahovat např. na: -

advokáta, notáře, prokuristu, pokud na základě plné moci má zmocnění i ke správě majetku zmocnitele,

-

schovatele, na základě smlouvy o úschově u něj uložené věci

-

nájemce ve vztahu k pronajaté věci – zde je nutno uvést, že např. v případě nájemní smlouvy k pronajatému bytu by se měl nájemník chovat k tomuto s péčí řádného hospodáře Povinnost opatrovat a spravovat cizí majetek může mít i právnické osoba, ovšem

v rámci této právnické osoby je nutno určit, která fyzická osoba tuto odpovědnost nese. Může to být buď a) člen statutárního orgánu právnické osoby nebo jiný pověřený pracovník ve vztahu k opatrování nebo spravování cizí věci, resp. cizímu majetku, tj. toho, který byl této právnické osobě do správy svěřen, nebo b) může to být člen statutárního orgánu nebo jiný člen nebo pracovník ve vztahu k majetku, který patří této právnické osobě. Zde by měla být přesně vymezena odpovědnost té které fyzické osoby. Jak je ze shora uvedeného zřejmé, způsoby porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek mohou být různé. Aby takové porušení mohlo být trestné, musí naplňovat všechny znaky příslušné skutkové podstaty.

3.8. § 230 Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací Díky dynamickému rozvoji informačních technologií, který s sebou přinesl nová společensky škodlivá jednání, mnoho států přistoupilo k novelizacím trestních předpisů nebo vytvoření nových zákonů, které jsou zaměřeny na postih počítačové a kybernetické kriminality. Na území České republiky postih některých forem kriminality zavazují i některé mezinárodní smlouvy a legislativa EU. Předmět ochrany Předmětem ochrany je zde a) důvěrnost počítačových dat a počítačového systému – počítač je zde chráněn před ohrožením jeho bezpečnosti b) integrita a dostupnost počítačových dat a systémů – ochrana je zde poskytována počítačovým datům a programům před neoprávněnými zásahy, a chrání také před neoprávněným užíváním uložených dat v počítači

Trestný čin Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací zahrnuje pět různých jednání podle Úmluvy o kybernetické kriminalitě. Jsou to především: -

neoprávněný přístup k počítačovému systému nebo jeho části

-

neoprávněný zásah do dat nebo do počítačového systému

-

falšování údajů souvisejících s počítači

-

podvod související s počítači

-

neoprávněný zásah do systému

4. Tresty a ochranná opatření 4.1. Obecné zásady pro ukládání trestů Trest je zákonem stanovený právní následek za určité protiprávní jednání. Obecné zásady pro ukládání trestů jsou zakotveny v Hlavě V. oddíle 1 v § 39 a samotné druhy trestů a výjimečný trest pak v oddíle 4 v § 52 trestního zákoníku. Aby bylo ukládání trestů spravedlivé, je nutné dodržovat dva základní principy – princip zákonnosti trestů – musí se řídit pravidly pro ukládání trestů podle obecné a zvláštní části trestního zákoníku, a princip individualizace trestů – druh, kombinace a intenzita trestů stanoví soud v každém konkrétním případě tak, aby trest odpovídal všem zvláštnostem případu. V případě, že by trest neodpovídal zvláštnostem případu tak by byl nezákonný, protože

trestní

zákoník

požaduje

individualizaci.

Kombinace

zásady

zákonnosti

a individualizace v uvedeném smyslu představuje vymezení poměru mezi úkoly zákonodárce a soudce a je zárukou spravedlivosti trestu vzhledem k pachateli trestného činu, k zájmům společnosti i poškozeného nebo ohroženého jednotlivce. Trest v zákonné individualizaci je určen: a) Alternativně – soud vybírá z několika trestů ten nejvhodnější, ale tak, aby druh uloženého trestu odrážel všechny zvláštnosti konkrétního případu b) Rámcově – je stanovena horní a dolní hranice trestu a soud potom určí sazbu v tomto rozmezí. Výjimečně a to podle zákona lze tuto hranici překročit. Trestní sazba trestného činu se ukládá podle povahy a závažnosti spáchaného trestného činu. Základním předpokladem zákonné individualizace je správná právní kvalifikace trestného činu. Individualizace trestání představuje tzv. soudcovskou individualizaci, v jejímž rámci lze vymezit obecná kritéria pro stanovení druhu a výměry trestu. Těmito kritérii, o kterých se zmíním podrobněji níže, jsou: a) Povaha a závažnost spáchaného trestného činu b) Osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele

c) Dosavadní způsob života pachatele a možnosti jeho nápravy d) Okolnosti polehčující a přitěžující e) Zvláštní podmínky pro ukládání jednotlivých druhů trestů

Další konkretizace pro určité zvláštní případy tam, kde to bude přicházet v úvahu: a) Ve vztahu k některým formám trestné činnosti b) Ve vztahu k zmenšené příčetnosti c) Úpravou trestnosti souběhu trestných činů a pokračování v trestném činu d) Ve vztahu k době, která uplynula od spáchání trestného činu, k případné změně situace a k délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu e) Možností upuštění od potrestání a mimořádného snížení trestu odnětí svobody f) Úpravou trestání recidivistů a pachatelů trestných činů spáchaných ve prospěch organizované zločinecké skupiny g) Možností kombinace účinků trestů a ochranných opatření h) Diferencovaným výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody i) Zvláštním systémem sankcí ukládaných za provinění mladistvému podle zákona č. 2018/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže Stanovení druhu trestu je výběr ze zákona přípustných druhů trestů, případně uložení více druhů trestů vedle sebe. Výměra trestu je určení trestu v rámci příslušné trestní sazby ale i určení dalšího obsahu trestů v případě, že je toto určení vyhrazeno soudu. Jde např. o určení rozsahu propadlého majetku, který připadá ve prospěch státu. Kritéria stanovená obecně pro výměru trestu platí pro všechny druhy trestů, které jsou odstupňovatelné, a pro všechny jejich obměny a jsou rozhodující pro určení trestu v rámci sazeb stanovených v obecné a ve zvláštní části trestního zákoníku a pro určování speciálních sazeb např. u mladistvého a u pachatele trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Hlediska podle trestního zákoníku, podle nichž se soud řídí při ukládání trestu: a) Povaha a závažnost spáchaného trestného činu -

Je hlavním a neopomenutelným kritériem, protože obsahuje nejširší okruh skutečností charakterizující trestný čin a jeho pachatele. Trestný čin je základem

trestní odpovědnosti, za jehož spáchání je ukládán trest. Zákon zahrnuje do hledisek rozhodných pro určení druhu a výměru trestu i ta kritéria, ke kterým by jinak nebylo možné přihlížet, kdyby povaha a závažnost spáchaného trestného činu byly jedinými hledisky pro stanovení druhu a výměry trestu. Soud musí vybrat a vyměřit trest tak, aby odpovídal individuálním zvláštnostem spáchaného trestného činu, tedy jeho konkrétní povaze a závažnosti. Zvláštnosti povahy a závažnosti daného trestného činu je třeba posoudit z hlediska zvláštnosti pachatele, jeho pohnutek, záměru či cílů, míry zavinění, způsobu provedení trestného činu, jeho následků, objektu i okolností činu a popřípadě podle společenské situace. -

Povaha trestného činu je určena zákonnými znaky skutkové podstaty, která byla tímto činem naplněna – forma zavinění, druh a význam porušeného nebo ohroženého zájmu chráněného trestním zákonem; a také konkrétní okolností, za níž byl trestný čin spáchán – způsob provedení činu, záměr a cíl pachatele a míra zavinění, polehčující a přitěžující okolnosti.

-

Závažnost trestného činu vyplývá z toho, s jakou intenzitou, v jaké výši nebo rozsahu byly naplněny jednotlivé znaky trestného činu, o jak závažný trest jde, polehčující a přitěžující okolnosti a kolik takových okolností pachatel naplnil.

-

Typová závažnost trestných činů o Přečiny spáchané z nedbalosti nebo úmyslně o Zločiny o Zvlášť závažné zločiny

b) Osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele -

Týkají se hodnocení pachatele, které ale nesouvisí přímo se spácháním trestného činu, ale mohou ovlivnit úvahy o trestu. Jde o osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry, které existují v době rozhodování o trestu. Například se jedná o momentální zdravotní stav pachatele a jeho rodiny, bytové poměry pachatele a jeho rodiny, zaměstnání pachatele a jeho výdělek, společenské postavení pachatele, celková majetková situace pachatele a jeho rodiny aj. Může jít také o polehčující okolnosti, které vznikly po spáchání trestného činu. Osobní poměry pachatele se v trestním řízení dokazují z úřední povinnosti, a to případně

i vyžádáním údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství, a údajů z evidence cenných papírů.

c) Dosavadní způsob života pachatele -

Může sloužit ve prospěch pachatele ale i v jeho neprospěch.

-

Dosavadní řádný život patří mezi polehčující okolnosti při uložení trestu a umožní tak uložení trestu nespojeného s odnětím svobody a to je např. podmíněný odklad trestu odnětí svobody s dohledem nebo bez dohledu, veřejně prospěšné práce aj. Může také dojít k upuštění od potrestání, nebo podmíněného zastavení trestního stíhaní podle § 307 trestního řádu nebo schválení narovnání podle § 309 trestního řádu, podmíněného odložení podání návrhu na potrestání ve zkráceném řízení podle § 179g trestního řádu.

-

Pokud pachatel nevedl řádný život lze tuto skutečnost hodnotit v neprospěch pachatele jako přitěžující okolnost při ukládání trestu, dále pak použití vyšší trestní sazby, nebo důvodu pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody. I další negativní chování pachatele před spácháním projednávaného trestného činu může ovlivnit druh a výměru ukládaného trestu, např. soud neuloží trest veřejně prospěšných prací z důvodu, jestliže pachateli byl v posledních 3 letech přeměněn tento trest na odnětí svobody.

d) Možnost nápravy pachatele -

Možnost nápravy pachatele spočívá ve stanovení prognózy příštího vývoje chování pachatele na základě objasnění jeho osobnostních vlastností a jejich spojitosti se spáchaným trestným činem, dále prostředí a poměrů, v nichž pachatel žije, případně jeho chování a škodlivých návyků a to vzhledem k působení uvažovaného trestu na osobu pachatele. V nutnosti kvalifikovaného odhadu soudu v otázce, jak bude uložený trest působit na pachatele, se projevuje určitý rozdíl mezi rozhodováním o vině a rozhodováním o trestu.

-

Podle dosavadního chování pachatele, podle sociálního prostředí, v němž pachatel žije, podle toho, zda se v minulosti pachatel dopustil protiprávního jednání aj., bude nutno posoudit možnost nápravy pachatele.

e) Chování pachatele po činu, zejména jeho snaha nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu -

Projevilo se až po spáchání trestného činu a tudíž nemá vliv na jeho povahu a závažnost.

-

Pachatel si po spáchání trestného činu může uvědomit nesprávnost svého jednání a bude se snažit změnit své chování v jeho prospěch, anebo si své pochybení neuvědomí a nepodřídí se obecně uznávaným společenským pravidlům a nehodlá respektovat stanovené právní normy.

-

Chování pachatele po činu, které může mít vliv na úvahy soudu při ukládání trestu, svědčí např. skutečnost, zda pachatel projevil lítost nad spácháním trestného činu či nikoli, nebo naopak projevil odhodlání spáchat trestný čin znovu aj. důležitým faktem je, zda pachatel zaujal takový postoj, kterým se snaží o náhradu majetkové škody, kterou způsobil trestným činem.

f) U pachatele označovaného jako spolupracující odsouzený -

Též za to, jak významným způsobem přispěl k objasnění zvlášť závažného zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu

-

V řízení o zvlášť závažném zločinu může státní zástupce v obžalobě označit obviněného za spolupracujícího, jestliže obviněný o Oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které významně přispějí k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, nebo které pomohou zabránit dokonání zločinu a zaváže se podat v přípravném řízení i před soudem pravdivou výpověď o Dozná se k činu, pro který byl stíhán a to svobodně, vážně a určitě o Prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen jako spolupracující obviněný, a považuje-li státní zástupce takové označení za potřebné vzhledem k povaze trestného činu, k jehož objasnění se obviněný zavázal, a to i s přihlédnutím k trestnému činu uvedenému v doznání obviněného, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména k tomu, zda a jakým

způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil.

-

Než státní zástupce označí obviněného jako spolupracujícího, tak ho vyslechne k obsahu oznámení a k jeho doznání a také zda si je vědom důsledků svého postupu. Poučení o právech, o podstatě označení za spolupracujícího obviněného, o povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky provede státní zástupce ještě před samotným výslechem. V případě, že obviněný poruší v přípravném řízení nebo v řízení před soudem své závazky, nebude nadále považován za spolupracujícího.

-

U spolupracujícího budou mít výslovně uvedené okolnosti na stanovení a druh trestu o Jak významným způsobem přispěl k objasnění zvlášť závažného zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny o Jak významným způsobem pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu

g) Účinky a důsledky, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele -

Jde o působení trestu na pachatele, jak jeho závažností, tak i délkou trestu. Účinkem je zde působení trestu na sociální chování pachatele prostřednictvím určité újmy jako např. na majetku, spojené s uloženým druhem trestu či hrozby touto újmou a ovlivňování pachatele tak, aby se již trestné činnosti navždy vyvaroval. Důsledkem trestu pro budoucí život pachatele je pak dopad trestu na osobu pachatele, na jeho sociální okolí, a to podle účinků uloženého trestu v oblasti majetkové, sociální rodinné, profesionální aj. Účinky a důsledky ukládaného trestu na budoucí život pachatele jsou vždy spojeny s určitým důvodným očekáváním, k němuž by měl soud dospět po shromáždění a vyhodnocení všech dostupných podkladů k osobě pachatele.

Hlediska pro stanovení druhu a výměry trestu a) Polehčující a přitěžující okolnosti

b) Doba, která uplynula od spáchání trestného činu -

Jedná se o souhrn doby od momentu ukončení trestní činnosti do zahájení trestního stíhání a doby trestního stíhání do okamžiku ukládání trestu.

c) Případná změna situace, k níž mezitím došlo -

Změna sociálně politických poměrů, podmínek a jiných okolností, které ovlivňují hodnocení významu chráněných společenských zájmů, které byly činem pachatele porušeny nebo ohroženy

-

Projeví-li se změna situace tím, že došlo ke změně či zrušení příslušného ustanovení trestního zákoníku nebo ke změně jiné právní úpravy, neuplatní se zde změna situace jako okolnost rozhodná pro stanovení druhu a výměry trestu, ale stanoví mimo jiné zpětnou působnost mírnějšího trestního zákona.

d) Délka trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu -

Ani evropský soud pro lidská práva nestanovuje obecně závaznou dobu, jejíž překročení by mohlo být považováno za nepřiměřenou dobu trvání trestního řízení.

-

Okolnosti, od nichž se odvíjí posouzení přiměřenosti délky trestního řízení: o Složitost věci – rozsah prováděného dokazování, nutnost právní pomoci v cizině, počet spoluobviněných o Postup orgánů činných v trestním řízení – průtahy v řízení před jednotlivými orgány činnými v trestním řízení, nutnost opakování projednání věci na tomtéž stupni o Význam trestního řízení pro pachatele – rozsah trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, její druh a závažnost, druh a výše hrozícího trestu o Jednání pachatele, kterým přispěl k průtahům v trestním řízení – pachatel se opakovaně nedostavuje k úkonům trestního řízení, kde byla jeho účast nutná, zneužívání některých procesních práv např. zvolení jiného obhájce

4.2. Druhy trestů Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest nebo jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit. Trestní sankce lze ukládat jen na základě trestního zákona, kterým se rozumí trestní zákoník a zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Za jakýkoli trestný čin lze uložit pouze druh trestu, jaký je zde výslovně uveden a to pouze za podmínek a v mezích stanovených zákonem. Výčet druhů trestů je taxativní a nelze jej žádným způsobem rozšiřovat. Systém trestů je podřízen tomu, aby došlo k nápravě pachatele a dostatečné ochraně společnosti. Případně uložením více druhů trestů vedle sebe nebo vhodnou kombinací trestů s ochranným opatřením. Z hlediska časové působnosti trestního zákona platí, že pachateli lze uložit pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o trestném činu, přestože byl trestný čin spáchán za účinnosti dřívějšího zákona. Trest je ukládaný individuálně, každému pachatele zvlášť. Systém trestů je ovládán zásadou humanismu. Obsahuje jen takové druhy trestů, které samy o sobě nejsou kruté nebo nepřiměřené. Systém a výčet druhů trestů Požadavky, které musí splňovat systém trestů, aby byl schopen zajistit nápravu pachatele i ochranu společnosti, které lze shrnout takto: a) Má zahrnovat co největší počet druhů trestů různé intenzity tak, aby bylo možné trest co nejvíce individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu pachateli a k jím spáchanému činu b) Z téhož důvodu má mít co největší možnosti odstupňování délky trvání a intenzity, popřípadě i režimu výkonu jednotlivých trestů c) Újmy obsažené v trestech mají podle možnosti postihovat každého odsouzeného pachatele bez výjimky – rovnost před zákonem d) Tyto újmy se mají, pokud je to možné, co nejvíce omezit jen na osobu pachatele e) Cílem žádného trestu a jeho výkonu nesmí být poníženi lidské důstojnosti f) Tresty mají být reparabilní pro případ justičního omylu

g) Výkon všech druhů trestů nemá být pro pachatele překážkou, aby se po výkonu zařadil do normálního občanského života. Druhy trestů se řídí podle různých hledisek. Podle toho, jaké druhy zájmů tresty postihují, může jít o tresty postihující zájmy jen jednoho druhu nebo více druhů. Majetek postihuje kromě peněžitého trestu i propadnutí majetku a propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Trest propadnutí majetku a peněžitý trest však nelze ukládat současně. Podle obsahu rozlišujeme tresty výchovné a represivní. Výchovné tresty označujeme ty, u nichž je prvek donucení omezen a výrazně se místo něj uplatní prvek výchovný. Rozlišujeme také tresty hlavní a vedlejší. Hlavní lze ukládat samostatně, nezávisle na ostatních druzích trestů. Vedlejší jsou doplňkem některého trestu hlavního a ukládají se jen společně s ním. Nevylučuje-li to zákon, nebo povaha věci, lze uložit více hlavních trestů vedle sebe.

4.2.1. Druhy trestů u dospělých pachatelů

Taxativní výčet jednotlivých druhů trestů: a) Odnětí svobody b) Domácí vězení c) Obecně prospěšné práce d) Propadnutí majetku e) Peněžitý trest f) Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty g) Zákaz činnosti h) Zákaz pobytu i) Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce j) Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání k) Ztráta vojenské hodnosti l) Vyhoštění

4.2.2. Druhy trestů u mladistvých pachatelů

Mladistvému

pachateli

lze

uložit

pouze

sankce

podle

zvláštního

zákona

č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Jedná se o výchovná opatření, ochranná opatření, ochranné léčení, zabezpečovací detence a zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, ochranná výchova a trestní opatření. Taxativní výčet trestních opatření, která ukládá soud za spáchání provinění mladistvému: a) Obecně prospěšné práce b) Peněžité opatření c) Peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu d) Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty e) Zákaz činnosti f) Vyhoštění g) Domácí vězení h) Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce i) Odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu j) Odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem k) Odnětí svobody nepodmíněně Mladistvému nelze uložit následující trestní opatření: a) Propadnutí majetku b) Zákaz pobytu c) Ztráty čestných titulů nebo vyznamenání d) Ztráta vojenské hodnosti K trestu odnětí svobody obecně lze ještě uvést, že podle typu trestu jde o: a) Nepodmíněný trest odnětí svobody b) Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody c) Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem

d) Zvláštním typem odnětí svobody je výjimečný trest

Výjimečný trest Zvláštní typ odnětí svobody s ohledem na výměru trestu buď 20 – 30 let nepodmíněně nebo trest doživotní. Zvláštnosti výjimečného trestu: a) Doba trvání je delší, než je obecně nejvyšší přípustná horní hranice trestu odnětí svobody b) Je možné ho uložit jen za přesně vymezených podmínek, odlišných od ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody v jiných případech c) Je stanoven obligatorní způsob jeho výkonu a jsou ztížené možnosti podmíněného propuštění z jeho výkonu Výjimečný trest se nevztahuje na mladistvé.

4.3. Ochranná opatření Jedná se o samostatný druh trestních sankcí ukládaných za trestný čin soudem jako prostředek státního donucení. Směřuje k dosažení účelu trestního zákona. Výkon je vynutitelný státní mocí a společně s tresty chrání zájmy společnosti. Osobám, kterým je ukládáno, způsobuje újmu a na tyto osoby působí preventivně. Druhy: a) Ochranná léčení Poskytuje ochranu společnosti prostřednictvím ambulantního nebo i ústavního léčení ve zdravotnickém zařízení před duševně chorými osobami nebo osobami závislými na návykových látkách. Cílem ochranného léčení je opětovné zařazení léčené osoby do běžného života. b) Zabezpečovací detence

Poskytuje ochranu společnosti prostřednictvím izolace v detenčním ústavu se zvláštní ostrahou a s léčebnými, psychologickými, vzdělávacími, pedagogickými, rehabilitačními a činnostními programy před zvláště nebezpečnými duševně chorými osobami nebo osobami závislými na návykových látkách. Cílem zabezpečovací detence je přeřazení do ústavního ochranného léčení. c) Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty upravuje § 101 trestního zákoníku, podle něhož nebyl-li uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené v § 70 odstavec 1, tedy zejména věci, které bylo užito k spáchání trestného činu, která byla k spáchání trestného činu určena, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, může soud uložit, že se taková věc nebo jiná majetková hodnota zabírá, pokud náleží pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit nebo od jehož potrestání soud upustil nebo ohrožuje-li bezpečnost lidí nebo majetku nebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu. Soud může toto opatření uložit i v případě, že takovou věc drží jiná osoba v rozporu s právním předpisem. Ochrana společnosti je poskytována tím, že odnímá pachatelům nebo jiným osobám nebezpečné věci, nebo věci sloužící k páchání trestných činů, nebo odčerpává výnosy z trestných činů. Pro úplnost je nutné uvést, jaké věci by mohly spadat pod ustanovení § 70 trestního zákoníku a u kterých by mohl soud uložit trest propadnutí věci nebo opatření zabrání věci. -

Nebezpečné věci – zbraně, střelivo, výbušniny, narkotika, jedy, aj.

-

Věci sloužící k páchání trestných činů – padělatelské náčiní, kasařské nebo zločinecké nástroje, peníze určené k financování terorismu, aj.

-

Výnosy z trestných činů – peníze pocházející z trestné činnosti, věci či jiné majetkové hodnoty pocházející z trestné činnosti, věci pořízené za peníze z trestné činnosti,

Cílem zabrání věci, nebo jiné majetkové hodnoty je odstranění prostředků, které slouží k páchání nebo podporování trestné činnosti.

Závěr: Cílem mé bakalářské práce bylo seznámení se s problematikou trestných činů proti majetku, přičemž vzhledem k omezenému rozsahu nebylo možno zabývat se všemi trestnými činy, které je možno v této oblasti spáchat, ale soustředil jsem se na ty, které si myslím, že jsou páchány nejčastěji. Bakalářská práce se zabývá obecnou charakteristickou a vymezením základních pojmů a znaků skutkových podstat nejčastěji páchaných trestných činů proti majetku, přičemž je vhodné alespoň závěrem se zmínit i o některých dalších trestných činech z této oblasti. Kromě trestných činů, o kterých se zmiňuji ve své bakalářské práci, dalším z často páchaných trestných činů je trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207, který spočívá v tom, že pachatel se zmocní cizí věci nebo motorového vozidla v úmyslu přechodně je užívat. V praxi jde často právě o neoprávněné užívání motorového vozidla, kdy pachatel se tohoto vozidla zmocní, provede s ním jízdu a po té je vrátí majiteli nebo odstaví na jiném místě. Nemá v úmyslu vozidlo si ponechat, ale pouze přechodně je užívat. Dalším trestným činem, o kterém je třeba se zmínit je trestný čin podílnictví podle § 214 trestního zákoníku, který spočívá v tom, že pachatel ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, nebo byla za peníze získané z trestné činnosti opatřena. Trestní odpovědnost pachatele tohoto trestného činu podílnictví podle § 214 trestního zákoníku, který je trestným činem úmyslným, tak i trestného činu podílnictví z nedbalosti podle § 215 trestního zákoníku se odvíjí právě od trestné činnosti spáchané jinou osobou, přičemž pachatel trestného činu podílnictví ví o tom, že jde o věci nebo jiné majetkové hodnoty pocházející z trestné činnosti, nebo opatřené za tyto věci. Méně často páchanými trestnými činy, je trestný čin poškození věřitele podle § 222 trestního zákoníku a zvýhodnění věřitele podle § 223 trestního zákoníku. Třeba je se ještě zmínit o trestném činu poškození cizí věci podle § 228 trestního zákoníku. Trestný čin poškození cizí věci má dvě samostatné skutkové podstaty, když v odstavci 1 tohoto zákonného ustanovení jednání pachatele spočívá v tom, že zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, v odstavci 2 tohoto zákonného ustanovení jednání pachatele spočívá v tom, že poškodí cizí věc tím, že ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou.

Je nutno konstatovat, že tohoto trestného činu se dopouštějí nejčastěji mladiství pachatelé. V celé řadě případů však pachatele nelze odhalit. Jednotlivé kapitoly bakalářské práce jsem seřadil tak, aby byly objasněny pojmy zakládající skutkovou podstatu trestného činu obecně, v dalších kapitolách jsem se zabýval pak jednotlivými trestnými činy, které jsou podle mého názoru páchány nejčastěji. V návaznosti na to jsem se zabýval v obecné rovině i otázkou trestů a trestních opatření. Snažil jsem se ve své bakalářské práci poskytnout alespoň rámcový přehled a splnit tak zadání, kterým bylo téma „Trestné činy proti majetku“.

Seznam použité literatury

Trestní zákon č. 117/1852, uspořádal Dr. Mojmír Lepař, vydáno Knihtiskárny Dra. ED Grégra a syna 1930. Československé trestní zákony, uspořádal JUDr. František Poláček a spol., vydalo Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart Praha 1947. Trestní právo hmotné, Obecná část, zvláštní část, Jiří Jelínek a kolektiv, 1. Vydání, vydalo Nakladatelství Leges, s.r.o., Lublaňská 4/61, Praha 2, v roce 2009 jako svou 25. publikaci. ISBN 978-80-87212-24-0 Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, Komentář / Jaroslav Fenyk, Ladislav Smejkal. – Vydání první. – Praha: Wolters, Kluwer ČR, 2012, ISBN 978-80-7357720-9 Trestní zákoník I, Komentář § 1 – 139, prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. a kolektiv, vydalo Nakladatelství C. H. Beck v Praze roku 2009, vydání první, ISBN 978-80-7400-109-3 Trestní zákoník II, Komentář § 140 – 421, prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. a kolektiv, vydalo Nakladatelství C. H. Beck v Praze roku 2010, vydání první, ISBN 978-80-7400-178-9 Základy trestní odpovědnosti, podstatně přepracované a doplněné vydání, Prof. JUDr. Vladimír Solnař, DrSc., Doc. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., Prof. JUDr. Dagmar Císařová, Dr.Sc., vydalo Nakladatelství Orac, s.r.o., Limuzská 2110/8, 100 00 Praha 10, v Praze roku 2003, vydání první, ISBN 80-86199-74-6 Občanský zákoník, Komentář, JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., prof. JUDr. Jiří Švestka, DrSc., JUDr. Marta Škárková a kolektiv, vydalo Nakladatelství C. H. Beck v Praze roku 2003, vydání osmé, ISBN 80-7179-797-9 Listina základních práv a svobod