PŘESTUPKY PROTI VEŘEJNÉMU POŘÁDKU, OBČANSKÉMU SOUŽITÍ A PROTI MAJETKU SPÁCHANÉ MLADISTVÝMI

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra správní vědy a správního práva

Bakalářská práce

PŘESTUPKY PROTI VEŘEJNÉMU POŘÁDKU, OBČANSKÉMU SOUŽITÍ A PROTI MAJETKU SPÁCHANÉ MLADISTVÝMI

Jana Kupkovská 2010/2011

Čestné prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Přestupky proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a proti majetku spáchané mladistvými zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.

.......................................

2

Obsah 1. Úvod......................................................................................................................... 4 2. Pojem delikt ............................................................................................................. 8 2.1 Kritéria pro stanovení hranice mezi soudními a správními delikty ................... 8 2.2 Druhy správních deliktů..................................................................................... 9 3. Přestupky jako jeden z druhů správních deliktů .................................................... 10 3.1 Pojem přestupku .............................................................................................. 11 3.2 Prameny přestupkového práva ......................................................................... 12 3.3 Příslušnost správních orgánů ........................................................................... 13 3.3.1 Příslušnost k řízení o přestupcích z obecného hlediska ............................ 14 3.3.2 Příslušnost k řízení o přestupcích proti veřejnému pořádku, občanskému souţití, majetku .................................................................................................. 14 4. Zvláštní ustanovení o mladistvých ........................................................................ 16 4.1 Zvláštní ustanovení o mladistvých z hmotně právního hlediska ..................... 16 4.1.1 Osoba mladistvého .................................................................................... 16 4.1.2 Sankce ....................................................................................................... 17 4.2 Zvláštní ustanovení o mladistvých z procesního hlediska ............................... 18 4.2.1 Předvolání k ústnímu jednání ................................................................... 18 4.2.2 Náklady řízení ........................................................................................... 19 4.2.3 Odvolání.................................................................................................... 20 5. Přestupky proti veřejnému pořádku ....................................................................... 22 5.1 Pojem veřejný pořádek, veřejné prostranství, jednání veřejné ........................ 22 5.2 Přehled skutkových podstat přestupků proti veřejnému pořádku .................... 24 5.3 Forma zavinění u přestupků proti veřejnému pořádku .................................... 26 5.4 Statistika přestupků proti veřejnému pořádku ................................................. 27 6. Přestupky proti občanskému souţití ...................................................................... 29 6.1 Pojem občanské souţití .................................................................................... 29 6.2 Přehled skutkových podstat přestupků proti občanskému souţití ................... 29 6.3 Forma zavinění u přestupků proti občanskému souţití ................................... 30 6.4 Statistika přestupků proti občanskému souţití................................................. 30 7. Přestupky proti majetku ......................................................................................... 32 7.1 Pojem majetek.................................................................................................. 32 7.2 Přehled skutkových podstat přestupků proti majetku ...................................... 33 7.3 Forma zavinění u přestupků proti majetku ...................................................... 33 7.4 Statistika přestupků proti majetku ................................................................... 34 8. Novely týkající se přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a proti majetku v období 2000-2009 ..................................................................................... 36 9. Statistika přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a proti majetku za období 2000-2009 ................................................................................................. 38 9.1 Na území ČR .................................................................................................... 38 9.2 Na území konkrétní obce ................................................................................. 40 10. Závěr .................................................................................................................... 43 10.1 De lege lata .................................................................................................... 44 10.2 De lege ferenda .............................................................................................. 45 11. Resumé................................................................................................................. 48 12. Seznam pouţitých zdrojů ..................................................................................... 49

3

1. Úvod Odpovědnost za přestupky, jakoţ i ochrana veřejného pořádku, občanského souţití i majetku je jedním z nejdůleţitějších ochranných institutů plnění úkolů státní správy a také územní samosprávy. Ve správní praxi se jedná o institut frekventovaný, dopadající na nemalý počet občanů.1 Na základě dlouholeté praxe, kdy téměř dvacet let vykonávám funkci předsedkyně správního orgánu – Komise k projednávání přestupků města Krnov, jsem si za téma své bakalářské práce zvolila analýzu nejčastěji projednávaných přestupků. Na mladistvé pachatele jsem se zaměřila z toho důvodu, ţe obecně je známo, ţe kriminalita týkající se mladistvých, v posledních letech narůstá, kdy se koncentruje zejména ve velkých městech. Této kriminalitě zpravidla předchází varovné signály, kterými jsou např. kázeňské problémy ve škole nebo právě lehčí delikvence. Cílem mé práce je tedy analýza a statistické vyhodnocení počtu přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a proti majetku spáchané mladistvými za poslední desetiletí jednak na území ČR, a jednak na území města Krnova, jako 47. největšího města v České republice. V právních řádech evropských zemích správní trestání těch protiprávních jednání, která se označují zpravidla jako správní přestupky, se značně odlišují, a to: 

pojetím správního deliktu a také jeho právního základu. V tomto pojetí bývá přestupek kvalifikován jako kategorie trestných činů a skutkové podstaty jsou pak upraveny v trestních kodexech, nebo se můţe jednat o samostatný druh deliktu, který má odpovídající samostatnou právní úpravu základů odpovědnosti a taktéţ skutkových podstat,



rozsahem pravomoci správních úřadů, které tyto delikty projednávají a postihují. Některé země omezují pravomoc správních úřadů na projednávání v blokovém řízení, v některých zemích jsou správní úřady oprávněny rozhodovat o přestupcích jen v prvním stupni, kdy

1

ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 13 s. ISBN 978-80-7201-768-3

4

v případě vyuţití opravných prostředků pak rozhodovací pravomoc přechází na soudy. V dalších zemích pak rozhodují správní úřady o deliktu jak v prvním, tak i ve druhém stupni, ale s moţností přezkoumání těchto pravomocných správních rozhodnutí soudem.2 Z důvodu velké přetíţenosti soudů, které rozhodovaly o všech trestných deliktech, jakoţ i z důvodu zdlouhavého soudního řízení při méně závaţných deliktech, se v druhé polovině 18. století a především pak ve století 19. postupně vyčleňovaly z pravomoci soudní policejní i správní přestupky, za které byly tresty ukládány

správními

úřady.

Trest

uloţený

s velkým

časovým

odstupem

od protiprávního jednání nenaplnil účel a také sama veřejná správa se snaţila získat vlastní trestní pravomoc, kdy měla zájem postihovat porušování „předpisů a nařízeních správních“. V padesátých letech 19. století se vedle přestupků, tedy správních deliktů fyzických osob, začaly objevovat i takové delikty fyzických osob, které nebyly označovány jako přestupky a jejich postihování bylo upraveno zvláštními zákony.3 Správním trestání se rozumí rozhodování správních orgánů o vině a trestu za taková jednání, která jsou v rozporu s právem. V České republice ve srovnání s ostatními evropskými státy je správní trestání docela široce uplatňováno. O rozsahu trestní pravomoci v oblasti veřejné správy také vypovídá ta skutečnost, ţe náš právní řád obsahuje více neţ 200 zákonů, které obsahující skutkové podstaty správních deliktů. Je obvyklé, ţe téměř kaţdý přijímaný zákon z této oblasti, obsahuje rovněţ ustanovení týkající se správních deliktů. Takovému rozsahu, jakoţ i významu správního trestání, a to z hlediska zásahu do práv a svobod jednotlivců, neodpovídá kvalita naší současné právní úpravy. V Listině základních práv a svobod a ani v Ústavě se přímo nehovoří o poţadavcích na trestání správních deliktů, nicméně z obecných ústavních poţadavků upravujících uplatňování veřejné moci, jakoţ i z obecných principů demokratického a právního státu, lze dovodit jisté základní 2

HENDRYCH, D. a kolektiv, Správní právo, Obecná část, 7. vydání, Praha: C.H. Beck, 2009. 441 s. ISBN 978-80-7400-049-2 3 HENDRYCH, D. a kolektiv, Správní právo, Obecná část, 7. vydání, Praha: C.H. Beck, 2009. 452 s. ISBN 978-80-7400-049-2

5

principy. Rovněţ je třeba v této souvislosti zmínit poţadavky obsaţené v mezinárodních smlouvách, především v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a také v evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.4 Zásadní význam, přestoţe nejsou právně závazné, mají doporučující evropské dokumenty, tedy především Rezoluce Výboru ministrů Rady Evropy (77) 31 z 28. 9.1977, o ochraně jednotlivců ve vztahu ke správním aktům. Podle tohoto dokumentu kaţdý účastník správního řízení, tedy ten, kdo můţe být omezen na svých právech, svobodách či zájmech v souvislosti se správním aktem, má právo vyjadřovat se ke skutečnému stavu věci, uvádět důkazy, resp. navrhovat prostředky, jakými má být dokazování prováděno. O těchto právech musí být účastník řízení správním orgánem řádně a včas poučen. Rovněţ ještě před vydáním rozhodnutí je právo účastníka řízení ţádat informace o všech známých skutečnostech, na jejichţ základě bude správní akt vydán. Rovněţ právem účastníka řízení je právo nechat se v řízení zastupovat a vyuţít tak právní pomoc. Z citovaného dokumentu také vyplývá povinnost správního orgánu účastníka řízení písemně poučit o moţnosti podat opravné prostředky.5 Na tuto rezoluci v letech 1980-2004 navázala řada doporučení Výboru ministrů. Pro oblast správního trestání patří mezi významné doporučení č. (80) 2 z 11.3. 1980, které se týká výkonu diskrečního oprávnění, a to v oblasti správy. Dle tohoto doporučení se při správním uváţení má správní orgán řídit následujícími principy: 

rozhodnutím sledovat jen předepsaný účel



vycházet pouze z těch skutečností, které jsou pro konkrétní případ relevantní



zachovávat objektivitu a nestrannost



nepřipouštět diskriminaci a dodrţovat rovnost před právem

4

HENDRYCH, D. a kolektiv, Správní právo, Obecná část, 7. vydání, Praha: C.H. Beck, 2009. 441 s. ISBN 978-80-7400-049-2 5 Knihy-pod-lupou. iPrávník [online]. Last modified 29 August 2008 [cit. 2011-02-10]. Dostupné z: .

6



dbát na vyváţenost mezi účelem rozhodnutí a nepříznivým zásahem do práv, svobod a zájmů, který můţe být rozhodnutím vyvolán



rozhodovat vzhledem k danému případu v přiměřené a rozumné lhůtě



při posuzování zvláštních okolnosti případu postupovat v souladu s uplatněním obecných směrnic6

Správní orgány postupují při pouţití diskrečního oprávnění podle obecných směrnic obsaţených v Rezoluci a v případech odchýlení se od nich, musí správní orgány toto odchýlení odůvodnit, jelikoţ je nutné, aby správní akt vydaný na základě správního uváţení, byl přezkoumatelný soudem nebo jiným nezávislým orgánem. Úprava prozatímní soudní ochrany poskytované ve správních věcech je obsaţena v Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy (89) 8 z 13. 9. 1989. Doporučení (91) 1 z 13. 2. 1991 se pak vztahuje ke správním sankcím, kterými se rozumí pokuta a také jakékoli jiné trestní opatření peněţité či nepeněţité povahy. Hlavní zásadou vztahující se ke správním sankcím je zásada, kdy správní sankce a podmínky, za kterých můţe být pouţita, musí být stanovena zákonem.7 Na závěr úvodu je třeba konstatovat, ţe přestupky sice nejsou jedinou skupinou správních deliktů, nicméně jsou takovými správními delikty, které přicházejí nejčastěji v úvahu a které mají ze všech v úvahu přicházejících správních deliktů, nejucelenější právní úpravu.8

6

Knihy-pod-lupou. iPrávník [online]. Last modified 29 August 2008 [cit. 2011-02-10]. Dostupné z: . 7 Knihy-pod-lupou. iPrávník [online]. Last modified 29 August 2008 [cit. 2011-02-10]. Dostupné z: < http://www.ipravnik.cz/cz/knihy-pod-lupou/art_5287/zaklady-spravniho-prava-trestniho.aspx>. 8 HORZINKOVÁ E., ČECHMÁNEK B., Přestupky a správní trestání, Právní úprava k 1. 5. 2008, Praha: Eurounion Praha, s.r.o., 2008. 11 s. ISBN 978-80-7317-069-1

7

2. Pojem delikt Z obecného pohledu je deliktem čin porušující zákon či jiný obecně závazný právní předpis. Je to tedy takové protiprávní jednání, ze kterého můţe vzniknout nejen fyzické, ale i právnické osobě či společnosti újma nebo škoda. Nejčastějším případem je hmotná újma, dále pak újma na zdraví a také mravní újma. Z pohledu odpovědnosti za spáchaný delikt se rozlišuje trestně právní odpovědnost, tedy odpovědnost za soudní delikty, a odpovědnost správně právní, znamenající odpovědnost za správní delikty.9

2.1 Kritéria pro stanovení hranice mezi soudními a správními delikty Hlavními kritérii pro stanovení hranice mezi správními a soudními delikty jsou jednak objekt deliktu, dále závaţnost deliktu a také tzv. kritérium difamace společenské odsouzení pachatele. U správních deliktů je objektem řádný výkon veřejné správy, kdeţto u soudních deliktů je objektem ochrana osobnosti člověka, jeho práv a svobod. Dalším rozlišujícím kritériem je závaţnost deliktu, kdy těţší delikty spadají do pravomoci soudní a lehčí delikty pak do správní pravomoci. Měřítkem hodnocení závaţnosti deliktu je druh a výše sankce, morální závadnost a morální indiferentnost protiprávního jednání a také charakter a rozsah následků. Rovněţ bývá zohledňováno kritérium difamace, nebo-li společenského odsouzení pachatele. Rozdíl mezi správními a soudními delikty se posuzuje také s ohledem na rozdílnost typového stupně společenské nebezpečnosti, nebo-li společenské škodlivosti.10 Lze konstatovat, ţe obecně platná hranice mezi oběma typy deliktů, nebyla dosud ani právní teorií, ani právní praxí, pevně stanovena. Z důvodu především

9

HORZINKOVÁ E., ČECHMÁNEK B., Přestupky a správní trestání, Právní úprava k 1. 5. 2008, Praha: Eurounion Praha, s.r.o., 2008. 12 s. ISBN 978-80-7317-069-1 10 HENDRYCH, D. a kolektiv, Správní právo, Obecná část, 7. vydání, Praha: C.H. Beck, 2009. 440 s. ISBN 978-80-7400-049-2

8

účelnosti, tato relativní a proměnlivá hranice mezi soudními a správními delikty, vede k posunům mezi těmito oběma oblastmi trestní pravomoci.11

2.2 Druhy správních deliktů Protiprávní jednání, která jsou současnou právní úpravou kvalifikována jako správní delikty, tvoří velmi početnou skupinu různorodých činů. Základem pro jejich členění jsou rozdílné znaky těchto správních deliktů. Navzájem se odlišují zejména: -

subjektem deliktu

-

jeho postavením

-

charakterem porušených povinností

-

znakem zavinění

-

účelem a zaměřením ukládané sankce Na základě výše uvedených klasifikačních hledisek a jejich kombinací lze

v systému správních deliktů rozlišovat: 1. přestupky 2. správní disciplinární delikty 3. tzv. správní pořádkové delikty 4. jiné správní delikty, zejména - jiné správní delikty fyzických osob - správní delikty právnických osob - správní delikty právnických osob a tzv. fyzických podnikajících osob12

11

HENDRYCH, D. a kolektiv, Správní právo, Obecná část, 7. vydání, Praha: C.H. Beck, 2009. 440 s. ISBN 978-80-7400-049-2 12 HENDRYCH, D. a kolektiv, Správní právo, Obecná část, 7. vydání, Praha: C.H. Beck, 2009. 454 s. ISBN 978-80-7400-049-2

9

3. Přestupky jako jeden z druhů správních deliktů Přestupky jsou jedinou skupinou správních deliktů, která je alespoň částečně kodifikovaná. Většina skutkových podstat je pak upravena v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kdy ostatní skutkové podstaty jsou upraveny ve zvláštních zákonech. Typické pro současný legislativní vývoj je rozšiřování těchto skutkových podstat ve speciálních zákonech, čímţ dochází na úkor kodifikace a přehlednosti, k jejich přesouvání ze zvláštní části zákona o přestupcích do těchto speciálních zákonů.13 Zákon o přestupcích a jiné speciální zákony ochraňují společnost před jednáním, která porušují, popřípadě ohroţují její zájmy, a to konkrétně pořádek ve státní správě a v územní samosprávě, dále pak veřejný pořádek, občanské souţití a rovněţ majetek. Zákonem jsou určitá jednání prohlášena za přestupky tedy proto, ţe porušují nebo ohroţují zájem společnosti. Toto hledisko se stalo pro zákonodárce vodítkem při stanovení formálních znaků přestupku. Za přestupek tak bude označeno takové jednání, které má formální znaky přestupku a porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti.14 Jen takové jednání je přestupkem, které je za přestupek výslovně označeno v zákoně. Z toho vyplývá, ţe jen zákon, nikoliv jiný právní předpis, můţe konkrétní jednání označit za přestupek a k tomu, aby toto jednání bylo přestupkem je nutné, aby byly současně naplněny obecné znaky přestupku se znaky uvedenými v příslušném ustanovení zvláštní části zákona o přestupcích, popřípadě se znaky jednání, které jsou za přestupky označeny v jiných zákonech.15

13

HORZINKOVÁ E., ČECHMÁNEK B., Přestupky a správní trestání, Právní úprava k 1. 5. 2008, Praha: Eurounion Praha, s.r.o., 2008. 13 s. ISBN 978-80-7317-069-1 14 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 24 s. ISBN 978-80-7201-768-3 15 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 24 s. ISBN 978-80-7201-768-3

10

3.1 Pojem přestupku Z hlediska vymezení pojmu přestupku rozlišujeme jeho tzv. pozitivní určení a současně i jeho negativní vymezení. V případě pozitivní určení z hlediska tohoto pojmu jde o vymezení, jaké jednání je povaţováno za přestupek. Přestupkem bude takové jednání, které bude naplňovat následující kritéria: -

protiprávní jednání, která jsou uvedena v zákoně o přestupcích nebo v jiném zákoně, se kterým je zákonem spojena hrozba určitou sankcí a které jsou příslušné projednat správní orgány

-

zaviněné protiprávní jednání, a to i z nedbalosti, pokud zákonem není výslovně stanoveno úmyslné zavinění.16 V případě negativního vymezení zákon stanoví, ţe o přestupek jde jen tehdy,

nejde-li o jiný správní delikt, který je postiţitelný podle jiných právních předpisů anebo nejedná-li se o trestný čin. Přestupek z uvedených deliktů má zpravidla nejniţší stupeň a tato konstrukce byla zvolena z toho důvodu, aby bylo zamezeno dvojímu postihu za stejné protiprávní jednání.17 Podle zákona o přestupcích je přestupkem zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů anebo o trestný čin.18 V zákoně je vymezen pojem přestupku jeho materiálním znakem a znaky formálními, kdy všechny tyto znaky musí být současně naplněny. Z toho lze dovodit, ţe jednání, které by naplňovalo formální znaky přestupku, ale ve své konkrétní

16

ČERNÝ J., HORZINKOVÁ E, KUČEROVÁ H, Přestupkové řízení, 9. podstatně přepracované vydání podle nového správního řádu a stavu k 1. 1. 2006, Praha: Linde Praha, a.s., 2005. 25 s. ISBN 80-7201-567-2 17 ČERNÝ J., HORZINKOVÁ E, KUČEROVÁ H, Přestupkové řízení, 9. podstatně přepracované vydání podle nového správního řádu a stavu k 1. 1. 2006, Praha: Linde Praha, a.s., 2005. 25 s. ISBN 80-7201-567-2 18 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 2

11

podobě by neporušovalo nebo neohroţovalo zájem společnosti, chyběl-li by tedy materiální znak, nebylo by toto jednání přestupkem, a taktéţ opačně.19

3.2 Prameny přestupkového práva Jak jiţ bylo výše uvedeno, přestupkem je jednání, které za přestupek výslovně označuje zákon a tedy jen zákonem, nikoliv jiným právním předpisem lze stanovit, jaké konkrétní jednání je přestupkem.20 Základním pramenem přestupkového práva je zákon o přestupcích, a to zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon je částečnou kodifikací přestupků a vedle tohoto zákona jsou normy přestupkového práva obsaţeny ve značném počtu zvláštních zákonů. Ve zvláštních zákonech jsou upraveny jednak skutkové podstaty přestupků na jednotlivých úsecích veřejné správy a také sankce za ně, a jednak obsahují popř. odchylnou úpravu hmotněprávních a procesních institutů.21 V současné době se počet těchto zvláštních zákonů blíţí stovce. Mezi tyto zvláštní zákony patří např.: -

stavební zákon

-

zákon o poţární ochraně

-

zákon o ochraně přírody a krajiny

-

zákon o právu shromaţďovacím

-

zákon o ochraně osobních údajů

-

zákon o Policii České republiky

-

zákon o volbách do zastupitelstev obcí

-

zákon o soudnictví ve věcech mládeţe

19

ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 23 s. ISBN 978-80-7201-768-3 20 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 24 s. ISBN 978-80-7201-768-3 21 HENDRYCH, D. a kolektiv, Správní právo, Obecná část, 7. vydání, Praha: C.H. Beck, 2009. 454 s. ISBN 978-80-7400-049-2

12

-

zákon o místním referendu

-

zákon o archivní a spisové sluţbě22

3.3 Příslušnost správních orgánů Při výkonu správy je dána příslušnost správním orgánům – úřadům, které jednostranně rozhodují ve věci a jejich postavení je velmi silné, jelikoţ rozhodují autoritativně, přičemţ jejich rozhodnutí přezkoumávají opět vykonavatelé správy. Vést správní řízení a rozhodovat v něm mohou pouze správní orgány, které jsou příslušné podle zákona. Určení této příslušnosti je důleţité z hlediska vymezení konkrétního správního orgánu, který pak je oprávněn správní řízení vést a rovněţ vydat správní rozhodnutí. Pravidla pro určení příslušnosti správních orgánů jsou obsaţena v ustanoveních správního řádu a rovněţ v právních předpisech, které upravují zvláštní druhy správního řízení a jsou závazná nejen pro správní orgány, ale i pro účastníky řízení. Z obecného hlediska se rozlišuje několik stránek příslušnosti, a to příslušnost věcná, místní a u některých správních orgánů se rozlišuje i příslušnost funkční.23 Jak jiţ bylo v předchozím odstavci uvedeno, správní procesy u nás nepřekračují rámec samotné veřejné správy. Z důvodu zachování příslušnosti správních orgánů při správním trestání a současně naplnění článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2001 sp. zn. Pl ÚS 9/2000 zrušeno ustanovení § 83 odst. 1 zákona o přestupcích, které vylučovalo ze soudního přezkumu rozhodnutí, kterými byly postihovány méně závaţné přestupky, čímţ nebylo naplněno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.24 Průlomem do této úpravy byl rovněţ nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 sp. zn. Pl ÚS 16/99 publikovaným pod č. 276/2001 ve Sbírce zákonů, kterým byla zrušena část občanského soudního řádu, jelikoţ dle této úpravy mohl soud odstranit pouze nezákonné rozhodnutí, nikoli věcně vadné, coţ sice 22

ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 25 s. ISBN 978-80-7201-768-3 23 SKULOVÁ, S. a kolektiv, Správní právo procesní, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 64 s. ISBN 978-80-7380-110-6 24 Nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2001 sp. zn. Pl ÚS 9/2000

13

obecně odpovídalo Ústavě a Listině, ne však jiţ zmiňovanému čl. 6 odst. 1 Úmluvy.25 S účinností k 1. lednu 2003 pak následovalo vydání zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním, který přinesl v oblasti správního soudnictví podstatné změny.26

3.3.1 Příslušnost k řízení o přestupcích z obecného hlediska Příslušnost k projednávání přestupků je zaloţena na zásadě, ţe projednávat přestupek má ten orgán, v jehoţ oboru působnosti byl přestupek spáchán. V ustanovení § 52 zákona o přestupcích je pak uveden výčet těch správních orgánů, které jsou věcně příslušnými k projednávání přestupků. Dle současné platné právní úpravy jimi jsou: 

obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí všech kategorií. Obligatorním orgánem kaţdé obce je obecní úřad, fakultativním orgánem je pak komise k projednávání přestupků jako zvláštní orgán obce, zřízená podle ustanovení § 53 odst. 3 zákona o přestupcích.



jiné správní orgány, stanoví-li tak zvláštní zákon. Jinými správními orgány jsou např.: úřady práce, celní úřady, katastrální úřady, krajské veterinární správy, Hasičský záchranný sbor, Úřad pro ochranu osobních údajů aj., kdy jejich působnost k projednávání přestupků je stanovena zvláštním zákonem.27

3.3.2 Příslušnost k řízení o přestupcích proti veřejnému pořádku, občanskému soužití, majetku Věcná příslušnost určuje, který ze správních orgánů a který jeho stupeň je povolán rozhodnout ve věci, a to v I. stupni. Projednávání přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a proti majetku je ve výlučné působností obcí.28

25

Nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 sp. zn. Pl ÚS 16/99 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 10. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 1. 2003, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2003. 181 s. ISBN 80-7201-397-1 27 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 135 s. ISBN 978-80-7201-768-3 28 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 136 s. ISBN 978-80-7201-768-3 26

14

Funkční příslušnost pak určuje, který z článků věcně příslušného správního orgánu je příslušný vést správní řízení. V případě, kdy věcně příslušná je obec, přichází v úvahu jako funkčně příslušný orgán rada obce ve věcech samostatné působnosti, obecní úřad, odbory, popř. oddělení, komise pověřené rozhodováním ve správním řízení a také zvláštní orgány, pokud byly dle zvláštních předpisů zřízeny.29 Takovýmto zvláštním orgánem je komise k projednávání přestupků. Tato komise jedná a rozhoduje ve tříčlenném sloţení a to za předsednictví osoby, která má právnické vzdělání nebo zvláštní odbornou způsobilost pro projednávání přestupků, přičemţ se usnáší většinou hlasů.30 Řízení před tímto kolegiálním orgánem má svou úpravu v části třetí správního řádu. V případě kolegiálních orgánů, které rozhodují ve správním řízení v postavení správního úřadu, stanovuje zákon zásady rozhodovací činnosti kogentním a nezpochybnitelným způsobem. Kolegiální orgán se při jednání řídí jednacím řádem, v němţ jsou stanoveny podrobnosti o jednání kolegiálního orgánu.31 V obcích, kde nebyla zřízena komise k projednávání přestupků, je příslušným k řízení o přestupcích proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a proti majetku, obecní úřad. Obecní úřad je tvořen starostou, místostarostou, tajemníkem a dalšími zaměstnanci obce zařazenými do obecního úřadu, a to podle jednotlivých úseků činnosti do odborů, coţ zpravidla platí jen ve městech. U malých obcí pak řeší tyto přestupky zpravidla sám starosta, popřípadě takováto obec můţe uzavřít dle ustanovení § 63 odst. 1 zákona o obcích veřejnoprávní smlouvu s jinou obcí, která namísto této obce bude v jejím správním obvodu vykonávat přenesenou působnost na tomto úseku. K uzavření takovéto veřejnoprávní smlouvy je nutný souhlas krajského úřadu.32

29

SKULOVÁ, S. a kolektiv, Správní právo procesní, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 67 s. ISBN 978-80-7380-110-6 30 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 136 s. ISBN 978-80-7201-768-3 31 ONDRUŠ, R., Správní řád, Nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami, Praha: Linde Praha a.s. – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2005. 382 s. ISBN 80-7201-523-0 32 ČERNÝ J., HORZINKOVÁ E, KUČEROVÁ H, Přestupkové řízení, 9. podstatně přepracované vydání podle nového správního řádu a stavu k 1. 1. 2006, Praha: Linde Praha, a.s., 2005. 36-37 s. ISBN 80-7201-567-2

15

4. Zvláštní ustanovení o mladistvých Mladistvým pachatelům je společností zajišťována zvláštní ochrana a péče, a to zejména s přihlédnutím k jejich menším ţivotním zkušenostem a tím i menší schopností jednat rozváţně v důleţitých otázkách a důkladně tak posuzovat následky svého jednání. V řízení proti mladistvému je nutné posuzovat poměry, ve kterých mladistvý vyrůstá a je vychováván, a také přezkoumávat pohnutky, které ho vedly ke spáchání protiprávního jednání a zjišťovat, zda mladistvý nebyl pouţit třetí osobou jako nástroj ke spáchání přestupku.33 Tato zvláštní péče, která je společností věnována mládeţi, je v zákoně vyjádřena ve zvláštních ustanovení o mladistvých, která zabezpečují jednak výchovné působení postihu za přestupek a jednak zajišťují náleţitou ochranu mladistvých v řízení o přestupku.34

4.1 Zvláštní ustanovení o mladistvých z hmotně právního hlediska Z hmotně právního hlediska se zákon o přestupcích věnuje přístupu k mladistvým ve svém ustanovení § 19, nazvaném „zvláštní ustanovení o mladistvých“, kde nejen vymezuje osobu mladistvého, ale rovněţ upravuje některé odchylky pro ukládání sankcí těmto pachatelům.

4.1.1 Osoba mladistvého V přestupkovém právu za mladistvého je povaţována osoba, která v době spáchání přestupku dosáhla 15. let a dosud nepřekročila 18. rok svého věku. Dovršení patnácti a osmnácti let věku se počítá od 0:00 hod. toho dne, jenţ svým číslem a měsícem odpovídá dni, ve kterém se před patnácti či osmnácti lety tato osoba narodila. Je

33

ČERNÝ J., HORZINKOVÁ E, KUČEROVÁ H, Přestupkové řízení, 9. podstatně přepracované vydání podle nového správního řádu a stavu k 1. 1. 2006, Praha: Linde Praha, a.s., 2005. 125 s. ISBN 80-7201-567-2 34 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 54 s. ISBN 978-80-7201-768-3

16

pamatováno i na osoby, které se narodily v přestupném roce 29. února, ty pak dovršují tohoto věku 1. března.35

4.1.2 Sankce V zákoně o přestupcích je pro označení právního následku přestupku pouţíván termín „sankce“. Správní orgán můţe za přestupek uloţit jen takové sankce, které jsou stanoveny v tomto nebo jiném zákoně. Sankce, které jsou uvedeny v ustanovení § 11 zákona o přestupcích, mohou být ukládány jen za podmínek a v mezích stanovených v dalších ustanovení tohoto zákona. Okruh sankcí, které mohou být mladistvému uloţeny, není zákonem nijak omezen. Odlišná úprava se týká jen výměry pokuty a podmínek pro uloţení zákazu činnosti. Za přestupek mohou být uloţeny následující sankce:36 

napomenutí



pokuta



zákaz činnosti



propadnutí věci Nejen v případě mladistvých pachatelů musí správní orgán, který rozhoduje

o přestupku zvaţovat, která ze sankcí můţe splnit nejlépe svůj účel. Je nutné posuzovat, zda nepostačí k nápravě pachatele samotné projednání přestupku, aniţ by byla sankce uloţena. Rozsah sankcí, které mohou být uloţeny mladistvému pachateli sice není nijak omezen, ovšem v případě pokuty a zákazu činnosti platí zvláštní ustanovení.37 V ustanovení § 19 odst. 3 zákona o přestupcích se uvádí, ţe: „Horní hranice pokuty se u mladistvých snižuje na polovinu, přičemž však nesmí být vyšší než 2 000 Kč. V blokovém řízení nelze uložit mladistvému pokutu vyšší než 500 Kč, pokutu až do výše 1 000 Kč lze uložit mladistvému, pokud tento zákon nebo zvláštní 35

ČERNÝ J., HORZINKOVÁ E, KUČEROVÁ H, Přestupkové řízení, 9. podstatně přepracované vydání podle nového správního řádu a stavu k 1. 1. 2006, Praha: Linde Praha, a.s., 2005. 125 s. ISBN 80-7201-567-2 36 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 40 s. ISBN 978-80-7201-768-3 37 ČERNÝ J., HORZINKOVÁ E, KUČEROVÁ H, Přestupkové řízení, 9. podstatně přepracované vydání podle nového správního řádu a stavu k 1. 1. 2006, Praha: Linde Praha, a.s., 2005. 126 s. ISBN 80-7201-567-2

17

zákon připouští v blokovém řízení uložit pokutu vyšší než 1 000 Kč.“38 Odst. 4 tohoto ustanovení pak upravuje podmínky pro uloţení zákazu činnosti mladistvému pachateli: „Zákaz činnosti lze mladistvému uložit nejdéle na dobu jednoho roku, nebránil-li by výkon této sankce jeho přípravě na povolání“.39 Musí však jít o přípravu na povolání v takové formě, která je uznávána právním předpisem a tato příprava je ve fázi, která se jiţ uskutečňuje, popřípadě byl do ní mladistvý jiţ přijat a činnost, která má být rozhodnutím zakázána, je nutnou součástí této přípravy.40

4.2 Zvláštní ustanovení o mladistvých z procesního hlediska Neobsahuje-li

zákon

zvláštní

ustanovení

o

mladistvých,

pouţijí

se

na mladistvého při projednávání přestupku ostatní ustanovení zákona.41 Zvláštní úprava pro mladistvé je v zákoně z procesního hlediska obsaţena nejen v povinnosti správního orgánu nařídit ústní jednání, tedy nepřípustnosti projednat přestupek v příkazním řízení, ale i v dalších povinnostech správního orgánu např. při předvolávání k nařízenému ústnímu jednání, při oznamování rozhodnutí a rovněţ tak i při uplatnění práva na odvolání.

4.2.1 Předvolání k ústnímu jednání V zákoně o přestupcích je obsaţena v souvislosti s předvoláním mladistvého obviněného vedle obecné úpravy i zvláštní úprava pro mladistvé. Dle této zvláštní úpravy obsaţené v ustanovení § 19 odst. 2 nelze vyuţít příkazní řízení a přestupek tedy musí být projednán zásadně v ústním jednání: „Přestupek mladistvého nelze projednat v příkazním řízení“42. V ustanovení § 74 odst. 2 pak je zakotvena povinnost správního orgánu, koho musí vyrozumět v případech, kdy obviněným z přestupku je mladistvý: „Je-li obviněným z přestupku mladistvý, vyrozumí správní orgán o nařízeném ústním jednání též zákonného zástupce mladistvého a orgán 38

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 19 odst. 3 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 19 odst. 4 40 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 10. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 1. 2003, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2003. 44 s. ISBN 80-7201-397-1 41 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 14. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 1. 2007, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2007. 42 s. ISBN 978-80-7201-651-8 42 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 19 odst. 2 39

18

vykonávající sociálně-právní ochranu dětí, jim se také rozhodnutí o přestupku oznamuje“.43 Povinností

vyrozumívat

zákonného

zástupce

mladistvého

a

orgán

vykonávající sociálně-právní ochranu dětí je sledován především zájem důsledné právní ochrany mladistvých pachatelů. V této souvislosti je zákonem upravena i povinnost správního orgánu oznamovat jim rovněţ rozhodnutí o přestupku.44 V souvislosti s povinností správního orgánu vyrozumívat o nařízeném ústním jednání orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí, byla zákonem zaloţena i povinnost tohoto orgánu ústního jednání se zúčastnit. Zákonem č. 134/2006 Sb. s účinností od 1. 6. 2006 byl novelizován zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, kdy touto novelou došlo k úpravě ustanovení § 33 odst. 2: „Orgánem sociálně-právní ochrany příslušným podle zákona o přestupcích, je obecní úřad obce s rozšířenou působností; ústního jednání o přestupku, je-li obviněným mladistvý, je povinen se účastnit zaměstnanec obce s rozšířenou působností zařazený do tohoto obecního úřadu.“45

4.2.2 Náklady řízení Zákon o přestupcích neobsahuje v souvislosti s ukládáním nákladů řízení obviněnému mladistvému zvláštní úpravu, pouţije se tedy obecná úprava ustanovení § 79 tohoto zákona: „Občanovi, který byl uznán vinným z přestupku, jakož i navrhovateli, bylo-li řízení zahájené na jeho návrh zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. a), b), c) nebo j), se uloží povinnost nahradit státu náklady spojené s projednávání přestupku. Náklady řízení se hradí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo vnitra České republiky v dohodě s Ministerstvem financí České republiky zvláštním právním předpisem“.46 Tímto zvláštním právním předpisem se rozumí vyhláška č. 231/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 340/2003 Sb. Výše nákladů

43

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 74 odst. 2 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 14. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 1. 2007, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2007. 149 s. ISBN 978-80-7201-651-8 45 Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, § 33 odst. 2 46 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 79 odst. 1 44

19

řízení je v ní stanovena paušální částkou, která činí 1 000 Kč a o 2 500 Kč se zvyšuje, byl-li v řízení o přestupku přibrán znalec z oboru psychiatrie, nebo se zvyšuje o 1 500 Kč, byl-li přibrán znalec z jiného oboru. V případech, kdy k podání znaleckého posudku bylo přibráno více znalců, můţe tato paušální částka nákladů řízení být zvýšena jen natolik, ţe po jejím zvýšení můţe činit maximálně 6 000 Kč.47 Je povinností správního orgánu vţdy ve výroku rozhodnutí řešit náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení je nejen nedílnou, ale i povinnou součástí rozhodnutí. Správní orgán musí rozhodnout i v těch případech, kdy od uloţení povinnosti nahradit náklady řízení buď zcela nebo jen zčásti upouští.48 Upouští-li správní orgán od uloţení této povinnosti, popřípadě přistoupil-li ke sníţení této paušální částky, musí uvést takové konkrétní skutečnosti, pro které je oprávněn takto postupovat. V zákoně se však ani příkladmo neuvádí, jaké skutečnosti lze povaţovat za zvláštního zřetele hodné, a tak správní orgán musí vycházet z jemu známých osobních poměrů pachatele přestupku nebo taky navrhovatele přestupku, a to především z jejich sociální situace.49 Věk pachatele, tedy ty případy, kdy přestupcem je mladistvý, zákon za skutečnost zvláštního zřetele hodnou nijak neupravuje a tento důvod, aniţ by vycházel především ze sociální situace pachatele, není sám o sobě důvodem pro upuštění nákladů řízení.

4.2.3 Odvolání V řízení proti mladistvým je výslovně zaloţena aktivní legitimace k samostatnému podání

odvolání,

a

to

jednak

pro

zákonného

zástupce

a

jednak

pro orgán sociálně-právní ochrany dětí. Tato legitimace je upravena v ustanovení § 81 odst. 1 zákona o přestupcích: „Proti rozhodnutí o přestupku se může odvolat v plném rozsahu jen obviněný z přestupku, a jde-li o mladistvého, v jeho prospěch 47

ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 14. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 1. 2007, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2007. 156 s. ISBN 978-80-7201-651-8 48 ČERNÝ J., HORZINKOVÁ E, KUČEROVÁ H, Přestupkové řízení, 9. podstatně přepracované vydání podle nového správního řádu a stavu k 1. 1. 2006, Praha: Linde Praha, a.s., 2005. 160 s. ISBN 80-7201-567-2 49 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 166 s. ISBN 978-80-7201-768-3

20

i jeho zákonný zástupce a orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí“.50 Právo podat odvolání však mohou uplatnit jen za podmínky, ţe je tím sledován prospěch mladistvého.51 Jak zákonný zástupce mladistvého, tak i orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí, mohou stejně tak jako obviněný z přestupku napadnout rozhodnutí prvostupňového správního orgánu v celém rozsahu. Mohou se odvolat nejen co do vyslovení viny, co do uloţení druhu a výše sankce, popřípadě pak i omezujícího opatření, ale i co do náhrady škody a náhrady nákladů řízení. Přestoţe to v zákoně není výslovně stanoveno lze dovozovat, ţe zákon předpokládal zákonnému zástupci mladistvého obviněného a orgánu sociálně-právní ochrany dětí svěřit oprávnění odvolat se i proti jiným rozhodnutím správního orgánu, jako například i tehdy, rozhoduje-li se o zabrání věci náleţející mladistvému pachateli podle ustanovení § 18 odst. 1 a 2 zákona o přestupcích, jestliţe proti takovému mladistvému pachateli nemohlo být v řízení pokračováno se zřetelem na ustanovení § 20 zákona o přestupcích. Za další takový příklad lze povaţovat vydání některých procesních rozhodnutí, jako je uloţení pořádkové pokuty mladistvému.52

50

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 81 odst. 1 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 168-169 s. ISBN 978-80-7201-768-3 52 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 168-169 s. ISBN 978-80-7201-768-3 51

21

5. Přestupky proti veřejnému pořádku Přestupky proti veřejnému pořádku jsou upraveny ve zvláštní části zákona o přestupcích, a to v jeho části druhé. Ústředním pojmem těchto přestupků je především pojem „veřejný pořádek“. Je však nutné zmínit i další pojmy, jako je pojem „veřejné prostranství“ či pojem „veřejně“. V souvislosti s veřejným prostranstvím jsou to pak i pojmy, jako je „obecné uţívání, veřejný zájem“, popř. „veřejné pohoršení“. U přestupků proti veřejnému pořádku se setkáváme s celou řadou pojmů, jejichţ definice nenalezneme v právním předpise. Jedná se o instituty tzv. neurčitých pojmů. Neurčitým pojmem je takový výraz, který se v právní normě pouţívá bez toho, aniţ by byl jakkoliv definován jeho obsah. Zákonodárce určité pojmy nevymezuje z toho důvodu, ţe u některých pojmů nelze dospět ke stanovení obecných kritérií, pouţitelných pro všechny moţné vztahy, ve kterých tento pojem můţe vystupovat. Je tedy nutné ponechat takovýto pojem bez jeho bliţšího vymezení a dát tak prostor správním orgánům, aby se v kaţdém konkrétním případě rozhodli na základě důkladného posouzení okolností daného případu a všech specifik, zda obsah takovéhoto pojmu naplněn byl či nikoliv. Neurčitými pojmy jsou tedy obecné pojmy, které musí být vţdy vykládány jen ve vztahu ke konkrétní situaci.53

5.1 Pojem veřejný pořádek, veřejné prostranství, jednání veřejné Veřejný pořádek, jemuţ je ustavením § 47 a § 48 poskytována ochrana, je jedním z pojmů, který není definován. V obecném smyslu představuje tento pojem souhrn pravidel chování na veřejnosti. Tento souhrn je tvořen jednak pravidly obsaţenými v právních normách a jednak pravidly chování, která právně nejsou vyjádřena, kdy jejich zachování je podle všeobecného názoru i přesvědčení nezbytnou podmínkou spořádaného společenského souţití, a to ve veřejném zájmu. Pojem veřejný pořádek je pouţit buď jako znak skutkové podstaty, pak je mu třeba přisuzovat takto

53

Články. epravo.cz [online]. Last modified 18 June 2001 [cit. 2011-02-20].

22

Dostupné z:

vymezený obsah, nebo je pouţit pro označení kategorie přestupků, coţ je konkrétně v ustanovení § 47 a § 48.54 S pojmem veřejný pořádek se v souvislosti s přestupky můţeme setkat i v ustanovení § 10 písmeno a) zákona o obcích, kdy: „Povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány“.55 Veřejným prostranstvím, jak vyplývá z ustanovení § 34 zákona o obcích: „jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.56 V tomto ustanovení zákona o obcích se vymezuje, co se rozumí pod pojmem veřejné prostranství a má tak povahu jeho tzv. legální definice. Touto definicí je po obsahové stránce vymezeno veřejné prostranství jak z věcného hlediska, kdy uvádí druhy a typy veřejných prostranství, které přicházejí v úvahu a dále pak veřejné prostranství vymezuje znakem jeho obecné přístupnosti a vymezuje jej i s ohledem na vlastnické charakteristiky. Klíčovými znaky jsou právě dva poslední znaky, které charakterizují veřejné prostranství jako prostor přístupný kaţdému bez omezení, a to i bez ohledu na vlastnická práva k tomuto prostoru. Lze konstatovat, ţe v podstatě dochází k omezení práv vlastníka, který je povinen respektovat, ţe takovéto prostory nemůţe např. oplotit, či jinak uzavřít, neboť by tak ztratily svoji funkci veřejného prostranství.57 Nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005 sp. zn. Pl ÚS 21/02 publikovaném ve sbírce zákonu pod č. 211/2005, byl zamítnut návrh skupiny 54

ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 116 s. ISBN 978-80-7201-768-3 55 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 10 písmeno a) 56 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 34 57 KOUDELKA, Z., ONDRUŠ, R., PRŮCHA, P., Zákon o obcích (obecní zřízení), Komentář, 3. doplněné vydání podle stavu k 1. 2. 2005, Praha: Linde Praha a.s., 2005. 94 s. ISBN 80-7201-525-7

23

poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení ustanovení § 34 zákona o obcích. Ústavní soud v plénu dospěl k závěru, ţe nejsou dány důvody pro zrušení tohoto ustanovení.58 Za veřejné jednání se povaţuje jednání pachatele před více neţ dvěma současně přítomnými osobami. Veřejně pak můţe být přestupek spáchán, pokud je spáchán obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu, rozhlasem, filmem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí či jiným obdobně účinným způsobem.59 Analogicky se zde vyuţívá ustanovení § 117 trestního zákoníku nazvané „Veřejné spáchání trestného činu“. Za jiný obdobně účinný způsob je zde povaţován např. videozáznam nebo magnetofonový záznam, také záznam na počítačové disketě a další, jsou-li uváděny do oběhu a za rozšiřování spisu je povaţováno jeho uvádění do oběhu tak, ţe se s ním mohl seznámit větší počet osob.60 Veřejným pohoršením se rozumí takové jednání, které je v rozporu s obsahem mravnosti, na kterém se společnost shodla, a to nejen v daném místě, ale i čase. Musí jít o konsenzus přesvědčivou většinou, ne nutně jednohlasně.61

5.2 Přehled skutkových podstat přestupků proti veřejnému pořádku Výčet skutkových podstat přestupků proti veřejnému pořádku je uveden v ustanovení § 47 zákona o přestupcích: § 47 Přestupky proti veřejnému pořádku (1) Přestupku se dopustí ten, kdo a) neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci, b) poruší noční klid, c) vzbudí veřejné pohoršení, 58

Nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005 sp. zn. Pl ÚS 21/02 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 117 s. ISBN 978-80-7201-768-3 60 NOVOTNÝ, F. a kolektiv, Trestní zákoník 2010, stav k 1. 4. 2010 komentář, judikatura, důvodová zpráva, Praha: Eurounion Praha, s.r.o., 2010. 229 s. ISBN 978-80-7317-084-4 61 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 2 As 69/2003-50 59

24

d) znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení anebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství, e) úmyslně zničí, poškodí, znečistí nebo neoprávněně odstraní, zamění, pozmění, zakryje nebo přemístí turistickou značku nebo jiné orientační označení, f) poruší podmínky uložené na ochranu veřejného pořádku při konání veřejných tělovýchovných, sportovních nebo kulturních podniků anebo v místech určených k rekreaci nebo turistice, g) poškodí nebo neoprávněně zabere veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení, h) neoprávněně založí skládku nebo odkládá odpadky nebo odpady mimo vyhrazená místa.62 Novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. bylo do zákona o přestupcích vloţeno ustanovení § 47a, pojmenované „Přestupky křivého vysvětlení“, které nabylo účinnosti dnem 1. 1. 2002.63 § 47a Přestupky křivého vysvětlení (1) Přestupku se dopustí ten, kdo jako osoba podávající vysvětlení o trestném činu spáchaném jiným před orgánem činným v trestním řízení úmyslně a) uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, nebo b) takovou okolnost zamlčí.64 Přestupek podle ustanovení § 47b byl do zákona o přestupcích včleněn jeho novelou, provedenou zákonem č. 320/2002 Sb., a to s účinností od 1. 1. 2003. § 47b (1) Přestupku se dopustí ten, kdo

62

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 47 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 119 s. ISBN 978-80-7201-768-3 64 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 47a 63

25

a) odmítne strpět bezúplatné připevnění tabulky s označením ulice nebo jiného veřejného prostranství na své nemovitosti nebo v blízkosti tabulky s označením umístí jiný nápis, b) úmyslně poškodí, odstraní nebo zakryje tabulku s označením ulice nebo jiného veřejného prostranství, c) neoznačí budovu čísly popisnými, d) neudržuje čistotu a pořádek na svém nebo jím užívaném pozemku tak, že naruší vzhled obce.65 Ustanovení § 48 zákona o přestupcích je povaţováno za obecnou skutkovou podstatu přestupku proti veřejnému pořádku. Ve vztahu k ustanovení § 47 jde o ustanovení podpůrné a jeho aplikace vyţaduje splnění následujících podmínek: - porušení povinnosti vyjádřené v právní normě - nejedná se o přestupek podle ustanovení § 47 - došlo k ohroţení či narušení veřejného pořádku - jsou naplněny obecné znaky přestupku uvedené v ustanovení § 266 § 48 Přestupkem proti veřejnému pořádku je porušení i jiných povinností, než které jsou uvedeny v § 47, jestliže jsou stanoveny zvláštními právními předpisy. Za takový přestupek lze uložit pokutu do 3 000 Kč.67

5.3 Forma zavinění u přestupků proti veřejnému pořádku Platí zásada, ţe přestupek je moţno spáchat úmyslně i z nedbalosti, pokud zákon o přestupcích nestanoví, ţe přestupkem je toliko jednání úmyslné. V ustanovení § 3 tohoto zákona je upraveno, ţe: „K odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění“.68 Z výše uvedeného vyplývá, ţe vyjma přestupků podle ustanovení § 47a a přestupku podle 65

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 47b ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 122 s. ISBN 978-80-7201-768-3 67 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 48 68 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 3 66

26

ustanovení

§

47b

odstavce

1

písmeno

b),

postačuje

u

přestupků

proti veřejnému pořádku zavinění z nedbalosti.

5.4 Statistika přestupků proti veřejnému pořádku V tabulce č. 5.1 a tabulce č. 5.2 jsou uvedeny statistické údaje, které byly vzaty z ročních výkazů. Pro tabulku č. 5.1 byly pouţity údaje z „Ročních výkazů o přestupcích zpracovaných Ministerstvem vnitra České republiky“ v letech 2000 aţ 2009 a pro tabulku č. 5.2 byly pouţity údaje z „Ročních výkazů o přestupcích zpracovaných městem Krnov“, rovněţ za uvedené sledované období. V tabulce č. 5.1 a tabulce č. 5.2 jsou uvedeny údaje vztahující se jen k přestupkům proti veřejnému pořádku, kdy jsou rozčleněny podle toho, zda byly přestupky spáchané mladistvými či dospělými. Sloupec „celkem“ je pak součtem sloupce „mladistvých“ a „dospělých“. Tabulka č. 5.1: Vývoj přestupků proti veřejnému pořádku na území ČR za období 2000-2009 rok

mladiství

dospělí

celkem

2000

429

14 253

14 682

2001

398

7 908

8 306

2002

392

7 537

7 929

2003

544

9 637

10 181

2004

489

9 696

10 185

2005

943

7 652

8 595

2006

648

7 218

7 866

2007

729

8 101

8 830

2008

547

7 249

7 796

2009

409

9 832

10 241

Zdroj: vlastní zpracování

27

Tabulka č. 5.2: Vývoj přestupků proti veřejnému pořádku na území konkrétní obce za období 2000-2009 rok

mladiství

dospělí

celkem

2000

1

42

43

2001

1

55

56

2002

2

53

55

2003

1

46

47

2004

5

65

70

2005

6

50

56

2006

0

24

24

2007

0

43

43

2008

1

34

35

2009

5

15

20


28

6. Přestupky proti občanskému soužití Ve zvláštní části zákona o přestupcích, v části druhé, v ustanovení § 49 jsou upraveny skutkové podstaty přestupků proti občanskému souţití. Ustanovení § 49 chrání jednak čest a důstojnost občana, dále jeho zdraví a také pokojný ţivot. Chrání tedy jen určité společenské zájmy a jen ta pravidla občanského souţití, kdy porušení směřuje vůči těmto zájmům.69

6.1 Pojem občanské soužití Tento pojem není zákonem definován a obsah pojmu „občanské souţití“ je třeba dovodit z ustanovení § 49. Pojem občanské souţití je pouţit jednak pro označení jedné z kategorií přestupků a jednak jako znak skutkové podstaty přestupků podle písmene c). Obecně se občanské souţití vymezuje jako souhrn pravidel chování, kdy zachování těchto pravidel nad rámec právních norem je povaţováno podle obecného názoru a přesvědčení jako nutná podmínka klidného a zároveň spořádaného souţití obyvatel, a to nejen v daném místě a čase, ale i situaci.70

6.2 Přehled skutkových podstat přestupků proti občanskému soužití Skutkové podstaty přestupků proti občanskému souţití jsou upraveny v ustanovení § 49 zákona o přestupcích: § 49 Přestupky proti občanskému soužití (1) Přestupku se dopustí ten, kdo a) jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch, b) jinému z nedbalosti ublíží na zdraví, c) úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným 69

ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 125 s. ISBN 978-80-7201-768-3 70 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 125 s. ISBN 978-80-7201-768-3

29

ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním, d) omezuje nebo znemožňuje příslušníku národnostní menšiny výkon práv příslušníků národnostních menšin e) působí jinému újmu pro jeho příslušnost k národnostní menšině nebo pro jeho etnický původ, pro jeho rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru nebo náboženství, pro jeho politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích nebo jiných sdruženích, pro jeho sociální původ, majetek, rod, zdravotní stav anebo pro jeho stav manželský nebo rodinný71.

6.3 Forma zavinění u přestupků proti občanskému soužití Vycházeje ze zásady upravené v ustanovení § 3 zákona o přestupcích, je u přestupků proti občanskému souţití vyţadována forma úmyslného zavinění jen u odst. 1 písmeno c) daného ustanovení. U ostatních skutkových podstat přestupků proti občanskému souţití postačí zavinění z nedbalosti, přičemţ u skutkové podstaty dle odst. 1 písmeno b) je tato forma zavinění, tedy nedbalost, přímo vyţadována.

6.4 Statistika přestupků proti občanskému soužití Tabulka č. 6.1 a tabulka č. 6.2 obsahuje statistické údaje čerpané z ročních výkazů. Pro tabulku č. 6.1 byly pouţity údaje z „Ročních výkazů o přestupcích zpracovaných Ministerstvem vnitra České republiky“ v letech 2000 aţ 2009 a pro tabulku č. 6.2 byly pouţity údaje z „Ročních výkazů o přestupcích zpracovaných městem Krnov“, rovněţ za uvedené období. V tabulce č. 6.1 a tabulce č. 6.2 jsou uvedeny údaje vztahující se jen k přestupkům proti občanskému souţití, kdy jsou členěny podle toho, zda byly spáchané mladistvými či dospělými pachateli. Sloupec „celkem“ je pak součtem sloupce „mladistvých“ a „dospělých“.

71

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 49

30

Tabulka č. 6.1: Vývoj přestupků proti občanskému souţití na území ČR za období 2000-2009 rok

mladiství

dospělí

celkem

2000

1 373

26 789

28 162

2001

1 529

25 936

27 465

2002

1 346

25 695

27 041

2003

1 365

31 717

33 082

2004

1 672

31 428

33 100

2005

1 389

28 950

30 339

2006

1 350

34 136

35 486

2007

1 433

33 902

35 335

2008

1 258

37 119

38 377

2009

1 846

28 783

30 629


Tabulka č. 6.2: Vývoj přestupků proti občanskému souţití na území konkrétní obce za období 2000-2009 rok

mladiství

dospělí

celkem

2000

9

157

166

2001

11

140

151

2002

12

150

162

2003

5

139

144

2004

15

189

204

2005

30

195

225

2006

11

167

178

2007

10

131

141

2008

6

152

158

2009

12

126

138


31

7. Přestupky proti majetku Ve zvláštní části zákona o přestupcích, v jeho druhé části, v ustanovení § 50 jsou upraveny skutkové podstaty přestupků proti majetku. Toto ustanovení chrání kaţdý majetek, avšak jen před těmi formami útoku, které jsou v tomto ustanovení taxativně vymezeny.

7.1 Pojem majetek Chráněným zájmem v případě přestupků proti majetku je majetek nejen jakékoliv povahy, ale i jakékoliv formy vlastnictví. Pojem majetek je širším pojmem neţ věc. Jsou v něm zahrnuty jak věci movité, tak i nemovité a také věci jiné majetkové hodnoty. Za věc je povaţována i ovladatelná přírodní síla, jako je např. elektrická energie. Některé přestupky proti majetku lze s ohledem na způsob jejich spáchání vztáhnout jen na věci movité.72 Za základní kritérium pro rozlišení přestupků a korespondujících trestných činů se povaţuje výše způsobené škody. S účinností od 1. 1. 2002 přestala být výše způsobené škody formálním znakem přestupku proti majetku. Zákonem č. 265/2001 Sb. byla vypuštěna horní hranice škody, kterou byla částka nejniţší měsíční mzdy stanovená nařízením vlády č. 464/1991 Sb., která činila 2 000 Kč. Rozsahy jednotlivých kategorií škod jsou vymezeny v ustanovení § 138 trestního zákoníku. Jde o tyto hranice, škoda nikoli nepatrná, nikoli malá, větší škoda, značná škoda a škoda velkého rozsahu.73 V případě krádeţe, podvodu, zpronevěry, zničení či poškození věci se vychází ze zákonného znaku korespondujících trestných činů, coţ znamená způsobení škody „nikoli nepatrné“, tedy nejméně 5 000 Kč. Při kvalifikaci přestupku neoprávněného uţívání cizího majetku je pak vycházeno ze zákonného znaku korespondujícího trestného činu, a to neoprávněného uţívání cizí věci. Tohoto trestného činu se dopustí ten: „Kdo se zmocní cizí věci nikoli malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu je přechodně užívat, nebo kdo na cizím majetku způsobí 72

ŢATECKÁ, E., Trestní právo hmotné a procesní. Zvláštní část. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2009. 19 s. ISBN 978-80-210-5094-5 73 NOVOTNÝ, F. a kolektiv, Trestní zákoník 2010, stav k 1. 4. 2010 komentář, judikatura, důvodová zpráva, Praha: Eurounion Praha, s.r.o., 2010. 244 s. ISBN 978-80-7317-084-4

32

škodu nikoli malou tím, že neoprávněně takové věci, které mu byly svěřeny přechodně užívá.“74 Hodnota nikoliv malá a škoda nikoliv malá je taková hodnota, resp. škoda, jejíţ výše dosahuje nejméně částky 25 000 Kč.75 Při určení výše škody je vycházeno z ceny, za kterou se věc, jenţ byla předmětem útoku, nejen v době, ale i v místě činu obvykle prodává. Není-li moţné takto výši škody určit, vychází se pak z účelně vynaloţených nákladů nutných na obstarání buď stejné nebo obdobné věci, popř. uvedení takovéto věci v předešlý stav.76

7.2 Přehled skutkových podstat přestupků proti majetku Taxativní výčet přestupků proti majetku je upraven v ustanovení § 50 zákona o přestupcích: § 50 Přestupky proti majetku (1) Přestupku se dopustí ten, kdo a) úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku, nebo se o takové jednání pokusí, b) úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek, nebo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby, c) úmyslně ukryje nebo na sebe nebo na jiného převede věc, která byla získána přestupkem spáchaným jinou osobou, nebo to, co za takovou věc bylo opatřeno.77

7.3 Forma zavinění u přestupků proti majetku U všech přestupků proti majetku je vyţadována forma úmyslného zavinění. Zákonodárce tuto formu úmyslného zavinění zakotvil do všech skutkových podstat 74

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 207 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 129 s. ISBN 978-80-7201-768-3 76 ŢATECKÁ, E., Trestní právo hmotné a procesní. Zvláštní část. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2009. 19 s. ISBN 978-80-210-5094-5 77 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 50 75

33

upravených v ustanovení § 50 zákona o přestupcích, a to ať uţ krádeţe, podvodu, zpronevěry, poškození či zničení věci, nebo přisvojení si cizí věci nálezem, či podílnictví.

7.4 Statistika přestupků proti majetku V tabulce č. 7.1 a tabulce č. 7.2 jsou uvedeny statistické údaje z ročních výkazů. Pro tabulku č. 7.1 byly pouţity údaje z „Ročních výkazů o přestupcích zpracovaných Ministerstvem vnitra České republiky“ v letech 2000 aţ 2009 a pro tabulku č. 7.2 pak byly pouţity údaje z „Ročních výkazů o přestupcích zpracovaných městem Krnov“, rovněţ za stejné sledované období. V tabulce č. 7.1 a tabulce č. 7.2 jsou uvedeny údaje, které se vztahují jen k přestupkům proti majetku, kdy jsou členěny podle toho, zda tyto přestupky byly spáchané mladistvými či dospělými pachateli. Sloupec „celkem“ je pak součtem sloupce „mladistvých“ a „dospělých“. Tabulka č. 7.1: Vývoj přestupků proti majetku na území ČR za období 2000-2009 rok

mladiství

dospělí

celkem

2000

2 902

19 302

22 204

2001

2 967

18 776

21 743

2002

2 992

20 680

23 672

2003

3 078

22 844

25 922

2004

3 295

23 771

27 066

2005

2 899

23 896

26 795

2006

2 929

28 990

31 919

2007

2 996

27 125

30 121

2008

2 930

28 121

31 051

2009

2 889

21 819

24 708


34

Tabulka č. 7.2: Vývoj přestupků proti majetku na území konkrétní obce za období 2000-2009 rok

mladiství

dospělí

celkem

2000

11

64

75

2001

21

89

110

2002

30

107

137

2003

21

120

141

2004

38

199

237

2005

44

269

313

2006

22

235

257

2007

14

158

172

2008

39

173

212

2009

37

183

220


35

8. Novely týkající se přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému soužití a proti majetku v období 2000-2009 Přestupkové právo, jako úsek právního řádu, se vyznačuje nejen četnými, ale i podstatnými změnami.78 Od roku 2000 bylo přijato několik desítek novel zákona o přestupcích. Níţe uvedeny jsou jen ty novely, které se týkaly změn v souvislosti s přestupky proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a proti majetku, a které mohly mít vliv na statistický vývoj těchto přestupků. Zákonem č. 265/2001 Sb. byl s účinností od 1. ledna 2002 novelizován zákon o přestupcích, kdy za ustanovení § 47 bylo vloţeno nové ustanovení § 47a, tzv. „Přestupky křivého vysvětlení“. V případě přestupku proti majetku dle ustanovení § 50 odst. 1 písmeno a) došlo touto novelou k vypuštění horní hranice škody, kterou byla částka nejniţší měsíční mzdy stanovené právním předpisem, a to nařízením vlády č. 464/1991 Sb., kdy tato částka činila 2 000 Kč.79 Tato hranice určená peněţní částkou slouţila k rozlišování majetkových deliktů, zda bude takovýto delikt kvalifikován jako trestný čin nebo přestupek. Nově se tímto kritériem stala částka 5 000 Kč, která je v ustanovení § 138 trestního zákoníku označena za částku, kterou se rozumí škoda nikoli nepatrná.80 Touto novelou byla upravena rovněţ výše pokuty za přestupky proti majetku, kdy horní hranice zákonem stanovené sazby byla zvýšena a částka „3 000 Kč“ byla nahrazena částkou „15 000 Kč“.81 Novelou provedenou zákonem č. 273/2001 Sb. došlo ke změně zákona o přestupcích s účinností od 2. srpna 2001, a to v ustanovení § 49, který byl doplněn o písmena d) a e). Výše pokuty, kterou lze za tyto přestupky uloţit, byla stanovena na částku do 5 000 Kč.82

78

ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 14 s. ISBN 978-80-7201-768-3 79 Zákon č. 265/2001 Sb., část sedmá, „Změna zákona o přestupcích“ 80 NOVOTNÝ, F. a kolektiv, Trestní zákoník 2010, stav k 1. 4. 2010 komentář, judikatura, důvodová zpráva, Praha: Eurounion Praha, s.r.o., 2010. 244 s. ISBN 978-80-7317-084-4 81 Zákon č. 265/2001 Sb., část sedmá, „Změna zákona o přestupcích“ 82 Zákon č. 273/2001 Sb., část druhá, „Změna zákona o přestupcích“

36

Zákon č. 62/2002 Sb. pak s účinností od 1. dubna 2002 novelizoval ustanovení § 48 přestupkového zákona, kdy byla zrušena část „včetně obecně závazných vyhlášek obcí, pokud se takovým jednáním ohrozí nebo naruší veřejný pořádek“. Horní hranice pokuty byla touto novelou zvýšena, tedy částka „1 000 Kč“ byla nahrazena částkou „3 000 Kč“.83 S účinností od 1. ledna 2003 byl zákonem č. 320/2002 Sb. novelizován zákon o přestupcích, kdy za ustanovení § 47a bylo vloţeno nové ustanovení, a to ustanovení § 47b. Jako horní hranice pokuty, kterou lze za porušení tohoto ustanovení uloţit, byla stanovena částka „10 000 Kč“.84 Zákon č. 274/2008 Sb. s účinností od 1. ledna 2009 pak novelizoval ve vztahu k výše uvedeným posuzovaným přestupkům jen výši pokuty, kterou lze uloţit za přestupek proti veřejnému pořádku, kdy částka „1 000 Kč“ byla nahrazena částkou „5 000 Kč“ a za přestupek podle odst. 1 písmeno d) byla stanovena pokuta do výše „20 000 Kč“.85

83

Zákon č. 62/2002 Sb., část první, „Změna zákona o přestupcích“ Zákon č. 320/2002 Sb., část čtyřicátá osmá, „Změna zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích“ 85 Zákon č. 274/2008 Sb., část druhá, „Změna zákona o přestupcích“ 84

37

9. Statistika přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému soužití a proti majetku za období 2000-2009 Statistika přestupků se vede fakticky jiţ po řadu let. Obce a okresní úřady jednou ročně předávaly potřebné údaje k dalšímu zpracování tak, aby zpětně všechny zúčastněné orgány mohly být informovány, jakým vývojem tento úsek v rámci ČR prochází. Souhlasné stanovisko pro zjišťování těchto statistik bylo dáváno Českým statistickým úřadem, a to individuálně pro kaţdý jednotlivý kalendářní rok zvlášť. Z důvodu trvalého provádění těchto statistik bylo přímo zákonem stanoveno, ţe: „Obce, okresní úřady a kraje každoročně poskytují vždy ke dni 31. ledna údaje o projednaných přestupcích orgány místní správy ve svých správních obvodech za uplynulý kalendářní rok ke zpracování Ministerstvu vnitra“.86 Z tohoto ustanovení vyplývá, ţe Ministerstvo vnitra je povinno došlé údaje zpracovat. Výsledky statistických zjištění, se kterými jsou dotčené správní orgány na tomto úseku seznamovány, pak slouţí především ke sjednocení jejich postupu, zejména pokud jde o porovnání počtu projednaných přestupkových věcí a porovnání výše uloţených pokut. Tato povinnost byla zákonem stanovena na základě novelizace zákona o přestupcích, provedené zákonem č. 62/2002 Sb., a to s účinností k 1. 4. 2002.87

9.1 Na území ČR Vycházeje ze zásady teritoriality, obsaţené v ustanovení § 8 odst. 1 zákona o přestupcích, se podle tohoto zákona nebo jiného zákona posuzuje přestupek, k jehoţ spáchání došlo na území České republiky. Podle zákona o přestupcích je tedy stíhána osoba bez ohledu na to, zda je tato osoba státním občanem České republiky či cizincem a taktéţ bez ohledu na to, zda je její pobyt na našem území. Pokud se protiprávního jednání, kvalifikovaného jako přestupek dopustí cizinec, pak lze toto jednání projednat jen tehdy, zdrţuje-li se takováto osoba na území naší republiky. Tento postup vyplývá ze skutečnosti, ţe v přestupkových věcech nejsou s cizími státy uzavřeny smlouvy o právní pomoci, a přestupky tak nelze k projednání 86

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 96 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. 186 s. ISBN 978-80-7201-768-3 87

38

postupovat orgánům, které by byly příslušné k projednání v těchto cizích státech. Tato situace platí i pro Slovenskou republiku.88 Tabulka č. 9.1 vychází ze statistických údajů uvedených v tabulkách č. 5.1, 6.1, 7.1. a je jejich součtem. V tabulce č. 9.1 jsou obsaţeny údaje vztahující se k přestupkům proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a majetku, spáchaných na území České republiky v letech 2000 aţ 2009, kdy jsou rozčleněny podle toho, zda byly spáchané mladistvými či dospělými. Tabulka č. 9.1: Vývoj přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a proti majetku spáchaných na území ČR Mladiství

Dospělí

Veřejný pořádek, občanské souţití,

Veřejný pořádek, občanské souţití,

majetek

majetek

rok

2000

4 704

60 344

2001

4 894

52 620

2002

4 730

53 912

2003

4 987

64 198

2004

5 456

64 895

2005

5 231

60 498

2006

4 927

70 344

2007

5 158

69 128

2008

4 735

72 489

2009

5 144

60 434


Graf č. 9.1 vychází ze statistických údajů uvedených v tabulce č. 9.1 a přehledně znázorňuje vývoj přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému souţití

88

ČERNÝ J., HORZINKOVÁ E, KUČEROVÁ H, Přestupkové řízení, 9. podstatně přepracované vydání podle nového správního řádu a stavu k 1. 1. 2006, Praha: Linde Praha, a.s., 2005. 33 s. ISBN 80-7201-567-2

39

a majetku, spáchaných na území České republiky v letech 2000 aţ 2009, přičemţ rozlišuje, zda přestupky byly spáchané mladistvými či dospělými. Graf č. 9.1: Vývoj přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a proti majetku spáchaných na území ČR

80 000 60 000 Mladiství

40 000

Dospělí

20 000

09

08

20

07

20

06

20

05

20

04

20

03

20

02

20

20

20

20

01

0

00

počet přestupků

Počet přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému soužití a proti majetku spáchaných na území ČR v období 2000-2009

rok


9.2 Na území konkrétní obce Konkrétní obec – pro tuto práci byla vybrána obec, a to město Krnov. Je to hornoslezské město, které se rozkládá na území okresu Bruntál v Moravskoslezském kraji. Leţí v blízkosti hranic s Polskem, 18 km severovýchodně od Bruntálu a 22 km severozápadně od Opavy. Podle statistických údajů o počtu obyvatel z roku 2007 je město Krnov 47. největším městem v České republice.89 Městský úřad Krnov vykonává přenesenou působnost, a to v rozsahu, která mu byla svěřena zvláštními zákony. Tuto přenesenou působnost vykonává na území stanoveném vyhláškou Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb. Jedná se o jeden ze tří správních obvodů tzv. rozšířené působnosti obcí v tomto okrese. Ve správním obvodu této obce jsou pak tři správní obvody obce s pověřeným obecním úřadem, a to Krnov, Osoblaha a Město Albrechtice a celkem je do jeho územního obvodu zahrnuto 25 obcí: Bohušov, Brantice, Býkov-Láryšov, Čaková, Dívčí Hrad, Heřmanovice, Hlinka, Holčovice, Hošťálkovy, Janov, Jindřichov, Krasov, Krnov, 89

Krnov. Wikipedia [online]. Last modified 18 February 2011 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z:

40

Lichnov, Liptaň, Město Albrechtice, Osoblaha, Petrovice, Rusín, Slezské Pavlovice, Slezské Rudoltice, Třemešná, Úvalno, Vysoká a Zátor.90 Město Krnov na základě veřejnoprávních smluv vykonává přenesenou působnost podle zákona o přestupcích v rozsahu vymezeném v ustanovení § 53 téhoţ zákona, a to za následující obce: Brantice, Býkov – Láryšov, Čaková, Krasov, Lichnov, Úvalno a Zátor. Tabulka č. 9.2 vychází ze statistických údajů uvedených v tabulkách č. 5.2, 6.2, 7.2. a je jejich součtem. V tabulce č. 9.2 jsou obsaţeny údaje vztahující se k přestupkům proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a majetku, spáchaných na území města Krnova v letech 2000 aţ 2009, kdy jsou rozčleněny podle toho, zda byly spáchané mladistvými či dospělými. Tabulka č. 9.2: Vývoj přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a proti majetku na území Krnova Mladiství

Dospělí

Veřejný pořádek, majetek, občanské

Veřejný pořádek, majetek, občanské

souţití

souţití

rok

2000

21

263

2001

33

284

2002

44

310

2003

27

305

2004

58

453

2005

80

514

2006

33

426

2007

24

332

2008

46

359

2009

54

324


90

Krnov. Wikipedia [online]. Last modified 18 February 2011 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z:

41

Graf č. 9.2 vychází ze statistických údajů uvedených v tabulce č. 9.2 a přehledně znázorňuje vývoj přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a majetku, spáchaných na území města Krnova v letech 2000 aţ 2009, přičemţ rozlišuje, zda přestupky byly spáchané mladistvými či dospělými. Graf č. 9.2: Vývoj přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a proti majetku spáchaných na území Krnova

600 500 400 300 200 100 0

Mladiství

rok


42

09

08

20

07

20

20

06

05

20

04

20

20

03

02

20

20

20

20

01

Dospělí

00

počet přestupků

Počer přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému soužití a proti majetku spáchaných na území konkrétní obce v období 2000-2009

10. Závěr Na základě provedené analýzy vyplývající z grafu č. 9.2 lze konstatovat, ţe počet přestupků proti veřejnému pořádku, občanskému souţití a proti majetku spáchaných mladistvými na území Krnova v podstatě kopíruje počet těchto přestupků spáchaných dospělými pachateli. V rámci České republiky pak jednoznačně z grafu č. 9.1 je zřejmé, ţe počet těchto přestupků spáchaných mladistvými na celém území naší republiky je od roku 2000 téměř konstantní. Moţným důvodem tohoto závěru je pak předpoklad, ţe přestupky jsou mladistvými častěji páchány na území větších obcí a statistické údaje menších obcí pak v rámci celkové statistiky za Českou republiku tyto konkrétní čísla podstatně sniţují a vyrovnávají tak tento rozdíl. Rovněţ novely, uvedené v kapitole 8. neměly zásadní vliv na růst počtu přestupků spáchaných mladistvými na území České republiky, a to ani v tomto směru nejzásadnější novela, provedená zákonem č. 265/2001 Sb., účinná od 1. ledna 2002. V roce 2002 a dvou následujících letech došlo jen k zanedbatelnému nárůstu přestupků proti majetku, který výrazně neovlivnil vývoj přestupkovosti tak, jak se v souvislosti s touto novelou předpokládalo. Od roku 2005 pak je zaznamenán dokonce pokles těchto přestupků spáchaných mladistvými v rámci České republiky, kdy počet v roce 2009 klesl aţ pod hranici roku 2000. Jinou situaci z celkového pohledu na posuzované období, pak můţeme sledovat u přestupků proti majetku spáchaných na území Krnova, kdy v roce 2009 byl projednán více neţ trojnásobek přestupků proti majetku spáchaných mladistvými oproti roku 2000. Vývoj těchto přestupků však natolik kolísá v průběhu sledovaných let, ţe nelze jednoznačně dovodit, zda příčinou výsledného nárůstu byla právě zmiňovaná novela nebo jiţ nastíněný důvod velikosti obce. Velikost obce u přestupků proti majetku můţe mít dopad na počet spáchaných přestupků především z důvodu výstavby supermarketů na území těchto větších obcí. Novela,

kterou

byl

doplněn

přestupek

proti

občanskému

souţití

o písmena d) a e), jakoţ i novela, kterou bylo vloţeno nové ustanovení § 47a a následně pak i novela vkládající další ustanovení § 47b, neovlivnily větší měrou vývoj přestupků proti veřejnému pořádku a občanskému souţití spáchaných

43

mladistvými na území ČR. Co bylo příčinou toho, ţe rok 2005 zaznamenal v případě mladistvých pachatelů největší počet přestupků proti veřejnému pořádku, nelze ze statistik Ministerstva vnitra zjistit, jelikoţ tyto statistiky nejsou rozčleněny podle jednotlivých písmen ustanovení § 47 odst. 1. Vzhledem k tomu, ţe zvlášť jsou v těchto statistikách uváděny přestupky dle ustanovení § 47a a § 47b, je moţné konstatovat, ţe tyto přestupky se však na nárůstu nijak výrazně nepodílely. V případě konkrétní obce, tedy Krnova, se pak u přestupků proti veřejnému pořádku a proti občanskému souţití jedná o stejný model jako u přestupků proti majetku, kdy příčiny kolísání není moţné v zásadě vysledovat.

10.1 De lege lata Platná právní úprava projednávání přestupků mladistvých, ať uţ z hmotně právního hlediska, či z hlediska procesního, jak jiţ bylo popsáno v kapitole 4. této bakalářské práce, řeší konkrétní postup správních orgánů při projednávání přestupků mladistvých pachatelů. Svůj opodstatněný význam mělo přijetí novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, tedy zákona č. 134/2006 Sb., kterou byla zaloţena povinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí účastnit se ústního jednání o přestupku, je-li obviněným z přestupku mladistvý. Došlo tak zároveň i k naplnění ustanovení § 12 zákona o přestupcích, kdy při určení druhu sankce a její výměry správní orgány přihlíţejí rovněţ i k osobě pachatele. Naplnění tohoto ustanovení u dospělých pachatelů je nadále s ohledem na neexistenci centrální evidence přestupků v podstatě omezeno pouze na místní evidence přestupků. Novelou provedenou zákonem č. 274/2008 Sb., účinnou od 1. března 2008, kterou byla upravena horní hranice zákonem stanovené sazby, ukládané za přestupky proti veřejnému pořádku, a to z částky „1 000 Kč“ na „5 000 Kč“ a v případě písmene d) aţ na „20 000 Kč“ byl upraven nepoměr, který vznikal v souvislosti s nemoţností projednat přestupek mladistvého v příkazním řízení. Vzhledem k tomu, ţe přestupek mladistvého nelze projednat v příkazním řízení a v případě konání ústního jednání je správní orgán povinen rozhodnout o náhradě nákladů řízení,

44

docházelo často u mladistvých pachatelů k té situaci, ţe se náklady řízení chovaly ve své podstatě jako sankce, obzvlášť pak u přestupků, za které bylo moţné uloţit sankci pokuty do výše 1 000 Kč, u mladistvých pak ještě sníţenou na polovinu. Jedná se o ty případy, kdy u dospělých pachatelů za stejný či obdobný skutek postačuje např. sankce napomenutí uloţena v příkazním řízení, či pokuta při spodní hranici zákonem stanovené sazby. Moţné pouţití ustanovení § 76 odst. 1 písmeno h) zákona o přestupcích v těchto případech, tedy uloţení blokové pokuty a následné zastavení řízení, aniţ by se ukládaly náklady řízení, ne vţdy mohlo být správními orgány s ohledem na výklad tohoto ustanovení pouţíváno. Nejednoznačnost výkladu vyplývá z formulace tohoto ustanovení, kdy: „správní orgán řízení o přestupku zastaví, jestliže se v něm zjistí, že za přestupek byla uložena bloková pokuta“.91 Není tedy zřejmé a výklady se různí, zda měl zákonodárce na mysli i tu situaci, kdy samotný správní orgán takovou pokutu uloţí a řízení poté zastaví.

10.2 De lege ferenda Na základě dlouholetých zkušeností předsedkyně Komise k projednávání přestupků města Krnova, jakoţ i na základě často diskutované otázky o nutnosti přijetí jednotného kodexu v této oblasti, kdy jedním z největších problémů současné platné právní úpravy je nejen roztříštěnost skutkových podstat přestupků, které jsou obsaţeny ve velkém mnoţství zvláštních zákonů, také absence jednotných institutů obecné povahy jako je např. vymezení podmínek zániku trestnosti, ale i dílčí úprava procesních postupů a nahodilost sankcí, nezbývá neţ konstatovat, ţe přijetí nového zákona o přestupcích by bylo jistě vhodným řešením pro zajištění řádného výkonu na tomto úseku.92 V souvislosti s přijetím nového správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., bylo zamýšleno i přijetí nového zákona o přestupcích. Ministerstvem vnitra byl zpracován na základě vládou schválené koncepce reformy správního trestání „návrh zákona o odpovědnosti za přestupky a o řízení o nich“ a zákon o přestupcích měl být zrušen. Jak vyplývá z důvodové zprávy k tomuto návrhu, měl být tento zákon úplnou 91

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, § 76 Archiv 2008. mvcr [online]. Last modified 11 March 2004 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z: předkládací zpráva 92

45

kodifikací obecné části přestupkového práva. V souvislosti s tématem této bakalářské práce je nutné poukázat také na to, ţe návrh zákona obsahuje některá zvláštní pravidla, týkající se odpovědnosti mladistvých pachatelů. Úprava zvláštních ustanovení o mladistvých je obsaţena v ustanovení § 43 a § 44, kdy bylo vycházeno z postoje společnosti, která má zájem věnovat mladistvým zvláštní péči: „Při ukládání trestu mladistvému musí být přihlédnuto k jeho osobnosti včetně jeho věku a rozumové a mravní vyspělosti, zdravotnímu stavu, jakož i jeho osobním, rodinným a sociálním poměrům, tak aby jeho další vývoj byl co nejméně ohrožen“. Ustanovení § 61 návrhu zákona pak vychází z předpokladu, ţe mladistvý se pro svůj nízký věk není vţdy schopen účinně se hájit sám a proto je záměrem tohoto ustanovení posílit okruh práv, kterými by měl disponovat zákonný zástupce mladistvého a orgán sociálně-právní ochrany dětí.93 Za vhodnou v souvislosti s tímto návrhem pak povaţuji i navrhovanou změnu, týkající se poţadavku na vzdělání předsedy zvláštního orgánu, kterým by měla být podmínka vysokoškolského vzdělání, získaného na právnické fakultě vysoké školy.94 Současné získávání kvalifikace zvláštní odbornou způsobilostí, která se sice ověřuje zkouškou, nemůţe nahradit ucelené znalosti získané studiem na právnické fakultě. Nový správní řád byl poznamenán snahou minimalizovat prostor pro správní uváţení a definovat co nejpřesněji konkrétní institut, či co nejpřesněji popsat správní vztah, čímţ zákonodárce opustil koncepci jednoduché právní úpravy, na které byl zaloţen původní správní řád, a v této souvislosti tak klade zvýšené nároky na odbornost pracovníků veřejné správy, především při aplikaci těchto norem.95 V souvislosti se zvyšováním sankcí, které jiţ byly provedeny novelami, uvedenými v kapitole 8. a jejichţ zvyšování se očekává i s přijetím nového zákona, dále s ohledem na sloţitou a komplikovanou úpravu správního řízení, čímţ dochází ke stále častějšímu zastupování účastníků řízení advokáty, stává se zvláštní odborná způsobilost pro projednávání přestupků nepostačující. 93

Archiv 2008. mvcr [online]. Last modified 11 March 2004 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z: důvodová zpráva 94 Archiv 2008. mvcr [online]. Last modified 11 March 2004 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z: důvodová zpráva 95 ONDRUŠ, R., Správní řád, Nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami, Praha: Linde Praha a.s. – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2005. 10 s. ISBN 80-7201-523-0

46

Návrh zákona byl sice rozeslán do meziresortního připomínkového řízení 1. místopředsedou vlády a ministrem vnitra dne 7. listopadu 2003, kdy jeho připomínkování bylo uzavřeno 28. listopadu 2003, nedošlo však k vypracování konečného znění tohoto vládního návrhu a tento návrh tedy neprošel legislativním procesem, jak bylo zamýšleno současně s přijetím nového správního řádu. Na závěr lze konstatovat, ţe od účinnosti správního řádu uplynulo jiţ pět let a od účinnosti nového trestního zákoníku uplynul jiţ rok, domnívám se tedy, ţe je nezbytné, aby nastal posun i v oblasti přestupkového práva a našla se vůle k přijetí nového zákona o přestupcích.96

96

Archiv 2008. mvcr [online]. Last modified 11 March 2004 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z: předkládací zpráva

47

11. Resumé This bachelor's thesis named "Offences against public order, peaceful co-existence and property committed by teenagers" focuses in its introduction on the definition of administrative delinquencies with regard to criteria for determining of the boundary between judicatory and administrative delinquencies. Next, this thesis concerns in more detail with the definition of offence as one type of administrative delinquency. This thesis then concerns with the sources of offence law and with cognizance to offence proceedings, both from general perspective, and foremost with proceedings about offences against public order, peaceful co-existence and property. The core of this bachelor's thesis is the issue of offences committed by teenagers, so the next part of this thesis addresses to special regulations about teenagers, both from the material law's perspective, as well as from procedural point of view. Attention is paid to the teenager person, regulations of laying sanctions on teenagers, garnishing of teenagers, hearing their cases, obligations related to laying on administrative costs and policy for registering an appellation. Following part concerns with analysis of facts in issue of offences against public order, peaceful co-existence and property, focused on basic terms, which are characteristic for these facts in issue. Next, it focuses on forms of culpability and on the development of these offences since year 2000, on one hand in Czech Republic and on other hand in the area of particular municipality, where it compares number of these offences committed by teenagers. With regard to this development, this thesis gives details about novels of these facts in issues, which could have affected the number of committed offences in the given period. The final part of the thesis analyzes the development of the aforementioned specific offences committed by teenager in the Czech Republic and in the areas of particular municipalities and evaluates its development with regard to current legal regulations. The goal of this bachelor's thesis is evaluation of ratio of delinquencies committed by teenagers in the given period and analysis of optimal legal regulations in this area.

48

12. Seznam použitých zdrojů Knižní publikace: ČERNÝ J., HORZINKOVÁ E, KUČEROVÁ H, Přestupkové řízení, 9. podstatně přepracované vydání podle nového správního řádu a stavu k 1. 1. 2006, Praha: Linde Praha, a.s., 2005. ISBN 80-7201-567-2 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 10. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 1. 2003, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2003. ISBN 80-7201-397-1 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 14. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 1. 2007, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2007. ISBN 978-80-7201-651-8 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V., TAUBER, M., Přestupkové právo, Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů, 16. aktualizované vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009, Praha: Nakladatelství Linde Praha a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-768-3 HENDRYCH, D. a kolektiv, Správní právo, Obecná část, 7. vydání, Praha: C.H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-049-2 HORZINKOVÁ E., ČECHMÁNEK B., Přestupky a správní trestání, Právní úprava k 1. 5. 2008, Praha: Eurounion Praha, s.r.o., 2008. ISBN 978-807317-069-1 KOUDELKA, Z., ONDRUŠ, R., PRŮCHA, P., Zákon o obcích (obecní zřízení), Komentář, 3. doplněné vydání podle stavu k 1. 2. 2005, Praha: Linde Praha a.s., 2005. ISBN 80-7201-525-7 NOVOTNÝ, F. a kolektiv, Trestní zákoník 2010, stav k 1. 4. 2010 komentář, judikatura, důvodová zpráva, Praha: Eurounion Praha, s.r.o., 2010. ISBN 978-80-7317-084-4 ONDRUŠ, R., Správní řád, Nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami, Praha: Linde Praha a.s. – Právnické a ekonomické

49

nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2005. ISBN 80-7201-523-0 SKULOVÁ, S. a kolektiv, Správní právo procesní, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. ISBN 978-80-7380-110-6 ŢATECKÁ, E., Trestní právo hmotné a procesní. Zvláštní část. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2009. ISBN 978-80-210-5094-5 Právní předpisy a soudní rozhodnutí: Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 128/2000 Sb., o

obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších

předpisů Vyhláška Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 340/2003 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích Nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2001 sp. zn. Pl ÚS 9/2000 Nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001 sp. zn. Pl ÚS 16/99 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 2 As 69/2003-50 Nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005 sp. zn. Pl ÚS 21/02 Ostatní zdroje: Právní informační systém ASPI Roční výkazy o přestupcích zpracovaných Ministerstvem vnitra ČR Roční výkazy o přestupcích zpracovaných Městem Krnov Elektronické prameny: Krnov. Wikipedia [online]. Last modified 18 February 2011 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z: .

50

Knihy-pod-lupou. iPrávník [online]. Last modified 29 August 2008 [cit. 2011-0210]. Dostupné z: . Články. epravo.cz [online]. Last modified 18 June 2001 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z: . Archiv 2008. mvcr [online]. Last modified 11 March 2004 [cit. 2011-02-20]. Dostupné z: . Seznam tabulek: Tabulka č. 5.1: Vývoj přestupků proti veřejnému pořádku na území ČR Tabulka č. 5.2: Vývoj přestupků proti veřejnému pořádku na území konkrétní obce Tabulka č. 6.1: Vývoj přestupků proti občanskému souţití na území ČR Tabulka č. 6.2: Vývoj přestupků proti občanskému souţití na území konkrétní obce Tabulka č. 7.1: Vývoj přestupků proti majetku na území ČR Tabulka č. 7.2: Vývoj přestupků proti majetku na území konkrétní obce Tabulka č. 9.1: Vývoj na území ČR Tabulka č. 9.2: Vývoj na území konkrétní obce Seznam grafů: Graf č. 9.1: Vývoj na území ČR Graf č. 9.2: Vývoj na území konkrétní obce

51

PŘESTUPKY PROTI VEŘEJNÉMU POŘÁDKU, OBČANSKÉMU SOUŽITÍ A PROTI MAJETKU SPÁCHANÉ MLADISTVÝMI

Recommend Documents