Trestná činnost úředních osob a její projevy ve veřejné správě 23.9.2015 Brno
JUDr. Lenka Bradáčová, Ph.D Vrchní státní zastupitelství v Praze
Typické projevy
Korupce
Klientelismus Daňová kriminalita
Zneužívání dotací Manipulace veřejných zakázek
Legalizace výnosů
Strategie odhalování a dokazování trestných činů
reaktivní
x
proaktivní
Organizovaný zločin : alokuje vysoké zisky profesionální logistické zabezpečení ( korupce, technické vybavení, odborné služby)
Strategie odhalování a dokazování trestných činů
Policie se posunula do prostředí identifikace zločinu proaktivní mechanismy : utajení – skryté metody vyšetřování zvláštní pravidla důkazní využitelnosti pronikají i do jiných typů řízení (správní FAU)
Korupce - myšlenková mapa
Úřední osoby a) soudce, b) státní zástupce, c) prezident České republiky, poslanec nebo senátor Parlamentu České republiky, člen vlády České republiky nebo jiná osoba zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci, d) člen zastupitelstva nebo odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci, e) příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo strážník obecní policie, f) soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti a při činnostech vykonávaných z pověření soudu nebo státního zástupce, g) notář při provádění úkonů v řízení o dědictví jako soudní komisař, h) finanční arbitr a jeho zástupce, i) fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží,pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů. K trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby se podle jednotlivých ustanovení trestního zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností
Typologie korupce ve veřejné správě
I. Malá administrativní korupce -
podplácení úředníků
-
záměrně nepřehledná regulace, zatemňování pravidel, špatná organizace
-
zneužívání pravomocí vyplývajících z dozorové činnosti veřejné správy
Typologie korupce ve veřejné správě
II. Zneužívání veřejných zdrojů -
zpronevěra veřejných zdrojů
-
nehospodárné využívání veřejných zdrojů
-
soukromý prospěch z privatizace
-
zneužívání úřední moci při udělování veřejných zakázek
-
nepotismus, klientelismus, případně „prodej“ pozic
Negativní dopady
-
deformace pojmu veřejného zájmu
-
pokles důvěry ve veřejné instituce
-
vytváření paralelních nedemokratických mocenských struktur
-
nadměrná regulace
-
zhoršení pověsti země
-
růst administrativních nákladů
Veřejné zakázky Česká republika vynakládá ročně cca 17,5% HDP ( 650-700 mld.) trestná činnost – organizovaná, sofistikovaná, s vysokou úrovní latence
Trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže § 248 odst.2 alinea druhá trestního zákoníku sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě § 256 trestního zákoníku pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži § 257 trestního zákoníku
Veřejné zakázky - ROP severozápad, jihozápad, severovýchod - zakázky spojené s poskytováním zdravotních služeb - zakázky spojené s poskytováním stavebních služeb - zakázky spojené s poskytováním IT služeb časté spojení s prostředky z rozpočtů EU - trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie § 260 trestního zákoníku
Trestné činy úředních osob
§ 329 tr. zák. Zneužití pravomoci úřední osoby § 330 tr. zák. Maření úkolu úřední osoby z nedbalosti
Zneužití pravomoci úřední osoby Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, b) překročí svou pravomoc, nebo c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci,
bude potrestána odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti
Úplatkářství
§ 331 tr. zák. Přijetí úplatku § 332 tr. zák. Podplacení § 333 tr. zák. Nepřímé úplatkářství
Kazuistika
Nejvyšší soud České republiky
3 Tdo 396/2013 - usnesení ze dne 12.6.2013 Zneužití pravomoci úřední osoby Pod pojmem „vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu“ je třeba rozumět nejen autoritativní rozhodování o právech a povinnostech jiných osob (subjektů), ale také porušování nebo obcházení konkrétního zákona nebo právní normy na podkladě zákona vydané, kterými je veřejný činitel povinen se řídit při plnění úkolů, jež vyplývají z jeho zvláštního postavení a mají zároveň širší společenský dosah a pachatel je proto odpovědný v případech, jedná-li úmyslně v rozporu se zákonem, který vymezuje jeho konkrétní činnost jako tzv. speciálního subjektu - veřejného činitele, vybaveného k ní určitou pravomocí,činí-li tak se záměrem způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému prospěch.
NS fakticky poněkud prohloubil výklad definice „veřejného činitele“ (respektive od 1.1.2010 „úřední osoby“) oproti rozhodnutím č. 17/1967, 19/1980 Sb.rozh.tr., neboť již přímo výkon pravomoci nespojuje
5 Tdo 733/2010 – usnesení ze dne 11.8.2010
Tajemník obecního úřadu je s ohledem na vymezení jeho postavení v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích a v dalších právních předpisech, veřejným činitelem, respektive úřední osobou ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, neboť jde o vrcholového úředníka obce, který se podílí na plnění úkolů společnosti a státu a používá přitom pravomocí, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena, a proto se při nezákonném nakládání s majetkem obce, pokud je spojeno s rozhodovací činností může dopustit jednání, jímž úmyslně vykonává pravomoc způsobem, odporujícím zákonu nebo překročí svou pravomoc, nebo nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci (§ 158 odst. 1 trestního zákona, § 329 odst. 1 trestního zákoníku), přičemž je třeba rozlišovat fázi rozhodovací, v níž vystupuje při plnění svých povinností při nakládání s majetkem obce a při níž se řídí normami práva veřejného a vykonává svěřenou pravomoc s takovým majetkem nakládat v souvislosti s plněním svých úkonů, a fázi realizace přijatého rozhodnutí, která se projeví jako majetková dispozice provedená příslušným soukromoprávním úkonem. Odpovědnost tajemníka obce podle ustanovení § 158 trestního zákona, respektive § 329 trestního zákoníku, avšak není na místě při běžných soukromoprávních úkonech nespojených s rozhodovací činností.
6 Tdo 466/2010 – usnesení ze dne 26.5.2010
Pokud úřední osoba jedná pouze tím způsobem, že vystupuje „z titulu své funkce“, respektive se snaží těžit ze svého postavení svým vlivem, aniž by však přitom vykonávala svoji pravomoc, nelze takové jednání extenzivním výkladem podřazovat pod ustanovení § 329 odst.1 písm.b) tr. zákoníku
4 Tdo 1209/2009 – usnesení ze dne 26.1.2010
Maření úkolu úřední osoby z nedbalosti
Pod pojmem „důležitý úkol“ ve smyslu § 159 odst. 1 trestního zákona je třeba rozumět takový konkrétní úkol veřejného činitele, k jehož plnění byl veřejný činitel v rámci příslušného veřejného orgánu zákonem primárně povolán, přičemž z příslušného právního předpisu, popřípadě předpisů, musí jednoznačně vyplývat, jak se má veřejný činitel v té které situaci konkrétně zachovat a přitom příslušný konkrétní úkol veřejného činitele, který je důležitý pak musí rámcově spadat pod obecné úkoly, respektive cíle, jichž má být veřejným orgánem dosahováno.
Důležitým úkolem veřejného činitele pak není činnost, kterou veřejný činitel v rámci své funkce sice vykonává, ale která má ve vztahu k cílům, jichž má veřejný činitel primárně v souladu s cíli veřejného orgánu dosahovat, pouze pomocnou povahu.
4 Tdo 27/2013 – usnesení ze dne 19.2.2013
Podplacení
Pod pojem „obstarávání věci obecného zájmu“ podle § 332 odst. 1 trestního zákoníku lze podřadit též zájem občanů na informování o veřejném životě prostřednictvím novinové (televizní) reportáže, přičemž jádrem obecného zájmu je zde sama taková informace, nikoli ale její forma či procedura jejího pořízení, to je zda jde o reportáž či článek, zda ji pořídilo medium veřejnoprávní či soukromoprávní povahy a za poskytnutí úplatku v souvislosti s obstaráváním obecného zájmu lze tedy považovat i takové jednání, kdy pachatel poskytne úplatek ve snaze zamezit tímto způsobem šíření pro veřejnost důležitých informací o minulosti veřejně činné osoby politického života
7 Tdo 294/2013 – usnesení ze dne 29.5.2013
Trestného činu podplacení podle § 332 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí ten, kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, přičemž oproti trestnému činu podplácení podle § 161 odst. 1 trestního zákona (zákon č 140/1961 Sb., účinný do 31.12.2009), byla skutková podstata tohoto trestného činu v trestním zákoníku doplněná o slova „nebo pro jiného“ a tedy k naplnění skutkové podstaty § 332 odst. 1 trestního zákoníku se nevyžaduje, aby osoba, která obstarávání věci obecného zájmu, úplatek, jeho nabídku či slib přijala nebo s tím souhlasila a samotné odmítnutí úplatku nemá vliv na trestní odpovědnost pachatele.
Trestný čin podplácení podle § 332 odst. 1 trestního zákoníku je dokonán a nejen poskytnutím (nabídnutím nebo slibem) úplatku přímo osobě obstarávající věci obecného zájmu, ale také již jen jeho poskytnutím prostředníkovi za účelem, aby úplatek předal osobě obstarávající věci obecného zájmu, které je úplatek určen.
„Snaha zdiskreditovat soudce, státní zástupce, policisty nebo svědky je přesně ta strategie, jejímž cílem je vyvolat dojem, že zkorumpované je vše, a proto boj proti korupci je vždy už předem nějakou mocenskou zvůlí na objednávku nějakých skupin. Všimněme si jak už delší dobu někteří politici podezřelí z korupčních praktik tvrdí, že konkrétní kauzy jsou už předem manipulované a jedná se o policejní zvůli. To je velmi promyšlená strategie, jejímž cílem je vytvořit obecný pocit, že každý postup justičních orgánů je jen součástí guerillové války mezi jednotlivými politickými a podnikatelskými klany.“ prof. Jiří Přibáň
Děkuji za pozornost
