Nadané dítě, nadaný žák
Vymezení, definice nadaného žáka Charakteristické projevy nadání (chování a projevy ve školním prostředí)
Kdo jsou nadané děti?
Definice nadaného žáka v české literatuře: Žák svými znalostmi přesahuje stanovené požadavky; odpovídá rychle s jistotou; snadno a rychle chápe nové učivo; objevují se často tvořivé odpovědi; spontánně se zajímá o další informace, rozvíjí v tomto směru svou zájmovou činnost; má potřebu znalosti a dovednosti projevit a uplatnit.
Vedlejší ukazatele: * Pozitivní vztah ke škole a učitelům; * postavení žáka v třídním kolektivu; * úroveň sebehodnocení. (Kalhous, Z. – Obst, O. Školní didaktika, Olomouc: UP, 2001, str. 19)
Sternberg (1988) analyzoval názory lidí, kteří měli za úkol popsat, co je zapotřebí k realizaci nadání – tedy podmínky, které mají nadaní jedinci společné: Výjimečnost (nadaný člověk musí být v něčem výjimečně dobrý); Vzácnost (musí vlastnit vysokou úroveň nějakého atributu, který je mezi jeho vrstevníky neobvyklý); Produktivita (významná vlastnost musí – potenciálně – vést k produktivitě); Prokazatelnost (vlastnost musí být průkazná skrze jeden či více validních testů); Hodnota (výjimečný výkon musí být v takové oblasti, která je zároveň společensky oceňována).
V nejširším pojetí jsou za nadané považovány děti: „…které jsou identifikovány profesionálně kvalifikovanými osobami jako děti s přednostmi význačnými pro schopnost vysokého výkonu. Vyžadují diferencované vzdělávací programy a služby nad rámec běžně poskytovaných klasickým vzdělávacím programem k tomu, aby mohly přispět ke svému prospěchu i užitku společnosti. Děti schopné vysokého výkonu zahrnují ty, které demonstrují prospěch a/nebo potenciál v jakékoliv jedné či více z těchto oblastí: všeobecné intelektové schopnosti, specifická/jednotlivá akademická způsobilost, kreativní a produktivní myšlení, schopnosti vůdcovství, výtvarné umění, psychomotorické schopnosti.“ (Marland, 1972 In Davis, Rimmová, 1998).
Nadání u dětí může být chápáno jako jejich potenciál k tomu, aby se staly uznávanými umělci nebo významnými tvůrci myšlenek v oblastech činností, které zvyšují morální, fyzický, emocionální, sociální, intelektuální a estetický život lidstva (Tannenbaum, 1983). Intelektové (rozumové) nadání je ve své podstatě asynchronní vývoj, ve kterém se kombinují zrychlené kognitivní schopnosti a zvýšená intenzita k vytvoření vnitřních zkušeností a povědomí, které jsou kvalitativně odlišné od normy. Tato asynchronie se zvyšuje spolu s vyšší intelektovou kapacitou. Tato jedinečnost činí nadané obzvláště zranitelné a vyžadují tak změny v rodičovské výchově, vzdělávání i poradenské činnosti, aby se mohli optimálně rozvíjet (Columbus Group, 1991).
Nadané dítě, nadaný žák Winnerová (1996) definuje nadané děti jako ty jedince, kteří jsou nositeli následujících charakteristik: předčasný vývin (v oblasti, která souvisí s organizovanou soustavou poznatků, jako např. matematika); vlastní způsob učení (zahrnující kvalitativně odlišný způsob učení včetně kreativní stránky nadání); nadšení pro výkon související s vnitřní motivací nadaného k učení (Jurášková, 2003). J. Laznibatová (2001) definuje nadané jako nositele výjimečné všeobecné intelektové způsobilosti, přičemž u nadaných je možné dokázat výjimečnou vývojovou úroveň a tato úroveň je po delší dobu konstantní.
Vyhláška č. 73/2005sb. „Mimořádně nadaným žákem se rozumí jedinec, jehož rozložení schopností dosahuje mimořádné úrovně při vysoké tvořivosti v celém okruhu činností nebo v jednotlivých rozumových oblastech, pohybových, uměleckých a sociálních dovednostech.“
Charakteristické projevy nadaných dětí
Charakteristiky nadaných podle Susan Winebrennerové (2001)
Extrémně vyspělí v jakékoliv oblasti učení a výkonu; asynchronní vývoj; široká slovní zásoba a vyspělý verbální projev; výborná paměť; samostatnost v učení; složitější myšlenkové operace; abstraktní myšlení; dávají přednost komplexním a náročným úkolům; schopnost aplikovat své dosavadní vědomosti do nových situací; zvídavost; mnoho (neobvyklých) zájmů, koníčků; sběratelé; touha pracovat nezávisle, samostatně, svým vlastním způsobem; sofistikovaný smysl pro humor.
Odmítají práci nebo pracují nedbale; nervózní při běžném tempu práce třídy; odmítají rutinní a předvídatelnou práci; kladou mnoho otázek, často choulostivých; odmítají příkazy; sní v průběhu dne; ovládají třídní diskuze; bývají panovační k učitelům i ke spolužákům; netolerantní k nedokonalosti vlastní i ostatních; přecitlivělí vůči kritice; odmítají se podřídit; „hrají divadlo“ a ruší spolužáky; „třídní šašci“; netrpěliví.
Podle Susan Leyden (2002), toto jsou některé typické projevy chování nadaných dětí:
Velká intelektuální zvídavost Výborné schopnosti uvažování Neobvyklá vytrvalost Výjimečná rychlost myšlení Schopnost učit se snadno a rychle Dobrá paměť Široká slovní zásoba Bystré pozorování Živá představivost
Typické projevy chování nadaných dětí (část 2):
Divergentní myšlení Velká iniciativa Dobře vyvinutý vlastní smysl pro humor Neobvykle vysoké osobní standardy (cíle) Netrpělivost (jak se sebou tak s ostatními) Citlivost (přecitlivělost) Široký okruh zájmů Rozsáhlé vědomosti a znamenitost v určitém oboru Preferování společnosti starších dětí a dospělých Touha řídit druhé v hraní i ve skupinových aktivitách Velké zaujetí pro otázky filosofického a univerzálního (obecného) charakteru
Možné disproporce ve vývoji nadaných dětí (Laznibatová, 2001) vysoká úroveň
nižší úroveň
psychický vývin
tělesný vývin
intelektová úroveň
emocionálně-sociální úroveň
verbální složka intelektu
non-verbální složka intelektu
zrychlené myšlení, řeč
pomalé psaní, slabé grafomotorické schopnosti
logické myšlení, brilantnost úvah
klasické paměťové učení
logické, problémové učení
klasické paměťové učení
tvořivost, nové originální prvky řešení problémů
klasické chápání a použití ověřených vzorů a modelů
potřeba nových informací, poznatků
držení se předepsaného, osnovami určeného učiva
zájem o řešení komplikovaných neznámých úloh
upřednostňování mechanických, jednotvárných, lehkých úloh
