1. setkání s prvňáky Po Vánocích jsme položili prvňákům pár otázek. A tohle jsou jedny z nich: Co jste dělali o vánočních prázdninách? Většinou nám děti řekly, že si hrály, koulovaly se, stavěly sněhuláky a navštěvovaly známé. Co jste dostali pod stromeček? Eliška Balarinová z 1.A nám řekla, že dostala panenku, hry, puzzle, oblečení. A Tomáš Warmuž také z 1.A dostal panáčky, autíčka a autodráhu. Jaký dárek se vám líbil nejvíce? Báře Antonínové se nejvíce líbilo oblečení, Elišce Balarinové hry, Nele Ryskové panenka, Adamovi J. Buglovi tablet a Tomášovi Warmužovi PSP.
Jak jste prožili poslední den v roce? Dalo by se říct, že všem prvňáčkům se tento den moc líbil. Báli jste se silvestrovských ran, nebo jste šli střílet s rodiči? Také na této otázce se všichni shodli, že stříleli s rodiči. Někteří venku, nebo doma. A ovšem, že se nikdo nebál. Těšili jste se po Vánocích zpátky do školy a na jaký předmět nejvíce? Prvňáčci se těšili na Vv, Tv. Ale našel se i někdo, kdo se netěšil. :D Těšíte se na Velikonoce? Na tuto otázku nám odpověděli s jistotou, že se moc těší.
Napsaly a zpracovaly: Hana Niklová, Diana Jakubková, Daniela Sukeníková a Kristýna Kusá, 9.A
Putování vesmírem -2. tisková konference Dnešním hostem byl RNDr. Tomáš Gráf. Pracuje na Vysoké škole báňské a také v planetáriu, které bylo založeno roku 1980. Promítl nám prezentaci s názvem Dnešní pohled na vesmír. Sdělil nám, že nejčastější oblast světelného znečištění je v Evropě a ve východní Americe. Na stránkách “globeatnight” můžeme spatřit Zemi v noci a pohled na hvězdy. Vysvětlil nám rozdíl mezi hvězdárnou a planetáriem. Hvězdárna je pohled přímo na oblohu. Ale planetárium oblohu zkoumá. Pouhým okem vidíme 3 až 3,5 tisíce hvězd. Průběžně během prezentace jsme podávali otázky a tyhle byly jedny z nejčastějších: 1) Kdo a proč usoudil, že je vesmír nekonečný? Tak tohle byla těžká otázka, ale vznikl z velkého třesku. Díky velkému třesku vznikl prostor, energie a hmota. 2) Myslíte si, že je na jiných planetách život? V tuto chvíli nevíme, jestli je jinde život, protože zatím žádná planeta mimo sluneční soustavu se nepodobá Zemi. Ale možná na Marsu byl život. Život je vázán na bázi uhlíku. 3) Jak vznikl Měsíc? Sražením dvou těles. 4) Byl jste přítomen nějakému objevu? Ne, nebyl. 5) Jakou má hmotnost černá díra? Černá díra má stejnou hmotnost jako těleso, z kterého byla stvořena. 6) Kam vede černá díra? Nevede nikam, je to objekt. 7) Kolik je stupňů ve vesmíru? -230°C. 8) Kolik je planet ve vesmíru? Zatím 300 000 objevených planet. 9) Jaká hrozba nás čeká? Pokud pomineme lidskou hloupost, tak zatím není žádné těleso, které by nás mohlo ohrozit. Bylo to pro nás velice poučné, věříme tomu, že jsme odešli o něco chytřejší. Redakční kroužek
18.1.2013 šly sedmé třídy do Divadla loutek na představení Malované na skle. Tato divadelní hra mne velmi zaujala. Vyprávělo se tam o životě zbojníka Jánošíka a jeho družiny. Hodně se zpívalo a celá tahle hra byla vtipná. Jánošíkův ďábel a anděl se mezi sebou neustále dohadovali. Dokonce anděl plácl, že bůh byl zbojníkem. Jednou vyhrával ďábel, jednou anděl. Jánošík mezi tím vyrůstal, zbojničil proti četníkům a mezi tím se mu zalíbila jedna galánka. Ale anděl samozřejmě chtěl, aby dali všemu čas a ďábel automaticky to druhé. Když se nakonec Jánošík naštval, anděl vše urychlil a Jánošík mohl v klidu dál žít se svou galánkou. Byl v tom ovšem malý háček, jeho galánka chtěla, aby přestal se zbojničením. Nakonec Jánošík umírá a aby toho nebylo málo, četníci se dohadují se zbojníky a galánkami o tom, jak Jánošík umřel. Jedni povídají, že ve Vídni před císařem a četníky, kteří ho chytli, druzí zase, že u své galánky, až se nakonec Jánošík probudí a sám řekne, jak to bylo … Více se už dozvíte jen tak, že se do Divadla loutek půjdete podívat sami.
Tato divadelní hra se konala v ostravském divadle Aréna. Jednalo se o cestu Ježíše. Herci to připravili vtipně a moderně. Bylo tam několik vtipných scének - čerti tam rapují, pastevci, jelikož jsou dobří, tak to nevezmou přes Stodolní, ale oklikou. Tři krále představovali hipíci a čerty zase právníci s červenou košilí. Čerti neustále ztěžují Ježíšovu cestu, až nakonec Ježíš a Marie musí přespat v chlévě … Doporučuji vám Divadlo Aréna rozhodně navštívit. Martin Pěronek, 7.B
SVĚT TECHNIKY DOLNÍ VÍTKOVICE
DNE 20.12.2012 JSME NAVŠTÍVILI OBLAST DOLNÍCH VÍTKOVIC. V JEDNOM Z OBJEKTŮ VYSOKÝCH PECÍ JE UMÍSTĚN SVĚT TECHNIKY, KTERÝ MÁ ZA CÍL POPULARIZACI VĚDY A TECHNIKY. SVĚT TECHNIKY NENÍ JEN TAKOVÉ MUZEUM, KDE SI NEMŮŽETE NIC VYZKOUŠET A NA NIC SÁHNOUT. PRÁVĚ NAOPAK! VŠE SI DOBŘE OSAHÁTE, VYZKOUŠÍTE A LÉPE TAK POCHOPÍTE, JAK CO FUNGUJE. NEJVÍCE SE NÁM LÍBILY SIMULÁTORY JÍZDY NA MOTORCE A LETU LETADLE.
MARTINA KELNEROVÁ, RÍŠA JEŘÁBEK 7.C Dva roky jezdím bez nehod ☺
Hmmmmmm, nádhera!!!
Parostroj, to je moje gusto.
Jaká je muzikoterapie v 7.C? Danek: Je to žůžo, protože se seznamujeme s nástroji z různých koutů světa.
Sandra: Je dobrá, protože si ji užíváme a zamyslíme se.
Martina: Je skvělá, protože se zrelaxujeme, vybijeme energii a uklidníme se.
Michal: Je super, protože si tam můžeme zahrát na různé nástroje, které jsem do té doby neznal.
Peťa: Je to nejlepší zábava ve škole, protože se můžeme uvolnit a baví mě to.
Honza S.: Je to zábavné, protože se nemusím učit.
Kuba: Je to pohoda, všichni se dobře pobaví, vyblbnou a odpočinou během terapeutické pohádky a naberou tak energii na další hodiny.
Naposledy jsme se učili hrát na BRUMLE ☺
Hejá, hejá, hejá, hejá, heeeeeej…
Chrastidla – to my rádi ☺
V prosinci rosinci minulého roku na naši školu nastoupil nový pan učitel Mgr. Jan Šubert. Poprosili jsme ho, aby nám zodpověděl pár otázek.
Proč jste přišel do naší školy? Uvolnilo se na škole místo učitele. Líbí se Vám v naší škole? Ano, ve škole se mi líbí. Co říkáte na žáky a na kantory? Žáci jsou takoví, jak jsem čekal, čekal a kolegové jsou přátelští. Jaké předměty učíte? Zeměpis, dějepis, občanskou výchovu, německý jazyk a výtvarnou výchovu.
Jaké jsou Vaše koníčky? Sport, turistika, lyžování.
Máte děti? Ano, dvě. Sedmiletého kluka a tříletou holčičku.
Co byste nám na závěr o sobě sdělil? Učení se mi líbí a doufám, že na škole dlouho zůstanu.
Za redakční kroužek děkuje Hana Niklová, 9.A
KOMUNIKUJEME ZDRAVĚ
V 7.C
Poslední den před Vánocemi jsme v naší lektorku, která nám připravila čtyřhodinový komunikace.
třídě blok
S její pomocí jsme vyvodili, jaké chyby v naprosto běžných rozhovorech.
děláme
na
přivítali téma
všichni
S paní učitelkou nám předvedla scénky „nezdravé“ komunikace a pak té správné a my jsme tak mohli vidět a slyšet veliké rozdíly. Ze scének jsme vyvodili zásady přátelské komunikace, řekli jsme si také, jak odmítnout člověka, který na nás slovně útočí. Nakonec jsme si vyzkoušeli „zdravou“ komunikaci v praxi, ve scénkách.
Mohl bys, prosím…..
Ano… ☺ Děkuji
STŘÍBRNÁ ARMÁDA – 2. DÍL DOBŘÍ A ZLÍ LIDÉ Za pastvinami daleké Francie se nacházela jedna malá vesnička jménem Grandtower. Žilo tam mnoho lidí. Bylo tam hodně bytů, domů, obchodů i hodně hospod. Žilo se tam krásně, svítilo tam sluníčko, sem tam déšť a mračna, ale lidem to nevadilo. Bylo brzo ráno a pan Calliner přišel na autobusovou zastávku nedaleko městečka Grandtower. Tam měl vyzvednout děti od své bývalé ženy. Děti se jmenovaly Colin a Grace a měly 15 let. Děti přijely na víkend, aby se doma nenudily a pomohly svému otci Callinerovi. Když přišli, tak se najedli a řekli si, že se tady trochu porozhlédnou. Spatřili horu zvanou Hřbet. Nebyla moc vysoká a bylo snadné se na ni dostat. „To byla fuška,“ řekl Colin. A už byli na vrcholu. „Nic moc, ale čekala jsem víc,“ zabrblala Grace, „ale je to tu pěkné.“ Grace se podívala na sever a uviděla něco podivného, co ji zaujalo. „Podívej, támhle,“ zavolala Grace. „Je tam nějaká příšera nebo zvíře, prostě něco.“ A běželi k ní. Běželi a běželi, ale nemohli ji dohnat. Nakonec se ztratili a vůbec nevěděli, kde jsou. „Podle mého šestého smyslu bychom měli jít tudy,“ řekl Colin. A šli. Cestou viděli mnoho kamenů poskládaných na sobě a děti měly pocit, jako kdyby se kameny na ně dívaly. Nakonec se dostali k nějaké divné skále a říkali si: „Co to ksakru je, vypadá to jako nějaká brána ze železa a ocele.“ Měli pravdu, brána byla vytvořena z ocele a ze zdobených kamenů a uprostřed byla díra – dlouhá a široká jako dětská ruka. Také se jim zdálo, jako by se do brány měl dát nějaký klíč. Colin a Grace se tak upřeně dívali na bránu, že z ní vyšlehla jiskra a trochu Colina popálila. „Aúúúú,“ vykřikl Colin. „Nekřič, ještě někoho vystrašíš, nemusí nikdo vědět, že jsme tady,“ zašeptala Grace. Najednou z mraků vystoupil kouzelník s velikým hábitem a hůlkou a řekl: „Konečně jsem vás našel. Jste to vy, tak jak pravila legenda.“ Byl to kouzelník (bratr ztraceného kouzelníka z legendy), který kdysi zabil zlého čaroděje. Colin a Grace se na něho dívali a nechápali, o čem to mluví. „Pojďte se mnou a já vám všechno řeknu, co to tu blábolím.“ Colin a Grace ho následovali. Šli kolem hory, přes statek, kde bydleli, a přes les. „Tak a jsme tu,“ řekl kouzelník. „Vždyť je to jen velký kámen,“ řekl Colin. Čaroděj pronesl zajímavé kouzlo: „Sastara atavra karata.“ Z kamene se rázem stal vchod do podzemí. Cestu tvořily schody a pár loučí. Vchod se poté uzavřel. Čaroděj dal dětem čaj a nabídl jim pečené kuře, ale odmítli. Čaroděj začal vyprávět o Aldyherské legendě. „Tak to vážně existuje?“ ptal se nechápavě Colin. „Ano, existuje, existovalo a možná existovat bude, pokud nenajdu ten čarovný kámen a nezničím ho. Nevadí mi, že umřu, stejně to bude můj osud.“ Poté kouzelník zmizel a děti se najednou objevily doma na statku. „Myslíš, Coline, že je to pravda?“ ptala se Grace. „Podle mě ano, jeho řeč byla vážná a pravdivá.“ „Pojď raději spát,“ řekl Colin. Colinovi se zdálo o armádě a čarovném kamenu a pořád si říkal: „Já a vyvolený, to není možné!“ Pokračování příště! Radek Münster, 8.A
Příběh o školní tabuli Byla jednou jedna školní tabule, která dlouho stála za výlohou obchodního domu se školními potřebami. Tabuli si ale jen tak někdo nekoupí jako tužku nebo pravítko, a tak tabule smutnila měsíc za měsícem. Jednoho dne však přišel do prodejny muž, představil se jako školník a povídá: „Moc nutně bych potřeboval jednu školní tabuli, do školy se nám letos přihlásilo hodně prvňáčků, a tak otevíráme novou třídu, ve které však chybí školní tabule.“ Tabule samou radostí začala mávat křídly, div že nevzlétla. Školník tabuli pečlivě namontoval a netrvalo dlouho a před tabulí se ocitlo plno zvědavých dětí. Děti tabuli osahávaly, posouvaly nahoru a dolů, otevíraly ze strany na stranu, malovaly obrázky a časem i krásná písmena a číslice. A tak tedy šťastně dopadl příběh jedné opuštěné tabule, která nakonec poznala ty nejmenší a nejveselejší školáky. Dominik Starek, 6.A
Jak jsem poznal vaši matku Píše se rok 2030 a přibližně padesátiletý Ted vypráví dospívajícím dětem, co všechno se stalo, než poznal jejich matku. Děj seriálu se tak odehrává v jeho vzpomínkách, počínaje rokem 2005. Tehdy mu táhlo na třicítku, žil s nejlepším kamarádem z vysoké školy Marshallem a s další neoficiální spolubydlící, učitelkou z mateřské školky Lily. Ti dva se zrovna zasnoubili, což přivedlo Teda k zamyšlení. Uvědomil si, že je právě ten správný čas najít si také ženu svého srdce. A shodou okolností zrovna stála na protější straně hospody krásná reportérka Robin... Posledním členem party je neuvěřitelný frajer a „balič" Barney. Manželství a monogamii vůbec považuje za jeden z největších hříchů lidstva a užívá si nevázaného života, plného sexu a zábavy. Ostatní si občas nejsou tak úplně jisti, proč se s ním vlastně kamarádí. No, on jim vlastně nedal na vybranou. Ted Mosby Ted je architekt a snaží se realizovat své sny. Rád by našel dívku, se kterou by se oženil. Nikdy nebyl spontánní, ale rozhodl se to změnit. Je alergický na psy. Marshall Eriksen Tedův nejlepší kamarád, který studuje právo. Vždy vyrazí na pomoc, když mají kámoši trable. Miluje Lily. Věří na příšeru z Loch Ness. Lily Aldrinová Stále se hledá, ráda by před svatbou stihla najít samu sebe. Miluje Marshalla. A taky věří na obludu z Loch Ness. Barney Stinson Nevyjde ven bez obleku. Podle něj je všechno „legendární". Když jde o balení holek, nezná bratra. „Vybalí" občas i kouzelnické karty a fórky. Miluje sám sebe a laserové hry. Robin Scherbatská Je Kanaďanka. Do New Yorku se přistěhovala, aby si splnila svůj sen stát se reportérkou. Není zrovna romantický typ, spíše realistka. Miluje Kanadu. Připravila Hana Niklová, 9.A
Připravíme si: 1 kg jablek 2 listová těsta trochu hladké mouky 1 vajíčko skořicový cukr cukr moučka Postup: Vyndáme si struhadlo, misku a škrabku. Jablka si umyjeme a oloupeme. Potom si je nastrouháme a zbavíme je šťávy. Rozbalíme si listové těsto. Pracovní plochu posypeme jemně moukou. Pomocí válečku těsto vyválíme do tvaru obdélníku. Jablka rozprostřeme do středu těsta. Jablka posypeme skořicovým a moučkovým cukrem. Těsto zavineme tak, aby vypadalo jako dlouhý šnek. Kraje těsta ohneme dospodu. Nakonec položíme na plech pečicí papír a opatrně závin položíme na plech. Potřeme vajíčkem, pečeme na 180°C zhruba 40 min. Dobrou chuť přeje Bára Vondrušková, 7.A
Jede blondýnka autem a narazí do stromu. Vyleze z auta a začne se omlouvat stromečku. „Promiň, stromečku, ale já jsem troubila!“
Proč blondýna tančí pod semaforem? Protože si myslí, že je tam disko.
Jsou dvě blondýny na tramvajové zastávce a jedna se ptá té druhé: „Kolikátou jedeš?“ „Jedničkou a ty?“ „Dvojkou.“ Náhle přijede dvanáctka. „Tak asi pojedeme spolu.“
Blondýnka přijde za vedoucím do knihovny a řekne: „Prosím, já bych si přála jedenkrát limču, dvakrát takos…“ Vedoucí ji přeruší a zeptá se: „Víte, že jste v knihovně?“ Blondýnka se ihned vzpamatuje a pokračuje potichu: „Pardon, jedenkrát limču, dvakrát takos…“
Jdou Čech, Rus a Němec po pláži a potkají lidojedy. Náčelník je ihned zatkne a řekne: „Zazpívejte nám svoji národní hymnu. Pokud se mi bude líbit, sežeru vás. Pokud se mi nebude líbit, tak vás taky sežeru. Nejdřív zazpívá Rus. „Líbí, sežrat.“ Potom Němec. „Nelíbí, sežrat.“ Nakonec Čech zazpívá to naše - Kde domov můj. Náčelník ho přeruší a řekne: „Bezdomovce nežeru, propusťte ho.“
Jdou Čech, Rus a Němec a potkají Aztéky. Náčelník je zatkne a řekne: „Máte jedno přání, splníme-li ho, tak vás zabijeme. Nesplníme-li, tak vás propustíme.“ Němec si hned přeje zlatý tank. Později ho přivezli, takže neuspěl. Rus jde na to jinak a přeje si vidět atom. Aztékové mu ho ukážou, takže už zbývá Čech. Čech si po chvilce prdne a řekne: „Chytit, pozlatit a zarámovat.“
Policajti zastaví na silnici auto a řeknou: „Pane, za to, že jedete tak vzorně, dáme vám 500 dolarů. Co s nimi uděláte?“ Řidič hned odpoví: „Možná bych si za to mohl koupit ten řidičák, který pořád nemám.“ Vedle se hned ozval spolujezdec: „Pane policajt, to on takhle opilý mluví pořád.“ Vzadu na zadním sedadle se někdo probudí a řekne: „To jsme to s tím ukradeným autem moc daleko nedojeli.“ A z kufru: „Už jsme za hranicemi?“
Připravil Martin Pěronek, 7.B
Obsah 1. setkání s prvňáky
1
Návštěva knihovny
2
5.B na dopravním hřišti
3
Putování vesmírem
4
Divadelní představení
5
Svět techniky
6
Jaká je muzikoterapie v 7.C?
8
Redakční kroužek se zeptal
10
Komunikujeme zdravě
11
Poezie s příchutí zimy
12
Stříbrná armáda – 2. díl
14
Příběh o školní tabuli
15
Jak jsem poznal vaši matku
16
Upečte si jablečný závin
17
Naše sportovní úspěchy
18
Vtipy
26
Obsah
28
