příloha č. 1 Jméno: Oto Vávra Věk: 56 let Věk v roce 1969: 16-17 Povolání: pracovník ve Fotocentrále
Účastnil jste se 21. srpna 1969 nějakých protestních akcí? Přímo jsem se neúčastnil, byl jsem zrovna v práci.
Kdy se tyto akce konaly, co se kolem vás dělo a jak jste se do nich zapojil? Byl jsem v Liberci, protože jsem dělal zkoušky ve škole. A byl jsem v práci. Já už jsem byl vyučený a byl jsem ve Fotocentrále. Vím, že bylo nějaké velké shromáždění před radnicí. Ale tam už to bylo obsazené tajnou policií, která tam chodila s aparáty, my jsme to všechno viděli z okna, protože Fotocentrála byla na náměstí, přímo jsem se ale nezapojil.
Jaká byla reakce vašich nejbližších? Moje máma všechno hrozně prožívala. Věděla, že pracuji přímo na náměstí, a dost se o mě bála.
Jaký jste měl pocit? Pocit, bezesporu to byla křivda na celém národu. Určitě, byla to křivda. V každém případě nesnášíš, když máš doma v rodném státě někoho cizího obutého ve vysokých botách, se zbraněmi. Oni se chovali dost arogantně. To znamená, co chtěli, tak tam vlítli. Když ti někdo začne hospodařit na zahradě, je ti to z duše protivné. Ten pocit, že ti tady hospodaří cizí armáda, je něco nepříjemného. Pro mě nepříjemné, pro ty starší, jak říkám byli politicky vyzrálejší, to bylo horší, ti to nesli velmi těžce. Ta nepříjemnost, to protivenství, to snad zažíval každý.
Měla pro vás účast na těchto akcích nějaký důsledek v budoucnosti? Do budoucna, akorát když jsem byl na vojně, tak všude byly poutače: Se Sovětským svazem na věčné časy a podobně.
Když někdo vtlouká mladému člověku, že musí dělat všechno podle nich, tak není příliš nadšený.
příloha č. 2 Jméno: Roland Gattermann Věk: 64 let Věk v roce 1969: 23 let Povolání v roce 1969: nástrojař Povolání dnes: pracující důchodce
Účastnil jste se 21. srpna 1969 nějakých protestních akcí? Ano, účastnil jsem se akce na náměstí.
Kdy se tyto akce konaly, co se kolem vás dělo a jak jste se do nich zapojil? Konaly se na bývalém Mírovém náměstí a kordon policie byl připravený v ulici tam, jak byla stará knihovna a my jsme byli poschovávaní po těch uličkách jako je Kostelní. Oni šli jako i od divadla, takže náměstí vlastně celé uzavřeli. A pak čekali, co se bude dít. Byli tam fotografové, kteří fotili a natáčeli policajty, ti byli ozbrojení metr dlouhými bílými obušky a honili lidi. My jsme se přidávali k davu a policajty jsme se snažili jako odtlačit a byla z toho pěkná mela. Tohle bylo v asi v dopoledních hodinách. Ve večerních hodinách nastoupily LM a uzavřely Pražskou z Mírového náměstí a tlačily lidi na Gottwaldovo náměstí. Tam stříleli do lidí takové ty světlice. Dokonce nějakou holku zranili a vlítlo jim to do Dunaje, muselo se hasit, protože prorazili sklo a vlítlo to dovnitř. A lidi se začali přetahovat. Jednou se šlo nahoru, to se přetlačila milice, pak zas milice přetlačila nás, to takhle fungovalo asi do 23 hodin. Potom přijeli policajti a uzavřeli celý prostor před dnešním Tescem. Stavěl se tam nějaký dům a lidé se v něm snažili ukrýt, ale stejně je tam policie chytla.
Byl jste Vy sám nějakým způsobem ohrožen? Sám jsem ohrožený nebyl.
Proč jste se těchto akcí (ne)účastnil ? Ráno jsme přišli do práce a tam byl založený stávkový výbor a tak se nic nedělalo. Oni nás pustili, že nebudeme nic dělat a ať jdeme demonstrovat, že je roční výročí okupace, a tak jsme se sebrali a
šli jsme demonstrovat.
Jaký jste měl pocit? Pocit někdy nebyl příjemný. Člověk byl mladý a byli jsme odhodlaní se bránit nebo se prát, ale když jich byla přesila, museli jsme někam utéct.
Měla pro Vás účast na této akci nějaký důsledek v budoucnosti? Ne, pro mě osobně ne.
Jaká byla reakce vašich nejbližších? Kamarádi se mnou souhlasili, protože jako mladí jsme táhli za jeden provaz, ale rodiče měli strach. Policajti si to tam totiž fotili a podle fotek si pak jezdili pro demonstranty.
příloha č. 3 Jméno: Miloslava Pokorná Věk: 72 let Věk v roce 1969: 33 let Povolání v roce 1969: učitelka Povolání dnes: důchodkyně
Účastnila jste se 21. srpna 1969 nějakých protestních akcí? V ten den, 21. srpna v roce 1969, liberecký rozhlas a veškerý liberecký tisk, noviny, které se jmenovaly Vpřed, nás vyzvaly, abychom se zúčastnili protestních akci proti vstupu „spřátelených“ armád tím, že se všichni zúčastníme takové tiché demonstrace a budeme všichni oblečeni v černém, proto jsem se i já se svými přáteli zúčastnila.
Kdy se tyto akce konaly, co se kolem vás dělo a jak jste se do nich zapojil? Největší demonstrace se konala na současném Soukenném náměstí. Tam byla redakce a prodejna Sovětské knihy, takže tam jsme demonstrativně stáli a protestovali jsme, ale nebyl to jen tichý protest, provolávala se různá hesla. Pak jsme se shromáždili a prošli jsme v průvodu Moskevskou ulicí nahoru a Pražskou dolů. Asi po dvou hodinách mezi 15. a 16. hodinou jsme se rozešli.
Byla jste Vy sama nějakým způsobem ohrožena? Ohroženi jsme byli všichni, protože milice i policie nás hlídaly a čekaly, co se bude dít. Já byla tehdy ještě mladá a měla jsem doma 12letou dcerku, proto jsem se radši uklízela do davu, aby mě popřípadě nic nezasáhlo.
Proč jste se těchto akcí (ne)účastnila? Byla jsem zásadně proti vstupu v roce 1968. Naprosto jsem s tím nesouhlasila, naprosto mě to zklamalo. Protože v roce 1945, mně bylo 9 roků, jsme vítali sovětská vojska jako osvoboditele a najednou v roce 1968 přišli a u nás v Liberci nejvíc zabíjeli. A protože jsem se tehdy účastnila pohřbu v krematoriu, kde mluvil herec Jan Tříska, tak jsem se s tím nikdy nesmířila a jsem přesvědčena, že nás to hodilo nejméně o půl století zpátky ve vývoji Československa.
Jaký jste měla pocit? Především jsem měla vztek, že k tomu vůbec došlo, že jsme k tomu dopustili, že se vlastně opakoval Mnichov, protože vždycky se rozhodovalo o nás bez nás. Ten vztek byl v nás, a proto taky lidi na demonstraci volali protisovětská hesla. Měla pro Vás účast na této akci nějaký důsledek v budoucnosti? Nikdy jsem nevstoupila do komunistické strany.
Jaká byla reakce vašich nejbližších? Naprosto se mnou souhlasili rodiče, ale moje matka se starala o otce a přestárlého strýce, takže se demonstrací nezúčastnila ani ona ani otec.
příloha č. 4 Jméno: Bohumír Dušek Věk: 58 let Věk v roce 69: 19 let Povolání v roce 69: krátce po vyučení (strojní zámečník) Povolání dnes: strojní zámečník
Účastnil jste se 21. srpna 69 nějakých protestních akcí? Ano, účastnil jsem se, ale víceméně jen jako divák.
Jestli ano, kde se tyto akce konaly a co se kolem vás dělo? Akce se konaly ve středu města, na tehdejším Mírovém náměstí, potom v Pražské ulici a dole na dnešním Soukenném náměstí. My jako kluci jsme běhali Pražskou ulicí nahoru a dolů.
Byl jste vy sám nějakým způsobem ohrožen? Podle toho, odkud jsem zrovna utíkal, když od demonstrantů, mohl mě zasáhnout letící kámen, když jsem proběhl kolem milicí, ohrožovaly mě pendreky, ale tehdy jsem to nebral jako velké ohrožení, byl jsem příliš mladý.
Proč jste se těchto akcí (ne)účastnil? Když teď o tom přemýšlím, tak nejspíš asi ze zvědavosti. Jak už jsem říkal, byl jsem mladý a zas tak hluboce jsem o tom nepřemýšlel, až později jsem si uvědomoval, co se vlastně dělo.
Jaký jste měl pocit? Zvláštní bylo, že v roce 1968 byli všichni společně proti cizím vojákům (heslo: „Jsme s vámi, buďte s námi.“). V roce 1969 najednou bojovali Češi proti Čechům, ti co v roce 1968 byli „s námi“, stáli teď proti nám (heslo: „Jsme s vámi, pojďte s námi.“).
Měla pro vás účast na této akci nějaký důsledek v budoucnosti? Zůstal jsem naprosto bez iluzí. Vše bylo na nic. Pravdu má vždy KSČ, kdo je proti, jde sedět. Rukoval jsem tehdy na vojnu (do Liberce) – ti, kteří mne honili Pražskou ul., byli teď moji nadřízení (za rok 1969 dostali vyznamenání a věřili, že potlačili kontrarevoluci, byli na to hrdí).
Tak co jsem si o tom mohl myslet?
Jaká byla reakce vašich nejbližších? Rodiče s demonstracemi zrovna příliš nesouhlasili, ale viděli to jinak, přeci jen už byli rodiče. Nikde se moc nevyjadřovat a jít s dobou, toho se drželi. Reakce mých kamarádů a známých byla pro mě zcela nepochopitelná – mnozí vstoupili do strany. Já nikdy.
příloha č. 5 Jméno: Vladimír Lukeš Věk: 56 let Věk v roce 1969: 17 let Povolání v roce 1969: student SPŠSt Povolání dnes: stavbyvedoucí
Účastnil jste se 21. srpna 1969 nějakých protestních akcí? Ano, účastnil, od asi devíti hodin ráno do devíti hodin večer.
Kdy se tyto akce konaly, co se kolem vás dělo a jak jste se do nich zapojil? Akce se děly na dnešním Benešově náměstí, v Pražské ulici a na bývalém Gottwaldově náměstí. Zapojil jsem se hlavně pozorováním, různě jsem pobíhal, když nás hodili, tak jsem utíkal. Vše začalo u radnice. Na rohu radnice, jak je dnes ten pomník, a za roh k bočním dveřím radnice lidi kladli květiny na památku zavražděných. A najednou se po městě rozkřiklo, že se květiny odvážejí pryč. Já jsem tak chodil po městě a všichni jako já, kteří čekali, jen až se něco stane, tak jak to slyšeli, běželi rychle k radnici. Květiny tam opravdu nebyly. A potom tenhle prostor policie zabrala a začala nás vytlačovat do přilehlých ulic. Lidi postupně vytlačila z celého náměstí. My jako kluci jsme to měli proběhnuté, hlavně okolní ulice, takže jsme znali i boční uličky. Vše jsme oběhli do Pražské, kde se všechno odehrávalo. Stříleli tam po nás granáty, spíš to byly papírový válce s plynem. Vždycky nás prohnali Pražskou, potom se stáhli, my jsme se zase vrátili a tahle to probíhalo celé odpoledne, vlastně v klidu. Když se ozvalo: „Zásahová jednotko, 20 kroků vpřed,“ věděli jsme, že máme utéct. Potom, asi dostali rozkaz, nás vytlačili na náměstí k dnešnímu Tescu a tam to vlastně začalo s těmi kameny. Oni obsadili dolní roh, jak je teď Baťa, a naproti byl Čedok. Tam, jak je teď vchod do Tesca, bourali nějaký dům a tam kluci nosili tašky s kamením, já nesl asi dvakrát. Lavičky se braly jako štít, protože policie házela kameny zpátky. A občas to odnesla i výloha, třeba u Bati a u Čedoku. Potom byla v novinách fotka rozbité výlohy v Čedoku, a pod ní bylo napsáno „vydrancovaná výloha v Liberci“, to ale nebyla vůbec pravda. Policie si nevěděla rady a dokonce přijeli i hasiči, myslím, že to byla tři auta. Pokusili se nás rozehnat stříkačkami, ale dostali pár kamenů a měli rozbitá okna a radši odjeli pryč.
Pak přijela ještě V3Ska, ale to už si moc nepamatuji. Snad jen to, že se jí zmocnila partička kluků a vyhodila vojáka, co ji řídil. A potom někdo, nebylo vidět kdo, zapálil plachtu na té V3Sce. Jestli to měla být provokace od policie, nevím. Docela bych se k tomu ale přikláněl, protože nebyl důvod něco zapalovat, a nevím, jak by to někdo nějakou sirkou zapálil, protože to byla tlustá plachta. To museli polít benzínem, a kdo nosí kanystr benzínu. To už bylo navečer, už se začalo stmívat. Přijely obrněné transportéry a ozvala se střelba. I když jsem se to v žádných materiálech nedočetl, ozvala se střelba ze samopalu, přesně si to pamatuji. Už byla tma, asi 21 hodin, nebylo tedy vidět, kdo střílel. Ačkoli jsem byl ještě mladý a nebál jsem se, v té chvíli jsem měl jasno – končí veškerá legrace a jdu domů.
Byl jste Vy sám nějakým způsobem ohrožen? Ohrožený bych byl, kdybych pomalu utíkal. Ale tím plynem jsem dostal, to jsem si zabrečel a oči mě pálily ještě tři dny potom.
Proč jste se těchto akcí (ne)účastnil/a ? Zaprvé jsem nesouhlasil s tím, co nám provedli Rusové. Vlastně to všechno začalo pietní vzpomínkou, vůbec nešlo o to vyvolat nějaký nepokoje. Možná, že bychom vykřičeli nějaká hesla a šli bychom, ale ty střety vyprovokoval milice a VB. A za druhé, protože jsem byl mladý a ještě jsem nebyl zastrašený.
Jaký jste měl pocit? Pocit? Já jsem neměl moc času na nějaké pocity, nás stále honili. Pocity se dostavovaly až později. Jaké pocity má sedmnáctiletý kluk. Bylo to ohromné dobrodružství.
Měla pro Vás účast na této akci nějaký důsledek v budoucnosti? Určitě ano. Mělo to pro mě důsledek, že jsem je nemohl ani cítit. Vlastně celý národ žil dvojím životem. Doma říkal něco jiného než na veřejnosti. Já jsem pro jistotu na veřejnosti neříkal nic a doma jsem si myslel to, co jsem si myslel. Poslouchal jsem zahraniční rozhlas a četl jsem zakázané tiskoviny, které se mi dostaly pod ruku, a když jsem mohl, tak je rozmnožil a poslal dál, jako třeba Chartu 77.
Celoživotní důsledek to, že jsem byl antikomunista a zůstanu jím.
Jaká byla reakce vašich nejbližších? Táta mi dal hned facku, když jsem přišel domů, protože měl o mě strach. Měli jsme nějakou výměnu názorů, ale to už si přesně nepamatuji. Máma mě ale hned bránila.
příloha č. 6 anketa
Jste z LBC? 1) Byl/a jste v roce 1969 v LBC? 2) Víte, jaké výročí bylo v tomto roce? 3) Zúčastnil/a jste se ho osobně? 4) Můžete mi to jen stručně popsat? 5)Věk?
příloha č. 7 standardizovaný rozhovor Jméno: Věk: Věk v roce 69: Povolání v roce 69: Povolání dnes: Účastnil/a jste se 21. srpna 69 nějakých protestních akcí/demonstrací? Jestli ano, kde se tyto akce konaly a co se kolem vás dělo? Byl jste vy sám nějakým způsobem ohrožen? Proč jste se těchto akcí (ne)účastnil/a? Jaký jste měl/a pocit? Měla pro vás účast na této akci nějaký důsledek v budoucnosti? Jaká byla reakce vašich nejbližších (rodiče, děti, přátele,...)?
