PŘÍLOHY Rozhovory s pracovníky i uživateli 1)Kdy a jak jste se dostala ke svému nynějšímu zaměstnání? 2) Je to tvoje první zkušenost se sociální prací či vůbec se sociálními sluţbami? 3) Váš běţný pracovní den? 4)Jak se dostáváte ke svým klientům? Chodí sami do káčka
nebo se zaměřujete
spíš na klasický streetwork? 5)Důleţitá otázka: myslíte si, ţe Vaši klienti pozitivně vnímají sluţby, které jim tu nabízíte? Nebo je jim to jedno. 6)Setkal jste se naopak při této práci s nějakou vyloţeně negativní reakcí ať uţ ze strany uţivatelů či okolí? 7) A jak si myslíte, ţe vnímají situaci, ve které momentálně jsou? 8) Napadá mě ještě jedna otázka v souvislosti s reakcemi některých neangaţovaných osob. Uvítali byste větší pomoc veřejnosti, případně jakou formou? 9)Určitě tady máte téměř kaţdý svoji klientelu. Je stabilní nebo se často mění? Jestliţe je spíše stabilnější, proč si myslíte , ţe tomu tak je. 10) Máte nějaké procentuální statistiky, ze kterých by se dalo určit, kterou skupinu drog uţivatelé na Hodonínsku nejvíce preferují? 11)Jak dlouho streetwork vůbec v Hodoníně jako takový působí?
12) Vím, ţe se káčko zaměřuje především na terciární prevenci. Přesto vedete si nějaké poznámky o tom, kolik klientů jste nasměrovali na správnou cestu tak, ţe přestali být na droze závislí? 13) Znáte z praxe člověka, který se se závislosti na omamných či psychotropních látkách vyléčil a přišel vám do káčka poděkovat. Samozřejmě, vyléčila ho jeho vůle, ale ten prvotní impuls jakoby vzešel od vás. 14) Co vy a syndrom vyhoření, jak to máte? Míváte třeba pravidelné supervize? 15)V jakém věku jsou tví klienti?A Vyuţívají tvých sluţeb spíše dívky nebo chlapci? 16) Jak byste mi jako laikovi vysvětlil principy fungování a přínos Harm reduction? 17) Myslíte si, ţe někdo z vašich klientů by byl ochoten mi odpovědět na pár otázek nebo vyplnit krátký dotazník, anonymně, samozřejmě?
Oskar: 1) No, tak klasika, přihlásil jsem se na výběrové řízení, na inzerát. Hledal jsem zrovna práci po škole, jsem absolvent VOŠ, obor sociální práce a správní činnost a po výběrovém řízení jsem se dověděl, nebo mi bylo oznámeno, ţe jsem na danou pozici byl přijat. Takţe úspěch hned na první pokus? Ano. Ani jsem se nikdy nepídil po tom, jestli jsem byl jediný uchazeč o toto místo nebo zda nás bylo víc a zrovna já jsem na pohovoru něčím zaujal. Důleţité pro mě bylo, ţe jsem tu práci dostal. 2) Je to moje vůbec první zaměstnání, naštěstí jsem ho získal hned brzo po škole. Ale co se týče zkušeností, tak něco málo jsem pochytil při různých praxích v rámci školy. Nebylo jich sice moc, ale něco jsem pochytil a teď se to pokouším rozvíjet. Třeba hodně mi dala tříměsíční praxe v kyjovském káčku, tam jsem uviděl jak to chodí a jak
to funguje. A z toho jsem vycházel i při výběrovém řízení, aby můj potencionální zaměstnavatel viděl, ţe mám určitou představu, o co v té práci jde a ţe mám taky nějaký zájem o to.
3) Takţe sluţbu máme rozdělenou na dvě části. 2 a půl dne jsme v terénu a 2 a půl dne jsme na Kontaktním centru tady v Hodoníně. Dopoledne býváme v terénu, to je delší část pracovního dne, odpoledne pak na káčku. Jeden den v týdnu, konkrétně v úterý jsme pak celý den na centru. Kaţdá část je pak v něčem specifická. Kdyţ jsme v tom terénu, tak zkoušíme kontaktovat nové klienty nebo mapovat prostředí, kde se moţná naši potencionální klienti schází nebo kde by se mohli scházet, snaţit se je vyhledávat a kontaktovat, v rámci moţností. Kaţdý uţ vidí, jak to probíhá v té situaci a pak s nima buď pracuje v tom terénu nebo je odkazuje na kontaktní centrum, záleţí, co jim víc vyhovuje. Někdy jsou důvody, proč oni nechtějí navštěvovat to káčko, buďto nejsou v tom správném rozpoloţení nebo prostě nechtějí navštěvovat ţádnou instituci tak třeba s nima pracujeme přímo na té ulici. Ale některé věci se tam dost dobře vyřizovat nedají a to je pak odkazujeme přímo na káčko. Já nevím, pokud chtějí třeba léčbu nebo nějaké poradenství dlouhodobější. Práce přímo na centru se potom od terénu liší v tom, ţe tady máme víc času a prostoru s nima pracovat, je tady na to větší klid. To jste mně zároveň odpověděl na moji další otázku, takţe můţeme pokračovat dál. 5) Já osobně si myslím, ţe ano. Kdybych si to nemyslel, tak bych tu práci asi ani nemohl dělat. Samozřejmě, někteří klienti sem přicházejí i ze zcela jiných pohnutek. Samozřejmě v této sociální oblasti od našich klientů dostáváme jen jakousi minimální zpětnou vazbu, ale s některými kdyţ se člověk baví, tak se nakonec trochu rozpovídají, třeba co je momentálně trápí, člověk se pak snaţí nenásilnou formou ten jejich problém s nimi řešit a tak. Takţe jakýsi minimální pozitivní efekt bych tady určitě viděl. 6) tak to se setkáváme docela často, kdyţ vyhledáváme v terénu potencionální nové klienty, tak slýchávám i peprnější slova, jako třeba táhni do hajzlu ty debile, já Ti na celé vaše slavné centrum seru. Přitom my ty lidi nikam nenutíme, jen se jim pokoušíme nabídnout pomoc. Ale pamatuju si i případy, ţe dotyčný, jak to říct, sprostý člověk, který nás zahrnoval uráţkami, za několik měsíců stejně na káčko přišel, alespoň ze zvědavosti. Ale to se stává jen velmi zřídka. Vulgární uţivatel, který
Vás jednou pošle někam, je prostě typ tvrďáka, který uţ z principu všechny nabídky či moţnosti neguje. A máte pravdu, na druhé straně jsou to i obyčejní lidé, kteří umí být pěkně nepříjemní a sprostí a jsme jim trnem v oku za to, ţe se snaţíme pomáhat právě uţivatelům drog a ne někomu jinému. Však to znáte: těm parchantům, kteří si za to můţou sami pomáháte, já bych je hnal, na to prachy jsou, ale na potřebné věci…Já svým způsobem ty lidi chápu, chodí do práce, platí inkaso, potraviny, léky a přesto jen tak tak vychází s penězi. Ale to uţ je prostě náš úděl si občas vyslechnout i něco nepříjemného. 7) Kaţdý se nachází v jiné situaci a kaţdý se dokáţe jinak s danou situací vyrovnat. Kaţdý ten pomyslný práh má poloţený jinde a od toho se to odvíjí asi. Někdo je spokojený i kdyţ je na ulici a někdo ne. Někdo si myslí, ţe i kdyţ je úplně na dně, tak je na tom pořád ještě dobře, protoţe si udrţuje dalo by se říct pořád svůj standart a status člověka závislého na drogách, ale jemu je v tom světě prostě fajn a nic víc nechce. Někdo si naopak uvědomí právě v této situaci, ale většinou o něco dříve, ţe se sebou musí něco dělat, sám nás kontaktuje a chce na léčbu, protoţe uţ to celkově nezvládá. 8) No, myslím, ţe občas by byla pomoc veřejnosti přínosem, ale momentálně mě nenapadá jakou formou by se měla ubírat. V terénu je nás dost málo, tak bych jako alternativu moţná viděl dobrovolnictví. Nebo snad pomoc veřejnosti v rámci primární prevence. Moţná pomoc při zaměstnávání úspěšně vyléčených klientů. Jo, určitě by se nějaké moţnosti daly najít 9) no tak občas k určité obměně dochází, ale takové to jak říkám já „tvrdé jádro“ je stabilní, to jsou klienti, co chodí pořád dokola. Někdo třeba jednou za měsíc, někdo chodí denně. Já uţ tady dělám tři a půl roku, takţe ty co chodí pravidelně, s těma se znám uţ dobře. Dalo by se říct, ţe i osobně. To jsou pro mne nekonfliktní lidé, protoţe uţ ví, ţe mi jim tady neublíţíme, naopak se jim snaţíme pomoct. Samozřejmě, jen kdyţ o to sami stojí. Většině z nich stačí, kdyţ můţou s někým prohodit pár slov nebo se jen ohřát a uvařit si polévku či kafe. 10) No statistiky jako takové přímo ne, ale v drtivé většině u drog aplikovaných do ţíly je to pervitin čili perník, i kdyţ tady máme i pár případů opiátů, to jsou ale asi jen
tři případy na Stráţnicku, kteří berou heroin. To jsou samozřejmě ale jen případy, o kterých víme. I kdyţ v celkovém poměru to bude asi podobné, protoţe pervitin je u nás daleko dostupnější a také levnější neţ háčko. Dále je to marihuana, nebo kombinované uţívání marihuany s jinou drogou. Obecně ale marihuana není aţ takový problém, záleţí pak na tom uţivateli, co on povaţuje za problém. 11) Přiznám se, ţe tohle netuším, pocházím totiţ z Čech. Taky jsem to nikdy vědět nepotřeboval, to by byla spíš otázka na našeho vedoucího. Je fakt, ţe dům, ve kterém existujeme je uţ hodně starý, ale určitě tady nesídlí káčko déle jak od roku 2001. Ovšem nevím, zda nebylo něco podobného předtím na jiné adrese. 12) Určitě, nějaká statistika se vede, nějaká specifikace se dělá, kaţdý rok je to samozřejmě malinko jiné. Pak se to přeposílá na centrál, pokud vím, tak to bývá zmíněno i ve výroční zprávě Osobně z hlavy tyto počty neznám, ale je to kaţdý rok jiné. Za naše káčko někdy 5, jindy 7. No nebývá to moc. Ale letos uţ jsme tam za první měsíc nasměrovali 2 lidi. Ty jsme na tu léčbu museli odvézt autem, protoţe oni by fakt nebyli schopni se tam dostat. No a to vůbec není zaručena jistota, ţe léčbu úspěšně dokončí. A nebo kdyţ jo, ţe později nedojde k relapsu či recidivě. Je To takový běh na dlouhou trať v té naší práci. 13) Ano znám. Ať uţ prošel léčbou dlouhodobou přes naše zařízení nebo jsme ho my nasměrovali do komunity, abstinuje, pracuje a nebo klienti, se kterýma jsem pracoval a uţ našich sluţeb nevyuţívají a potkávám je na ulici, jo, a uţ prostě neberou. Jeden klient mi dokonce přišel přímo do káčka děkovat,říct jak se mu daří a tak. To pak příjemně potěší. Ale člověk to samozřejmě kvůli tomu poplácání po ramenou nedělá, naše poslání je daleko větší. 14) Máme supervize, dřív jsme mívali pravidelně jednou za měsíc, teď je ta pravidelnost malinko menší, řekl bych tak jednou za dva měsíce. Většinou máme skupinové sezení, individuální supervize jsou na poţádání jednotlivých pracovníků. Takţe zatím jsem proti syndromu vyhoření obrněn a to nejen supervizemi, ale také tím, ţe mě tato práce pořád ještě naplňuje a má mi co dát.
15) Věk či pohlaví nehrají roli. Stejně tak jsou to, jak mi říkáme děti ulice jako třeba staří zkušení, řekl bych v nadsázce zaslouţilí uţivatelé kolem 40 – 50 let. Pohlaví jsou zastoupena podle mne rovnoměrně. V průběhu svého zaměstnání jsem ale vypozoroval, ţe tvárnější a sdílnější a i přístupnější jít se léčit jsou spíše mladší neţ staří a spíše muţi neţ ţeny. Obecně v rámci republiky to ovšem nemusí platit. 16) Principy harm reduction i laik můţe najít kdekoli na webu nebo přímo na našich stránkách. Ale v podstatě se jedná o jakési přístupy sniţování nebo minimalizace poškození drogami u osob, které v současnosti drogy uţívají a nejsou motivovány k tomu, aby uţívání zanechaly, to znamená, ţe to, ţe berou jim v současné době vyhovuje. Ale my pro ně zajišťujeme čisté jehly a stříkačky, testy na hepatitidu nebo HIV a spoustu dalších věcí. A to je pro ně zároveň i přínos, ţe dbáme na to, ţe kdyţ uţ nechtějí přestat, tak aby se alespoň mezi sebou neinfikovali těmi nemocemi a nešířili to dál, třeba i na zdravou populaci. 17) Já myslím, ţe ano. Někteří z nich jsou docela přístupní a sdílní. A kdyţ jim přinesete nějaký oplatek nebo bonboniéru, tak Vám pár otázek ochotně zodpoví. Darina: 1) No já jsem se o získání toto místa na K – centru pokoušela dlouhodobě, nejprve jsem obcházela podobně zaměřené instituce z blízkého, později i širšího okolí – tím myslím v rámci celého kraje. Dlouho měli ale všude plné stavy. Tak jsem pak sledovala alespoň inzeráty, mezitím jsem jako dobrovolník pracovala právě tady v káčku v Hodoníně. A pak z ničeho nic se tady uvolnilo místo a tak jsem se přihlásila do výběrového řízení a byla jsem vybrána. Myslím si, ţe mi při tom pomohlo i to, ţe jsem znala zdejší pracovní kolektiv a zdejší poměry právě z dobrovolničení. Teď uţ tu oficiálně pracuji přes 2 roky. 2) Ne, pracovala jsem hned po škole, mám vystudovanou sociální pedagogiku na UTB ve Zlíně. Nejprve jsem oboru nic nemohla sehnat, tak jsem tak různě brigádničila, chvilku tam, chvilku tam. Aţ pak jsem sehnala místo v domově pro seniory tady v Hodoníně, coţ uţ bylo alespoň v oboru. Tato práce mě však moc nenaplňovala a tak jsem při ní ještě chodila dobrovolničit sem a dál uţ to znáte.
3) Budu hovořit spíše o pracovním týdnu, protoţe mi to máme rozdělené tak, abychom během toho týdne byli zhruba stejně dlouho v terénu a stejně dlouho na centru. Přesně to však de facto rozpůlit nejde. Někdy mám rozdělanou práci v terénu a nemůţu skončit jen proto, ţe bych měla právě sedět na káčku. A protoţe se snaţíme být v terénu často, tak aby nám vycházela hodinově činnost i na káčku, máme vyhrazeno úterý, kdy jsme jenom tam. Pochopitelně, ţe činnosti v terénu a na centru jsou dvě zcela odlišné věci. V terénu se snaţíme mapovat situaci ve městě, tipovat lokality, kde by se mohli sházet uţivatelé drog a tyto pak zkoušíme nějakým způsobem oslovit. Neříkáme jim kdo jsme a proč k nám mají jít, ale spíše kde sídlíme a co nabízíme a ţe se na nás mohou kdykoli obrátit. To je takový osvědčený způsob. Při práci s klienty získanými v terénu pak přímo v káčku hovoříme a poskytujeme i poradenství. Jim někdy stačí třeba jen odpočinek, sprcha nebo hrnek kafe či polévka. Samozřejmě, pokud o to stojí, můţeme jim domluvit léčbu a následný pobyt v komunitě. To je vlastně to gró celé naší práce. 4) viz. výše 5) Tak to je opravdu důleţitá otázka, ale je zároveň trochu sloţitá. Někteří klienti, a těch je bohuţel menšina, zcela určitě vnímají naše sluţby pozitivně. Jsou to hlavně ti, co v sobě našli sílu něco změnit. Zajímají se o poradenství v jejich situaci, s myšlenkou na léčbu pouze koketují, ale postupně v nich uzrává aţ si o léčbu nakonec řeknou. Těchto případů je bohuţel minimum. Ale pozitivní reakce máme i od klientů, kteří jen tak přijdou a vědí, ţe tady pro ně prostě jsme. A někdy i od těch v terénu, kteří občas ocení naše sluţby v rámci harmreduction, nejvíce výměny jehel a stříkaček. 6) No, pochopitelně, ţe ano. Ze začátku mi to bylo velmi nepříjemné, hlavně kdyţ na mne pokřikovali obyčejní lidé, proč těm „feťákům“ pomáhám a ţe jsem stejná jako oni. Teď uţ jsou však reakce veřejnosti zdrţenlivější a hlavně já jsem vůči nim uţ obrněna imunitou. Negativní reakce od samotných uţivatelů jsou něco jiného. Ne ţe by mně nevadily vůbec, ale v této sociální skupině mi přijdou přece jen tak trochu přirozené. Navíc se tomu snaţíme předcházet. Za ten čas, co tu jsem, přece jen ty lidi uţ trochu znám. Nepůjdu za kaţdou cenu v terénu do skupinky, uprostřed které sedí člověk, se kterým mám jen samé negativní zkušenosti, ale jdu jinam, nebo se třeba na to místo vrátím později. K negativním reakcím můţe dojít samozřejmě nejen v terénu, ale také přímo na K – centru. Ale to se stává jen velmi ojediněle, musíte uţ empaticky
vycítit, pro co si tam klient vlastně přišel a nemanipulovat s ním někam, kam on vůbec nechce. 7) No tak to nemůţu vědět, ale domnívám se ţe většině z nich nic nechybí a proto ani nechtějí nic měnit. Oni prostě mají svůj svět a podle mě jim nevadí, ţe je to určitým způsobem omezuje na jiných frontách. Oni prostě ţijí jen pro tu drogu a pro ten pocit, který jim navodí. Kdyţ drogu nemají, tak jsou nuceni si ji opět pořídit za jakoukoli cenu, většinou protizákonným způsobem. Ale zdaleka to neznamená, ţe všichni uţivatelé jednají protizákonně, abyste mě špatně nepochopil. Někteří normálně pracují a drogy si kupují za výdělek. Ale to jsem asi trochu odbočila. Jsou samozřejmě i takoví, kteří postupem času začnou svou situaci vnímat jako kritickou a chtějí vše nějak řešit. Ale někdy prostě nemají sílu přijít na káčko a svěřit se nám. A to je uţ právě na nás, abychom tyto lidi v terénu vyhledali, je to však sloţitá práce. 8) Víte, já jsem tady začínala pomáhat taky jako veřejnost, jako dobrovolník. A právě tady bych moţná viděla cestu. My patříme vlastně pod brněnskou charitu a všechny charity vyznávají pomoc bliţním a potřebným. A myslím, ţe naši klienti určitě potřební jsou. Jak jsem jiţ uvedla, je ovládá jediná touha a tou je touha po droze. A právě proto tu pomoc potřebují, celá společnost se musí zapojit, abychom těmto lidem pomohli buďto nalézt cestu zpět do společnosti anebo aspoň minimalizovat rizika a následky pro zdravou společnost. To je cíl naší práce. 9) No tak jako v kaţdé práci i u nás musí docházet k jisté progresi. Určitě by bylo něco špatně, kdyby nám na káčku zůstávali jen jedni a ti samí klienti. To by byl výsledek nekvalitně odvedené práce v terénu. A jelikoţ si myslím, ţe odvádíme dobrou práci, tak nám občas noví klienti přímo na centru přibývají. Někteří naše řady naopak opouštějí, ať uţ ti, kteří nastoupí léčbu či pobyt v komunitě, nebo ti, které uţ to u nás jednoduše omrzelo. Těch stálých je ale většina. 10) Nějaké, řekla bych i docela přesné a přehledné statistiky určitě existují, ale nemám je k dispozici. V kaţdém případě na Hodonínsku je jasný favorit pervitin neboli perník, alespoň co se týče nealkoholových drog. O marihuaně detailní přehled nemáme, protoţe to je v podstatě volně dostupná droga, jointy dneska hulí kde kdo.
Opiáty se nám v rámci okresu moc nevyskytuj, z dalších stimulancií kromě pervitinu uţ jen taneční droga extáze, se kterou je to podobně jako s trávou. 11) Jejda, tak to nemohu slouţit. Historie určitě není moc dlouhá, protoţe za minulého reţimu se uţivatelé spíše represivně trestali. Jestli tady bylo něco uţ v devadesátých letech, to nevím. Tady K-centrum začalo působit po roce 2000. 12) Tak nějaké statistiky, byť neoficiální samozřejmě pro naše potřeby vedeme. Kolik klientů odešlo na léčbu ( díky K – centru ), to by jste asi nejlépe dohledal v nějakých ročenkách nebo výročních zprávách. Ale nečekejte nijak vysoké číslo, za ten rok maximálně 10 osob, a to ještě do toho někteří opět spadnou. Takţe opravdu to ţádný zázrak není. Odesílání na léčbu však není na káčku naší jedinou prioritou. 13) To víte, ţe ano. Poděkovat mi sem sice nepřišel ţádný z nich, ale někteří, kteří se i díky mně měli moţnost léčit a pobýt v komunitě, uţ jsou teď čistí a vedou normální ţivot a to mě těší. 14) Syndrom vyhoření je v pomáhajících profesích vţdycky takový strašák. To není jako kdyţ stavební firma postaví dům a jde za ní vidět kus práce. Za námi mnohdy není na první pohled vidět nic a je potřeba velké dávky trpělivosti, neţ se podaří dosáhnout nějakého hmatatelného výsledku. To opravdu není práce pro všechny a právě zde burn out reálně hrozí. Naštěstí míváme víceméně pravidelné supervize, kde si můţeme říci o radu, o chybách a problémech. Máme zkušeného supervizora, se kterým míváme většinou skupinové sezení, ale já osobně si přibírám i individuál. 15) Věk ani pohlaví v případě našich klientů nehraje roli. Kdyţ pouţiju dnes oblíbenou větu trochu jinak, jsou tu rovnoměrně zastoupeny pohlaví i věk napříč spektrem. 16) Asi nejznáměji je v povědomí veřejnosti zapsán program výměny injekčních jehel nebo třeba distribuce kondomů pro bezpečný sex. A právě tato veřejnost se ptá, jestli není škoda plýtvat penězi daňových poplatníků zrovna na tyto věci, nota bene, kdyţ s uţíváním drog skončit nechtějí. A já říkám vţdy ne, nejedná se totiţ primárně o "pomoc feťákům", je to především ochrana společnosti. Například jehly se vyměňují
kus za kus, znamená to, ţe pokud uţivatel chce čistou jehlu, má dobrý důvod tu špinavou nepohodit někde v parku nebo dětském hřišti. Distribuce kondomů zase brání šíření pohlavních chorob a HIV, coţ jsou také hrozby pro společnost. Takţe díky Harm reduction stát rozhodně neprodělá a společnost je chráněna. 17) No, to nevím. mohu Vám dát nějaké typy, ale s nima je občas těţké se sladit na nějaký termín tady na káčku a rozhovory přímo v terénu asi nepřipadají v úvahu. To by bylo pro nezasvěceného člověka asi velké sousto. Kamila: 1)Takţe já tady pracuji necelý rok, před tím jsem tady dělala asi tři roky dobrovolníka, kdy jsem sem přišla na praxi při studiu na vysoké škole. Mimochodem jsem studovala v Hradci Králové. Ta praxe byla asi tříměsíční a po skončení praxe jsem sem docházela jako dobrovolník vţdy, kdyţ jsem měla čas, alespoň jednou týdně určitě. A pak se naskytlo tady volné místo, tak jsem se přihlásila a stalo se. A myslíte, ţe Vám nějak pomohlo, ţe jste tu uţ pracovala jako dobrovolník? No já myslím, ţe určitě ano, protoţe uţ mě znali tady kolegové, věděli jaká jsem, co zvládnu a tak. Určitě to pro ně bylo lepší, neţ brát úplně cizího člověka. Školu jsem měla hotovou, takţe vzdělání jsem splňovala, asi se mnou byli spokojeni, kdyţ mě přijali, určitě to mělo vliv. 2) Na já uţ při škole jsem působila tady v Hodoníně pod charitou, kdy jsem vedla ještě poradnu pro cizince, ale to bylo jenom 0,25 úvazku, jeden den v týdnu nebo nějak tak to vycházelo. To byla dá se říct moje první oficiální práce. Pak jsem působila v nízkoprahovém středisku pro děti a mládeţ Sluníčko, taktéţ tady v Hodoníně pod charitou. No a právě kdyţ jsem pracovala v tom nízkopraháči, tak se uvolnilo místo na káčku a já jsem šla raději sem, protoţe tady jsem vţdycky pracovat chtěla. 3)Tak ráno vstanu, přijdu do práce, máme teda od půl deváté kaţdý všední den, kromě čtvrtku kdy máme dlouhý pracovní den, máme odpolední a chodíme aţ na půl jednou a končíme pozdě večer. Kdyţ jsme jak říkáme na základně pro klienty, tak prostě přijdu na to káčko a jsem tady celý den pro ně. Oni většinou začínají chodit tak kolem desáté hodiny a to se kolikrát nezastavíme. No a kdyţ je terén, tak přijdu do práce, nachystám si nějaké věci do terénního batohu, doplním stříkačky, doplním
zdravotnický materiál, nový kontejner, rukavice a podobně a kolem deváté vyráţím do terénu. Ráno většinou Hodonín a odpoledne nějaké menší města či vesnice v okolí Hodonína. 4) No tak to je různé. Někteří klienti přijdou sami, můţe být, ţe se o nás doslechnou od klienta, který uţ na káčko chodí nebo se to doví nějakým jiným způsobem, přes média třeba, ale někteří jsou poprvé nakontaktovaní v tom terénu a buď později přijdou na káčko nebo s nimi pracujeme jenom čistě v tom terénu, protoţe oni se nějakému institucionalizovanému kontaktu vyhýbají. Je to tak i tak. 5) Já si myslím, ţe určitě, protoţe kdyţ jim člověk chce pomáhat, tak uţ ho vlastně neberou jako nějakou autoritu, ví ţe jsme tady pro ně, ţe se na nás můţou obrátit. My důvěřujeme jim, oni věří nám, takţe určitě to tak nějak funguje mezi námi. Oni ví, ţe my máme nějaká svoje pravidla a etické zásady, proto se nám kolikrát hodně otevřou a ví, ţe toho nezneuţijeme. Základem je, abychom je do ničeho netlačili násilím. Právě systém harm reduction našim klientům vyhovuje a vyhovuje svým způsobem i nám, protoţe se tak můţeme k nim dostat blíţ a zároveň pokračovat krůček po krůčku k jejich moţnému léčení a abstinování. 6)Podívejte se, kdyţ tuto práci děláte, nemůţete počítat s tím, ţe se k Vám budou klienti nebo veřejnost chovat jako v tanečních či na čaji o páté. V terénu pracujeme s uţivateli drog a ty mají nálady a chování velmi nestabilní. Můţou být třeba v absťáku, nebo trpí schizofrenií, prostě tisíc maličkostí můţe být spouštěčem jejich nepřiměřených reakcí a vy pak fungujete jako hromosvod. Od uţivatelů drog je toto chování pochopitelné i zčásti omluvitelné. Na co si asi nikdy nezvyknu, jsou negativní reakce veřejnosti. Vţdyť tím, ţe se snaţíme pomoct našim klientům, přece pomáháme i jim. Na Káčku máme dokonce poradenství pro rodiče uţivatelů, kteří jsou ze svých dětí zoufalí. Nevím, jak by se choval člověk, který na nás jeden den křičí a za týden se dostane do stejné situace. 7)No tak to se jen velice těţko vyhodnocuje. My si třeba můţeme myslet, ţe naši klienti, kteří k nám chodí do K-centra uţ pochopili, ţe se ocitli na slepé koleji a chtějí nastartovat nějaký ten progres. Ale protoţe je známe, alespoň ty, co chodí pravidelně, tak víme, ţe tomu tak není. U nás dostanou co potřebují a to a droga jim k ţivotu stačí.
A myslí si, ţe jsou na tom ještě docela dobře. Někteří klienti, se kterými pracujeme jen v terénu uţ jsou podle mě úplně na dně a jde to na nich i vidět, ale tvrdí ţe jsou v pohodě a léčit se za ţádnou cenu nechtějí. Ale to je hrozně individuální. Jen někteří z nich najdou sílu přiznat si, ţe tak uţ to dál nejde a pokusí se o změnu. 8) Tak pomoc veřejnosti bychom určitě uvítali, ale asi jen v omezené míře, tohle nejde dělat v masovém měřítku. Na prvním místě, protoţe jsem si tím sama prošla, bych zařadila aktivity dobrovolníků. Dále by se mohla zlepšit prevence – informovanost a přednášky pro veřejnost. Myslím primární prevenci, aby nám klientů nepřibývalo anebo jen v rozumné míře. Jinak nevím. 9)No tak asi ze 70 % klienti na káčku zůstávají takzvaně dlouhodobí, těch co přijdou jako noví z terénu moc není. Občas nějaká ta vlaštovka odchází do komunity. Ale nenechte se mýlit, pokud vezmeme v potaz klienty v terénu, tam uţ je toto číslo naštěstí jiné. Poslední dobou se nám poměrně daří i navazovat kontakty s těmi uţivateli, kterým se na káčko chodit nechce a to je určitě pozitivní. 10) Nějaké statistiky jsou, ale nevím jak jsou přesné. My můţeme vycházet z čísel, které máme v rukou, reálná čísla budou samozřejmě vyšší. Taky záleţí na tom, jestli si vezmeme měkké nebo tvrdé drogy, tráva se jaksi stává tiše tolerovanou a moderní drogou, takţe podchytit její výskyt v rámci okresu by byla spíš otázka na výzkum. Nechci tím říct, ţe kdyţ přijde klient, který jenom kouří trávu, ţe se k němu budu chovat jinak neţ k ostatním klientům. Naše čísla hovoří jasně pro pervitin, za ním jsou těkavé látky a opioidy. Je to logické, perník je na našem trhu přece jen levnější a dostupnější. 11) Tak ačkoliv jsem zde relativně krátce, historii mám docela zmáklou, protoţe není nijak dlouhá. Začala v podstatě rokem 1999, kdy vznikl projekt Streetworker, na jehoţ činnost v podstatě od ledna 2000 kontaktní centrum navázalo. Jenţe v té době ještě káčko sídlilo v jiných, nevyhovujících prostorách, hlavně velice kapacitně limitovaných. Naštěstí uţ od poloviny roku 2000 přesídlilo centrum na svou nynější adresu, kde se mohlo plně realizovat a rozvíjet.
12)Já bych tomu neříkala ani statistiky jako spíš údaje. Kolik osob odešlo do jakého léčebného zařízení, jakou drogu uţívali, kolik jich léčbu zvládlo úspěšně, kolik následně relapsovalo a kolik jich i nadále abstinuje. Většinou se to dá dohledat ve výročních zprávách charity. 13)Jsem tady teprve krátce, ale pár takových případů uţ jsem zaţila. Nedávno třeba případ 18 tileté dívky, která po asi tříletém uţívání pervitinu byla totálně na odpis, na detox jsme ji vezli svým autem, zvládla to. Pak byla ještě v komunitě a teď uţ je čistá, tak jí drţím palečky aby do toho nespadla zpět. Začíná si dělat školu, teď by ji měla podrţet i rodina. 14)Jelikoţ jak říkám jsem tu prvním rokem, ani jsem na úvahy o syndromu vyhoření neměla čas. Tato práce mě pořád naplňuje a stále mi víc dává neţ bere. Ale vnímám to tak, ţe jde o pomáhající profesi a u těch je to vţdycky na váţkách. Naštěstí máme výbornou supervizorku, která se nám pečlivě věnuje, bez toho by to v dnešní době asi nešlo. Za ten rok, co tu jsem jsme měli asi šest sezení a vţdycky je to fajn. Probere se, co se udělalo dobře i to v čem jsou ještě rezervy. Je zde snaha o konstruktivní přístup k řešeným problémům. Takţe snad tak brzo nevyhořím. 15) Tak to absolutně nehraje roli, kdyţ jsem zmiňovala onu 18 letou dívku, máme zde i 50 tileté klienty a co se týče pohlaví, taky je to tak půl na půl. Moţná nejpočetněji zastoupenou kategorií jsou mladí muţi kolem 30 let.
16) Princip našich Harm reduction programů nespočívá pouze v takových banálních činnostech, jako jsou výměna setů, distribuce kondomů, dělání testů na HIV a ţloutenku apod. Ten smysl těchto věcí, které pro uţivatele děláme, je mnohem hlubší. Všechny tyto naše rutinní denní činnosti pomáhají především společnosti a to, jak bylo v praxi mnohokrát prokázáno, mnohem účinněji, neţ represe. To je pro nás klíčové hledisko. Fakt, ţe uţivatelé drog jsou pak zdravější a víc v pohodě, je samozřejmě také důleţitý.
17) Určitě Vám nějaké typy mohu dát, jako na nekonfliktní klienty.U nich bývá ovšem problém se zastiţením. Já jim mohu říct ţe tehdy a tehdy by jste s nima chtěl mluvit v takové věci, ale většina našich klientů nemá jaksi v sobě zabudován smysl pro zodpovědnost a jako naschvál nepřijdou. Ale o něco se pokusíme. Jirka: 1) Tak jsem tu sluţebně nejstarší a o vznik K-centra tady v Hodoníně jsem se zajímal a dalo by se říct, ţe i usiloval, od prvopočátku. Takţe jsem byl i přijat na místo pracovníka v káčku a působím zde jiţ 13. rokem. V té době se to tady všechno teprve rozjíţdělo a zájemců o tuto práci bylo málo, myslím, ţe jsem byl přijat dokonce bez nějakého výběrového řízení. Začínal jsem od píky v terénu, ale tehdy to byla ještě mnohem sloţitější práce neţ dnes, protoţe jsme měli jen malé mnoţství metodických pokynů a nikdo pořádně nevěděl, co a jak. 2) Takţe svým způsobem to byla má první zkušenost se sociálními sluţbami a sociální prací jako takovou. Mám sice odpovídající vzdělání, ale titul Bc. jsem získal v úplně jiném oboru, který mě zas aţ tak nebral. A tak kdyţ jsem se před těmi zhruba 15 lety rozjíţděl projekt Streetworker v Hodoníně, tak jsem do toho šel. Nejdříve ze zvědavosti, pak mě to chytlo a zatím mě to nepustilo. 3) Můj běţný pracovní den se bude asi malinko lišit od běţných pracovních dnů mých kolegů. Já jsem si totiţ postupně udělal ke škole ještě několik kursů, mimo jiné kurs poradenství a kurs zaměřený na pomoc člověku v tísni. Nyní zde působím v poradenské činnosti. To znamená, ţe do terénu uţ se nedostanu, nebo jen minimálně. Den zahajuji vedením porady a pak pracuji celý den na káčku. Moji pomoc nevyhledávají jen naši klienti z řad uţivatelů, ale především hodně radíme příbuzným uţivatelů, kteří chtějí svým nejbliţším pomoct a nevědí jak na to. Klientům z řad uţivatelů pak domlouvám dle jejich zájmu buďto léčbu nebo komunitu. 4) Tak já se dozvídám aţ přímo od klientů, jestli je moji lidé kontaktovali přímo v terénu anebo přišli sami. A to ještě jen u těch, kteří vyţadují to poradenství. S těmi ostatními normálně pracují pracovníci káčka. Sám osobně nevím, ale asi je víc těch, kteří jsou nekontaktovaní v terénu a dříve nebo později se rozhodnou přijít a vyhledat naši odbornou pomoc. Nebo třeba jen tak přijít a posedět.
5) Jsem o tom stoprocentně přesvědčený. Kolegové to moţná tak úplně jednoznačně nevidí, ale já, právě proto, ţe uţ se zaměřuji na to poradenství, to vnímám trochu jinak, mnohem pozitivněji. Snaţím se tomu poradenství opravdu hodně věnovat, myslím si, ţe nějaké dobré výsledky mám a doufám, ţe další se ještě dostaví a to mě opravňuje k tomu, abych si myslel, ţe klienti naši sluţbu vnímají pozitivně. A to jak ti z řad uţivatelů, tak i z řad jejich nejbliţších. 6) No kdyţ jsem ještě pracoval v terénu a káčko bylo teprve v plenkách, tak dost často. A kupodivu spíš z řad veřejnosti neţ z řad uţivatelů návykových látek. Nyní se s negativními reakcemi setkám čas od času také, například kdyţ nám na káčku vybouchne nějaký klient, coţ se pochopitelně můţe stát a můţe to mít i řadu důvodů. Nejčastější je samozřejmě absťák, únava a dále fyzické a zejména pak psychické rozpoloţení. Někteří klienti mohou totiţ v důsledku abúsu drogy trpět různými psychickými či duševními poruchami. 7)Tak to je samozřejmě strašně individuální. Osobně si myslím, ţe jsou se svým způsobem ţivota relativně spokojeni. Nic nemají, ale svým způsobem jim ani nic nechybí. Ale u některých z nich dojde občas k situaci, ţe zatouţí po něčem lepším nebo uţ se pro ně situace stan nezvladatelnou. A právě moment, kdy si toto uvědomí, ţe je něco špatně, vyhledají nás, ať uţ sami nebo za pomoci našich lidí v terénu, je pro ně zlomový. A občas nastartuje novou etapu jejich ţivota. Ale mezi tím uvědoměním a novým začátkem bývá ještě dlouhá cesta a velký kus práce. 8) No, pomoc veřejnosti. Jak se to vezme. Samozřejmě se kdykoli můţe zapojit do různých dobrovolnických programů v našem regionu. A nemyslím tím jen přímo u nás na K – centru, ale i v ostatních sluţbách, které přímo či nepřímo pomáhají sniţovat počet uţivatelů drog. A zároveň bych chtěl apelovat na veřejnost, aby rozšiřovala povědomí , ţe K-centrum odvádí nebo se snaţí odvádět uţitečnou práci a není tady pro nic za nic, ale v podstatě pro všechny. Drogy jsou v dnešní společnosti totiţ téma, které se dotýká nás všech. 9)No tak z našeho pohledu se jedná spíše o klienty dlouhodobé, coţ nevím jestli je dobře nebo špatně. Na jednu stranu o nich máme přehled, na stranu druhou je většina z nich ten typ, který je v pohodě a drogy se vzdát nehodlá. Ti, co k nám přichází
z terénu, se většinou stávají taky klienty dlouhodobými, s tím ţe svůj problém dostanou alespoň trochu pod kontrolu, ale úplně brát nepřestanou. Jak jsem říkal, jen malá část, která si naplno uvědomí závaţnost svého problému a akutní nutnost radikálního řešení. 10) Samozřejmě máme k dispozici nějaké neoficiální údaje ale jsou údaje a údaje. Něco jiného jsou procentuální údaje o skutečných uţivatelích vedených na K-centru, tam jasně vévodí pervitin, poté jsou nějaké tolueny a těkavé látky obecně a pak opioidy. Vedených na káčku, tím myslím i lidi, které máme podchycené a pracujeme s nima v terénu. Kdyby se však dělal průzkum v rámci okresu, asi by to kvůli snadné dostupnosti a nízké ceně vyhrála marihuana. A zřejmě by se na ţebříčku objevily kromě zmiňovaných drog i drogy taneční. 11) Tak od konce 90. let, jak jiţ jsem zmiňoval. 12) No to si samozřejmě vedeme. Není to sice nijak oslnivé číslo, ale za posledních 5 let odešlo na nějakou léčbu 63 lidí, coţ je průměr asi jeden měsíčně. Relapsovalo jich asi 20, do úplné recidivy se po léčení dostalo 17. Takţe úplně abstinuje 26. To jsou samozřejmě údaje jen z našeho centra. 13) No víte, já jsem zde uţ od prvopočátku a pár takových případů uţ jsem zaţil. Není to sice pravidlem, ale ti, kterým jsme pomáhali skoncovat s drogami a úspěšně to zvládli, se občas stavili a i něco přinesli a poděkovali. Oni to moţná teď berou jako nutnost vyjádřit nám něčím svoje díky, ale pro mě je to prostě moje práce a budu se ji snaţit dělat pořád stejně, to poděkování sice potěší, ale je to jenom něco navíc. 14) Nad syndromem vyhoření jsem občas přemýšlel. Vţdycky si musíte poloţit otázku, co Vám Vaše práce dává a co Vám bere. Vypsat si na jednu stranu do sloupečku pro a vedle toho postavit proti. Problém to začíná být ve chvíli, kdy převaţují negativa, coţ se mě zatím nestalo. Párkrát to uţ bylo sice na hraně, ale to pak vţdy zafungovala pomoc našeho supervizora nebo mě prostě podrţel tým. Mimochodem supervize šla za posledních 5 let ohromně nahoru a s její úrovní u nás vládne naprostá spokojenost, alespoň pokud budu mluvit za sebe.
15) Myslím si, ţe věk ani pohlaví nehraje roli. Moţná věkové omezení je tak do 50, ale pohlaví je 50 na 50. 16) Předně bych začal tím, ţe jedním ze základních přístupů státu k uţívání drog je represe. Stát si je ale zároveň vědom toho, ţe ţádná represe nikdy daný negativní jev ze společnosti nemůţe stoprocentně vymítit. Po represivní politice státu vţdy zůstane ve společnosti určité zbytkové mnoţství lidí uţívajících drogy. Právě tuto oblast pokrývají kromě jiného i naše Harm Reduction sluţby. my poskytujeme uţivatelům základní informační servis (bezpečné braní, moţnosti léčby apod.) a především Harm Reduction materiál, tedy nové injekční sety, desinfekční prostředky apod. Někdo namítne, ţe je nesmysl, v době dnešní finanční krize dotovat feťáky. Ale tady jde především o jednu podstatnou věc: větším nebezpečím neţ samotné uţívání drog jsou pro společnost infekční choroby provázející nitroţilní aplikaci drog: AIDS a hepatitidy. A tady bych pro srovnání uvedl, ţe např. roční výdaje Harm reduction na jednoho uţivatele se pohybují kolem 5 000 Kč. Léčba jednoho HIV pozitivního stojí 12 miliónů Kč. To je vše, co Vám k tomu můţu říct.
17) Myslím, ţe by to určitě šlo nějak udělat, ale museli by s tím samozřejmě souhlasit a já bych vám dokonce mohl umoţnit, aby jste po nějaké schůzce, při které poskytuji klientovi poradenství, si s ním promluvil a poloţil mu několik Vašich otázek. Je to ovšem Váš čas.
Otázky pro uživatele 1) Jak ses dozvěděl o hodonínském K – centru? Byl jsi osloven přímo zaměstnanci nebo jsi získal informace od kamaráda? 2) Jsi tady poprvé nebo jsem chodíš pravidelně? 3) Jsi spokojen s nabídkou sluţeb tady nebo by jsi ocenil ještě něco, případně co? 4) Pokud se znáš s pracovníky Káčka uţ delší dobu, jaké spolu máte vztahy? 5) Váţíš si na nich něčeho? Oceňuješ jejich snahu Ti pomoct? 6) Trochu osobní otázka: jakou drogu nebo drogy uţíváš? 7) Řekni mi, jaká je Tvoje celková situace dnes a kde bys chtěl být dejme tomu za 3 roky? 8) Jak si se vlastně k drogám dostal? Nelituješ zpětně svého rozhodnutí, ţe jsi do toho šel? 9) Nabízel Ti uţ někdo z pracovníků moţnost léčení ať uţ třeba v různých terapeutických komunitách nebo přímo v psychiatrické léčebně? 10) Ví o Tvých problémech s drogami Tvoji nejbliţší? Jestliţe ano, jak reagovali, kdyţ to zjistili? 11) Víš co je to harmreduction? Jestliţe ano, funguje tady v Hodoníně na Káčku dobře? Roman, 25 let
1) No tak já se to dověděl na ulici. Určitě to bylo od někoho z káčka. Bylo to při tom, jak nám nosí čistý sety. Ten jeden mi povídá, jestli chceš, můţeš si pro to chodit přímo k nám. A máme pro tebe i další věci, které by se ti moţná líbily. Je to čistě dobrovolný a sídlíme tam a tam. Já jsem to samozřejmě hodil za hlavu, protoţe jsem se necítil, na nějaké kamarádíčkování s tím, jak se to říká – s orgánama. Ale člověče, jsem se asi za rok dostal do takovýho loje, aţ to pěkné nebylo. Samozřejmě tu adresu jsem si nezapamatoval, hodil jsem to za hlavu, naštěstí někdo z party uţ tam jednou byl a ukázal mi, kde to je. Ještě tak týden jsem si ale musel dodávat odvahu, neţ jsem zašel. 2) Víš co, jsem tu podruhé. poprvé jsem se moc dlouho nezdrţel. Akorát slečna tady se mě poptala na nějaký ty sračky, jakoţe co přímo bych potřeboval. Neměl jsem ţádné specifické tuţby, s drogami přestat nechci, osvobozují mě od problémů. Tak mi aspoň řekla, ţe si sem můţu kdykoli přes den přijít odpočnout, uvařit polívku nebo si pokecat o problémech. No a teď jsem tu podruhé, protoţe uţ je toho, jak říkám, na posrání. V práci jsem dostal vyhazov, nejsou prachy na fet. Kluci se občas podělí, ale to je málo. Bez perníku jsem hotový. Zoufalá agresivní troska. Tak jsem si přišel ke slečně pro radu, ale moc tomu nevěřím. 3) Tak spokojen nespokojen, to nemůţu po jedný návštěvě posoudit. Ale podle toho, co mi ta holka říkala, spíš jo. Oni se nám snaţí pomoct aniţ by nás nutili přestat brát. A to se mi líbí. 4) Znám se jenom s tou jednou slečnou, jak jsem tady byl poprvý, takţe o nějakém vztahu nejde mluvit. 5)To je strašně sloţitý, taková otázka. pochop mě, já si nemůţu váţit někoho, koho jsem viděl jednou na káčku a párkrát mezi námi, jak nám dejme tomu dává sterilní věci. Ale rozhodně tyto lidi oceňuji, protoţe oni stejně ví, ţe z nás svůj styl ţivota málokdo chce změnit a přesto jsou tady pro nás, jak říkám já, ztracené existence, denně. Takţe asi tak.
6) Pokud je to teda anonymní, já ti to klidně řeknu. Pro nás, co si pícháme do ţíly je to jasná volba. Na háčko nemám, takţe perník. Ale začínal jsem s trávou, postupně jsem chtěl zkusit něco ostřejšího. Ale jointem v nouzi nepohrdnu. 7) Moje situace dnes? Špatná, ale myslím si, ţe jsou ještě větší zoufalci. A kde bych chtěl být za tři roky? Tak pochopitelně, ţe v první řadě naţivu. Jestli budu dál brát nebo ne to nevím, ale zatím přestávat nechci. Jediný problém jsou finance, takţe moţná se vidím, ţe zase budu mít nějakou práci. To by mi stačilo, ţenskou ani rodinu nechci. Kdyţ holkám, co taky berou, dáš prachy nebo dávku, tak nejsou lakomý. 8) Jak, jak? Sám nevím, od 13 ti jsem kouřil cigára, od 16 ti trávu. Pak jsem potřeboval, jak jsem ti říkal, něco výraznějšího. Zkoušel jsem extázi, ale to je k hovnu. Kdo by se chtěl pořád bavit, to smrdí vyčerpáním. Tak mě kamarádi nabídli perník a u toho jsem dodnes. 9) No jak říkám, moc kontaktů jsem s nimi ještě neměl, pravda. A druhá věc je ta, ţe já bych stejně na ţádnou léčbu do ţádné komunity nechtěl. Takţe, i kdyţ si myslím, ţe mně něco takovýho nabídnou, já to asi s díky odmítnu. To by se uţ muselo stát bůh ví co. 10) Moji nejbliţší? Asi o tom ví. Ale fotra, který je denně v lihu naše problémy nikdy moc nebraly. Máti se s ním rozvedla, kdyţ mi bylo 11. Mladší ségra zůstala s ní a ţijí s náhradním fotrem někde v Čechách. Adresu vím, ale to do téhle story nepatří. Máti mi občas pošle nějaký prachy, protoţe ví, ţe jsem teď bez práce a ţe z fotra nevypadne ani kačka, všecko prochlastá. Kdyţ se na to teď dívám, je dost moţné, ţe s drogami jsem začal, aby mně poslouţily jako jakýsi únik z reality, kdyţ se naši rozvedli. 11) Jo, vím. povídala to ta holka tady z káčka, ţe to znamená něco jako zmírňovat následky, sniţovat riziko, prevencí předcházet a zabraňovat. Jako třeba kdyţ nám dávají čistý jehly a stříkačky tak zabraňují šíření nemocí mezi námi, třeba ţloutenky a HIV. A to je určitě fajn. Petra, 38 let:
1) Já jsem shodou okolností před asi 3 lety potkala na ulici kamošku, která dřív taky brala a teď uţ je delší dobu čistá. Ta mně o káčku pověděla. Chodily jsme tam ze začátku spolu a vyuţívaly jen takových těch doplňkových sluţeb. Ona byla silnější neţ já a nastoupila léčbu a zvládla to všechno na jedničku. Já jsem v sobě tu sílu nikdy nenašla a beru dodnes. Ale pořád si s tou myšlenkou pohrávám a věřím v její uskutečnění. A co pro to hodláš udělat? To ještě nevím, asi začnu postupně sniţovat dávky, abych to pak, aţ půjdu na detox přeţila. Aby to nebylo tak drsné, jak mi popisují ti, co to nezvládli. Mám pořád kontakt na tu kámošku, tak třeba mi dá nějaké uţitečné rady. 2) No jak uţ jsi mohl poznat, chodím sem celkem pravidelně uţ skoro 3 roky. Teď uţ tady vyuţívám více méně všechny sluţby, od moţnosti výměny jehel přes moţnost udělat si bezplatně test třeba na HIV, trávení nějakého času na komplu nebo v knihovně. A jelikoţ jsem teď bez práce, vyuţívám i moţnost poradenství, kde se dozvídám, kam bych se mohla obrátit ohledně nějaké brigády, protoţe holku na drogách asi málokdo zaměstná. 3) Já jsem určitě spokojená tím, co mi tady nabízí. Teď jsem podstatě vyjmenovala asi všechno, v čem se nám snaţí pomoct a není to málo. Navíc se tu můţu i osprchovat, coţ ocení zejména feťáci na ulici, ale těch sem zas tak moc nechodí, asi k tomu mají své důvody. Oni jsou většinou čórkaři a káčko mají zafixované jako orgán, který spolupracuje s policií. Ale zpět, se sluţbami zde jsem rozhodně spíše spokojená. 4) Jak říkám, já s nima nemám problém, jsou to mladí lidé, kteří se nám snaţí pomoct. Osobně si nejvíc rozumím s Oskarem a s Darinou, protoţe ti se mnou začínali pracovat, co sem začala chodit do káčka. Nejsou to ţádní namyšlenci, podobají se nám věkem i vzhledem ( Oskar má dredy, Darina piercing ). Tak si s nima , kdyţ tu jsem, na pohodu tykám, i kdyţ oni mají školy a já nic. Ale oni jsou fakt v pohodě, myslím, ţe aby tuto práci mohli dělat musí být hodně tolerantní a benevolentní, coţ oni jsou. 5) No tak váţím si na nich toho, ţe nikomu neřeknou ne, ty nám sem nechoď. A ţe sem občas chodí pěkné existence. Ţe se opravdu snaţí všem pomoct a je úplně jedno, jestli
ho nechají jen osprchovat nebo najíst a nebo mu zařídí samotnou léčbu. Jejich
snahu mi pomoct určitě oceňuju, hlavně, kdyţ jsem jim říkala, ţe na léčbu ještě nemám sílu a odvahu a budu brát dál, neměli s tím problém. Řekli fajn, nebudeme tlačit na pilu, ale jestli se ti tady aspoň trochu líbí, choď sem a povídej si o tom s náma. o a teď čím dál víc vidím, ţe tu léčbu budu potřebovat. 6) Nejsem zcela vyhraněná na jednu drogu, ale v mém případě je to tak z 90% pervitin, občas marihuana a tak třikrát do roka si dám tabletku extáze. Ale to bych v mém případě nepovaţovala za závislost. Tu vidím naprosto jednoznačně v pervitinu. 7) No situace je špatná, bez práce, na drogách, 40 na krku. Určitě bych na tom mohla být líp. Ještě, ţe nemám ţádné děti, no on ale vlastně nebyl čas je mít. Nikdy sem chlapa neměla, jako myslím dlouhodobě. A kde bych chtěla být za tři roky? Konečně bych s tím vším chtěla přestat, odejít na léčbu, pak si sehnat nějakou práci. A uţ se taky usadit. Sice mám kde bydlet, ale není to nic moc a jen u rodičů. Chtěla bych něco sama, aspoň garsonku nebo 1+1. Tak uvidíme za tři roky. 8) No málo kdo asi začíná tak, ţe si práskne přímo do ţíly, ani já jsem nebyla jiná. Klasika: alkohol a cigára a pak někde na večírku ve dvaceti jsem zkusila ze zvědavosti šňupat kokain. Jenţe to bylo a pořád je hrozně drahé zboţí. A protoţe touha po nějaké dostupnější droze byla velmi silná a pervitinu i varen bylo dost, tak to dopadlo, tak jak muselo. 9) No pochopitelně, ţe na to párkrát přišla řeč, ale oni dobře ví, ţe se musím rozhodnout sama. Vím, ţe by to nebyl problém, z káčka jsou schopni mi jako stálé klientce léčbu zajistit v podstatě na počkání. A taky sem uţ tak na půl rozhodlá, ţe to zkusím. Říká mi to i ta má kámoška, která uţ abstinuje. 10) No tak pochopitelně ví, kdyţ s nima ţiju v jednom bytě. Dokonce byli v káčku párkrát taky, na radu, co si se mnou počít. Moje jediné štěstí je, ţe jsou hodně věřící, a proto mě asi ještě nevyhodili z domu, Tu hanbu, ţe zrovna jejich dcera fetuje, by asi nesnesli. I kdyţ je Hodonín hodně velký a myslíte si, ţe i anonymní, lidi z činţáku se znají.
11) Jo, to vím. Za tu dobu co sem chodívám, uţ se mi dostalo do rukou několik letáčků, co to jako ten harm reduction je. Je to, ač mě to zní blbě, stejné jak heslo policajtů – pomáhat a chránit, ale tak nějak mi tohle přijde jako lidštější způsob. Takţe je to všechno, co působí preventivně a zároveň to pomáhá udrţet rizikové nemoci jako HIV nebo ţloutenku mezi uţivateli na minimální míře a tím ochraňuje v podstatě celou společnost, aspoň tak si to já myslím. Třeba roznášení čistých setů je mnohem méně nákladnější, neţ na kolik by vyšla léčba jednoho z nás na ţloutenku, nedej Boţe HIV. Takţe je to svým způsobem dvojí ochrana: Zamezení šíření nemocí, ale i přínos pro ekonomiku. Pavel 18let: 1) Myslím, ţe jsem byl osloven přímo lidmi z K- centra. Nejdřív jsme to nebrali s kamarádem váţně, ale pak jsme si ze srandy řekli, ţe se tam půjdem aspoň podívat, aby byla nějaká sranda. Docela fajn to bylo, člověk si dal čaj, chvilku jsme poseděli u komplu, nafasovali nové jehly a stříkačky. Pak jsme na nějakou dobu přestali, no ale já jsem pak znovu začal sám, naši mě vyhodili z domu, tak občas se tu vysprchuju a trochu si odpočinu. 2) Z odpovědi 1 je zřejmé, ţe tento klient, ať je to z jakýchkoliv pohnutek, sem do káčka chodí docela pravidelně. 3) Nabízí tady takový standart i pro člověka, který s drogami skončit nechce. Já jsem zatím o tom, ţe bych přestal brát ani nepřemýšlel, takţe jak říkám, vyuţívám jen to nezbytné minimum sluţeb. Ale myslím si, ţe pro ty, kteří potřebují něco víc, jsou tady kluci i holky z káčka připraveni jim pomoct s různýma trablema. Momentálně si nevybavuju ţádnou sluţbu, kterou bych potřeboval navíc. 4) No vztahy máme naprosto normální. Já sice vím, ţe jsou o něco starší neţ já, ale Dobrý den jsem jim řekl moţná poprvé, co jsem přišel, jinak se zdravíme čau nebo zdarec. A oni to samozřejmě berou, včetně tykání. Takţe, asi nás feťáky přímo nemilují, ale snaţí se nás chápat a pomáhat nám. Snaţí se chovat kamarádsky. Nezaţil jsem tady snad jediný problém nebo spíš konflikt.
5) Tak váţím si na nich třeba toho, ţe tady tu práci pro nás dokáţou dělat i kdyţ to není vůbec lehké. Málokdo totiţ přestane brát a denně jen tak chodit po městě a rozdávat čisté sety, z toho musí hrabat. No v kaţdém případě jsou to profici a nedávájí to na sobě znát. 6) Tak tady v Hodoníně frčí hlavně perník, čímţ ovšem nechci říct, ţe jiné drogy jsem nezkoušel. Byl tam i koks, ale ten uţ není moc k sehnání a navíc je drahý. Trávu nekouřím a lysohlávky neţeru. Pak uţ jen alkohol. 7) No situace, já si ji tak jak vypadá v reálu, ani nechci připustit. Beru drogy, nedodělal jsem učňák, ani toho zedníka. Teď mě naši vyhodili z domu, protoţe jsem jim kradl prachy na drogy. A navíc pořád jednou nohou v kriminále, protoţe si ty prachy musím shánět jinde a jinak. A za 3 roky? Nedělám si o sobě ţádné iluze. I kdyţ bych si třeba aspoň dodělat školu, mít práci a být soběstačný, vím ţe jsem slaboch a zřejmě se na mé situaci nic k lepšímu nezmění. 8) No já jsem začínal pivem, pak tvrdý alkohol a pak rovnou perník. Cigára ani trávu jsem nehulil. Alkoholu jsem se dostal tak, ţe naši byli hodně pracovně vytíţení a dopřávali mi volnost. No a jak to sklouzlo k drogám, uţ to bylo v prdeli a nešlo to zastavit. Na základce to ještě bylo dobré, ale na učňáku uţ jsem se dostal do špatné party a uţ to jelo. 9) Tak to jo, oni by chtěli kaţdému pomoct, ale já zatím nemám zájem. Moţná mně to nabízeli pro to, ţe jsem ještě relativně mladý a drogy beru tedy relativně krátko. Ale asi to napoprvé nabízí kaţdému. Je fakt, ţe na to přišla řeč jen jednou a asi jsem je rázným odmítnutím zaskočil. Teď je to ve fázi kdyţ budeš potřebovat, můţeš se na nás kdykoli obrátit. 10) Samozřejmě o tom ví, kdyţ mě kvůli tomu vyhodili z bytu. Dokonce prý chodí taky na káčko a vyuţívají poradenství pro rodiny drogově závislých, jak se tady tomu říká. Nevím jak jim to pomůţe, mohli by mě ale třeba vzít zpět domů. Třeba jim to tu i poradili, kdo ví. Ţivot na ulici stojí za hovno.
11) A měl bych to vědět? Reduction to zní jako redukování. Nemá to souvislost s drogami? Asi to bude nějaká snaha o sniţování počtu nás narkomanů. Nic jiného mě fakt nenapadá, sorry.
Nicolas, 27 let: 1) Abych se přiznal, o K- centru jsem se dověděl sám, protoţe bydlím kousek od jejich sídla. Ale na druhou stranu jsem si říkal, ţe tam nikdy chodit nebudu. Stačilo, kdyţ lidi z káčka chodí za námi. Pak jsem ale potkal jednu holku, která taky bere a ta mi říkala, ţe je to na káčku celkem dobré. A tak jsem to asi před rokem zkusil a zašel jsem tam. Špatné to určitě není. 2) Tak dalo by se říct, ţe jsem to tady za ten rok navštěvoval docela pravidelně. Chodím sem tak dvakrát za měsíc, někdy jen tak posedět, protoţe doma mě to absolutně nebaví, někdy pokecat, s holkama z káčka. Ale třeba si taky něco přečíst. 3) Myslím, ţe nabídka je adekvátní poptávce, protoţe zas tak moc lidí na drogách sem nechodí.Teď je moţnost tu ten volný čas trávit jen sezením nebo sezením u komplu nebo v malé knihovně. Moţná by sem mohl dojít nějaký stolní fotbálek nebo šipky, prostor by na to byl. 4) Vztahy jsou supr. Nedávají nám tady nějak seţrat, ţe my jsme ti špatní, odpad, zlo ve společnosti. Nechovají se k nám nijak nadřazeně, snaţí se nám prostě pomáhat. Jsou tady prostě pro nás. 5) Váţím si na nich spousty věcí. Hlavně to, ţe se svoji práci snaţí dělat naplno i kdyţ výsledek je v našem případě vţdy nejistý. No a taky, jak to mám říct, prostě i kdyţ na káčko přijdu, tak z nich na mě něco…..vyzařuje. Myslíš, že Tě nabíjí pozitivní energií? No, přesně tak. Oni jsou tady z 90% tak nějak dobře naladěni, i kdyţ vím, ţe kaţdý musí mít přece doma taky někdy problémy. Nedávají to najevo a myslím, ţe to pozitivní aspoň na chvilku dokáţí přenést i na nás.
6) Já nevím jak to mají ostatní, ale vţdycky jsem se svoji závislost snaţil drţet pod kontrolou, takţe jsem třeba kouřil marihuanu nebo na nějaké párty jsme zkoušeli extázi. To jsou drogy, které se podle mě dají kočírovat. A pak mně někdo ve slabší chvilce nabídl perník. To uţ není ţádná sranda. Ale spadl jsem do toho a beru ho uţ pět let. 7) No , to je asi dost blbá otázka. Sám vidíš, jak na tom jsem a to jsem na tom ještě mnohem lip, neţ spousta dalších. Mám práci, coţ je dobré. Makám na dvě směny ve fabrice. Mám 1+1, co mně koupili naši, kdyţ jsem odmaturoval. Ale jinak uţ mám jenom ten pervitin a kámoše, kteří jsou na tom podobně. A za 3 roky? Pořád doufám, ţe za tu dobu třeba nastoupím na detox a do komunity, najdu si lepší práci a uţ budu abstinovat. Teď ti to asi připadá jako pohádka, mně taky, ale jiná šance není. 8) No, na to jsem ti vlastně uţ odpověděl v jedné z minulých otázek. 9) Tak myslím, ţe na to dojde řeč při kaţdé návštěvě káčka. I kdyţ mi nenabízí přímo léčbu, stačí, kdyţ sem přijdu a holky nebo Oskar se zeptají třeba, co mě trápí a jaké mám problémy. To úplně stačí a vím, ţe kdybych potřeboval na léčbu, můţu podstatě kdykoli. 10) Naši o tom ví. Ze začátku se mě snaţili přemluvit, abych toho nechal a šel radši někam na výšku, ale droga byla mocnější. Vím, ţe tady v Hodoníně funguje na káčku i poradenství pro rodiče nás závisláků, ale jestli tady naši byli, to netuším, nepotkal jsem je tu. 11) Jo, vím co to znamená. Káčko to má napsané na svých stránkách. Jsou to sluţby v oblasti uţívání drog, jejich cílem je minimalizace negativních dopadů na společnost. To znamená, ţe streetworkeři přímo z káčka na ulici ve městech vyhledávají a kontaktují moţné uţivatele drog, poskytují jim základní informační servis (bezpečné braní, moţnosti léčby apod.) a především materiál, tedy nové injekční sety, desinfekční prostředky. A existuje zde i samotné vyuţívání sluţeb přímo na káčku.
