NA PŮST SE NETĚŠÍME, ALE MĚLI BYCHOM

ZPRAVODAJ HUSOVICKÉ FARNOSTI

ročník X. 26. 2. 2006

1 NA PŮST SE NETĚŠÍME, ALE MĚLI BYCHOM…

Několik vět k povzbuzení z 13 let starého článku tehdy jen profesora, dnes kardinála Tomáše Špidlíka TJ. Odpovídá v něm na povzdech, že dnes posty prakticky skoro vymizely. Je těžké prosazovat to, co je i u křesťanů považováno často za zdraví škodlivé nebo alespoň za neprospívající životu. Ale moudří lidé doporučují mírnost v jídle a pití, ale i jiných úkonech člověka alespoň dietu! Půst je možné odmítnout, jako to učinil otec v Mauriacově knize, když si na Velký pátek odřízl pěkný kus masa a pohoršené manželce a dětem vysvětlil, že nemůže pochopit, jakou radost udělá Pánu Bohu, když se ten den spokojí jen se zelnou polévkou. Ale otec Špidlík k tomu trefně poznamenává. Když ten člověk chtěl jídlem dokázat svou nevěru, proč by jiný odřeknutím se trochu jídla nemohl dokázat svou víru v Boha, který se ten den odřekl z lásky k lidem svého pozemského života! Ve Starém zákoně čteme, že postem věřící „ponižuje svou duši před

Hospodinem“! Židé tak naznačovali, že patří k vyvolenému národu. A dokazovali svou vděčnost Bohu, který je jim přednější než vlastní „já“. O. Špidlík uvádí příklad z Turecka. Hostitel mu nabídl likér a sám pil sodovku, neboť Mohamedán alkohol nepije; ale má vždycky připraveno obojí a tak pozná, kým kdo je. I Žid veřejně odmítne vepřové maso, ale hostu je předloží a ví, kdo přišel. Také starší křesťané žádají v restauraci v pátek ryby a nepoužívají od 2. vatikánského sněmu rozšíření postu na všechny pokrmy i nápoje, Půst tím však nebyl zrušen!! Způsob postu určují biskupské konference podle místních podmínek, krajů a údobí! Postěme se tedy rádi, to činí zříkání se čehokoliv snesitelným!! Dobrovolné osvobozování se od závislostí na něčem vede k rozdělování se i o zdánlivě nezbytně potřebné, či o poslední, ztišuje člověka k modlitbě, uvědomování si Boží přítomnosti a potřeb bližních, k přijímání i méně příjemných

SRDÍČKO

Božích darů- nemocí, neúspěchů a k nabízení jich Bohu na smír za zlé a upevnění dobra. V tom všem se vyjasňuje již od nejstarších dob křesťanství spojování postů s láskou k bližnímu- tedy darování jim modlitby a ušetřených hmotných hodnot! O. Kardinál slyšel, jak v Římě doporučoval indický misionář evropským bohoslovcům, aby si na jeden den pozvali řeholní sestry z Indie a poprosili je, aby jim připravily jídlo, které má jednotlivec v průměrné rodině v jejich vlasti na jeden den. Jak velice v nás jen vyslyšení takového návrhu povzbudí sociální význam postu a utvrdí ve snaze podobat se Kristu chudému a přesto sloužícímu! Modlitba, půst a almužna (ne z přebytku , ale z nedostatku) jsou nutné k odstraňování hmotné i duchovní bídy dneška! Jimi ovládáme sebe a stáváme se silnějšími proti dalším lákadlům i hrůzám!

A postní dobu si zamilujeme! Jak to říkal jeden kněz: lidé najezte se, ať ten půst vydržíte!! Pán Bůh nás někdy učí postu velmi roztomile! Jednou mě prosil trochu od vidění známý člověk o stůl, že mu přijdou hosté a po neděli jej vrátí. Půjčil jsem. Ale uběhly 3 neděle a stůl stále nebyl doma. Zapomněl jsem se zeptat, kde ten člověk bydlí, a tak jsem se zlobil na sebe, na jeho nepoctivost a snášel poznámky domácích, že stůl asi již proletěl komínem. Pak jsem jednou na stanici tramvaje zahlédl někoho mu podobného, ale netroufal si ho oslovit. Asi po10 krocích jsem zaslechl, že za mnou běží a uslyšel jsem: „nepoznal jsem vás, ten stůl zítra přinesu“. S radostí se teď snažím postit se i od podezírání, hubování a naříkání, od nespokojenosti se sebou i s bližními! bratr Berard, OFM

KRÁTKÁ POBOŽNOST KŘÍŽOVÉ CESTY ZA ZÁCHRANU UMÍRAJÍCÍCH OD PIA MARIA M. I. Bez viny ses nechal odsoudit na smrt, nejdobrotivější Spasiteli, zbav umírající hříšníky rozsudku smrti věčné. Můj Ježíši, Milosrdenství! II. Trpělivě jsi vzal na sebe břemeno kříže, sejmi umírajícím tresty jejich věčných muk. Můj Ježíši, Milosrdenství! III. Ježíši, Tys padl poprvé pod tíhou kříže, zachraň umírající hříšníky před pádem do propasti zkázy. Můj Ježíši, Milosrdenství! IV. Bolestný pohled při setkání s Matkou hluboce zarmoucenou. Buď jim milostivým soudcem a Maria všem umírajícím milostivou přímluvkyní. Můj Ježíši, Milosrdenství! 2


V. S velkou námahou a domluvou se dal Šimon přemluvit, aby pomohl Pánu Ježíši nést kříž. Ježíši, ulehči umírajícím hříšníkům jejich těžkou smrtelnou cestu. Můj Ježíši, Milosrdenství! VI. Ježíši, Tys zanechal soucitné Veronice obraz své tváře, nechej svítit k záchraně umírajících hříšníků tuto svoji svatou tvář ve tmě smrti. Můj Ježíši, Milosrdenství! VII. Zlomen pod tíhou kříže padá podruhé. Zachraň umírající před hrozným zavržením pro jejich hříšné skutky. Můj Ježíši, Milosrdenství! VIII. Napomínáš plačící ženy a upozorňuješ na hrozící tresty. Naplň srdce umírajících hříšníků lítostí nad jejich hříchy. Můj Ježíši, Milosrdenství! IX. Vyčerpán padáš pod tíhou kříže potřetí. Uděl umírajícím kajícníkům aspoň v posledním okamžiku milost obrácení. Můj Ježíši, Milosrdenství! X. Obnažen, zahanben, stojíš tu před lidmi. Zkroušeně stojíme před Tebou a prosíme Tě s umírajícími hříšníky za odpuštění hříchů necudnosti a hanebnosti. Můj Ježíši, Milosrdenství! XI. Ukrutně byly Tvé ruce a nohy probity. Uděl umírajícím hříšníkům úročiště ve svých svatých ranách. Můj Ježíši, Milosrdenství! XII. Umíraje, poručil jsi svého ducha do rukou svého Otce. Daruj svou přehořkou smrt a svatou krev, která se z Tvého probodnutého srdce vylila, všem umírajícím hříšníkům, aby dosáhli záchrany. Můj Ježíši, Milosrdenství! XIII. Mrtvé tělo Bohočlověka bylo položeno do klína Panenské Matky. Dej, ó Maria, aby Tvůj klín byl také útočištěm umírajícím hříšníkům. Můj Ježíši, Milosrdenství! XIV. Tělo Kristovo bylo neseno za doprovodu Marie ke hrobu. Dej, ať jsou duše umírajících hříšníků pod Tvou ochranou, Maria, přenesena do místa pokoje. Můj Ježíši, Milosrdenství! Ó, můj Ježíši, dej ať Tvé svaté rány jsou mým životem. A.V. 3

SRDÍČKO

SETKÁNÍ Byl jeden z teplejších lednových dnů, kdy teploměr ukazoval 2oC nad nulou. Obloha jak vymetená, paprsky slunce přimhuřovaly lidem oči a rychle proměňovaly sníh ve vodu. Z okapů městských domů a prodejen stékaly tenounké pramínky, které se po silnici a chodnících vlnily jako háďata, a ti, kterým zima nahlodala díry do bot, pocítili nepříjemný chlad. Pomalovaná okna obchodů lákala své zákazníky bombastickými až 50% slevami, naštěstí již bez nekonečného vyhrávání koled. Někdy se vyplatí koupit si ošacení až v lednových slevách, pomyslela jsem si, když jsem nahlížela do jedné z výloh. “Čvachty, čvachty“… uslyšela jsem před sebou hlásek, který patřil malému chlapci. Zkoumavě hleděl do bláta na své podupávající nožky, které věnčitě vytvářely malé gejzíry ne zrovna průsvitné vody. „Matoušku přestaň, to hodné děti nedělají,“ okřikla maminka svého synka. „Ale zrovna teď nechci být maminko hodný,“ odpověděl blonďatý tvoreček. Mimoděk jsem se pousmála, i když ten den mi zrovna do smíchu nebylo. V myšlenkách jsem třídila zážitky z posledních dnů a mé nadjá mi nemilosrdně připomínalo jeden neúspěch za druhým… prostě jak jsem k ničemu. S nalomeným sebevědomím jsem došla k nádraží, kde množství lidí proudilo oběma směry. Před prodejnou mléčných lahůdek jsem na okamžik v davu zahlédla starší dvojici muže a ženu. Muž se pohyboval pomocí bílé hole a žena 4

se nechala mužem vést. Nijak jsem jim nevěnovala pozornost až do okamžiku, než přede mnou zastavili a muž mi povídá: „Nezlobte se, že vás obtěžuji, ale potřebovali bychom s manželkou zavést na zastávku autobusu č. 25, nevíme kde má stanoviště“. „Pojďte se mnou, ráda vás tam zavedu“, odpověděla jsem. Jemně jsem vzala muže za ruku a převáděla manželský pár přes dva tramvajové ostrůvky na protější stranu. „To máme dnes krásný den“, pronesl po chvíli slepec,… „sluníčko nás šimrá v obličeji a hned je veseleji“. „Ano,“ odpověděla jsem tak trochu rozpačitě, snad i moje nadjá se v ten okamžik zastydělo. Oba se usmívali a jeden přes druhého mi děkovali. „Vždyť to je samozřejmost“ pronesla jsem. „Ne, paní, to není samozřejmost, lidé dnes nejsou k sobě vstřícní. Víte, oslovím teprve člověka, až mi napoví můj vnitřní hlas… je jakoby mým okem.“ Zarazila jsem se nad jeho slovy, poděkovala za upřímnost, a popřála dvojici úspěšné cestování do cíle. Najednou mě polilo zvláštní teplo a radost. Opravdu je dnes krásně, řekla jsem polohlasně a doběhla tramvaj. Blesklo mi hlavou – nebyl to můj anděl strážný nebo náhoda? Ať je to tak nebo jinak - bylo mi fajn. Ruth Hrušková


TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA VYNESLA V BRNĚNSKÉ DIECÉZI PŘES 11,8 MILIÓNŮ KORUN Výnos Tříkrálové sbírky 2006 na území brněnské diecéze překročil 11,8 milionů Kč. V městě Brně připadla na jednoho obyvatele vybraná částka kolem 3,32 Kč. V roce 2005 Tři králové vykoledovali v brněnské diecézi 12 115 238,00 Kč, letošní sbírka dosáhla k dnešnímu dni výše 11 865 376,50 Kč. V brněnské diecézi se do Tříkrálové sbírky zapojilo 2717 skupinek (v roce 2005 to bylo 2563). Konečný výtěžek doplní ještě výnos ze složenek a bankovních převodů, který bude znám přibližně za dva týdny. „Největší nárůst výnosu oproti loňskému roku byl na Blanensku v obci Černá Hora, kde výnos stoupl o 800%“, sděluje pracovnice Oblastní charity Blansko Anna Baláková“. Nejštědřejším regionem byla opět oblast Brno - venkov, kde výtěžek výrazně překročil 2,2 mil. hranici a kde koledovalo také nejvíce kolednických skupinek. „Rekordu se dařilo dosáhnout v Ivančicích - městě, kde loňský dvacetitisícový výtěžek vzrostl na částku 83 000 Kč“, říká koordinátorka Dagmar Jelínková. Na Brněnsku se podařilo jako jednoho z mála regionů navýšit také celkový výtěžek. Další zajímavostí je, že v Brně - městě letos v průměru připadlo na obyvatele 3,32 Kč. Koordinátorka znojemské charity Jana Částková dodává, že v obci Žerotice při počtu 288 obyvatel vybrali 18 061,50 Kč. Město Třebíč se může pochlubit 28 tisícovým nárůstem. Společně s Oblastní charitou Žďár nad Sázavou právě třebíčská charita dosáhla nárůstu celkového

výtěžku v regionu. V ostatních zaznamenali mírný pokles. Na Břeclavsku se rekordní částky podařilo vysbírat v Hustopečích a Lanžhotu. V obou případech totiž přesáhl výtěžek sumu 70 tis. Kč. „Tato charitativní akce umožňuje veřejnosti podílet se spolu s Charitou na pomoci sociálně slabým či trpícím a stává se jedním z pravidelných zdrojů pro podporu charitní činnosti“, vysvětluje ředitel DCHB Oldřich Haičman. Klíč k rozdělení výtěžku na území brněnské diecéze: 65% - místní charitní sociální a zdravotnické projekty (oblastní a farní charity), 15% - činnost DCHB a celodiecézní projekty, 10% - humanitární pomoc, 5% - činnost Sdružení Česká katolická charita a celorepublikové projekty, 5% - zákonem povolená režie sbírky. Z jednotlivých oblastních charit brněnské diecéze bylo komisi předloženo více než sedm desítek návrhů k využití získaných prostředků. Komise Tříkrálové sbírky zasedne několikrát v průběhu letošního roku a rozhodne o schválení nebo zamítnutí záměrů a výši přidělené finanční částky. Mezi záměry patří například rozšíření střediska Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby v Tišnově, integrace zdravotně postižených dětí do kolektivu prostřednictvím činnosti Oblastní charity Blansko, nákup potravin a hygienických potřeb pro klienty Denního centra pro lidi bez domova a krátkodobého azylového uby5

SRDÍČKO

tování v Brně, dokončení rekonstrukce prostor břeclavského protidrogového K-centra, vytvoření a proškolení týmů OCH Hodonín pro psychosociální pomoc v případech živelných katastrof nebo hromadných nehod, nákup vybavení a terapeutického materiálu pro aktivizaci seniorů v Domově pokojné staří v Telči, zabezpečení provozu stacionáře Úsměv pro lidi s mentálním postižením v Třebíči, zakoupení automobilu pro terénní sociální pracovníky projektu Magdala

Znojmo na pomoc ženám pracujícím v prostituci při návratu do běžného života, rozšíření kulinářské dílny pro lidi s duševním onemocněním v Klubu v 9 ve Žďáře nad Sázavou, ap. Diecézní charita Brno děkuje všem dárcům a koledníkům, bez jejichž štědrosti a pomoci by charita nemohla uskutečňovat svou službu. -bb-

TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA CHARITY 2006 V HUSOVICÍCH Jako koordinátor Tříkrálové sbírky pro Charitu a vedoucí jedné skupiny koledníků jsem se zúčastnil ve dnech 1.- 8.1. 2006 této sbírky a chtěl bych vyjádřit své dojmy či poznatky po jejím absolvování. Byli jsme tři dospělí a 13 dětí, které se v průběhu sbírky podle svých možností střídaly, a tak jsme měli 3 nebo 6 koledníků. Po Novém roku bylo deštivé počasí a proto jsme zahájili sbírku až v úterý 3. ledna jednou skupinou po Husovicích a i tak jsme dost provlhli. Následující den se počasí zlepšilo. Sestavili jsme 2 skupiny- jedna koledovala v Husovicích a druhá v Černých Polích. Ty se pak různě obměňovaly a podle toho jsme plánovali jejich trasy, abychom přitom měli v dosahu případnou „občerstvovací stanici“. Bohužel, stihli jsme navštívit jen asi 1/3 území naší farnosti (většinou jen rodinné domky). Přitom jsme poznali 6

rozmanitost povah našich spoluobčanů. Většinou jsme se setkali s vlídným přijetím a zazpívali koledy, také i postiženým dětem nebo hodně starým lidem, kteří nemohli přijít před dům. Někde ovšem zas neotevřeli nebo sdělili, že nemají zájem. To už je na každém, jak se zachovásbírka je dobrovolná! Přestože jsme obešli menší část našeho území, napočítali jsme nakonec v kasičkách o 13 tisíc Kč více než v loňském roku- přesně 71.587 Kč. A za to patří dík nejen našim dárcům, ale taky našim koledníkům, zvláště těm nejmladším. Škoda, že se jich nepřihlásilo víc, abychom vytvořili ještě další skupinku a mohli tak obejít větší část naší farnosti. Vždyť někde na návštěvu 3 králů marně čekali. J. Zehnal


Koledníci Tříkrálové sbírky v husovických ulicích

PODĚKOVÁNÍ OTCE BISKUPA Milé sestry, milí bratři, milé děti, děkuji vám všem, kteří jste se vydali na cestu nejen do našich domovů, ale především na cestu k lidským srdcím. Děkuji vám za ochotu pomoci potřebným, děkuji i za to, že jste se nenechali odradit mrazem, nevlídným počasím ani nevlídným přijetím. Vám organizátorům děkuji za

čas věnovaný přípravě této akce i jejímu vyhodnocení. A mé upřímné poděkování patří také vám všem, kteří jste do sbírky přispěli. V naší diecézi výtěžek sbírky podpoří více než sedm desítek záměrů charitní činnosti na jižní Moravě. V modlitbě vás provází váš biskup Vojtěch 7

SRDÍČKO

ZAHÁJENÍ BEATIFIKAČNÍHO PROCESU SLUŽEBNÍKA BOŽÍHO OTCE TOMÁŠE TÝNA OP (1950 – 1990)

V sobotu dne 25. 2. v 11.30 hodin zahájil během chórové liturgie hodin boloňský arcibiskup Carlo Caffarra v bazilice sv. Dominika diecézní fázi beatifikačního procesu brněnského rodáka a dominikánského kněze Tomáše Týna. Od roku 1990 je to již pátý akt v oblasti svatořečení, který se týká rodáka z Brna nebo brněnské diecéze. Papež Jan Pavel II. v průběhu své návštěvy České republiky prohlásil 21.5.1995 v Olomouci za svatou 8

Zdislavu z Lemberka, patronku rodin, která se narodila v Křižanově. Řeholní sestra Marie Restituta Kafková, kterou v roce 1943 popravili nacisté, byla 21.6.1998 ve Vídni prohlášena Janem Pavlem II. za blahoslavenou. Sestra Restituta pochází z Brna- Husovic, kde je po ní pojmenován i místní park. Dne 26.10.2004 byl po osmi letech intenzivní práce zakončen diecézní informační proces o životě dlouholeté generální představená Kongregace sester sv. Karla Boromejského, matky Vojtěchy Hasmandové, která roku 1988 zemřela ve Znojmě-Hradišti v pověsti svatosti. Beatifikační proces P. Jana Buly (1920-1952), který byl nespravedlivě odsouzen a popraven v tzv. babickém procesu, zahájil biskup Vojtěch Cikrle 25.3.2004 . A nyní, 25.2., byla v Itálii zahájena diecézní fáze procesu blahořečení dalšího brněnského rodáka, kněze dominikánského řádu P. Tomáše Týna. Vicepostulátor procesu, P. PhLic. Efrém David Jindráček OP, zpracoval o P. Týnovi následující informaci:


Tomáš Týn se narodil 3. května 1950, manželům MUDr. Zdeňkovi Týnovi a MUDr. Ludmile Týnové, rozené Konupčíkové, jako první ze tří dětí. Po sovětské invazi do Československa r. 1968 rodina Týnova emigrovala do tehdejšího západního Německa, kde také Tomáš vstoupil do dominikánského řádu. Svoje studia však dokončil v italské Boloni, kde také jako člen České dominikánské provincie složil dne 7. října 1973 slavné řeholní sliby. Studia zakončil doktorátem teologie v Římě, kde ho papež Pavel VI. 29. června 1975 vysvětil na kněze. Ten samý den otec Tomáš nabídl soukromým slibem svůj život Bohu, jako smírnou oběť za svobodu pronásledované církeve ve své vlasti. Další léta pak strávil v Boloni jako kazatel, zpovědník, duchovní vůdce, ale také jako profesor teologie a filosofie na dominikánské fakultě, kde byl r. 1980 zvolen viceregentem. Jeho akademická činnost se vyznačovala jak velkou šíří zájmů (metafyzika, etika, teologie milosti a ospravedlnění, teologie M. Luthera), tak velkou znalostí a důrazem na učení sv. Tomáše Akvinského, kterého nejen dobře znal, ale dovedl i kriticky podat a obhájit. Jako apoštol se obracel na překvapivě široké publikum od skautů, přes dominikánské terciáře až po lidi zcela nevěřící nebo velmi vzdálené církvi. Láska k řeholnímu životu žitému podle klášterních pravidel mu vydržela po celý život. Velmi se také zasazoval za ochranu nenarozeného života, mariánskou úctu v duchu sv. Ludvíka Grignona z Montfortu a o latinskou liturgii sv. Pia V., kterou sloužil každý týden pro veřejnost. V říjnu roku 1989 byl náhle zasažen prudkými bolestmi a lékaři mu diagnostikovali zhoubný nádor s metastázemi v břišní dutině. Jeho rodiče ho nechali

převést do Německa, kde mu jako lékaři chtěli poskytnout co nejkvalifikovanější pomoc. Postupující metastáze však působily otci Tomáši jen větší bolesti. Až do posledních dnů pracoval na svém největším a později vydaném díle, Metafisica della sostanza, čítajícím bezmála tisíc stran. Ráno 1. ledna 1990 byl převezen do nemocnice v Heidelbergu, kde své nemoci podlehl, v 11 hod. Pohřben byl 5. ledna na hřbitově v Neckargemünde. Jeho hrob zdobí prostý, ale výmluvný nápis v latině: Introibo ad altare Dei (Vystoupím k oltáři Hospodinovu), slova 43. žalmu. Brzy po jeho smrti začali jeho hrob i dům kde dožil, navštěvovat poutníci, zvláště z Itálie a z České republiky, kteří se k němu obracejí o pomoc v soukromých modlitbách. Četné žádosti věřících pak v roce 2003 přiměly provinciála České dominikánské provincie, že podal oficiální žádost o přešetření jeho života a ctností prostřednictvím generálního postulátora dominikánského řádu u římské Kongregace pro svatořečení. V sobotu 25. 2. byl slavnostnímu zahájení kromě boloňského arcibiskupa, místních dominikánů a věřících také přítomen zástupce freiburgské diecéze, aktor celé kauzy a provinciál České dominikánské provincie ThDr. Benedikt Mohelník OP, generální postulátor ThDr. Vito Gomez OP a dva jmenovaní vicepostulátoři - ThDr. Giovanni Cavalcoli OP a PhLic. Efrém Jindráček, OP. Brněnskou diecézi, ve které se Tomáš Týn narodil, zastoupí Mons. Jan Mráz, rektor Papežské koleje Nepomucenum v Římě, a vicerektor Mons. František Koutný. Kromě mnoha jiných Tomášových ctitelů přislíbila účast i rodina Týnova, žijící dnes v Německu. -bb9

SRDÍČKO

CO JE TO SVÁTOST? Svátost znamená Boží působení na člověka. Pro každou důležitou životní situaci ustanovil Kristus svátost: svátost křtu pro začínající život, svátost biřmování pro sílu v dospívání, svátost manželství pro založení rodiny a svátost pomazání nemocných jako přípravu na odchod z tohoto světa. Svátost smíření jako lék pro duše nemocné hříchem. Eucharistie je svátostí, která posiluje duše. Svátost svěcení kněží uschopňuje pro práci v církvi. Svátost smíření je z vyjmenovaných svátostí považována za nejméně příjemnou (kdo se rád zpovídá). Je to svátost pokání. Byla ustanovena o velikonocích, kdy Kristus řekl apoštolům: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, budou odpuštěny, komu je zadržíte, budou zadrženy.“(Jan 20,22-23) Bereme-li Krista vážně, pak si nemůžeme namlouvat, že si se svými hříchy poradíme sami. Kdo říká „nemám hřích“ obelhává sám sebe. Hřích lpí na nás stále, dokud nás Bůh neočistí. Zpovídání je nepříjemné; bude-li nás někdo chválit, jsme spokojeni, ale ve zpovědi musíme knězi – a vlastně Kristu – odhalit tu horší stránku své duše a mu-

10

síme přiznat, že jsme zhřešili, že jsme zklamali. Je důležité vyjmenovat hříchy, i když se za ně stydíme. Vyznání osvobozuje. Před Ježíšem není třeba se stydět, vždyť On nás zná skrz na skrz a ví nejlépe „kde nás bota tlačí“. Sv. Jan Bosco viděl ve snu, jak ďáblové zavírají ústa mladým lidem, aby hřích nevyznali. Lítost projevíš, když Ježíši řekneš: lituji svých hříchů, protože jsem ti jimi způsobil bolest. Tehdy vzejde zázrak, když kněz řekne: „Odpouštějí se Ti hříchy“ – je to pro tebe zmrtvýchvstání! Získáš milost síly pro svůj další život. Neboj se, když znovu upadneš do hříchu. Jdi znovu ke sv. zpovědi. Vždyť tak to dělali i svatí, i Matka Tereza se zpovídala a zpovídá se i papež. V boji se hříchem zvítězíš, budeš-li se zpovídat. Je třeba zpovídat se pravidelně, aspoň lx měsíčně. Vyhledej zpovědníka, který tě povede. Zapomeň na výmluvy, které tě od zpovědi odrazovaly. Ježíš čeká na tebe s otevřenou náručí… Přeloženo z Modliteb za Církev a svět O. Müllerová


MUDRCI Z VÝCHODU Tříkrálová sbírka je za námi, dovolil bych si malou připomínku. V Praze a ve Vídni jsem viděl skupinky Tří králů oděných do královského oděvu: jednobarevnou či brokátovou tunikou s různobarevným pláštěm i podšívkou.Každý král měl na hlavě turban s královskou korunou.Nešetřilo se třpytivými portami, „drahokamy“ apod. Bylo to velice působivé a malebné. Domnívám se, že by taková skupinka na kolemjdoucí a oslovené zapůsobila, pozvedla úroveň celé akce; současně by to bylo pěkné

poděkování za příspěvek. Do příštích Třech králů je ještě daleko, ale co kdyby se nějaká dobrá duše přípravy královské nádhery chopila. Pro více skupinek by to patrně byla záležitost několika roků. V Matoušově evangeliu (2,1-12),jsou naši „středoevropští králové“ titulováni jako mudrci z východu. Za pokus by to stálo a další roky by takových vyšňořených skupinek, oblečených do úborů z oblasti Ježíšova narození a působení, mohlo chodit stále více. Mal

PŘÍBĚH Nebe bylo zatažené šedivými mraky, drobně poprchávalo, ale dívčí smích zněl ulicí, jako by nebylo nepohody. Pod teplými kabáty děvčat byly skryty parádní šaty, stejně jako se sluníčko schovávalo za mračny. „Je to moc prima film, Iveto,“ vyprávěla Lenka kamarádce. „Já se do toho kina taky už moc těším,“ sdělila Veronika. Pomyslela na své přípravy před zrcadlem, co dalo práce vybrat ty nejlepší šaty, ale chtěla být v kině hezká. Všechny holky se dívají na to, jak kdo chodí oblečený, ráda se před nimi dnes ukáže v nových šatech. „Máš na sobě zase tu květovanou halenku, Veroniko?“ zajímala se všetečná Zuzka. „Ne, mám něco nového,“ odsekla jí Veronika. Zuzka nejvíc sledovala, jak kdo chodí, ale dnes bude koukat. „Mně půjčila máma svou,úplně novou,“ snažila se ji ohromit Zuzka. Jako by ani nešly hlavně na film.

Po ulici šla velmi pomalu stará paní o holi. Každou chvíli si pokládala na zem tašku a oddechovala. Měly bychom jí pomoci, blesklo hlavou Veronice. Ale to bychom zmeškaly kino, říkal její „druhý“ hlas. Oba vnitřní hlasy v ní nějakou chvíli bojovaly. Holky se dál bavily o oblečení a o filmech. „Pojďte, pomůžeme té staré paní s taškou,“ pobídla je Veronika. Protáhly obličeje: „Co blázníš, za chvíli začíná kino. Nestihly bychom to. Radši přidej.“ Veronika zaváhala. „Tak ahoj,“ řekla po krátkém, avšak usilovném vnitřním zápase. Holky jen zakroutily hlavou, zatímco Veronika už brala do ruky tašku staré paní a odcházely spolu opačným směrem.Najednou jí z jejího rozhodnutí bylo moc dobře.Rozzářené oči staré paní všechno vynahradily. Jarka 11

SRDÍČKO

ŽIVOT SV. FRANTIŠKA VE VERŠÍCH (12. část)

František a Klára Když papež řeholi Františku povolil a v chrámech kázat výslovně dovolil, brzy se Assisi sešlo téměř celé, aby si poslechlo svého kazatele,

slyší o pokání, o Paní Chudobě, o tom, jak být stále Bohu ku ozdobě. Ta dívka tehdy sedmnáct let stará, to byla pozdější řeholnice Klára.

jak zamilován do Kristovy zvěsti zapálen káže o ní na náměstí v slavné katedrále svatého Rufina, kdy i jedna dívka k němu zrak upíná.

Ona už od dětství Krista milovala, v chudých ho viděla,o ně pečovala. Františka znala už jako malé děcko, věděla, pro Krista že opustil všecko.

Je láskou zmámena, o ní slyší nově, Kristovou láskou v hlase Františkově. Jeho hlas potom v duši slyší stále, i doma, pořád, tak jak v katedrále,

Dovedla by to učinit i ona? František zázrak v její duši koná, když sebe Klára ptá se takto znovu a vše ji táhne k vzoru Františkovu. Jiří Šebánek

SRDÍČKO – zpravodaj římsko-katolické farnosti při kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Brně-Husovicích. Vychází se souhlasem duchovního správce farnosti. Kontaktní adresa: Ing. Daniel Kummer, Rotalova 89, Brno nebo schránka Srdíčka v zadní části kostela nebo e-mail: [email protected] NEPRODEJNÉ. Vychází pro vnitřní potřebu farnosti. Neprošlo jazykovou úpravou. Uzávěrka tohoto čísla byla dne 16. 2. 2006, příští číslo by mělo vyjít 9. 4. 2006. 12

NA PŮST SE NETĚŠÍME, ALE MĚLI BYCHOM

Recommend Documents