Josef Fišer 2.RTDS
Výzva Oskar – vnitřní hlas Vydechla a věnovala mi poslední pohled. Plný bolesti a citu. Překvapení. Nečekala to. Nedokázala to čekat. Pak byl konec. Byla mrtvá a já nevěděl, co mám dělat. Nemohl jsem dělat nic. Bylo pozdě na všechno. A já si najednou uvědomil spoustu věcí... Asi moc věcí naráz... Zaměstnavatel Uteč. Já volám poldy.. Oskar – vnitřní hlas On za to může. On to začal. Některým lidem prostě nepatří zbraň do rukou... Hudební předěl (např. „Know you enemy – so why so sad“ od Manic Street Preachers nebo „I’m a rock“ od Simona a Garfunkla – jedna, maximálně dvě písně po částech v celé hře) Oskar – vnitřní hlas První práce, co mi dal, byl jeden bankéř. Vypasená ryba s armádou bodyguardů. Ale byl úplně blbej... prostě ryba... A pokud jde o ryby, myslím, že jich brzo bude plný celý tohle město. Evoluce se obrátil a všichni tu už jen blbnou. Nakonec skončí v moři. Tady vlastně spíš na suchu... ale vraťme se ještě k němu – ukázkový příklad, popírající Darwinovy teorie... Vrznou dveře, bankéř vejde, začne si prozpěvovat, ozve se voda, tekoucí do vany. Oskar Není moc horká? Bankéř (vyjekne) Kdo... kdo jste? Jak jste se sem dostal? Oskar Po schodech. Bankéř Ale tam jsou... Oskar Už nejsou. Tedy jsou, ale nejsou – víte, jak to myslím. Bankéř Co chcete? Oskar Peníze za vaši smrt. Bankéř To.. já... a kdo...? Oskar Čekáte, že vám řeknu jméno svého zaměstnavatele? Bankéř Já ho přeplatím...
Oskar Dal mi dvě stě tisíc. Bankéř Dám vám milion. Hned. Hned vám dám šek. Počkejte moment... tady je šeková knížka... tak. Tady máte milion... Oskar Díky. Bankéř Není zač. (ozve se výstřel) Oskar Taky si myslim. Oskar-vnitřní hlas Jen blbec by si nevzal prachy, když mu je nabízej, že? Ale nemyslete si, že to dělám jen pro ty prachy – mě to baví. Hudební předěl Hluk kavárenského prostředí Zaměstnavatel Zvládl jste to rychle. Těžké, že? Oskar Asi jako vyndat kartáček zpoza pračky... Zaměstnavatel Proto jsem to dal vám. Oskar Já čekal něco těžšího. Zaměstnavatel Těžšího? Já mám za pračkou už čtyři... Oskar (zvedne se) Tohle nemá budoucnost. Nashle. Zaměstnavatel Ještě pro vás něco mám. Tady je fotka. Myslím, že by vás to mohlo zajímat. Oskar Nemám zájem... (odchází) A to jste ji nikdy nezkusil prostě odsunout? Zaměstnavatel Co? Jo, pračku... ne. Já si radši vždycky koupím novej kartáček... Oskar Taky řešení... (zavřou se dveře) Zaměstnavatel Ale... co ta práce? ticho Zaměstnavatel – vnitřní hlas
Asi jsem zvolil špatnej přístup. Přece jen nejsem v tom ještě tak zběhlej. Ale to neznamená, že ho nechám jen tak jít. Je nejlepší, všichni to tvrděj, takže se to bez něj neobejde. Potřebuju ho. Za každou cenu. Hudební předěl Oskarovy kroky (napadá na jednu nohu), tišeji jsou slyšet další. Oskar Proč mě sledujete? Zaměstnavatel Vy o mě víte? Jste vážně dobrej. Oskar Bych musel bejt slepej, abych si vás nevšiml. Zaměstnavatel Potřebuju vás. Na tu práci... Oskar Na tu ženskou? Zaměstnavatel Není to jen tak nějaká obyčejná ženská. Tři lidi jsem na ni najal, aby ji našli. Pročesali celý město, ale ona má asi nějakej šestej smysl nebo co... Oskar Co když vůbec ve městě není? Zaměstnavatel Je. Nemá kam jít. Oskar-vnitřní hlas Tak si dej inzerát, třeba se ti přihlásí. Oskar A proč já? Zaměstnavatel Jste nejlepší. Oskar A proto mám hledat obyčejnou servírku? To bylo keců o výzvách a ty pak přijdeš s takovou ubohostí! Máte nějaký další informace, nebo jen tu fotku? Jméno? Zaměstnavatel Jen tu fotku. I proto je to taková výzva. Oskar Nechci. Sbohem. Zaměstnavatel Uvědomuješ si, že ti to nemusí jen tak projít. (kroky se zastaví) Oskar Tak to už zní trochu zajímavěji. (ironicky) Budu ještě pár dní ve městě, tak mi to můžeš zkusit znepříjemnit. Vole. Když už si tykáme. Zaměstnavatel Dal bych vám dvojnásobek! Oskar Myslíte, že mi jde o prachy? Víte co, přepíšu na vás závěť - když se vám podaří mě zabít, dokud budu ve městě, vyděláte si vy stonásobek. Sbohem. Oskar – vnitřní hlas
Možná si můžete myslet, že jsem se chvástal, ale zamyslete se nad tím - nikdo není tak blbej, aby zabíjel z pozice hlavního dědice. Pokud tedy není vážně blbej. A to on nebyl. I když byl očividně odsud... Hudební předěl Oskarovy kroky Cinkne zvonek na dveřích Recepční(žena) Dobrý den, vítám vás v našem hotelu, budete si přát? Oskar Máte volné pokoje? Recepční Jistě pane. Přejete si jednolůžkový, nebo snad více... Oskar Neviděli jsme se někdy? Recepční (koketně) Nevzpomínám si. Kde myslíte, že bychom... Oskar To nechte. Asi jen pocit. Nebyl jsem tu léta a najednou mi každý připadá známý... Jednolůžkový mi dejte. Recepční Číslo 27. Na jaké jméno? Oskar Oskar Suk. Díky. Oskar – vnitřní hlas Popravdě jsem neměl nejmenší chuť zůstávat v tomhle zapadákově. Ale už jsem řekl, že tu pár dní zůstanu, tak přece nebudu utíkat. Možná jsem doufal, že by se objevilo něco, kvůli čemu by to stálo za to... přece jen jsem tu prožil i pár hezkých věcí. Pár. A nakonec – kam jinam bych šel? Život není film a vražda opravdu zajímavýho člověka se vám nenabídne každý týden. Berete, co se naskytne, ať jste jakkoli dobrej.
Hudební předěl Zazvoní hotelový telefon. Oskar (rozespale) Ano? Hlas recepční v telefonu Dobré ráno, objednal jste si buzení na desátou? Oskar Ne, nic jsem si neobjednával. Hlas recepční Je to pokoj 28? Oskar 27.
Hlas v telefonu Promiňte. Velice se omluvám. Já... moc mě to mrzí... Dobré ráno, pane...(zavěsí) Oskar Dobrou noc... Kráva... Ozve se zaklepání na dveře Oskar Ano? Daniela (za dveřmi) Pokojská služba, pane... Oskar Ale já ještě spím... Daniela (vejde) Já vás nebudu rušit, pane... Oskar To tady člověk nemůže mít trochu klidu? Vypadněte ven, nebo vás zastřelim? Co na mě tak vejráte?! Daniela Oskar? Oskar Máte to v ubytovací knize, ne? Tak sakra zavřete ty dveře, ženská pitomá! Kam si myslíte, že jdete? Ozve se facka Oskar To si snad děláte srandu?! Daniela Ty si snad děláš srandu! Oskar Co my tykáte? Husy jsme spolu nepásli... Daniela Protože jsme bydleli ve městě! Oskar Cože? Počkejte! Teda počkej! Dani? Já tě vůbec... (prásknutí dveřmi) Oskar ...nepoznal...
Oskarovy kroky se schodiště. Recepční Pane Suk! Já se vám velice omlouvám za ten telefonát, nikdy předtím se mi to nestalo... Oskar To mi ale asi nepomůže, že? Recepční N-ne, to asi ne. Ale...
Oskar Můžete mi dát adresu té pokojské, co u mě uklízela? Recepční To nemůžu. Oskar Takže vás to probuzení asi moc nemrzí, že? Recepční Ani nevíte, jak, ale tu adresu vám vážně nemůžu dát. Dělá tu asi tři dny, jen tu zaskakuje za paní Bezdíčkovou... Oskar A adresu na paní Bezdíčkovou? Recepční Ale jistě, moc ráda vám dám adresu na paní Bezdíčkovou. Ale jen tak mezi námi – neměla bych to dělat. Ale že jste to vy. A že jsem vás dnes vzbudila.... Víte, to se mi nikdy nestalo, já jsme tu už sedmnáctý rok a ještě nikdy se mi nestalo, že bych si spletla čísla. Ve škole... Oskar Ta adresa stačí, životopis snad někdy jindy... Recepční Promiňte... promiňte, já jsme celá nesvá z toho, co se mi to stalo, jinak vůbec nejsem upovídaná, ne, to ne, to já ne... Jo, adresu (šustění papírů)... tady, můžete si ji opsat. Paní Bezdíčková... tady. Taková starší paní je to, příjemná... A co jí chcete? Oskar (odchází) Adresu té slečny, co za ní zaskakuje. Recepční Ale tu paní Bezdíčková nezná. Oskar Tak alespoň jméno... Recepční Paní Bezdíčková ale vůbec neví, kdo za ní někdo zaskakuje... Oskar Tak proč mi dáváte její adresu? Recepční Chtěl jste ji... Oskar Vy... to snad... (prásknutí dveřmi) Recepční Nashledanou... Oskar – vnitřní hlas (na ulici) Tak možná už chápete, proč jsem tenkrát odjel a proč se mi tu teď nechtělo zůstávat. Nejenže se tu nic nezměnilo navenek, ale nic se tu nezměnilo ani vnitřně. Snad jen všechno ještě víc upadlo. To je tak, když mají blbý matky a stejně blbí otcové děti, který podědí to nejlepší z blbosti předků... ještě pár generací a začnou sem jezdit turisti... Být tu moře, tak za chvíli všichni uplavou... Napadlo mě, že bude U Mloka – vždycky tam chodila, když ji něco naštvalo. Jen doufám, že tam ještě trefím. Zaměstnavatel Ale to je náhodička...
Oskar Co zase chcete? Zaměstnavatel Pořád to samé. Oskar Vám to nestačí říct jednou? Teď spěchám. Zaměstnavatel Stačí kývnout. Oskar Vy ste jak štěnice... dejte sem tu fotku... Zaměstnavatel Takže to berete? To je skvělý... Oskar Dejte to sem a nekecejte. Půl milionu. Zaměstnavatel Peníze nejsou problém. Oskar Zítra se do toho dám. A teď si dejte odchod... Zaměstnavatel Jistě, sbohem... Oskar – vnitřní hlas Řekl sbohem, ale sledoval mě dál. Být nebezpečnej, tak už nežil. Ona u Mloka byla. Ostatně dalo se to čekat. A byla to ona, teď už jsem si byl jistej. Zvláštní, že jsem ji nepoznal hned - tváře jsem nikdy nezapomínal...
Hudební předěl Otevřou se dveře, ozve se hospodský ruch Oskar (po pár krocích) Ahoj... Daniela (napije se) ženská pitomá, zapomněl jsi dodat! (luskne prsty) Hej... ještě jednou to samý. Oskar Dvakrát. Promiň. Já si sednu, jo? Daniela Ani náhodou. Oskar Díky. Tak jak se pořád máš? Daniela Blbě. A teď ještě hůř. Oskar Co se stalo? Daniela Jeden člověk, kterýho jsem kdysi dávno znala a který znal mě, mě nazval ženskou pitomou... Oskar
Já jsem tě nějak nepoznal... změnila jsi účes... Daniela Nezměnila. Oskar Máš jinou barvu vlasů. Daniela Ty si asi děláš srandu... Oskar Oblíkáš se jinak... Daniela Od tý doby, cos odjel, jsem si moc nových věcí nekoupila. Oskar Nic sis nekoupila za deset let? Daniela No dobře, teď kecám... jen jsem chtěla nenásilně přejít k otázce toho času... cos dělal celou tu dobu? Oskar Pracoval... Daniela To vysvětluje leccos. Třeba to, proč si všichni už přes pět let mysleli, že seš mrtvej. Oskar Vlastně jsem chvíli i byl. Daniela (ještě sarkastičtěji, než předtím) To je moc dojemný příběh Oskárku... Oskar Já se s tebou vůbec bavit nemusím, pokud chceš být zase sarkastická... Navíc, pokud mě chceš zas soudit a vyčítat mi mou neschopnost, tak nezapomínej na to, z jaký pozice soudíš. Já po hotelech neuklízím. Tak a teď povídej. Daniela (naštvaně) Byl to jen záskok. Za známou. Oskar Paní Bezdíčkovou? Daniela Jo! Oskar Ale ta tě prej nezná... Daniela Ale, snad ses na mě nevyptával... myslíš, že ti každej řekne pravdu? Oskar Když ne, tak to poznám. Daniela Poznáš kulový! Ani mě jsi nepoznal! Platí pán! (odejde, bouchnou dveře) Oskar Pořád křápe dveřma... (ozve se tichý smích) Oskar-vnitřní hlas Štěnice je zpátky Oskar
Aspoň byste si mohl sednou dál, když mě chcete sledovat... jestli nepřestanete, tak vás zabiju. Zaměstnavatel Jen klid. Jen jsem si chtěl ověřit, že jste to s tím přijetím myslel vážně. Asi jsem vás trochu podcenil, nečekal jsem, že ji najdete tak rychle. Oskar (chvíli mlčí) To byla ona? Zaměstnavatel Vaše budoucí oběť, ano. Oskar Chcete, abych ji zabil? Zaměstnavatel Co jste čekal? Je v tom problém? Oskar Ne. Můžu vědět důvod? Zaměstnavatel Profesionál se neptá. Oskar Já si to můžu dovolit. Zaměstnavatel Porušovat pravidla si nemůže dovolit nikdo. Oskar Vy jste je porušil první – tím, že za mnou lezete... Zaměstnavatel Řekněme, že mi stojí v cestě... a konec porušování pravidel. Oskar Jistě. Udělám to dnes. Chci odsud pryč, je to tu úplně nemožný... (odejde – Oskarovy vzdalující se kroky) Zaměstnavatel – vnitřní hlas Zajímalo by mě, jestli to jen hraje. Byl docela klidnej. Však se ještě uvidí...
Hudební předěl Tichá vinárna, občas o sebe cinknou skleničky Oskar Tebe není těžký najít. Daniela Kdybych nechtěla, tak mě nenajdeš. Zajímalo mě, jestli si ještě vzpomeneš aspoň na jedno místo. Oskar Na dvě. Nejdřív jsem tě hledal U pavouka. Daniela Chyběl jsi mi. Oskar To je vidět. (sedne si) Cos provedla, že se musíš schovávat? Daniela Proč bych se měla schovávat?
Oskar Žádná adresa v hotelu, potkal jsem chlapa, kterej se o tebe eminentně zajímá... proč tu ještě jsi? Proč se neodstěhuješ? Daniela Byl to jen záskok, adresu nechtěli... A o mě se zajímá spousta chlapů. Oskar Určitě? Daniela Co prosím? Oskar Nic, jen pokus o vtip... každopádně tenhle se o tebe zajímá trochu moc. To snad ne, to je ta slepice... Recepční (z hotelu) To jste vy, pane Suk. Á, Dani. Vy se znáte? Oskar Vy dvě se znáte? Daniela Trochu. Oskar A proč jste mi neřekla tu adresu? Recepční Ona nechtěla. Ale zahrála jsem to dobře, že? Já si chvíli přisednu, ano? A kdy jste se poznali? Daniela Když se narodil... Recepční Ty jsi... ne, na to jsi trochu mladá, ne? Daniela Sestra. Recepční Aha, nojo, haha, víš, co mě napadlo? Oskar Že je matka. Recepční Přesně. Vtipné, že? Oskar Moc. Recepční Taky si myslím. Já nevěděla, že máš bratra. Daniela Já taky ne. Deset let se tu neukázal! Oskar Musel jsem vypadnout. Tady jsem nemohl zůstat, bych byl jak všichni tihle ubožáci kolem. Tys měla taky odejít. Daniela Já neutíkám. Oskar Já neutek! Tady nechodí obsluha? Daniela Už jde. Tak to byl taktický ústup nebo jak bys to nazval? Recepční
To já bych utekla hned. Tady je to hrozný. Lidi jsou tu úplně blbí. Číšník (kroky) Pán si bude přát? Oskar Jen cesta za seberealizací. Jistě, že si budu přát. Číšník Já si to myslel. (jde pryč) Oskar Hej, počkejte... co to je za debila? Recepční Hahaha, to bylo vtipné. Vždycky mě rozesměje. Oskar Ehm... Daniela Asi se ho dotklo to o těch ubožácích. Oskar Což dokazuje, že to je pravda. Někoho mi připomíná... Daniela Na základce se ti smál, že pajdáš. Recepční (učitelsky) Nepajdá, napadá na pravou nohu... Oskar Další z důvodů, proč jsem musel pryč. V tomhle prostředí se nedalo vyrůst. Daniela Ty ses nikdy nesnažil vyrůst. Pořád ses jen vymlouval a vymejšlel si. Oskar Možná z tvýho pohledu. Vyrostl jsem. Daniela (ironicky) Dokázal jsi velké věci? Oskar Možná by tě to překvapilo... Daniela (ironicky) Ne?! Recepční Co? Co jste udělal? Oskar Udělal jsem si piloťák a chvíli lítal. Můžu se napít od tebe? Daniela Ne. Bojíš se vejšek... Recepční Vy se bojíte vejšek? Oskar Překonal jsem to. Daniela (sarkasticky) Seš frajer... Recepční Já se vejšek nebojím. A taky mám pilotní průkaz. Jen nemám ještě letadlo. Ale koupím si, malý, akrobatický. Časem... Oskar
(trochu otráven Recepční) Pak mě to přestalo bavil. Byl jsem v jedný polární výpravě. Byl jsem na K2. Taky na Sahaře. Daniela S tou svou nohou, pajdo? Recepční Neposmívej se mu, já měla taky problémy s kolenem. Jsem kvůli nim měla dvě operace... Daniela On měl mít taky, ale bál se? Recepční Vážně, vždyť tam vás uspěj, to vůbec nebolí... Oskar Já... Daniela Oskárek byl děsnej zbabělec. Do patnácti nebyl schopen udělat nic bez matky. O to nemožnější byl, když pak s tátou umřela. Byl úplně hroznej, všichni se mu smáli, neměl jedinýho kamaráda... Ale o to víc si vymejšlel. Oskar Změnil jsem se! A fakt mám žízeň... Daniela Změnil! Ani o pití si nedokážeš říct. Ani o pití si nedokáže říct. Recepční Já mu řeknu, co chcete? S ním se to musí umět... Daniela (stále sarkastická) Stačí poprosit a my ti necháme nalejt trochu vody... Oskar Deset let jsi mě neviděla, nejsi ochotná uznat, že jsem se mohl změnit? S tou obsluhou se bavit nebudu. Nakonec uvidí... Recepční Jo, on je hroznej. Dřív mi trvalo i půl dne, než mi něco přinesl... ale teď radši půjdu, asi si máte hodně co říct... ale nebuď na něj tak přísná, Dani, vždyť je sladkej... A zítra v práci... Oskar A co vlastně děláš, kromě toho zaskakování v hotelu? Daniela Já... co tě to... Recepční Zaskakování? Ona nezaskakuje, to jsem řekla kvůli tý adrese, abyste na mě nenaléhal, já bych vám ji asi jinak říct musela.... Danička se mnou dělá už osm let. Vlastně sne se mnou, formálně jsem její nadřízená, ale my to tam neberem tak vážně. Oskar Ale? A co paní Bezdíčková? Recepční To je přece Danuška. Už tři roky... Daniela (naštvaně) nechceš už jít? Recepční Jo, jo... to jsem neměla říkat? Promiň, já myslela... Daniela Ahoj!
Recepční Ahoj... nashle... (odejde) Daniela Ahoj. Oskar Sbohem... Bezdíčková? Snad ne ten Bezdíček? Největší děvkař v okolí... takže jsi vlastně skončila jako máma... Daniela Děvkař?! Není žádnej děvkař, to ty sis myslel o každým, protože sám sis nebyl schopnej najít holku! Oskar Kdysi... Daniela Jo, pardón, kdysi. Vždyť teď sis ji už našel – největší slepici z okolí! Oskar Jen si ráno spletla pokoj a... Daniela ..a tak jsi k ní přišel, protože jinak bys to asi nezvládl... Oskar Jistě, máš pravdu. Jsem vlastně pořád stejnej. A co Bezdíček? Finančně asi nic moc, když musíš dělat uklizečku, že? Ale hlavně že se máte rádi... Podvádí tě hodně? Nebo už se snad usadil? Máte už nějaký rybičky... pardon, dětičky? Daniela Sám seš rybička. Ty, zrovna ty si suď někoho, kdo narozdíl od tebe má práci, má rodinu, respekt okolí... Oskar Který je stejně omezený, jako on. Já můžu soudit – já dokázal odejít a prosadit se mnohem víc, než ti všichni takzvaný frajeři, co tu zůstali, včetně Bezdíčka. Daniela Ty? Ne?! Překonal jsi aspoň tatínka? Oskar Tátu mi nepřipomínej. Daniela (ironicky) Pořád nedostižný vzor, že? Oskar Dávno předstižený. Daniela Jistě, já zapomněla... Jdu na záchod. Oskar Já ti nelžu... Daniela Já taky ne. Fakt potřebuju. (Odejde. Přijde číšník) Číšník Ještě něco, pane? Oskar Nic jste mi ještě nepřinesl! Číšník Já vím.
(odejde) Oskar Hej... Za pár generací z nich budou opravdu jen ryby... (trochu nalomeně) Otec... otec byl děvkař. A klikař. Byl blbej jako všichni ostatní, jen měl kliku. A nemohl pochopit, že jsem to nepodědil. Matka byla zase děvka. Takže se k sobě docela hodili. Oba moc úspěšný v businessu. Jediný skutečně úspěšný lidi v okolí. Tak úspěšný, že jejich smrt slavili dlužníci tři dny. A po mě chtěli to samý. Jenže já neměl jejich kliku. Jen jejich ctižádost. Chtěl jsem být nejlepší ve všem, jenže když jsem pak v základním táboře na K2 málem umrzl... a v jediný práci, co jsem dělal, jsem se nedostal víc, než sekretářka... Za to mohla ta noha... musel jsem si najít jinou cestu. Proč se snažit být lepší, než ostatní, když je můžeš zabít? Když se nechaj zabít, nemůžou být lepší, než já, že? A oni se nechaj zabít. Vždycky. (kroky) Zaměstnavatel Velice dojemný příběh. Oskar (opět se vzchopí) Slíbil jsem vám, že vás zabiju, pokud mě budete sledovat. Zaměstnavatel Jen sleduju, jak ji sledujete. Oskar Hezká výmluva. Ale já svý slovo držím – takže ji zabiju a hned potom vás. Zaměstnavatel Mě? Co? To snad... Oskar Jen varování. Zaměstnavatel (uklidňuje se) Zdržte ji ještě hodinu, já se postarám, aby tu nikdo nebyl... Oskar Mám ji zabít tady? Zaměstnavatel Jo. Přede mnou. Za hodinu přijdu. Oskar Nezabíjím před svědkama. Zaměstnavatel Budu tu jen já. Oskar Svědek jako svědek. Zaměstnavatel Už jste kývl, že to uděláte. Chcete to snad vzít zpět? Oskar Udělám to bez svědků. Vy mně snad nevěříte? Zaměstnavatel A vy snad nevěříte mně? Chci to vidět, proto jsem to dal vám – věřil jsem, že mi to potěšení dopřejete... Oskar-vnitřní hlas Aspoň bys mi nemusel tak okatě lízt do prdele... Oskar O dvě stě tisíc víc. Zaměstnavatel
Hmmm... dobře. Tak za hodinu. Tak si zatím dejte klidně něco k pití... Oskar Srandu si ze mě nedělejte. Zaměstnavatel (udiveně) Prosím? Oskar Radši už běžte... (zaměstnavatel odchází) Zaměstnavatel – vnitřní hlas Tak jsem vážně zvědavej. Ale pochybuju, že to udělá. (Přijde číšník) Číšník Něco k jídlu, pane? Oskar (překotně) Červené víno. Číšník K jídlu? (odejde) Oskar Ne, já... ryba! (přijde Daniela) Daniela Pořád nasucho? Oskar (trochu hrdě) Dal jsem si víno... Daniela Slyšela jsem. K jídlu. (ironicky) Táta by na tebe byl hrdej. Oskar (zároveň s číšníkem) Nech si to... (přijde číšník) Číšník Tady je to víno... Daniela Díky. Číšník Ještě něco? Daniela Já zatím ne. (číšník odejde, Daniela se napije) Oskar To bylo moje víno... Daniela Říkal jsi nech si to. Oskar Ale to nebylo... tak já si dám – no, už je zase pryč. Daniela Tak ještě něco povídej... Oskar Stejně mi nevěříš.
Daniela To je pravda. Tak já půjdu... mám práci... Oskar V hotelu? Daniela Narozdíl od tebe aspoň něco! Ahoj! Oskar Ne, ještě počkej... jsme se dlouho neviděli... řekni něco o sobě... Daniela Najednou... pracuju v hotelu, žiju s Bezdíčkem. Ty seš určitě zajímavější... tak mluv. Oskar (chvíli mlčí) Jsem nájemnej vrah. (Daniela smíchy vyprskne) Hudební předěl Daniela Možná bys měl začít psát. Vyprávíš docela hezky. Věrohodně. Oskar Hmm... Daniela A nebojíš se, že to vykecám na policii? Oskar Ne. Oskar – vnitřní hlas Už by tu měl být. Mě to vážně nebaví... Daniela – vnitřní hlas Bylo by neslušný, kdybych odešla? Můžem si třeba někdy zavolat... Oskar – vnitřní hlas Co ten příběh o tom tučňákovi? To zabije deset minut... Daniela – vnitřní hlas Co to asi bylo za chlapa o kterým na začátku mluvil? Co se po mě ptal? Mám se ho zeptat? Ne, to by asi bylo neslušný... a beztak si zase vymejšlel. Oskar – vnitřní hlas Ten blbej číšník jde pryč a ani o prachy nepožádal... ryba. Ještě blbá. Daniela Ale co když nekecal? (vrznou dveře) Zaměstnavatel – vnitřní hlas Paráda, ještě jsou tady. Teď začne legrace. Uvidíme, jak nejlepší je. Oskar – vnitřní hlas Konečně... Daniela – vnitřní hlas Tak já se zeptám... Oskar To je on. Daniela Kdo? Oskar On.
Zaměstnavatel Ano, to jsem já. Daniela A kdo to jako má být? Zaměstnavatel Posel špatných zpráv. Oskar Ty ho neznáš? Daniela Jistěže ne... Zaměstnavatel Ale zná... Tak do toho, pane Suk. Zabijte zde přítomnou... paní Bezdíčkovou-Sukovou Daniela To má být vtip? Oskar Asi ne. Už mi zaplatil... Daniela Co.. to... (se smíchem) Ty uděláš všechno, aby si tě někdo všimnul, že? To je fakt blbej fór, Oskárku, fakt blbej. Víš, táta měl pravdu... (ozve se výstřel) Zaměstnavatel – vnitřní hlas Proboha... Oskar – vnitřní hlas Vydechla a věnovala mi poslední pohled. Plný bolesti a citu. Překvapení. Nečekala to. Nedokázala to čekat. Pak byl konec. Byla mrtvá a já nevěděl, co mám dělat. Nemohl jsem dělat nic. Bylo pozdě na všechno. A já si najednou uvědomil spoustu věcí... Asi moc věcí naráz... Zaměstnavatel Uteč... tak uteč. Já volám poldy.. Oskar – vnitřní hlas On za to může. On to začal. Některým lidem prostě nepatří zbraň do rukou... Mě nepatří do ruky. Zaměstnavatel Tak na co čekáš? Uteč. Oskar Jo... jen ještě chvíli... léta jsem ji neviděl... proč zrovna ji? Proč jste chtěl zabít zrovna ji... Zaměstnavatel Vlastně to byla jen zkouška... čekal jsem, že to nezvládneš, že selžeš a já to budu moct všude rozhlásit... ale to ty určitě víš, tak už padej. Oskar Zkouška? Jak jako zkouška? Chcete... chceš říct... To byla moje jediná rodina... Zaměstnavatel Já vím. A už chápu, proč seš nejlepší. Ani jsi nemrknul. Frajer. Ale už padej, a daleko. Oskar Takže...já... Suková... vdaná, pracuje léta v hotelu – a tři lidi ji nenašli... nezná člověka, co ji chce zabít... já jsem blbej... Ryba...
Zaměstnavatel Prosím? Oskar Nejdu. Nejdu už nikam... Zaměstnavatel Jenže já tě nemůžu nechat jen tak, aby tě chytli... seš nejlepší, to uznávám, ale seš riziko, pokud tu zůstaneš... Oskar Riziko? Pro koho? Pro tebe? Ty... (ozve se výstřel. Chvíle ticha) Zaměstnavatel Byl nejlepší. Zabít svou sestru bez mrknutí oka... Byl... byl, a já jsem. Dokonalej plán – stačilo dokázat, že není schopnej zabít kohokoli, jak se o něm tvrdí. Jenže on byl. Byl. Ale taky byl blbej... A teď jsem nejlepší já. U týhle práce se musí i přemejšlet, to nejde jen tak slepě. To nemůže dělat blbec. To chce myslet a pak vyjde všechno. A tohle nemohlo nevyjít. Hudební předěl, na pozadí kterého se ozve policejní siréna Policista Pan Petřík? Zaměstnavatel Ano. Policista Jste zatčen pro podezření z vraždy. Zaměstnavatel Koho? Policista Říká vám něco jméno Oskar Suk? Zaměstnavatel Vůbec nic. Policista Tak to byste nám pak mohl vysvětlit, proč vás dva dna před svou smrtí udělal naprosto neznámý člověk univerzálním dědicem celého svého majetku v hodnotě sedmnácti milionů... Zaměstnavatel Univerzálním... dědicem? Policista Půjdete s námi dobrovolně? Zaměstnavatel Do prdele... Policista Do vězení... a jen tak mezi námi – dva dny – nejste blbej? Trochu moc průhledný, ne? Zaměstnavatel Univerzální dědic... Já jsem ryba... ryba... Policista 2 Ryba? Policista Asi to chce hrát na nepříčetnost... Tak jdeme pane....
Začne hrát potichu hudba Policista Hlavu dolů, posaďte se... Policista 2 A jen pěkně v klidu... (bouchnou dveře u auta) Policista Ani se moc nebránil... Policista 2 Nečekal, že ho najdem tak brzo. To je tak, když člověk nepřemejšlí... Jdeš večer do Vačice? Policista Do Vačice? Já nevím... tam je ten blbej číšník, co mi zase nenaleje...
