THRILLER DVOJÍ TVÁŘ také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.fragment.cz
Kathrin Lange Thriller – Dvojí tvář – e-kniha Copyright © Fragment, 2014
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Kathrin Langeová se narodila v roce 1969 v Goslaru. Pracovala zprvu jako nakladatelská knihkupkyně a mediální designérka, v roce 2005 se však stala profesionální spisovatelkou. Je známá především svými historickými romány a knihami pro mládež. Dvojí tvář je její první thriller. Kathrin Langeová žije se svou rodinou poblíž Hildesheimu.
Pro Moniku a Stefanii. V přátelské náklonnosti. A pro Tjadu. Moc ti děkuji. Ty víš, za co.
Občas
1. KAPITOLA
Kim Nininu smrt připomínaly pouze maličkosti. Stejně jako dneska dopoledne. Seděla na lavici ve vstupní hale školy, na klíně měla desky s angličtinou a pokoušela se učit. Před jedním z terárií tvořících školní zoo stáli dva páťáci a se směsicí zvědavosti a nedůvěry zírali přes sklo. „Můžeš si říkat, co chceš,“ prohodil jeden z nich zklamaně. „Ale že v téhle věci fakticky sedí ještěrka, tomu teda nevěřím!“ Uromastyx stálo na štítku vedle terária, v němž se údajně nalézal ošklivý ještěr s širokým ocasem, bradavicemi na hřbetě a křivýma nohama. Byl však aktivní pouze v noci. Na každý pád ho během vyučování téměř nebylo možné spatřit. A tak se mezi páťáky každý rok znovu rozhořela diskuse, zda ještěrka vůbec existuje. Když si Kim vzpomněla, jak před několika lety stála před teráriem ona a kladla si tutéž otázku, sama pro sebe se usmála. Nina se jí vysmála. Ta myšlenka prolétla Kim hlavou jako blesk. Úsměv jí zmrzl na rtech. Bezděčně si přitiskla konečky prstů ke spánkům, jako by mohla zatlačit vzpomínky zpátky do temné díry, ze které se vynořily. Vzpomínky na ZLO. „Hele! Koukej, Luco,“ řekl jeden z páťáků. „Podívej, jak blbě čumí.“ Kluk zcela bezostyšně civěl na Kim. Polodlouhé vlasy měl umělecky vyčesané do účesu à la Justin Bieber. Kim neuhnula pohledem, snažila se tvářit pokud možno neutrálně. Cítila však, že obličej nemá pod kontrolou. Určitě na ní bylo patrné
6/11
zděšení, které vyvolala vzpomínka. Měla pocit, jako by jí tváře, čelisti, víčka i čelo a spánky ztuhly a proměnily se v kus ledu. Lucovi nebyl pohled na ni příjemný. „Pojď už,“ naléhal na kamaráda. „To je přece jedno.“ Blonďák si prudkým pohybem odhodil z obličeje trochu příliš dlouhou ofinu. „To je určitě ta bláznivka z devítky, před kterou nás varoval Leon,“ poznamenal. Vystrčil bradu a vyzývavě se zadíval na Kim. „Blé!“ udělala Kim a pocítila satisfakci, když sebou kluk trhl. Rychle se odvrátil a dlouhými kroky proběhl aulou. Spolu s kamarádem zmizel za prosklenými dveřmi. Kim se s povzdechem podívala směrem k ještěrce. „Ty se máš,“ zamumlala. „Být neviditelná je docela dobrý nápad.“ Každopádně lepší než si nechat líbit, že tě novopečení páťáci považují za blázna – za pošuka –, pomyslela si hořce. „Mluvíváš často se zvířaty?“ Posměšný hlas se ozval přímo vedle ní. Otočila hlavu a její pohled dopadl na vytáhlého kluka v černé džínové bundě. Blonďaté vlasy mu neupraveně visely do čela a v jeho očích spatřila podivně vážný výraz. „Jenom s neviditelnými,“ odpověděla. „Ale Ernie není neviditelný, jen pořád spí.“ Kim nakrčila čelo. „Ernie?“ Kluk se zasmál a ukázal na terárium. „Tak jsme ho pokřtili, když jsem byl v páté třídě.“ Pokrčil rameny. „Už je to nějaká chvíle.“ Kim si ho prohlídla lépe. Působil skoro dospěle. Odhadovala, že chodí do dvanácté, možná dokonce do třinácté třídy. Ve škole ho ještě nikdy neviděla, ale to nic neznamená. Do Všeobecně vzdělávací školy Alberta Einsteina koneckonců chodilo víc než tisíc pět set žáků. „Jasně,“ řekla a chtěla se zase věnovat angličtině. Kluk přistoupil o krok blíž. „Jsi tak nafoukaná, nebo jsi prostě jenom plachá?“ Ani jedno, ani druhé. Jsem jen podivín, který to nemá v hlavě v pořádku a trpí děsivými představami. Potlačila povzdech. „Myslím že ani jedno, jen se snažím pochopit tohle.“ Její tón jí připadal dost odmítavý, ale nezdálo se, že by to na toho kluka udělalo dojem.
7/11
„Angličtina? Ukaž!“ Aniž by čekal na její reakci, posadil se na lavici vedle ní a vzal si její desky. „Hele,“ zaprotestovala chabě Kim. „The influence of media on public and personal life,“ přečetl si nadpis článku. „Na to si vzpomínám. Nuda k uzoufání, že jo?“ Kim si odfoukla pramen vlasů z obličeje. Měla už dávno zajít ke kadeřníkovi, pomyslela si a podivila se sama sobě. Normálně si s účesem nedělala velké starosti. Měla dost práce s tím, co se jí odehrávalo v hlavě. Proč si zrovna teď vzpomněla, že by potřebovala zastřihnout vlasy? „Jde to,“ řekla. Teď, když ten kluk seděl vedle ní, si ho mohla nenápadně prohlédnout. Měl pronikavý pohled, jako by jí viděl do hloubi duše. Bylo to černou oční linkou na okraji spodního víčka? Kim si nebyla jistá. Jestli se ten kluk opravdu líčil, tak to dělal velmi šikovně, protože to nepůsobilo ani trochu zženštile. Spíš naopak. Vycházela z něj zvláštní, fascinující vůně, směs deodorantu a něčeho dalšího, velmi mužného. V ušním lalůčku měl malou stříbrnou náušnici, která Kim připadala zvláštním způsobem povědomá. Prohlédla si ji lépe. …vážka… Polekaně sebou trhla. „Co je?“ Kluk se předklonil. Jeho šedozelené oči si Kim ustaraně prohlížely. „Jsi úplně bledá!“ Kim polkla. Seber se, ty kozo pitomá, nadávala si v duchu. Náušnice ve skutečnosti vůbec neměla tvar vážky, byl to malý stříbrný křížek. Jenom na první pohled vypadala jako… Kim se otřásla. Nemysli na ZLO! napomínala sama sebe, ale už bylo pozdě. Pohled na náušnici – vlastně naprosto bezvýznamná maličkost – ji dočista vyvedl z míry. V hlavě jí začaly divoce vířit myšlenky. Rychle se kousla do rtu. „To je dobrý. Jen jsem si myslela…“ Skončila uprostřed věty. Tomu klukovi nedluží žádné vysvětlení, proč tu tedy tak koktá? Srdce jí bušilo tak silně, že ho cítila na vnitřní straně žeber. Chlapec na ní spočíval pozorným pohledem. „Jsi si jistá, že je všechno v pořádku?“ Jeho starostlivost šla Kim na nervy. Vytrhla mu desky s angličtinou z ruky a vyskočila. „Musím běžet.“
8/11
I on se zvedl. „Jasně.“ „Mám biologii v bloku A.“ Proč mu to vykládá? Nedokázala odtrhnout pohled od jeho očí. „Fajn.“ Rázně se otočila a chtěla odejít, když ji jeho hlas ještě jednou zastavil. „Hej!“ Ohlídla se přes rameno. „Jak se vlastně jmenuješ?“ „Kim,“ odpověděla. Usmál se. „Ahoj, Kim. Já jsem Lukas.“ Jeden špičák měl trochu nakřivo. ***
Když konečně dorazila do učebny biologie, na Lukase už téměř zapomněla. Ale Sabrina s Marií, její dvě spolužačky, se na ni okamžitě vyřítily a rychle jí ho svými otázkami zase připomněly. „Co od tebe chtěl ten kluk před chvílí?“ ptala se Marie zvědavě. Zřejmě Kim s Lukasem zahlédla. Kim zakoulela očima. „Nic.“ Obě dívky se na ni pochybovačně zahleděly. Dřív – v dobách před ZLEM – byly Sabrina s Marií Kiminy nejlepší kamarádky, ale to už bylo dávno. Teď Kim někdy jen stěží snášela jejich věčné žvanění, zvědavé otázky a pohledy. „Nám nic nenamluvíš, miláčku,“ prohlásila Sabrina. „Něco se děje, vidím to na tobě. Souvisí to s tím klukem?“ „Jmenuje se Lukas,“ řekla Kim mechanicky. Sabrina stáhla obočí. Měla velmi světlé obočí, obtahovala si ho černou tužkou. V jejím bledém obličeji vypadalo pod světle plavými vlasy jako dvě černé klády. „Vyprávěj!“ Chystala se do Kim zavěsit. Ale Kim se odtáhla. „Co mám vyprávět?“ Sabrina si povzdechla. „Už je načase, aby ses začala chovat normálně, víš? Balí tě sladkej kluk z desáté třídy a ty jsi chladná jako psí čumák!“ „Z desítky?“ vyklouzlo Kim. Mohla by přísahat, že Lukas chodí nejméně do dvanácté třídy.
9/11
Sabrina se vítězně ušklíbla. „Já to věděla. Líbí se ti!“ „Zvláštně voní,“ odvětila Kim pokud možno netečně. V duchu ale myslela na Lukasovy oči. Pak se podívala na Marii. Vypadala dost naštvaně. Sabrina se zasmála. „Tak to už jste byli u sebe tak blízko?“ Marie stiskla rty a přihladila si pečlivě učesané vlasy za uši. Obyčejně to byla ona, kdo ulovil ty nejhezčí kluky, a bylo vidět, že ji štve, že se Lukas evidentně zajímá o Kim. Kim se demonstrativně odvrátila, ale Sabrina ji nenechala tak snadno uniknout. Obešla Kim a odřízla jí cestu do třídy, kterou učitel biologie Schröder právě otevřel. „Je opravdu teprve v desítce, vím to od jeho spolužáků. Bavili se o něm na dvoře. Je ve škole teprve pár dní. Prý na delší dobu přerušil studium.“ Kim si přitiskla tašku k hrudi a změřila si Sabrinu opovržlivým pohledem, aby jí dala najevo, že ji detaily o Lukasovi vůbec nezajímají. „No a?“ řekla naschvál znuděným tónem. Sabrina konečně pochopila, že Kim má zase jeden ze svých záchvatů asociálního chování. „Někdy jsi vážně protivná, víš o tom?“ postěžovala si. Když Kim jen lhostejně pokrčila rameny, Sabrina tiše zaklela a sykla: „Ále, dělej si, co chceš!“ Pak se otočila na podpatku. „Pojď, Marie.“ Místo do Kim se zavěsila do Marie a odvlekla rozmrzelou dívku do učebny biologie. Sabrina měla pravdu! Kim se někdy chovala naprosto nemožně. Nemohla ale jinak. Když se jí v hlavě vynořily vzpomínky na ZLO, nedokázala se účastnit nezávazného žvatlání svých spolužaček. S povzdechem následovala ostatní. Přírodní vědy Kim neměla moc ráda, ale biologii přímo nenáviděla. Aby se nemusela dívat na světelné tabule visící na podélné stěně učebny, prošla místností s očima upřenýma na podlahu. I tašku si pokládala na místo se sklopenou hlavou. Zamyšleně si sundala sako a pověsila ho přes opěradlo židle. Lukas měl na sobě džínovou bundu. Kdo dneska něco takového nosí? Posadila se.
10/11
Vepředu u katedry si začal pan Schröder vyndávat knihy, které si přinesl na hodinu. Sabrina, která seděla v lavici před Kim, se ohlédla. „Říká se, že byl ve vězení,“ zašeptala. Marie na ni vrhla zlý pohled. Ale Kim obě dvě prostě ignorovala. Věděla, že Sabrina mluví o Lukasovi, ale momentálně jí to bylo jedno. Veškerou vůli spotřebovala na to, aby se neustále upřeně dívala na své ruce. V žádném případě nesmí pohlédnout na pestré kresby na tabulích! Úplně vpředu, to přirozeně věděla, viseli kočkovití, vedle nich vodní savci. Na pozorovatele se šklebil velký delfín. Po vodních savcích přišli na řadu hlodavci. A pak, vzadu, kam však Kim dosud dohlédla jen koutkem oka, visela tabule s hmyzem. Soustředěně zírala na bílé klouby, které jí vyvstávaly na zaťatých hřbetech rukou. Ale její pohled stále jako magnet přitahovala měňavá okřídlená zvířata. Doputoval až na velkou zelenou vážku uprostřed obrazu. V tom okamžiku se Kim udělalo špatně.
@Created by PDF to ePub
