TEZE K DIDAKTICE HV HRA NA FLÉTNU
O zobcové flétně - zobcová flétna je jedním z nejstarších hudebních nástrojů - byla často používána pro domácí muzicírování a od 20. stol. se zásluhou Carla Orffa začala uplatňovat také jako ideální nástroj k rozvoji dětské hudebnosti, a proto postupně zdomácněla i ve škole - aktuální jsou polemiky o tom, zda lze chápat hru na flétnu jen jako „přípravný nástroj“ a urgentní potom otázky, jací pedagogové hru na flétnu vyučují1 - vyrábí se ze dřeva nebo z umělé hmoty - nečastěji používané flétny: sopránová, altová, tenorová, basová2 - tón vzniká v hlavici tím, že ženeme vzduch štěrbinou v zobci na hranu zvukového otvoru zvanou ret (labium) -podle zobce, který umožňuje hru pouhým foukáním, pak označujeme flétnu zobcovou na rozdíl od flétny příčné, kde k vyloudění ušlechtilého tónu je třeba dovednosti zvané nátisk
k zamyšlení:
Uvědomíme-li si, že zobcová flétna prodělala od doby barokní jen minimální konstrukční změny, nepřekvapí nás, že technika hry (především v oblasti tvoření tónu a artikulace) do značné míry vychází z chápání hudby 17. a 18. stol.
PRO ZAJÍMAVOST – VZNIK PANOVY FLÉTNY PODLE STAROŘECKÉ MYTOLOGIE Panova flétna je jedním z nejstarších hudebních nástrojů. Její původ sahá až do samých počátků civilizace. Již v době kamenné byla vyráběna z rákosu, třtiny a bambusu. Název „Panova“ pochází ze starověkého Řecka, z řecké mytologie. Podle pověstí žil v Arkádii jistý bůh Pan, ochránce pastýřů a stád, který se zamiloval do krásné nymfy Syrinx. Jelikož Pan byl napůl člověk a napůl kozel, není divu, že sličná nymfa jeho lásku neopětovala. Když se Panův zájem stal pro nymfu nesnesitelný, začala před ním prchat. Pan ji však stále pronásledoval, až se dostali k řece. Syrinx už neměla kam uprchnout, a tak se na vlastní žádost nechala od vládce všech bohů Dia proměnit v rákosí. Panova láska k Syrinx byla však natolik silná, že si z onoho rákosí udělal píšťalu a po večerech na ní vyhrával smutné písně.
1
Claude Debussy se tímto příběhem nechal inspirovat a napsal snad nejznámější skladbu pro sólovou (příčnou) flétnu: http://www.youtube.com/w atch?v=pYi7FG5Yf28
Viz příloha KVAPIL, J. Zobcová flétna v tuzemském hudebním školství. Talent, roč. 2009, č. květen/červen, s. 20-22. V praxi se však tenorová ani basová flétna u dětí moc nepoužívají, protože malé děti zpravidla nemají dostatečně dlouhé prsty. 2
VYUŽITÍ FLÉTNY V HUDEBNÍ VÝCHOVĚ - výhody flétny: nízká pořizovací cena dostupnost hry i pro děti předškolního věku snadnost počátků hry z not i zpaměti možnost kolektivního muzicírování její něžný zvuk se dobře pojí s dětským hlasem
studium flétny: katedra hudební výchovy Univerzity Palackého otevřela obor Hra na zobcovou flétnu se zaměřením na vzdělávání některé školy pořádají cykly seminářů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (např. konzervatoře v Brně a Ostravě)
- nevýhody: při kolektivní výuce není snadné zajistit správné osvojení techniky hry a předcházet případným zlozvykům učitelé vyučující hru na flétnu v ZUŠ k tomu mají potřebné vzdělání v podobě soustavného studia hry na tento nástroj, zvládnutí metodického uspořádání učiva – učitelé na ZŠ takovýmto komplexním uměním neoplývají, byť by sami byli výbornými hráči – a ani katedry vysokých škol jim takovéto vyčerpávající vzdělání poskytnout nemohou… (zjednodušeně řečeno: v ZUŠ taky nevyučují matematiku, přestože všichni učitelé umějí počítat) – z tohoto plyne nutnost pedagogů se v oblasti hry na flétnu kontinuálně vzdělávat ať již v podobě soustavného studia pro dospělé na základních uměleckých školách či pravidelnou účastí na seminářích věnovaných zobcové flétně Literatura ke hře na flétnu:
Jan a Eva Kvapilovi: FLAUTOŠKOLA - současná učebnice respektující nejnovější trendy i ze zahraničí. Pokud s flétnou začínáte, oceníte zejména Metodický sešit pro učitele. Výhodou učebnice je pestrý výběr not od lidových písní, přes staré renesanční tance až k současným hitům. Autoři kladou důraz na rozvíjení hudebnosti žáků, počítají s jejich tvořivými činnostmi.
Eva Jenčková: HUDBA V SOUČASNÉ ŠKOLE – ZOBCOVÁ FLÉTNA - stručná brožura shrnující všechny zásady hry na flétnu včetně notových ukázek
Ladislav Daniel: NAŠE PÍŠŤALKA - sto českých a moravských lidových písní s doprovodem zobcové flétny, nabízí i dvojhlasé úpravy. Cenný notový materiál („zpěvníček“), neobsahuje teorii, ani metodiku.
Pozn: Publikací k flétnové hře existuje nepřeberné množství, tyto tři uvedené zde zmiňuji pro jejich aktuálnost (Kvapilovi), dostupnost (Jenčková) či nadčasovost (Daniel)
údržba flétny: a) plastové flétny - nevyžadují žádnou zvláštní péči - po každém hraní je vhodné nástroj vysušit zevnitř pomocí vytěráku nebo plátěného kapesníku - čas od času lze flétnu umýt zevnitř i zvnějšku zředěným saponátem na mytí nádobí - jednou za 3-4 roky je vhodné vazelínou promazat čepy spojující jednotlivé díly flétny b) dřevěné flétny - potřebují více péče – vysušení po skončení hraní je nezbytností, poté je vhodné nechat nástroj pár hodin mimo obal, aby mohl „dýchat“ - je třeba pravidelně olejovat (podle pokynů výrobce) Zobcové flétně škodí: vlhko, prach (špinavá flétna hrozí infekcí i samotnému hráči), změny teplot (přechody z tepla do zimy, prudké slunce nebo mráz), náraz! VYCHOVÁVEJME DĚTI K TOMU, ABY ZACHÁZELY S FLÉTNOU ŠETRNĚ !
poznámka k doprovázení flétny - klavír se obvykle se zobcovou flétnou hůře pojí (problematiky ladění), tóny flétny vyznění krásně s kytarou nebo cembalem - doprovázení zobcové flétny vyžaduje od klavíristy daleko subtilnější projev, než na jaký je běžně zvyklý.
Léčivá píšťalka – zdravotní účinky flétny - u starých Egypťanů byl správný dech nazýván lékem pro uzdravení krále. Staří Řekové věřili, že bránice je sídlem duše. Smějeme-li se, pláčeme-li, chceme-li se soustředit nebo vztekat, záleží to na našem dechu; bránice je náš nejdůležitější dýchací sval. Stanete-li se jejím pánem, naučíte-li se ji ovládnout, přinese vám to mnoho užitku. Ovlivní váš fyzický i psychický stav a naopak; důsledkem špatného dýchání můžeme mít potíže s páteří i bolesti žaludku. - při vadách řeči je hra na zobcovou flétnu jako rehabilitace vítaným pomocníkem logopedů. Pravidelné rytmické rozkmitávání špičky jazyka pomáhá procvičovat mluvidla a je vhodným cvikem ke zlepšení artikulace. Prospívá i zlepšení sebevědomí dětí s těmito vadami řeči. - hra na píšťalku a výběr dechových cviků upevňují v dětech správný způsob dýchání a zlepšují činnost celého dýchacího ústrojí. Děti potom lépe překonávají obtíže, které mají s dýcháním při rýmě a jiných onemocněních z nachlazení. Pravidelným dechovým cvičením mohou děti předcházet oslabení dýchacího ústrojí stejně tak jako vadnému držení těla, které je pro většinu dětí typické. - Léčivá píšťalka je název projektu pro děti s dýchacími potížemi.
DÝCHÁNÍ - správné dýchání je nepochybně základem veškeré pozdější hry a její kultivace - základem hry na flétnu je brániční dýchání Při hře se nadechujeme pootevřenými ústy, ke hře na flétnu nepatří nádech nosem! - dechovou oporu a správné návyky zajistí soustavná kontrola učitele, žáci musejí před začátkem hraní projít určitou nezbytnou dechovou průpravou - protože je flétna nástrojem dechovým, práce s dechem je soustavnou pracovní náplní hodin! příklady cviků na začátek3 spálený prstík smítko na jazyku udýchaný pejsek plamínku, nezhasni!
3
Přesný popis najdete v publikaci A. Tiché: Učíme děti zpívat nebo v publikaci E. Jenčkové Hudba v současné škole – zobcová flétna.
Hraní na jedné noze (k aktivizaci bránice) - Stojíme-li při hraní na jedné noze (druhou držíme nad zemí mírně zvednutou), bránice i ostatní dýchací svaly se automaticky udržují v aktivovaném stavu – nenásilně tím dosáhneme pocitu dechové opory zahrajte libovolný tón (stůjte oběma nohama na zemi) zahrajte stejný tón s jednou nohou mírně zvednutou a poslouchejte, jak se barva tónu změnila pokus opakujte a všimněte si, které svaly se aktivují, když stojíte na jedné noze představa nádechu „do břicha“ by měla vést žáka k tomu, že dech automaticky směřuje do spodní části plic, což je podmínkou kontrolované práce s tónem osvědčenou pomůckou pro uvědomění si pohybu dýchacích svalů je použít zatěžkanou
ledvinku obepínající břicho a boky žáka. Dítě cítí místo, kde je ledvinka umístěna, jako střed na břiše, kam nejvíce směřují svůj dech nádech chodidly - žák zaměřuje svoji pozornost na chodidla s pocitem, jako by vytahoval vzduch ze země. Nádech směřuje do spodních plic, aniž se pohybují ramena a nafukuje hrudník Pro hru na zobcovou flétnu (především sopránovou) nepotřebujeme velké množství vzduchu, učíme se spíše vzduchem šetřit a hlavně ovládat stálý proud, který vydechujeme.
- cílem hry je stabilní vyrovnaný tón (bez vibrata) - schopnost ovládání dechu a tónu a tónovou představivost rozvíjejí takováto cvičení:
SPRÁVNÝ POSTOJ - správné držení těla je podmínkou kvalitního dýchání i ovladatelnosti prstů - při hraní můžeme stát nebo sedět - pokud stojíme, nohy jsou mírně rozkročené, stojíce na celých chodidlech
DRŽENÍ ZOBCOVÉ FLÉTNY - zásadní jsou tři opěrné body: spodní ret, pravý palec a opěrný pravý malíček - levá ruka - drží flétnu v horní části korpusu: palec levé ruky zakrývá spodní dírku, malíček levé ruky nikdy nehraje - pravá ruka drží flétnu ve spodní části korpusu
- Vzhledem k tomu, že nezvládnutí levého palce v začátcích bývá zdrojem nežádoucího napětí v levé ruce, doporučuje se, aby se žáci seznámili nejdříve s pomocnými hmaty, při nichž levý palec nezakrývá tónový otvor
-při hře leží hlavní část váhy nástroje na pravém palci (přidržují ji i hrající prsty) - pravý palec nikdy nehraje
Jak poskládat prstíky na dírky prsty, které nehrají, jsou volně zvednuty nad svými dírkami asi ve výšce 1 cm nehrající prsty nelze uzavírat do dlaně dírky se zakrývají bříškem prstů, nikoli jejich špičkou jestliže se místo očekávaného tónu ozve jiný, zkontrolujte přiložení všech prstů. Velmi citlivé jsou na dokonalé zakrytí dva nejhlubší tóny c1 a d1
DÍRKY NA FLÉTNĚ HLADÍME, NEMAČKÁME!
aktivita prstů - pro pohyb prstů je základem princip aktivity – když se prst nehýbe, je ruka naprosto uvolněná - jemná motorika není u dětí dostatečně rozvinutá, aktivní pohyby prstů dělají většině žáků potíže, proto trpělivě budujeme citlivost a rozvíjíme správné návyky - velmi vhodné je zařazení cvičení nasucho (pohybování prsty na tónových otvorech bez dechu)
- pod pojmem technika hry na zobcovou flétnu se často mylně rozumí prstová technika, je však třeba v začátcích neupřednostňovat prstovou techniku na úkor ostatních prvků
POLOHA FLÉTNY V ÚSTECH - zobec flétny nepatří do úst, ani mezi zuby! - nástroj je opřený o spodní ret - zobec flétny neolizujeme, sliny jí škodí FLÉTNA BYDLÍ NA SPODNÍM RTU!
ARTIKULACE - základní výrazový prostředek zobcové flétny - nejdůležitější dovedností je tzv. párování = střídání tvrdšího a jemnějšího nasazení (TýDý)4 - tzv. dvojitý jazyk – artikulace využívající kombinaci souhlásek TK, DG má svůj význam pouze u pokročilých žáků, pro začátečníky je nevhodný
4
„Samohlásky v artikulačních slabikách se při hraní nevyslovují a neovlivňují tedy nasazení ani tón přímo. Mají vliv nepřímý – myšlená samohláska tvaruje ústní dutinu, jazyk nebo rty, čímž se mění proudění vzduchu v ústech. Nejvhodnější pro flétnovou artikulaci je německé ü. Tato samohláska v sobě spojuje výhody našeho „u“ a „y“. (Jan Kvapil)
Nejčastější chyby, které se u dětí vyskytují flétna zasunutá do úst dýchání nosem mluvení do flétny nafukování tváří zvedání ramen při nádechu křečovitý stisk skrčené prsty do dlaně obrácené držení
Než začnete se samotnou hrou, nezapomeňte poskytnout žákům dostatek příležitostí, aby svůj nový nástroj prozkoumali, aby je poznávání jeho zvukových možností neustále obohacovalo!
Ptáčku, zazpívej (E. Jenčková) Oddělte hlavici flétny a vezměte ji do levé ruky. Přiložte zobec ke rtům a plynule foukejte do štěrbiny. Pravou rukou regulujte vzduchový proud zespodu hlavice. Hledejte různé zvukové možnosti pro napodobení ptačích hlasů. Zkuste například kroužení dlaní, střídavé zakrývání a odkrývání spodního otvoru, hru s dusítkem (vloženým ukazováčkem); pohyb pravé ruky různě rytmizujte. Poslechněte si zpěv ptactva vcelku i každá ptačí hlásek samostatně.
Další náměty ke hře s flétnou najdete na konci handoutu jako přílohu.
Další tóny získáme tzv. přefukováním . Nutíme-li sloupec vzduchu do větších kmitů, např. silnějším foukáním, rozdělí se na dvě poloviny, které kmitají samostatně dvojnásobnou rychlostí. Tím vzniká tón o oktávu vyšší. Takto můžeme přefouknout všechny tóny základní řady, čímž dostaneme rozsah dvou oktáv. jak rozeznáme nástroj německého typu od nástroje barokního typu? Podle velikosti šestého otvoru. Je-li tento třetí otvor zdola ze všech největší, je to nástroj barokního hmatu. Naopak je-li nejmenší, jde to nástroj německého hmatu.
METODIKA FLÉTNOVÉ HRY PODLE JANA KVAPILA – FLAUTOŠKOLA (výběr) S každým novým žákem přichází především člověk, kterému se učíme naslouchat!
1. dechová cvičení na hlavici flétny, uvolněný postoj, osvojení si principu artikulace (flétnové řeči), 2. flétnové počasí - cvičení se dá zahrát
*jen na hlavici *s pravou rukou v základní poloze (palec + opěrný malíček) bez zakrytí dírek levé ruky * popř. s již známými prstoklady
- Cílem je podpořit hravou formou zvukovou představivost žáka. Níže uvedený popis provedení chápejme jako návrh, nebraňme dětem ve vlastní tvořivosti a používání dalších prvků. Nepodceňujme tyto hry – žák si zvykne, že hudba a zvuky jsou schopny vyjadřovat nejrůznější pocity, pojmy, později i příběhy… - Flétnové počasí využijeme jako kontrast, žák se může na chvíli jen tak „vyřádit“. Možné provedení: mrholení – slabý tón („šeptání do flétny“), měkké rychlejší nasazení kroupy – jednotlivé údery jazykem, trochu delší, silnější tóny blesk – silný úder jazyka na začátku, postupné dechové glissando dolů vánek – „vzdušný“ zvuk – foukání do flétny opřené o spodní ret s mírně pootevřenou pusou vichr – nárazy zvuku (nemusí být hezké), možno hrát bez nasazení mlha – levá ruka se pohybuje nad lábiem, pianissimo
3. Správné držení flétny, hmat tříprstík, dechová cvičení
4. První opravdové tóny: g1, a1, h1
poznámka - každý tón procvičujete zvlášť, kombinujete s dechovými cvičeními, dynamikou, artikulací a hrou not v rytmu Toto může být např. učivem na celé druhé pololetí v ZŠ – nechtějme žáky naučit „hodně“, ale „kvalitně“!
5. tóny c2, d2 takto lze např. procvičovat nové tóny
6. tóny e1, d1, fis1
7. nové tóny c1, f1
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
poznámky k výuce hry na flétnu a uspořádání učiva zásada soustavnosti a systematičnosti zde platí jako absolutní dogma snažte se do flétnové výuky zakomponovat takové prvky, kterým se právě věnujete v oblasti rytmického výcviku či intonace – volte takové písně, aby podporovaly vámi již probrané učivo (např. nota čtvrťová z oblasti rytmiky + např. třetí stupeň v durové tónině z oblasti intonace) nikdy nepovažujte hru na flétnu za čistou řemeslnou činnost, rozvíjejte v dětech hudebnost (harmonické cítění, paměť…) – nedovolte, aby žáci hráli mechanicky bez tónové představy platí, že k dvojhlasé hře můžete přejít jen tehdy, mají-li za sebou žáci určitou rytmickou průpravu (např. rytmické kánony), podpůrný doprovod flétny (part druhého hlasu) vám pomůže i při zařazování vícehlasého zpěvu cílem není vychovat z dětí dokonalé profesionály, ale poskytnout jim příležitost, aby si vyzkoušeli hru na dostupný hudební nástroj, aby se rozvíjely jejich volní vlastnosti, aby se naučily zvládat případné počáteční nezdary a snad aby se naučily vážit si práce, kterou do sebe investují, aby jejím prostřednictvím mohly rozdávat radost z pouhého muzicírování…
PŘÍLOHY Motivační básničky o flétně Pouštím kulatými vrátky tóny ven – a nikdy zpátky! Co je to? flétna
„Prstík s prstíkem se střídá, každý prstík dírku hlídá. Počká si, až přijde čas, zakryje svou dírku zas.“
Hry s prvním tónem (Eva Jenčková)
Sólo pro bublinku Jeden z dvojice vypouští bublifukem do prostoru bublinky. Druhý si vyhlédne nejkrásnější bublinku, stále sleduje její pohyb očima a hraje jí tak dlouho, dokud nepraskne. Sólo pro bublinku lze různě kombinovat z dlouhých a krátkých tónů h1, později i z jiných tónů. Pak si dvojice své úlohy vymění
Hry s melodií (Eva Jenčková)
Živé tóny Zahrajte si melodie ze tří tónů, které hraje levá ruka. Tři hráči na flétnu stojí vedle sebe a každý z nich hraje jeden tón na flétnu. Zleva doprava mají určeny tóny g1, a1, h1. Před nimi stojí skladatel i dirigent v jedné osobě. Ukazuje na flétnisty a ti podle něj hrají své tóny v různém pořadí, tempu a rytmu. Dirigent ukončí své vystoupení tónem g1.
Klavírní nápověda Učitel si dohodne s hráči na flétnu řadu tónů, která se bude při hře používat, např. tóny g1- d2. Tóny nejprve zahraje na klavír, zobcové flétny je zopakují. Potom učitel zahraje první tón a oznámí jeho jméno. Hráči na flétnu ten tón zahrají a pak pokračují ve hře podle sluchu s klavírní nápovědou.
