Masarykova univerzita Filozofická fakulta Psychologický ústav
Teze disertační práce
2007
Jana M. Havigerová, roz. Petříková
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Psychologický ústav Klinická psychologie
Jana M. Havigerová, roz. Petříková
Postoj k fenoménu mobilní telefonie (se zvláštním zřetelem na známky potencionální závislosti na mobilním telefonu)
Teze disertační práce
Vedoucí práce: prof. PhDr. Mojmír Svoboda, CSc. 2007
2
Prohlašuji, že jsem disertační práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
________________________________
3
Doktorská disertační práce obhájena dne 24.6.2004 před komisí ve složení:
předseda:
prof. PhDr. Josef Švancara, CSc.
členové:
prof. PhDr. Mojmír Svoboda, CSc. (FF MU) Doc. PhDr. Michal Černoušek, CSc. (FF UK) Doc. PhDr. Evžen Řehulka, CSc. (PdF MU) Doc. PhDr. LubomírVašina, CSc. (FF MU) PhDr. Tomáš Urbánek, PhD. (AV ČR) Mgr. Šárka Portešová, PhD. (FF MU)
(FF MU)
4
OSNOVA 1
Úvodní slovo_______________________________________________________ 6
2
Řešený problém ____________________________________________________ 7
3
Klíčová slova ______________________________________________________ 7
4
Teoretická východiska _______________________________________________ 7
5
Výzkumné otázky ___________________________________________________ 9
6
Výzkumný postup __________________________________________________ 10
7
Získané výsledky __________________________________________________ 11
8
Závěr____________________________________________________________ 14
9
Bibliografie ______________________________________________________ 15
10
Shrnutí ________________________________________________________ 18
11
Summary ______________________________________________________ 20
5
1
ÚVODNÍ
SLOVO
Budoucnost je vždy novým způsobem oživená minulost, prohlásil Marshall McLuhan, zakladatel oboru médiologie, a s jeho slovy nelze než souhlasit. Sledujeme-li předlouhou vývojovou linii lidského rodu, snadno dojdeme k závěru, že snad nejvýznamnějším atributem lidství je zřejmě jedinečná forma uchopení světa (pojmové myšlení) a jeho sdílení (verbální komunikace). Paul Watzlawick, významný psycholog a „pragmatik komunikace“, hovoří o dvou modalitách a to analogické a digitální formě komunikace. Obě tyto formy jsou dodnes neodmyslitelným základem veškerého sdělování mezi lidmi; s postupem času se však obohacuje a rozšiřuje repertoár médií, která umožňují sdělování komunikačních obsahů. Ojedinělé pojetí vývoje lidstva podle převládajícího komunikačního prostředku podali DeFleur a Ball-Rokeachová, vyhlášení teoretici médií, kteří ve své teorii proměn poukazují na souvislosti mezi expanzí nového komunikačního prostředku a biopsychosociálními proměnami pozorovatelnými u člověka. Poslední popsanou etapou v teorii proměn je etapa počítačů a internetu. Je však zcela zřejmé, že tímto obdobím vývoj komunikace zdaleka nekončí. Již ve své diplomové práci z roku 1997 zaměřené na etapu masmediální komunikace jsem mohla bez rozpaků prohlásit, že vývojové kyvadlo se obrací zpět, směrem k individuálně laděným formám komunikace probíhajícím v reálném čase s možností aktivní participace příjemců, a rozmach mobilní telefonie dal tomuto trendu podle očekávání za pravdu. Rychlost, s jakou si mobilní telefon podmanil současnou společnost, mne přivedl k rozhodnutí dočasně odložit rozpracovaný projekt z oblasti psychologické analýzy rukopisných materiálů a přijmout za svůj úkol zachytit dynamicky se měnící postoj k fenoménu mobilní telefonie, kterýžto je námětem této práce. S ohledem na naši klinickou orientaci jsme se rozhodli zakomponovat do této studie rovněž hledisko tzv. závislosti na mobilním telefonu. Studie má průřezový charakter. Jejím prvořadým cílem bylo zachytit status quo v době, kdy ještě nezanedbatelná část populace (zhruba jedna třetina obyvatel České republiky) nebyla vlastníky mobilního telefonu a kdy jsme o mobilním telefonu mohli stále ještě hovořit jako o novém jevu (dosud nedošlo k přenosu postojů a zvyklostí ve vztahu k mobilnímu telefonu z jedné generace na generaci následující). Rozhodli jsme se pro formu mapování postoje, včetně složky zachycující potencionální závislost na mobilním telefonu, která umožňuje uchopit téma v dostatečné šíři i přiměřené hloubce. Předloženou písemnost pojímáme jako zdrojový materiál pro další výzkumy v široké oblasti psychologie mobilní telefonie. V následujících letech plánujeme provést v určitých časových odstupech další šetření, která nám umožní sledovat posun v postojích plnoletých obyvatel Česka k fenoménu mobilní telefonie. Dále bychom se v budoucnu chtěli věnovat několika samostatným studiím, ve kterých zamýšlíme zpracovávat nejzajímavější otázky a hypotézy, které vyplynuly z výsledků tohoto šetření.
6
2
ŘEŠENÝ
PROBLÉM
Lidová moudrost praví, že čím člověk zachází, tím také schází. Ke stejným závěrům, ač s poněkud méně hodnotícím akcentem, dochází odborná veřejnost (médiologocé, psychologové, kulturologové…). I my můžeme s jistotou konstatovat, že technologie, jimiž se obklopujeme, a které se stávají nedílnou součástí našeho života, zanechávají neoddiskutovatelný otisk na lidech samotných. Nejlépe se tento otisk zkoumá zvenčí, ať už časově zvenčí, tj. zpětně, kdy už se technologie dostatečně ustálily v každodenním chodu společnosti i jejích menších jednotek, tedy rodin a jednotlivců, a kdy se zvyklosti a vlivy přenášejí z generace na generaci či prostorově anebo kulturně zvenčí, jinými slovy odjinud, což umožňuje kýžený nestranný nadhled nad probíhajícími změnami. Současná společnost se nachází uprostřed nové etapy, pro kterou se ustálilo označení informační či informačně komunikační revoluce. Jsme společnost v přechodu. Nacházíme se přímo in medias res. Zaznamenat změny zevnitř proudícího, dynamicky se vyvíjejícího procesu, je pochopitelně podstatně náročnější, nežli nezaujatý pohled zvnějšku, může však přinést postřehy jinak nezjistitelné. Rozhodli jsme se této výhody využít a pohlédnout na proces přechodu k nové informační společnosti zavnitř, ze středu vývojových změn. Položili jsme si při tom jako základní otázku, jaký postoj zaujímají dospělí obyvatelé České republiky k symbolu informačně komunikační revoluce – k fenoménu mobilní telefonie? Pro dokreslení jsme si pak kladli dílčí otázky: Jak se liší postoje k mobilní telefonii u uživatelů moilních telefonů v porovnání s osobami, které mobilní telefon dosud nevlastnily? Jak se liší postoje spíše závislých uživatelů mobilních telefonů od uživatelů nezávislých? Jaké jsou rozdíly v postojích mužů a žen? Jaké jsou rozdíly v postojích mezi mladšími a staršími osobami? Lze nalézt rozdíly v sebeposouzení u těchto skupin osob? A v neposlední řadě, existují zachytitelné rozdíly v oblasti interpersonálních potřeb jmenovaných skupin osob? Tyto otázky jsme si kladli při koncipování tématu a touto prací bychom chtěli přispět k jejich zodpovězení a to jak sumou teoretických poznatků v první části práce, tak vlastním výzkumem, který je obsažen v druhé části práce.
3
KLÍČOVÁ
SLOVA
Klíčová slova: komunikace, mobilní telefonie, postoj, závislost, návyk, osobnostní charakteristika, interpersonální potřeba Key words: communication, mobile telephony, attitude, addiction, habitude, personality charakteristic, interpersonal need
4
TEORETICKÁ
VÝCHODISKA
7
V teoretickém vstupu práce je ve čtyřech oddílech pojednáno o poznatcích z oblasti psychologie komunikace, mobilní telefonie, psychologie závislostí a oblasti postojů. V rámci psychologie komunikace vymezujeme komunikaci jako proces vzájemného sdělování a poukazujeme na obsahový rozdíl pojmu/procesu interakce. Přikláníme se k interdependenčnímu modelu procesu komunikace, v němž všechny proměnné na sebe v každém okamžiku sdělování vzájemně působí a ovlivňují se. Rozlišujeme přímou a mediovanou komunikaci a upozorňujeme na odlišnosti v principu fungování těchto dvou procesů, stejně tak jako v charakteru působení a možném odrazu na člověka/society tyto formy komunikace pravidelně užívající. V souladu s teroií proměn DeFleura a BallRokeachové sledujeme vývoj komunikačních médií, z nichž každému, především v intencích McLuhanových postřehů, lze přisoudit specifický odraz v podpoře a rozvoji určitých vlastností, schopností a dovedností člověka. Tyto poznatky a konsekvence nám (vedle teoretického zarámování problému) slouží jako východisko pro postulování výzkumných hypotéz o rozdílech v postojích k mobilní teleofnii mezi uživateli a nemajiteli mobilních telefonů a o rozdílech v sebeposouzení a interpersonálních potřebách v souvislosti s ne/používáním komunikační technologie mobilního telefonu. V oddíle věnovaném mobilní telefonii definujeme základní pojmy, s nimiž mj. posléze pracujeme ve výzkumu, jako jsou mobilní telefon, sms, mms, wap atp. Zmiňujeme základní údaje o rozvoji mobilní telefonie v posledních třiceti letech, neboť změny v postavení mobilních telefonů na trhu i ve společnosti se stávají integrální součástí postojů k tomuto fenoménu, jako příklad posun ve vnímání mobilního telefonu jakožto pracovní pomůcky k privátnímu užívání mobilních telefonů, jak jej doložili např. Cain a Buris či analýza rozložení odesílání sms zpráv během dne z materiálů firem Eurotel a T-mobile. Stěžejní částí teoretického vstupu je soupis dosavadních poznatků z oblasti psychosociálních důsledků užívání mobilních telefonů. Citujeme a uvádíme do souvislostí např. podložené úvahy o tom, jak moderní technologie posouvají význam pojmu komunikace (Myerson), podporují modus mít (Fromm), podněcují rozvoj systémových struktur a na pravidlech založeném jednání (Lorenz). Podle výzkumů pak mobilní telefon plní na určité úrovni socializující funkci (Morris), podporující kohezi (Haddon, Carroll), avšak na druhé straně může vést k tzv. síťovému individualismu (Wellman), podporuje digitální modus komunikace (Watzlawick), vede ke snižování jazykových dovedností (Klíma), k novému pojetí veřejného a soukromého prostoru (Kopomaa), k novým formám shromažďování a hromadného ovlivňování pomocí textingu (Rheingold), dochází ke zdifúznění pracovního a osobního času (Roos), je umožněna takřka extrémní časová flexibilita (Kopomaa), životní tempo dosahuje krajních mezí (Garhammer) a ruku v ruce s těmito změnami zákonitě roste napětí, nejistota a neklid z nestability. Popisujeme také snahy o vymezení a zavádění norem a pravidel etikety při užívání mobilních telefonů, které nacházejí přirozenou odezvu v zaujímaných postojích (Rentas-Guisti). Pozornost věnujeme rovněž výzkumům zabývajícím se např. fenoménem lhaní do telefonu (Plant), posunem významu nouze (Fox), přínosem mobilního telefonu pro zvýšení pocitu bezpečí (Cain a Buris), vlivem na vztahy rodič – dítě (Haddon), včetně rozvedených rodičů (Secker), vlivem na samostatnost (Haddon) či naopak nesamostatnost (Sedlák) mladých uživatelů mobilních telefonů, plněním duševně hygienické funkce tzv. tlachání po telefonu (Fox), rovněž funkce „zástupce“ za jiné formy závislosti, např. na nikotinu (Batec a Charlton). Zaznamenáváme rovněž mezipohlavní (Gillard) a mezikulturní 8
(Sarlito, Roos) rozdíly ve způsobu užívání mobilních telefonů a další a další informace, které nám umožňují co nejlépe se zorientovat v problematice mobilní telefonie. Všechny tyto cenné podněty se snažíme využít jak při konstruování výzkumu, tak při diskusi získaných výsledků. Třetí oddíl shrnuje v současnosti známé informace a závěry z oblasti psychologie závislostí. Značná část sdělení soustřeďuje poznatky o závislosti na návykových látkách, protože tato závislost má komplexní charakter a většina z uvedeného se tedy týká psychické a sociální složky závislosti, které jsou aplikovatelné i na další typy závislostí. Tyto spojitosti ověřujeme mj. na poznatcích o závislosti na nenávykových látkách, na výherních automatech a nepatologických formách závislosti. V rámci oddílu vymezujeme syndrom exteriorní závislosti, který chápeme jako zobecnění pozantků o symptomech „mimotělních“ závislostí, resp. návyků hraničících s patologií. Na několika položkách ukazujeme možnou aplikaci syndromu na potenciální závislost na mobilním telefonu. Poslední část teoretického vstupu je zaměřena na tématiku postoje. V naší práci vycházíme z klasického trimodálního pojetí, které rozlišuje emocionální, kognitivní a behaviorální komponentu postoje. Připomínáme genezi vzniku postoje, existenci individuálního systému postojů a možnosti změn postojů. Zvláštní pozornost je věnována technikám používaným pro měření postoje, jimiž jsme se nechali inspirovat při konstruování našeho vlastního výzkumného nástroje pro měření postoje k mobilní telefonii. Jedná se především o metodu stejně se jevících intervalů Thurstona a Chaveho, metodu tvorby kombinované diskriminační škály Edwardse a Killpatricka a Osgoodovu metodu sémantického diferenciálu, včetně jajích modifikací.
5
VÝZKUMNÉ
OTÁZKY
Pro výzkum jsme zvolili tematiku bohatě diskutovanou, avšak teoreticky a výzkumně dosud příliš neošetřenou, proto jsme se hned na počátku museli vyrovnat se situací, v níž postrádáme hodnověrná východiska, na jejichž základě bychom byli schopni patřičným způsobem odvodit vhodné výzkumné hypotézy. Máme tedy před sebou explorativní formu výzkumu, v němž si na počátku stanovujeme pouze orientační výzkumné předpoklady, pracovní hypotézy, nikoliv hypotézy deduktivně odvozené z teoretického konceptu a z výsledků dosud realizovaných výzkumů. Pracovní hypotézy jsou následující:
1. pracovní hypotéza: Mezi skupinou uživatelů mobilních telefonů a skupinou osob, které dosud nikdy mobilní telefon neužívaly, existují významné rozdíly v jednotlivých složkách postoje k telefonii a fenoménům s telefonováním úzce souvisejícími. 2. pracovní hypotéza: Mezi skupinou uživatelů mobilních telefonů a skupinou osob, které dosud nikdy mobilní telefon neužívaly, existují významné rozdíly v míře interpersonálních potřeb. 3. pracovní hypotéza: Mezi skupinou uživatelů mobilních telefonů a skupinou osob, které dosud nikdy mobilní telefon neužívaly, existují významné rozdíly v oblasti sebeposouzení. 9
4. pracovní hypotéza: Existuje významný rozdíl v postoji k mobilní telefonii mezi skupinou mužů a skupinou žen. 5. pracovní hypotéza: Existuje významný rozdíl v postoji k mobilní telefonii mezi různými věkovými skupinami uživatelů. 6. předpoklad: Ze skupiny uživatelů bude možno na základě konstruovaného dotazníku odhalit strukturu postoje k mobilní telefonii a na jejím základě vydělit osoby s různou mírou ukazatele inklinace k těsnému vztahu k mobilnímu telefonu zahrnujícímu charakteristiky potencionální závislosti na mobilním telefonu . 7. pracovní hypotéza: Skupina uživatelů mobilních telefonů se zvýšenou mírou inklinace k závislosti na mobilním telefonu vykazuje významné rozdíly v jednotlivých složkách postoje k telefonii a fenoménům s telefonováním úzce souvisejícími v porovnání se skupinou nezávislých uživatelů mobilních telefonů. 8. pracovní hypotéza: Mezi skupinou potencionálně závislých a nezávislými uživateli mobilních telefonů existují významné rozdíly v oblasti sebeposouzení. 9. pracovní hypotéza: Mezi skupinou potencionálně závislých a nezávislými uživateli mobilních telefonů existují významné rozdíly v míře naplněnosti interpersonálních potřeb.
6
VÝZKUMNÝ
POSTUP
Výzkum byl rozvržen do dvou částí: předvýzkumu a vlastního výzkumu. Cílem předvýzkumu bylo získat dostatečně široký soubor výroků z oblasti mobilní telefonie, na základě kterých bude možno vytvořit metodu pro měření postojů. Za tímto účelem byli osloveni studenti střední zdravotnické školy, střední průmyslové školy a odborného učiliště, kteří sepsali volné eseje na téma „Já a mobilní telefon“ (celkem 83). Získané eseje byly podrobeny kategoriální analýze (Hendl, 1993): vytvořila jsem databázi výroků (celkem 657), které byly seskupeny do vnitřně příbuzných kategorií. Výroky z kategorií závislost, tolerance, etiketa, spontaneita, způsob užívání, účel, důsledky a souvislosti užívání byly doplněny o další položky, formulované na základě studia literatury o mobilní telefonii a o závislostech. Tyto vybrané výroky byly převedeny na bipolární položky s třístupňovou posuzovací škálou a dotazník, čítající v první fázi 196 položek byl zadán k vyplnění 23 posuzovatelům. Z výsledků a inquiry vyplynulo, že bude vhodné extremizovat znění výroků a omezit možnost neutrální odpovědi. V souladu s tím byla vytvořena nová verze dotazníku s možností označit míru souhlasu s jednotlivými výroky na čtyřstupňové škále. Tato verze byla zadána k vyplnění studentům psychologie a jevila se jako vhodná. Z dotazníku byly vyřazeny méně významné položky (s krajní popularitou) a po konzultacích jsem pro výsledný postojový dotazník použila 72 z takto získaných tvrzení. V rámci vlastního výzkumu jsme sestavili testovou baterii, sestávající z 6 metod: dotazník se sociodemografickými a doplňkovými údaji (zjišťuje základní údaje o respondentech, např. pohlaví, věk), znalostní zkouška (obsahuje deset nedokončených vět týkajících se informovanosti o technické stránce mobilní telefonie), dotazník užívání telefonů (obsahuje položky z kategorie kvantifikace užívání mobilních telefonů a jejich jednotlivých funkcí), postojový dotazník (byl koncipován jako soubor protikladných tvrzení, která mapují postoj respondenta k užívání mobilních telefonů i telefonů obecně a dále sledují postoj 10
k jevům s užíváním mobilních telefonů souvisejících, např. užívání diakritiky), sebeposuzovací škála (metoda inspirovaná Osgoodovým sémantickým diferenciálem a metodou nucené volby, sestávající z protikladných adjektiv hodnocených na čtyřbodové škále bez možnosti neutrální odpovědi), dotazník interpersonální orientace (metoda Williama Schutze, v úpravě Jiřího Koženého z roku 1976, sestávající ze šesti škál měřících podle autora míru chování ve třech oblastech interpersonálních potřeb I-inkluze, C-kontrola, A-afekce, přičemž v každé oblasti bere v úvahu směr: chování jedincem projevované „e“ a jedincem vyžadované od ostatních „w“). Sběr dat proběhl v době od 25.11. do 13.12.2002. Účastníci výzkumu byli získáni tzv. lavinovou metodou. Dotazníky zadávalo 20 studentů psychologie ze všech krajů České republiky. Každý student byl poučen o smyslu a cíli výzkumu a vyplnil si dotazník pod mojí supervizí. Poté byl instruován, aby získal ve svém okolí, pokud možno v místě trvalého bydliště, 30 dospělých osob ke spolupráci (tj. vyplnění souboru metod viz níže) při splnění následujících podmínek: 1.jedná se o svéprávné osoby starší 18 let, 2. které nejsou se studentem v příbuzenském vztahu, 3. přičemž z jedné domácnosti se může stát respondentem pouze jedna osoba. Vyplňování dotazníků mělo podle instrukce probíhat v domácím prostředí respondentů a za přítomnosti studentů pro případné dotazy a také pro zajištění úplnosti vyplnění (posléze se ukázalo, že tato podmínka nebyla vždy splněna). Celkem bylo do výzkumu zařazeno 620 respondentů (tři byli vyřazeni jako tzv. outlieři) ze všech krajů ČR, z toho 448 subjektů aktivně užívajících vlastní mobilní telefon a 169 subjektů, které mobilní telefon nevlastní a nikdy nevlastnily, celkem 371 žen a 246 mužů ve věku od 18 do 82 let.
7
ZÍSKANÉ
VÝSLEDKY
Zpracování výsledků proíhalo ve dvou etapách. V první etapě jsme provedli matematické analýzy, které směřovaly k redukci zkoumaných dat, ve druhé etapě jsme se soustředili na hledání vzájemných souvislostí mezi výsledky zdrojových metod. Pro zjištění struktury postojového dotazníku (verze pro uživatele mobilních telefonů) byla provedena analýza hlavních komponent s ortogonální rotací Varimax. Bylo extrahováno 25 komponent, které vysvětlovaly celkem 65% rozptyl, pro další zpracování jsme se rozhodli využít prvních deset komponent, které vysvětlovaly celkem 40% společného rozptylu. Jednotlivé komponenty jsme pro orientaci pojmenovali 1. závislost na mobilním telefonu, 2. závislost na komunikaci (telefonem zprostředkované), 3. sociální takt (a ohleduplnost při užívání mt), 4. tolerance (k některým méně taktním formám užívání mt), 5. sžitost s mobilem, 6. technologický zájem, 7. mobil pro řešení problémů (a jako pracovní pomůcka), 8. nepoctivost (a nečestnost), 9. omezování (a sebekontrola při užívání mt) a 10. sociální kontakt (a omezení pocitu samoty díky mt). Zpracování sebeposuzovací škály probíhalo v podobných krocích jako zpracování postojového dotazníku. Extrahovali jsme celkem 10 faktorů, k dalšímu zpracování jsme použili prvních 5 faktorů, které vysvětlovaly celkem 42,5% rozptylu. Faktory jsme nazvali extraverze, zodpovědnost (rigidita), mírnost, pohoda a aktivita. Faktory jevily vysokou míru vnitřní konzistence. Ve druhé fázi zpracování dat jsme přistoupili jsme k řešení podle východisek modelu interdependenčního, neboť jsme si vědomi, že jednotlivé proměnné na sebe vzájemně působí 11
a ovlivňují se. Především s ohledem na průřezový charakter výzkumu nebudeme schopni určit, kterým směrem na sebe proměnné působí, proto jsme provedli řadu výpočtů pro jednotlivé proměnné zvlášť. Základními faktory a z hlediska statistických procedur nezávislými proměnnými nám byly: a) vlastnictví mobilního telefonu a b) faktor závislosti na mobilním telefonu (resp. dva faktory reprezentující pravděpodobně dvě složky tendence k závislosti na mobilním telefonu a to závislost na přístroji a závislost na komunikaci pomocí mobilního telefonu). Kontrolovanými proměnnými byly věk a pohlaví. Sledovali jsme možné vztahy uvedených faktorů s výslednými faktory sebeposouzení, škálami z interpersonálním dotazníku, s ostatními postojovými faktory a s vybranými sociodemografickými údaji, jak vyplývá ze stanovených tezí. Ze statistických metod jsme využívali především metody deskriptivní statistiky, analýzu normálního rozložení a nonparametrické metody pro srovnání nezávislých souborů. Zjistili jsme, že uživatelé mobilních telefonů v porovnání s nemajiteli prezentují vyšší míru extraverze v sebeposouzení, že mají vyšší potřebu navazovat kontakty a vztahy, projevují větší zájem o mobilní telefonii, zastávají významně tolerantnější postoje k mobilní telefonii, jsou méně kritičtí k možným vlivům a účinkům moilních telefonů na člověka, jsou pochopitelně mnohem informovanější, používají podstatně více ostatní informační a komunikační technologie, méně používají technologie, které jsou obsaženy v mobilním telefonu jako hodinky nebo budík, kupodivu méně často využili volání tísňových linek, prokazatelně více užívají tolerované návykové látky (alkohol, nikotin) a látky konopné. Rozdíly mezi pohlavími se ukázaly následující: ženy, uživatelky mobilních telefonů, projevují větší tendenci k závislosti na komunikaci a větší taktnost při užívání mobilních telefonů a naopak muži projevují větší zájem o mobilní telefon jakožto technologii a telefon chápou přeci jen spíše jakožto prostředek pro řešení problémů, nežli jako prostředek komunikace, ženy realizují podle svého odhadu delší telefonní hovory než muži a významně častěji se snažily používání telefonu omezit. Další výsledky naznačují, že s přibývajícím věkem klesá závislost na mobilu i na komunikaci jím zprostředkované, tolerance k užívání (při hovorech s přáteli či na veřejnosti), roste sžitost s mobilním telefonem (daná zřejmě spíše strachem ze ztráty), přesvědčení, že telefon slouží spíše řešení problémů, roste jistota v bezúhonnosti ve vztahu k mobilu a roste šetření a sebeomezování v množství užívání mobilního telefonu, klesá také množství odeslaných sms zpráv a roste přesvědčené, že uživatelé telefon používají velmi málo. Osoby dosahující vysokého skóre ve faktorech závislost na mobilním telefonu a závislost na komunikaci v porovnání s osobami „nezávislými“ se posuzují jako více extravretní a méně pohodoví, prohlašují silnější snahu navazovat kontakt s lidmi i větší pocit, že je s nimi interakce navazována, více připouštějí, aby vůči nim byla uplatňována kontrola a moc, být vedeni a řízeni, konstatují větší otevřenost přátelským a blízkým projevům vzhledem k okolí a rovněž více vyžadují (mají rádi), aby s nimi okolí navazovalo blízké a vřelé vztahy. Rozdíly mezi extrémními skupinami (dle skóre závislosti) se projevily i v ostatních složkách postoje k mobilní telefonii: závislí uživatelé mobilních telefonů projevují ve svých postojích větší toleranci při užívání mobilních telefonů (např. v průběhu hovoru s přáteli či v MHD), větší sžitost se svým mobilem (vždy vědí, kde se mobilní přístroj právě nachází a nenechali by z něj volat někoho cizího), větší zájem o mobilní technologie (např. se vždy dobře baví, když jsou tématem hovoru mobilní telefony), jsou spíše přesvědčeni, že mobilní telefon je 12
především prostředek pro zábavu, který slouží k udržování kontaktů s lidmi (faktor tel.pro řešení problémů), dále se závislí uživatelé o poznání ochotněji přiznávají, že by se kvůli provozu mobilního telefonu dopustili i nečestného jednání (faktor nepoctivost), méně se omezují, když píší textové zprávy a méně sledují počty hovorů či odeslaných zpráv (faktor šetření) a jsou si jistější, že díky mobilnímu telefonu se člověk obecně i oni sami konkrétně nikdy necítí sám/sami (faktor soc. kontakt). V rámci užívání mobilních telefonů jsme prokázali tyto rozdíly: z funkcí mobilního telefonu užívají závislí mobilisté významně častěji kalkulačku a hry. Závislí uživatelé rovněž podle našich výsledků odhadují, že jejich jeden hovor trvá průměrně 8,8 min (zatímco nezávislí pouze 3,4 min) a jedna výměna textových zpráv zahrnuje typicky 6 sms (zatímco u nezávislých pouze průměrně 2 sms), závislí uživatelé přiznávají, že užívají mobilní telefon spíše více (zatímco nezávislí spíše méně), v porovnání s druhými pak o něco více než ostatní uživatelé (nezávislí o něco méně) a statisticky významně častěji se pokoušeli užívání mobilního telefonu nějak omezit. Množství užívání mobilního telefonu koresponduje rovněž s částkou uvedenou na měsíční provoz mobilního telefonu, kdy závislí mobilisté průměrně uvádějí, že měsíčně protelefonují průměrně zhruba 780 Kč, nezávislí mobilisté pak pouze cca 313 Kč. V neposlední řadě jsme zjistili, že závislí uživatelé mobilních telefonů také významně častěji chatují a sledují video nežli nezávislí mobilisté. Respondenti rovněž zodpovídali znalostní test o mobilních telefonech, který ukázal, že závislí mobilisté byli značně úspěšnější v odpovědích na otázky z jakých částí se skládá mobilní telefon a k čemu slouží linka 112. Z diskuse získaných výsledků vyplynulo na čtyčicet hypotéz a témat vhodných pro další zkoumání. Pro ilustraci několik příkladů hypotéz: důležité textové zprávy jsou ty, mající nějaký vztah k získávání finančních prostředků zajišťujících živobytí; mobilní telefon podporuje nesamostatnost a závislosti na druhých lidech; muži chápou moderní komunikační technologie spíše jako prostředky pro řešení problémů nežli jako zprostředkovatele komunikace; s přibývajícím věkem zesiluje racionalita při užívání mobilních telefonů; závislostní postoj k užívání mobilního telefonu produkují osoby s vyšší mírou extraverze a korespondujících osobnostních charakteristik (sociability); závislostní postoj k užívání mobilního telefonu produkují osoby s vyšší mírou napětí, resp. menší mírou pohody; závislostní postoj k užívání mobilního telefonu produkují osoby, které byly v dětství lépe integrovány do rodiny; závislostní postoj k užívání mobilního telefonu produkují osoby, které mají výše postaveny hodnoty související se zařazením do společnosti a rodinné hodnoty. V tvrzeních odvozených ze sledovaných rozdílů mezi nemajiteli a uživateli mobilních telefonů spatřujeme stěžejní přínos práce, neboť vzhledem k rostoucí penetraci trhu mobilními telefony (a obecně moderními komunikačními a informačními technologiemi) bude v budoucnu stále obtížnější najít dostatečně velký a přiměřeně reprezentativní vzorek populace tímto médiem nezasažené. Z diskuse rovněž vyplynula potřeba systematičtějšího zkoumání hodnot a motivů, ať už přímo v souvislosti s užíváním médií, či obecněji z hlediska dichotomie zaměřenosti na lidi (vztahy, rodinu) versus zaměřenosti na věci a činnosti (práci, peníze).
13
8
ZÁVĚR
Žijeme v období velkých změn. Technické hledisko těchto změn je patrné na první pohled. Žijeme v době ICT neboli informačních a komunikačních technologií. Tyto technologie hluboce, i když z větší části neuvědomovaně, zasahují do našeho bytí. My jsme se v této práci snažili postihnout uvědomovanou část těchto změn a zaměřili jsme se na problém zmapování postoje k mobilní telefonii, včetně možného aspektu potencionální závislosti. Přestože si uvědomujeme, že mapa není krajina a právě tak výzkumně zmapované postoje a souvislosti nejsou než slova vytištěná na papíře, která nikdy nemohou postihnout košatost reálných postojů zasazených do kontextu myšlenkové a obrazové konstrukce světa v prostoru osobité a neopakovatelné zkušenosti každého jednoho našeho respondenta, přesto si, s pohledem upřeným zpět na vykonanou práci, troufáme tvrdit, že naše kartografická činnost na poli postojů k mobilní telefonii přinesla své ovoce. Snad se nám podařilo zmapovat velmi zajímavou část postoje k mobilní telefonii a uvést ji do podnětných souvislostí. Zjistili jsme, že existují ověřitelné rozdíly v postojích k mobilní telefonii mezi majiteli mobilních telefonů a osobami, které do doby výzkumu nepoužívali vlastní mobilní telefon, nalezli jsme rozdíly v postojích mezi muži a ženami, mezi mladšími a staršími respondenty a zmapovali jsme rovněž rozdíly v postojích mezi uživateli mobilních telefonů vykazujících zvýšenou míru potencionální závislosti na mobilním telefonu a uživateli s postojem výrazně nezávislým. Kromě široké palety výsledků přinesla naše práce také bohatou úrodu námětů pro další zkoumání ve formě hypotéz, inspirativních postřehů a nezodpovězených otázek. Jak se s postupem doby mění fenomén mobilní telefonie? Jak jsme zakomponovali mobilní telefon do různých částí svého každodenního života? V jakém směru jsme se jím nechali ovlivnit a v jakém směru jej ovládáme? Mění se s rostoucí zkušeností náš postoj k moilní telefonii? To jsou jen střípky otázek, které před námi leží i nadále nezodpovězeny a jimž hodláme zasvětit naše další kroky na výzkumném poli. Doufáme, že inspirují i vás.
14
9
BIBLIOGRAFIE
1. ACHENBACH, J. (2002): Návrat palců. Mobilní telefon a evoluce. National Geographic, 2002, prosinec. ISSN: 1213-9394. 2. ASHURST, M. (2001): Africa’s ringing revolution. Newsweek (Pacific edition). Vol. 138, Issue 9, p.14-19, 27.8.2001. 3. ATKINSON, A. et al. (1995): Psychologie. Victoria Publishing: Praha. ISBN: 80-85605-35-X. 4. BABOR, T.F. (1992): Nosological considerations in the diagnosis of substance use disorders. Cit. dle ROTGERS et al. (1999): Léčba drogových závislostí. Grada: Praha. 5. BALCAR, K. (1989): Logoterapie a existenciální analýza V. E. Frankla. Psychoterapeutické sešity, 1989, č.29, s.17-34. 6. BAŠTECKÁ, B. & GOLDMAN, P. (2001): Základy klinické psychologie. Portál: Praha. ISBN: 807178-550-4. 7. BATES, C. & CHARLTON, A. (2000): Decline in teenage smoking with rise in mobile phone ownership: hypothesis. British Medical Journal. 4.11.2000. 8. BĚLOHLÁVEK, F. (1996). Organizační chování. Olomouc: Rubico. ISBN 80-85839-091. 9. BENEŠOVÁ, O., KREJČÍ, I. a PAVLÍK, A. (1991): Nootropic drugs. Avicenum: Praha. 10. BROOKHUIS, K.A. - DE VRIES, G. - DE WAARD, D. (1991): The Effects of Mobile Telephoning on Driving Performance. Accident Analysis and Prevention, Vol. 23, No 4, 1991, p.309-316. 11. CAIN, A. & BURRIS, M. (1999): Investigation of the use of mobile phones whilw driving – executive summary. [online] Center for Urban Transportation Research, University of South Florida. [cit. 29.3.2002] Dostupne z: http://www.cutr.eng.usf.edu/its/mobile_phone_text.htm. 12. CEJPEK, J. (1998): Informace, komunikace a myšlení. Karolinum: Praha. ISBN: 80-7184-767-4. 13. CSÉMY, L., SVOBODOVÁ, M. a kol. (1994): Vývoj konzumních zvyklostí u alkoholu a tabáku u našich nejmladších. Časopis Alkohol a drogy. Národní centrum podpory zdraví. 1994, č.1, s. 9-10. 14. ČERMÁKOVÁ, K. (2002): Psychologické aspekty dospievajúcich – jako užívateľov mobilných telefónov. Nepublikovaná práce k souborné zkoušce. FF MU: Brno. 15. DANEŠ, M. (2001): Mobilní telefon a sebevraždy. MF Dnes, 14.3.2001. 16. DON (2002): Many factors for high-tech Finland. [online] New straits times–management times, [cit. 19.1.2002]. Staženo z databáze Business Source Premier. 17. DÖRNER, K., PLOG, U. (1999): Bláznit je lidské. Grada: Praha. 18. DOKTOROVÁ, B. (1994): Vybrané kapitoly z teorie organizace. Praha: Univerzita Karlova. ISBN: 80-7066-616-1. 19. DUNDR, M. (1995): Původ a rozšíření drog. [online] Časopis Vesmír, 1995, č. 4. [cit. 28.3.2002] Dostupne z: http://www.vesmir.cz 20. EINHORN, B. & PRASSO, S. (2001): Call them brain-cell phones. Business week, 6.11.2001, Issue 3736, p. 16. ISSN: 0007-7135. 21. ELLIOT, V. (2001): Mobile lovers are judged by bills. [online] The Times, 16.10.2001. [cit. 26.1.2003]. Staženo z databáze Newspaper source. 22. FITZPATRICK, M. (2001): Cell phone „neurosis“ hits young fanatics. Times Educational Supplement, 23.3.2001, strana 18. ISSN: 0040-7887. 23. FREAN, A. (2001): Divorced fathers get child visit on the net. The Times. 30.5.2001. 24. FROMM, E. (1992): Mít nebo být. Praha: Naše Vojsko. ISBN: 80-206-0181-3. 25. FROUZOVÁ, M. (2002): Gambling – poznatky z terapeutické praxe. Seminář pro Poradenské centrum pro drogové a jiné závislosti v Brně, 7.6.2002. Nepublikované sdělení. 26. GILBERT, M. (2004): A month worth of Matthew Gilbert. [online] [cit. 28.3.2004] Dostupne z: http://search.boston.com/globe/columns/gilbert/ 27. GILLARD, P. (1996): Woman and technology. Plugging in – plugging out. Sborník z konference Woman and new technologies pořádané 24.8.1996.
15
28. HADDON, L. (2000): The social consequences of mobile telephony: Framing questions. The paper presented at the seminar ‘Sosiale Konsekvenser av Mobiltelefoni’, organised by Telenor, 16th June, 2000, Oslo. 29. HART, P. D. et al. (1998): The Evolving Wireless Marketplace. [online] [cit. 29.3.2002] Dostupne z: http://www.wow-com.com 30. HARTL, P. (1993): Psychologický slovník. Budka: Praha. ISBN: 80-901549-0-5. 31. HLADKÝ, A. a kol. (1999): Acute effects of using a mobile phone on CNS functions. Central Europe Journal of Public Health. 1999, Vol. 7, Issue 11, p. 155-7. ISSN: 1210-7778. 32. KLÍMA, I. (2004): Interview BBC. Rozhlasový pořad stanice BBC vysílaný 6.2.2004 v 17:30. 33. KLODNER, M. (1995): Letem světem drog, verze 2.0. [online] [cit. 6.4.2002] Dostupne z: http://www.angelfire.com/ok/tdriza/drogy.html 34. KOCMAN, R. (2000): Kolik je v ČR opravdu uživatelů mobilů?. [online] Časopis Mobil, internetová verze. [cit. 18.6.2002] Dostupne z: http://mobil.idnes.cz 35. KOPOMAA, T. (2000): The city in your pocket:Birth of the mobile information society. [online] [cit. 30.6.2003] Dostupne z: http://granum.uta.ci/english . 36. KRATOCHVÍL, S. (1997): Základy psychoterapie. Portál: Praha. ISBN: 80-7178-179-7. 37. KŘIVOHLAVÝ J. (1977): Já a ty. Avicenum: Praha. 38. LÍKAŘ, T. (2001): EuroTel dosáhl 2,500.000 zákazníků!. [online] Neviditelný pes, Seriál Počítače a technika. [cit. 24.5.2003] Dostupne z: http://www.novinky.cz, vloženo 24.4.2001. 39. MANN, K. (2002): Operators push different MMS applications. [online] EMC World cellular data metrics. [cit.5.1.2003] Dostupne z: http://www.emc-database.com/website.nsf/index/WCDM_intro 40. McLUHAN, M. (1991): Jak rozumět médiím. Odeon: Praha. 41. McLUHAN, M. (2000): Člověk, média a elektronická kultura. Jota: Brno. ISBN: 80-7217-128-6. 42. MERTIN, V. (2001): Mobilní telefon – ano či ne? [online] Časopis Děti a my. [cit. 17.11.2003] Dostupne z: http://www.rodina.cz/scripts/detail.asp?id=1857. 43. MORRIS, D. (1997): Lidský živočich. Euromedia Group: Praha. ISBN: 80-71765295. 44. MÜHLBACHER, H. (1993): Selektivní propagace. Nakladatelská společnost BaBText: Praha. ISBN: 80-901444-62. 45. MYERSON, G. (2003): Heidegger, Habermas a mobilní telefon. Triton: Praha. ISBN: 80-72543687 46. NAKONEČNÝ, M. (1995): Lexikon psychologie. Vodnář: Praha. ISBN: 80-85255-74-X. 47. NATIONAL HIGHWAY TRAFFIC SAFETY ADMINISTRATION (1997): Motor vehicle occupant survey. [online] [cit. 6.9.2003] Dostupne z: http://www.nhtsa.dot.gov Vloženo: 23.7.1997. 48. NEŠPOR, K. (1994): Hazardní hra jako nemoc. Nakladatelství Aleny Krtilové: Praha. 49. NEŠPOR, K. & CSÉMY, L. (1996): Léčba a prevence závislostí. Psychiatrické centrum Praha: Praha. ISBN: 80-85121-52-2. 50. NEŠPOR, K. & MÜLLEROVÁ, M. (1999): Jak přestat brát (drogy). 2. vydání. Sportpropag pro MZ ČR: Praha. Neprodejné. 51. OCELKA, J. (2000): Mobilem do internetu. Zpravodaj ÚVT MU, 2000, roč.10, č.5, s.6-12. ISSN: 1212-0901. 52. PATOČKA, J. (1992): Přirozený svět jako filosofický problém. 3. vyd. Československý spisovatel: Praha. 53. PETŘÍKOVÁ, J. (2003): Psychické a sociální aspekty užívání mobilních telefonů – vybrané poznatky. Sborník prací FFBU, řada P 7. Masarykova univerzita: Brno. ISBN: 80-210-3130-1. 54. PETŘÍKOVÁ, J. & ŠTĚPÁNEK, D. (1998): Média - prostředky transferu informací. 1. vyd. FF MU: Brno. ISBN 80-210-1992-1 55. RHEINGOLD, H. (2002): Smart phones: The next social revolution. [online] Perseus books. [cit. 8.6.2003] Dostupne z: http://www.smartmobs.com/book/book_summ.html 56. RENTAS-GIUSTI, L. (2002): Don’t be a moile phone drag. [online] Caribbean bussiness, 1.10.2002, Vol. 30, Issue 1, p. 31. ISSN: 01948326. [cit. 12.8.2003]Dostupne z databáze Business Source Premier. 57. ROOS, J.P. (2001): Postmodernity and mobile communications. Přáspěvek přednesený na ESA Helsinki Conference s názvem New Technologies and New Visions uspořádané 31.8.2001.
16
58. ROZENBLIT, L. (2002): Effects of cell phone use on driving performance: investigating the mechanism of interference – laboratory module. [online] Cornell University, Department of Psychology. [cit. 29.3.2002] Dostupne z: http://www.csic.cornell.edu/201/driving/ 59. ROTGERS et al. (1999): Léčba drogových závislostí. Grada: Praha. ISBN 80-7169-836-9. 60. ŘÍČAN, P., KREJČÍŘOVÁ a kol. (1997): Dětská klinická psychologie. 3. vydání. Grada: Praha. ISBN: 80-7169-512-2. 61. SARLITO, W.S. (2001): Cell phones a 'necessity': Survey. [online] Jakarta Post, 23.2.2001. [cit. 6.8.2003] Dostupne z databáze Business Source Premier. 62. SECKER, S. (2001): For the Sake of the Children. [online] Charity Families Need Fathers. Great Britain. [cit. 12.6.2002] Dostupne z: www.fnf.org.uk 63. SEGER, J. (1987): Jak se lidé dorozumívali. Albatros: Praha. 64. SCHMETZER, U. (2001): Public enemy No.1 in Tokyo: Everyone with a cell phone. [online] Chicago Tribune, 1.2.2001. [cit. 30.6.2002] Dostupne z: http://www.chicago.tribune.com/ 65. SCHOFIELD, J. (2002): Phone-text-camera gets thumb up. [online] List The Guardian, 6.6.2002. Dostupne z: http://www.guardian.co.uk/online/story/0,3605,727639,00.html. 66. SCHUTZ, W.C. (1976): Dotazník interpersonální orientace. Příručka pro administraci, interpretaci a vyhodnocování testu.Upravil Jiří Kožený. Psychodiagnostické a didaktické testy: Praha. 67. SOUČEK, P. & CÍZNER, J. (2002): Co všechno lze dokázat esemeskou? [online] Internetový časopis Mobil. [cit. 27.1.2003] Dostupne z: http://www.eurotel.cz/site/cz/news/industryNews.html?docID=15566. Vloženo: 1.11.2002. 68. STRAYER, D.L. & JOHNSTON, W.A. (2001): Driven to distraction. Study shows hands-free cell phone use while driving no safer than hand-held use. [online] [cit.13.5.2003] Dostupne z: http://www.psychologicalscience.org/media/pr011026.html . 69. SVOBODA, M. (2002): Psychodiagnostika dospělých. Grada: Praha. 70. SVRŠEK, J. (1998): Drogová závislost. [online] Časopis Natura, 1998, č. 1-8. [cit. 11.4.2003] Dostupne z: http://www.snisnet.cz/natura/. 71. ŠTIKAR, J., HOSKOVEC, J. (1995): Přehled dopravní psychologie. Historie, teorie, výzkum, aplikace. Univerzita Karlova: Praha. ISBN: 80-7066-981-0. 72. ŠTRACH, P. (1998): S mobilem na uchu. [online] Internetový časopis The Sometimes, 1998, roč. 2, č.12, s.2. [cit. 16.5.2002] Dostupne z: http://mi.fm.vse.cz/noviny/vytisky/12/page_2.htm, vloženo 23.11.1998. 73. THE AUSTRALIAN (2001): Young and free but tied to the mobile. [online] Vydáno 8.10.2001. Dostupne z databáze Newspaper Source. 74. TYL, J. (2002): Mobilitis. [online] Femindex, Praha. [cit. 16.1.2004] Dostupne z: http://www.femindex.cz/poradna . 75. UNESCO Courier (1999): Mobile psychology. Vol. 52, Issue 1, p. 44. ISSN: 0041-5278. 76. VOLEK, J. (2002): Podprahové informace v českých médiích. Rádio Strahov. Pořad Dračí studna odvysílaný 9.1.2002, 22:00 SEČ. 77. VÝROST, J. & SLAMĚNÍK, I. (1997). Socíální psychologie. Praha: ISV. ISBN: 80-85866-20-X. 78. VYSEKALOVÁ, J., KOMÁRKOVÁ, R. & RYMEŠ, M. (1998): Psychologie trhu. Grada: Praha. ISBN: 80-7169-632-3. 79. WAGSTAFF, J. (2002): Excuse me, my ego’s ringing. Far eastern economic review. 31.1.2002, Vol. 165, Issue 4, p. 47. ISSN: 0014-7591. 80. WATZLAWICK, P. – BAVELAS, J.B. – JACKSON, D.D. (1999): Pragmatika lidské komunikace. Interakční vzorce, patologie a paradoxy. Konfrontace: Hradec Králové. ISBN: 80-86088-04-9. 81. WIKLER, A. (1973): Dynamics of drug dependence: Implications of a conditioning theory for research and treatment. Archives of General Psychiatry, 1973, Vol. 49, p.876-880. 82. ZADRAŽIL, L. (2001): Tlachání po telefonu zlepšuje imunitu. [online] iDnes. [cit. 31.7.2003] Dostupne z: http://mobil.idnes.cz/lat/publicistika/socialmobil011207.html , vloženo 7.12.2001. 83. ZLATUŠKA, J. (1998): Srovnání vybraných charakteristik přechodu k informační společnosti v České republice a ve světě. Zpravodaj ÚVT MU. ISSN 1212-0901, 1998, roč.9, č.2, s.1-9.
17
10
SHRNUTÍ
Současná společnost se nachází uprostřed nové etapy, pro kterou se ustálilo označení informační či informačně komunikační etapa. Symbolem komunikační revoluce se stal mobilní telefon, který si s neuvěřitelnou rychlostí podmanil současnou společnost a dnes je již nezastupitelnou součástí všedního života většiny obyvatel tzv. vyspělé části světa. V této studii jsme se pokusili zachytit postoj plnoletých Čechů k fenoménu mobilní telefonie v době, kdy byla penetrace trhu mobilními telefony v České republice přibližně 66%. S ohledem na naši klinickou orientaci jsme do mapování postoje zakomponovali rovněž hledisko tzv. závislosti na mobilním telefonu. Položili jsme si při tom jako základní otázku, jaký postoj zaujímají dospělí obyvatelé České republiky k fenoménu mobilní telefonie? Pro dokreslení jsme si pak kladli dílčí otázky: Jak se liší postoje k mobilní telefonii u uživatelů moilních telefonů v porovnání s osobami, které mobilní telefon dosud nevlastnily? Jak se liší postoje spíše závislých uživatelů mobilních telefonů od uživatelů nezávislých? Jaké jsou rozdíly v postojích mužů a žen? Jaké jsou rozdíly v postojích mezi mladšími a staršími osobami? Lze nalézt rozdíly v sebeposouzení u těchto skupin osob? A v neposlední řadě, existují zachytitelné rozdíly v oblasti interpersonálních potřeb jmenovaných skupin osob? V teoretickém vstupu práce je ve čtyřech oddílech pojednáno o poznatcích z oblasti psychologie komunikace, mobilní telefonie, psychologie závislostí a oblasti postojů. Dále je popsán vlastní výzkum, který probíhal ve dvou fázích. V rámci předvýzkumu jsme oslovili 83 studentů středních škol a učilišť k sepsání volné výpovědi na téma Já a mobilní telefon a provedli tématickou analýzu získaných výroků a ze získaných výroků jsme sestavili postojový dotazník (validita byla ověřena expertním posouzením, psychometrické vlastnosti byly ověřeny standardními matematickostatistickými procedurami). V druhé fázi bylo lavinovou metodou získáno 620 dospělých osob z celé ČR, které vyplnily 6 výzkumných metod (dotazník se sociodemogrfickými údaji, znalostní zkouška, postojový dotazník, dotazník užívání, sebeposuzovací škála a dotazník interpersonální orientace). V etapě zpracování dat jsme vycházeli z interdependenčního modelu, základními faktory a z hlediska statistických procedur nezávislými proměnnými nám byly vlastnictví mobilního telefonu a faktor závislosti na mobilním telefonu, kontrolovanými proměnnými byly věk a pohlaví. Sledovali jsme možné vztahy uvedených faktorů s výslednými faktory sebeposouzení, škálami z interpersonálním dotazníku, s ostatními postojovými faktory a s vybranými sociodemografickými údaji, jak vyplývá ze stanovených tezí. Ze statistických metod jsme využívali především metody deskriptivní statistiky, analýzu normálního rozložení a nonparametrické metody pro srovnání nezávislých souborů. Získali jsme širokou paletu (statisticky průkazných) výsledků. Zjistili jsme například, že uživatelé mobilních telefonů v porovnání s nemajiteli prezentují vyšší míru extraverze v sebeposouzení, vyšší potřebu navazovat kontakty a vztahy, zastávají významně tolerantnější postoje k mobilní telefonii, používají podstatně více ostatní informační a komunikační technologie či překvapivě prokazatelně více užívají tolerované návykové látky (alkohol, nikotin) a látky konopné. Ve skupině uživatelů mobilních telefonů se projevily významné mezipohlavní roizdíly, například ženy projevují větší tendenci k závislosti na komunikaci a větší taktnost při užívání mobilních telefonů a naopak muži projevují větší zájem o mobilní telefon jakožto technologii a telefon chápou přeci jen spíše jakožto prostředek pro řešení 18
problémů, nežli jako prostředek komunikace, ženy realizují podle svého odhadu delší telefonní hovory než muži a významně častěji se snažily používání telefonu omezit. V neposlední řadě můžeme říci, že osoby dosahující vysokého skóre ve faktorech závislost na mobilním telefonu a závislost na komunikaci (pracovně označovaní jako „závislí“) v porovnání s osobami „nezávislými“ se posuzují jako více extravretní a méně pohodoví, prohlašují silnější interpersonální potřeby, pochopitelně projevují ve svých postojích větší toleranci při užívání mobilních telefonů, jsou více sžiti se svým mobilem, jsou spíše přesvědčeni, že mobilní telefon je především prostředek pro zábavu, který slouží k udržování kontaktů s lidmi, ochotněji přiznávají, že by se kvůli provozu mobilního telefonu dopustili i nečestného jednání a jsou si jistější, že díky mobilnímu telefonu se člověk obecně i oni sami konkrétně nikdy necítí sám/sami (faktor soc. kontakt), závislí uživatelé projevují větší zájem o komunikační technologie, také významně častěji chatují a sledují video nežli nezávislí mobilisté. Z diskuse získaných výsledků vyplynulo na čtyčicet hypotéz a témat vhodných pro další zkoumání. Pro ilustraci několik příkladů hypotéz: důležité textové zprávy jsou ty, mající nějaký vztah k získávání finančních prostředků zajišťujících živobytí; mobilní telefon podporuje nesamostatnost a závislosti na druhých lidech; muži chápou moderní komunikační technologie spíše jako prostředky pro řešení problémů nežli jako zprostředkovatele komunikace; s přibývajícím věkem zesiluje racionalita při užívání mobilních telefonů; závislostní postoj k užívání mobilního telefonu produkují osoby s vyšší mírou extraverze a korespondujících osobnostních charakteristik (sociability); závislostní postoj k užívání mobilního telefonu produkují osoby s vyšší mírou napětí, resp. menší mírou pohody; závislostní postoj k užívání mobilního telefonu produkují osoby, které byly v dětství lépe integrovány do rodiny; závislostní postoj k užívání mobilního telefonu produkují osoby, které mají výše postaveny hodnoty související se zařazením do společnosti a rodinné hodnoty. V tvrzeních odvozených ze sledovaných rozdílů mezi nemajiteli a uživateli mobilních telefonů spatřujeme stěžejní přínos práce, neboť vzhledem k rostoucí penetraci trhu mobilními telefony (a obecně moderními komunikačními a informačními technologiemi) bude v budoucnu stále obtížnější najít dostatečně velký a přiměřeně reprezentativní vzorek populace tímto médiem nezasažené. Z diskuse rovněž vyplynula potřeba systematičtějšího zkoumání hodnot a motivů, ať už přímo v souvislosti s užíváním médií, či obecněji z hlediska dichotomie zaměřenosti na lidi (vztahy, rodinu) versus zaměřenosti na věci a činnosti (práci, peníze).
19
11
SUMMARY
The temporary society lies in a new period named informative a communicative one. The mobile phone has become a symbol of this communication revolution. We tried to catch the attitude of the Czech adults towards the phenomenon of hte mobile telephony at the time, when the market penetration in our republic was about 66%. With respect to our clinical orientation we had integrate an addiction point of view into the attitude maping too. the basic question we asked were What attitude to the mobile telefony phenomenon holds Czech adults? The partial questions were What differencies in the holded attitudes are between those who owns the mobile phone and those who has not? And is there differencies between men and women? Or between young and aged mobile phone users? And what differencies are between potentially addicted and independent mobile users? There is entered about psychology of communication, mobile telephony, psychology of addiction and the attitudes in the theoretical part of work. Then the research work is described. The research consists of two parts. In the first part 83 students were requested to write a free text on the theme „Me and a cell phone“. Then a thematic analysis of particular sentences was done. Sentences constituted the core of the mobile telephony attitutude questionaire. In the second part 620 adults filled in 6 methods (sociodemographic questionaire, mobile telephony knowledge minitest, mobile telephony attitutude questionaire, mobile phone using questionaire, self-judging scale and fundamental interpersonal realation orientation test – FIRO-B). The relations among mobile phone addiction score, mobile phone attitude factors, self-judging factors, interpersonal factors and sociodemografic characteristics were examined. For mathematical and statistical elaboration the procedures of the descriptive statistic, factor analysis and nonparametric tests were used. We found numerous set of statistically confirmative results about existing differencies between mobile phone users and nonusers, between men and women, between younger a older users and between potentionally addicted and independent mobile phone users. Pursuant to those foundings at the discussion we postulate about 40 hypothesis and questions for our next researches. For illustration: textons considered to be important are pertained to getting wherewithall for living, mobile phone supports the helplessness and dependence on others, men understand the new communicational instruments as problem solving mediators more then communication mediators, the rationality in the using of the mobile phone growth up with increasin age, the dependent attitude to the using of mobile phone is produced by the people with greater value (degree) of the extraversion, sociability, tenseness (or with less wellness), those who had better integration to the family in the childhood and those who have higher positioned family and incorporation to the society values. From discussion follows on the necessity of the systematic investigation of the values and motives in the point of view of the using of the media or more generally in the point of view of intent of people (relations, family) or of thinks and activites (work, money).
20
