JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra Zpěvu Zpěv
Tenorové role v operách Georga Friedricha Händela Bakalářská práce
Autor práce: Václav Čížek, DiS. Vedoucí práce: Bc. Ondřej Macek Oponent práce: PhDr. Alena Borková Brno 2011
Bibliografický záznam ČÍŢEK, Václav. Tenorové role v operách Georga Friedricha Händela [Tenor parts in operas by Georg Friedrich Handel]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební Fakulta, Katedra Zpěvu, 2011, 35 s. Vedoucí diplomové práce Bc. Ondřej Macek
Anotace Diplomová práce „Tenorové role v operách Georga Friedricha Händela“ pojednává o uplatnění tenorových zpěváků v operní tvorbě G. F. Händela. Obsahuje autorův stručný ţivotopis a seznam všech dochovaných oper. V této práci se nachází také stručné ţivotopisy původních interpretů tenorových postav. Velkou část této práce zabírá širší rozebrání tří oper, ve kterých tenorová postava zastává jednu z hlavních úloh. Součástí práce je také rozhovor se známým českým barokním umělcem Ondřejem Mackem.
Annotation Diploma thesis „Tenor parts in operas by Georg Friedrich Handel” deals with tenors enforcig in opera production by Georg Friedrich Handel. This work contents Handel´s curriculum vitae and a list of all his operas, that extend to these days. Here I wrote also about prime tenors, that performed Handel´s operas. Great part of this work is dedicated to analyse of three operas, where tenor has the main part. For better understanding of this topic is in this work also a interview with one well known Czech baroque artist.
Klíčová slova Händel, opera, tenor, zpěv, árie, Tamerlano, Bajezíd, Rodelinda, Grimoaldo, Poro, Allesandro.
Keywords Händel, opera, tenor, sing, aria, Tamerlano, Bajezíd, Rodelinda, Grimoaldo, Poro, Alessandro.
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a pouţil jen uvedené prameny a literaturu. Brně, dne 6. května 2011
Václav Číţek, DiS.
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Bc. Ondřeji Mackovi za to, ţe si našel ve svém jiţ tak nabitém programu čas a poskytl mi rozhovor.
Obsah ÚVOD .................................................................................................................................................... 1 1. ŽIVOTOPIS GEORGA FRIEDRICHA HÄNDELA ................... CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 2.
SEZNAM OPER GEORGA FRIEDRICHA HÄNDELA ....................................................... 5 2. 1. Tenorové role v operách Georga Friedricha Händela……………………………………8 2. 2. Interpreti Händelových oper………………………………………………………….....9 2. 2. 1. Francesco Borosini…………………………………………………………...9 2. 2. 2. Annibale Pio Fabri………………………………………………………….10 2. 2. 3. Giovanni Battita Pinacci …………………………………………………...11
3.
ROZBOR
OPER
GEORGA
FRIEDRICHA
HÄNDELA
S PŘIHLÉDNUTÍM
K
TENOROVÝM ROLÍM……………………………………………………………………………..12 3. 1. Tamerlano………………………………………………………………………………12 3. 2. Rodelinda……………………………………………………………………………….17 3. 3. Poro……………………………………………………………………………………..22 4. ROZHOVOR S Bc. ONDŘEJEM MACKEM………………………………………………….29 4. 1. Bc. Ondřej Macek………………………………………………………………………29 4. 2. Rozhovor s Bc. Ondřejem Mackem…………………………………………………….29 5. ZÁVĚR……………………………………………………………………………………………..32 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ............................................................................................... 33 SEZNAM ZKRATEK A ZNAČEK…………………………………………………………………34
Předmluva Téma „Tenorové role v operách Georga Friedricha Händela“, jsem si vybral z důvodu, poněvadţ studuji III. ročník Janáčkovy akademie múzických umění, obor Zpěv ve třídě MgA. Zdeňka Šmukaře a na svém absolventském koncertě jsem uvedl několik árií tohoto skladatele, které mě podnítily k hlubšímu poznání autorovy tvorby. Význam této práce spočívá v přiblíţení tenorových árií umělcům tohoto oboru. Aktuálnost této práce vidím v stále častějším uvádění barokní hudby
Úvod Cílem této práce je přiblíţit méně známé Händelovy opery veřejnosti. Vycházel jsem z notového materiálu a rozhovoru s odborníkem na barokní hudbu. Snaţil jsem se podrobněji rozebrat pouze opery s tenorovou účastí v hlavní úloze.
1. Životopis Georga Friedricha Händela Narodil se 23. února 1685 v Halle nad Sálou. Otec Georg Händel byl vyučený lazebník a ranhojič. Jako lékař se uplatnil v saské, švédské a císařské armádě. Následovalo místo osobního lékaře a komorníka vévody Augusta Saského. S první ţenou měl šest dětí. Druhá ţena o 30 let mladší byla matkou Georga Fridricha Händela. Narodil se v zámoţné, ale také přísně vychovávané rodině. Otec, který se postupně vypracoval z lazebníka k vévodskému lékaři, chtěl pro svého syna to nejlepší a tím viděl studium práv. To, ţe syn tíhne k hudbě a je mimořádně nadán zjistil aţ v pozdější době. Při pracovní návštěvě Weissenfelsu předal otec osmiletého syna do péče příbuznému své první ţeny, jenţ byl zaměstnán u dvora. Dopřáli malému Händelovi postludiovat mši, na které byl náhodou vévoda. Toho malý Händel okouzlil svou vyspělou a lehkou hrou. Následovala domluva vévody otci, aby dal vyučit syna hudbě a nepromarnil tak mimořádného talentu. Po návratu do Halle otec představil Georga varhaníkovi mariánského chrámu Friedrichu Wilhelmu Zachowovi, jenţ byl jeho umem nadšen. Zachow seznámil Händela s kompozicí starých německých skladatelů (Johan Kaspar Kerll, Johan Jakob Froberger), improvizační technikou a základy skladby. Vědom si jeho nadání, jmenoval jej v jednácti letech svým zástupcem. To pomohlo mladému skladateli vyuţít naplno moţnosti kůru ke svému zdokonalování v oblasti skladatelské, improvizační a k uspokojení publika. Následovalo zapsání ke studiu práv na hallské univerzitě, ale zároveň také vítězství v konkursu na místo varhaníka mariánského chrámu v Halle. Hudba nakonec před studiem práv zvítězila. Při umělecké cestě do Berlína byl Händel seznámen s italskou kompozicí a interpretací Attiliem Ariostim (1666 – 1740), který si oblíbil jeho společnost jak v soukromém muzicírování, tak při návštěvách předních italských autorů té doby. Na jaře 1703, po návratu z Berlína, hnán touhou po světovém úspěchu, cestuje do Hamburku, kde v tamní opeře usedá nejdříve jako druhý houslista a později jako cembalista. Johann Mattheson (1681 – 1764), Händelův přítel, zprostředkovatel místa učitele hudby v rodině anglického diplomata, kritik, společník v bydlení i cestování, poučil Händela v kompozici německé hudby a ten ho naopak obohacoval v práci s kontrapunktem.
-2-
” Ostatně Mattheson byl přes svou ješitnou povahu, nebo právě proto, dobrým vychovatelem.”1 Zadání své první opery pro hamburské divadlo dostal Händel náhodně od tamního ředitele a skladatele, Reinharda Keisera (1674 – 1739), jenţ od ní upustil z nedostatku času ke kompozici. Po Keiserově návratu z útěku před věřiteli, se Händel definitívně rozhodl, ţe chce poznat Itálii, jejíţ hudbu povaţoval za velmi důleţitou pro svůj další skladatelský růst. Händel byl přesvědčen, ţe krása italské hudby dlí v muzikalitě italských pěvců. Od roku 1706 se střídavě pohyboval po kulturních destinacích Itálie. Florencie, Řím, Neapol a Benátky. Hudbu provozoval na kardinálských dvorech, ale táké byla pravidelnou součástí mnoha uměleckých setkání vyšší společnosti. V Římě na dvoře kníţete Franceska Ruspoliho rozšířil své znalosti italského recitativu a melodiky bel canta. V Neapoli se od přítele Alessandra Scarlattiho (1660 -1725) zase přiučil v operní oblasti. V roce 1710 se ocitl Händel v Hannoveru, kde mu přítel Agostino Steffani nabídl své místo dvorního kapelníka, které jiţ nemohl zahlcen politickými povinnostmi dále vykonávat. Händel přijal pod podmínkou, ţe si bude moci vyţádat kdykoli jakkoli dlouhou dovolenou s moţností cestovat. Byl si vědom, ţe jeho putování ještě nekončí a nerad se upíná ke dvorním povinnostem. Umělecká cesta do Londýna těsně po jmenování Hannoverským dvorním kapelníkem neměla trvat dlouho, ale návrat se jiţ nekonal. Händel přichází do Anglie v období, kdy hudba ustupuje do pozadí před ostatními druhy umění. Styl kompozice oper a kantát, kterým psal Händelův vzor Henry Purcell, je stále tradicí. Händl byl povaţován za uznávaného skladatele, který nabral zkušenosti z italského prostředí. Londýn byl rozdělen na dvě části, snášející zpěv árií a recitativů v italštině a nesnášející. Händel se seznamuje s ředitelem divadla Haymarket Theatre Johnem Heideggerem a ředitelem opery Aaronem Hillem, jenţ navrhl plán libreta Händelovy opery Rinaldo. Händel hrával na královském dvoře po přijetí královnou Annou. Dále v šlechtických a měšťanských domech při domácích koncertech za účasti mnoha znalců hudby, kteří ho podporovali. Byl ve společnosti oblíbený. Smrtí královny Anny (1664 – 1714), se na anglický trůn dostal její nejbliţší příbuzný, výše zmíněný hannoverský kurfířt Jiří I., jehoţ sluţby Händel v Hannoveru opustil. PEČMAN, Rudolf: Händel ,edition Supraphon, Praha 1985. Kapitola: Hamburské intermezzo, s. 37 1
-3-
Naštěstí pro Händela Veličenstvo nehodlalo působit jakékoli komplikace. Ve funkci dvorního skladatele Händel setrval i po smrti královny. Stoprocentní platové navýšení potvrzené Jiřím I. a svěření obou princezen Händelovi k hudebnímu vychování vše potvrzuje. V roce 1717 se Händel stává skladatelem vévody Jamese Brydgese v Cannons. “Připravuje se k soustředěnému uměleckému výpadu.”2 Händel vidí jako jedinou moţnost oţivení Londýnského divadla v sestavení nového divadelního ansámblu z italských pěvců, pro které byl vyslán do Evropy. V roce 1720 se po zahájení nové sezóny situace zkomplikovala. Händel se znelíbil Londýnské šlechtě pro svůj původ a byl najat konkurent Giovanni Bononcini (1670 – 1747). Londýnské publikum vyprovokovalo skladatelský zápas, ve kterém Händel prohrál. Avšak Bononcini si vítězství uţil jen do té doby, neţ byl soudem označen za plagiátora. Snaha uvedení italské opery byla narušena konfliktem pěveckých primadon, které se fyzicky napadly při představení za účasti korunní princezny. Dalším problémem byl princ waleský, který zaloţil další operu, kterou vedl Nicolo Porpora (1686 – 1768). Händel byl nucen opět odcestovat pro čerstvé posily do Evropy, ale po návratu se musel uchýlit do tehdejšího varieté Covent Garden, kde stále bojoval za italskou operu. Fyzické i psychické vypětí přivodilo Händelovi v roce 1737 mrtvici, po které polovičně ochrnul. Naštěstí jej přátelé dopravili do lázní v Cáchách, kde se neskutečně rychle zotavil. Po návratu do Londýna hrozilo skladateli vězení za dluhy, ale výtěţek benefičního konzertu vše částečně uklidnil. Neustálé útoky konkurence donutili Händela k ukončení práce v Londýně. PEČMAN, Rudolf: Händel ,edition Supraphon, Praha 1985. Kapitola: Epizoda na zámku v Cannons, s. 87 2
-4-
Byl pozván do Dublinu, pro který skomponoval své dnes nejhranější oratorium Mesiáš. Po návratu do Anglie šlechta stále neukončila výpady proti skladateli. Avšak Král Eduard táhl s armádou Skotů na Londýn a Händel uvedl oratorium Occasional Oratorio, v němţ nabudil Angličany do boje. Po vítězství v bitvě u Culloden uvedl na oslavu Judu Makabejského. Po té byl konečně uznán za anglického skladatele, očistěn od nepřátel a dluhů. Při poslední cestě do Halle přišel k úrazu při dopravní nehodě. Těsně po dokončení oratoria Jephta autor oslepl a ukončil své komponování. Stále ještě při uvádění oratorií improvizoval na varhany. 14. dubna 1759 na Bílou sobotu skladatel zemřel
2. Seznam oper Georga Friedricha Händela
Z Händelových 41 dochovaných oper se postava svěřená tenorovému oboru objevila ve 22 operách. Z toho ve 2 operách zastává tenor větší roli (Sosarme HWV 30 a Ariodante HWV 33) a ve 3 jednu z hlavních rolí (Tamerlano HWV 18, Rodelinda HWV 19 a Poro HWV 28).
HWV 1
ALMIRA ( Hamburg 1704 ), 3 dějství L: Friedrich Christian Feustking
HWV 2
NERO ( Hamburg 1705 ), 3 dějství, hudba ztracena L: Friedrich Christian Feustking
HWV 3
FLORINDO ( Hamburg 1706 ), 3 dějství L: Hinrich Hinsch
HWV 4
DAPHNE ( Hamburg 1706 ), 3 dějství L: Heinrich Hinsch
HWV 5
RODRIGO ( Řím – Florencie 1707 ), 3 dějství L: anonymus podle Franceska Silvaniho
HWV 6
AGRIPPINA ( Řím – Benátky 1708 – 9 ), 3 dějství L: Vincenzo Grimani
HWV 7a
RINALDO, 1. znění, ( Londýn, listopad 1710 – leden 1711 ), 3 dějství L: Giacomo Rossi
-5-
HWV 7b
RINALDO, 2.- 3. znění, ( Londýn, únor – březen 1731 ), 3 dějství L: Giacomo Rossi
HWV 8a
IL PASTOR FIDO, 1. znění, ( Londýn, září – říjen 1712 ), 3 dějství L: Giacomo Rossi
HWV 8b
TERPSICORE, Prologo, ( k HWV8a ), ( Londýn, říjen 1734 ) L: Giacomo Rossi
HWV 8c
IL PASTOR FIDO, 2. – 3. znění, ( Londýn, duben – květen 1734 ) 3 dějství L: Giacomo Rossi
HWV 9
TESEO ( Londýn, říjen – prosinec 1712 ), 5 dějství L: Niccolo Francesco Haym
HWV 10
LUCIO CORNELIO SILLA ( Londýn, březen – květen 1713 ), 3dějství L: Giacomo Rossi
HWV 11
AMADIGI DI GAULA ( Londýn 1720 ) L: pravděpodobně Giacomo Rossi, nebo Niccolo Francesco Haym
HWV 12a
RADAMISTO, 1. znění, ( Londýn jaro 1720 ), 3 dějství L: Niccolo Francesco Haym
HWV 12b
RADAMISTO, 2. – 3. znění, ( Londýn podzim 1720 ), 3 dějství L: Niccolo Francesco Haym
HWV 13
MUZIO SCEVOLE ( Londýn 1721 ), třetí dějství ( 1.- FilippoAmadei, 2. – Giovanni Bononcini) L: Paolo Antonio Rolli
HWV 14
IL FLORIDANTE ( Londýn podzim 1721 ), 3 dějství L: Paolo Antonio Rolli
HWV 15
OTTONE ( Londýn léto 1722 ), 3 dějství L: Niccolo Francesco Haym
HWV 16
FLAVIO ( Londýn jaro 1723 ), 3 dějství L: Niccolo Francesco Haym
HWV 17
GIULIO CESARE ( Londýn 1723 ), 3 dějství L: Niccolo Francesco Haym
HWV 18
TAMERLANO ( Londýn 1724 ), 3 dějství L: Niccolo Francesco Haym
-6-
HWV 19
RODELINDA (Londýn 1725 ), 3 dějství L: Niccolo Francesco Haym
HWV 20
PUBLIO CORNELIO SCIPIONE ( Londýn 1726 ), 3 dějství L: Paolo Antonio Rolli
HWV 21
ALESSANDRO ( Londýn 1726 ), 3 dějství L: Paolo Antonio Rolli
HWV 22
ADMETO ( Londýn 1726 ), 3 dějství L: anonymus podle Aurelia Aureliho
HWV 23
RICCARDO I. ( Londýn 1727 ), 3 dějství L: Paolo Antonio Rolli
HWV 24
SIROE ( Londýn 1728 ), 3 dějství L: Niccolo Francesco Haym
HWV 25
TOLOMEO ( Londýn 1728 ), 3 dějství L: Niccolo Francesco Haym
HWV 26
LOTARIO ( Londýn 1729 ), 3 dějství L: Giacomo Rossi
HWV 27
PARTENOPE ( Londýn 1730 ), 3 dějství L: anonymus podle Silvia Stampiglii
HWV 28
PORO ( Londýn 1731 ), 3 dějství L: anonymus podle Pietra Metastasia
HWV 29
EZIO ( Londýn 1731 ), 3 dějství L: anonymus podle Pietra Metastasia
HWV 30
SOSARME ( Londýn 1732 ), 3 dějství L: anonymus podle Antonia Salviho
HWV 31
ORLANDO ( Londýn 1732 ), 3 dějství L: anonymus podle Carla Sigismonda Capeceho
HWV 32
ARIANNA ( Londýn 1733 ), 3 dějství L: anonymus podle Pietra Pariatiho
HWV 33
ARIODANTE ( Londýn 1734 ), 3 dějství L: anonymus podle Antonia Salviho
HWV 34
ALCINA ( Londýn 1735 ), 3 dějství L: anonymus podle Antonia Fanzaglii
HWV 35
ATALANTA ( Londýn 1736 ), 3 dějství L: anonymus podle Belisaria Valerianiho -7-
HWV 36
ARMINIO ( Londýn 1736 ), 3 dějství L: anonymus podle Antonia Salviho
HWV 37
GIUSTINO ( Londýn 1736 ), 3 dějství L: anonymus podle Pietra Pariatiho
HWV 38
BERENICE ( Londýn 1737 ), 3 dějství L: anonymus podle Antonia Salviho
HWV 39
FARAMONDO ( Londýn 1737 ), 3 dějství L: anonymus podle Apostola Zena
HWV 40
SERSE ( Londýn 1738 ), 3 dějství L: anonymus podle Silvia Stampiglii
HWV 41
IMENEO ( Londýn 1738 ), 3 dějství L: anonymus podle Silvia Stampiglii
HWV 42
DEIDAMIA ( Londýn 1740 ), 3 dějství L: Paolo Antonio Rolli
2. 1.Tenorové role v operách Georga Friedricha Händela HWV 1
ALMIRA, postava Osman, Fernando, Tabarco – interpret neznámý
HWV 5
RODRIGO, postava Giuliano – Francesco Guicciardi
HWV 7a
RINALDO, postava Araldo – Mr. Lawrence
HWV 7b
RINALDO, postava Goffredo – Annibale Pio Fabri
HWV 8c
IL PASTOR FIDO, postava Silvio – John Beard
HWV 12a
RADAMISTO, postava Tiridate – Alexander Gordon
HWV 16
FLAVIO, postava Ugone – Alexander Gordon, postava Lotario – Giovanni Battista Pinacci
HWV 18
TAMERLANO, postava Bajazet – Francesco Borosini, Giovanni Battista Pinacci
HWV 19
RODELINDA, postava Grimoaldo – Francesco Borosini, Annibale Pio Fabri
HWV 20
PUBLIO CORNELIO SCIPIONE, postava C. Lelio – Luigi Antinori, postavav Scipione – Annibale Pio Fabri
HWV 21
ALESSANDRO, postava Leonato – Luigi Antinori
-8-
HWV 26
LOTARIO, postava Berengario – Annibale Pio Fabri
HWV 27
PARTENOPE, postava Emilio – Annibale Pio Fabri, John Beard
HWV 28
PORO, postava Alessandro di Grande – Annibale Pio Fabri, Giovanni Battista Pinacci, postava Gandarte – John Beard
HWV 29
EZIO, postava Massimo – Giovanni Battista Pinacci
HWV 30
SOSARME, postava Haliate – Giovanni Battista Pinacci
HWV 33
ARIODANTE, postava Lurcanio – John Beard, postava Odoardo – Mr. Stoppelaer
HWV 34
ALCINA, postava Oronte – John Beard
HWV 35
ATALANTA, postava Aminta – John Beard
HWV 36
ARMINIO, postava Varo – John Beard
HWV 37
GIUSTINO, postava Vitaliano – John Beard
HWV 38
BERENICE, postava Fabio – John Beard, alternace William Savage
2. 2. Interpreti Händelových oper
2. 2. 1. Francesco Borosini
Francesco Borosini (c.1688-c.1750) byl pravděpodobně první tenorovou "superstar" v operním světě Evropy počátku 18. století Narodil se v Modeně jako syn úspěšného tenora. Francesco byl cvičen v "rodinném podniku" zpěvu a brzy se objevil v operních domech po celé severní Itálii. V roce 1712 byl jmenován do císařského dvora Karla VI. ve Vídni. Objevil se zde v mnoha operách, oratoriích a komorních dílech skladatelů V roce 1724, byl zaměstnán Borosini Händelem pro sezónu v královském divadle Haymarket v Londýně. Händel pro něj napsal dvě největší tenorové role: Bajezíd v op. Tamerlano, a Grimoaldo v op. Rodelinda. Později se Borosini stal impresáriem sám.
-9-
Jakmile si prohlédneme notový zápis skladeb pro něj psaných, je viditelné, ţe Borosini měl úţasný talent. Jeho rozsah se nesl přes dvě oktávy, byl schopný brilantní koloratury, dlouhých vět a velkých skoků. Byl obdivován jako jemný herec. I kdyţ jeho jméno není tak frekventované u milovníků barokní hudby, v tenorovém oboru byl jako Farinelli a Senesino mezi kastráty, Francesca Cuzzoni a Faustina Bordoni mezi soprány. Kromě opery zpíval řadu dalších děl, duchovní a světské, včetně serenatas, oratoria a liturgických skladeb. Kromě Händela pro něj psali nejvýznamnější skladatelé té doby. Antonio Lotti ( 1667 – 1740 ), Francesco Conti ( 1681 – 1732 ), Johan Fux ( 1660 – 1741 ), Antonio Caldara ( 1670 – 1736 ), Francesco Gasparini ( 1661 – 1727 )
2. 2. 2. Annibale Pio Fabri
Annibale Pio Fabri ( Bologna 1697, Lisabonu 1760: také známý jako Balino, zdrobnělina křestního jména) byl italský skladatel a zpěvák 18. století. Jeden z předních tenoristů v době dominance castrátů. Fabri je známý pro jeho dobrý vztah se skladatelem Georgem Friedrichem Händelem, v jehoţ operách Fabri zpíval. Byl jeden z mnoha slavných ţáků skladatele, zpěváka a učitele Francesca Pistocchiho. Jeho dramatická kariéra začala v roce 1711 v Římě. V průběhu desetiletí zpíval v Benátkách, Bologni a Mantua, vytvořil, mimo jiné titulní roli ve Vivaldiho L'incoronazione di Dario ( Korunovace Daria ). Roku 1719 Se připojil k Accademia Filarmonica jako skladatel oratorií. Domenico Sarró pro něj vytvořil roli Araspe v Didone abbandonata ( Opuštěná Didone ) v Neapoli (1722-1724). V roce 1729 nastoupil pro Händela v Londýně na 2 sezóny, kde u něj debutoval v op. Lotario. Vytvořil také postavu v op. Partenope a Poro . V Londýně Fabri také hrál v obnově op. Giulio Cesare, Tolomeo, Rinaldo, Rodelinda a Scipione, kde Händel
- 10 -
upravil pro tenor původně kastrátovou titulní roli.
odchází z Londýna. V roce 1732 se Fabri ve Vídni blíţe seznamuje s císařem Karlem VI., který se v příštím roce stal kmotrem jednoho z Fabriho synů. Pokračoval dále v Evropě, kde zaznamenal značný úspěch ve třech operách Johanna Adolpha Hasse v Madridu (1738 - 9). Fabri opouští jeviště kolem roku 1750, kdy se stal členem královské kaple Lisabonu, kde působil aţ do své smrti v roce 1760.
2. 2. 3. Giovanni Battita Pinacci
Italský tenorista, mnoho let působící ve sluţbách prince v Darmstadtu. Od roku 1717 střídavě učinkoval v Římě, Milánu, Florencii, Bologni, Janově, Neapoli, Benátkách, Mantově, Alessandrii, Turíně, Pistoii, Padově a Pise. V roce 1731 – 2 je zaměstnán u Georga Friedricha Händela v Londýně, pravděpodobně debutoval jako Bajezíd v op. Tamerlano. Zpíval v upravené op. Poro, Admeto, Giulio Cesare a Flavio, v nových op. Ezio (Maximus) a Sosarme (Haliate). Byl jedním z předních tenoristů své generace. Soudě podle Händelových skladeb psaných pro Giovanniho, byl dramatický zpěvák s mocnými nízkými tóny. Byl často kritizován, ţe křičí. Kromě Händela zpíval díla: Francesca Gaspariniho (1661, nebo 1668 – 1727), AM Bononciniho (1677 – 1726), Geminiana Giacomelliho (1687 – 1762), Nicola Porpori (1686 – 1768), Leonarda Vinciho (1696 – 1730)a Giovanni Battista Pergolesiho (1710 – 1736) a Niccola Jommelliho (1714- 1774).
- 11 -
3. Rozbor oper Georga Friedricha Händela s přihlédnutím k tenorovým rolím.
3. 1. Tamerlano Postavy: Tamerlano, císař Tatarů alto castrato, Bajezíd, Sultan Turků tenor, Asteria, dcera Bajezída soprán, Andronico, řecký princ alto castrato, Irene, princezna Trebizond, zasnoubená s Tamerlanem alt, Leone, přítel Andronica a Tamerlana bas. Akt 1 Poraţený osmanský císař Bajezíd je přinesen v řetězech k soudu Tamerlana. Tamerlano nařídí Andronicovi zbavit Bajezída okovů. Bajezíd dodává, ţe jediný důvod, proč nespáchá sebevraţdu, je jeho láska k dceři Asterii. Tamerlano se zamiluje do Asterie a nařídí Andronicovi, aby se jí pokusil s Bajezídem získat na svou stranu. Odměnou mu má být ruka nastávající Tamerlánovy nevěsty Irene. Asteria souhlasí se svatbou s Tamerlanem, ale jen s podmínkou jeho následného zavraţdění. Andronico je zoufalý, miluje Asterii. Tamerlano vypráví Asterii o jeho záměrech a jeho nabídce Andronicovi. Jeho zdánlivá zrada jí hluboce raní. Bajezíd nesouhlasí s Tamerlanovou nabídkou a zlobí se na svou dceru, ţe Tamerlanovy poţadavky splnila. Asteria, i přes zjevnou zradu Andronica, mu zůstává stále citově věrná. Irene, nastávající Tamerlanova nevěsta se přichází vdát za Tamerlana, ale dozví se od Andronica o jejím odvrţení a chystání sňatku s Asterii. Andronico zoufale přichází s nápadem, ţe se můţe ještě změnit výsledek, kdyţ bude předstírát, ţe je důvěrnice Irene a počká na ní na dvoře Tamerlánově. Ona souhlasí, zatímco Andronico naříká nad svou současnou situací. Akt 2 Tamerlano vypráví Andronicovi o přijetí Asterie jeho nabídky k sňatku a ţe obě plánované svatby, Tamerlana s Asterii a Andronica s Irene, se jiţ brzy uskuteční. Mezitím Leon přivádí převlečenou Irene k Tamerlanovi s prosbou o přijetí. Převlečená Irene mu vytýká jeho zrádné chování. Tamerlano jí s klidem vyslechne.
- 12 -
Kdyţ se Irene s Asterii sejdou v soukromí, dává Asteria najevo své sympatie k Irene a mluví o svém plánu. Irene má náhle opět naději a chystá se zabránit sňatku. Bajezíd je pobouřen hrozícím manţelství Tamerlana s dcerou a také přísahá, ţe sňatek překazí. Asteria se tajně připravuje zabít Tamerlana, nicméně Bajezíd se stihne dostat na svatbu, aby jí zastavil. Asteria se snaţí Tamerlana zabít dýkou, ale jsou oba zatčeni a odsouzení k trestu smrti.Všem došlo skutečné hrdinství Asterie. Akt 3 Asteria a Bajezíd se rozhodnou zabít skrytým jedem. Tamerlano se naposled marně snaţí získat Asterii prominutím trestu jejímu otci. Nicméně Andronico a Asteria prohlásí svou vzájemnou lásku a ta Tamerlana rozzuří natolik, ţe přísahá pomstu. Mezitím se Irene zavazuje svou láskou k Tamerlanovi, jestliţe opět najde lásku k ní, zatímco Leone doufá, ţe nakonec láska zvítězí nad dnem pomsty. Tamerlano se připravuje k poníţení svých nepřátel. Tamerlano nařizuje Asterii, aby se stala jeho sluţebnou a poručí si víno. Asteria dá jed od otce do nádoby. Irene pak odhalí svou skutečnou identitu Tamerlanovi a prozradí otrávení poháru. Tamerlano tedy příkáţe Asterii rozhodnout, kdo se nejprve napije z poháru, její otec, nebo Andronico, neţ se napije on sám. Asteria začne pít z poháru sama, kdyţ Andronico pohár Asterii vyrazí z rukou, coţ ještě více rozzuří Tamerlana. Nařizuje zatčení Asterie a uvěznění ve společném Serailu a účast Bajezída při jejím zostudění vojáky. Rozzuřený Bajezíd prohlašuje, ţe aţ zemře, bude jeho duch strašit Tamerlana. Irene a Tamerlano zpívají o šťastném ţivotě, který je čeká. Leone pak hlásí příchod Asterie a Bajezída. Bajezíd je překvapivě klidný, ale nakonec se ukáţe, ţe je to proto, ţe si má vzít jed. Po větším rozhořčení říká sbohem své dceři a nadává Tamerlanovi, dokud jej Andronico a Asteria nevyvedou z místnosti. Asteria se pak vrátí s ţádostí o smrt, protoţe Tamerlano nikdy nemůţe dostat to, co od ní chce. Irene a Andronico prosí Asterii, aby nespáchala sebevraţdu. Tamerlano je událostí, které byl svědkem a také láskou k Irene změněn. Nakonec promine Asterii, Andronicovi i Bajezídovi. Opera končí milostným duetem mezi Tamerlanem a Irene. Sbor zpívá o schopnosti lásky ukládat světlo do tmy.
- 13 -
Následující rozbor je určen především zpěvákům, proto bych vynechal sloţité harmonické značky a zaměřil se spíše na charakter árie a postavy. V Händelových vokálních partech se z ozdob vyskytují prakticky jenom trylek a opora (appoggiatura). Trylek začínal v 18. století vţdy vrchní notou. Opory můţou mít různou délku od zcela krátkých (příraz, acciaccatura) aţ po dlouhé, zabírající např. dvě třetiny hlavní noty. To ovšem neznamená, ţe Händelovi zpěváci jiné ozdoby nepouţívali. Ozdoby (hlavně v opakování A-dílu Da capo árie) se ovšem improvizovaly, měly být co nejnápaditější a tudíţ se nezachycovaly ţádnými značkami. V podstatě se jednalo o variace.
1. árie Bajezída Forte, e lieto a morte andrei,
Silný a veselý šel bych na smrt,
Se celassi ai pensier miei
kdyby mi sešla z mysli
Della figlia il grande amor.
veliká láska k mé dceři.
Se non fosse il suo cordoglio,
Kdyby to pro ni neznamenalo ţal,
Tu vedresti in me più orgoglio,
viděl bys ve mně více pýchy,
Io morrei con più valor.
umíral bych s větší odvahou.
Jedná se o typickou Árii Da capo (A, B, A´) Díl A začíná v C dur. Tempové označení Largo. Takt Celý. Předehra obsahuje 4 takty a 3 doby. Zpěv začíná na 3. době 5. taktu. Díl A obsahuje 29 taktů. Takt 23 je určen k pěvecké kadenci. Kadence zastavuje hudební tok árie a slouţí k ukázce virtuozity zpěváka. Od čtvrté doby 24. taktu začíná mezihra a současně dohra dílu A´. Díl B začíná v a moll a obsahuje 12 taktů. 12. takt je opět určen k pěvecké kadenci. Následuje díl A´. Díl A´ je zdobený díl A bez předehry, kde interpret ukazuje svou virtuozitu. Hlavním motivickým prvkem je oktávový interval prvních not. Základní motiv árie je prvních 5 zpívaných dob. Árie, co se pěveckého rozsahu týče, je psána od c1 do g2. Árie má vyrovnaný pochodový charakter. V díle A je zpěv doprovázen ostrým, tečkovaným doprovodem. Basová linka je naopak pravidelná. Díl B je sloţen
- 14 -
z kontrastního klidnějšího doprovodu bez tempové změny. V 2. polovině dochází ke stupňování zahušťováním 3. a 4. doby v doprovodu šestnáctinovými notami. 2. árie Bajezída Ciel, e terra armi di sdegno,
Nebe i země ať se ozbrojí hněvem,
Morrò invitto, e sarò forte.
zemřu neporaţen a budu silný.
Chi disprezza pace, e regno,
Kdo pohrdá mírem i královstvím,
Non potrà temer la morte
nebude se bát smrti.
Opět se jedná o Da capo árii. Díl A začíná v D dur. Tempo Allegro. Takt Celý. Předehra se skládá z 8 taktů. Zpěvák začíná 1. dobou v 9. Taktu. Díl A se skládá z 50 taktů. V 49. taktu autor ţádá zvolnění na Adagio a přichází příleţitost k decentní pěvecké kadenci. Díl B se skládá z 9 taktů. Začíná v h moll. Následuje díl A´bez předehry. Hlavní motiv árie se objevuje v 1. houslích od 1. doby. Motiv má 5 dob. Zpěv 1. dobou svého nástupu tento motiv opakuje. Dále se tento motiv objevuje v 22. taktu v 1. houslích. Ve zpěvu v taktu 24 na 3. době. V taktu 44, coţ je začátek dohry, se na 1. době v 1. houslích nachází také. Pěvecký rozsah této árie je opět od Cis 1 do g 2. Árie má majestátný charakter. Dynamicky bude velice vypjatá.
3. árie Bajezída A suoi piedi padre esangue
U svých nohou, mne, otce vykrváceného,
La superba mi vedrà.
ta pyšná uvidí,
Se non ha del mio sdegno,
kdyţ nepociťuje k mému hněvu
E del mio sangue
a k mé krvi
O timor, o almen pietà.
buď strach nebo alespoň soucit.
Árie Da capo. Díl A začíná v tónine a moll. Tempové označení Andante. Takt 3/8. Díl A má 126 taktů. Předehra 24 taktů. Od 25. taktu nastupuje zpěv. Od 103. taktu
- 15 -
začíná dohra dílu A + A´. Díl B má 43 taktů. Motiv uvádějí Violini od 1. taktu, zpěv od 15. Motiv se skládá z 2 taktů a rozsahu oktávy. Rozsah árie je od malého a do g 2, coţ hovoří o barytonovém rozsahu interpreta. V notovém zápisu se také objevují vpisky malými notami aţ po a 2. Jedná se nejspíše o Handelovy úpravy pro interpreta lyričtějšího témbru. Árie má plačtivý charakter. Je náročná na intonaci, poněvadţ v celém rozsahu oplývá mnoha posuvkami a velikými intervalovými skoky. Violini hrají po celou dobu unisono, kromě taktů 59 – 63.
4. árie Bajezída Empio, per farti guerra
Bídáku, aby ti vyhlásil válku,
Dal regno di sotterra
z podsvětní říše
L’ombra ritornerà.
můj stín se bude vracet.
E l’ira degli Dei
A hněv bohů
Al suon de’ sdegni miei
zvukem mého hněvu
Forse si sveglierà.
snad se probudí.
Árie Da capo. Díl A začíná v g moll. Tempové označení Allegro. Takt 3/4. Díl A má 85 taktů. Předehra 12 a od 13. nastupuje zpěv. V 71. taktu moţnost pěvecké kadence. Od 73. taktu začíná dohra. Díl B začíná v kontrastní B dur a skládá se z 28 taktů. Od 22. taktu zní dohra, která je opakováním 1.+ 8. – 12. taktu předehry dílu A. Motiv se skládá z 2 čtvrťových not kvintového rozsahu. Objevuje se v 1. taktu předehry dílu A. Zpěv jej uvádí v 13., 63. A 68. taktu. Violini v 31.
Pěvecký rozsah árie je od
d1 do a2. Árie je velice dramatická. Nepočítaje Ariosa a Recitativy, je poslední před Bajezídovou sebevraţdou. Kromě autorem vypsaných dvou dynamických piano v taktech 15 a 87 je árie psaná celá ve forte.
- 16 -
3. 2. Rodelinda Postavy : Rodelinda, královna Lombardie soprán, Bertarido, král Lombardie alt castrato, Grimoaldo, vévoda z Benevento, tenor, Eduige, Bertaridova sestra, zasnoubená s Grimoaldo alt, Unulfo, přítel a rádce Bertarida alto castrato, Garibaldo, Grimoaldův rádce, vévoda z Turína bas. Prolog Grimoaldo zahnal Bertarida v bitvě o Lombardský trůn a myslí si, ţe zemřel. Bertarido však posílá dopis svému příteli Unulfovi, ţe je naţivu a v úkrytu v blízkosti paláce. Grimoaldo je zasnoubený se sestrou Bertarida Eduige, a ačkoli ho miluje a on její lásku opětuje, stále odkládá svatbu. Rodelinda a její syn Flavio se schovávají v paláci před Grimoaldem, jenţ k ní vzplanul láskou. Akt 1 Rodelinda truchlí nad ztrátou svého manţela. Přichází Grimoaldo a navrhuje jí sňatek. Nabídne jí zpět její trůn a přizná svou lásku k ní. Rozzlobeně jej odmítne. Eduige řekne Grimoaldovi, ţe se stal zrádcem. Odpoví, ţe je zrádný v zájmu spravedlnosti s odkazem na skutečnost, ţe si jej tak často odmítala vzít. A teď, na podnět Garibalda ji odmítá on. Garibaldo se jiţ dlouho snaţí odstranit Grimoalda. Snaţí se vyuţít lásky Eduige k jeho zničení. Eduige odmítne, ale přísahá, ţe se nakonec pomstí. Mezitím čte Bertarido nápis na svém vlastním památníku. Spolu s Unulfem sledují z úkrytu, jak Rodelinda a Flavio poloţí květiny u památníku. Garibaldo vstoupí a nabízí Rodelindě ultimátum: buď bude souhlasit se sňatkem, nebo Flavio bude zabit. Rodelinda souhlasí, ale varuje, ţe Garibaldo bude pouţívat hlavu jako krok k trůnu. Bertarido stále sleduje a bere Rodelindino rozhodnutí jako akt nevěry. Grimoaldo říká Garibaldovi aby o něj neměl strach, ţe Rodelinda pro něj není hrozbou. Unulfo se zatím pokouší marně přesvědčit Bertarida o věrnosti Rodelindy. Akt 2 Garibaldovou součástí plánu dostati se k trůnu, je namluvit Eduige, ţe se zdá, ţe ztratila šanci stát se královnou a vybízí ji, aby se pomstila na Grimoaldovi. Eduigyna
- 17 -
hořkost se otočí na Rodelindu. Vytýká Rodelindě to náhlé rozhodnutí zradit památku jejího manţela a vzít si Grimoalda. Rodelinda připomíná Eduige kdo je královnou. Eduige opět slibuje pomstu na Grimoaldovi, i kdyţ je zřejmé, ţe ho stále miluje. Eduige odejde a Grimoaldo vstoupí s dotazem, zda je pravda, ţe Rodelinda souhlasila se sňatkem. Ujistí jej ţe je to pravda, ale pod podmínku, ţe musí Grimoaldo nejprve před ní zabít Flavia. Grimoaldo zděšeně odmítá. Jakmile Rodelinda odejde, Garibaldo Grimoaldovi našeptává, aby zavraţdil Flavia a vzal si Rodelindu za manţelku, ale Grimoaldo znovu odmítne. Bertarido se zatím blíţil v přestrojení k paláci, kde jej pozná Eduige. Souhlasí s tím, ţe vyřídí Rodelindě, ţe její manţel je stále naţivu. Rodelinda a Bertarido se schází v tajnosti, ale přichytí je rozzuřený Grimoaldo. Nepozná Bertarida, ale slíbí, ţe jej zabije, zda se nestane jejím manţelem, nebo jen jejím milencem. Nabídne manţelům poslední rozloučení.
Akt 3 Unulfo a Eduige připravují plán jak dostat Bertarida z vězení. Pokusí se propašovat do vězení zbraň a klíč k tajné chodbě, která leţí pod palácem. Grimoalda zatím trápí svědomí z hrozící exekuce. Bertarido dostane ve své cele balení se zbraněmi. Unulfo, jemuţ je povolen přístup do věznice v oficiální funkci, jde uvolnit Bertarida. Ten jej však ve tmě nemůţe rozpoznat a mylně ho zraní mečem. Unulfo ošetří zranění a oba utečou. Eduige a Rodelinda mezitím jdou navštívit Bertarida. Nalézají však celu prázdnou a krev na podlaze. Grimoaldo stále bojuje se svědomím a prchá do zahrady, najít klid ke spánku. Nakonec usne, ale najde jej Garibaldo a rozhodne se vyuţít situace. Chce zabít Grimoalda jeho vlastním mečem. Naštěstí vstoupí Bertarido a Garibalda zabije. Grimoaldo smeká před Bertaridovým činem a ochotně se vzdává všech nároků na trůn. Také se vzdá Rodelindy a obrátí se k Eduige a prosí jí, aby se s ním oţenila a společně panovali v jeho vlastním vévodství.
- 18 -
1. Grimoaldova árie Io già t’amai ritrosa,
Já tě kdysi miloval odmítavou,
Sdegnasti esser mia sposa,
opovrhla jsi stát se mou ţenou,
Sempre dicesti nò.
stále jsi říkala ne.
Or ch’io son rè, non voglio
Nyní, kdyţ jsem králem, nechci
Compagno nel mio soglio
mít za druha na svém trůnu
Aver chi mi sprezzò.
toho, kdo mne odvrhl.
Árie Da capo. Díl A začíná v B dur. Tempo Allegro, e staccato. Takt Celý. Díl A se skládá z 53 taktů. Předehra obsahuje 9 taktů. 10. taktem začíná zpěv. 45. takt je celý pomlka a po něm následuje pěvecká, jednotaktová kadence. Následuje 7 taktů dohry. Po té začíná v g moll díl B, který se skládá z 11 taktů a předtaktí. Samozřejmě následuje díl A ´. Motivem árie, je sekundový postup not vzhůru, který se v obměnách objevuje po celou dobu árie. Pěvecký rozsah árie je od c1 do g2. Árie působí velice zpěvným dojmem. Nevyjadřuje nějak velké Grimoaldovo rozčílení, spíše nadhled.
2. Grimoaldova árie Se per te giungo a godere,
Jestliţe skrze tebe dojdu štěstí,
Puoi temer, di chi? di che?
můţeš se bát? Koho, čeho?
Io d’Astrea dò moto al brando,
Já vládnu mečem Astreiným,3
Io commando, io sono rè.
já poroučím, já jsem králem.
Árie Da Capo. Díl A začíná v F dur. Tempo Allegro. Takt 3/4. Díl A se skládá z 68 taktů a 2 dob. Předehra má 10 taktů. Zpěv začíná následujícím taktem. Od 59 taktu následuje necelých 10 taktů dohry. Díl B začíná v d moll a obsahuje 12 taktů a dobu. Po té zazní díl A´. Motivem árie je stoupající staccatová triola, 2 zdůrazněné čtvrťové noty a klidná čtvrťová tercie modelu. Pěvecký rozsah árie je od c1 do g2.
- 19 -
Árie má klidný, nadřazený charakter.
3. Grimoaldova árie Prigioniera ho l’alma in pena,
Uvězněnu mám duši v strastech,
Mà sì bella è la catena,
avšak tak krásné jsou to okovy,
Che non cerca libertà.
ţe nehledá svobodu.
Mesto, infermo, il cor sen’ giace,
Smutné, nejisté, srdce usedá,
Mà il suo mal così gli piace,
avšak jeho neštěstí se mu tak líbí,
Che bramar pace non sà.
ţe touţit po klidu nedokáţe.
Árie Da Capo. Menuet. Díl A začíná v A dur. Tempo Allegro. Takt 3/8. Díl A obsahuje 122 taktů. Předehra má 23 taktů. Zpěv začíná 24. taktem na 2. době. V taktu 107 zvolní tempo na Adagio, pro pěveckou kadenci. Od taktu 110 pokračuje 12 taktů dohry. Díl B obsahuje 26 taktů a začíná ve fis moll. Po 26 taktech dílu B následuje 4 takty předehry dílu A a rovnou díl A´. Motiv se skládá z 4 taktů. Prvně se uvádí od 1. taktu v 1. houslích. Dále jej uvádí zpěv v taktu 24 od 2. doby. V taktu 60 jej opět uvádí housle. Pěvecký rozsah árie je od d1 po Gis2. V taktu 105 nacházíme autorovy úpravy pro vyšší hlas aţ po a2. Árie vypadá na první pohled velice prostě. Avšak rychlé střídání vrchní a spodní polohy v poměrně dlouhých frázích, prověří schopnosti kaţdého pěvce.
3
Astrea = bohyně pomsty. - 20 -
4. Grimoaldova árie Tuo drudo è mio rivale,
Tvůj záletník je mým sokem,
Tuo sposo è mio nemico,
tvůj choť je mým nepřítelem,
E morte avrà.
a čeká ho smrt.
L’amplesso tuo fatale,
Objetí tvé osudné,
Legittimo o impudico,
ať zákonné nebo necudné,
Or reo ti fà.
provinilou tě nyní činí.
Árie Da Capo. Díl A začíná v tónině g moll. Tempo Allegro. Takt Celý. Díl A se skládá z 37 taktů, z toho předehra jich obsahuje 10. Následujícím taktem začíná zpěv. Od taktu 32 zní 5 taktů dohra dílu A. Nastupuje díl B, začínajíc v tónině B dur. Obsahuje 11 taktů, z nichţ v posledním se koná pěvecká kadence. Následuje díl A´. Motivem je 4 doby dlouhý model mollového kvintakordu, ve kterém prima ostře odskočí na kvintu, kde se 4 krát repetuje a následně se skrze tercii rozkladem dostane zpět do primy. Uvedením motivu v předehře v 1. houslích je motiv obohacen o průchodné tóny. Pěvecký rozsah árie je od d1 po g2. Árie má dramatický charakter podpořený pasáţovým šestnáctinovým doprovodem orchestru. Pěvecká sloţka je značně náročná ve všech ohledech. Repetované tóny v přechodní hlasové poloze, dlouhé koloratury v rozsahu přes oktávu. 2. část dílu A je propletena pasáţovými modely, k jejichţ zvládnutí je potřeba dokonalé pěvecké techniky a značně pohyblivého hlasu. 5. Grimoaldova árie Trà sospetti, affetti, e timori
V podezřeních, vášních a obavách
Sento il seno ripieno d’affanni.
cítím hruď naplněnou strastmi.
Or mi rendo, or m’accendo in furori,
Tu jsem zdrţenlivý, tu planu hněvem,
Or mi pento, or pavento d’inganni.
tu se kaji, tu se obávám klamu.
Árie Da Capo. Díl A začíná v tónině a moll. Tempo Allegro. Takt 3/8. Díl A obsahuje 102 taktů. Předehra trvá 15. taktů. Následující takt začíná zpěv. V 85. taktu zvolňujeme na Adagio z důvodu provedení pěvecké kadence. Od 87. taktu zní dohra - 21 -
dílu A. Následuje díl B, který začíná v tónině C dur. Díl B se skládá z 34 taktů. Poslední 4 takty dílu B se opět zpomalují na Adagio pro pěveckou kadenci. Následuje díl A´. Rozsah motivu je tercie. Jedná se o 5 osmin. Tečkovanou primu, malou tercii a navracející se primu s průchodnými tóny. Motiv je uveden v 1. houslích v předehře, dále prvními tóny zpěvu. Na začátku dílu B je motiv v durové imitaci pouţit ve zpěvu. Pěvecký rozsah árie je od e1 po g2. Árie má velice příjemnou pěveckou polohu. Koloratury většinou vystřídají v kaţdém taktu rozsah oktávy. Pohyblivost a lehkost je základem k zvládnutí této árie. Árie má naléhavě nervózní charakter. 6. Grimoaldova árie Pastorello d’un povero armento
Pasáček chudého stáda
Pur dorme contento,
přece spí spokojeně
Sotto l’ombra d’un faggio d’alloro.
ve stínu pod korunou buku.
Io, d’un regno monarca fastoso,
Já, pyšný vladař království,
Non trovo riposo
nenacházím odpočinku
Sotto l’ombra di porpora, e d’oro.
ve stínu purpuru a zlata.
Árie Da Capo. Díl A začíná v e moll. Tempo Siciliana. Takt 12/8. Díl A se skládá z 19 taktů. Předehra obsahuje 4 takty a v následujícím taktu nastupuje zpěv. Od 4. doby 16. Taktu začíná 3, 5 taktová dohra dílu A. Následuje díl B, začínající v tónině G dur. Díl B obsahuje 8 taktů. Následuje díl A´. Motiv se skládá z 5 dob. Má rozsah sexty a tečkovaný rytmus. Je uveden na začátku předehry v 1. houslích a pak uţ jen začátkem zpěvu. Pěvecký rozsah árie je od d1 po g2. Árie má sentimentální, lyrický a plačtivý charakter. Je klidná, bez dynamického vypjetí.
3. 3. Poro Postavy: Poro, Král Indský alto castrato, Cleofide, Porova milenka soprano, Erissena, Porova sestra alto, Gandarte, Erissenina láska alto, Alessandro, Král Makedónský tenor, Timagene, Alessandrův důvěrník bass
- 22 -
Akt 1 Bitevní pole, na břehu Hyspadesu. Armáda indického krále Pora byla úplně rozmetána Alexandrovými vojsky. Poro nařídil svým prchajícím vojákům, aby čelili nepříteli, ale nebyl poslechnut. Poro se rozhodne spáchat sebevraţdu, aby se vyhnul hroznému poníţení, ale je zastaven svou milovanou Cleophilis, královnou jiné částí Indie. Ujišťuje Pora o své lásce, avšak on jí nevěří a obviňuje ji, ţe je Alexandrovou milenkou. Gandartes, Porův generál, varuje svého velitele před příchodem jeho nepřítele. Poro si sundá korunu a vymění ji za Gandartovu přilbu, aby zmátl nepřítele. Alexandr se objeví i s Timagenem, svým generálem. Poro se ale dívá na Alexandra víc jako na rivala v lásce neţ jako na válečníka. To jej ale neodrazuje od toho, aby se zhostil role Gandarta tak dokonale, ţe přiměje Alexandra k poslání dárku Porovi: meče, který kdysi patřil Perzskému králi Dariovi. Timagenes přivádí ţenu v řetězech, Porovu sestru Eryxene. Byla svázána, zajata a drţena dvěma Indy. Alexandr však hluboce opovrhuje tímto druhem "soudu". Přikazuje svým muţům, aby ji zbavili pout a přivedli zrádkyni zpátky k jejímu bratrovi Porovi na potrestání. Timagenes se vyznává ze své lásky k Eryxen, ale je ostře pokárán a Alexandr bez toho, aby to vůbec tušil, jiţ vyhrál její srdce. Timagenes se v záchvatu ţárlivosti rozhodne pro zradu. Chce spojit své síly s Porem a podnítit vojenskou vzpouru. Poro v dalším záchvatu ţárlivosti. Cleophis se brání, ţe se pouze snaţila přemluvit Alexandra, aby opustil tuto část Indie. Poro však nechce nic slyšet. Cleophis pohrozí Porovi, ţe jestli nepřestane ţárlit, odejde. On jí slibuje, ţe se pokusí ovládat své emoce. Macedončané poté přivedou Eryxene před Cleophis a Pora. Eryxene jim vypráví o Alexandrově štědrosti a Cleophis se rozhodne pospíchat za ním a poloţit mu své království k nohám. Poro okamţitě zapomene na to, ţe Cleophis slíbil, ţe jí bude důvěřovat. Poro chce vědět od Eryxene, zda má důvod nedůvěřovat Cleophis. Těmito slovy probudí ve své sestře ţárlivost ke Cleophis. Na scénu přichází Gandartes a Timagenes, který uvěřil Gandartovu převleku. Myslíc si, ţe mluví s Porem, odhalí mu celý svůj plán pomsty. Zpátky u břehů Hyspadesu. Alexandr odhalí svému generálovi Timagenovi, ţe miluje Cleophis, ale prosí ho o to, aby si toto tajemství ponechal a nic jí neprozradil. Nechtěl, aby něco tušila o jeho slabosti. Cleophis doprovázena průvodem Indů, předkládá Alexandrovi okázalé dary a projevuje mu úctu. Ale Alexandr praví, ţe touţí pouze po její oddanosti, ne po její pokoře.
- 23 -
Timagenes ohlásí příchod Vévody Hasbyta. Ten není nikdo jiný neţ Poro, kterému ţárlivost nechce dopřát klidu. Zlomyslně radí Alexandrovi, aby nevěřil Cleophis. Svěřuje mu, ţe zradila Porovu lásku a nyní má být on její nová oběť. Cleophis si zahrává s city a úspěšně hraje ironií. Nařídí Hyspadesovi, aby vzkázal Porovi, ţe její srdce patří pouze Alexandrovi. Alexandr se brání, protoţe jak víme, nemůţe přiznat svou lásku z taktických důvodů. Sám se prohlásí za jejího přítele a ochránce a zdůrazňuje, ţe je to vše, co od něho můţe očekávat. Těmto sokovým větám Poro uvěří mnohem víc, neţ spletitým svědectvím své milované o její věrnosti.
Akt 2 V královské komnatě Porově. Poro s Gandartem přemýšlí, jak zabránit Alexandrovi, aby nepřekročil řeku Hyspades. Eryxene oznamuje příchod Alexandra. Napadení začlo. Kdyţ Poro slyší, ţe Cleophis spěchá na setkání s nepřítelem, opět vzplane ţárlivostí. Eryxene zapřiísahá svého bratra, a prosí ho, aby jí dovolil jít s ním na bitevní pole. Alexandrův válečný tábor. Mezičasem byl postaven most přes řeku Hyspades. Cleophis deklaruje svou věrnost vítězi a slibuje mu bezpečí v jejím království. Zazvučí zvuk zbraní. Poro zaútočil a jeho armáda zničila most. Gandartes a jeho muţi pŕedstavující Porovu nejbliţší stráţ, se zachraňují skokem do řeky. Poté následuje setkání Pora a Cleophis. Nová ţárlivostní scéna má nečekaný obrat. Cleophis se rozhodne skočit do zuřící řeky, ale Porovi se podaří jí zachytit. Poté se milenci rozhodnou uzavřít sňatek. V tuhle chvíli si uvědomují, ţe jsou zcela obklopeni nepřáteli. Poro si přeje zabít nejdříve Cleophis a pak sebe, aby se vyhnuli poníţení z poráţky. Alexandr prosí Pora, o kterém si pořád myslí, ţe je vévoda hispádský, aby si rozmyslil svůj plán. Timagenes se ptá svého velitele, jestli nemůţe odvolat vojáky, kteří obviňují Cleophis z nečekaného útoku Indů a ţádají královninu smrt. Timagenes vzal Cleophis do zámku. Poro je uvězněn. Obviňuje Timagena ze zrady – třebaţe ho Timagenes informoval o bitevních plánech řeků, Alexandr opustí svou pozici těsně pŕed soubojem. Timagenes, aby mu dokázal svou oddanost, Pora propustí. V palaci Cleophis. Alexandr vidí pouze jedinou moţnost jak zachránit Cleophis před zuřivostí svojí armády a to tak, ţe si ji vezme za ţenu. Gandartes, který skrytě poslouchal tuto konverzaci, vchází a předstírá, ţe je Poro a nabízí svůj ţivot výměnou za královninu svobodu. Opět se Alexandr projeví jako obrovský - 24 -
vůdce. Slibuje poskytnout Porovi (který je vlastně Gandartes) a Hasbytovi ( Porovi ) svobodu. Nekončící zmatek z prohozených identit nabírá novou dimenzi: Eryxene vchází se zprávou, ţe Poro spadl do řeky a utopil se. ( My víme, ţe Gandartes skočil do vody, ale zachránil se ). Cleophis je hluboce zarmoucena.
Akt 3 Zahrada paláce. Gandartes odhaluje Eryxene, ţe se Poro v řece neutopil. Podává jí dopis od Generála Timagena určený Porovi. Mezitím, Cleophis, která stále věří, ţe její láska je mrtvá, se odhodlala k sňatku s Alexandrem, aby zajistila mír mezi Indy a Řeky. Eryxene zaslechne Cleophilin souhlas a uvěří v Cleophilinu nevěrnost – tak jako Poro při kaţdé situaci. Alexandr vchází i se stráţí. Timagenova zrada vyšla na povrch. Eryxene je vyslýchaná a musí přiznat, ţe je zapletená do všech machinací. Timagenes uvidí dopis, který napsal a padá na kolena. Znovu se Alexandr nad nimi smilovává. Poro, který v Timagenovi ztratil svého nejcennějšího spojence, přikazuje Gandartovi, aby ho zabil. Tentokrát je to Eryxene, která zhatí sebevraţedný impuls. Říká mu o připravované svatbě Alexandra s Cleophis, aby v něm rozpoutala další vlnu ţárlivosti. Cleophis v tu dobu plánuje svatbu s Alexandrem v domnění, ţe její opravdová láska je mrtvá a je rozhodnuta ihned po sňatku spáchat sebevraţdu. Alexandr přivádí Cleophis, drţe ji přitom za ruku. Ta přede všemi přiznává, ţe je jiţ Porovou ţenou a chce se nechat obětovat bohům, aby se se svým milým opět sešla, jak to je u Indů zvykem. Poslední scéna v opeře se odehrává v úplném zmatku. Nakonec nikdo neumře a Alexandr opět ukáţe, ţe je muţ úţasného charakteru. Zaručuje Porovi a Cleophis svobodu, jim i jejich zemím a Gandartes se stává místodrţitelem Alexandrovy země na vzdáleném konci Gangy. Gandart za jeho věrnost Porovi, dostává za ţenu Porovu milovanou sestru Eryxene.
- 25 -
1. Alessandrova árie Vil trofeo d´un alma imbelle
Ubohou kořistí zbabělce
e quel Viglio allor che piange,
je ten bídák co pláče,
io non venni in fino al Gange
já jsem nepřišel aţ ke Ganze,
le donzelle a debellar.
abych zdolával panny.
Ho rossor di quo gli allori
Stydím se za to,
che non han fra i miei sudori
ţe ještě nemám
cominciati a germogliar.
pořádný vavřínový věnec.
Árie Da capo. Díl A začíná v tónině A dur. Tempové označení Larghetto andante. Takt Celý. Díl A se skládá z 29 taktů. Předehra ze 7 taktů a doby. Zpěv začíná v 8. taktu na 2. době. V 28. taktu na 2. době zní dohra. B díl začíná ve fis moll. Má 8 taktů. V 8. taktu nalezneme jednotaktovou dohru, která je zároveň 1. takt předehry dílu A. Následuje A´. Motiv je obsaţen v 3, 5 dobách. Je bohatě melodický, vyuţívající tečkovaný rytmus. Prvně jej nalezneme v 1. houslích 1. taktu. Dále v 8. taktu ve zpěvu. Poté je uveden v 15. taktu 1. houslí a následně v 16. taktu v pěvecké lince. V 30. taktu, začátku dílu B, se motiv objevuje v mollové imitaci ve zpěvu. Dohra dílu B je citace 1. taktu předehry árie. Pěvecký rozsah árie je od malého h do Fis2. Árie má vznešený, taneční charakter. Je velice náročná na rytmickou sloţku. Je v celém rozsahu psána synkopicky s mnoha vypsanými ozdobami. 2. Alessandrova árie Se amor a questo petto
Kdyby mé srdce
non fosse ignoto affeto,
znalo cit lásky,
per te m´accenderei,
zahořel bych
lo proverei per te.
láskou pro tebe.
Ma se quest´alma avvezza
Ale protoţe má duše
non e a si dolce ardore,
není navyklá na tak něţný ţár
colpa di tua bellezza,
působený tvou krásou,
colpa non e d´amore,
nemůţe za to Amor
e colpa mia non e.
a nemohu za to ani já.
- 26 -
Árie Da capo. Díl A začíná v a moll. Tempové označení Andante. Takt 3/8. Díl A se skládá z 92 taktů. Předehra má 16 taktů. Zpěv začíná na 17 taktu 1. dobou. Od taktu 40 následuje šestitaktová mezihra. Od taktu 80 zvolil autor pro pěveckou kadenci tempové označení Adagio. Taktem 83 začíná dohra dílu A. Díl B se skládá z 30 taktů. Začíná v F dur. V 21. taktu je opět pro pěveckou kadenci Adagio. Poté začíná 7 taktová dohra dílu B. Následuje A´. Motiv se skládá z 3 taktů. Nápaditý je svým ostrým trylkovým začátkem, uklidněním v sextovém skoku a následnou trylkovou odpovědí. Uveden jest v prvních taktech předehry i zpěvu a v 47. taktu zpěvní linky. V notovém zápisu vyuţívá autor pouţití „ripienových“ nástrojů a to od taktu 18 dílu A. Hoboje hrají unisono s houslemi. Označení „Viol“ znamená ukončení hry hobojů. Rozsah árie je od d1 po Fis2. Árie má opět taneční charakter, avšak mollová tónina dílu A postrádá radost a dodává árii spíše melancholii. 3. Alessandrova árie D´un barbaro scortese
Zapomenout na uráţky
non rammentar l´offese
nezdvořilého barbara
e un pregio ch´innamora
je přednost která upoutává
piu che la tua belta.
víc, neţ tvá krása.
Da lei, crudel,
Od ní, ty surovče,
che ingiustamente offendi,
kterou nespravedlivě uráţíš,
quella pieta de apprendi
tomu soucitu,
che l´alma tua non ha, crudel !
který tvá duše nezná, ty surovče!
Árie Da capo. Díl A začíná v tónině F dur. Tempo Allegro. Takt 3/4. Díl A obsahuje 61 taktů. Předehra se skládá z 11 taktů. Ve 12. taktu začíná zpěvám 1. dobou svou árii. Taktem 54 začíná dohra dílu A. Díl B začínající v d moll, se skládá z 19 taktů. 2. doba 16. taktu je zvolněna psaným Adagiem pro pěveckou kadenci. Následuje díl A´. Motivem této árie je model repetovaných čtyř not ve stejné výšce, ke kterým se ostře přirazí předcházející nota o kvintu níţe. V pěvecké lince je tento model umocněn tečkovaným rytmem prvních dvou repetovaných not. Pěvecký rozsah árie je od c1 do g2 Árie je velice energická a má vítězoslavný charakter, který podle mého názoru příliš nekoresponduje s daným textem. - 27 -
4. Allesandrova árie Serbati a grandi imprese,
Zachovej se pro velká taţení
accio rimanga ascosa
a proto
la macchia vergognosa
tato ostudná nevěra
di questa infedelta.
ať jest utajena.
Che nel sentier d´onore
Protoţe pokud se budeš umět
se ritornar saprai,
vrátit na cestu cti,
ricompensata assai
budu dostatečně odměněn
vedro la mia pieta.
za svou milost.
Árie Da capo. Díl A začíná v D dur. Tempo Allegro. Takt Celý. Díl A se skládá z 58 taktů. Předehra má 8 taktů. Zpěv následuje taktem 9. V taktu 48 je moţno provést pěveckou kadenci. Od taktu 49 zní dohra dílu A, po které následuje díl B. Ten se skládá z 11 taktů a začíná tóninou d moll. V 10. taktu na pěvecké lince, je opět prostor pro kadenci. Následuje díl A´. Motiv je rytmicky ostrý, fanfárovitý, kvintový skok na prvních 2 dobách árie. Dále je uveden zpěvem v taktu 9. V taktu 26 najdeme motiv v nepatrné mezihře v 1. houslích. Následně jej ob takt cituje zpěv. V taktu 45 zpěv zmíní motiv pouze rytmicky. O 3 takty později uţ ale motiv zazní v orchestru v plné síle. Pěvecký rozsah árie je od malého h do g2. Kdyţ jsem předešlou árii označil za energickou a vítězoslavnou, tak tuto árii mi nezbývá popsat jinak, neţ za extrémní. Händel je znám svou pravidelnou a plynule navazující koloraturou, avšak v této árii se jí opravdu nedočkáme. Autor pouţil v koloraturních bězích nečekané septimové, sextové a kvartové skoky. Tato árie je značně náročná snad na všechny pěvecké sloţky.
- 28 -
4. Rozhovor s Bc. Ondřejem Mackem 4. 1. Bc. Ondřej Macek „V dětství studoval soukromě hru na klavír a základy skladebných nauk u prof. Františka Kovaříčka. Hru na cembalo a generálbas studoval u izraelského cembalisty Shaleva Ad-El. Jako hráč continua byl angaţován na festivalech staré hudby ve Francii (Printemps des Arts v Nantes, Rencontre Musical na zámku Villarceux u Paříţe) a v Německu (Internationale Händel-Akademie v Karlsruhe). Na praţské Universitě Karlově studoval hudební vědu, ve studiích pokračoval na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 1991 zaloţil soubor Cappella Accademica (dnes HofMusici). V letech 1996–1999 vyučoval hru continua a komorní hru na Akademii staré hudby při Masarykově universitě v Brně, v současné době vede kursy barokní hudby na Církevní konzervatoři v Opavě. Od roku 1996 působí na zámku v Českém Krumlově, kde spolupracuje s Nadací barokního divadla při výzkumu v oblasti interpretace barokní opery.“4
4. 2. Rozhovor s Bc. Ondřejem Mackem 1) Nastudoval jste někdy nějakou operu G. F. Händela? Koncertně opery Rodrigo v roce 1996, Lucio Cornelio Silla taktéţ v roce 1996 a Il pastor fido v roce 1997. Dále scénicky na festivalu Praţské jaro operu Imeneo v roce 1998. V roce 1999 koncertně operu Flavio. Operu Sosarme v roce 2003 koncertně a scénicky v zámeckém divadle v Mnichově Hradišti, v roce 2004 scénicky v Zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově, na Internacionale Händel – Festspiele Göttengen a v roce 2009 koncertně na Händel Festival Japan. 2) Dokázal by jste vyjmenovat nějaká specifika Händelovy hudby? Těţko se to popisuje slovy. Jedná se o jakousi dojmologii. Kdyţ slyším pár taktů od Händela, tak poznám, ţe je to Händel. Kdyţ od Bacha, tak poznám, ţe je to Bach, 4
http://www.hofmusici.cz/cs/soubor
- 29 -
stejně tak Vivaldi. Ale proč, to je těţké vysvětlit. Musela by se udělat seriozní analýza a tu pečlivě skloubit s notovým materiálem. Händel má svou typickou melodiku a harmonickou řeč stejně jako Bach, ale jinou. Co se týče vokálních věcí, tak má typický způsob psaní koloratury. Jiná je koloratura Bachova a jiná zase Vivaldiho. Kromě Bacha psali Vivaldi, Scarlatti a Händel ve stejné době italskou operu a přesto se ve svých zápisech liší. Jedná se o prvky, které mohou být striktně dobově napsány kýmkoli, ale kaţdý skladatel je pak obohatí něčím, co můţeme povaţovat za jeho charakter. 3) Můţeme hovořit o nějakém regionálním chápání a interpretaci Händelových skladeb? Určitě se liší dobová interpretace. V 19. století se kromě oratorií jeho opery nehrály. V Anglii se tradičně kaţdoročně hrávalo oratorium Mesiáš. Ve dvacátých letech dvacátého století se začali Němci zajímat o jeho hudbu a dochází k tzv.“Händelovské renesanci ”. V Göttingenu v roce 1920 Oskar Hagen pokusně nastudoval operu Rodelinda a zaloţili festival Internationale Händel-Festspiele Göttingen, kde kaţdoročně začali uvádět Händelovy opery. Tím začala tradice moderního provozování Händela. Tehdejším ideálem byl Wágner. Nechápali formu. V áriích rušili Da capo buď škrtem, nebo z něj vytvořili další díl dotvořením nového textu. (A, B, A´ - dnes, A, B, C – tehdy) Prvotní provádění oper by bylo v dnešní době nepouţitelné. Opera v německém překladu, s velkými škrty. Muţské role psané pro soprán, alt a kastráta řešili přepsáním o oktávu níţ pro tenor a bas. Tudíţ v duetech u doprovodných hlasů znějících v normální poloze a hlavních hlasů znějících o oktávu níţe docházelo k jiným poměrům. Od šedesátých let se začalo od tohoto provedení pomalu ustupovat. Opery se začaly dělat v italském originále, árie se zpívaly Da capo. Od začátku osmdesátých let se začalo pracovat s autentickou interpretací. Původní hlasové polohy, místo kastráta kontratenor a původní instrumentář. To je dnešní nejrozšířenější způsob interpretace. Samozřejmě se v detailech liší interpretace barokní hudby v Anglii, Belgii a Francii, ale jedná se o pojetí celkové barokní hudby, nikoli jen o Händela.
- 30 -
4) Jak vypadalo ladění té doby? Kdyţ byl Händel v Římě, tak se nástroje ladily o 2 půltóny níţe, neţ je dnešní ladění. Například v severní Itálii bylo ladění zase o půl tón výš, neţ je dnes. Průměr v Německu, který platil v Dráţďanech, u Bacha v Lipsku a také v Londýně byl zhruba o půl tón níţe, neţ je dnešní. 5) Pouţívalo se při tenorových áriích nějaké speciální obsazení v orchestru pro dobarvení? Pouţívalo se standardní orchestrální obsazení – dvoje housle, viola, bas s cembalem. Toto obsazení bylo posilováno hoboji a fagoty způsobem, ţe hoboje hrajou unisono s houslemi, fagoty s basem. Pokud neměli doloţeny notami sólové vyhrávky, hráli cola parte s houslovým partem. Předehry, mezihry a dohry árie se hrály tutti = forte. Jakmile začal zpívat zpěvák, tak tyto „ ripienové“ nástroje (zesilující hlasy) přestávají hrát. 6) Kde se dnes nejčastěji uvádí Händelovy opery? Nejzásadnější je festival Händel – Festspiele in Halle an der Saale, Internationalen Händel-Festspiele Göttingen, Händel – Festspiele Karlsruhe, London Handel Festival, Handel Festival Japan. 7) Závěrem. Jaký máte osobní vztah k Händelově tvorbě? Händel je jeden z mých neoblíbenějších barokních operních skladatelů. Mám rád jeho opery. Dokáţe výborně vystihnout postavy. Povaţuji ho za jednoho z největších hudebních dramatiků před W. A. Mozartem.
- 31 -
5. Závěr Touto prací jsem se snaţil podrobněji nastínit situaci při dnešním provozu barokních oper. Bc. Ondřej Macek mě vţdy navedl do správných kolejí. Doufám, ţe můj stručný rozbor oněch tří Händelových oper v budoucnu pomůţe k lepší a pohodlnější produkci tenorových árií. Při dobovém provedení barokní opery nemusí zpěvák překonávat silný zvuk romantického orchestru. Dramatičnost se netvořila silou, ale artikulací. Tudíţ klíčem k úspěšné interpretaci není silný a široký zvuk, nýbrţ přirozeně rovný, postupně se dynamicky rozvíjející a pohyblivý hlas v celém rozsahu. Dynamicky se pouţívala střední síla hlasu. Výrazné rozlišení těţkých a lehkých dob dodá zpěvní lince pulzaci. Jelikoţ se árie z výše uvedených oper málo provádějí a já sám jsem je zatím nezpíval, k pěvecké technice se pokusím vyjádřit aţ po jejich nastudování. Händelova hudba patří k mým nejoblíbenějším, a proto se pokusím nastudovat co největší počet jeho árií. Hudbě tohoto období bych se rád nadále věnoval.
- 32 -
Použité informační zdroje 1. BASELT, Bernd: Händel - Handbuch, díl 2., Kassel 1978 2. PEČMAN, Rudolf: Händel ,edition Supraphon, Praha 1985 3. HOSTOMSKÁ, Anna: Průvodce operní tvorbou. Svoboda - Libertas, Praha 1993 4. TROJAN, Jan: Stručné dějiny opery z hudebně dramaturgického hlediska I. Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1985 5. http://www.hofmusici.cz/cs/soubor 6.http://mdz10.bib.bvb.de/~db/ausgaben/uni_ausgabe.html?projekt=1193214396&re cherche=ja&ordnung=sig 7. Anthony Hicks, v ' New Grove slovník opery ', ed. Stanley Sadie (London, 1992) ISBN 0-333-734328. SADIE, Stanley: The New Grove – Dictionary of Music and Muzicians, second edition, Macmillan Publisher Limited 2001 9.STROHM, Reinhard: Johann Adolph Hasse: Cleofide. dir. William Christie, Cappella Coloniensis, World premiere recording, text z bookletu k CD, s. 39 - 41. 10. MACEK, Ondřej: Rozhovor v Praze dne 29. 4. 2011
- 33 -
Seznam zkratek a značek HWV – Händelwerke – Verzeichnis – Seznam skladeb G. F. Händela L – libretista Op. - opera
- 34 -
