ROLE RECYKLACE V TVORBĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY

ROLE RECYKLACE V TVORBĚ Doprovodný text k praktické části diplomové práce

Vedoucí diplomové práce: doc. PaedDr. Hana Stehlíková Babyrádová, Ph.D.

Vypracovala: Bc. Michaela Maštalířová

BRNO 2014

Anotace Diplomová práce s názvem „Role recyklace v tvorbě“ je snahou o přiblížení tohoto tématu. Práce se zabývá používáním recyklovatelných materiálů v dílech vybraných autorů v určitých uměleckých směrech. Toto spojení umění a recyklace je pojato jako vzor pro praktické zkoumání tvůrčích možností vybraných odpadových materiálů a jejich uplatnitelnosti ve výtvarné výchově.

Klíčová slova Recyklace, odpad, materiál, umění, výtvarná výchova, netradiční technika, objekt

Annotation This master's thesis entitled "The role of recycling in creation" is an attempt to approach this topic. The thesis deals with use of recycled material in works of selected authors in particular art movements. This connection of art and recycling is conceived as an example of a practical research into creative potential of selected waste materials and their applicability in art education.

Keywords Recycling, waste, material, art, art education, innovative technology, object

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 a Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

V Brně dne 26. 11. 2014

................

Poděkování V úvodu své práce bych chtěla velmi poděkovat paní doc. PaedDr. Haně Stehlíkové Babyrádové, Ph.D. za vedení, ochotu, trpělivost a konzultace při vypracování této diplomové práce.

„Umění mluví za člověka, za národy, za lidstvo.“ Josef Čapek

Obsah Úvod ............................................................................................................................................ 8 I. TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................................... 10 1. Odpadový materiál ................................................................................................................. 10 2. Vybrané směry a umělecká díla z oblasti tradičního umění ve spojení s recyklací ...................... 12 2.1. Dadaismus .................................................................................................................................. 12 2.1.1. Ready-made Marcela Duchampa ........................................................................................ 13 2.1.2. Plod dlouhé zkušenosti Maxe Ernsta................................................................................... 15 2.2. Surrealismus ............................................................................................................................... 17 2.2.1. Sny Salvadora Dalího ........................................................................................................... 18 2.4. Arte povera ................................................................................................................................. 19 2.4.1. Minus a Venuše z hadrů Michelangela Pistoletta ............................................................... 20 3. Vybraná umělecká tvorba z odpadových materiálů .................................................................. 22 3.1. Chakaia Booker dává nový život starým pneumatikám ............................................................. 22 3.2. Recyklace starých knih v podání Jacqueline Rush Lee ............................................................... 24 3.3. Tim Noble a Sue Webstr pracují se stínem odpadů ................................................................... 26 4. Zajímavosti ze světa umění z odpadu ...................................................................................... 27 4.1. Filmový projekt Země odpadu v hlavní roli s Vikem Munizem .................................................. 28 4.2. Architekt odpadu Michael Reynolds .......................................................................................... 29 4.3. Specializace na recyklované umění - Galerie NDI ...................................................................... 30 5. Význam recyklovaných materiálů pro výtvarnou výchovu ........................................................ 32 II. PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................................... 33 6. Výtvarný experiment .............................................................................................................. 33 6.1. Kritéria pro výběr materiálů ....................................................................................................... 34 6.2. Vybrané materiály ...................................................................................................................... 34 6.2.1. Charakteristika silonu .......................................................................................................... 35 6.2.2 Silonové instalace v podání Ernesta Neta ............................................................................ 35 6.2.3. Charakteristika polystyrenu ................................................................................................ 37 6.2.4. Vizuální práce a Styroboti Michaela Saltera ........................................................................ 37 6.2.5. Charakteristika polypropylenu ............................................................................................ 39 6.2.6. Polyetylentereftalát a Veronika Richterová ........................................................................ 39 6.3. Vlastní experimentace ................................................................................................................ 40 6.3.1. Silonové napínání a jeho vlastnosti ..................................................................................... 41 6.3.2. Polystyren v ohybu a jeho možnosti.................................................................................... 46

6.3.3. Polypropylenové hloubání a konečné slovo jehly ............................................................... 49 6.4. Vyhodnocení možností u vybraných materiálů .......................................................................... 52 7. Ověření metody práce se silonem na Základní škole v Brně, Blažkova 9 .................................... 54 7.1. Další námětové možnosti práce se silonem ............................................................................... 59 Závěr ......................................................................................................................................... 60 Resumé ...................................................................................................................................... 61 Summary ................................................................................................................................... 62 Použitá literatura ....................................................................................................................... 63 Internetové zdroje...................................................................................................................... 64

Úvod Recyklace a s ní spojené téma odpadu se v umělecké sféře objevuje už poměrně značnou dobu. Ovšem s postupem času je stále více akcentována myšlenka nadměrné spotřeby a nešetrného chování člověka k životnému prostředí. Neustále rostoucí počet umělců proto svou pozornost cíleně orientuje na odpad jako na základní surovinu pro výrobu svých uměleckých děl. Umělci tak názorně a prakticky obeznamují veřejnost s možnostmi a nevyužitým potenciálem látek, někdy předčasně přesunutých do kategorie odpadu. Odpadový materiál i oblast recyklace je ústředním tématem této práce, která je rozdělena do dvou částí. Teoretická část se zabývá vybranými směry a s nimi spojenými umělci z oblasti dnes již tradičního umění, kde tento motiv určitým způsobem zaznívá. Většinou se jedná o snahu a propagaci změny úhlu pohledu na tradiční a zažité, k čemuž řada z těchto umělců používá formu šoku a převratu. Dále se zde nachází několik současných umělců, kteří si pro své umění volí opravdu netradiční druhy odpadových látek a ještě netradičněji je zpracovávají. Jsou zde uvedeny i některé zajímavosti z oblasti tvůrčí recyklace, jako například obytné domy vystavěné z odpadů, které se nacházejí na místě budoucí stavby, nebo v jejím nejbližším okolí. Tyto budovy mají největší uplatnění v oblastech postižených živelnými katastrofami, ovšem stěhují se do nich i umělci nebo ekologičtí nadšenci, jelikož takové domy jsou naprosto energeticky soběstačné a jejich pozoruhodný design je zajímavou a inspirativní tečkou za celým projektem. Praktická část této práce se věnuje výběru, seznámení a také otázce zpracování určité skupiny odpadových materiálů. Jedná se o výtvarné zpracování tří druhů umělých hmot formou objektů. Tyto materiály, spolu s formou jejich zpracování, jsou podrobeny konečnému vyhodnocení, jehož výsledkem je určení nejvhodnějšího z nich pro pedagogické zpracování a ověření na základní škole v hodinách výtvarné výchovy. Jak již umělci naznačují, potenciál odpadových látek je opravdu velký, zároveň je možné některé tyto materiály uplatnit ve výuce. Jednak jako zpestření a rozšíření materiálové palety s možností kombinace s tradičními technikami, které tak získají na zvláštnosti a inovativnosti, kdy každý materiál představuje novou a neznámou výzvu aktivizující každého žáka. Zároveň jde tyto látky uplatnit jako východisko pro výchovu

8

ohledně přístupu k prostředí a celkově k věcem, které jej naplňují. A v neposlední řadě se jistě jedná o propagaci recyklace a ekologického chování pro děti hravou a zároveň výtvarnou formou, které budou jistě přístupnější oproti formě direktivní.

9

I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Odpadový materiál Člověk odpad produkuje téměř odedávna a jeho produkce se neustále zvyšuje. Pojem odpad byl dříve většinou vnímán ve spojitosti s degradací, úpadkem a ztrátou hodnoty, až úplné nefunkčnosti dané věci nebo produktu. S proměnou společnosti ovšem dochází i ke změně pohledu na to, co odpad je a co odpadem není. Jistou spojitost lze spatřovat v neustálém propagování a důrazu na rychlou obměnu. „Dnes je těžiště ve spotřebovávání, nikoli v uchovávání, a nakupování se stává nakupováním pro „vyhazování“. Ať je předmětem nákupu vůz, šaty, nástroj, po několikerém použití jich máme dost a chceme je odložit do „starého železa“ a koupit si nejnovější model. Získání – přechodné vlastnění a užívání - odhození (anebo lze-li to, výhodná výměna za lepší model) – nové získání: to je začarovaný kruh nakupování pro spotřebu.“1 Nyní vnímáme pojem odpadu tedy velmi široce a může se jím stát jakákoli věc, která se nám znelíbí, bez ohledu na její (ne)poškození. Přeci jen se však objevují snahy, jak tento trend kompenzovat nebo na něj alespoň upozorňovat. Například zákon dává odpadu druhou šanci, jak se ze své kategorie vymanit: „Některé druhy odpadu přestávají být odpadem, jestliže… splňuje tyto podmínky: a) věc se běžně využívá ke konkrétním účelům, b) pro věc existuje trh nebo poptávka, c) věc splňuje technické požadavky pro konkrétní účely stanovené zvláštními právními předpisy nebo normami použitelnými na výrobky“.2 Neudržitelnost vysoké spotřeby a tedy i vysoké produkce “odpadu“ vyústila v recyklační vlnu, která se dostává pomalu ale jistě do lidského povědomí. Dokladem tohoto faktu je i umělecká tvorba, která vždy odrážela, nebo i předcházela svou současnost. Neustále totiž narůstá počet umělců, kteří pracují s “materiálovým odpadem“. A tito umělci nejen že upozorňují na očividné, ale také vidí hodnoty tam, kde je ostatní ještě nevidí. Takoví umělci se tak i jistým způsobem (v některých případech) vracejí k hodnotám minulosti. Když totiž vytvoří umělecké dílo z odpadu a 1 2

FROMM, Erich. Mít, nebo být? 2001, s. 90. ČESKO. Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a změně některých dalších zákonů. [online], 2010.

10

to se pak stane součástí sbírky galerie, nikdo jej nechce po čase vyhodit a nahradit novějším. Ale naopak jde zde o co nejdelší uchování a udržení co nejdelší “funkčnosti“ díla, které má stále co říci. Označíme-li věc za odpad, nemusí to být označení definitivní, stačí probudit v sobě trochu senzitivity k prostředí, ve kterém žijeme a půjčit si trochy umělcova vidění, které umožňuje vidět dalece za hranice všednosti.

Obr. 1 – NDI Gallery: Andrew Chase - Gorila

11

2. Vybrané směry a umělecká díla z oblasti tradičního umění ve spojení s recyklací Pojem recyklace a odpad nejsou v umění ničím novým. Některé dnes již tradiční umělecké směry a hnutí s motivem recyklace i odpadů pracovaly. Jednalo se o rozličné formy a přístupy k těmto tématům, ať šlo o uměleckou tvorbu, styl myšlenkového přístupu nebo o reakci na historické události. V centru zájmu ovšem většinou nebyla otázka ekologického a šetrného přístupu k prostředí. Práce s odpadovým, nebo nálezovým materiálem, případně s věcmi denní potřeby, byly v tvorbě umělců většinou spíše uchopovány jako metaforické prvky. Často se také jednalo o snahu narušit tradiční, někdy zkostnatělé, zvyklosti a normy nebo prostřednictvím těchto témat vnášeli do společenského dění zásadní otázky, s dalekosáhlými důsledky, nejen pro uměleckou sféru. Téma ekologie a šetrného chování k prostředí se však postupem času začalo v umění stále více zviditelňovat, zejména díky narůstajícímu tlaku lidstva na planetu. A tento umělecký proud neustále sílí. Ať už umění v minulosti či současnosti toto téma uchopuje jakýmkoli ze způsobů, vždy se snaží o to, aby člověk nenahlížel na svět direktivním způsobem pouze z jednoho úhlu pohledu.

2.1. Dadaismus „Dada chtělo zničit podvody lidského rozumu a opět najít nerozumný počátek.“ Hans Arp

Dadaismus byl mnohostranným, mezinárodním hnutím, které zahrnovalo rozličné disciplíny. Uvádí se, že oficiálně spatřilo světlo světa v roce 1916. Toto hnutí vzniklo jako reakce na tlak tehdejší neutěšené doby, kdy došlo k naprosté destrukci veškerých hodnot a do té doby neporušitelných jistot. „Dadaismus byl více otázkou postoje než výtvarného stylu. Skupina spisovatelů, výtvarných umělců a herců, která se před Velkou válkou ukryla v neutrálním Švýcarsku, se začala bouřit proti západní

12

společnosti, která slibovala mnohé, ale nakonec světu uštědřila nesmyslnou destrukci v právě probíhajícím válečném konfliktu.“3 „Absurditu (nesmyslnost) doby vyjadřovali nesmyslem za vydatné pomoci náhody, která spolu se spontánností, hravostí, humorem (recesí) a snahou provokovat a šokovat, tvoří základní princip dadaismu.“4 V některých případech je možné najít dadaismus pod zkrácenou verzí jeho oficiálního názvu, tedy Dada, které bylo jeho základem. Tento termín byl údajně vybrán také za pomoci náhody, respektive náhodného otevření slovníku. „Dětský zvuk slova „dada“ byl přitažlivý, stejně jako mnohost jeho významů: „dětský koníček“ ve francouzštině, „sbohem“ v němčině, „ano, ano“ v ruštině.“5 Toto slovo s jeho mnoha smysly i ne-smysly se stalo něčím úplně jiným a novým díky vytržení z doposud známých a obvyklých kontextů, což podtrhlo nejen další dadaistický princip, ale i celkový postoj tohoto hnutí.

2.1.1. Ready-made Marcela Duchampa Tento umělec se narodil v roce 1887 a pochází z rodiny čtyř bratří. Všichni jeho sourozenci se věnovali malbě. Dva jeho starší bratři jej přivedli ke kubismu, který Duchamp záhy opustil kvůli nepřijetí jeho obrazu s názvem Akt sestupující ze schodů. Tento konflikt pro něj měl zásadní význam, v jeho tvorbě došlo k velkému obratu, doslova se proměnil v mistra umění provokace. K čemuž přispěl i vliv spisovatele Raymonda Roussela a jeho styl práce s homofonií, při které používal věty vzájemně si přibližné svým zvukem, ne však obsahem. „Psaní se v jeho případě stalo jakýmsi disfunkčním strojem. „Roussel mi ukázal cestu,“ zdůrazňoval Duchamp, a to nejen k homofonním slovním hříčkám a disfunkčním strojům jeho „rotoreliéfům“, ale obecněji k různým trikům kombinujícím náhodu a výběr.“6 Tyto triky se staly součástí vzniku jeho vyloženě tradici narušujících objektů s takovým vlivem, který způsobil velký otřes celého uměleckého světa.

3

PHILLIPS, Sam. --ismy. Jak chápat moderní umění. 2013, s. 52 VÁVRA, Jiří. Od impresionismu k postmoderně: Dějiny vizuálního umění. 2001, s. 43 5 PHILLIPS, Sam. --ismy. Jak chápat moderní umění. 2013, s. 53 6 FOSTER, Hal. Umění po roce 1900. 2007, s. 127 4

13

Marcel Duchamp patří k zakládajícím umělcům dadaismu, kdy se jeho ready made stalo jedním z prvků tohoto hnutí. Pojem ready made skrývá překvapivou a rozhodně šokující věc zvláště pro období, ve kterém se toto téma objevuje poprvé. Podstatou je totiž již vyrobená a hotová věc. Přesněji se jedná „o běžný předmět každodenní potřeby, který je zbaven svého účelu. Tím, že se předmět vystaví a opatří názvem, se z něj stává výtvarné dílo, které popírá jedinečnost uměleckého díla. Šlo samozřejmě o to, aby si divák všiml a vzal na vědomí krásu všedních a obyčejných věcí, které jej obklopují“.7 Zároveň se jedná o spojení s otázkami na téma vztahu mezi předměty estetickými a předměty užitkovými, nebo jaký je vztah mezi zbožím a uměním, případně otázka zpochybnění tradičního uměleckého díla a autorství umělce. Nejznámějším ready made objektem z rukou tohoto umělce je dílo nesoucí název Fontána. V podstatě se jedná o tradiční pisoár, na kterém byly provedeny nepatrné úpravy. Šlo zde nejen o narušení tradic vytržením běžné věci z jejich obvyklých souvislostí a jejího zasazení do nových, ale i o tehdy skandální, očividné připomenutí toalet. Duchamp opravdu nejspíše nemohl šokovat nijak více. Přihlášení tohoto díla na výstavu v roce 1917 proběhlo v utajení. Zapsala jej imaginární osoba R. Mutt, což je zároveň Duchampova signatura objevující se na pisoáru instalovaném v horizontálním otočení o devadesáti stupňový úhel. Tato signatura R. Mutt je šifrou, kde „R“ představuje jméno „Richard, slangový výraz pro bohatého člověka [angl. rich] a „Mutt“jako odkaz jednak ke jménu Mott, jednak Mutt, což byla tehdy populární komixová postava.“8 Americká společnost nezávislých umělců na výstavu přijala všechna díla od všech více jak tisíce umělců. Fontánu však nikoli, jelikož se jednalo o nemorálnost jevící se přímo jako vulgarita. Duchampovým „záměrem bylo přimět lidi si uvědomit, že definice a normy, podle nichž klasifikujeme a posuzujeme umělecká díla, jsou pro výtvarné umění možná druhořadé a nejsou pro ně závazné.“9 Přes veškeré obtíže, kterými si Fontána prošla se spolu s Duchampem a zbytkem jeho tvorby stala jedním z předmětů s největším vlivem, nejen pro umění ve dvacátém století.

7

VÁVRA, Jiří. Od impresionismu k postmoderně: Dějiny vizuálního umění. 2001, s. 45 FOSTER, Hal. Umění po roce 1900. 2007, s. 129 9 LITTLE, Stephen. --ismy. Jak chápat umění. 2005, s. 111 8

14

Obr. 2 – Marcel Duchamp - Fontána

2.1.2. Plod dlouhé zkušenosti Maxe Ernsta Max Ernst je umělcem, který svou uměleckou dráhu začínal jako samouk. Narodil se v roce 1891 v Brühlu ležícího kousek od Kolína nad Rýnem. Své vzdělání získal v Bonu, kde studoval psychologii spolu s filosofií. „Během návštěvy Paříže se setkal s Augustem Mackem, Robertem Delaunayem, Guillaumem Apollinairem a Hansem Arpem a začal svou výtvarnou praxi s mnoha různými prostředky a technikami.“10 Následně Ernst v roce 1919 společně s malířem a básníkem Johannesem Theodorem Bargeldem zřídil v Kolíně nad Rýnem spolek, který nesl název Dadaistické spiknutí Porýní. Jak název napovídá, jedná se o navázání na celosvětově působící hnutí Dada. V tomto období začaly vznikat jeho asamblážní obrazy, nebo jak je vnímal on – socho-obrazy. Ernst je tvořil v duchu fantazijním a dadaistickém, z předmětů nálezového původu. Jedním z takovýchto děl je i výtvor s poetickým názvem Plod dlouhé zkušenosti. Pojmenování tohoto obrazu má vyznívat ironicky v souvislosti s vyčerpáním, které způsobuje autorský, tvůrčí proces umělce. Jedná se o reliéfní dílo s převahou dřevěných, hřeby stloukaných prvků. Tyto dřevěné kusy jsou místy opatřeny kovovými doplňky, drobnými vrypy a kresbami provedenými tužkou nebo křídou. Jde o obraz plný budov, kde žluté, vrženými stíny přibarvené pozadí upozorňuje na hvězdy, 10

HODGEROVÁ, Nicola. Umění od A do Z: Největší světoví umělci a jejich díla. 2006, s. 127

15

grafitem pospojované do souhvězdí. Převažujícími barvami jsou zelenkavá a odstíny dřeva v tmavě hnědé až po světle žluté tóny. „Dohromady sešroubovaný dřevěný reliéf Maxe Ernsta představuje autonomní průmyslovou krajinu provizorním způsobem zrekonstruovanou z válečných ruin.“11 Jde o práci relativně drobnější. Pro představu jsou její rozměry pouhých 45,7 x 38 centimetrů. Rámoví nese stejné stopy po umělcově barevném zásahu jako samotný obraz. Proměnilo se tak v „něco víc než jen rám obrazu. Tvoří s ním tematickou jednotku. Reliéf tak lze chápat jako dílo, které se zabývá samotným uměleckým procesem. Plod dlouhé zkušenosti znamená pro Maxe Ernsta vyvrcholení mnohasetletého uměleckého vývoje tradičního deskového obrazu, a přece zároveň vyjadřuje skutečnost, že byl teď překonán. Ernst ignoruje funkční spojení původních materiálů a dává dřevěným fragmentům na své soše-obraze novou identitu.“12

Obr. 3 – Max Ernst – Plod dlouhé zkušenosti

11 12

ELGER, Dietmar, Dadaismus. 2004, s. 68 ELGER, Dietmar, Dadaismus. 2004, s. 68

16

2.2. Surrealismus Surrealismus je umělecký směr a u většiny surrealistů i životní postoj, který se zrodil roku 1924 na území Francie. Publikace, která se rozletěla do všech koutů světa a s ní i surrealismus, nese název První manifest surrealismu. Jejím autorem a zároveň zakladatelem surrealismu je básník André Breton. „Pařížský básník jej definoval jako „čistý psychický automatismus, jímž má být vyjádřen…skutečný průběh myšlení. Diktát myšlení s vyloučením kontroly vykonávané rozumem mimo jakékoli estetické, nebo mravní zaujetí.“13 Zásadní význam měl pro surrealismus nový příliv poznatků a myšlenek z oblasti vědy, přednostně z oblasti psychologie. Zde je s tímto uměleckým směrem nejvíce spojován rakouský psycholog a lékař Sigmund Freud. Tento autor psychoanalýzy byl názoru, že většina psychických potíží vzniká na základě nevyužitých, jakoby vědomím vyhozených či potlačených tužeb nebo vzpomínek. A právě metoda volných asociací, nebo zkoumání snových krajin jsou způsobem, jak se k těmto věcem dostat přímo, až do samotných hlubin podvědomí.14 Snící člověk recykluje události z bdělého, vědomého stavu z předešlého dne. Občas přidává i něco z minulosti, doplňuje svobodnou a ničím nespoutanou fantazií a vytváří si tak skutečně neskutečnou směsici zážitků a pocitů, složených do úplně odlišného vesmíru, kde se neobvyklé a šokující jeví běžným. „Svět se stává snem, sen se stává světem. Sen, v němž nám přece také chybí pojem logiky, a přesto nám to ve snu vůbec nevadí, se stává východiskem surrealistické tvorby. Ve snu je nalezen klíč k tvorbě a inspiraci,…kam autorita vnějšího světa nemůže zasahovat.“15 Kombinace snů, nevědomí a fantazie, kde věci i události nabývají rozličných podob a variací, dala vzniknout mnoha neobvyklým a uchvacujícím dílům, která dovedou diváka spojit přímo s umělcovým podvědomím. Což nakonec vede k zamyšlení nad vlastním chápáním reality, případně k zamyšlení nad přístupem ke světu a věcem, jenž obsahuje.

13

PHILLIPS, Sam. --ismy. Jak chápat moderní umění. 2013, s. 64 PHILLIPS, Sam. --ismy. Jak chápat moderní umění. 2013, s. 64 15 BAUER, Alois. Dějiny výtvarného umění. 2011, s. 228 14

17

2.2.1. Sny Salvadora Dalího Salvador Filipe Jacinto Dalí, tak zní celé jméno tohoto velmi výstředního a fascinujícího umělce, který se narodil ve Španělsku v městě Figueras v roce 1904. Svá umělecká studia začal v Madridu zápisem na Speciální školu malířství, sochařství a grafiky, kde ovšem nesetrval dlouho. Škola jej vyloučila, z důvodu nevhodného chování. V případě Dalího se ovšem nejedná ani o první, ani poslední skandální událost. Avšak díky jeho nadání, píli a zápalu „rychle prošel různými avantgardními směry od kubismu přes futurismus, purismus až po metafyzickou malbu Giorgia de Chirika.“16 Do surrealismu Dalí zasáhl velkolepě, například stvořil film s názvem Andaluský pes, který byl prohlášen za první surrealistický počin na poli kinematografie. Technický způsob provedení spolu s prolínáním motivů zpodobňují obrazem postup automatického psaní používané surrealisty. Snímek si získal mnoho pozitivních ohlasů. Dokonce byl označen za převratné dílo v oblasti filmu. Salvador Dalí dále také „vyvinul metodu „kritické paranoie“, umělecký postup, jehož se držel celý život a který je považován za jeden z nejdůležitějších přínosů surrealismu. Dalí napsal mnoho esejí do surrealistických publikací a snažil se vysvětit své ideje a způsob jejich realizace.“17 Práce tohoto umělce se sny a podvědomím je neméně zajímavou záležitostí. Například jeho záznam snu, který kombinoval se zvláštním tokem času v těchto změněných stavech vědomí. Jednou z nejlepších ukázek tohoto tématu je obraz s názvem Sen vyvolaný letem včely okolo granátového jablka, vteřinu před procitnutím. Čas je zde v zásadní roli. Ovšem při pohledu na obraz se pozornost upírá na spící ženu Galu, Dalího múzu, která je ohrožována řetězcem dravých zvířat, zakončeným puškou s bodcem připraveným okamžitě bodnout. Řetězec jakoby vyrůstá z granátového jablka v dálce. Pozadí tohoto obrazu oproti hrozivé scenerii působí naprosto uklidňujícím dojmem a ještě tak více zdůrazňuje hrozící nebezpečí. „Dalí zachycuje v obraze nejen nereálnost, která je snu vlastní, ale i jeho schopnost pojmout složitý děj v jednom jediném momentu. Malíři se podařilo sdělit v jediném okamžiku prožitek děje obdařeného rozmanitými motivy. Stejně jako má spící po probuzení ze snu trvajícího jen pár sekund dojem, že sledoval dlouhý film se složitým dějem, pociťuje zvláštní 16 17

HODGEROVÁ, Nicola. Umění od A do Z: Největší světoví umělci a jejich díla. 2006, s. 104 WEYERS, Frank. Salvador Dalí: Život a dílo. 2006, s. 23

18

časovost i divák Dalího obrazu.“18 Sny mohou být opravdu velkou inspirací, nejen pro umělce, protože sní přece každý. A proto tak má každý důkaz vlastní schopnosti, dívat se na věci nově, mimo konvence s překročením všednosti.

Obr. 4 - Salvador Dalí - Sen vyvolaný letem včely okolo granátového jablka, vteřinu před procitnutím

2.4. Arte povera Arte povera je pojem, pocházející z italštiny a jeho význam by se dal popsat jako prosté, případně chudé umění. Germano Calant, významný kritik umělecké tvorby, byl první osobou, jenž tento název poprvé pronesl v souvislosti s italskou skupinou umělců, která pořádala expozici v italském městě Janov. Nejedná se však o označení potupného, ani jinak hanlivého charakteru. Spíše jde o popsání postoje a postupu tohoto uměleckého hnutí. „Umělci používali obyčejné (banální „chudé“) věci (hlínu, vodu, železný šrot, staré noviny, olovo, cement, cihly, větve, asfalt apod.). Tento materiál z přírodního nebo městského prostředí včleňují do prostředí – vytvářejí objekty a instalace.“19

18 19

KLINGSÖHR-LEROYOVÁ, Cathrin. Surrealismus. 2005, s. 44 VÁVRA, Jiří. Od impresionismu k postmoderně: Dějiny vizuálního umění. 2001, s. 99

19

Hnutí chudého umění aktivně působilo relativně krátkou dobu a to mezi lety 1965 až 70. Přesto arte povera, v souvislosti se soudobou situací, zanechává stopu a stává se součástí dějin umění. „Umělci odmítají umění pro umění, odmítají schematické dělení na malířství a sochařství. Neuznávají jakékoli sociální rozdělení a umění, které je zmanipulované sdělovacími prostředky, a to v zájmu „chudého“ života, práce, umění, politiky, myšlení a jednání.“20 Je tedy jasné, že hlavním cílem arte povera byla změna v oblasti norem, nejen v umění, ale i co se týká běžného života s jeho konvencemi, které se jim dařilo různými způsoby narušovat. I když hnutí převážně pracovalo s obyčejnými, běžnými, potřebnými i nepotřebnými věcmi, velké množství prací z produkce této skupiny umělců bylo náročných, a to jak z hlediska konstrukce, tak i financí. Díla byla někdy velmi rozměrná a komplikovaná. Arte povera se ovšem nezaměřovalo pouze na objemnou tvorbu. V jejich repertoáru se objevují i práce drobnějšího charakteru.

2.4.1. Minus a Venuše z hadrů Michelangela Pistoletta Michelangelo Pistoletto se narodil v roce 1933. O umění se začal zajímat hlavně díky svému otci, který byl malířem a restaurátorem. Otec vzal mladého Michelangela pod křídla do svého ateliéru, kde spolu pracovali a on se tak mohl seznámit s nejrůznějšími materiály a styly práce. Dále Pistoletto vystudoval školu umění a reklamy a s vystavováním svých děl začal již v roce 1955. První samostatná výstava mu byla uspořádána v jeho dvaceti sedmi letech v turínské Galerii Galatea.21 Do světového povědomí se tento umělec dostal díky svým Zrcadlovým obrazům, kde figurální postavy v reálné velikosti přenášel na zrcadlově vyleštěnou desku z nerez oceli. Tyto obrazy, díky leštěným odrazným plochám, pracují jak s divákem, tak i s plynutím událostí v reálném čase a vytvářejí tak mnoho obrazů v jednom jediném díle. Zrcadlo se pro Michalengela Pistoletta stává důležitým pojmem, jednak v myšlenkové sféře, sféře umění i jako východisko metaforické.22 Pistoletto je také klíčovou osobností ohledně uměleckého směru arte povera. Jeho řada prací s názvem Minus objekty byla zásadním pro toto hnutí. Tato převratná 20

VÁVRA, Jiří. Od impresionismu k postmoderně: Dějiny vizuálního umění. 2001, s. 99 PISTOLETTO, Michelangelo, Pistoletto – Biography [online] 22 PISTOLETTO, Michelangelo, Pistoletto – Biography [online] 21

20

série vznikla téměř v zápětí po jeho celosvětově úspěšných Zrcadlových obrazech. Významnost Minus objektů spočívá v jejich vzepření se konvenčním stylům kategorizace. Jedná se totiž o značně rozmanitou skupinu velmi individualistických prací. Jejich pestrost se odráží jednak užitím rozličných druhů materiálů, výrobních postupů, ale i v konečných formách jednotlivých děl. Dokonce i tematicky se mezi nimi hledá souvislost velmi obtížně, některá vznikla jako realizace snu, jiná se například vztahují k historii malířství. Určitá jedinečnost spolu s tématikou rozmanitostí a nesourodostí, potlačuje roli autorského rukopisu, jakož i autora samotného a umožňuje tak každému dílu prezentovat se samostatně.23 Typickým dílem pro tohoto umělce, i už téměř tradičním znakem pro hnutí arte povera, je však Pistolettova Venuše z hadrů. Jedná se o vyobrazení nahé bohyně, zhotovené ve stylu starých mistrů, která stojí na podstavci a lehce se opírá o sloupek zahalený do drapérie, kterou svírá v ruce. K divákovi je tato socha otočena zády a v centru jejího zájmu je obrovská hromada nesourodého, nakupeného oblečení, která svou velikostí Venuši převyšuje. Podstavec se sochou je do hromady téměř z poloviny zasunut, takže drapérie působí jako by prakticky byla součástí oné rozměrné hromady. Socha je z betonu litou replikou Venuše Bertela Thorvaldsena. Význam tohoto díla spočívá v symbolice Venuše jako ideálu tradiční krásy a k ní kontrastní hromady použitých hadrů, které Pistoletto využil k čištění desek z nerez oceli pro Zrcadlové obrazy. Jedná se o dialektiku krásy a odpadu. Krása je doslova zaplavována odpadem. Je to dílo zrcadlící reflexi naší kultury a také metaforické kontrasty, které jsou ještě více platné dnes jako v době vzniku tohoto díla.24

Obr. 5 - Michelangelo Pistoletto - Venuše z hadrů 23 24

ARTNET, Exhibitions [online], 2014 ESCAPEINTOLIFE, Michelangelo Pistoletto – Venus of Rags [online]

21

3. Vybraná umělecká tvorba z odpadových materiálů V současné době stále více přibývá umělců, kteří svoji tvorbu cíleně zaměřují na odpadové materiály. Kdy k odpadům přistupují přímo jako k základním a běžným surovinám, nebo materiálům určených pro tvorbu. Toto materiálové rozšíření palety možností otevírá úplně nový prostor pro tvorbu, který v sobě vždy nese základní poselství a upozornění týkající se společnosti a jejího dosavadního přístupu ke světu. Tento přístup pramení z doby kdy „…došlo k pokroku v průmyslu, když byly živočišná a lidská energie nahrazeny mechanickou a posléze jadernou energií a lidská mysl nahrazena počítačem, bylo možné se domnívat, že se nacházíme na cestě neomezené výroby, a tedy neomezené spotřeby…“25 Cesta bezstarostného blahobytu a bezmezného plýtvání sebou nese i téma nekontrolovaného množství odpadu, které si lidská společnost začíná ve větší míře uvědomovat až nyní. Umělecká tvorba založená na odpadovém materiálu má z hlediska propagace recyklování velký význam. Celkově totiž přitahuje veřejnost do hlubších vrstev této problematiky. Není lepšího způsobu, jak přitáhnout pozornost a zájem publika, než prezentovat něco uchvacujícího a zajímavého. Zvláště když je nakonec odhaleno, že takovéto dílo je původně vytvořeno z materiálů a věcí běžně se vyskytujících v popelnicích.

3.1. Chakaia Booker dává nový život starým pneumatikám Tato americká umělkyně se k umění dostávala poněkud delší cestou. Bakalářský titul získala v oblasti sociologie na Univerzitě v Ruthgers v New Jersey. Ovšem své magisterské studium absolvovala již v oblasti výtvarného umění na univerzitě v New Yorku. Chakaia Booker za sebou má mnoho výstav, podílových ale i samostatných. Nejvíce vystavuje po USA, zejména v New Yorku, ovšem debitovala i v zahraničí, například v Japonsku, kam se často vrací. Za svá díla dostala několik ocenění a je možné je najít v soukromích i muzejních sbírkách jako například v Metropolitním

25

FROMM, Erich. Mít, nebo být?. 2001. s. 13

22

muzeu umění v New Yorku, nebo dokonce i v Národním úřadu pro letectví a kosmonautiku ve Washingtonu DC.26 Staré pneumatiky se pod rukama této umělkyně rozpadají na relativně malé kousky, ze kterých následně tvoří svá proplétaná díla. Ovšem nejedná se pouze o hromady staré gumy. Kostru každého kusu tvoří pečlivě navržená nosná konstrukce, která se postupně zahalí do bodlin a oblých tvarů zhotovených z kusů pneumatik. Tato díla jsou převážně abstraktních tvarů, splývavá a pružná. A ačkoli působí velmi celistvě a masivně, jsou plná velmi drobných detailů, které jsou sbity dohromady velkými hřeby. Každý její výtvor je doplněn vždy o zajímavou myšlenkovou inspiraci. Díky své velikosti a pevnosti je možné většinu z děl vystavovat venku, čehož je hojně využíváno, jak dokládá poslední projekt organizovaný Národním muzeem žen v umění (USA), kterého se umělkyně zúčastnila. Několik jejich prací bylo do nedávna instalováno po New York Avenue v blízkosti tohoto muzea žen.27 Kromě umění z několika kilogramových, vyřazených pneumatik je Chakaia Booker známá také svým extravagantním přístupem k oblékání. Snaží se totiž dosáhnout propojení se svými díly v takovém smyslu, že chce, aby její vzhled byl stejně fascinující, jako jsou její gumové objekty. Velmi často proto nosí na hlavě různobarevné, nařasené a propletené látky, které zakrývají celou její hlavu s rameny, kdy je vidět pouze obličej. Kořeny jejich představ o stylu vycházejí z dětství, kdy si sama šila a při tom ignorovala nebo porušovala konvenční pravidla. Celá její tvorba je tak protkána různými myšlenkovými cestami, které dohromady vystihují způsob jejího uvažování a přístup ke světu.28

Obr. 6 - Chakaia Booker s dílem Úmrtí naděje 26

BOOKER, Chakaia. Resource. [online] ARTSOBSERVER. Women’s Museum Debuts Recycled Tire Sculptures by Chakaia Booker. [online], 2014 28 ECO-ARTWARE-NOTES.COM. Chakaia Booker’s Art: Where the Rubber Meets the Road. [online] 27

23

3.2. Recyklace starých knih v podání Jacqueline Rush Lee Jacqueline Rush Lee je autorka pocházející ze Severního Irska, ovšem v současné době žije, tvoří a pracuje na Havaji. Své vysokoškolské vzdělání zpočátku orientovala na práci s keramikou. Později si rozšířila své obzory v Chicagském Institutu Umění o studium se zaměřením na vlákno a materiál. A následně vzdělávání zakončila magisterským titulem v oblasti výtvarného umění na Univerzitě Manoa na Havaji v roce 2000. Má za sebou mnoho výstav výběrových, podílových i samostatných. Své práce vystavuje nejen na domácí půdě, ale také v zahraničí. Díla Jacqueline Rush Lee můžeme najít v mezinárodním tisku, v soukromích, ale i veřejných sbírkách.29 Ústředním tématem její tvorby je kniha, kterou pojímá a transformuje do podoby objektů převážně abstraktního charakteru. Knihy nejen stříhá, lepí, barví a jinak rozrušuje, zároveň je nechává také projít různými procesy. Pracuje jak s celými svazky tak i jen pouze s knižními bloky. Ve většině jejich děl se původní text a jeho smysl proměňuje spíše ve vizuálně dekorativní prvek, než že by zůstala zachována jeho prvotní informační podstata. Některé knihy pod rukama autorky o svůj text dokonce úplně přicházejí. To se stává zejména v těch případech, kdy barva knihu úplně skryje. Autorka k tomu dodává: „V sérii koncepčních prací vznikajících od roku 2007 se mi líbí představa knih, které jako by byly pohlceny barvami svých vnitřních textů…“30 Namáčení a citlivé tvarování, které doprovází volba kontrastních tónů, naprosto zdůrazňuje každý list samostatně. Vznikají tak rozevláté, křehce působící struktury, které evokují pocit lehkosti. Ve své práci kombinuje také knihy a knižní bloky různého stáří (bez dobarvování), což se odráží zejména na barevném odstínu jednotlivých knižních bloků. Tímto způsobem vznikají zajímavé barevné rytmy, které zvýrazňují ty tvarové. V její geometrizované části tvorby převládají kvádry a válce, jejichž jádra jsou složená z namáčených, rozpitých a postupně sušených papírových mas. Tato jádra jsou chráněna řízeně škrábanými hřbety a deskami použitých knih. Takovéto objekty na sebe nejvíce upoutají svými nesourodými letokruhy, které tvoří zajímavé barevné mapy provokující proud myšlenek. 29 30

RUSH LEE, Jacqueline. Bio. [online], 2014 volný překlad: RUSH LEE, Jacqueline. Galleries. [online], 2014

24

S nejzajímavější částí svého díla začala již v roce 1998, kdy vyvinula neobvyklý experimentální proces práce se starými knihami a časopisy. Podstatnou roli v této části tvorby hraje překvapivě pec na vypalování keramiky. Literární díla jsou kontrolovaně vystavena vysokým vypalovacím teplotám, aniž by došlo k jejich absolutnímu zničení. Autorka se tak dostává ke kombinaci netradiční recyklační tvorby a tradičních keramických metod. Za dobu experimentování zjistila, že při vypalování dochází v knihách k anorganickým chemickým reakcím, které ovlivňují výsledné dílo. Každá kniha se stává jedinečným, neopakovatelným uměleckým dílem, odhalující řadu povrchů a textur a jemných barev podle stupně teploty, kterému byla vystavena. Některé takto vytvořené objekty kopírovaly křehkost rozkvetlých květin, jiné připomínaly kosterní pozůstatky nebo podmořské kusy korálu. Knihy v takovémto stavu už nelze vnímat v jejich původním, obvyklém kontextu. Došlo zde k transformaci do poetického stavu pomíjivého přízraku, což odkazuje na vnitřní krajiny a plynoucí dráhu času.31 Zvláštností takto vzniklých alabastrových děl je jejich překvapivá lehkost a určitá tvrdost, lépe řečeno schopnost zachovat si svůj tvar navzdory autorčiným experimentálním sklonům. Některé vypálené knihy totiž vpustila do nádrže s vodou a nechala vlhkost a zub času, aby si s dílem poradily. Kniha překvapivě dlouho odolává, přesto se však nakonec rozpadá, drolí na prach a s laxností dopadá na dno čiré nádrže a znovu vytrhuje pozorovatele z plynutí času, do kterého byl zachycen touto pozoruhodnou scenérií.

Obr. 7 - Jacqueline Rush Lee - Scvrknutý

31

Obr. 8 - Jacqueline Rush Lee – Rozvinutý

RUSH LEE, Jacqueline. Galleries. [online], 2014

25

3.3. Tim Noble a Sue Webstr pracují se stínem odpadů Tim Noble se narodil v roce 1966 a Sue Webster o rok později. Jedná se o duo britských umělců se zvláštním zaměřením. Seznámili se již v době studií a od té doby spolu spolupracují na mnoha projektech i výstavách. Roku 1996 se uskutečnila jejich první samostatná výstava v Londýně, která jim přinesla slávu až mezinárodního ohlasu. Díky této zlomové výstavě začali samostatně vystavovat i v zahraničí. Jejich díla se nachází v soukromích i muzejních sbírkách v různých částech světa. V roce 2009 oba dva získali čestný doktorský titul v oblasti umění za své dosavadní výsledky a celkový umělecký přínos. Dílo Tima Noble a Sue Websterové ovlivňuje současné i začínající umělce nejen ve Velké Británii ale i cizině.32 Jejich tvorba je rozhodně uchvacující, ale může vzbudit i určité negativní pocity. Jelikož kromě odpadu se v jejich dílech mohou objevit i preparovaná zvířata (racci, krysy, atd.), která ale k odpadu na skládkách téměř neodmyslitelně patří. Celá scenérie, kterou umělci vytváří, působí velmi autenticky, jako například na obrázku 10, kde se racci perou o zbytek smažených hranolek. Opět je nám tedy připomínáno, jak dopadne nevytříděný a nerecyklovaný odpad. Což je obrázek, který je před většinou očí skryt. Tvorba Tima Noble a Sue Webstrové lze označit také jako transformační, jelikož je abstraktní i figurální zároveň. Toto označení není vyloženě tak matoucí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Autoři totiž pracují s jednotlivými kusy odpadů, které různě vrší a spojují do různorodých abstraktních konstrukcí. Takovéto konstrukce, nebo hromady nakonec ozáří jedním reflektorem. A v tomto okamžiku světlo na zdi, vržené přes abstrakci, vytváří stínové figurální obrazce, které působí velmi realisticky. Jedná se rozhodně o převratný přístup, pracující s netradičním uchopením tématu umění z odpadového materiálu.

32

NOBLE, Tim a Webster, Sue. Biography. [online], 2011

26

Obr. 9 - Tim Noble a Sue Webstr - Mladík

Obr. 10 - Tim Noble a Sue Webstr – Špinavý odpad (s racky)

4. Zajímavosti ze světa umění z odpadu Umění z odpadu se s postupujícím časem stává stále více populárním, ale také více organizovaným. A nachází si stále nové a nové způsoby a cesty, jak na sebe upoutat pozornost běžných lidí, ale i ostatních umělců. Proniká i do takových médií a oblastí, u kterých je to stále ještě velmi neobvyklé. Což jen opět podtrhuje neuvěřitelné schopnosti umělců, kteří tak dokáží pohotově reagovat na nastalé situace. A samozřejmě je to i důkaz toho, že materiály které nás obklopují, zvláště ty neužitečné nebo považované za odpad, stále ještě nenarazily na konečné hranice svých recyklačních možností. Také poselství, jež nám přichází od umělců pracujících s odpadovým materiálem, s odstupem času začíná znít stále naléhavěji. Neustále nakupování a vyhazování téměř nepoškozených věcí a jejich opětovné nahrazení něčím novým je šílenou spirálou spotřeby, která se točí velmi rychle. Množství odpadu takto vzniklého ničí prostředí kde žijeme, ať už formou spalování, nebo zakládáním monstrózních skládek, ilegálních nebo legálních. Kromě dopadu na životní prostředí jako takové, zejména odpadové skládky ohrožují životy lidí i zvířat bezprostředně. Zvláště

27

v některých zemích je pohyb na těchto místech prakticky bez kontroly a s téměř nulovým systémem recyklace se zde nachází mnoho život ohrožujících surovin a látek.

4.1. Filmový projekt Země odpadu v hlavní roli s Vikem Munizem Vik Muniz je umělec pocházející z města Sao Paulo, kde se narodil v roce 1961. Tento brazilský rodák v současnosti žije a pracuje v New Yorku. Ve svém díle často používal netradiční látky, jako je například cukr, čokoláda nebo rozličné druhy odpadových materiálů. Tyhle různorodé hmoty přetvářel ve známé obrazy, nejen starých mistrů, které následně uchovával formou fotografie. Muniz za sebou má bezpočet výstav po celém světě, zejména těch samostatných. Jeho díla jsou vlastněna mnoha soukromími sběrateli. Své práce má ale i ve veřejných sbírkách po celém světě. Jeho tvorba se ukázala také na obálce známého časopisu New York Times, kromě toho přednášel na Harvardské univerzitě a též na univerzitě Yale.33 Do českého povědomí se tento frekventovaný umělec dostal zejména díky filmu Země odpadu. Jedná se o dokumentární snímek, jehož natáčení trvalo skoro tři roky. V tomto díle jednu z hlavních rolí hraje umění z odpadu. Film se odehrává na nejrozsáhlejší skládce odpadků v Brazílii. Tenhle ostrov z odpadků se nachází nedaleko města Rio de Janeira a nese poetický název Zahrada Gramacho. Skupina místních třídičů, lépe řečeno lidí pohybujících se po skládce a vybírajících recyklovatelné materiály, sama sebe označuje za mrchožrouty. Právě z této skupiny Vik Muniz zformoval skupinu dobrovolníků, kteří se stali vzorem pro obrovské portréty z odpadů a také se sami podíleli na jejich vzniku.34 Film nejen poukazuje na problematiku recyklace a odpadu, ale také ukazuje možnosti umění a jeho schopnost ovlivňovat povědomí společnosti. Díky své profesionalitě a dokonalému řemeslnému zpracování, které se navíc spojilo s osudem lidí a kinematografií Vik Muniz, oslovil doslova celý svět. Toto dílo oslovilo i takové skupiny lidí, které se jinak o umění nebo ekologicko-sociální oblast běžně téměř

33 34

ARTSPACE, Artists. [online], 2013 WASTE LAND, Synopsis. [online]

28

nezajímají. Dalším nepřehlédnutelným prvkem tohoto díla, což je nejnázorněji vidět na samotných obrazech je fakt, že věci nejsou vždy takové, jak na první pohled vypadají.

Obr. 11 – Vik Muniz – Země odpadu

Obr. 12 – Vik Muniz – Země odpadu

4.2. Architekt odpadu Michael Reynolds Netradiční recyklační metody se dostávají dokonce i do architektury, důkazem toho jsou stavby alternativního typu vznikající pod rukama architekta Michaela Reynoldse. Tento muž staví soběstačné domy s minimálními náklady s neobvyklým názvem, tedy zvané Zemělodě. Se stavbou a projektováním těchto obytných staveb začal téměř okamžitě po dokončení svých studií. Jako materiál nejčastěji používá staré pneumatiky, plechovky od všemožných nápojů a PET lahve. Je názoru, že dalším vývojovým stádiem architektury by měla být biotektura. Tedy stavba domů, které jsou propojeny s přírodou, neškodí jí a jsou naprosto samostatné bez přívodu elektřiny, vody i napojení na kanalizaci. Takovéto koráby nezávislé na sítích zatím našly největšího uplatnění zejména v zemích postižených živelnými katastrofami, kde je opravdu možné reálně spatřit jejich dlouhodobou funkčnost. Současnost vyžaduje proměnu v mnoha oblastech v rámci udržitelného rozvoje a projekt Zemělodí v tomto ohledu rozhodně stojí za povšimnutí.35 Zajímavostí v této oblasti je vazba na české území. V roce 2012 byla ve Středočeském kraji kousek od města Sázava započata stavba prvního středoevropského domu typu Zeměloď. S realizací tohoto projektu osobně pomáhal výše zmíněný architekt Michael Reynolds. Tato stavba je pod správou občanského sdružení Zeměloď, 35

TOPZINE, Architekt Reynolds v Praze: Nechci, aby mi ekonomie řídila můj svět! [online], 2009-2014

29

které chce na tomto místě vybudovat evropské centrum pro Reynoldsovy nezávislé stavby. Zeměnka, jak se tento objekt jmenuje, nemá sloužit pouze jako pasivní informační centrum, ale také jako centrum pro praktické vzdělávací kurzy. Už nyní je možné, přihlásit se na stavební dílny, které probíhají přímo na Zeměnce v Sázavě.36 Co se týká vzhledu jednotlivých Zemělodí, dalo by se říci, že každá je jiná a jedinečná. Vždy jde ale o recyklaci různých odpadů, o pohodlné bydlení a maximální využití přírodní energie. Fantazie jde v těchto stavbách ruku v ruce s funkčností a výsledek je opravdu zajímavý. Kombinují se zde stěny rovné s nerovnými, některé domy tak vypadají velmi moderně a jiné jako ze scifi filmů. Světlo je zde také důležitým prvkem objevujícím se jednak v podobě velkých oken a skleníků, ale také jako ornamentální prvek ve většině stěn, který vzniká díky použití různobarevných skleněných lahví od nápojů.

Obr. 13 - Michael Reynolds – Zeměloď

4.3. Specializace na recyklované umění - Galerie NDI Umění odpadu je stále více na vzestupu a dokladem toho je i vznik speciálního typu internetové galerie zaměřeného výhradně na umělecká díla zhotovená právě z takových materiálů. Tato galerie s názvem New Design Inspiration (Nová Designová Inspirace – NDI) vznikla za účelem, aby seznámila širokou veřejnost s těmi nejlepšími 36

ZEMĚLOĎ, Světelné peníze. [online], 2014

30

výtvory z celého světa. Vystavující si pečlivě vybírá s ohledem na kvalitní provedení, originalitu a v neposlední řadě jde i o co nejširší škálu materiálů. Díla jsou vytvářena nejen z odpadu ale i z dalších jiných nepotřebných běžně se vyskytujících předmětů, která tímto zpracováním dostávají novou hodnotu. Galerie se také snaží poukázat na potenciál „odpadových“ materiálů, které nás obklopují. Kdy tvůrčím procesem odpad nebo nepotřebná věc získá novou uměleckou, estetickou nebo i užitkovou hodnotu. Jde zde o jakýsi protiklad pro spotřebitelskou kulturu. Celé společnosti je třeba neustále ukazovat a připomínat hodnotu věcí kolem nás. Tedy nenásilnou, uměleckou formou inspirovat veřejnost k vlastním cestám a pokusům, jak věcem považovaným za odpad dát nový smysl nebo funkci. Celkově jde o snížení produkce odpadu prostřednictvím snížení nákupu spotřebního zboží, což má příznivý dopad na životní prostředí.37 Jednou z velkých výhod této galerie je možnost propojení celého světa spojené s přístupností prakticky odkudkoli, kde je možnost připojit se na internet. Stránky jsou také vybaveny užitečnými aplikacemi jako například interaktivní mapou se záznamem míst původu jednotlivých vystavujících. Protože zde převažují díla figurativní povahy, je možné srovnávat přístup umělců z různých zemí k metodice zpracování. Takže lze tyto galerijní stránky chápat jako multikulturní centrum současné tvorby, které velice rychle dokáže reagovat na novinky ve světě umělců pracujících s netradičními materiály.

37

NDIGALLERY, Art gallery. [online], 2014

31

5. Význam recyklovaných materiálů pro výtvarnou výchovu Téma recyklace se stále více vpíjí do celé společnosti a stává se součástí života lidí i v oblastech, kde to stále ještě vzbuzuje údiv. S recyklací se můžeme setkat nejen v podobě různobarevných kontejnerů určených ke třídění, ale najdeme ji například i v umění, ve stavebnictví nebo dokonce v textilním průmyslu. Postupně se recyklace dostává i do výuky výtvarné výchovy. Materiálové možnosti některých recyklovatelných předmětů mohou značně obohatit její rozsahovou paletu. Důsledkem těchto kroků je nejen zpestření výuky, ale také i určitá změna přístupu k materiálům, které nás obklopují. Praktická propagace postoje, že kreativitě se meze nekladou a také, že vše kolem nás má hodnotu, (nebo ji s trochou snahy může opět získat) vede daleko za hranice nejen recyklace, ale i výtvarné výchovy. Co se týká materiálů a zvyšování jejich rozmanitosti ve výuce jde rozhodně o přínos, nejen z hlediska ekologické výchovy. Seznamování s novými materiály rozšiřuje pole znalostí žáka a také podporuje a rozšiřuje jeho kreativitu, která je ještě stále v současné společnosti, nerovnoměrně upozaďována na úkor logického myšlení. Praktická práce s rozličnými materiály také zvyšuje žákovu zručnost, kterou může následně uplatňovat v praktickém životě. Každý materiál je totiž jiný, zvláště pokud je využíváno některých netradičních látek. Rozmanité materiály vyžadují různé způsoby přístupu nejen od žáka, ale od každého kdo s nimi pracuje, včetně samotného kantora, protože zvláště odpadový materiál zahrnuje velké množství recyklovatelných látek, které ovšem nebyly nikým výtvarně zpracovány.

32

II. PRAKTICKÁ ČÁST 6. Výtvarný experiment Cílem výtvarného experimentu je na základě předem stanovených kritérií, vhodně vybrat tři druhy odpadových materiálů a ty se následně pokusit výtvarnou formou zpracovat do podoby objektů. Neoddělitelnou složkou této části je nutnost, důkladně se seznámit se zvolenými materiály také po teoretické stránce. K rozšíření znalostního spektra rovněž slouží ukázky umělců, kteří se specializují na autorskou tvorbu právě z těchto tří konkrétních druhů odpadů. Součástí experimentu je také mapování a záznam možností jednotlivých druhů materiálu, kdy se jedná o stanovení nejvhodnějšího typu pro práci. Pokus je zakončen vyhodnocením, které probíhá na základě uskutečněných i potencionálně realizovatelných možností vybraných odpadových materiálů. K Výtvarnému experimentu jsem se rozhodla přistupovat formou cesty do neznáma, kterou recyklace spojená s tvořivostí nejspíše vždy bude, protože každý materiál je jiný. Proto mám také v plánu volit takové materiály, se kterými jsem předem neměla moc velké zkušenosti. Jde také o jakési částečné vcítění se, případně připomenutí pozice žáka na ZŠ, když je učitelem postaven před novou techniku, nebo materiál, se kterým dosud nepracoval. Důvodem takového postupu je také určitá změna perspektivy. Ten kdo je v pozici vedoucího a nemusí jít nutně o učitele výtvarné výchovy, nesmí ztratit vazbu s tím, koho vede. Musí si neustále připomínat, jaké to je být veden, protože jedině tak dokáže látku správně formulovat a zprostředkovat svému okolí. Je velmi jednoduché pracovat na terénu, který je důvěrně známý. Víme, co můžeme očekávat, co můžeme požadovat, práce už jde automaticky od ruky. Když ale vstupujeme na neznámé pole materiálů i technik vše se zostřuje. Co je to za postup? Podobá se to technice, kterou už znám? Jaký ten materiál je na dotek? Jak zní? Může tohle dokázat? V myšlenkách naskakují různé asociace, reálné i fantaskní. Celé tělo se zapojuje do víru představ a tvořivosti.

33

6.1. Kritéria pro výběr materiálů Ke svému výtvarnému experimentu jsem se snažila vybrat takové recyklovatelné materiály, které jsou více méně běžně dostupné. V případě neočekávaného požadavku na vyšší množství by tedy nemělo docházek k větším obtížím. V potaz byla brána i co nejdelší životnost materiálů. Tedy smyslem je upozornit na jejich případný enormní výskyt a dlouhou dobu rozkladu nebo dokonce na nerozložitelnost materiálu v běžných přírodních podmínkách, což se velice negativně projevuje na životním prostředí. Dalším kritériem pro výběr byla i určitá estetická zajímavost či přitažlivost. Samozřejmě nejen materiálu jako takového (v základní získané formě), ale i jeho potenciálních budoucích výtvarných možností. Celkově jsem chtěla zvolit takové materiály, které se budou navzájem také velmi lišit jednak tvrdostí, strukturou, ale i možnostmi zpracování.

6.2. Vybrané materiály Jelikož se často našemu době říká doba plastová i já jsem se tedy držela tohoto úsloví. Plastické hmoty jsou bezpochyby velkým pokrokem, ale přináší sebou i mnoho obtíží a problematického odpadu. Proto jsem se pro práci rozhodla zvolit tři druhy umělých hmot. Jedná se tedy o silon (dámské punčochy nebo podkolenky), polystyren (menu boxy) a polypropylen (jogurtové kelímky). Nashromáždění potřebného množství materiálu mi trvalo přibližně půl roku. Čerpala jsem ze zdrojů svého nejbližšího okolí. Délka shromažďování se obecně odvíjí od potřebného množství a také záleží na přístupu k požadovaným zdrojům. Jako vedlejší produkt této mé práce se ukázalo, že okolí zapojené do akumulování potřebných druhů materiálů se více začalo zajímat o recyklační tematiku. Při bližším zkoumání jsem se dozvěděla, že hlavní hybnou silou, směrem k prohlubování znalostí o recyklování, bylo reálné a fyzické zjištění, kolik kterého odpadu každý člověk vlastně produkuje a za jaký časový úsek. Překvapujícím prý také bylo, jaké recyklační možnosti, které materiály dále vlastně mají (nejen v oblasti běžných předmětů do domácnosti apod., ale i v oblasti umělecké).

34

6.2.1. Charakteristika silonu Silon je syntetickou látkou, která je doménou zejména žen, nebo to alespoň byly ženy, které tuto látku proslavily. Z počátku totiž byla silonová vlákna nejmasivněji splétána do punčoch, ponožek a podkolenek. Zajímavostí tohoto materiálu je určitá spojitost s Českou republikou. Silonová umělá hmota se poprvé objevila na našem území v době Protektorátu v roce 1941. Silon tehdy vznikal pod rukama chemického týmu vedeného profesorem Ottou Wichterlem v Chemickém výzkumném ústavu, který se nacházel ve Zlíně. Ovšem je třeba dodat, že Češi punčochy světu nepřinesli, silon je totiž českou variantou nylonu, který spatřil světlo světa již v roce 1934 v americké firmě DuPont.38 Věda, vývoj a modernizace neustále pokračují i silonovému vláknu se dostalo vylepšení. Dnešní chemické postupy umožňují tuto syntetickou hmotu přizpůsobit tak, aby obstála v různých prostředích a podmínkách. Může proto mít plno neočekávaných vlastností, jakou je například odolnost vůči vysokým teplotám nebo nesmáčivost. „Ve dnech padesátých narozenin nylonu přesáhla roční spotřeba chemických vláken na světě 18 miliard tun, a poprvé tak překonala spotřebu všech ostatních přírodních vláken. Z trysek vláknařských linek dnes vylétají pevná a odolná syntetická vlákna rychlostí 200 i více kilometrů za hodinu.“39 Je tedy jasné, že jejich výroba je stále masovější záležitostí a výrobní náklady tak nenutí zákazníky šetřit při spotřebě tohoto zboží.

6.2.2 Silonové instalace v podání Ernesta Neta Brazilský umělec Ernesto Neto se narodil v roce 1964 v Riu de Janeiru. V současnosti žije a tvoří na území Brazílie. Své znalosti v oblasti umění získal na Škole vizuálního umění Parque Lage a také v Museu moderního umění v Sao Paulu. Jeho výstavy, kterých měl už bezpočet, jsou doslova pohlcující. Nejlépe to bylo možné spatřit na retrospektivní výstavě v Muzeu současného umění v Mexickém Monterrey, která se uskutečnila v roce 2013. Tento umělec totiž tvoří obrovské silonové instalace, do kterých je možné vcházet, nebo se do nich i obléci. Exceluje i na zahraniční scéně. 38 39

HOUDEK, František. Objevy a vynálezy tisíciletí. 2002, s. 307, 308 HOUDEK, František. Objevy a vynálezy tisíciletí. 2002, s. 309

35

Vystavoval například v Muzeu moderního umění v New Yorku. Kromě USA dále absolvoval výstavy například ve Velké Británii, Norsku, Itálii, Austrálii a dokonce i ve Spojených arabských emirátech.40 Ernesto Neto je umělcem, který pracuje nejvíce v oblasti smyslů a pocitů. Jeho nejen silonová díla jsou navrhována tak, aby se po nich mohl divák pohybovat, nebo i přímo v nich setrvat a splynout s nimi. Jedná se tak o intenzivnější propojení s uměním, kdy se z pasivního pozorovatele stává přímá součást díla. Návštěvník je doslova vybízen vše prozkoumávat. Textura děl totiž také není ve všech částech stejná. Někde se nachází písky, mušle nebo jiné sypké látky. Mění se barva a dokonce i pachy, protože Neto používá i rozmanité vůně, nebo aromatické druhy koření. Lidé jsou tak pohlcování vlastním vnímáním a interakcí mezi sebou navzájem.41 Jeho díla jsou skutečně netradiční a zajímavá. Výstavní prostory vždy změní téměř k nepoznání, člověk jakoby se dostával na zvláštní místo, které až připomíná cizí planetu ze scifi filmů. Většina z jeho tvorby je abstraktní povahy velmi připomínající roztodivné pavučiny, což ještě více umocňuje fantaskní představy o neznámých sférách. Takže každý rázem zapomíná na svět tam venku a plně se soustředí pouze na prožití všeho, co tento autor nabízí.

Obr. 14 - Ernesto Neto – velkometrážní instalace – Jednoduché a lehké sny

40 41

Obr. 15 - Ernesto Neto – velkometrážní instalace - Loď

TANYA BONAKDAR GALLERY, Artists. [online] GUGGENHEIM BILBAO, Ernesto Neto – The body that carries me. [online], 2014

36

6.2.3. Charakteristika polystyrenu Polystyren je látkou syntetického původu, která se poprvé objevila v roce 1839. Jejím autorem nebo lépe řečeno vynálezcem, byl Eduard Simon. Tento muž látku sice objevil, ale její praktické využití, zvláště v komerčním měřítku nezrealizoval. Prakticky jednu celou generaci zůstával tento umělý termoplast, s amorfní povahou, bez povšimnutí. Až v roce 1931 začalo s jeho velkovýrobou sdružení podniků různých odvětví s názvem IG Farmen, které pocházelo z Německa. Tato firma se specializovala na chemické látky a jejich průmyslovou výrobu a v polystyrenu spatřovala velký potenciál.42 Při vyslovení slova polystyren, se většině z nás vybaví velké množství malých, bílých kuliček, které se nejčastěji používají jako výplň do velkých, sedacích vaků. Není to ovšem jediná podoba, s jakou se můžeme na trhu setkat. „Polystyren se díky dobrým vlastnostem používá jako ochrana výrobků nebo tepelná izolace. Často se z něj vyrábějí jednorázové kelímky na horké nápoje. Nevýhodou polystyrenu je, že je nerozložitelný. To znamená, že se za žádných přírodních podmínek na skládce nerozloží.“43 Je tedy jednou z látek, u které je recyklace více než potřebná.

6.2.4. Vizuální práce a Styroboti Michaela Saltera Američan Michael Salter se narodil v Bristolu ve státě Connecticut v roce 1967. Na Miamské Univerzitě v Oxfordu v Oháju se zabýval studiem sochařství a také grafického designu. Ve vzdělávání v oblasti umění pokračoval dále na Univerzitě Severní Karoliny, které úspěšně ukončil v roce 1994. Má za sebou mnoho výstav, a to i samostatných, nejenom v USA, ale jeho díla se podívala i k nám do Evropy. V současnosti funguje jako umělec a věnuje se i pedagogické činnosti jako docent v oblasti digitálního umění na Oregonské Univerzitě.44 V jeho díle převládá zájem o pohled na naši společnost, která je velmi konzumní a zvláště ve městech až vizuálně útočná. Přitom nejde o přímou kritiku spíše o 42

ŠUTA, Miroslav. Chemické látky v životním prostředí a zdraví. 2008, s. 22 TŘIDIME, Třídění a-z. [online], 2011 44 UCCS, Art. [online] 43

37

upozorňování a rozvíření vod zájmu kolem tohoto tématu. Dlouhodobě pracuje s pojmem Ikona (významově piktogram). Ikonami a tedy i vizuálními metaforami jsme bombardováni neustále na každém kroku. Svým dílem nabádá k zastavení, zpomalení a snaží se o vytržení z disharmonie vizuálního šumu.45 Známější částí jeho tvorby jsou tzv. Styroboti. Jedná se o roboty, kteří jsou vyrobení výhradně z polystyrenu. Jde o recyklaci, tento styren totiž původně sloužil jako obal různého křehkého zboží a elektroniky. Kouzlem věci je reliéf, který v polystyrenu zbyl po zboží, které chránil před rozbitím. Tímto uměleckým způsobem tedy dochází téměř ke stoprocentní recyklaci nashromážděného materiálu. V jeho sbírce jsou roboti různých velikostí (od poloviny metru po více jak čtyř metrové). Ač můžou na první pohled působit hrozivě, při druhém přichází spíše zklidnění, úžas a absolutní koncentrace na robota. Zajímavé jsou totiž polohy, do kterých jsou Styroboti stylizováni. Jeden si vsedě kouše nehty, další přátelsky drží malinkého robota za ruku nebo jiný sedí v pozici lotosového květu.

Obr. 17 - Michael Salter - Roboti

Obr. 16 - Michael Salter - Nic nepřichází z ničeho

45

SALLER, Michael A., [online]

38

6.2.5. Charakteristika polypropylenu Velmi známým zástupcem umělých hmot je polypropylen. Většina lidí se s ním denně potká bez sebemenšího povšimnutí. „Polypropylen je nejtvrdší z plastů, proto se používá na výrobu obalů, které musí být odolné, např. kelímků. Z PP se často vyrábějí stavební materiály, například dlažba nebo protihlukové stěny. Na skládce se PP průměrně rozkládá 70 let.“46 Nejvíce se k tomuto typu umělé hmoty blíží polyetylentereftalát, známý pod zkratkou PET. Od polypropylenu se liší zejména svou měkkostí, barevným spektrem a dobou rozkladu. Až 80% polyetylentereftalátu se k nám dostává ve formě PET lahví. Tento materiál stejně jako polypropylen se vyznačuje svou odolností a širokým polem využití zejména v oblasti obalů.47 Recyklační zpracování umělých hmot, zejména PP a PET, se ve výtvarné sféře neobjevuje už jen ojediněle. Plasty zasahují už téměř do všech oblastí umělecké tvorby a Česká republika v tomto ohledu není žádnou výjimkou. Zpracování plastů, tedy konkrétně zpracováním PET lahví se dlouhodobě a velmi intenzivně věnuje např. česká autorka Veronika Richterová.

6.2.6. Polyetylentereftalát a Veronika Richterová Veronika Richterová se narodila v roce 1964 v České republice. Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze a následně absolvovala vysokou školu umělecko-průmyslovou, taktéž v Praze. Má za sebou i zahraniční studium na Ecole Nationale des Arts Décoratifs v Paříži. Ve své tvorbě se věnovala zpočátku malbě, smaltovaným plastikám a mozaice. Souběžně se také zabývala a stále zabývá tvorbou kreativních programů pro veřejnost s důrazem na recyklační tématiku.48 Nejvíce je dnes známa díky svému nadšení pro recyklované PET láhve, které sbírá jak doma, tak i v zahraničí a přistupuje k nim s velkým zaujetím a respektem. Její

46

TŘIDIME, Třídění a-z. [online], 2011 RICHTEROVÁ, Veronika. Pocta pet lahvi. [online], 2014 48 RICHTEROVÁ, Veronika. CV. [online], 2014 47

39

sbírka je obsáhlá a zobrazuje proměny PET lahví jak v čase, tak i v různých částech světa. PET láhve nejen sbírá, ale také z nich tvoří. Její tvořivost je orientována spíše konkrétním směrem. Plastiky jsou inspirovány zejména přírodou a to jak faunou, tak i flórou. Některé z nich vzbuzují velmi realistický dojem, jiné naopak vypadají ethericky. PET láhve také kombinuje i s jiným materiálem, což je vidět například v sérii benátských zrcadel. Velmi zajímavou složkou její tvorby jsou i funkční lustry a lampičky, které evokují představy hrubě zpracovaného tenkého skla.49

Obr. 18 - Veronika Richterová – Lustr III

6.3. Vlastní experimentace Jelikož jsem záměrně zvolila velmi odlišné materiály, je nutné ke každému z nich přistupovat velmi individuálně. Z počátku je třeba se s nimi a jejich technickými možnostmi nejprve seznámit. Dalším krokem je vytvoření návrhů, stanovení postupu a v neposlední řadě zmapování doplňkových materiálů potřebných k práci. Následuje praktické zrealizování zvolených návrhů spojené s vyhodnocením a závěrečnou, finální fotodokumentací. Materiál vyhodnocený jako nejvhodnější pro práci, bude podroben další praktické zkoušce. Konkrétně půjde o ověření vhodnosti jeho aplikace ve výuce výtvarné výchovy na základní škole.

49

IRECEPTÁŘ.CZ, Zajímavosti [online], 2014

40

V minulosti jsem již s některými druhy odpadového materiálu měla možnost pracovat, zejména v oblasti šperku. Také některé mé další práce na poli netradiční, tvůrčí recyklace mě přivedly k přesvědčení, že skupinu odpadu v jádru tvoří pouze velmi malé množství věcí. A ty ostatní do této skupiny spadají jen proto, že se ještě nenašel někdo, kdo by se na ně podívat novým nezaujatým způsobem. Samozřejmě, že se zde odráží také naše kultura a konzumní přístup, při kterém většinu lidí ani nenapadne se nad takovým tématem zamýšlet. Pravdou ale je, že s přibývajícím časem se těchto ekovlaštovek objevuje čím dál více. Nejen mezi profesionálními umělci, amatérskými nadšenci, ale i ve většinové společnosti.

6.3.1. Silonové napínání a jeho vlastnosti Silon ve formě silonek je pružný, měkký, poddajný a pórovitý. Snadno se stříhá, tvaruje a plní (např.: pilinami, kameny, korálky, vatou, drobnými předměty, atd.). Protože používám výhradně recyklovaný materiál, je nutné ze všeho nejdříve zacelit poškození. Nejlépe se mi osvědčilo lepidlo značky Herkules. Opravované místo se již dále netřepí, zpevní se a lepidlo je po zaschnutí slabě lesklé a čiré. Je možné použít i klasický vyřazený lak na nehty. Ovšem při opravdu velkých poškozeních je lepidlo vhodnější, zejména kvůli vyšší spotřebě. Lak ani lepidlo nepůsobí žádné komplikace ohledně závěrečné povrchové úpravy. Silon se dobře se snáší s temperovou i akrylovou barvou a ani spreje nejsou problémem, přilnavost je velmi dobrá. Návrhy objektů vznikaly na základě jednoduchých automatických kreseb, inspirovaných Kupkovou Dvoubarevnou fugou. Pozdější práce na návrzích mě přivedla k myšlence zdrsnění povrchu finálního objektu, kterou jsem nakonec zrealizovala v podobě tvarů připomínajících malinké bodlinky. Co se týká barvy celého objektu, stříbrná byla jasnou volbou, neboť celý povrch sjednotí, znečitelní a zároveň evokuje pocit železné pevnosti a stability. Díky plánovaným bodlinám téměř na celém povrchu objektu bylo jasné, že stříbrná barva bude muset být nanesena za pomoci spreje (značky Dupli-Color, chrom - vysokého lesku). Jelikož jsou silonky samy o sobě tvarově velmi nestabilní, pokoušela jsem se je kombinovat s jinými materiály, které by plnily funkci nosné konstrukce. Jako

41

nejvhodnější se ukázaly různé typy a průměry drátů s vyšší tvrdostí, (které se zvyšují s výškou objektu). Drát je možné ohýbat všemi směry, jaké si zvolíme. Je tedy skvělou volbou pro realizaci i takových návrhů, které by se jinak realizovaly velmi obtížně. Šlo o lehce nelehký úkol, ve fázi hledání doplňkových materiálů, dopracovat se k látce, s jejíž pomocí by bylo možné stabilní bodliny vytvořit. Ve hře totiž stoprocentní roli hrála hmotnost. Konečnou volbou tedy byl Akrylátový pastový tmel bílé barvy (značky Kittfort). Tento tmel je ředitelný vodou a výhodou také je, že povrchové zaschnutí nastává až po patnácti minutách od nanesení. Takže když jsem s nějakou částí nanášených bodlin nebyla spokojená, nebyl problém s jejich odstraněním. Tmel se také velice hodí pro zahlazení některých nerovností, které zjemní, zejména v oblasti přechodu mezi základnou/podstavou a drátěno-silonovou konstrukcí. Jak bylo řečeno výše, zavadnutí tmelu nastává až po patnácti minutách a brousitelný je již po tři čtvrtě hodině. Při rozvržení práce je s ním tedy možné pracovat téměř naprosto souvisle, bez zdlouhavého čekání. Než jsem začala s realizací finálního objektu, vytvářela jsem několik dalších objektů různých velikostí. Testovala jsem různé druhy podstav (zavařovací sklenice, plastové obaly od léků a žvýkaček). Také silonky jsem se rozhodla velmi zevrubně zkoušet. Jednak mi šlo o co nejmenší zbytkový materiál a dále také o zmapování možností práce s objektovou perforací viz obrázek 19 a obrázek 20. Podstavou finálního silonového objektu tvoří velká zavařovací sklenice od okurek naplněná štěrkem, který původně sloužil jako dno v akváriu. Štěrk byl před použitím vyčištěn a řádně sterilizován. Takto zhotovená základna zabezpečuje vysokou stabilitu (sázela jsem na vyšší hmotnost skleněné nádoby oproti plastové) a zároveň mi umožňuje držet se mého plánu, využít co nejvíce recyklačních možností. Vysoká pružnost u silonu je při tvořivé práci maximální výhodou, ovšem zároveň jde i o malou komplikaci, především pokud chceme s povrchem nějakým způsobem dále pracovat. Cíl je tedy v této fázi jasný, je nutné povrch objektu co nejvíce zpevnit. Tento proces jsem začala jednou vrstvou nátěru lepidla Herkules. Po zaschnutí jsem provedla fixaci bezbarvým lakem ve spreji. Následovala další vrstva lepidla, tentokrát jsem však do lepidla přidala pár kapek anilinové modré/zelené barvy. Barvu jsem přidávala pouze z praktických důvodů, tedy aby bylo vidět, kde jsem nátěr druhé vrstvy lepidla již provedla a kde nikoli. (Jak bylo uvedeno výše, lak i lepidlo jsou po 42

zaschnutí čiré a pouze s malým leskem.) Další vrstvy laku a lepidla byly na objekt umísťovány už jen fragmentově v místech, která to ještě vyžadovala. Finální objekt je zdokumentován na obrázku 21.

Obr. 19 – Silon s perforací, zdroj - archiv autora

Obr. 20 – Silon a plast, zdroj - archiv autora

43

Obr. 21 – Finální silon, zdroj – archiv autora

44

Obr. 22 – detail Silonu s perforací, zdroj - archiv autora

Obr. 23 – detail Finálního silonu, zdroj – archiv autora

45

6.3.2. Polystyren v ohybu a jeho možnosti Menu boxy se na trhu vyskytují v jedno až tříkomorovém provedení. Pro tvořivou práci se většinou lépe hodí boxy jednokomorové (poskytuji větší souvislou plochu). Protože se ale držím tématu recyklace, nemám až takovou možnost volby a jsem závislá na dostupných zdrojích. V materiálové sbírce se mi objevují boxy jedno a dvoukomorové. Tento druh polystyrenu je klasicky bílý s jemným odleskem a sílou stěny tři až čtyři milimetry. Dobře se stříhá, ale čistší hrany se lépe docílí skalpelem nebo lámacím nožem. Snadno se trhá, lehce pruží a dobře se do něj ryje ostřejší tužkou nebo párátkem. Zakulacený hrot polystyren neryje, ale spíše stlačuje a vytváří tak silnější nepravidelnou zvrásněnou linku. Z hlediska povrchových úprav si polystyren dobře rozumí s temperou i s akrylovou barvou. Z pastelek je možné použít akvarelové, kdy je přilnavost a míra zachyceného barviva přinejmenším uspokojivá, z fix snese pouze lihové. Zajímavých povrchových efektů lze také docílit při kombinaci polystyrenu s laky na nehty a spreji, oba typy látek polystyren narušují. Lak na nehty vytváří povrch připomínající popraskané bublinky. Zacházení se sprejem vyžaduje jistou dávku kontroly, neboť při jednovrstvém povrchovém nástřiku polystyren vytvoří souvislou hrubou krupicovitou vrstvu v barvě zvoleného spreje. Ale při nanesení silnější vrstvy spolu začínají chemické látky ve spreji a polystyrenu reagovat a polystyren se začne nepravidelně vytrácet. Vzniká tedy souvislejší vysoce nepravidelná vrstva, nebo lokální hlubší krátery (což je podmíněno stylem použití spreje). Při dalším testování, jsem objevila jednu velmi zajímavou vlastnost této látky. V přirozeném stavu je polystyren tuhý a v podstatě nepoddajný, ale vše se dosti změní v okamžiku, kdy je ponořen do vroucí lázně. Když byla voda opravdu velmi horká polystyrenové destičky vyřezané z menu boxů, začaly být poddajné a měkké. Takže došlo na experimentování s kovovými kleštěmi, naběračkou a jiným kovovým náčiním. Natvarovaný polystyren po vyjmutí z vody opět ihned tuhne a již nelze dále jakkoli ohýbat. Veškerá práce proto nezbytně musí probíhat pod vodní hladinou. Důležitá je i konstantní vysoká teplota vody, ve které ohýbání probíhá. Pokud teplota jen trochu

46

klesne, ohyby se již netvoří tak hladké a plynulé a dochází k nežádoucím poškozením, což celkovou práci s polystyrenem dosti komplikuje. V době úvah o návrhu budoucího objektu jsem se rozhodla vycházet z mých vodních pokusů s polystyrenem. Jelikož je takovéto chování u této látky velmi překvapující a zajímavé. Zároveň jde také o rozšíření možností práce s polystyrenovými, jinak plochými destičkami. Protože mi při těchto zkouškách vycházely samé biomorfní tvary, zvolila jsem tedy přírodu jako vzor. Konkrétně mě inspiroval jeden určitý druh rostlin, lidově známý jako netřesk. Tato rostlinka vypadá neobvykle, tvoří kobercovité nepravidelné útvary, složené z růžicovitých koulí plných dužnatých a špičatých lístků, ze kterých vyrůstají vysoké stonky s květenstvím. Objekt jsem tedy začala realizovat v podobě variace netřesku, kde základ tvoří oválné lístky. Tyto skalpelem vyřezané plátky jsem postupně vkládala do vysoké vodní lázně s velkou miskou na dně. Vybraná miska měla kulaté dno, které posloužilo jako forma pro tvarování lístků. Práce ve vodě byla dosti obtížná, zvláště v oblasti regulace teplot. Pokud je teplota vody nižší, než optimální, tvar se vykreslí nedostatečně. V případě, že je teplota naopak příliš vysoká, dochází k nežádoucímu zkroucení polystyrenu bez ohledu na šablonu. Po zhotovení dostatečného množství vyhovujících, ohnutých lístků došlo na vytváření finálního objektu složeného ze dvou polokoulí, které doplnila imitace stonku s květenstvím. Aby lístky vytvořily správný tvar, skládala jsem je na nafukovací balón, na kterém se dala kontrolovat jejich poloha a rozmístění. Tato opora také velmi dobře posloužila při slepování plátků k sobě za pomoci sekundového lepidla. Polokoule jsem spojila v šikmém úhlu k sobě a opatřila imitací stonku s květenstvím, která je zhotovena ze stejných lístků, jako byly použity na výrobu polokoulí (obrázek 24, obrázek 25).

47

Obr. 24 – Netřesk, zdroj - archiv autora

Obr. 25 – Netřesk, zdroj – archiv autora

48

6.3.3. Polypropylenové hloubání a konečné slovo jehly Jako další hmotu pro zpracování mám v zásobě polypropylenové kelímky od jogurtů Pierot (od značky Olma). Tento druh obalového materiálu je neprůhledný, temně černý s vysokým leskem. Je zajímavý také svým tvarem, jehož základ tvoří polokoule na stabilní podstavě. Stěna tohoto obalu je velmi tenká, ovšem překvapivě silná, nepoddajná a odolná proti tvarové deformaci. Na střih i řez je tužší, občas praská, ale netřepí se. Z hlediska povrchových úprav se překvapivě snáší s temperovou i akrylovou barvou, které se neloupají ani nepraskají. Přilnavost laku na nehty a sprejů je vynikající, čehož lze využít například při výrobě recyklovaných šperků, které je možné nechat i v původní lesklé černé barvě. Takové šperky pak vypadají, jako kdyby byly vyrobeny ze skla. Dále lepicí páska (i oboustranná) také pěkně přiléhá a při odstraňování nenechává žádné stopy, takže se hodí na přichycování například foliových šablon. Co se týká spojování, je velmi, velmi obtížně slepitelný. Je neslepitelný většinou lepidel (převážnou částí sekundových lepidel, ani profesionální lepidla z řad takových, která jsou přímo určena na tento typ plastu, jako například Ceys Speciální Lepidlo na obtížné plasty nemá nejmenší šanci). Po více jak měsíčním testování lepidel a různých dalších způsobů spojování bylo jasné, že se v oblasti spojů musím vydat jinou cestou. Vzhledem k celkovým vlastnostem tohoto plastu, jsem byla přivedena k myšlence kelímky sešívat. Při formulaci návrhů jsem se snažila, aby co nejvíce vynikla silueta kelímku s jeho nádherně temnou černou barvou, která v tomto případě nepotřebovala žádných úprav. Inspiraci jsem hledala v mikrosvětech, zejména mezi mikroorganismy. Záběry z mikroskopu jsou velmi inspirativní, jednak proto, že mikroorganismy samy o sobě narůstají do roztodivných tvarů, řetízků a různě se spojují, ale také pro svou překvapivou barevnost, (kterou mají buď přirozeně, nebo se barví pro lepší pozorovatelnost). Nakonec jsem tedy zrealizovala sérii rozmanitých zvětšených kolonií. Kolonie 1 a 4 jsou variací na mikrobiální řetězce. Kolonie 2 a 3 představují shluky mikroorganismů.

49

Obr. 26 – Kolonie 1, zdroj – archiv autora

50

Obr. 27 – Kolonie 1, zdroj – archiv autora

Obr. 28 – Kolonie 2, zdroj - archiv autora

Obr. 29 – Kolonie 3, zdroj – archiv autora

51

Obr. 730 – Kolonie 4, zdroj – archiv autora

6.4. Vyhodnocení možností u vybraných materiálů Na základě práce s polystyrenem, polypropylenem a silonem se ukázalo, že nejvhodnějším materiálem pro práci je silon (ve formě silonek). Silon je pružný, měkký, dobře se snáší s lepidly a barvami, dále se také dobře plní nejrůznějšími materiály a předměty. Je možné jej navléknout na drátěné konstrukce (s podstavou i bez) a ty pak dále tvarovat dle naprosté fantazie. Manipulace s ním je velmi příjemná a také snadná. Polypropylen (v podobě jogurtových kelímků) je zajímavý barvou i tvarem, ovšem obrovskou nevýhodou je jeho obtížné spojování (i řezání v běžných podmínkách). Je možné jej ale využít například jako šablonu pro první stupeň. Jedná se

52

o zajímavé zpestření tréninku jemné motoriky a rozvoje fantazie. Kdy žáci využívají a trénují pareidolii, což je „fantazijní dotváření vnímaných skutečností, zejména tvarů; schopnost vyvolat si ve fantazii příjemné a jasné iluzorní prožitky, obrazy lidí, zvířat, úryvky melodie při podnětech, jako je skvrna na zdi, mraky na obloze hukot vlaku.“50 Anebo jako v tomto případě v překryvech obkreslovaných kružnic, viz obrázek 31 a obrázek 32. Polystyren (ve formě menu boxu) je měkčí oproti polypropylenovým kelímkům. Snadno se stříhá, je snadné jej opatřit reliéfem (čehož lze využít jako snadnější verzi linorytu, zvláště u mladších žáků). Jeho rozhodně neocenitelnou a zároveň zajímavou vlastností je, že ve vroucí vodě měkne. Po vytažení z lázně ihned opětovně tuhne ve tvaru, který mu byl dán pod vodní hladinou. Z hlediska bezpečnosti i technické proveditelnosti není vhodné tímto způsobem pracovat s dětmi ve velkém počtu. Pokud tedy není možné využít vlastnosti tvarování polystyrenu pod vodou, je polystyren v mnoha ohledech nahraditelný (recyklovaným) kartonem.

Obr. 31 - ZŠ a MŠ Zeiberlichova, zdroj – archiv autora

50

Obr. 32 – Krab, zdroj – archiv autora

HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Velký psychologický slovník. 2010, s. 392

53

7. Ověření metody práce se silonem na Základní škole v Brně, Blažkova 9 Na této základní škole jsem už měla několikrát možnost účastnit se výuky, anebo ji vést. Takže mi prostory této školy rozhodně nejsou úplně neznámé. Prostředí je tu velmi příjemné a žáci zde mají stálou učebnu výtvarné výchovy, do které se vždy stěhují. Tato výtvarná třída podle toho také vypadá. Při vstupu si ji člověk rozhodně nesplete s obyčejnou třídou. Na stěnách jsou barevné malby, na velké nástěnce visí žákovské výtvory, barevné skříňky zdobí otisky padaného listí a na parapetu schnou rozdělané práce různých ročníků. Cílem této realizace, je ověření možnosti páce se silonem ve školním prostředí. A dále také ověření vhodnosti takovéhoto postupu pro práci ve škole. Pro tento úkol byla vybrána třída 8. B, ve které se mísí žáci s různou úrovní výtvarných dovedností. Zejména se jedná o různorodost v oblasti talentu, ale i v míře účasti na mimoškolní činnosti orientované výtvarným směrem. Takováto rozmanitost byla cíleným záměrem, neboť umožní zjistit, zda si s takovýmto úkolem poradí i méně výtvarně zdatní žáci. Úkolem žáků zvolené třídy je za pomoci a vedení vytvořit abstraktní objekt z předem stanovených materiálů, které by ve většině případů jinak skončily v odpadkovém koši bez dalšího využití. Smyslem úkolu je žáky seznámit s neobvyklými materiály, postupy a kombinacemi materiálů. Dále je zde také snaha o otevření nového obzoru v oblasti tvorby, spolu se znovu zdůrazněním hodnoty věcí, které nás obklopují. Žáci si budou moci na vlastní kůži vyzkoušet, že je možné z nehodnotného odpadu vytvořit zábavnou formou zajímavé dílo. Co se týká časové dotace hodin výtvarné výchovy, tak žáci mívají dvě nesouvislé vyučovací hodiny týdně. Ověření metody práce se silonem si vyžádalo tři tyto vyučovací hodiny. (Práce je strukturována tak, že je ji možné realizovat i v dvou dvouhodinových blocích. Ovšem po prvním dvouhodinovém bloku, je nutné přerušení z důvodů schnutí lepidla na objektu.) Základem použitých pomůcek je uzavíratelná nádoba. Nejvhodnějším typem nádob jsou nádoby plastové. Nejlépe ty, jež mají žáci doma běžně po ruce např.: obal od žvýkaček, od velkých lepidel, od vitamínu, léků apod. Dále je třeba drát vyšší tvrdosti

54

(průměr cca 0,8mm), štípací kleště (pro učitele). Na zasypání nádoby se hodí štěrk, písek aj. V neposlední řadě potřebujeme staré silonky nebo podkolenky. Na zajištění se hodí potravinářské gumičky. Následuje lepidlo (značky Herkules) k němu štětec, nůžky, kružítko, temperové barvy se štětcem, paleta a nádoba na vodu. Motivace začíná poměrně ze široka: Svět je plný možností a proměn. To, že něco vypadá v našich očích bez hodnoty, ještě neznamená, že tomu tak skutečně je. Jedním ze způsobů, jak můžeme být tohoto svědky je systém recyklace. Procesu recyklace se může účastnit každý, například tříděním odpadu (barevné kontejnery), kdy hledání využití pro tento materiál necháváme na jiných. Nebo se touto cestou můžeme vydat sami. Inspirací nám mohou být někteří umělci a výtvarníci, kteří už na tuto cestu vykročili. Jako například Chakaia Booker, která svá díla vytváří ze starých pneumatik, nebo Jacqueline Rush Lee, která používá papír a staré knihy. Anebo Scott Gundersen, který vytváří své portréty z korkových zátek různých odstínů. Zajímavé věci vytváří i Češka Veronika Richterová v oblasti PET-artu. Realizace začíná motivací, která je doprovázena obrazovými reprodukcemi děl z odpadového materiálu. Před samotným začátkem práce je nutné žáky seznámit s postupem a také s určitou bezpečností práce. Což je opravdu nutné, protože pracují s ostrým drátem a také se sklem (sešlo se nám totiž mnoho skleniček od marmelád a majonéz, které poslouží jako podstava objektu a jen velmi málo plastových nádob). Žáci měli za úkol vytvořit kružítkem dvě dírky do víčka nádoby. Dále ji vysypali štěrkem a drát, který dostali, vpíchli do podstavy připravenými dírkami. Celou konstrukci si při vzájemné spolupráci pomáhali obalovat silonovou látkou. Aby silon nesklouzával, pomohla zajistit potravinářská gumička. Gumička také napomáhá s regulací napnutí silonu na konstrukci (obrázek 33). Po zhotovení konstrukce nastala chvíle pro tvorbu návrhů a cíleného ohýbání drátu do požadovaných pozic. Výsledný polotovar žáci natřeli lepidlem, které je nutné nechat úplně zaschnout (z bílé do čiré barvy). Po zaschnutí nastává závěrečná povrchová úprava temperovými barvami (obrázek 34). Pro jejíž inspiraci jsem zvolila několik reprodukcí od Františka Kupky a Vasilije Kandinského za doprovodného seznámení s těmito autory. Práce byla uzavřena závěrečnou diskusí o materiálech a dílech žáků.

55

Reflexe – žáci přece jen nebyli na prostorovou tvorbu úplně zvyklí a prostorová tvorba z takovýchto zvolených netradičních materiálů budila velké reakce. Takže počátek hodiny byl poněkud divočejší. Žáci všechny materiály zkoumali, silon různě natahovali a působili velmi rozverně. Ovšem s příchodem vlastní práce tento neklid ustal a nastala soustředěná práce. Někteří byli v návrzích a ohýbání drátu velmi odvážní, jiní zase velmi opatrní s neustálou potřebou ujišťování, že “takto je to správně“. Žáci neměli nejmenší obtíže v oblasti spolupráce, nedocházelo k žádným konfliktům ani jiným podobným obtížím. Fáze natírání objektu lepidlem skvěle sloužila k regulaci tempa jednotlivých žáků. Objekt nebylo třeba natřít celý, protože tempera drží i jen pouze na silonu. Takže děti s rychlejším tempem natřely celý výtvor a u pomalejších stačilo natřít jen podstavu, aby objekt držel. Vzhledem k častým dotazům typu: „…a můžu si to nechat?“ a také díky soustředěné práci se domnívám, že žáky činnost zaujala. Dále mohu konstatovat, že tento úkol je vhodný pro práci v hodinách výtvarné výchovy, protože se nenašel ani jediný žák, který by si s tímto úkolem neporadil.

Obr. 33 – Konstruování, zdroj - archiv autora

Obr. 34 – Závěrečná úprava, zdroj – archiv autora

56

Obrazová dokumentace děl žáků - 1. část (zdroj – archiv autora):

57

58

7.1. Další námětové možnosti práce se silonem Prostorová tvorba je vždy zpestřením práce ve výtvarné výchově a tento typ prostorové činnosti je možné spojovat s nejrůznějšími tématy. Například jej lze využít pro seznámení a práci s tematickými variacemi v oblasti koláže. Kdy místo na plochý papír lepí žáci výstřižky na vlastnoručně zhotovený abstraktní objekt (silon je možné natřít lepidlem Herkules, které se s papírem snáší velmi dobře). Jako inspirace se pro tuto tvorbu nabízí použít například některé z fantastických koláží Jiřího Koláře, jak z řad těch plochých, tak zejména těch prostorových. Také architektura jde spojit se silonem. Tato práce by nejlépe měla následovat po fyzické návštěvě žáků některé z Hundertwasserových staveb ve Vídni (například spalovny odpadu), nebo by ji mělo předcházet alespoň zhlédnutí (části) dokumentárního filmu s touto tématikou. Protože hlavní pasáž tohoto úkolu spočívá v tom, že se žáci pokusí o navržení a vytvoření vlastního Hundertwasserhausu. Další eventualita silonového objektu spočívá v modifikaci. Znovu půjde o prostorovou tvorbu, tentokrát však výtvor bude bez kotvící podstavy, kdy základ vznikne pouze z pokrouceného drátu potaženého silonkou. Takovéto dílo je podstatně lehčí a má širší tvarové možnosti. Všech těchto výhod lze využít pro obeznámení žáků s kinetickým uměním, kdy si třída při skupinové práci vytvoří vetší kinetické objekty inspirované například některým z děl umělce kinetického umění Alexandra Caldera.

59

Závěr Recyklace a s ní spojené téma odpadu v sobě ještě skrývá netušený potenciál. Kolik technologicky nových druhů výrobků, tolik potenciálního množství odpadu a tedy i surovin pro nejen výtvarné zpracování, které tak před člověka staví novou ekologickou výzvu s možností seberealizace. Příroda je něco co opravdu musíme chránit. Zatím to však ještě stále vypadá tak, že si podřezáváme větev, na které sedíme. Proto je nutné se tímto tématem zabývat a výtvarná výchova, nejen na základních školách, je jedním z nejvhodnějších předmětů pro toto téma. Praktická část této práce se zabývala prozkoumáváním a také zpracováním tří druhů odpadových materiálů, z nichž byl následně na základě vyhodnocení jeden vybrán pro pedagogické zpracování a ověření na základní škole v hodinách výtvarné výchovy. Jako nejvhodnější materiál, ve spojení s formou zpracování, se ukázal být recyklovaný silon. Pedagogické ověření probíhalo velmi dobře. Žáky tato forma práce velmi zaujala a ukázalo se, že silon nepůsobí žádné obtíže a všichni žáci s ním dokázali velmi dobře pracovat. Vznikaly velmi zajímavé objektové kreace, které sklidily úspěch nejen mezi ostatními žáky, ale také vzbudily zaujetí mezi ostatními vyučujícími. Rozhodně se tedy ukazuje, že výtvarná forma propagující recyklaci rozhodně funguje nejen u žáků, ale i u učitelů.

60

Resumé Diplomová práce se zabývá rolí recyklace a odpadového materiálu v tvůrčím výtvarném procesu. Teoretická část této práce se pozastavuje u rozličných uměleckých směrů a vybraných autorů, kteří k těmto tématům přistupují osobitým a pokaždé jiným způsobem. Materiálová škála užitých látek je zde pojata velmi rozmanitě z důvodu ukázky potenciálu hmot, obvykle spadajících do kategorie odpadu. Je zde tedy snaha poukázat na změnu úhlu pohledu ohledně pojmu odpad. Praktická část se věnuje výběru a zpracování tří druhů odpadového materiálu. Toto zpracování probíhá výtvarnou formou, do podoby několika formálně odlišných objektů. Z nichž je nejvhodnější vybrán pro pedagogické zpracování a ověření na základní škole v hodinách výtvarné výchovy.

61

Summary This thesis deals with the role of recycling and waste material in the creative design process. The theoretical part is focused on various art movements and selected authors, each of whom approaches to these issues in a different way. The range of used material substances outlined here is broad in order to demonstrate the potential use of various kinds of waste. Therefore, there is an effort to offer a new angle to look at the term “waste”. The practical part is focusing on creative use of selected three types of waste material. This process results in several distinct objects. The best one of these is chosen for pedagogical application and for verification in art lessons at elementary schools.

62

Použitá literatura HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Velký psychologický slovník. Vyd. 4., V Portálu 1. Praha: Portál, 2010, 797 s. ISBN 9788073676865. FROMM, Erich. Mít, nebo být?. Vyd. tohoto překladu 1., Praha: Aurora, 2001, 242 s. ISBN 80-7299-036-5. HOUDEK, František. Objevy a vynálezy tisíciletí. Vyd. 1., Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2002, 456 s. ISBN 80-7106-475-0. ŠUTA, Miroslav. Chemické látky v životním prostředí a zdraví. Vyd. 1., Brno: ZO ČSOP Veronica, 2008, 61 s. ISBN 978-80-87308-00-4. WEYERS, Frank. Salvador Dalí: Život a dílo. Vyd. 1., Praha: Slovart, 2006, 95 s. ISBN 80-7209-815-2 PHILLIPS, Sam. – ismy: Jak chápat moderní umění. Praha: Slovart, 2013, 157.s ISBN 978-80-7391-762-3 VÁVRA, Jiří. Od impresionismu k postmoderně: Dějiny vizuálního umění. Vyd. 1., Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2001, 127s. ISBN 80-7182-120-9 LITTLE, Stephen. – ismy: Jak chápat umění. Praha: Slovart, 2005, 159s. ISBN 807209-751-2 FOSTER, Hal. Umění po roce 1900. Vyd. 1., Praha: Slovart, 2007, 704s. ISBN 978-807209-952-8 HODGEROVÁ, Nicola. ANSONOVÁ, Libby. Umění od A do Z: Největší světoví umělci a jejich díla. Vyd. 1., Praha: Albatros, 2006, 399s. ISBN 80-00-01649-4 BAUER, Alois. Dějiny výtvarného umění. Vyd. 1., Olomouc: Rubico, 2011, 287s. ISBN 80-85839-25-3 ELGER, Dietmar. Dadaismus. Praha:Slovart, 2004, 95s. ISBN 80-7209-661-3 KLINGSÖHR-LEROYOVÁ, Cathrin. Surrealismus. Praha: Slovart, 2005, 95s. ISBN 80-7209-656-7

63

Internetové zdroje BROOKER, Chakaia, ChakaiaBrooker: Resource [online]. [vid. 2014-08-05]. Dostupné z http://www.chakaiabooker.com/resources.html

ARTSOBSERVER, Artsobserver: Women’s Museum Debuts Recycled Tire Sculptures by Chakaia Booker. [online], © 2011-2014, [vid. 2014-08-09]. Dostupné z: http://www.artsobserver.com/2012/03/19/womens-museum-debuts-recycled-tiresculptures-by-chakaia-booker/

ECO-ARTWARE-NOTES, Eco artware notes: Chakaia Booker’s Art: Where the Rubber Meets the Road [online], [vid 2014-08-09]. Dostupné z: http://www.ecoartware.com/blog/chakaia-bookers-art-where-the-rubber-meets-the-road/

RUSH LEE, Jacqueline, Jacquelinerushlee: about [online], © 2014, [vid. 2014-08-20]. Dostupné z: http://www.jacquelinerushlee.com/about/

RUSH LEE, Jacqueline, Jacquelinerushlee: installations [online], © 2014, [vid. 201408-20]. Dostupné z: http://www.jacquelinerushlee.com/about/

NOBLE, Tim a WEBSTER, Sue, Tim Noble & Sue Webster: Biography [online], © 2011, vid. 2014-09-02]. Dostupné z: http://www.timnobleandsuewebster.com/biography.html

ARTSPACE, Artspace: Artists – Vik Muniz [online], © 2013, [vid. 2014-09-15]. Dostupné z: http://www.artspace.com/vik_muniz

WASTE LAND, Wasteland: Synopsis [online], [vid. 2014-09-20]. Dostupné z: http://www.wastelandmovie.com/synopsis.html

64

KOPŘIVOVÁ, Kristýna, Topzine: Architekt Reynolds v Praze: Nechci, aby mi ekonomie řídila můj svět! [online], © 2009 – 2014, [vid. 2014-09-01]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/michael-reynolds-nechci-aby-mi-ekonomie-ridila-muj-svet

ZEMELOĎ,

Zeměloď

Zeměnka

[online],

[vid.

2014-10-05].

Dostupné

z:

http://www.zemelod.cz/cz/zemelod.html

NDIGALLERY, Ndigallery: Art gallery [online], © 2009, [vid. 2014-11-25]. Dostupné z: https://www.ndigallery.com/

TANYA BONAKDAR GALLERY, Tanya Bonakdar Gallery: Artists – Ernesto Neto [online], [vid. 2014-10-14]. Dostupné z: http://www.tanyabonakdargallery.com/artists/ernesto-neto/series-works-on-paper_4/2

GUGGENHEIM BILBAO, Guggengeim Bilbao: Ernesto Neto – The body that carries me [online], © 2014, [vid. 2014-11-17]. Dostupné z: http://ernestoneto.guggenheimbilbao.es/en/

EKO-KOM, Třídíme!!! v Moravskoslezském kraji: Třídění A – Z [online], © 2011, [vid. 2014-11-17]. Dostupné z http://www.tridime.info/tidime-papir/tidni-a-z

SALLER, Michael A., Michael A. Saller [online], [vid. 2014-11-17]. Dostupné z: http://michaelasalter.com/home.html

EKO-KOM, Třídíme!!! v Moravskoslezském kraji: Třídění A – Z [online], © 2011, [vid. 2014-10-17]. Dostupné z: http://www.tridime.info/tidime-papir/tidni-a-z

RICHTEROVÁ, Veronika, Veronika Rychterová: Pocta pet lahvi [online], © 2014, [vid. 2014-11-18]. Dostupné z: http://www.veronikarichterova.com/pet/

RICHTEROVÁ, Veronika, Veronika Rychterová: CV [online], © 2014, [vid. 2014-1012]. Dostupné z: http://www.veronikarichterova.com/pet/ 65

ŘÍHOVÁ, Klára, i-Receptář: Tvorba Veroniky Richterové: od PET láhve k PET artu [online], © 2014, [vid. 2014-09-17]. Dostupné z: http://www.ireceptar.cz/zajimavosti/na-navsteve-u-vas/tvorba-veroniky-richterove-odpet-lahve-k-pet-artu/

KELLIWOOD, Aktuality: Linoryt bez lina aneb recyklace termokrabičky od jídla [online], © 2010, [vid. 2014-10-06]. Dostupné z: http://www.keliwood.cz/aktuality/linoryt-bez-lina-aneb-recyklace-termokrabicky-odjidla

PISTOLETTO, Michelangelo, Pistoletto – Biography [online], [vid. 2014-11-26]. Dostupné z: http://www.pistoletto.it/eng/bio_completa.htm

PISTOLETTO, Michelangelo, Pistoletto – Biography [online], [vid. 2014-11-26]. Dostupné z: http://www.pistoletto.it/eng/bio_completa.htm

ARTNET, Exhibitions [online], © 2010, [vid. 2014-09-26]. Dostupné z: http://www.artnet.com/galleries/luhring-augustine/michelangelo-pistoletto-the-minusobjects-1965/

ESCAPEINTOLIFE, Michelangelo Pistoletto – Venus of Rags [online], [vid. 2014-1025]. Dostupné z: http://www.escapeintolife.com/art-reviews/michelangelo-pistolettovenus-of-rags/

RUSH LEE, Jacqueline, Jacquelinerushlee: Galleries [online], © 2014, [vid. 2014-1111]. Dostupné z: http://www.jacquelinerushlee.com/about/

66