Po stopách Johanna Georga Grasela

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání

Závěrečná práce

Po stopách Johanna Georga Grasela

Vypracovala: Mgr. Věra Koutná Vedoucí práce: Mgr. Renata Jandová České Budějovice 2016

Prohlášení Prohlašuji, že svou závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejich internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne 24. dubna 2016

Mgr. Věra Koutná

Anotace

Hlavním obsahem mé závěrečné práce je představení osoby Johanna Georga Grasela v souvislosti s obcí Slavonice a její dávnou historií. V obci nejen žiji, ale i učím na místní Základní škole v ulici Jana Žižky. Je zde uveden konkrétní projekt žáků této školy, zaměřený na samotnou osobu J. J. Grasela a historické zajímavosti z blízkého okolí města Slavonice. Projekt, který vytváří žáci v rámci projektového vyučování českého jazyka a literatury, matematiky, vlastivědy, výtvarné výchovy a dramatické výchovy, naplňuje klíčové kompetence těchto předmětů. Dochází k vzájemnému prolínání všech zúčastněných předmětů. Žáci zajímavou a poučnou formou poznávají minulost svého regionu. Práce je doplněna obrazovou přílohou, která úzce souvisí se samotným obsahem práce a doplňuje ho.

Abstrakt The

main

content

of my theses is

the

introduction

to

the

person of

Johann Georg Grasel in connection with the town of Slavonice and its bygone history. I do not only live in this town, but I also teach at the local Primary School of Jan Žižka. In the theses, there is presented a specific project made by the pupils of this school. It is focused on the person of J. J. Grasel and historic attractions in the neighbourhood of Slavonice. The project, which was created by the pupils according to the framework of project teaching in Czech language and literature, mathematics, national history, art and drama, meets the core competencies of these subjects. All of the included subjects are interconnected. The pupils get to know the history of their region in an interesting and instructive way. The work is complemented by a picture enclosure, which is closely related to the actual content of the work, and enriches it.

Poděkování Děkuji paní Mgr. Renatě Jandové za cenné rady, které mi poskytla v průběhu psaní mé závěrečné práce, za vstřícný a přátelský přístup.

Obsah 1

Úvod ................................................................................................................................................ 7

2

Teoretická východiska ..................................................................................................................... 8 2.1

Počátky Slavonic – historie ...................................................................................................... 8

2.2

Johann Georg Grasel (Jan Jiří Grasel) .................................................................................... 12

2.2.1

Historické prameny o J. J. Graselovi .............................................................................. 15

2.2.2

Grázlova jeskyně (Grázlova sluj) .................................................................................... 15

2.2.3

Zajímavosti ze života J. J. Grasela .................................................................................. 16

2.3

Jazyk a jazyková komunikace – Český jazyk a literatura........................................................ 19

2.3.1

Charakteristika předmětu.............................................................................................. 19

2.3.2

Klíčové kompetence ...................................................................................................... 20

2.3.3

Očekávané výstupy ........................................................................................................ 21

2.3.4

Vypravování ................................................................................................................... 22

2.3.5

Pověst ............................................................................................................................ 24

2.4

Matematika ........................................................................................................................... 26

2.4.1

Charakteristika oblasti ................................................................................................... 26

2.4.2


2.4.3


2.4.4

Očekávané výstupy: ....................................................................................................... 29

2.4.5

Kružnice ......................................................................................................................... 30

2.4.6

Obvod a obsah čtyřúhelníku – obdélník ........................................................................ 31

2.5

Výtvarná výchova .................................................................................................................. 32

2.5.1


2.5.2


2.5.3

Očekávané výstupy: ....................................................................................................... 34

2.5.4

Portrét ........................................................................................................................... 34

2.6

Dramatická výchova .............................................................................................................. 36

2.6.1


2.6.2


2.6.3


2.6.4

Pojmy v dramatické výchově ......................................................................................... 39

2.7

Vlastivěda .............................................................................................................................. 42

2.7.1

Charakteristika předmětu – dějepisná část ................................................................... 42

2.7.2

Klíčové kompetence ...................................................................................................... 42 5

2.7.3 3


Projekt Po stopách J. J. Grasela ..................................................................................................... 44 3.1

Školní vzdělávací program ZŠ Slavonice ................................................................................ 44

3.2

Informace pro rodiče žáků .................................................................................................... 45

3.3

Český jazyk a literatura .......................................................................................................... 47

3.3.1

Pověsti o Grázlovi .......................................................................................................... 48

3.3.2

Minitest ......................................................................................................................... 55

3.4

Matematika – 1. část ............................................................................................................. 56

3.5

Vlastivěda .............................................................................................................................. 57

3.6

Matematika - 2. část .............................................................................................................. 58

3.7

Dramatická výchova .............................................................................................................. 60

3.8

Výtvarná výchova .................................................................................................................. 62

3.8.1

Portrét J. J. Grasela ........................................................................................................ 62

3.8.2

Komiks o J. J. Graselovi .................................................................................................. 63

4

Závěr .............................................................................................................................................. 65

5

Seznam použitých zdrojů ............................................................................................................... 66

6

Přílohy ............................................................................................................................................ 68

6

1 Úvod Slavonice, perla renesance, je nádherné město, nacházející se na pomezí Moravy, Rakouska a Čech. Má velmi bohatou historii a leží v nádherné přírodě pokryté hustými lesními porosty s rybníky. Je centrem České Kanady s ožívajícím cestovním ruchem. Slavonicko patří po právu k turisticky vyhledávaným místům protkaným turistickými trasami a cyklotrasami. Po ukončení studia na vysoké škole jsem nastoupila jako učitelka na 1. stupeň zdejší základní školy. Během svého působení na této škole jsem měla možnost poznat, jak velice děti zajímá dění v regionu, ve kterém žijí. Jak rádi čtou místní pověsti, zajímají se o historii svého města, o přírodu ve svém okolí. Mají rádi konkrétní věci, které si mohou osahat, které je obklopují, které jsou pro ně zcela běžné. Jsem za to velice ráda, a proto jsem se rozhodla ve své práci zpracovat historickou osobu Johanna Georga Grasela. Navrhla jsem projektový den se zaměřením na tuto osobu a spolu s kolegy vymyslela náplň pro jednotlivé předměty, které se na tomto projektu podílí. Cílem práce je stručně informovat o bohaté historii města Slavonic. Seznámit s historickou osobou J. J. Grasela, který velkou část života strávil právě na Slavonicku. V teoretické části seznámit s vyučovacími předměty 5. ročníku v závislosti na našem Školním vzdělávacím projektu (dále jen ŠVP), s charakteristikou jednotlivých předmětů, s průřezovými tématy, s klíčovými kompetencemi, s očekávanými výstupy. Získané teoretické znalosti zúročit v praktické části práce – projektový den. Rozpracovat jednotlivé úkoly do předmětů, ve kterých se žáci budou zabývat osobou J. J. Grasela nebo historickými zajímavosti z okolí bydliště. Důraz bude kladen na pověsti o J. J. Graselovi a zaniklou středověkou obec Pfaffenschlag (nacházející se 6km od Slavonic). Celá práce vyústí v konkrétní projektový den uskutečněný 5. ročníkem ZŠ Slavonice.

7

2 Teoretická východiska 2.1 Počátky Slavonic – historie Vývoj města Slavonic určovala už od jeho počátku jeho poněkud zvláštní geografická poloha. Město leží v jižní části Jihlavské pahorkatiny, nedaleko labsko-dunajského vodního předělu v jižní části Jihlavské pahorkatiny. Její podklad tvoří geologický útvar prahor s pozdějšími naplaveninami a nánosy nepříliš úrodné půdy. Průměrná nadmořská výška dosahuje u Slavonic 530m (v samotném městě 519 m). Přírodou daná situace ovlivnila do jisté míry i historicky zvláštní utváření Slavonic v jihozápadním koutu Moravy, vymezeném hranicemi tří zemí – Moravy, Čech, Rakouska. Klikatá čára řeky Dyje patrně dlouhou dobu oddělovala hustěji osídlenou oblast úrodné jižní Moravy od poměrně pustého koutu jihovýchodního svahu drsných jihlavských vrchů. Kraj pokrývaly husté a těžko přístupné lesy. V místech dnešních Slavonic lze zjistit prastarou křižovatku dvou významných cest tzv. Humpolecké cesty (vedoucí z Třeště, Telče do Slavonic a dále do Rakouska) s cestou z Weinviertlu. Kolem těchto důležitých cest bylo už ve starší době osídlení, i když jen řídké, jak je patrno z existence hradisek. Přesto nás však nutí nedostatek prehistorických nálezů hmotné kultury konstatovat, že tato část Jihozápadní Moravy nebyla dlouho „trvale“ osídlena. Teprve po pádu Velké Moravy dochází k mocenským sporům také o tento zapomenutý kraj. Vzniku města předcházela slovanská osada vzniklá podle historiků kolem kostela sv. Jana z 12. stol, podle nejnovějších bádání umísťována do prostoru kolem dnešního farního kostela Panny Marie. Původní slovanské osídlení zde bylo nahrazeno německou kolonizací z Rakous zhruba kolem poloviny 13. století. Byla zde založena trhová ves, která se nacházela na kamenné planině nad Starým potokem jihovýchodně od slovanské osady. Písemná zmínka o Slavonicích se nachází v listině Vikarta z Trnavy z roku 1260. Je zde jmenován jako svědek slavonický farář Verner, což podle jména dokládalo, že obyvateli Slavonic byli již němečtí kolonisté. Ještě nemáme z této doby písemné zmínky o tom, komu Slavonice patřily, zda zeměpánu nebo již pánům z Hradce. Městem se Slavonice staly až ve 14. století. První písemná zmínka o městě Slavonice je z roku 1354, kdy Karel IV. potvrdil smlouvu o dělení statků Hradeckých. V této době již bylo 8

město chráněno hradbami se třemi bránami. Konaly se zde trhy a v čele správy stál městský rychtář jako zástupce vrchnosti. Dochází k velkému rozmachu řemesel, zvláště soukenictví. Během 14. století se staly Slavonice nejvýznamnějším městem na jihozápadní Moravě, především díky své hospodářské moci. Počátkem 20. let 15. století se město dostalo také do husitských válek, za nichž byl vypálen kostel Božího Těla u Slavonic a ves Pfaffenschlag. Tažení husitského hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic roku 1423 až ke Slavonicím je však podle nejnovějších výzkumů zpochybňováno. Město jako významné středisko pánů z Hradce těžilo ze své polohy při cestě do Rakouska. Vedle vlastního města v hradbách vzniklo kolem kostela sv. Jana Křtitele, kde byl roku 1414 založen špitál, tzv. Špitální předměstí a při Starém potoku pod Rakouskou bránou Koželužské předměstí. Roku 1464 rozšířil král Jiří z Poděbrad městská privilegia o mílové právo na vaření piva a další výroční trh. Dochází ve městě k velkému rozmachu řemesel a už ve 2. polovině 15. století je ve městě cech pekařů, řezníků, ševců a koželuhů, kramářů a pláteníků. Slavoničtí občané měli v okolí města také svůj zemědělský majetek. V této době bylo město ještě zcela katolické. Dobré hospodářské poměry města dovolily od konce 15. století a především ve století 16., rozvinout stavební činnost projevující se nejen na sakrálních stavbách, ale velmi výrazně ovlivnily ráz měšťanských domů. Proto patřila doba renesance k období vrcholného rozkvětu města, který se již v budoucnu nikdy neopakoval. Je zajímavé, že první sgrafitové průčelí se objevuje ve Slavonicích jen o rok později než v Praze a to roku 1547. Nástup Habsburků na český trůn znamenal pro město zavedení pravidelného spojení mezi Prahou a Vídní, vedoucí přes Slavonice. Roku 1526 byla zřízena poštovní stanice k přepřahání koní, která byla roku 1560 rozšířena o pravidelné vozové spojení mezi těmito městy. Při dělení majetku pánů z Hradce připadly roku 1550 Telč a Slavonice Zachariáši z Hradce, který vymohl u panovníka Rudolfa II. další privilegia. Na stavbách ve městě se vedle domácích řemeslníků a umělců podíleli také významní italští či vlašští stavitelé, zedníci a sgrafitáři. Koncem 16. století i do Slavonic pronikla mezi měšťanstvo reformace v podobě učení Martina Luthera a počet protestantů se zde pomalu zvyšoval. V letech 1621 až 1623 byla

9

provedena vrchností násilná rekatolizace, jejímž důsledkem byl odchod části obyvatelstva z města. Během třicetileté války bylo město pravidelně rabováno císařskými vojsky při tažení na trase Vídeň – Praha. Takto sužované město se dostávalo do obrovských dluhů. Co nestačili vzít císařští, vzali městu švédské oddíly, které město na čas obsadily. Po konci války byla městu potvrzena a rozšířena udělená privilegia. Hospodářská stagnace však pokračovala, neboť město již nemohlo těžit z dálkového obchodu jako dříve před válkou. Situaci dovršilo rozhodnutí panovnice Marie Terezie z roku 1750, kterým bylo poštovní spojení mezi Prahou a Vídní odkloněno do směru Znojmo – Jihlava na nově postavenou císařskou silnici, která však nevedla přes Slavonice. V 60. až 70. letech 18. století byla snaha založit ve městě manufakturu na výrobu bavlněného a hedvábného zboží, která by navázala na bohatou textilní tradici města. K většímu rozmachu však chyběl ve městě kapitál, neboť město i jeho obyvatelé zchudli. Vzdálenost od živějších dopravních cest také podtrhovala tehdejší periferní postavení města. Ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století se obyvatelstvo města živilo především živnostmi, službami, v továrním průmyslu a zemědělstvím. Od 70. let 19. století začaly ve Slavonicích zřizovat svoje filiálky vídeňské textilní firmy na výrobu bavlněného a hedvábného zboží, které zde nalézaly levné pracovní smlouvy. Slavonice se tak staly do první světové války nejvýznamnějším střediskem textilní výroby na jihozápadní Moravě. Město se také dočkalo železničního spojení. V roce 1902 sem byla přivedena lokální dráha Kostelec – Telč – Slavonice, která byla o rok později prodloužena do Rakouska. Město tak získalo přímé spojení s Vídní a také se svým okolím. Rozpad monarchie a vznik samostatného státu znamenal pro slavonický textilní průmysl ztrátu trhů, což ještě prohloubila hospodářská krize na přelomu 20. a 30. let 20. století. V říjnu 1938 bylo město s převahou německého obyvatelstva zabráno nacistickým Německem. Po osvobození roku 1945 došlo k odsunu německého obyvatelstva a osídlení města českým obyvatelstvem z vnitrozemí. Městu uškodilo roku 1953 zařazení města do pohraničního pásma, neboť bránilo jakémukoliv rozvoji města. Z pásma bylo vyňato až roku 1960 a mohlo začít využívat cestovního ruchu. Železniční spojení s Rakouskem bylo přerušeno roku 1945 a i přes veliké snahy obyvatel z obou stran hranice nikdy nebylo znovu obnoveno. V roce 1991 byl opět otevřen hraniční přechod do Rakouska pro osobní dopravu.

10

V současné době má důležitou úlohu ve městě cestovní ruch. Slavonice jsou historický skvost plný památek, které jsou stále restaurovány a udržovány v původní kráse. Vše je umocněno přírodními krásami České Kanady, rájem pro pěší turisty a v posledních letech hlavně pro cyklisty. Okolí je protkáno spoustou cyklostezek, turistických tras a naučných stezek (například Grázlova stezka). Město Slavonice byly až do roku 1945 městem spíše německým. Převládalo zde německé obyvatelstvo a o místních pověstech se příliš nehovoří. S odsunem sudetských Němců je odsunuto i kus místní historie. Postupem času se ale přece objevuje literatura zabývající se místními pověstmi a zvláště po roce 1989 se dávají do tisku různé sborníky pověstí s regionální tematikou. V pověstech ze Slavonicka se objevuje často poměrně známá postava lupiče Grázla.

11

2.2 Johann Georg Grasel (Jan Jiří Grasel) Narozen 4. dubna 1970 v Nových Syrovicích u Moravských Budějovic Popraven 31. ledna 1818 ve Vídni

Mezi zločince, které lidová tvořivost postupem času začala glorifikovat jako odvážné loupežníky, kteří „bohatým brali a chudým rozdávali“, patřil i Jan Jiří Grasel. Narodil se jako syn pohodného Tomáše Grasela. Pohodný patřil v tehdejší době k opovrhovaným povoláním, stejně jako kati nebo muzikanti. K vyděděncům patřili také tuláci, žebráci a dezertéři, kterých bylo v době válek proti Napoleonovi mnoho. Matka Regina Graselová, rozená Fleischmannová, byla dcerou pohodného z Bítova. Jan Jiří Grasel měl ještě sestru. Grasel byl sice Němec, ale uměl i česky. Již jako dítě se dostal do vězení, poněvadž v letech 1792-1799 byla vězněna jeho matka za krádeže a potulku. V té době byl vězněn i jeho otec. Byl odsouzen k 10 ti letům vězení a trest si odpykával na Špilberku. Když bylo Janu Jiřímu Graselovi 9 let, byl odsouzen na čtrnáct dní do vězení pro podezření z krádeže a k trestu zmrskání metlou. V roce 1801 byla jeho matka opět uvězněna a děti byly poslány do rodných obcí – Jan do Nových Syrovic, jeho sestra do Eschenbachu v Rakousku. Graselovi byl sice určen poručník, ale ten se o chlapce nestaral, a tak chlapec začal krást a potulovat se po kraji. V březnu 1809 spáchal Grasel společně se svým otcem první loupež. A pak už přichází jedna loupež za druhou. V letech 1809 a 1810 působí Grasel v Rakousku. V roce 1811 se objevuje již v našem okolí. V tomto roce začíná být jeho společníkem Ignác Stangei. Průvodním znakem všech zločinů, které Grasel se svými kumpány spáchal, byla brutalita. Například v noci na 13. května 1814 se vloupal společně s dalšími zločincem Jakobem Fähdingem do fary v Matějovci u Českého Rudolce k faráři Anselmu Lamačovi. Když se farář hlukem probudil, Grasel s Fähdingem se na něj vrhli a surově ho zbili pěstmi do obličeje. Zatímco Fähding faráře půl hodiny držel a neustále bil, Grasel faru prohledal a zmocnil se sta dukátu, kapesních hodinek, několika kusů šatů, stříbrných lžic a potravin. O pár dnů později se Grasel vloupal v obci Zweitl do domu 66leté Marie Schindlerové. Protože mu odmítla sdělit, kde má schované peníze, umlátil ji železnou tyčí. Akční rádius

Jana Jiřího Grasela a jeho loupežnické bandy byl na tehdejší dobu

neuvěřitelně velký. Zločiny páchal nejen v Dolních Rakousích, zejména v okolí Gmündu, 12

Raabsu, Zwettlu a Ober Hollabrunnu, ale i na území jižních Čech a jižní Moravy. Loupí mezi Chlumem u Třeboně, Novou Bystřicí, Slavonicemi, Dačicemi, Jemnicí a Znojmem. V místních záznamech se objevuje v Košťálkově, Písečném, Novém Hobzí, Starém Hobzí, ve Slavonicích, v Českém Rudolci. Kromě dvou vražd páchal Grasel se svými kumpány především krádeže prosté. Oběťmi byli drobní kupci, řemeslníci, mlynáři nebo sedláci. Největšího lupu se Grasel zmocnil u obchodníka Loidolta v Grossieghartsu v Rakousku. Přestože mu odcizil velké množství zboží, zejména látek v hodnotě 5343 zlatých, od překupníka dostal pouhých 300 zlatých, které nerozdal chudým, jak to bývá v pohádkách, ale prohýřil v hospodách. O Graselově „šlechetnosti“ svědčí i případ vloupání do koželužny v Nové Bystřici, které provedl s Jacobem Fähdingem začátkem listopadu 1814. Grasel mimo jiné u koželuha nalezl také 30 zlatých v měděných mincích, o které se rozdělil s druhem. Dalších nalezených 100 zlatých ve stříbrných mincích však před společníkem zatajil a nechal si je pro svou potřebu. Postupem času neloupí vše, na co přijde, ale specializuje se na koně a ty prodává v Jindřichově Hradci a také až v Týně nad Vltavou. V roce 1814 spáchal 70 loupeží a jednu vraždu. Graselovi společníci pocházeli ze stejného prostředí jako on. Zvlášť dobře si rozuměl s již zmiňovaným Ignazem Stanglem, synem drobného rolníka a dezertérem z jižní Moravy, a Jakobem Fähdingem, pastýřem z Drosendorfu. K nim se přidružovali synové pohodných, žebráci a dezertéři. Proto vznikla pověst o bandě loupežníků, kteří údajně bydleli v lesích v jeskyních. I když Grasel ze zásady jenom loupil, dopouštěl se příležitostně také tělesných zranění nebo se na nich spolupodílel. Tak byla přepadena jistá vdova v r. 1811, která zemřela pravděpodobně na následky utrpěného zranění. V témže roce způsobil Grasel jednomu tabákovému kontrolorovi několik bodných ran nožem, takže dotyčný za několik měsíců zemřel. Ani jeden čin však nemohl být Graselovi přímo připsán k tíži. V létě roku 1812 zabil opilý Grasel hostinského, v květnu r. 1814 utrpěla jistá žena v Zwettlu smrtelná zranění. Toto usmrcení však Grasel až do konce zapíral. Grasel byl v dospělosti dvakrát vězněn, vždy však pod falešným jménem. Krom toho se mu v obou případech podařil útěk. Byla na něj vypsána odměna, proto Grasel ze strachu před zatčením vstoupil pod jménem Franz Eigner v dubnu 1815 v Praze do armády. Zde však vydržel pouze 6týdnů a dezertoval. Již v roce 1814 byli mnozí Graselovi kamarádi zatčeni. V roce 1815 se ani Grasel necítil být v bezpečí a putoval, aniž by našel klid, od jednoho přístřeší ke druhému. Mnoho lidí se už ale 13

neodvážilo ubytovat Grasela na delší čas, neboť na jeho dopadení byly vypsány odměny. V listopadu 1815 byl na něj vydán nový zatykač a vypsána odměna. Ta byla navýšena z původních 1000 guldenů na 4000 guldenů, což musel dokonce povolit císař. V roce 1815 se stal Grasel otcem. Jeho milá Rosaria Eigner, dcera pohodného z obce Stalky, mu porodila syna. Grasel byl zatčen jen díky lsti, na níž se úzce podílel drosendorfský soudní úředník Franz Schopf. Policii nabídl své služby i policejní důvěrník David Mayer z Prostějova a prostřednictvím Graselovy milenky Teresie Hambergové, kterou osvobodil z vězení v Drosendorfu, se vloudil do společnosti Grasela. V noci z 20. na 21. listopadu 1815 se postaral o Graselovo zatčení. Vše se událo přesně podle plánu v obci Mortersdorf u Hornu v místním hostinci. Vyšetřování případu Grasel trvalo až do ledna 1818. Grasel se přiznal k 205 zločinům. Podle rozsudku se udály takto: 1806 (1) 1807 (6) 1810 (12) 1811 (22) 1812 (32) 1813 (46) 1814 (71) 1815 (15) Je s podivem, jak mohl tolik zločinů spáchat, aniž by ho chytili. Existují různá vysvětlení. Grasel vždy nacházel přístřeší v různých rasovnách. Odvažoval se často ke skutečně velmi smělým činům, s nimiž nebylo možné počítat. Dále měl spoustu kamarádů, se kterými loupil společně. Mnozí tito lupiči však loupili i samostatně a jejich zločiny byly připsány na vrub Graselovi také. 26. ledna 1818 byl Jan Jiří Grasel odsouzen ve Vídni k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 31. ledna 1818. Popraveni byli i společníci Graselovi Ignác Stangel a Jakub Fühding.

Tato osoba, jak vidno je úzce spjata s naším krajem. Není člověka, který by neznal Grasela a alespoň nějaké místo nesoucí jeho jméno či nějakou pověst, kde Grasel vystupuje. 14

Toho se chopili i lidé ze Slavonic a blízkého okolí, kteří pracují v cestovním ruchu a za obrovské podpory Slavonické renesanční, o.p.s. začaly pozvolna vznikat Graslovy stezky, které mapují místa, kde Grasel žil a působil. V současnosti si mohou turisté naplánovat pěší výlety po blízkém i širokém okolí Slavonic. Cesty vedou v příhraničí po české i rakouské straně. Nyní je zmapováno a označeno 214 km turistických tras po tzv. Graselových stezkách. I děti na 1. stupni mají rády pověsti, zvláště ty, které se týkají kraje, ve kterém žijí. Rozhodla jsem se proto za podpory ostatních kolegů a kolegyň na naší škole uspořádat projektový den, který se bude zabývat osobou Grasela. Jedná se o prolínání této osoby do několika předmětů – český jazyk, matematika, vlastivěda, výtvarná výchova, dramatická výchova.

2.2.1 Historické prameny o J. J. Graselovi Původní materiály o Janu Jiřím Graselovi jsou psány převážně německy. Velmi podrobnou prací o Graselovi je dílo univerzitního profesora dr. Roberta Barsche z roku 1924 - Johan Georg Grasel und seine kamaraden. Německy psal o Graselovi i český učitel Rudolf Hruschka z Pieslingu (dnešní Písečné). V roce 1936 uveřejnil pověsti o Graselovi ve studii Der Räuber Grasel in südmarischer Überlieferung und Sage. Z českých prací je možno uvést studii Václava Reisnera, profesora z Jindřichova Hradce, který studoval dokumenty v archivu v Hornu v Rakousku. V roce 1972 vydalo Lidové nakladatelství v edici Saturn publikaci Jána Martina Muži mimo zákon (Slávni zbojnícki kapitáni). V této knize je první příběh věnován Graselovi. V roce 1999 vyšla kniha v německém jazyce od Haralda Hitze, Johann Georg Grasel. Räuber ohne Grenzen.

2.2.2 Grázlova jeskyně (Grázlova sluj) Mezi místními obyvateli se nazývá Grázlovka. Toto místo se nachází mezi obcemi Stálkov a Vlastkovec. Jeskyně je v lese, ve kterém se nachází velké množství tzv. bludných kamenů. Jeden takový bludný kámen je z jedné strany navalen na několik menších kamenů tak, že je pod ním volný prostor asi 1m vysoký, 4m dlouhý a asi 2m široký. Nedá se zde tedy stát, ale jako skrýš mohl dobře posloužit. Mezi ostatními je sluj nenápadná a do nedávné doby se poměrně špatně hledala a snadno přešla bez povšimnutí. V současné době je to jedna 15

zastávka na Graselově stezce a tudíž je místo dobře označené. Dříve, kdo o ní nevěděl, tak ji ani nehledal. A samotné místo budilo respekt a pocit tajemna. O to byla vždy větší radost, když vytčený cíl byl nalezen. O takovéto hledání jsou dnešní poutníci po Graselových stezkách ochuzeni.

Jak byla tato jeskyně objevena? Jeskyně nyní často nazývaná sluj byla známa již dávno. V roce 1945 však bylo německé obyvatelstvo odsunuto. Nově přistěhovalí obyvatelé se teprve postupem času začali seznamovat s různými pověstmi, takže i Grázl jim byl zpočátku cizí. O Grázlově jeskyni lidé mnoho nevěděli. Až jednou žáci slavonické školy bydlící ve Vlastkovci přišli za panem učitelem Snížkem, že v lese našli kámen, na němž je vyryt nápis – Schillerstein – 1905. Pan učitel věděl, že v lese poblíž Grázlovy jeskyně je kámen, na němž byl u příležitosti 100. výročí úmrtí Schillera – autora Loupežníků – vytesán tento nápis. Proto šel s chlapci do lesa a dali se do hledání a skutečně jeskyni našli. Schillerův kámen se najde snadno, poněvadž je téměř u cesty. Od tohoto kamene pan učitel se skupinkou žáků vyznačili cestu ke Grázlovce kamennými šipkami, které ještě dlouhé roky poté byly jedinými ukazateli správné cesty. Další jeskyně, kde se údajně Grázl schovával a nocoval, je u Písečného. Tato jeskyně se však nacházela v tzv. hraničním pásmu za dráty a byla tudíž nepřístupná. V současné době je možné se k ní dostat bez problému, ale není označená. Najít ji je tedy pořádné dobrodružství.

2.2.3 Zajímavosti ze života J. J. Grasela Materiály k prostudování pro žáky v hodinách českého jazyka a následné otázky k zamyšlení: Zde jsou vybrané některé zajímavé informace ze života Grasela a je zde i částečně nastíněn právní řád tehdejší společnosti.

Co třeba nevíte o Johannu Georgu Graselovi? 

Víte, že Grasel se narodil v rodině pohodného? Kdo to byl pohodný?



Víte, čím se živili pohodní a jaké měli v té době postavení ve společnosti?

16



Víte, že byl dvakrát uvězněn, vždy ale pod falešným jménem a že se mu v obou případech podařil útěk. V dubnu roku 1815 se nechal v Praze naverbovat jako voják, ale po šesti týdnech dezertoval? V tomto roce se také stal otcem – jeho milá Rosalia Eigner z obce Stalky mu porodila syna.



Víte, jak byl dopaden? Jenom díky lsti, na které se úzce spolupodílel drosendorfský soudní úředník Franz Schopf a policejní důvěrník David Mayer z Brna. Mayer osvobodil z vězení v Drosendorfu Theresu Hambergerovou, Graselovu milou. Za to mu ona pomohla navázat kontakt pomocí prostředníků s Graslem. Lstí byl zatčen. Bylo mu totiž slíbeno, že ho přátelé převezou do ciziny, ale místo toho byl v noci 20. listopadu 1815 zatčen v hostinci v obci Mortersdorf u Hornu



Víte, že s Graslem bylo pronásledováno více než 200 osob – společníků? Byli to většinou pohodní, hostinští, kupci, rolníci. Při některých, zvláště drobných činech nešlo v první řadě o kořist, ale o zábavu?



Víte, že se Grasel přiznal ke dvěma stům pěti zločinům? Jak bylo, tak velké číslo možné? Příčin bylo více – úkryt v rasovnách, vhodní = nevhodní kamarádi (Ignaz Stangl, Jakov Fähding), byrokratický a těžkopádný boj vrchnosti proti zločinům. Víte jaký je přínos Graselova „monstrprocesu“ pro dějiny justice v Rakousku? Uspíšil reformy, podpořil moderní trestní řád roku 1850 a nový trestní zákon z roku 1852. Samotný proces měl nesmírný význam pro historický vývoj rakouského trestního práva a také pro správné pochopení celé této právní historické epochy.



Víte, že skutečnost, že byl Grasel nakonec odsouzen k smrti, nespočívala ani tak v závažnosti deliktů, které mu mohly být skutečně prokázány, ale spíš ve zvláštnostech soudního řízení? Jednalo se čistě o vyšetřovací řízení. Nebyla oddělena funkce soudce a žalobce, obviněný byl objektem a byl povinen učinit přiznání. Právo obhajoby bylo velice omezené. Soudní řízení bylo tajné, písemné a nepřímé. Nezávislost soudců nebyla vůbec zaručena. Vyšetřovací spis měl 1378 listů a 1185 příloh.



Víte, že vzpomínky na Grasela se staly v jisté formě součástí ústních dějin na obou stranách hranice a že jsou zajímavými doklady lidových historických a právních názorů 1. poloviny 19. století? Druhou rovinu tvoří zájem literátů, spisovatelů, divadelníků a filmařů. Další rovinou je rovina vědy.

17



Víte, že v Hornu můžete navštívit starou městskou věž s expozicí o Graselovi? V Hornu můžete také navštívit hostinec vůdce loupežníků Grasela, který funguje od roku 1977. Od roku 1980 je otevřena

Graselova hospůdka a v nedalekém

Mortersdorfu, kde byl Grasel dopaden je od roku 1991 tzv. „Graselheuriger“. O Graselovi i nyní vznikají u našich sousedů v Rakousku divadelní hry, kreslí se jeho podobizny, hudební skupina hrající převážně lidové písně si říká „Graselgeier“. Hobarthovo muzeum v Hornu se snaží předcházet vymyšleným a zkresleným legendám o Graselovi s postupně shromažďuje o něm podrobnou dokumentaci. V Rakousku se mu přezdívá „šlechtic loupežník“. Už tedy víte, jak vzniklo české slovo GRÁZL?

18

2.3 Jazyk a jazyková komunikace – Český jazyk a literatura 2.3.1 Charakteristika předmětu Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace zaujímá stěžejní postavení ve výchovně vzdělávacím procesu. Dobrá úroveň jazykové kultury patří k podstatným znakům všeobecné vyspělosti absolventa základního vzdělávání. Jazykové vyučování vybavuje žáka znalostmi a dovednostmi, které umožňují správně vnímat různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat i prosazovat výsledky svého poznávání. Dovednost získané ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura jsou potřebné nejen pro kvalitní jazykové vzdělání, ale jsou důležité i pro úspěšné osvojování poznatků v dalších oblastech vzdělání. Vzdělávací obsah oboru Český jazyk a literatura má komplexní charakter, ale pro přehlednost je rozdělen do tří složek: komunikační a slohové výchovy, jazykové výchovy a literární výchovy. Ve výuce se vzdělávací obsah jednotlivých složek vzájemně prolíná. V komunikační a slohové výchově se žáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo slyšeného textu, analyzovat jej a kriticky posoudit jeho obsah. Jazyková výchova vede žáky k přesnému a logickému myšlení, které je základním předpokladem jasného, přehledného a srozumitelného vyjadřování. V literární výchově žáci poznávají prostřednictvím četby základní literární druhy, učí se vnímat jejich specifické znaky, postihovat umělecké záměry autora a formulovat vlastní názory o přečteném díle. Učí se rozlišovat literární fikci od skutečnosti. Postupně získávají a rozvíjejí základní čtenářské návyky. Verbální i neverbální komunikace se rozvíjí také prostřednictvím dramatické výchovy. Cílem předmětu je, aby žáci užívali český jazyk v jeho mluvené i písemné podobě. Důraz je kladen na komunikaci žáků, vyjadřování jejich vlastních názorů, získávání sebedůvěry při vystupování.

19

Vzdělávací oblast je pro přehlednost rozdělena do tří složek: Komunikační a slohová výchova je zaměřena na to, aby žáci zvládli běžná pravidla komunikace mezi lidmi a chápali různá jazyková sdělení. Jazyková výchova vede k osvojení spisovné podoby českého jazyka. Literární výchova směřuje k poznávání základních literárních druhů a formulování vlastních názorů o přečteném díle.

2.3.2 Klíčové kompetence 

Kompetence k učení Vedeme žáky k tomu, aby vybírali, vyhledávali a třídili jazykové poznatky. Podněcujeme žáky, aby uváděli mluvnické, slohové a literární poznatky do souvislostí a propojovali je do širších společenských a kulturních celků. Podporujeme žáky, aby poznávali smysl a cíl učení jazyka a měli k němu pozitivní vztah.



Kompetence k řešení problémů Vedeme žáky k rozpoznání a pochopení vzniklého problému a přemýšlení o jeho příčinách. Podněcujeme žáky k využívání získaných jazykových vědomostí a dovedností vhodně řešit problémové situace.



Kompetence komunikativní Vedeme žáky, aby se vyjadřovali výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i mluveném projevu. Rozvíjíme u žáků ústní i písemné vyjadřování dojmů z četby a poslechu literárních děl. Vedeme žáky k využívání získaných komunikativních dovedností v životě. Vedeme žáky k porozumění různým typům textů a jazykovým záznamům. Podněcujeme žáky k tomu, aby reagovali na různé informační a komunikační prostředky a zároveň je aplikovali v praxi. Chceme žáky naučit vhodně argumentovat a kultivovaně si obhájit svůj názor.



Kompetence sociální a personální Vedeme žáky k účinné spolupráci ve skupině a přijímání nových rolí v pracovních činnostech. 20

Podněcujeme žáky k vytváření kvalitativních mezilidských vztahů. Rozvíjíme u žáků schopnost poskytnout pomoc nebo o ni požádat. Nabádáme žáky k vhodným debatám v rámci celé třídy. Vedeme žáky k pochopení potřeby spolupráce. Vytváříme podmínky k vzájemnému respektování žáků a pochopení jeden druhého. 

Kompetence občanské Podporujeme v žácích respektování tradic a kulturního a historického dědictví.



Kompetence pracovní Podněcujeme žáky k dodržování vymezených pravidel, povinností a závazků. Vedeme žáky k adaptaci na změněné pracovní podmínky. Nabádáme žáky k využívání znalostí a dovedností získaných v jednotlivých jazykových oblastech.

2.3.3 Očekávané výstupy Žák… Čtení: Plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti. Naslouchání: Porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti. Mluvený projev: Respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru. Pečlivě vyslovuje, správně dýchá a volí vhodné tempo řeči. Volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných situacích. Na základě vlastních zážitků vytváří krátký mluvený projev. Seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh. Písemný projev: Napíše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení. Slovní zásoba a tvoření slov, pravopis a tvarosloví: Rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova. Člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky. Porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná, nadřazená, podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná. Porovnává a třídí slova podle zobecněného významu – děj, věc, okolnost, vlastnost. Rozlišuje slovní druhy v základním tvaru. Užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen, sloves. Spojuje věty do

21

jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy. Rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové a zvukové prostředky. Odůvodňuje a píše správně i/y po tvrdých, měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech. Píše velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místním pojmenování. Píše správně dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě. Skladba: Spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy. Rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové i zvukové prostředky. Zážitkové čtení a naslouchání: Čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku. Vyjadřuje své pocity z přečteného textu. Tvořivé činnosti s literárním textem: Zvládá základy správného tvoření dechu, hlasu, artikulace a správného držení těla. Dokáže hlasem a pohybem vyjadřovat základní emoce a rozpoznávat je v chování druhých. Pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností. Základní literární pojmy: Rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších. Odlišuje pohádku od ostatních vyprávění.

2.3.4 Vypravování Úkolem žáků je napsat slohovou práci na téma Výprava po Graselově stezce. Slohová práce bude psána až po samotném projektovém dnu. Musí tomu předcházet důkladné seznámení s hlavními znaky slohového útvaru vypravování a dějového popisu. Nabyté teoretické vědomosti následně žáci zúročí v krátké slohové práci týkající se výpravy na Graselovu stezku. Vypravování událostí, zážitků svých i jiných osob patří k nejčastější složce lidské komunikace. Vyprávíme si, co se nám přihodilo, čeho jsme byli svědky, chceme se někomu svěřit, chceme někomu sdělit něco důležitého. Vyprávění je podstatnou složkou uměleckého stylu, je základem děl epických.

22

V dětském věku jsme se s vyprávěcím postupem setkali při poslouchání pohádek, pověstí, později při čtení povídek a románů. S vyprávěním se setkáme i v tvorbě publicistické, dokonce i v některých odborných pracích – např. v historických nebo životopisných dílech. Podstata vypravování Při vypravování se soustřeďujeme na událost, která se odehrála. Mluvíme o zápletkách, konfliktech a jejich řešení. Události líčíme jako jedinečné, neopakovatelné, ale zároveň typické pro jisté typy lidí, pro určitou dobu nebo prostředí. Kompozice vypravování Vypravování zobrazuje nejen událost, o níž hovoří autor nebo vypravěč, ale zachycuje rovněž prostředí, charaktery osob, jejich duševní vlastnosti, motivy jednání. Zachycuje také jejich řeč. Vypravěč může své vyprávění prostoupit i jinými slohovými postupy, jako je popis, charakteristika, úvaha a někdy i krátký výklad. Všechny tyto slohové postupy je nutno dobře vyvážit a vhodně uspořádat. Základní vyprávěcí postup Nejčastějším postupem je vypravování dějové linie v tom sledu, jak šly události za sebou. Mluvíme o vytváření postupné dějové linie. Někdy vypravěč uvede některou dějovou složku dodatečně. Bývá to například v detektivních příbězích. Jindy se děj odehrává pozpátku – retrospektivně. Čtenář už ví, jak příběh skončil, ale neví, co všechno se před tím odehrálo. Je to především při vzpomínkách na minulost. Základní dějová linie může být také přerušena. Do děje vstupuje např. nová osoba nebo se zde líčí krajina. Znamená to zpomalení vyprávění – retardační vyprávění. Někdy se událost vypravuje po částech za sebou, takže sledujeme paralelně (souběžně) dva děje (nebo více dějů). Jindy se rozehrává více příběhů, pak se jedná o vyprávění simultánní. Takto složitě vypravované děje se uplatňují v umělecké literatuře a mají vyvolat napětí a zájem čtenářů. Řeč vypravěče a řeč postav Vypravěčem příběhu může být sám autor, pak mluvíme o tzv. er-formě. Jindy může děj vypravovat některá z postav, pak mluvíme o ich-formě. Označení je převzato z němčiny: er=on, ich=já. 23

Slovník vypravování Slovník je neomezen. Používá se významově bohatých slov. Hodně se uplatňují slovesa, když chceme docílit dynamičnosti. Podstatná a přídavná jména napomůžou přesně a výstižně pojmenovat či hodnotit. Vhodná citoslovce nám nejlépe vyjádří okolnosti děje a spojky nám pomohou děj zpomalit nebo zrychlit. Syntax I když převažují věty oznamovací, uplatňují se i věty tázací, přací, zvolací. Pomocí nich nejvýstižněji charakterizujeme mezilidskou komunikaci. Vedle vět jednoduchých jsou zde zastoupena i souvětí a dokonce i složitá souvětí. Z vedlejších vět jsou nápadně často používány věty časové, ale také příslovečné místní, dále důvodové, účelové, podmínkové. Střídají se jednočlenné věty slovesné s neslovesnými, věty krátké s dlouhými. Najdeme zde i vsuvky. Mnohotvárnost vět záleží na autorovi, jak dokonale zná češtinu a jaký má jazykový cit.

2.3.5 Pověst V českém jazyce jsou žáci seznámeni s útvarem pověst a jejími nejdůležitějšími znaky. Jsou vyučováni na praktických ukázkách z našeho blízkého okolí. Výuka je zaměřena na regionální pověsti, ve kterých se vyskytuje J. J. Grasel. Je doplněna o další zajímavé pověsti ze Slavonicka. Stejně jako žánr pohádka patří pověst svým původem do ústní lidové tradice. Vyznačuje se vztahem k reální skutečnosti s časoprostorovým ukotvením. Některé pověsti obsahují skutečnou historickou dataci událostí a lze je chápat jako pomyslný záznam historické události. Na rozdíl od pohádky, která je čistě fiktivní, se pověst váže k určitému místu. Místem může být v širším významu celý národ nebo může jít o město, krajinu, ale třeba i studánku, kámen nebo strom. Znaky pověsti Pověst bývá většinou časoprostorově ukotvena. Mohou se v ní vyskytovat nadpřirozené postavy. Často se v ní hovoří se protipólu dobra a zla, ale dobro nemusí zvítězit nad zlem. Má výchovný podtext. Hlavní hrdina je popisován lidsky bez zidealizovaných příkras. V pověsti vystupuje malý počet postav. Je zde jednoduchá kompozice s jednoduchým jazykem a často je zakončena překvapivou pointou. 24

Typologie pověstí Historické – pracují s konkrétní dějinnou událostí. Řadíme do tohoto okruhu pověsti o válkách, o životě měst, o katastrofách. Zvláštní oblast představují české mytické pověsti, které obsahovou strukturou se přibližují mýtu, ale jsou neodmyslitelně spjaty s naší národní kulturní tradicí. Mezi staré pověsti české řadíme známou pověst o praotci Čechovi, O Libuši, O Bivojovi, atd. Místní – užívá se pro ně též termín regionální pověsti. Ty se vždy vztahují ke konkrétnímu místu. Popisují, případně odhalují tajemství vybrané lokality. Dále je dělíme: Architektonické (o vzniku architektonických památek) Etymologické (objasňují místní názvy) Etiologické (vysvětlují původ např. přírodních útvarů) Genealogické (týkají se historie rodů) Legendární (popisují např. založení klášterů) Heraldické (vysvětlují význam erbů, domovních znamení) Démonologické – zaměřují se popis setkání člověka s nadpřirozenými bytostmi.

25

2.4 Matematika 2.4.1 Charakteristika oblasti Vzdělávací oblast Matematika a její aplikace je založena především na aktivních činnostech, které jsou typické pro práci s matematickými objekty a pro užití matematiky v reálných situacích. Poskytuje vědomosti a dovednosti potřebné v praktickém životě a umožňuje tak získávat matematickou gramotnost. Vzdělávání klade důraz na důkladné porozumění myšlenkovým postupům a pojmům matematiky a jejich vzájemným vztahům. Žáci si postupně osvojují některé pojmy, algoritmy, terminologii, symboliku a způsoby jejich užití. Vzdělávací obsah oboru Matematiky a její aplikace je rozdělena na čtyři tematické okruhy. V matematickém okruhu Čísla a početní operace na prvním stupni, na který navazuje a dále ho prohlubuje na druhém stupni tematický okruh Číslo a proměnná, si žáci osvojují aritmetické operace v jejich třech složkách: dovednost provádět operaci, algoritmické porozumění (proč je operace prováděna předloženým postupem) a významové porozumění (umět operaci propojit na reálné situace). Učí se získávat číselné údaje měřením, odhadováním, výpočtem a zaokrouhlováním. Seznamují se s pojmem proměnná a s její rolí při matematizaci reálných situací. V dalším tematickém okruhu Geometrie v rovině a prostoru žáci určují a znázorňují geometrické útvary a geometricky modelují reálné situace. Hledají podobnosti a odlišnosti útvarů, které se vyskytují všude kolem nás, uvědomují si vzájemné polohy objektů v rovině (či v prostoru), učí se porovnávat, odhadovat, měřit délku, velikost úhlu, obvod a obsah (popř. povrch a objem), zdokonalovat svůj grafický projev. Důležitou součástí matematického vzdělání jsou Nestandardní aplikační úlohy a problémy, jejichž řešení může být do značné míry nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky. Při nich je nutné uplatnit logické myšlení. Žáci se učí řešit problémové situace a úlohy s běžného života, pochopit a analyzovat problém, utřídit údaje a podmínky, provádět situační náčrty, řešit úlohy. Řešení logických úloh posiluje vědomí žáka ve vlastní schopnosti logického uvažování a může podchytit i ty žáky, kteří jsou v matematice méně úspěšní.

26

2.4.2 Charakteristika předmětu Vyučovací předmět matematika klade důraz na důkladné porozumění základním myšlenkovým postupům a pojmům a jejich vzájemným vztahům. Poskytuje vědomosti a dovednosti potřebné v praktickém životě a umožňuje tak získávat matematickou gramotnost. Matematika na 1. stupni směřuje k využívání matematiky v reálných situacích. Nabízí dovednosti nutné pro každodenní praktický život a řešení všedních i méně obvyklých situacích, se kterými se žáci denně setkávají a které budou muset v životě řešit. Vzdělávání v oblasti matematiky a její aplikace vede k seznámení a porozumění základním myšlenkovým postupům a pojmům symboliky, odhadů a zaokrouhlování, ke schopnosti hledat podobnosti i odlišnosti útvarů, které se vyskytují kolem nás, i k využívání prostředků výpočetní techniky. Vyučování směřuje k tomu, aby se žáci naučili: -číst a zapisovat a porovnávat přirozená čísla -zobrazit číslo na číselné ose -využívat při pamětném i písemném počítání komutativnost a asociativnost sčítání a násobení -provádět písemné početní operace v oboru přirozených čísel -zaokrouhlovat přirozená čísla -řešit a tvořit úkoly v oboru přirozených čísel -provádět jednoduché převody jednotek času, hmotnosti, objemu a délky -rozeznat, pojmenovat a popsat základní rovinné útvary a jednoduchá tělesa -narýsovat a znázornit rovinné útvary -řešit jednoduché geometrické tvary


Kompetence k učení

Rozvíjíme u žáků schopnost vybírat a využívat pro efektivní řešení matematických problémů vhodné způsoby, metody a strategie samostatně či v kooperaci s ostatními žáky.

27

Nabádáme žáky, aby vyhledávali a třídili informace a na základě jejich pochopení vyvozovali matematické zákonitosti. Klademe důraz na práci s obecně užívanými matematickými termíny, znaky a symboly, uvádění věcí do souvislostí, propojení poznatků z matematiky a ostatních oblastí. Umožňujeme žákům samostatně pozorovat, na základě osvojených matematických a geometrických znalostí odhadovat výsledky a porovnávat je se skutečností – hodnotit úspěch svého odhadu. 

Kompetence k řešení problémů

Podněcujeme žáky k aplikování osvědčených matematických postupů při řešení obdobných nebo nových problémových situací, ke sledování vlastního pokroku při zdolávání problémů. Učíme žáky pochopit zadaný matematický problém, promyslet a naplánovat jeho řešení, využívat k tomu matematických dovedností, vlastního úsudku a zkušeností. Vedeme žáky k samostatnému řešení problémů, volbě vhodných způsobů při řešení logických a matematických postupů. Ověřujeme s žáky prakticky správnost řešení problémů. Motivujeme žáky ke kritickému myšlení a uvážlivým rozhodnutím. 

Kompetence komunikativní

Podněcujeme žáky ke správnému formulování a vyjadřování myšlenek a názorů v logickém sledu formou zápisu, náčrtu, výpočtu geometrické konstrukce, odpovědi. Klademe důraz na porozumění různým typům textů, přemýšlení o nich a reagování na ně. Nabádáme žáky k naslouchání druhým lidem, porozumění jim, vhodným reakcí, účinnému zapojování se do diskuse, obhajování vlastního názoru a vhodné argumentace. Klademe důraz na žákovo porozumění běžně užívané základní matematické a geometrické symbolice. Podporujeme žáky v tom, aby své výsledky porovnávali s výsledky ostatních, obhajovali svá řešení a posuzovali jejich správnost. 

Kompetence sociální a personální

Rozvíjíme u žáků schopnosti řešení úkolů a spolupráce s ostatními žáky. Pomáháme žákům spolupracovat ve skupině a podílet se na vytváření pravidel a příjemné pracovní atmosféry. Vedeme žáky k dovednosti požádat o pomoc pedagoga či spolužáka a také k umění pomoci, jsme-li o to požádáni. 28

Vedeme žáky k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, k pochopení potřeby efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného matematického úkolu. 

Kompetence občanské

Vedeme žáky k respektování základních principů chování ke spolužákům i učitelům. Podněcujeme žáky k respektování přesvědčení druhých lidí. Rozvíjíme chápání základních principů, na nichž spočívají zákony a společenské normy. 

Kompetence pracovní

Nabádáme žáky k dodržování stanovených pravidel. Vedeme žáky k účelnému využívání vybavení a učebních pomůcek. Nabádáme žáky k přizpůsobení se novým pracovním podmínkám.

2.4.4 Očekávané výstupy: Žák… Číslo a početní operace Římské číslice: Rozpozná je, pojmenuje, řeší a tvoří s nimi úlohy. Přirozená čísla: Využívá při pamětném počítání komutativnost a asociativnost sčítání a násobení. Provádí písemné početní operace v oboru přirozených čísel. Zaokrouhluje přirozená čísla, provádí odhady a kontroluje výsledky početních operací v oboru přirozených čísel. Řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje osvojené početní operace v celém oboru přirozených čísel. Desetinná čísla a zlomky: Orientuje se v situacích každodenního života, v nichž se využívá nejjednodušších případů kvalitativního vyjádření části celku zlomkem nebo desetinným číslem. Geometrie v rovině a prostoru Rovinné a prostorové útvary a tělesa: Narýsuje a znázorní jednoduché rovinné útvary, užívá jednoduché konstrukce. Určí délku lomené čáry, obvod mnohoúhelníku sečtením délek jeho stran. Sestrojí rovnoběžky a kolmice.

29

Určí obsah obrazce pomocí čtvercové sítě a užívá základní jednotky obsahu. Rozpozná a znázorní ve čtvercové síti jednoduché osově souměrné útvary a určí osu souměrnosti útvaru překládáním papíru. Nestandardní aplikační úlohy a problémy Logické a netradiční úlohy: Řeší jednoduché praktické slovní úlohy a problémy, jejichž řešení je do značné míry nezávislé na obvyklých postupech a algoritmech školské matematiky.

2.4.5 Kružnice Obrázek č.1: Kružnice

Zdroj: http://www.matematika.cz/kruznice

Kružnici značíme malým písmenem, v našem případě se nazývá k. Často se používá k označení i písmeno l. Každá kružnice má střed, který se označuje S. Všechny body kružnice mají od středu S stejnou vzdálenost, říká se jí poloměr kružnice a označujeme ho r. Na obrázku se jedná o úsečku AS. Tětiva, která prochází středem S, se nazývá průměr kružnice a označuje se d. Platí 2r=d.

30

Dále mluvíme o vnitřní a vnější oblasti kružnice. Vnitřní oblast je množina všech bodů, které mají vzdálenost od středu menší než poloměr kružnice. Vnější oblast jsou všechny body, které mají vzdálenost od středu větší než je poloměr. Pokud sjednotíme kružnici a vnitřní oblast kružnice, dostaneme kruh.

2.4.6 Obvod a obsah čtyřúhelníku – obdélník Obrázek č. 2: obdélník

Zdroj: http://www.matematika.cz/vzorce/obsah-obdelniku

Obvod obdélníku O

Obvodem obdélníku rozumíme součet délek všech čtyř stran. Obdélník má vždy dvě a dvě protější strany stejně dlouhé. Pokud má stejné všechny strany, jedná se o čtverec. Označme délky dvou různých stran a a b. Potom platí: O= 2.(a+b) Tento obdélník má délky stran a=5, b=2, takže obvod obdélníku bude roven O= 2.(5+2) O=14 Obsah obdélníku S Obsahem obdélníku rozumíme velikost plochy, kterou obdélník zabírá. Potom platí: S= a.b

31

2.5 Výtvarná výchova 2.5.1 Charakteristika předmětu Výtvarná výchova na 1. stupni probíhá převážně v kmenové třídě nebo v odborné učebně Vv, příležitostně v blízkém okolí školy – práce v plenéru. Vzdělávání cíleně směřuje k vylepšení a prohloubení žákových schopností v ovládání základních technik, prostředků a materiálů kresby nebo malby. Zabývá se technikami a zákonitostmi prostorového vnímání. Zaměřuje se na výběr a kombinaci jednotlivých výtvarných postupů a vytváření vlastních, osobitých výtvarných prací. Obsah vyučovacího předmětu je zaměřen na práci s obraznými znakovými systémy. Rozvíjí se tvůrčí činnosti, smyslová citlivost a uplatňuje se subjektivita. Dochází k využívání různých uměleckých prostředků. Rozvíjí se vztah k uměleckým památkám a historii města. Žáci se seznamují s projevy historických proměn v umění.

Formy a metody práce se užívají podle charakteru učiva a cílů vzdělávání. Žáci pracují samostatně podle pokynů vyučujícího, který se jim dále věnuje individuálně. Někdy probíhají práce v skupinách. Rozdělení žáků do skupin, počet skupin a počet žáků ve skupině závisí na zadaném tématu. Vždy je kladen důraz na dodržování zásad bezpečné práce a postupů v souladu s platnou legislativou.



Vytváříme podmínky pro vyhledávání a třídění informací a jejich využívání v tvůrčích činnostech a praktickém životě. Klademe důraz na to, aby žáci rozpoznávali a pojmenovávali výtvarné prvky a hledali výtvarné kvality a rozdíly, které je odlišují.

32

Umožňujeme žákům samostatně pozorovat a experimentovat s výtvarnými prostředky a technikami. Získané výsledky rozpoznávat, kriticky posuzovat, vyvozovat z nich závěry, zpracovávat výsledné vizuálně obrazné vyjádření. 


Pomáháme žákům řadit příbuzné úkoly do větších, myšlenkově nebo výtvarně provázaných celků. Podněcujeme volbu vhodných výtvarných vyjadřovacích prostředků. Nabádáme žáky k přemýšlení o jejich práci a zodpovědnosti za ni. 


Rozvíjíme u žáků schopnost formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory v logickém sledu, výstižně a souvisle. Podněcujeme žáky k naslouchání druhých lidí, vhodné reakci, zapojení se do diskuse, obhajování svého názoru a vhodné argumentaci. Vedeme žáky k pochopení vlastního projevu jako svébytného prostředku výrazu k jeho využívání při sebevyjádření nebo ke sdělování. 


Vedeme žáky k účinné spolupráci ve skupině a k podílení se na její zdárné činnosti a k pozitivnímu ovlivňování kvality společné práce. Podněcujeme je k upevňování dobrých mezilidských vztahů a k umění poskytnout pomoc druhým nebo o ni požádat. Učíme žáky vytvářet si pozitivní představu o sobě samém, ovládat a řídit svoje chování. Vedeme žáky ke spolupráci, respektování různých hledisek, k možnosti spolupracovat na základě ohleduplnosti. 


Vedeme žáky k tomu, aby respektovali přesvědčení druhých lidí, vážili se jejich vnitřních hodnot, aby byli schopni se vcítit do jejich situace, odmítali útlak a hrubý nátlak, uvědomovali si povinnost postavit se proti fyzickému a psychickému násilí. Motivujeme žáky k respektování a ochraně našich tradic a kulturního a historického dědictví, k vytváření pozitivního postoje k uměleckým dílům, smyslu pro kulturu a tvořivost k zapojování se kulturního dění. 


Klademe důraz na dodržování vymezených pravidel. 33

Podněcujeme žáky, aby přistupovali k výsledkům pracovní činnosti z hlediska kvality a také ochrany svého zdraví i zdraví ostatních.

2.5.3 Očekávané výstupy: Žák… Rozvíjí smyslové citlivosti Užívá a kombinuje prvky vizuálně obrazného vyjádření ve vztahu k celku. V plošném vyjádření vhodně pracuje s linií, tvary a barevnou plochou. Uspořádává objekty do celků na základě jejich výraznosti, velikosti a vzájemném postavení. V objemovém vyjádření rozvíjí modelování. Uplatňování subjektivity Porovnává různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření a přistupuje k nim jako ke zdroji inspirace. Učí se pracovat s prostředky pro vyjádření emocí, pocitů, nálad, fantazie, představ. Zaměřuje se na manipulaci s objekty, pohyb těla a jeho umístění v prostoru, malbu a kresbu. Ověřování komunikačních účinků Osobitost svého vnímání uplatňuje v přístupu k realitě. Pro vyjádření nových i neobvyklých pocitů a prožitků svobodně volí a kombinuje prostředky. Utváření a zdůvodňování osobního postoje v komunikaci. V komunikaci se spolužáky, učitelem a v rámci skupin vysvětluje výsledky tvorby. Vše se děje podle schopností a zaměření mluvčího.

2.5.4 Portrét První kreslené portréty byly profilové. Objevují se v rané renesanci a navazují na profilové portréty z antických mincí. Umělci si však začali uvědomovat neosobnost takových portrétů. Toto zpodobnění obličeje nevyhovovalo zcela snaze po vystižení vnějších i vnitřních rysů portrétovaného. Tak se posléze ustálila jako nejvýstižnější a nejčastěji užívaná podoba z třičtvrtěprofilu.

34

Existují dva postupy pro kresbu portrétu. Můžeme začít od detailu a pokračovat k celku. Načrtneme si levé oko, přidáme obrys nosu, naznačíme druhé oko a postupně řadíme další detaily. Toto můžeme zvládnout jen na základě zkušenosti. Druhý způsob, kterému dáme přednost, má opačný postup. Je vhodné si před kreslením prostudovat anatomii lebky. Zevrubně pozorujeme model. Ještě než začneme kreslit, musíme mít jakousi představu o hotové kresbě. Nejprve lehce načrtneme zjednodušený obrys hlavy ve tvaru vajíčka, obrys krku a naznačíme nasazení hlavy na ramena. Pomalu, pozorně a lehce vkreslujeme do naznačené hlavy rozložení očí, nosu, úst. Pro správné umístění částí obličeje nám pomůže slabá čára, kterou narýsujeme od středu čela ke spodnímu okraji brady. Hlavní části obličeje umístíme symetricky po obou stranách nosu. Mnoho lidí chybuje v tom, že umisťují oči příliš vysoko, až tam, kde by již mělo být čelo. Ve skutečnosti jsou pouze v polovině výšky obličeje. Dbejte na to, abyste mezi očima ponechali dostatek místa – přibližně šířku jednoho oka. Vše kreslíme zjednodušeně a tak, že si stále necháváme dostatek místa pro vypracování detailu.

35

2.6 Dramatická výchova 2.6.1 Charakteristika předmětu Výuka probíhá v kmenových třídách, v herně nebo v tělocvičně. Za pěkného počasí na jaře a na podzim i na atriu nebo na školním pozemku.

Na 1. stupni základního vzdělávaní se žáci seznamují prostřednictvím činností výrazovými prostředky umění dramatického a literárního. S nimi se učí tvořivě pracovat a užívat je jako prostředků pro sebevyjádření. Poznávají zákonitosti tvorby, seznamují se s vybranými díly, učí se je vzhledem ke svým zkušenostem chápat a výpovědi sdělované uměleckým dílem rozpoznat a interpretovat. Na konci 1. stupně a při přechodu na 2. stupeň se otevírá cesta širšímu nazírání na kulturu a umění. Připomínají se historické souvislosti a společenské kontexty ovlivňující umění a kulturu. Inspirací k činnostem se stávají také díla literární a dramatická a multimediální tvorba. Děti pracují samostatně, s partnerem i ve skupině přijímají zodpovědnost za společnou tvorbu a prezentaci jejího výsledku.



Vytváříme podmínky pro vyhledávání a třídění informací a jejich využívání v tvůrčích činnostech a praktickém životě Pomáháme žákům tvořivě rozvíjet a aktivně si osvojovat hudební techniky (např. neverbální vyjadřování prostřednictvím tónu a zvuku). 


Učíme žáky vnímat a řešit problémové situace ve škole i mimo ni Vedeme žáky i vyhledávání informací vhodných k řešení problémů, využívání získaných vědomostí k objevování různých variant řešení, schopností nenechat se odradit nezdarem a hledat konečná řešení problémů. Pomáháme žákům řadit příbuzné úkoly do větších myšlenkově nebo výtvarně provázaných celků. 36

Podněcujeme volbu vhodných výtvarných a hudebních vyjadřovacích prostředků. Nabádáme žáky k přemýšlení o jejich práci a zodpovědnosti za ni. 


Rozvíjíme u žáků schopnosti formulovat a vyjadřovat své myšlenky a názory v logickém sledu, výstižně a souvisle. Podněcujeme žáky k naslouchání druhých lidí, vhodné reakci, zapojení se do diskuse, obhajování svého názoru a vhodné argumentaci. Umožňujeme žákům využívat informace a komunikační prostředky pro kvalitní účinnou komunikaci s okolím. Vedeme žáky k pochopení vlastního projevu jako svébytného prostředku výrazu, k využívání jeho při sebevyjadřování nebo ke sdělování. 


Vedeme žáky k účinné spolupráci ve skupině a k podílení se na její zdárné činnosti a k pozitivnímu ovlivňování kvality společné práce. Podněcujeme žáky k upevňování dobrých mezilidských vztahů a k umění poskytnout pomoc druhým nebo o ni požádat. Učíme žáky vytvářet si pozitivní představu o sobě samém, ovládat a řídit svoje chování. Vedeme žáky ke spolupráci, respektování různých hledisek, k možnosti spolupracovat na základě ohleduplnosti. 


Vedeme žáky k tomu, aby respektovali přesvědčení druhých lidí, vážili si jejich vnitřních hodnot, aby byli schopni se vcítit de jejich situace, omítali útlak a hrubý nátlak, uvědomovali si povinnost postavit se proti fyzickému a psychickému násilí. Motivujeme žáky k respektování a ochraně našich tradic a kulturního a historického dědictví, k vytváření pozitivního postoje k uměleckým dílům, smyslu pro kulturu a tvořivost, k zapojování de do kulturního dění. 


Klademe důraz na dodržování vymezených pravidel. Podněcujeme žáky, aby přistupovali k výsledkům pracovní činnosti z hlediska kvality, funkčnosti a také z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví ostatních.

37

2.6.3 Očekávané výstupy Základní předpoklady dramatického jednání -

Propojení somatických dovedností a jejich kombinací za účelem vyjádření vnitřních stavů a emocí vlastních i určité postavy.

-

Práce s pravidly hry a jejich variacemi, schopnost vstoupit do role a v herní situaci přirozeně a přesvědčivě jednat.

-

Recitace poezie před spolužáky, na základě sebereflexe a reflexe spolužáků a učitele dále na ni pracovat, sledovat a hodnotit práce ostatních.

Psychosomatické dovednosti – práce s dechem, správné tvoření hlasu, držení těla, verbální a neverbální komunikace. Dramatické hry, improvizace, dramatizace předlohy. Herní dovednost – vstup do role, jevištní postava, sociálně komunikační dovednosti – spolupráce, komunikace v běžných životních situacích, v herních situacích a situacích skupinové inscenační tvorby, prezentace, reflexe a hodnocení. Proces dramatické a inscenační tvorby -

Rozpoznávání témat a konfliktů v situacích a příbězích, nahlížení na ně z pozic různých postav, zabývání se důsledky jednání postav.

-

Práce ve skupině na vytvoření menšího inscenačního tvaru a využívání přitom různých výrazových prostředků.

-

Uplatňování kultivovaného mluveného a pohybového projevu.

-

Prezentace inscenačních tvarů před spolužáky a na základě sebereflexe a reflexe spolužáků a učitele další práce na jeho zkvalitnění a zlepšení, sledování a hodnocení práce svých spolužáků.

Náměty a témata v dramatických situacích – jejich nalézání a vyjadřování, typová postava – směřování k její hlubší charakteristice, činoherní i loutkařské prostředky, dramatické situace, příběh – řazení situací v časové následnosti inscenační prostředky a postupy – jevištní tvar na základě improvizované situace a minipříběhu komunikace s divákem – prezentace, sebereflexe

38

Recepce a reflexe dramatického umění -

Reflektování svého zážitku z dramatického díla, rozlišování na základě vlastní zkušenosti základních divadelních druhů.

Základní divadelní prvky dramatu – situace postava, konflikt

2.6.4 Pojmy v dramatické výchově Situace a dramatická situace Na počátku každého jednání je situace, která se vytváří ve vztahu mezi lidmi, předměty, nástroji či podmínkami. Každá další situace je nejenom důsledkem tohoto jednání, ale současně i impulzem pro hledání dalšího východiska a řešení. Vzniká tak pohyb, který posouvá děj. Dramatická situace navíc obsahuje rozpor nebo konflikt, který jí činí neudržitelnou, nesnesitelnou a který je nutné nějakým způsobem řešit. Dramatická osoba – dramatická postava Dramatická postava je postava, kterou stvořil, napsal autor dramatu, dramatická osoba je pak její obraz vnímaný divákem. Dramatická osoba je tvořena jednáním, které vyplývá jednak z dramatické postavy, jednak z jednání, které přináší herec. Dramatické jednání Je základním principem dramatu jako zvláštní druh pohybu umožňující odvíjení děje. Dramatické jednání je jednáním v dramatické situaci a je impulzem, prostředkem k odkrývání a řešení dramatického rozporu nebo konfliktu. Vzniká vzájemným působením jedné nebo více osob na jinou osobu nebo jiné osoby, přičemž každá z těchto osob je v nějakém vztahu k prostředí, v němž se ocitá a zaujatý postoj se pak odráží ve způsobu jejího jednání. Dramatický děj Vzniká vzájemným jednáním osob. K tomu, aby to byl děj dramatický, je nutné, aby byl založen na rozporném, konfliktním jednání, myšlení, názorech, nebo chování. Hledáním východiska z rozporné situace vzniká dramatické napětí, a to vždy, pokud existují nejméně dvě možnosti řešení. Dramatické napětí je tím, co vzbuzuje zájem, a udržuje pozornost diváků.

39

Dramatická výchova má však i speciální termíny, které byly vytvořeny do určité míry analogicky k terminologii divadelní. Hra v situaci Hráč do ní vstupuje buď sám za sebe, to znamená, že se tu využívá simulace, nebo v roli někoho jiného. Simulace znamená transformace sama sebe do určité fiktivní situace (já a moje jednání v této situaci). V obou případech mu tak hra poskytuje jedinečnou možnost sebeprojekce do nejrůznějších životních situací, a to s výhodou hledání optimálního řešení (přehodnocováním opakováním, zkoušením) bez obav z možných postihů a následků. Hra v roli. Dramatická výchova chápe roli nikoliv jako pojem divadelní, ale jako pojem sociální – tedy jako způsob určitého sociálního jednání a chování, které se od příslušné role očekává a předpokládá, a to v rovině „jako“ (s možností hledat a ověřovat). Hra v roli (na rozdíl od simulace) znamená převzetí role někoho jiného (jak on by jednal) s využitím vlastních poznatků a zkušeností pro výběr odpovídajícího chování. Nezabýváme se při ní zpravidla jedinečností určité osoby, ale jejími typickými postoji – s možností vyzkoušet si i nedostupné role či role protihráčů. Charakterizace Je to postup, při němž hráč přebírá cizí sociální roli s individuálními charakteristickými rysy. Charakterizace je tedy odrazem jeho představ, dojmů, postojů a hodnocení o dané roli. Důležité je, aby nebyla zaměňována za vnější gesta a pitvoření se, ale aby se opírala o vnitřní porozumění, pochopení a vcítění se do pocitů druhého.

Klíčovými pojmy dramatické výchovy jsou improvizace a interpretace Improvizace Podle Slovníku spisovného jazyka českého se jedná o projev či výkon tvořený bez přípravy. Jádrem pojmu je tedy spontaneita (jako projev samovolný, živelný, neuvědomělý, bezděčný, nevynucený, dobrovolný). Dramatická výchova termínem improvizace označuje jednu ze svých základních metod. Prostřednictvím uměle, fiktivně navozených situací nabízí dětem možnost je samostatně a aktivně řešit podle svých schopností a představ. Obohacuje je tak o dosud neprožité situace a dává jim příležitost vyzkoušet si jejich řešení v nezávazné podobě, 40

v níž nehrozí sankce. Umožňuje jim, aby k různým etickým a společenským normám došly vlastním prožitkem, úvahou nebo jednáním. Jinými slovy: improvizace v dramatické výchově je cíleně navozená fiktivní situace, kterou její účastníci řeší spontánně, svobodně a podle svých představ, bez obav z možných důsledků nebo postihů za toto jednání, v rovině „jako“ ne doopravdy. V dramatické výchově se však s tímto termínem setkáváme častěji ve spojení s dramatickou hrou – dramatická hra a improvizace. Interpretace Je to druhá základní metoda dramatické výchovy. V obecném významu jde o výklad nebo předvedení určitého díla (nebo jeho části), které se interpret snaží tvůrčím způsobem předat divákovi či posluchači. Interpretace je tedy opakem reprodukce, která pouze mechanicky, bez jakéhokoliv vztahu a zaujetí reprodukuje dané literární, hudební nebo výtvarné dílo. V dramatické výchově jde převážně o interpretaci dramatických textů, poezie, či prózy. Základní princip této metody spočívá v analytickém postupu – od celku k jednotlivostem, od kolektivní práce k jednotlivostem. Což jinými slovy, zejména u interpretace dramatických textů, znamená – od hromadných improvizací ke skupinovým a sólovým a od improvizovaného textu k předloze. Metoda interpretace tedy obohacuje děti nejenom o umělecké hodnoty, ale současně jim umožňuje prostřednictvím dramatické hry, aby tvořivým, přirozeným a sobě vlastním způsobem pronikly k jejich podstatě a mohly je v interpretaci obohatit o své vlastní prožitky, názory, mohly se s nimi ztotožnit.

41

2.7 Vlastivěda 2.7.1 Charakteristika předmětu – dějepisná část Výuka probíhá většinou v kmenových třídách, učebně informatiky, na vycházce nebo exkurzi. Cílem předmětu je, aby se žáci seznámili s vývojem lidské společnosti do současnosti. Důležité je poznávání dějů, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj společnosti. Prostřednictvím minulosti se žáci snaží pochopit současnost. Uvědomují si, že historie není uzavřenou kapitolou. Vzdělávání předmětu je zaměřeno na: - rozvíjení zájmu žáků o dějiny vlastního národa - hledání spojitostí mezi minulými a současnými událostmi - rozvíjení historického vědomí - orientaci v historickém čase - utváření pozitivních občanských postojů a vědomí přináležitosti evropskému společenství - výchovu k toleranci a respektování lidských práv - prevenci rasistických, xenofobních a extrémistických postojů Při výuce uplatňujeme práce s historickou mapou, dokumenty, časovou přímkou, skupinové práce, diskuse, zařazování krátkodobých projektů. Toto vše je započato na 1. stupni a dále pokračuje na 2. stupni.



Zapojujeme žáky do vyhledávání informací z odborné literatury, internetu a dále do jejich využívání v procesu učení a v praktickém životě. Motivujeme žáky pozorovat své okolí a získané poznatky dále využívat. 


Učíme žáky rozpoznat a pochopit vzniklý problém, přemýšlet o jeho příčinách. Učíme žáky uvědomit si zodpovědnost za jejich rozhodnutí a výsledky. 

Kompetence komunikativní 42

Vedeme žáky k výstižnému, souvislému a kultivovanému vyjadřování v písemném i mluveném projevu. Klademe důraz na využití získaných komunikativních dovedností v životě. 


Podněcujeme žáky k vhodným debatám v rámci celé třídy. Nabádáme žáky k chápání potřeby spolupráce. 


Klademe důraz na pochopení společenských norem a zákonů. Podporujeme v žácích respektování a oceňování tradic a kulturního i historického dědictví. 


Nabádáme žáky k dodržování vymezených pravidel a plnění povinností a závazků.

2.7.3 Očekávané výstupy Žák… Lidé a čas Pracuje s časovými údaji a využívá zjištěných údajů k pochopení vztahů mezi ději a mezi jevy. Rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti naší vlasti s využitím regionálních specifik. Srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik. Využívá archivů, knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení minulosti. Zdůvodní základní význam chráněných částí přírody, nemovitých i movitých kulturních památek.

43

3 Projekt Po stopách J. J. Grasela 3.1 Školní vzdělávací program ZŠ Slavonice Název školy: Základní škola Slavonice, okres Jindřichův Hradec Adresa: Jana Žižky 395, 37881 Slavonice Název: ŠVP Školní vzdělávací program Základní školy Slavonice, okres Jindřichův Hradec, zpracovaný podle RVP (ver. 6/2013) Platnost: od 1. 9. 2013 Dosažené vzdělání: Základní vzdělání Název RVP: RVP ZV Základní vzdělání a standardy JČ, Ma, JA Délka studia v letech: 9 Název projektu: Po stopách J. J. Grasela Určen pro: 5. ročník Koordinátoři (garanti): třídní učitelé 5. ročníku Zúčastnění učitelé za zastoupené předměty: učitelé 1. stupně a 2. stupně Charakteristika projektu: Náplní projektu je „vystopovat“ historicky známou osobnost v regionu, seznámit se s regionálními pověstmi a s historií zaniklé obce Pfaffenschlag. Místo konání: Slavonice, kostel Božího Těla, Graselova stezka, Schillerovy kameny, Pfaffenschlag Termín: květen - červen Zapojené předměty a obory: Jazyk a jazyková komunikace – ČjaL Člověk a společnost – VL Matematika a její aplikace – M Umění a kultura – VV, Dv Pokrytí průřezových témat: Osobností a sociální výchova - mezilidské vztahy, poznávání, kreativita 44

3.2 Informace pro rodiče žáků Základní informace k projektu „ Po stopách J. J. Grasela“

Sraz: před školou v 7.45 hod Odchod: 8.00 hod Návrat: 15.00 hod

Nezapomeňte si odhlásit oběd ve školní jídelně! Vezměte si s sebou: 

vhodnou obuv – půjdeme lesem asi 12 km



přiměřené oblečení, pláštěnku, čepici na hlavu



svačinu, pití, sušenky, čokoládu atd.



cennosti ponechte raději doma



poznámkový blok, tužka, propiska – budete si cestou dělat poznámky a plnit úkoly



špekáček na opékání

Věci budou uloženy v batohu na zádech! Pedagogický doprovod: Mgr. Aleš Pavlů, Mgr. Jitka Pavlů a Mgr. Věra Koutná Poznámka: s těmito informacemi budou seznámeni i rodiče.

Zdroj mapa: https://mapy.cz/turisticka?x=15.3136362&y=49.0116844&z=14&m3d=1

45

Obr. 4: Podrobná mapa Slavonicka (zvětšená ze Základních informací pro rodiče o projektu - pro lepší orientaci)

Zdroj: https://mapy.cz/turisticka?x=15.3136362&y=49.0116844&z=14&m3d=1

46

3.3 Český jazyk a literatura Při zahájení projektového vyučování byli žáci rozděleni do skupin po čtyřech. Od této chvíle pracovali po celou dobu projektu v takto utvořených pracovních týmech. Každá skupina si vylosovala pověst, kterou se naučila vyprávět a ostatním ji v terénu povyprávěla. Dle zájmu ji mohli doplnit o dramatické ztvárnění. Bylo na učiteli, které z mnoha pověstí vybral. Některé posloužily pouze jako studijní materiál a nebylo třeba je dávat žákům k dramatickému ztvárnění. Pověsti, které si žáci společně ve škole přečetli, seznámili se s jejich stavbou a typickými znaky pro pověst, se žáci za domácí úkol naučili zpaměti vyprávět. Pracovní týmy si žáci vytvořili dle svého přání. Tento rok nebylo zasahováno vyučujícími do výběru členů. Vše proběhlo v klidu. Po celou dobu pracovali všichni s nadšením, s chutí s velkým odhodláním. Všude se najde nějaká výjimka. Bylo tomu podobně i v této třídě. Celý projekt od samého počátku bojkotoval žák Tomáš. Byl začleněn do jedné skupinky a tím jeho práce začala i skončila zároveň. Tvrdil, že se danou část pověsti naučí, ale na samotný projekt do terénu už nevyrazil. Nebyl jediný. Ještě Daniela a Milan zůstali v den cesty doma. Snad se zalekli „mnoha“ kilometrů, snad náhlá nemoc, snad je postihl zápal švindlu. Jednoduše řečeno, ráno v den výšlapu za poznáním před školou nebyli. Ostatní vše zvládli bez nich a jejich absence nezpůsobila žádné problémy. Na jejich obhajobu je třeba říci, že v terénu nepracovali, ale o to intenzivněji nahradili svou neúčast prací ve škole. Při zpracovávání získaných informací již vykonávali zadané úkoly velmi intenzivně a byli velkou oporou pracovních týmů. Aktivně si i zúčastnili veřejné prezentace. O Tomášovi bohužel kladný závěr udělat nemůžu. Sice se účastnil dění ve škole, nacvičoval s ostatními Prezentaci projektu, ale nakonec se jí nezúčastnil. Naštěstí Dominika jeho část znala a nahradila ho a on tudíž nepokazil ostatním radost z více jak měsíční práce.

Jak znají Grázla naši žáci Dá se říci, že většina našich žáků alespoň něco o Grázlovi slyšela už dříve. Věděli, že to byl loupežník, nedovedli však již přesně určit, kdy asi žil. Znali pověsti, ale většinu pověstí umístili přímo do Slavonic. Mnoho žáků si myslelo, že byl Grázl dopaden právě ve Slavonicích. Proto při probírání místních pověstí bylo zapotřebí upřesnit dobu, ve které Grázl žil. Bylo 47

třeba usměrnit fantazii žáků. Ukazovala jsem jim např. německý materiál Rudolfa Hrušky. Žáci v 5. třídě neumí číst německý text (od 3. třídy se učí anglicky, němčina se přidává jako druhý cizí jazyk až v 7. ročníku), ale v textu si alespoň vyzkoušeli vyhledat názvy obcí. U nás je dodnes známo, že Slavonice = Zlabings. Doplnila jsem dětem další místopisná jména a dála jim možnost je v textu vyhledat. (např. Písečné = Piesling, Jemnice = Jamnitz, Maříž = Maires, Český Rudolec = Böhm Rudoletz, atd.). Žáci poznali, kolik existuje pověstí a do které obce se tradují. Bylo zapotřebí jim říci historické jádro. Poté mohli srovnávat, co je pravdivé a co už méně. Při vypravování žáků jsem se setkala i s tím, že pověst slyšeli v různém podání. Žáci pak byli schopni se hádat o to, kdo z nich má pravdu. V tomto okamžiku jsme si ukazovali, jak právě pověsti vznikají. Jak časté je jejich překrucování, zveličování, měnění událostí. A to je právě podstata pověsti.

3.3.1 Pověsti o Grázlovi O vyloupené pokladně V malé obci Český Rudolec přišel kdysi do pivovaru mladý, štíhlý, pansky oblečený mládenec a objednal si pivo. S hostinským se dal do řeči a vyptával se, co je v kraji nového. Najednou povídá: „Jestlipak víte, že se v nedalekém Stálkově zdržuje známý lupič Grasel? Prý se dokonce chystá vyloupit panskou pokladnu.“ „Jestli je pravda, co říkáte“, povídá sládek, „mělo by se na něj ve Stálkovském lese počíhat a polapit, aby byl od něho pokoj.“ Sotva mladík odešel, poslal hned sládek svého synka s tou úžasnou zprávou na zámek k hraběti Radzumovskému. „Grázl že je tady? To je moc dobře. Konečně ho chytíme a zavřeme do šatlavy!“ Hned zavolal správce, ozbrojili služebníky a čeleď a obklíčili celý les kolem dokola, že by ani zajíc neutekl. Číhali potichu a za každým stromem, za každým keřem, ale marně. Právě v tu dobu přišel do zámecké kuchyně krásně oblečený šlechtic a žádal vybranou řečí o klíče od pokladny. „Hrabě mě pověřil, abych mu z pokladny přinesl jednu důležitou listinu,“ vysvětloval. Nikoho nic zlého ani nenapadlo a klíče mu důvěřivě předali. Zanedlouho se vrátil hrabě s ozbrojenými muži z nedalekého lesa s nepořízenou. Čekali v lese dlouho, a přesto se jim lupiče nepodařilo polapit. Zato ale našli na zámku vyloupenou pokladnu.

48

O Grázlovi – ukradený svícen Lupič Grázl prý často nocoval ve slavonické hřbitovní kapli. Bylo to i údajné místo, kde ukládal svou kořist. On totiž samotný Grasel byl mladý a veselý člověk. Jednou se takhle v hospodě vsadil, že vezme ze slavonického kostela pozlacený svícen. Tuto sázku doplnil slovy: „Vsaďte se, že neprojdu bránou, ani nepřelezu slavonické hradby a přece se do kostela dostanu!“ Všichni se mu smáli, to že se tedy mohou směle vsadit! Výhra je jistá! Vsadili dost velkou částku peněz a těšili se na velký snadný výdělek. A přece prohráli! Grasel se dostal do města podzemní chodbou, o které do té doby nikdo nevěděl. Byla to tajná chodba, která vedla od rakouských hranic až do slavonických sklepů. A milý lupič tehdy vzal nejen zlatý svícen z kostela, ale ještě svůj lup rozšířil o spoustu vína ze sklepa, kterým procházel. Jindy zas přišel do vesničky Písečné na zábavu. Byl oblečený v mysliveckém a nikoho nenapadlo, že je mezi nimi lupič. Mladý myslivec tancoval až do rána a byl opravdu při penězích. Dal se tedy i muzikanty vyprovodit. Když přišli k lesu, zaplatil muzikantům samými zlatými dukáty a zeptal se jich: „Jestli pak víte, komu jste hráli?“ Oni jen krčili rameny. Mladík najednou vytáhl ze zadní kapsy kalhot pistoli a vykřikl: „Jsem Grasel. Kdo by chtěl po mně jít, ať to jen zkusí!“ A bez mrknutí oka zmizel v lese. Všichni zůstali, jako když je opaří a to se ví, že se nikdo za ním do lesa neodvážil.

Bába a Grasel Začátkem října, na svátek svatého Františka, se v Dačicích konaly tradiční podzimní jarmarky. Lidé se zde scházeli ze širokého okolí a nakupovali zásoby na zimu. Jedna stará babka si to na jarmark namířila od Slavonic přes les. Tou dobou řádil v kraji vyhlášený lotr Grázl (Grasel). Babka šla lesem a přemýšlela si o věcech a situacích, které v nedávné době zažila. Občas se jí na mysl připletl strach z Grázla. Pomyslela si: „Abych ho tak potkala!“. Rázem se rozhrnulo křoví a před ní stojí vysoký ramenatý mládenec. „Fuj, to jsem se lekla. Už jsem myslela, že je to Grázl. To by byl se mnou ámen. Mládenče, nevyvedl byste mě z lesa? Aspoň budu mít ochránce.“ A než stačil Grázl cokoli říct, mlela si babka tu svou. Povídala o dceři, o sousedovic psovi a vnukovi a dědkovi a Fanynce a Máně a o všem možném i nemožném. Pak se stočila řeč i na Grázla, jaký je to strašný darebák. Krade a dokonce i zabíjí lidi. Grázl se po té zeptal: „A už vám někdy něco udělal?“ 49

„Ještě to tak! Stačí, co slyším od lidí. Pověsit ho na první strom. To by si zasloužil darebák jeden.“ Došli společně na konec lesa. Babka děkovala za doprovod a Grázl povídá: „Panímámo, byla byste tak hodná a koupila mi ve městě za dva krejcary ševcovské cvoky?“ „Ale to víte, že jo! Takovému slušnému člověku cokoliv.“ Vzala si od něj peníze a vzdálila se. Obcházela celé náměstí, u každého stánku postála, někde něco koupila a už se z věže ozývá frejunk, konec jarmarku. Obchodníci a řemeslníci rychle balí a lidé se líně trousí pryč. Babka spěchala, aby byla zavčas doma. Na kraji lesa zahlédla postavu svého známého. „Tak tady máte ty cvoky, mladý pane.“ „Mockrát vám za ně panímámo, děkuji,“ odvětil mládenec. Načež babka hned zase spustila tu svou meldovačku, která šla Grázlovi jedním uchem tam a druhým ven. Mezitím vysypal celý kornout cvočků na pařez a pečlivě je vyrovnával špičkou vzhůru rovnoměrně po celém kruhu. Když byl hotov, popadl babku za ramena, vyzvedl ji a povídá ji přímo do očí: „Tak ty budeš nadávat na Grázla? To tedy, abys měla příště důvod!“ A posadil ji plnou vahou na pařez a držel, aby se nemohla zvednout. Bába křičela, až všichni ptáci odlétli daleko od nich. Po nekonečných minutách ji pustil, udělal poklonu se slovy: „Má úcta, dámo, loučí se s vámi Grázl!“ Načež zmizel ve tmě. Babka s nářkem kulhala, padala, tma netma, pařez nepařez, jáma nejáma. Z jarmarku přišla tentokrát nebývale pozdě a pro příště raději nechodila sama.

Krádež na faře v Matějovci Když začal Grázl loupit v našem okolí, měl svou partu. Jeho kamarády byli Štangl z Vlastkovce a Feding. Grázl se svými kumpány se dozvěděl, že na faře v Matějovci by bylo co krást. Od kuchařky zjistil, že pan farář spí až ve třetí místnosti. V noci vnikli do fary. Prohledali první místnost, ale nic pořádného nenašli – jen nějaké stříbrné lžíce, vidličky a nože. Přišli do druhé místnosti, začali ji prohledávat, a bylo zle, pan farář spal tuto noc v druhé místnosti. Proto Grázl raději rychle zmizel a ukryl se v lese. Místo bohatého lupu odnesl pouze několik kusů příboru.

Jak Grázl hostil ve Slavonicích občany Grázl potkal v lese chudou stařenu. Vyptával se jí, jak se má. Stařena si postěžovala, spíš hůř než lépe. Grázl se také ženy zeptal, zda už slyšela o Grázlovi. Stará žena přitakala: 50

„Slyšela jsem o něm, že je to lupič, ale bere jen bohatým. Chudí se ho nemusí bát.“ To Grázla potěšilo a dával stařeně 200 zlatých. Stařena je nechtěla přijmout. Tu se jí Grázl představil: „Jsem Grázl, vezměte si ty peníze, vykonáte mi za ně službu.“ Přikázal stařeně, aby ve Slavonicích u hostinského objednala hostinu. Pozvala na ni co nejvíce lidí a aby starostovi vyřídila, že si Grázl objednat hostinu a že taky přijde. Hostina se konala, byl na ní starosta, konšelé a pochopitelně i policajti, kteří měli za úkol Grázla polapit. Ale Grázl nepřišel. Slavonice sice navštívil, ale zašel si jinam. V době, kdy se policajti veselili, vyloupil na berním úřadě pokladnu a zmizel.

Baron z Hornu ve Slavonicích Grázl vystupoval pod mnoha jmény - Haler, Frey, soukeník Khon z Jihlavy, baron z Hornu. Jako baron z Hornu si dal u slavonického puškaře opravit a stříbrem pobít nějaké své zbraně. Když si za nějakou dobu přišel pro pušky, setkal se u puškaře s několika myslivci. Protože byl v neustálém střehu, zdálo se mu to podezřelé. Našel si tedy rychle nějakou záminku a odešel. Puškař pak dlouho a marně čekal, že si baron z Hornu vyzvedne své zbraně. Grázl k puškaři už více nepřišel.

Jak chytali Grázla ve Slavonicích Grázl šel se svým kamarádem do Slavonic. Cestou se k nim přidali ještě dva pocestní. Všichni šli ke krejčímu, který bydlel na Starém potoku. Krejčí všechny hostil. Čtyři pocestní byli zřejmě podezřelí a někdo na ně upozornil policii a za chvíli byli policajti u krejčího. Všichni pocestní se chtěli ukrýt, neměli však příliš mnoho času na vyhledávání skrýší. Grázl se schoval do pece. Policajti našli tři ukryté pocestné, ale Grázla ne. Grázl pak vylezl, využil zmatku, který nastal při zatýkání a schoval se pod postel, kde už předtím policajti hledali, takže zde by vlastně v bezpečí. Policajti odešli zase s nepořízenou.

Jak se Grázl dostal do Slavonic přes zavřené brány Grázl se musel neustále skrývat. Skrýval se např. v jeskyni mezi Vlastkovcem a Stálkovem. Jeskyni měl i v lese u Písečného. Další skrýš měl ve Slavonicích, pobýval v hrobce ve hřbitovní kapli. Tady si taky schovával svou kořist. Slavonice byly opevněny, na noc se samozřejmě vstupní brány zavíraly. Grázl se do města dostával většinou ve dne v přestrojení, aby ho nikdo nepoznal. Jednou se vsadil se svými kumpány, že se do města dostane i přes zavřené 51

brány. Jako důkaz měl donést určitou věc z kořisti. Grázl se tedy vydal v noci do města a věc přinesl. Do hrobky se dostal tajnou chodbou, která vedla z hrobky do lesa na rakouské straně.

Grázl u krejčího ve Starém Hobzí Grázl přišel ke krejčímu ve Starém Hobzí. Ten zrovna došíval kabát jednomu úředníku od soudu ze Slavonic. Grázl kabát okoukl a chtěl, aby mu ho krejčí prodal. Krejčí řekl, že to nejde, protože úředník si pro něj měl už přijít. Nabídl se, že ušije ten samý a že si pospíší, aby byl hotov brzy. Tu se Grázl rozzlobil, hodil na stůl měšec peněz, popadl kabát a řekl: „To by bylo, aby Grázl musel čekat, když platí víc než nějaký úředníček.“ Než se krejčí vzpamatoval, byl Grázl i s kabátem pryč.

Jak byl Grázl v Písečné tancovat Jednou, to bylo Grázlovi asi 22 let, byl v Písečném tancovat. Grázl se prý velmi rád bavil, rád tancoval. Tady tancoval a veselil se až do bílého rána. Ráno, když muzika končila, zaplatil ještě muzikantům, aby ho šli s muzikou vyprovodit. Zaplatil dobře, a proto muzikanti šli. Šli po cestě k Dešné. Došli až do druhého lesa. Tady nechal Grázl zastavit, nechal si zahrát ještě jeden kousek, a pak řekl muzikantům: „Jestli pak víte, že jste hráli Grázlovi?“ Než se stačili muzikanti vzpamatovat z překvapení, zmizel Grázl v lese a nebylo po něm ani stopy. V tom lese měl právě jednu ze svých skrýší.

Grázl v Maříži Jednou šel Grázl lesem poblíž Maříže. Byl nějak rozzloben a tu potkal chlapce. Nedal se s ním do řeči, jak měl ve zvyku, ale chtěl si na někom vylít zlost. Popadl proto chlapce a pověsil ho za nohy na strom tak, aby chlapcova hlava ležela v mraveništi. Nic nedbal na chlapcovo naříkání a zmizel v lese. Za tři dny šel zase těmi místy a našel tam ubožáka stále ještě viset. Když chlapce odvázal, zjistil, že ještě není mrtvý, ale pomoci už mu nebylo. Toho činu prý Grázl později velmi litoval.

Grázl na popravišti Když byl Grázl zatčen, byl eskortován do Vídně a tady byl vyslýchán. Všech svých činů prý litoval a při výslechu často plakal. Když byl odsouzen k trestu smrti, ptali se ho, jaké je jeho 52

poslední přání. Grázl si přál, aby se mohl rozloučit se svou matkou. Když k němu matku přivedli, uhryzl jí kus nosu a řekl: „To máte za to, že jste ze mne udělala zloděje.“ Podle jiné verze však Grázl nic takového neřekl a klidně se díval, jak Stangel omdlel již při svlékání kabátu. Fähding byl popraven taky téměř v mdlobách. Když dal kat i Grázlovi oprátku na krk, požádal, aby ještě chvíli počkali. Podíval se na diváky, kterých se shromáždilo asi šedesát tisíc, a řekl: „To je ale lidí!“ Na to kat zatáhl provaz.

Při vypravování pověstí se dopouštěli různých chyb. Často si neuvědomovali, v které době Grázl žil, co se používalo a s jakými dnes běžnými věcmi se zcela určitě nemohl setkat. Děti klidně v pověsti o bábě, která šla na trhy do Dačic, popisují, jak koupila připínáčky. V hodinách českého jazyka byli seznámeni nejen s pověstmi, ale i s historickou osobou J. J. Grasela. Žáci se při práci dopouštěli různých chyb, ale je hlavní, že se zajímají o lidovou tradici a znají pověsti ze svého nejbližšího okolí. Zazní-li v takovéto hodině věta: „Naše mamka nám vyprávěla, že jim děda vyprávěl…“ je to právě to, co člověka utvrzuje, že dělá správnou věc.

Psaní slohových prací nepatří k nejoblíbenějším školním aktivitám. Žáci většinou zapomenou všechny dosud vštípené gramatické jevy a píší jednu hrubku za druhou. Proto jsme si psali nejprve koncept práce, potom samotný sloh. Já jsem jim oznámkovala zvlášť úroveň slohovou a gramatickou. Opravila jsem jim chyby. Oni, aby si uvědomili chyby, měli napsat opravu. Chyby, které jsem chtěla mít opravené, jsem tužkou podtrhla a oni je napsali znovu, ale správně. Takto opravený text přepsali na počítači v hodině informatiky. Někteří konečnou podobu práce obohatili o fotografie či obrázky. Nevím, jestli si žáci vzali za svá všechna moudra, která jsem se jim snažila různými formami vštípit, ale toto jsou ukázky jejich tvorby. Slohovou práci psali žáci až po samotném projektovém dni ve škole. Některé práce byly zdařilé, jiné méně. Úroveň slohové práce odpovídala kvalitám žáka. Nebyl ve třídě nikdo, kdo by zadaný úkol nezvládl. (Příloha č. 1 a 2)

Fotodokumentace s popisky Třetím úkolem zpracovávaným v hodinách českého jazyka je vymyslet popisky k fotografiím, které žáci pořídili během cesty. Od začátku projektového dne učitelé spolu 53

s žáky tvořili fotodokumentaci. Po návratu do školních lavic společně vybrali ty nejzdařilejší. Očíslovali je a ve skupinách pak žáci vymýšleli své komentáře. Letos žáci vytvořili obrazový plán celé cesty doplněný o text. Výtvarné ztvárnění plakátu bylo dokončováno v rámci výtvarné výchovy. Toto bylo v projektovém bádání novinkou. Vtipné popisky k fotografiím se sice vymýšlely i v jiných ročnících projektu, ale nebyl z nich tvořen plakát. Byly pouze ukázány v rámci veřejné prezentace. Letos byly plakáty s fotografiemi vystaveny na chodbě a všichni žáci se mohli seznámit s průběhem celého dění. Od spolužáků z jiných tříd mělo toto velmi kladný ohlas. Čtení vtipných popisků zpestřilo mnohdy jednotvárný průběh přestávek.

(Příloha č. 3 - Nástěnný panel s fotografiemi) (Příloha č. 4, 5 - Fotodokumentace s textem – ukázky prací různých skupinek)

54

3.3.2 Minitest Minitest pro žáky, který vyučující položí žákům přímo u Grázlovy jeskyně V průběhu celé cesty je naplánováno několik zastávek. Nejprve se vypráví pověsti, pak se svačí a při další zastávce pan učitel dává malý kvíz. Žáci v něm prý pravidelně dopadnou katastrofálně. Byla jsem zvědavá na letošní výsledky a opět žáci nezklamali, téměř nic si z vyprávění ve škole nezapamatovali.

Co znamená slovo pohodný neboli ras? Správná odpověď: Pohodní jsou tací lidé, kteří např. v Rakousku jediní oprávněni jsou odstraňovati zdechliny a zakopávat je na místě náležitém. Výraz pohodný pochází od slova pohoditi; pohodný totiž má veškeré „pohozené“ zdechliny sebrati a na mrchovišti zakopati.

Kolik trestných činů spáchal J. J. Grasel za svého života? Správná odpověď: 204-207 trestných činů (literatura se v přesném čísle rozchází) Jak byl J. J. Grasel dopaden? Popř. kdo měl na tom největší podíl? Správná odpověď: David Mayer z Prostějova nabídl policii své služby. Vymyslel lest. Prostřednictvím Graselovy milenky se vloudil do společnosti Grasela a poté se postaral o jeho zatčení. Dostal odměnu 4000 zlatých a stal se správcem pivovaru ve Slavonicích.

55

3.4 Matematika – 1. část Pomůcky: Pásmo, svinovací metr, zápisník Úkoly pro skupinky: 1. Urči délku, průměr a poloměr spadlého stromu, vyjádři v metrech, decimetrech a centimetrech (strom určí během cesty vyučující) 2. Odhadni vzdálenost mezi dvěma stromy, poté vzdálenost odkrokuj a nakonec změř pomocí svinovacího metru. Jaká je odchylka mezi odhadem, krokováním a měřením. 3. Změř uvnitř délku, šířku, výšku Graselovy sluje a také změř její vchod. Nakresli náčrt. 4. Vypracuj protokol. 5. Popiš, jak jsi postupoval a co ti dělalo problémy, kde mohly vzniknout odchylky nebo chyby při měření.

Měření spadlého stromu (vhodné je k tomu využít svačinovou přestávku – jednu z mnoha) žáci provedli v terénu, stejně tak i měření sluje. Do poznámkového bloku si vše zapsali a udělali jednoduché náčrtky. Některé byly tak jednoduché, že ve škole je nebyl nikdo schopen dešifrovat. V každé skupince naštěstí byli dva na sobě nezávislí zapisovatelé a tudíž, když se daly jejich zápisky dohromady, vyšel vcelku reálný obraz stromu i jeskyně. Ve škole pak naměřené hodnoty přepsali do protokolu a použili je k potřebným výpočtům. Na závěr v kruhu na koberci hovořili zástupci z každé skupinky o svém měření, jak postupovali, co jim činilo problémy a proč se jejich výpočty liší od výpočtů jiných skupinek, kde asi došlo k oné odchylce, nepřesnosti. Mnohdy se velmi divili a nikdo nechtěl uznat chybu, že právě to jeho číslo není to nejsprávnější. Všichni si za svými výpočty velmi pevně stáli. Jednou dokonce skončila debata hádkou. Musela jsem razantně zasáhnout, třídu zklidnit. Přerušit práci a vložit připomenutí o zásadách vedení debaty o respektování druhých a práva každého na svůj vlastní názor.

(Příloha č. 6 – Náčrt sluje, ve které pobýval J. J. Grasel)

56

3.5 Vlastivěda Při práci v terénu vedla cesta okolo zaniklé středověké osady. Bylo by škoda zde neučinit pracovní zastávku. Jsou zde umístěny informační tabule, které žákům posloužily k získávání potřebných informací při vypracování pracovního listu

1. Na základě informačních tabulí měli žáci odpovědět na osm otázek týkajících se archeologického průzkumu Pfaffenschlagu. Odpovědi zapsat do pracovního listu. 2. Udělat nákres domu, stručně popsat, jak dům dříve vypadal.

Reflexe: Odpovědi na otázky žáci vyhledávali přímo na Pfaffenschlagu na informačních tabulích a zaznamenávali si je do pracovního listu nebo poznámkového bloku. Ve třídě žáci přepsali získané informace do nového pracovního listu, seznámili ostatní se svými odpověďmi a společně vyhodnotili práci. Práce byla podobná úkolům z matematiky. Žáci pracovali vcelku rychle. Ten, kdo měl problémy v matematice, měl většinou potíže i ve vlastivědě. Tento úkol se přímo netýkal osoby J.J. Grasela, ale archeologického výzkumu Pfaffenslagu. Žáci se seznámí s archeologií, archeologickým výzkumem, prameny hmotné kultury, písemnými prameny. Bylo by škoda při putování nezastavit se na tomto zajímavém místě. Pfaffenslag je v těsné blízkosti a velká část žáků toto krásné a zajímavé místo nikdy nenavštívila. Někteří dokonce o něm ani nikdy neslyšeli.

(Příloha č. 7 – Panely s informacemi o Pfaffenschlagu) (Příloha č. 8 – Pracovní list z vlastivědy)

57

3.6 Matematika - 2. část Zadání 2. úkolu: Středověké sídliště si mají žáci důkladně prohlédnout a vypracovat pracovní list za pomoci informačních tabulí, které jsou umístěny v těsné blízkosti základů budov. 1. Jednotlivé skupiny si rozdaly letecký plán osady. Každá skupina si vylosovala jedno ze tří zadaných stavení. Žáci měli za úkol načrtnout půdorys stavení, jednotlivé místnosti a odkrokovat rozměry. 2. Dalším úkolem bylo přečíst si základní informace o středověkém sídlišti Pfaffenschlag a odpovědět na několik otázek 3. Ve škole tyto zjištěné hodnoty skupinky dále zpracovaly. Museli zjistit skutečnou délku kroku, pečlivě narýsovat půdorys – pohled shora na dům a vypočítat skutečné rozměry stavby. Práci doplnit o výpočet obvodu a obsahu narýsovaného čtverce nebo obdélníku.

(Příloha č. 9 – Letecký plán osady Pfaffenschlag) (Příloha č. 10 – Text o Pfaffenschlagu)

Losování v terénu proběhlo v poklidu. Členové každé skupinky si rozdělili role, každý dostal jiný úkol. Skupinky se hned pustily do krokování. Nejprve většina žáků dělala moc dlouhé kroky. Museli být upozorněni, že je třeba krokovat stále stejně dlouhými kroky, které jsou podobné běžné chůzi. Odpovídat na otázky bylo pro některé slabší žáky obtížné. Jak se ukázalo, jejich čtení moc není s porozuměním. K informačním tabulím dostali žáci text v tištěné podobě s barevně vyznačenými důležitými informacemi, kterých se týkaly další otázky. I přes tyto podrobné podpůrné informace, bylo pro některé těžké se v textu zorientovat. Některé skupinky odpovídaly jen na část otázky. Mnohdy si nedočetli položenou otázku až do konce. Největší problém ale nastal až při tvorbě pracovního listu ve třídě. Žáci měli zjištěné hodnoty krokováním převést na metry a narýsovat půdorys domu a vypočítat jeho obsah a obvod. Narýsovat obdélník bylo nad očekávání náročné. Museli jsme nejprve velice podrobně zopakovat, jak se rýsuje obdélník, co je pravý úhel, co kolmice, rovnoběžka. Po té žáci provedli cvičné rýsování obdélníku s parametry zadanými učitelem. Důraz byl kladen na 58

pravé úhly. Když bylo učivo náležitě procvičeno, mohli žáci narýsovat dle návodu učitele zmíněný půdorys. Některé skupinky musely nárys předělat, protože jim místo obdélníku vznikl zcela jiný nepravidelný čtyřúhelník. Všichni se na toto zastavení těšili, protože zde bylo naplánované kromě plnění úkolů z dějepisu a matematiky především opékání buřtů. Polovina skupinek krokovala a druhá polovina opékala a pak se vzájemně vystřídaly. Je zde pěkně upravené ohniště, s lavičkami a kamenným stolem. Občerstvovací pauzy byly nejoblíbenějšími částmi výpravy a opékání obzvlášť. Děti byly vybaveny spoustou jídla, zřejmě proto, aby přežiliyněkolik dní, kdyby sešly ze správné cesty a zabloudily. Naštěstí tato situace nenastala a všichni se živi navrátili domů.

(Příloha č. 10 - Pracovní list s náčrty půdorysu budovy)

59

3.7 Dramatická výchova 1. Shromažďování informací o J. J. Graselovi, kterého známe z nižších ročníků, jiných předmětů, z literatury. Společná diskuse. Čtení pověstí. Improvizace ve dvojicích. 2. Graselovo dětství: vstup do role – verbální i neverbální komunikace, práce ve dvojicích, prezentace vytvořených situací, reflexe. 3. Graselovo mládí: typová postava – směřování k jejímu hlubšímu charakterizování, skupinová práce – dobrovolná prezentace práce, následná reflexe a sebereflexe. 4. Grasel silný vůdce: dramatická situace inspirovaná známou skutečností, skupinová práce – herní dovednosti, vstup do role, prezentace, reflexe a sebereflexe. 5. Graselovo zatčení a soud – obžaloba, obhajoba, sociálně komunikační dovednosti – spolupráce, komunikace, prezentace vytvořených situací a hodnocení. 6. Skupinky si vybírají jednu ze situací, kterou v minulých hodinách vytvářely – životní období J.J. Grasela (dětství, mládí, dospělost - loupežnická banda, zatčení, soud) které považují za nejzdařilejší. Té se budou v následujícím čase věnovat intenzivně, aby ji mohly prezentovat před mladšími spolužáky a rodiči.

Reflexe: Žáci mají velice rádi tento předmět. Nesmírně je baví vystupovat v roli. Scénář k jednotlivým scénkám si žáci tvořili sami. Vyučující pracovala pouze jako poradní orgán. V průběhu celé práce se scénář doplňoval, upravoval a dotvářel. Každé vystoupení bylo předváděno podle scénáře jen částečně, žáci se učili pracovat s improvizací a byli nuceni reagovat na nově vzniklé situace. Toto bylo plně aktuální při samotné prezentaci projektu, kdy nedorazil jeden aktér. Okamžitě se našel náhradní herec a ten velice kvalitně zahrál novou roli. Celá skupinka odehrála perfektní scénku, protože byli učeni, jak improvizovat. Nikdo z přihlížejících diváků, včetně mě, nepoznal, že se děje něco jinak, než bylo v plánu.

(Příloha č. 11 – Ukázka ze scénáře Grasel)

Prezentace hotových scének proběhla nejprve třídní učitelce, třídě 4. A a poté rodičům na veřejné prezentaci projektu.

60

Veřejná prezentace se uskutečnila v multifunkční učebně, kde žáci na dataprojektoru promítali zpracovanou prezentaci. Dvě žákyně celou projekci provázeli slovem. Ostatní žáci měli rozděleny jednotlivé předměty, které se na projektu podílely a vždy komentovali svou část. Veřejné prezentaci předcházel dlouhý nácvik čtení průvodního textu a nácvik scének.

(Příloha č. 12 - Fotografie z prezentace projektu)

61

3.8 Výtvarná výchova 3.8.1 Portrét J. J. Grasela Zadání úkolu z výtvarné výchovy 1. část: Úkol: Vytvořit portrét J. J. Grasela – učebna výtvarné výchovy Téma: J. J. Grasel Technika: kresba tuší, písmo – barevný fix Motivace: Povídání o životě J. J. Grasela – propojení s hodinami českého jazyka (život – kdo to byl, čím se živil, kde působil, rodina, přátelé) Pracovní postup: 1. V úvodní části hodiny se žáci seznámili s kresbou portrétu. 2. Kresba tužkou podle obrazové předlohy, důraz je kladen na proporce obličeje – umístění očí, nosu, úst, čela, tvar hlavy. 3. Obtažení kresby černou tuší a dřívkem, pokus o stínování (šrafování, tečkování, vybarvování). 4. Pomocí brainstormingu zapsat na tabuli, co víme o J.J. Graselovi. Vyhodnocení, utřídění, seřazení získaných informací. 5. Tvorba pozadí za portrétem. Barevným fixem žáci přepíší věty ze život a Grasela kolem portrétu hlavy. Žáci jsou předem upozorněni na nutný bezchybný přepis, neustálou kontrolu textu, velikost a čitelnost písma. 6. Hodnocení prací a jejich prezentace na nástěnce.

Reflexe: Kresba portrétu osoby se zdála žákům zprvu velice obtížná. Tvrdili, že tento úkol nezvládnou, že je to moc těžké, jeden žák odmítal pracovat, protože ho to nebaví. Bylo pro ně těžké zachytit proporce obličeje, kreslili oči příliš vysoko, daleko nebo naopak blízko sebe. Umístění očí celkově bylo velmi náročné. Někteří kreslili oči několikrát, gumovali a stále opravovali. Po zvládnutí umístění očí viděli své dílo žáci mnohem pozitivněji. Další části obličeje se jim dařilo kreslit vcelku bez problémů a většina autorů byla se svým dílem spokojena. Další kritický bod nastal při psaní informací ze života J.J. Grasela. Mnozí okamžitě zapomněli na jasné upozornění, že je nutné psát velká, čitelná písmena a dbát na bezchybný 62

přepis z tabule. Samotný dojem z obrazu je umocněn barevným pozadím plným slov. Kdo se držel pokynů vyučující a psal správně, dokončil své dílo ke spokojenosti všech. Bylo však mnoho chlapců a dívek, které své dílo dokonale pokazili. Dvě žákyně požádaly, zda mohou portrét nakreslit doma znovu a popis si vylepšit. Bylo jim oběma vyhověno. Mnohým žákům se přes obtížnost tato činnost líbila, byla to pro ně nová zkušenost. Takovýto typ portrétu dosud netvořili a práci si užívali od samého počátku až do konce. Nejlepší práce byly vystaveny na panelech na chodbě a dvě práce byly vybrány pro zasklení na výstavu na chodbu, kde jsou prezentovány vůbec nejzajímavější díla vytvořená našimi žáky.

(Příloha č. 13 - Portrét J. J. Grasela)

3.8.2 Komiks o J. J. Graselovi Zadání úkolu z výtvarné výchovy 2. část:

Úkol: Vytvořit komiks k pověstem o J. J. Graselovi: učebna výtvarné výchovy. Téma: Pověsti o J. J. Graselovi Technika: kolorovaná kresba (fix, pastelky), práce individuální, ve dvojicích. Motivace: Povídání o tom, co je komiks, zda žáci znají nějaké komiksové příběhy, zda je rádi čtou a proč?

Pracovní postup: 1. V hodinách českého jazyka se žáci seznámili s literárním žánrem pověst a přečetli a převyprávěli si spoustu pověstí o J. J. Graselovi. 2. Vytvoření dvojic a výběr pověsti, která je nejvíce zaujala. 3. Rozvržení příběhu na šest popřípadě osm částí tak, aby byl v práci chronologicky zachycen celý příběh od začátku až do konce (ne jen část). 4. Vlastní výtvarná práce: 

Rozdělení papíru na šest popřípadě osm stejných částí pomocí pravítka (Je potřeba, aby si žáci zkusili napsat šest, popřípadě osm vět(myšlenek), které budou 63

ztvárňovat. V každém okně bude jedna věta – jedna myšlenka. Musí mít v těchto větách obsažený celý příběh od začátku až do konce. Nesmí mít zachycenou jen část příběhu bez konce. Toto je nejtěžší část, obsáhnout celý příběh.) 

Kresba příběhu tužkou, obtažení tenkým fixem. Při kresbě kladen důraz na zobrazování lidské postavy a vyjádření prostoru (překrývání jednotlivých částí, zobrazování věcí v dálce).



Před vlastní prací byli žáci seznámeni s kresbou lidské postavy, s jejími proporcemi, se zobrazováním perspektivy.



Kolorování – stínování.



Hodnocení prací a jejich prezentace na nástěnce.

Reflexe: Samotné práci předcházela debata žáků o komiksu. Tento typ výtvarného ztvárnění příběhu žáci dobře znají a rádi ho čtou. Shodli se, že jejich oblíbené komiksy jsou Čtyřlístek, Simpsonovi, Rychlé šípy, Kačer Donald. Práce na komiksu o Grázlovi žáky bavila. Pracovali dle instrukcí vyučující výtvarné výchovy. Zajímavé bylo, jak vidí dnešní žáci bábu. V několika ztvárněních příběhu se objevila mladá slečna v minisukni, plná elánu a svěžesti. A na dotaz, koho to tam nakreslili, odpovídali: „No přece bábu“. Bylo třeba několikrát opakovat, aby mysleli na to, že musí zachytit celý příběh v předem určeném počtu oken, ale nebyl s tím žádný zásadní problém.

(Příloha č. 14 - Ukázka komiksového zpracování Bába a Grasel)

64

4 Závěr Cíl práce byl naplněn. V teoretické části jsem pomocí Školního vzdělávacího programu ZŠ Slavonice vypracovala charakteristiku jednotlivých předmětů, sumář v nich obsažených průřezových témat, doplněný o klíčové kompetence a očekávané výstupy pro jednotlivé oblasti vzdělávání. Informovala jsem o historii města Slavonice, zaměřila jsem se na osobu J. J. Grasela, který v minulosti na Slavonicku žil. Získané informace jsme spolu s žáky zúročili během přípravy projektového dne a pak především při samotném putování „Po stopách Grasela“. Projektový den se velice vydařil. V některém předmětu (např. v matematice) jsme si dali příliš mnoho úkolů a těžko se vše stíhalo. Je to poučení pro příští rok, protože jsme se domluvili, že zařadíme v 5. ročníku pravidelně tento projekt do výuky. Celý projektový den vyústil ve veřejnou prezentaci pro rodiče a učitele. Z řad rodičů i pedagogů byl o ni velký zájem. Žáci se pečlivě připravili, v informatice zpracovali prezentaci, kterou předvedli a vše dokreslila dramatická hra „Grasel na slavonickém jarmarku“, kterou žáci secvičili.

65

5 Seznam použitých zdrojů BLÁHOVÁ, Krista. Uvedení do systému školní dramatiky: dramatická výchova pro učitele obecné, základní a národní školy. Praha: IPOS - Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 1996. ISBN 80-7068-070-9

Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Vyd. 1. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2005. Edice Vysočiny. ISBN 80-7275-059-3 DICKINS, Rosie. Kreslíme portrét. 1. vyd. Překlad Alois Bauer. Ilustrace Jan McCafferty. Praha: Svojtka & Co., 2003. Pro školáky a předškoláky. ISBN 80-7237-524-5 FUCIMANOVÁ, Milena. Sloh: učebnice pro 6.-9. ročník základních škol, příslušné ročníky víceletých gymnázií a pro střední školy. Vyd. 3., ve Fortuně 2. Praha: Fortuna, 2003. ISBN 80-7168-844-4 Graselovy stezky: pěší stezky na česko – rakouském pomezí. Graf ikraum 2011. HELCLOVÁ, Ilona. Slohová cvičení pro 2. stupeň ZŠ a odpovídající ročníky víceletých gymnázií. 1. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 1999. ISBN 80-7235-084-6 JINDRA, Vítězslav a Jana KRATKOVÁ. Srdnatý věžník: 65 pověstí a příběhů z Dačicka. Vyd. 1. Dačice: Muzeum a galerie, 1997. KILIANOVÁ, Eva. O stříbrné podkově: pověsti z jižní a jihozápadní Moravy. Vyd. 1. Ilustrace Vlasta Baránková. Brno: Blok, 1986. MACHKOVÁ, Eva. Metodika dramatické výchovy: zásobník dramatických her a improvizací. 7., rozš. vyd. Praha: Artama, 1992. ISBN 80-7068-041-5 MACHKOVÁ, Eva. Úvod do studia dramatické výchovy. Praha: IPOS, 1998. ISBN 80-7068-103-9 MARTIN, Ján. Muži mimo zákon. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1972. Saturn (Lidové nakladatelství). MLEJNEK, Josef. Dětská tvořivá hra. Praha: IPOS ARTAMA, 1997. ISBN 80-7068-104-7 PARRAMÓN, José María. Velká kniha o akvarelu: historie, vybavení ateliéru, materiály a techniky, náměty, teorie a praxe akvarelové malby. 1. české vyd. Praha: Svojtka a Vašut, 1995. Jak na to (Svojtka a Vašut). ISBN 80-7180-061-9 SEDLÁŘ, Jaroslav a Jitka SEDLÁŘOVÁ. Slavonice. 1. vyd. Praha: Odeon, 1973. Památky (Odeon). SEIFERTOVÁ, Alice. Tradiční sloh netradičně: jak učit slohu ve 2.-9. ročníku : náměty slohových prací. 1. vyd. Praha: Blug, 2000. Na pomoc učitelům (Blug). ISBN 80-85635-09-7 SMITH, Stan. Kurs kresby. Praha: Ikar, 1995. ISBN 80-85944-05-7

66

Školní vzdělávací program ZŠ Slavonice, okres Jindřichův Hradec. zpracovaný podle RVP ZV. verze 6/13 TEISSIG, Karel. Technika kresby: průvodce pracovními postupy a dějinami kresby. Praha: Artia, 1986. Umělcova dílna.

67

6 Přílohy Příloha č. 1

Po stopách Jana Jiřího Grasela V úterý 5. května 2015 jsme měli jít Graselovu stezku. Do školy jsme dorazili skoro všichni až na čtyři spolužáky. Šlo nás tedy celkem 23 žáků. Já jsem nevěděl, kde přesně máme sraz, a tak jsem zůstal raději v šatně a do třídy jsem nešel. Se všemi spolužáky, kteří přišli, jsme se uviděli až venku. Shromáždili jsme se všichni u zelené školní branky, u které nám pan učitel Aleš Pavlů sdělil základní informace. Potom nám paní učitelky rozdaly desky s úkoly pro jednotlivé skupiny. Když všichni dostali desky, vyrazilo se. Každý z nás si našel nějakého kámoše nebo se vytvořily menší skupinky, které si cestou buď povídaly, nebo hrály slovní hry tak jako já. První zastávka byla u kostela sv. Ducha, tam se také odvyprávěla první pověst. Dostali jsme zde i první úkol – najít na kostele co nejvíc slunečních hodin. Naše skupina nalezla celkem troje. Více slunečních hodin nenašly ani paní učitelky. Pak jsme došli až k Lesním rybníkům, kde jsme trochu posvačili a vyslechli si další pověst, tentokrát O vyloupené pokladně v Českém Rudolci. Pokračovali jsme dál až k rozcestí, kde už jsme se pořádně nasvačili. Při svačině nám další skupina převyprávěla pověst Grázl a bába. Teď už jsme nebyli daleko od Grázlovy jeskyně a Schillerových kamenů, ale ještě před nimi jsme si prohlédli bambitku z trubek, která slouží jako památka na tohoto loupežníka. Konečně se před námi objevila Grázlova jeskyně. Všichni si postupně vlezli do jeskyně a paní učitelka Pavlů nás v ní vyfotila. Dostali jsme tady další úkol. Najít na ceduli nejdůležitější informace ze života J. J. Grasela a potom tady naše skupina řekla ostatním pověst Ukradený svícen. Naše cesta pokračovala dál k Schillerovým kamenům, kde nás paní učitelka Pavlů znovu vyfotila, tentokrát ale celou třídu i s třídní učitelkou. Dostali jsme ještě chvilku na to, abychom si sami prolezli kameny a dávali si selfie s kamarády. Potom nás ale čekala celkem dlouhá cesta na Pfaffenschlag. Na Pfaffenschlagu se naše skupiny rozdělily na dvě poloviny. První polovina, do které patřila i naše skupina, vypracovávala úkoly z matematiky a dějepisu a druhá polovina si zatím opékala špekáčky. Pak jsme se vyměnili a špekáčky jsme si šli opékat my. Protože mně špekáčky nechutnají, opekl jsem si jenom chleba. Zbyl nám ještě nějaký volný čas, než si druhá polovina udělala úkoly, a tak jsme lezli po betonovém bunkru a někteří vlezli i dovnitř. Když už byli všichni hotovi, sešli jsme se u ohně a dopověděli jsme si zbývající pověstiŽivý mrtvý z Lidéřovic a Poklad na Pfaffenschlagu. Teď už jsme splnili všechny úkoly a mohli jsme vyrazit zpátky do Slavonic. Do Slavonic jsme dorazili včas, takže i přespolní žáci stihli autobus. Tím naše cesta za poznáním skončila a pro mě to byl velmi zajímavý a příjemný výlet. Lukáš Pavlů

68

Příloha č. 2

Po stopách Jana Jiřího Grasela Dne 5.května jsme se s naší třídou vydali na stezku J. Jiřího Grasela (Johana Georga Grasela). Grasel se proslavil tím, že okrádal lidi, také byl za to náležitě potrestán – oběšením ve Vídni. Ráno jsme se přesunuli před školu a vyrazili jsme po stopách tohoto loupežníka. U kostela Sv. Ducha jsme si řekli první povídku, napili jsme se a udělali jsme úkol, který nám paní učitelky zadaly. Šli jsem mokrou trávou dál po Gráslově stezce. Poté jsme došli do lesa, kde jsme si dali svačinu, řekli jsme si povídku a pokračovali k Shillerovým kamenům (jmenují se podle spisovatele a básníka Friedricha von Schillera, který sem rád jezdil). Tady jsme se vyfotili, odpočinuli si na kamenech a potom jsme si poslechli krátké povídání od pana učitele Pavlů a pokračovali jsme v cestě. Poté jsme šli hodně dlouho, až jsme přišli do Pfaffenschlagu. Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna, která bude dělat dějepisnou část a druhá, která bude dělat část matematickou. S Eliškou jsme nejdřív dělaly část dějepisnou, ta nám šla a poté jsme šly na část matematickou, která byla ještě lehčí. Jenom jsme si načrtly domeček a odkrokovaly strany. Když jsme měli vše hotové, tak jsme se přesunuly na druhou stranu, kde už byl připravený oheň a pár lidí už si opékali špekáčky. Když jsme je snědli , tak jsme si šli hrát do bunkru, kde jsme se navzájem strašili. Když jsme už byli dostatečně vyčerpáni, pomalu jsme se sbalili a odcházeli do Slavonic. Do Slavonic jsme došli bez úrazů, unaveni, ale plni zážitků.

Vladimíra Danielová

69

Příloha č. 3

70

Příloha č. 4

71

Příloha č. 5

72

Příloha č. 6

73

Příloha č. 7

74

Příloha č. 8

75

Příloha č. 9

76

Příloha č. 10 - 1. část

77

Příloha č. 10 – 2. část

78


79


80


81

Příloha č. 12. – 2. část

82

Příloha č. 13

83

Příloha č. 14

84

Příloha č. 15

85

Po stopách Johanna Georga Grasela

Recommend Documents