BRITISH WWII FIGHTER 1:48 SCALE PLASTIC KIT
1169 eduard
Tempest Mk.V
FIRST, A FEW WORDS The Hawker Tempest evolved from its predecessor, the Hawker Typhoon, as an answer to difficulties encountered by pilots during high speed flight, particularly in a dive. Work began in March, 1940, by a team under the leadership of Sidney Camm, concentrating on a new laminar flow wing and countersunk rivets, but in the end, modifications were much further reaching. An order for two prototypes reached the Hawker officeS in November, 1941, and this was increased to six by the beginning of 1942. There was also mention of the name for the new aircraft - from Typhoon Mk.II to Tempest being considered. The airframes were combined with several engines, and this led to the first series produced Tempest that reached service to be designated the Mk.V. The prototype Tempest Mk.V with a 24 cylinder Napier Sabre Mk.II engine rated at 2,200 hp, with the pistons arranged in an ‘H’, first flew on September 2, 1942. The lineage from the Typhoon was not hidden in the Tempest. The new wings held four 20mm cannon, but there was little space in the wings for fuel tanks. Fuel was then transferred to a fuselage tank which was located in the elongated fuselage between the cockpit and engine. Longitudinal stability problems were addressed with an increase in the size of the fin. The first series Tempest Mk.V took to the skies on June 23, 1943. The first unit to be equipped with them was No. 486 Squadron, RAF, when they replaced the unit’s Typhoons in January, 1944. The type was then progressively delivered to a list of units. Pilots flying the Tempest found themselves in combat against mature German types, such as the Messerschmitt Bf 109G-6, G-10, G-14 and K-4, Fw 190A8 and D-9 or the first operational jet Messerschmitt Me 262, and held their own. An interesting job, especially for the British people, became interception and destruction of the Fi-103, better known as the V-1. Tempest pilots accounted for hundreds of these feared ‘Wunderwaffen’. Except Tempest Mk.V, the mass production was also initiated for the Tempest Mk.II with a Centaur V radial engine, and the Tempest Mk. VI, powered by a Sabre Mk.V. After the end of the Second World War, the Tempest Mk.II entered service with both India and Pakistan.
NÌKOLIK SLOV ÚVODEM Hawker Tempest navazoval na svého pøedchùdce, typ Hawker Typhoon. Tým konstruktérù novým letounem reagoval na potíže, kterým museli piloti Typhoonù èelit pøi vysokých rychlostech, zejména ve støemhlavém letu. Konstrukèní práce zaèaly v bøeznu 1940. Tým vedený šéfkonstruktérem Sidneym Cammem se zamìøil zejména na nové køídlo s laminárním profilem a nýty se zapuštìnou hlavou, ale ve finále byly úpravy mnohem rozsáhlejší. Objednávka na dva prototypy dorazila do kanceláøí spoleènosti Hawker v listopadu 1941, na poèátku roku 1942 byla rozšíøena na šest exempláøù. Zmìnilo se také pojmenování letounu, ze zamýšleného Typhoon Mk.II na Tempest. V dracích prototypù se zkoušely rùzné motory, což vedlo k tomu, že první sériová verze Tempestu, která se dostala do operaèní služby, nesla oznaèení Mk.V. Prototyp Tempestu Mk.V s motorem Napier Sabre Mk.II, øadovým ètyøiadvacetiválcem o výkonu 2.200 k se ètyømi øadami válcù uspoøádanými do tvaru H, se poprvé dostal do vzduchu 2. záøí 1942. Svou pøíbuznost s Typhoonem nový letoun nezapøel. Novì øešené køídlo sice rovnìž neslo ètveøici 20mm kanonù Hispano, ovšem neskýtalo pøíliš mnoho prostoru pro palivové nádrže. Letecký benzín se tak pøestìhoval do trupové nádrže, umístìné v prodlouženém trupu mezi kokpitem a motorem. Poèáteèní problémy se stabilitou se vyøešily zvìtšením kýlové plochy, vyznaèující se oproti Typhoonu vpøed protáhlým kýlem. První sériový Tempest Mk.V poprvé okusil britské nebe 21. èervna 1943. Jako první dostala nové stroje 486. Squadrona RAF, která jimi v lednu 1944 nahradila Typhoony. Postupnì se Tempesty rozšíøily do výzbroje øady jednotek. Jejich piloti se dostávali do soubojù s nìmeckými letci, létajícími na vyspìlých strojích typù Fw 190A-8 a D-9, Messerschmitt Bf 109G-6, G-10, G-14 a K-4, èi prvních proudových stíhaèkách v operaèní službì, Me 262, a svádìli s nimi vyrovnané souboje. Zvláštní renomé u britského obyvatelstva si Tempesty získaly nièením letounových støel Fi 103, známých více pod názvem V-1. Tempestùm padlo za obì øádovì stovky tìchto obávaných „Wunderwaffen“. Masové produkce se doèkal ještì Tempest Mk.II s hvìzdicovým motorem Centaurus V a verze Tempest Mk.VI, pohánìná motorem Sabre Mk.V. Tempest Mk.II byl po 2. svìtové válce, na konci 40.let, zaveden také do výzbroje letectev zahranièních uživatelù, Indie a Pákistánu.
H 12 C33
PE14
FLAT BLACK
R5
PE16 PE24 H 334 C334
R1
H 334 C334
PE39
BARLEY GRAY
BARLEY GRAY
PE9
H 334 C334
PE38
BARLEY GRAY
PE40
PE32 PE9 PE32
R11
PE12
PE15
H 334 C334
R2
H 334 C334
BARLEY GRAY
BARLEY GRAY
H 12 C33
H 334 C334
FLAT BLACK
BARLEY GRAY
R13
R12 H 334 C334
H 414 C114
BARLEY GRAY
RED
H 12 C33 FLAT BLACK
R7
PE34
R14 H 334 C334
PE32
PE32
BARLEY GRAY
PE8
PE8
PE22
PE21 H 12 C33
R4
PE20
FLAT BLACK
PE30
PE7
PE30
PE11
PE13
H 12 C33
FLAT BLACK
PE26
PE25
PE35
PE23
H 12 C33 FLAT BLACK
R10
H 334 C334
PE2
BARLEY GRAY
H 12 C33 FLAT BLACK
PE36 PE10
PE4
PE18
PE1
R10 PE3
R3 PE6
PE62
PE5
H 12 C33
FLAT BLACK
PE17
PE33 R3
H 12 C33 FLAT BLACK
PE7
PE19
PE31 PE20
PE37 PE27 H 334 C334
R6
BARLEY GRAY
R8 H 47 C41 RED BROWN
2
PE28 PE29
R4
20 CUT/ SAND TO FIT H 334 C334
H 334 C334
BARLEY GRAY
BARLEY GRAY
PE43 MC218
3 CUT/ SAND TO FIT
ALUMINIUM
IF PE55 IS USED PE58 2
CUT/ SAND TO FIT
IF PE55 IS USED
43
CUT/ SAND TO FIT H 344 C 81
24
43
RUST
1
PE62 PE44
PE51
PE52
PE66
PE62
PE64 PE62
PE65
19 52 49
18
59
41
42
42
41 59
17
3
15
16
14
13 MARKINGS
F ;G
ONLY
18, 19
MARKINGS
F ;G
ONLY
17, 19 54
53 8
2 pcs.
57
7 H 334 C334
56
BARLEY GRAY
PE54
51
50 PE63
PE53
H 77 C137 TIRE BLACK
SM06
PE59 PE60
H 61
CHROME SILVER
IJN GRAY
H 334 C334
H 334 C334
BARLEY GRAY
H 61 IJN GRAY
BARLEY GRAY
PE57 PE56
PE47
H 334 C334 BARLEY GRAY
4
PE45 PE46
2 pcs. 39 H 61
36
IJN GRAY
23
PE41
40
PE50
H 77 C137
H 334 C334
TIRE BLACK
BARLEY GRAY
PE42
PE46
PE45
44 H 77 C137
SM06 CHROME SILVER
PE49
TIRE BLACK
H 61
37
IJN GRAY
PE51
H 334 C334 H 61
PE52
H 334 C334
BARLEY GRAY
PE48
BARLEY GRAY
IJN GRAY
25
58 R9
H 47 C41 RED BROWN
H 12 C33
film
FLAT BLACK
H 12 C33
61
FLAT BLACK
55
PE55
PE67 62
55
55
55
5
A Pierre Clostermann, No.3 Sqdn., RAF, Fassberg, Germany, May, 1945 Pierre Clostermann is one of the best known French military pilots. His book, ‘The Big Show’ became a best seller, and a favorite among aviation enthusiasts the world over. The son of a diplomat, he joined the side of the Free-French. He first flew Spitfires with No. 602 Sqdn. In March, 1945, he transferred to No. 274 Sqdn, where he first came into contact with the Tempest. He ended the war as Flight A Leader with No.3 Sqdn, where he flew several Tempests coded JF-E. Tempest SN222 was named ‘Le Grand Charles’. Pierre Clostermann patøí mezi nejznámìjší francouzské váleèné piloty. Kniha váleèných vzpomínek Velký corkus se stala bestsellerem a vysnìnou èetbou mnoha leteckých nadšencù po celém svìtì. Syn francouzského diplomata se k létání dostal pomìrnì záhy a za války se postavil na stranu Svobodných Francouzù. Nejprve létal na Spitfirech u No. 602 Sqdn. V bøeznu 1945 se pøemístil k No. 274 Sqdn, kde se poprvé dostal do kontaktu s Tempesty. Válku ukonèil jako velitel Flightu A u No. 3 Sqdn, kde létal s nìkolika Tempesty oznaèenými písmeny JF E. Tempest SN222. Právì tento letoun byl pojmenován Le Grand Charles. H13 114
H324 324
H73 23
1
14
2
25
28
H13 114
H315 315 H13 114
H324 324
H4 4
H4 4
H12 33
H73 23
H12 33
11
11
H315 315
34
34 H13 114
25
14
1
2
9
8
H324 324
H73 23
H13 114
28
H315 315
DARK GREEN
6
H73 23
OCEAN GRAY
H324 324
MEDIUM SEA GRAY
H315 315
H12 33
RED
H13 114
eduard YELLOW
H4 4
B Pierre Clostermann, No.3 Sqdn, RAF, Fassberg, Germany - Copenhagen, Denmark, July-August, 1945 Another of Clostermann’s four Tempests coded JF-E, carrying more striking markings. The front was adorned by the Lorraine Cross, the symbol of the Free French, and the fin tip carried the marking of No.3 Squadron. Notice the expanded kill tally underneath the cockpit. The total count of Clostermann’s kills have been a topic of debate. The post-war French confirmed numbers are inconsistent with those of wartime documentation in British archives, thanks mainly due to different practices between the two air forces. It is interesting to note that Pierre’s cousin, Bruno Clostermann, served on the other side of the front, with JG 300. He, however, did not survive the war, with his death on January 14th, 1945. Další ze ètyø Clostermannových Tempestù oznaèených JF E nesl mnohem výraznìjší marking. Na pøídi se objevil lotrinský køíž, znak Svobodných Francouzù a na vrcholu svislé ocasní plochy pak znak No. 3 Squadrony. Povšimnìte si rozsáhlejšího poètu symbolù sestøelù pod kabinou. Právì poèty nepøátelských letadel sestøelených Clostermannem zùstávají pøedmìtem diskuzí. Pováleèné seznamy potvrzené francouzskými autoritami se liší od váleèných záznamù v britských archivech, zejména díky odlišné praxi používané obìma letectvy. Je zajímavé, že Pierrùv bratranec, Bruno Clostermann, sloužil na opaèné stranì fronty, u JG 300. Konce války se však nedoèkal, padl 14. ledna 1945. H12 33
H324 324
H73 23
1
14
2
24
13
28
H315 315 H12 33
H324 324
H12 33
H4 4
H4 4
H12 33
H73 23
H12 33
11
11
H315 315
34
13
34 H12 33
24
1
14
2
7
H324 324
H73 23
H12 33
28
H315 315
DARK GREEN
H73 23
OCEAN GRAY
H324 324
MEDIUM SEA GRAY
H315 315
H12 33
YELLOW
10
eduard
H4 4
7
C S/L Cornelius J. Sheddan, CO of No. 486 Sqdn, RAF, Fassberg, May, 1945 This aircraft found its way to No. 486 Sqdn on March 13rd, 1945, and before the end of the war, several pilots achieved kills in it. One of them was the last wartime CO of No. 486 Sqdn, Jimmy Sheddan. On April 14th, 1945, he downed an Fw 190, added another two days later, and on May 2, the day he was made CO, he shared in the shooting down of a four-engined flying boat. Sheddan’s total tally includes, besides four individual and three shared kills, eight V-1s (including one shared). An interesting aspect of the markings on this aircraft is the yellow border on the bottom wing markings. Tento letoun se k No. 486 Sqdn dostal až 13. bøezna 1945 a do konce války v jeho kokpitu skórovalo nìkolik pilotù. Jedním z nich byl také poslední váleèný velitel No. 486 Sqdn Jimmy Sheddan. Dne 14. dubna 1945 sundal Fw 190, podíl na znièení druhého pøidal o dva dny pozdìji a 2. kvìtna, v den svého jmenování velitelem squadrony, se podílel na sestøelu ètyømotorového létajícího èlunu. Celkové Sheddanovo skóre èítá kromì ètyø samostatných a tøí sestøelù ve spolupráci) také osm V-1 (vèetnì jedné ve spolupráci). Zajímavostí totoho markingu je žlutý lem výsostných znakù na spodní ploše køídla. H64 17
H324 324
H73 23
18
3
14
4
27
28
H64 17
H315 315 H4 4
H64 17
H324 324
H4 4
H12 33
H73 23
H12 33
11
11
H315 315
15
15 H64 17
27
3
14
4
19
H324 324
H73 23
H64 17
28
H315 315
DARK GREEN
8
H73 23
OCEAN GRAY
H324 324
MEDIUM SEA GRAY
H315 315
H12 33
YELLOW
H4 4
DARK GREEN
eduard H64 17
D F/O B.F. Miller, No. 501 Sqdn, Bradwell Bay, October, 1944 B.F. Miller, a member of the USAAF, served with several units in the RAF. While serving with No. 506 Sqdn flying a Mosquito, he shot down a V-1, and added another two while flying with Fighter Interception Unit, which was tasked with intercepting the V-1s, and which was ultimately done by No. 501 Sqdn. Serving with the latter, Miller was able to destroy another six V-1s. Other pilots besides Miller flew this aircraft, and on the night of October 21/22, 1944, F/O L.A.L. Johnson bagged two. B. F. Miller, pøíslušník USAAF, pùsobil v rámci RAF u nìkolika jednotek. U No. 506 Squadrony sestøelil na Mosquitu jednu V1, další dvì pøidal bìhem svého pùsobení u Fighter Interception Unit, která byla zamìøena na nièení letounových støel V1 a která nakonec splynula s No. 501 Squadronou. U poslednì jmenovaného útvaru se Millerovi podaøilo znièit dalších šest V1. Tento letoun kromì Millera používali i další letci No. 501 Squadrony, v noci 21./22. øíjna 1944 v jeho kokpitu znièil F/O L. A. L. Johnson dvì V1.
H74 26
H324 324
H73 23
6
14
H74 26
5
28
H315 315 H74 26
H324 324
H74 26
29 H4 4
H4 4
H12 33
12
H73 23
H12 33
12
H74 26 H315 315
H74 26
34
34 H74 26
H74 26
14
6
5
23
H324 324
H73 23
H74 26
28
H315 315
29
DARK GREEN
H73 23
OCEAN GRAY
H324 324
MEDIUM SEA GRAY
H315 315
H12 33
YELLOW
H4 4
eduard SKY
H74 26
9
E W/Cdr Evan D. Mackie, CO of No.122 Wing, Fassberg, Germany, May, 1945 This aircraft was used by the Commanding Officer of No.122 Wing, Evan D Mackie, from April to the 12th of October, 1945. He would fly it in combat at literally the last moment, on May 3, 1945. After Germany’s surrender, the aircraft received fifteen kill marks, and the emblem of No.122 Wing. Mackie reached a total of 21 confirmed and one probable kill, 5.5 of which were attained flying the Tempest. Obvious on this aircraft is the flag on the fuselage denoting the command function of the pilot. Tento letoun používal velitel No. 122 Wingu Evan D. Mackie od dubna do 12. øíjna 1945. Do bojù se s ním zapojil doslova na poslední chvíli – dne 3. kvìtna 1945. Po kapitulaci Nìmecka se na boku trupu objevilo 15 symbolù sestøelù a na vrcholu svislé ocasní plochy znak No. 122 Wingu. Makcie dosáhl bìhem války 21 potvrzených a 1 pravdìpodobný sestøel, z toho 5,5 na Tempestu. Samozøejmostí je vlajeèka na trupu pøed kabinou oznaèující velitelskou funkci pilota.
H4 4
H324 324
H73 23
17
14
20
26
33
28
H4 4
H315 315 H4 4
H324 324
H4 4
H12 33
H73 23
H12 33
11
11
H315 315
34
34 H4 4
33
26
20
14
16
H324 324
H73 23
H4 4
28
H315 315
DARK GREEN
10
H73 23
OCEAN GRAY
H324 324
MEDIUM SEA GRAY
H315 315
H12 33
YELLOW
H4 4
eduard
F W/Cdr Roland P. Beamont, CO of No.150 Wing, Castle Camps, Early 1944 R.P. Beamont flew this aircraft in early 1944, during the formation of No.150 Wing. It has been reported that the aircraft in question was serialed JN 751, but comparisons between photographs show detail differences in the camouflage color fields. It is then possible that this was a different aircraft. Of interest is the Commander’s banner below the windscreen which is painted backwards compared to the general rule. Beamont is considered the father of the tactic in combating the V-1, whereby the intercepting aircraft flies along beside the missile, and flips up the wing of the target missile with the wing of the aircraft, thereby sending the missile off course and into an uncontrolled crash before reaching any populated areas of the Great Britain. R. P. Beamont létal na tomto stroji na poèátku roku 1944, v dobì formování No. 150 Wingu. Uvádí se, že jde o letoun sériového èísla JN751, ovšem pøi porovnání fotografií jsou zøetelné drobné odchylky ve tvaru kamuflážních polí. Je tedy možné, že identita tohoto stroje byla jiná. Zajímavostí je velitelský praporek pod èelním štítkem kabiny, který je v rozporu s pravidly namalován obrácenì. Beamont je považován za tvùrce taktiky nièení letounových støel V1, kdy pilot Tempestu letìl soubìžnì s V1 a svým koncem køídla podebral konec køídla V1, vychýlil støelu ze smìru letu a zapøíèinil její nekontrolovaný pád ještì pøed dosažením obydlených èástí Velké Británie. H4 4
H324 324
H73 23
31
21
14
H74 26
22
28
H315 315 H4 4
H324 324
30
H4 4
H4 4
H4 4
H12 33
H73 23
H12 33
12
12
H74 26 H315 315
H74 26
34
34 H4 4
H74 26
21
14
22
H1 1
32
H324 324
H12 33
H73 23
H4 4
28
WHITE
H1 1
DARK GREEN
H73 23
H315 315
30
OCEAN GRAY
H324 324
MEDIUM SEA GRAY
H315 315
H12 33
YELLOW
H4 4
eduard SKY
H74 26
11
G W/Cdr Roland P. Beamont, CO of No.150 Wing, Newchurch, United Kingdom, June, 1944 R.P Beamont was one of the main personalit to make an impact on the development of the Tempest. After successfully serving with No. 609 Sqdn, RAF, equipped with the Typhoon, he took part in the development of the Tempest as a test pilot for Hawker Aircraft. He returned to service flying with No. 150 Wing. This Wing entered combat during Operation Overlord, the invasion of Normandy. Flying JN751, Beamont claimed the first kill for the Tempest, when on June 8, 1944 he downed a Bf 109 over France. In the cockpit of this aircraft, Beamont destroyed the majority of his 31 confirmed V-1s. He would fly this plane until September, 1944, when he exchanged for a newer one of the same type. R. P. Beamont byl jednou z klíèových postav, které se podílely na vývoji Tempestu. Poté, co úspìšnì pùsobil u No. 609 Sqdn RAF vyzbrojené Typhoony, pomáhal s vývojovými pracemi na Tempestu v roli testovacího pilota pøímo u firmy Hawker Aircraft. Do operaèního létání se vrátil ve funkci velitele No. 150 Wingu. Do bojù se Wing poprvé zapojil bìhem operace Overlord, vylodìní v Normandii. Na stroji J751 Beamont docílil vùbec prvního sestøelu v kokpitu Tempestu, když 8. èervna 1944 sundal nad Francií jeden Bf 109. V kokpitu tohoto letounu Beamont znièil vìtšinu z 31 letounových støel V-1, které mu byly pøiznány. Používal jej až do záøí 1944, kdy jej vymìnil za novìjší letoun téhož typu. H324 324
H4 4
H73 23
31
21
14
H74 26
22
28
H315 315 H4 4
H324 324
30 H4 4
H4 4
H4 4
H12 33
H73 23
H12 33
12
12
H74 26 H315 315
H74 26
34
34 H4 4
H74 26
14
21
22
H1 1
32
H324 324
H12 33
H73 23
H4 4
28
WHITE
H1 1
DARK GREEN
H73 23
30
OCEAN GRAY
H324 324
H1 1
MEDIUM SEA GRAY
H12 33 H315 315
H315 315 H12 33
YELLOW
H4 4
eduard SKY
H74 26
12 c
EDUARD M.A.,2011
www.eduard.com
Printed in Czech Republic
