Bf 109E-4
8263
GERMAN WWII FIGHTER
1:48 SCALE PLASTIC KIT intro No other aircraft of the German Luftwaffe is so intimately connected with its rise and fall in the course of the Second World War than the Messerschmitt Bf 109. This type, by whose evolution outlived the era in which it was conceptualized, bore the brunt of Luftwaffe duties from the opening battles of Nazi Germany through to her final downfall. The history of the aircraft begins during 1934-35, when the Reich Ministry of Aviation formulated a requirement for the development of a single-engined monoplane fighter. Proposals were submitted by Arado, Heinkel, Focke-Wulf and Bayerische Flugzeugwerke. The last mentioned firm featured a technical director named Professor Willy Messerschmitt, who was riding a wave of popularity based on the success of his recent liason aircraft, the Bf 108. His goal was to conceive of an aircraft with the best possible performance for the specified weight, size, and aerodynamic qualities. Over the subsequent months, several prototypes were built that served first and foremost in development flights and further modifications. The aircraft was relatively small, and compared to the prevailing trends of the time, docile with revolutionary features such as low wing design, the use of a retractable landing gear, a wing with a very narrow profile, wing slats, landing flaps, weapons firing through the prop hub, and so on. Even the enclosed cockpit and the method of construction were not very common just four years prior to the beginning of the Second World War. At its conception, the Bf 109 was a very promising asset despite some powerplant troubles. These were solved by the introduction of the DB601. This engine, together with its extrapolated development DB 605, is umbilically connected to the types success. These two-row, twelve cylinder inverted V engines powered several tens of thousands of '109s in over 25 versions and variants. The first combat use was by three developmental Bf 109s in the Spanish Civil War, where they were delivered in December, 1936. The pre-series airframes were to, first of all, validate the aircraft's abilities in modern aerial combat. Shortly thereafter, production machines in the form of the Bf 109B-1 began to reach 2./J.88, the Legion Condor. The desire of Germany to demonstrate her aerial prowess to potential foes was advanced further in international sport meets. The triumphs attained in Zurich in the summer of 1937 were complemented several months later by grabbing the speed record of 610.95 kph. In very short order, the progressive developments represented by the C, D and E versions appeared. Despite this, the delivery of the types to combat units did not sustain a rate that was desired by military brass. Even by August, 1938, the Bf 109 accounted for less than half of the 643 front line fighters in service. The later months saw an increase in these rates. By the time of the invasion of Poland (which saw the participation of only a little more than 200 aircraft) the Luftwaffe possessed the best fighter produced in continental Europe. With both a qualitative and quantitative advantage, the fighter wing of the Luftwaffe entered the Polish campaign, the first defenses of the Fatherland, Blitzkrieg against the West, and the Battle for France. With one foot in the door that was the English Channel, the Luftwaffe embarked on the attacks on Britain in the summer months of 1940. Here, the first weakness of the Bf 109 was revealed: the inability to carry drop tanks that would have enabled the type to effectively escort bombers to England. This was one of the factors that made the defeat of the Luftwaffe in the Battle of Britain possible. Experiences gained in 1940 led to the development of the 'F' version prior to the spring of 1941. The elegance of the Bf 109 crested with the 'Friedrich'. Following a largely defensive stance over the Channel and northern France, the Bf 109F took on a more offensive role in Operation Barbarosa in the east, and in northern Africa. In later duties with the 'Jagdwaffe' during the second phase of the war in the east, and in the 'Defense of the Reich' from 1943 to 1945, the Bf 109 served in the form of the 'G' version, followed by the 'K'. Even if by the end of the war it was clear that the development of the Bf 109 was exhausted, during its combat career, the type was able to keep pace with the foes that it encountered. Besides its primary function as fighter, the Bf 109 also appeared as a fighterbomber, reconnaissance platform, night fighter, trainer and rammjäger. The disappearance of the Bf 109 from the skies over Europe was not spelled out by the end of the war. Several examples were in Swiss service up to 1949, and many flew in the air force of Czechoslovakia in both original form with a DB 605 powerplant and as aircraft built out of necessity with surplus Jumo 211s. The latter type also served as the first fighter to fight for the independence of the newly formed state of Israel. Finland retired the type as recently as 1954, and Spain didn't retire its HA-1109-1112, re-engined Bf109s, until 1967. The legendary low-wing fighter of Professor Willy Messerschmitt survived the state that developed it.
úvodem Žádný jiný stroj nìmecké Luftwaffe není výraznìji spojen s jejím vzestupem a pádem ve 2. svìtové válce, než stíhací Messerschmitt Bf 109. Letoun, který svou koncepcí výraznì pøedbìhl dobu, ve které vznikal, se stal tahounem stíhacího letectva od prvních váleèných konfliktù nacistického Nìmecka, až do jeho hoøkého konce. Historie letounu se zaèíná v období let 1934-35, kdy Øíšské ministerstvo letectví formulovalo specifikace zakázky na vývoj jednomotorové jednoplošné stíhaèky. Projektu se zúèastnily firmy Arado, Heinkel, Focke-Wulf a Bayerische Flugzeugwerke. V poslední jmenované pùsobil na postu technického øeditele profesor Willy Messerschmitt, jehož popularita se nesla na vlnì úspìchu nedávno dokonèeného kurýrního Bf 108. Jeho cílem bylo vytvoøit letoun s co nejvìtším pomìrem výkonu k celkové hmotnosti, velikosti a aerodynamickým vlastnostem. V prùbìhu následujících mìsícù vzniklo nìkolik prototypù, které sloužily zejména ke zkouškám a dalšímu vývoji. Letoun byl pomìrnì malý, oproti stávajícím zvyklostem relativnì jemný, s revoluèními konstrukèními prvky jako byla dolnokøídlá koncepce, použití zatahovacího podvozku, køídlo s velmi štíhlým profilem, pohyblivé sloty, vztlakové klapky, zbranì støílející osou vrtule, atd. Dokonce uzavíratelný pøekryt kabiny nebo skoøepinová konstrukce nebyly ètyøi roky pøed zaèátkem 2. svìtové války tak obvyklým jevem, jak by se z dnešního pohledu mohlo zdát. Bf 109 byl již z poèátku svého vývoje, i pøes problémy s pohonnou jednotkou, velmi nadìjným projektem. Problémy s pohonem vyøešila až zástavba motoru DB 601. Ten je spolu s pozdìjším DB 605 neodmyslitelnì spojen s úspìchy Bf 109. Øadový invertní dvanáctiválec do V pohánìl nìkolik desítek tisíc vyprodukovaných „stodevítek“ ve více než 25 verzích a variantách. K prvnímu bojovému nasazení tøí zkušebních kusù Bf 109 došlo za obèanské války ve Španìlsku, kam byly odeslány v prosinci 1936. Stroje z pøedsériové výroby mìly pøedevším ukázat schopnosti letounu v moderní letecké válce. Následnì se do bojového nasazení u 2./J.88 Legion Condor zaèaly dostávat i sériové stroje varianty Bf 109B-1. Snaze Nìmecka ukazovat svou leteckou sílu potenciálním protivníkùm napomáhala i sportovní klání. Triumf letounù Bf 109 na leteckém mítinku v Curychu v létì 1937 byl doplnìn o nìkolik mìsícù pozdìji ustanovením rychlostního rekordu 610.95 km/h. Ve velmi krátkých èasových úsecích následovaly verze C, D a E. Pøesto však doplòování nových strojù k bojovým útvarùm nepokraèovalo tempem, který by si velení mohlo pøát. Ještì v srpnu roku 1938 tvoøila výzbroj letouny Bf 109 ménì než polovinu z 643 stíhaèù první linie. Ovšem bìhem následujících mìsícù roku se tempo dodávek k bojovým útvarùm zrychlilo. V okamžik pøepadení Polska (kterého se však zúèastnilo jen o málo více než dvì sta Bf 109) tak Luftwaffe disponovala zajisté nejlepší stíhaèkou, jaká byla v kontinentální Evropì vyrobena. S technickou i množstevní pøevahou tak stíhací èást Luftwaffe absolvovala polskou kampaò, první obranu Fatherlandu, Blitzkrieg proti západu i bitvu o Francii. S jednou nohou vykroèenou pøes Kanál La Manche zahájila Luftwaffe v letních mìsících roku 1940 útoky na Británii. V tu dobu se mj. projevil jeden vážný nedostatek Bf 109 - nepøipravenost konstrukce stroje na nesení pøídavné nádrže, která by zvýšila dolet letounu pøi doprovodu bombardérù nad Británii. Tato zdánlivá malièkost byla jedním z faktorù, které zapøíèinily porážku Luftwaffe v Bitvì o Británii. Zkušenosti z bojù v r. 1940 napomohly pøi vývoji verze F, která se zaèala k bojovým útvarùm dostávat bìhem pøedjaøí 1941. Elegance Bf 109 u „Friedricha“ dosáhla vrcholu. Po bojích nad Kanálem a severní Francií, spíše již defenzivního charakteru, se Bf 109F zapojily i do útoèných akcí, a to zejména pøi operaci Barbarossa na východì nebo v severní Africe. Do pozdìjších úkolù Jagdwaffe ve druhé fázi války na východì i do obrany Øíše v letech 1943 - 1945 se zapojovaly pøedevším Bf 109 verze G a v posledních mìsících války pak také verze K. Aèkoli na konci války bylo jasné, že koncepce letounu Bf 109 se po deseti letech služby dostala na hranici možností, po celou dobu své bojové èinnosti dokázaly jednotlivé varianty držet krok se svými stíhacími protivníky. Kromì svého prioritního urèení stíhacího letounu se Bf 109 objevily i v rolích stíhacíbombardovací, prùzkumná, noèní stíhací, palubní stíhací, cvièné nebo jako rammjäger. Nebe se pro Bf 109 nezavøelo ani po skonèení války. Nìkolik strojù sloužilo až do roku 1949 ve Švýcarsku, mnohé létaly v balkánských zemích, v osvobozeném Èeskoslovensku, a to jak v pùvodní podobì s motory DB 605, tak v pøestavìné variantì s motory Jumo 211. Zejména tyto stroje pozdìji tvoøily základ letectva bránícího svobodu novì budovaného státu Izrael. Finsko zrušilo Bf 109 až v roce 1954 a Španìlsko opustilo své HA-1109 a 1112 dokonce až v roce 1967.
ATTENTION
UPOZORNÌNÍ
ACHTUNG
ATTENTION
Carefully read instruction sheet before assembling. When you use glue or paint, do not use near open flame and use in well ventilated room. Keep out of reach of small children. Children must not be allowed to suck any part, or pull vinyl bag over the head. Pøed zapoèetím stavby si peèlive prostudujte stavební návod. Pøi používání barev a lepidel pracujte v dobøe vìtrané místnosti. Lepidla ani barvy nepoužívejte v blízkosti otevøeného ohnì. Model není urèen malým dìtem, mohlo by dojít k požití drobných dílù. Iire soigneusement la fiche d´instructions avant d´assembler. Ne pas utiliser de colle ou de peinture a ` proximité d´une flamme nue, et aérer la piece de temps en temps. Garder hors de portée des enfants en bas âge. Ne pas laisser les enfants mettre en bouche ou sucer les pie ` ces, ou passer un sachet vinyl sur la tete. Von dem Zusammensetzen die Bauanleitung gut durchlesen. Kleber und Farbe nicht nahe von offenem Feuer verwenden und das Fenster von Zeit zu Zeit Belüftung öffnen. Bausatz von kleinen Kindern fernhalten. Verhüten Sie, daß Kinder irgendwelche Bauteile in den Mund nehmen oder Plastiktüten über den Kopf ziehen.
INSTRUCTION SIGNS
INSTR. SYMBOLY
BEND OHNOUT PLIER SIL VOUS PLAIT BITTE BIEGEN
OPTIONAL VOLBA FACULTATIF NACH BELIEBEN
SYMETRICAL ASSEMBLY SYMETRICKÁ MONTÁŽ MONTAGE SYMÉTRIQUE SYMMETRISCHE AUFBAU
DÍLY
TEILE
PLASTIC PARTS
A>
NOTCH ZÁØEZ L INCISION DER EINSCHNITT
8260 A
SYMBOLES
REMOVE ODØÍZNOUT RETIRER ENTFERNEN
APPLY EDUARD MASK AND PAINT POUŽÍT EDUARD MASK NABARVIT
PIECES
G>
C>
8260 G
8260 C
PARTS
OPEN HOLE VYVRTAT OTVOR FAIRE UN TROU OFFNEN
INSTRUKTION SINNBILDEN
E> D>
8260 E
8260 D
PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS
eduard
COLOURS
BARVY
FARBEN
PEINTURE
GSi Creos (GUNZE)
2
AQUEOUS
Mr.COLOR
AQUEOUS
Mr.COLOR
H4
C4
YELLOW
H77
C137
H11
C62
FLAT WHITE
H344
TIRE BLACK RUST
H12
C33
FLAT BLACK
C116
BLACK GRAY
RLM 66
H47
C41
RED BROWN
C113
YELLOW
RLM 04
H64
C17
DARK GREEN
H65
C18
BLACK GREEN
H67
C115
LIGHT BLUE
H70
C60
GRAY
RLM 71
Mr.METAL COLOR
RLM 70
MC213
RLM 65 RLM 02
STEEL
MC214
DARK IRON
MC218
ALUMINIUM
H 70 C60 RLM02 GRAY
A1 H 70 C60
A10
RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
E25
PE31
PE7
MC213 STEEL
PE34 PE15
H 70 C60
E24
RLM02 GRAY
REVERSE VIEW POHLED ZEZADU
H 70 C60 RLM02 GRAY
PE26 MC214 DARK IRON
E49
H 70 C60 RLM02 GRAY
E37
H 70 C60
H 12 C33
RLM02 GRAY
PE26
FLAT BLACK
H 70 C60
MC214
RLM02 GRAY
DARK IRON
E52
PE25
PE21
E44
E15 E15 E52
H 70 C60 RLM02 GRAY
E1 H 70 C60 RLM02 GRAY
H 70 C60
E1
RLM02 GRAY
H 70 C60
E3
RLM02 GRAY
E27
A
PE18
E50 PE21
H 12 C33
C116
FLAT BLACK
RLM66 GRAY
E51 H 12 C33
E12
FLAT BLACK
PE19
E21
PE14
E3
E43
PE5
OPTIONAL: DECAL 49 PE16
PE6
PE8
PE3
PE20 PE13
H 70 C60 RLM02 GRAY
A
E55 PE9 PE4
H 70 C60 RLM02 GRAY
E12
PE10 E21
E19
H 70 C60
E34
RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
PE30 E43
PE28
E35 MC213 STEEL
H 70 C60 RLM02 GRAY
3
B
C116
C
D12
E22
RLM66 GRAY
B
D38
PE1
H 77 C137 TIRE BLACK
D37
D11 G3
PE2
D8
H 47 C41 H 12 C33
RED BROWN
MC218
FLAT BLACK
ALUMINIUM
PE12
H 70 C60
MC214
D7
DARK IRON
RLM02 GRAY
E23 C116 RLM66 GRAY
G3 H 12 C33
H 47 C41
H 12 C33
RED BROWN
FLAT BLACK
D39
FLAT BLACK
OPTIONAL: DECAL 48
H 70 C60
H 70 C60
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
REVERSE VIEW POHLED ZEZADU
MC214 DARK IRON
E2 E45 DO NOT GLUE! NELEPIT!
E16
E56
MC214
E17
DARK IRON
MC214 DARK IRON
MC218
E20
ALUMINIUM
E32
MC214 DARK IRON
E7 E31 REVERSE VIEW POHLED ZEZADU
E33
MC218 ALUMINIUM
E31 H 12 C33 FLAT BLACK
E29
E48 - FIRST E48 - PRVNÍ E18 - NEXT E18 - DRUHÝ
E46 E28
C
H 70 C60 RLM02 GRAY
H 12 C33
H 12 C33
FLAT BLACK
FLAT BLACK
E26
E18 E41
E48
MC218 ALUMINIUM
H 77 C137 TIRE BLACK
FOR CLOSED ENGINE & GUN COWLING GO TO THE PAGE 10. DO NOT USE FOLLOWING PARTS : E2, E16, E18, E26, E28, E29, E30, E31, E33, E45, E48, E53 PRO UZAVØENÝ KRYT MOTORU A ZBRANÍ JDÌTE NA STRANU 10. NEPOUŽÍVEJTE DÍLY : E2, E16, E18, E26, E28, E29, E30, E31, E33, E45, E48, E53 4
H 70 C60 RLM02 GRAY
E26 E53 APPLY DECAL- ENGINE SERIAL NUMBER SEE YOUR REFERENCE FOR THE EXACT NUMBER SÉRIOVÉ ÈÍSLO MOTORU- POUŽIJTE OBTISK DLE VLASTNÍCH PODKLADÙ
E30
H 77 C137 TIRE BLACK
D33
H 70 C60
H 12 C33
RLM02 GRAY
FLAT BLACK
D40 D23
D24
MC214
H 70 C60
DARK IRON
A1
RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
E11 H 70 C60 RLM02 GRAY
A10
OPEN NOSE OTEVØENÝ KRYT MOTORU
2 pcs. H 70 C60
MC214 DARK IRON
H 70 C60
D41
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
D30 D20
H 70 C60
H 70 C60
D18
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
D19 EXHAUST PIPES INSTALATION INSTALACE VÝFUKOVÝCH NÁTRUBKÙ
1.
2.
5 pcs. E39
E38 H344 RUST
H344
- ONE BY ONE, FROM BACK TO FRONT - JEDEN PO DRUHÉM, ODZADU DOPØEDU
RUST
- E38 FITS WITHOUT THE GLUE - E38 NENÍ NUTNÉ LEPIT
5
D2
D1 C1 D51
C2
MC214 DARK IRON
D17
C2
C3
D52 D43 C1
H 70 C60
MC214
RLM02 GRAY
DARK IRON
D17
D42 H 70 C60
MC214 DARK IRON
PE22
RLM02 GRAY
MC214 DARK IRON
PE22
PE23 PE24
D47
H 70 C60 RLM02 GRAY
C3
H 70 C60 RLM02 GRAY
D55
D3
D46 D3
D4 D4
D56
6
E13
A1, A10 H 70 C60
RLM02 GRAY
E6
E5
H 70 C60 RLM02 GRAY
D53
D5 D6
PE35
D13
D14 9
L D22
D29
D31
R
H 77 C137 TIRE BLACK
H 12 C33
ALUMINIUM
H 12 C33
D15
B3
MC218
D32
FLAT BLACK
FLAT BLACK
D50 D21
D15, D32 D31
H 70 C60
H 70 C60
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
D35
D56
D36
L R
H 70 C60 RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
D43 D22 B3 PE36 H 70 C60 RLM02 GRAY
D42 PE36 H 70 C60 RLM02 GRAY
8
THE CORRECT POSITION OF THE UNDERCARRIAGE LEGS SPRÁVNÁ POZICE PODVOZKOVÝCH NOH
D55
D49
FOR CLOSED NOSE SEE PAGE 10 PRO ZAVØENÉ KRYTY VIZ STR. 10 A3
A8
A10
PE37 A2 A5
G5, G8 MARKING E ONLY
G6 MC214
G5
G5 G8
DARK IRON
E36 PE11
D34
H 70 C60
H 12 C33
H 12 C33
FLAT BLACK
FLAT BLACK
G8 PE11
PE11 H 70 C60
RLM02 GRAY
PE11
PE33
RLM02 GRAY
PE27
H 70 C60
PE17
RLM02 GRAY
E47
D44
H 65 C18
OPEN G2
MC218
RLM70 GRAY
ALUMINIUM
H 70 C60
E10
C116 RLM66 GRAY
RLM02 GRAY
H 47 C41 RED BROWN
E8
H 70 C60 RLM02 GRAY
MC218
G7
ALUMINIUM
G5
PE32
CLOSED G2
G2
PE32
G6 E42 E40 E40 - MARKING
PE29
E
H 12 C33 FLAT BLACK
ONLY
G2
G2
PE29
G7
9
FOR CLOSED ENGINE COMPARTMENT ONLY D23
E11 A1
A10
MC214 DARK IRON
E5
D16
A8
E6 A3 D34
A2 A5
G2 G6
10
G5
G7
A W.Nr. 5587, Ofw. Fritz Beeck, 6./JG 51, Wissant, Francie – srpen 1940 Jednoduše, leè velmi pùsobivì byl zbarven stroj, se kterým krátce po poledni 24. 8. 1940 nouzovì pøistál jeho pilot Ofw. Fritz Beeck poblíž East Langdonu. Byl to v ten den jeho druhý doprovod bombardérù nad Anglii, když došlo k souboji se stíhaèi RAF, pøi nìmž byl „žluté 10“ poškozen motor. Po nevyhnutelném nouzovém pøistání upadl pilot do zajetí, letoun v relativnì velmi dobrém stavu byl brzy znaènì poškozen „vandaly“ z øad britského obyvatelstva a spojeneckých vojákù, døíve, než mohl být prozkoumán experty RAF. Svìtle modré boky trupu ve schématu 02/71/65 byly pøekryty skvrnami vrchních kamuflážních barev. Žluté identifikaèní doplòky, typické pro polovinu srpna 1940, sestávaly ze žlutých koncù køídla a vodorovných ocasních ploch a žluté výseèe na vrcholu smìrovky. Protože šlo o letoun 6. Staffel, také taktické èíslo a pozadí emblému II./JG 51 „Gott strafe England“ byly žluté. Tøi symboly vítìzství na kýlovce zleva byly namalovány bílou barvou. Nelze vylouèit, že se opakovaly také zprava, zde však nejsou dokumentovány. Vrtulový kužel, jako u vìtšiny Bf 109E tohoto období, byl zbarven barvou RLM70 a bílou barvou, v tomto pøípadì jej uvedené barvy dìlily témìø na dvì poloviny.
H65 18
H67 115
19
1
46 ? 17+22
29 16
113
15
H65 18
H70 60
3
113
S43
H70 60
3
113
4
H64 17
S7
H67 115
4
S7
H11 62 H64 17
113
46 ? 17+22 ?35
113
WHITE RLM 65
H11 62 H67
115
RLM 04 YELLOW
113
RLM 02
H70 60
29
RLM 71
1
H65 18
RLM 70
19
H64 17
BLACK
H12 33
eduard 11
B W.Nr. 5344, Maj. Helmut Wick, Geschwaderkommodore JG 2, Beaumont, Francie - listopad 1940 Vzhled Messerschmittu W.Nr. 5344 prošel za dobu, kdy s ním létal Maj. Helmut Wick, mnoha úpravami kamufláže i taktického oznaèení. Ty zrcadlily nejen Wickùv funkèní vzestup od velitele Staffel, pøes velení Gruppe, až k veliteli JG 2 a jeho bojové úspìchy, ale i vývoj kamufláží a taktických doplòkù Luftwaffe ve druhé polovinì roku 1940. Naše vyobrazení ukazuje stroj v jeho poslední podobì, kdy na nìm Maj. Wick (v pozici nejúspìšnìjšího stíhacího esa Luftwaffe) zahynul po souboji se Spitfiry dne 28. 11. 1940. Letoun nesl standardní kamufláž 02/71/65. Svìtle modré boky trupu byly ztmaveny velmi jemnými skvrnami barvou RLM 71, tupovanými plochým štìtcem. Ještì jemnìji byla upravena žlutá smìrovka. Ta, spolu se žlutou pøídí, patøí k pozdìjším úpravám zbarvení. Na trupu je v toto období patrné zatøení „dvojitého klínu“ velitele Gruppe. Kromì taktických oznaèení letoun nesl i emblém JG 2 pod kabinou a na pøídi znak pùvodní Wickovy 3. Staffel. Pilotùv osobní emblém – letící ledòáèek byl z èásti pøestøíkán markingem Kommodora, pøes který byl domalován bílý obrys zakryté èásti ledòáèka. V posledním období mìl stroj odmontováno pancéøování èelního štítku, aèkoli v dobì, kdy Wick velel I./JG 2, stroj toto pancéøování nesl. Jednou ze zvláštností mnoha „Emilù“ od JG 2, vèetnì Wickova 5344, byly úpravy výsostného oznaèení na spodních plochách a bocích trupu. Trupové trámové køíže mìly v pøípadì tohoto stroje neobvykle zesílené èerné rámování (na úkor bílé). U výsostného oznaèení zespod køídla vzalo za své z èásti bílé i èerné rámování tak, jak ukazuje naše rekonstrukce.
H65 18
26
113
14?28
24+31+32?38 5?23
39
46 ? 17+22
H65 18
H70 60
3
113
2
H70 60
33 113
3
4+44 ? 4+45
S7
H67 115
S7
? 4+45
H64 17
4+44 46 ? 17+22
34
42
43
2
14?28
RLM 04 YELLOW RLM 65
12
113
25
113 H67
115
RLM 02
H70 60
RLM 71
H65 18
RLM 70
H64 17
eduard
C Lt. Josef Eberle, 9./JG 54, Nizozemí – srpen 1940 Velmi zajímavou kamufláž vytvoøili v létì 1940 pøíslušníci pozemního personálu JG 54 u mnoha svých strojù, když ve snaze ztmavit svìtle modré boky trupù jejich Bf 109E nastøíkali svislé až diagonální pruhy barvou RLM 71. Základní kamufláž byla standardem 02/71/65 s barevnými doplòky rychlé identifikace. Obdobnì zbarvena byla také „Žlutá 13“, kterou 12. srpna 1940 dokázal Lt. Josef Eberle i pøes svá zranìní dotáhnout pøes Kanál až k pøistání na bøicho ve Francii. Konce køídla a výškovky Eberleho stroje byly natøíkány žlutou RLM 27, svìtlejší než RLM 04, která byla aplikována na vrtulovém kuželi, taktickém èísle a pozadí emblému III./JG54. Nelze však vylouèit ani bílou variantu koncù køídla a výškovky. Svìtle modrá RLM 65 zasahovala na nábìžných hranách køídla až mírnì do kamuflážního schématu horních ploch. Tento letoun bývá nìkdy chybnì identifikován jako varianta E-3. Aèkoli v srpnu Lt. Eberle chapadlùm Kanálu unikl, 9. øíjna 1940 už tolik štìstí nemìl a boj se stíhaèi RAF nad vlnami Kanálu se mu stal osudným.
H65 18
37
113
H67 115
H4 4
36 S43
H67 115
H70 60
3
1
H70 60
46 ? 17+22
H65 18
H65 18
113
H4 4
3
4
H11 62
S7
H67 115 H64 17
4
46 ? 17+22
WHITE RLM 65
H11 62
RLM 04 YELLOW
113
H67
RLM 02
H70 60
115
1
RLM 27 YELLOW
H4 4
RLM 71
H65 18
RLM 70
113 H64 17
H4 4
H4 4
S7
36
H64 17
37
eduard 13
D W.Nr. 1480, Oblt. Franz von Werra, Gruppenadjutant II./JG 3, Wierre-au-Bois, Francie - záøí 1940 Tento Emil dopravil Franze von Werru jako první nìmecké stíhací eso do britských rukou, když byl ráno 5. záøí 1940 v jeho kokpitu sestøelen nad hrabstvím Kent. Von Werra se stal známým svým útìkem z kanadského zajateckého tábora, kdy se dokázal pøes pùlku svìta vrátit na nìmecké území a dál bojovì létat. To se mu stalo osudným, když se 25. øíjna 1941 nevrátil z letu nad Kanálem. Von Werrùv stroj je èasto zobrazován s bílým motorovým krytem. Dùkladné studium fotografií a archivních podkladù však dokazuje, že na letounu nebyl. Bílou barvou byl ve skuteènosti novìjší, svìtlejší nátìr barvou RLM 65 – kryt zøejmì pocházel z jiného letounu. Svislá ocasní plocha nese symboly von Werrových úspìchù – osm vzdušných vítìzství a pìt na zemi znièených letounù, na každé stranì v trochu jiné podobì. Spodní kamuflážní barva je na nábìžné hranì køídla vytažena na jeho horní plochu.
H65 18
13
11 S43
1
H70 60
46 ? 40a 17+22
30
H11 62
40b
20
H67 115
H11 62
H65 18
H70 60
3
3
H67 115
H11 62
H11 62
4
H11 62
S7
H67 115
H67 115
4
S7
H12 33 H64 17
H11 62
46 ? 17+22
41
30
12
1
13
WHITE RLM 65
14
H11 62 H67
115
RLM 02
H70 60
RLM 71
H65 18
RLM 70
H64 17
BLACK
H12 33
eduard
E W.Nr. 5819, Obstlt. Adolf Galland, Geschwaderkommodore JG 26, Audembert, Francie – prosinec 1940 Adolf Galland létal s tímto letounem na pøelomu let 1940 / 1941. Tehdy velel nejprve III. Gruppe JG 26 a pozdìji celé Geschwader. Standardní kamuflážní schéma složené z barev RLM 71/02/65 je na bocích trupu ztmaveno skvrnami barev RLM 71 a 02. Štábní oznaèení na trupu vyjadøuje funkèní postavení pilota. Gallandovy úspìchy jsou namalovány na smìrovce. Podklad symbolù je v barvì RLM 65, žlutý nátìr dostala smìrovka dodateènì. Jak však pøibývaly sestøely, musel být zpìtnì rozšiøován barevný podklad natíráním èerstvé RLM 65. Postavièka Mickey Mouse je Gallandovým osobním emblémem. Gallandùv letoun je unikátní experimentálním zabudováním teleskopického zamìøovaèe ZFR-4 do èelního štítku. Galland jej používal spoleènì se standardním REVI, nikoliv však jako zamìøovaè, nýbrž jako dalekohled pro rozpoznávání letadel. Galland zastával po smrti Wernera Mölderse funkci generála stíhaèù, proslul svými neshodami s Hermannem Göringem. Na konci války založil slavnou JV 44 vyzbrojenou proudovými Me 262 a pestrými Fw 190 D. Jeho skóre èítá 104 sestøelù, dekorován byl Rytíøským køížem s dubovou ratolestí, meèi a brilianty.
H65 21 10 18
113
18
6
S43
H70 60
1
8
7
46 ? 17+22
113
9
H65 18
H70 60
3
113
3
4
S7
H67 115
S7
4
113 H64 17
46 ? 17+22
8
1
6 18
113
10
9
WHITE RLM 65
H11 62 H67
115
RLM 04 YELLOW
113
RLM 02
H70 60
RLM 71
H65 18
RLM 70
H64 17
eduard 15
Bf 109E-4
STENCIL VARIANTS
S30
S23
S37 S16
S38 ? S43 S45
S29
S34
87
S27
S27
S27
Rotring
S42
S11
S44
S10
S24 ? S32
S28
S20a S39
S40
S16
S14
S22a
S26
S17
S31
S31 S19
S19
S18
S18
S15
S12 S44 S23
S28
S24 ? S32
S22b S35
S20b
S26
S36 S15
16
© EDUARD M.A. 2012
www.eduard.com
eduard
Printed in Czech Republic
