Bf 110E
7083
GERMAN WWII HEAVY FIGHTER 1:72 SCALE PLASTIC KIT intro Historie slavného Zerstöreru Bf 110 se zaèala psát na konci roku 1934, kdy C-Amt RLM (Technický úøad Øíšského ministerstva letectví) vydal specifikace pro dvoumístné dvoumotorové letouny kategorie Kamfzerstörer. Do konkurzu vstoupily firmy FockeWulf (Fw 57), Henshel (Hs 124) a BFW (Messerschmitt Bf 110). Na jaøe 1935 RLM své názory pøehodnotilo, univerzální kategorii Kamfzerstörer zrušilo ve prospìch dvou specializovaných kategorií Schnellbomber a Zerstörer. Požadavkùm RLM na tìžký stíhací stroj Zerstörer nejlépe vyhovovala Messerschmittova konstrukce, která se pøíliš nevázala na pùvodní zadání. První prototyp Bf 110 V1 byl zalétán 12.5.1936, modifikovaný druhý prototyp V2 byl do Erprobungstelle v Rechlinu pøedán 14.1.1937. Ètyøi stroje zkušební série A-01 až A-04, pohánìné motorem JUMO 210Da, byly dodány zaèátkem roku 1938, v èervenci pak zaèala výroba 45 kusù série Bf 110B, pohánìné motory JUMO 210Ga o max.výkonu 500kW (680 k). Na konci roku 1938 se koneènì rozbìhla výroba výkonných motorù DB 601, které byly montovány do první velkosériové verze C. Verze C, stejnì jako pøedchozí B, mìla výzbroj tvoøenou dvìma kanóny MG FF, montovanými do trupu pod podlahou prostoru posádky, ètyømi kulomety MG 17 lafetovanými v nose letounu, a jedním vzad støílejícím kulometem MG 15, obsluhovaným radistou/støelcem. Posádka byla dvouèlenná. Do záøí 1939 dostala Luftwaffe 169 strojù Bf 110C. Již první bojové zkušenosti z Norska a Francie ukázaly na malý operaèní dolet, nevyhovující pro doprovodné stíhaèky. Prvním øešením tohoto problému byla známá velká podtrupová pøídavná nádrž zvaná Dackelbauch. Stroje verze C-3, adaptované k nesení této nádrže, byly pøeznaèeny na D-0. Výsledky nebyly zcela uspokojivé, u verze D proto došlo k rekonstrukci palivové soustavy, po které stroje øady D nesly dvì pøídavné nádrže pod køídly a malou pøídavnou olejovou nádrž pod trupem. Stroje Bf 110D mìly také standardnì prodloužený trup, v nástavci za ocasem byl uložen záchranný èlun a další vybavení pro pøežití posádky pøi nouzovém pøistání. Prodloužené trupy zùstaly i na nìkterých sériích následující verze Bf 110E, která byla vybavena pumovými závìsníky pod trupem a pod køídlem. Vìtšina Bf 110E byla pohánìna motory DB 601N. Následující verze Bf 110F dostala nové motory DB 601F v novì tvarovaných kapotách, s novými, mohutnìjšími vrtulovými kužely - aerodynamika stroje byla zjemnìna ve stylu Bf 109F. Modernizací prošla i výzbroj, staré kanóny MG FF byly nahrazeny modernìjšími MG 151. Významnou zmìnu pøinesly stroje øady Bf 110G, pohánìné novými výkonnými motory DB 605. Od verze G-2 byl instalován vzad støílející dvojkulomet MG 82Z, u verze G-4 pak byly ètyøi kulomety v pøídi nahrazeny dvìma 30 mm kanóny MK 108. U G-4 byly také zvìtšeny smìrovky. Bf 110 prošel bìhem své váleèné služby nejen øadou technických zmìn, k významným zmìnám došlo také v jeho operaèním nasazení. Do války typ vstupoval jako tìžký doprovodný a pøepadový stíhaè. Již v dobì Bitvy o Anglii bylo zøetelné, že role doprovodné stíhaèky je na hranicích možností stroje. Naopak v obranných bojích proti britským bombardérùm se Bf 110 velmi osvìdèily a jako pøepadový tìžký stíhaè byl Bf 110 smrtelnì nebezpeèným protivníkem až do konce války. Vzhledem k pøesunu bombardovacích operací RAF do noèních hodin pak od roku 1941 Bf 110 pøecházely na západì do role noèních stíhaèek.. Na východní frontì se zase významnì prosadily jako rychlé stíhací bombardéry. Svojí pùvodní úlohu tìžké denní pøepadové stíhaèky pøesto plnily dál jak na východì (zde po celou válku úspìšnì bojovaly i ve své pùvodní roli doprovodných stíhaèek), tak na západì až hluboko do léta roku 1944, kdy jí pro tìžké ztráty, zpùsobované pøedevším americkými doprovodnými stíhaèkami, definitivnì opustily.Jako noèní stíhaèky ve verzi G-4, díky silné hlavòové výzbroji a instalovanému radaru, ovšem efektivnì bojovaly až do samotného konce války. Noèní stíhání se tak nakonec stalo jednou z nejdùležitìjších èinností Bf 110 ve 2.svìtové válce.
40A
40B
39A
39B
40C
39C
7
22a
2
21
13
6
41? 29+29
Emblém vosy (nìm. Wespe) vymyslel v roce 1939 Lt. Richard Malchfelder, technický dùstojník u jedné Zerstörergruppe (II./ZG 1) a zpoèátku byl ztvárnìn jako tøi malé vosy. V dalších letech jej používala stále stejná Gruppe tìžkých stíhaèù, která nìkolikrát zmìnila oznaèení (vèetnì II./SKG 210) a ze které se nakonec stala na poèátku roku 1942 II./ZG 1. Poté emblém pøevzaly i ostatní Gruppe Zerstörergeschwader 1, která pak nesla bojový název "Wespen". Tento stroj nese kamužláž sestávající z barev RLM 74/75/76.
ATTENTION
UPOZORNÌNÍ
ACHTUNG
ATTENTION
Carefully read instruction sheet before assembling. When you use glue or paint, do not use near open flame and use in well ventilated room. Keep out of reach of small children. Children must not be allowed to suck any part, or pull vinyl bag over the head. Pøed zapoèetím stavby si peèlivì prostudujte stavební návod. Pøi používání barev a lepidel pracujte v dobøe vìtrané místnosti. Lepidla ani barvy nepoužívejte v blízkosti otevøeného ohnì. Model není urèen malým dìtem, mohlo by dojít k požití drobných dílù.
INSTRUCTION SIGNS
OPTIONAL VOLBA
BEND OHNOUT
INSTR. SYMBOLY
OPEN HOLE VYVRTAT OTVOR
PARTS
INSTRUKTION SINNBILDEN
SYMETRICAL ASSEMBLY SYMETRICKÁ MONTÁŽ
DÍLY
NOTCH ZÁØEZ
SYMBOLES
REMOVE ODØÍZNOUT
TEILE
APPLY EDUARD MASK AND PAINT POUŽÍT EDUARDS MASK NABARVIT
PIECES
PLASTIC PARTS
A>
7080A
E>
B>
7080E
C>
7080B
F>7080F
D>
7080C
G>
H>
7080G
PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS
7080D
7080H
eduard
-Parts not for use. -Teile werden nicht verwendet. -Pieces a ne pas utiliser. -Tyto díly nepoužívejte pøi stavbì. -
COLOURS
BARVY
FARBEN
GSi Creos (GUNZE)
2
AQUEOUS
Mr.COLOR
H4
C4
PEINTURE
AQUEOUS
Mr.COLOR
H 77
C137
YELLOW
H 80
C54
KHAKI GREEN GRAY
RLM74
DARK GREEN
RLM72
TIRE BLACK
H 11
C61
FLAT WHITE
H 304
C304
H 12
C33
FLAT BLACK
H 320
C320
H 37
C43
WOOD BROWN
H 344
H 47
C41
RED BROWN
H 416
C116
BLACK GRAY
RLM66
H 64
C17
DARK GREEN
H 417
C117
GRAY
RLM76
RLM71
RUST
H 65
C18
BLACK GREEN
RLM70
Mr.METAL COLOR
H 67
C115
LIGHT BLUE
RLM65
MC214
DARK IRON
H 69
C37
GRAY
RLM75
MC218
ALUMINIUM
H 70
C60
GRAY
RLM02
MC219
BRASS
A
B
C
C
B
G6
PE3
H 70 60
PE7 PE8
H13 PE6
A29
C
B
H 70 60
H 70 60
G10
B24
H9
MC214
PE5
PE2
D
A5
H 70 60
G9 H 70 60
A15
A15
MC214
A15
B11 H 12 33
MC214
B11 PE12,30
H 70 60
PE13,30
H6 G2
B13
H 70 60
H 70 60
PE16
PE15,30 PE14,30 PE17
H 70 60
B30
PE10 B21 H416 116
PE23
PE11
H 70 60
OPTIONAL: DECAL Y
PE9
H 70 60
PE9
A B
B12 H 70 60
H 12 33
C MC214
B29 H 70 60
B21 A15
H 70 60
PE24 PE28
E
B35
PE32 MC214
PE33
B23
MC214
H 70 60
H 70 60
H3 MC214
A30
H 47 41 H 70 60 H 70 60
H2 3
MARKING
A ;B ;C ;E
ONLY
C1 C3
C2
A23
B10
C1
A21
B9 F3
F2
B28
B27 F1
H14
G12 4
MC219
H 70 60
F4 H14
H 70 60
MC219
H12
E20
H10, G1 - MARKING
H10
D
ONLY
E20 H10
PE25
F
E6
H 70 60
PE20 H 70 60
OPTIONAL: DECAL X
A28
PE19 E1
D
F
G1
H 70 60
E1
A4
G1
H 70 60
PE27
PE4 A3
PE18
PE26 PE21 B26
H 70 60
E15
G
PE22 A8
E18 MC214
E17
MC214
A22
E5
E E12
A6
PE1
G
5
eduard
D4
D1
D8
D7
D11
D6
B31 2 pcs.
B32 2 pcs.
D11
D11 OPEN
D6 D11 CLOSED
CLOSED
D8 D7 D1
D4
OPEN
D9 H 47 41
6
H 12 33
B4 B1
H 70 60 MC219
A10 A9
H 70 60 MC219
MC219
A12 A11 MC219
B14
B18
B19 B8
B19
H 70 60
H 47 41
H 47 41 H 70 60
H 70 60
B33
PE35 H 70 60
PE35
B15 H 70 60
B15
H 70 60
B18 B14
H 70 60
SIDE VIEW
REAR VIEW
7
B31
H 77 137
H 77 137
H 12 33
B32
H 77 137
B32
H 77 137
H 12 33
B31
B3 B2
H 70 60
B3 B2
H 70 60
B16
H 70 60
B16 H 70 60
8
H 12 33
H7
H7 H 77 137
H 70 60
PE29
B25 PE34 PE34 B25 A14
A20 A20
A21 A20
A17 - MARKING
D A17
ONLY
A20
D2 A23 A18
9
10
G4
G11
G3
G4
H11
DECAL V
E8
H 344
E10
G3
H 344
E9
H 344
H 37 43
A13
E7 H 344
11
H80 54
E3
MC214
DECAL V
E3
2 pcs.
A7
E13
2 pcs.
FRONT EDGE OF THE FUSELAGE RACK FOLLOWS THE PANEL LINE
E16
MC214
H80
E13
H80
PE31
E2
E19
MC214
E4
2 pcs.
E4
E16
MC214
H80 54
A G9+JM, 4./NJG 1, St. Trond, France, February 1942 NJG 1 was the oldest night fighter unit in the Luftwaffe, and was founded by the legendary Oberst Wolfgang Falck. At the beginning of 1942, the unit’s II.Gruppe was led by Major Walter Ehle, within which he served over three years. In 1942, the well known night fighter Wilhelm Herget, as an example, also served within the ranks of 4. Staffel II./NJG 1. This “G9+JM” is interesting not only for the sharkmouth marking, but also for the temporary application of a “naval” RLM 72 green on the upper surfaces, consistent with the fact that this plane took part in patrol flights for Operation Donnerkeil. A quick identification mark came in the form of a yellow fuselage band. During the operation, the Germans managed to navigate the battle cruisers Scharnhorst and Gneisenau, and the cruiser Prinz Eugen, through the English Channel from Brest (Bretagne, France) to northern Germany. The Luftwaffe, between the 11th and 13th of February, 1942, ensured uninterrupted patrols over the formation. II./NJG 1 and II./NJG 3 were tasked with cover duty in twilight and overnight hours. On the second day of operations, elements of both night fighter units relocated to Lister airbase in Norway, from which the last segment of the fleet’s cruise was covered. The unit’s detachment lasted in Norway through to the end of February. All air to air victories during Operation Donnerkeil were achieved by day fighters of the Luftwaffe NJG 1 byla nejstarší noèní stíhací jednotkou Luftwaffe a jejím zakladatelem byl legendární Oberst Wolfgang Falck. Na poèátku roku 1942 její II. Gruppe vedl Major Walter Ehle a v jejím èele setrval po dobu více než tøí let. V roce 1942 v rámci 4. Staffel II./NJG 1 sloužil napøíklad známý noèní stíhaè Wilhelm Herget. Stroj „G9+JM“ je zajímavý jak žraloèí pøídí, tak i doèasným nátìrem „námoøní“ zelenou barvou RLM 72 na horních plochách, což souviselo s tím, že se jeho osádka podílela na hlídkových letech bìhem operace Donnerkeil. Prvkem rychlé identifikace bìhem této akce je žlutý pruh na trupu. Bìhem ní se Nìmcùm podaøilo proplout s bitevními køižníky Scharnhorst a Gneisenau a s køižníkem Prinz Eugen Kanálem La Manche z francouzského Brestu na sever Nìmecka. Luftwaffe od 11. do 13. února 1942 zajistila nepøetržité hlídkování nad svazem. II./NJG 1 a II./NJG 3 byly povìøeny krytím bìhem soumraku a noèních hodin. Druhý den operace se èásti obou noèních stíhacích jednotek pøesunuly na norskou základnu Lister, odkud kryly závìreènou èást plavby svazu. V Norsku tento detašmán setrval až do konce února. Všech vzdušných vítìzství bìhem operace Donnerkeil dosáhly denní stíhací útvary Luftwaffe.
9
10
20
12
11
H4 4
42? 30+30 34
18
17+19
22b
14
38
H77 137
22b H320 320
N
H65 18
14
N
OPEN THE NOSE INTAKES AFTER THE DECAL APPLICATION. PO APLIKACI DECALÙ PROØÍZNÌTE OTVORY V PØÍDI.
N 9
10
20
12 11
42? 30+30 YELLOW
12
H4 4
RLM 72
H320 320
RLM 70
H65 18
RLM 22
H77 137
B S9+NN, 5./ZG “Wespen”, Lt. Herbert Kutscha, Russia, 1942 Herbert Kutscha (1917-2003) served with II./JG 77 at the beginning of the war, but he was soon transferred to 5./ZG 1 equipped with Messerschmitt Bf 110s. During the Battle of France, he shot down a number of aircraft, including a Bf 109 of the air force of neutral Switzerland. Later, he also gained much success on the Eastern Front as a ground attack pilot, partially due to his II./ZG 1 evolving into II.SKG 210. Kutscha’s II.Gruppe/SKG 210, under the command of Hptm. Rolf Kaldrack, was specialized in ground attack operations, specifically low level bombing. The Bf 110 was able to move at a faster speed over unfriendly territory than other bombers. Here is where the term “fast bombardment wing” (SKG = Schnellkampfgeschwader)* was coined. Kutscha was awarded the Knight’s Cross after his 22nd victory. At that time there were 41 aircraft destroyed on the ground, 41 tanks, 15 locomotives, 11 anti-aircraft guns, and 157 transport vehicles added to his tally. In June, 1943, he received command of 15. Staffel IV./JG 3 “Udet”, utilizing single engined fighters. In the summer of 1944, he took control of II./JG 3 in Normandy, and of II./JG 27 by the end of the year. From February, 1945, he commanded III./JG 1 on the Eastern Front. All in all, he flew over 900 sorties, gained 47 kills, six of which were four engined heavies, and 22 of his kills were with the Bf 110. * German Geschwader (squadron) was much bigger unit than RAF or USAF squadron, it was corresponding to USAF wing. Gruppe was equal to USAF Group, Staffel was similar unit as the USAF squadron. Herbert Kutscha (*1917 + 2003) na zaèátku války sloužil u II./JG 77, ale brzy byl pøevelen k 5./ZG 1 vyzbrojené Messerschmitty Bf 110. Bìhem francouzského tažení sestøelil nìkolik strojù vèetnì jednoho Bf 109 leteckých sil neutrálního Švýcarska. Pozdìji na východní frontì, kde se z jeho jednotky II./ZG 1 stala II./SKG 210, dosáhl velkých úspìchù i jako bitevní letec. Kutschova II. Gruppe SKG 210 pod velením Hptm. Rolfa Kaldracka se specializovala na bitevní útoky, respektive bombardovací útoky z malých výšek. Nad nepøátelským územím se pøitom Bf 110 pohybovaly vyšší rychlostí než jiné bombardéry. Odtud také pocházel název tohoto útvaru – „rychlá bombardovací eskadra“ (SKG = Schnellkampfgeschwader). Kutscha byl po dosažení 22 vítìzství vyznamenán Rytíøským køížem. V té dobì bylo na jeho kontì navíc 41 letadel znièených na zemi, 41 tankù, 15 lokomotiv, 11 protiletadlových kanónù a 157 nákladních vozù. V èervnu 1943 se stal velitelem 15. Staffel IV./JG 3 „Udet“ používající jednomotorové stíhaèky. V létì 1944 pøevzal velení II./JG 3 v Normandii a v závìru roku velel II./JG 27. Od února 1945 vedl III./JG 1 na východní frontì. Celkem absolvoval pøes 900 bojových letù, docílil 47 sestøelù, z toho 6 ètyømotorových bombardérù. Na Bf 110 získal 22 vítìzství.
H4 4
7
2
21
25
3
32
41? 29+29
THE ORIGINAL BOTTOM RLM74/75/76 CAMOUFLAGE BLEEDS THROUGH WHITE WINTER COAT. POD BÍLÝM ZIMNÍM NÁTÌREM MÍSTY PROSVÍTÁ PÙVODNÍ KAMUFLÁŽ RLM74/75/76.
40a+40b+40c
22b
1 22a
H417 117
22b
H4 4
N
H65 18 H3 3
22a 1
N
H3 3
OPEN THE NOSE INTAKES AFTER THE DECAL APPLICATION. PO APLIKACI DECALÙ PROØÍZNÌTE OTVORY V PØÍDI.
N
31
7
2
21
25
3
39a+39b+39c
41? 29+29 WHITE
H11 62
YELLOW
H4 4
RLM 76
H417 117
RLM 75
H69 37
RLM 74
H304 304
RLM 70
H65 18
13
C LN+LR, 1.(Z)/JG 77, Lt. Felix-Maria Brandis, Malmi, Finland, 1942 One of the aircraft of 1.(Z)/JG 77 commander, Lt.Felix-Maria Brandis, while stationed on the Eastern Front. His credit count tallied 14 victories, of which five were British (including a pair of Fairey Albacores) and nine Soviet aircraft. Lt Brandis died on February 2, 1942 flying Bf 110E-2 (W.Nr.2546) LN+AR at Olang, when he crashed on the return leg of a combat sortie during bad weather. By that time, his unit had been re-designated 6.(Z)/JG 5 (January 25, 1942). The designation of the unit progressively changed from 1.(Z)/JG 77 to 6.(Z)/JG 5, 10.(Z)/JG 5 and 13.(Z)/JG 5. On the nose of the aircraft, there was the emblem of a dachshund with a Rata (Polikarpov I-16) in its mouth. For this unit, this was a characteristic marking, because a number of these dogs were mascots of the “Dackelstaffel” over the length of its existence, irrespective of the unit designation carried at any particular time. Some sources even say each crew had their own dog. The wiener dogs even occasionally flew on combat missions with the crew. The unit opposed British aircraft, as well as Soviet, in northern Europe. This aircraft, along with Lt. Harry Kripphal, fell on June 18, 1942, a victim of anti-aircraft fire 30 km west of Murmansk. Jeden ze strojù velitele 1.(Z)/JG 77, poruèíka Felixe-Maria Brandise, bìhem jeho pùsobení na východní frontì. Na jeho kontì bylo celkem 14 vítìzství, z toho 5 britských (vèetnì 2 Fairey Albacore) a 9 sovìtských letounù. Lt. Brandis zahynul 2. února 1942 se strojem Bf 110 E-2 (W.Nr. 2546) LN + AR u Olangy, když jeho letoun pøi návratu z bojového letu ve špatném poèasí narazil do terénu. V tu dobu už byla jeho jednotka pøejmenována na 6.(Z)/JG 5. Oznaèení jednotky se postupnì mìnilo z 1.(Z)/JG 77 na 6.(Z)/JG 5, 10.(Z)/JG 5 a 13.(Z)/JG 5. Na pøídi letounu byl znak jezevèíka s Ratou (Polikarpov I-16) v tlamì. Pro tuto jednotku je emblém jezevèíka charakteristický. Dva jezevèíci byli maskoty "Dackelstaffel" po celou dobu její existence, bez ohledu na oznaèení, které právì nesla. Jezevèíci nìkdy dokonce s osádkami absolvovali i bojové lety. Jednotka byla na severu Evropy nasazena jak proti britským, tak i proti sovìtským letounùm. Tento stroj, i s osádkou Lt. Harry Kripphala, padl dne 18.06.1942 za obì protiletadlové palbì 30 km západnì od Murmansku.
H69 37
H304 304
H69 37
22b H304 304
22a
H4 4
H304 304
H70 60
117
8
H417 117
22b
H4 4 H69 37
N
H65 18
H11 62
N
22a
H4 4
H4 4
36
8
N H70 60
4
3
H69 37
21
H304 304
28
5
37
42? 30+30 14
WHITE
H11 62
YELLOW
H4 4
RLM 76
H417 117
RLM 02
H70 60
RLM 75
H69 37
RLM 74
H304 304
RLM 70
H65 18
D W. Nr. 4035, Sonderkommando Junck, Iraq, Mosul Air Base, May 1941 After the eruption of the Anglo-Iraqi War, which lasted from April 18 to May 30, 1941, the Italians and Germans gave their military support to the Iraqis. The Luftwaffe opposed the RAF with the unit named “Sonderkommando Junck”, which had in its inventory Messerschmitt Bf 110 fighters, Heinkel He 111 bombers, and Junkers Ju 52 transports. The unit was commanded by General Werner Junck, who, during the course of the First World War with Jasta 8, gained five aerial victories. Between the wars, he was a well known sport pilot. The Messerschmitt Bf 110s carried Iraqi national insignia, but were manned by German crews. In fact, the aircraft in question came from ZG 76 and ZG 26. The only unit’s victory coming out of this episode was gained on May 20, 1941 by Lt. Martin Drewes of II./ZG 76 (a future successful night fighter ace), when he shot down a Gloster Gladiator piloted by Sgt Smith of A Squadron, Habbaniya Strike Force, over Fallujah. Messerschmitt Bf 110 E W.Nr.4035 was found by the British after a forced landing, was repaired in September, 1941 and christened “Belle of Berlin”. Later, it was flown to Egypt, to No.267 Squadron. The aircraft was written off after a forced landing en route to South Africa. Po vypuknutí Britsko-Irácké války, která trvala od 18. dubna do 30. kvìtna 1941, poskytly Iráèanùm vojenskou podporu Itálie a Nìmecko. Luftwaffe zde proti RAF nasadila jednotku Sonderkommando Junck, která používala pøedevším stíhací Messerschmitty Bf 110, bombardovací Heinkely He 111 a transportní Junkersy Ju 52. Jednotce velel Generál Werner Junck, který bìhem 1. svìtové války u Jasta 8 dosáhl 5 vítìzství a v meziváleèném období byl známým sportovním letcem. Messerschmitty Bf 110 sice nesly irácké výsostné oznaèení, ale létaly s nimi nìmecké osádky a ve skuteènosti se jednalo o stroje z ZG 76 a ZG 26. Jediného vítìzství tohoto útvaru dosáhl 20. kvìtna 1941 Lt. Martin Drewes z II./ZG 76 (budoucí úspìšné noèní stíhací eso), když u Falúdži sestøelil Gloster Gladiator pilotovaný Sgt. Smithem z A Squadron náležící k Habbaniya Strike Force. Messerschmitt Bf 110 E v. è. 4035 byl nalezen Brity po nouzovém pøistání. V záøí 1941 byl zprovoznìn a dostal jméno „Belle of Berlin“ (Kráska z Berlína). Pozdìji byl pøelétnut do Egypta k 267. peruti. Stroj byl odepsán po nouzovém pøistání bìhem pøeletu do Jižní Afriky.
H70 60
H11 62
27
H70 60
H64 17
15
26 H70 60
H70 60
23+24
27
27
H64 17
H67 115 H70 60
27 H70 60
N
H4 4
H65 18
27
H11 62
H11 62
N
H70 60
N
16
H70 60
27
RLM 71
H64 17
OPEN THE NOSE INTAKES AFTER THE DECAL APPLICATION. PO APLIKACI DECALÙ PROØÍZNÌTE OTVORY V PØÍDI.
26 WHITE
H11 62
YELLOW
H4 4
RLM 65
H67 115
RLM 02
H70 60
RLM 70
H65 18
15
Bf 110E
STENCIL VARIANTS B
A
J
D
E
87
150 atu
1
H 1
I 87
K 150 atu
150 atu
R
U
L M
T
F
Glykol Wasser 50/50
S
E
Rotring
Rotring
Glykol Wasser 50/50
O
A
87
87
87
A M
87
E
Rotring
M
87
87
E
N
N
O
Rotring
B
P E A
C Q
24 Volt
87
24 Volt
1
M I
L
K
1
87
16
© EDUARD M.A., 2012
www.eduard.com
Printed in Czech Republic
