Bf 109E-7 Trop
8264
GERMAN WWII FIGHTER
1:48 SCALE PLASTIC KIT intro No other aircraft of the German Luftwaffe is so intimately connected with its rise and fall in the course of the Second World War than the Messerschmitt Bf 109. This type, by whose evolution outlived the era in which it was conceptualized, bore the brunt of Luftwaffe duties from the opening battles of Nazi Germany through to her final downfall. The history of the aircraft begins during 1934-35, when the Reich Ministry of Aviation formulated a requirement for the development of a single-engined monoplane fighter. Proposals were submitted by Arado, Heinkel, Focke-Wulf and Bayerische Flugzeugwerke. The last mentioned firm featured a technical director named Professor Willy Messerschmitt, who was riding a wave of popularity based on the success of his recent liason aircraft, the Bf 108. His goal was to conceive of an aircraft with the best possible performance for the specified weight, size, and aerodynamic qualities. Over the subsequent months, several prototypes were built that served first and foremost in development flights and further modifications. The aircraft was relatively small, and compared to the prevailing trends of the time, docile with revolutionary features such as low wing design, the use of a retractable landing gear, a wing with a very narrow profile, wing slats, landing flaps, weapons firing through the prop hub, and so on. Even the enclosed cockpit and the method of construction were not very common just four years prior to the beginning of the Second World War. At its conception, the Bf 109 was a very promising asset despite some powerplant troubles. These were solved by the introduction of the DB601. This engine, together with its extrapolated development DB 605, is umbilically connected to the types success. These two-row, twelve cylinder inverted V engines powered several tens of thousands of '109s in over 25 versions and variants. The first combat use was by three developmental Bf 109s in the Spanish Civil War, where they were delivered in December, 1936. The pre-series airframes were to, first of all, validate the aircraft's abilities in modern aerial combat. Shortly thereafter, production machines in the form of the Bf 109B-1 began to reach 2./J.88, the Legion Condor. The desire of Germany to demonstrate her aerial prowess to potential foes was advanced further in international sport meets. The triumphs attained in Zurich in the summer of 1937 were complemented several months later by grabbing the speed record of 610.95 kph. In very short order, the progressive developments represented by the C, D and E versions appeared. Despite this, the delivery of the types to combat units did not sustain a rate that was desired by military brass. Even by August, 1938, the Bf 109 accounted for less than half of the 643 front line fighters in service. The later months saw an increase in these rates. By the time of the invasion of Poland (which saw the participation of only a little more than 200 aircraft) the Luftwaffe possessed the best fighter produced in continental Europe. With both a qualitative and quantitative advantage, the fighter wing of the Luftwaffe entered the Polish campaign, the first defenses of the Fatherland, Blitzkrieg against the West, and the Battle for France. With one foot in the door that was the English Channel, the Luftwaffe embarked on the attacks on Britain in the summer months of 1940. Here, the first weakness of the Bf 109 was revealed: the inability to carry drop tanks that would have enabled the type to effectively escort bombers to England. This was one of the factors that made the defeat of the Luftwaffe in the Battle of Britain possible. Experiences gained in 1940 led to the development of the 'F' version prior to the spring of 1941. The elegance of the Bf 109 crested with the 'Friedrich'. Following a largely defensive stance over the Channel and northern France, the Bf 109F took on a more offensive role in Operation Barbarosa in the east, and in northern Africa. In later duties with the 'Jagdwaffe' during the second phase of the war in the east, and in the 'Defense of the Reich' from 1943 to 1945, the Bf 109 served in the form of the 'G' version, followed by the 'K'. Even if by the end of the war it was clear that the development of the Bf 109 was exhausted, during its combat career, the type was able to keep pace with the foes that it encountered. Besides its primary function as fighter, the Bf 109 also appeared as a fighterbomber, reconnaissance platform, night fighter, trainer and rammjäger. The disappearance of the Bf 109 from the skies over Europe was not spelled out by the end of the war. Several examples were in Swiss service up to 1949, and many flew in the air force of Czechoslovakia in both original form with a DB 605 powerplant and as aircraft built out of necessity with surplus Jumo 211s. The latter type also served as the first fighter to fight for the independence of the newly formed state of Israel. Finland retired the type as recently as 1954, and Spain didn't retire its HA-1109-1112, re-engined Bf109s, until 1967. The legendary low-wing fighter of Professor Willy Messerschmitt survived the state that developed it.
úvodem Žádný jiný stroj nìmecké Luftwaffe není výraznìji spojen s jejím vzestupem a pádem ve 2. svìtové válce, než stíhací Messerschmitt Bf 109. Letoun, který svou koncepcí výraznì pøedbìhl dobu, ve které vznikal, se stal tahounem stíhacího letectva od prvních váleèných konfliktù nacistického Nìmecka, až do jeho hoøkého konce. Historie letounu se zaèíná v období let 1934-35, kdy Øíšské ministerstvo letectví formulovalo specifikace zakázky na vývoj jednomotorové jednoplošné stíhaèky. Projektu se zúèastnily firmy Arado, Heinkel, Focke-Wulf a Bayerische Flugzeugwerke. V poslední jmenované pùsobil na postu technického øeditele profesor Willy Messerschmitt, jehož popularita se nesla na vlnì úspìchu nedávno dokonèeného kurýrního Bf 108. Jeho cílem bylo vytvoøit letoun s co nejvìtším pomìrem výkonu k celkové hmotnosti, velikosti a aerodynamickým vlastnostem. V prùbìhu následujících mìsícù vzniklo nìkolik prototypù, které sloužily zejména ke zkouškám a dalšímu vývoji. Letoun byl pomìrnì malý, oproti stávajícím zvyklostem relativnì jemný, s revoluèními konstrukèními prvky jako byla dolnokøídlá koncepce, použití zatahovacího podvozku, køídlo s velmi štíhlým profilem, pohyblivé sloty, vztlakové klapky, zbranì støílející osou vrtule, atd. Dokonce uzavíratelný pøekryt kabiny nebo skoøepinová konstrukce nebyly ètyøi roky pøed zaèátkem 2. svìtové války tak obvyklým jevem, jak by se z dnešního pohledu mohlo zdát. Bf 109 byl již z poèátku svého vývoje, i pøes problémy s pohonnou jednotkou, velmi nadìjným projektem. Problémy s pohonem vyøešila až zástavba motoru DB 601. Ten je spolu s pozdìjším DB 605 neodmyslitelnì spojen s úspìchy Bf 109. Øadový invertní dvanáctiválec do V pohánìl nìkolik desítek tisíc vyprodukovaných „stodevítek“ ve více než 25 verzích a variantách. K prvnímu bojovému nasazení tøí zkušebních kusù Bf 109 došlo za obèanské války ve Španìlsku, kam byly odeslány v prosinci 1936. Stroje z pøedsériové výroby mìly pøedevším ukázat schopnosti letounu v moderní letecké válce. Následnì se do bojového nasazení u 2./J.88 Legion Condor zaèaly dostávat i sériové stroje varianty Bf 109B-1. Snaze Nìmecka ukazovat svou leteckou sílu potenciálním protivníkùm napomáhala i sportovní klání. Triumf letounù Bf 109 na leteckém mítinku v Curychu v létì 1937 byl doplnìn o nìkolik mìsícù pozdìji ustanovením rychlostního rekordu 610.95 km/h. Ve velmi krátkých èasových úsecích následovaly verze C, D a E. Pøesto však doplòování nových strojù k bojovým útvarùm nepokraèovalo tempem, který by si velení mohlo pøát. Ještì v srpnu roku 1938 tvoøila výzbroj letouny Bf 109 ménì než polovinu z 643 stíhaèù první linie. Ovšem bìhem následujících mìsícù roku se tempo dodávek k bojovým útvarùm zrychlilo. V okamžik pøepadení Polska (kterého se však zúèastnilo jen o málo více než dvì sta Bf 109) tak Luftwaffe disponovala zajisté nejlepší stíhaèkou, jaká byla v kontinentální Evropì vyrobena. S technickou i množstevní pøevahou tak stíhací èást Luftwaffe absolvovala polskou kampaò, první obranu Fatherlandu, Blitzkrieg proti západu i bitvu o Francii. S jednou nohou vykroèenou pøes Kanál La Manche zahájila Luftwaffe v letních mìsících roku 1940 útoky na Británii. V tu dobu se mj. projevil jeden vážný nedostatek Bf 109 - nepøipravenost konstrukce stroje na nesení pøídavné nádrže, která by zvýšila dolet letounu pøi doprovodu bombardérù nad Británii. Tato zdánlivá malièkost byla jedním z faktorù, které zapøíèinily porážku Luftwaffe v Bitvì o Británii. Zkušenosti z bojù v r. 1940 napomohly pøi vývoji verze F, která se zaèala k bojovým útvarùm dostávat bìhem pøedjaøí 1941. Elegance Bf 109 u „Friedricha“ dosáhla vrcholu. Po bojích nad Kanálem a severní Francií, spíše již defenzivního charakteru, se Bf 109F zapojily i do útoèných akcí, a to zejména pøi operaci Barbarossa na východì nebo v severní Africe. Do pozdìjších úkolù Jagdwaffe ve druhé fázi války na východì i do obrany Øíše v letech 1943 - 1945 se zapojovaly pøedevším Bf 109 verze G a v posledních mìsících války pak také verze K. Aèkoli na konci války bylo jasné, že koncepce letounu Bf 109 se po deseti letech služby dostala na hranici možností, po celou dobu své bojové èinnosti dokázaly jednotlivé varianty držet krok se svými stíhacími protivníky. Kromì svého prioritního urèení stíhacího letounu se Bf 109 objevily i v rolích stíhacíbombardovací, prùzkumná, noèní stíhací, palubní stíhací, cvièné nebo jako rammjäger. Nebe se pro Bf 109 nezavøelo ani po skonèení války. Nìkolik strojù sloužilo až do roku 1949 ve Švýcarsku, mnohé létaly v balkánských zemích, v osvobozeném Èeskoslovensku, a to jak v pùvodní podobì s motory DB 605, tak v pøestavìné variantì s motory Jumo 211. Zejména tyto stroje pozdìji tvoøily základ letectva bránícího svobodu novì budovaného státu Izrael. Finsko zrušilo Bf 109 až v roce 1954 a Španìlsko opustilo své HA-1109 a 1112 dokonce až v roce 1967.
ATTENTION
UPOZORNÌNÍ
INSTRUCTION SIGNS
BEND OHNOUT
OPTIONAL VOLBA
PARTS
ACHTUNG
INSTR. SYMBOLY
OPEN HOLE VYVRTAT OTVOR
ATTENTION
INSTRUKTION SINNBILDEN
SYMETRICAL ASSEMBLY SYMETRICKÁ MONTÁŽ
DÍLY
REMOVE ODØÍZNOUT
TEILE
SYMBOLES
REVERSE SIDE OTOÈIT
APPLY EDUARD MASK AND PAINT POUŽÍT EDUARD MASK NABARVIT
PIECES
PLASTIC PARTS 8260 A
G>
C>
8260 G
8260 C
A>
E> D>
8260 E
8260 D
PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS
eduard
COLOURS
BARVY
FARBEN
PEINTURE
GSi Creos (GUNZE)
2
AQUEOUS
Mr.COLOR
AQUEOUS
Mr.COLOR
H6
C6
GREEN
H77
C137
H11
C62
FLAT WHITE
H344
TIRE BLACK RUST
H12
C33
FLAT BLACK
H413
C113
YELLOW
RLM 04
H13
C3
FLAT RED
H416
C116
BLACK GRAY
RLM 66
H47
C41
RED BROWN
H418
C118
LIGHT BLUE
RLM 78
H51
C11
LIGHT GULL GRAY
H420
C120
OLIVE GREEN
RLM 80
H64
C17
DARK GREEN
RLM 71
Mr.METAL COLOR
H65
C18
BLACK GREEN
RLM 70
MC213
H66
C119
SANDY BROWN
RLM 79
MC214
DARK IRON
H67
C115
LIGHT BLUE
RLM 65
MC218
ALUMINIUM
H70
C60
GRAY
RLM 02
STEEL
H 70 C60 RLM02 GRAY
A1 H 70 C60
A10
RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
E25
PE31
PE7
MC213 STEEL
PE34
PE15
H 70 C60
E24
RLM02 GRAY
REVERSE VIEW POHLED ZEZADU
H 70 C60 RLM02 GRAY
PE26 MC214 DARK IRON
E49
H 70 C60 RLM02 GRAY
E37
H 70 C60
H 12 C33
RLM02 GRAY
PE26
FLAT BLACK
H 70 C60
MC214
RLM02 GRAY
DARK IRON
E52
PE25
PE21
E44
E15 E15 E52
H 70 C60 RLM02 GRAY
E1 H 70 C60 RLM02 GRAY
H 70 C60
E1
RLM02 GRAY
H 70 C60
E3
RLM02 GRAY
E27
A
PE18
E50
H 12 C33
H416 C116
PE21
FLAT BLACK
RLM66 GRAY
E51 H 12 C33
E12
FLAT BLACK
PE19
E21
PE14
E3
E43
PE5
OPTIONAL: DECAL 27 PE16
PE6
PE8
PE3
PE20 PE13
H 70 C60 RLM02 GRAY
A
E55 PE9 PE4
H 70 C60 RLM02 GRAY
E12
PE10 E21
E19
H 70 C60
E34
RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
PE30 E43
PE28
E35 MC213 STEEL
H 70 C60 RLM02 GRAY
3
B
H416 C116
C
D12
E22
RLM66 GRAY
B
D38
PE1
H 77 C137 TIRE BLACK
D37
D11 G3
PE2
D8
H 47 C41 H 12 C33
RED BROWN
MC218
FLAT BLACK
ALUMINIUM
PE12
H 70 C60
MC214
D7
DARK IRON
RLM02 GRAY
E23
H416 C116 RLM66 GRAY
G3 H 12 C33
H 47 C41
H 12 C33
RED BROWN
FLAT BLACK
D39
FLAT BLACK
OPTIONAL: DECAL 26
H 70 C60
H 70 C60
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
REVERSE VIEW POHLED ZEZADU
MC214 DARK IRON
E2 E45 DO NOT GLUE! NELEPIT!
E16
E56
MC214
E17
DARK IRON
MC214 DARK IRON
MC218
E20
ALUMINIUM
E32
MC214 DARK IRON
E7 E31 REVERSE VIEW POHLED ZEZADU
E33
MC218 ALUMINIUM
E31 H 12 C33 FLAT BLACK
E29
E48 - FIRST E48 - PRVNÍ E18 - NEXT E18 - DRUHÝ
E46 E28
C
H 70 C60 RLM02 GRAY
H 12 C33
H 12 C33
FLAT BLACK
FLAT BLACK
E26
E18 E41
MC218 ALUMINIUM
H 70 C60
E48
RLM02 GRAY
H 77 C137 TIRE BLACK
FOR CLOSED ENGINE & GUN COWLING GO TO THE PAGE 10. DO NOT USE FOLLOWING PARTS : E2, E16, E18, E14, E26, E28, E29, E30, E31, E33, E45, E48, E53
H 70 C60
PRO UZAVØENÝ KRYT MOTORU A ZBRANÍ JDÌTE NA STRANU 10. NEPOUŽÍVEJTE DÍLY : E2, E16, E18, E14, E26, E28, E29, E30, E31, E33, E45, E48, E53
4
APPLY DECAL- ENGINE SERIAL NUMBER SEE YOUR REFERENCE FOR THE EXACT NUMBER SÉRIOVÉ ÈÍSLO MOTORU- POUŽIJTE OBTISK DLE VLASTNÍCH PODKLADÙ
RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
E26 E53
E14
E30
H 77 C137 TIRE BLACK
D33
H 70 C60
H 12 C33
RLM02 GRAY
FLAT BLACK
D40 D23
D24
MC214
H 70 C60
DARK IRON
A1
RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
E11 H 70 C60 RLM02 GRAY
A10
OPEN NOSE OTEVØENÝ KRYT MOTORU
2 pcs. H 70 C60
MC214 DARK IRON
H 70 C60
D41
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
D30 D20
H 70 C60
H 70 C60
D18
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
D19 EXHAUST PIPES INSTALATION INSTALACE VÝFUKOVÝCH NÁTRUBKÙ
1.
2.
5 pcs. E39
E38 H344 RUST
H344
- ONE BY ONE, FROM BACK TO FRONT - JEDEN PO DRUHÉM, ODZADU DOPØEDU
RUST
- E38 FITS WITHOUT THE GLUE - E38 NENÍ NUTNÉ LEPIT
5
D2
D1 C1 D51
C2
MC214 DARK IRON
D17
C2
C3
D52 D43 C1
H 70 C60
MC214
RLM02 GRAY
DARK IRON
D17
D42 H 70 C60
MC214 DARK IRON
PE22
RLM02 GRAY
- 0,8 mm
MC214 DARK IRON
PE22
PE23 PE24
D47
H 70 C60 RLM02 GRAY
C3
H 70 C60 RLM02 GRAY
D55
D3
D46 D3
D4 D4
D56
6
E13
A1, A10 H 70 C60
RLM02 GRAY
E6
E5
H 70 C60 RLM02 GRAY
D53
D5 D6
PE35
D13
D14 7
L D22
D29
D31
R
H 77 C137 TIRE BLACK
H 12 C33
ALUMINIUM
H 12 C33
D15
C3
MC218
D32
FLAT BLACK
FLAT BLACK
D50 D21
D15, D32 D31
H 70 C60
H 70 C60
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
D35
D56
D36
L
R A6
H 70 C60 RLM02 GRAY
E4
H 70 C60 RLM02 GRAY
E54
D43 D22 C3 PE36 H 70 C60 RLM02 GRAY
D42 PE36 H 70 C60 RLM02 GRAY
8
THE CORRECT POSITION OF THE UNDERCARRIAGE LEGS SPRÁVNÁ POZICE PODVOZKOVÝCH NOH
D55
D49
A3
PE33
D54 A8
FOR CLOSED NOSE SEE PAGE 10 PRO ZAVØENÉ KRYTY VIZ STR. 10
A10
PE37 A2
A9
H 70 C60
G6
E10
PE17
RLM02 GRAY
H416 C116 RLM66 GRAY
MC214 DARK IRON
H 70 C60
E36
RLM02 GRAY
PE11 H 70 C60
G2
RLM02 GRAY
D34
PE27
PE32
PE11
PE32
H 70 C60 RLM02 GRAY
D44 OPEN G2
E47 H 65 C18 RLM70 GRAY
H 47 C41 RED BROWN
MC218 ALUMINIUM
E8
G7 CLOSED G2
MC218 ALUMINIUM
G6
H 12 C33
PE29
FLAT BLACK
G2
E40
G2
PE29
G7
9
FOR CLOSED ENGINE COMPARTMENT ONLY D23
E11 A1
A10
MC214 DARK IRON
E5
D16
A8
E6
D54
A3
PE33
A2 A9
G2 G6
10
G7
A flown by Oblt. Ludwig Franzisket, Stab I./JG 27, Ain-el-Gazala airfield, Libya, June 1941 Ludwig Franzisket served as a Gruppenadjutant of I./JG 27 by December 5, 1941 when he took over the command of 1st Staffel of JG 27 from the hands of KarlWolfgang Redlich. He led 3rd Staffel in the period from June to August 1941 simultaneously. The evidence of pilot´s fuction within the unit is a Black chevron and a letter „A“ on the fuselage. Twentythree Abschussbalken on the rudder show Franzisket´s score as of September 9, 1941. He shoot down 24 enemy aircraft over Africa in addition to 14 victories scored previously. War end saw him a commanding officer of JG 27 with 43 kills to his score (incl. 4 four-engined bombers). He was awarded with Ritterkreuz on July 23, 1942 for 22 victories in 204 missions. Ludwig Franzisket pùsobil jako Gruppenadjutant I./JG 27 až do 5. prosince 1941, kdy pøevzal od Karla-Wolfganga Redlicha velení 1. Staffel JG 27. Bìhem èervna až srpna 1941 velel také 3. Staffel. O Franzisketovì zaøazení svìdèí èerný klín s písmenem A na trupu. Tøiadvacet Abschussbalken na smìrovce pøedstavuje jeho skóre k 9. záøí 1941. Celkem Franzisket sestøelil nad Afrikou 24 nepøátelských letadel, které pøidal ke døívìjším 14 vítìzstvím. Válku ukonèil jako velitel JG 27 s celkovým skóre 43 sestøelù (vèetnì ètyø viermot - ètyømotorákù). Byl držitelem Rytíøského køíže, jímž byl vyznamenán 23. èervence 1942 za 22 sestøelù v 204 bojových misích. H66 119
5
11
H51 S43 H420 11 120
6
20
17+18 ? 25
H11 62
H413 113
H418 118 H413 113
H413 113
H420 120
4
H66 119
4
1
H413 113
H11 62
S7
H418 118 H66 119 H11 62
H413 113
H420 120
S7
2
H65 18
17+18 ? 25
?21
H11 62
6
H420 120
H51 11
13 H66 119
5
H413 113
WHITE
H11 62
RLM 04 YELLOW
H413 113
RLM 78
H418 118
RLM 79
H66 119
H51
LIGHT GRAY 11 RLM 80
H420 120
RLM 70
H65 18
H413 113
eduard 11
B 2./JG 27, Ain-el-Gazala airfield, Libya 1941 One of the most interesting tropical Emils is „Black 3“. She wore typical European camouflage scheme of RLM 71 and 02 on the uppersides and RLM 65 on the undersides. It was darkened with Dark Green (RLM 71 in all probability) stripes on the fuselage. This modification was done by the ground personel of another unit in Europe probably as similarly camouflaged Emil was photographed in JG 3 service. Formerly all-Yellow cowling was overpainted with the same colour on its uppersides. The older fuselage number was overpainted with RLM 02 and replaced by „Black 3“ with thin Red outline. Jedním z nejzajímavìji kamuflovaných tropických Emilù je „èerná 3“. Na africký kontinent se dostal v pùvodní tovární kamufláži tvoøené nepravidelnými poli barev RLM 71 a RLM 02 na horních plochách a barvou RLM 65 na plochách boèních a spodních. Pravdìpodobnì ještì v Evropì bylo toto kamuflážní schéma na bocích trupu ztmaveno støíkanými pruhy tmavé barvy, zøejmì RLM 71. Tuto úpravu s velkou pravdìpodobností provedl pozemní personál jiné jednotky než I./JG 27, podobnì zbarvený stroj létal u JG 3. Stejným odstínem byla zøejmì pøestøíkána horní a boèní èást pùvodnì žlutého krytu motoru. Starší èíselné oznaèení na trupu bylo pøestøíkáno barvou RLM 02 nahrazeno èernou „3“.
H70 60
4
H64 17
4
1
H413 113
H11 62 H13 3
S7
H67 115 H11 62 H70 60
H64 17
H11 62
S7
2
H65 18
?15
17+18 ? 25
H11 62
6
H64 17
8
H70 60 H67 115
H64 17
5
H413 113
12
WHITE
H11 62
RLM 04 YELLOW
H413 113
RED
H13 3
RLM 65
H67 115
RLM 02
H70 60
RLM 71
H64 17
RLM 70
H65 18
H413 113
eduard
C 2./JG 27, Ain-el-Gazala airfield, Libya 1941 This aicraft used to be accounted to Lt. Werner Schroer, a member of 1st Staffel of JG 27 in some sources. This seasoned pilot achieved 61 kills on the African sky. The first of them was a Hurricane downed on April 19, 1941 over Tobruk, Libya. Later on Schroer served as a Gruppenadjutant of I./JG 27. War end saw him a Geschwaderkommodore of JG 3 with 114 kills to his account (including 26 four-engined bombers). He was awarded with Ritterkreuz on October 21, 1942 and on April 19, 1945 he became a recipient of Schwerten. Nevertheless this Emil belonged to the 2nd Staffel of JG 27 in all probability and Schroer never served within this part of JG 27. So, four kill marks on the rudder belonged to another, unidentified pilot. Red spinner and red outline of the fuselage number identify 2nd Staffel. Tento stroj bývá v nìkterých pramenech pøipisován Lt. Werneru Schroerovi, pøíslušníkovi 1. Staffel JG 27. Tento zkušený pilot dosáhl pod africkým nebem celkem 61 sestøelù, první z nich 19. dubna 1941 nad Tobrukem, kdy mu padl za obì Hurricane. Pozdìji, od dubna do èervna 1942 pùsobil Schroer ve funkci Gruppenadjutanta I./JG 27. Válku ukonèil jako velitel JG 3 se 114 vítìzstvími, vèetnì 26 ètyømotorákù. Dne 21. øíjna 1942 byl vyznamenán Rytíøským køížem, k nìmuž 19. dubna 1945 pøibyly meèe. Zobrazený Emil však nejspíše patøil do 2. Staffel JG 27, kde Schroer v dobì dosažení ètvrtého sestøelu nepùsobil. Symboly sestøelù na smìrovce tedy patøí jinému, dosud neustanovenému pilotovi. Èervený vrtulový kužel a lem trupového èísla znaèily pøíslušnost ke 2. Staffel. H66 119
19
7 S43
H420 120
6
17+18 ? 25
H11 62
14
H418 118
H418 118
H66 119
4
H420 120
4
1
H11 62 H13 3
S7
H418 118
H66 119 H11 62
H11 62
H420 120
2
S7 H65 18
17+18 ? 25
?14
H11 62
6
H420 120
7 H66 119
WHITE
H11 62
RED
H13 3
RLM 78
H418 118
RLM 79
H66 119
RLM 80
H420 120
RLM 70
H65 18
19
H418 118
eduard 13
flown by Hptm. Eduard Neumann, Gruppenkommandeure of I./JG 27, Ain-el-Gazala airfield, D Libya, Summer 1941 Eduard „Edu“ Neumann achieved his first kill within JG 27 on July 20, 1940 when he downed a Blenheim over Canal. He served as a commanding officer (Gruppenkommandeure) of I./JG 27 from July 1940 to June 10, 1941. Next day he assumed command of the whole JG 27. Seven kill marks (Abschussbalken) on the rudder appeared on the Neumann´s Emil around June 15, 1941 when he shoot down his seventh „African“ victim. Double chevron on the fuselage identifies Gruppenkommandeure´s personal mount. Neumann downed 13 enemy aircraft in total during WWII (incl. 2 during Spanish Civil War). Prvního sestøelu v øadách JG 27 dosáhl „Edu“ Neumann 20. èervence 1940, kdy nad Kanálem sundal Blenheim. Ve funkci Gruppenkommandeure I./JG 27 pùsobil od èervence 1940 do 10. èervna 1941, kdy pøevzal velení celé JG 27. Sedm symbolù sestøelù (Abschussbalken) na smìrovce ukazuje, že v této podobì stroj létal okolo 15. èervna, kdy Neumann dosáhl sedmého sestøelu nad Afrikou. Dvojitý klín na trupu symbolizuje letoun pilotovaný velitelem Gruppe. Celkové Neumannovo váleèné skóre èinilo 13 sestøelù, vèetnì dvou bìhem španìlské obèanské války.
S3 S4
H70 60
H64 17
4
4 S8
1
H413 113
H11 62 H6 6
S7
H67 115
H11 62
H70 60
H65 18 H11 62
H64 17
2
S7 H65 18
17+18 ? 25
H11 62
H70 60
6
H64 17
16 H64 17
5
H413 113
14
WHITE
H11 62
RLM 04 YELLOW
H413 113
GREEN
H6 6
RLM 65
H67 115
RLM 02
H70 60
RLM 71
H64 17
RLM 70
H65 18
H413 113
eduard
E 3./JG 27, Ain-el-Gazala airfield, Libya, spring / summer 1941 This aircraft is depicted on the series of shots made by official German photographer shortly after 3rd Staffel´s arrival to North Africa. This Emil ended his life in Cyrenaika when he fell into British hands during German retreat. Later on the fuselage without engine was seen at a wreckyard. The camouflage scheme consists of RLM 78 undersides and RLM 79 Sand Yellow uppersides. Dark Green RLM 80 dots on the uppersides imitate a typical look of North-African desert. Tento letoun se dostal do hledáèku oficiálního fotografa pouhých nìkolik dní poté, co 3. Staffel pøilétla na africké bojištì. Tento stroj svou pou v Africe také skonèil, když bìhem ústupu padl do rukou Britù. Jeho vrak byl na konci roku 1941 k vidìní na jednom z vrakoviš. Kamuflážní schéma tvoøila modrá RLM 78 na spodních a boèních plochách. Pískovou RLM 79 na horních plochách doplòovaly skvrny tmavì zelené RLM 80, díky èemuž perfektnì splývaly s typickou podobou severoafrické pouštì.
H66 119
5
H420 120
10
H11 62
6
17+18 ? 25
H418 118
H418 118
H66 119
H420 120
4
4
9
H11 62
S7
H418 118
H66 119 H11 62
H420 120
H413 113
S7
9
H65 18
17+18 ? 25
H11 62
6
H420 120
12 H66 119
WHITE
H11 62
RLM 04 YELLOW
H413 113
RLM 78
H418 118
RLM 79
H66 119
RLM 80
H420 120
RLM 70
H65 18
5
H418 118
eduard 15
Bf 109E-7 Trop S30
STENCIL VARIANTS S23
S37 S16
S38 ? S43 S45
S29
S34
87
S27
S27
S27
Rotring
S42
S11
S44
S10
S24 ? S32
S28
S20a S39
S40
S16
S14
S22a
S26
S17
S31
S31 S19
S19
S18
S18
S15
S12 S44 S23
S28
S24 ? S32
S22b S35
S20b
S26
S36 S15
16
© EDUARD M.A. 2013
www.eduard.com
eduard
Printed in Czech Republic
