Tajemství proutěného košíku (upravený text podle M. Zinnerové)
1. kapitola – Konec prázdnin .............................................................. 3 2. kapitola – Stěhování ...................................................................... 5 3. kapitola – Stodola ......................................................................... 7 4. kapitola – Loukov ........................................................................ 10 5. kapitola – Stoh ........................................................................... 12 6. kapitola – Hvězdy ....................................................................... 14 7. kapitola – Rodiče ........................................................................ 16 8. kapitola – Pes ............................................................................. 18 9. kapitola – Rozlámané pastelky ...................................................... 20 10. kapitola – Setkání v lese ............................................................ 22 11. kapitola – Trest ......................................................................... 25 12. kapitola – Zídka ........................................................................ 27 13. kapitola – Fotografie .................................................................. 30 14. kapitola – Dědeček .................................................................... 32 15. kapitola – Zmije ........................................................................ 34 16. kapitola – Loupežník .................................................................. 36
1. kapitola – Konec prázdnin Byl konec prázdnin a Klárka s bratrem Vojtou byli u babičky v Janovicích. Klárka s Vojtou babičku občas zlobí. Klárka seděla na peci a byla smutná. Musí odjet z Janovic. V Janovicích chodila do školy od první do čtvrté třídy. Bydlela s babičkou, protože maminka měla hodně práce, a tatínek by se o Klárku a Vojtu nedokázal postarat. Ale teď si rodiče chtějí Klárku odvézt do Prahy. Klárka se těší na maminku. Klárčina maminka se jmenuje Miriam a je divadelní herečka. Klárčin tatínek se jmenuje Jaroslav a je moc přísný. Klárka má proto radši maminku. Klárka se těší do Prahy. Ale také se Klárce bude stýskat po Janovicích. Klárka má v Janovicích kamarády. Kamarádi se jmenují Tonda a Vláďa. S Vláďou kamarádí Klárka nejvíc. Klárka skočila dolů z pece a šla pryč z kuchyně. Vojta se zeptal: „Kam jdeš? Já jdu s tebou.“ Klárka Vojtovi neodpověděla a odešla. 3
Klárka vyběhla na půdu. Na půdě bylo okno. Z okna viděla Vláďův dům. Klárka vytáhla sešit, pastelky a začala kreslit. Obrázky dá Tondovi a Vláďovi na památku. Klárka nechce, aby na ni Tonda s Vláďou zapomněli. Slovníček na peci (pec) = místo, na kterém se vaří jídlo (dříve se na peci i spalo)
přísný (přísnost) = má rád dobré chování Klárce se bude stýskat = Klárce bude smutno neodpověděla (neodpovědět) = nic neřekla na půdu (půda) = pokoj pod střechou na památku (památka) = věc, která nám připomene člověka
4
2. kapitola – Stěhování Vláďův táta se stěhuje z Janovic. Vláďa je na tátu naštvaný a nechce se s ním rozloučit. Klárka uviděla z okna nákladní auto. Nákladní auto zastavilo u Vládi před domem. Muži začali do auta nosit nábytek. Klárka uviděla před domem i Václava. Václav je Vláďův tatínek. Vláďův táta se stěhuje pryč, protože už nemá rád maminku. Má rád jinou paní, která se jmenuje Božena a bydlí v Loukově. Václav se proto stěhuje do Loukova. Vláďův dědeček chodil před domem. Byl rozzlobený a kopl do kbelíku. Václav chtěl, aby jel dědeček s ním. Dědeček ale nechtěl a šel si sednout na lavičku před dům. Klárka přiběhla k Václavovi a ptala se: „Pane Václave, vy se stěhujete?“ Václav odpověděl krátce: „Jo.“ Klárka byla smutná. Myslela si, že se Vláďa stěhuje také. Dědeček přišel ke Klárce a řekl: „Neboj se, Vláďa tu zůstane.“ 5
Klárka se usmála. Chtěla s Vláďou mluvit, ale nikde ho neviděla. Klárka šla Vláďu hledat. Vláďa stál v pokoji u okna a díval se před dům. Viděl Klárku, ale nešel za ní. Vláďa už nechtěl vidět tátu, protože se na něj zlobil. Myslel si, že táta má v Loukově práci. Vláďa vůbec nevěděl, že se táta stěhuje k nové paní. Václav zavolal na Vláďu a chtěl se s ním rozloučit. Nikdo ale neodpověděl. Václav vzal z boudy psa Ajaxe a odjel. Klárka vyšla z kůlny a najednou uviděla Vláďu před domem. Klárka řekla: „Všude tě hledám, Vláďo! Kde jsi byl?“ Vláďa odpověděl: „Byl jsem schovaný. Nechtěl jsem mluvit s tátou.“ Slovníček naštvaný = zlobí se rozloučit se (loučit se) = obejmout někoho nebo podat ruku před odchodem stěhuje se (stěhovat se) = mění místo, kde bydlí (dům, byt) do kbelíku (kbelík) = ulehčuje práci; nosí se v něm voda nebo dřevo
z kůlny (kůlna) = dům, do kterého se dává nářadí
6
3. kapitola – Stodola Klárka s Vláďou šli do stodoly a ustrojili se do starých šatů. Klárka dostala nápad. Klárka s Vláďou šli po obědě do stodoly. Ve stodole bylo hodně věcí. Klárce se nejvíce líbily staré šaty. Klárka s Vláďou si vybírali šaty. Klárka si oblékla dlouhé bílé šaty. Vláďa si oblékl starý černý kabát, na hlavu si dal klobouk a do ruky si vzal hůl. Klárku napadlo, že by mohli vylézt nahoru na trámy. Vzala Vláďu za ruku a společně vylezli na trám. Klárka řekla Vláďovi: „Teď trám přejdeš. A budeš mít zavřené oči!“ Potom stáhla Vláďovi černý klobouk přes oči. Vláďa natáhl ruce před sebe a ušel pár kroků. Potom se zastavil a sundal si klobouk. Bál se jít dál po trámu. Nechtěl spadnout dolů na zem. Vláďa řekl: „V tom klobouku nemůžu dýchat. Zkus ten trám přejít ty.“ Klárka odpověděla: „Dobře. Tak se na mě dívej.“ 7
Klárka udělala dva kroky. Najednou do stodoly vešel Vojta. Klárka se lekla a spadla dolů. Měla ale štěstí, protože spadla do slámy. Sláma byla měkká a Klárce se nic nestalo. Vojta se začal smát. Klárka křikla na Vojtu: „Co tu děláš? Kvůli tobě jsem spadla!“ Vojta řekl: „Už jsem se vyspal a chci si s vámi hrát. Ustrojte mě do šatů a půjdeme ven.“ Klárka vytáhla šaty a ustrojila Vojtu. Potom šly děti k hájovně. V hájovně bydlí Tonda. Tonda je jejich kamarád. Cestou děti potkaly Vláďovu maminku. Vláďova maminka se jmenuje Hanka. Maminka šla domů z nákupu. Vláďa se rozloučil s Klárkou a Vojtou. Šel s maminkou domů, aby jí pomohl s taškami. Vláďa s maminkou přišli před dům a zastavili se. Uviděli dědečka. Dědeček seděl na lavičce a byl smutný. Maminka šla k dědečkovi a řekla: „Zůstaneme tady spolu, dědečku.“ Dědeček odpověděl: „Ano, zůstaneme a budu vám pomáhat.“ Maminka se na dědečka usmála. Slovníček ustrojili se (ustrojit se) = vzali si na sebe oblečení do stodoly (stodola) = dům, do kterého se dávalo obilí
na trámy (trám) = zpevňují dům
8
bál se (bát se) = měl strach do slámy (sláma) = suché obilí
k hájovně (hájovna) = dům, ve kterém bydlí myslivec
9
4. kapitola – Loukov Václav se stěhuje do Loukova. V Loukově na Václava čeká jeho nová paní. Paní se jmenuje Božena a má syna Zdeňka. Nákladní vůz odjel z Janovic a zastavil až v Loukově před domem. Zdeněk s maminkou vyšli před dům. Z auta vyběhl Ajax a začal na Zdeňka štěkat. Zdeněk šel od Ajaxe pryč, protože se ho bál. Václav řekl Ajaxovi: „Lehni!“ Potom se Václav přivítal s Boženou a Zdeňkem. Zdeněk pomohl Václavovi přestěhovat věci z nákladního auta do domu. V poledne je zavolala Božena na oběd. Po obědě se šli Václav se Zdeňkem projít po domě. Vešli do jednoho z pokojů. Zdeněk řekl Václavovi: „Tento pokoj bude tvůj.“ Václav se Zdeňkem začali stěhovat věci do pokoje. 10
Zdeněk se zeptal: „Kam dáme tuhle skříň?“ Václav odpověděl: „Dáme ji do rohu.“ Václav se Zdeňkem pracovali celé odpoledne. Božena potom pověsila čistou záclonu. Václav zapojil televizi. Po večeři se všichni dívali na televizi. Měli radost, že jsou spolu. Naopak Vláďa v Janovicích byl smutný. Chyběl mu táta. Vláďa si lehl do postele, přikryl se dekou a čekal na maminku. Maminka přišla k Vláďovi a zeptala se: „Ty ještě nespíš?“ Vláďa odpověděl: „Ne, čekám na tebe.“ Maminka se posadila na postel a pohladila Vláďu po vlasech. Vláďa řekl: „Mami, prosím, vyprávěj mi.“ Maminka odpověděla: „Už nejsi malý kluk!“ Vláďa se ale na maminku smutně podíval. Maminka se zeptala: „A co ti mám teda vyprávět?“ Vláďa odpověděl: „Vyprávěj mi o sobě.“ Maminka začala povídat a Vláďa byl spokojený. Chytil maminku za ruku a usnul. Slovníček do rohu (roh) = místo, kde se setkávají dvě zdi záclonu (záclona) = látka, která se dává do okna, aby nebylo vidět z venku do místnosti zapojil televizi (zapojit) = uvedl televizi do provozu přikryl se (přikrýt se) = dal na sebe peřinu
11
5. kapitola – Stoh Děti šly na pole, kde byl stoh. Na stohu si hrály a povídaly. Když se začalo stmívat, děti odešly domů. Jednoho dne šly děti na pole, kde byl stoh. Děti skákaly ze stohu na zem. Skákaly a skákaly, dokud nebyly unavené. Potom si sedly na stoh a povídaly si. Klárka se zeptala Tondy: „Víš, že Vláďovi odjel tatínek? Odjel do Loukova a bude tam dlouho!“ Tonda se zeptal Vládi: „Proč odjel? Má tam práci?“ Vláďa jenom přikývl. Nechtěl mluvit o důvodu tátova stěhování. Klárka se zeptala Vládi: „Proč jsi nešel za tátou, když tě volal?“ Vláďa odpověděl: „Nechtěl jsem, aby se táta stěhoval. Řekl jsem tátovi, že s ním nebudu mluvit. A proto jsem za ním ani nešel.“ Klárka se ptala dál: „Neměl jsi strach, že ti dá táta na zadek? Kdyby tě našel, jak se schováváš.“ Vláďa jen zavrtěl hlavou.
12
Slunce se začalo schovávat za lesem a pomalu se stmívalo. Děti musely být do tmy doma, a proto vyrazily směrem k domovu. Vláďa řekl Klárce: „Byl bych rád, kdybys chodila do páté třídy s námi.“ Vojta odvětil Vláďovi: „Nebude chodit s vámi do školy. Klárka mě bude vodit v Praze do školky. Maminka to říkala.“ Slovníček na stoh (stoh) = vysoká hromada slámy unavené (únava) = být bez síly přikývl (přikývnout) = sklonil hlavu dopředu; používá se pro souhlas strach = obávat se (bouřky, tmy) zavrtěl (zavrtět) = točil hlavou do stran; používá se pro nesouhlas
13
6. kapitola – Hvězdy Klárka s Vojtou pomáhali babičce. Babička zavařovala. Večer si Klárka s Vojtou povídali. Klárka vyprávěla Vojtovi o hvězdách. Na stole stály sklenice. Celý dům voněl po jablkách a koření. Babička nosila do kuchyně zavařené třešně, jahody a rybíz. Babička byla unavená a čekala, až přijdou děti domů. Podívala se z okna a viděla, že už jdou. Děti po chvíli přišly do kuchyně. Klárka se zeptala babičky: „Babičko, proč jsi nakrmila králíky?“ Babička odpověděla: „Králíci už měli hlad. Dneska jdete domů pozdě.“ Vojta křikl: „Jéé, tady to voní!“ Běžel k plotně a podíval se do hrnce. Vojta se zeptal babičky: „To je pro nás?“ 14
Na plotně stál hrnec s rozvařenými jablky a Vojta je ochutnal. Rozvařená jablka měl moc rád. Babička řekla Vojtovi: „Neboj se, všechny sklenice s jablky si odvezete do Prahy.“ Klárka si všimla mísy plné jablek. Nabídla babičce, že jablka oloupe. Babička měla radost. Když Klárka babičce pomůže, bude kompot dříve hotový. Po práci si Vojta s Klárkou lehli na pec a povídali si. Vojta řekl Klárce: „Až budu velký, budu létat letadlem.“ Klárka se zeptala: „A přineseš mi hvězdu?“ Vojta odpověděl: „Na hvězdách se přistává. Letadlo by hvězdu neuneslo!“ Klárka zalhala: „Jsou velké hvězdy, na které se létá. A potom jsou malé hvězdy. Malé hvězdy si dávají princezny na hlavu.“ Vojta se zeptal: „A jak se k nim princezny dostanou?“ Klárka odpověděla: „Malé hvězdy rostou na stromě, a tak si je můžou natrhat.“ Vojta se zeptal: „A na kterém stromě?“ Klárka odpověděla: „No přece na švestce.“ Vojta se zeptal: „Nemám nějaké hvězdy natrhat?“ Klárka mu to zakázala, protože venku byla tma a zima. Slovníček zavařovala (zavařovat) = upravila jídlo pro delší výdrž koření = směs, která vylepšuje chuť a vůni jídla k plotně (plotna) = deska, na které se vaří jídlo hrnec = nádoba, ve které se vaří jídlo ochutnal (ochutnat) = vzal si trochu jídla do úst rozvařená jablka = jablka uvařená do měkka všimla si (všimnout si) = uviděla nabídla (nabídnout) = Klárka navrhla, že babičce pomůže oloupe (oloupat) = sundá slupku z jablek kompot = ovoce uvařené do měkka neuneslo (neunést) = nemá dost síly zalhala (zalhat) = neříkala pravdu 15
7. kapitola – Rodiče Za Klárkou a Vojtou přijeli rodiče a přivezli jim dárky. Rodiče řekli Klárce, že s nimi do Prahy nepojede. Klárka zůstane v Janovicích u babičky. Klárka se ráno vzbudila a podívala se na Vojtu. Vojta ještě spal, a proto šla Klárka na půdu. Sedla si k oknu a začala kreslit stoh a koupání v rybníce. Rozhodla se, že nakreslí i Janovice. Z okna viděla celé Janovice. Najednou uviděla auto rodičů. Klárka dala obrázky do skříně a běžela ven. Vojta už se také probudil a běžel s Klárkou přivítat rodiče. Rodiče vešli do kuchyně a vyndali dárky. Vojta dostal trumpetu, ze které měl velkou radost, a utíkal ven troubit. Klárka dostala voskové pastelky a šla si kreslit. Rodiče si sedli ke Klárce a povídali si. Klárka se dozvěděla, že maminka musí jet do Polska. Bude tam hrát v divadle. Tatínek se o Klárku a Vojtu nedokáže sám postarat. A proto Klárka ještě zůstane v Janovicích.
16
Klárka měla radost, že zůstane u babičky a běžela za Vláďou. Vláďa byl na zahradě a sekal trávu pro králíky. Klárka Vláďovi řekla, že bude do páté třídy chodit v Janovicích. Vláďa měl velkou radost. Vojtu přestalo troubení bavit a šel domů. V kuchyni uviděl pastelky a jednu si vzal. Tatínek řekl Vojtovi: „Ty pastelky patří Klárce, tak je polož.“ Maminka ale řekla: „Vojto, pojď si ke mně sednout. Tady máš papír a nakresli mi hezký obrázek.“ Vojta začal kreslit. Zatlačil na pastelku a zlomil ji. Tatínek se rozzlobil, vzal pastelky a šel hledat Klárku. Klárka byla s Vláďou na zahradě. Klárka se zeptala Vládi: „Nepůjdeme na stoh? Mohli bychom zavolat na Tondu.“ Vláďa řekl: „Dnes nemůžu jít na stoh. Musím pomáhat mamince.“ Vláďa se otočil ke Klárce zády a šel domů. Najednou ke Klárce přiběhl tatínek a v ruce držel pastelky. Tatínek se zeptal Klárky: „Kde jsi byla? Všude jsem tě hledal. Podívej se na ty pastelky. Vojta je zlomil.“ Tatínek dal pastelky Klárce a šel domů. Klárka běžela za Vláďou a řekla mu: „Podívej se, rodiče mi dovezli pastelky.“ Vláďa řekl Klárce: „Jsou moc hezké.“ Klárka pastelky rozlámala a dala půlku pastelek Vláďovi. Vláďa Klárce poděkoval a šel domů. Slovníček přivítat = říct „ahoj“ trumpetu (trumpeta) = hudební nástroj troubit = vydávat zvuky hraním na trumpetu voskové pastelky (vosková pastelka) dozvěděla se (dozvědět se) = zjistila nedokáže se postarat = neumí pečovat rozlámala (rozlámat) = udělat z jednoho velkého kusu více malých kusů 17
8. kapitola – Pes Zdeněk s Václavem jeli do lesa pro dřevo. Hajný jim nějaké dřevo prodá. Zdeněk ráno pomáhal Václavovi. Skládali na podlahu nová prkna, ale měli jich málo. Václav řekl, že pojedou do lesa pro dřevo. Ze dřeva udělají další prkna. Hajný byl Václavův dobrý kamarád. Určitě mu nějaké dřevo prodá. Václav se Zdeňkem jeli na motorce do lesa. Zdeněk se Václava pevně držel, aby nespadl. Za chvíli dojeli na začátek lesa. Václav se Zdeňkem našli hajného kousek od cesty. Hajný je pozdravil a slíbil jim dřevo. Václav hajnému poděkoval.
Hanka seděla za kravínem a jedla svačinu. Dívala se k lesu a přemýšlela. Najednou z lesa vyběhl pes. Ucítil Hančinu svačinu a běžel k ní, protože měl hlad. Hanka řekla psovi: „Pojď ke mně, pejsku.“ Pes přiběhl blíž. 18
Hanka řekla: „Hodný pes, hodný. Vezmi si kousek chleba.“ Pes se ani nepohnul. Najednou přiběhl Vláďa. Vláďa se zeptal maminky: „Nevíš, čí je ten pes? Ještě jsem ho tady neviděl, ale moc se mi líbí.“ Maminka odpověděla: „Nevím, koho je to pes. Najednou ke mně přiběhl.“ Maminka dala kousek chleba Vláďovi, aby zkusil nakrmit psa. Vláďa řekl psovi: „Pojď ke mně, pojď si vzít chleba.“ Pes se k Vláďovi přiblížil a za chvíli si od něj vzal kousek kůrky. Pes poznal, že mu Vláďa nechce ublížit a přitulil se k němu. Vláďa se zeptal maminky: „Můžu si ho nechat? Když si táta odvezl Ajaxe.“ Maminka mu to dovolila a Vláďa měl velkou radost. Slovníček prkna (prkno) = kus dřeva
nepohnul se (nehýbat se) = neudělal žádný pohyb kousek chleba = trochu chleba - část ublížit = udělat někomu něco špatného přitulil se (přitulit se) = lehl si blízko
19
9. kapitola – Rozlámané pastelky Tatínek se zeptal Klárky, kdo rozlámal její pastelky. Klárka to nechtěla tatínkovi říct. Tatínek našel Klárčiny rozlámané pastelky. Tatínek se zeptal dětí: „Kdo ty pastelky rozlámal? A proč druhá půlka pastelek chybí?“ Klárka s Vojtou neodpověděli. Tatínek své děti znal. Věděl, že se odpověď nedozví a šel si číst noviny. Klárka odešla z kuchyně a běžela na půdu. Vytáhla obrázky a prohlížela si je. Potom si vzala čistý papír a nakreslila Vláďova nového psa. Obrázek uklidila do skříně a běžela za Vláďou. Vláďu našla i se psem na zahradě. Vláďa řekl psovi: „Done, vyskoč!“ Pes se ani nehnul. Dědeček řekl: „Ne, na Dona taky neslyší.“ Děti volaly na psa a zkoušely různá jména. Psovi se žádné jméno nelíbilo. 20
Najednou pes skočil na Vojtu. Vojta se lekl a křikl: „Běž pryč, ty čerte jeden!“ Pes zaštěkal. Jméno Čert se mu líbilo. Vláďa měl radost ze jména, které se líbilo i pejskovi. Děti běhaly po zahradě a volaly na Čerta. Najednou si Klárka vzpomněla na kamaráda Tondu. Klárka řekla klukům: „Půjdeme za Tondou a ukážeme mu Čerta.“ A všichni běželi k hájovně, kde Tonda bydlí. Slovníček nehnul se (nehnout se) = neudělal žádný pohyb
21
10. kapitola – Setkání v lese Děti chtěly vyzkoušet, jestli umí Čert stopovat. Šly do lesa a Čert je hledal. V lese Vláďa potkal lesníka. Tondovi se Čert líbil. Tonda řekl: „Vyzkoušíme, jestli Čert umí stopovat.“ Vláďa řekl dětem: „Tak dobře. Všichni se schovejte a já vás s Čertem budu hledat.“ Klárka vzala Vojtu za ruku a běžela najít skrýš. Tonda běžel pryč od Klárky a Vojty. Tonda nechtěl, aby byli schovaní kousek od sebe. Čert by je hned našel. Vláďa s Čertem zůstali sami a čekali, až se děti schovají. Po chvíli Vláďa zakřičel: „Už můžu jít?“ Nikdo neodpověděl, aby neprozradil svoji skrýš. 22
Vláďa řekl Čertovi: „Tak jdeme, Čerte. Hledej!“ Čert běžel mezi smrky a Vláďa běžel za ním. Doběhli až na paseku a uviděli pokácené stromy. Na jednom z pokácených stromů seděl lesník. Lesník uviděl Vláďu a usmál se. Vedle lesníka ležela stará taška a Čert se k ní rozběhl. Vláďa zavolal na Čerta: „Nech být tu tašku! Hledej Tondu!“ Čert neposlechl Vláďu a doběhl až k tašce. Lesník chytil Čerta za kůži na zádech a vyzvedl ho k sobě. Čert zakňučel. Lesník se zeptal Vládi: „To je tvůj pes? Dej mi ho. Jeho kůže by se mi hodila na zimu. Hřála by mi záda.“ Vláďa neodpověděl, protože měl z lesníka strach. Lesník řekl: „Dávej na Čerta pozor. V lese se psi střílejí, protože loví lesní zvířata.“ A pustil Čerta na zem. Vláďa zavolal na Čerta a běželi pryč od lesníka. Cestou z paseky našli Tondu schovaného pod kamenem. Potom hledali Klárku s Vojtou. Netrvalo jim to dlouho, protože Vojta dělal hluk. Prozradil tak sebe i Klárku. Slovníček stopovat = sledovat někoho podle stop lesníka (lesník) = člověk, který se stará o les
skrýš = místo, kde nás nikdo nenajde na paseku (paseka) = místo v lese, kde jsou vykácené stromy pokácené stromy = stromy, které byly už staré a mohly by spadnout 23
zakňučel (kňučet) = vydal zvuk, protože ho to bolelo hluk = hlasitý zvuk prozradil (prozradit) = nechtěně se ukázal
24
11. kapitola – Trest Klárka s Vojtou byli potrestáni, protože přišli pozdě domů. Klárka musela nakreslit tatínkovi obrázek. Klárka s Vojtou přišli pozdě domů. Tatínek řekl Klárce a Vojtovi: „Dneska vás potrestám tak, že půjdete spát bez večeře. Zítra pomůžete babičce v kuchyni. Klárko, ty mi nakreslíš obrázek.“ Byl večer a maminka s tatínkem se dívali v obýváku na televizi. Babička děti litovala, proto přišla za dětmi do kuchyně a dala jim chleba s máslem. Děti druhý den pomáhaly babičce a Klárka kreslila tatínkovi slíbený obrázek. Klárka podala hotový obrázek tatínkovi. Tatínek měl z obrázku velkou radost. Klárka běžela na půdu. Otevřela skříň a vyndala obrázky. Všechny obrázky byly okousané. Na půdě byly myši a okousaly obrázky. Klárka byla smutná, protože obrázky byly zničené.
25
Klárka se rozhlédla po půdě, protože chtěla obrázky schovat, a našla košík. Do košíku položila všechny okousané obrázky a na ucho košíku uvázala provaz. Volný konec provazu hodila přes trám a začala za něj tahat. Košík vytáhla nahoru a provaz omotala kolem trámu. Košík byl v bezpečí. Klárka měla radost a šla do kuchyně. Tatínek řekl Klárce: „Běž najít Vojtu a pojedeme na výlet.“ Tatínek s maminkou zabalili jídlo a společně vyrazili na cestu. Slovníček potrestám (potrestat) = dát někomu trest za špatné chování slíbený obrázek = Klárka kreslí obrázek, který slíbila tatínkovi košík vytáhla nahoru = košík dostala do vzduchu, aby se k němu nedostala žádná myš vyrazili (vyrazit) = začátek cesty
26
12. kapitola – Zídka Vláďa pomáhal mamince postavit plot z cihel. Najednou se objevil táta, který jim s plotem pomohl. Vláďa šel mamince pomáhat se zídkou. Po cestě procházeli lesníci a povídali si. Vláďa zaslechl jejich rozhovor. Dozvěděl se, že jeho táta se odstěhoval k jiné paní. Vláďa s dědečkem podávali mamince cihly. Dědečka bolela záda a musel si odpočinout. Najednou uslyšeli motorku. Táta se na ně přijel podívat. Táta řekl: „Ahoj, rodino!“ A šel k Vláďovi, aby ho pohladil po hlavě. Táta se zeptal maminky: „Co to tu děláte?“ Maminka odpověděla: „Stavíme plot.“ Táta se zeptal: „Proč děláš plot z cihel? Lepší je udělat plot z drátu, ne?“ Maminka neodpověděla.
27
Táta se díval na zídku. Viděl, že je křivá a strčil do ní. Zídka byla špatně postavená a celá spadla. Táta chtěl zídku znovu postavit. Táta řekl mamince a Vláďovi: „Hanko, ty budeš přesívat písek. Vláďo, ty mi budeš podávat cihly.“ Václav si vyhrnul rukávy a řady cihel rychle přibývaly. Vláďa se zeptal táty: „Táto, zůstaneš s námi doma?“ Táta nevěděl, co má odpovědět. Po chvíli řekl Vláďovi: „Podávej mi ty cihly rychleji. U práce se nemluví.“ A pokračují v práci, dokud nejsou všichni unavení. Táta řekl mamince: „Mám po té práci žízeň a půjdu se napít. A vezmu si nářadí, které jsem tu zapomněl. Mám ho na půdě.“ Maminka jen přikývla. Vláďa šel za tátou na půdu. Vláďa se zeptal táty: „Tati, proč ses od nás odstěhoval?“ Táta odpověděl: „Už jsem ti to říkal. Mám tam práci.“ Táta viděl, že mu Vláďa nevěří. Táta řekl Vláďovi: „Vysvětlím ti to, až budeš starší.“ Vláďa řekl tátovi: „Já vím, že teď bydlíš u jiné paní.“ Táta se zeptal Vládi: „To ti řekla máma, že jo?“ Vláďa zavrtěl hlavou. Táta řekl: „Máma chtěla, abych odešel. Já bych s vámi zůstal.“ Táta se k Vláďovi otočil zády a šel za maminkou. Táta se zeptal maminky: „Ty jsi mu řekla, že mám jinou paní? Domluvili jsme se, že mu to neřekneme!“ Maminka odpověděla: „Nic jsem mu neřekla. Dozvěděl se to asi od někoho z vesnice. Ale byla bych radši, kdyby se to dozvěděl od nás.“ Táta byl rozzlobený. Nastartoval motorku a odjel. Hanka si chtěla s Vláďou promluvit, a proto na něj zavolala. Vláďa maminku slyšel, ale neodpověděl. Nechtěl si s ní povídat. Teď chtěl být sám.
28
Slovníček se zídkou (zídka) = plot z cihel
rozhovor = povídání mezi dvěma a více osobami z drátu (drát) = vypadá jako provaz, ale je vyrobený z různých kovů křivá = zídka nebyla rovná přesívat = oddělovat hrubý a jemný písek od sebe rukávy (rukáv) = část trička, do které dáváme ruce, když se oblékáme dozvěděl se (dozvědět se) = zjistil nějaké informace
29
13. kapitola – Fotografie Klárka s Vojtou si šli hrát k babičce do pokoje. Vojta zničil fotografie, které měla babička na památku. Klárka s Vojtou přišli za babičkou a prosili ji. Chtěli si hrát v jejím pokoji. Oba se tvářili smutně, a proto je tam babička pustila. Vojta kreslil auto. Nestačil mu papír a pokreslil i dečku na stole. Věděl, že se babička bude zlobit. Chtěl proto babičce udělat radost. Podíval se po pokoji a uviděl babiččiny fotografie. Babička měla fotografie pověšené na zdi. Fotografie byly černobílé a Vojtu napadlo, že je vylepší. Vzal si pastelky a začal fotografie vybarvovat. Klárka se na Vojtu nedívala. Vytáhla z krabice perly, prstýnky a hrála si s nimi. Najednou do pokoje vešla babička a lekla se. Babička zakřičela: „Klárko! Vojto! Co jste to udělali?“ Babička se na děti zlobila. 30
Vojta se zeptal babičky: „Babičko, líbí se ti teď ty fotografie? Podívej se na dědečkovy modré oči.“ Babička řekla Vojtovi: „Dědeček měl ale hnědé oči!“ Babičce se najednou udělalo špatně. Klárka běžela pro prášek, který babičce pomůže od nevolnosti. Babička odvedla děti z jejího pokoje a šla si odpočinout. Děti byly už do konce dne hodné. Děti nechtěly, aby babička žalovala rodičům. Slovníček zničil (zničit) = Vojta vybarvil černobílé fotografie a snížil tak babiččinu radost z fotografií fotografie = obraz lidí, zvířat, věcí žalovala (žalovat) = stěžovat si na někoho
31
14. kapitola – Dědeček Vláďa byl naštvaný a zboural mamince kus zídky. Večer se Vláďa nechtěl s nikým bavit. Děda mu ráno všechno vysvětlil a spravili spolu zídku. Byl večer a maminka čekala na Vláďu. Bylo už pozdě a rozhodla se, že ho půjde hledat. Maminka nevěděla, že je Vláďa už dávno doma. Schovával se na zahradě a nechtěl s nikým mluvit. Vláďa došel k zídce a podíval se na ni. Nelíbila se mu a zboural vrchní řadu cihel. Maminka vyšla z domu a uviděla Vláďu. Vláďa prošel kolem maminky do domu a ani se na ni nepodíval. U večeře bylo ticho. Po jídle Vláďa běžel do svého pokoje. Maminka šla za ním a našla ho schovaného pod dekou. Promluvila na něj, ale Vláďa se ani nehnul. Maminka odešla z pokoje. Byla moc smutná, protože si s ní Vláďa nechtěl promluvit. Bylo ráno a do Vláďova pokoje svítilo slunce. Dědeček stál u postele a třásl s Vláďou, aby se probudil. Vláďa otevřel oči. Dědeček se zeptal Vládi: „Proč jsi včera zboural ty cihly?“ 32
Vláďa odpověděl: „Byl jsem naštvaný, protože máma vyhodila tátu z domu. Táta s námi chtěl zůstat.“ Dědeček řekl Vláďovi: „Aha. A Kdo ti to řekl?“ Vláďa odpověděl: „Táta mi to řekl.“ Dědeček se posadil a řekl: „Máš pravdu. Maminka řekla tátovi, aby odešel. Ale táta mamince moc ublížil. Maminka ho musela poslat pryč.“ Vláďa řekl dědečkovi: „Já vím, jak táta mamince ublížil. Vím, že si táta našel novou paní.“ Dědeček nevěděl, co na to má Vláďovi říct. Proto jen přikývl. Po snídani šli ven spravit zídku. Dědeček s Vláďou spravili zídku. Vláďa uklidil nářadí a omyl se. Potom vzal Čerta a běželi do vesnice. Vláďa chtěl jít za maminkou do práce, ale Čert běžel do lesa. Vláďa nemohl Čerta nechat samotného a běžel za ním. Slovníček naštvaný = zlobit se na někoho zboural (zbourat) = spadl na zem pod dekou = Vláďa byl celý schovaný pod peřinou = nebyl vidět ublížil (ublížit) = udělal někomu něco, co se nedělá (lež)
33
15. kapitola – Zmije Vláďa šel s Čertem do lesa. Když si hráli, kousla Čerta zmije. Vláďa donesl Čerta k silnici. Chtěl sehnat pomoc. Čertovi a Vláďovi se v lese moc líbilo. Vláďa si mohl natrhat dozrávající borůvky a Čert očichával zvířecí nory. Vláďa házel klacky daleko od sebe a Čert je nosil zpátky. Vláďu hra bavila a nevšiml si, že je kousek od něj zmije. Zmije se cítila ohrožená a měla strach. Proto chtěla Vláďu kousnout. Ale Čert zmiji viděl a skočil před Vláďu. Chtěl Vláďu ochránit. Zmije kousla Čerta a odplazila se pryč. Vláďa vzal Čerta do náruče a běžel k silnici. Chtěl sehnat pomoc. Čert měl vyplazený jazyk a ztěžka dýchal. Vláďa na silnici poznal auto Klárčiných rodičů. Začal na ně mávat, ale oni nezastavili.
34
Vláďa brečel. Vzal Čerta do náruče a choval ho. Najednou se na silnici objevil lesník s koňmi a zastavil u Vládi. Lesník se zeptal Vládi: „Proč brečíš?“ Vláďa odpověděl: „Čerta kousla zmije. Musí k doktorovi.“ Lesník se zeptal: „A tobě ta zmije nic neudělala?“ Vláďa zavrtěl hlavou. Lesník vzal Čerta do vozu a řekl Vláďovi, aby si k němu sedl. Vláďa vylezl a sedl si vedle lesníka. Čerta si položil na klín. Lesník řekl: „Vezmu tě do města. Tak hyje!“ Dojeli k nemocnici a Vláďa seskočil dolů z vozu. Vzal Čerta a běžel do nemocnice. Vláďa se zeptal vrátného: „Pane vrátný, kde Čert dostane injekci? Chci, aby se uzdravil.“ Vrátný se podíval na Čerta a řekl Vláďovi: „Ten pes už injekci nepotřebuje. Je mi to líto.“ Vláďa začal brečet. Přijel pozdě a Čert byl mrtvý. Slovníček zvířecí nory = díra v zemi, kde žijí různá zvířata klacky (klacek) = kousek větve od stromu cítila se ohrožená = bála se; myslela si, že jí chce někdo ublížit brečíš (brečet) = když máme o někoho strach, tak nám můžou téct slzy brečíme na klín = Vláďa seděl a Čerta si položil na stehna vrátného (vrátný) = člověk, který hlídá vstup do budovy
35
16. kapitola – Loupežník Zdeněk vyřezal ze dřeva loupežníka. Václavovi se loupežník moc líbil. Zdeněk vyřezal krásného loupežníka. A maminka se lekla. Zdeněk se těšil, až ukáže loupežníka Václavovi. Najednou se ozval zvuk motorky, na které přijel Václav. Maminka se podívala oknem ven a usmála se. Zdeněk běžel do chodby a postavil loupežníka naproti dveřím. Václav vešel do domu a lekl se loupežníka. Potom uviděl Zdeňka a usmál se. Zdeněk řekl Václavovi: „Vyrobil jsem ho sám. Líbí se ti?“ Václav si vzal loupežníka do ruky a usmál se na Zdeňka. Václav řekl Zdeňkovi: „Ten se ti povedl. Čím jsi ho vyřezal?“ 36
Zdeněk ukázal Václavovi malý nůž. Václav řekl: „Musím ti koupit pořádné nářadí. Tenhle nůž si nech na čištění hub v lese.“ Zdeněk měl velkou radost. Maminka zavolala na Václava a Zdeňka ať jdou obědvat. Václav se u oběda zeptal Zdeňka: „Ty ještě neznáš mého syna Vláďu, viď? Je to hodný kluk. Určitě se spolu budete kamarádit.“ Zdeněk neodpověděl. Nechtěl se kamarádit s Václavovým synem. Maminka si všimla, že je u stolu nějaké ticho. Maminka proto řekla: „Zítra vám musím udělat svačiny.“ Václav řekl: „No jo, zítra jde Zdeněk do školy. Jak se těšíš, Zdeňku?“ Zdeněk odpověděl: „Těším se na kamarády, ale do školy se mi nechce.“ Slovníček vyřezal (vyřezat) = upravil dřevo pomocí nože loupežníka (loupežník) = pohádková bytost, která krade nářadí = pracovní nástroje (například dláto)
37
