kontrola Ferencová: pozor Syrakusy jsou s y , mnohokrát jsem opravila, ale asi ne všude. Jinak super. Komedie plná omylů – (The Comedy of Errors) 1593 - William Shakespeare
UMĚLECKÝ TEXT Angelo: Slyšíte, kterak usiluje: řetěz – Antifolus Efesan: Ten dejte paní, ať vám zaplatí. Angelo: Však víte, že jsem vám jej právě dal. Pošlete řetěz, neb mne s důkazem. Antifolus Efesan: Fuj! Humor váš utíká přes čáru. Kam dal jste řetěz? Ukažte mi jej. Kupec: Má píle nesnese těch žertů déle. Řekněte, pane, chcete zaplatit? Sic vydám jej soudnímu sluhovi. Antifolus Efesan: Vám zaplatit? Co vám mám zaplatit? Angelo: Peníze, které za řetěz jste dlužen. Antifolus Syrakusan: Nic nejsem dlužen, až dostanu řetěz. Angelo: Vždyť před půl hodinou jsem vám jej dal. Antifolus Efesan: Nic jste mi nedal: vy mne urážíte. Angelo: A vy mne ještě víc, že zapíráte: považte, že se o můj úvěr jedná. Kupec: Tedy jej zatkněte k mé žádosti. Soudní sluha: To učiním, ve jménu knížete mne poslechnete.
NEUMĚLECKÝ TEXT Příjemně odlehčená a nenáročná adaptace jedné ze Shakespearových nejkratších her. Komedie omylů možná není ukázkou toho nejlepšího, co kdy Shakespeare napsal, ale jako lehká letní fraška může fungovat dobře, pokud dostane dostatečný náboj a spád. Režie Jamese Cellana Jonese uspěla jenom částečně (začátek má sice dobré tempo, ale postupně ho Jones spíše ztrácí, než aby ho gradoval, v závěru se naštěstí zase vzchopí) a film tak táhnou spíše dobří herci, kteří si tenhle středomořský úlet docela užívají. Michael Kitchen v roli obou Antifolů je příjemně ironický a rezervovaný, Roger Daltrey mu se svým širokým křivým úsměvem zdatně sekunduje jako pár bezelstných, na facky a pohlavky uvyklých Dromiů a Suzanne Bertish je solidní, uměřeně saňovitá Adriana; největšími hvězdami jsou tu ovšem herci starší generace: Charles Gray jako autoritativní Vévoda a Cyril Cusack jako ztrápený otec Egeon s přehledem drží nebezpečně dlouhou první scénu hry a v závěru je navíc doplní grandiózní, nekompromisní abatyše Wendy Hiller. Pozornosti rozhodně neunikne ani Sam Dastor jako zženštilý zlatník Angelo, jehož každé zdrobnělé gesto je samo o sobě malý šperk. Jones ale bohužel nevydoloval ani zdaleka všechen komický potenciál téhle hry a některé scény a postavy nedosahují takového účinku, na který obvykle mají. Díky své lehkosti a fraškovitosti Komedie omylů přímo vybízí režiséry k různým příběhovým ozdobám a dramatickým přívěškům – Jones se rozhodl obohatit svou produkci o skupinku kočovných mimů, kteří měli dokrášlovat celou hru svými výstupy, ale ti ve výsledku nejsou tak zajímaví, natož vtipní, jak nejspíš bylo zamýšleno. Finále, které v textu působí trochu nedovařeně, tu má překvapivou energii a správnou gradaci... Teprve nedávno vyšel na DVD záznam slavného muzikálového zpracování od Trevora Nunna (1978) a to je jako adaptace Komedie omylů bezkonkurenční. (16.4.2009, anonym)
1. umělecký text - interpretace textu, zařazení ukázky do díla a jeho anotace – - v ukázce se hádá Angelo (zlatník) s Antifolem efezským, že mu má zaplatit za zlatý řetěz, který měl pro manželku, ale dal ho špatnému Antifolovi, tento Antifolus tedy tvrdí, že žádný řetěz nedostal, tudíž ani nemá za co platit, scéna vrcholí zatčením… - ukázka se nachází v jednání čtvrtém v prvním výjevu někde v půlce (kniha má 5 jednání), to je přibližně na začátku druhé poloviny díla, scéně předchází začátek prvního výjevu, kdy se Angelo (zlatník) baví s kupcem o sumě, kterou mu prý zlatník dluží, jde o zlatý řetěz, který si Antifolus efezský objednal pro svou ženu, zlatník ho udělal, ale předal ho druhému Antifolu, který se o to dále nestaral, zlatník tedy teď čeká na peníze od Antifola, ale vymáhá je již od toho pravého Antifola, efezského, tedy zároveň špatného, aby mohl vrátit peníze kupci, tedy nastává problém… po ukázce má nastat Antifolovo zatčení, vchází na scénu Dromio syrakůzský, tedy sluha našeho Antifola s řetězem, Antifolus ho pošle ihned ke své ženě, Dromio už u ní byl, nevěděl přesně, proč se k nim ženy chovaly, tak jak se chovaly, ale už mu to začíná všechno docházet… -postavy: Solinus – vévoda z Efezu , známý Antifola z Efezu, na začátku hry Egeona zatýká pro jeho prohřešky Egeon – kupec ze Sirakuz, otec obou Antifolů, Antifolus syrakuzký u něho vyrůstal a řekl svému synovi o jeho ztraceném bratrovi Antifolus efezský – syn Egeona a Emílie, v bouři o otce a bratra přijde, z matkou doplují do Efezu, zde se stane místním pánem se svou ženou, všichni ho znají jako věrného, přátelského, pravdomluvného, spravedlivého, jako člověka, který má svůj humor, který jedná hned, svého sluhu ale bije… Antifolus syrakuzký – syn Egeona a Emílie, v bouři přišel o svou matku a bratra a doplul s otcem do Syrakuz, o svém druhém bratrovi věděl, tak se ho vydal hledat, když mu dá někdo peníze, nechá si je, neptá se po jejich původu, využije dané věci… v průběhu hry se zamiluje do Luciany Dromio efezský – sluha Antifola efezského, věrně svému pánovi slouží, je sebelítostný jako jeho dvojče bratr, má svůj humor, zpestřuje svými výstupy vtipnost hry Dromio sirakuzký – stejná charakteristika jako u bratra Baltazar - kupec Angelo – zlatník, přítel Antifola efezského Dva kupcové Skřipec – školmistr, zaklínač Emílie – abatyše, žena Egeona, byla oddělena od obou synů Adriana – žena Antifola efezského Luciana – její sestra Lucka – služka Adriany …. - děj: - celý příběh se odehrává v jednom dni a to v Efezu, ději předchází příběh, kdy je Syrakuský kupec Egeon odsouzen k smrti efezským vévodou a hned nato mu vypovídá svůj příběh, který ho k porušení malicherného zákona vedl, vypráví o bouři, která jeho rodinu potkala na moři a která ho odloučila s jedním synem a jeho sluhou od manželky a druhého syna s jeho sluhou, tím vzbudí ve vévodovi lítost a proto dává kupci jeden den na to, aby se z trestu vykoupil, po rozdělení na moři krutou bouří Egeon se synem a sluhou doplují do Syrakůz a matka Emílie z druhými chlapci do Efezu, kde ji od syna odloučí, tak odejde do kláštera, jeden z bratrů – Antifolus Syrakuský o svém druhém bratrovi ví, tak se ho vydá hledat i se svým společníkem Dromiem, doplují do Efezu i když neví, že jejich bratři žijí zrovna zde, další scéna se pak odehrává na efezském tržišti, kde si je všichni pletou, včetně efezského Antifola ženy a služky, hned od příjezdu přichází jeden omyl za druhým, jsou si totiž k nerozeznání podobni a to i jmény a dokonce i některými povahami – mají i skoro stejné sluhy, scéna v podsatě
vrcholí domněnkou, že se pan Antifolus efezský zbláznil, na samém konci díla, kdy již vedou Egeona na popravu, abatyše Emilie vše zachrání, řekne, že je jeho žena a matka obou Antifolů a všem vše objasní, na konečném výstupu jsou viděny všechny role celé hry. -jazykové prostředky -jde o rané období autorovy tvorby, ve hře zdvojnásobuje dvojici dvojčat a tím i počet omylů a záměn osob, hra je psaná i nespisovným jazykem, jsou použity hrátky se slovy, složené do vtipných souvětí (zejména u obou Dromiů) -
Dromio Nejdřív mi dvě vrazil, a pak mě vyrazil, čímž mě urazil, ale nedorazil, madam. … Dromio Tak dlouho mi ho vtloukal do hlavy, že jsem z toho celej tumpachovej. - hra splňuje předpoklady pro frašku – jednoduchost, účinnou zápletku založenou na komické situaci, energii, prudkost, rychlé tempo…, ve hře (spíše na začátku) se prolíná Egeonovo osudové vyprávění s řečí zákona a moci, celá hra je také vlastně celá složená z paradoxů a protikladů, střet vnitřních životů a pocitů postav, do českého jazyka přeložili - Josef Václav Sládek, František Vrba, Martin Hilský -zařazení do autorovy tvorby- Shakespearova tvorba se dá rozdělit do tří období: do 1. období z let 1591 – 1600 se řadí především komedie a dramata, v 2. období z let 1601 – 1608 autor píše z větší části pesimistická díla a to tragédie a sonety a do 3. období od roku 1609 patří romantické hry. - dílo: Historické hry – např. Richard II. a III., Jindřich IV., V., VI., a VIII.(Henry …), dále komedie – tedy Komedie omylů (1593, The Comedy of Errors), Zkrocení zlé ženy (1594, The Taming of the Shrew) – jde o velmi žádanou ženu, která si volí mezi snoubenci, jde i o sázku, dále např. Sen noci svatojánské (1596, A Midsummer-night's Dream) – antické postavy, mladá bezhlavá láska dvou párů, je zde zápletka s lesními vílami a skřítky… další známější komedií je Kupec benátský (1597, The Merchant of Venice) atd… Mezi známější tragédie patří - Romeo a Julie (1595, Romeo and Juliet) – nešťastná láska mladičkého páru, kteří se něžně milují, jsou však každý z jiné společenské vrstvy a sňatek tak nepřipadá v úvahu, příběh končí nespravedlivě tragicky dvojí sebevraždou… další s názvem, Julius Caesar (1599), Hamlet (1604) – Hamlet je stateční syn dánského krále, který je otráven Hamletovým strýcem, Hamlet chce svého otce pomstít a předstírá šílenství, všichni umírají, ať nešťastnou náhodou, nebo z vlastního rozhodnutí, Hamlet na konci před svou smrtí stihne zabít zlého strýce Klaudia a tím pomstít svého otce, Othello (1605) – příběh je o plánované lsti Othellova praporečníka na svého pána, chce se dostat na jeho místo, na to jde přes strašlivé vraždy včetně své manželky a chce prchnout, Othello se probodne, ztratil i svou ženu, praporečník je mučen a nucen k přiznání…, Macbeth (1606), Král Lear (1606, King Lear) a další… jako pohádkovou hru neboli romanci napsal Shakespeare např. dílo Bouře (1612, The Tempest) – renesanční poetické drama s trochou mýtu, jde i o kouzelnou magii, a rozepři mezi třemi bratry, dále psal básně…. -autorovi současníci (i dřívější, ale většinou se přiřazují do skupiny s Williamem): Anglie – Geoffrey Chauser – Canterburské povídky – cesta na pohřeb, příběhy, povídky… Francie – Francois Villon – Malý testament – odkaz, satira, melancholie, zoufalství, Velký testament – závěť, provokativní narážky, smrt… Španělsko – Miguel de Cervantes Saavedra – Důmyslný rytíř Don Quijote dela Mancha – bláznovství
Itálie – Dante Alighieri – Božská komedie – les, peklo, očistec…, Giovanni Boccacio – Dekameron – příběhy, lidé… -život autora: William Shakespeare, je považován za největšího dramatika světové literatury, neví se přesné datum narození, odhaduje se 23.4.1564, protože pokřtěn byl jistě 26.4.1564, narodil se v Anglii ve Stratfordu nad Avonou, jeho otec pracoval zřejmě jako rukavičkář a jeho matka Mary pocházela ze staré zemanské rodiny, ve svém rodném městě ( Stratford nad Avonou) vystudoval, v 18 letech se oženil se starší ženou Annou Hathawayovou (v té době 26let), která již tou dobou čekala dítě- Sussana se narodila půl roku po svatbě, později měli ještě dvojčata Judithu a Hamneta, ten však v 11 letech zemřel, což jistě poznamenalo Shakespearovu tvorbu (Hamlet..?), po narození dvojčat byl Shakespeare spatřen naposledy na křtu dětí pak na 7 let zmizel, před rokem 1592 se Shakespeare připojil ke kočovným divadelníkům, poté přišel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech, stal se také spolumajitelem divadla, ale v letech 1593 až 1594 byla londýnská divadla zavřena kvůli epidemii moru, po této epidemii se stal členem nové divadelní společnosti Služebníci lorda komořího, kde působil jako herec a dramatik, poté se přemístili do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné jeho desetiny, byl dobře zajištěn, roku 1613 divadlo vyhořelo, společnost se opět přesunula, pro Shakespeara tak končí dramatická tvorba a vrací se za manželkou a dcerami do svého rodiště, kde zůstane až do své smrti, umírá 23.4.1616, na své narozeniny, bylo mu připsáno 37 děl, vynikal jedinečnou představivostí, do úst svých hrdinů vkládal úvahy o běžné životní skutečnosti i hluboké zamyšlení nad smyslem lidské existence -jeho díla byla i vícekrát filmově zpracována i divadelně – např. Romeo a Julie (1996)-s herci Leonardo DiCaprio a Claire Danes v hlavních rolích, konkrétně toto dílo bylo sehráno asi nejvíce, dále např. Hamlet (2009) – Japonsko – pod režií Gregory Doran s herci - David Tennant, Patrick Stewart, Penny Downie, Oliver Ford Davies a Mariah Gale, ale byly natočeny filmy i o příběhu samotného Shakespeara, jako je např. (i můj oblíbený) Zamilovaný Shakespeare – (1998) v hlavní roli s Gwyneth Paltrow a Geoffrey Rush atd… 2. neumělecký text - interpretace ukázky-autor poukazuje na filmové zpracování a dále pod svým subjektivním pohledem o hře jako takové, komentuje herecké a zpracovávací výkony, představuje jména herců jednotlivých rolí, také autor mluví o tom, že režisér nevyužil všech možností, k vtipnějšímu uchopení filmu, které sama hra nabízí, dále, že si režisér přidal postavy mimy, kteří by měli obohacovat scénu… - stanovit slohový útvar a styl- publicistický styl, recenze na filmové zpracování - typické jazykové prostředky- ukázka je psaná v hezkém spisovném jazyce autora, který tuto hru velmi dobře zná, názory mají hlavu a patu… - souvislosti mezi texty - NT je recenzí na filmové zpracování komediálního dramatu „Komedie plná omylů“ psána velkým dramatickým mistrem, autor recenze poukazuje na režisérovo upravení rolí i přidání rolí mimů - autorův názor- autor hodnotí film ne moc kladně, píše sice o dobrém výkonu herců, kteří se ale tak snaží zastínit ne úplně dobré zpracování režiséra, dotýká se lehce i samotného Shakespeara, když říká, že nejde o hru,
která by byla někde mezi těmi lepšími, že je to pouhá fraška, ani na vsazení mimů se autor netváří zrovna nadšeně, že prý úplně nesplnili účel, ale velice chválí muzikálové zpracování od Trevora Nunna (1978)
