Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta Doktorská vědecká konference 6. února 2012
T T THINK TOGETHER
Think Together 2012 Vzdělávání pro venkov – porovnání Škol obnovy venkova a místních akčních skupin Education for Rural Areas – Comparison of Schools of Rural Renewal and Local Action Groups
Hana Balzerová
204
Abstrakt
Key Words
Vzdělávání pro venkov je v České republice realizováno především prostřednictvím dvou specializovaných organizací – Škol obnovy venkova a místních akčních skupin. Příspěvek přináší srovnání Škol obnovy venkova (ŠOV) a místních akčních skupin (MAS) na základě analýzy jak celkové situace v oblasti vzdělávacích projektů a aktivit obou organizací, tak implementace 5 vybraných vzdělávacích projektů. Za tímto účelem bylo využito především polostandardizovaných rozhovorů se zástupci obou organizací a sekundární analýzy webových stránek ŠOV a MAS a dokumentů vztahujících se k vybraným projektům.
Education for rural areas, school of rural renewal, local action group, educational project, educational activity
Klíčová slova Vzdělávání pro venkov, Škola obnovy venkova, místní akční skupina, vzdělávací projekt, vzdělávací aktivita
Abstract Education for rural areas in the Czech Republic is realized mainly by two specialized organizations – schools of rural renewal and local action groups. The paper deals with the comparison of schools of rural renewal (SchRR) and local action groups (LAG) on the basis of the analysis of the overall situation of educational projects and activities of both organizations and the analysis of implementation of 5 educational projects. For this purpose semi-standardized interviews with representatives of both organizations and secondary analysis of web pages of SchRR and LAGs and documents related to chosen projects were used.
Think Together 2012
ÚVOD Soudobá společnost je nazývána vzdělanostní společností, a tudíž logickým doprovodným jevem toho je její zaměření na lidské zdroje z pohledu znalostí, dovedností a kvalifikace. Kvalifikovanost (kvalifikovaností se zde rozumí kvalifikovanost obyvatel žijících na určitém území, která zahrnuje nejen jejich vzdělanostní strukturu, ale také schopnosti vzdělávat se více či méně formalizovanými způsoby a používat získané znalosti a dovednosti za účelem povýšení kvality žití v místě) je považována za jeden z hlavních faktorů rozvojového potenciálu i v regionálním úhlu pohledu. Podle Schumachera (2000) začíná rozvoj vzdělanými, dobře organizovanými a dobře disciplinovanými lidmi a bez těchto lidí jsou všechny zdroje zcela latentní a nevyužité. Proto je vzdělávání důležitým procesem pro rozvoj venkova, protože díky němu obyvatelé mohou vytvářet a šířit inovace, využívat zdroje a potenciál regionu a rozvíjet lokalitu a region prostřednictvím tzv. endogenního přístupu. K tomu je třeba také znát potenciál daného regionu, je třeba znát místní zdroje, místní historii, přírodní a kulturní památky a další důležité skutečnosti, které mohou regionu poskytnout výhodu a mohou být využity pro jeho rozvoj. Důležitým konceptem pro rozvoj určitého regionu je koncept místní a regionální identity, která může být definována jako vztah mezi člověkem a místem, kde žije (Zich 2003). Síla místní a regionální identity ovlivňuje ochotu obyvatelstva poznávat a využívat potenciál daného regionu. Obyvatelé se silnou místní a regionální identitou chtějí zvýšit kvalitu života v místě (regionu) a tudíž se účastní vzdělávacího Dostupné z: http://www.thinktogether.cz/
procesu, aby byli schopni vytvářet a šířit inovace s využitím potenciálu příslušného regionu. Inovace spojené se znalostmi jsou totiž dle konceptu učících se regionů předpokladem pro konkurenceschopnost regionu. Zdrojem takové konkurenceschopnosti jsou pak tzv. tacitní znalosti (Maskell a Malmberg 1999), které na rozdíl od kodifikovaných znalostí nejsou nijak standardizované a lze je získat pouze na základě přímé zkušenosti a participací na příslušné činnosti (Hudson 1999). Vzdělávání pro venkov je v České republice realizováno prostřednictvím dvou specializovaných organizací – Škol obnovy venkova (ŠOV) a místních akčních skupin (MAS), které jsou zaměřené především na venkovské obyvatelstvo (ostatní vzdělávací organizace se pochopitelně také zabývají vzděláváním, ale již ne přímo vzděláváním pro venkov). Školy obnovy venkova poskytují vzdělávání pro venkovské obyvatelstvo. První Školy obnovy venkova začaly v České republice vznikat v roce 1997, poslední pak o deset let později, v roce 2007. Období mezi těmito lety můžeme označit jako „zlatý věk“ Škol obnovy venkova, neboť jejich založení a fungování bylo v tomto období podporováno z národních zdrojů - z Programu obnovy venkova. Místní akční skupiny jsou díky přístupu, který provádějí, považovány za jednoho z nejdůležitějších aktérů, který může podporovat rozvoj venkova. Tento přístup se nazývá Leader a je charakterizován endogenním principem, partnerstvím veřejného a soukromého sektoru, vytvářením společné místní rozvojové strategie, budováním místních sociálních sítí a důrazem na inovativnost, integrovanost a projekty spolupráce (The Council of the European Union 2005). Přístup Leader byl odstartován v České republice oficiálně v roce 2004 jako iniciativa Leader (i když dle Maurel /2008/ již před ISBN: 978-80-213-2275-2
jeho oficiálním zahájením byly v ČR realizovány aktivity odpovídající přístupu Leader). V současné době je uplatňován jako osa IV. Programu rozvoje venkova. Hudečková a Balzerová (2010) označují tento přístup jako jedinečný přístup k novému evropskému programu rozvoje venkova, jehož základním rysem je jeho cílové zaměření na vytvoření pravidelné územní veřejné správy. Kromě výše uvedených 7 zásad (charakteristik, principů) přístupu Leader může každý členský stát EU zavést další zásady pro realizaci tohoto přístupu na svém území. V případě České republiky byly přidány 3 zásady, které byly stanoveny Národní sítí MAS ČR (Ministerstvo zemědělství České republiky 2009). Jedním z těchto principů je zaměření na vzdělávací aktivity.
CÍL A METODIKA Účelem tohoto příspěvku je porovnat Školy obnovy venkova a místní akční skupiny z hlediska realizace vzdělávacích projektů a aktivit (pro účely tohoto článku jsou za vzdělávací aktivity považovány takové činnosti ŠOV nebo MAS, které mají jednorázový charakter a nejsou součástí žádného projektu). Pro zjištění rozdílů a podobností těchto objektů byly analyzovány postoje zástupců těchto organizací, jejich webové stránky a další dokumenty vztahující se k příslušným vzdělávacím projektům. Za účelem dosažení výše uvedeného cíle byly nejprve vybrány projekty Škol obnovy venkova a místních akčních skupin, které byly zaměřeny na vzdělávání. V dalším kroku byly tyto projekty rozděleny do jednotlivých skupin dle typu vzdělávací aktivity. Vzdělávací projekty pro následnou analýzu byly vybírány podle dvou kritérií. Za prvé tak, aby reprezentovaly nejčastěji zastoupené skupiny vzdělávacích projektů, a za druhé podle geografického umístění ŠOV nebo 206
MAS (zastoupena byla téměř polovina krajů ČR - Středočeský kraj, Liberecký kraj, Jihočeský kraj, Plzeňský kraj, Zlínský kraj a Ústecký kraj). Informace o vybraných projektech byly zjišťovány prostřednictvím polostandardizovaných rozhovorů s osobami, které se na realizaci projektů podíleli, tedy s představiteli ŠOV, projektovými manažery MAS, s realizátory konkrétních vzdělávacích projektů a také v jednom případě s účastníkem projektů. Celkem bylo provedeno 8 rozhovorů. Rozhovory trvaly v průměru 67 minut (nejkratší 20 minut, nejdelší 120 minut). První část rozhovorů (s představiteli ŠOV) byla provedena v rozmezí září – listopad 2010, druhá část (zástupci MAS, realizátoři projektů a účastníci vzdělávacích projektů) pak v rozmezí říjen – listopad 2011. Důvodem takového rozdělení byla skutečnost, že v rámci grantového projektu, jehož je příspěvek součástí, byla pozornost nejprve věnovaná pouze Školám obnovy venkova. Na základě rozhovorů se zástupci ŠOV byly do výzkumu zařazeny i místní akční skupiny, neboť to byly právě MAS, které dle zástupců ŠOV převzaly roli ŠOV v oblasti vzdělávání pro venkov. Polostandardizované rozhovory byly zaměřeny zejména na praktické zkušenosti zástupců ŠOV a MAS při realizaci vzdělávacích projektů a aktivit a na informace o realizaci konkrétních vzdělávacích projektů. Největší pozornost byla věnována informacím o průběhu vybraných projektů a zkušenostem s jejich realizací. Informace z rozhovorů byly doplněny sekundární analýzou webových stránek ŠOV a MAS a dokumentů vztahujících se k příslušným vzdělávacím projektům, které byly buď dostupné na oficiálních webových stránkách dané Školy obnovy venkova či místní akční skupiny a nebo byly poskutnuty během rozhovorů se zástupci ŠOV a MAS. Jednalo se zejména o části projektových žádostí a programy vzdělávacích kurzů a seminářů. ISBN: 978-80-213-2275-2
Analýza informací o vybraných projektech probíhala ve dvou krocích. V prvním kroku byly na základě doslovných přepisů rozhovorů vytvořeny okruhy témat, na které byla analýza zaměřena (např. zdroje financování projektů). Ve druhém kroku pak byla v rámci jednotlivých okruhů hledána klíčová slova (např. Evropský sociální fond), na jejichž základě pak bylo provedeno porovnání projektů. S ohledem na explorativní charakter studie nelze zjištění zobecnit na všechny vzdělávací projekty a aktivity realizované prostřednictvím ŠOV či MAS v České republice. Účelem empirické studie bylo poskytnout vhled do zkušeností vybraných subjektů a ty nově konceptualizovat tak, aby byl vytvořen základ pro navazující výzkum. Příspěvek je součástí projektu podpořeného z Interní grantové agentury PEF ČZU v Praze (IGA 201011190008 – Vzdělání pro venkov jako součást priorit regionálního rozvoje).
VÝSLEDKY Školy obnovy venkova V České republice existuje celkem 38 ŠOV (Webová stránka Evropského vzdělávacího fóra pro rozvoj venkova 2011). Přestože informace dostupné na jejich webových stránkách jsou značně odlišné z hlediska obsahu i kvantity, lze jejich prostřednictvím vytvořit základní přehled o činnosti ŠOV. Z celkového počtu 38 ŠOV je 22 z nich fungujících, 11 nefungujících a u zbylých 5 nebylo s ohledem na nedostupnost jakýchkoliv informací možné funkčnost posoudit. Při posuzování a hodnocení současné aktivity či neaktivity jednotlivých ŠOV bylo vycházeno z jejich internetových stránek, což na jedné straně umožňuje udělat si základní 207
přehled o funkčnosti jednotlivých ŠOV, ale na straně druhé může být poněkud zkreslující s ohledem na možnou odlišnou informační otevřenost ŠOV. Z hlediska prostorového rozložení pokrývají Školy obnovy venkova celé území České republiky (všech 14 krajů), avšak s různou hustotou. Nejvíce ŠOV působí ve Středočeském kraji (5 ŠOV), který je následován krajem Královéhradeckým a Jihomoravským (vždy 4 ŠOV). Naopak na druhém konci pomyslného žebříčku se umístil kraj Karlovarský a Olomoucký, kde v každém z nich existuje pouze 1 ŠOV. Z dostupných materiálů vyplývá také relativně časté propojení ŠOV s místními akčními skupinami a případně jejich úzká provázanost s obecním úřadem, která je často personifikována aktivitou starosty dané venkovské obce. Z hlediska projektů realizovaných v rámci jednotlivých ŠOV se jedná o široké spektrum projektů a aktivit, přičemž relativně nejčastěji jsou zastoupeny projekty týkající se nezaměstnanosti, environmentální projekty, vzdělávací semináře zaměřené na problematiku získávání dotací ze strukturálních fondů a strategie rozvoje venkova a exkurze do úspěšných venkovských obcí v České republice i v zahraničí (tj. takových obcí, ve kterých byly realizovány projekty přispívající k rozvoji obce a k posílení místní identity). Jako cílová skupina vzdělávacích aktivit a projektů jsou nejčastěji zastoupeni starostové venkovských obcí a členové obecních zastupitelstev (případně další aktéři z vedení venkovských obcí). Podstatně méně častěji jsou zastoupeni lidé žijící na venkově, tedy široká veřejnost. Z pohledu financování jednotlivých projektů a akcí se uplatňují jak nadnárodní zdroje (Evropský sociální fond /ESF/, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova / EAFRD/), tak zdroje národní (Ministerstvo pro místní rozvoj /MMR/, Státní fond životního prostředí /SFŽP/), ale relativně ISBN: 978-80-213-2275-2
četné jsou také zdroje krajské (grantová schémata krajů). Tento mix zdrojů tedy koresponduje s třístupňovou realizací regionální politiky, resp. regionálního rozvoje na nadnárodní, národní a regionální úrovni. Příklady vzdělávacích projektů Škol obnovy venkova Pro podrobnější analýzu vzdělávacích projektů Škol obnovy venkova byly vybrány dva projekty – první projekt, Profesní příprava na venkově Královehradeckého kraje pro období 2007 – 2013, zastupuje jednu z nejčastějších skupin vzdělávacích projektů ŠOV, a to skupinu vzdělávacích seminářů zaměřených na rozvoj venkova (i když součástí projektu jsou i další aktivity). Druhý projekt, Unives – Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova, je zástupcem projektů, které jsou ŠOV realizovány méně často, tedy projektů, které směřují k posilování místní identity. Projekt „Profesní příprava na venkově Královehradeckého kraje pro období 2007 – 2013“ byl realizován v období leden 2006 – listopad 2007 firmou Tima Liberec, s. r. o., která je zařazena v seznamu ŠOV České republiky. Partnery projektu bylo Centrum pro komunitní práci střední Morava a Regional Development Agency Glacensis. Neformálním partnerem projektu pak byla Národní observatoř venkova, o. p. s. Projekt byl podpořen prostřednictvím Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů, a to ve výši 100 % uznatelných nákladů. Hlavním cílem projektu bylo zvýšení stability, udržitelnosti a absorpční kapacity místních akčních skupin v Královehradeckém kraji prostřednictvím vytvoření a následného ověření vzdělávacího programu určeného pro pracovníky MAS, externí poradce venkovských mikroregionů, členy řídících orgánů a případné další zájemce. Dle zástupce Tima Liberec, s. r. o. vychází projekt z předpokladu, že MAS jsou vysoce specializované organizace, 208
jejichž činnost vyžaduje odbornost a kvalitu práce. Realizace projektu spočívala v naplnění šesti aktivit. První aktivita byla zaměřena na analýzu situace místních akčních skupin a dobrovolných svazků obcí na území Královehradeckého kraje pomocí dotazníkového šetření a rozhovorů. Dále byly výstupy zjištěné v rámci první aktivity porovnány s místními akčními skupinami z jiných krajů v ČR a s místními akčními skupinami v rámci EU (tzv. benchmarking). Třetí aktivita spočívala v postupné přípravě vzdělávacích modulů (osnovy, učební plány i studijní materiály) na základě zahraničních zkušeností a potřeb MAS, které uvedli zástupci MAS v dotaznících v rámci analýzy současné situace MAS. Připravené vzdělávací moduly pak byly realizovány v období od října 2006 do července 2007 v rámci kurzu „Profesionálové v místních akčních skupinách“ (4. aktivita). Do kurzu bylo přihlášeno 35 osob, závěrečné zkoušky, na základě které pak úspěšní absolventi získali certifikát o absolvování kurzu, se účastnilo 24 osob a všichni závěrečnou zkoušku složili. V páté aktivitě byl podán návrh na akreditaci vzdělávacího programu na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (kurz byl akreditován po skončení projektu) a v šesté aktivitě byl pořádán závěrečný seminář, kde byly představeny hlavní přínosy projektu a zhodnocena jeho úspěšnost. Mezi očekávané dopady projektu patřilo dle zástupce Timy Liberec zejména zvýšení profesionálních znalostí a dovedností pracovníků MAS a navázání kontaktů pro vzájemnou pomoc a spolupráci MAS. Během realizace projektu nebyly zaznamenány žádné problémy. Druhým vybraným projektem je projekt Unives – Olomoucké vysoké školství partnerem moravského venkova, na jehož realizaci se podílí Středomoravská agentura rozvoje venkova (SMARV), která je zařazena mezi ŠOV působící v České republice. SMARV je výrazně propojena s MAS Partnerství ISBN: 978-80-213-2275-2
Moštěnka, a to zejména personálně. Dle zástupce SMARV vznikla SMARV jako servisní organizace pro MAS, tedy organizace, která pro MAS zajišťuje poradenství a zpracování důležitých strategických dokumentů i projektů. Žadatelem o podporu projektu Unives je Univerzita Palackého (konkrétně Katedra politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého), dalšími partnery jsou Moravská vysoká škola Olomouc a 4 místní akční skupiny (MAS Horní Pomoraví, MAS Regionu Poodří, MAS Moravský kras a MAS Moravská cesta). Projekt je financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost. Jedná se o tříletý projekt, který má být ukončen v listopadu 2012. Cílem projektu je posílení vzájemné spolupráce a vytvoření funkční partnerské sítě mezi olomouckými vysokými školami a moravským venkovem (reprezentovaným zapojenými MAS a SMARV). Dle zástupce SMARV je cílem projektu zejména podnítit zájem studentů o venkovský prostor, zacílit jejich bakalářské a diplomové práce do konkrétních lokalit a umožnit akademickým pracovníkům, aby mohli pří výuce využívat příklady dobré praxe, které poznají díky spolupráci s moravským venkovem. Kromě analýzy potřeb moravského venkova (dotazníkové šetření bylo součástí první fáze projektu), pořádání různých seminářů, workshopů a konferencí (např. Konference Venkov po roce 2013, která se uskutečnila v květnu 2010) a vytvoření a spravování webové stránky projektu je výstupem projektu také založení Centra pro spolupráci VŠ a venkova, které se nachází na Katedře politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Projekt směřuje k rozvoji konkrétní lokality (území působnosti zapojených MAS) a posiluje tak místní identitu obyvatelstva žijícího v této lokalitě.
209
Místní akční skupiny Místní akční skupiny (MAS) jsou důležitým aktérem v rámci rozvoje venkova a kromě jiných aktivit se zaměřují také na realizaci vzdělávacích činností pro venkov. V některých případech v těchto aktivitách spolupracují se ŠOV, v jiných případech činnost ŠOV částečně (zcela) nahrazují. Dle databáze místních akčních skupin působilo v České republice k 1.1.2011 celkem 160 místních akčních skupin (Webová stránka o přístupu Leader 2008). Některé zdroje ale uvádějí odlišné údaje. , např. dle Ministerstva zemědělství ČR (2009) existovalo 155 MAS. Rozdíl mezi oběma údaji bude ovlivněn faktem, že některé místní akční skupiny již nejsou aktivní, přesto stále zůstávají registrované v databázi MAS. Dle aktualizovaného seznamu MAS je v ČR aktivních celkem 145 místních akčních skupin (Tima Liberec a SEAL Praha 2010). Z informací, které bylo možné na internetových stránkách MAS dohledat (informace o realizovaných projektech poskytuje 127 ze 160 MAS), vyplývá, že alespoň jeden vzdělávací projekt či aktivitu v průběhu své činnosti realizovalo 109 MAS. Z hlediska geografického rozložení se nejvíce MAS realizujících alespoň jeden vzdělávací projekt či aktivitu nachází v Jihočeském a Olomouckém kraji (13 MAS), následují kraje Středočeský (12 MAS) a Královehradecký (11 MAS). Naopak nejméně MAS realizujících vzdělávací projekty či aktivity je v Karlovarském a Ústeckém kraji (4 MAS) a v Libereckém kraji (5 MAS). Podle informací z internetových stránek místních akčních skupin bylo realizováno na území České republiky celkem 183 vzdělávacích aktivit. Tyto aktivity byly zaměřené výhradně na poskytování informací o získání finančních prostředků z Programu rozvoje venkova a strategii rozvoje venkova. Dále bylo na území ČR realizováno prostřednictvím místních akčních ISBN: 978-80-213-2275-2
skupin 202 vzdělávacích projektů, které byly financovány nejen z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, ale také z jiných zdrojů (např. Evropský sociální fond), a které jsou zaměřeny na různé oblasti vzdělávání (viz dále). Největší počet vzdělávacích projektů byl realizován v Jihočeském kraji (32), Jihomoravském kraji (27) a Plzeňském kraji (26). MAS z Plzeňského kraje také uspořádaly nejvíce vzdělávacích aktivit (21). Stejný výsledek (21 vzdělávacích aktivit) vykázaly MAS ze Středočeského kraje. V Jihočeském kraji bylo realizováno 19 vzdělávacích aktivit a MAS ze Zlínského kraje, Olomouckého kraje a Pardubického kraje uspořádaly 17 vzdělávacích aktivit. Nejnižší počet vzdělávacích aktivit (3) a projektů (4) byl dosažen v Karlovarském kraji. To může být ovlivněno nejnižším počtem místních akčních skupin působících v tomto regionu a také nejnižším počtem obyvatel žijících v Karlovarském kraji. Nejvíce zastoupenou skupinou vzdělávacích projektů realizovaných prostřednictvím MAS jsou projekty zaměřené na pořádání vzdělávacích seminářů, kurzů a programů (59 projektů celkem). Nejčastěji se jednalo o kurzy jazyků a IT, následuje vzdělávání venkovských manažerů (jak napsat projekt, jak získat finanční podporu z Evropské unie, atd.) a kurzy zaměřené na posílení místní produkce a místního podnikání. Druhou nejčastější skupinou projektů jsou projekty, jejichž cílem je založení, vybavení a fungování Vzdělávacích center (41 projektů) a Muzeí (38 projektů) s různou tématikou (většinou specifickou pro daný region či obec). Informace o cílové skupině vzdělávacích projektů či aktivit byly dostupné na webových stránkách příslušných MAS jen přibližně u jedné šestiny vzdělávacích projektů. Z dostupných informací vyplývá, že nejčastěji byly cílovou skupinou opět starostové či zastupitelé obcí, případně podnikatelé a neziskové 210
organizace působící v daném regionu. Dále se také objevovali jako cílová skupina žáci základních škol či ženy na mateřské dovolené. Hlavním zdrojem vzdělávacích projektů a aktivit MAS je pochopitelně Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova. Minoritně pak byly zastoupeny Evropský sociální fond (prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost) a některá krajská grantová schémata. Příklady vzdělávacích projektů místních akčních skupin Výběr projektů MAS pro podrobnější analýzu vycházel z výsledků vstahujících se k nejčastějším skupinám vzdělávacích projektů podporovaných v rámci činnosti MAS. Pro podrobnější analýzu byl ze skupiny projektů zaměřených na realizaci vzdělávacích kurzů vybrán projekt Živá vesnice, realizovaný v období září - listopad 2010 Sdružením přátel Dlažovska, o. s. (nositel projektu) a Úhlavou, o.p.s. (realizátor projektu, vítěz výběrového řízení) prostřednictvím Místní akční skupiny Pošumaví. Cílem projektu bylo oživení venkovského prostoru prostřednictvím realizace kurzů zaměřených na seznámení se s informacemi potřebnými pro zahájení či rozšíření podnikání. Projekt získal 100% dotaci z Programu rozvoje venkova ČR a jeho předfinancování bylo zajištěno úvěrem. Propagace kurzů (resp. informování o konání kurzu) byla zajištěna jak prostřednictvím webových stránek nositele projektu, realizátora projektu i informačních center působících v regionu MAS Pošumaví, tak v místních novinách a zpravodaji MAS Pošumaví a v rádiích Český rozhlas Plzeň a Kiss. Kurzy byly pořádány ve třech obcích (Kdyně, Běšiny, Chanovice) tak, aby bylo pokryto co největší území MAS Pošumaví. Kromě seminářů rozdělených do tří výukových dnů (jednalo se o 13 témat týkajících se problematiky podnikání ISBN: 978-80-213-2275-2
na venkově) byla součástí kurzu společná exkurze, v rámci které účastníci kurzu navštívili některé úspěšné podnikatelské subjekty z území MAS (např. pekařství, mlýn, penzion, pohádkovou chalupu, muzeum či minipivovar). Právě tato část byla podle rozhovoru s jedním z účastníků kurzu nejvíce zajímavá, inspirující a prospěšná. Celkem za všechny obce se kurzu účastnilo 57 účastníků, přičemž 53 kurz i dokončilo a získalo osvědčení o absolvování kurzu. V jednotlivých obcích však byla účast rozdílná. Nejvíce účastníků měl kurz ve městě Kdyně (25 účastníků), kde ho dokončilo 21 osob. V obci Běšiny se kurzu účastnilo 19 osob, v obci Chanovice pak 13 osob. U obou obcí dokončili kurz všichni účastníci. Hypoteticky lze usoudit, že počet účastníků kurzu může ovlivnit jejich ochotu kurz skutečně dokončit, tedy že účast menšího počtu lidí účastníky kurzu více motivuje, neboť se mohou domnívat, že při menším počtu účastníků se jim vyučující více věnuje. Tento úsudek je však v rozporu s názorem manažera MAS Pošumaví a zástupce realizátora projektu, kteří nízkou účast v obci Chanovice označili za jediný problém projektu. V této obci očekávali realizátoři větší zájem, neboť tato obec má přes 1300 obyvatel. Naopak obec Běšiny s 800 obyvateli předpoklady realizátorů o účasti na kurzech předčila. Vliv na ochotu kurzy dokončit mohla také mít skutečnost, že pro účastníky je kurz zcela zdarma, tudíž účastníci nejsou v takové míře motivováni k jeho dokončení, na rozdíl od případu, že za absolvování kurzu zaplatí. Druhou nejvíce zastoupenou skupinou vzdělávacích projektů realizovaných v rámci činnosti MAS byly projekty vzdělávacích center. Reprezentantem takových projektů je projekt spolupráce tří MAS nazvaný Venkovské komunitní školy, realizovaný od ledna 2009 (zahájení příprav k realizaci projektu) do ledna 2011. Koordinační místní akční skupinou 211
byla MAS Sdružení Růže, působící na území Jihočeského kraje. Partnerskými MAS byly MAS Podhorácko z kraje Vysočina a MAS Nad Orlicí z Královéhradeckého kraje (území působnosti této MAS zasahuje částečně i do kraje Pardubického). Cílem projektu byla podpora rozvoje celoživotního vzdělávání a spolkové činnosti v regionech, podpora komunitního života v obcích a posílení pozice školských zařízení v obcích. V rámci každé MAS byly vybrány 3 obce (školská zařízení v obci), ve kterých byly komunitní školy založeny. Výběr školských zařízení byl veden velikostí obce, v které školské zařízení působilo, kontakty příslušných MAS se školskými zařízeními v okolí a ochotou školského zařízení účastnit se projektu. Dále bylo proškoleno 12 obecních koordinátorů, z nichž 9 se po absolvování kurzu skutečně stalo obecními koordinátory vybraných školských zařízení. Projekt byl rozdělen na část investiční a neinvestiční. Investiční část spočívala ve vytvoření zázemí pro existenci komunitní školy, tedy ve vybudování či rekonstrukci vhodných místností a jejich vybavení. Neinvestiční část pak představovaly samotné kurzy a semináře realizované v založených komunitních školách. Zaměření konkrétních kurzů vycházelo z výsledků anketního šetření mezi obyvateli, ve kterém obyvatelé mohli zvolit, o jaké kurzy by měli zájem. V rámci projektu bylo ve všech zapojených obcích (resp. školách) realizováno celkem 46 vzdělávacích kurzů, při kterých bylo proškoleno celkem 649 osob. Poskytované kurzy byly zdarma. Další činnost komunitní školy již závisela na aktivitě obecního koordinátora. A právě činnost a schopnosti obecního koordinátora byly zmíněny při rozhovoru s manažerkou koordinační MAS (MAS Sdružení Růže) jako hlavní důvody úspěšnosti či neúspěšnosti komunitní školy po skončení realizace projektu. V případě komunitních škol působících na území MAS Sdružení Růže totiž stále působí a je aktivní pouze jedna komunitní škola – ISBN: 978-80-213-2275-2
v ZŠ Ledenice, jejíž koordinátorka žije přímo v obci a je velmi aktivní. Další dvě komunitní školy na území MAS Sdružení Růže (v ZŠ Horní Stropnice a v ZŠ Malonty) v podstatě přestaly fungovat. Hlavním důvodem byla právě nízká aktivita obecních koordinátorů a fakt, že v obou případech koordinátoři studují ve vzdálených městech a tudíž nejsou stále přítomni v obci a nemohou tak kvalitně vykonávat funkci obecního koordinátora. Z rozhovoru s manažerkou MAS však vyplývá, že místní obyvatelé nemají v tyto obecní koordinátory takovou důvěru jako v případě obecního koordinátora v Ledenicích a že na kurzy v rámci komunitních škol pohlížejí skepticky. Samotná realizace tohoto projektu probíhala dle manažerky koordinátorské MAS také bez větších problémů. Problémem však byla zmíněná udržitelnost projektu po jeho ukončení, kdy dvě ze tří komunitních škol na území MAS Sdružení Růže v podstatě přestaly fungovat. Třetí nejčastější skupinou vzdělávacích projektů byly projekty, jejichž cílem bylo zřízení muzeí či expozic s především regionální tématikou. Příkladem takového projektu je projekt Expozice církevního umění Šluknovska realizovaný Římskokatolickou farností – děkanstvím Rumburk prostřednictvím MAS Šluknovsko. Cílem projektu je citlivým způsobem zrekonstruovat část budovy Lorety v Rumburku a zřídit zde expozici prezentující církevní dějiny regionu. Součástí expozice bude i audiovizuální technika a interaktivní prvky. Předpokládaným dopadem projektu je dle manažerky MAS zvýšení atraktivnosti regionu díky rozšíření nabídky pro cestovní ruch. Při schvalování projektu vznikl problém, kdy výběrová komise MAS nechtěla tento projekt podpořit. Důvodem byly podle manažerky MAS napjaté vztahy mezi městem Rumburk a zbytkem území MAS Šluknovsko. Při prvním pokusu o získání podpory byl projekt zamítnut, 212
při druhém pokusu skončil projekt jako náhradník. Projekt byl nakonec podpořen díky vyřazení jednoho z vybraných projektů kvůli administrativním problémům. V současné době se projekt nachází v počáteční fázi realizace, kdy se vybírají dodavatelé stavebních prací nutných ke zřízení expozice.
DISKUSE Z výše uvedené analýzy vyplývá, že taková realizace vzdělávacích projektů, která se nesetkává s většími problémy, vyžaduje ochotu příslušných rozhodovacích orgánů (především na úrovni MAS) tyto projekty podporovat. Další vliv mohou mít zkušenosti příslušné školy obnovy venkova či místní akční skupiny s přípravou a administrací projektů. Z analyzovaných projektů se setkal s vážnějšími problémy při přípravě či realizaci jen jeden projekt, Expozice církevního umění Šluknovska. Poznamenejme, že MAS Šluknovsko (jejímž prostřednictvím byl projekt realizován) bylo vybráno pro podporu v rámci PRV – osa IV. Leader 2007 – 2013 až v tzv. skupině 32+ (vybráno pro podporu 27.4.2009). Naopak MAS Pošumaví (projekt Živá vesnice) a MAS Sdružení Růže (Vesnické komunitní školy) byly podpořeny z Leader ČR 2004, 2005 i 2006 a na období 2007 – 2013 z PRV v rámci 1. skupiny (5.6.2008). MAS Sdružení Růže byla navíc jednou z 10 MAS podpořených v programovém období 2004 – 2006. Z toho můžeme odvodit, že ve vzdělávacích projektech nejsou většinou zapojováni vyloučení členové místních společenství („noví“ aktéři rozvoje venkova), ale spíše lidé, kteří s takovou činností již mají zkušenosti a kteří se již déle podílejí na rozvojových aktivitách dané oblasti, tedy tzv. elity místního vládnutí (např. Thuesen, 2009, Maurel, 2008, Shucksmith, 2000) formující tzv. projektovou třídu (Kovách a Kučerová, 2006). Zkušenosti s přípravou a realizací rozvojových projektů ISBN: 978-80-213-2275-2
se však nemusí projevit v naplnění očekávaných dopadů, jak ukazuje příklad projektu MAS Sdružení Růže, kdy po skončení realizace projektu přestala jedna ze zřízených venkovských komunitních škol prakticky fungovat. Činnost ŠOV je zaměřena z větší části na vzdělávání „technického, procesního“ charakteru a předávání kodifikovaných znalostí a z výrazně menší části na utváření místní identity obyvatel venkova posilováním povědomí o místně sdílených a zakořeněných tacitních znalostech. Jsou to právě tacitní znalosti, které, jak již bylo zmíněno výše, jsou zdrojem konkurenceschopnosti regionu a přispívají tím k jeho rozvoji. V případě místních akčních skupin je podíl projektů zaměřených na tacitní znalosti vyšší než u ŠOV. Pro rozvoj jednotlivých regionů je tedy důležité, aby ŠOV i MAS zvýšily podíl projektů směřujících k posílení regionální identity prostřednictvím zaměření na tacitní znalosti. U Škol obnovy venkovy i místních akčních skupin je patrný problém nedostatečné transparentnosti informací poskytovaných na webových stránkách těchto organizací. Více než 20% MAS a 31 % ŠOV v České republice neposkytuje informace o projektech, které realizovaly, nebo nespravují žádné internetové stránky. To znamená, že veřejnost neví, na co jsou použity finanční prostředky z veřejných zdrojů. Informace o využívání veřejných zdrojů mají zásadní význam pro zajištění legitimity a odpovědnosti veřejné správy a dosažení participativní demokracie (Commission of the European Communities, 2001). Problém transparentnosti informací u místních akčních skupin zaznamenávají také další výzkumníci (např. Lošťák a Hudečková, 2010). Navíc tato skutečnost ohrožuje fungování zejména Škol obnovy venkova, protože informace o možnostech vzdělávání v rámci ŠOV je nezbytné dostat k potenciálním příjemcům vzdělávacích 213
aktivit. V rámci případného navazujícího výzkumu by bylo zajímavé zjistit, proč některé ŠOV a MAS informace o svých činnostech neposkytují či proč vůbec nespravují webové stránky.
ZÁVĚR
Organizace
Zaměření projektů
Nejčastější cílová skupina
Zdroje financování
Školy obnovy venkova
vzdělávací kurzy zaměřené na problematiku získávání dotací ze strukturálních fondů a strategie rozvoje venkova , exkurze do úspěšných venkovských obcí, projekty v oblasti nezaměstnanosti a environmentální problematiky
starostové a zastupitelé obcí
ESF, EAFRD, MMR, SFŽP, grantové schémata krajů
Místní akční skupiny
vzdělávací kurzy a programy (kurzy jazyků a IT, vzdělávání venkovských manažerů a kurzy zaměřené na posílení místní produkce a místního podnikání), projekty směřující k zakládání a fungování vzdělávacích center či muzeí a expozic s regionální tematikou
starostové a zastupitelé obcí
Příspěvek se zaměřuje na porovnání vzdělávacích projektů realizovaných prostřednictvím Škol obnovy venkova a místních akčních skupin. Tabulka č. 1 shrnuje výsledky tohoto porovnání v základních oblastech.
EAFRD, ostatní zdroje pouze okrajově
Tabulka č. 1: Porovnání vzdělávacích projektů ŠOV a MAS
Podíl projektů zaměřených na posilování regionální identity je vyšší u místních akčních skupin, z čehož můžeme usoudit, že jsou to spíše místní akční skupiny, které realizují vzdělávací projekty a aktivity směřující ke zvýšení konkurenceschopnosti ISBN: 978-80-213-2275-2
příslušného regionu (prostřednictvím zaměření na tacitní znalosti a posílení regionální identity). Školy obnovy venkova využívají ve svých projektech možnosti spolupráce s jinými organizacemi (místními akčními skupinami, rozvojovými agenturami či univerzitami). Porovnání konkrétních příkladů vzdělávacích projektů Škol obnovy venkova a místních akčních skupin také ukázalo na důležitost zkušeností s realizací rozvojových projektů pro relativně bezproblémovou a úspěšnou realizaci takových projektů. Problémy, se kterými se analyzované projekty MAS potýkaly, se vztahovaly k ochotě rozhodovacího orgánu MAS daný projekt podpořit, k nízké účasti na vzdělávacích kurzech a k problematice udržitelnosti projektu po skončení jeho realizace. U obou vybraných projektů realizovaných ŠOV nebyly při realizaci zaznamenány vážnější problémy. Je nutné také upozornit na dobu realizace vybraných projektů. Zatímco všechny tři vybrané projekty MAS byly realizovány v horizontu uplynulých dvou let (nebo jejich realizace stále probíhá), v případě ŠOV se jedná pouze o jeden „aktuální“ projekt. Druhý projekt byl realizován před 4 – 5 lety. To odpovídá současné situaci řady ŠOV, kdy některé (jak bylo již zmíněno) jsou neaktivní, jiné se již nevěnují vzdělávacím činnostem, ale spíše poradenství. Tudíž mnoho „aktuálních“ vzdělávacích projektů ŠOV realizováno není, což vyvolává otázku o smyslu jejich existence jako vzdělávacích organizací, když se vzdělávání už v takové míře nevěnují. Vzhledem k již výše zmíněnému propojení ŠOV a MAS (propojení se týká jak personálního obsazení obou organizací, tak jejich vzájemné spolupráce při realizaci vzdělávacích projektů a aktivit) a k dalším informacím o počtech aktivních a neaktivních ŠOV, můžeme usuzovat, že to budou stále více místní akční skupiny, které se budou zabývat vzděláváním pro 214
venkov, a role Škol obnovy venkova se v této oblasti bude dále zmenšovat. Jistým východiskem by pak mohla být vzájemná spolupráce obou těchto organizací. Právě možnost spolupráce či propojení činností ŠOV a MAS může být (stejně jako důvody rozdílné obsažnosti a v některých případech absence webových stránek obou organizací) tématem pro navazující výzkum.
LITERATURA Commission of the European Communities. (2001): European Governance – A white paper. Brussels. [Online]. Dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/en/com/2001/ com2001_0428en01.pdf [2.5. 2011]. Hudečková, H., Balzerová, H. (2010): The adaptability of stakeholders to new approaches in rural development in the Czech Republic. Agris on-line Papers in Economics and Informatics, 2 (2): 3 – 13. Hudson, R. (1999): The Learning Economy, the Learning Firm and the Learning Region: A Sympathetic Critique of the Limits to Learning. European Urban and Regional Studies, London: SAGE Publications, 6 (1): 59 – 72. Kovách, I., Kučerová, E. (2006): The project class in Central Europe: the Czech and Hungarian cases. Sociologia Ruralis, 46 (1): 3-21. Lošťák, M., Hudečková, H. (2010): Preliminary impacts of the LEADER+ approach in the Czech Republi., Agriculture Economics, 56 (6): 249 – 265. Maskell, P., Malmberg, A. (1999): The competitiveness of firms and regions: ubiquitification and the importance of localized learning. European Urban and Regional Studies, London: Sage Publications, 6 (1): 9 – 25.
ISBN: 978-80-213-2275-2
Maurel, M.-C. (2008): Local development Stakeholders and the European Model: Learning the LEADER Approach in the New Member States. Czech Sociological Review, 44 (3): 511 – 530. Ministerstvo zemědělství ČR. (2009): LEADER – budoucnost venkova 2009. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR. Shucksmith, M. (2000): Endogenous development, social capital and social inclusion: perspectives from LEADER in UK. Sociologia Ruralis, 40 (2): 208 – 218. Schumacher, E.F. (2000): Malé je milé, aneb, Ekonomie, která by počítala i s člověkem. Brno: Doplněk. ISBN 80-7239-035-X. The Council of the European Union. (2005): Council regulation (EC) 1698/2005 of September 20, 2005 on support for rural development by the European Agricultural Fund for Rural Development. Official Journal of the European Union L 277, 21/10/2005, pp. 1-40. [On-line]. Dostupné na: http://eurlex. europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2005:277:0001: 0040:EN:PDF. [25. 2. 2011]. Thuesen, A. A. (2009): Is Leader Elitist or Inclusive? Composition of Danish LAG boards in the 2007 – 2013 Rural Development and Fisheries Programmes. Sociologia Ruralis, 50 (1): 31 - 45. Tima Liberec a SEAL Praha. (2010): Seznam MAS (stav k dubnu 2010). [Online]. Dostupné na: http://leader.isu.cz/ aktualizovany_seznam_160_MAS%20Duben%202010.pdf [2.5. 2011]. Webová stránka Evropského vzdělávacího fóra pro rozvoj venkova. (2011). [Online]. Dostupné na: http://www.ebfle.eu/ List.aspx [27.11. 2010]. Webová stránka o přístupu LEADER. (2008). [Online]. Dostupné na: http://leader.isu.cz/regiony.aspx [21.4. 2011].
215
Zich, F. (2003): Regionální identita obyvatel české části Euroregionu Nisa, Regionální identita obyvatel v pohraničí, Proceedings of conference Evropská, národní či regionální identita?, Praha, Sociologický ústav Akademie věd ČR, pp. 17 – 57.
ISBN: 978-80-213-2275-2
216
