Systémová dynamika včetně případové studie

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra podnikání a oceňování

Systémová dynamika včetně případové studie Bakalářská práce

Autor:

Inessa Komirnaya Obor ekonomika a management malého a středního podnikaní

Vedoucí:

Praha

doc. Ing. Josef Palán, CSc.

Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji,

ţe

jsem

bakalářskou

práci

zpracoval/a

samostatně

a v seznamu uvedl/a veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

podpis autora V Praze,

Komirnaya Inessa

Poděkování:

Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce doc. Ing. Josef Palán, CSc. za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které umoţnily vznik této práce.

Abstrakt:

Předloţená bakalářská práce zpracovává aktuální téma ,,systémová dynamika´´. V rámci literární rešerše autorka vysvětluje historii systémové dynamiky, uvádí její principy včetně jejích aplikací. Zvýšenou pozornost věnuje základům teorie systému a systémového myšlení. Detailně se zabývá systémovými archetypy a různým typům chování systému. Ekvivalentní pozornost věnuje problematice modelování systému s vyuţitím systémové dynamiky. V případové studii autorka uvádí modelování simulačního modelu pizzerie.

Klíčová slova:

systém, systémová dynamika, systémové myšlení, simulační model, systémové archetypy, učící se organizace

Abstract:

This bachelor work describes the actual theme - system dynamics. Within the literature review author explains the history of system dynamics, states its principles, including its applications. Increased attention devoted to the fundamentals of systems theory and systems thinking. Detailed addresses system archetypes and various types of system behavior. Equivalent attention to the problems of system modeling using system dynamics. In the case study, the author presents modeling simulation model pizzeria.

Keywords:

system, system dynamics, system thinking, simulation model, system archetypes, the learning organization,

…„Systémová perspektiva stále významněji pomáhá pochopit svět reálných politických a organizačních komplexů, protože nahlíží předměty jako ucelené entity zakotvené v kontextu a ještě v rozsáhlejších celcích. Některé systémové přístupy vedou přímo ke kvalitativnímu zkoumání nebo na něm dokonce zcela závisí. A systémová orientace může být velice užitečná při formulaci výzkumných otázek a poté může významně pomoci pochopit smysl sebraných kvalitativních dat.“ M.Q.Patton: Qualitative Research and Evaluation Methods (3rd edition) p. 120. Sage, 2002, ISBN 0-7619-1971-6

Obsah 1

Úvod ........................................................................................................................................ 1

2

Teoretická část ......................................................................................................................... 2 2.1 Systém ................................................................................................................................... 2 2.1.1 Znaky systému ................................................................................................................ 2 2.1.2 Firma jako komplexní sociální systém ........................................................................... 3 2.2 Systémové teorie ................................................................................................................... 4 2.2.1 Systémová teorie podniku .............................................................................................. 5 2.2.2 Systémová teorie managementu ..................................................................................... 6 2.3 Systémové myšlení ................................................................................................................ 7 2.3.1 Definice systémového myšlení ....................................................................................... 7 2.3.2 Kritické systémové myšlení............................................................................................ 7 2.3.3 Úrovně systémového myšlení......................................................................................... 9 2.4 Systémová dynamika ........................................................................................................... 10 2.4.1 Historie systémové dynamiky ...................................................................................... 10 2.4.2 Principy systémové dynamiky ...................................................................................... 11 2.4.3 Disciplína systémová dynamika ................................................................................... 11 2.4.4 Model systémové dynamiky ......................................................................................... 12 2.4.5 Aplikace systémové dynamiky ..................................................................................... 13 2.5 Klíčové charakteristiky systémové dynamiky ..................................................................... 14 2.6 Mentální modely .................................................................................................................. 15 2.7 Nástroje pro popis struktury systému .................................................................................. 16

2.7.1 Příčinný smyčkový diagram ......................................................................................... 16 2.7.2 Diagram toků ................................................................................................................ 16 Základní prvky systémového modelu ........................................................................................ 17 2.8 Typy chování systému ......................................................................................................... 18 2.9 Systémové archetypy ........................................................................................................... 19 2.9.1 Základní systémové archetypy ..................................................................................... 19 2.9.2 Synergie archetypu ....................................................................................................... 23 2.10 Chování systému ............................................................................................................... 24 2.10.1 Modelování ................................................................................................................. 24 2.11 Dynamika znalostní organizace ......................................................................................... 26 2.11.1 Znalostní organizace ................................................................................................... 26 2.11.2 Učící se organizace ..................................................................................................... 27 2.11.3 Byznys model ............................................................................................................. 29 3

Metoda zpracování ................................................................................................................ 31 Základní elementy SDF ......................................................................................................... 31

4

Případová studie .................................................................................................................... 37

5

Závěr. ..................................................................................................................................... 43

6

Seznam pouţité literatury ...................................................................................................... 44

7

Seznam obrázku..................................................................................................................... 45

8

Seznam tabulek ...................................................................................................................... 45

1 Teoretická část 1.1 Úvod Systémová dynamika je vědní disciplína, patřící mezi systémové vědy; zkoumá systémy a jejich vývoj a chování v čase; snaţí se vydedukovat tendence, závislosti, vazby a vzorce chování mezi jednotlivými veličinami systému, z nichţ se analyticky snaţí nacházet mechanismy, jak tyto veličiny nebo jejich děje ovlivňovat nebo řídit. Systémovou dynamiku lze aplikovat na jakkoli velký, dostatečně sloţitý systém, od rodiny, přes firmy, organizace, státy aţ po dynamiku v rámci celé planety. Systémová dynamika klade hlavní důraz na roli struktury a jejího vztahu s dynamickým chováním systému, modelovaném pomocí sítě zpětnovazebních smyček. Systémová dynamika staví na konceptu zpětné vazby, kterou znázorňuje pomocí počítačových modelů. Tvorba modelů je jádrem systémové dynamiky. Stoupenci systémové dynamiky pojímají modelování jako polooficiální, holistický proces. Počítač za pomocí specializovaných softwarových prostředků, ve kterých se systémově dynamické modely tvoří, simuluje chování reálného systému. Pomocí simulačních modelů systémové dynamiky lze porozumět systémům a jejich sloţitým vazbám. Model a výsledky modelování znázorňují důsledky chování systému v různých situacích. Model jako kopie systému, přenesená do počítače, umoţňuje zkoumání jednotlivých interakcí v chování prvků. Reálné systémy jsou příliš komplexní na to, abychom u nich byli schopní identifikovat problémová místa, ale při zjednodušení a abstrakci systému do počítačového modelu získáváme cenný zdroj pro zjištění problémů, které daný systém zaţívá. Systémový přístup dnes neznamená uplatnění jedné teorie systémů ani aplikaci homogenních výzkumných metod a technik. Je to v pravém slova smyslu specifický způsob myšlení, ke kterému dospívají vědci různých oborů a různé filozofické a metodologické orientace. Systémové poznání a rozvoj, ke kterému směřuji, můţe být impulsem k rozvoji širokého pojetí aplikované informatiky v hospodářské praxi a managementu organizací.

Jedním z cílů je představit systémovou dynamiku, která pomáhá při řešení sloţitých problémů, a je pomůckou pro lepší pochopení okolních systémů. Systémová dynamika je zvláště uţitečná pro analýzu systémů s vysokým stupněm detailní a dynamické komplexity.

Systémová dynamika není záleţitostí z jiné planety. Ona je součást našeho ţivota. Vţdyť dynamika je základním projevem ţivota.

1.2 Systém1 Za systém povaţujeme sloţitý reálný nebo abstraktní objekt, v němţ rozlišujeme části, vztahy mezi nimi a vlastnosti. Vůči okolí vystupuje systém jako celek. Části systému jsou ve vzájemné interakci a interagují i se systémem jako celkem. Označujeme je jako prvky systému a vztahy mezi nimi nazýváme vazbami systému. Pro to, abychom povaţovali sloţitý reálný objekt za systém je rozhodující náš přístup k tomuto objektu, způsob jeho pojetí, způsob práce s ním, nikoliv jeho věcná povaha.

1.2.1 Znaky systému Systém je loţen z prvku Mezi prvky existují aktivní vazby (interakce) Systém má vazby do svého okolí („komunikuje“ s okolím) Systém existuje za určitým účelem, má nějaký cíl V kaţdém zkoumaném systému lze najít prvky, které tvoří vlastní samostatné systémy, subsystémy zkoumaného, a v nich opět další systémy Kaţdý systém je prvkem (subsystémem) jiného systému 1.2.1.1 Typy systémů  Organizované jednoduchosti (deterministické: stabilní vlastnosti, dané vztahy)  Neorganizované komplexity (velký počet homogenních prvků, nahodilé vztahy)  Organizované

komplexity

(heterogenní,

komponentní

(interakce

autonomních

komponent), jedinečné vztahy, samo-organizace – udrţování v dynamické rovnováze). Další rozlišení systémových typů: 

konkrétní systémy  abstraktní systémy



uzavřené systémy  otevřené systémy



mechanistické systémy  organické systémy



neţivé systémy ţivé systémy



umělé systémy  přirozené systémy  systémy lidských aktivit  sociální systémy



tvrdé systémy  měkké systémy

1

Mildeová, S., Vojtko, V.: Systémová dynamika. Praha, Česká republika, 2003 ISBN 80-245-0626-2. Stranice 17

1.2.2 Firma jako komplexní sociální systém Firma je typický představitel komplexního sociálního systému. Zkoumání firemních sociálních systému není ani tak akademický obor jako věc praxe, která má moţnost zajistit firmám další rozvoj nebo přeţití. Komplexní sociální systém (KSS) – o

Komplexita – převyšuje naše běţné intuitivní schopnosti, a proto musíme pouţívat

speciální postupy (vědecké metody a techniky) a pomůcky (HW, modely, simulace) o

Sociální rozměr – chování lidí je motivováno nejrůznějšími faktory, lidé se časem mění

(učení se, stárnutí, zapomínání apod.), navzájem na sebe působí, existuje mezi nimi síť různě silných sociálních zpětnovazebních vztahů, které se neustále vyvíjí. o

Systém – Systémové pojetí: zdůraznění celistvosti, struktury a účelovosti našeho

pohledu. Mnohé vlastnosti komplexních systémů povstávají jako

1.3 Systémové teorie1 Systémová dynamika je jednou z rozličných druhů systémových teorií a metodologií, jeţ se časem vyvinuly. V rámci dalších systémových teorií jmenujme alespoň matematickou teorii systémů. Spektrum systémových teorií a metodologií je různorodý, všechny mají silný společný jmenovatel: staví na představě, ţe systém je organizovaný celek a systém je vždy víc, než součet jeho částí. Společným jmenovatelem je také zaměřenost na komplexní systémy, na jejich popisování, vysvětlování, navrhování nebo jejich ovlivňování. Proto většina systémových přístupů nenabízí pouze teorii, ale také způsob myšlení a metodologii na řešení systémových otázek nebo problémů. Systémová dynamika je součástí systémových přístupů. Dokonce lze říci, a vývoj disciplíny systémová dynamika ve světové komunitě aplikující systémovou dynamiku to dokazuje, ţe se jedná o „systémový přístup“ jako obecně platný pořádací princip sám o sobě. I kdyţ je nezbytné vzít v úvahu varietu systémových teorií a metodologií (z nichţ mnohé systémovou dynamiku doplňují), je zřejmé, ţe z komunity systémové dynamiky se stala nejsilnější „škola“ systémového přístupu s mnoha členy v akademickém prostředí i reálné praxi prezentující se tisíci úspěšných aplikací po celém světě.

1.3.1 Systémová teorie podniku2 Prvky: Rozlišujeme vstupní prvky (input) a výstupní prvky (output). Vstupy a výstupy realizují vzájemné působení mezi systémem a jeho okolím. Dále prvky vnitřní směřují všechny vazby jen k prvkům z téhoţ systému.

1

Newman, M.: Complex Systém Theory and Evolution. – In Encyclopedia of Evolution (edit. M.Pagel), Oxford University Press, New York, 2002 2

Ing. Jan Bauer; Doc. JUDr. František Klimeš, CSc.: Teorie managementu – Legislativa, principy, metody. Str. 51

Vazby mívají v hospodářské praxi převáţně podobu vazeb hmotných, energetických, kapacitních a informačních. Rozlišuje mnoho druhů vazeb, z nichţ nejdůleţitější jsou vazby: B

Sériová vazba

A

B

S

S

Paralelní vazba

A

S

S

B S

Zpětná vazba – zajišťuje ovlivňování vstupu prvku výstupem téhoţ prvku. Zpětnovazební a

mechanismy

automatizačních

zařízení

jsou

základem a

nedílnou

pro

konstrukci

součástí

regulačních

systému

řízení

(např. v plánování, kontrolování, …) A B Konzistence systému – spočívá v kvantitativním i kvalitativním sladění prvků, vazeb a chování S S systému s jeho vlastnostmi a parametry, zaručujícími jeho trvalou odolnost, homogenitu a vnitřní soudrţnost. To znamená, ţe prvky, vazby, cíle, vlastnosti a funkce nejsou navzájem si odporující.

1.3.2 Systémová teorie managementu Význam systémové teorie managementu spočívá v nalezení obecných zásad pro navrhování účinných postupů managementu jak při volbě strategie organizace, tak i při její realizaci v neustále se měnících podmínkách okolí. Rozpracování systémové teorie managementu bylo zaměřeno na její provázání s řešením konkrétních manaţerských situací = situační teorie managementu pracuje s pojetím situačního rámce, ve kterém se komprimují poznatky jednotlivých teorií managementu situační rámec je vymezen hlavními charakteristickými rysy manaţerské situace: 

podmínky okolí = jaké stimuly budou na chování organizace působit a jaké zdroje můţe organizace čerpat



typy vlastnictví a autority = jaké rozhodovací pravomoci a zodpovědnost mají jednotliví manaţeři



strategie organizace vymezující výběr cílů, určujících způsoby výkonu a koordinaci pracovních činností

1.4 Systémové myšlení 1.4.1 Definice systémového myšlení1 Systémové myšlení představuje určitý sdílený světonázor, soubor metod, modelů a dovedností. Znalost systémového myšlení je jednou ze základních dovedností dnešního manaţera a jeho znalost umoţňuje lépe nastavovat a předvídat chování organizace v kontextu dynamiky okolí. Významně napomáhá v řešení problémů v organizaci a po jeho zvládnutí mohou manaţeři lépe pracovat a to s vyšší kvalitou a validitou se současnými i budoucími hrozbami a příleţitostmi. Systémové myšlení se zabývá zkoumáním systému, uspořádáním jeho částí a vzájemných propojení mezi jeho částmi. Chování systému vţdy závisí na jeho struktuře. Se změnou struktury se mění také chování systému. Jedním z nejvýznamnějších přínosů systémového myšlení v rámci hledání vtahů a příčinných souvislostí je zkoumání tzv. "systémové dynamiky", která se snaţí překonat omezení našich vlastních mentálních modelů.

1.4.2 Kritické systémové myšlení2 Dynamické myšlení – schopnost vidět spíše vzory chování neţ snaţit se předvídat události; zaměření na první pohled skryté procesy způsobující události, jejichţ síla se v čase mění. Myšlení v uzavřených smyčkách – pohlíţení na procesy jako na soubor vzájemně se v čase a prostoru ovlivňujících jevů a ne na jejich jednosměrné kauzální působení; uzavřené příčinné smyčky jsou odpovědné za projevy chování systému, vnější faktory mohou tomuto chování pouze napomoci. Vidí svět spíše jako mnoţinu stále probíhajících vzájemně závislých procesů, neţ jako seznam jednosměrných vztahů mezi skupinou faktorů a jevů, které tyto faktory způsobují. Předpokládá, ţe samy tyto uzavřené příčinné smyčky jsou odpovědné za projevy chování systému, vnější faktory si pouze určité chování systému vyţádají. [Mildeová, Manaţerské simulace dynamických procesů] 1

Ksenchuk E.: „Системное мышление. Границы ментальных моделей и системное видение мира“ -

Systémové myšlení. Hranice mentálních modelů a systémové vidění světa, publikační dům "Case" RANHiGS, ISBN 978-5-7749-0659-8; 2011 2

Krippner, S.: Systém theories: Their Origins, Foundations, and Development. – In Systém Theories and A Priori Aspects of Perception (edit. J.S.Jordan), Elsevier. Science, Amsterdam, 1998

Obecné myšlení – znalost obecných struktur usnadňuje jejich nalezení v konkrétní situaci. Obecné struktury se opakují a z hlediska dynamického chování spojují i jinak odlišné situace. Jednoduché se nazývají molekuly, ty nejdůleţitější sloţitější jsou systémové archetypy. Jde o myšlení v obecných termínech, moţnost pracovat s řadou obecných struktur (exponenciální růst, S-křivka, přestřelení – kolaps, oscilace). Tyto obecné struktury mohou být aplikovány na jakoukoli problémovou situaci v kterémkoli oboru lidské činnosti Strukturální myšlení – korektní a konzistentní struktura modelu s ohledem na pouţité jednotky a stavové/tokové proměnné (fyzikální zákony). Operační myšlení – respektování reality, není přípustné modelové děje reprezentovat odlišně. To znamená myslet tak, jak věci opravdu fungují, ne jak fungují teoreticky, jedná se o přirozený způsob vidění světa. Modelované procesy musí mít svůj vzor v realitě. Jestliţe za pomoci operačního myšlení odlišíme podstatné a nepodstatné, pochopíme strukturu systému i související dynamické vztahy této struktury, potom nám příčinné smyčkové diagramy pomůţou vyjádřit, jak tato struktura ovlivňuje chování systému. Operační myšlení je především hledání klíčového uspořádání prvků a jejich vazeb, v jazyce dynamického modelování hladin a toků (tvoří infrastrukturu systému). Problémem operačního myšlení je dvojsmyslnost jazyka a dále neschopnost jazyka k vyjádření systému v celé jeho komplexnosti. Spojité myšlení – v realitě je působení mnoha jevů spojité, proto je nutné se vyvarovat podmínkám if-then v modelech. Je to opak diskrétního myšlení (if, then, else), jenţ má za výsledek polarizované myšlení (je x není, černá x bílá), neexistuje ţádná hodnota mezi tím. Spojité myšlení je tedy schopnost vidět spíše vzájemné závislosti neţ ostré hranice odlišnosti. Vědecké myšlení – kvantifikace nutná pro odvození logických důsledků chování modelu v čase. Je nutné kvantifikovat i vztahy, které nejsou v realitě měřitelné (jejich opomenutí => vliv roven 0, coţ je jediná hodnota, o které víme, ţe je špatná). Pro tento účel byly vyvinuty speciální techniky zaloţené na kvantifikovaných odhadech parametrů a vztahů odvozených z nutných podmínek a tacitních znalostí z mentálních modelů. testování hypotéz, které jsou za pomoci simulací ověřovány, vyvraceny, popř. jsou získávány znalosti (vedlejší efekty apod.)

Kritické systémové myšlení jako celek – Pro konzistentní systémové myšlení je třeba kultivovat vlastní myšlenkové procesy simultánně ve všech sedmi výše uvedených dovednostech. Vstřebání těchto schopností je vhodné i pro uţivatele modelu, který by měl optimálně participovat na tvorbě modelu.

1.4.3 Úrovně systémového myšlení1 Mnoho lidí si myslí, ţe stačí definovat prvky systému a vazby mezi nimi. To je jisté důleţitý krok a je jím potřeba vţdy začít. Představuje však teprve počátek systémového myšlení. Stupně systémového myšlení můţeme uspořádat do následujících úrovní systémového myšlení: I.

Akceptace systémového přístupu a zvládnutí jeho pojmu, principu a metod. Rozhodneme se postupovat podle systémového přístupu

II.

Jsme schopni pochopit existenci systému a definovat jeho strukturu, jsme schopni pochopit existenci prostředí a definovat ty části okolí, které působí na systém

III.

Jsme schopni pochopit stavy systému, stavy definovat a popsat chování systému, jsme schopni pochopit stavy prostředí, stavy definovat

IV.

Jsme schopni pochopit chování systému v závislosti na okolním prostředí a tuto vzájemnou závislost definovat

V.

Uvědomujeme si změny, které probíhají v systému tj. chápeme jeho dynamiku - vývoj či degeneraci.

VI.

Jsme schopni pochopit vzájemné vztahy mezi změnami, které probíhají v systému a v okolí tj. uvědomujeme si vztah mezi dynamikou systému a dynamikou jeho prostředí a tuto závislost jsme schopni definovat.

1

Janícek,P.: Systémový metodologie. In:Sborník konference TEAMWORK 2001, VUT BRNO 2001, str. 13

1.5 Systémová dynamika 1.5.1 Historie systémové dynamiky1 První, kdo napsal článek zabývající systémovou dynamikou, tehdy ještě průmyslovou, byl Jay W. Forrester (Massachusetts Institute of Technology), „Industrial dynamics – A Major Breakthrough for Decision Makers“, vydali ten článek v Harvard Business Review v roce 1958. V roce 1961 vyšla tomuto autorovi kniha „Industrial Dynamics“, která je povaţována za základní pilíř systémové dynamiky. Simulační modely byly popsány diferenciálními rovnici, které jako první kompilátor zpracovával Software SIMPLE (Simulation of Industrial Management Problems with Lot sof Equations). Který byl vytvořen na základě toho, jak jednou Forrester vytvořil první systémovou dynamickou simulaci na kusu papíru, zobrazením vztahu mezi jednotlivými proměnnými. Na konci 60. let začala být systémová dynamika vyuţívána i v jiných oblastech – modelování měst, ekologických vztahů, apod. Forrester pracoval na „dynamice města“ („Urban Dynamics“), přeje ukázat, proč vznikají obce s vysokou kriminalitou, ghetta atd. Pomoci tohoto modelu prokázal kontraproduktivnost základních politik, podle kterých byla situace v amerických městech řízena. Na základě Urban Dynamics se začaly vytvářet další modely sloţitých sociálních systémů – národní dynamika, světová dynamika. Postupně se začaly objevovat další nástroje pro dynamické modelování – simulační jazyk DYNAMO, simulační SW Vensim, STELLA nebo PowerSim, které umoţňují tvorbu modelů i bez znalosti řešení sloţitých diferenciálních rovnic. Systémově dynamické modely byly pouţity v prvotní fázi k získání vzhledu do problematiky – poznání endogenní smyčkové zpětnovazební struktury příčin a následků, která vede k problémovému chování. Na jejich základě byly testovány nové politiky a změny. Při aplikaci výsledků do praxe bylo vţdy nutné změnit mentální modely, které ovlivňovali rozhodování a chování. Na základě systémové dynamiky a na její implementaci do moderních nástrojů řízení vznikla například metoda Balanced Scorecard. 1

Mildeová, S., Vojtko, V.: Systémová dynamika. Praha, Česká republika: Oeconomica, 2003. ISBN 80-245-0626-2

Stranice 9

1.5.2 Principy systémové dynamiky1 Naznačme si principy, charakteristické znaky a přínosy systémové dynamiky. Jay W. Forrester stanovil základní principy systémové dynamiky tak: –

První z nich je, ţe veškeré dynamické chování ve světě nastává, jestliţe se toky akumulují v hladinách. Hladinu si můţeme představit jako vanu a tok jako potrubí s kohoutkem, které vanu plní.

–

Druhou základní myšlenkou je, ţe hladiny a toky systémů tvoří smyčky se zpětnou vazbou.

–

Třetí základní myšlenkou modelování v systémové dynamice je, ţe smyčky se zpětnou vazbou jsou navzájem spojeny nelineárními vazbami.

Zpětná vazba je přenos a návrat informace. V modelech systémové dynamiky putuje informace o hladině systému strukturou modelu, aţ dosáhne tok této hladiny. Tok reaguje na informaci tím, ţe ovlivní hladinu, a tím se smyčka se zpětnou vazbou uzavře. Existují dva druhy smyček se zpětnou vazbou - pozitivní a negativní. Pozitivní smyčka generuje samozesilující chování a negativní smyčka generuje stabilizující neboli vyvaţující chování. Příkladem pozitivní smyčky je vztah mezi narozením a populací v rozvíjející se zemi. Kdyţ populace země roste, roste počet narození, a čím více dětí se narodí kaţdý rok, tím více se nárůst populace zesílí. Příkladem negativní smyčky je vztah mezi úmrtím a populací v rozvíjející se zemi. Kdyţ populace země roste, více lidí zemře a čím více lidí zemře kaţdý rok, tím více smyčka brání původnímu růstu populace.

1.5.3 Disciplína systémová dynamika Systémová dynamika je jednou z větví aplikace systémových teorií. Její unikátní metodologie je určená ke studiu a řízení zpětnovazebních systému v čase.

1

Mildeová, S., Vojtko, V.: Systémová dynamika. Praha, Česká republika: Oeconomica, 2003. ISBN 80-245-0626-2

Stranice 10

Podstatnou charakteristikou je typ systému – nástroje disciplíny systémová dynamika jsou vhodné pro systémy, které vykazují všechny následující znaky: komplexní, zpětnovazební, částečně kvalitativní, sloţité, dynamické, nelineární, sociálně ekonomické. Východiskem systémově dynamického přístupu je, ţe mnohé systémy se chovají v rozporu s očekáváním. Neumíme si představit efekt nelinearity a efekt zpětné vazby zásahu ve sloţitých systémech; většinou dramaticky podceňujeme setrvačnost systému, která vede k nesprávné závěrečné politice. Zobecňujeme lineárně, ale chování je většinou více neţ sloţité vlivem závislostí mezi proměnnými a smyčkou zpětné vazby, kde výstup systémové komponenty má podstatný vliv jako vstup v budoucnosti. Dodatečná sloţitost je představována existencí akumulací a zpoţdění. Z tohoto úhlu pohledu muţe systémová dynamika být přínosná při: 

pěstování disciplinárního myšlení,



porozumění systémového chování a strukturám, které se generují,



objevování variant rozhodování a následků konkrétních rozhodnutí,

1.5.4 Model systémové dynamiky Systémová dynamika spoléhá na modelování. Zpětnovazební smyčky a zpoţdění jsou pomoci hladin a toků vizualizovaný a formalizovány. Důleţité je, ţe ačkoliv jsou modely systémové dynamiky sestaveny z kombinací mnoha jednoduchých konceptů, mohou generovat velmi komplexní, realistické chování. Formalizace modelů a dynamické simulace se můţou dokonce pokládat na nezbytné komponenty pro studium konkrétních dynamik komplexních systémů.

1.5.4.1 Softwarové balíky Výkonných softwarových aplikací pro účely tvorby modelů systémové dynamiky je několik. Rozdělovaný jsou jako specializovaný a víceúčelové (pro modelování nejenom systémově dynamických modelů). Nejznámější z nich jsou: 

Powersim studio



Vensim



Stella, iThink



CONSIDEO

1.5.4.2 Perspektiva rozvoje disciplíny Systémová dynamika se stále rozvíjí, především cestou za lepšími modely, nejvyšší dosaţitelnou úroveň transparentnosti ve formalizaci a zdůraznění předpokladů. Metody a technologie zaloţené na informatice jsou schopny obohatit metodologii systémové dynamiky skrze podporu modelování a podporu rozhodování.

1.5.5 Aplikace systémové dynamiky Při zkoumání ekonomických systémů byla v rámci systémové dynamiky dosaţena překvapivá zjištění, například: –

Ţe problémy vznikají uvnitř systémů, ačkoliv tendence je hledat příčiny z vnějšku systému;

–

Ţe činnosti jedinců mohou být pro systém degradující, ačkoliv oni samotní se domnívají o jejích prospěšným charakteru;

–

Ţe sloţitost zpětné vazby a její struktura můţe způsobit neefektivní a kontraproduktivní jednání.

Systémová dynamika se rozvíjí po celém světě, i v ČR, a její význam má v současných ekonomických systémech stále větší váhu. Vyuţívá se pro získání systémového pohledu na systém, Je moderním analytickým přístupem k získávání informací o vazbách v systémech, Slouţí pro zjištění problémových míst dnešních systémů.

1.6 Klíčové charakteristiky systémové dynamiky1 Vzájemná závislost Vzájemná závislost prvků v systému je základním kamenem jeho celkové komplexity. Čím více se prvky ovlivňují, tím méně je moţné pochopit chování systému pouze na základě pochopení jednotlivých prvků. I v systémech s velmi jednoduchými prvky a pravidly můţe povstat sloţité chování celku Zpětné vazby Všechny komplexní sociální systémy obsahují zpětnovazební procesy. Můţeme definovat zpětnou vazbu jako proces, ve kterém jev A působí na jev B, který zpětně ovlivňuje jev A. Pozitivní zpětná vazba: Čím více A, tím více B a čím více B, tím více A (a naopak čím méně A, tím méně B); vychyluje systém směrem od rovnováhy; bývá označována jako samoposilující se nebo lavinový efekt. Negativní zpětná vazba: působí v protisměru původního jevu; čím více A, tím více B a čím více B, tím méně A; působí směrem k rovnováze; bývá označována jako balancující (balancing), vyrovnávající nebo cílové chování. Aditivní zpětná vazba: sníţení A nezpůsobí sníţení B, ale pouze menší zvýšení B. Proporcionální vazba: vţdy působí v příslušném směru Detailní a dynamická složitost Detailní složitost je obvykle souvisí s velkým mnoţstvím prvků vzhledem k omezení našeho uvaţování Dynamická složitost vymezuje, ţe i systém s malým mnoţstvím prvků a jednoduchými pravidly můţe generovat v čase velmi sloţité chování (a to z důvodu interdependence, zpoţdění, nelinearity a nejistoty) Zpoždění Zpoţdění můţeme rozdělit na materiální a informační; rozdíl je v tom, ţe informace zůstane zachována i v místě, odkud se šíří dál.

1

Forrester, J. W. 1961. Industrial Dynamics. Cambridge, Mass.: M.I.T. Press. Stranice 20-22

Zpoţdění způsobuje nepříjemné efekty: Zakrytí kauzálních vztahů, které souvisí se sklonem spojovat věci blízké v čase a prostoru. Problémy jsou také se získáváním informací o aktuálním stavu systému, jejich zpracováváním, rozhodováním a implementací strategie Nelinearita Chování neodpovídající přímé úměře Vzájemné kombinace pozitivních a negativních zpětných vazeb způsobují značně nelineární chování systému. Mají za následek, ţe systém se obvykle chová jinak v hraničních hodnotách, neţ v oblastech, které jsou vzhledem ke struktuře systému normální a ţádoucí. Nejistota, neurčitost Nejistota: nejsme schopni postihnout všechny moţnosti vývoje, takţe nevíme, co všechno a s jakou pravděpodobností se můţe stát Neurčitost: víme, co všechno se můţe stát, známe pravděpodobnosti, ale nevíme, co se konkrétně stane

1.7 Mentální modely1 Mentální model je vnitřní reprezentace okolního světa, kterou si vytváříme v hlavě. Jedná se o veškeré naše představy, které se týkají konkrétního problému. Je to reprezentace okolního světa, vztahů mezi jeho různými částmi a intuitivní představa o následcích našich činů. To vše dohromady spoluurčuje naše chování. Podle teorie mentálního modelu veškeré vnímané podněty a pozorování ukládáme do paměti ve formě modelu, který je vytvářen na základě smyslových informací a je kombinován s dosud uloţenými informacemi. Profesor Jay W. Forrester definoval mentální model jako: "Obraz světa okolo nás, který nosíme v hlavě, je pouhým modelem. Nikdo nemá v hlavě obraz celého světa, vlády či země. Má pouze vybrané pojmy a vztahy mezi nimi a ty používá k reprezentaci reálného systému."

1

Mildeová, S., Vojtko, V.: Systémová dynamika. Praha, Česká republika: Oeconomica, 2003. ISBN 80-245-0626-2

Stranice 37

Mentální modely jsou ale unikátním zdrojem informací a mohou brát v úvahu nekvantifikované a nestrukturované informace. Mohou slouţit i jako intuitivní vhled do komplexity a nespornou výhodou je, ţe je máme stále k dispozici. Učení se v jednoduché a dvojité smyčce Učení se je ve své podstatě zpětnovazební

Reálný svět

Rozhodnutí

proces.

mentální

modely

jakým

způsobem

ovlivňují

Naše to,

pracujeme

s informacemi a určují tak výsledná

Informační zpětná vazba

rozhodnutí. To označujeme jako učení se v jednoduché smyčce – rozhodnutí se mění, ale mentální

Strategie, struktury, pravidla rozhodování

Mentální model

modely za nimi stojící zůstávají nezměněné. Příkladem učení se v jednoduché smyčce je termostat.

Obrázek 1 - Učení se v jednoduché smyčce

Vzhledem ke komplexitě okolního světa je často nutné měnit mentální modely. Proces učení, který odpovídá změně mentálního modelu, se říká učení se ve dvojité smyčce. Na rozdíl od předchozího statického případu bere v úvahu změny okolí a nutnost jejich reflexe v mentálních modelech. Reálný svět

Rozhodnutí

Informační zpětná vazba

Strategie, struktury, pravidla rozhodování Obrázek 2 - Učení se ve dvojité smyčce

Mentální model

1.8 Nástroje pro popis struktury systému1 1.8.1 Příčinný smyčkový diagram Příčinný smyčkový diagram popisuje prvky systému a příčinné vztahy mezi nimi. K příčinným smyčkovým diagramům je potřeba přistupovat opatrně, protoţe v sobě skrývají jistá úskalí. Největší úskalí spočívá v různém charakteru prvků systému, některé prky mají charakter hladin (akumulací) a některé charakter toků. V příčinných smyčkových diagramech jsou hladiny od toků odlišeny tak, ţe hladiny jsou opatřeny rámečkem. Pomocí příčinné smyčkového diagramu (causal lookdiagram(CLD)) 

reprezentace struktury systému



zachycení dynamiky systému



rychlé zpracování hypotéz o příčinách dynamiky systému



pro zachycení mentálních modelů jednotlivců nebo týmů

1.8.2 Diagram toků Diagram toků obsahuje prvky systému vzájemně propojené, prvky systému jsou pak definovány pomocí rovnic. Metodika Hladiny jsou zobrazovány jako obdélníky (kontejnery sledovaných jednotek) Přítoky jsou zobrazovány šipkou s ventilem směřující do hladiny Odtoky jsou zobrazovány šipkou s ventilem směřujícím ven z hladiny Mraky reprezentují vnější okolí Šablony, které se pouţívají k modelování externí zdroj (external resource) sloučení (compounding) souběţný tok (co-flow) odčerpání (draining) úprava hladiny (stock-adjustment) 1

Mildeová, S., Vojtko, V.: Systémová dynamika. Praha, Česká republika,2003. ISBN 80-245-0626-2 Stranice 53-67

V Á

Kritérium/diagram

Diagram hladin a toku

Příčinný smyčkový diagram

Snadnost vytvoření

-

+

+

-

Původní

přesnost

modelářovy

představy o struktuře systému

H

Specifičnost (detailnost popisu)

+

-

A

Snadnost pochopeni (pouţitelnost

-

+

+

-

pro

prezentaci

pochopeni

modelářovy představy o systému) Pouţitelnost pro fázi formalizace Tabulka 1 - Komparace SFD a CLD1

Váha kritéria – preference – se mohou u modelářů lišit.

Základní prvky systémového modelu

Zásobárny (systémové proměnné, reservoirs, stoce = podstatná jména v modelu) Toky (processes, ows = slovesa v modelu) Parametry (system constants = tempo s jakým dochází ke změně obsahu zásobárny vlivem toků) Vztahy (interrelationships = závislost mezi jednotlivými částmi systému)

1

Zdroj - Mildeová, S., Vojtko, V.: Systémová dynamika. Praha, Česká republika: Oeconomica, 2003.

1.9 Typy chování systému1 Chování systému vyplývá z jeho struktury (smyčky zpětných vazeb, akce a toky, nelinearity, rozhodovací faktory => klíčové vztahy ovlivňující chování v čase). Dynamika systémů popisuje vztah mezi strukturou a jejich chováním. Způsoby chování jsou: exponenciální růst, dosahování cíle, růst S tvaru, oscilace, růst s překročením, překročení a zhroucení. S-křivka Kombinace nejprve exponenciálního růstu a následného dosaţení limitní hodnoty (kapacitní omezení, velikost trhu apod.). Jsou moţné 2 způsoby: existence vnějšího omezení (např. velikosti teritoria) vnitřní omezení populace, která je v podstatě stálá Ve druhém případě se snaţíme změnit vnitřní strukturu (například při zavedení nového produktu na trh přebíráme zákazníky konkurenci). Přestřelení a zhroucení V situacích, kdy je růst závislý na čerpání určitého zdroje. Nejprve, kdyţ je zdroje dostatek, nastává exponenciální růst. Po čase, kdy začne být zdroj vzácný, se systém zhroutí. Ukázkovým příkladem je těţba ropy. Oscilace 3 podmínky: V systému jsou 2 hladiny (minimálně) Existuje záporná zpětná vazba s časovým zpoţděním Model má inicializační podmínky Formy oscilace mohou být: trvalá, tlumená, rostoucí chaotická. 1

Podoprigora M.G.: Organizační chování, Taganrog, Publisher TTI UFU 2008.

Trvalá se vyznačuje stále se opakující identickou periodou. Zkoumáme právě pouze jednu periodu (od vrcholu/dna k vrcholu/dnu). Jedna hladina ovlivňuje druhou (zpětná vazba). Jedna hladina představuje stav systému druhá cílový stav. Oscilace vzniká díky časovému zpoţdění, které můţe být způsobeno: Dobou potřebnou k registraci rozdílu Dobou potřebnou k reakci Dobou potřenou k účinku opatření Souběžné toky Taková struktura, která sleduje fundamentální tok mnoţství sledovaného objektu a zároveň paralelně jeho některé další charakteristiky. Podstatným rysem souběţného toku je vazba na základní tok. Řetězec stárnutí Struktura zachycující proces procházení několika po sobě jdoucími hladinami v čase. V kaţdé hladině se objekt zdrţí. Řetězec stárnutí tedy představuje posloupnost zpoţdění.

1.10 Systémové archetypy1 Určité struktury se stále vracejí, jde o systémové archetypy (generické struktury, archetypy chování), které jsou klíčem k pochopení struktur sloţitých systémů. Odhalují jednoduchost, která se skrývá za komplexností problémů v oblasti řízení. Cílem archetypů je změnit způsob vnímání, abychom lépe viděli struktury a našly způsob, jak je ovlivnit, abychom viděli struktury, které nejsou očividné, ale jsou základem pro pochopení komplexních situací. Základních systémových archetypů je 11. Skládají se ze základních součástí: stupňovaná zpětná vazba, vyrovnávací procesy, časové zpoţdění.

1.10.1 Základní systémové archetypy Archetyp „Samoposilující se chování“ Exponenciální růst vyplývá z pozitivní zpětné vazby. Větší mnoţství vede k rychlejšímu růstu. Při čistém exponenciálním růstu je čas zdvojení konstantní. Příkladem je bankovní účet nebe růst buněčné dělení. Stejně jako růst můţe být vyvolán pokles. Růst/pokles Schémata 1 - Samoposilující se chování

nemusí

být

dlouhou

dobu

pozorovatelný.

Struktura: Sama se spotřebovává, aby způsobila růst nebo úpadek.

Archetyp „Cílové chování“ Záporná zpětná vazba přivádí systém k cílovému stavu. Klade odpor proti změnám. Úsilí, se kterým systém dosahuje cíle, klesá se zmenšujícím se rozdílem aktuálního a cílového stavu. Příkladem je termostat – systém regulace teploty.

Schémata 2 - Cílové chování 1

Mildeová, S., Vojtko, V.: Systémová dynamika. Praha, Česká republika: Oeconomica, 2003. ISBN 80-245-0626-2

Stranice 78-111

Struktura: Archetyp usiluje o změnu stávajícího stavu v jiný, ţádoucí. Cílového stavu můţe být dosaţeno shora či zdola. Archetyp „Meze růstu“ Situace, ve které růst naráţí na hranice. „ZD začne více hnojit a více sklízí, ale úroda je limitována suchem => růst se zastaví“. Poučení: Neprosazovat silou, ale odstranit faktory omezující růst.

Schémata 3 - Meze růstu

Struktura: Nejprve stupňovitý proces zlepšování, které později naráţí na stabilizační proces, který jej omezuje. Dochází ke zpomalení růstu, zastavení, anebo i k prudkému poklesu. Struktura se skládá z posilující smyčky, jejíţ vliv je po dosaţení určitého úspěchu omezen stabilizační smyčkou. Archetyp „Eskalace“ Příkladem jsou závody ve zbrojení, kdy ze země A domnívá, ţe za závody můţe země B a naopak. Stejně tak se A nutí dále zbrojit tím, ţe stimuluje B. Oba subjekty jsou v pozici bezmocných loutek, které musí pokračovat ve zbrojení.

Schémata 4 – Eskalace

Struktura: 2 stabilizační smyčky, které na sebe vzájemně působí a tvoří jednu posilující smyčku.

Dosaţení relativně lepších výsledků A k B motivuje B k aktivitě. Větší aktivita B znamená relativní zhoršení výsledku A k B, coţ vyvolá naopak aktivitu A… Archetyp „Přesun břemene“ V pozadí stojící problémy vytváří symptomy, které vyţadují pozornost. Problém je těţké (ať uţ z jakýchkoli důvodů) řešit, proto dochází k přesunutí břemene problému na jiné. Jednoduchá a rychle účinná řešení zlepšují vnější příznaky, zatímco Schémata 5 - Přesun břemene

hlavní

problém

zůstává.

=>

Pozor

na

symptomatická řešení. Příkladem je humanitární pomoc. Struktura: 2 stabilizační a 1 posilující smyčka. Obě stabilizační smyčky fungují jako jedna posilující. Celá struktura se posunuje stejným směrem jako posilující smyčka. Výsledkem je, ţe se obě struktury posunují nechtěným směrem. Řešení symptomů má časovou výhodu pře řešením problému. Jejich řešení zmírňuje příznaky, a tudíţ omezuje potřebu skutečného řešení problému. To způsobuje, ţe se příznaky vrací. Vznikají vedlejší účinky, které většinou představují určitou formu závislosti. Tyto vedlejší účinky dále zpochybňují potřebu skutečného řešení problému. Archetyp „Nápravy, které se vymstí“ Jde o zjednodušení přesunu břemene, je zde pouze část se symptomatickým řešením a nezamýšlenými následky. Příkladem je pouţití nekvalitních levných náhradních dílů. (v

obrázku

chybí

cílová

stav

a

od

něj

šipka

Schémata 6 - Nápravy, které se vymstí

k pociťovanému rozdílu). Struktura: Stabilizační a posilující smyčka. Cílový stav dosaţení stabilizační smyčkou je po určité době změněn aktivitou posilující smyčky. Archetyp „Eroze cílů“ Speciální případ přesunu břemene., který se s alarmující pravidelností opakuje. Rozdíl mezi poţadovaným a skutečným stavem vytváří jednak tlak na zlepšení skutečného stavu, ale také na sníţení stavu poţadovaného.

Schémata 7 - Eroze cílů

Struktura: 2 stabilizační smyčky, které na sebe navzájem působí tak, ţe cílový stav jedné znemoţňuje existenci rovnováhy, o níţ usiluje druhá. Výsledkem je dosaţení jiné, neţ poţadované rovnováhy.

Archetyp „Růst a nedostatečné investice“ Společnost omezuje svůj vlastní růst tím, ţe málo investuje. Tím vzniká nedostatek kapacit

a

nelze

uspokojit

rostoucí

poptávka. Struktura:

Jde

o

rozvinutou

verzi

struktura limitů úspěchu, kde zpomalující

Schémata 8 - Růst a nedostatečné investice

akce je součástí další stabilizační smyčky e externím standardem prodlením. Zpomalovací akce zabraňuje dosaţení poţadovaného stavu. Systém by mohl být výkonnější, pokud bude zpomalovací akce zredukována. N zpomalovací akci je velmi nepříjemná prodleva, která redukována odstraňováním mezí. Archetyp „Náhodní protivníci“ Vzájemně spolupracující partneři se díky snahám o vlastní úspěch navzájem poškozují. Struktura: 3 posilující a 2 stabilizační smyčky. Celkový růst je dán globální posilovací smyčkou. 2 místní posilující smyčky vytvářejí smyčky stabilizační, které omezují růst celého systému. Růst A podporuje akci A ku B, to zvyšuje růst B, coţ podporuje akci B ku A, a to dále zvyšuje růst A. Oba subjekty ale také provádějí akce na svou vlastní

podporu

(lokální

Schémata 9 - Náhodní protivníci

posilující

smyčky), jimiţ ovšem brzdí růst partnera (a tím vlastně jeho podporující akce vůči oběma subjektům). Příkladem mohou být 2 společnosti, 2 divize ve společnosti, ale i lidé v jednom týmu. Archetyp „Úspěch úspěšným“ Tento archetyp ukazuje, jak je jednoduché ovlivnit výsledek zaloţený na počáteční důvěře, bez uvědomění,

Schémata 10 - Úspěch úspěšným

ţe

ten

byl

důvěrou

ovlivněn.

Příkladem jsou formáty videokazet VHS a BETA, kdy byly na počátku kvalitativně srovnatelné systémy, ale jeden z nich začal být více vyuţíván, coţ mu zaručilo stále více příznivců a tím nadvládu nad druhým (stejně tak je to s formáty DVD, operačními systémy MSW a LINUX, anebo třeba spalovacími motory oproti šetrnějším technologiím). Struktura: 2 posilující smyčky, které spolu vystupují jako jedna. Stále úspěšnější A dostává stále více zdrojů a tím získává stále větší úspěch. Tento problém je moţné řešit: 1) Identifikovat zdroje a rozdělit je rovnoměrně 2) Rozpojit zesilující strukturu tak, aby jednotlivé úspěchy nebyly závislé na sdíleném zdroji. Archetyp „Tragédie společného“ Závislost 2 různých aktivit na jednom zdroji. 2 podmínky: 1) Společné zdroje skupiny lidí 2) Jednotlivci přijímající rozhodnutí mají krátkodobý uţitek z exploatace těchto zdrojů, ale nemusejí za ně platit plnou cenu (ti si často ani neuvědomují). Struktura: Existence 2 nebo více posilujících Schémata 11 - Tragédie společného

smyček

je

ovlivněna

omezeným

zdrojem.

Čerpání zdrojů je současně uţitkem jednotlivce. Zpočátku se uţívání zdroje promítne do úspěchu obou posilujících smyček, ale po čase se dosáhne limitu zdroje, coţ začne obě smyčky tlumit. Příkladem jsou ekologické katastrofy, ale také například ve firmách prosazujících decentralizaci apod. Tragédie společného je zákeřná, pokud se její důsledky v krátkodobé perspektivě projevují jen slabě (často si ani neuvědomujeme, ţe jsou zdroje společné), zato velmi silně v dlouhodobém horizontu.

1.10.2 Synergie archetypu Systémové archetypy jako určité obecné struktury, jeţ se vyskytují v mnoha různých systémech, se pouze ojediněle vyskytují osamoceně a vysledovat „čistý“ případ fungovaní jednotlivých archetypů je prakticky nemoţné. Jak je vidět na obrázku systémové archetypy spolupůsobí navzájem a dochází tak k synergickým efektům. Výchozím bodem je vţdy naše snaha něco změnit, něčeho dosáhnout, buď nás trápí problém vyţadující si řešení, nebo usilujeme o dlouhodobé cíle a rozvoj. Přesně z toho bodu se rozchází mapa vzájemných souvislostí mezi generickými strukturami a systémy. Odhalují se komplexnější vztahy mezi sledovanými ukazateli, pro adekvátní popis situace je třeba přidávat další metriky a nové souvislosti a archetypy košatí. Obrázek 3 - Synergie archetypu1

1

Zdroj - Mildeová, S., Vojtko, V.: Systémová dynamika. Praha, Česká republika: Oeconomica, 2003

1.11 Chování systému1 Diagramy pro zachycení dynamiky Stavový diagram – zachycuje přechody objektu v čase z jednoho stavu do jiného stavu jako následku určité události; stav je dán přípustnými hodnotami jednotlivých atributů Aktivity diagram – modifikace stavového diagramu; modeluje operace a aktivity, které se provedou při dokončení dané operace; vyuţití pro zachycení různých toků činností a jak jsou činnosti na sobě závislé Sekvenční diagram – interakce objektů v čase v rámci plnění určitého scénáře typové úlohy; není určen k zobrazení relací jednotlivých objektů Diagram spolupráce – modeluje spolupráci mezi objekty v určitém kontextu jako relace a interakce daných objektů jako zasílané zprávy pro dosaţení daného výsledku; místo času se zaměřuje na role jednotlivých objektů

1.11.1 Modelování2 Hlavní směry vyuţití simulačních modelů Zhodnocení = jak navrhované změny či navrhovaný systém vyhovují poţadavkům či stanoveným kritériím Porovnání = srovnání efektů při různých pravidlech činnosti systému Citlivostní analýza = určení dominantních faktorů, které ovlivňují zkoumaný systém Optimalizace = určení takové kombinace hodnot faktorů, které vedou k extrémní hodnotě určitého kritéria Definovaný systém často zobrazujeme modelem, který je zjednodušeným zobrazením skutečnosti, odráţející však všechny podstatné vlastnosti objektivní reality. Modelování se tak i v hospodářské praxi stává účinnou metodou poznávání podnikových jevů a procesů a nástrojem řešení sloţitých problémů řízení. 1

2

www.pereplet.ru/obrazovanie/stsoros/815.html

Šusta M., Neumaierová I. Cvičení ze systémové dynamiky. Praha, Česká republika: Oeconomica, 2004. ISBN 80245-0780-3. Stranice 27 - 35

Výhody modelování: urychlení procesu poznávání a snadnější dosaţení výsledků zhospodárnění poznávacího procesu moţnost experimentování tam, kde by to na reálném objektu bylo nemoţné nebo nehospodárné ověřování zásahů do reality předem na modelu (tzv. simulováním problému)

1.12 Dynamika znalostní organizace 1.12.1 Znalostní organizace1 V dnešním globálním ekonomickém světě se znalost stává trţním statkem. Je to nejvýše ceněná vlastnost pracovníku, organizací a je předmětem stálé pozornosti. Znalostní management patří mezi základní strategické priority mnoha globálních firem. Knowledge Management Řízení znalostí (Knowledge Management) je oblast řízení zaměřená na znalosti. K řízení znalostí existuje několik přístupů. Za typické obvyklé povaţují následující čtyři: Jde o samostatnou manaţerskou disciplínu Řízení znalostí má nejblíţe k řízení lidských zdrojů (důraz na tacitní znalosti) Řízení znalostí má nejblíţe k řízení informací (důraz na explicitní znalosti) Jde o oblast na pomezí řízení lidských zdrojů a řízení informací a ICT (syntéza tacitních a explicitních znalostí) Propagátorem čtvrtého přístupu je například Karl Erik Sveiby2. Ten vymezuje řízení znalostí jako oblast syntetizující adekvátní prvky na pomezí řízení lidských zdrojů a řízení informací.

Obrázek 4 - Řízení znalostí podle K. E. Sveiby3

1

Murray E. Jennex. Knowledge management : Concepts, methodologies, tools and applications. 1st edition. 2008.

ISBN 9781599049342. 2

3

Zdroj - www.sveiby.com Zdroj - https://managementmania.com/cs/rizeni-znalosti

Znalostní management Znalostní management je neodmyslitelné spojen s lidským jednáním. Kaţdá organizace ke své činnosti potřebuje lidský kapitál, avšak nejen jeho fyzické projevy, ale stále více duševní schopnosti a dovednosti. Proto je potřeba nahlíţet na lidskou práci jako na harmonické spojení fyzických i psychických dovedností a znalostí. Tomuto pojetí odpovídá termín intelektuální kapitál. Intelektuální kapitál vyjadřuje soubor hodnot a schopností rozvíjení znalostí. Představuje znalosti a informace uloţené v hlavách jednotlivých pracovníku, informace v transakčních a analytických databázích informačních systému, zabudované a fungující procesy v procesně orientovaných aplikacích, pravidla logiky podnikových aplikací a vnímání zákazníku a jejich znalosti o organizaci.

1.12.2 Učící se organizace O rozvoj konceptu učící se organizace se zaslouţil americký vědec v oboru managementu Peter Senge. Ve své knize Pátá disciplína pohlíţí na organizace jako na dynamické systémy ve stavu nepřetrţité adaptace a zlepšování. To znamená, ţe důleţitější neţ lidi učit je podporovat jejich schopnosti učit se. Peter Senge ve své knize prohlásil, ţe „v dnešní době je jedinou moţnou konkurenční výhodou, kterou firma můţe získat, schopnost učit se rychleji, neţ konkurence." Zmíněných 5 disciplín tvoří: 1. Systémové myšlení – „soubor znalostí a nástrojů, jenž byl vytvořen během minulých 50 let, aby projasňoval celkové strukturní vzorce a pomáhal nám chápat, jak je měnit“1. Přitom strukturní vzorec je u Sengeho označení pro soubor událostí, které jsou nějakým způsobem vzájemně propojeny. V organizační praxi se systémové myšlení projevuje jako schopnost dívat se na pracovní události a chtít je vidět ve vzájemných souvislostech. Je to přechod od tradičního vnímání důsledků k vidění příčin událostí, k předpokládání dalšího vývoje i všech moţných následných událostí. Systémové myšlení je současně i vidění souvislostí mimo rámec vlastních pracovních rolí, úkolů a povinností. Je to zájem i o události v okolí, o výsledky činnosti jiných lidí. Systémové myšlení v organizaci jednoznačně musí překračovat rámec vlastních zájmů,

1

Senge, P. M. Pátá disciplína. Praha: Management Press, 2007. ISBN-978-80-7261-162-1 Stranice 24

pozice, úkolů a povinností. Je to technologie, která, pokud funguje, určitě v učící organizaci zajistí propojenost všech jednotlivých událostí. 2. Osobní mistrovství – osobním mistrovstvím označuje Senge zvláštní úroveň dovedností, které mají pro člověka hlubší význam. Člověk se na ně zaměřuje v rámci celoţivotního učení. „Je disciplínou nepřetržitého projasňování a prohlubování vlastní osobní vize, soustřeďování zdrojů energie, rozvíjení trpělivosti a objektivního vnímání skutečnosti“. „Je duchovním základem učící se organizace“1. Osobní mistrovství zaměstnanců umoţní učící se organizaci vycházet z plného nasazení specifických dovedností jednotlivců, dává organizaci proaktivitu, systémovost, inovativní přístup k tradičním postupům. Zaměstnanci si tak v učící se organizaci uvědomují svou specifičnost pro organizaci danou svými dovednostmi a hledají moţnosti své dovednosti v organizaci dále rozvíjet. Tento přístup je v učící se organizaci nezbytný u všech zaměstnanců. 3. Mentální modely – jsou „… hluboce zakořeněné představy, zobecnění či dokonce názorné představy nebo obrazy, jež ovlivňují to, jak si vykládáme svět, jak v něm jednáme“2. Jejich vlivu si běţně nebýváme vědomi. Působí jakoby podvědomě, přesto jsou vodítkem jednání lidí. V učící se organizaci jde o měnění těchto mentálních modelů. Tradiční mentální modely mají být měněny u všech zaměstnanců, zvláště však u manaţerů. Jedná se o měnění mentálních modelů ve vztahu k firmě, k práci, zákazníkům. Mentální modely tak, jak jsou popisovány, mají velmi blízko k postojům. Postojům zaměstnanců vůči zaměstnavateli, postojům vůči práci, postojům vůči zákazníkům, produktům apod. Ti, kdoţ jsou nositeli ţádoucích postojů v organizaci, kdoţ vytvářejí koncept poţadovaných mentálních modelů, jsou manaţeři. 4. Utváření společné sdílené vize – v učící se organizaci se jedná o celý komplex umění práce s vizemi. Jde o schopnost vytvářet vize i o schopnost vize přenášet na zaměstnance organizace. Dále jde o schopnost navozovat atmosféru skutečného sdílení těchto vizí mezi zaměstnanci, jde o překonávání individuálních vizí jednotlivců právě těmito sdílenými vizemi. Patří zde celá problematika charismatického vedení, které je správným přístupem manaţerů k práci s vizemi. Jednotná vize zastávaná všemi zaměstnanci dá učící se organizaci jasný směr v úsilí všech jednotlivců a skupin, dává logiku všem krokům jednotlivců i skupin. Stanovování vizí nutí vidět realitu a budoucnost co nejjasněji, průběţně vyhodnocovat vnitřní i vnější situaci organizace.

1

SENGE, P. M. Pátá disciplína. Praha: Management Press, 2007. ISBN-978-80-7261-162-1 Stranice 25

2

SENGE, P. M. Pátá disciplína. Praha: Management Press, 2007. ISBN-978-80-7261-162-1 Stranice 25

5. Týmové učení – pro potřeby fungující učící se organizace Senge vychází z vědomí, ţe „… rozumové schopnosti týmu převyšují rozumové schopnosti členů týmu a týmy si osvojují mimořádnou schopnost koordinovaného jednání. Když se týmy skutečně učí, nejen že dosahují mimořádných výsledků, ale také její jednotliví členové dosahují rychlejšího růstu, než jakého by mohli dosáhnout jinak. Dokud se nedokáže učit týmy, nemůže se učit ani organizace“1. Sengeho technologie týmové učení popisuje vlastně efekty a přínosy týmové spolupráce. Zaměří-li se na jeden cíl celá skupina, určitě dosáhne více, neţ kaţdý jednotlivec zvlášť. Má-li skupina stejný cíl, určitě vyuţije a zúročí vklad kaţdého jednotlivce, dovede jej také znásobit – umocnit. Chceli se organizace měnit (učit) jako celek, potřebuje spojit síly svých zaměstnanců na úrovni pracovních skupin, úseků, oddělení, divizí a zaměřit je jedním směrem, směrem k vizím a dílčím cílům organizace. Podle autora je potřeba všech pět disciplín rozvíjet současně, jako soubor. Všechny disciplíny se vzájemně podmiňují a na sebe navazují. To ovšem je patrné jiţ ze samotného popisu jednotlivých disciplin. Jednu skutečně nelze vyčlenit jako samostatnou, odtrhnout ji od druhé. Přesto z celého souboru autor vyzvedává jednu disciplínu - systémové myšlení, kterou nazývá specifickou disciplínou. Systémové myšlení má podle autora roli integrátora všech pěti disciplín a vzájemně je propojuje na úrovni teorie a praxe.

1.12.3 Byznys model2 Je řada jiných způsobu, jak postihnout chování firmy. V souvislosti s vývojem informatických nástrojů je nezbytně především zmínit cestu procesního pohledu na firmu. Ten hledá, definuje a zlepšuje podnikové procesy (mnoţinu po sobě jdoucích činností, které je nutno vykonávat k dosaţení výsledků nebo výkonu). Pro zachycení těchto procesů slouţí procesní modelování (BMP, „Business Process Modeling“), jehoţ základními prvky jsou proces, činnost, podnět a vazba (Řepa 2006).

1

SENGE, P. M. Pátá disciplína. Praha: Management Press, 2007. ISBN-978-80-7261-162-1 Stranice 27

2

Mildeová, S., Vojtko, V.: Systémová dynamika. Praha, Česká republika: Oeconomica, 2003. ISBN 80-245-0626-2

Stranice 120

Procesní řízení1 Je zcela evidentní, ţe firmy, které vyuţívají principy systémové dynamiky, jsou otevřené inovacím. Tyto firmy často kombinují více moderních stylů řízení a vyuţívají tak synergických efektu. Komplexní organizace při zavadění moderní integrační metody jakou je procesní řízení tedy mohou doplnit procesní modely o systémově dynamickou simulaci. Procesní řízení neboli Business Process Management (BPM) je soubor činností, které se týkají plánování a sledování výkonnosti zejména realizačních firemních procesů. Velmi často vyuţívá znalostí, zkušeností, dovedností, nástrojů, technik a systémů k definování, vizualizaci, měření, kontrole, informování a zlepšování procesů, aby mohly být úspěšně a důkladně splněny poţadavky zákazníků za současné optimální rentability svých aktivit. Rozdílů mezí procesním modelem a modelem systémové dynamiky je několik, seřadíme je do tabulky pro úhlednější podhled.

Procesní model

Model systémové dynamiky

BMP diagramy jsou pouţívaný nejčastěji

Porozumění systémům pro jejích

bezprostředně v procesu návrhu IS

lepší řízení

Modelování je

liniové

smyčkové

Uvaţuje/Vyuţívaje

Podněty (událost, stav), které startují procesy

Sledování vývoje systému v čase

Snaţí se

zachytit procesy

modelovat situaci

Pomocí

zlepšení procesu

změny vstupních proměnných

Dosadit se účelu

kvalitativně lepších výsledku

pochopení chování systému

Pouţívány pro

Tabulka 2 - Rozdíl SD a BMP2

1

https://managementmania.com/cs/rizeni-procesu

2

Zdroj – vlastní zpracování.

2 Metoda zpracování Zpracování literární rešerše této bakalářské práce probíhalo na základě obsahové analýzy vybraných odborných publikace a internetových zdrojů. Pro zpracování případové studie jsem si vyuţila vlastních zkušeností z práce v pizzeriích. Deskriptivní část případové studie byla zpracována na základě analýzy firemních dokumentu. Pro zpracování simulačního modelu byly vyuţity poznatky z teorie vypracování simulačních modelu uvedené v literární rešerše. Níţe uvádím některé základní přístupy k tvorbě simulačního modelu, který je uveden v případové studie. Pro vytvoření popisu dynamického chování systému jsem pouţila základní stavební kamen modelů systémové dynamiky – diagram stavů a toků1.

2.1 Diagram stavů a toků Pro diagramy stavů a toků (SDF) existuje několik podobných, nicméně poněkud odlišných notací, které odráţejí určitá specifika různých simulačních softwarových nástrojů. Pro zpracování případové studie jsem se pouţila notace spojené se simulačním softwarem Powersim.

2.1.1 Základní elementy SDF Hladina. Hladina je akumulací změn za časový okamţik. Uchovává v sobě informaci a má paměť. Jeden z hlavích přínosu ve vyuţívání hladin to, ţe oni oddělují úrovni toku a vytváří nerovnováţnou dynamiku. Protoţe se výpočty provádí kaţdý časový okamţik – hodnota hladiny se rovná své předcházející hodnotě plus všechny přítoky minus všechny odtoky v daném časovém okamţiku.

1

Šusta M., Neumaierová I. Cvičení ze systémové dynamiky. Praha, Česká republika: Oeconomica, 2004. ISBN 80-

245-0780-3. Stranice 15-19

Pomocná proměnná. Pomocná proměnna je definována pomocí algebraických výrazů a nemá ţádnou počáteční hodnotu. Součástí výrazu, kterým definujeme pomocnou, můţe být jakákoliv proměnná.

Konstanta. Konstanta je proměnná se stálou hodnotou. Konstanty se často pouţívají k modelování časových faktoru a odkazu, nebo počátečných hodnot.

Mrak. Mrak představuje hranice modelu. Jeho kapacita je nekonečná.

Tok. Tok mění hladinu v čase. Je to proces, který hladinu naplňuje nebo ji vypouští. Zatímco hladina má paměť, tok je nestalý. Toky v modelu reprezentují přenos mnoţství do hladin, z hladin a mezi hladinami. Jestli hladiny jsou „stavy“ modelovaných systému, tak toky jsou „akce“. Toky jsou jedinými proměnnými, které mohou měnit hladiny, bud přidáváním, nebo ubíráním. Řízení mnoţství toku lze dosáhnout pomocí míry, coţ je proměnná libovolného typu, která je připojena k „ventilu“ toku. Nejčastěji se pouţívá pomocná proměnná.

Spoj. Spoj je nástroj, pomocí kterého spojujeme různé prvky modelu. Existují tři typy spojů – informační spoje, zpoţďovací spoje a inicializační spoje. Informační spoj

Ovlivňovaná

Ovlivňující

Konstanta

Pomocná proměnná

Informační spoj je spoj, který přenáší informace mezi proměnnými. Proměnné, které jsou propojené těmito spoji, se mění okamţitě.

Inicializační spoj Inicializační spoj je spoj, který se pouţívá k nastavení počáteční hodnoty hladin.

Konstanta

Hladina

Zpoţďovací spoj Zpoţďovací

spoj

se

pouţívá

k reprezentaci přenosu informací, které ?

?

jsou zpoţděné. Různé

Ovlivňovaná zpoţďovací spoj ukazuje.

Ovlivňující

pouţitím

typy

prodlev

příslušných

lze

definovat

zpoţďovacích

funkcí v definici pomocné, na kterou

Doplňkové symboly diagramy stavů a toků:

Otazník (?) Uvnitř symbolu proměnné naznačuje, ţe proměnná není definovaná nebo, ţe má v definici chybu.

Snímek Symbol proměnné se zvláštní sadou rohů se nazývá snímek. Je to obrázek čí kopie nějaké původní proměnné. Snímky jsou vhodné při propojování proměnných, které jsou navzájem vzdálené. Pole Dvojité zarámování je pouţito pro proměnné, které jsou definované jako pole.

?

?

?

3 Případová studie Případová studie – Pizzerie „Malá Itálie“ 3.1 Úvod. Rozhodla jsem se pro tuto případovou studie: zaloţit si hypotetickou pizzerie, na základě osobní zkušenosti s podniky stejného druhu. A ukázat pomoci systémového modelování její průběh fungování. 3.2 Základní informace Firma je s.r.o. (Společnost s ručením omezeným je jednou z forem obchodních společností, zákonem je povaţována za společnost kapitálovou, vykazuje však i některé rysy společnosti osobní). Cíle firmy: Cílem společnosti je uspokojovat společenské potřeby Dosahování zisků pomocí průmyslové, komerční-zprostředkovatelské, obchodní a jiné činnosti v souladu s platnými právními předpisy Předmět činnosti: Velkoobchod i maloobchod s potravinami Specializovaný maloobchod pro nepotravinářské účely Provádění ostatních druhů práce a obchodu, které nejsou v rozporu s právními předpisy Sídlem firmy a taky samotné pizzerie budou dvě patra budovy, která se nachází ve velmi hezké lokalitě, v centru města. Vedle je jedno z největších obchodních center, centrální trţiště, hlavní náměstí, zastávky poloviny autobusových linek města a sama pizzerie se nachází v přístavbě parkoviště (je to výhodou, protoţe v okruhu čtyř kilometrů nelze parkovat). Plusem je také krytá zahrádka na střeše s výhledem na centrální ulice, městské divadlo a náměstí. Vzhledem k tomu, ţe na místě pizzerie uţ byla restaurace – firma si pronajala vybavené prostory (včetně kuchyňského vybavení, a ostatního zařízení a nábytku), ale zařízení a nábytek firma musela odkoupit, aby sníţila náklady spojené s pronájem prostoru.

Za prostory, jaké jsou: tří malých kanceláří, kuchyň, dvou skladu (jeden v přízemí, kam dováţou velcí dodavatelé, druhý v prvním patře, blíţ kuchyně), dva sály v prvním patře (kuřácký a nekuřácký), krytý sál na střeše, a jedno místo na parkování (pro rozvoz jídel a dodavatelé), platí 310 tisíc korun, a k tomu ještě kolem 200 tisíc korun měsíčně na komunální spotřebu. Do zrušení smlouvy, můţe vzniknout dluh, který nesmí přesáhnout milion korun. Pro firmu právě vstupující na trh jsou na začátku přesně vymezené vztahy s dodavatelským sektorem. S dvěma hlavními dodavateli společnost nastavila smlouvu s termínem zadluţenosti (bez pokuty) aţ dva měsíce. Samozřejmě, firma se bude snaţit splácet bez náhradních termínů. I mnohem ochotnější si raději vezme úvěr, neţli zdrţovat své závazky vůči dodavatelům a pronajimateli. 3.3 Organizační struktura firmy. Z pohledu organizačního managementu společnosti má liniově-štábní strukturu (rozhodující řídící pravomoc zůstává na liniovém řízení, ale jejich pomocné štáby mají také určité přesně vymezené řídící kompetence, úkoly vypracované štáby schvaluje vedoucí). Ředitel Personální oddělení

Obchodní vedoucí

Naměstek ředitele Finanční vedoucí

Výrobní vedoucí

Obrázek 5 - Organizační struktura firmy1

3.4 Řízení firmy Řízení firmy pro účel této případové studie v sobě bude zahrnovat čtyři subprocesy řízení, které budou určovat celkové chování a výkonnost firmy řízení podnikových financí řízení lidských zdrojů a personalistika řízení marketingu řízení inovací

1

Zdroj – vlastní zpracování

Finanční řízení podniku Řízení podnikových financí v sobě zahrnuje komplexní finanční řízení, různé metody řízení financí v podniku, tedy nakládání s finančními zdroji v celém jejich ţivotním cyklu - od získávání finančních zdrojů a kapitálu (financování a získávání finančních zdrojů na finančním trhu), rozpočtování, rozdělování a distribuci finančních zdrojů, řízení a efektivní nakládání s finančními zdroji, hospodaření s finančními zdroji, řízení finančních rizik, rozdělování zisku a další finanční operace v organizaci. Při získávání finančních zdrojů budeme pouţívat banky, se kterými uţ stanoven dlouhý vztah. Spotřebovávat úvěry budeme pro krátkodobé cíle, například kdyţ nebudeme mít dostatečnou likviditu, pro uhrazení pronajmu prostoru. Cílem řízení financí v trţním hospodářství je maximalizace tržní hodnoty podniku, tedy trţní hodnoty vlastního kapitálu. Další cíle finančního řízení jsou: zajištění platební schopnosti podniku zajištění likvidity aktiv zajištění rentability (ziskovosti) podniku Řízení finančních prostředků bude spočívat v následujících pravidlech a prioritách: Kaţdý den se spočítá trţba (minus výdaje spojené operativní náklady) Jednou týdně jdou zisky na účty firmy 

za výčtem proplacených faktur a faktur, které musíme uhradit v nejbliţších dvou dnech.

o Z jednoho účtu peníze odejdou na splacení úvěru o Z druhého – pro dodavatele, se kterými je domluven tento způsob placení o Ostatní peníze půjdou na spořicí účet, s úrokem tří procenta měsíčně K placení nájmu a vyplácení mzdy dochází vţdy jednou měsíčně (pouţité peníze ze zisku a z úvěru). Řízení lidských zdrojů Pro úspěšné fungování takového podniku, hodně závislého na lidech a jejich chování a náladě, je velmi důleţité důkladné vedení personalistiky. Řízení lidských zdrojů musí vytvářet podmínky pro zvyšování intelektuálního kapitálu organizace, vytváření vhodné organizační kultury a pozitivního klimatu v organizaci. Je vhodné, aby organizace měla zpracovanou strategii rozvoje lidských zdrojů.

Personální strategie pomáhá při sjednocení a usměrnění chování a jednání všech lidí a jejich celkového rozvoje v souladu s potřebami organizace. Umoţní smysluplné plánování a řízení veškeré práce s lidskými zdroji. Hlavní priority pro řízení lidských zdrojů v této firmě: Dodrţování přátelské atmosféry, hlavně pro to, aby nálada zaměstnanců neovlivňovala jejich pracovní výkon (a náladu nebo vztah klienta k podniku) Zavádění kurzů tykajících se různých specializací, je moţné školit v prostorách podniku, například několik hodin před otevírací dobou pizzerie Různými soutěţemi (s finanční či věcnou odměnou) lze snadno motivovat personál Řízení marketingu. Oblast marketingu a prodeje se zabývá zkoumáním a pochopením potřeb zákazníků, reagující na

ně

prostřednictvím vývoje, výroby a prodeje výrobků

zavádění inovací)

a

působením

na

potřeby zákazníků v

(zboží) souladu

a sluţeb (včetně se

strategickými

záměry organizace. Marketing a prodej spolu velmi úzce souvisí. Zatímco marketing se soustředí spíše na předprodejní aktivity, zjišťování nebo vyvolávání potřeb zákazníků, prodejní procesy na ně úzce navazují a realizují samotné obchodní vztahy se zákazníky a prodej. Marketing a prodej má velmi úzkou vazbu na komunikaci s veřejností. Díky době internetu a vyspělé počítačové technologie se velmi zvýšila a tím pádem i ulehčila práce marketingu. Stačí poslat průzkum na populární stránku, na druhé vytvořit reklamu, a na třetí stránku dodat jak reklamu, tak průzkum. Proto firma z pohledu marketingu můţe udělat: Reklamní kampaň (přes média, internet, partnery, bannery atd.) Plánování a vytváření akcí (tematické kvízy, kaţdé deváté jídlo zdarma) Akcii vázané na slavnosti (středoškoláci – poslední zvonění, 1. Máj, karneval-silvestr, Den vítězství a narozeniny)

Řízení inovací Tato oblast obsahuje tematický vše, co se týká inovací v organizacích a podnicích. Jsou zde shrnuty různé metody řízení a analytické techniky, jejichţ předmětem jsou inovace. Bez inovací se totiţ ţádný podnik, organizace ani společnost nevyvíjí dopředu. Inovace představují generování a zavádění nových myšlenek, nápadů do praxe. Proto

úzce

souvisí

s kreativitou -

inovace

je

výsledek

kreativního

přístupu

a

vyvolává kvalitativní změnu v řízení, procesech, výrobcích či sluţbách. Zákazník tuto změnu ocení jako novou přidanou hodnotu, za kterou je ochoten zaplatit. Ze základních oblastí jaké jsou: Inovace

produktů

-

zavádění

do

výroby

a

na trh nových

nebo

výrazně

vylepšených výrobků či sluţeb Inovace technologií - zavádění nových nebo výrazně zlepšených výrobních technologií Marketingová inovace - zavádění nových prodejních kanálů (např. e-Commerce) nebo jiných prodejních či marketingových aktivit Inovace v procesech - zlepšování, optimalizace či reengineering procesů Inovace

řízení

organizace

-

zavádění

nových

metod

řízení,

manaţerských

postupů, motivačních systémů procesů (například přístupy Lean, Six Sigma, apod.) Firma s takovou specializací, můţe vybrat inovace produktu. Protoţe je příliš malá pro inovace řízení a procesů. Inovace technologie a marketingu nastane sama bez pomoci (v opačném případe by podnik měl z těchto inovaci více nákladů neţ přínosu). Při potřebě inovace produktu firma musí provést rekvalifikační kurzy personálu (zvláštně kuchařů), najít nového dodavatele (několik, jestli je nutné), a upozornit zákazníka na nový výrobek. Pro inovace produktu je zapotřebí stálý výzkum potřeb a přání klientů monitorování nabídky konkurence

Návrhy na inovaci: Jídla „sestav si sám“ (klient si rozhoduje – jaké komponenty půjdou do jeho hlavního jídla) Zavedení vegetariánského menu Jídelní lístek pro příleţitost Půstu Nabídka nových specializací kuchyně (např.: mexická, japonská,…) 3.5 Simulační model dynamiky firmy. Na základě výše uvedeného, byl zpracován zjednodušený simulační model chování podniku včetně vybraných podpůrných procesů.

Obrázek 6 - Simulační model dynamiky pizzerie1

3.6 Otázky k případové studii

1

–

Čím je model ulehčí práce podniku?

–

V čem je nedokonalost modelu?

–

Jakými elementy byste doplnili tento model?

Zdroj – vlastní zpracování

4 Závěr. Cílem práce bylo seznámit čtenáře se základním přístupem k vytváření simulačních modelů. Stručně shrnu hlavní poznatky z práce. Zaprvé se povedlo sestavit literární rešerše práce tak, aby tvořila stručný výklad systému a systémové dynamiky, a byla by úvodem pro čtenáře, kteří s ní dosud nejsou seznámeni. Kapitola obsahuje základní znalosti, které by měly stačit k porozumění systémové dynamiky. Druhá kapitola vysvětlovala metodiku zpracování případové studie, včetně vysvětlování prvku techniky sestavování simulačního modelu, které byly pouţité v třetí části. Praktická část zahrnuje popsání podniku a jeho základních elementů, rozpracování některých subprocesů řízení a sestavený, na těchto informacích, simulační model. Pro ty, kteří přečtou tuto práci, jsem udělala otázky, odpovědi pomohou lépe porozumět tématu a sestavit vlastní model, blíţící se ideálu. Hlavním výstupem práce je zjednodušený model systémové dynamiky firmy. Samotné budování modelu přineslo hodně znalostí ze zajímavého, aktuálního a uţitečného tématu jakým je systémová dynamika.

5 Seznam použité literatury 5.1 Literární zdroje Forrester, J. W. 1961. Industrial Dynamics. Cambridge, Mass.: M.I.T. Press. Ing. Jan Bauer; Doc. JUDr. František Klimeš, CSc.: Teorie managementu – Legislativa, principy, metody. Stránka 51 Janícek,P.: Systémový metodologie. In:Sborník konference TEAMWORK 2001, VUT BRNO 2001 Krippner, S.: Systém theories: Their Origins, Foundations, and Development. – In Systém Theories and A Priori Aspects of Perception (edit. J.S.Jordan), Elsevier. Science, Amsterdam, 1998 Ksenchuk E.: „Системное мышление. Границы ментальных моделей и системное видение мира“ - Systémové myšlení. Hranice mentálních modelů a systémové vidění světa, publikační dům "Case" RANHiGS, ISBN 978-5-7749-0659-8; 2011 Mildeová, S., Vojtko, V.: Systémová dynamika. Praha, Česká republika: Oeconomica, 2003. ISBN 80-245-0626-2 Murray E. Jennex.: Knowledge management : Concepts, methodologies, tools and applications. 1st edition. 2008. ISBN 9781599049342. Newman, M.: Complex Systém Theory and Evolution. – In Encyclopedia of Evolution (edit. M.Pagel), Oxford University Press, New York, 2002 Podoprigora M.G.: Organizační chování, Taganrog, Publisher TTI UFU 2008. Senge, P. M. Pátá disciplína. Praha: Management Press, 2007. ISBN-978-80-7261-162-1 Šusta M., Neumaierová I. Cvičení ze systémové dynamiky. Praha, Česká republika: Oeconomica, 2004. ISBN 80-245-0780-3.

5.2 Elektronické zdroje Fejman Mark, článek „Charakteristiky chování dynamických systémů“ [online] http://www.pereplet.ru/obrazovanie/stsoros/815.html Copyright © 2009 Sveiby Knowledge Management, Knihovna [online] http://www.sveiby.com/ Copyright © 2011-2013|Management.mania.com, články „Řízení znalostí“, „Řízení procesů“ [online] https://managementmania.com/cs/

6 Seznam obrázku Obrázek 1 - Učení se v jednoduché smyčce .................................................................................. 31 Obrázek 2 - Učení se ve dvojité smyčce........................................................................................ 31 Obrázek 3 - Synergie archetypu .................................................................................................... 41 Obrázek 4 - Řízení znalostí podle K. E. Sveiby ............................................................................ 44 Obrázek 5 - Organizační struktura firmy ....................................................................................... 54 Obrázek 6 - Simulační model dynamiky pizzerie ......................................................................... 58

7 Seznam tabulek Tabulka 1 - Komparace SFD a CLD ............................................................................................. 33 Tabulka 2 - Rozdíl SD a BMP ....................................................................................................... 48