Systém péče o zdraví ve firmě Baťa a. s. Zlín do roku 1945

UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.

Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Škola veřejného zdravotnictví, Ruská 85, Praha 10, PSČ 100 00

Systém péče o zdraví ve firmě Baťa a. s. Zlín do roku 1945

Konzultant:

Autor:

Doc. MUDr. Ctibor Drbal, CSc.

MUDr. Olga Gróschlová

Ve Zlíně 10. ledna 1999


OBSAH

OBSAH..................................................................................................................................................2 1.ÚVOD.......................................................…………………………………………………..............3 2. HISTORIE BAŤOVÝCH ZÁVODŮ.............................................................................................. 4

3. BAŤŮV PODPŮRNÝ FOND........................................................................................................... 7 4. BAŤOVA NEMOCNICE ................................................................................................................ 10 A) TYP ZDRAVOTNICKÉHO ZAŘÍZENÍ............................................................................................................. 10 B) ROZSAH PÉČE, DŮRAZ NA PREVENCI...........................................................................................…........... 10 C) ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ..............................................................................................................……...............14

5. POJIŠŤOVNY.................................................................................................................................. 17 A) OKRESNÍ NEMOCENSKÁ POJIŠŤOVNA..............................................................................................……..... 17 B) POJIŠŤOVNA ATLAS ...................................................................................….....19

6. VĚDECKÝ ÚSTAV PRO PRŮMYSLOVÉ ZDRAVOTNICTVÍ .........................................20 7. SOUHRN....................................................................................................................................... 28 8. ZÁVĚR..........................................................................................................................................28 9. SEZNAM ZKRATEK................................................................................................................................31 10. PŘÍLOHY Č. l -17..............................................................................................................32


1. Úvod V letošním roce uplyne deset let od převratných změn v naší společnosti, jejichž nedílnou součástí byly i významné změny ve zdravotnictví. Po listopadu 1989 nebylo zcela jasné jakým způsobem by měla proběhnout reforma zdravotnictví a představy zástupců jednotlivých směrů se diametrálně lišily. Skupina pro reformu zdravotnictví (SKUPR) sestavená z celé řady odborníků, formulovala poměrně přesně základní principy pro reformu zdravotnictví, avšak své závěry již nemohla dotáhnout do konce i pro řadu objektivních příčin. Negativní roli ve společnosti a zejména ve zdravotnictví sehrál důraz kladený na tržní ekonomiku a názor, že trh vyřeší vše. V popředí stála snaha o co nejširší privatizaci a odbourání státního monopolu ve zdravotnictví. Byla zahájena privatizace nejen činností ale i majetku. Legislativními změnami došlo ke svobodné volbě lékaře, ke schválení zákona o profesních komorách ve zdravotnictví a zákona o všeobecném zdravotním pojištění. Kromě pozitivních změn došlo i k řadě pochybení. Jedním z nich byla snaha zrušit vše, co mohlo být považováno za pozůstatek totality. Tak byla zrušena školní zdravotní služba a postupně se rozpadl vybudovaný systém tělovýchovného lékařství na okresní úrovni. V jednu dobu bylo možno zaznamenat i výrazné aktivity ke zrušení hygienické služby jako "stalinského modelu". Téměř úplně byla po listopadu 1989 likvidována závodní zdravotní péče, která v současné době nefunguje ani na předlistopadové úrovni. Uvědomila jsem si, že neznáme dobře nedávnou historii, způsob řízení zdravotnictví, financování a veřejné zdravotnictví před rokem 1945 a že by mohlo být zajímavé a prospěšné podívat se, jak tento systém fungoval. Po dohodě s doc. MUDr. Drbalem, CSc., svým školitelem, jsem se rozhodla zpracovat podrobněji systém zdravotní péče ve firmě Baťa a. s. Zlín do roku 1945, s cílem nalézt pozitivní prvky a zvážit, zda jsou použitelné v dalších etapách transformace současného zdravotnictví. V bývalých závodech n. p. Svit Gottwaldov-Zlín je zachován rozsáhlý archiv, ze kterého bylo možno získat velké množství faktografického materiálu, který tvoří základ mé práce. Jako první se mi dostala do rukou publikace MUDr. Vojtěcha Tolara: "Výsledky preventivních prohlídek u zaměstnanců prodejního odd. firmy Baťa a. s. v ČSR v roce 1939", kde v úvodu cituje autor J. E. Purkyně: "A tak, ježto den učí den, již jasněji prohlédli správcové států, že k fyzickému zachování a podporování blaha národa musí býti lékařství učiněno zájmem veřejným tak, aby lékařství kladouc si za cíl zdraví a fyzickou dokonalost celého národa a přisvojujíc si autoritu i výkonnou veřejnou moc, dokázalo to, oč by se marně pokoušely rozptýlené snahy jednotlivců. " A tento citát nejlépe vystihuje smysl i cíl mé práce.


2. Historie Baťových závodů Závody fy Baťa byly založeny v roce 1894 bratry Baťovými. V té době měl Zlín 2.834 obyvatel a firma Baťa pouhých 50 zaměstnanců. Sourozenci Antonín, Anna a Tomáš Baťovi založili první dílnu ve starém Zlíně na náměstí. Začali šitím valašských papučí a zkrachovali. Nevzdali se a po čase zahájili výrobu obuvi s plátěným svrškem a koženou podešví. Obuv v té době byla symetrického tvaru, bez rozlišení pravé a levé. Větší rozmach nastal po návratu T. Bati z USA v roce 1905, který zavedl do závodů "fordismus". V roce 1912 zahájil výrobu celokožené obuvi a v roce 1913 realizoval první export do Itálie. Klasická pásová výroba byla v baťových závodech zavedena až v roce 1927. Na konci I. světové války byla fy Baťa největším podnikem obuvnického průmyslu v Rakousko-Uhersku. [1] Oblast veřejné zdravotní péče byla vymezena právními normami Rakousko-Uherské říše zákonem č. 68 z 30. 4. 1870 říšského zákoníku a zákonem č. 9 z 23. 2.1887 zemského zákoníku. Tyto zákony vymezovaly činnost tzv. zdravotní policie, okresních obvodních a státních lékařů. V období let 1901-1914 pracovali přímo ve Zlíně pouze dva lékaři. [2] T. Baťa od samých začátků podnikání věnoval velký zájem sociálním poměrům svých zaměstnanců. Již v roce 1912 položil základy k široce rozvětvené péči o bydlení a v roce 1917 zahájil výstavbu zahradního města. Dal svým zaměstnancům podmínky pro nerušený, individuální rodinný život uprostřed zeleně. Standardem pro rodinu dílenského pracovníka byl byt o třech pokojích s kuchyní, koupelnou, WC, sklepem a zahrádkou. Péče o výživu, která byla ze zdravotních důvodů považována za významný prvek prevence (vyšší výskyt tbc) se projevila vybudováním závodní jídelny v roce 1915. [3] Ještě v roce 1922 zemřelo na tuberkulózu ve Zlíně a okolí 63 osob. [2] Velký význam přikládal T. Baťa péči o zdraví. Sledoval dění ve světě a vysílal odborníky do zahraničí, aby sbírali nejnovější poznatky. Např. primán ortopedického odd. MUDr. F. Račanskému uložil, aby se zajímal o deformity nohou v důsledku nošení nevhodné obuvi, protože to pokládal za zajímavé a poznatků by se mohlo využít při výrobě obuvi. [4] Zajímal se též o problematiku alkoholismu viz zpráva MUDr. Tolara "Boj proti alkoholismu a některé zkušenosti z Ameriky". Samotnou složku zdravotní péče ve své firmě prohloubil do té míry, že se nezajímal jen o lidi práce neschopné, ale pečoval o to, aby vzniku nemocí zabránil. Za téměř geniální na svou dobu lze považovat vyšetřování zdravých osob. O rozsahu prevence svědčí zpráva přednesená na VI. konferenci pracovního lékařství v Jánských Lázních v r. 1936 primářem MUDr. Tolarem. [5] Vycházel zde ze zkušeností v USA, kde první soukromý ústav pro periodické vyšetřování zdravotního stavu vznikl pod názvem "Ústav pro prodloužení života" (Life Extension Institut) již v roce 1913. Americké životní pojišťovny brzy vystihly důležitost těchto preventivních vyšetření a sjednaly s ústavem smlouvu o pravidelném vyšetření svých pojištěnců. Výpočty a statistikami totiž pojišťovny


zjistily, že každý dolar věnovaný na pravidelné zdravotní vyšetřování pojištěnců ušetří 2 dolary na výplatě pojistek. Byla též věnována péče propagaci hygieny a preventivním opatřením lidovou výchovou a letáky. Pojišťovny měly obrovské zisky. V průběhu šestnácti let vydala pojišťovna na pravidelné lékařské preventivní prohlídky a na hygienu 32 mil. dolarů avšak zisk za stejné období činil 75 mil. dolarů. Toto preventivní vyšetřování zdravých bylo zavedeno též ve Zlíně, podrobněji bude rozvedeno v kapitole o průmyslovém zdravotnictví a zdravotní matrice, která byla založena v roce 1933 a v roce 1938 již disponovala 59.931 individuálním záznamem. K velkému rozvoji zdravotnictví na Zlínsku dochází v r. 1927, kdy byla zahájena stavba Baťovy nemocnice (dále jen BN) a v tém že roce byly dokončeny první dva pavilony, vstupní budova a strojovna s kotelnou. Na svém počátku měla BN pouze tři odborná oddělení: odd. chirurgicko - gynekologické, odd. pro vnitřní nemoci a tbc a odd. ortopedické. Výstavbu zdravotnického zařízení si vyžádal rozvoj firmy Baťa, která v roce 1927 měla již 10.462 zaměstnanců. Výstavba potom pokračovala velmi intenzivně až do r. 1936. [6] V roce 1936 měla BN devět oddělení: dvě chirurgická, odd. pro nemoci vnitřní, odd. infekční a tuberkulosní, ortopedické, odd. nemocí dutiny ústní a chrupu, odd. pro nemoci ženské se samostatnou porodnicí, odd. pro nemoci dětí a kojenců, odd. ušní, nosní a krční. [3] Vědecký ústav pro průmyslové zdravotnictví vznikl v roce 1937. Činnost tohoto ústavu byla velmi rozsáhlá a proto mu budu věnovat pozornost v samostatné kapitole. Odbornou náplní a rozsahem činnosti předčil tento ústav o mnoho let později přijaté usnesení generální konference Mezinárodní organizace práce z 26. června 1985 Úmluva o závodních zdravotních službách č. 161, kterou Československá socialistická republika ratifikovala v roce 1988 s tím, že Úmluva vstoupila v platnost 25. února 1989. Velkolepým plánem v oblasti zdravotnictví ve zlínském regionu bylo vybudování tzv. Baťova domu zdraví (dále jen BDZ) a BN měla být přeměněna na sanatorium. Projekty na vybudování BDZ se v průběhu let měnily. Nejrozpracovanější byla varianta z roku 1935 na které se podíleli známí architekti např. arch. Gahura ve spolupráci s odbornými lékaři BN. Projekt byl oponován našimi i zahraničními odborníky. Jižní křídlo mělo mít 11 poschodí a sloužit nemocniční části s 521 lůžkem. Severní část s 12 poschodími se měla stát vyšetřovacím a léčebným komplexem. V půdorysném pohledu měl mít BDZ podobu letadla a zlínské zdravotnictví by se realizací tohoto projektu zařadilo na jedno z předních míst nejen v Československu. Projekty se v průběhu let měnily, v roce 1939 byly v souvislosti s nástupem fašismu úplně pozastaveny. Ještě dvakrát se někteří představitelé BN, zejména ředitel MUDr. Albert k myšlence výstavby BDZ vrátili, avšak nápad již nikdy nebyl realizován. [7]


Naopak řada původních přízemních pavilonů BN slouží dodnes a spolu s nově vybudovanou částí měla nemocnice k 31. 12. 1998 celkem 1.145 lůžek, 172 lékařů a 849 středního zdravotnického personálu a 112 nižších zdravotnických pracovníků. V roce 1935 měla BN 300 lůžek, 39 lékařů a 147 ošetřovatelek. [81

Úvod - podklady z podnikového archivu Svit (dále jen PAS) [1] PAS, Baťův podpůrný fond i. č. 205 [2]

PAS, Knihovna 0/605, Wicherek J., I, Zdravotnictví na Zlínsku ve dvacátých a třicátých létech, str. 1-2

[3] PAS, Fond os. odd. II/10, i. č. 4, sociální činnost závodů Baťa a. s. [4] PAS, Fond BN, i. č. 94 [5] PAS, Fond os. odd. II/6, i. č. 716, [6]

PAS, Knihovna 0/605, Wicherek J., I, Zdravotnictví na Zlínsku ve dvacátých a třicátých létech, str. 8-9

[7]

PAS, Knihovna 0/605, Wicherek J., II, Zdravotnictví na Zlínsku ve dvacátých a třicátých létech, str. 23 - 27

[8] PAS, Fond BN, inventář BN


3. Baťův podpůrný fond Informovat o systému zdravotní péče a veřejného zdravotnictví ve Zlíně a v Baťových závodech nelze bez znalostí tzv. Baťova podpůrného fondu (dále jen BPF). Vytvořením BPF sledovalo vedení fy Baťa vznik pomocného centrálního orgánu, který by organizoval a řešil sociální problémy zaměstnanců. Vznik BPF byl odůvodněn tím, že ve Zlíně neexistují v dostatečné míře veřejná zařízení sociální péče. Činnost fondu se měla promítnout zejména do zdravotnictví a sociální oblasti. O BPF se začíná hovořit v souvislosti se zahájením výstavby BN v roce 1927. Ustavující schůze se konala 20. 9. 1927. Zemská rada politická na Moravě schválila zřízení BPF dne 22. 9. 1928 výnosem č. 89438/VIII. [1] BPF však, jak uvidíme dále, byl geniální způsob jak zajistit, aby větší část zisků nemusela být odvedena do státního rozpočtu, ale aby prostředky zůstaly v regionu kde vznikly a byly smysluplně využity. Prostředky, které byly poskytnuty na účet BPF byly poskytovateli odečítány při vyměřování zvláštní daně výdělkové berními úřady. Každá částka věnovaná na BPF měla následující doložku: "Při této příležitosti upozorňujeme, že výše uvedenou částku nám vrátíte i s úroky v případě, že nám ji berní úřady při předpisu zvláštní daně výdělkové pro příslušný berní rok neuznají jako položku odečitatelnou." Z toho je zřejmé, že se dárce vždy pojistil pro případ, že by berní úřad darovanou částku neuznal a trval na plném zdanění. [2] Různé politické a berní organizace vznášely námitky proti vzniku BPF, protože tušily únik financí. Avšak bylo zdůrazňováno, že BPF je samostatná právnická osoba na fy Baťa zcela nezávislá a jmění fondu zcela od firmy odděleno. To nebylo tak docela pravdivé, protože BPF neměl vlastní administrativní a výkonný aparát. Jeho činnost navazovala na práci sociálního oddělení firmy Baťa a. s., které bylo při osobním odd. [3] Od roku 1938 poskytovaly příspěvky do BPF též další podniky v regionu, např. Fatra Napajedla, Kotva, Tisk, Zlínská stavební apod. Částky činily od Kč 1.000 do několika milionů. [1] Zde se nelze ubránit určitému srovnání s pozdější prosperitou JZD AK Slušovice. Rada jiných podniků, které si byly vědomy prosperity firmy Baťa a zlínského regionu se obracely s dotazy na vedení firmy, jakým způsobem lze fond založit. Je zachován dopis firmy Roušek a synové, továrna na hospodářské stroje a slévárna z Nového Města nad Metují: "... i naše firma by dle Vašeho vzoru zařídila podpůrný fond." Dále se dotazují na technické provedení věnování základního jmění od firmy. Očekávali, že daň bude tvořena 3% (7. třída) jako daň pro účely lidumilné a dobročinné, ovšem finanční úřad z Hradce Králové jim sdělil, že převod jmění firmy jako dar bude podroben dani z obohacení. Firma Baťa je ve své odpovědi odkazuje na Ministerstvo financí. [4] Z toho je zřejmé, že finanční orgány o takový způsob tvorby fondů neměly zájem a že vedení firmy Baťa mělo dobré kontakty.


Zajímavý je též dokument odvolání se proti pokutě, které podal ředitel BN MUDr. B. Albert na Ministerstvo financí. Berní úřad v Napajedlích totiž vyměřil BN pokutu za neohlášení daru ve výši Kč 2.212.860,-. Cituji z dopisu Dr. Alberta: "Příděly veřejným ústavům, fondům jejichž schodky je stát povinen uhrazovati a které vykonávají obdobné úkoly sociálního rázu (nemocnice, ozdravovny) jako náš fond jsou od darovacího poplatku osvobozeny a nechápeme, že právě naše sociální práce je dokonce pokutami stěžována." V roce 1928 měl BPF 112 členů. Rozlišovalo se členství řádné, přispívající a čestné. Řádnými členy se mohli stát zaměstnanci firmy Baťa, kteří dosáhli věku 20 let a byli u firmy zaměstnáni alespoň jeden rok. V roce založení disponoval fond částkou Kč 15 mil. V roce 1929 přispěla firma Baťa do BPF částkou Kč 10 mil, v roce 1932 Kč 21 mil. a v roce 1942 Kč 60 mil. Celkově se jmění BPF zvýšilo z cca 15 mil. v roce 1928 na 116 mil. v roce 1936. Zdrojem příjmů BPF byly výnosy ze zemědělského a lesního hospodářství, nájemné z obytných domů a internátů. V roce 1935 činilo nájemné z obytných domů Kč 3.040.703,- a z internátů Kč 5.177.712,-. Součástí příjmů byly též výtěžky z provozu Velkého kina. Výbor spravoval též majetek BN, která se osamostatnila až v roce 1932. [1] Zajímavým příjmem BPF byl výnos z pokut. Z oběžníku vedoucího referenta osobního odd. V. Jaroňka cituji: "Osobním referentům se přikazuje, aby veškeré srážky za nepořádek ať z výplaty či osobních účtů neoznačovali jako pokutu, nýbrž používali označení - "Příspěvek na BPF. " Jako příklad zvyšování jmění BPF může sloužit Fatra Napajedla. 21. 5. 1946 obdržel BPF od Fatry Kč 31.450.000,-. Na podporách Fatře vyplatil BPF Kč 3.172.236,-, na darovací dani zaplatil Kč 2.335.000,- a k dobru BPF zůstalo Kč 25.942.736,-. Ve své poslední vůli z 19. 5. 1931 odkázal T. Baťa BPF Kč 21.000.000,-: "... obnos at je vyplácen během 5-ti let pod 5% úroky." [5] Výnosy z BPF byly použity na činnost sociální, zdravotní aktivity vč. dotací na provoz BN a podnikatelské aktivity zejména investiční výstavbu v souladu se stanovami. V průběhu let 1930 - 1935 podal BPF žádost o změnu stanov pětkrát. Teprve Stanovy BPF z 11. 12. 1935 vydržely déle než 2 roky. [6] Stanovy byly schváleny ve smyslu § 9 ř. z. č. 134 z 15. 11. 1867. Jak je vidět v období l. československé republiky platila řada zákonů z doby Rakousko Uherska. Účelem BPF jako samostatné právnické osoby byly následující aktivity: 1) Péče o všeobecné zdokonalování životní úrovně zaměstnanců fy. Baťa a. s., zejména poskytování výpomoci při narození dítěte, při dlouhé nemoci, úmrtí v rodině, zřizování ozdravoven, nemocnice apod., podpora bytové akce, udělování podpor zestárlým i bývalým zaměstnancům firmy Baťa. [7] Novorozencům bylo na jméno uloženo Kč 1.000,-. Tuto částku s 5% úrokem obdrželi ve 21 letech. V případě úmrtí, zůstávala částka majetkem BPF. [1] 2) Získávání a provozování kinematografické licence a jiných živnostenských oprávnění.


3) Nabývání, obhospodařování a propachtování movitostí a nemovitostí sub l až 2 uvedeným. [7] V roce 1930 poskytoval BPF pravidelnou podporu 166 osobám a jednorázovou 411 žadatelům. V roce 1938 bylo vyplaceno 178 novomanželkám na svatební dary Kč 124.715,-- Na investiční činnost t. j. výstavbu obytných domů, škol a internátů v roce 1927 Kč 11.750.000,-. V roce 1937 se objevila snaha o založení "Řádu urozených žen". Titul měl být udělován ženám se čtyřmi až deseti dětmi zároveň s rentou z BPF. Záměr však nebyl nikdy realizován. Z BPF se realizovaly, jak již uvedeno výše, drobné finanční výpomoci. P. Ivanovský Josef, čistič dílny, požádal o příspěvek za nemocniční pobyt svého syna. Při zánětu středního ucha trval pobyt v nemocnici 23 dnů a pan Ivanovský měl zaplatit K 823,-. Protože byl dobrý pracovník byla mu přiznána podpora z BPF K 600,P. Brouček Jan za ústavní léčení trvající 60 dnů měl platit K 2.160,- (III. tř. á K 36,za den). Pojišťovna uhradila pouze 28 dnů á K 36,- denně t. j. K 1.008,-. Zbývající část K 1.152,- bylo doporučeno uhradit z BPF. [2] Z BPF byla též uhrazena částka K 338,- za převoz pacienta sanitním vozem z nemocnice v Uherském Hradišti do bydliště v Bratřejově, kde pacient zemřel. Pojišťovna ve Zruči nad Sázavou odmítla účet uhradit s tím, že převoz byl uskutečněn bez jejího souhlasu. V prosinci 1942 zasílá fy Baťa a. s. na účet BPF K 3.374.000,- za výstavbu 40 dvojdomků typ "Drofa" a "Adamec". Z BPF byla též financováno veřejná zdravotní péče, např. příspěvek na provoz zdravotních poraden, které po odborné stránce zajišťovali lékaři BN (podrobněji viz kapitola BN a vícezdrojové finacování). Příloha č. l

Baťův podpůrný fond - použité materiály

[1]

PAS, Baťův podpůrný fond, Inventář [2]

PAS, Baťův podpůrný fond - účty i. č. 40 [3]

PAS, Knihovna 0/605, Wicherek J., II, Zdravotnictví na Zlínsku ve dvacátých a třicátých létech, str. 19

[4]

PAS, Baťův podpůrný fond, i. č. 30

[5] PAS, Fond BPF, i. č. 16 [6]

PAS, Knihovna 0/605, Wicherek J., II, Zdravotnictví na Zlínsku ve dvacátých a třicátých létech, str. 18

[7]

PAS, Fond BN, i. č. 10


4. Baťova nemocnice a) Typ zdravotnického zařízení

Stavba BN byla zahájena v roce 1927 a do konce roku byly zprovozněny první pavilony. Stanovy BN, podle kterých byla instituce zřízena jako "Ústav závodní", byly úřadům předloženy již v roce 1927. Po různých průtazích a několika přepracováních byly stanovy BN schváleny Zemským úřadem až 20. 4. 1932 výnosem

č. 15886/IV-9/32. [l]

BN vznikla jako samostatná právnická osoba bez práva veřejnosti původně pouze pro zaměstnance fy Baťa a. s., kterých bylo v íé době 10.000. Velice rychle ve zlínském okrese a přilehlém regionu přejala povinnosti veřejné nemocnice a vykonávala pro širokou veřejnost služby, které v jiných okresech vykonávaly instituce organizované z veřejných prostředků. [2] BN se opakovaně domáhala práva veřejnosti, avšak bezúspěšně. Dopisem ze dne 31. 8. 1946 adresovaným Národní bance československé s pobočkou v Uherském Hradišti vyjmenovává ředitel BN všechny veřejné služby, které BN zajišťuje. Dne 7. 9. 1946 na M. N. V. ve Zlíně člen rady zastupitelstva národního výboru navrhuje, aby nemocnice byla zveřejněna obvyklým způsobem a to tak, že by ji převzalo město, okres příp. země. Nemocnici by bylo možno budovat jako oblastní bez ohledu na to, že jde o nemocnici na úrovni okresu. Zástupci okresu souhlasili, ale vyskytl se problém, z čeho by se hradil schodek v rozpočtu, který dosahoval v průměru K 10.000.000,- ročně (vícezdrojové financování viz dále). Návrh, pokusit se přes opačný názor Ministerstva zdravotnictví zveřejnění prosadit, neprošel. [3] b) Rozsah péče, důraz na prevenci

Tato soukromá nemocnice bez práva veřejnosti, určená původně pouze pro zaměstnance fy Baťa, plnila úkoly veřejného zdravotnictví v širším regionu a velkém rozsahu. Preventivní péče byla na svou dobu značně rozvinuta: Prováděly se hromadné proudové prohlídky obyvatelstva, vyšetřovali se a evidovali nosiči tyfových zárodků, zajišťovalo se hromadné očkování proti spále a proudové vyšetření učňů, žáků a sportovců. Ve spolupráci s ostatními dobrovolnými sociálně - zdravotními institucemi jako byl ČSČK, Masarykova liga proti TBC zajišťuje BN tyto poradny pro nemocné: - srdečními a cévními nemocemi - nervovými nemocemi - tuberkulózou - pohlavními chorobami - křečovými žilami - poradnu pro sportovce, těhotné, pro průmyslové zdravotnictví a pro diabetiky. [4]


Prevence nemocí z povolání Revolučním krokem lze nazvat založení Zdravotnické matriky v roce 1933. Zdravotní matrika k 31. 12. 1938 disponovala 59.931 individuálním záznamem. Měla neobyčejný význam pro prevenci, protože při pravidelných prohlídkách zaměstnanců mohli lékaři kontrolovat zdravotní stav, zjišťovat možné dispozice ke vzniku onemocnění a objevovat skryté choroby. Matrika spolupracovala velmi úzce s odborem zlínského průmyslového zdravotnictví a posléze s Vědeckým ústavem pro průmyslové zdravotnictví. Každý záznam matriky tvořil předtisk pro všechny normální i patologické znaky. Zvláštní skupinu tvořilo měření antropometrické, které sledovalo určování konstitučních typů. Šlo o vystižení specifických znaků antropologických a o určení osobnosti ve smyslu tělesných a duševních schopností. To mělo význam zejména v pracovním lékařství při zařazování do práce. Dále byly vyšetřovány krevní skupiny, prováděno vyšetření na pohlavní choroby atbc. Na základě uvedených vyšetření bylo provedeno hodnocení zdravotního stavu a pracovníci roztříděni do skupin AA, A, B, C, D. Podrobněji bude o této otázce pojednáno v kapitole o průmyslovém zdravotnictví protože členění bylo využíváno při zařazování osob na pracoviště. [5]

Péče o děti Součástí zdravotní politiky ve firmě Baťa byla péče o zdraví od dětství až do dospělosti. V roce 1930 byla založena školní zubní klinika s rozsáhlým spektrem jak nemocničnítak i ambulantní péče. V roce 1934 se rozvíjí zdravotní péče o školní dítě při odd. pro dětské nemoci při BN. Lékaři docházeli do škol a vyšetřovali jak chrup dětí tak i zjevné vady týkající se vadného držení těla nebo plochých nohou. Příloha č. 2 Ze zprávy o vyšetření žáků průmyslových kolejí v roce 1942 je patrné, že i zdravotnímu stavu dospívající mládeže byla věnována pozornost. Nejlepší zdravotní stav byl zjištěn u žáků vyšší elektrikářské, kteří měli v průměru 56 vyučovacích a pracovních hodin týdně. Nejhorší zdravotní stav byl zjištěn u studentů obchodní akademie a u studentů školy umění. Horší zdravotní stav u této skupiny spojený se zvýšeným výskytem subjektivních obtíží byl dáván do souvislosti s velkým pracovním zatížením žáků obchodní akademie, kteří měli až 67 hodin týdně a neměli dostatek času k rekreaci.

[6] Zubní prevence S rozvojem poznatků v medicíně a vědomostmi o tom, jaký význam má zdravý chrup, se ředitelství BN rozhodlo pro radikální prevenci v péči o ústní dutinu. Každý nemocný musel mít svůj zubní kartáček. Pacienti, kteří ho zapomněli, dostali od ošetřovatelek za režijní cenu a chudobní obdrželi kartáček zdarma. Každému nemocnému byl po dobu pobytu v nemocnici zapůjčen vyvařený kalíšek k vyplachování úst a dvakrát denně před snídaní a po večeři si museli čistit zuby. Příloha č. 3


Prevence tuberkulózy V roce 1930 vzniká Masarykova liga proti tuberkulóze jako společná akce vedení BN a města Zlína. Příloha č. 4 Zajímavá byla výše poplatků za členství. Členové činní zaplatili Kč 10,- ročního příplatku, zakládající členové Kč 1.000,- jednorázového poplatku a přispívající členové Kč 20,- ročně.

Prevence ortopedická Od 1. 12. 1928 se rozvíjela péče o zdraví nohou. K výrobě správně konstruované obuvi přibraly Baťovy závody lékaře - ortopeda. Dále ve všech prodejnách fy Baťa byly lékařské poradny, kde každý zákazník mohl využít bezplatného ošetření nohou a odborné poradny. Příloha č. 5

Tělovýchovné lékařství Velký důraz byl kladen na zdravotní péči o sportovce. "Má-li sport plnit svůj prvořadý úkol, je třeba, aby o něj dbali odborníci nejpovolanější - lékaři." Účelem sportovní lékařské poradny nebylo vychovávat rekordmany, ale po všech stránkách zdravé lidi. Příloha č. 6

Péče o zdraví žen Důležitá byla též péče o zdraví žen. Poradna pro ženy sloužila především pro těhotné a kojící matky.

Protiepidemická péče Značně byla rozvinuta veřejná zdravotní péče v ochraně obyvatelstva před nakažlivými nemocemi. Ve třicátých letech byly běžné každoroční epidemie tyfu. Například v roce 1924 onemocnělo 110 lidí a zemřeli tři, v roce 1934 onemocnělo 119 osob, z nichž nikdo nezemřel. Hlavní příčinou byl nedostatek dobré, nezávadné vody. Proto byl kladen důraz na kontrolu vodních zdrojů, kanalizaci a odstraňování odpadů. V roce 1938 bylo vyšetřeno 6.069 vzorků vody z veřejných i soukromých studní. Dle výsledků rozborů byla provedena klasifikace zdrojů 1-4. Vodní zdroje s klasifikací 3 a 4 byly dočasně uzavřeny. [7] Při tyfové epidemii v červenci 1924 "Rudé právo" vytýká Tomáši Baťovi, že epidemii zamlčel a utekl do lázní. Tomáš Baťa se energicky ohradil proti tomuto nařčení. Byl na místě ihned, jakmile se o epidemii dozvěděl, a byl očkován současně s dělníky. Příloha č. 7 Z epidemie břišního tyfu ve Zlíně na přelomu roku 1940 - 1941 je dochována podrobná zpráva. Celkem bylo hlášeno 77 případů onemocnění a v prvé řadě byla jako příčina epidemie vyloučena voda. Počet onemocnění tyfem znázorněný graficky byl téměř souběžný s grafem konzumace lahvového mléka. Epidemiologickým šetřením bylo zjištěno, že inkriminovaný den klesla teplota při pasterizaci mléka na 45°C a většina mléka nebyla vůbec pasterizována. Následně


byla vydána řada protiepidemických opatření: vyšetření moče a stolice u všech zaměstnanců mlékárny, rodiny, které dodávaly mléko do mlékárny byly vyšetřeny na nosičství. Všem bylo doporučeno přechodně mléko převařovat. V mlékárně bylo nařízeno denně potrubí a trubky proplachovat horkým roztokem sody a dezinfekčním prostředkem. Všichni zaměstnanci obdrželi bílé pracovní pláště a každý nový zaměstnanec musel být vyšetřen na nosičství. [8] Zdravotní výchova

V BN se kromě léčebné péče lůžkové a ambulantní zajišťovala též rozsáhlá preventivní a osvětová činnost. V organizačním řádu BN, v kapitole I je uvedeno: "Za poskytování první pomoci nepožaduje ústav od postižených žádné odměny, vyjma úhrady skutečných výdajů (léky, obvazy, doprava). V případě prokázané nemajetnosti ústav poplatek promine." Pro případy onemocnění a úrazů, které nevyžadovaly okamžitou pomoc byla denně otevřena ambulance od 10 do 11 hodin (s výjimkou neděle). V té době poskytoval ústav lékařskou radu, příp. zákrok bez rozdílu věku, pohlaví, příslušnosti, národnosti a náboženství. Tato odborná zdravotnická pomoc byla poskytována nemajetným zdarma a majetným proti úhradě 50% jednodenní ošetřovací taxy ve třetí třídě. V kapitole III Organizačního řádu BN je definována "Zdravotně - výchovná činnost ústavu". Ta spočívala v nepřetržité řadě denních rozhovorů s nemocnými. Jednoduchou a srozumitelnou formou byly pacientům sdělovány zásady tělesné hygieny, včetně pokynů pro provádění hygieny v rodině. Byl kladen důraz na osobní čistotu, důležitost hygieny dutiny ústní, mytí rukou, očistných koupelí, střídání prádla, větrání příbytku, spaní při otevřených oknech, zásady správné výživy, boj proti alkoholismu. [9] Prevence alkoholismu Problematikou alkoholismu se firma Baťa a BN zabývala poměrně do hloubky. Svědčí o tom cestovní zpráva lékaře BN doc. MUDr. Vojtěcha Tolara: "Boj proti alkoholismu a některé zkušenosti z Ameriky". O tom, jak je těžký boj s alkoholismem svědčí příklady z Ameriky. Tato země obětovala velké množství peněz na potírání tajné výroby a pašování alkoholu. Již v té době byl alkoholismus v Americe označen jako choroba. Při léčení se používalo psychologického rozhovoru a též ekonomických argumentů. V závěru své cestovní zprávy cituje doc. MUDr. Tolar slova T. G. Masaryka: "... budoucnost patří střízlivým, totiž těm, kdož se rozhodli pro vyšší a mravnější světový názor a způsob života." Prevence kardiovaskulárních onemocnění O tom, jaký důraz byl v Baťových závodech a BN kladen na prevenci, svědčí poměrně rozsáhlá publikace primáře interního odd. BN MUDr. Tolara "Boj proti srdečním chorobám a pravidelné prohlídky zdravých", kterou vydala Česká kardiologická společnost v Praze v roce 1940. [10] Nelze se zde ubránit srovnání se současnou iniciativou Světové zdravotnické organizace, která probíhá v řadě zemí Evropy vč. ČR a to je "Program CINDY".


V úvodu své publikace primář Tolar konstatuje, že Veřejná zdravotní správa pochopila již v roce 1937 význam pravidelných prohlídek zdravých. Intensivně prováděná ochranná péče sice vyžadovala zvýšených nákladů na lékařskou práci avšak, cituji: "V náhradu za to získávají nemocenské a sociální pojišťovny značné úspory zkrácením doby pracovní neschopnosti, oddálením invalidity a snížením výše vyplácených podpor práce neschopným nebo dočasně invalidním". Velký význam pro prevenci a provádění preventivních prohlídek mělo založení Zdravotní matriky všech zaměstnanců firmy Baťa a. s. v roce 1933. Každý pracovník měl svou vlastní kartu a byla provedena velmi důkladná vstupní zdravotní prohlídka. Tuto kartotéku potom využíval zejména Ústav průmyslového zdravotnictví při zařazování pracovníků na pracoviště a proto o náplni preventivních prohlídek bude projednáno v souvislosti s jeho činností. Podstatné je, že důsledkem takto provedené vstupní prohlídky bylo provedeno celkové ohodnocení zdravotního stavu s výsledným zařazením do 5-ti skupin AA, A, B, C, D. U osob zařazených do skupin AA, A byla prováděna kontrola zdravotního stavu 1x ročně, u skupiny B se zdravotními vadami lehčího stupně se zdravotní stav kontroloval po půl roce. Do skupiny C se zařazovaly osoby trpící těžší vadou s kontrolou zdravotního stavu 1x za 3 měsíce. Osoby zařazené do skupiny D zpravidla nebyly doporučeny k přijetí do zaměstnání. Byla to např. taková onemocnění jako otevřená tbc nebo dekompenzovaná srdeční vada.

Životní styl Lékařské prohlídky subjektivně zdravých, se zvláštním zaměřením na srdeční choroby, zahrnovaly kromě osobní, rodinné anamnézy a běžného vyšetření též důkladné vyšetření chrupu, tonzil a štítné žlázy. Není bez zajímavosti, že součástí byl též dotazník na životní styl (pití, kouření a stravování). 6% vyšetřených udalo, že jsou vegetariáni, 45% bylo abstinentů a kuřáci muži ve 45%, ženy pouze v 1,5%. Z celkového počtu vyšetřených 23.899 v roce 1938 bylo zjištěno 620 těžších srdečních vad, 1.782 tuberkulosních a 358 luetiků. c) Způsob financování

V současné době problematického financování ve zdravotnictví není bez zajímavosti způsob financování BN a s ní související zdravotní péče. Ani tenkrát nepokryly platby od pojišťoven plně provoz zdravotnického zařízení. Financování BN i odborných ambulancí bylo typickým příkladem vícezdrojového financování. [11] Stanovy BN ad 4): Provoz a vydržování BN ve Zlíně "...udržuje se jako samostatně hospodařící útvar Baťových závodů": a) z náhrad (honorářů), které požaduje a vybírá od majetných ambulantů neb pro případ nemoci je pojišťující institucí, (pozn.: hlavní příjem byl prostřednictvím ONP viz dále).


b) z náhrad ošetřovacích výloh placených nemocnými (příplatky za I. a II. třídu a některé přímé platby, viz dále). c) z výnosu vlastního zahradního hospodaření d) "z darů"... zde šlo zejména o dotace z BPF jak na výstavbu nových objektů, provoz odborných ambulancí tak i k úhradě schodku u rozpočtu. Provozní ztrátu nemocnice uhrazovaly Baťovy závody tzv. "Bonifikací". Za každého zaměstnance fy Baťa léčeného na III. třídě bylo BN uhrazeno Kč 30,- za den. V roce 1929 tato bonifikace činila Kč 470.790,- a v roce 1935 již Kč 1.387.740,-. Např. v roce 1935 bylo hospitalizováno 7.145 osob, z toho 76 zemřelo a průměrná délka hospitalizace činila 16,5 dne. Na nedobytných pohledávkách nemocnice odepsala Kč 24.894,-. Šlo nejčastěji o ošetření na úrazovém oddělení, kdy pacient nemohl být odmítnut. Náklady na praktikování osmi mediků po dobu 13-ti týdnů činily v roce 1935 Kč 18.200,-. V této částce byly zahrnuty náklady na byt, prádlo a stravu. V souvislosti s podporou péče o zdravý chrup byly nemajetným vydány na účet nemocnice zubní kartáčky v celkové výši cca Kč 1.500,-. Na udržování zařízení bylo vydáno Kč 30.542,-, na údržbu budov a zahrady Kč64.468,-. [12] O tom že toky financí od pojišťoven zdaleka nepokryly provoz svědčí i následující fakta. Z BPF byla hrazena činnost poraden, např. poradna tbc - vyúčtování za týden činilo Kč 5.292,-. Toto vyúčtování zahrnuje mzdu lékaře, dvou sester, tiskopisy a různé výkony rentgenové a laboratorní. Obdobným způsobem byl účtován provoz poraden pro pohlavní nemoci, duševní hygienu apod. Též byly poskytovány odměny dárcům krve. Za 110 ccm krve Kč 165,-, za 130 ccm krve Kč 195,-. [13] Z BPF byly pokryty i ztráty stomatologického oddělení. Např. v roce 1942 bylo tomuto odd. poskytováno pravidelně týdně Kč 3.000,-, poněvadž platné sazby od pojišťoven byly nízké a nepokryly náklady. A to zdaleka pojišťovny nehradily zubní péči v plné výši, jak vyplývá ze "Smlouvy mezi BN a ONP o ošetřování a léčení chrupu a dutiny ústní pojištěnců ONP ve Zlíně a jejich rodinných příslušníků" v roce 1934. [14]

Zubolékařské výkony byly rozděleny do 3 sk.; A, B, C.

Výkony ve skupině A byly plně hrazeny pojišťovnou. Např. vyšetření dutiny ústní bylo ohodnoceno sazbou Kč 5,-, odstranění zubního kamene Kč 7,- a extrakce

s anestesií Kč 8,-. Výkony ve skupině B již platil pacient zubnímu odd. hotově a pojišťovna svým pojištěncům pouze přispívala na základě vystaveného detailního účtu. Do skupiny B patřily výkony jako jednoduchá plomba Kč 15,-, resekce kořenového hrotu Kč 80,a protéza kaučuková jednoho zubu Kč 70,-. Výkony ve skupině C byly do smlouvy zahrnuty jen pro informaci a pojišťovna je nehradila vůbec. Šlo o takové výkony jako zlatá korunka na řezáky za Kč 150,a mezičlen do zlatého mostu za Kč 200,-. [15] Zajímavý je též poměrně progresivní růst plateb od pojišťoven v průběhu několika let. V roce 1928 byl poplatek za 3. třídu Kč 19,- v roce 1938 již Kč 24,-, v roce 1942 Kč 36,- a v roce 1946 dokonce Kč 60,-.


Za porod se účtovalo v roce 1938: před porodem běžná denní sazba Kč 24,-a prvních 10 dnů po porodu Kč 35,- denně. Součástí pobytu v nemocnici byla bezplatná kalmetizace novorozence. Příloha č. 8 Ze smlouvy mezi BN a ONP ve Zlíně z roku 1938 vyplývá, že BN přijme do ošetřování pojištěnce ONP a poskytne jim léčebné výkony, vyšetření, operace vč. terapeutických pomůcek bez jakýchkoli příplatků k základní taxe, t. j. ve 3. třídě Kč 24,- denně a to po dobu 28 dnů. Počínaje 29. dnem ošetření za pojištěnce, kteří nemají rodinné příslušníky plnou sazbu a za ty kteří mají rodinné příslušníky sazbu sníženou na Kč 20,- za den. Toto vyplývalo z § 96 zákona o sociálním pojištění. [15] Pozn.: Pro zajímavost uvádím příjem primáře odd. BN který v roce 1937 činil: základní plat 130.000,- Kč a částka převedená na osobní konto v průměru 100.000,- až 130.000,- Kč. Celkem tedy průměrný roční příjem primáře činil 260.000,- Kč.

Baťova nemocnice - použité materiály [1] PAS, Inventář BN [2]


[3]


[4]

PAS, Fond BN, i. č. 9, dopis ze 31. 8. 1946

[5] PAS, Fond BN, i. č. 2 a Fond os. odd. 11/10, i. č. 4 [6]


[7] PAS, Fond BN, i. č. 2 [8]

PAS, Sdělení II/8, i. č. 2

[9] PAS, Fond BN, i. č. 66 [10] PAS, Fond BN, i. č. 125 [11] PAS, BPF, i. č. 2 [12] PAS, BPF, i. č. 35 [13] PAS, BPF, i. č. 40 [14] PAS, Fond BN, i. č. 9 [15] PAS, Fond BN, i. č. 7


5. Pojišťovny a) Okresní nemocenská pojišťovna

(dále jen ONP) ve Zlíně byla zřízena v roce 1918 z likvidovaných závodních pokladen. Kromě nemocenského předepisovala ONP též pojistné invalidní a starobní. [1] Výše nemocenského příspěvku se řídila určitým procentem z průměrného denního výdělku příslušné mzdové třídy, kterých bylo deset. Příloha č. 9 Denní nemocenské pojištění se vypočítalo tak, že střední denní mzda se vynásobila pojistnou procentní sazbou nemocenské pojišťovny. Tato sazba byla v jednotlivých pojišťovnách různá. Ve zlínské ONP činila 4,3 % a byla nejnižší sazbou, kterou zákon připouštěl. Byly i pojišťovny se sazbami 6% a více. Příklad: denní pojistná sazba v 10. tř. u ONP činila Kč 1,56, za týden Kč 10,92. Z této sumy zaplatil zaměstnanec Kč 5,46 a zaměstnavatel rovněž Kč 5,46 (propočteno podle sazby 4,3% u ONP) Pro platbu starobního a invalidního pojištění bylo zákonem stanoveno 5 pojistných tříd a sazby byly na rozdíl od nemocenského pojištění pevné a ve všech pojišťovnách stejné. Z vypočtené částky v 5. třídě (D), která činila Kč 8,40, platil opět 50% zaměstnanec a 50% zaměstnavatel. Vybrané pojistné (invalidní a starobní) náleželo plně Ústřední sociální pojišťovně (dále jen ÚSP) v Praze. Nároky na dávky invalidního a starobního pojištění se podávaly k ÚSP prostřednictvím ONP. Průměrný předpis penzijního pojistného na pojištěnce činil v roce 1936 Kč 445,-. Mladí pojištěnci se mohli poměrně velmi výhodně připojistit na důchod. Příklad starobního připojištění: pojištěnec, který se přihlásil k připojištění měsíčního důchodu ve 20-ti letech o Kč 100,- splatných dosažením věku 65 let, platil měsíčně buď Kč 5,40 nebo jednorázově Kč 1.000,-. Pojišťovna hradila účty jen těm lékařům, kteří s ní byli ve smluvním vztahu. Avšak mezi těmito lékaři si pacient mohl vybrat a v případě návštěvní služby bylo jeho přání respektováno. Zaměstnavatelé byli povinni dodržovat 6-ti denní lhůty jak pro přihlášení tak i odhlášení svých zaměstnanců pro pojištění. Nemocenské dávky se poskytovaly pojištěncům až od 3. dne neschopnosti, nejdéle však jeden rok. Byla důsledně prováděna kontrola práceneschopných tzv. "létací revize". V roce 1936 bylo provedeno 397 kontrol a naježděno 10.461 km. O nutnosti nemocničního léčení pojištěnce rozhodovala lékařská služba. Pokud nemocný příkazu neuposlechl, ztratil nárok na celé nebo poloviční nemocenské. Šestinedělky měly nárok na peněžní dávky, rovnající se nemocenskému, šest týdnů před porodem a šest týdnů po porodu. Kromě toho se matkám které kojily poskytovala peněžní dávka ve výši polovičního nemocenského do dvanácti týdnů po porodu.


Srážka daně důchodové byla závislá na výši výdělku. Při výdělku nižším než Kč 193,-týdně se daň nesrážela. Pro výši důchodové daně byla směrodatná hrubá mzda. Příklad: při mzdě Kč 222,- týdně činila důchodová daň Kč 3,70. ONP měla též mimořádný podpůrný fond ze kterého byly jednak poskytovány náhrady na léčení dětí a manželek pojištěnců ev. v odůvodněných případech se zvýšil zákonný příspěvek na ústavní ošetření. Zejména však byly prostředky z podpůrného fondu určeny na prevenci. Prostředky byly použity na spolupráci s Masarykovou ligou proti tbc, s ČSČK a Okresní péčí o mládež. Značné částky pojišťovna vynakládala na ošetření chrupu, zejména ve spolupráci se školním zubním ústavem. Ošetření chrupu přikládala pojišťovna velký význam, protože si její představitelé byli vědomi, že řádně a včas ošetřený chrup zabrání vzniku celé řady chorob. Dále pojišťovna přispívala na vyšetřovací akce školní mládeže, které byly prováděny školní lékařskou službou. Jednalo se o preventivní vyšetřování zraku, chrupu, očkování proti záškrtu. Každoročně pojišťovna vysílala ve spolupráci ČSČK a Okresní péčí o mládež velký počet dětí do prázdninových osad a ozdravoven. Rodinní příslušníci pojištěnců, kteří neměli vlastní pojištění (manželka, děti do 17-ti let, sourozenci, rodiče, děd, bába, tchán, tchýně) a žili s pojištěncem ve vlastní domácnosti, měli nárok na lékařské ošetření, pomoc při porodu, léčiva a pohřebné v těchto relacích: do 2 let věku Kč 60,do 14 let Kč 180,přes 14 let Kč 250,Hospodaření pojišťovny - z výroční zprávy za rok 1936. [2] Jmění pojišťovny v roce 1936 činilo Kč 12.166.490,18 a pozůstávalo z vkladů u spořitelen, cenných papírů a částečně též z pohledávek a hodnoty inventáře. Pokud se týkalo celkových výdajů bylo v roce 1936 vyplaceno Kč 13.248.703,35 a to na nemocenských dávkách, v těhotenství a šestinedělí, příspěvky na kojení a pohřebné. Dále Kč 2.189.492,85 lékařům, Kč 1.207.645,55 lékárnám, Kč 3.166.371,10 nemocnicím a Kč 329.150,- porodním asistentkám. Správní výlohy ONP, po odečtení náhrady správních výloh od ÚSP, činily v roce 1936 Kč 1.088.502,20 t. j 8,22% celkových výdajů. Zpráva revizní komise končí poděkováním všem zaměstnancům ústavu za usilovnou práci. Zajímavá je "Statistika onemocnělých členů dle druhů chorob" uvedená v příloze výroční zprávy: na 1. místě poranění 3.783 na 2. místě infekční nemoci 3.335 na 3. místě nemoci zažívacího ústrojí 1.930 na 4. místě nemoci kožní 1.748 na 5. místě nemoci dýchadel 1.419


b) Pojišťovna Atlas

"Atlas", vzájemná pojišťovna v Praze, byla založena v prosinci 1930. Její účel byl jiný než zdravotní pojišťovny Atlas, která nově se stejným názvem vznikla ve Zlíně po roce 1989 a díky řadě nelegálních obchodních transakcí s obrovskými dluhy předčasně skončila. Hlavním důvodem založení pojišťovny bylo, že T. Baťa nechtěl platit mnohamilionové prémie jiným, cizím pojišťovacím ústavům, se kterými měl špatné zkušenosti při likvidaci škod. Vlastní pojišťovací ústav tak určitým způsobem kompletoval Baťův koncern. Pojišťovna Atlas pojišťovala: a) proti škodám na předmětech a z přerušení výroby způsobené požárem, případně živelnými pohromami; b) proti škodám z následků úrazů, povinného ručení a poškození motorových vozidel; c) proti škodám vloupáním a v dopravě a to i "pojištění námořské". U úrazového pojištění již nešlo o individuální pojištění zaměstnanců, ale úrazové příspěvky v plné výši platil zaměstnavatel za všechny zaměstnance podniku. Ze zákona úrazovému pojištění podléhaly veškeré průmyslové podniky, které byly rozděleny do XIV skupin. Z míry rizika jednotlivých průmyslových podniků byla vypočítána tzv. " nebezpečenská třída" podle které se vypočítávala výše pojistného. Pojistnou sazbu schvalovalo pojišťovnám Ministerstvo sociální péče. Rezervní kapitál pojišťoven nesměl být vyšší než 10%, pokud překročil tuto částku, musela úrazová pojišťovna snížit pojistnou sazbu. Ve firmě Baťa bylo tedy úrazové pojištění řešeno vlastní pojišťovnou Atlas. Základní fond pojišťovny ve výši 3 mil. Kč byl tvořen 300 ks podílních listů po 10 tis. Kč. Podílní listy se mohly zúrokovat jen z ročních přebytků, nejvýše však 5%, z ceny inventáře se odepisovalo ročně 10%, zbytkový obnos po odečtení výdajů činil čistý přebytek. Hospodaření pojišťovny bylo velmi dobré. Od založení v roce 1930 do roku 1945 získala pojišťovna na pojistných prémiích 129 mil. Kč a na škody vyplatila 45 mil. Kč. Pro pojišťovnu bylo charakteristické, že na vedení celé agendy ve fy Baťa stačili dva pracovníci. Pomocné služby zajišťovalo daňové oddělení a účtárna firmy. V tehdejší spádové oblasti patřily mezi pojištěnce Atlasu též Baťův podpůrný fond, Baťova nemocnice, Svedrup, Fatra Napajedla, FAB filmové podniky atd. [3]

Pojišťovny - použité materiály [1] PAS, Fond os. odd. II/6, i. č. 349 [2] PAS, Fond os. odd. II/6, i. č. 349 Výroční zpráva ONP za r. 1936 [3]

PAS, Archivní fond Atlas


6. Vědecký ústav pro průmyslové zdravotnictví Rozvoj péče o zaměstnance závodu vedl v roce 1937 k založení samostatného Vědeckého ústavu pro průmyslové zdravotnictví. Počátky pracovně preventivní péče lze vysledovat již v roce 1932 v souvislosti se založením Zdravotní matriky. [1] K pravidelným prohlídkám zdravých přistoupila fy Baťa na základě zkušeností z USA, kde v roce 1913 byl založen soukromý ústav "Life Extension Institute", který zajišťoval pravidelné lékařské prohlídky. Americké životní pojišťovny brzy vystihly význam pravidelných lékařských prohlídek svých pojištěnců, jelikož jeden dolar věnovaný na prevenci jim ušetřil dva dolary při výplatě pojistek. Podobné akce se přenesly i do Evropy, kde např. v roce 1935 v Belgii každý novorozenec dostal od státu zdarma tzv. "Carnet sanitaire", který sloužil k pravidelným lékařským prohlídkám po celý život. Na základě získaných zkušeností byla v roce 1932 založena tzv. "Zdravotní matrika" pracujících, která k 31. 12. 1937 disponovala 51.613 individuálními záznamy. Na základě celkového hodnocení zdravotního stavu byli pracovníci zařazeni do pěti skupin: AA, A zde byli zařazeni zdatní jedinci vhodní pro jakoukoli práci a kontrola zdravotního stavu byla prováděna jedenkrát ročně B zde byli zařazeni zaměstnanci, kteří trpěli lehčími vadami, či po prodělání těžší choroby a byli vyšetřováni každého půl roku C zde byli zařazeni zaměstnanci s vadou, skrytou nemocí a kontrolní preventivní prohlídka se uskutečňovala po třech měsících D osoby s aktivní chorobou, případně otevřenou TBC, kteří nebyli doporučeni k práci. [2] Součástí preventivní péče byla i tzv. biotypologie, jejímž cílem bylo odhalit tělesné i duševní předpoklady jedince k práci. Velká pozornost byla věnována i tělesné konstituci. Včasný rozpoznáním konstitučních vlastností se zabránilo zařazení lidí k nevhodné práci. Pro zdravotně preventivní péči byl důležitý poznatek, že astenik se vyznačuje

předčasným úbytkem tělesné výkonnosti. Pyknik naopak bývá družný a vytrvalý, ale zpravidla mívá citlivější pokožku a nehodí se pro práci s chemickými škodlivinami. Díky biotypologii vznikla tzv. "klinika zdravého člověka". Studiu lidské konstituce bylo ve Zlíně v rámci pracovního lékařství uplatňováno již od roku 1933. Součást vyšetření tvořil rozsáhlý, několikastránkový dotazník, jehož vyplnění bylo usnadněno předtištěnými odpověďmi, které se pouze zatrhávaly. Rozvoj péče o zaměstnance závodu vedl v roce 1937 k založení samostatného Vědeckého ústavu pro průmyslové zdravotnictví. Příloha č. 10 Jako součást vědeckého ústavu vznikla v roce 1940 "Poradna pro pracovní lékařství", vedená MUDr. J. Roubalem. Činnost poradny kladla důraz na znalost pracovního procesu, která byla nezbytná pro správné zařazování pracovníků na jednotlivá pracoviště a tím i předcházení nemocem z povolání.


V roce 1942 byla poradna pro pracovní lékařství zařazena Ministerstvem hospodářství a práce do sítě poraden v ČSR. Z počátku byl ústav obsazen jedním primářem, třemi lékaři, veterinářem, chemikem, farmaceutem, sestrou a čtyřmi laboranty. Ústav neměl vlastní vyšetřovny, protože mu byl k dispozici celý aparát BN. Měl však vlastní laboratoře pro analytickou chemii, experimentální patologii a toxikologii, pro vyšetření biologického materiálu a laboratoř fyzikálně - chemickou. Úkolem laboratoří bylo vědecky zkoumat všechny materiály a chemikálie zařazené do výroby z hlediska jejich účinku na zdraví člověka. V roce 1942 provedla laboratoř 320 biologických analýz lepidel, změkčovadel, mýdel, olejů a laků. [31 Kromě toho měla Poradna pro pracovní lékařství ordinaci přímo v areálu závodu a jednu též v Ústředním ambulatoriu ONP, která byla přístupná široké veřejnosti ve večerních hodinách. Zde mohli lékaři ONP či jiných soukromých pojišťoven posílat své klienty v případě, že měli podezření na souvislost onemocnění s prací. Lékaři poradny buď doporučili změnu pracovního zařazení, úpravu pracoviště, používání individuálních nebo kolektivních ochranných zařízení. V případě, že se jednalo o zaměstnance fy Baťa, adresoval lékař závěr" zábraně úrazů", která provedla přeložení pracovníka na jinou práci. Kromě toho měla poradna, prostřednictvím závodních lékařů, možnost přímo kontrolovat pracoviště. Důležité bylo, že pracovníci z dílen se závažnějším pracovním rizikem byli prohlíženi současně, aby bylo možno sledovat změny zdravotního stavu ve vztahu ke konkrétnímu riziku. Příloha č. 11 Ve výroční zprávě za rok 1935 je uveden rozsah preventivních prohlídek ve vztahu k jednotlivým rizikům. Např. v dílně celuloidových ploten byla u dvou zaměstnanců diagnostikována chronická intoxikace benzolem (benzen). Zvýšený dozor byl věnován nově zaváděným chemickým výrobám, kde např. při práci s urychlovači byl kladen důraz na tělesnou čistotu i čistotu prostředí jako prevenci výskytu toxické dermatitidy. [4] Činnost závodních lékařů byla úzce spojena s činností Poradny pro pracovní lékařství. Znalost pracovního procesu byla nezbytným předpokladem správného výkonu preventivní péče. [5] Závodními lékaři byli totiž jmenováni lékaři Vědeckého ústavu. Další lékař byl zaměstnán v tovární ambulanci první pomoci. [6] Povinností závodního lékaře bylo aspoň jedenkrát měsíčně projít pracoviště na svém úseku společně s referentem Zábrany úrazů, který mohl přímo na místě nařídit některé úpravy. Úkolem závodních lékařů bylo kontrolovat veškeré provozy včetně pomocných prostorů a skladů z hlediska větrání, osvětlení denního i umělého, likvidace odpadů, čistoty soc. hyg. zařízení, zásobování pitnou a užitkovou vodou. Kromě těchto všeobecně hygienických podmínek si všímal též zařízení sloužících k ochraně zdraví a bezpečnosti na pracovišti jako bylo např. odsávání a používání OOPP. Pozornost byla věnována i konstrukci strojů a nástrojů, aby splňovaly fyziologické požadavky. K povinnostem závodních lékařů patřil též dohled nad závodním stravováním a rehabilitací.


Největší pozornost však věnovali dílnám, kde se pracovalo s neznámým materiálem nebo nebezpečnými látkami, např. jedy. Činnost závodních lékařů ve firmě Baťa a. s. předčila svým rozsahem a náplní "Úmluvu o závodních zdravotních službách" Mezinárodní organizace práce, kterou naše republika ratifikovala v únoru 1989. Z části II Úkoly čl. 5 "Úmluvy" vybírám: - závodní zdravotní služba má dohlížet na činitele v pracovním prostředí vč. hygienických zařízení, závodních jídelen a ubytoven - poskytovat poradenství o uspořádání pracovišť a látkách jichž se používá při práci - poskytovat poradenství o zdraví, bezpečnosti a hygieně při práci, ergonomii a OOPP - účastnit se při poskytování pracovní rehabilitace - spolupracovat při výchově v oblasti zdraví - organizovat první pomoc - provádět rozbory pracovní neschopnosti a nemocí z povolání Když porovnáme obsah Úmluvy ratifikované naší republikou v roce 1989 s náplní činnosti závodních lékařů a pracovního lékařství ve firmě Baťa, můžeme jednoznačně konstatovat, že Úmluva byla ve firmě Baťa plněna již před více než 50-ti lety. Pracovní a platové podmínky závodních lékařů byly stanoveny výnosem Ministerstva ochrany práce a sociální péče 24. 2. 1946 zn. IV-B-4183-2/2. Z vyhlášky plynula povinnost vykonávat zdravotní péči přímo na pracovištích. Závodní lékař byl činný v průmyslovém podniku ve funkci pouze preventivní, nikoliv léčebné. Jeho úkolem bylo pečovat o zdraví osazenstva závodu jak ve smyslu všeobecném, hygienicko - preventivním, tak i ve smyslu speciální ochrany před nemocemi z povolání, jak již bylo dříve uvedeno. Výjimečně, pouze v případě nedostatku lékařů, mohl závodní lékař poskytovat zaměstnancům závodu i léčebnou péči, pokud ho požádala závodní rada. V tom případě musel s nositeli nemocenského pojištění sjednat smlouvu, ve které se zavázal, že léčebná péče nebude poskytována na úkor péče preventivní. V každém případě však sloučení funkce kurativní a preventivní bylo stavem přechodným. [7] Součástí Ústavu pro průmyslové zdravotnictví byly rozsáhlé laboratoře. Laboratoř toxikologie se zaměřila na průmyslové kožní škodliviny. Sledovala veškerý zpracovávaný materiál včetně použitých rozpouštědel, lepidel, barev, vulkanizačních urychlovačů a změkčovadel z hlediska dermální toxicity pokusem na zvířeti. [3] Laboratoř také vyšetřovala biologický materiál, např. krevní obrazy ve vztahu k intoxikaci olovem. Vědecký ústav pro průmyslové zdravotnictví pod vedením dr. Jana Roubala se věnoval vlivu práce na člověka ze všech hledisek včetně fyziologie práce. Roubal klasifikoval pracovní zatíženi do jednotlivých skupin, např. svalová námaha, poloha těla při práci, nervová námaha, námaha zraku atd. Příloha č. 12


S rizikem přímo nesouvisela tzv. pracovní stigmata, nicméně i těmto byla věnována patřičná pozornost a ve spolupráci s návrháři byly navrhovány změny držadel, příp. změny konstrukce celých strojů. Příloha č. 13

NEMOCI Z POVOLÁNÍ Evidence nemoci z povolání a průmyslových otrav byla zařazena organizačně do oddělení "Zábrany úrazů" fy Baťa a. s. Příloha č. 14 Nemocí z povolání bylo 25 druhů, většinu z nich tvořily otravy vzniklé v určitých průmyslových oborech. Seznam nemocí z povolání byl vydán v příloze k zákonu č. 99 ze dne 1.6. 1932. Periodické lékařské prohlídky dělníků byly prováděny na základě §147 vládního nařízení č. 41/1938 Sb. Včasné přeřazení dělníka na méně rizikovou práci bylo v kompetenci příslušného závodního lékaře. V případě, že v menším podniku závodní lékař nebyl, mohl se dělník obrátit na lékaře úřadu práce, kteří konali pravidelné prohlídky na závodech z hlediska pracovní hygieny. Příloha č. 15 Při sledování nemocí z povolání se významným způsobem podílela Poradna pro otázky pracovního lékařství, která si zvala k pravidelným prohlídkám zaměstnance, kteří pracovali na pracovištích, kde mohla vzniknout nemoc z povolání, příp. jiné poškození zdraví z práce. Poradna s úrazovým referentem zajišťovala v odůvodněných případech přeřazení pracovníka k jiné práci. [8] Při šetření ohrožení zdraví při práci se vycházelo ze dvou zásad: K ohrožení zdraví zaměstnanců dochází kontaktem se škodlivinami na pracovišti např. s rozpouštědly, olovem apod. Výsledek prohlídky předal závodní lékař úrazovému oddělení, které mělo za úkol sjednat na pracovišti nápravu. Další významnou složkou byly osobní vlastnosti pracovníka, nedbání pravidel bezpečnosti práce, příp. individuální dispozice a již zmiňovaná biotypologie. V Ústavu pro průmyslové zdravotnictví, biotypologické laboratoři byly ve spolupráci se strojírenskými závody fy Baťa vyrobeny první přístroje pro antropometrii a tremometr pro studium únavy. [9] V případě diagnózy nemoci z povolání byl závodní lékař povinen poslat hlášení nemoci příp. podezření na vznik nemoci z povolání. Příloha č. 16 a, b Z dochovaných materiálů je zřejmé, že pracovnímu prostředí, obecné prevenci vč. předcházení nemocem z povolání, prevenci pracovních stigmat byla ve fy Baťa věnována mimořádná pozornost.

Vědecky ústav pro průmyslové zdravotnictví - použité materiály [1]


[2]

Tolar V., Výsledky preventivních lékařských prohlídek u 3432 zaměstnanců prodejního odd. fy Baťa a. s. ČSR, Praha 1936

[3] PAS, Fond os. odd. 11/10, i. č. 4


[4] PAS, Fond os. odd. II/10, i. č. 27 [5] Ročenka Vědeckého ústavu pro průmyslové zdravotnictví, [6] roč. 1944 - 45 [7] Ročenka Vědeckého ústavu pro průmyslové zdravotnictví, roč. 1942, str. 9-10 [8] PAS, Fond BN, i. č. 93 [9] PAS, Fond os. odd II/11, i. č. 16 [10]



7. Souhrn Zdravotnictví ve firmě Baťa ve Zlíně se rozvíjelo stejným tempem jako výroba v tomto největším obuvnickém závodě v Evropě. V roce 1927 byla zahájena výstavba BN a v roce 1937 byl založen Vědecký ústav pro průmyslové zdravotnictví. BN vznikla jako samostatná právnická osoba bez práva veřejnosti, avšak velmi rychle přejala úlohu veřejného zdravotnictví v širším regionu. Ačkoliv se vedení nemocnice opakovaně dožadovalo práva zveřejnění, záměr neprošel přes Ministerstvo zdravotnictví. O tom, že rozsah zdravotní péče byl širší než přísluší soukromému zdravotnickému zařízení svědčí následující aktivity: - provádění hromadných proudových prohlídek obyvatelstva - vyšetřování a evidence nosičů tyfových zárodků - očkování proti spále - proudové vyšetřování žáků, učňů, sportovců - poradna pro nemocné srdečními a cévními chorobami - poradna nervových nemocí, tbc, pohlavních chorob, pro nemocné s křečovými žilami, pro sportovce, pro těhotné, pro průmyslové zdravotnictví a pro diabetiky. Velmi rozsáhlá byla péče o děti. Lékaři ze školní zubní kliniky a školní zdravotní služby docházeli do škol a zde vyšetřovali chrup dětí, držení těla i deformity nohou. K prevenci tbc sloužila Masarykova liga proti tuberkulóze vedená primářem Albertem z BN. Byla rozšířena prevence o zdraví nohou. V Baťových prodejnách obuvi byly lékařské poradny, kde se každému, kdo měl zájem, dostalo bezplatného ošetření a odborné rady. Na svou dobu bylo značně rozvinuté tělovýchovné lékařství. Zlínská sportovní lékařská poradna vyšetřovala sportovce každého půl roku a zároveň lékař doporučil jedinci vhodný sport. Nemalá pozornost byla věnována přenosným nemocem. Kromě šetření již vzniklých epidemií, v té době převážně tyfových, se odborní lékaři věnovali i činnosti preventivní, např. očkování. Zdravotně výchovná činnosti byla zakotvena i v organizačním řádu BN. Pacientům byly srozumitelnou formou sdělovány zásady osobní hygieny, správné výživy, udržování čistoty a větrání bytu. Značná pozornost byla věnována hygieně dutiny ústní. Byly sledovány otázky životního stylu, vegetariánství, abstinence, kuřáctví apod. Jako prevence srdečních a cévních chorob byly prováděny pravidelné prohlídky zdravých, které si sice vyžádaly zvýšené náklady, ale toto bylo odůvodněno značnými


úsporami v následném zkrácení pracovní neschopnosti a oddálení invalidity. Bez nadsázky lze zdravotnickou činnosti prováděnou v Baťově nemocnici ve Zlíně do roku 1945 nazvat veřejným zdravotnictvím. Toto vše by nebylo možno realizovat bez tzv. BPF, jehož vznik byl odůvodněn hlavně tím, že ve Zlíně neexistovaly v té době v dostatečné míře veřejná zařízení zdravotní a sociální péče. Částky převáděné na BPF byly zdaňovány podstatně nižší sazbou, tzv. daní "pro účely lidumilné a dobročinné", než byla daň výdělková. V roce 1928, tj. v roce svého založení, měl BPF k dispozici 15 mil. Kč, zatímco v roce 1936 bylo na kontě BPF již 116 mil. Kč. Kromě financování již zmíněných zdravotních poraden byl poskytován z BPF příspěvek BN za zaměstnance Baťových závodů po dobu jejich hospitalizace, finanční výpomoc zaměstnancům při mimořádných událostech v rodině. Nemalé částky byly z BPF uvolněny na výstavbu obytných domů. Financování zdravotnických zařízení nebylo jednoduché. Kromě přímých plateb od nemocných, příp. plateb od pojišťoven, byla BN financována z výnosů vlastního "zahradního hospodaření" a zejména z darů prostřednictvím BPF. Provozní ztrátu nemocnice uhrazovaly Baťovy závody tzv. "bonifikací", tj. poskytovaly BN 30,- Kč za každého zaměstnance léčeného na III. tř. za den. Veřejně přístupné a zcela průhledné bylo hospodaření Okresní nemocenské pojišťovny. Kromě nemocenského pojištění tato předepisovala též pojištění invalidní a starobní a zajišťovala jeho výběr pro Ústřední sociální pojišťovnu v Praze. Nemocenské dávky se pojištěncům poskytovaly až od třetího dne neschopnosti a byla prováděna důsledná kontrola práceneschopných. Z mimořádného podpůrného fondu ONP byly poskytovány náhrady na léčbu v mimořádných případech, především však byly tyto prostředky určeny na prevenci, tj. činnost již zmiňovaných zdravotních poraden. Průmyslovému zdravotnictví a prevenci byla ve firmě Baťa a. s. věnována velká pozornost o čemž svědčí založení zdravotní matriky v roce 1932. Tzv. "Klinika zdravého člověka" vycházela ze zkušeností v USA, kde vyšetřování zdravých a současné léčení skrytých poruch přineslo nemalé úspory. S klinikou byla spojena i biotypologie, která měla stanovit jaká práce je pro daného jedince nejvhodnější. Rozvoj péče o zaměstnance závodu vedl k založení samostatného "Vědeckého ústavu pro průmyslové zdravotnictví" v roce 1937. Závodní lékaři úzce spolupracovali s odbornými pracovníky z oddělení Zábrany úrazů a prováděli společné kontroly na pracovištích, kde si všímali celkového hygienického standardu jako osvětlení, větrání, odsávání, likvidace odpadů, zásobování vodou, čistoty sociálně - hygienického zařízení, používání OOPP i konstrukce strojů z pohledu fyziologie práce. K povinnostem závodního lékaře patřil i dohled nad závodním stravováním, rehabilitací a poskytování první pomoci.


Závodní lékař byl zaměstnancem průmyslového podniku ve funkci zásadně preventivní, léčebnou péči mohl vykonávat jen ve výjimečných případech při nedostatku lékařů a po předběžném souhlasu pojišťovny, pouze přechodně. V menších závodech, kde nebyl závodní lékař, se pracující v případě zdravotních problémů souvisejících s prací mohli obrátit na lékaře Úřadu práce. Povinností tohoto lékaře bylo provádět pravidelné prohlídky na závodech z hlediska pracovní hygieny. Velká pozornost byla věnována fyziologii práce. Při pracovním zatížení se posuzovala svalová námaha, poloha těla při práci, nervová námaha, vliv na psychiku, zraková a sluchová námaha, vliv fyzikálních i chemických škodlivin, klimatické vlivy a rozvržení pracovní doby včetně délky trvání. Povinností závodního hygienika, resp. odborníka v pracovním lékařství, bylo pasportizovat podrobně všechna pracoviště z hledisek stavebně - technických, technologických, fyziologických a psychologických. Cílem bylo preventivně předcházet vzniku pracovních stigmat a především nemocem z povolání.


8. Závěr Zdravotnictví ve fy Baťa a. s. plnilo úkoly veřejného zdravotnictví v celém rozsahu, protože zahrnovalo kromě prevence, hygieny, epidemiologie a statistiky též otázky sociální medicíny a financování veřejně prospěšných zdravotních činností. Veřejné zdravotnictví v Československu té doby navazovalo na důkladně rozpracovaný systém státní zdravotní správy bývalého Rakousko-Uherska s jasně stanovenými kompetencemi. Bylo však doplněno dalšími prvky, které představovaly rozšíření péče na zdravotně a sociálně rizikové skupiny obyvatel (tbc) a propojovaly státem garantovanou zdravotní péči s péčí sociální. Došlo k určitému paradoxu, že zatímco po roce 1945 začala řada států západní Evropy budovat a rozvíjet systémy veřejného zdravotnictví na námi ověřených principech, u nás jsme tuto cestu přerušili. Pojem veřejného zdravotnictví v podmínkách státního monopolního zdravotnictví zcela vymizel. Nešlo jen o vymazání pojmu, ale zejména o přerušení kontinuity progresivního vývoje péče o veřejné zdraví, která u nás v době mezi dvěma světovými válkami dosáhla špičkové úrovně.[1] Důraz na prevenci kladený ve fy Baťa měl i své ekonomické zdůvodnění. Prevence je vždy levnější než následná léčba rozvinutých onemocnění. Proto byly nemalé prostředky z BPF věnovány na provoz jednotlivých poraden, prevenci onemocnění chrupu, srdce a cév apod. Na prevenci se též podílela ONP, která z mimořádného podpůrného fondu poskytovala prostředky Masarykově lize proti tbc, na vyšetřovací akce školní mládeže jako bylo vyšetřování chrupu, pohybového aparátu, zraku a očkování proti záškrtu. K úsporám finančních prostředků ze státního rozpočtu docházelo i tím, že zaměstnanci ONP za nepatrnou odměnu předepisovali též invalidní a starobní pojištění, které odváděli Ústřední sociální pojišťovně v Praze. Nemocenské dávky se pak pojištěncům poskytovaly až od třetího dne neschopnosti. Po roce 1989 chyběla jasná a ucelená koncepce státní zdravotní politiky, která měla být vyjádřením zájmu státu na zdravotním stavu obyvatelstva. Východiskem pro stanovení cílů zdravotní politiky musí být vždy pravdivý obraz zdravotního stavu populace a existence sociálně-ekonomického systému. [2] Skupina odborníků koncem roku 1989 pod názvem SKUPR (Skupina pro reformu zdravotnictví) sice vypracovala kvalifikovanou analýzu zdravotnictví z minulých let, avšak nestačila již v prostředí politické, ekonomické, společenské a právní transformace vytvořit ucelený koncept nové zdravotní politiky. [3] Po roce 1989 byl kladen důraz zejména na rozvoj tržního hospodářství. Privatizace ve zdravotnictví a trh měl vyřešit problematiku zdravotnictví. Dodnes však chybí zásadní politické zadání pro transformaci zdravotnictví, jak po něm volal MUDr. Macek ve svých koncepcích.


Vznikem velkého počtu pojišťoven po roce 1989 nedošlo k vytvoření konkurenčního prostředí, ale naopak k růstu nákladů ve zdravotnictví. Všeobecné zdravotní pojištění se nespojilo s nemocenským pojištěním, jak bylo původně plánováno, a tím se zvyšují náklady na zdravotní a sociální péči. Toto rozdělení se negativně promítá do posudkové služby a má za následek nárůst pracovní neschopnosti. Po roce 1989 se také ustoupilo od řady preventivních směrů, které spočívaly v činnosti školní zdravotní služby, dětské stomatologické prevenci, tělovýchovného lékařství apod. Prakticky se rozpadla závodní zdravotní péče a v řadě případů není dnes vykonávána ani na úrovni předchozích let. Když srovnáme rozsah závodní zdravotní péče ve fy Baťa a. s. do roku 1945, nezbývá než konstatovat, že svým rozsahem a náplní činnosti byla na stejné, ne-li vyšší úrovni, než o mnoho let později předepisuje Úmluva č. 161 o závodních zdravotních službách zpracovaná Mezinárodní organizací práce a ratifikovaná ČSSR v únoru 1989. Transformace zdravotnictví v České republice dosud není ukončena. V systému péče o zdraví ve fy Baťa a. s. do roku 1945 byla řada prvků, které jsou použitelné i pro transformaci současného zdravotnictví: - Na prvním místě je to důraz na prevenci. Velkému množství onemocnění lze důsledně prováděnou prevencí buď zcela zabránit, nebo jejich vznik posunout do vyšších věkových kategorií. Jedná se zejména o civilizační choroby. Nezanedbatelná je i prevence infekčních onemocnění jako např. tbc a pohlavní choroby o kterých jsme se domnívali, že již nepředstavují žádný problém. - Podporovat a rozvíjet preventivní péči o děti a mladistvé vč. tělovýchovného lékařství. - Sloučením zdravotní pojišťovny se správou sociálního zabezpečení lze ušetřit velké množství finančních prostředků jak v rezortu zdravotnictví tak i v rezortu sociální péče. - Využít prvků možného vícezdrojového financování zdravotnictví. - Obnovit zdravotní péči o zaměstnance ve smyslu závodní zdravotní služby, která zajišťuje ochranu zdraví pracovníků proti nemocem z povolání a úrazům. Závodní zdravotní služba by měla být pověřena plněním preventivních úkolů a poradenstvím nejen pro zaměstnance, ale též pro zástupce podniku. Závodní zdravotní služba by dohlížela na vytvoření a udržení bezpečného a zdravého pracovního prostředí a na přizpůsobení práce schopnostem pracovníků. Ze shromážděných archivních materiálů, které vzhledem k limitovanému rozsahu této práce nebylo možno plně využít, je zřejmé, že jde o důležitý materiál, který dosud unikl pozornosti a nebyl dostatečně studován. Mnoho z uvedených podkladů je využitelných i při současné transformaci zdravotnictví. Dovolím si poukázat na způsob financování zdravotnictví ve spojení s podpůrnými fondy a případnými daňovými úlevami. Dále význam prevence, která v konečném důsledku vede k úsporám ve zdravotnictví, či spojení zdravotního a sociálního pojištění a také důraz na tvorbu regionální zdravotní politiky.


V mnoha ohledech systém zdravotní péče ve firmě Baťa a. s. do r. 1945, konkrétně v oboru závodní zdravotní péče, předběhl svou dobu a mnoho z tohoto systému lze využít při přípravě materiálů pro vstup České republiky do Evropské unie. Rozhodně stojí archivní materiály např. v oboru kardiovaskulární prevence za další studium. A závěrem si dovolím konstatovat, že současné aktivity WHO jako jsou zdravá města, zdravá škola nebo zdravý podnik nejsou tak zcela nové, protože Zlín byl nejzdravějším městem Československa již v roce 1932. Příloha č. 17

Použitá literatura [1]

Drbal C., Politika pro zdraví., IPVZ 1996

[2]

Drbal C., Politika pro zdraví., IPVZ 1996, str. 13

[3]

Drbal C., Posttransformační stav a možnosti jeho řešení, Projekt IGA MZ ČR2744-3


9. Seznam zkratek BDZ

Baťův dům zdraví

BN

Baťova nemocnice

BPF

Baťův podpůrný fond

CINDY

Countrywide Integrated Noncommunicable Diseases Intervention Programme

ONP

Okresní nemocenská pojišťovna

OOPP

Osobní ochranné pracovní prostředky

PAS

Podnikový archiv Svit

ÚSP

Ústřední sociální pojišťovna

WHO

World Health Organization

ZZS

Závodní zdravotní služby


Příloha č. l


Příloha č. 2


Příloha č. 3


Příloha č. 4



Příloha č. 6


Příloha č. 7


Příloha č. 8


Příloha č. 9


Příloha č. 10


Příloha č. 11


Příloha č. 12


UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb. Bezpečnost v závodech Baťa, a. s.


Příloha č. 15


Příloha č. 16 a


Příloha č. 16 b


Příloha č. 17

Systém péče o zdraví ve firmě Baťa a. s. Zlín do roku 1945

Recommend Documents