Syrová KRÁSKA. Divoká expedice Patagonií od PAVLA SVOBODY

Syrová

KRÁSKA

Divoká expedice Patagonií od PAVLA SVOBODY

16  KOKTEJL ZÁŘÍ 2015

ZÁŘÍ 2015 KOKTEJL  

17

Projíždíme Chile od samého severu této 4000 kilometrů dlouhé nudle a najednou v místě, kde končí výraznější civilizace, začíná tajemná cesta Carretera Austral, neboli „jižní cesta“. Vítejte v centrální Patagonii, kde prostor, čas a hlavně slovo divočina nabírají zcela jiný význam.

K

dyž se řekne Patagonie, většina lidí si vybaví slavné žulové věže Torres del Paine či mohutný masiv Fitzroy. Patagonie je ale ohromný kus země, velký jako patnáct našich domovin. Z nekonečných argentinských polopouštních pustin zvaných pampy se na západním pobřeží kontinentu zvedají Andy, bičované věhlasnými patagonskými větry a dešti. Teprve patagonské hory jsou to, co si většinou pod pojmem Patagonie představujeme. Kde ale vůbec Patagonie začíná? Zatímco dnes patří Chile mezi nejvyspělejší země Jižní Ameriky, ještě před třiceti lety trpěla pod diktaturou generála Augusta Pinocheta. Právě 0 km

800 km 1600 km

Peru Bolívie

CHILE SANTIAGO

Argentina

Tichý oceán

Patagonie

Coyhaique Atlantický oceán

Patagonie zabírá rozsáhlé území na jihu Jižní Ameriky. Dělí se o ni Argentina a Chile. Většina této oblasti náleží argentinské straně.

18  KOKTEJL ZÁŘÍ 2015

jeho myšlenkou bylo zpřístupnit a poté osídlit divoký kraj nekonečných lesů, hor, fjordů a ledovců v bohem zapomenutém kraji chilského nepřístupného pobřeží. Výsledkem snažení v extrémním terénu a velkého množství financí je 1240 kilometrů dlouhá prašná cesta, budovaná již od 70. let 20. století. Dodnes spojuje pouze několik vesnic a městeček. Jedinou výjimkou je město Coyhaique, které má téměř 40 000 obyvatel a je správním místem celého regionu XI Aysén (Chile má 15 regionů, číslovaných od severu na jih). Silnice v okolí města je dokonce vyasfaltovaná a krajina v okolí je již značně zkultivovaná do rozsáhlých pastvin. Jinak je ale Carretera Austral jako cesta do pravěku. Na jižní polokouli je všechno obráceně. Letní prázdniny zde mají v lednu a v únoru. V polovině listopadu jsme zde ještě hodně před sezonou. To nám potvrzuje i Američanka Trace Gale, která se před patnácti lety provdala za místního kovboje a jako vědecký pracovník pracuje na koncepci rozvoje místního turismu: „Jste tady v nejlepší dobu. Počasí už je skoro letní a přitom tady ještě nejsou turisti, hlavně Chilani. Oni to tu v létě milují.“ To je sice hezké, jenže před sezonou nejezdí ani autobusy! Respektive jezdí třeba jednou, dvakrát týdně a jsou nepříjemně drahé. Je rozhodnuto. Pojdeme stopem. Situace tak nahrává mému snu projet celou Carreteru Austral autostopem. Díky tomu jsme potkali i Trace. Po dlouhém rozhovoru během jízdy nám věnuje knižního průvodce po kraji Aysén, kterého se svým týmem připravila. DOKONALÁ APOKALYPSA Oficiální začátek Carretery, silnice číslo 7, je v přístavním městě Puerto Montt. Nicméně odtud je

třeba se probojovat zdejšími fjordy pomocí trajektů. Nočním trajektem přijíždíme z ostrova Chiloé za neustálého deště do městečka Chaitén. I kdyby nepršelo, na první pohled to tu vypadá téměř jako ve městě duchů. V roce 2008 totiž vybuchla sopka Chaitén, která se tyčí přímo nad městem. Dodnes se z jejího kráteru děsivě kouří. Celá řada opuštěných domů je stále zasypána nejméně půl metrem sopečného popela. Stejně jako po výbuchu úplně zchátralá je místní škola. Z původních 4000 obyvatel zde zůstala necelá tisícovka. Sopka Chaitén se probudila po několika tisících letech bez dřívějšího varování. Dokonalá apokalypsa. Erupce

 Centrální Patagonie je bohem zapomenutý kraj, kde příroda člověku bez námahy nic nenadělí. Sopečné erupce, zemětřesení či následné tsunami jsou postrachem pro řadu místních obyvatel, kteří o přírodních živlech vědí své.

sopek, zemětřesení či následné tsunami zde děsí řadu od poničeného města Chaitén se rozkládá pozoruhodchilských obyvatel. Díky zdejším sopkám se zde ale ná rezervace Pumalín. Americký boháč Douglas Tompmůžeme ohřát i v několika termálních pramenech. kins, spoluzakladatel slavné značky The North Face, si Lehce mrholí. Naštěstí neprší pořád. Někdy i na hozdejší věčně zelené pralesy valdiviánského typu oblíbil dinu přestane. Termální natolik, že během 90. prameny Amarillo jsou let začal skupovat velké Generál August Pinochet chtěl ukryty v hlubokém v lese. pozemky s nedotčenými zpřístupnit a osídlit tento divoký Je to velký plavecký bazén lesy. Vše vyvrcholilo po okraj plný horké vody! kraj nekonečných lesů, hor a fjordů vyhlášením rozsáhlé A ty okolní lesy! Díky rezervace v roce 2005. nadměrnému úhrnu srážek se zde vytvořily bujné Přes původní nelibost chilských úřadů i obyvatel se napralesy plné obrovských stromů, porostlých zelenou konec park Pumalín stal největší soukromou rezervací vegetací. Lesy centrální Patagonie jsou jako Amazonie v Chile. Navíc je návštěva parku zcela zdarma, což je mírného pásu. „Kdo nepoznal chilské lesy, nezná svět,“ v relativně drahé zemi, kde se platí vstupné do všech pravil klasik chilské poezie Pablo Neruda. Přímo okolo národních parků a často i rezervací, milá změna. Pu„hlavní“ štěrkové cesty leží zelená divočina. Na sever malín, to je prales jako žádný jiný. Klobouk dolů. ZÁŘÍ 2015 KOKTEJL  

19

 Procházka lesem místy připomíná cestu do pravěku. Bohaté množství srážek svědčí bujné vegetaci.

ZA PLOTEM Dalším obdobným projektem Douglase Tompkinse (i když v podstatě velmi rozdílným) je údolí Chacabuco u malého městečka Cochrane. Z obří ovčí farmy, jaké jsou zde zvané estancia, vznikla rezervace pro divoká zvířata. Je až neuvěřitelné, že pouhým odstraněním desítek kilometrů starých plotů, se zvířata do nové rezervace sama vracejí. O mladé americké dobrovolníky na práci zde nemají nouzi. Cestou potkáváme celá stáda divokých lam guanako. Navíc je zrovna období jarního vrhu. Čerstvě narozená mláďata začínají chodit již

krátce po porodu. I tak ale nastává velké hostina pro zdejší pumy, lišky a dravé ptactvo. Patagonskou zajímavostí je zdejší forma pštrosa nandu a jelen huemul. Budoucím cílem zdejšího projektu je vytvoření velkého národního parku Patagonia, který spojí údolí Chacabuco s rezervacemi Jeinimeni and Tamango. Přestože ještě před sto lety patřila veškerá půda zdejším indiánům Mapuče, je až neuvěřitelné, jak je nyní celá současná Patagonie extrémně oplocená v rámci soukromých pozemků. „Je to super, krásné,“ líčí nám sympatická Mary o túře pod masivem

Jehličnatá FOSÍLIE

ARAUKÁRIE CHILSKÁ známá také jako blahočet chilský je národním stromem Chile. Jedná se o velmi staré dřeviny, vznikly v období druhohor – přibližně před dvěmi stovkami miliónů let. Byla to éra dinosaurů, ptakoještěrů, stromových kapradin a obřích přesliček.

EXTRÉMNĚ PICHLAVÉ ŠUPINY některých araukárií vznikly pravděpodobně už na začátku vývoje těchto dřevin, jako OCHRANA PROTI MOHUTNÝM BÝLOŽRAVÝM JEŠTĚRŮM. Tyto šupiny jsou u některých druhů opravdu pozoruhodné a často bývají jedním z hlavních důvodů, proč jsou tyto stromy tak obdivované. Původně se araukárie vyskytovaly na obou polokoulích Země, ve formě zkamenělin byly jejich zbytky nalezeny dokonce až ve Skandinávii nebo v Grónsku. Proto bývají tyto stromy označovány jako ŽIVÉ ZKAMENĚLINY.

20  KOKTEJL ZÁŘÍ 2015

Cerro Castillo (2675 m n. m.), který se jako rozeklaný sopečný hrad tyčí nad stejnojmennou skromnou vesničkou. A měla pravdu. Krásnou a opuštěnou třídenní túrou v horách si odpočíváme od stopování. Provoz je na Carreteře Austral totiž velmi řídký. Průměrná hustota zalidnění centrální Patagonie je kolem 1 obyvatele na km2. Vzdálenosti mezi vesnicemi jsou veliké. Tedy nikde nikdo. Bereme zavděk jakýmkoli svezením, někdy se čekání protáhne i na několik hodin. Před deštěm se s námi v malé autobusové zastávce schovává asi třicetiletý Ignacio. „Pracuji tady na rybí farmě,“ představuje se a koukáme v jeho mobilu na fotky překvapivě supermoderní plovoucí

Patagonii začali na počátku 20. století osidlovat dobrodruhové z Evropy

výkrmny zdejších lososů. „Ono Chile vypadá jako vyspělá země, ale máme hodně velkých problémů. Nejhorší je, že Chile je drahé i pro samotné Chilany. Všechno se platí, zdravotnictví, školství a není to levné. Třeba já mám auto Lada Niva, to znáte, ne? Je staré, všichni se mi smějí, ale deset let jsem neměl poruchu.“ A jelikož stále prší, vykládá Ignacio dále: „Žiji teď ve městě Puerto Montt, pracuji tady na moři, ale pocházím z vesnice La Junta. Než postavili tuhle silnici, ještě můj otec jezdil jednou za rok v létě s karavanou koní na nákup přes hory do Argentiny. Cesta tam zabrala 14 dnů a zpátky se zásobami zpět ještě déle.“ Ty nejstarší vesnice, osady a městečka byly založeny až ve 30. letech 20. století. Patagonie je pestrou směsicí potomků evropských přistěhovalců. I zde několik osad založili dobrodružní pionýři z Evropy. Například v roce 1935 se několik Němců usadilo v mořské zátoce uprostřed pralesů a založili vesnici Puerto Puyuhuapi. Po druhé světové válce směřovalo do Chile a Argentiny velké množství Němců,

kteří se ve velkém usídlili například v oblasti jezer Los Lagos (severně od začátku cesty Carretera Austral). Typickou ikonou celé Patagonie jsou honáci dobytka gaučové. Gaučo jezdí na koni, na hlavně má typický baret a miluje popíjení maté. Za koněm vždy běží několik pasteveckých psů. „Asado! Asado!“ křičí zběsile paní po ulicích. Zve všechny přítomné na společnou hostinu z oblíbeného pečeného masa. Ve vesnici Puerto Tranquilo zrovna otevírají turistickou sezonu. Mléčně modré jezero General Carrera, které je rozlohou největší v Chile a po jezeru Titicaca druhé největší v Jižní Americe, hostí jednu z nejznámějších přírodních zajímavostí celé Carretery Austral – Capillas de Mármol. Soustava surrealisticky vypadajících jeskyní, tunelů a převisů vystupuje z hlubokých vod jezera přibližně po půl hodině divoké jízdy na motorovém člunu. Barvami zde příroda nešetřila, a tak zdejší žíhané mramorové divadlo hraje odstíny modré, žluté a bílé. Do několika tunelů, které vyhloubila eroze neutichajících vln, vjíždíme lodí. ZÁŘÍ 2015 KOKTEJL  

21

 V Patagonii příroda ohromuje svou kreativitou. Příkladem jsou bizarně tvarované jeskyně vystupující z jezera.

Jako obří pokřivený hřib vystupuje z hladiny útvar „kaple“ La Capilla. Možná jsme čekali systém jeskyní větší, ale o to více nás překvapují pokroucené tvary a divoké kombinace barev zdejšího mramoru.

po celé vesnici umožňuje pouze několik kilometrů dlouhý systém dřevěných lávek, chodníčků a schodů. Prakticky pořád zde na pobřeží prší. Po dokončení silnice se celá řada rodin s živobytím přesunula na kopec nad vesnicí, kde je konečná nové silnice. V osadě Puerto Yungay, kde žije asi OSTRŮVEK MRTVÝCH deset lidí, se zadarmo přepravujeme dotovaným trajektem Krátká odbočka z hlavního tahu Carretery Austral do fotopřes jeden další z fjordů. S řidičem džípu státní správy si genické vesnice Caleta Tortel domlouváme náš následovný byla postavena až v roce 2003. odvoz. Jedeme až zbytečně „Kdo nepoznal chilské lesy, Do té doby byl přístup do této rychle. Od auta odletuje pod nezná svět,“ pravil klasik chilské koly štěrk z cesty jako kulky dřevorubecké osady, postavepoezie Pablo Neruda né na konci hlubokého fjordu, ze samopalu. Uprostřed divomožný pouze po moři. Děsivý kých hor a jezer se najednou příběh se zde odehrál roku 1906. Před dlouhou zimou po dvou hodinách objevuje vesnice Villa O‘Higgins. Sem nedorazila domluvená loď vyzvednout dvě stovky dřevorub- byla cesta dostavena až v roce 2000. Jsme na konci celé cesty. ců, kteří zde přes léto pracovali. V krutých podmínkách jich Celkem nás za poslední tři týdny po desítkách hodin čekání do jara kolem šedesáti nepřežilo. Ikonický dřevěný hřbitov svezlo 18 aut, 2 autobusy a jedna loď. Slavná a absurdní silnice dnes můžeme najít na malém „ostrůvku mrtvých“ – Isla de Carretera Austral tak po 1250 kilometrech končí uprostřed los Muertos. Domy ve vesnici stojí na dřevěných pilotech ničeho. Ve vzduchu je cítit přítomnost jižního patagonskénapůl ve vodě či v příkrém svahu nad hladinou. Pěší přístup ho ledovce. Jsme na samém konci světa. Na břehu jezera nás v Candelario Mansilla, osadě o několika domcích, čeká chilská hraniční kontrola a hurá pěšky přes hranice. Jinak to zde ani nejde. Leda na koních. Po dni chůze se před námi nad TOLIKRÁT SE VEJDE ČESKÁ REPUBLIKA jezerem Lago Desierto v neobvyklém pohledu od severu tyčí do Patagonie, jejíž celková rozloha dosahuje 1 043 076 km². Většina rozlehlého území mohutná skalní věž Fitzroy (3405 m n. m.). Jsme v Argentině. náleží Argentině, zbytek Chile. Bienvenidos a la república Argentina.

13x

22  KOKTEJL ZÁŘÍ 2015

Nemám mobilní telefon. Je to jako bych měl každý den strkat hlavu do mikrovlnky

Škůdce nebo ZACHRÁNCE RÁJE? Miliardář Douglas Tompkins umí svými ekologickými projekty vzbudit vášně

Ř

íká se o něm lecos. Třeba že na obrovském území, jí původní tvář před zásahem člověka a zakonzervovat které koupil od chilské vlády, vytváří prostor pro ji jako národní park pro další generace. Během čtyř let druhý Izrael. Jiní hovoří o bunkrech, jež mají vyvoskoupil pomocí prostředníka půdu za miliony dolarů. leným sloužit jako skrýše před nukleární válkou. Fantazie Jeho pozemky se začaly táhnout od hranic s Argenněkterých směřuje k zásobám pitné vody, s níž má tento tinou až k břehům Tichého oceánu. Začala se zvedat bohatý gringo v budoucnu obchodovat. Co způsobilo, že vlna nevole z řad místních a množily se spekulace, Douglas Tompkins, zarytý ekolog a mik čemu Tompkins potřebuje takový lovník přírody, je jednou z nejkontrokus země? V žaludku leží mnohým, V doprovodu bývalého chilského verznějších postav současného Chile? především místním farmářům, prezidenta Ricarda Lagose. V roce 1991 se tento Kaliforňan, kteří mají o využití zdejší půdy jemuž v té době bylo devětačtyřicet let, jiné představy. V roce 2004 koupil rozhodl radikálně změnit svůj život. údolí Chacabuco, prodal tisíce Začal tím, že prodal padesátiprocentní ovcí a krav, které zde rančeři pásli, podíl v oděvní firmě Esprit, kterou odstranil kilometry plotů a nechal založil. Toto rozhodnutí mu vyneslo vytrhat všechny nepůvodní rost125 milionů dolarů a svůj odchod liny. Zaznívají hlasy, že Tompkins z módního byznysu komentoval slovy: odstraňuje domy, ploty a stejně tak „Už nebudu lidem prodávat věci, nemá rád lidi ve svém okolí. které nepotřebují.“ A koupil si v Chile A co na kritiku říká Tompkins? opuštěný ranč, kam se přemístil spolu „Za deset dvacet let si lidé nebudou se svou rodinou. Obklopen divokou umět představit, že Pumalín někdy přírodou a ovlivněn ekologickými nebyl parkem.“ Ve své ekologické myšlenkami norského ochránce vizi je nezlomný a právě neoblompřírody Arneho Naesse, se Tompkins nost je klíčem k jeho úspěchům. rozhodl k smělému činu. Odkoupit Pumalín je Tompkinsonovým co největší kus okolní přírody, vrátit životním dílem. ZÁŘÍ 2015 KOKTEJL  

23