Těžba s příchutí
KOKY Reportáž ze stříbrného dolu od PAVLA SVOBODY
14 KOKTEJL ŘÍJEN 2015
ŘÍJEN 2015 KOKTEJL
15
Těžba v Potosí je extrémní snad ve všech ohledech. Je to jako cesta v čase do středověkých podmínek skrze úzké, zaprášené a nebezpečné štoly. Samotná Bolívie je jako žebrák, který pospává na pokladu. Surovinová velmoc je přesto nejchudší zemí Jižní Ameriky.
E
vropští dobyvatelé hledali v Jižní Americe zlaté poklady, nakonec se ale jejich bájným Eldorádem stalo stříbro. Město Potosí leží na úpatí barevné hory Cerro Rico, vysoké 4824 metrů. Již na první pohled je červeno-oranžová „Bohatá hora“ velmi zrudnělá. Je to totiž hora ze stříbra! Nacházíme se na východním okraji nehostinné náhorní plošiny zvané Altiplano. Město zde založili Španělé v roce 1545 po objevení ložisek stříbra a od té doby se stalo dramatickým dějištěm těžby největších stříbrných zásob v lidské historii. Potosí leží v nadmořské výšce 3900 až 4100 metrů, což z něj činí druhé nejvýše položené velké město na světě. Často se mluví o jeho první pozici, ta by ale měla příslušet také bolivijskému chaoticky rostoucímu předměstí La Pazu – El Alto. Ihned po založení města zde vypukla „stříbrná horečka“. V 17. století už tu žilo až 200 000 obyvatel a Potosí se tak stalo jako mávnutím kouzelného proutku největším a nejbohatším městem Jižní Ameriky. Stříbrný poklad, tisíce tun Všudypřítomný prach z dolů nekonečné stříbra ale bylo potřeba splachujeme Potosinou, z hory Cerro Rico nějak pivem z nejvýše položeného vytěžit. Španělští kolonizátoři zotročili místní pivovaru světa indiány, zvyklé na vysoké nadmořské výšky. Nicméně i oni vlivem otrocké práce v toxickém prostředí štol umírali po desítkách denně. Labyrint štol v „Bohaté hoře“ je nejdéle nepřetržitě fungujícím dolem na světě a za tu dobu zde zahynulo několik milionů horníků. Dnes se běžně mluví o „krvavých diamantech“, ale na zdejší „krvavé stříbro“ se tak nějak pozapomnělo… EXTRÉMNÍ TURISTIKA Jak to ale v dolech a v Potosí vypadá dnes? Je ještě co těžit a má smysl za to platit vidinou zkráceného života? Cerro Rico je provrtané jako ementál, ve štolách se toho ale po staletí příliš nezměnilo. Jen pověstné stříbro je téměř vytěžené, dochází i cín a těží se více zinku či olova. Díky zachovalému koloniálnímu centru města bylo Potosí zapsáno na listinu Světového kulturního dědictví UNESCO. Na exkurze do dolů míří stále více turistů lačnících alespoň na chvíli nakouknout do zdejšího podzemního pekla. Z vysloužilých horníků se stávají průvodci znalí zdejších podmínek. Návštěva dolů bez oficiálního průvodce je zakázána. Vítejte v eldorádu extrémní turistiky. Fasujeme gumové holínky, letité kombinézy, helmy a snad i funkční světla. Je pěkné dopoledne, vysokohorské slunce začíná pálit. Před návštěvou dolů je třeba nakoupit dárky pro horníky, chystáme se totiž vyrazit do štol za plného provozu! Hlavním motorem horníků v takto extrémním prostředí je koka. Smotek z lístků keře kokainovníku pravého, doplněný o „aktivátor“ napomáhající vstřebávání aktivních látek najdete ve vypoulené tváři všech pracovníků v dolech. Jejich tváře jsou doslova zdeformovány permanentní přítomností této kuličky. Žvýkání (či spíše vycucávání) koky pomáhá překonávat problé16 KOKTEJL ŘÍJEN 2015
0 km
400 km 800 km
Brazílie Peru
BOLÍVIE
LA PAZ
Potosí Tichý oceán
Paraguay
Chile Argentina
Španělští kolonizátoři zotročili domorodce, aby se dostali ke stříbrnému pokladu, na němž sedělo Potosí
Koloniální centrum Potosí s horou Cerro Rico. Ve štolách panuje nepříjemné horko. Sklad ochranných pomůcek.
my spojené s vysokou nadmořskou výškou. Navíc odbourává i únavu a pocit hladu či žízně. Samotný kokain (chemický vzorec je C17H21NO4) je v rostlině obsažen ve velmi malé koncentraci. Udává se, že na výrobu 1 kg kokainu je třeba 100 až 400 kg suchých listů koky. Právě koka je denním chlebem horníků. „No almuerzo, solo coca,“ směje se jeden z horníků tomu, že nic neobědvají a stačí jim přes den jen pytlík koky. V absurdním stánku na malém trhu cestou k dolům kupujeme několik balíčků koky, dále horníky oblíbený 96% pitný alkohol, k tomu džus a několik balení dynamitu. Výbušnina s rozbuškou je volně prodejním zbožím.
NIC PRO KLAUSTROFOBIKY Vstup do štoly zdobí rezavé vagony a staré těžební vybavení. Vstupujeme do nitra hory. Přístupová štola s kolejnicemi, vodou a blátem na dně se postupně zmenšuje. Hrbíme se. Jdeme již docela dlouho, a i přes roušky se dusíme prachem. Dělá se horko. Těžko se dýchá. Zastavujeme se u hliněné sochy „strýčka“ El Tio, který je patronem horníků a ochraňuje je před nehodami. V puse musí mít nastrčenou cigaretu a v ruce nebo ŘÍJEN 2015 KOKTEJL
17
15
milionů eur
STŘÍBRNÝ POKLAD
V 70. letech minulého století objevil u Polgárdi blízko Balatonu JÓZSEF SÜMEGH poklad ČTRNÁCTI KUSŮ NÁDOB z těžkého stříbra. Podle nápisu na míse patřily ŘÍMSKÉMU OBČANU SEUSOVI, který zde žil a poklad ukryl během germánských nájezdů. Po údajné sebevraždě nálezce se poklad ZTRATIL a objevil se znovu v Londýně v soukromé sbírce. Maďarsko odkoupilo k prodeji nabídnutou část (sedm kusů) za PATNÁCT MILIONŮ EUR a hodlá získat zpět i část zbývající.
v klíně hrst koky. Horníky ale zatím nepotkáváme, lopatami. Teče z nich pot. Vypadají ztrhamusíme o patro níže. Plazíme se úzkou spojovací štolou ně. Dělníci se zde v průměru dožívají pouze 45 let. Často prudce dolů. Působí depresivně, je široká akorát na lidpředčasně umírají na silikózu plic, způsobenou vdechoskou postavu. V duchu se modlím k indiánské bohyni váním prachu s příměsí nerostných látek. V extrémně „matce zemi“ Pačamamě. Před pár lety se zde ve štole chudé Bolívii je měsíční plat v řádu stovek dolarů kamarád kamsi propadl: „Lezu, lezu, najednou rána a já přitažlivější než hrozba nedožitého stáří. Většina dolů je ležím v prachu o dva metry níže!“ líčil mi před naším sdružena do tzv. Minas cooperativas, jakýchsi družstev, odjezdem do Jižní Ameriky. Vzhledem k nedostatku které sdílí jak náklady na těžbu, tak i samotné zisky. kyslíku i prostoru a vysoké Nástupní mzda mladých nadmořské výšce lze velmi Hlavním motorem horníků v takto náctiletých horníků dělá lehce propadnout panice. 80 boliviánů, tedy asi 250 extrémním prostředí je koka Nic pro lidi s klaustrofobií. korun denně. Průměrná Pozor! Projíždí naložemzda déle pracujících se ný vagonek s vytěženou rudou. Sotva je kam uhnout. pohybuje kolem 100 boliviánů. Čím více ušlechtilých A za chvíli další. Při rachotu kolejnic horník naskočí kovů najdou, tím více si vydělají. Během dobrého nálezu na zadní stranu naloženého vozíku a vyjíždí samospávyskočí mzda i na 150 boliviánů, tedy asi 500 korun. dem z hory ven. Po sluchu pokračujeme za svitu lamp Na naše dárky již horníci vyčkávají. Z koky a alkoholu děsivou tmou k dalším pracujícím horníkům. Nakládají mají upřímnou radost. Prohlížíme si několik kamenů hrubé balvany natěžené rudy do vagonku. Ručně anebo s kovovými krystaly, a pak zahajujeme výstup z tohoto
Doly v Potosí jsou jako reálný skanzen. Uděláte si zde jasnou představu, co obnáší práce horníků v extrémních podmínkách.
18 KOKTEJL ŘÍJEN 2015
Vypoulená tvář horníků je důkazem žvýkání velkého smotku lístků koky.
podzemního labyrintu. Je neuvěřitelné, že každý den zaleze do této hory fárat až několik tisíc horníků. Ještě se několikrát prásknu do hlavy o nízký strop a jsme venku. Uff, bez helmy by to bylo špatné. Všudypřítomný prach z dolů splachujeme ve městě zdejším pivem Potosina, které je uvařeno v nejvýše položeném pivovaru na světě. Bolívie má díky krásnému, ale drsnému vysokohorskému Altiplanu celou řadu geografických „nej“. S MORALESEM NA VĚČNÉ ČASY O víkendu se konají v Bolívii prezidentské volby. Horníci odjíždějí domů volit a oslavit výsledky voleb, přestože výsledek je dopředu téměř jistý. Poslední léta se snaží Bolívii vzkřísit jako novodobý Robin Hood první indiánský prezident Evo Morales. Mezi horníky a původními obyvateli na Altiplanu se těší velké oblibě. Přestože mohl chudé
ŽIVOTABUDIČ na černé listině
Lidé z And žvýkají lístky koky JIŽ DVA TISÍCE LET, jsou jejich životabudičem i tlumičem hladu, pomáhají organismu vyrovnávat se s vysokou nadmořskou výškou. Koka, jejíž žvýkání označují jako acullico, je SOUČÁSTÍ JEJICH ŽIVOTA, kultury, kterou ovšem nesmějí exportovat. Od roku 1961 figuruje koka NA SEZNAMU ZAKÁZANÝCH LÁTEK po boku heroinu, kokainu či LSD. Státy, jež úmluvu OSN o narkotikách posvětily, chtěly tyto látky do 25 let ze seznamu vymýtit. V roce 1976 připojil svůj podpis také někdejší prezident Bolívie, DIKTÁTORSKÝ PLUKOVNÍK HUGO BANZER SUARÉZ.
Současný bolivijský prezident Evo Morales, původem ajmarský indián, naopak bojuje o legalizaci koky. Sám je jejím vášnivým uživatelem a propagátorem. Než se stal prezidentem, stál v čele HNUTÍ PĚSTITELŮ KOKY. Jako hlava státu žádal ve vídeňském sídle OSN o změnu úmluvy a při svém horlivém projevu žvýkal koku, aby prezentoval její neškodnost. Tyto snahy se nelíbí Spojeným státům, protože mají obavy, že legalizace koky by podpořila NARKOBYZNYS. Povzbudivé účinky koky má na svědomí především jeden z mnoha alkaloidů, který obsahuje – KOKAIN, jehož čistá forma je vysoce návyková. Na výrobu jednoho kilogramu kokainu je třeba 100 až 400 kilogramů suchých lístků koky, podle způsobu výroby a obsahu účinné látky. Na počátku 20. století obsahoval koku symbol americké kultury a nejslavnější nápoj světa, kterému dala jméno – COCA COLA.
Bolívii vládnout pouze dvě volební období, volby vyhrává i potřetí. Jsme v Bolívii, ničemu se prosím nedivte. Zdejší lid nepřestává doufat ve změny a lepší časy, které Evo léta sliboval. V pondělí nikdo nepracuje. Ve vzduchu je cítit kocovina a tváře horníků jsou kokou vypoulené více než obvykle. Na další den si s nimi domlouvám „pracovní“ výlet
za rubáním. Prý dojde i na odstřel dynamitem. Nicméně strýček Tio mě již do štol napodruhé nepouští. Dělá se mi mdlo. Po několika dnech musíme Potosí opustit. Prcháme z hald jedovatého prachu. Bolívie je zemí svéráznou a doly v Potosí jsou toho jasným důkazem. Pačamama! Informace o přednáškách Pavla Svobody na www.photo-svoboda.cz ŘÍJEN 2015 KOKTEJL
19
