STO DESET LET OD NAROZENI ANTONÍNA SVOBODY
V letošním roce je tomu již sto deset let, co se narodil A. Svoboda, výpedagog, regionální pracovník a spisovatel. Jeho dílo je rozsáhlé obsahem i tématicky. Zahrnuje úvahy řílosořícké, společenské, z teorie literatury, psychologické, literaturu pro mládež, beletrii, odborné spisy pedagogické, didaktické, metodiky i díla vlastivědná a historická. Antonín Svoboda se narodil 23. června 1861 v Novém Městě n. Met. Rodiče měli u brány při vjezdu do náměstí kupectví. Museli žít velmi skromně. poněvadž kromě Antonína měli ještě dva syny a dvě dcery. Po dokončení tamější obecné školy byl dán Svoboda r. 1872 na piaristické gymnasium do Rychnova n. Kněž. Nejprve bydlel li své babičky z matčiny strany.I] Roku 1876 se za ním přistěhovali i rodiče. Během studia se projevoval jeho zájem o český jazyk fl dějiny. V tomto směru ho ovlivňovali profesoři Josef Vycpálek a dr. Tomáš Kouřil. Roku 1880 vykonal maturitní zkoušku s vyznamenáním. Hned po maturitě se přfhlásíl k doplňovací zkoušce na učitelském ústavu v Hradci Králové, aby mohl uskutečnit svoje přání stát se učitelem. Prvního září 1880 nastoupil jako výpomocný podučítel na ménětřídce v Lukavici u Rychnova n. Kn. Doplňovací zkoušku bylo mu umožněno složit až v následujícím roce. A tak 16. 7. 1881 obdržel vysvědčení dospělosti. Na základě toho pak byl "ustanoven veleslavnou c. k. zemskou školní radou definitivním pod učitelem".2) Hned v příštím roce žádal připuštění ke zkoušce způsobilosti pro školy obecné ještě před uplynutím předepsané lhůty. Musel však přece jen dodržet dvouletou dobu praxe, a proto dosáhl tohoto vysvědčení až 31. října 1883. Již od roku 1882 je literárně činným. Začíná psát do časopisů pro mládež - Malý čtenář, Besídka malých,' Zlaté mládí, Matice dítek. Od 1'.1884 při spívá i do učitelských časopisů - do Učitelských novin, Besedy učitelské. Pedagogických rozhledů. . Jeho osobní život byl v té době stižen krutou ranou. Manželka Terezie (roz. Trojovská) ve chvíli, kdy přivádí na svět první dítě, umírá i s ním a Svoboda zůstává sám uprostřed své práce. Po vypsání konkursu c. k. zemskou školní radou byl dne 27. 3. 1886 ustaven definitivním učitelem v Lukaznačný
199
$
vící. V červnu toho roku uzavřel sňatek podruhé s Josefou Svobodovou z Nového Města n. Met., kterou znal již z dob svého dětství. Když r. 1887 onemocněl a pak zemřel řídící učitel František Stránský, bylo Svobodovi svěřeno řízení školy v Lukavici. V tomto roce vydal také první samostatný spis Nové Město nad Metují a okolí, cestopisnou knihu určenou pro mládež. ~ V r. 1887 se Svobodovům narodila první dcera Olga a hned za rok druhá, Božena. Svobodův soukromý život je spokojený a má blahodárný vliv na jeho pracovní a studijní elán. Začíná pracovat na rozsáhlejším didaktickém díle Vyučuj názorně, píše další knihy pro mládež. Dvacátého pátého května 1892 před zkušební komisí v Hradci Králové dosáhl způsobilosti učiti na školách měšťanských jazyku českému, země pisu a dějepisu. V tomto roce napsal několik článků k třistaletému výročí narození Jana Amose Komenského. Doplněný soubor těchto článků vyšel pak pod názvem Ratolístky z mohutného kmene J. A. K.omenského. Pro děti uspořádal almanach ze spisů Komenského pod názvem Vínek z pomněnek. V dalším roce se Svobodovům narodila třetí dcera Eliška. Svoboda, aby zajistil lepší hmotné podmínky pro rodinu, snaží se dostat na školu měš ťanskou. To se mu podařilo r. 1895, kdy se výnosem ze 17. 8. stává definitivním učitelem oboru gramatického a hístoríckěho na měšťanské škole dívčí v Rychnově n. Kn. Nerad se sice loučil se školou v Lukavici i s tamními obyvateli. Až příliš s nimi srostl a oni v něm ztratili vždy ochotného a dobrého rádce, dětí výborného učitele. V Rychnově n. Kněž, se však otvíraly další možnosti společenského uplatnění a také konečně příležitost osvědčit svou kvalifikovanost i své schopnosti učit na škole měšťanské. Svoboda se také na novém místě skutečně s ohromnou chutí a nadšením pustil do další práce. Kromě dalších spisů určených mládeži a děl pedagogických začal psát do beletristických časopisů Vesny, [Itřenky.iBesedy lidu. Osvěty, Pražské revue, Královehradecké revue. Zapojuje se také do kulturního a společenského ruchu města. V r. 1898 obdržel od Okresního školního výboru pochvalné uznání "za vynikající uspořádání oddělení pro jazyk český na výstavě, pořádané učitelstvem okresu na oslavu padesátiletého panovnického jubilea Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa 1."3) Zúčastňuje se i činnosti ochotnického divadelního spolku Tyl. Pomáhá jim s dramaturgií a stává se kritikem souboru. Tyto kritické články uveřejňo val v regionálním týdeníku Posel z Podhoří, Stal se také jednatelem Řemesl nické besedy a od r. 1898 až do r. 1903 byl jejím předsedou.š] V roce 1919 . byly podle zemského nařízení organizovány městské osvětové komise. Po
'200
dr. Rudolfu [anele boda.š)
převzal
v letech 1920-22
řízení
této komise A. Svo-
Po čase se podařilo Svobodovi koupit domek nedaleko školy, což dob .~e vyhovovalo jeho obtížím v chůzí. Tak měl konečně i vlastní střechu nad hlavou a odpadly starosti, kam se všemi knihami a časopisy, které odebír-il. Podle vyprávění dcery Elišky rprovdané Libánské) byl vášnivým čtenářem, neustále si dělal nějaké poznámky na papírky a do notýsku a nejšťastnější byl u svého psacího stolu. Za svou vlasteneckou povinnost považoval šířit kulturu a vzdělanost i na K tomu využíval regionálního týdeníku Posel z Podhoří, vydávaného nakladatelem K. Rathouským. Informoval v něm hlavně o kulturních aktualitách a otiskoval i různé články vzdělávací. V r. 1902 uspořádal pro ochotnický spolek Památník ochotnického divadla v Rychnově n. Kn., který byl vydán k 25. výročí trvání divadelní jednoty "Tyl". Tu též popsáno bohaté zařízení divadelní. "6) venkově.
Těžiště jeho práce zůstalo však vždy ve škole. Přípisem ze dne 27. 3. 1916 byla Svobodovi z nadace založené Jeho Veličenstvem císařem Františkem Josefem 1., "na odměnu výtečných výkonů v oboru učitelském, tudíž k povzbuzení a pobídnutí k pilnosti a snaživosti částka 210 K udělena"J)
Ke všem jeho povinnostem a funkcím přibyla v r. 1921 další. Hovoří se o ní v dopise, adresovaném mu Obecním úřadem města Rychnova n. Kr}. ..Podepsaný Obecní úřad města Rychnova n. Kn. dovoluje si Vám sděliti, že městské zastupitelstvo v Rychnově usneslo se ve schůzí své, dne 5. prostace 1921 konané, 'zvoliti Vás, vzhledem k ustanovení zákona ze dne 20. 1. 1920, kronikářem a členy letopisecké komise zvolila p. dra. Karla Březinu a Rudolfa Vostřebala, obchodníka zde. Žádáme Vás, abyste laskavě funkci tu, dle slibu panu starostovi daného přijal a pamětní knihu obecní vedl."~) I této funkce se ujal Svoboda s velkou iniciativou. Zápisy v kronice vede velmi pečlivě a přehledně. Po úvodním popisu polohy, podnebí, přírodních poměrů, polního hospodářství všímá si obyvatelstva Rychnova a společen ského ruchu. Sleduje činnost všech spolků a organizací, rozvoj řemesel a průmyslu. Pro porovnání životní úrovně uvádí i ceny potravin a zboží z r, 1883 a 1913. Důkladně popisuje kulturní události, školství a jmenovitě uvádí významné osobnosti v těchto oblastech. Druhá část jeho zápisů je věnována období světové války. Poslední Svobodou psaná část popisuje život Rychnova v osvobozené républice v letech 1919-23. Poslední zpráva ze Svobodova pera hovoří o žních v r. 1923 a výskytu mnišky ve Včelném. Tím jeho zápisy končí a dál již pokračují zprávy dr. Karla Březiny. Svobodovy zápisy se vyznačují také úhledností a především množstvím konkrétních údajů, které někdy uspořaděval i do tabulek. Současně
také rediguje
Vlastivědný sborník
rychnovského a kosteleckého 201
okresu, do kterého přispívají učitelé z celého okolí. V červenci 1923 obdržel pochvalné uznání právě "za redigování tohoto sborníku, jakož i za velmi svědomitou a úspěšnou činnost učitelskou, za literární práce ve prospěch školství i za vzorné řízení správy školy a pečlivé vedení úředních knih".9) Tou dobou již zastával funkci zástupce ředitele obecné a měšťanské školy Vzpomínky pamětníků dokazují, že ve své funkci byl vždy svědomitý a poctivý, v jednání s učiteli vždy přímý a čestný. Vzhledem k zásadě, že na dívčí škole má být ve funkci ředitele žena, byl Vl'. 1923 ustanoven definitivním ředitelem občanské školy chlapecké ve Vamberku. Na toto místo však nenastoupil a zůstal ve funkci zástupce na dívčí škole v Rychnově. V listopadu roku 1923 byl nakonec přes všechny překážky ustanoven na této škole jako zatímní ředitel. V tomto posledním období vznikl spis Děti. Byl určen učitelům, ale hlavně rodičům, a pojednával o výchově dětí v rodině. Zůstal však pouze v rukopise. dívčí.
roku se však Svoboda rozhodl rozloučit se školou detta odchází na odpočinek. Unaven vysilující prací i problémy osobními v zaměstnání a z důvodů stále častěji se ozývající srdeční choroby. Sliboval si však, že se bude plně věnovat činnosti spisovatelské. A tak začíná intenzívně pracovat na materiálech, které nashromáždil dr. Tomáš Kouřil k historii Rychnova n. Kn. a okolí. Na
jaře příštího
nitivně
Nebylo mu však dopřáno ani zaslouženého odpočinku ani času na dokona vydání dalších děl. 20. srpna 1924 ráno opustil náhle veškerou svou nedodělanou práci i celou rodinu. Srdeční záchvat znemožnil mu, aby dokončil vše, co měl ještě v plánu. A tak o tři dny později se schází obyvatelé Rychnova i mnoho Svobodových přátel z okolí, aby jej doprovodili na poslední cestě. čení
Některé Svobodovy práce, hlavně z oblasti pedagogické, ztratily postupem času na své aktuálnosti. A tak zůstal Svoboda v povědomí kraje přede vším jako vlastivědný pracovník a regionální historik. Na první místo v této jeho práci je bezesporu třeba uvést Dějiny Rychnova n. Kn. a okolí. Maji zajímavý osud. Materiál k nim celá léta shromažďoval dr. Kouřil. Po jeho smrti v r. 1910· se práce ujal a pokračoval v ní A. Svoboda. Byl si plně vědom ohromné náročnosti této práce. Přesto se 1{ této práci odhodlal tl pustil se do desítek kartonů plných informací a materiálu. Začel jej třídit, uspořádávat, spoustu dalších pramenů ještě získal. A tak vzniklo dílo mající v rukopisu na 500 stran. Je zpracováno s ohromnou pečlivostí. Líčí prahistorii Rychnovska od prvních stop lidského osídlení v době bronzové a historii města Rychnova od počátku jeho založení r. 1258 až po první léta samostatné Československé republiky. Všímá si přírodních poměrů, hospodářského a společenského ruchu, školství, kultury, sleduje rozvoj řemesel
202
a obchodu i činnost různých spolků a organizací. V nost historicky významným osobnostem Rychnova.
závěru věnuje
pozor-
Těsně před vydáním Dějin Svoboda zemřel. Vydání se pak ujal profesor Weis, který také napsal předmluvu. V ní uvádí, že dílo bylo vydáno přesně podle Svobodova rukopisu. Vyšlo ještě v r. 1924 a vzbudilo zasloužený ohlas. V Poslu z podhoří se objevila zpráva, ve které se mimo jiné praví: "Dr. Kouřil nedokončil všechny přípravy, když jej stihla smrt. Zbývalo ještě přečísti všechny účetní knihy, starší zápisy svatební a skoro všechny cechovní. Bylo třeba také sebrati tištěné zprávy, jež se Rychnova dotýkají a prozkoumati rozmanité pověsti, a pak teprve přistoupiti ke zpracování jednotlivých dílů. Této dlouholeté práce se s velkou obětavostí ujal městský kronikář, ředitel měšťanských škol Antonín Svoboda. S úspěchem časem nč které historické obrazy uveřejňoval ve Zvonu nebo Poslu z Podhoří. Nyní dějiny jsou již dopsány a vyjdou v knihtisku Karla Rathouského v Rychnově n. Kn. «in J
Jako historik spolupracoval Svoboda také na vlastivědném díle KrálovstVÍ kde v VI. svazku, nazvaném Východní Čechy v části druhé popisuje Rychnova okolí. S týmž pojednáním o Rychnovsku setkáme se také v knize Krásy naší vlasti. Svoboda zde popisuje vznik a utváření povrchu našeho kraje, vodstvo, rostlinstvo i živočišstvo, které se zde vyskytuje. Zabývá se osídlením Rychnova i vznikem města samého. Všímá si způsobu života lidí v kraji, jejich tradic, rozvoje zemědělství a průmyslu. české,
Velmi významnou regionální prací je Vlastivědný sborník okresu rychnovského a kosteleckého. Svobodovi se v rámci učitelské jednoty "KomenskýU podařilo shromáždít kolem sebe řadu dalších schopných učitelů, kteří s ním spolupracovali. Sborník obsahuje úvodem zeměpisný popis okresů, kte:ý napsal sám Svoboda. Dále si všímá rozšíření průmyslu, obchodu a úrovně zemědělství. Následující kapitoly jsou věnovány kráse Orlických hor a popisu jednotlivých obcí. Svoboda je autorem těchto kapitol: Náš kraj v ději nách národních, O školách a učitelích, Výklad některých obyčejů a pověr našeho lidu, O pohádkách a pověstech na Kostelecku a Rychnovsku a Naší spisovatelé a umělci. Ve všech se projevuje autorův vřelý vztah k tomuto kraji a také jeho výborná znalost po všech stránkách. Dvacátého osmého listopadu r. 1922 oznamuje Svoboda odbornému učiteli Izákovi v Kostelci n. Orl., předsedovi učitelské jednoty "Komenský": "Dovoluji si oznámiti, že s Vlastivědným sborníkem jsme až na malé výjimky hotovi. Neobdrželi jsme zatím statistické údaje okresu. Sborník bude mít 300-340 stran. Doufám, že učitelstvo plně usPOkojí."ll) A ještě téhož roku skutečně sborník vyšel tiskem Karla šedy, Kostelec nad Orlicí. Antonín Svoboda si získal jistou popularitu a ocenění již za svého života. Byl známou postavou mezi učitelstvem nejen v kraji, ale dá se říci i v zemí,
203
Kladně je třeba hodnotit jeho pracovně zodpovědný přístup k tvůrčí čin nosti. Ať šlo o práci regionální, či tvorbu pedagogickou, každý spis před stavuje spoustu prostudované literatury a pramenů. Bez dokonalého seznámení s celou problematikou se nikdy do práce nepustil. A to se nutně odráželo v jeho dílech. . Ve veškeré své činnosti byl veden zaníceným vlastenectvím. "Práce pro vlast se neplaU", bylo jeho životním heslem, a také se jím sám řídil. V dopise učitelské jednotě "Komenský" ze dne 10. února 1924 píše: "Děkuji za sedm výtisků Vlastivědného sborníku, které mi byly dodány. Honoráře nežádám a žádného bych nepřijal. Pracoval jsem na sborníku rád, veden pouhou snahou uspořádat knihu, která by kolegům usnadnila těžký úkol. Dostutečnou odměnou je mi uznání, že se společná práce podařila. Výlohy, které jsem měl s uspořádáním, jsou dostatečně hrazeny darovanými výtisky."12} Za to všechno, co po sobě zanechal i za své povahové vlastnosti, si jeho osobnost zaslouží uznání a ohodnocení, jaké o něm napsal Eduard Weis v předmluvě k Dějinám Rychnova a okolí: "Vzácný zjev muže poctivé, nenáročné a vytrvalé práce na poli pedagogickém i kulturním. Řada spisů svědčí o jeho nadání vychovatelském i organizátora. Byl vždy v předních řadách kulturních i politických činovníků města."l3} BLAHOSLAV KRAUS.
BIBLIOGRAFIE (Obsahuje pouze práce vydané knižně a z pozůstalosti.) 1. Práce
vlastivědné
Dějiny Rychnova TI. Kněžnou 1924. Vlastivědný sborník
Ku.
významnější
rukopisy
a historické:
[Kouřil-Svoboda}
- K. Rathouský, Rychnov nad
rychnovsko a kostelecko [Svoboda redigoval) Karel Seda, Kostelec nad Orlicí. Království české, VI. sv., část 2. - Pavel Korber, Praha 1914 (Svoboda zpracoval část Rychnovsko str. 539-570). Krásy naší vlasti, VI. sv. - Otto Girgal, Praha Smíchov (rok vydání neuveden, přetisk výše citovaného díla J. Vlivy cizích národů, rukopis, Archiv Muzea Orlických hor, 22-A-1, pozů stalost A. Svobody. 2. Spisy pedagogické: Ratolístky z mohutného kmene Jana Ámose Komenského - Sádovského učitelská knihovna, Brno 1892. Osnova cyklická - Knihovna učitelská, Ivančice 1894. Vyučuj názorně [3 díly) Urbánkovo nakladatelství, Praha 1892, 1895, 1896. Čtení výrazné a krásné [2 díly} Knihovna učitelská, Ivančice 1896. 1897. 204
Vyučování
v odděleních - Urbánkovo nakladatelství, Praha 1897. Speciální metodika vyučování písemnostem (2 díly) - Urbánkovo nakladatelství, Praha 1902, 1903. Některé otázky ve světle výchovy národní Nová učitelská knihovna, Velké Meziřičí 1910. Výchova a mravnost - Knihovna Komenského, Zábřeh 1912. Děti rukopis, Muzeum Orlických hor (dále je MOH, archív 22-A-l, pozůstalost A. Svobody J. Kapitoly o výchově - rukopis, MOH. Bájeslovné prvky v našich pohádkách - rukopis, MOH. O našich bájích, pověrách a písních - rukopis, MOH. 3. Literatura pro mládež: Nové Město n. Met. a okolí - Bohdan Běhm, Nové Město n. Met. 1887. Z knihy přírody - Dětská knihovna, Praha 189l. Zvířátka a děti Urbánkovo nakladatelství, Praha 1891. Vínek z pomněnek - Urbánek, Praha 1892. Za hvězdami starověku - Moravská obrázková knihovna, Velké Meziříčí 1895. Slavnosti školní - Urbánek, Praha 1896. Lupínky - Moravská obrázková knihovna, Velké Meziříčí 1897. Jiskřičky Moravská obrázková knihovna, Velké Meziříčí 1897. Růže a jiné kvítí Dětská knihovna, Praha 1899. Světlušky Obrázková knižnice, Jičín 1902. Na hradech a ve dvoře králově - Urbánek, Praha 1902. Ze světa zvířat - Dětská knihovna, Praha 1907. František Palacký - Moravská obrázková knihovna, Velké Meziříčí 1908. Vánoční deklamace Urbánek, Praha 1913.
l) Muzeum Orlických hor v Rychnově n. Kn. [dále jen MOH), archív 22-A-l, pozůstalost
A. Svobody -
životopisné poznámky.
2) Tamtéž, pozůstalost A. Svobody - přípis školnt rady ze dne 11. 8. 188l. 3) Tamtéž - pochvalné uznání od okresního školního výboru ze dne 25. srpna 1898. 4) Okresní archív v Rychnově n. Kn., Kronika města Rychnova, ínv. č, 125, kniha
(1836-1940), str. 128. Kouřil Antonín Svoboda: Dějiny Rychnova n. Kn, K. Rathouský, Rychnov n. Kn., 1924, str. 412. Okresní archív v Rychnově n. Kn., Kronika města Rychnova, ínv, Č. 125, kniha Č. 18, str. 114. MOH _ archív 22-A-l, pozůstalost A. Svobody, přípis císařského královského místodržícího pro království české ze dne 27. 3. 1916. Tamtéž - dopis Obecního úřadu v Rychnově n. Kn, ze dne 9. 12. 1921. Tamtéž - pochvalné uznání od Okresního školního výboru v Rychnově n. Kn. ze dne 14. 7. 1923. Posel z Podhoří, ročník 1924, č, 24, str. 2. Okresní archív v Rychnově n. Kn., korespondence učitelské jednoty Komenský;, Drobné fondy města Rychnova, kart. č. 72, str. 554-557. Tamtéž':"'" dopis A. Svobody učitelské jednotě Komenský ze dne 10. 2. 1924. Tomáš Kouřil - Antonín Svoboda: Dějiny Rychnova n. Kr K. Rathouský, Rychnov n. Kn., 1924, předmluva vydavatelova. č.18
"J Tomáš 6) 1)
Sl 9) 10)
llJ 12) 13)
205
