Deset let od rozšíření nato: úspěchy, výzvy A vyhlídky

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Deset let oD rozšíření nAto: úspěchy, výzvy A vyhlíDky ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

nAto enlArgement ten yeArs on: Achievements, chAllenges, prospects 12.–13. březnA 2009 senát pArlAmentu České republiky, vAlDštejnský pAlác, prAhA mArch 12 – 13th, 2009 senAte of the pArliAment of the czech republic, wAlDstein pAlAce, prAgue

senát pArlAmentu České republiky ministerstvo zAhrAniČních věcí České republiky ministerstvo obrAny České republiky

senAte of the pArliAment of the czech republic ministry of foreign AffAirs of the czech republic ministry of Defense of the czech republic

Deset let od rozšíření NATO: úspěchy, výzvy a vyhlídky NATO enlargement ten years on: achievements, challenges, prospects

12.–13. března 2009 Senát Parlamentu České republiky, Valdštejnský palác, Praha March 12 – 13tH, 2009 Senate of the paRliament of the czech republic, walLENstein palace, Prague

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

úspěchy, výzvy A vyhlíDky

ÊÊÓää £

Deset let oD rozšíření nAto:

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

mezinárodní konference „Deset let od rozšíření nAto: úspěchy, výzvy a vyhlídky“, které je věnován tento sborník, vznikla v českém senátu s cennou podporou ministerstva obrany a ministerstva zahraničních věcí. věřím, že i to bylo důvodem toho, že ze všech akcí, které byly u nás letos této tematice zasvěceny, měla tato bezesporu nejexkluzivnější charakter. proto bych rád poděkoval těm, kteří na tom měli zvláště velkou zásluhu – štefanu fülemu, petru kolářovi, Aleši knížkovi, michalu lukešovi, kateřině weissové a pracovníkům sdružení jagello 2000 a kanceláře senátu. i když cílem konference bylo připomenout si i 60. výročí vzniku severoatlantické aliance, kdy 4. duben 1949 chápeme jako jednoznačné vítězství realistické politiky v zemích tehdy svobodné části evropy, pro české účastníky konference je zákonitě zlomovým letopočtem rok 1999. Čas je neúprosný, a tak se zdánlivě nedávný okamžik našeho přijetí do Aliance stává historií. náš vstup do nAto však musíme dnes i do budoucna brát nejen jako jednu z úspěšných snah České republiky posílit svou bezpečnost, ale stejně tak ji musíme chápat jako výzvu k mnohem větší odpovědnosti ke své budoucnosti i k našim aliančním partnerům, se kterými by nás měla spojovat stejná míra úcty ke svobodě a demokracii.

Přemysl Sobotka, předseda senátu parlamentu Čr

2

nAto enlArgement ten yeArs on:

Achievements, chAllenges, prospects

The international conference “nAto enlargement ten years on: Achievements, challenges, prospects,“ the proceedings of which are included in this book, was hosted by the czech senate with valuable support of the ministry of Defense and the ministry of foreign Affairs. i believe that was in part why it became the most prestigious of all nAto-related events organized in our country throughout this year. i would like to thank those who have made a particularly valuable contribution: štefan füle, petr kolář, Aleš knížek, michal lukeš, kateřina weissová, the staff of jagello 2000, and the office of the senate. Although the conference intended to recall the 60th anniversary of the establishment of nAto, and highlight our view of 4 April 1949 as a moment of clear victory of realistic policies in those european countries that were free at the time, the year 1999 was naturally the most important turning point for czech participants. time has no mercy, and as much our entry into the Alliance seems recent, it has already become part of history. we have to regard it not only as one of our successful efforts to increase the czech republic‘s security but also as a challenge to take more responsibility for our future and for our allied partners with whom we are expected to share equal dedication to freedom and democracy.

Přemysl Sobotka president of the senate of the parliament of the czech republic

3

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Čtvrtek 12. března 2009

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Program konference

09:30

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Slavnostní zahájení konference Přemysl Sobotka, předseda Senátu Parlamentu Čr Vlasta Parkanová, místopředsedkyně vlády a ministryně obrany Čr karel Schwanzerberg, ministr zahraničních věcí Čr expertní diskuze: Zkušenosti z procesu rozšiřování naTo

09:45–11:00

rozšiřování naTo: Jak jej dosáhnout, jak jej naplnit moderátor: John o’Sullivan hosté: ch. Schmidt, L. Dobrovský, r. Walter

11:15–12:30

rozšiřování naTo jako nástroj konsolidace aliance moderátor: Jiří Schneider hosté: B. Jackson, m. Žantovský, e. Buckley, m. clarke

14:30–15:00

Slavnostní vernisáž výstavy připravené Senátem PČr, Vojenským historickým ústavem Praha a národním muzeem naTo: Svoboda i odpovědnost 60 let existence a 10 let členství

15:15

Vystoupení prezidenta Václava Havla

15:25–16:45

Panel I

16:45

Hlavní projev: generální tajemník naTo Jaap de Hoop Scheffer

17:30–19:00

Panel II

rozšiřování naTo: ke svobodné a jednotné evropě moderátor: alexandr Vondra hosté: V. Vīķe-freiberga, m. Zeman, S. Passy, g. Jeszenszky

adaptace naTo: Čelem k výzvám 21. století moderátor: Jamie Shea hosté: Á. Vadai, k. kovanda. J. Šedivý, k. Volker

Pátek 13. března 2009 9:00–10:20

Panel III

10:40

Vystoupení madeleine k. albright

11:00

Vystoupení gen. Bantze J. craddocka

11:20–12:30

Panel IV

12:30–13:00

Závěrečná řeč předsedy vlády Čr mirka Topolánka

4

rozšiřování, schopnosti a transformace naTo: Byli jsme úspěšní? moderátor: gen. v. v. Jiří Šedivý hosté: gen. v. v. k. naumann, f. Boland, J. kriendler

Budoucí výzvy: Budování aliance pro 21. století moderátor: Štefan fűle hosté: gen. J. Prokš, adm. J. rosiers, r. g. Bell


Achievements, chAllenges, prospects Program of THe conference Thursday march 12, 2009 09:30

official opening of the conference Přemysl Sobotka, President of the Senate of the Parliament of the cr Vlasta Parkanová, Deputy Prime minister and minister of Defense of the cr karel Schwarzenberg, minister of foreign affairs of the cr expert round Tables: Lessons Learned from naTo’s enlargement Process

09:45 – 11:00

naTo enlargement: making It Happen, making It Work moderated by: John o’Sullivan speakers: ch. Schmidt, L. Dobrovský, r. Walter

11:15 – 12:30

naTo enlargement – naTo consolidation moderated by: Jiří Schneider speakers: B. Jackson, m. Žantovský, e. Buckley, m. clarke

14:30 – 15:00

official opening of the exhibition organized by the Senate of the Parliament of the cr, the military History Institute in Prague and the national museum: naTo: freedom and responsibility 60 Years of existence, 10 Years of membership

15:15

Special address by Václav Havel

15:25 – 16:45

Panel I

16:45

keynote speech by naTo Secretary general Jaap de Hoop Scheffer

17:30 – 19:00

Panel II

enlarging naTo: making europe Whole and free moderated by: alexandr Vondra speakers: V. Vīķe-freiberga, m. Zeman, S. Passy, g. Jeszenszky

adapting naTo: meeting challenges of the 21st century moderated by: Jamie Shea speakers: a. Vadai, k. kovanda, J. Šedivý, k. Volker

friday march 13, 2009 9:00 – 10:20

Panel III

naTo enlargement, capabilities and Transformation – How Successful Have We Been? moderated by: gen. (ret) Jiří Šedivý speakers: gen. (ret) k. naumann, f. Boland, J. kriendler

10:40

Special address by madeleine k. albright

11:00

Special address by gen. Bantz J. craddock

11:20 – 12:30

Panel IV

12:30 – 13:00

closing speech by mirek Topolánek , Prime minister of the czech republic

future challenges – Towards an alliance for the 21st century moderated by: Štefan fűle speakers: gen. J. Prokš, Div. adm. (ret) J. rosiers, r. g. Bell

5

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

memorandum o spolupráci mezi Senátem Parlamentu Čr, ministerstvem obrany Čr a ministerstvem zahraničních věcí Čr

každá z institucí deklaruje zájem spolupracovat na připomínkové akci spojené se založením obranného společenství nAto a s 10. výročím vstupu Čr do nAto. strany se dohodly, že konference s názvem „Deset let oD rozšíření nAto: úspěchy, výzvy A vyhlíDky“ se uskuteční ve dnech 12.–13. března 2009 v prostorách senátu pČr, který pro tento účel poskytne historické prostory. senát pČr společně s rozpočtovou organizací ministerstva obrany Čr vojenským historickým ústavem praha a národním muzeem uspořádá výstavu „nAto: svoboda i odpovědnost – 60 let existence a 10 let členství“. vernisáž této výstavy bude součástí oficiálního programu konference „Deset let oD rozšíření nAto: úspěchy, výzvy A vyhlíDky“.

Vlasta Parkanová ministryně obrany Čr

v praze 20. ledna 2009

6

Přemysl Sobotka předseda senátu pČr

karel Schwarzenberg ministr zahraničních věcí Čr


Achievements, chAllenges, prospects

memorandum of cooperation between the Senate of the Parliament of the czech republic, the ministry of Defense of the czech republic, and the ministry of foreign affairs of the czech republic

The above-mentioned institutions declare their interest to cooperate on the organization of an event commemorating the establishment of nAto as a defense community, and the 10th anniversary of the czech republic’s entry therein. The parties have agreed that a conference entitled “nAto enlArgement ten yeArs on: Achievements, chAllenges, prospects “ shall be held on 12–13 march 2009 at the senate of the parliament of the czech republic, the senate shall make its historical premises available for the conference. The senate of the parliament of the czech republic will co-organize with the military history institute in prague (a body funded by the ministry of Defense of the czech republic) and the national museum an exhibition entitled „nAto: freedom and responsibility – 60 years of existence and 10 years of membership“. The opening of this exhibition will be part of the official agenda of the conference “nAto enlArgement ten yeArs on: Achievements, chAllenges, prospects“.

Vlasta Parkanová minister of Defense of the cr

Přemysl Sobotka president of the senate of the parliament of the cr

karel Schwarzenberg minister of foreign Affairs of the cr

signed in prague on 20 january 2009

7


Slavnostní zahájení konference Official Opening of the Conference

9

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Slavnostní zahájení konference

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


Přemysl sobotka je od roku 2004 předsedou Senátu Parlamentu ČR. Po ukončení Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze nastoupil na chirurgické oddělení liberecké nemocnice, odkud po dvou letech přestoupil na rentgenologii. Od roku 1991 byl primářem. MUDr. Přemysl Sobotka je senátorem za liberecký volební obvod, za který byl zvolen již třikrát (1996, 1998, 2004). Je zakládajícím členem ODS. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Přemysl sobotka Dobré jitro dámy a pánové, dovolte mi, abych vás srdečně uvítal na půdě českého senátu, na konferenci „Deset let od rozšíření nAto: úspěchy, výzvy a vyhlídky“. vzhledem k tomu, že severoatlantická aliance slaví 60 let od svého vzniku, považuji za největší úspěch samotný fakt, že Aliance 4. dubna 1949 vůbec vznikla – šlo o jednoznačné vítězství realistické politiky postavené na odpovědnosti k demokracii, lidské svobodě a základním hodnotám euroatlantické civilizace. vzpomeňme si, v jaké době Aliance vznikla. byla to doba, kdy po strašné světové válce polovina evropy žila ve stalinově stínu. vše bylo dokončeno v únoru 1948 komunistickým pučem v demokratickém Československu. v té době startovala studená válka, která polovinu evropy držela v totalitní komunistické diktatuře a druhá polovina evropy budovala demokracii. mým trvalým politickým krédem je heslo: „spojme se pro něco pozitivního a nikoliv proti někomu.“ A v tom byl i smysl vzniku Aliance. my jsme byli desítky let totalitními vyznavači třídní nenávisti mediálně masírováni, že nAto je pakt útočný, zatímco jeho protipól varšavská smlouva měla být údajně obranné společenství. Dnes není žádným problémem dokázat, že opak byl pravdou. Archivy nám nabízejí operační mapy i plány varšavské smlouvy, které jasně ukazují představy sovětských generálů o řešení evropských problémů: masivní údery proti západní evropě, včetně útoků jaderných. v praxi potom stačí vyslovit slova „srpen 1968 v Československu“ a každému je to snad jasné. osobně považuji datum 12. března 1999, kdy se Česká republika spolu s polskem a maďarskem stala v americkém independence novým členským státem Aliance, za zásadní zlom v zajištění bezpečnosti a demokracie v našich zemích. za jednu z důležitých výzev pro existenci Aliance považuji otázku jejího dalšího rozšíření. v roce 2004 jsem měl upřímnou radost z přijetí pobaltských republik, rumunska, bulharska, slovinska a samozřejmě slovenska. jsem zároveň zastáncem přijetí dalších zemí do Aliance. severoatlantická aliance vznikla na zásadě odpovědnosti k principům demokracie, a proto je v ní místo i pro další země. Aliance dnes musí čelit zdrojům celosvětových bezpečnostních rizik v podobě mezinárodního terorismu, který zmiňované hodnoty ohrožuje po celém světě ke škodě všech lidí bez ohledu na jejich etnický původ a náboženství. k tomu, aby Aliance mohla své cíle plnit, je třeba si tyto hodnoty v prvé řadě zcela odpovědně uvědomovat. opravdu mě netěší, když se v některých zemích, včetně České republiky, stávají otázky zahraničních misí nAto a problematika kolektivní bezpečnosti jako celku záležitostí politických licitací, vydírání a populismu, který má svůj úhel pohledu omezen pouze na horizont příštích domácích voleb. severoatlantická aliance prokázala svůj hluboký smysl a životaschopnost v letech studené války a prokazuje je i nyní, na začátku 21. století. bylo by proto osudovou chybou snažit se paralyzovat její organizaci vznikem různých samostatných paralelních regionálních struktur, které sledují často nevyřčené zájmy některých bývalých mocností a které by jen těžko byly schopny čelit globálním soudobým bezpečnostním hrozbám. mějme to na paměti a važme si naší severoatlantické aliance. Děkuji za pozornost.

10


Achievements, chAllenges, prospects Official Opening of the Conference Přemysl sobotka is President of the Senate of the Parliament of the Czech Republic (since 2004). After graduation from the School of General Medicine of Charles University in Prague he entered the surgical department of the Liberec Hospital, where he transferred to the X-ray department after two years. From 1991 he was a chief physician. He is a Senator for the Liberec constituency, a post to which he has been elected three times (1996, 1998, 2004). He is a founding member of the Civic Democratic Party.

Přemysl sobotka good morning ladies and gentlemen, let me welcome you wholeheartedly to the premises of the czech senate as we gathered for the conference “nAto enlargement ten years on – Achievements, challenges and prospects“. because the north Atlantic treaty organisation celebrates its 60th anniversary, i regard the greatest success the very fact that the Alliance was, on April 4th, 1949, established at all. it was a marked victory of realistic policy based on responsibility to democracy, human freedom and fundamental values of the euro-Atlantic civilisation. let us recall, in what time came the nAto Alliance into being. it was an era, when half of europe after a terrible war lived in stalin’s shadow. All of that culminated in february 1948 by the communist coup d’etat in the democratic czechoslovakia. The cold war started in that time to keep half of europe under a communist dictatorship, while the other half of europe was building democracy. my permanent political creed is: “let us join to do something positive, not against anybody”. And that was also the reason for nAto to come into being. we were formed for decades by worshippers of class hatred who proclaimed that nAto was an offensive pact, while its counterpart, the warsaw treaty, was portrayed as a defensive community. today, it is not a problem to evince that the contrary was true. Archives offer warsaw pact operation maps and plans, clearly showing the visions soviet generals had on resolution on european issues: through massive strikes against western europe, including nuclear attacks. in practice, it suffices to say ”August 1968 in czechoslovakia” and i hope everybody would understand. personally, i regard the day of march 12th, 1999, when the czech republic together with poland and hungary became a new nAto nation in the u.s. city of independence, as a crucial turnover in ensuring security and democracy in our countries. i also regard the issue of further enlargement an important challenge for the existence of nAto. i was truly pleased in 2004, when the baltic states, romania, bulgaria, slovenia and, of course, slovakia joined in. i am also a supporter of inviting further nations into the Alliance. The north Atlantic Alliance was formed on the basis of responsibility over the principles of democracy, and therefore there is a space inside nAto for other countries as well. today, nAto is confronted with the global security risks in the form of international terrorism that jeopardises those values to the detriment of all people regardless of their ethnicity or religion. in order for nAto to be able to attain its goals, we must, first and foremost, fully and responsible realise them. i am really disappointed to see the issues of foreign deployments in support of nAto operations and collective security as a whole becoming in some countries including the czech republic subject political haggling, blackmailing and populism that restricts the perspective only towards the horizon of the next national election. The north Atlantic treaty organisation has proven its profound meaning and viability including now, at the beginning of the 21st century. Therefore, it would be a fatal mistake to try and paralyse its workings by the establishment of various independent parallel regional structures that follow often unspoken interests of some former powers and that would hardly be able to face the present global security threats. let us bear this in mind and let us highly value our nAto Alliance. Thank your for your attention.

11

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


Vlasta ParkanoVá je od roku 2009 místopředsedkyní vlády a od roku 2007 ministryní obrany České republiky. V červnu 1990 byla zvolena poslankyní Federálního shromáždění a byla členkou Branně-bezpečnostního výboru, Mandátního a imunitního výboru a Komise pro dohled nad odchodem sovětských vojsk. Od podzimu 1992 pracovala v ústředních orgánech státní správy. V letech 1997–1998 byla ministryní spravedlnosti za ODA. V roce 2006 byla opět zvolena poslankyní za KDU-ČSL. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Vlasta ParkanoVá vážené dámy, vážení pánové, právě před deseti lety vstoupila Česká republika, polsko a maďarsko do severoatlantické aliance. svým přistoupením k severoatlantické alianci jsme se stali členy společenství založeného na zásadách demokracie, osobní svobody a právního řádu. přihlásili jsme se ke snaze o podporu stability a blahobytu národů a vzali jsme na sebe závazek připojit se ke společnému úsilí o kolektivní obranu a zachování míru a bezpečnosti. Desáté výročí našeho vstupu nám dává dobrou příležitost ohlédnout se zpět, bilancovat a zároveň přemýšlet o tom, jak tyto trvalé principy realizovat v budoucnu. oběma těmto cílům má sloužit tato konference. je mi velikou ctí i radostí, že zde mohu přivítat řadu vynikajících současných i bývalých státníků, velitelů a expertů, kteří mají mnoho co říci a nabídnout ze svých bohatých zkušeností. Abych jim proto příliš neubírala z krátkého času, který je nám pro tak obsáhlé téma vymezen, dovolím si pouze nastínit stručné shrnutí toho, jak se díky členství v nAto v souladu se souhrnnou politickou směrnicí nAto transformovaly české ozbrojené síly a jaké výzvy před nimi stojí. Česká republika se plně integrovala do politických i vojenských struktur Aliance a v roce 2002 zahájila proces reformy ozbrojených sil, jejímž heslem bylo vytvořit armádu „moderní, mobilní, malou a mladou“, odpovídající postavení České republiky v rámci systému kolektivní obrany nAto a soudobým výzvám. v roce 2005 byla zrušena povinná vojenská služba a ozbrojené síly České republiky se staly plně profesionálními. z hlediska vnímání veřejnosti byl tento krok nepochybně velmi významným, z hlediska ozbrojených sil však teprve výchozím bodem jejich transformace. směr nastoupený zahájením procesu transformace byl potvrzen novou vojenskou strategií a Dlouhodobou vizí rezortu ministerstva obrany, které byly přijaty v červenci loňského roku. v obou těchto dokumentech se zdůrazňuje, že soudobým hrozbám bude Česká republika schopna efektivně předcházet a čelit pouze na základě mezinárodní spolupráce. to však znamená nejen to, že obrana státu bude zajišťována v rámci systému kolektivní obrany nAto, ale i to, že Česká republika přijímá svůj díl odpovědnosti a chápe nezbytnost účasti svých ozbrojených sil v zahraničních vojenských operacích. právě ty jsou v současném bezpečnostním prostředí hlavním způsobem, jímž ozbrojené síly přispívají k hájení bezpečnostních zájmů České republiky i širšího mezinárodního společenství, jehož jsme členy, tedy nAto a evropské unie. z tohoto principu vychází záměr vytvářet všechny síly jako nasaditelné v celém spektru operací a připravené plnit širokou paletu možných úkolů. k tomu je ovšem nutno racionalizovat strukturu sil, unifikovat výzbroj a omezit spektrum hlavních zbraňových systémů a vojenské techniky. budou utlumeny schopnosti, jejichž využití v operacích je méně pravděpodobné, a tyto chybějící schopnosti budou zajištěny jejich sdílením v rámci mezinárodní spolupráce. jedním z motorů transformace je i postupné vyčleňování jednotek Armády České republiky do nrf, pro něž jednotky musí projít náročnou certifikací a splnit přísná kritéria. cílem transformace je další zvýšení podílu nasaditelných sil, dokončení organizačních a dislokačních změn, optimalizace řídících struktur a administrativních procesů. z mnoha příkladů společného vytváření obranných schopností v rámci nAto zde uvedu jen několik nejvýznamnějších z poslední doby. tím nejaktuálnějším je iniciativa na posílení využitelnosti vrtulníků, které jsou v soudobých operacích, zvláště v Afghánistánu, jedním z nejdůležitějších a přitom pohříchu nedostatkových způsobů přepravy. zde se Česká republika,

12


Achievements, chAllenges, prospects Official Opening of the Conference Vlasta ParkanoVá is the Deputy Prime Minister and the Minister of Defence of the Czech Republic. In June 1990 she was elected an MP of the Federal Assembly and became a member of the Defence and Security Committee, Mandate and Immunity Committee and a member of the Commission for supervision over evacuation of Soviet troops. Since the autumn of 1992 she has worked in central bodies of the State administration. She was the Minister of Justice (1997 – 1998) for the ODA Party. In 2006 she was again re-elected an MP.

Vlasta ParkanoVá Distinguished ladies, distinguished gentlemen, exactly ten years ago, the czech republic, poland and hungary joined the north Atlantic treaty organisation. by our accession to the north Atlantic Alliance, we became members of a community founded on the principles of democracy, personal freedom and the rule of law. we subscribed to the endeavour of supporting stability and well-being of nations and took up the commitment to join common efforts for collective freedom and maintaining peace and security. The tenth anniversary of our accession furnishes a good opportunity for us to review, recapitulate and, at the same time, to contemplate how to pursue these permanent principles in the future. This conference is to serve both these purposes. i am extremely pleased and honoured to be able to welcome here an impressive gathering of prominent current and former statesmen, commanders and experts who have much to say and offer from their rich experience. in order not take too much of the short time we have for such an extensive topic to cover, i would only try to briefly outline how the Armed forces of the czech republic has transformed in accordance with the comprehensive political guidance and what challenges it has faced. The czech republic had fully integrated into nAto’s political and military structures and launched the process of defence reform in 2002, aimed at creating “modern, mobile, small-sized and young” armed forces, adequate to the position of the czech republic in the nAto’s collective defence system and present challenges. The year 2005 saw conscription abolished and the Armed forces of the czech republic became an all-volunteer force. from the public opinion perspective, this step was undoubtedly very significant, but it only represented a starting point for transformation of the Armed forces. The course taken by launching the transformation process was confirmed by the new military strategy and longterm Defence Development vision, which were adopted in july 2008. both policy documents emphasise that the czech republic would only be able to face contemporary threats on the basis of international cooperation. however, that does not only mean that national defence would be ensured through the nAto collective defence system, but also that the czech republic would accept its share of responsibility and understand the necessity for its forces to participate in foreign-deployed military operations. in the today’s security environment, the operations represent the primary means for the armed forces to contribute to defending security interests of the czech republic as well as those of the broader international community we are members to, that is nAto and the european union. This principle constitutes the basis for the intention of developing all forces as deployable across the whole spectrum of operations and prepared to perform a wide array of potential missions. to achieve that, it is imperative to rationalise the force structure, unify armaments and restrict the spectrum of principal weapon systems and military equipment. Those capabilities less likely to be employed on operations will be phased out and these lacking capabilities will be procured by sharing in the framework of international cooperation. one of transformational drivers is also the progressive assignment of czech Armed forces units to the nAto response force, as a part of which the forces are required to undergo demanding certification and meet strict criteria. our transformation efforts also seek to further increase the proportion of deployable forces, complete organisational and base restructuring and to optimise control structures and administrative processes.

13

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

na nedávném zasedání aliančních ministrů obrany v krakově, ujala role vedoucího státu modernizačního programu strojů typu mi-17. rovněž jsme počátkem roku ukončili vyjednávání ke vstupu České republiky do aliančního programu včasné výstrahy a varování, který provozuje letouny AwAcs. Aktivně se podílíme na zahájení programu Ags, jehož cílem je pořízení průzkumného a sledovacího systému na podporu aliančních operací. nepominutelným je též český příspěvek k vytvoření případné protiraketové obrany Aliance prostřednictvím sjednání bilaterálních smluv se spojenými státy o umístění radaru protiraketové obrany na našem území. nyní bych se však chtěla vrátit k důležitějšímu a podle mého názoru v současné době tomu vůbec nejpodstatnějšímu aspektu našeho členství v severoatlantické alianci, jímž je působení našich sil v zahraničních operacích. totiž právě díky systému kolektivní obrany nAto nehrozí v dohledné budoucnosti takový konflikt v evropě, který by ohrozil politickou nezávislost či územní integritu naší vlasti. existují však i jiné hrozby a Česká republika se musí se spojenci aktivně podílet na zachování tohoto prostoru sdílené bezpečnosti, a to i vojenskou silou tam, kde to je nutné, aby se nestabilita a teror nepřenesly na území naše či našich spojenců. proto naši vojáci pomáhají obnovit mír a udržovat bezpečnost v řadě krizových oblastí světa, od kosova až po Afghánistán. zvláště úspěch mise v Afghánistánu je prioritou naší země, celé Aliance a vlastně i celého mezinárodního společenství. Díky konceptu provinčních rekonstrukčních týmů je naše tamní působení též nejlepším příkladem účelného skloubení civilního a vojenského působení v zájmu bezpečnosti a prosperity. v loňském roce Česká republika převzala vedení provinčního rekonstrukčnímu týmu v provincii lógar, jehož primární náplní je obnova civilní infrastruktury a hospodářství regionu a poskytování výcviku afghánským bezpečnostním silám. cílem našich snah je pomoci afghánskému lidu převzít odpovědnost za vlastní bezpečnost a další rozvoj své země. věřím, že se nám tohoto cíle podaří dosáhnout a že i v tamních nelehkých podmínkách Aliance znovu osvědčí svoji životaschopnost plynoucí z inspirativní síly hodnot, na nichž byla před šedesáti lety založena a k nimž jsme se právě před deseti přihlásili i my. pokračující rozšiřování nAto je ostatně nejlepším svědectvím šíření a přitažlivosti těchto hodnot. A tak již za několik týdnů budeme schopni přivítat na nadcházejícím summitu Albánii a chorvatsko jako nové plnoprávné členy Aliance, která nechává své dveře nadále otevřené i dalším zemím. závěrem mi dovolte krátkou poznámku. hodnoty, na nichž Aliance stojí, jsou pevné a neměnné. nicméně způsoby, jak je Aliance uvádí v život, se neustále proměňují, jak se proměňuje bezpečnostní prostředí a charakter úkolů, které před námi stojí. nadcházející summit proto bude také příležitostí pro hlubší diskuzi o budoucnosti Aliance, o její strategické koncepci pro další léta, o zefektivnění spolupráce s evropskou unií a partnerskými státy, o obraně Aliance před hrozbou zbraní hromadného ničení, o jejích silách rychlé reakce a o dalším rozvoji vojenských schopností. máme před sebou velké výzvy, přesto však hledíme do budoucnosti s důvěrou opírající se o úspěchy Aliance v minulosti a s vírou v trvalou sílu našich sdílených hodnot. Děkuji za vaši pozornost a našim vojákům i civilním pracovníkům za jejich obětavou práci.

14


Achievements, chAllenges, prospects Official Opening of the Conference

out of many instances of creating joint nAto defence capabilities, let me highlight just the most illustrative recent examples. The most topical one is the initiative to enhance usability of helicopters, which is one of the most critical and, at the same time, most dearly lacking transportation assets in current operations, particularly in Afghanistan. At the recent nAto defence ministerial meeting in krakow, poland, the czech republic undertook the lead nation role for the mi-17 helicopter modernisation program. Also, we completed negotiations at the beginning of 2008 on the accession of the czech republic to the nAto early warning and control program that operates AwAcs aircraft. we are taking an active part in the Ags program, aimed at acquiring a ground surveillance and monitoring system in support of Allied operations. i should also mention the czech contribution to the possible establishment of nAto missile defence by the means of negotiating bilateral arrangements with the united states on deployment of missile defence radar in our territory. but now let me come back to the most important matter, in my view currently the most essential aspect of our membership in the nAto Alliance, which are deployments of our forces for foreign operations. indeed, it is thanks to the nAto collective defence system that no conflict is looming in europe in foreseeable future, which would threaten political independence or territorial integrity of our homeland. but there are other threats in existence and the czech republic together with Allies must proactively take part in maintaining this area of shared security, including by military force not to let instability or terror spill over to the our territory or those of our Allies. That is why our military personnel help restore peace and keep security in a number of crisis regions of the world, from kosovo to Afghanistan. namely the success of the mission in Afghanistan is a high priority for our country, the whole nAto Alliance, and indeed for the whole international community. Thanks to the concept of provincial reconstruction teams, our operations there provide the best example of effectively combining civilian and military efforts for the sake of security and prosperity. in 2008, the czech republic took over the lead role of the provincial reconstruction team in the province of logar, whose primary mission is to facilitate renewal of civilian infrastructure and economical reconstruction in the region and to provide training to Afghani national security forces. The objective of our effort is to help the people of Afghanistan take over the responsibility of their own security and further development of their country. i trust that we will manage to achieve that goal and that nAto will prove its viability in the local demanding conditions once again, which stems from inspiring power of values the Alliance was founded sixty years ago and we subscribed to exactly ten years ago. The continuing enlargement of nAto is the best evidence of how these values spread and how attractive they are. hence, in several week’s time at the upcoming summit, we will be able to welcome Albania and croatia as full-fledged members of the nAto Alliance that leaves its door open for other nations to join in. let me conclude with a short remark. values constituting the basis of the Alliance are solid and unchanging, but the ways nAto brings those values into life constantly modify as the security environment changes together with the nature of missions we are facing. The upcoming summit will also provide an opportunity for an in-depth discussion on the future of the Alliance, its strategic concept for the years ahead, on rationalising its cooperation with the european union and partners, on defending nAto against weapons of mass destruction, on the nAto response force and further development of defence capabilities. we are faced with immense challenges; in spite of that, we are looking into the future with trust that is footed on nAto’s record of success. Thank you for your attention and thanks to our military and civilian personnel for their commitment and efforts.

15

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


karel schwarzenberg je od roku 2007 ministrem zahraničních věcí České republiky a senátorem (od roku 2004). Po emigraci v roce 1948 studoval práva v Mnichově a Štýrském Hradci a lesnictví ve Vídni. Založil v Bavorsku Československé dokumentační centrum, které schraňovalo literaturu v Československu zakázanou. V letech 1984–1990 byl předsedou Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva. Po pádu komunistického režimu v Československu byl do roku 1992 kancléřem prezidenta Václava Havla. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

karel schwarzenberg excelence, dámy a pánové, zánik varšavské smlouvy v začátku 90. let podnítil úvahu o budoucím osudu nAto. mnozí jej vnímali jako produkt studené války, který s jejím koncem přirozeně odumře. to se naštěstí nestalo. Aliance si v novém bezpečnostním prostředí začala nacházet nové úkoly, včetně operací mimo území spojenců – takzvaných operací „out of Area“. někdejší sovětská hrozba nebyla v jediném okamžiku z ničeho nic nahrazena jinou. hrozby se neustále vyvíjejí. v devadesátých letech stejně jako nyní. přizpůsobovat se jim není jednorázový krok, ale neustálý proces, který v Alianci pokračuje i dnes a bude muset pokračovat i dál. v průběhu 90. let se Alianci přesto částečně podařilo změnám ve světě přizpůsobit. Důraz na robustní síly schopné odrazit masivní útok na spojenecké území postupně vystřídal záměr budovat mobilnější, cílenější a efektivnější schopnosti lépe připravené čelit novým hrozbám. ty představovaly především omezené, etnicky a nábožensky motivované konflikty vyvolané zásadními migrační tlaky, později pak terorismus a šíření zbraní hromadného ničení. součástí přizpůsobení se novým podmínkám ze strany nAto bylo i navázání těsnějších vztahů se státy někdejšího varšavského paktu, které v několika vlnách vyústilo v plnoprávné členství řady z nich. vzniklo množství partnerských programů, které dodnes zůstávají základní platformou vztahů Aliance k celé řadě zemí. Česká republika byla součástí první vlny rozšíření nAto, když 12. března 1999 vstoupila do Aliance spolu s maďarskem a polskem. první dny našeho členství byly bouřlivé. několik dní po našem vstupu zahájila Aliance operaci v kosovu. Češi, poláci a maďaři si rychle uvědomili, že členství v nAto neznamená jen přijímání politických deklarací, ale také připravenost použít v případě potřeby na obranu společných principů síly. o tři roky později na summitu v praze, bylo ke vstupu do nAto přizváno dalších sedm zemí, čímž se otevřely dveře historicky největšímu rozšíření Aliance vůbec. na letošním summitu ve štrasburku a kehlu očekáváme vstup dalších dvou zemí, Albánie a chorvatska. Aliance dnes ovšem řeší celou řadu problémů. vedeme dvě robustní operace mimo území členských zemí v celkové síle téměř osmdesáti tisíc mužů a žen. Čelíme celé řadě nových výzev na poli energetické bezpečnosti. bojujeme s kyberterorismem, jsme nuceni reagovat na šíření zbraní hromadného ničení včetně raketových technologií. jsme konfrontováni s rostoucí sebedůvěrou ruska, které se nerozpakuje použít nevybíravé prostředky v prosazování svých cílů v oblasti takzvaného blízkého zahraničí. nAto má ovšem napilno i uvnitř. snažíme se reformovat jeho fungování tak, aby bylo efektivní a neplýtvalo lidskými a finančními zdroji. nadcházející summit uloží kompetentním subjektům Aliance zahájit práce na novém strategickém konceptu, který bude lépe reagovat na změny v bezpečnostním prostředí ve světě za poslední desetiletí. všichni takzvaní noví členové, včetně České republiky, se těchto aktivit účastní s plným nasazením a jejich příspěvek k celkovému aliančnímu úsilí – ať už v každodenním fungování či operacích – je dobře patrný. pochybnosti o skutečném přínosu rozšiřování pro účinnost a akceschopnost Aliance jsou dávno zapomenuty. rozdíly mezi starými a takzvanými novými členskými zeměmi rychle mizí. Ale rozšiřování Aliance nemusí skončit vstupem dvou dalších států. princip otevřených dveří zakotvený mimo jiné v článku 10 washingtonské smlouvy je nadále platný. nAto není samoúčelná organizace, která se samovolně rozšiřuje a pohlcuje další a další země. státy do něj vstupují na základě ochoty bránit společně sdílený soubor hodnot. nAto bohudíky zůstává i nadále atraktivním spolkem. A je dobře, že se členské státy opakovaně shodují na zásadě, že žádná třetí země nemá právo veta v otázkách dalšího rozšiřování. každý přistupující stát si ovšem musí uvědomit, že nAto není pojišťovna, která bude po složení jednorázového příspěvku navěky

16


Achievements, chAllenges, prospects Official Opening of the Conference karel schwarzenberg is Minister of Foreign Affairs of the Czech Republic (since 2007) and a Senator (since 2004). After the emigration in 1948 he studied Law in Munich and Graz and Silviculture Studies in Vienna. In Bavaria he founded Czechoslovak Documentary Centre, which treasured literature forbidden in the Czechoslovakia. Between 1984 and 1990 he was the Chairman of the International Helsinki Federation for Human Rights. After the fall of the communist regime in Czechoslovakia he was the Chancellor of President Václav Havel till 1992.

karel schwarzenberg excellencies, ladies and gentlemen, the cessation of the warsaw treaty at the beginning of 1990s inspired considerations about nAto’s future destiny. many regarded the Alliance a product of the cold war that would naturally demise as the cold war ends. Thankfully, that did not happen. in the new security environment, nAto began to find new missions, including operations outside Allied territories, the so-called out-of-area operations. The then soviet threat was not replaced with another one in a single moment. Threats constantly evolve. in 1990s as well as today. to adapt to them is not one-off step but a continuous process that goes in nAto even as speak and will need to continue in the future as well. in 1990s, however, the nAto Alliance managed to adapt to changes in the world in part. The emphasis placed on robust forces able to repel massive attacks against Allied territories was progressively replaced with plans to build more mobile, targeted and effective capabilities better prepared to face new threats, such as limited, ethnically and religiously motivated conflicts entailing migration pressures, and, later on, also terrorism and proliferation of weapons of mass destruction. As a part of adapting to the new conditions, nAto initiated closer relations with the countries of the then warsaw pact, which came to a head in a full-fledged membership of some those states in several waves. A wide array of partnership programs were formed that in some cases still provide the fundamental platform of nAto relationships with a number of nations. The czech republic was a part of the first wave of nAto enlargement, having joined the Alliance together with hungary and poland on march 12th, 1999. The first days of our membership were truly stormy. just a couple of days after our accession, nAto started its operation in kosovo. czechs, polls, and hungarians quickly realised that nAto membership does not entail endorsing political declarations only, but also preparedness to use force in case necessary for defence of shared principles. Three years later at nAto summit in prague, additional seven countries were invited to joint the Alliance, which opened the door for the historically greatest enlargement of nAto ever. in this year’s nAto summit in strasbourg-kehl, we expect the accession of additional two countries, Albania and croatia. but nAto today tackles a whole set of challenges. we perform two robust outof-area operations with total strength of nearly eighty thousand men and women in uniform. we are facing a broad range of challenges in the sphere of energy security. we are fighting cyberterrorism, we are forced to take steps in response to proliferation of weapons of mass destruction. we are confronted with growing self-confidence of russia, which does not hesitate to pursue any ways in advancing its interests in the sphere of so-called areas close abroad. but nAto is also busy inside. we are trying to reform its internal operations so as to enhance effectiveness and not to waste human and financial resources. The upcoming summit will task relevant nAto bodies to commence drafting the new strategic concept, which better reflect changes in the global security environment over the past decade. All so-called new nAto nations including the czech republic take part in these activities with full commitment and their contribution to the overall nAto effort is well visible both in day-to-day business and on operations. Doubts over real benefit of enlargement for nAto’s efficiency and ability to act are long forgotten. Differences between old and so-called new members quickly vanish. but nAto enlargement does not need to end by accession of two additional countries. The open-door principle provided for inter alia in Article 10 washington treaty continues to be valid. nAto is not a self-lickingice-cream type of organisation that would enlarge in an uncontrolled manner and subsume further and further countries. states

17

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

chránit před nepřízní osudu. vztah jednotlivých zemí Aliance není jednosměrný. udržení akceschopnosti nAto vyžaduje trvalou péči a úsilí, k němuž musí přispět všechny členské země, a měli bychom si to denně – a obzvláště každoročně, když schvalujeme rozpočty v parlamentu – uvědomit. Děkuji za vaši pozornost.

18



join in based on their willingness to jointly defend a shared set of values. nAto thankfully remains an attractive community. And it is only good that member nations repeatedly agree on the principle that no third country should have a veto on the matters of further enlargement. nevertheless, all acceding states must realise that nAto is no insurance company that would protect them forever against bad fortune once they remit their lump-sum contribution. The relationships among nAto nations are not oneway. maintaining nAto’s ability to act requires permanent attention and effort that all member nations must contribute to and we should realise that on daily and especially annual basis, particularly when endorsing public spending in our parliaments. Thank you for your attention.

19

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Přemysl sobotka, Vlasta Parkanová, karel schwarzenberg

20



21


Rozšiřování NATO: Jak jej dosáhnout, jak jej naplnit NATO Enlargement: Making It Happen, Making It Work

23

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Rozšiřování NATO: Jak jej dosáhnout, jak jej naplnit

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


John o’sulliVan je hlavním editorem Rádia Svobodná Evropa v Praze. Předtím působil jako seniorní editor v London Times a v Daily Telegraph a také jako zvláštní poradce premiérky Margaret Thatcher. Byl šéfredaktorem United Press International a editorem časopisů National Interest a National Review. V poslední době působil jako seniorní odborný asistent na Hudson Institute ve Washingtonu, D.C. Je zakladatelem a spolupředsedou New Atlantic Initiative, mezinárodní nadstranické platformy věnující se znovuposílení a rozšiřování demokracií Atlantického společenství. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

John o’sulliVan Dámy a pánové, pane prezidente, paní místopředsedkyně vlády, pane ministře, vážení hosté, doufám, že jsem oslovil všechny. právě proběhlo významné, inspirující a velice praktické zahájení této konference, kterou si připomínáme významnou historickou událost, která byla v určitých ohledech překvapivá. ti z nás – a mnozí jsou zde v tomto sále – kteří se účastnili řady jednání v praze, londýně, vilniusu a na dalších místech, která vyvrcholila před deseti lety rozšířením nAto, si určitě vzpomenou na jednu věc. v té době existoval zjevný rozdíl mezi idealistickými uvítacími projevy k rozšíření nAto přednášenými z pódií a daleko zdrženlivějšími a pesimističtějšími komentáři na chodbách a ve foyerech před jednacími místnostmi. přesto nakonec ona ambiciózní a idealistická vize zvítězila nad tou pochmurnější a pesimističtější. Díky událostem, jako byla například vilniuská deklarace, se věci daly nezadržitelně do pohybu směrem k rozšíření. A vyhlídky na takové rozšíření stimulovaly země usilující o vstup do nAto k reformám a stabilitě. z dnešního pohledu vše vypadá daleko nevyhnutelněji, než se mohlo tehdy v jednotlivých momentech zdát a jak ukazuje název tohoto panelu „rozšiřování nAto: jak jej dosáhnout, jak jej naplnit“. Ano, povedlo se nám rozšíření nAto dosáhnout – ale jak jsme toho dosáhli? Ano, daří se nám jej naplnit, ale funguje to dobře? A jaké jsou v současné atmosféře vyhlídky na to, že se dalšího rozšíření nAto podaří opět někdy brzy dosáhnout a naplnit? tyto otázky vyžadují praktické, ale i idealistické odpovědi, které by nám mohli pomoci formulovat tři velice vážení řečníci s přímou zkušeností z politiky a praktického řešení otázek obrany. prvním vystupujícím je christian schmidt, který od roku 2005 působí jako státní parlamentní tajemník spolkového ministra obrany německa. Do spolkového sněmu byl zvolen v roce 1990 a sedm let vykonával funkci mluvčího cDu-csu pro obranu. v těchto záležitostech velice úzce spolupracuje s Českou republikou.

24


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement: Making It Happen, Making It Work John o’sulliVan is Executive Editor of the Radio Free Europe/Radio Liberty in Prague. He also worked as a Senior Editor in London Times and Daily Telegraph and from 1986 to 1988 he was a Special Advisor to Prime Minister Margaret Thatcher. Prior to this, he was the Editor-inChief of the United Press International and an editor of The National Interest and The National Review magazines. Recently he also worked as a Senior Fellow at the Hudson Institute in Washington, DC. He is a founder and a co-president of the New Atlantic Initiative, an international nonpartisan organization dedicated to revitalizing and expanding the Atlantic community of democracies.

John o’sulliVan ladies and gentlemen, mr. president, madam Deputy prime minister, mr. minister, distinguished guests; i hope that covers everybody. we have just had a powerful and inspiring opening and very practical opening to this conference, which does mark the anniversary of an important event in history and, in some senses, a surprising one. Those of us, and many of them are here in this room, who attended the string of debates in prague, london and vilnius and elsewhere that led up to the enlargement of nAto ten years ago will certainly recall one thing very clearly. There was a marked contrast between idealistic welcoming speeches about nAto enlargement voiced from platforms, and much more guarded and pessimistic comments in the corridors and anterooms of the debates. yet in the end, the ambitious and idealistic vision triumphed over the more gloomy and pessimistic one. events like vilnius declaration created an irresistible momentum for enlargement. And a prospect for such an enlargement created incentives for reform and stability in countries seeking nAto membership. in retrospect, all looks much more inevitable than it sometimes seemed at the time, as the title of this session ”nAto enlargement: making it happen, making it work” suggests. yes, we made it happen – but how did we make it happen? And yes we are making it work, but how well is it working? And, in the present climate, what prospects are there of it happening again, making it happen and work again any time soon? These are questions that require practical as well as idealistic answers, and to answer them we have three very distinguish speakers with direct experience of the politics and practice of defence. our first speaker is christian schmidt, who has been parliamentary state secretary of the federal german minister since 2005. he was elected to the federal parliament in 1990 and for seven years was the cDu-csu spokesman on defence. he has worked closely particularly with the czech republic on these questions, and it is with high expectations that i ask mr. schmidt to address us.

25

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


christian schmidt je od roku 2005 náměstkem německého ministra obrany. V letech 1984–1990 byl obecním a okresním zastupitelem. V roce 1990 byl zvolen poslancem Spolkového sněmu, kde působil ve výborech pro zahraniční záležitosti a obranu. Od roku 1999 byl členem Koordinační rady Česko-německého diskuzního fóra. Několik let vedl parlamentní skupinu strany CDU/CSU pro bezpečnostní politiku. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

christian schmidt vážení účastníci konference, vaše excelence, paní místopředsedkyně vlády, dámy a pánové, jsem velice rád, že se mohu účastnit takovéto konference na vysoké úrovni, zejména proto, že deset let od rozšíření Aliance nám umožňuje podívat se s dostatečným odstupem zpět a také do budoucnosti. možná je dnešek symbolický. paní místopředsedkyně vlády a ministryně obrany, dnes v tomto městě pořádáte v rámci výkonu českého předsednictví v evropské unii zasedání ministrů obrany členských zemí evropské unie, a tak je vaše hlavní město svědkem společného působení a úzké spolupráce mezi severoatlantickou aliancí a evropskou unií. myslím si, že to je velice dobré znamení, protože jak naše zkušenosti ukazují, nejde o pouhé další partnerství pro Alianci, ale je nutné i nově chápat, o co by Aliance dnes měla usilovat a jaké jsou její úkoly. pokud si vzpomínám na dobu, kdy jsem ještě v politice aktivně nepůsobil, lord ismay se snažil v padesátých letech popsat, v čem by měl spočívat smysl nAto. jak možná víte, formuloval to: „udržet Američany uvnitř, rusy venku a němce pod tlakem“. velmi jednoduchá myšlenka. A ty první dva předpoklady se nějakým způsobem naplňovaly, třetí doznal změny v tom, že moje země se zapojila do evropské integrace a do nAto a stala se součástí silného, velice spolehlivého evropského pilíře integrace transatlantické bezpečnosti. na druhou stranu, pokud hovoříme o roce 1999, musíme si také uvědomit, co bylo řečeno v budapešti. pokud se nemýlím, v roce 1994 tam senátor lugar přednesl svůj známý proslov o rozšiřování nAto, kde řekl, že nAto buď bude působit mimo území členských zemí, nebo ztratí relevanci. mezi těmito dvěma pilíři se pnutí postupného vývoje eu a nAto ukazuje velice zřetelně. myslím, že jsme rozšíření zvládli postupnými kroky, jako byl například program partnerství pro mír. každý má zkušenosti s tím, jak funguje Akční plán členství, a myslím si, že jsme pracovali rozumně a dobře a získali řadu zkušeností. to není poslední krok, protože právě nyní, za čtyři týdny ve štrasburku a kehlu, očekáváme přistoupení, jak doufáme, dalších dvou členských zemí – Albánie a chorvatska. na obzoru se rýsují další kandidátské země, například makedonie, a myslím si, že to budou poslední kameny a pilíře, co se týče evropských členů nAto. v současné době je nAto skutečně široce založený podnik, výsledek několikerého rozšiřování a rostoucích partnerských vztahů – vždyť zanedlouho budeme mít 28 členských zemí, partnerství pro mír přivádí k jednacímu stolu 50 zemí, středomořský dialog a istanbulská iniciativa dalších 11 zemí v rámci oficiálního partnerství s Aliancí. A v neposlední řadě jsou zde speciální vztahy prostřednictvím rady nAto-rusko, komise nAto-ukrajina a komise nAto-gruzie. nakonec je zde řada dalších zemí, které různým způsobem velice výrazně s Aliancí spolupracují, například tak, že podporují alianční operace v Afghánistánu a kosovu, a k tomu jsme již vyslechli významná prohlášení – děkuji za ně, paní místopředsedkyně vlády. rád bych dodal, že jsou zde další země kromě evropského a severoamerického kontinentu, které by měli s Aliancí úzce spolupracovat. v poslední době jsme svědky velice intenzivního dialogu, a někteří z vás se ho přímo účastní, o užší spolupráci nAto s našimi izraelskými přáteli, který určitým způsobem přináší pocit stabilního ukotvení, jak je nAto po roce 1990 vnímáno díky procesu rozšiřování. tento pocit by mohl být rozšířen i do dalších částí světa. Abychom chápali, odkud jdeme, jak daleko jsme se dostali a jaká rozhodnutí bylo nezbytné přijmout, je nutné se podívat zpět do počátku devadesátých let minulého století. než tak učiním, rád bych připomenul principy rozšiřování Aliance: bezpodmínečné přistoupení k washingtonské smlouvě, jednomyslný souhlas všech členských zemí, stejná práva a povinnosti pro všechny, uchování politických a vojenských schopností, včetně mírových a dalších misí, a vůle jednat, jako součást široké evropské bezpečnostní architektury, na základě skutečné spolupráce. obecně schválené podmínky pro země přistupující do nAto jsou, jenom stručně:

26


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement: Making It Happen, Making It Work christian schmidt is a Parliamentary State Secretary to the Federal Minister of Defence of Germany (since 2005). Between 1984 and 1990 Christian Schmidt was a community and district councilor. In 1990 he was elected to the Federal German Parliament where he served in Foreign Affairs and Defence Committees. From 1999 he was a member of the Coordination Council of the German-Czech Consultation Forum. For several years he was the defence policy spokesman of the CDU/CSU parliamentary group.

christian schmidt Distinguished auditory, excellencies, deputy prime minister, secretary, ladies and gentlemen, i am very happy having the opportunity to be in this distinguished auditory as ten years of having an enlarged nAto gives us sufficient time to look back and also into the future. maybe it is a symbolic day today. in this very city, as madam deputy prime minister and minister of defence, you host in the competence of the presidency of the european union this afternoon the eu defence secretaries, and so there is the close involvement and a close cooperation between nAto and european union manifested today in your capital and i think this is a good sign as we have had experience it is not just adding any other partners to the north Atlantic treaty organisation as to get a new understanding about what nAto should stand for and what the tasks of nAto are. if i would remember to these times when i was not yet active in politics when lord ismay tried to describe what the purpose of nAto would be in the early 1950s. maybe you know: it was to “keep russians out, the Americans in and germans down”. very simple ideal and somehow it work for the first two assumptions, the third was changed in a sense that my country joined the european integration and nAto and became part of a strong, very accountable european pillar of transatlantic security integration. on the other side, if we refer to the year 1999, we also have to refer what in budapest have been said i think in 1994, when senator lugar had his famous speech about nAto enlargement when he said it is either nAto goes out of area or nAto will go out of business. Among these two pillars, the tension of the development of european union and nAto shows up very intensively. i think we worked out in having merging the enlargement via steps of partnership for peace program, membership Action plan, everybody has experienced how it works and i think we worked reasonably well and collected a lot of experience. This is not the final step as we just are awaiting hopefully to have two more member states an in four week’s time will be seeing them in strasbourg and kehl – croatia and Albania. And beyond this, there is now some other applicant states including macedonia and i think we will have somehow the finishing stones and pillars of european member states of nAto. today, nAto is a truly sprawling enterprise, a product of multiple enlargement rounds and expanding partnerships. As of now, we have soon to be 28 members. partnership for peace brings 50 nations to the table, the mediterranean Dialogue and istanbul cooperation initiative adds another eleven nations in formal partnership relations with nAto, notwithstanding the special partnership relations through the nAto– russia council, nAto-ukraine commission and the nAto-georgia commission. finally, there are number of other nations that cooperate in different and very remarkable ways with nAto, not the least in supporting nAto operations in Afghanistan and kosovo; we have heard very important remarks on this, thank you deputy prime minister. i would like to add that there are other countries outside europe and outside north America who should be in a close cooperation with nAto, we just, with some of those being here, experienced a very intensive dialogue with our israeli friends recently about closer cooperation with nAto and somehow bringing a little bit of this sense of anchor of stability, what the understanding of nAto after 1990 in the enlargement process has been, could be enlarged and prolonged to other parts of our world. but to understand where we come from, how far we got and the decisions that had to be made, it is worthwhile to look back to the early 1990s and on the developments since. before doing that, i would like to recall the nAto’s principles of enlargement: unconditional sign-up to washington treaty, unanimous agreement of all member states, same rights and obligations for all, preserve of political and military capabilities

27

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

urovnání vnitřních sporů, přispívání ke klidným mezinárodním vztahům prostřednictvím svobodných institucí, udržování efektivnosti Aliance z politického i vojenského hlediska, žádné etnické či teritoriální spory, včetně iredentistických nároků nebo mezinárodních soudních sporů. s koncem studené války nastala historická změna a vyvstala možnost přestavět bezpečnostní struktury v evropě. evropě poskytla nečekanou příležitost vytvořit nový typ bezpečnostní architektury pro transatlantický region. nAto mělo být prostředkem tohoto posunu a tím, kdo bude iniciovat změny prostřednictvím partnerství a rozšiřování směrovaným k demokratické transformaci nově nezávislých států. pro tento proces bylo důležité, že zároveň s rozšiřováním na východ bylo klíčem k posilování přechodu východní evropy k demokracii prohlubování partnerských vazeb s ruskem a dalšími stranami. pouze to nám umožnilo dosáhnout bezprecedentní bezpečnosti a stability v evropě. Alianční politika partnerství byla a je velice úspěšná a skýtá velice široké spektrum nástrojů pro celou škálu ambicí a potřeb různých partnerských zemí. vedle spíše technických cílů, například rostoucí interoperability a zavádění standardů nAto, je širší cíl alianční politiky partnerství po celé období tvořen dvěma hlavními aspekty: šířením stability a bezpečnosti cestou vytváření důvěry a užších vztahů mezi Aliancí a jejími partnery a přípravou partnerů, kteří si přejí do nAto vstoupit. Alianci se přitom podařilo, že ji v jejím bezprostředním bezpečnostním okolí nyní obklopují partnerské země, čímž šíří stabilitu a bezpečnost po celé evropě. pokud hovoříme o alianční politice partnerství, je třeba zdůraznit obě její dimenze. Až příliš často se soustředíme výhradně na partnerství jako na jeden z kroků, který je nezbytné učinit na cestě ke členství. Alianční politika partnerství by měla i nadále být zaměřena tak, aby vyhovovala konkrétním a rozdílným potřebám partnerů v různých regionech. pod dojmem legitimní ambice na vstup do Aliance řada partnerských zemí přirozeně vnímá programy partnerství především prizmatem členství. nAto je odhodláno uplatňovat svou dlouhodobou politiku otevřených dveří nikoliv pouze, ale také pro všechny země západního balkánu. Ale i na balkáně má každá země své příslušné nároky, svá přání a potřebuje se vyvíjet vlastním tempem. pokud jde o ukrajinu a gruzii, výbor nAto-ukrajina a nově založený výbor nAto-gruzie jsou názornými ukázkami schopnosti severoatlantické aliance individuálně uzpůsobovat podporu nezbytnou na cestě ke členství. na obou zemích lze však také ilustrovat různé pohledy, které se v Alianci na tempo rozšiřování vyskytují. Dovolím si zmínit poznámku, kterou učinil ministr schwarzenberg: žádná jiná, žádná třetí země nemůže rozhodovat o tom, zda je žádost dané země o členství v nAto vhodná, či nikoliv. také já se domnívám, že je pouze na dané zemi aspirující na členství v nAto a na Alianci samotné, aby rozhodly, zda může následovat pozvání či žádost o členství ve smyslu článku 10 severoatlantické smlouvy, anebo bude tempo přistupování zpomaleno určitými mezikroky. Domnívám se, že toto je velice důležité. vy víte, že v mé zemi naštěstí došlo k opětovnému sjednocení a příslušná smlouva 2+4 obsahovala články o rozmístění sil nAto v celém německu, či v bývalém západním německu. já bych si naprosto nedokázal představit, že bychom měli jít cestou, kde by každé zemi vstupující do nAto ve střední evropě nebo v jiných částech evropy mohlo být bráněno jinou zemí a zůstala by pouze partnerskou zemí, nestala by se členem. takže co nás čeká v budoucnosti, když hovořím o změně politiky a změně ve výzvách. Aliance s větším počtem členů dozajista potřebuje lepší organizaci, zjišťování skutečnosti a rozhodování při vykonávání společného politického úsilí. myslím si, že pokud na summitu ve štrasburku a kehlu přijmeme novou strategickou koncepci, bezpochyby se také zaměříme na naše vnitřní struktury v Alianci, a to nejen na vojenské úrovni, ale také na politické úrovni, s cílem najít možnosti ke zlepšení našeho rozhodování. za třetí se domnívám, že bychom měli vnímat, že roky, které nás čekají, nás přivedou ke komplexnímu pojetí politiky nAto, politiky eu – evropské bezpečnostní a obranné politiky, přijetí a pochopení prodloužení či ratifikace iniciativ a dohod v oblasti odzbrojení. zde poukazuji na smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v evropě. Domnívám se, že bychom měli urgentně přesvědčit naše ruské partnery, aby dospěli k takovému pochopení a ratifikaci. budeme svědky prodloužení platnosti smlouvy o nešíření jaderných zbraní a smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, a tím se dostávám k základnímu přesvědčení, že v Alianci je bezpečnost nedělitelná. to znamená, že si velice cením rozhodnutí, která byla učiněna a jsou obsažena v komuniké ze summitu nAto v bukurešti. když hovoříme o protiraketové obraně, o obranných strukturách a odzbrojení, tak to neznamená, že by tak měl samostatně činit jeden či dva členské státy v evropě a postrádat přitom podporu od nAto, jako spojeneckého svazku. je zřejmé, že bezpečnost je úsilím pro nás všechny společným. Česká a polská bezpečnost je stejná jako bezpečnost francouzská či německá, takže je naší povinností vzájemně spolupracovat s našimi partnery s větším porozuměním tak, jak tomu bylo i v minulosti. já jsem přesvědčen, že v blízké budoucnosti dojde k velice zajímavým diskuzím a rozhodnutím s našimi americkými partnery. celkově je rozšiřování úspěšné, proměnilo severoatlantickou alianci v kotvu politiky stability a bude i nadále Alianci proměňovat směrem k užším vztahům s dalšími mezinárodními či nadnárodními subjekty, jako je například evropská bezpečnostní a obranná politika. u našich vojenských kapacit rozšíříme schopnost působit nikoliv pouze tvrdou silou, ale měkčími prostředky, které, jak vidíme, jsou velmi nutné k praktickému vyjádření komplexního pojetí politiky, jak již nyní činíme v Afghánistánu. velice vám děkuji.

28


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement: Making It Happen, Making It Work

including peacekeeping and other missions, and willingness to act as a part of a broad european security architecture based on true cooperation. commonly agreed conditions for accessing nAto nations are, i just review, settle of internal disputes, contribution to peaceful international relations through free institutions, maintaining effectiveness of the Alliance politically and militarily, and no ethnical territorial disputes including irredentist claims or international jurisdictional disputes. The historical scene changed with the end of cold war, and the opened the window of opportunity to reshape the security structures in europe and presented us an unexpected opportunity for modelling a new type of security architecture for the transatlantic region. nAto was to be the vehicle of transition and agent of change through partnership and enlargement towards democratic transformation of newly independent states. important for this process, the parallel approach of eastward expansion and deepening partnership ties with russia and others was the key to fuel the democratic transition in eastern europe. only this allowed us to create a new and so far unknown security and stability in europe. nAto’s partnership policy has been largely successful and offers a highly differentiated toolbox to cover the whole range of ambitions and needs of different partner countries. besides the more technical objectives such as increasing interoperability and introducing nAto standards, the wider political objective of nAto partnership policy has always been twofold. spreading stability and security through building trust and closer relations between nAto and its partners, and preparing those partners who wish to join the Alliance for membership. in doing so, nAto has succeeded in surrounding itself with partner nations in its immediate security environment, spreading stability and security throughout europe. when discussing nAto’s partnership policy we need to take account of both dimensions of the partnership policy. too often we focus exclusively on partnership as a stepping stone on the way to membership. nAto’s partnership policy should continue to answer to the specific and diverging needs of its partners in different regions. of course, many partner nations inspired by the rightful ambition of joining nAto are perceiving partnership programs mainly through the prism of the membership, and nAto is committed to its longstanding open-door policy not only but also for all western balkan nations. but even with the balkans, every nation with its individual demands and wishes needs to advance at its own pace. As far as ukraine and georgia are concerned, the nAto-ukraine commission and the newly founded nAto-georgia commission are pertinent examples for nAto’s ability to individually tailoring the support necessary on their way to membership. but both countries also exemplify the different views within the Alliance concerning the pace of enlargement. let me recall the comment minister schwarzenberg made, that no other, no third country can decide whether application of a member state to nAto is appropriate or not. so i think it is just to this future member state and to the nAto Alliance to decide whether the invitation or the application for membership in the sense of article 10 of the north Atlantic treaty can be followed or whether the pace should be with some steps in between. i think this is very important. you know my country, we experienced thankfully the reintegration of our country and, in the 2+4 treaty, there were articles about deployment of nAto forces in whole germany or in the former western germany. i would absolutely not see that we should go on a way understanding that everybody and every country coming to nAto in central europe or other parts of europe could be checked before just by another country just being partner of nAto and not a member. so what is lying ahead, as i have talked before about the change of policy and about change of challenges. surely, an Alliance with having more members needs better organisation and fact-finding and decision-making and in employing joint political efforts. i think if we will see a new strategic approach in strasbourg and kehl summit, we definitely have a look on our internal structures in nAto, not only on the military level but also on the political level, how we could probably improve our decision finding. Third, i think we have to understand that the years laying ahead will bring us to a comprehensive understanding of nAto’s policy, of eu/csDp policy of the involvement and understanding of the prolongation or ratification of disarmament initiatives and treaties. i specifically refer to the conventional forces in europe treaty. i think we should urgently convince our russian partners that they should come to an understanding and to ratification. we will see both the nuclear proliferation treaty and comprehensive test ban treaty being extended and this brings me to basic understanding that security is indivisible in nAto. And this means that i really and highly appreciate the decisions that have been made in the communiqué of the nAto summit in bucharest. when we talk about missile defence, about defence structures and disarmament, this is not only that one or two member states in europe should do it on its own and not see the support of nAto as an alliance. we understand that security and policy is a joint endeavour. czech and polish security is the same as french or german security, so we are obliged to cope with our partners in a closer understanding that it has been in years before i am expecting that we will have very interesting debates and decisions with our American partners in the upcoming future. overall, enlargement is a success, it changed nAto now to an anchor of stability policy and it will change nAto in an understanding of closer cooperation with other international/ supranational entities like esDp. we will have to add to our military powers the more facility in terms of soft power soft skills, soft assets which we see are very necessary to follow the understanding of comprehensive policy like we are doing now in Afghanistan. Thank you very much.

29

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


luboš dobroVský je českým politikem, diplomatem a žurnalistou. V letech 1959 až 1968 byl redaktorem Československého rozhlasu. V sedmdesátých letech 20. století podepsal Chartu 77. V roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra. Ministrem obrany Československa byl od roku 1990 do roku 1992, posléze pak ředitelem kanceláře českého prezidenta Václava Havla. V letech 1996 až 2000 byl českým velvyslancem v Moskvě. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

luboš dobroVský Dobrý den, byl jsem tady představen jako „bývalý“ člověk. snad to není úplně přesné, snad ještě existuji jako přítomný člověk, a jako přítomný člověk musím říct, že moje stanovisko bude v mírném rozporu s některými závěrečnými tvrzeními pana kolegy schmidta. zejména pokud jde o příběh rozšiřování. ten já vidím jako příběh, který se odehrával a dosud se odehrává bez dostatečně jasné vojensko-strategické koncepce. ta jakoby vznikala dodatečně a vždy jakoby ad hoc rozšiřovacímu aktu, a to nedostatečně, vždycky jinak, s jinými prioritami, jinými argumenty. podle toho, o kterou budoucí členskou zemi Aliance se jedná, či se jednalo, a ve které rozšiřovací fázi. Česká republika přijala nakonec své členství v Alianci do značné míry jinak, s jinými prioritami, než jak o jeho smyslu a účelu uvažovali ti, kdo o tehdy ještě velmi vzdálené možnosti zaváděli řeč v době, v níž vojensko-obranný aspekt Aliance nezdál se být tím hlavním. Členství v Alianci bylo v tomto uvažování, tedy v českém uvažování, zejména symbolem změny stavu státu, změny jeho politického režimu. evropa se v období naivní euforie z vítězství nad totalitou měla dělit už jen na část, která je, či se stává demokratickou, a na část, která dosud demokratickou není, či se demokratickou dokonce stát nemíní. i takové státy tu jsou. tak jsme si to tehdy představovali. ohrožení typu někdejší okupace Československa ze srpna 1968 se zdálo být po stažení sovětských vojsk z evropy zcela nepravděpodobné a současnou okupaci gruzie ruskými vojsky, to si neuměl snad nikdo ani představit, natož připustit. situace se však prudce začala měnit již v okamžiku, kdy bylo zřejmé, že na rozšíření Aliance o Českou republiku, polsko a maďarsko vskutku před těmi deseti lety dojde. kreml neváhal dát najevo svůj rozhodný nesouhlas. vím, o čem mluvím, byl jsem tehdy českým velvyslancem v moskvě. nAto a spolu s ním my, noví členové Aliance, jsme se v ruských strategických dokumentech proměnili v nepřátele číslo dvě, hned za spojenými státy. v politické propagandě, stejně jako v jazyce ruské diplomacie, stali jsme se náhle ohrožovateli ruských národních zájmů, aniž bychom se dozvěděli, co se tím míní. to se ovšem dozvídáme nyní a dozvídáme se to co druhý den. například v postojích, které vyjádřil v jednání s ministrem schwarzenbergem ruský ministr zahraničí lavrov. patříte do východní evropy, sdělil lavrov. rozumíme tomu tedy tak, že patříme do sféry přirozeného ruského vlivu. obávám se, že se nemýlím. slyšíme, že se Aliance míní rozšiřovat i nadále. jaký je smysl tohoto rozšíření po nedávném vymazávacím projevu viceprezidenta bidena v mnichově, v němž mlčením o ruské okupaci gruzie de facto přiznal rusku právo okupovat, koho se mu zachce. bezpečnostní situace v evropě se změnila, jak jsem zmínil, již prvním rozšířením, a napětí stouplo po rozšíření druhém. Alianci od těch chvil v moskvě charakterizují více než nevlídně. A od okamžiku nástupu vladimira putina do funkce ruského prezidenta je kremlu stále více a více trnem v oku již zcela otevřeně. strategické dokumenty nAto označují za nepřítele a putinovu nepřátelskou pozici převzal se vším všudy i jeho nástupce Dmitrij medvěděv. kreml si přestal brát servítky a od dnešního usilování již otevřeně směřuje k někdejší sovětské vlivové, mocenské, geopoliticky motivované pozici ruska v evropě a v prostoru někdejšího sovětského svazu. s poukazem, že tak je to spravedlivé, neboť se tak stalo v důsledku vítězství nad hitlerem. nevidět tuto trvale z kremlu potvrzovanou skutečnost znamená zavírat oči nad zcela zřetelnými bezpečnostními riziky a hrozbami. mějme na paměti, že bývalý ruský prezident a nynější premiér je toho názoru, že rozpad sovětského svazu byl největší tragédií 20. století. stále slyšíme, že rozšiřování Aliance má pokračovat. A v důsledku slibů, které byly poněkud nekontrolovaně vysloveny, že pokračovat – alespoň dalšími sliby – bude.

30


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement: Making It Happen, Making It Work luboš dobroVský is a Czech politician, diplomat and journalist. He worked for the Czechoslovak Radio (1959 – 1968). He signed Charta 77 in 1970s and worked as a spokesman of the Civic Forum in 1989. He was the Czechoslovak Minister of Defence (1990 – 1992), later served as the Director of the Office of the Czech President Václav Havel. He was the Czech Ambassador to the Russian Federation (1996 – 2000).

luboš dobroVský good morning, i was introduced here as a former man of politics. perhaps it is not entirely right – i hopefully still exist as a present man and as a man present, i should say that my position will be slightly at variance with some of the concluding statements my colleague mr. schmidt made. particularly as far as the enlargement story is concerned, which i see as a story that has taken place so far without the background of a clear political-strategic concept. such concept seems only to emerge subsequently and always as if ad hoc to the act of enlargement and insufficiently, always differently with different priorities and different arguments according to future nAto nation that has been in question and depending on the phase of enlargement. The czech republic eventually accepted its membership in the north Atlantic Alliance to a considerable degree otherwise, with other priorities than how the meaning and purpose of membership had been considered by those who initiated discussion about what then would be a very distant future in times, in which the military and defence aspects of the Alliance had not seem to be principal ones. in those considerations, meaning czech considerations, nAto membership had namely been regarded a change in the status of the state, a change of its political regime. in that period of naive euphoria of victory over totality, europe was only deemed to divide in the part that had been or was becoming democratic and the part had not been democratic yet or even had not meant to become democratic. There are even such countries. That is how we imagined it in those times. Threats such as the then occupation of czechoslovakia in August 1968 seemed to be completely unlikely after withdrawal of soviet troops from europe and no one would have imagined, not to say admitted, that something like the recent occupation of georgia by russian soldiers could have happened. however, situation began to change sharply already in the moment when it was becoming obvious ten years ago, that nAto would really enlarge with the czech republic, poland and hungary. kremlin did not hesitate to voice its determined disagreement. i know what i am talking about; i was the czech republic’s Ambassador in moscow at that time. nAto and together with it us, the new Allied nations, turned into enemy no. 2 in russian strategic documents, right after the united states. in political propaganda as well as in the language of russian diplomacy, we suddenly became those who threatened russian strategic interests without learning what was meant by that. but we are learning it now and learning it every other day, for instance in opinions voiced by russian foreign minister lavrov in discussions with czech minister schwarzenberg. you belong to the eastern europe, lavrov said, meaning that we fall into the sphere of natural russian influence. i am afraid i am not mistaken. we are told that nAto intends to carry on enlarging. what is the meaning of such enlargement after the recent erasing speech of vice-president biden in munich, in which by being silent about russian occupation of georgia in fact granted russia the right to occupy whom russia wishes. The security situation in europe changed, as i said, already by the first wave of enlargement and tensions arose after the second round. since then, nAto has been spoken of in moscow in a manner more than unfriendly. And when vladimir putin became the president of russian federation, the nAto Alliance was a sorrow for kremlin already fully overtly. strategic documents refer to nAto as enemy and putin’s adversarial position has been wholly adopted by his successor, Dmitriy medvedev. kremlin abandoned its reserved stance and its current endeavour includes overt striving after the then soviet power, forceful and geo-political motivated position of russia in europe and the area of then soviet union, stating that it is rightful

31

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

jaký je však v současné chvíli jeho smysl a účel? spojenecká koheze členů Aliance je oslabena. svědčí o tom nejen někdejší bushovo chybně přehlíživé odmítnutí aktivace článku 5 washingtonské smlouvy po 11. září 2001, ale třeba i potíže, s nimiž se setkala česká vláda ve sněmovně při žádosti o souhlas o vyslání vojáků do Afghánistánu. napětí, či alespoň obtížně tajená nedůvěra ve spojenectví tam, kde jde do tuhého, mezi členy nAto a mezi starými členskými státy evropskými a spojenými státy, stále trvá. počty „natovských“ evropských vojenských sil stále neodpovídají skutečné potřebě. co bychom tedy měli učinit v souvislosti se stavem Aliance, která dosud nenašla dost politické odvahy přesvědčivě garantovat prostřednictvím dostatečně připravené nasaditelné vojenské síly bezpečnostní zájem všech, kdo se stali členy Aliance v prvním a ve druhém rozšíření, natož pak těch, jimž je členství slibováno? podle mého soudu je nezbytné, aby členství v nAto nebylo již jen pouhým symbolem návratu k demokracii, ale také k bezpečnostním jistotám, které Aliance od samého svého vzniku poskytovala své části západní. je nezbytné nově a přesněji definovat smysl a účel existence Aliance jako společenství obranného, nově identifikovat skutečná rizika a hrozby komplexně, včetně aktuálních rizik a hrozeb vojenské povahy, a nalézat odvahu přiznat si je. přestat se obávat vyslovit jméno politické reprezentace země, která nás, Alianci, považuje za nepřítele a vyhrožuje nám raketovými údery. nám všem, nikoliv snad jen Čechům či polákům, ale členům nAto, tudíž Alianci jako celku. nově musíme definovat a ověřit své strategicky pojaté operační možnosti a schopnosti. jak široký operační prostor jsme schopni bránit. jak věrohodná je jistota vyplývající z článku 5 washingtonské smlouvy. jak moc se chceme nechat spoutávat obchodně-ekonomickými konkurenčními zájmy jednotlivých členských zemí a omezovat tak bezpečnostní jistoty celku. Dříve, než se dopustíme dalšího rozšíření, měli bychom učinit vše, co je nezbytné k vnitřní stabilizaci Aliance a k posílení jistoty, že víme, proč se v Alianci sdružujeme. připusťme si konečně, že k obraně před nepřítelem, a to i tehdy, když nás jeho teritorium zajímá jako trh našich investic. je přece možné, že je použije ke svému vojenskému posílení. zatím to vypadá tak, že před vážnými riziky, o kterých tu hovořím, zavíráme oči. k dalšímu rozšiřování Aliance musí, podle mého přesvědčení, předcházet věrohodná jistota garancí. Dosud nepředchází. A tak se nedivme, že ruský velvyslanec u Aliance, pan rogozin, má dost důvodů dělat si z nás legraci.

32



that way, because it happened as result of victory over hitler. not to see this reality permanently confirmed by kremlin means to close eyes before completely apparent security risks and threats. let us bear in mind that the former russian president, who is now the acting prime minister, is of the opinion that the break-up of the soviet union was the greatest tragedy of the 20th century. we are permanently told that nAto enlargement is to continue. And as a result of promises made in somewhat uncontrolled manner, that enlargement will continue, at least in the form of further promises. but what is the sense and purpose of further enlargement at this time? Allied cohesion of nAto members is weakened. That is proven not only the then bush Administration’s mistaken refusal of invoking Article 5 washington treaty following 9/11, but also the difficulties the czech cabinet encountered requesting the parliamentary approval of deploying soldiers to Afghanistan. tension, or at least hardly hidden distrust in Alliance in instances where difficult matters arise, among nAto nations and old european member nations and the united states still exists. The numbers of european nAto forces are still not in line with real needs. so, what should we do regarding the status of the Alliance that still has not gathered enough political courage to persuasively guarantee, by the means of prepared deployable military force, security interests of all those who became members in the first and second wave of enlargement, not to speak about those who were promised membership. in my view, it is imperative that membership in nAto would not be mere return to democracy any more, but also a return to security certainties that nAto has provided from its very establishment to its western part. it is necessary to newly and more specifically define the meaning and purpose of nAto’s existence as a defence community, newly define real risks and threats in a comprehensive fashion, including current military risks and threats, and to gather courage to admit they exist. to stop being afraid of uttering the name of political representation of the country that regards us, the nAto Alliance, an enemy and threatens attacking with missiles, threatening all of us, not just czechs or polls, but all nAto nations, meaning the Alliance as a whole. we must redefine and newly verify our strategic and operational options and capabilities. how large is the operational area we are able to defend? how credible is security stemming from Article 5 washington treaty? to what extent are we willing to be bound by business and economic, competing interests of individual member nations, thereby restricting our security as a whole? before we undertake another enlargement, we should all we can to stabilise nAto internally and to strengthen the certainty that we know what we unite in the Alliance for. let us finally admit that the cause for us to do so is to defend against the enemy, although we are interested in the enemy territory as a target for our investments. indeed, it is possible the enemy will use those investments to grow stronger in military terms. so far, it has looked as if we were closing our eyes before the serious risks i am alluding to. The next wave of nAto enlargement, in my opinion, must be preceded by a credible certainty of guarantees. which has not been the case so far. And so let us not wonder that russian Ambassador to nAto, mr. rogozin, has enough reasons to make fun of us.

33

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


robert walter je předsedou Evropského bezpečnostního a obranného shromáždění/Shromáždění Západoevropské unie (od roku 2008, členem od roku 2001). Byl předsedou branného výboru Shromáždění a současně předsedou jeho největší politické skupiny The Federated Group of Christian Democrats and European Democrats. V rámci přípravy zprávy pro politický výbor Shromáždění o teroristických aktivitách na turecko-irácké hranici navštívil kurdistánskou oblast v Iráku a Diyarbakir (Turecko). Kromě toho byl vedoucím několika informačních (factfinding) misí do Afghánistánu, Čadu, Konga a Gruzie, které jsou předmětem zpráv Shromáždění o operacích vedených EU nebo operací, v nichž EU participuje. Robert Walter byl v roce 1997 zvolen do parlamentu Spojeného království. Je bývalým pracovníkem Londýnské burzy a bývalým ředitelem newyorkské investiční banky Aubrey G. Lanston & Co. Inc. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

robert walter vážení hostitelé, vážení hosté, děkuji vám, že jsem dostal příležitost vás oslovit v době, kdy slavíme 60. výročí založení nAto a desetileté výročí vstupu České republiky do Aliance. evropské bezpečnostní a obranné shromáždění, kterému mám tu čest předsedat, pořádalo včera zde v této budově seminář o vztazích evropské unie a nAto. vzešlo z něj množství podnětů pro zprávu našeho politického výboru o nových možnostech spolupráce mezi evropskou unií a spojenými státy v oblasti bezpečnostní politiky, která bude předložena v červnu k projednání na našem plenárním zasedání v paříži. nicméně v období před summitem nAto, který se odehraje příští měsíc, bude také značným přínosem pro tuto zprávu dnešní diskuze o rozšiřování nAto, úspěších, výzvách a vyhlídkách. pokud se mohu vrátit do historie, bylo to před šedesáti jedna lety, dne 17. března 1948, kdy byla podepsána bruselská smlouva, kterou byl položen základ evropského obranného procesu. smlouva byla upravena v roce 1954 a vznikla západoevropská unie. stěžejním ustanovením této upravené bruselské smlouvy je článek 5 o kolektivní obraně, který je velice podobný, či možná je dokonce silnější, než článek 5 zakládající smlouvy severoatlantické aliance. samozřejmě zároveň byla dne 4. dubna 1949 založena jiná organizace pro kolektivní bezpečnost, organizace severoatlantické smlouvy. také severoatlantická aliance připravila ustanovení pro kolektivní reakci v případě útoku na jednotlivé členské státy, ale na rozdíl od upravené bruselské smlouvy zahrnuje transatlantické partnery evropy. za minulých šedesát let bylo ustanovení o kolektivní bezpečnosti a článek 5 severoatlantické smlouvy uplatněn pouze jednou – po teroristickém útoku 11. září 2001 v usA. Do značné míry legitimně lze tvrdit, že tomu tak bylo v důsledku velice úspěšné politiky odstrašení, kterou západ uplatňoval po celou dobu studené války. při rozvíjení západoevropské unie i severoatlantické aliance byl hlavní důraz kladen na činnosti krizového řízení. s blížícím se šedesátým výročím založení Aliance bychom si měli položit otázku, kam to vše vede. budou nAto a evropská unie, prostřednictvím evropské bezpečnostní a obranné politiky, schopné dostát výzvám 21. století? v květnu 2008 pozměnilo naše shromáždění svoji zakládací listinu a stanovy tak, aby se zohlednil rostoucí význam politiky a záležitostí obrany v evropské unii, včetně spolupráce v otázkách obranné techniky, a také potřeby účinného meziparlamentního dohledu na evropské úrovni na mezivládní politiku v této oblasti. tedy to, co jsme znali pod názvem shromáždění západoevropské unie, se nyní nazývá evropské bezpečnostní a obranné shromáždění. po předání provozních činností západoevropské unie evropské unii se shromáždění ve své činnosti zaměřuje zejména na dohled nad bezpečnostní a obrannou politikou eu, přičemž i nadále sleduje dopady závazku ke kolektivní obraně podle článku 5 upravené bruselské smlouvy. podle článku 4 této smlouvy však musíme úzce spolupracovat s organizací severoatlantické smlouvy. pořádáme pravidelná zasedání společně se severoatlantickou radou, kde vystupuje s informacemi generální tajemník nAto, zástupce vrchního velitele spojeneckých sil v evropě, který vůči evropské unii podle ujednání berlín plus sehrává úlohu se zvláštním významem, a také další vysoce postavení představitelé nAto. máme také pevné vazby s parlamentním shromážděním nAto. na konci studené války se začala vyvíjet organizace bezpečnosti a obrany v evropě a nAto a evropská unie se začaly připravovat k rozšiřování. já se domnívám, že je to pro naši dnešní diskuzi klíčové. v současné době řeší záležitosti evropské bezpečnosti a obrany řada organizací: severoatlantická aliance, organizace pro bezpečnost a spolupráci v evropě (obse), západoevropská unie a v neposlední řadě i evropská unie s vyvíjející se obrannou dimenzí. od roku 1949, kdy severoatlantická

34


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement: Making It Happen, Making It Work robert walter is President of the European Security and Defence Assembly/Assembly of the Western European Union (since 2008, member since 2001). He served as the Chairman of the Defence Committee of the Assembly and at the same time as the Chairman of its largest political group, the Federated Group of Christian Democrats and European Democrats. In preparing his most recent report for the Assembly’s Political Committee on terrorist activities on the Turkey/Iraq border, he visited the Kurdistan region of Iraq and Diyarbakir (Turkey). In addition, he has led a number of fact-finding missions to Afghanistan, Chad, the Congo and Georgia, which have been the subject of Assembly reports on operations led by the EU or in which the EU has participated. Mr. Walter was elected to the United Kingdom House of Commons in 1997. He is a former member of the London Stock Exchange and a former director of the New York Investment Bank, Aubrey G. Lanston & Co. Inc.

robert walter Distinguished hosts, distinguished guests, thank you for the opportunity to address you today as we celebrate the 60th anniversary of nAto and the 10 years of the czech republic’s membership of the alliance. yesterday, the european security and Defence Assembly, which i have to honour to preside over, held a seminar here in the same building on eu–nAto relations. it provided a valuable input for our political committee’s report on new opportunities for european union-united states foreign and security policy cooperation, which will be submitted to our plenary session in paris in june. but in run-up to the nAto summit next month, today’s debate on nAto enlargement, the achievements, the challenges, the prospects will also be of particular interest for that report. it was sixty-one years ago, if i can give you a little bit of history, on march 17th, 1948, that the brussels treaty was signed, which laid the foundations for the european defence process. The treaty was modified in 1954, and the western european union came into being. The key provisions of that modified brussels treaty is a collective defence clause article 5, which is very similar if not stronger than the article 5 in the nAto treaty. of course, in parallel, the other collective security organisation, the north Atlantic treaty organisation, was established on April 4th, 1949. it too made provision for a collective response to an attack on individual members, but in contrast to the modified brussels treaty, it involves europe’s transatlantic partners. over the past sixty years, the collective defence clause and Article 5 of the nAto treaty has been invoked only once following september 11th terrorist attack in the us. it can be argued with some justification, that this was the result of west’s very successful deterrence policy over the cold war period. The main focus of development in both the weu and in nAto has been in terms of crisis management activities. As we approach the sixtieth anniversary of the Alliance, the question we should ask ourselves is where is all this leading. will nAto and the eu through its esDp be able to meet the challenges of the 21st century? in may 2008, our assembly amended its charter and statutes to reflect the increasing importance of policy and defence questions in the eu, including cooperation on defence equipment and the need for an effective interparliamentary scrutiny at european level of intergovernmental policy in this area. Thus, what used to be known as the Assembly of the western european union is now functioning as the european security and Defence Assembly. And following the transfer of the weu’s operational activities to the eu, the Assembly’s main focus is to scrutinize the eu’s security and defence policy whilst it continues to monitor the implications of the collective defence commitment under Article 5 of the modified brussels treaty. but in accordance with Article 4 of the treaty, we have to work in a close cooperation with north Atlantic treaty organisation. we meet regularly with the north Atlantic council, briefed by secretary general, by the Deputy supreme Allied commander europe, who has a special role vis-à-vis the eu under the berlin plus arrangements, and also by other high-ranking nAto officials. we also have strong links with nAto parliamentary Assembly. but at the end of the cold war, the organisation of security and defence in europe started to evolve with nAto and the eu both embarking on enlargement. And i believe that is key to what we are discussing today. today, a number of organisations are concerned with european security and defence matters: nAto itself, the organisation for cooperation and security in europe (osce), the weu, but not least the eu with emergent defence dimension. since the Alliance was created in 1949, its membership as we know has grown from twelve founding members to today’s twenty-six members through five rounds of enlargement. And nAto’s door remains open to any

35

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

aliance vznikla, se počet jejích členských států prostřednictvím pěti kol rozšiřování rozrostl ze dvanácti zakládajících států na dnešních šestadvacet. Dveře severoatlantické aliance zůstávají otevřeny pro všechny evropské země, které se mohou přihlásit k závazkům a povinnostem spojeným se členstvím a přispívat k bezpečnosti v euroatlantickém prostoru. evropské společenství a následně evropská unie se zároveň po šesti kolech rozšiřování rozrostly ze šesti zakládajících členských států v roce 1951 na dnešních sedmadvacet členských států eu. ta je také otevřena dalším evropským zemím, které si přejí a mohou se stát součástí evropské unie. jaká je však přidaná hodnota nAto? jeho pevná a integrovaná vojenská organizace, která Alianci umožňuje provádět náročné bojové mise. tato mnohonárodní vojenská struktura je v celosvětovém měřítku ojedinělá – ani organizace spojených národů ani evropská unie nedisponují čímkoliv podobným v takovém rozsahu. naopak pod zkratkou evropské bezpečnostní a obranné politiky se skrývá schopnost evropské unie nasadit širokou škálu nástrojů pro mise spojené s monitorováním, policejní činností, udržováním míru a zajištěním zákonnosti, včetně poměrně velice rizikových vojenských misí, jako je například současná operace v Čadu a protipirátská námořní operace u somálského pobřeží. evropská unie však může vyvíjet také ekonomický, politický a diplomatický tlak. my v našem shromáždění řadu let pilně pracujeme tak, abychom zajistili rozvoj evropské bezpečnostní a obranné politiky směrem, kde by severoatlantickou alianci spíše doplňovala, a nikoliv, aby představovala konkurenta nAto. je to rozumné z praktického i politického hlediska, již vzhledem k tomu, že vojenské jednotky všech jednadvaceti zemí evropské unie, které jsou zároveň členy nAto, mohou být použity podle požadavku jak pro operace pod vedením eu, tak i nAto. západoevropská unie, která v minulosti sehrála stěžejní úlohu ve formování obranyschopnosti evropy, opustila petersbergské úkoly v roce 1992. ty zahrnovaly široké spektrum činností, včetně humanitárních, záchranných, mírových a krizových operací. petersbergské úkoly se v souladu s Amsterdamskou smlouvou uzavřenou v roce 1997 staly součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky. v době konání summitu nAto v berlíně v roce 1996 se v severoatlantické alianci objevila myšlenka na vytvoření evropské bezpečnostní a obranné identity. od té doby došlo k několika zásadním událostem, například k dohodě berlín plus, která otevřela možnost využívat prostředky nAto pro vojenské operace zastřešované evropskou unií. to vše je pozitivní a byl učiněn značný pokrok. nyní však přichází doba, kdy by se představitelé našich vlád měli shodnout na úpravě dohod berlín plus, učinit další krok a překonat stávající politické překážky, které dnes brání spolupráci mezi nAto a evropskou bezpečnostní a obrannou politikou, a pokročit do další fáze, která je naprosto zásadní, pokud máme dostát našim globálním povinnostem a posílit bezpečnost všech našich občanů. významným krokem je v tomto ohledu včerejší prohlášení prezidenta sarkozyho o opětovném plném začlenění francie do nAto. mělo by to být vnímáno také jako signál, že francie uznává, že obrana v evropě nespočívá ve volbě mezi evropskou unií a severoatlantickou alianci, ale že se tyto doplňují. evropská bezpečnostní a obranná politika není défence europe. není ani evropskou kolektivní obranou. v evropské unii není nic, co by naplňovalo ustanovení článku 5. ba ani dokonce – a já váhám, zdali mám v této budově hovořit o lisabonské smlouvě, protože vím, že český senát tento dokument stále ještě projednává – ale dokonce ani lisabonská smlouva tak nečiní. kolektivní územní a strategická obrana v evropě by mohla a měla být úlohou oněch jednadvaceti zemí, jež jsou členy evropské unie i nAto, a jejich tří sousedních zemí, které nejsou členy eu. to, co Aliance nezbytně potřebuje a – jak se domnívám – spojené státy velice vítají, je zásadní odhodlání evropských členů nAto. protože jsem politikem již řadu let, vím, že voliči dávají v rozpočtových prioritách přednost školám, nemocnicím a zdravotní péči před vrtulníky, děly a raketami. přesto si musíme uvědomit, že žijeme v nebezpečném a drsném světě. A pokud chceme, aby naše působení bylo přínosné a zajistilo bezpečnost našim občanům, jsou takové výdaje nezbytné. musíme lidem v evropě vysvětlit, že podstata vojenských operací, jako je například mise v Afghánistánu, nespočívá ve vedení konfliktu někde daleko, ale že mají přímou vazbu na bezpečnost u nás doma. na dubnovém summitu nAto ve štrasburku a kehlu budou zahájeny práce na nové alianční strategické koncepci. přišel čas posunout se dál a uzpůsobit strategii nAto budoucím výzvám. můžete se spolehnout na plnou podporu mých kolegů, tedy poslanců v parlamentech jednotlivých zemí, kteří zajistí, aby probíhala skutečně demokratická diskuze o transatlantických, evropských bezpečnostních výzvách a o šíření smělých myšlenek tak, aby severoatlantická aliance a evropská unie se svou obrannou a bezpečnostní politikou byly schopné těmto výzvám dostát. velice vám děkuji.

36



european country in a position to subscribe to the commitments and the obligations of membership and contribute to security in the euro-Atlantic area. in parallel, the european communities, subsequently the european union, have grown from six founding member states in 1951 to today’s twenty-seven eu member states following six rounds of enlargement, and is also opened to other european countries willing and able to join the union. but what is the added value of nAto? its strong integrated chain of command, which gives it the ability to conduct difficult combat missions. This multinational military structure is unique in the world. neither the united nations, nor the european union has anything on such a scale. in contrast, the trademark of esDp is the eu’s ability to deploy wide range of instruments for monitoring, policing, peacekeeping and rule-of-law missions, including relatively high risk military missions such as the one currently operating in chad and the anti-piracy naval mission off the coast of somalia. but the eu can also apply economic, political and diplomatic pressure. we on our assembly have worked hard over the years to ensure that esDp has developed in such a way as to complement nAto rather than compete with it. That makes sense in practical as well as political terms, given that all twenty-one eu countries that are also members of nAto and their troops can be used for eu-led or nAto operations depending on requirements. The west european union, which in the past played a major role in establishing europe’s defence capability, dropped the petersberg tasks in 1992. These covered a wide spectrum of activities, including humanitarian, rescue, peacekeeping and crisis management missions. The petersberg tasks were incorporated into common foreign and security policy under the 1997 treaty of Amsterdam. in parallel of the 1996 nAto summit in berlin, the idea of creating the european security and Defence identity in nAto emerged. The key developments since then has been the berlin plus agreements, which give the possibility of drawing on nAto assets for military missions sponsored by the european union. All this is good and much progress has been made. but the time has come for our governments to agree to review and go further than the berlin+ agreements and overcome the current political obstacles that are preventing nAto-esDp cooperation today and for moving on to the next phase that is so crucial if we are to meet all our global obligations and enhance the security of all our peoples. The announcement yesterday by president sarkozy of full reintegration of france into nAto is an important step. it should also be taken as a sign that france recognises that defence in europe is not a choice between the eu and nAto, but complementary. The esDp is not Défence europe. it is not collective european defence. There is nothing in the eu that meets the provisions of article 5. even, and i hesitate in this building to talk about the lisbon treaty because i know the czech senate is still discussing the document, but even the lisbon treaty does not do that. collective territorial and strategic defence in europe could and should be the role of the twenty-one eu/nAto members and their 3 non-eu neighbours. A strong commitment by the european nAto members is what is wanted and needed by the Alliance, and i believe very much welcomed by the united states. having been a politician for many years, i know that electorates tend to put schools, hospitals and healthcare before spending on helicopters, guns and missiles. however we need to recognize that we live in a dangerous and harsh world. And if we want to make a difference, and guarantee the security of our citizens, such investment is inevitable. we must explain to people in europe that military operations such as the one in Afghanistan are not about remote conflicts but directly concern security at home. At the nAto summit in strasbourg and kehl in April, work will be launched on the new strategic concept for the Alliance. it is time to move on and adapt nAto strategy for future challenges. you can rely on my colleagues’ full support as national parliamentarians to ensure there is a real democratic debate on transatlantic, european security challenges and on promoting bold ideas to enable both nAto and the european union with its esDp to meet those challenges. Thank you very much.

37

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

38

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"



39


Rozšiřování NATO jako nástroj konsolidace Aliance NATO Enlargement – NATO Consolidation

41

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Rozšiřování NATO jako nástroj konsolidace Aliance

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


Jiří schneider je programovým ředitelem Pražského institutu bezpečnostních studií (PSSI) a bývalým politickým ředitelem Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Je rovněž bývalým ředitelem odboru analýz a plánování MZV. V roce 2002 působil jako odborný pracovník na Open Society Institute v Budapešti. Byl poslancem československého Federálního shromáždění (1990–1992) a velvyslancem ČR v Izraeli (1995–1998). Před rokem 1989 a vstupem do veřejné politiky pracoval jako lesní zeměměřič. Na částečný pracovní úvazek pracuje na Karlově univerzitě, na New York University v Praze a Robinson-Martin Security Scholars Program PSSI. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Jiří schneider je mi ctí předsedat tomuto panelu, ve kterém navážeme na diskuzi, jež probíhala v panelu předchozím. zazní zde různé pohledy – od politických praktiků, diplomatů, akademiků a také z praxe, od zástupců obranného průmyslu. seznámíme se s pohledem z washingtonu, prahy, londýna a paříže, které, jak doufám, přispějí k prohloubení našeho porozumění. Domnívám se, že klíčovou otázkou je politika otevřených dveří, což zaznělo již v prvním panelu. o přestávce jsem hovořil s některými účastníky konference. ti mi říkali, že je nebezpečné nechávat dveře otevřené příliš dlouho, když je venku chladno, protože bychom se mohli nachladit, či by nás mohlo pěkně zamrazit, jak se říká. takové pocity ostatně můžete zaznamenat i v kuloárech členských zemí nAto, následující diskuze bude tedy zejména o tomto tématu. samozřejmě je namístě také otázka, co onou konsolidací vlastně myslíme. nikoliv konsolidaci samu pro sebe, ale konsolidaci, díky které budeme schopni vyrovnat se s úkoly, jež jsou před námi. Doufejme tedy, že v projevech uslyšíme také něco o úkolech, které nás čekají. prvním vystupujícím bude bruce jackson, a já jsem si jist, že nebude vzpomínat na rozšíření před deseti lety. jsem si téměř jistý, že se hodlá vyjádřit k aktuálním záležitostem. pokud však zmíníte váš podíl na první vlně rozšiřování, budeme jedině rádi. těší nás, že se této konference účastníte, bruci.

42


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement – NATO Consolidation Jiří schneider is Program Director of the Prague Security Studies Institute (PSSI) and former Political Director of the Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic. He is also the former head of the Policy Planning Department of the MFA. In 2002, he served as an International Policy Fellow at the Open Society Institute in Budapest. He served as an MP of the Czechoslovak Federal Assembly (1990 – 1992) and as the Ambassador of the Czech Republic to Israel (1995 – 1998). Prior to 1989 and his entry into public service, he was employed as a forestry surveyor. He serves as a part-time lecturer at the Charles University, at the New York University in Prague, and to PSSI’s Robinson-Martin Security Scholars Program.

Jiří schneider i am privileged to chair this panel, which will actually continue the debate we have had in the first panel. we will have various perspectives: policy practitioners, diplomats, academicians and also a very practical point of view from defence industry. we will have washington perspective, prague perspective, london and paris, so hopefully it will deepen our understanding. i think the key question is the open door policy, which was already mentioned in the first panel. i spoke to some participants in the break. They told me there is a danger of having open door too long if it is cold out there, because we may get cold or we may get cold feet as it is said. indeed, this is also something which you can notice in corridors of nAto member countries and this will be very much about this. of course, it is more than legitimate to ask what we mean by consolidation. consolidation not for consolidation, but a consolidation for us to be up to tasks which are in front of us. hopefully we will also hear a little bit about the tasks which are ahead. The first speaker will be bruce jackson and i am sure he is not going to speak about his memories ten years ago of the enlargement, but i am pretty sure he is going to address current issues. if you mention your contribution to this first wave of enlargement, we will be more grateful to you, because that is why we are very happy today to have you here, bruce.

43

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


bruce Jackson je prezidentem Project of Transitional Democracies, dále členem Rady pro zahraniční politiku. Sloužil v pozemním vojsku USA jako zpravodajský důstojník (1979–1990). Během ratifikace přístupových smluv Polska, ČR a Maďarska do NATO se přičinil o jejich schválení americkým Senátem a zároveň se podílel na přípravě další vlny rozšiřování NATO („Vilnius Round“), během níž do Aliance a později do EU vstoupily pobaltské země, Slovensko, Slovinsko, Rumunsko a Bulharsko. Od roku 2002 aktivně působil na Balkáně a v postsovětských demokraciích, přičemž obhajoval demokratickou reformu a přistoupení k EU. V roce 2008 působil jako člen zahraničněpolitického poradního týmu v prezidentské volební kampani senátora Johna McCaina. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

bruce Jackson myslím, že se shodneme, že oněch deset let, která Česká republika prožila v nAto, bylo jednoznačným úspěchem. o tom, myslím, debatovat nemusíme. můžeme snad přistoupit ke druhému výročí – za tři týdny oslavíme 60. výročí existence nAto. zdá se mi, že bychom si u šedesátých výročí sňatku neměli nic nalhávat. jsou všechna docela stejná. neochvějná jistota a zajeté koleje se v tomto čase snaží překonat ponurou skutečnost a pokles vzájemné přitažlivosti. zdá se mi, že šedesátka severoatlantické aliance je na tom dost podobně. ve štrasburku dojde na oslavy se šampaňským, ale potom už se pozdě večer za zavřenými dveřmi nic příliš vzrušujícího neodehraje. někteří naši přátelé z francie a německa ještě navíc podle všeho dávají přednost událostem na veřejnosti před důvěrnými hovory o tom, co Aliance skutečně učiní. během příštích deseti minut promluvím o třech otázkách: co se na tomto summitu dít nebude, a přitom by se dít mělo, kde jsme z koncepčního hlediska možná za posledních deset let neučinili správné kroky, aniž by to bylo chybou České republiky, ale spíše či zejména chybou mé země. A nakonec, co by nám summit mohl přinést. podívejme se nyní na to, co se neděje. například partnerské země v radě euroatlantického partnerství a další partneři, o kterých jsme hovořili. inu, prostě jsme je nepozvali. toto je náš první velký summit za poslední roky, pokud si odmyslím velice technický a striktně vedený summit v rize, kterého se nezúčastnil žádný z našich partnerů. zůstává skutečností, že vyřazení partnerů z účasti ukazuje středoasijským a zakavkazským zemím z partnerství pro mír, že tento program je jen o něco málo více než prázdná skořápka. Do japonska, Austrálie a na nový zéland pak nAto vysílá zprávu, že ustupuje ze své chabě promyšlené a nezralé globální agendy. teď se podívejme na rozšiřování – zde jsou, v tichu panujícím okolo summitu, ještě patrnější psi, kteří už neštěkají. makedonie, poslední země v Akčním plánu členství, opět nebude pozvána kvůli protestům řecka. kandidatura makedonie na členství nebude projednávána. k překonání této slepé uličky se neučinilo nic. neučinilo se nic, aby se makedonie přestala pomalu od Aliance odklánět. Černá hora dokončila tzv. intenzifikovaný dialog a požádala o Akční plán členství, ale její přihláška bude odložena. A žádost této země byť jen o informační kancelář nAto blokuje německo. srbsko a bosna se severoatlantickou aliancí nečiní žádný pokrok, směrem k Alianci vykazují pramalý zájem a pomalu se posouvají k izolaci s ruskem v případě bělehradu a k národní dezintegraci v případě sarajeva. pokud se dá situace na východě popsat, tak větší izolovaností od nAto a odcizením. po řadě nezdařených zasedání ministrů nAto, katastrofálním summitu v bukurešti a kapitulaci v loňském prosinci evropa své dveře účinně uzavírá gruzii a ukrajině. to není dobré. od počátku devadesátých let minulého století spočíval základní smysl Aliance v rozšiřování a to je nyní zastaveno na balkáně a úplně se zhroutilo na východě. A co veřejná diplomacie? stačí říci, že podpora Aliance v členských zemích i v zemích sousedních nebyla nikdy nižší. na ukrajině soustavně klesá již od éry prezidenta kučmy, v chorvatsku čísla sklouzávají ke stále nižším hodnotám, srbsko ani vyhlídky na nAto nelákají a nejvyšší představitelé Aliance ruší summit s nevládními organizacemi ve štrasburku, který je pro Alianci tradičním způsobem komunikace s občanskou společností. ke strategické koncepci, o níž jsme diskutovali: namísto dokumentu vzniklého na základě konsenzu dostaneme dvoustránkový souhrn o tom, že snad v příštích několika letech proběhne proces, který nás dostane ke společnému cíli. tato neurčitost je výmluvná a není dobrým signálem. co se týče vojenského plánování: šlo by snad v tomto spěchu odpustit, že se nic neudělalo, kdyby v posledních šesti měsících nebyla válka mezi ruskem a gruzií. nAto evidentně žádnou roli nesehrálo, ale existují důsledky pro obranné plánování, které vyvodili naši spojenci v pobaltských zemích i jinde. pro obranu pobaltí

44


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement – NATO Consolidation bruce Jackson is President of the Project on Transitional Democracies. He is a member of the Council on Foreign Relations. He served in the US Army as a Military Intelligence Officer (1979 – 1990). He was instrumental in securing US Senate ratification of Poland, the Czech Republic and Hungary as members of NATO and organizing the second „Vilnius Round“ of NATO expansion which brought the Baltic States, Slovakia, Slovenia, Romania and Bulgaria into both NATO and the European Union. Since 2002, he has been active in the Balkans and postSoviet democracies advocating democratic reforms and the EU accession. He was a member of the Foreign Policy advisory team during McCain for President 2008 campaign.

bruce Jackson i think we can all agree that ten years that the czech republic has spent in nAto has been unqualified success. so having said that, we do not have to discuss it. we can just turn and perhaps look at the second anniversary, which is the 60th anniversary of nAto, which is coming up in three weeks. it seems to me that we should be candid about 60th wedding anniversaries. They are all pretty much the same. it is when stubborn faith and entrenched habit try to overcome grim reality and the decline of mutual attraction. And it seems to me that nAto’s sixtieth has a little bit of this quality. There will be champagne and celebration in strasbourg, but not much exciting is going to happen late in the evening behind closed doors. indeed, some of our friends in france and in germany seem to vastly prefer public events to intimate discussions on what the alliance is really going to do. in the next ten minutes, i will talk about three things: what is not happening at this summit that should be happening. secondly, where we may have gone wrong conceptually over the last ten years, through no fault of the czech republic, largely through the fault of my country. And finally, what could we hope to get out of the summit itself. let us look at what is not happening. what about the partners in the european partnership commission and the global partners we talked about. well, we just did not invite them. This is the first major summit we have had in years other than very technical and directed summit in riga, which has not included either of our partners. The fact remains that the exclusion of partners suggests to the partnership for peace countries in central Asia and in caucasus that the pfp program is a little more than a shell. And it sends a message to japan, Australia and new zealand that nAto is retreating from its poorly thought-out and premature global agenda. now let us look at expansion. And here the dogs that no longer bark are even more noticeable in the silence of the summit. macedonia, the last country remaining in the membership Action plan, will not be invited again, due to the objections of greece. its candidacy will not be discussed and nothing has been done to break the impasse in macedonia’s slowly drifting away from nAto. montenegro has completed the intensified Dialogue and applied for mAp, but its application will be deferred. And its request for even a nAto information office has been denied by germany. serbia and bosnia are making no progress with nAto, have little interest in prospect of nAto and are drifting toward isolation in russia in the case of belgrade and national disintegration in the case of sarajevo. in the east, the situation is if anything a little bit more isolated from nAto and alienated. After series of failed ministerials, the disastrous bucharest summit and capitulation last December, europe has effectively closed its doors to georgia and ukraine. This is not good. The defining purpose of nAto since the early 1990s was the expansion of nAto and this has been arrested in the balkans and has collapsed completely in the east. well how about public diplomacy. suffice it to say that nAto’s numbers have never been lower in member countries and in nAto’s neighbours. numbers in the ukraine have been declining consistently since the kuchma era, croatia’s numbers are slipping, serbia is not even tempted by the prospect of nAto and the nAto leaders are cancelling their ngo summit at strasbourg, which is traditionally the way the Alliance communicates with civic society. on strategic concept that we have discussed: instead of a consensus document, we are going to get a two-page summary about maybe having a process over the next few years to get us a common purpose. This equivocation speaks volumes and none of it really good. on military planning, one could be forgiven for forgetting in this rush to do nothing if there was a war between russia and georgia in the last six months. nAto obviously played no role. but there are implications for defence planning, which our Allies

45

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

neexistovaly v Alianci žádné předběžné operační plány. A neexistují ani šest měsíců po válce. to na vojenskou alianci rozhodně není impozantní výsledek. A konečně, pokud jde o expediční operace, existuje určitá shoda, alespoň v naší prezidentské kampani tomu tak bylo, že ve válce v Afghánistánu prohráváme. Abych byl spravedlivý, na summitu se odehrají důležité události: návrat francie do vojenského velení, debata o Afghánistánu a výběr nového vedení. z celkového hlediska je však důležité, že nAto je jako americký finanční sektor – selhává ve svém základním úkolu, výrazně klesá jeho hodnota, ale určitou hodnotu stále má. o tom bychom měli diskutovat. chtěl bych pouze stručně projít několik koncepčních chyb, které nás, podle mě, do současné situace přivedly. je to globalizované nAto. bojový pokřik „působit mimo území členských zemí nebo ztratit relevanci“ se mi jeví jako hrubý strategický omyl. řícení se do expedičních misí často nedbalo na klíčovou politickou základnu Aliance a snižovalo strategickou hloubku evropského bojiště. jak ukazují chabé výsledky našeho dosavadního působení v Afghánistánu a potvrzuje nárůst námitek jednotlivých zemí, prvním pravidlem veškeré politiky je ochrana politické základny. A nám se nepodařilo zajistit evropskou politickou základnu Aliance. za druhé zde existovala představa, že nAto má především podporovat šíření demokracie. v očích liberálních demokratů mělo fungovat jako motor společenských změn a reforem, protože polsko, Českou republiku či lotyšsko motivovalo k jejich krokům. pro konzervativní republikány se kandidatura na členství v nAto rovnala změně režimu. internacionalistická křídla obou stran ve spojených státech nepochopila správně demokratické změny v evropě ani schopnosti severoatlantické aliance. otevřeně řečeno, nAto není příliš dobré v působení měkkou silou. za třetí, Aliance se pro americkou zahraniční politiku stala určitou náhražkou. Administrativy prezidenta clintona i bushe vnímaly členství v nAto, partnerství pro mír nebo Akční plán členství jako jedinou odpověď na téměř všechny otázky, které vznášely postjugoslávské či postsovětské země. když ukrajina trpěla politickou nestabilitou a korupcí, odpovědí bylo nAto. A když jste nechtěli být v nAto, něco s vámi nebylo v pořádku. tohle nefunguje. pro země v období transformace musí existovat širší škála odpovědí než jen vstup do nAto. myslím, že si to teď, když ukrajině i gruzii začaly těžké časy, začínáme uvědomovat. také jsme si mysleli, že Alianci můžeme nechat pracovat, aniž by zde byl konsenzus o politice k rusku. Domnívali jsme se, že by nAto mohlo účinně působit, aniž by se dosáhlo konsenzu o rusku. rozdíly uvnitř severoatlantické rady, které jsme nechali od doby zakládacího aktu nAto-rusko nevyřešené, představovaly hlavní faktor kolapsu ve fungování organizace. vojenské organizace se s nejednoznačností nevypořádávají dobře. A konečně, přinejmenším v mé zemi, spojených státech, se nAto stalo alternativou politiky vůči eu. spojené státy začaly Alianci považovat za způsob, jak se vyhnout jednání s evropskou unií či evropské politice vůbec. ministryně riceová se pravidelně scházela raději se spojenci v nAto, než aby se setkala s představiteli evropské unie. nikdy nikdo nevysvětlil, proč velvyslanci při nAto ve svých hlavních městech podporovali americké pozice spíše než jejich kolegové v evropské unii, o několik ulic dále. nAto se však v podstatě stalo vedlejší scénou, protože spojené státy souhlasily s postojem turecka, že nAto a eu by neměly spolupracovat. je zřejmé, že spolupracovat musí. toto se deset let neřešilo. co dělat? pokud skutečně budeme měnit zaměření a reformovat tuto alianci, jsou zde k jednání ve štrasburku čtyři témata. jedním z nich je Afghánistán, kde se porota stále ještě radí, jestli zde budeme postupovat jako Aliance, nebo půjdeme cestou koalice „částečně ochotných“ pod americkým vedením. to ještě nebylo vyřešeno – zde teprve čekáme na rozhodnutí. trendem ve sdělovacích prostředcích však je, že nAto afghánskou misi zásadním způsobem prohrává, protože není organizováno tak, aby válku v Afghánistánu vyhrálo. Druhou otázkou je: znamená něco pro Alianci návrat francie? buď to znamená, že se vrací do integrovaného velení, jehož byla tichým partnerem od roku 1967 tak jako tak, nebo to znamená něco víc, jak o tom hovořil sarkozy – úplné přerozdělení zátěže mezi břehy Atlantiku, což by bylo zásadní. takže je to buď bezvýznamné, nebo zásadní. je důležité vědět, zda to, či ono. třetí záležitostí je zvolení vedení, což je zdaleka to nejdůležitější rozhodnutí, které jakákoliv organizace může učinit. A nAto potřebuje nového lídra. je to v podstatě volba mezi někým respektovaným, vysloužilým a důležitým z některé z evropských zemí, který by se zaměřil na politiku členství v nAto a pravděpodobně by pak pokračoval na nějakém z vysokých postů v evropské unii, jak je zvykem. Anebo půjde o více technicky zaměřeného, zřejmě mladšího muže, jenž by kladl důraz na vojenské poslání Aliance na úkor osobních preferencí v oblasti zahraniční politiky. je to velice významná volba. A závěrečnou otázkou je, jak do celé této skládačky zapadá rusko. Dle mého soudu je poctivé říci, že existuje nepřímá úměra mezi funkčností nAto a mírou, nakolik jsou do Aliance prosazovány otázky spojené s ruskem. jsou-li energetická bezpečnost a otázky spojené s gruzií zataženy do nAto a pak zůstávají ve výborech nAto, aniž by u nich bylo dosaženo konsenzu, tak si v podstatě říkáme pouze o to, aby se situace zablokovala. Ať už to je vhodné či nikoliv, pokud by se tyto záležitosti přibalily do nějakých rozhovorů o omezení strategických zbraní, pomohlo by to Alianci soustředit se na hlavní úkoly. tady bych asi skončil, protože, jak doufám, jsem už byl provokativní dostatečně. připadá mi, že výročí je určitou shodou náhod v kalendáři, prostě to vychází na nějaký den. pro severoatlantickou alianci přichází její šede-sátileté výročí v obzvláště špatné době, kdy se optimálně nedaří ani v jedné z oblastí jejího působení, ať už se jedná o spolupráci s partnerskými zeměmi, rozšiřování, podporu veřejnosti, strategické plánování či operace. za příčinu řady ze současných nedostatků Aliance lze označit pochybené, ale velice nadšené rady, kterých se jí dostalo od politiků a think-tanků ve washingtonu. přejděte do celosvětového měřítka, vydejte se působit za hranice členských zemí, dělejte z národů evropské demokracie, ignorujte

46


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement – NATO Consolidation

in the baltic states and elsewhere have discovered. There were no nAto contingency plans for the defence of baltics. And six months after the war, there are still no contingency plans. This is not an impressive performance for a military alliance. And finally, in expeditionary operations, there is some consensus at least in our presidential campaign that we are losing the war in Afghanistan. to be fair, at the summit, there are important developments: the french return to the military command; the discussion about Afghanistan and a selection of new leadership. but the overall point is that nAto is like the American financial sector – it is failing in its core businesses, it is highly discounted in value but it still actually has value. That is what we should discuss. i just want to go briefly through some of the conceptual mistakes that i think got us to this point. it has been the globalised nAto. The rallying cry, out of area or out of business, seems to me to have been a bit of a strategic blunder. The rush into expeditionary missions tended to neglect the core political base of the Alliance and narrow the strategic depth of the european theatre. our poor performance in Afghanistan demonstrates and the rise of national caveats confirms that the first rule of all politics is to protect the political base. And we failed to ensure nAto’s european political base. secondly, there was the notion that nAto was primarily a democracy promoter. for liberal Democrats, it was to act as an engine of social change and reform, as it motivated poland, the czech republic, latvia to their performance. for conservative republicans, nAto candidacy was to tantamount to regime change. The internationalist wings of both parties in u.s. misunderstood democratic change in europe and also nAto’s capabilities. frankly, nAto really is not very good at soft power. Thirdly, nAto became a sort of surrogate for us foreign policy. both clinton and bush presidencies saw nAto membership and pfp and mAp as the single answer to almost every question asked by post-yugoslavian or post-soviet countries. if ukraine was suffering from political instability and corruption, nAto was the answer. And if you did not want to be in nAto, something was wrong with you. This does not work. There have to be more nuanced answers to countries in transition than just join nAto. And i think we are recognizing that now, as both ukraine and georgia have hit very difficult periods. we also thought that we could basically have nAto perform without having a consensus on russian policy. we believed that nAto could function effectively without achieving a consensus on russia. but the divisions inside the nAto council, which have been allowed to go unresolved since the nAto-russia founding Act have been the single largest factor in the breakdown of organisational effectiveness. military organisations do not handle ambiguity well. And finally, at least in my country, nAto became an alternative to eu politics. The united states came to regard nAto as a way to avoid dealing with the european union or european politics. secretary rice invariably chose to meet with the nAto Allies rather than meet with the eu. why did the Ambassadors at nAto have been more inclined to support u.s. positions in their capitals rather than their colleagues in the eu down the street was never explained. but basically nAto became a sideshow, because the u.s. was agreeing with the turkish view that nAto and the eu should not collaborate. obviously, they must collaborate. That was left unresolved for ten years. what to do? if we are going to refocus and reform this Alliance, there are four areas that are going to be discussed at strasbourg. one is Afghanistan, where the jury is still out whether we are going to work this in Alliance or in an American-led coalition of the partially willing. This has not yet been resolved and how it is resolved will be determined. but the media trend is that nAto is radically losing the Afghan mission, because it is not organised to win the Afghan war. The second question is, does the return of france mean anything to the Alliance? either it means they return to the integrated command, which they have tacitly been a partner of, quietly, since 1967, or it means more than that. something like sarkozy was talking about, a complete restructuring of burden sharing across the Atlantic, which would be profound. so it is either meaningless or profound. it is important to know which one. The third issue is the selection of leadership which is most important single decision an organisation can make. And nAto needs a new leader. This is basically a decision between a respected european former something, who would focus on the politics of nAto membership and presumably go on to a top job in the eu as is the custom; or the alternative would be a more technical assumingly a younger man who would focus on the military mission of the Alliance to the exclusion of personal foreign policy preferences. This is a highly significant choice. And final question is where does russia fit in all of this? i think it is fair to say that to the extent that russian issues are not pushed into nAto, nAto will function better. pushing energy security, the question of georgia and leaving that in nAto councils without consensus basically only asks for a gridlock. so whether it is advisable or not, packing things off to some strategic arms talks should help nAto focus on its core missions. let me try to wrap up here, because i hope i have been provocative enough. it seems to me that an anniversary is kind of an accident on a calendar, it just happened to be a date. And for nAto, its sixtieth anniversary comes in an exceptionally bad time, when its performance on partners, expansion, public support, strategic planning and operations are all sub-par. many of nAto’s current deficiencies can be attributed to mistaken but very -enthusiastic vice nAto got from policy makers and think-tanks from washington. go global, get out of area, make nations european democracies, ignore consensus on russia and contain the european union. These are well intentioned but not very good advice you have from washington. As result, twenty years after 1989 and ten

47

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

konsenzus k rusku a držte zkrátka evropskou unii. to jsou dobře myšlené, ale ne příliš dobré rady z washingtonu. výsledkem je, že dvacet let po roce 1989 a deset po vstupu České republiky do nAto se nyní střetáváme s rozsáhlou ekonomickou krizí a severoatlantická aliance a další institucionální vztahy nejsou v nejzranitelnějších regionech evropy, na ukrajině, v zakavkazsku, na balkáně či v pobaltí tak účinné, jak bychom chtěli a očekávali. na dubnovém summitu se není příliš mezi čím rozhodovat, ale přeci jen zde nějaký prostor je: u Afghánistánu, u opětovné integrace francie, zvolení nového generálního tajemníka a u nového konsenzu k rusku. to by nebyl pro nAto v šedesáti letech tak špatný začátek. mohl by to dokonce být začátek krásného přátelství. Děkuji vám.

48



years after the czech republic joined nAto, we are now encountering a major economic crisis and nAto and other institutional relationships are not as effective in the most vulnerable regions of europe, ukraine, caucasus, balkans, baltics as we would like and had expected. There are not a lot of choices at the April summit but there are still choices: on Afghanistan, reintegrating france, choosing the next secretary general and a new consensus on russia. That would not be a bad beginning for nAto at sixty, it might even be the beginning of a beautiful friendship. Thank you.

49

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


michael ŽantoVský je českým velvyslancem v Izraeli (od roku 2003). Byl zakládajícím členem Občanského fóra. Od ledna 1990 byl tiskovým tajemníkem a mluvčím prezidenta Václava Havla a následně českým velvyslancem v USA (1992–1997). V roce 1996 byl zvolen do Senátu Parlamentu ČR, kde pracoval šest let ve funkci předsedy Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Je autorem řady dokumentů a pojednání o zahraniční politice, svobodě informací a dalších veřejně-politických otázkách. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

michael ŽantoVský v první řadě mne zaujal název tohoto panelu – v angličtině je to poměrně jasné: „nAto enlargement, nAto consolidation“ – to může znamenat cokoliv. Ale v češtině zní: „rozšiřování nAto jako prostředek konsolidace Aliance“. A je trochu podivné hovořit o rozšiřování nAto jako o nástroji konsolidace Aliance. bezprostředně to vyvolává otázku, zda Aliance ztratila na kompaktnosti, konzistentnosti, koherenci, kohezi, či zda je méně efektivní, že vyžaduje konsolidaci. myslím si, že luboš Dobrovský na tuto otázku již odpověděl „ano“. pokud tomu tak je, pak je zde druhá otázka, zdali je rozšiřování nejlepším způsobem, jak organizaci konsolidovat. každý podnikatel by se podivil, protože by to považoval za něco, co jde proti jeho instinktům a zaběhnuté praxi. když konsolidujete, předpokládá se, že zavřete polovinu poboček a propustíte polovinu lidí, nikoliv že se rozrostete. možná by se k osvětlení tohoto paradoxu hodil malý historický exkurz. ze studené války vzešlo nAto vítězné a triumfující. přinejmenším v očích některých pozorovatelů však naprostou porážkou totalitní hrozby zároveň zničilo smysl svého vlastního bytí. totalitní hrozba byla mrtvá, již nikdy se neměla objevit, dějiny byly u konce, liberální demokracie zvítězily a již nebyla potřebná organizace vytvořená k ochraně před hrozbou, která přestala existovat. nAto se znenadání stalo mašinerií hledající své poslání. postupně začala Aliance na toto dilema nacházet částečné odpovědi – některé si zvolila sama, některé jí byly vnuceny. především se stala jedinou institucí schopnou skutečně bránit vlně nacionalismu, u níž hrozilo, že zejména na balkáně pohltí země, které se vynořily z desetiletí totalitní vlády. myslím si, že bychom neměli nikdy zapomenout, že to byla severoatlantická aliance, kdo zastavil boje na balkáně. po mnoha slepých uličkách a mnohých chybách to bylo nAto, kdo do té situace vstoupil a zastavil ji. můžeme polemizovat o tom, jak toho dosáhlo, o použité síle, ale je nepochybné, že to bylo nAto, kdo to zastavil. zadruhé, nAto se stalo jedním z nástrojů, jejichž prostřednictvím se země nově nabyvší nezávislost mohly vydat na cestu k bezpečnosti a stabilitě, ať už spojením s Aliancí skrze programy jako partnerství pro mír, Akční plán členství nebo přistoupením, jak před deseti lety učinila Česká republika, polsko a maďarsko. zde bych, bruci, opět polemizoval. to, co nAto učinilo pro demokracii a stabilitu ve střední evropě, možná nedokázalo jinde, ale nemělo by se to podceňovat. využiji této příležitosti, abych vyjádřil svou doživotní vděčnost některým lidem v tomto sále a některým lidem, kteří by byli v tomto sále, kdyby nebyli jinde. vidím johna o’sullivana, bruce jacksona, myslím na madeleine, která přijde zítra, rona Asmuse, který oslavuje desáté výročí v budapešti namísto prahy, nu budiž. A myslím také na jeffa gedmina, prvního předsedu nové atlantické iniciativy, a řadu dalších lidí a také řadu mých krajanů. má poklona. severoatlantická aliance si nakonec začala hledat nová poslání na základě sloganu „působit mimo území členských zemí, nebo ztratit relevanci“ a já si na rozdíl od bruce jacksona nemyslím, že to byl strategický omyl. nAto však tuto výzvu podcenilo a daný úkol úplně nezvládlo. ten cíl však dle mého soudu stále trvá. to vše se v novém tisíciletí změnilo. najednou jsme konfrontováni se skutečností, že dějiny nejsou vždy shovívavou silou sloužící přes občasná škobrtnutí víceméně trvalému pokroku. jsme konfrontováni s novou hrozbou, či spíše řadou hrozeb, které představují nebezpečí způsobu života, k jehož obraně bylo nAto vytvořeno. je to hrozba neméně smrtelná, než byla kdysi hrozba komunismu. přesto je to tentokrát hrozba úplně jiná. chybí jí koherentní ideologie, jediná vůdčí osobnost nebo vůdčí země a jasně definované strategické cíle. luboš Dobrovský si postěžoval, že Alianci chybí strategická doktrína – je velice obtížné vytvořit strategickou doktrínu proti špatně definované hrozbě. jestliže je hrozba definována dobře, jde to daleko snáze. nepředstavuje, alespoň prozatím, vážné

50


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement – NATO Consolidation michael ŽantoVský is the Czech Ambassador to Israel (since 2003). He was a founding member of the Civic Forum, an umbrella organization that coordinated the overthrow of the communist regime in Czechoslovakia. In January 1990, he became the Press Secretary and Spokesman for President Václav Havel. He was the Czech Ambassador to the United States (1992 – 1997). In 1996, he was elected to the Senate of the Parliament of the Czech Republic where he served for six years as the Chairman of the Committee on Foreign Affairs, Defence and Security. He is author of a number of papers and essays on foreign policy, freedom of information and other public policy issues.

michael ŽantoVský first of all, i was intrigued of the title of this panel; in english it is fairly straightforward: nAto enlargement, nAto consolidation, it may mean anything. but in czech, it is nAto enlargement as a tool, as a means of the Alliance consolidation. And it is a little strange to speak about nAto enlargement as about a tool of consolidating the Alliance. it immediately begs the question whether the alliance has become in some way less compact, less consistent, less coherent, less cohesive, less effective to require consolidation. i think lubos has already answered yes to that question. And if that is the case, then it begs a second question, whether an expansion is the best way to consolidate an organisation. Any entrepreneur would look asking at what he would see as contrary to his business instincts and stand practices. when you consolidate, you are supposed to close down half of the branches and fire half of the people, not enlarge, not expand. so a little history might come in hand in trying to explain this paradox. nAto emerged from the cold war victorious and triumphant. At the same time, at least in the eyes of some, by achieving a total victory over a totalitarian threat it also destroyed its own raison d’etre. totalitarian threat was dead, never to raise again, the history was at an end, liberal democracies won and there was no more need for an organisation designed to protect from a threat which no longer existed. And all of a sudden, nAto became a machinery in search of a mission. gradually it started finding partial answers to the dilemma, some of which it has chosen, some of which have been forced on it. first of all, it became the only game in town that could effectively stem the tide of nationalism which threatened to engulf the countries emerging from decades of totalitarian rule, in particular in the balkans. i think we should never forget that it was nAto that stopped the fighting in balkans. After many dead ends, after many mistakes it was nAto which went in and stopped it. we can argue about the way it was done, about the force that was used but it is not arguable that it was nAto that stopped it. second, it became one of the instruments through which the newly independent countries could seek security and stability, whether through being associated with nAto in programs such as partnership for peace, membership Action plan or whether through joining such as the czech republic, poland and hungary ten years ago. Again, bruce, i would argue that what nAto has done for democracy and stability in central europe, it may have not done elsewhere, but it should not be underestimated. i will use this opportunity to express my lifelong gratitude to some of the people in this room, and some of the people who would be in this room if they were not elsewhere. i see john o’sullivan, bruce jackson, i think of madeleine who will come tomorrow, ron Asmus, who is celebrating the tenth anniversary in budapest instead of prague, so be it. And i think of jeff gedmin as the original president of the new Atlantic initiative and many other people and also many of my own countrymen. my respects. finally nAto began to look for new missions elsewhere; that was the base of slogan out of area or out of business and unlike bruce jackson, i do not think that it was a strategic blunder, but i think that nAto has underestimated the challenge and mismanaged the mission. but the goal i think still stands. All this has changed in the new millennium. All of a sudden, we have been confronted with fact that history is not necessarily a benevolent force in the service of more or less permanent progress with a few minor hiccups here and there. we have been confronted with a new threat or a series of threats, which pose a danger to the way of life nAto has been designed to defend. it is a threat no less mortal than the communist threat of the old. yet it is a completely different threat this time. it lacks a coherent ideology, a single leader or a leading nation and clearly defined strategic goals; lubos Dobrovsky has complained about

51

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ohrožení ve smyslu násilného vniknutí na území členských zemí nAto. tuto hrozbu představují stejně často nestátní aktéři i státy, častěji pak státy, jež selhaly, než státy úspěšné. je rozptýlena v zeměpisně nesmírně rozsáhlé oblasti, povětšinou mimo atlantický prostor. má mnoho jmen a mnoho tváří. nechci vás mást tím, že zmíním některá z těch jmen či tváří. spojuje je jediná věc: zásadní nechuť vůči demokracii liberálního stylu, vládě zákona, lidským právům jednotlivce a svobodné výměně idejí. nelze ji efektivně odstrašit a nelze ji porazit. lékařskou terminologií: nejedná se o nemoc s jednou etiologií, ale nevolnost se širokou škálou symptomů, které napomáhají tlaky globalizace, náklady špatně řízené společnosti, jež musí nést jednotlivec, a oživení nesnášenlivých ideologií v podobě náboženského fanatismu a netolerance, ultranacionalistických a šovinistických hnutí nebo ve formě korporativistických autoritářských režimů. jediným způsobem, jak určit její endemii, je upřít ji území, v němž šíří chaos, násilí a tyranii. země se zajištěnou demokratickou identitou, funkční vládou, dodržovanými zákony a fungující ekonomikou, která je jako každá ekonomika náchylná vůči krizi, ale je efektivní ekonomikou, země, jež se může spolehnout na své spojence, je relativně zajištěna před současným přílivem neliberálnosti, abych to pojmenoval alespoň obecně, i když nepřesně. A zde by mohlo do hry vstoupit nAto. mohlo by přijít s obecnou filozofií a metodologií, které by zvýšily imunitu společnosti vůči infekci. Aliance nabízí celé spektrum nástrojů – od partnerství, podpory stability a demokracie, přes spolupráci v oblasti bezpečnosti, sdílení zpravodajských poznatků, výzkumu, vědy, vývoje a tak dále, přes monitorování a patrolování až po vojenskou reakci na současné a objevující se vojenské hrozby. vzhledem k územně rozptýlenému charakteru dnešních bezpečnostních rizik a hrozeb musí být jeho reakce také rozptýlená a musí zahrnovat další země jako partnery, spojence nebo budoucí možné členy. Ačkoliv se o tom polemizuje, je zde zřejmá potřeba angažovat se společně s nově nezávislými zeměmi východně od atlantického prostoru, jako je ukrajina a gruzie, za předpokladu, že tyto země také odvedou danou práci, protože před nimi práce je, až po země západního balkánu, ale také demokratické země mimo atlantický prostor, jako je japonsko, Austrálie, indie, některé latinskoamerické země a, ano, také izrael. z tohoto pohledu je snadné vidět příčinu onoho paradoxu, či spíše zmatku. rozšířením se nesnažíme dosáhnout konsolidace Aliance jako takové – v krátkodobém horizontu může rozšíření naopak přinést více problémů než užitku – ale konsolidace prostoru liberální demokracie, jež byla ještě před deseti lety obecně vnímána jako vítězná, ale dnes se zdá, že jsou na ni z mnoha stran vedeny útoky. pokud by nAto stále ještě hledalo poslání, toto by bylo jedním z těch, které by dozajista stály za to. zda se do něj Aliance pustí, je otázkou jinou. velice vám děkuji.

52



nAto lacking a strategic doctrine – it is very difficult to design a strategic doctrine against a poorly defined threat. if the threat is well-defined, it is much easier to do. it does not pose, at least not yet, a serious threat of overcoming the nAto territory by force. it is as often borne by non-state actors as by states and more often by states that have failed than states that have succeeded. it is dispersed over an immense geographical area, largely out of the Atlantic territory. it has many names and many faces. i do not want to mislead you by using some of the names and some of the faces. it is united in only one thing, a radical distaste for liberal style democracy, the rule of law, individual human rights and the free exchange of ideas. it cannot be effectively deterred and it cannot be conquered. it is not a disease in medical terminology with a single aetiology, but a malaise with a broad range of symptoms, facilitated by the pressures of globalisation, the cost of mismanaged societies to individuals and the revival of illiberal ideologies, be it the form of religious fanaticism and intolerance, in the form of ultranationalistic and chauvinistic movements or in form of corporativist authoritarian regimes. The only way to find the endemic is to deny it territory in which to spread chaos, violence and tyranny. A country safe in its democratic identity, in functioning government and the rule of law with a working economy, which is as any economy prone to crisis, but it is an effective economy, a country able to rely on its allies is relatively safe against the current onslaught of illiberalism, to give it a general even if nondescript name. And this is where nAto could come in. it could provide a common philosophy and methodology to provide societies with an increased immunity against an infection. it does offer a range of tools from partnerships, for the support for stability and democracy, through cooperation in the area of security, intelligence sharing, research, science and development and so on, through monitoring and patrolling to military response to present and imminent military threats. because of the dispersed nature of current security risks and threats, its response needs to be dispersed as well and involve other countries as partners, allies or would-be members. This is an apparent albeit disputed need to reach out to the newly independent countries east of the Atlantic territory, such as ukraine or georgia, provided that they themselves also do the job because they have a job to do, to the countries of the western balkans, but also to other democracies outside the Atlantic area such as japan, Australia, india, some latin American countries and yes also israel. from this perspective, it is easy to see the source of the paradox or rather the confusion. what we seek through enlargement is not the consolidation of nAto as such, indeed in short perspective enlargement may bring about more problems than benefits, but a consolidation of the area of liberal democracy which was seen as universally victorious ten years ago, but which seems to be under attack from many sides today. should nAto be still looking for a mission, this would be one well worth taking up, whether it is going to take it up is another question. Thank you very much.

53

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


edgar buckley je bývalým náměstkem generálního tajemníka NATO pro obranné plánování a operace (1999–2003). V současné době je viceprezidentem European Business Development v centrále Thales se sídlem v Neuilly-sur-Seine ve Francii. Před nástupem do NATO byl zástupcem státního podtajemníka britského ministra obrany odpovědného za politické poradenství k vojenským operacím a obranným vztahům Velké Británie s mimoevropskými a severoamerickými státy (1996–1999). Ještě předtím čtyři roky působil jako poradce v otázkách obrany delegace Velké Británie při NATO/WEU. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

edgar buckley v první řadě chci poblahopřát České republice k tomu, co se jí za posledních deset let podařilo dosáhnout. myslím si, že je fantastické vidět transformaci, která probíhá v této zemi a samozřejmě i ve dvou dalších zemích, jež v té době vstoupily do nAto. je to změna jednou provždy a tu změnu přineslo nAto. severoatlantická aliance přišla do těchto zemí o několik let dříve než evropská unie, nastavila standardy pro demokracii, dobré vládnutí a pro transformaci ozbrojených sil, což bylo nesmírně důležité pro změny, kterých jsme v evropě svědky. pamatuji si některé diskuze o rozšiřování, které se odehrály před rokem 1999. jednou ze zajímavých věcí, o nichž se diskutovalo, jak si vzpomínám, byla otázka, zdali tyto tři nové členské země – myslím, že se původně uvažovalo o větším počtu, ale nakonec byly tři – zdali by měly do Aliance přijít s naprosto stejnými právy, jako mají stávající členské země. o tom se v nAto hodně debatovalo. Důvodem této polemiky byly obavy, že země, jako je Česká republika, by po vstupu do Aliance nemusely souhlasit s přistupováním dalších zemí. k členství v této organizaci mohly mít poněkud sobecký přístup. Ale pak v této diskuzi jeden velice moudrý velvyslanec podotknul: pokud nevěříte, že by se země jako je Česká republika chovaly tak, jak se chováte vy, tak by jste je do Aliance neměli vůbec brát. A tím byl debata u konce. veškeré rozšiřování se tedy odehrává na základě toho, že když vstupujete do nAto, máte naprosto stejná práva a povinnosti jako jakákoliv jiná země. také si vzpomínám na založení programu partnerství pro mír, který byl od roku 1994 skutečným motorem rozšiřování. nejdůležitější na partnerství pro mír bylo, že tento program spočíval na principu víceméně vlastní diferenciace – jako země jste partnerství pro mír mohli využít k tomu, co jste uznali za vhodné. některé země, jako Česká republika, jej využily jako přípravu na členství v nAto, jiné země, například švédsko a finsko, jej využily k tomu, aby se k Alianci přiblížily, aniž by do ní vstoupily, a další jej využily prostě k tomu, aby mohly sledovat, co dělají jejich sousedé, a aby si do budoucna ponechaly možnosti otevřené. Do této kategorie lze zařadit středoasijské republiky a samozřejmě rusko. partnerství pro mír dodnes představuje nezbytný první krok na cestě každé země k normálnímu politickému a ekonomickému vývoji. po roce 1999 vytvořila Aliance k přípravě dalších zemí na členství Akční plán členství. Česká republika Akčním plánem členství neprošla. Dosáhla vstupu do Aliance bez něj, což byla v určitých ohledech výhoda, protože se jí podařilo stát se členskou zemí rychleji a s menšími komplikacemi. v jiných ohledech to však představovalo nevýhodu, protože Česká republika neabsolvovala přípravu na členství v nAto, kterou by dle mého soudu sama uznala za užitečnou. po roce 1999 bylo mým úkolem v zastoupení Aliance navštěvovat Českou republiku a s jejími přestaviteli projednávat otázky obranného plánování. se stejným úkolem jsem jel i do polska, maďarska a do zemí účastnících se Akčního plánu členství. ve všech těchto zemích jsem přišel na stejnou obtíž – země, jež měly zkušenosti s plánováním v rámci varšavské smlouvy, jen s nesmírnými obtížemi chápaly, co obnáší, jak já to nazývám, obranné plánování založené na prioritách. trvalo řadu let, než to všechny tyto země, včetně České republiky, pochopily. když se podíváte zpět, uvidíte, že kvůli této slabé stránce v obranném plánování se učinila některá rozhodnutí, jež se ukázala být obtížná a snad ji i poškodila. jako výmluvný příklad bych zmínil pořízení letounů l-159A. v ostatních ohledech se Česká republika, polsko a maďarsko a později i další země adaptovaly velice rychle a úspěšně. Držely se, když propukla kosovská krize. sehrály důležitou úlohu při zajištění solidarity nAto při vyhlášení článku 5 washingtonské smlouvy v roce 2001. v roce 2003 se úspěšným jednáním dostaly skrze obtíže irácké krize a překonaly všechny argumenty o staré a nové evropě. vyslaly své jednotky do Afghánistánu. plně se zúčastnily politické práce

54


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement – NATO Consolidation edgar buckley is former NATO Assistant Secretary General for Defence Planning and Operations (1999 – 2003) and currently works as a Senior Vice President, European Business Development, based at Thales Headquarters in Neuilly-sur-Seine, France. Before joining NATO, he was the Assistant Under Secretary of State in the Ministry of Defence in London, responsible for policy advice on the UK military operations and UK defence relations with North American and outside European countries (1996 – 1999). Before that he had spent four years as the Defence Counselor, UK Delegation to NATO/WEU.

edgar buckley first of all, i do want to congratulate the czech republic on what it has achieved over the last ten years. i think it is fantastic, the transformation that has occurred in this country, and indeed in the other countries that joined nAto at that time. it is a change for all time, and it was nAto that did that. nAto came to these countries years before the european union came here, nAto set the standard for democracy, and for governance and for the transformation of armed forces, which was so important to the change which we have seen in europe. i do remember some of the debates about enlargement which took place in the years up to 1999. one of the curious things that was debated, i just remembered it, was the question of whether the three new members in this case – i think they were considering more, but it was three in the end – whether they should come into nAto with exactly the same rights as the existing members. There was a debate about that in nAto. The reason there was such a debate was because it was feared that countries like the czech republic, if they got into nAto, they might not agree to other countries coming in. They might have a rather selfish approach to membership of this organization. but then, in this debate, one very wise Ambassador pointed out, if you do not trust countries like the czech republic to behave as we would behave, then you should not bring them in at all. And that was the end of the debate. so all enlargement takes place on the basis that when you come into nAto you have exactly the same rights and responsibilities as every other country. i also remember the foundation of the partnership for peace, which was the real motor that drove enlargement from 1994 onwards. The key point about partnership for peace was that it was based on the principle of self-differentiation. you could use partnership for peace for what you wanted, as a country. some like the czech republic used it to prepare itself for the membership of nAto; others like sweden and finland used it to approach nAto more closely without joining, and others used it simply to monitor what their neighbours were doing and to keep their options open for the future. in that category, you would put the central Asian republics and indeed russia. to this day partnership for peace is the essential first step in any country’s road to normal political and economic development. After 1999, of course, nAto established the membership Action plan to prepare other members for membership. The czech republic did not go through the membership Action plan. it managed its membership without it, which was in some ways an advantage, because membership was achieved more quickly and with less complication. but in other ways it was a disadvantage because the czech republic did not have the preparation for membership of nAto that it would have found useful, i believe. After 1999, i was responsible for coming to the czech republic to discuss defence planning with the czech republic on behalf of nAto and i also went to poland and hungary and i also went to the mAp countries. in all of these countries, i found the same difficulty which is that having emerged from planning as it was experienced inside the warsaw pact, there was an immense difficulty to understand what i called priority-based defence planning was about. And it took a number of years for that to be understood by all of these countries, including the czech republic. if you look back, you will see that there were some decisions made, which turned out to be quite difficult, perhaps damaging, because of this weakness in defence planning. i would mention the purchase of l-159A aircraft as a good example of that. in other respects, the czech republic, poland and hungary and the others later adapted very quickly and successfully. They held steady as the kosovo crisis was played out. They played their part in buttressing nAto solidarity through the declaration of Article 5 in 2001. They negotiated their way successfully through the iraq crisis in 2003 and all those

55

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Aliance a podporovaly evropskou obranu. Dnes má Česká republika před sebou dva konkrétní problémy, které se jí dotýkají více než jiných spojenců, či spíše většiny jiných spojenců. prvním je článek 5 a zdali je zde dobře nastavená rovnováha, jak o tom hovořil pan Dobrovský, a druhým je protiraketová obrana, kde Česká republika uzavřela se spojenými státy určité prozatímní smlouvy, o nichž všichni víme. o obou těchto otázkách se bude hovořit a hovořit se o nich také musí. u článku 5 naprosto souhlasím s těmi, kdo tvrdí, že musíme dát velice jasně na srozuměnou, že když jste členskou zemí nAto, tak se na vás plně vztahuje článek 5. pokud jste jako členská země nAto napadeni, článek 5 platí a ostatní spojenci vám musí přijít na pomoc „s cílem obnovit a udržet bezpečnost“. to jsem citoval, je to znění severoatlantické smlouvy. pokud je nutné to nějakým způsobem demonstrovat, pak bychom to měli učinit, a z toho důvodu dle mého soudu navrhuje velká británie pro Alianci ony „síly solidarity“. Ale dále bychom, myslím si, zacházet neměli – jak by si snad přál pan Dobrovský – představovat si, že jsme v nějaké nové studené válce s ruskem. to by byla vážná chyba. už se nechceme vracet ke studené válce, chceme, aby se naše vztahy s ruskem rozvíjely normálně, a to lze dosáhnout například „resetem“ – novým nastavením vztahů, jak navrhuje hillary clinton. co se týče protiraketové obrany, řekl bych, že Česká republika zaujala velice odvážný postoj, velice správný postoj. protiraketová obrana tady byla a bude. pokud jde o důvody, proč jsme měli s protiraketovou obranou v minulosti problémy – například, že nebude fungovat – ale ona funkční bude, nebo že je příliš drahá – příliš drahá není, že by destabilizovala odstrašení – nepovede k destabilizaci odstrašení. ty důvody mizí. musíme akceptovat, že protiraketová obrana je teď již součástí strategie nAto pro odstrašení. existuje ve spojených státech, bude existovat v evropě a já si myslím, že Česká republika sehrává velice důležitou úlohu při uskutečňování této změny. pokud jde o získané zkušenosti, domnívám se, že jsou zde dvě důležité zkušenosti, na které do budoucna v nAto nesmíme zapomínat. první je – řekněme, že cenou za mír, cenou za bezpečnost – kooperativní úsilí. pokud chcete bezpečnost, není z nejlevnějších, a to ani v severoatlantické alianci. takže naprosto souhlasím s tím, co na začátku uvedl pan předseda senátu. chceme-li, aby působení Aliance bylo zdárné, musíme udržovat naše úsilí na poli obrany přinejmenším na současné úrovni. jestliže na tuto zkušenost zapomeneme a budeme si myslet, že případné protivníky odstrašíme, aniž bychom měli potřebný potenciál, uděláme vážnou chybu. Druhou zkušeností je, že dle mého soudu musíme pokračovat v politice otevřených dveří. bezpečnost není jen pro současné členské země nAto, je pro všechny státy, které chtějí vstoupit do Aliance i v budoucnu. nevidím žádný důvod, proč by se členem nAto neměla stát gruzie či ukrajina, až přijde správný čas, až budou mít dobré vztahy se svými sousedy. nechceme gruzii v Alianci proto, abychom mohli válčit s ruskem. ne, díky. A pokud gruzie měla nesprávný dojem, tak nevím, jak takový dojem nabyla. musí chápat, že jejich povinností je podporovat řádný demokratický rozvoj a být v míru se svými sousedy, a až pak se může obrátit na nAto a případně požívat výhod, jež jim Aliance může dát. myslím si, že pokud budeme mít tyto dvě zásady na paměti, že náš cíl příliš nemineme. Děkuji vám za pozornost.

56



arguments about old europe and new europe. They deployed forces to Afghanistan. They participated fully in the political work of the Alliance. And they supported european defence. today, the czech republic faces two particular problems, which are closer to its concerns than other allies, most other allies. one is Article 5 and whether we have the balance right, as mr. Dobrovsky was discussing earlier, and the second is missile defence, where the czech government has made some tentative agreements with the united states, which we all know about. now both these issues are going to be addressed and need to be addressed. on article 5, i absolutely agree with those who say that we must make it very clear that when you are a member of nAto, Article 5 applies fully. if you are attacked as a member of nAto, Article 5 applies and the other allies have to come to your assistance until peace and security is restored. i quote, it is the wording of the washington treaty. And if we need to demonstrate that in some way, then we should do it, and i think that may be the reason why the united kingdom has proposed this solidarity force for nAto. but i think we should not go beyond that and as perhaps mr. Dobrovsky wants us to do, to imagine that we are in some new cold war with russia. This would be a grave mistake. we do not want to go back to the cold war, we want to develop normal relations with russia, and the way to do that is to reset the relationship as hillary clinton has suggested. on missile defence, i would say that the czech republic has taken a very brave stance, a very correct stance. missile defence is with us to stay. The reasons why we had problems with missile defence in the past, that it would not work for example, well, it will work; that it was too expensive – it is not too expensive. And that it would destabilize deterrence, it will not destabilise deterrence. These reasons have disappeared. we have to accept missile defence is now part of nAto’s deterrence strategy. it exists in the united states, it will exist in europe and i think the czech republic has played a very important part in making that transition. lessons learned – i think there are two important lessons learned which we must not forget as we go forward in nAto. The first of these, as i would put it, the price of peace, the price of security is cooperative effort. if you want security, it does not come on the cheap, not even in nAto. so i absolutely agree with what the chairman of the senate said in opening. we have to maintain our defence efforts if we want the alliance to succeed. if we forget that lesson and think that we can deter people without capability we will make a grave mistake. The second lesson is that the open door policy in my opinion must be maintained. security is not just for the current nAto members, it is for all countries who want to aspire to join this Alliance. i do not see any reason why georgia and ukraine should not join nAto when the time is right, when they have got good relations with their neighbours. we do not want to take georgia into nAto so that we can have a war with russia. no thanks. And if georgia had the wrong impression than i do not know how they got that impression. They must understand that their responsibility is to develop their democracy in a proper way and to have peace with their neighbours and then approach nAto to gain the benefits which this Alliance can give to them. i think if we can keep those two precepts in mind we will not go too far wrong. Thank you for your attention.

57

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


michael clarke je ředitelem institutu Royal United Services Institute (RUSI) for Defence and Security Studies. Do července 2007 byl zástupcem prorektora a ředitelem výzkumu vývoje na King’s College London, kde dosud působí jako hostující profesor obranných studií. Původně učil mezinárodní politiku na univerzitách v Aberystwyth, Manchesteru a Newcastlu, na univerzitě v Novém Brunswicku a na Open University. Pravidelně přednáší na mnoha univerzitách ve Velké Británii. Je členem dozorčí rady Institutu pro výzkum odzbrojení OSN v Ženevě. V roce 2007 byl jmenován jedním z bezpečnostních komisařů Institutu pro výzkum veřejné politiky, kterému předsedají lordi Ashdown a Robertson. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

michael clarke jsem velice rád, že tu dnes mohu být, a dovolím si připojit blahopřání České republice za uspořádání této konference, která je ze své podstaty velice dobře načasovaná. je také velice příjemné vystupovat na konferenci o nAto zaměřené na historickou perspektivu. ti z nás, kdo tráví svůj čas sledováním dění v Alianci, zjišťují, že se téměř stále zabýváme stejnými detaily, ať už jsme aktivními politiky či, jako v mém případě, jsme analytiky nebo pozorovateli. v určitém smyslu politika nAto často připomíná nekonečný televizní seriál. můžete se půl roku nedívat, a když se k němu zase vrátíte, vidíte, že tam jdou ty samé věci stále dokola. Děj postupuje jen velice pomalu, ale všichni víme, o co v dialozích jde. takže je pro mne odlehčením se zamyslet nad něčím trochu jiným. z historického hlediska, když se podíváme na posledních dvacet let, tak se mi zdá, že musíme mít na paměti, že úspěšné aliance se v průběhu času dokážou adaptovat. myslím si, že po letech 1989 a 1991 reagovala Aliance rozšířením přirozeně a správně. kdyby se nAto nerozšířilo, bylo by logické, aby se rozpustilo. kdyby se po skončení studené války nerozšířilo, mělo by jen velmi málo důvodů představovat hodnoty a závazky, které reprezentovalo v době studené války. takže si myslím, že název tohoto setkání – rozšíření, konsolidace – je naprosto správný. bylo správné, že se v těch dnech na konci devadesátých let nAto rozšířilo, a nyní si myslím, je správné, že se nAto konsoliduje. Domnívám se, že je to správné ze tří historických důvodů. prvním důvodem, proč si myslím, že by se v historickém smyslu slova mělo konsolidovat, je to – abych použil slova vynikajícího historika johna lewise gaddise – že za studené války jsme zažívali mír v době války, ale nyní zažíváme opak, je zde válka v době míru. co myslel mírem v době války – na obou stranách železné opony jsme byli mobilizováni k válce, ale ve skutečnosti vládl mír. nyní však nejsme mobilizováni k válce, jsme mobilizováni k míru. očekáváme mír, ale najednou bojujeme v malých válkách. takže nyní jsme svědky opaku – zažíváme válku v době míru. jak několik řečníků zmínilo, jedním z problémů je, že čelíme celému spektru násilí, spektru násilí, které jasně nerozlišuje mezi válkou a mírem. je také skutečností, že ze statistického hlediska jsme teď jako jednotlivci ve větším bezpečí, než jsme byli kdykoliv ve dvacátém století. statisticky jsme ve větším bezpečí než kdykoliv v minulosti, ale lidé to tak nepociťují, protože jsme vystaveni narušení řádu. v určitém smyslu náš jasný pojem toho, co je válka a co mír, postupně nahrazuje daleko vágnější a znepokojující pocit narušení řádu, který se jen obtížně popisuje. proto je v porovnání s hrozbou války obtížné sepsat strategickou koncepci na základě pojmu narušení řádu. z tohoto prvního důvodu nAto musí přehodnotit a přepracovat své poslání v éře narušeného řádu. Druhým důvodem pro nutnou konsolidaci myslím je, že za poslední dva roky jsme velice rychle pochopili význam toho, co já bych nazval debatou o konci dějin. všichni si vzpomeneme, že v roce 1990 francis fukuyama vytvořil velice přitažlivý trendový slogan „konec dějin“. byl za to hodně kritizován, ale byla to velice dobrá myšlenka. samozřejmě netvrdil, že by historický vývoj jaksi dospěl ke konci, ale tvrdil, že liberální demokracie, vítězství trhu znamená, že již nejde o politickou otázku, ale stalo se to již životním faktem. s koncem studené války bylo prostě jasné, že se liberální kapitalistická tržní ekonomika stává životním faktem. nemáme na výběr – někteří z nás byli schopni se přizpůsobit lépe než jiní, někdo se přizpůsobil rychleji, ale všichni dříve či později skončíme v prostředí globálního liberálního kapitalistického trhu. právě v tomto smyslu hovořil o konci dějin. je jasné, že se tak nestalo, a v posledních sedmi či osmi letech je jasné, že vůči těmto liberálně demokratickým koncepcím je vyvíjen jistý reálný protitlak. je zde tlak ze strany ruska, které tvrdí, že můžeme úspěšně provozovat centrálně řízenou ekonomiku a nemusíme ji otevírat tak, jak je podle západu nevyhnutelné.

58


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement – NATO Consolidation michael clarke is Director of the Royal United Services Institute for Defence and Security Studies. Until July 2007 he was the Deputy Vice-Principal and Director of Research Development at King’s College London, where he remains a Visiting Professor of Defence Studies. He previously taught international politics at the Universities of Aberystwyth, Manchester and Newcastle upon Tyne, and also at the University of New Brunswick, and the Open University. He lectures regularly at many universities in the UK. He is a member of the Board of Trustees for the United Nations Institute for Disarmament Research in Geneva. In 2007 he was appointed a Security Commissioner at the Institute for Public Policy Research, under the chairmanship of Lords Ashdown and Robertson.

michael clarke it is a great pleasure to be here and may i add my congratulations to the czech republic for staging this conference, which is by definition timely. it is also a great relief to speak at a nAto conference which is concerned to look at a historical perspective. Those of us who spend our time and interest in nAto find that we deal with the same details all time, whether we are policymakers or in my case simply analysts and observers. in some ways, nAto politics always resembles a soap opera on television. you can leave it for six months and when you come back to watch it again it is the same stuff going over and over. The plot moves along very slowly, but we all know what the dialogue is. so it is a great relief to think about something slightly different. in a historical perspective, looking at last twenty years, it seems to me that we have to bear in mind the fact that successful alliances have the capacity to adapt with the times. After 1989 and 1991, i think enlargement of nAto was a natural and correct reaction. if nAto had not enlarged, it would have been logical to have disbanded itself. it had very little rationale, unless it enlarged when the cold war was over, to represent those values and commitments, which it had represented during the cold war. so i think the title of this meeting – enlarging consolidate is exactly right. in those days in 1990s, it was right that nAto enlarged and now i think it is right that nAto consolidates. The reason that i think it is right is for three historical reasons. The first reason why i think it should consolidate in historical sense is that, to use the words of the excellent historian, john lewis gaddis, he said that during the cold war we had peace in a time of war. but now we have the opposite, we have war in a time of peace. what he meant by peace in a time of war was that we were mobilized for war on both sides of the iron curtain but in reality we mainly had peace. but now we are not mobilized for war, we are mobilized for peace. we expect peace, but we find ourselves fighting small wars. so now we have the opposite, we have war in a time of peace. As several speakers have mentioned, one of the problems is that we face a spectrum of violence, a spectrum of violence that does not make the distinction between war and peace very clearly. it is also the case that statistically, as individuals, we are safer now than we ever were in the 20th century. we are statistically more safe than ever before, but people do not feel that way, because what we face is disorder. in a sense, our clear sense of what was war and what was peace has been replaced by much more vague and troubling sense of disorder which it is difficult to address. for that reason, it is difficult to write a strategic concept around the notion of disorder as opposed to the threat of war. for that first reason, nAto has got to rethink and consolidate what its mission is in an era of disorder. second reason that it must consolidate, is because i think we have understood very clearly, particularly in last two years, the importance of what i would call the end-of-history debate. we all remember: in 1990 francis fukuyama created the buzzword, the slogan which was very attractive - the end of history. he was much criticized for it, but he had a very good point. what he was saying is not of course that somehow historical process has come to an end, but his point was that liberal democracy, the triumph of the market meant that that was no longer a political issue, it was a fact of life. The end of the cold war in 1990, and it seemed to be the case for the decade afterwards, the end of the cold war simply recognized that liberal capitalist market economics were a fact of life. That we have no choice, some of us could adapt to them better than others, someone adapted more quickly than others but we would all end up in a global liberal capitalist market sooner or later. in that sense, he was talking about the end of history. clearly, that has not happened and in the last seven or eight years, it is very clear that there is some real pushback against these liberal democratic concepts. There is

59

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

to je současná putinovsko-medveděvská verze centralizované ekonomiky. v pekingu panuje jiný, ale srovnatelný pohled, který říká, že Čína může do globalizovaného světa vstoupit a že z globalizace může těžit, aniž by se zároveň politicky posunula liberálnědemokratickým směrem. možná mají pravdu, možná ne, nevíme, ale toto tvrdí. takže dvě velmoci vyvíjejí tlak na pohyb směrem od pojetí, že liberální kapitalismus je jaksi nevyhnutelný. tento jejich protitlak je nesmírně přitažlivý pro některé vlády ve světadílech, jako je Afrika. ty najednou mají pocit, že když možná existují jiné modely, které nám pomůžou rozvinout naši ekonomiku, aniž bychom museli dělat to, co nám říká mezinárodní měnový fond, aniž bychom museli naslouchat liberálům na západě, kteří nám tvrdí, že musíme provádět reformy, kteří nám říkají, že se musíme vydat po jejich cestě politického vývoje, tak to je poměrně atraktivní zpráva. takže mou druhou obecnou poznámkou je, že naše hodnoty nejsou nezbytné. naše západní hodnoty musíme opět definovat. A musíme si být jisti, jaké ty hodnoty jsou. stejně jako ve čtyřicátých letech minulého století musíme znovu definovat naše hodnoty, ty prostě nejsou životním faktem. význam toho všeho obrovsky narůstá kvůli globální ekonomické krizi, protože pokud tyto hodnoty něco staví v očích jiných do špatného světla, tak je to skutečnost, že globální ekonomická krize ukazuje, že náš globalizovaný trh funguje velice špatně. je obrovským paradoxem boje proti terorismu od roku 2001, že jsme okamžitě spěchali zajistit naše finanční trhy před útokem zvenčí. obávali jsme se toho, že by teroristé mohli zničit náš finanční systém zvenčí. A přitom se podívejte, jaké škody jsme způsobili sami zevnitř. madoff způsobil ztráty v rozmezí od padesáti do sta miliard, už teď je dvojnásobně efektivnější než usáma bin ládin. útoky 11. září 2001 stály svět přinejlepším, či při nejhorším padesát miliard. po madoffovi byla škoda vyčíslena již na dvojnásobek. takže na náš ekonomický model si útočíme my sami. musíme přehodnotit a reformovat hodnoty, na kterých náš model stojí. to je náš velký úkol. za třetí, ten třetí historický důvod, proč si myslím, že by se nAto mělo konsolidovat. A zde se vracíme zpět k nAto. záleží na existenciální síle, ve světové politice záleží na vojenské síle. všechny naše velké mezinárodní instituce mají potíže, nAto však stále ještě představuje potenciální opěrný pilíř v bouři, která se blíží. Aby však takovým pilířem bylo, musí vyjadřovat pravidla, přijetí a praktikování mezinárodního práva, na nichž bylo postaveno. především však, jak se již vyjádřili jiní řečníci, musí nadále vyjadřovat význam kolektivního závazku. musíme zajistit, aby článek 5 washingtonské smlouvy měl psychologicky větší váhu, než tomu bylo v posledních deseti či dvaceti letech. něco znamená a musí být jasné, že něco znamená. na existenciální síle skutečně opět záleží – kvůli globální ekonomické krizi. není to jen krize ekonomik našich zemí. tato krize je jako výbuch – vyhazuje do vzduchu spoustu kusů zdiva, které spadnou zase nazpátek, ale někam jinam. na konci této krize, za dva roky či pět, se významným způsobem změní rozložení sil. vlády mnoha zemí například zbankrotují, nebude překvapením, pokud na mnoha místech ve světě dojde k pádu vlády a zhroucení státního aparátu – na blízkém východě, velice pravděpodobně ve středomoří. nebude překvapením, pokud se lidé vzbouří v důsledku nedostatku potravin a přivodí pád slabé vlády, kterou pak nahradí nějaký typ skalní fundamentalistické vlády, jejíž představitelé řeknou: dostaneme krizi pod kontrolu, vyhodíme cizince, uděláme to či ono, vytvoříme pracovní místa. spousta vlád půjde cestou zimbabwe. Doufám, že tímto směrem nezajdou tak daleko, ale tento druh deziluze je podle mě velice pravděpodobný a na konci tohoto procesu budou velké přesuny sil. takže kolektivní aliance, která je z vojenského hlediska stále ještě nejvíce impozantním spojeneckým svazkem, který kdy vznikl, je důležitým pilířem síly, stability a očekávání v bouři, která se nyní okolo nás rozpoutává. tato bouře ještě zdaleka nedosáhla svého vrcholu. než se karta obrátí, situace se politicky ještě významně zhorší. mé závěry jsou tyto: aby uchopilo narušení řádu, jež má neblahý vliv na náš moderní svět, aby ochránilo hodnoty, jež jsou nyní pod tlakem a aby vyjádřilo naše existenciální určení zajistit naši vlastní bezpečnost, musí se nAto geograficky i psychologicky vrátit domů. paradoxem však je, že abychom se vrátili domů, musí Aliance nějakým rozumným způsobem zvítězit v Afghánistánu. Afghánistán je válka severoatlantické aliance. možná je dobře, že tam nAto je, možná nikoliv, ale je tam. A tak tam Aliance musí nějakým způsobem zvítězit a řádným způsobem přispět k uspokojivému výsledku, musí vytvořit daleko důvěryhodnější vojenské kapacity. Ale to sahá k politické vůli, k vedoucím přestavitelům jak v evropě, tak i ve spojených státech, ale také to sahá k daleko pružnějšímu způsobu uvažování o integraci vojenských a civilních kapacit. pro řešení tohoto druhu narušení řádu, o kterém je řeč, se vojenské a civilní kapacity musí používat daleko vynalézavějším způsobem. Žádná aliance nemá jakékoliv historické právo na existenci. každá aliance, jež přežívá, tak činí proto, že se adaptuje. samozřejmě všichni víme, že to není žádná legrace, když je člověku šedesát. není tak špatné, když je vám čtyřicet, ještě se dá žít s tím, že je vám padesát, ale šedesátka už taková legrace není. A když je nám v tomto smyslu šedesát, máme před sebou rozhodnutí, jestli odejít do důchodu a stát se mrzoutem, nebo jestli naopak rozjet novou kariéru a znovu promyslet smysl svého života a to, jak k jeho naplnění můžeme přispět. A já si myslím, že nAto je v současné době v tomto zajímavém bodě šedesátých narozenin. Děkuji vám.

60



pushback in russia, who say that we can run a centralized economy and be successful and that we do not need to open it up in the way that the west thinks is inevitable. That is what the putin/medvedev version of centralized economics is these days. There is a different but comparable view in beijing, which says that china can enter into a world of globalisation, that china can benefit from globalisation without the political concomitant of moving in a liberal democratic direction. They may or may not be right, we do not know, but that is their claim. so two of the great powers push back from this sense that liberal capitalism is somehow inevitable. And their pushback is extremely attractive to some governments in continents like Africa, who suddenly feel, well maybe if there are other models that will help us to develop our economy without having to do what the international monetary fund tell us, without having to listen to the liberals in the west who tell us to reform, who tell us that we must go down their political road; that is a rather attractive message. so my second broad point is that our values are not inevitable. we have again to define our western values. And we have to be clear in our own minds what they are. just as we did in the 1940s, we have to redefine our values; they are not a fact of life. All of that has been made far more important by the global economic crisis, because if anything makes our values look odd to others, it is the fact that the global economic crisis shows our globalised market functioning very badly. it is one of the great ironies of counterterrorism since 2001 that we immediately rushed to shore up our financial markets from attack from the outside. we were worried about terrorists bringing down our financial system from the outside and just look at the harm we have been able to do to ourselves from the inside. madoff has caused losses of somewhere around 50 to 100 billion, he is already twice as effective as osama bin laden. The 9/11 attacks at the very best, or worst, cost the world 50 billion; madoff has done twice that damage already. so our economic model is under attack from ourselves. we have to rethink and reform the values which underpin the model. And that is a big task for us. Thirdly, the third historical reason, why i think nAto should consolidate, and we come here back to nAto. existential force matters, military force does matter in world politics. All of our major international institutions are in trouble and nAto still represents a potential pillar in the storm that is coming. but to be that sort of pillar, it still has to express the rules and the acceptance and the practice of international law which it was built upon. most of all, as other speakers have said, it still has to express the importance of collective commitment. we have got to make Article 5 matter psychologically more than it has in the last ten or twenty years. it means something and it must be seen to mean something. An existential force truly matters again because of the global economic crisis. This is not just a crisis for our economies. This crisis is like an explosion; it is throwing lots of pieces of masonry up into the air. They will come down again, but they will come down in a different place. There will be lots of powershifts at the end of this crisis in two or five years’ time. for instance, many governments will become actually insolvent – it will not be surprising if we see the collapse of governments in many parts of the world, in the middle east, in the mediterranean quite likely. it would not be surprising if food riots force out weak governments which are then replaced by fundamentalist hardline governments of some type who will say: we will control crisis, we will throw out foreigners, we will do this, we will do that, we will create jobs. A lot of governments will go on the trajectory of zimbabwe. i hope they will not go that far that line, but that sort of disillusionment i think is likely and there will be big power shifts at the end of this process. so a collective alliance, which is still militarily the most impressive alliance the world has ever seen, is an important pillar of power and stability and expectation in the storm that is now breaking around us. The storm has not reached its peak by any means yet. it will get much worse politically before it gets better. my conclusions are: to address the disorder that affects our modern world, to safeguard the values which are now under pressure and to express our existential determination to provide for our own security, nAto in a sense both geographically and psychologically has got to come home. but the paradox is that to come home, nAto has got to prevail in some meaningful sense in Afghanistan. Afghanistan is the war that nAto has got. it may or may not be right that it is there but it is. And so nAto has got somehow to prevail and to make a proper contribution to a satisfactory outcome in Afghanistan. it has got to create a much more credible military capacity, back to the soap opera details that we talked about before. but this comes down to political will, it comes to down to leadership both in europe and the united states, and it also comes down to a much more flexible way of thinking about the integration of military and civil capacity. to address the sort of disorder that we are speaking about, military and civil capacities have got to be used in a far more imaginative way. no alliance has some historical right to exist. every alliance that continues to exist must do so because it adapts. of course, we all know it is no fun being sixty. it is not so bad being forty, you can live with being fifty; it is less fun being sixty. And in a sense when we are sixty, we have a decision to make whether to choose to retire and be grumpy, or whether in fact to develop a new career and rethink the meaning of our life and what we can contribute to it. And i think nAto is at that interesting sixtieth birthday point at the moment. Thank you.

61

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Vaira Vīķe-Freiberga, miloš zeman

62



63


Rozšiřování NATO: Ke svobodné a jednotné Evropě Enlarging NATO: Making Europe Whole and Free

65

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


VáclaV haVel je českým spisovatelem a státníkem. Byl jedním ze zakladatelů a prvních mluvčích Charty 77 a vedoucí osobností Sametové revoluce 1989 v Československu. Byl posledním prezidentem Československa (1989–1992) a také prvním prezidentem samostatné České republiky (1993–2003). V úřadu působil celkem 13 let, během nichž se země zásadně proměnila: vstoupila do NATO (1999) a zahájila jednání o členství v Evropské unii, která byla dovršena v roce 2004. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

VáclaV haVel Dámy a pánové, vážení přátelé, tato konference je orientována k budoucnosti severoatlantické aliance. přesto si jako pamětník dovolím připomenout něco z historie. v době takzvané normalizace v letech sedmdesátých a osmdesátých, kdy zde vznikala domácí opozice, takzvaný disent, jsme v okruhu charty 77 samozřejmě hodně přemýšleli o budoucím zajištění naší bezpečnosti pro případ, že se změní politické poměry. vedli jsme o tom časté diskuze s mírovými hnutími ze západu a později i se západními politiky. A tehdy existovala myšlenka, že zhroutí-li se komunismus, železná opona a varšavská smlouva bude rozpuštěna jako nástroj sovětské hegemonie, pak pravděpodobně Aliance ztratí smysl ve své dnešní nebo tehdejší podobě a vznikne nějaká nová celoevropská bezpečnostní struktura propojená s Amerikou, ale odlišná od Aliance. ta myšlenka se objevovala nikoliv pouze mezi nějakými levičáky či disidenty, ale například i mezi americkými pravicovými politiky. ukázala se ale jako nepřípadná, nevhodná už koncem 80. let. protože všichni pochopili, že nemá cenu za drahé peníze budovat něco nového na zelené louce, když tu existuje fungující struktura, která je založená na přesně těch hodnotách, k nimž se budeme i my hlásit, nebo k nimž se hlásíme. A tak už koncem 80. let a počátkem let 90. vznikla a byla formulována naše ambice stát se členy severoatlantické aliance, která by se po pádu železné opony jenom příslušně transformovala s ohledem na své nové poslání, na nový druh hrozeb či nebezpečí. proces přípravy rozšiřování Aliance byl dlouhý a nebyl vůbec jednoduchý. Aliance pochopitelně byla opatrná, protože ještě nedávno se jakési stoprocentní či 99% většině v těch nových evropských demokraciích zdálo, že je těší jsoucí stav věcí, že prostě k imperialistickému západu, jehož symbolem a ztělesněním je právě nAto, patřit nechtějí. náhle se otevřít těmto podivným, ještě nezralým demokraciím, kde se dostali k moci různé garnitury umělců, rockových zpěváků, historiků, nebylo jednoduché ani pro Alianci. budilo určitou nedůvěru, nejistotu, proč Aliance má náhle otevřít všechna svá tajemství a vojenské plány a strategické dokumenty těmto neznámým a neprobádaným garniturám, které reprezentovaly nové demokracie. Čili jakési rozpaky, nedůvěra, pochybnosti či tendence odkládat to, byly jak na straně starých demokracií Aliance, tak i na straně domácího obyvatelstva. po těch desítiletích propagandy byli lidé přece jen opatrní na to, aby řekli: my chceme být členy severoatlantické aliance. to nebyla myšlenka nijak samozřejmě a obecně sdílená veřejností. to znamená, že ten proces opravdu nebyl jednoduchý. stálo to mnoho a mnoho jednání a přesvědčování, ale nakonec to dopadlo dobře. nejprve se staly členy tři země středoevropské – my společně s polskem a maďarskem – a posléze další země, jimž bylo nabídnuto členství zde v praze na summitu Aliance v roce 2002. jedním z mnoha argumentů, které jsme užívali, když jsme prosazovali ideu nejen našeho členství, ale vůbec ideu rozšiřování Aliance směrem za bývalou železnou oponu, byla otázka: jaká je alternativa? představme si, že Aliance se uzavře a nebude se chtít dále otevírat. co to znamená? to znamená, že přeci jen existuje železná opona dál. Že tu je jakási psychologická bariéra. to znamená samozřejmě, že se nebude rozšiřovat ani eu. já si myslím, že bez rozšíření Aliance, které tomu předcházelo, by se evropská unie nerozšířila. A ptali jsme se: jaká je alternativa, nebudou-li tyto země členy Aliance a tudíž později členy eu, co se v nich stane? s největší pravděpodobností se začnou dostávat k moci různí nacionalističtí, populističtí politici, abych jmenoval, uvedu jako příklad miloševiče, tudjmana. v našich zemích by to pravděpodobně nebyli lidé tohoto sporného formátu, ale přeci jen by to otvíralo možnost takovýchto režimů, které by argumentovaly tím: vidíte, západ nás nechce, musíme si poradit sami, a musíme se obrátit jinam, však my můžeme mít jiné

66


Achievements, chAllenges, prospects Special Address by Václav Havel VáclaV haVel is a Czech writer and statesman. He was one of the founders and first spokesmen for Charter 77 and leading figure of the Velvet Revolution of 1989 in the Czechoslovakia. He was the last President of Czechoslovakia (1989 – 1992) and the first President of the Czech Republic (1993 – 2003). He spent a total of thirteen years in office during which his country changed profoundly: it joined NATO (in 1999) and began negotiations for membership in the European Union, which was completed in 2004.

VáclaV haVel ladies and gentlemen, Dear friends, This conference is focused towards the future of the north Atlantic treaty organisation. nevertheless, as an eyewitness, let me recall something from the history. in the era of so-called normalisation in 1970s and 1980s, when home opposition was in the process of forming, so-called dissent, we the circle around charter 77 naturally thought intensively about future assurance of our security in case our political circumstances would change. we held frequent discussions about that with peace movements from the west and later on with western politicians as well. The idea existed then, that if communism collapses together with the iron curtain and the warsaw treaty be dissolved as a vehicle of soviet hegemony, then there would be no sense for Alliance to exist in today’s or then shape and a new europe-wide structure would emerge, interlinked with America, but different to nAto. This idea occurred not only among some leftists or dissidents, but also among u.s. rightist statesmen and the like. The idea turned out to be inappropriate, unfit already at the end of 1980s. because everybody realised that there is no point in building something from scratch for dear money, while there is an effective structure in existence, based exactly on values that we would acknowledge or we honour. And so already at the end of 1980s or beginning of 1990s, ambition of ours came into being and was formulated to become a member of the north Atlantic treaty organisation, which would only transform after the fall of iron curtain in an adequate manner with respect to its new missions to face new types of threats and dangers. The process of nAto enlargement was long and was not easy at all. The Alliance was, of course, cautious. because just shortly before, it had seemed that some onehundred or ninety-nine percent support is given to the state of affairs in those new european democracies and that they simply had not wanted to belong to the imperialist west whose symbol and embodiment was nAto. to open up suddenly to these strange and not mature yet democracies, where various sets of artists, rock singers, historians rose to power was neither easy for nAto. it simply arouse sort of distrust, uncertainty, why the Alliance would at once need to open all its secrets and military plans and strategic documents to these strange and unexplored teams of people representing those new democracies. so sort of embarrassment, distrust, scepticism or tendencies to delay it were present both on the part of old nAto democracies and on the part of domestic populations. After decades of propaganda, people were yet too cautious to say that they wanted to become members of the north Atlantic treaty organisation. That was an idea not naturally and commonly shared by the public. That is to say that the process was truly not easy at all. it took many and many meetings, discussions and much persuasion, but it took a good end after all. first, three central european countries, us together with poland and hungary, became members, and then other countries that were offered membership here in prague at the nAto summit in 2002. one of the many arguments we used to promote the idea of not only our membership, but the very idea of nAto’s enlargement beyond the defunct iron curtain, one of the many arguments we used was the question what was the alternative? imagine that nAto would have closed and would not like to open any more. what would it mean? That would have meant that the iron curtain would have continued to exist despite everything. That there would be a sort of mental barrier. of course, that would have meant that the eu would enlarge neither. The eu would have probably not enlarged, i think, had it not been for nAto enlargement that preceded it. And we asked: what was the alternative, if these countries will not become nAto nations and consequently later eu member states, what would happen

67

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

spojence. A znamenalo by to vládu tvrdé ruky. Argumentovali jsme rovněž tím, jak strašně drahé by bylo udržovat všechny vojenské potenciály v případě, že takovýmto způsobem by zůstávala evropa – byť jen takzvaně psychologicky – rozdělena. kolik se ušetří tím, že se Aliance rozšíří. nakonec to všichni pochopili a stali jsme se členy. tolik moje vzpomínka pamětníka. A teď malá poznámka k budoucnosti Aliance. bude to poznámka velmi obecná. pakliže tu myšlenku už z mých úst někdo slyšel, omlouvám se, ale je to znamením, že si myslím stále totéž. já se domnívám, že organizace, jako je severoatlantická aliance či evropská unie, jsou založeny na určitých hodnotách. ty hodnoty jsou jejich základní charakteristika. Ale není to charakteristika jediná. existuje i charakteristika místopisná, geografická. tato nadnárodní společenství rozmanitého typu musí vědět, kde začínají a kde končí. musí se zavčas jasně deklarovat i geograficky. jak víme z historie, většina konfliktů mezi národy vzniká tam, kde jsou sporné a rozostřené hranice. to znamená, že jedním z předpokladů dobrého partnerství s jinými entitami, jedním z předpokladů spolupráce na principu rovnosti je, pakliže mají všichni jasně od začátku řečeno, odkud kam sahají. hodnoty severoatlantické aliance sdílí mnoho států, například nový zéland, ale nikoho nenapadne, že by měl být členem Aliance. prostě leží v jiném koutě světa, zeměkoule. to znamená, že by měla být prosazována a měla by se znovu a znovu připomínat a stát samozřejmou i geografická dimenze rozšiřování. Aliance by měla mít velmi silné partnerské vztahy s různými jinými entitami, jinými subjekty, ale zároveň by měla znát svou vlastní identitu a osvojit si myšlenku, že členství v ní neznamená, že jsme někým lepším a že ostatní jsou méně hodnotní. mezinárodní společenství a spolupráce musí být založeny na naprosté rovnosti a rovnost je i mezi různými regionálními svazky, uskupeními a soustátími. A rovnost je možná tehdy, pakliže se samy nejprve i geograficky vymezí, aby nevznikl problém rozptýlených neurčitých hranic. vážení přátelé, přeji vaší konferenci úspěch.

68


Achievements, chAllenges, prospects Special Address by Václav Havel

to them? most probably, various nationalist or populist politicians would seize power, with milosevic and tudjman to name as examples. in our countries, it would probably not be people of such dubious reputation, but it would anyway open a window of opportunity for such regimes that would say to the people: you see the west does not want us, we need to manage on our own and we need to turn elsewhere, mind you we may have other allies and that would mean the rule of callous hand. we also used the argument how terribly costly it would be to maintain all military potentials in the instance that europe remained divided, although so to say mentally. how much would also be sparred through nAto’s enlargement? At the end, everybody realised that, and we became members. That is an eyewitness’ memory. And now a brief remark on the future of the Alliance. it will be a very general remark. if anybody already heard me saying this, excuse me, but it is a sign of me being consistent in my thinking. i believe that organisations such as the north Atlantic Alliance or the eu are based on certain values. Those values form their fundamental characteristics. but it is not the only characteristics. There is also a geographic characteristics. These super-national communities of various kinds must know where they begin and where they end. They must unambiguously declare themselves, including geographically, in an early manner. As we know from history, most of conflicts among nations emerge on disputable and blurred boundaries. That means that one of the preconditions of a good partnership with other entities, one of the requisites for some cooperation on principle of equality is when everybody is clear from the very beginning in the limits of where they reach. values of the north Atlantic treaty organisation are shared by many nations, for example new zealand, but it occurs to no one that new zealand should become a nAto member. They simple are in different corner of the world, some place else on the globe. This is to say that the geographic dimension of enlargement should be promoted and mentioned again and again and become natural. The nAto Alliance should have very strong partnerships with various other entities. but at the same time, it should know its own identity and embrace or expand on the idea that nAto membership does not mean that we are somehow better and the others are of a lower value. The international community and cooperation must be based on complete equitability, including equality among various regional alliances, formations and groupings. equality is only possible when they geographically define themselves to prevent the problem of blurred undefined borders from occurring. Dear friends, the best of luck to your conference.

69

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Rozšiřování NATO: Ke svobodné a jednotné Evropě

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


alexandr Vondra je místopředsedou vlády pro evropské záležitosti (od ledna 2007) a senátorem za ODS. Vystudoval geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V 90. letech působil jako zahraničně-politický poradce prezidenta Václava Havla a jako 1. náměstek ministra zahraničních věcí. V letech 1997–2001 byl velvyslancem České republiky v USA, následně v letech 2001–2002 vládním zmocněncem pro přípravu summitu NATO v Praze. Od září 2006 do ledna 2007 byl ministrem zahraničních věcí České republiky. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

alexandr Vondra Dobrý den pane prezidente, dobrý den vážení hosté, dámy a pánové, byl jsem požádán, abych se ujal moderování tohoto excelentního panelu, který by se měl podívat na rozšíření Aliance v celé historické perspektivě z pohledu lidí, kteří se podíleli na tom, že nAto otevřelo své dveře v 90. letech novým členským zemím. lidí, kteří u toho také významně figurovali a leccos si pamatují a mohou nám tudíž zprostředkovat své zkušenosti tak, abychom se rozhodovali i v budoucnosti stejně správně, jako jsme se správně uměli rozhodnout v 90. letech. ten dnešní den je samozřejmě zvláštní. na jednu stranu dává prostor k určitému zamyšlení v prostorách valdštejnského sálu. valdštejn byl významný vojevůdce v této zemi, asi vůbec nejvýznamnější. z druhé strany je to typický den českého předsednictví. Dnes se v praze scházejí ministři obrany členských států eu, je tu generální tajemník Aliance, vrchní velitel spojeneckých sil Aliance, je tu komisařka pro zemědělství na velké konferenci o společné zemědělské politice, kterou přijelo navštívit asi 5 000 farmářů z celé evropy s tím, že chtějí říct svůj názor. také je tu turecký vyjednavač pro budoucí turecké členství v eu, je tady prokurátor mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou jugoslávii serge brammerts a je tu lucemburský ministerský předseda jean claude junker. to jen tak na ukázku, co všechno musíme během 24 hodin denně absolvovat a ještě mít pak prostor se v klidu posadit a zamyslet se nad minulostí a zároveň nad budoucností. myslím si, že organizátoři měli velmi šťastnou ruku s tím, koho se podařilo pozvat na tuto diskuzi. václav havel, jako muž, který se asi vůbec nejvíc zasloužil o to, že se západní státy rozhodly otevřít dveře Aliance, je tu doprovázen čtyřmi lidmi, kteří myslím v celé hloubce dávají nahlédnout tomu historickému rozměru. vaira vīķe-freiberga – lotyšská prezidentka v letech 1999 až 2007 – byla jednou z velkých hvězd pražského summitu nAto, který tady v roce 2002 hostil pan prezident václav havel a kdy se rozhodlo o největším rozšíření Aliance v celé její historii. je tu zároveň jako dáma, která reprezentuje řekněme „pobaltské křídlo“. vzpomeňme si jen, jak bylo obtížné přesvědčit všechny pochybovače o tom, že když se Aliance rozšíří o pobaltské státy, nevyvolá to žádné zemětřesení ve vztazích s ruskem. zároveň je to dáma, která vždycky dokázala na mezinárodním kolbišti – také díky vzdělání, které nabyla v kanadě – vystupovat velmi razantně a srozumitelně. máme tu bývalého českého ministerského předsedu miloše zemana – člověka, který sjednotil českou sociální demokracii a pozvedl ji na respektovanou, klíčovou stranu českého politického spektra. muže, který vedl českou vládu jak v poslední fázi, když se rozhodovalo o ratifikaci první vlny rozšíření nAto v 90. letech, tak v první nelehké zkoušce, která byla skutečným testem v ohni, to znamená v angažmá Aliance v kosovu a v bývalé jugoslávii. máme tu jako hosta také solomona passyho, člověka, který sloužil v letech 2001–2005 jako bulharský ministr zahraničních věcí a pod jehož mandátem bylo i bulharsko přizváno do severoatlantické aliance. solomon passy je člověk, který v bulharsku, jež možná nemělo tak silné tradice atlantismu jako polsko nebo jiné země střední a východní evropy, byl právě jedním z prvních propagátorů toho, že evropa a Amerika i po konci studené války musí pracovat dál společně a ve vzájemné souhře. A konečně, při cestě do minulosti tu máme i gézu jeszenszkého, nyní profesora na Americko-maďarském kolegiu, ale i velmi známého a respektovaného ministra zahraničních věcí v době, kdy maďarsko bylo zřejmě – pokud si všichni dobře vzpomínáme – zemí, která jako první otevřela otázku členství v severoatlantické alianci. Čili géza jeszenszky, je člověk, který spolu s mnoha lidmi z prahy a z varšavy – někteří tady dnes sedí: vidím jiřího Dienstbiera, jeho bývalého kolegu, vidím petra pitharta, václava havla – stál u zrodu visegrádské spolupráce jako nástroje bližšího porozumění mezi zeměmi střední a východní evropy. A toto

70


Achievements, chAllenges, prospects Enlarging NATO: Making Europe Whole and Free alexandr Vondra is a Deputy Prime Minister of the Government of the Czech Republic (since January 2007) and a Senator for Civic Democrats (ODS). He graduated from the Charles University. In 1990s he worked as a Foreign Policy Advisor for President Václav Havel and the First Deputy Minister of Foreign Affairs. He was the Ambassador of the Czech Republic to the USA (1997–2001), then he was the Head of the Prague NATO Summit Organization Office. From September 2006 to January 2007 he was the Minister for Foreign Affairs of the Czech Republic.

alexandr Vondra good afternoon, mr. president, good afternoon distinguished guests, ladies and gentlemen, i was asked to assume moderating this excellent panel that is to take a look at the enlargement of the north Atlantic Alliance from the whole historical perspective from the viewpoint of people who were largely involved in that nAto opened its door to new member countries in 1990s. people that played a major role in that and remember quite a lot and may convey their experience to us so that we would do our decision-making right in the future as well as we did our right decisions back in 1990s. of course, today is a special day. on one hand, it invites to a reflection in the premises of this wallenstein hall. Albrecht wallenstein was a prominent military leader in our country, perhaps the most important one. on the other hand, this is a typical day of the czech presidency. today, eu member states Defence ministers are gathering in prague, we have nAto secretary general here, supreme Allied commander europe, the eu commissioner for Agriculture is also here in a large conference on common Agricultural policy, with outside attendance of about 5,000 farmers from all around europe willing to voice their opinions, there is a turkish negotiator for future membership of turkey in the eu on visit here, we have prosecutor of the international crime tribunal for former yugoslavia, mr. serge brammerts, and the luxembourg prime minister jean claude juncker. That is just to show what we need to manage in 24 hours a day and then, in addition to that, to have some time and space to sit down for a while and contemplate the past and the future at the same time. i believe the conference organisers were very lucky with those they managed to invite to this discussion. václav havel as a man who perhaps deserves to be most credited with the fact that the western countries decided to open the door of the Alliance, is accompanied here with four people who i believe open the genuine depth of the historic dimension. vaira vīķe freiberga, the president of latvia in 1999–2007, was one of the shining stars of the prague nAto summit, hosted by president václav havel here in 2002, which saw the decision on taken on what was the biggest enlargement of the Alliance in its history. she is also here as a lady representing, let us say, the ”baltic wing”. just recall how difficult it was to persuade all those doubters that if nAto would enlarge into baltic states, that it would not produce any earthquake with relations with russia. At the same time, she is a lady who always managed in the international arena, including thanks to education she gained in canada, to act in a very straightforward and comprehensive manner. we also have here the former czech prime minister, miloš zeman, a man who unified the czech social democratic party and brought it up into the position of a respected, key party of the czech political spectrum. A man who led the czech cabinet both in the final stage as the decisions were about to be made on ratifying the first wave of nAto’s enlargement in 1990s, and, at the same time, as a man, who led the czech cabinet in the first uneasy test, which was a true test of fire, that is the Alliance’s engagement in kosovo and former yugoslavia. As a guest, we also have here solomon passy, a man who served as the foreign minister of bulgaria in 2001–2005 and, under whose mandate bulgaria was invited to the north Atlantic treaty organisation. solomon passy is a man who, in bulgaria, which perhaps did not have such strong traditions of Atlantism as opposed to countries such as poland or other central and eastern european countries, was indeed one of the first individuals to promote that europe and America, following the end of the cold war, must proceed jointly and in concert. And finally, on our history trip, we have geza jeszenszky here, who today is a professor in an American-hungarian college, but a very well-known and respected minister of foreign affairs in times when hugary was perhaps, as we all remember well,

71

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

bližší porozumění a vzájemná spolupráce zásadním způsobem umožnily, aby požadavku, aby se Aliance otevřela, který měl svou geopolitickou, ale také svou morální dimenzi, bylo postupně vyslyšeno jak ve spojených státech, kde to bylo naprosto zásadní, tak posléze i ve všech příslušných západoevropských zemích. tím končím své úvodní slovo a předávám mikrofon. začneme samozřejmě dámou čili paní vīķe-freibergu – prosím, aby se ujala nyní slova.

72


Achievements, chAllenges, prospects Enlarging NATO: Making Europe Whole and Free

the country that first opened the issue of membership in the north Atlantic Alliance. so – geza jeszenszky, a man, who with many other individuals from prague and warsaw, some of them are amongst us today, i can see jiří Dienstbier, a former colleague of his, petr pithart, václav havel, who were at the birth of viszegrad cooperation as a vehicle of closer understanding among nations of central and eastern europe. And this closer understanding and mutual cooperation made it possible for our demand that nAto would open up, which had its own geopolitical dimension as well as moral dimension, to be eventually accommodated both in the united states, where it was absolutely crucial, and then in all relevant west european countries. This concludes my opening remarks and i hand over the microphone. we will naturally start with the lady, mrs. vīķe-freiberga, please, the floor is yours.

73

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


Vaira Vīķe-Freiberga byla po dvě volební období prezidentkou Lotyšska (1999–2003, 2003–2007). Po dokončení postgraduálních studií psychologie na McGill University působila jako profesorka na Montrealské univerzitě. Pracovala ve vysokých funkcích v mnoha poradních orgánech a organizacích. Od roku 1999 byla členkou Council of Women World Leaders a zaměřila se na zahraniční politiku jako na svoji hlavní aktivitu. Mezi nejdůležitějšími úspěchy patří její role při zajišťování lotyšského členství v NATO a EU. V roce 2007 byla jmenována viceprezidentkou The Reflection Group zabývající se dlouhodobou budoucností EU. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Vaira Vīķe-freIBerga Dámy a pánové, nejdříve bych ráda poblahopřála České republice k tomu, že byla mezi třemi zeměmi, které prolomily ledy a skutečně ukázaly severoatlantické alianci a celému světu, že se evropa změnila, že železná opona vzala navždy za své, že žijeme v jiném světě. ten svět samozřejmě pro polovinu evropy začal již o padesát let dříve s koncem 2. světové války. s blížícím se 60. výročím založení severoatlantické aliance si dovolím krátké zamyšlení nad situací, ve které se Aliance zrodila. nezjevila se jako Athéna ze zahřmění Diova, vzešla z nejkrvavějšího konfliktu v evropských dějinách a v jediném spojeneckém společenství sjednotila země, které krátce předtím proti sobě krutě a krvavě bojovaly. zamysleme se nad tím, že západní německo mělo být ve stejném spojeneckém svazku s francií, belgií, nizozemím a norskem, které jen o několik let předtím okupovalo, či s velkou británií, kterou bombardovalo. Že se západní německo – země, jež prohrála válku, byla ponížena, zmrzačena, rozpůlena vedví – mělo stát spojencem a partnerem zemí, které nyní tvoří západní evropu. A proč? proč se ze zemí, které ještě před několika lety byly hořkými nepřáteli, měli stát přátelé a spojenci, zatímco spojenecká velmoc z 2. světové války se stala protivníkem a zůstala jím až do konce studené války? velice jednoduše: kvůli hodnotám a principům, které si dané země zvolily. principy severoatlantické aliance už od doby jejího vzniku spočívají v úctě ke svobodě, demokracii, lidským právům a zákonnosti. tedy k přesnému opaku toho, co komunistická doktrína a určitě nejprve stalinské a později následující sovětské vlády zavedly nejen ve své zemi, ale také v zemích, které okupovaly po první či druhé světové válce – za všechny jmenujme Československo, maďarsko a polsko – a které silou vtáhly do sféry svého vlivu. moje generace si stále ještě pamatuje povstání v roce 1956 v maďarsku. lidé v maďarsku tehdy protestovali proti režimu, který jim byl vnucen. rozdrtily je sovětské tanky. pamatujeme si rok 1968 v praze a pamatujeme si, jak také toto povstání bylo rozdrceno sovětskými tanky. lotyšsko, litvu a estonsko rozdrtily sovětské tanky nejprve v roce 1940 a pak opět v roce 1945. nebyl to imaginární odpor mezi dvěma tábory, jak se o tom dnes někteří snaží hovořit. nebyla to hra – byla to věc života a smrti. byla to otázka života ve svobodě a lidské důstojnosti nebo – jako v mojí zemi – rizika, že člověk přijde o vše, bude mučen, deportován a vše, čeho si vážil, bude zničeno před jeho očima. A že budeš ponižován a budou tě učit, že tví umělci neumí malovat, tví hudebníci neví, jak skládat hudbu, a že tví spisovatelé by se měli stát inženýry lidských duší ve službách komunistické strany. v tom byl rozdíl mezi jedním a druhým blokem. když se nakonec po dlouhé době komunistický blok zhroutil svou vlastní vahou, kvůli své neschopnosti, kvůli svým nedostatkům, tak měly do té doby utlačované země před sebou svobodnou volbu. lidé v rusku si mohli svobodně vybrat, lidé v pobaltí si mohli svobodně vybrat, Československo si mohlo svobodně vybrat – například rozdělení do dvou přátelských, ale rozdílných zemí. všichni jsme si mohli vybrat. chtěla bych poděkovat všem, kdo měli výhodu a privilegium svobody před námi, za jejich otevřenost a pochopení v tom, že nás vzali do svého společenství. ty první tři země představovaly svým způsobem zkoušku, zdali spadne nebe, zdali dojde ke 3. světové válce, zdali se ruska a jeho vedoucích představitelů zmocní záchvat a začne jim téci z úst pěna, anebo jestli se svět bude dále ubírat tak jako předtím a severoatlantická aliance získá nové území bezpečnosti, svobody a demokracie a svoboda v evropě udělá krok dále za hranice, kde byla předtím omezená. možnost stát se součástí Aliance pro nás znamenala hodně. hodně jste o tom už slyšeli a my bychom o tom mohli vyprávět ještě déle, co příprava na členství pro nové členské země znamenala, co to pro nás

74


Achievements, chAllenges, prospects Enlarging NATO: Making Europe Whole and Free Vaira Vīķe-Freiberga was the President of Latvia (1999 – 2003, 2003 – 2007). After finishing her postgraduate studies of psychology at the McGill University she worked as a professor at the University of Montreal. She served on many councils and organizations in high positions. She has been a Member of the Council of Women World Leaders since 1999 and made foreign policy her main area of activity. Among the most important achievements is her role in securing the NATO and the EU membership for Latvia. In 2007 she was appointed a Vice-President of the Reflection Group on the long-term future of the EU.

Vaira Vīķe-freIBerga ladies and gentlemen, i would like to start up by congratulating the czech republic on being among the three, who broke the ice and actually showed to the Alliance and to the world, that europe was not the same, that the iron curtain was gone forever and that we were living in a different world. That world, of course, had started really for a half of europe already half a century before that, at the end of the world war ii. And as we are approaching the 60th anniversary of the north Atlantic treaty Alliance, think back for a moment as to the kind of situation the Alliance was born in. it did not spring like Athena from a growl of zeus, it came out of the bloodiest conflict in european history and it united, within the fold of the same Alliance, countries that very shortly before had been bitterly and bloodily fighting each other. Think for a moment that west germany should be in the same alliance with france, with belgium, the netherlands and norway which it had occupied just a few years before, great britain that it had been bombarding. That west germany in a country as such, defeated in the war, humiliated, mutilated, cut in a half, should become an Ally and partner of what is now western europe. And why? why could bitter enemies of just a few years before turn into friends and allies, whereas a great force that has been an Ally in world war ii was now the enemy and was to remain such until the end of the cold war? very simply: because of the values and principles that each had chosen to follow. And the principles of the nAto Alliance, right from its creation, were those of respecting freedom, democracy, human rights and the rule of law. The very contrary what communist doctrine and certainly at first stalinists and later the subsequent soviet governments imposed not just in their own country, but on those countries that they had occupied after either the world war i or after world war ii, all those like czechoslovakia, hungary and poland, which they had forcefully drawn into their sphere of influence. Those of my generation still remember the uprising 1956 in hungary. The people of hungary were protesting against the regime imposed on them. They were crushed by soviet tanks. we remember 1968 in prague and we remember how that uprising was crushed by soviet tanks. latvia, lithuania and estonia were crushed by soviet tanks first in 1940 and then again in 1945. it was not an imaginary opposition between two camps as some today seem to talk about it. it was not a game; it was a matter of life and death. it was a matter of living in a freedom and human dignity or risking, as in my country, losing everything, being tortured, deported and seeing everything that you valued destroyed in front of your own eyes. And being humiliated and being taught that your artists did not know how to paint, your musicians did not know how to compose music and that your writers should become engineers of souls for the communist party. That was the difference between one block and the other. when finally at long last the communist block collapsed of its own weight, of its inefficiency, of its deficiencies, then finally the countries that had been oppressed now had a free choice. The russian people had a free choice, the baltic countries had a free choice, czechoslovakia had a free choice, among which was splitting up into two friendly, but different countries. we all had choices. i would like to thank all those who had the advantage and privilege of freedom before us for their openness and their understanding in taking us into the fold. first, the three was a sort of test-case to see whether the sky would fall down, whether we would have world war iii, whether russia and its leaders would fall down in a fit and start foaming at the mouth or whether the world would go on as it had before and the nAto alliance would gain a new territory of safety and freedom and democracy. And freedom in europe would move a step

75

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

od té doby znamená. Ale nyní jsme již prošli dveřmi dovnitř. myslím si, že by bylo téměř neslušné, kdybychom řekli: nu, když jsme teď v bezpečí uvnitř, zamkněme dveře, zůstaňme v bezpečí a zajistěme, aby se už dovnitř nikdo další nedostal. Domnívám se, že to, co řekl dopoledne bruce jackson, nadále platí se stejnou vahou jako v době, kdy podporoval dřívější kola rozšíření, kdy přistupovala moje země, nebo tu vlnu, ve které vstoupila do Aliance Česká republika. Domnívám se, že musíme zůstat otevření těm, kdo se přihlásí ke stejným hodnotám založeným na svobodě, bezpečnosti, míru a demokracii a kdo z vlastní vůle a z vlastní touhy bude chtít spolupracovat s ostatními na vytváření společného prostoru bezpečnosti pro nás všechny. tedy těm, kdo do něj budou chtít přispívat a kdo z něj samozřejmě budou chtít mít i užitek. my jsme museli projít poměrně náročným přípravným procesem. s naší revolucí pokračujeme i v této vyjímečně těžké době. Domnívám se, že Aliance, západní svět jako celek a svobodný a demokratický svět jako celek, nyní čelí naprosto odlišnému nebezpečí, než jsme před dvaceti lety při pádu komunismu vnímali. Doufám, že nebudeme svědky zhroucení tržní ekonomiky a imploze, naprostého zhroucení jejího finančního systému. v mé zemi jsme se po generace těšili, že jednou přijde den a my budeme žít svobodně. Doufám, že nyní, když tomu tak skutečně je, budeme moci i nadále žít ve svobodě, míru a bezpečí a doufejme docela brzy také opět v prosperitě. velice vám děkuji.

76



forward beyond the borders where it had been confined before. we who have had the benefit of being included in the Alliance and you have heard a lot about it and we could talk a lot more about it, what preparing for the Alliance has meant for the new member countries, what it has meant for us since; but we are now inside the door. i think it would almost indecent for us to say: oh, that we are now all safely in, let us lock the door, let us remain safely inside and let us make sure that nobody else comes in again. i think what bruce jackson was saying this morning remains as pertinent as when he was supporting earlier enlargements, the one that my country was in, the one that the czech republic was in. i think we have to remain open to all those who subscribe to the same values of freedom, security, peace and democracy and who willingly, of their own desire, wish to collaborate with others in creating a common space of safety and security for us all. who wish to contribute to it, who wish to, of course, benefit from it. we ourselves had to go through quite a serious process of preparation. we are continuing our revolution even in these extraordinarily difficult times. i think the Alliance and the western world as a whole and the free and democratic world as a whole is now facing with a completely different danger than that we saw in the collapse of communism these nearly twenty years ago. i hope we are not going to witness the collapse of the free market economy and the implosion, a total implosion of its financial system. we had been looking forward in my country for generations to having freedom at last. i hope now that we have it we will also be able to have not just continued freedom, also continued peace and security, and hopefully pretty soon again prosperity. Thank you very much.

77

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


miloš zeman je bývalým českým premiérem (1998–2002). Byl členem a předsedou České strany sociálnědemokratické (1993–2001) a od roku 1996 do roku 1998 předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Transformoval slabou Českou stranu sociálnědemokratickou na jednu z hlavních politických stran. V roce 2003 kandidoval na funkci prezidenta České republiky. V roce 2007 z ČSSD vystoupil. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

miloš zeman Dámy a pánové, děkuji za pozvání na vaši konferenci. rád jsem toto pozvání přijal a jako obvykle vás nezklamu – některé z vás zdvihnu ze židle svými provokativními názory. chtěl bych říci, že pokud jde o vstup České republiky do nAto, jsem velice potěšen, že dnes po deseti letech po tomto vstupu podle průzkumů veřejného mínění – třebaže k nim mám jisté výhrady – 76 % českých občanů tento vstup podporuje. A úloha prognostiků, a to byla moje bývalá profese předtím, než jsem se stal politikem, není reagovat na momentální průzkumy veřejného mínění, ale odhadnout, jaký bude průzkum v tomto případě za deset let. Dovolte mi, abych na okamžik u své bývalé profese prognostika zůstal. základní školy prognostiky jsou dvě. ta první operuje s takzvanými kanonickými variacemi nebo projekcí bez překvapení, říká se tomu surprise-free projections. ta druhá operuje nikoliv se setrvačností vývoje, ale se změnami. A já, když jsem dnes dopoledne poslouchal některé vystupující, zejména na téma rozšíření nAto, jsem si uvědomil, že i zde, třebaže většina vystupujících nemá žádnou prognostickou kvalifikaci, se nevědomky tomuto rozdělení do dvou škol podřídila. co tím mám konkrétně na mysli? nAto bylo desítky let budováno jako nástroj obrany proti totalitárnímu režimu v sssr. A bylo to naprosto v pořádku. sssr se rozpadl. A se všemi výhradami, a mnozí z nás včetně mě tyto výhrady mají, nemůžeme tvrdit, že dnešní ruská federace je totalitární režim. nicméně přesto vše ona projekce bez překvapení či ony kanonické variace pokračují v onom setrvačném trendu spočívajícím v tom, že hlavní nepřítel nAto je ruská federace. Četl jsem ruský deník Anny politkovské, která byla nedávno zavražděna, a plně sdílím výhrady vůči autokratickým a dalším prvkům. mimochodem ruská federace ve své tisícileté historii měla pouze sedm měsíců demokracie – od března 1917 do října 1917. Ale v každém případě platí, že mně ona setrvačnost onoho protivníka, ona intelektuální pohodlnost, která se v této setrvačnosti projevuje, protože nemusíme vymýšlet protivníka nového, připadá poněkud infantilní a poněkud neinteligentní. nabízím vám jiné paradigma. paradigma, které spočívá v tom, že po rozpadu bipolárního světa a po skončení studené války a pádu železné opony bychom se měli ptát, zda nAto nemá jiného protivníka. A nabízím vám odpověď na tuto otázku. podle mého názoru je novým protivníkem nAto mezinárodní – chcete-li světový – terorismus. A ruská federace, jakkoliv můžeme mít výhrady vůči jejím konkrétním krokům, se dokonce může stát z hlediska svých vlastních národních zájmů objektivním strategickým spojencem v boji proti tomuto terorismu. Dovolte mi, abych tuto myšlenku ilustroval na několika málo konkrétních případech. když za mé vlády Česká republika vstupovala do nAto a rusové proti tomu protestovali, odpověděl jsem jim: nic vám do toho není. podporoval jsem, paní prezidentko, vstup pobaltských zemí do nAto, protože jsem byl hluboce přesvědčen, že pobaltské země vzdor některým sporům o jazykové zákony mají v zásadě demokratickou strukturu. na druhé straně bych vám chtěl položit velmi provokativní otázku. přátelé, ruská federace protestuje proti vstupu ukrajiny a gruzie do nAto. já si myslím, že bychom vstup každé jednotlivé země měli posuzovat podle toho, jaká ta země je, a nikoliv podle toho, kdo proti tomu protestuje, nebo naopak, kdo s tím souhlasí. A moje provokativní otázka zní takto: opravdu chcete v nAto zemi vedenou prezidentem, který prohlásil, že jeho dvěma politickými hrdiny jsou josip visarionovič stalin a lavrentin berija? prezidentem, který byl ještě před dvěma lety kritizován za potlačování opozice a za potlačování nezávislých médií? opravdu chcete v nAto zemi, kde dvě až tři smečky bojují o výnos z tranzitních poplatků za zemní plyn, zemi, která nedokáže dodržet elementární dohody? opravdu

78


Achievements, chAllenges, prospects Enlarging NATO: Making Europe Whole and Free miloš zeman is former Czech Prime Minister (1998 – 2002). He was a member and leader of the Czech Social Democratic Party (1993 – 2001) and the Chairman of the Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic (1996–1998). He transformed a weak Czech Social Democratic Party into one of the country‘s major parties. In 2003 he was a candidate for Czech President. In 2007 he left the ČSSD party.

miloš zeman ladies and gentlemen, thank you for inviting me to your conference. i was glad to accept the invitation and, as usual, i will not disappoint you – i will raise some of you from your chairs with my provocative opinions. i would like to say that as far as the czech republic’s accession to nAto is concerned, it is my pleasure that with one decade after the accession, in opinion polls, although i do have some reservations on them, seventy-six percent of czech citizens support the accession. And the role of prognosticator, which had been my previous profession before i became a politician, is not to respond to public opinion polls of the time, but to forecast, what the poll will look like ten years on in this case. let me stay for moment with my former profession of prognosticator. There are two essential schools of forecasting. The first one operates on so-called canonical variations or what is called surprise-free projections, while the other one operates not with inertia of development, but with changes. having listened to some of the speakers in the morning, especially on nAto enlargement, i realised that here as well, although majority of speakers do not have any qualification in prognostications, they unknowingly followed this division into two schools. what i am alluding to specifically? for decades, nAto had been built as a vehicle of defence against totalitarian regime in the ussr. And that was completely all right. The ussr broke up. And much as we may, including myself, have many reservations, we cannot claim that today’s russian federation is a totalitarian regime. notwithstanding all of that, all the surprise-free projections or those canonical variations carry on following that inertial trend that nAto’s cardinal enemy is the russian federation. i read the russian diary by Anna politkovska, who was recently murdered and i fully share reservations towards autocratic and other elements. by the way, the russian federation only had seven months of democracy in its thousand-year history – from march 1917 till october 1917. but it is true in any case that this inertia of that enemy, that intellectual indolence that manifests in the inertia, as there is no need for us to devise a new enemy, appears to me to be somewhat childish and somewhat not intelligent. i would offer a different paradigm. A paradigm that consists in that after the break-up of bipolar world and after the end of the cold war and the fall of iron curtain, we should ask whether nAto does not have a different enemy. And i would offer you an answer to this question. in my opinion, the new enemy of nAto is international or global terrorism if you will. And the russian federation, much as we may have reservations as to individual steps it has taken, may even become, in the light of its own national interests, an objective strategic ally in combating that terrorism. let me illustrate this idea with a few specific examples. when the czech republic had been joining nAto under my cabinet, and russians protested, i replied to them that that was none of their business. i supported, mrs. president on the accession of the baltic states to nAto, as i was absolutely confident that the baltic countries, despite some disputes over language laws, essentially have a democratic structure. on the other hand, i would like to ask you a very provocative question. Dear friends, the russian federation protests against accession of the ukraine and georgia to nAto. i believe that we should judge every individual country’s accession on what is the country like and not on who protests against that or, on the other hand, who agrees with that. And my provocative question is: do you really want to have in nAto a country led by president, who declared that his two political heroes were iosif vissarionovich stalin and lavrentin beria? A president criticised just two years ago for suppressing the opposition and for suppressing independent media? Do you really want to have in nAto a country, where two or three packs fight for profit made

79

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

si myslíte, že toto by posloužilo stabilitě naší severoatlantické aliance? prosím, přemýšlejte o těchto otázkách. když vycházím z toho, že by rozšíření nAto mělo jít jiným směrem, mám tím na mysli jednu malou zemi. Ale dříve, než tuto zemi uvedu, pokusím se zdůvodnit, proč právě ona by se měla přednostně stát novým členem severoatlantické aliance. i když intelektuální pohodlnost a setrvačnost velí, abychom podobně, jako se generálové připravují na minulé války a bohužel někteří politici na minulé konflikty, stále viděli nepřítele v jednom a tomtéž směru. ve skutečnosti novým a stejně nebezpečným nepřítelem, jako byly minulé totalitní režimy, se stal mezinárodní světový terorismus. A jsem přesvědčen o tom, že tento terorismus bude narůstat. jsem přesvědčen o tom, že hrozí nebezpečí, že některé teroristické organizace a teroristické státy, jako je írán, se v průběhu několika málo let zmocní atomových zbraní a pak už bude pozdě. pak už bude pozdě na krásné a hladivé diplomatické řeči, pak už bude pozdě na negociaci. pokud je vůbec nějaká negociace nutná. proto jsem zastáncem postupu, který někteří pacifisté ze svého hlediska zcela oprávněně odsuzují. postupu prevence. A dovolím si vám říci jeden konkrétní historický příklad. kdyby v době okupace porýní, to znamená v roce 1936, tehdejší francouzské a britské velení dokázalo napadnout Adolfa hitlera, nebyla by druhá světová válka, nebyl by holocaust a nebyla by stalinizace střední evropy. nestalo se tak. protože tehdejší politici byli zbabělí. no a nyní snad mohu říci, která by to byla ona malá země, kterou bych v nAto velice rád přivítal. ta země, přátelé, se jmenuje izrael. A ta země je plně demokratická, plně parlamentní. je to země, která sdílí hodnoty našeho euroatlantického společenství. není to země, jejíž představitelé by vyznávali stalina a beriju. není to země, jejíž představitelé by kradli zemní plyn. je to země, která desítky let bojuje proti teroristům. A tím přicházím k závěrečné poznámce, kterou vám chci – opět jak jest mým zvykem provokativně – sdělit. jaké je současné riziko severoatlantické aliance, a nejen její? je to riziko, které můžeme učeně nazvat appeasement. je to riziko, které z hlediska české politické tradice můžeme nazvat mnichovanstvím. je to riziko, kterému já bez jakýchkoliv učených termínů říkám zbabělost. odmítá-li lid nAto přijmout izrael do svých struktur, chápu to jako projev zbabělosti. protože proti teroristům se má bojovat a s teroristy se nemá vyjednávat. slyším teď, mluvil jsem o tom na obědě s javierem solanou, řadu západoevropských politiků, kteří říkají, vyjednávejme s hamasem, vyjednávejme s hizballáhem, vyjednávejme s tálibánem. já si vzpomínám, jak hrabě bernadotte na jaře 1945 vyjednával s umírněným nacistou, který se jmenoval heinrich himmler. neexistují umírnění nacionalisté, neexistují umírnění tálibánci, neexistují umírnění extrémisté. Ano, od extrémistů, od radikálů lze odejít. Ale dokud zůstáváte uvnitř nich, jste extrémistou, jste radikálem, jste teroristou. A proto bych v závěru svého vystoupení, milý sašo vondro, popřál jako bývalý vysloužilý politik současným politikům jednu jedinou věc. Aby byli odvážní, aby byli rozumně odvážní. Aby z populistických důvodů, z touhy být zvoleni na další čtyřleté volební období, nepropadali pokušení zbabělosti, pokušení zalíbení se davu, který si vždy přeje mír, byť za cenu porážky, za cenu důstojnosti a její ztráty, za cenu budoucí, daleko horší války, než která by nastala, kdyby tito politici měli odvahu k preventivnímu konfliktu. přeji tedy naší bezpečnostní Alianci a přeji nám všem, abychom měli odvahu k odvaze. Děkuji vám za pozornost.

80



on gas transit fees, a country unable to observe elementary agreements? Do you really think that this would serve well the stability of our north Atlantic Alliance? please, give a thought to these issues. saying that nAto enlargement should pursue a different direction, i think of one small country. but before i mention it, i will try to provide rationale why that specific country should preferentially become a new member of the north Atlantic treaty organisation. even though intellectual indolence and inertia commands that we, similarly as generals prepare for past wars and unfortunately some politicians for past conflicts, that we constantly saw the enemy in the very same direction, while international global terrorism effectively became a new and equally dangerous enemy as were those past totalitarian regimes. And i am convinced that terrorism will grow. i am convinced that the danger is imminent that some terrorist organisations and terrorist states such as iran will get hold of nuclear weapons in couple of years’ time and then it is too late. Then it will be too late for nice and soothing diplomatic talks; then it will be too late for negotiation. if any negotiation would be necessary at all. That is why i advocate an attitude that some pacifist quite rightly condemn from their perspective. The attitude of prevention. And i would take the liberty of giving one specific historical example. in the time of occupation of rhineland, i.e. in 1936, then french and british high command could attack Adolf hitler, there would be no world war ii, there would be no holocaust and there would be no stalinisation of central europe. That did not happen, because politicians of the time were cowardly. well, and now i may perhaps say, which one small country was it that i would very much like to welcome to nAto. That country, dear friends, is called israel. And that country is fully democratic, fully parliamentary. it is a country that shares the values of our euro-Atlantic community. it is not a country whose officials would worship stalin and beria. it is not a country whose officials would steal natural gas. it is a country that has combated terrorists for decades. And that brings me to my final remark, which i would again like to tell you, as is customary for me in a provocative fashion. what is the current risk for the north Atlantic treaty organisation and not only for it? it is a risk that we could scholarly call appeasement. it is a risk that, in the perspective of czech political tradition, could be called munichism. it is a risk that i, without any erudite terms, call cowardice. if nAto nations refuse to accept israel into its structures, i take it as a sign of cowardice. because it is imperative to fight terrorists and not to negotiate with them. i am told, i spoke about that during lunch with javier solana, by many west european politicians, who say let us negotiate with hamas, let us negotiate with hezbollah, let us negotiate with taleban. i recall as count bernadotte negotiated in the spring of 1945 with a moderate nazi leader named heinrich himmler. There are no moderate nationalists, there are no moderate taleban, there no moderate extremists. yes, one can abandon extremists and radicals. but until you stay in, you are an extremist, a radical, a terrorist. And therefore, in the conclusion of my exposé, dear Alexander vondra, i would like, as a veteran politician, to wish the current politicians one single thing, that they be courageous, that they be reasonably courageous. That because of populist reasons, because of their desire to get elected for another four-year term, not to fall for the temptation of cowardice, temptation of being liked by crowds who always wish for peace, although at the expense of defeat, at the expense of dignity and its loss, at the expense of a future war that would be much worse than the one occurring if these politicians had enough courage for a preventive conflict. let me wish all success to our nAto Alliance and let me wish to all of us that we be courageous enough to have courage. Thank you for your attention.

81

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


solomon Passy byl v letech 2001 až 2005 ministrem zahraničních věcí Bulharska. Od roku 2005 je předsedou zahraničního výboru bulharského parlamentu. V roce 1990 byl zakládajícím předsedou a výkonným ředitelem Atlantic Club of Bulgaria. Byl výkonným předsedou OBSE (2004) a od roku 2006 je rovněž předsedou Výboru pro transparentnost a odpovědnost Parlamentního shromáždění OBSE. Je také zvláštním poradcem vlády Republiky Makedonie v otázkách přistoupení k NATO (od roku 2007). ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

solomon Passy pane prezidente, paní prezidentko, vážení hosté, kolegové a přátelé, velice vám děkuji za pozvání do této impozantní společnosti významných osobností, je mi skutečně ctí, že mezi vámi dnes mohu být. rád bych poděkoval panu předsedovi zemanovi. bulharsko právě včera oslavilo 66. výročí zachránění bulharských Židů během 2. světové války, což jeho slova staví do velice významného kontextu. A já jsem zde před vámi jakožto výsledek onoho příspěvku bulharska k humanitě. Alianci je dnes šedesát, ale upřímně řečeno, pociťuji spíše jako kdyby to bylo padesát plus deset. před deseti lety se nAto začalo reinkarnovat a omlazovat. myslím tedy, že před deseti lety s přijetím České republiky, maďarska a polska začalo nové počítání věku Aliance. jelikož dnes si připomínáme toto desetileté výročí, rád bych, či spíše se cítím povinován začít poděkováním. nejprve mi dovolte poděkovat a vyjádřit úctu prezidentu václavu havlovi a jeho přátelům z charty 77. řekl bych, že jeho činnost a aktivity jeho skupiny zde v Československu byly povzbuzením a inspirací pro nás všechny ve střední a východní evropě. já jsem byl jen velmi malou součástí velké skupiny prezidenta Želeva v bulharsku, který mě požádal, abych vám, pane prezidente, vyřídil upřímné blahopřání. za druhé bych rád poděkoval praze a České republice za pořádání důležitého summitu v roce 2002, na kterém jsme pozvání obdrželi my, představitelé visegrádských zemí. to je vskutku moment, na který nikdo z nás nikdy nezapomene. poslední gratulaci bych rád směřoval českému předsednictví evropské unie. Dnes jsme se dozvěděli, že se prezident sarkozy rozhodl oficiálně oznámit plán na návrat francie do vojenských struktur severoatlantické aliance, což je, domnívám se, poměrně značný úspěch pro evropu, možná pro české předsednictví a zcela jistě pro nAto. velký dojem na mě udělala skutečnost, že přibližně 60 % francouzských občanů tento krok prezidenta sarkozyho podporuje a to je téma, o kterém bych dnes rád hovořil: image, podpora veřejnosti, které se nám pro severoatlantickou alianci v našich zemích dostává, tedy téma, kterého se již poněkud dotknul pan předseda zeman. vztahy s veřejností jsou v naší činnosti stejně důležité a někdy i důležitější než naše činnost samotná. je velice důležité, aby se nám dostávalo adekvátního uznání ze strany našich občanů, aby se nám dostávalo adekvátního uznání ze strany parlamentů – takové odpovídající uznání často přináší odpovídající rozpočtové prostředky. Často se ptáme, jaký je rozdíl mezi myší a křečkem. nikdo ve svém domě nechce myš, každý chce křečka. A v čem se liší? rozdíl je jen v pr. pouze v image. v současné době máme v Alianci problém s image. máme po celém světě nízký rating, nízkou popularitu, což si nAto nezaslouží. popularita či rating Aliance neodpovídá objemu práce, dosaženým výsledkům, užitečnosti organizace. jestliže hovoříme o veřejné efektivitě, což je poměr mezi ratingem, tedy oblíbeností, na straně jedné, a prací, kterou odvádíme, na straně druhé, má nAto pravděpodobně nejnižší veřejnou efektivitu ve srovnání s jinými regionálními či globálními organizacemi, jako jsou unesco, osn, obse. možná dokonce i Africká unie či organizace islámské konference mají po celém světě méně nepřátel než severoatlantická aliance. neporovnávám, co tyto organizace dělají. srovnávám pouze uznání, kterého se jim dostává. image není soutěž krásy – image je velice důležitá, protože zaručuje dané organizaci vyšší efektivitu. my všichni žijeme v parlamentních demokraciích a víme, co znamená státní financování. Čím lepší je image organizace, tím snadněji pro ni získáme odpovídající financování, tím snadněji přesvědčíme naše voliče, že za bezpečnost musíme platit. v současné době jsem poslancem a mohu vám říci, že pro mě bude daleko jednodušší v parlamentu prosadit zákon o navýšení rozpočtu na Červený kříž v bulharsku než zvýšit rozpočet na Afghánistán či jiné důležité operace nAto. A to nikoliv

82


Achievements, chAllenges, prospects Enlarging NATO: Making Europe Whole and Free solomon Passy is Former minister of Foreign Affairs of Bulgaria (2001 – 2005). Since 2005 he is the Chairman of the Foreign Affairs Committee of the Bulgarian Parliament. In 1990 he was the founding President and CEO of the Atlantic Club of Bulgaria. He was the Chairmanin-Office of the OSCE (2004) and since 2006 he is the Chairman of the Transparency and Accountability Committee of the OSCE Parliamentary Assembly. He also serves as a special Adviser to the Macedonian Government on NATO accession (since 2007).

solomon Passy mr. president, madame president, distinguished guests, colleagues and friends. Thank you very much for inviting for this impressive gallery of personalities. i am really humbled to be here today among you. i would to thank to president zeman, actually yesterday bulgaria marked the 66th anniversary of saving the bulgarian jews during world war, which puts his words into a very special context. And i am here in front of you as result of this contribution of bulgaria to humanity. nAto is today at sixty, but to tell you frankly, i myself feel it rather as if it is rather fifty plus ten. ten years ago nAto started to reincarnate and to rejuvenate, i think that new counting of nAto ages started 10 years ago with the accession of czech republic, hungary and poland. because we are commemorating today this 10th anniversary, i would like, i feel obliged to start with some thanks. first of all, i would like to especially extend my thanks and appreciation to president vaclav havel and his friends in charter 77. i would say that his activities and activities of his group here in czechoslovakia were encouragement and inspiration for all of us in central and eastern europe. i myself was a very small part of a big group in bulgaria of president zhelev, who asked me to convey his warmest congratulations to you, president havel. secondly, i would like to thank prague and the czech republic for hosting in 2002 the historic conference, at which our viszegrad countries were invited. indeed, this is a moment that none of us will ever forget. And finally, i would like to extend congratulation to the czech presidency of the european union. today we learned that president sarkozy decided to officially announce that he is planning to return france to the military organisation of nAto, which is quite an achievement of europe and maybe of the czech presidency and quite an achievement of nAto. i was very much impressed by fact that approximately sixty percent of the french population is supporting this move of president sarkozy. This is the topic on which i would like to talk today: the image, the public support which we receive for nAto in our own countries, the topic which president zeman touched upon a little bit. The public relation in our activity is as exactly as important and sometimes even more important that the activities as such. it is very important that we receive the right recognition by our population, the right recognition by our parliament and this right recognition often brings the right funding. we often ask the question what is the difference between the mouse and hamster. no one wants the mouse in his house and everybody wants the hamster in his house. And what is the difference? The difference is only the pr. only the image. we have today in nAto an image problem. we have a low rating worldwide; we have low popularity, which nAto does not deserve. The popularity, the rating of nAto is disproportionate to the amount of work, to the results achieved, to the usefulness of organisation. if we say that the public efficiency, this is the ratio between the rating, the approval on one side, and work done on the other side, nAto has possibly the lowest public efficiency as compared to other regional or global organisations: unesco, un, osce, maybe even the African union, the organisation of islamic conference have less enemies worldwide than nAto. i do not compare what these organisations are doing. i only compare what recognitions they receive. The image is not a beauty contest. The image is very important, because it guarantees better efficiency for the organisation. All of us are living in parliamentary democracies, and we know what does funding mean. The higher the image of the organisation, the easier for us to find relevant funding, the easier for us to convince our constituency that we shall have to pay for security. i am parliamentarian at this moment and i can convince you that it will be much easier for me to pass through a national

83

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

proto, že by lidé nechtěli přispět, ale protože nechápou, jak důležité to je. jsem přesvědčen, že v naší práci směřované navenek potřebujeme provést zásadní změnu. propaganda proti nAto jde bohužel ruku v ruce s propagandou proti spojeným státům americkým a propagandou proti globalismu. Antiamerikanismus, anti-nAto a antiglobalizační hnutí jdou ruku v ruce, a proto se domnívám, že budeme muset bojovat proti těmto třem fenoménům společně. samozřejmě budeme muset začít na domácí půdě, z našich vlastních zemí, ale měli bychom postupovat globálně. veřejné mínění je strategická zbraň, veřejné mínění je důležitější než jaderná zbraň. nikdy v minulosti jsme jadernou zbraň nepoužili, ale použili jsme veřejné mínění. já se domnívám, že dnes se nám s návratem francie do vojenských struktur nAto otevírá nová příležitost, nový impuls. rád bych ocitoval působivou zprávu, kterou před pouhým měsícem přijal evropský parlament, a která se týká budoucího vývoje vztahů mezi nAto a evropskou unií. já vám všem tuto zprávu vřele doporučuji. ta zpráva není triviální, je to jedna z mála netriviálních zpráv o zahraniční politice přijatých evropským parlamentem, která si zaslouží značnou pozornost všech parlamentů, a já bych byl jednoznačně pro to, aby každý parlament v členských zemích eu přijal podobný dokument. bulharsko má také určité zkušenosti s bojem s veřejným míněním, či se získáváním podpory veřejnosti. když jsme v srpnu 1990 v našem parlamentu zahájili diskuzi o vystoupení z varšavské smlouvy a vstupu do severoatlantické aliance, podporovalo tuto myšlenku pouze patnáct procent bulharských občanů a osmdesátpět procent bylo proti, a já bych řekl: velice silně proti. když bulharsko v roce 2004 vstoupilo do nAto, byla čísla přesně naopak – přibližně mezi sedmdesáti a osmdesáti procenty občanů podporovalo naše úsilí v tomto ohledu. mohu uvést ještě jeden pozitivní příklad z našich domácích zkušeností v bulharsku, týká se amerických vojenských základen, které jsme v bulharsku vybudovali. jednání jsme zahájili s colinem powellem v roce 2003 a věděli jsme, že to bude velice dlouhý proces. rozhodli jsme se, že v tomto případě bychom naše veřejné mínění měli připravit se značným předstihem. proto jsme okamžitě zahájili aktivity k oslovení veřejnosti a o tři roky později, když byly základny připraveny a vyjednávání dokončeno, dostávalo se těmto krokům bulharské vlády a bulharského parlamentu velice výrazné celonárodní podpory. takže bych navrhoval, abychom ke všem důležitým prioritám, o kterých často jednáme na četných konferencích, jako jsou například Afghánistán, transformace, pákistán, další rozšiřování nAto atd., připojili ještě jednu – image severoatlantické aliance. závěrem mi dovolte říci, že dle mého skromného mínění si nAto zaslouží nobelovu cenu za mír. A tuto cenu bychom měli považovat za aktivum, které budeme investovat do činnosti Aliance po celém světě v budoucnosti, a samozřejmě nepůjde jen o finanční obnos, který norský výbor pro udělování nobelovy ceny spolu s oceněním předává. proto doufám, že příště, až se sejdeme k oslavě jiného významného výročí, například 10. výročí přistoupení zemí visegrádu, což by mělo být za pět let, budeme moci s potěšením konstatovat, že pod logem nAto máme nápis „držitel nobelovy ceny za mír“. velice vám děkuji.

84



parliament a law to increase the budget of the red cross in bulgaria then to increase the budget for Afghanistan or for other important operations of nAto. And this is not because the people do not want to contribute, but because they do not understand how important this is. i am sure that we need a new type of outreach. unfortunately, the propaganda against nAto goes hand in hand with the propaganda against the united states and the propaganda against globalism. Anti-Americanism, Anti-nAto and Anti-globalism go hand in hand and therefore i believe that we shall have to fight the three of them together. of course, we shall have to start from our own territories, from our own countries, but we should go globally. The public opinion is a strategic weapon, the public opinion is more important than nuclear weapon. we have never used nuclear weapon in the past, but we have used the public opinion in the past. And i believe that today we have a new window of opportunity, a new momentum with the return of france to the military organisation. i would like to quote a very impressive report adopted by the european parliament only a month ago about the future relations between nAto and the european union. i strongly recommend this report to all of you; this is a nontrivial report, one of a few non-trivial reports on foreign policy adopted by the european parliament, which deserves a very strong attention by every parliament, and i would strongly encourage every parliament in eu member states to adopt similar document. bulgaria has also some experience in fighting or winning public opinion. in August 1990, when we started the discussion in national parliament to withdraw from the warsaw pact and join nAto, this idea was supported by only fifteen percent of the bulgarian population while eighty-five percent were against, and i would say strongly against. in 2004, when bulgaria joined nAto, the figures were just the opposite, approximately between seventy and eighty percent were supporting our efforts in that aspect. i can give also one positive example from our domestic bulgarian experience; this is with American military bases which we built in bulgaria. we started the discussion with colin powell in 2003 and we knew it would be a very long process. we decided that in this case we should prepare the public opinion well in advance. so we immediately started the actions to outreach the public opinion and three years later when the bases were ready and the negotiations were finalized we had a very serious national approval of this action of bulgarian government and the bulgarian parliament. so i would suggest that in addition to all other important priorities which we are discussing at many conferences many times like Afghanistan, transformation, pakistan, future enlargement of nAto etc. we put one more – the image of nAto. in conclusion, i would say that in my modest opinion nAto deserves a nobel prize for peace. And we should regard this prize as an asset for us to invest in its future global activities, but not just to win the amount of money which the norwegian nobel committee is supposed to give. That is why i hope next time when we meet to commemorate another important case, maybe the 10th anniversary of accession of the viszegrad, which should be in five years from now, we shall be happy to say that under the logo of nAto we shall have the inscription the nobel peace prize winner. Thank you very much.

85

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


géza Jeszenszky je profesorem a univerzitním lektorem American Hungarian Collegium. Pracoval v Národní knihovně Maďarska (1968 až 1976). Od roku 1976 vyučoval historii na někdejší Ekonomické univerzitě Karla Marxe, která je nyní Korvínovou univerzitou v Budapešti. Byl zakládajícím členem Maďarského demokratického fóra (1988), které zvítězilo ve svobodných volbách v dubnu 1990 a které ho nominovalo na funkci ministra zahraničních věcí (1990–1994). Po volbách v roce 1994 patřil k parlamentní opozici a po další změně vlády byl jmenován velvyslancem v USA (1998–2002). ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

géza Jeszenszky pane prezidente, paní prezidentko, předsedové vlád, vážení kolegové, je mi to velice líto, ale mám velký problém s hlasem. včera to bylo v pořádku, zítra to bude v pořádku, ale ne dnes. Ale budu se snažit, co budu moci. moje řeč, můj příspěvek se docela dobře doplňuje s tím, o čem mluvil solomon passy, tedy s rolí nAto při udržování míru, vytváření míru a činění spojenců a přátel z bývalých protivníků. její název zní: role nAto ve střední evropě – více než článek 5. hovořit v praze o severoatlantické alianci je nanejvýš patřičné. nikoliv pouze proto, že se nacházíme v tak nádherném prostředí. musím říci, že nejsem závistivý, pouze obdivuji vaši zemi, že si zachovala takovéto umělecké a architektonické dědictví. bohužel v maďarsku se ho tolik nenalézá, protože v době, kdy se stavěl tento palác, maďarsko bojovalo s dřívější verzí islámského fundamentalismu, takže naše středověké paláce vzaly za své. nicméně hovořit o nAto v praze je taktéž nanejvýš vhodné proto, že to bylo zde, kde byl učiněn prvotní nezbytný krok k rozšíření nAto, když zde byla dne 1. července 1990 rozpuštěna varšavská smlouva. bylo to také v praze, v květnu 1992, během třetího summitu visegrádské spolupráce, kdy byl poprvé oznámen záměr těchto tří středoevropských zemí vstoupit do nAto. v lednu 1994 také zde v praze prohlásil americký prezident bill clinton, že rozšiřování je na pořadu dne – otázka byla pouze, kdy a jak. A bylo to také zde, v listopadu 2002, kdy se rozhodlo o velkém třesku – druhé vlně rozšiřování nAto. je myslím nade vší pochybnost, že existence a síla severoatlantické aliance uchránila v době studené války mír. Daleko menší pozornost se věnuje významné roli, kterou nAto sehrálo pro střední evropu, pro bývalé satelity sovětského svazu, v postkomunistickém období. Abych to mohl ukázat, musím se odkázat na historii, nejen protože jsem povoláním historik, ale také na základě mého vlastního čtení historie a na základě mých osobních zkušeností, musíme jít před devadesátá léta minulého století. v posledních dvou stoletích byla evropa dějištěm hrozných a ničivých válek vyvolaných a bojovaných zejména velmocemi, ke kterým se však připojily, často s nevelkým nadšením, i menší státy. před sto lety byla evropa rozdělena do dvou soupeřících spojeneckých bloků, se kterými byly spojeny další menší země. na balkáně se odehrávalo soupeření velmocí a vznikaly velké rozpory mezi menšími státy, způsobené zejména konfliktními teritoriálními zájmy. vzpomeňte si: na bulharsko zaútočilo v roce 1885 srbsko, poté v roce 1913 koalice řecka, srbska a rumunska, bezprostřední příčinou 1. světové války byla srbská provokace vůči rakousko-uhersku, která vyvrcholila teroristickým činem, kvůli kterému válka brzy pohltila všechny evropské velmoci. mírové urovnání v letech 1919–1920 vedlo ke vzniku nových rozdělení ve střední a jihovýchodní evropě, zejména v důsledku odporu k novým hranicím a špatnému zacházení s národnostními menšinami, které tyto nové hranice vytvořily. Abych ocitoval uznávaného britského historika, syna jiného historika, který se v této zemi těší velké úctě a byl znám pod jménem scotus viator, tedy roberta williama seton-watsona. jeho syn hugh napsal toto: „v každém z těchto nových států vzniklých po 1. světové válce nabyl vrchu úzkoprsý oficiální nacionalismus. represivní politika uplatňovaná vůči posledním národnostním menšinám vedla ke vnitřním i vnějším pnutím a konfliktům“. A pokračuje: „tento stav obecného a vzájemného nepřátelství skýtal příležitost pro jakoukoliv velmoc, která by chtěla narušit mír.“ nacionalismus se stal svým způsobem náboženstvím, masovým jevem. nepřátelství vypuklo bezprostředně po válce dokonce mezi vítězi, a to o sporná území – například spory o fiume čili rijeku nebo o Český těšín, villach, vilnius a tak dále. o usmíření se nikdo seriózně nesnažil. takzvaná malá dohoda byla pokřivena tak, aby maďarsko zůstalo slabé a bezmocné. poražené státy – německo, maďarsko

86


Achievements, chAllenges, prospects Enlarging NATO: Making Europe Whole and Free géza Jeszenszky is professor and university lecturer of the American Hungarian Collegium. He was a member of the staff of the National Library of Hungary (1968 – 1976). Since 1976 he has been teaching history at what used to be the Karl Marx University of Economics, and today is the Corvinus University of Budapest. He was a founding member of the Hungarian Democratic Forum (1988), which won the free elections in April 1990, nominating him Minister for Foreign Affairs (1990 – 1994). Following the elections of 1994 he became a member of the Opposition in Parliament, and, after another change of the Government, he became the Ambassador to the United States of America (1998 – 2002).

géza Jeszenszky mr. president, madame president, prime ministers, distinguished colleagues. i am very sorry i have a very bad voice problem. yesterday it was all right, tomorrow it will be all right, not today. but i will try my best. Actually my talk, my contribution has a title and it echoes quite well with what solomon passy has said. The role of nAto in preserving peace, in making peace and making former enemies allies and friends. so the title is: nAto’s role in central europe: more than Article 5. it is befitting to talking in prague about nAto. not only because we have such a wonderful setting; i must also say that i never envy people or countries, i only admire your country for having preserved such a kind of artistic architectural heritage, unfortunately in hungary we do not have so much because at the time this palace was built, hungary was fighting an earlier version of islamic fundamentalism, so our medieval palaces are gone. but to talk about nAto in prague is befitting also because it was here that the precondition for the enlargement of nAto was laid with the dissolution of the warsaw pact on july 1st, 1990. it was also here in may 1992, during the third summit of the viszegrad cooperation that the intention of the three central european countries to join nAto was first announced publicly. it was also here in january 1994 that us president clinton stated that enlargement was on the agenda; the question was only when and how. And it was here in november 2002 that the big bang, the second enlargement of nAto was decided. i think it is beyond doubt that the existence and strength of nAto saved peace during the cold war. it is far less noticed what important role nAto played in the post-communist period for central europe, for the former satellites of the soviet union. in order to show that i must refer to history, not only because i am a professional historian, but based on my reading of history and my personal experiences, and, it must go beyond the 1990s. The last two centuries in europe saw terrible devastating wars, mainly initiated and fought by the great powers but joined, often not too enthusiastically, by the smaller states too. A hundred years ago, europe was divided into two competing alliances, with smaller client states added. The balkans was a scene of great power rivalries as well as the deep divisions between the small states there, mainly caused by conflicting claims for territories. just remember: bulgaria was attacked by serbia in 1885, then by a coalition of greece, serbia and romania in 1913; the immediate cause of world war i was serbian provocation against Austria-hungary, culminating in an act of terrorism, which soon engulfed all the european great powers. The peace settlement of 1919–20 created new divisions in central and south-eastern europe, mainly caused by resentment over the new borders and mistreatment of the national minorities created by these new borders. to quote a respected british historian, in fact the son of another historian widely respected in this country, who was well-known as scotus viator, robert william seton-watson, so it was his son hugh, who wrote following: in each of the new states that is after world war i there prevailed a narrow official nationalism. And the repressive policies pursued towards the last national minorities led to internal and external tensions and conflicts. And he goes on: This state of generalised and mutual hostility provided opportunities for any great power intent on disturbing the peace. end quote. nationalism became a kind of religion, a mass phenomenon. hostilities broke out immediately after the war even among the victors over disputed lands, like the claim for fiume or rijeka, or cesky tesin, villach, vilnius and so on. There were no serious attempts at reconciliation. The so-called little entente was bent on keeping hungary weak and powerless. The losers of the war, germany, hungary, bulgaria, were hoping to oversee the status quo. nazi germany used this state of generalized and mutual

87

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

a bulharsko – doufaly, že bude zachován status quo. nacistické německo využilo tento stav obecné a vzájemné nevraživosti a křivdy, jež pociťovali němci a jiné menšiny, jako záminku k intervenci, k zahájení další světové války. během této války byla spáchána příšerná nelidská zvěrstva, včetně holocaustu. nové mírové uspořádání ve střední evropě bylo z velké části stalinovým dílem a zjitřilo stará a vytvořilo nová pnutí. Železná ruka komunismu jim však nedovolovala se projevit. po masových vyhnáních a vraždách vystřídal nacionalismus takzvaný internacionalismus, který konflikty zmrazil. halasně proklamované bratrství mezi zeměmi sovětského bloku bylo opravdovosti bohužel na hony vzdáleno. komunistická vedení v jednotlivých zemích kladla čím dál tím větší důraz na nacionalismus; rumunský ceausescu byl v tomto ohledu snad nejodpornějším, ale nebyl sám. po pádu komunismu byl v západních demokraciích za laskavými slovy na uvítanou znát pochopitelný strach, že by v postkomunistických zemích mohlo opět dojít ke starým národním konfliktům, protože s nově nabytou svobodou obvykle vzplanou staré vášně, předsudky a křivdy. bohužel se tato neblahá tušení potvrdila tam, kde se to nejméně čekalo: v bývalé jugoslávii. takové národní konflikty však jinde v evropě nenastaly, přinejmenším v žádné nebezpečné podobě ohrožující mír. proč se taková věc nestala? to je kontrafaktuální historie: nikoliv co se stalo, ale co se nestalo, a proč. na jedné straně usmíření mezi mnohaletými nepřáteli v západní evropě: němci a francouzi jakožto západoevropané dali nám středoevropanům názornou lekci. také solidarita v opozici vůči komunismu, zejména mezi statečnými disidenty, včetně vydávání deklarací a spolupráce v undergroundu, byla důležitou tradicí a probíhala po potlačení pražského jara a následně během osmdesátých let, kdy byla inspirována hnutím solidarita v polsku. tradice spolupráce proti agresivním velmocím je však daleko starší: datuje se již v 19. století a vystupují v ní dobrovolníci bojující za nezávislost poláků a maďarů. existuje mnoho příkladů, včetně ještě staršího boje proti otomanské říši. tyto boje násilně potlačila drtivá vojenská síla carského ruska. bylo to sovětské rusko, kdo na střední evropu uvalil komunismus se všemi jeho zločiny a hloupou politikou. po osvobození ze sovětského jha a od jeho místních přisluhovačů chtěly nové nekomunistické vlády záruky do budoucna, že ony velké politické a ekonomické změny budou nezvratné. Členové vlád polska, Československa a maďarska byli lidé, kteří se proti komunismu stavěli vždy a znali jej velice dobře, lépe než jejich západní přátelé. byli také oddanými demokraty i v dobách, kdy se nemohlo mluvit otevřeně. na počátku devadesátých let také mnoho lidí věřilo, že přechod jelcinova ruska od imperialismu k partnerství je opravdový. představte si, že by si vzal příklad z miloševiče a řekl, že všichni rusové musí být udrženi v jedné zemi – jaké konflikty by asi bývaly mohly vzniknout? Ale krátce po skončení vlády jelcina se začaly objevovat vážné důvody ke znepokojení. nejprve se v rusku vynořily takzvané rudo-hnědé síly. pak se z komunistů stali násilní nacionalisté. pak v prosinci 1992 následoval varovný projev ministra zahraničí kozyreva ve stockholmu o možném znovuzrození agresivního ruska. k tomu reakce ruska na probíhající krizi na balkáně, podpora válečných zločinců, to bylo také velice nepovzbudivé. pak častý a důrazný odpor ruska proti rozšíření nAto. vzpomínám si na mnoho osobních setkání s ruskými politiky, kdy jsem se jim snažil vysvětlit moje stanovisko, mé přesvědčení, že pro rusko mohou být stabilní a prosperující vztahy se západními sousedy pouze přínosem, protože skutečné obavy, skutečné problémy mělo rusko na jihu – islám – a na východě, na sibiři, na hranicích. v soukromém rozhovoru se mnou řada rusů souhlasila, ale veřejně žádný. nAto a především jeho článek 5 tak zamenaly příslib největší možné záruky proti možnosti, že by se rusko pokusilo opětovně získat vliv na své bývalé satelity. vnímal jsem, jak se díky členství v nAto tato ruská politika stala téměř beznadějnou, neodůvodnitelnou, a jak se snížilo nebezpečí opětovného zrození takové ruské politiky. možná je naivní tomu stále věřit, protože rusko je i nadále v silné opozici vůči nAto, které, jak všichni víme, zcela jistě nepředstavuje pro rusko hrozbu. Ale bylo zde ještě něco jiného, než strach z ruska, co ovlivnilo nové politické lídry ve střední evropě. byli jsme odhodláni, tedy nejen vláda historiků v maďarsku, ale i jiní, nedovolit znovuzrození antagonismů, které mezi námi v minulosti panovaly, byli jsme nakloněni integraci se západní evropou a ke členství v nAto. události na balkáně byly také varující. z čeho vzešly hrozné války a válečné zločiny v bývalé jugoslávii? navzdory všeobecnému přesvědčení to nebyla pouze snaha slovinců a chorvatů opustit do značné míry nedobrovolnou federaci vytvořenou titem, ale skutečné či imaginární znepokojení srbů o osud téměř půlmilionové srbské menšiny v chorvatsku. obavy, že by nově nezávislý chorvatský stát mohl špatně zacházet se srby nebo jinými národnostními menšinami. ten strach měl vcelku reálný základ. maďarsko se oprávněně obávalo o osudy téměř tří milionů maďarů, kteří se na základě mírových smluv po 1. světové válce ocitli v sousedních zemích. Avšak po roce 1990 šlo maďarsko spíše cestou posilování práv menšin, než nadějí či nároků na změnu hranic. usilovalo o dobré vztahy se sousedními zeměmi, přičemž trvalo na spravedlivém zacházení s maďarskými menšinami. přitom jsme spoléhali na konvence a doporučení konference o bezpečnosti a spolupráci v evropě, rady evropy a také velice na podmínky evropské unie a nAto pro přijetí nových členů. byl zde politický požadavek, aby se do těchto organizací nevnášely spory vzniklé v důsledku územních požadavků či špatným zacházením s národnostními menšinami. maďarsko sice nebylo a dosud není plně spokojeno s podporou a pozitivním vlivem těchto institucí na zlepšení práv a podmínek národnostních menšin všude v evropě, ale uzavřeli jsme bilaterální smlouvy se všemi sousedními státy, v nichž žije

88



hostility and the grievances of the germans and other minorities as pretext for intervention for starting a new world war. During the war, terrible inhuman atrocities were committed including the holocaust. The new peace settlement in central europe was largely the work of stalin and that exacerbated old and created new tensions. but the iron hand of communism did not allow them to come to the surface. After mass expulsions and murders, nationalism was replaced by so-called internationalism, which froze the conflicts. unfortunately, the much proclaimed fraternity among the members of the soviet block was anything but genuine. communist leaderships became increasingly nationalistic; romania’s ceausescu was the most disgusting, but he was not alone. with the collapse of communism, beyond the nice words of welcome, there was an understandable fear in the western democracies that the old national conflicts may re-emerge in post-communist countries as old passions, prejudices and grievances are being released with freedom restored. unfortunately, those premonitions proved right where it was least expected: in the former yugoslavia. but such national conflicts did not occur elsewhere in europe, at least not in any dangerous forms threatening peace. why did such a thing not happen? This is counterfactual history: not what happened, but what did not happen and why. on the one hand, western europe reconciliation between long-time adversaries: like the germans and the french as west europeans, offered an object lesson for us, for central europeans. Also solidarity in opposition to communism, especially between brave socalled dissidents, was an important tradition with declarations and underground cooperation after the suppression after the prague spring and during 1980s, inspired by the solidarity movement in poland. but the tradition of cooperation against the aggressive great powers is much older: it goes back to 19th century, marked by volunteers in the struggles for independence by the polls and hungarians and there are many other examples, also the earlier fight against the ottomans. Those struggles were put down by the overwhelming military power of tsarist russia. communism with all its crimes and foolish policies was imposed on central europe by soviet russia. following liberation from the soviet yoke and their local henchmen, the new non-communist governments wanted guarantees for their future that the great political and economical changes were irreversible. These people, the governments of poland, czechoslovakia and hungary, were people who were always opposed to communism and knew it very well, better than their western friends, and also they were dedicated democrats when it was not possible to speak out openly. in the early 1990s, we also had confidents in yeltzin’s russia that its conversion from imperialism to partnership was genuine, just think that if he had follow the example of milosevic saying that all russians must be kept in one country – well, what kind of conflicts may have emerged? but soon after yeltsin’s rule, we started to have serious causes for worry. first of all, the emergence of the so called red-brown forces in russia. Then communists turned into violent nationalists. Then foreign minister kozyrev’s warning speech in stockholm in December 1992 about the possibility of the rebirth of an aggressive russia. Also the russian reactions to the ongoing crisis in the balkans, support for war criminals; that was also very unheartening. Then, the often vehement russian opposition to the enlargement of nAto. i recall many personal encounters with russian politicians, when i tried to explain to them my point of view, my conviction that russia can only benefit from a stable and prosperous western neighbourhood, since russia’s real worry, real headaches were in the south – islam and in the east in siberia on the border. privately many russians, agreed but publicly no one. nAto and foremost its Article 5 so promised the utmost guarantee against the possibility of russia trying to regain influence over its former satellites. i saw that nAto membership made such russian policy almost hopeless, without reason, and in this way it would reduce the danger of the rebirth of such a russian policy. well, it may have been naive to believe because russia continues to have a strong opposition to nAto, which we all know is certainly not a threat to russia. but there was more than fear about russia, which influenced the new political leaders of central europe. we were determined, not only the historians government of hungary, but others, we were determined not to allow the rebirth of our earlier antagonisms, we were bent on integration with western europe and membership in nAto. And the events in the balkans were also a warning. what was the origin of the terrible wars and war crimes there in the former yugoslavia? contrary to accepted belief, it was not simply the drive of slovenians and croats to leave the largely involuntarily federation created by tito, but the real or imaginary concern of serbs about the fate of almost half of a million serbian minority in croatia. The fear that the newly independent state of croatia may mistreat the serbs or other national minorities. That was not unrealistic fear. hungary had good reasons to be concerned about almost three million hungarians who were aside to their neighbours by the post world war i peace treaties. but after 1990, hungary’s cause was the promotion of minority rights rather than hopes, let alone demands for changing the borders. good relations with neighbours were sought, while insisting on the fair treatment of hungarian minorities. in that, we relied upon the conventions and recommendations of the csce, the council of europe and very much also on the conditions set forth both by the eu and nAto for the admission of new members. The policy demand not to import quarrels with neighbours induced by territorial claims or by the ill treatment of national minorities. Although hungary was not and is not completely satisfied by the good offices and beneficial influence of those institutions for improving the rights and conditions of national

89

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

větší počet příslušníků maďarské národnostní menšiny. v těchto smlouvách je zakotveno zřeknutí se vzájemných územních nároků a zároveň obsahují závazky navzájem spravedlivě zacházet s menšinami. polsko se ve svých smlouvách s ukrajinou a litvou také zříká územních požadavků, ačkoliv velká část těchto zemí kdysi patřila do polsko-litevské rzeczpospolity. tyto smlouvy samozřejmě také garantují územní celistvost smluvních stran. maďarská menšina na slovensku, v rumunsku a srbsku se zasazuje o demokracii, západní hodnoty, zákonnost a boj proti korupci a zločinu, což prokazuje od roku 1990, kdy si mohla vytvořit vlastní strany. projevilo se to také, když se maďarská strana stala v roce 1996 koaličním partnerem v rumunsku a v roce 1998 na slovensku. velvyslanci čtyř zemí visegrádu ve washingtonu ze všech sil pracovali ve prospěch dalšího rozšíření nAto, což bylo naprosto v souladu s tím, co jsem uvedl – tedy že namísto soupeření, napětí a vzpomínání na to špatné bychom se měli soustředit na lepší budoucnost a úzkou spolupráci. upřímně doufám, že nAto bude i nadále odhodláno se zasazovat nejen o demokratické uspořádání a práva, ale také o práva národnostních menšin ve členských státech, protože to je nejlepší způsob, jak posílit dobré vztahy mezi novými členskými zeměmi severoatlantické aliance. A já bych šel v tomto ohledu ještě dál. Domnívám se totiž, že jeden z klíčových problémů současného světa – kromě ekonomických – je mírové soužití různých národnostních, náboženských skupin v jednom státě. měli bychom si uvědomit, že irák či Afghánistán nejsou národními státy, nic takového jako irácký nebo afghánský národ neexistuje – jsou to mnohonárodní státy, kde je velice jednoduché vyvolat potíže tím, že se jedna skupina poštve proti druhé. takže se domnívám, že v našem případě, kterému také velice pomohla a pomáhá severoatlantická aliance, se nám podařilo dosáhnout stability namísto starých konfliktů a můžeme být dobrým příkladem pro svět. Děkuji vám.

90



minorities all over europe, we concluded bilateral treaties with all our neighbours who contained a substantial number of hungarian national minorities. in those treaties, there was a renunciation of mutual territorial claims and commitments for the fair treatment of the mutual minorities. Also poland’s treaties with ukraine and lithuania renounce territorial claims, although much of these countries once belonged to the polish-lithuanian rzeczpospolita. And of course such treaties also guarantee the territorial integrity of the contracting powers. hungarian minorities in slovakia, romania and serbia are dedicated to democracy, western values, rule of law, fight against corruption and crime – they have shown it since 1990, since they have been able to form their own parties. And that was shown also when the hungarian party became a coalition partner in romania in 1996 and in slovakia in 1998. in washington, the four viszegrad ambassadors gave as much help as possible to the further enlargement of nAto and that was very much in line with what i have said that instead of rivalries, tensions and bad memories we should concentrate on a better future and close cooperation. i sincerely hope that nAto will continue to be dedicated not only to democratic constitutions and rights, but also for the rights of national minorities in member states because that is the best way to strengthen good relations between the new members of nAto and i would go beyond that. i think one of the crucial problems of the present world, apart from the economic ones, is the peaceful coexistence of various national religious groups in one state. we should know that iraq and Afghanistan are not national states, there is no such thing as an iraqi or Afghan nation. They are multinational states where it is very easy to create trouble by playing out one group against the other. so i think with our example, very much also helped out, induced by nAto, but we created stability instead of old conflicts, we can set a good example for the world. Thank you.

91

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

92

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"



Václav havel, Přemysl sobotka

tiskové středisko Press centre

93


Adaptace NATO: Čelem k výzvám 21. století Adapting NATO: Meeting Challenges of the 21st Century

95

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Hlavní projev: generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


JaaP de hooP scheFFer je od roku 2004 generálním tajemníkem Severoatlantické aliance. Po několika letech působení na Ministerstvu zahraničí Nizozemského království byl v roce 1986 zvolen poslancem za Křesťanskodemokratickou alianci (CDA). Ve stejnou dobu byl členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy a Západoevropské unie. V roce 1997 se stal předsedou parlamentní frakce CDA. V letech 2002 až 2003 zastával funkci ministra zahraničí Nizozemska. Během svého života působil také v řadě mezinárodních organizací a think-tanků. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

JaaP de hooP scheffer vaše excelence, dámy a pánové, dovolte mi na úvod říci, že jsem velmi potěšen a zároveň hluboce poctěn tím, že mohu vystoupit na dnešní vzpomínkové akci. Dovolte mi poděkovat vládě České republiky a parlamentu za laskavé pozvání. chci jim a občanům České republiky také upřímně poblahopřát. slavíme deset let členství České republiky v severoatlantické alianci a činíme tak v době, kdy vaše země zároveň předsedá evropské unii. vaše země evidentně urazila veliký kus cesty, a to velmi rychle. tento pokrok každopádně stojí za oslavu. Deset let členství v nAto představuje vynikající příležitost poohlédnout se zpět a zhodnotit uplynulé roky. je to však také dobrá příležitost poučit se do budoucna. rozšiřování nAto je koneckonců proces, který nadále probíhá. od doby, kdy před deseti lety vstoupila Česká republika spolu s maďarskem a polskem, se členy severoatlantické aliance stalo dalších sedm států. Doufám, že v krátké době se členy stanou další dvě země. víme, že několik dalších států si přeje jít v jejich stopách. Dlužíme to všem kandidátským zemím – současným či budoucím – podělit se s nimi o vaše zkušenosti a pomoci jim připravit se na členství. vím, že slovo „historický“ se v dnešní době používá až příliš často. přesto nelze plně docenit význam toho, k čemu došlo 12. března 1999. v ten den, kdy Česká republika, maďarsko a polsko oficiálně vstoupily do nAto, skončila nadobro studená válka a spravedlnost zvítězila nad historií. byl to neskonalý důkaz práva jakékoliv evropské země určit si vlastní osud vlastním svobodným rozhodnutím. byl to obrovský krok ke svobodné, nerozdělené a demokratické evropě, o což nAto usiluje od svého úplného počátku, nyní již téměř po šedesát let. bylo to však také stvrzení vize, kterou prezident václav havel předestřel severoatlantické radě na ústředí nAto v roce 1991 a která vlastně vyvolala debatu o rozšíření nAto. přistoupení České republiky, maďarska a polska bylo důležité pro tyto tři státy samotné, pro nAto a pro celou evropu. pro tyto tři nové členské země znamenalo návrat do evropy, od které byly násilně odděleny. Členství v Alianci vám dalo místo u stolu, kde se přijímají klíčová rozhodnutí utvářející naše strategické prostředí. Dalo vám také spojence, s nimiž sdílíte společné břímě zajišťování bezpečnosti. A samozřejmě vám členství dalo a stále dává nejvyšší možnou bezpečností záruku podle článku 5 washingtonské smlouvy, tedy ujištění, že vám spojenci přijdou na pomoc, pokud se někdy stanete cílem útoku. pro Alianci znamenalo přistoupení České republiky, maďarska a polska další krok v její adaptaci po skončení éry studené války, kdy tři nové členské země přidaly novou vojenskou a politickou váhu k utváření strategického prostředí pozitivním způsobem. A pro evropu představovalo konec někdejšího rozdělení a nový začátek – na prahu 21. století tak starý kontinent konečně mohl překonat svou tragickou minulost. v dalších letech vyvrátilo přistoupení České republiky, maďarska a polska obavy, že takové rozšíření bude pro evropskou bezpečnost jen ztrátou. prokázalo, že všichni, kdo vnímali rozšiřování jako nové dělení evropy, se mýlili. prokázalo také mylnost názorů těch, kdo tvrdili, že rozšíření podkope soudržnost a efektivitu nAto nebo že by to nutilo nové členské země vynakládat na obranu příliš mnoho z jejich skromných zdrojů. Žádná z těchto prognóz se nenaplnila. Díky alianční politice rozšiřování a partnerství a jejich ekvivalentům na straně evropské unie nebyl náš kontinent nikdy stabilnějším a bezpečnějším. perspektiva členství v těchto dvou klíčových institucích zůstává základním stimulem pro státy v celé evropě, aby si daly svoje věci do pořádku, prosadily náročné ale nezbytné reformy a pracovaly na dobrých sousedských vztazích. Ani soudržnost a efektivnost nAto nebyla ovlivněna – všechny tři země – Česká republika, maďarsko a polsko – se začlenily hladce. přirozeně o sobě dávají také přiměřeně

96


Achievements, chAllenges, prospects Keynote speech by NATO Secretary General Jaap de Hoop Scheffer JaaP de hooP scheFFer took up his duties as the NATO Secretary General in 2004. From 1976 to 1986, he worked at the Ministry of Foreign Affairs. In 1986 he was elected to the House of Representatives of the States General for the Christian Democrat Alliance (CDA). At the same time he was a member of the Parliamentary Assemblies of the Council of Europe and the Western European Union. In 1997 he became leader of the CDA parliamentary party in the House of Representatives. He was the Dutch Minister for Foreign Affairs (2002 – 2003). During his life he has been active in various international organizations and think-tanks.

JaaP de hooP scheffer excellencies, ladies and gentlemen, let me start by saying that i am both very pleased and deeply honoured to speak at this commemorative event today. i want to thank the czech government and parliament for their kind invitation. And i also want to congratulate them and the czech people most sincerely. we are celebrating ten years of the czech republic’s membership in nAto, and we are doing so while your country also holds the presidency of the european union. clearly, your country has come a long way, very fast. And there is every reason to celebrate that progress. ten years of nAto membership is an excellent opportunity to look back and to reflect upon years gone by. but it is also a good opportunity to draw some lessons for the future. After all, nAto’s enlargement is an ongoing process. seven more countries have become members of nAto since the czech republic joined together with hungary and poland ten years ago. i hope that two more countries are about to join. And we know that several more wish to follow in their footsteps. we owe it to all candidate countries – whether now or in the future – to share your experience and to help them prepare for membership. i know that the term ”historic“ is used too often nowadays. yet the significance of what happened on 12 march 1999 can hardly be overstated. on that day, when the czech republic, hungary and poland formally acceded into nAto, the cold war ended for good, and justice triumphed over history. it was an overwhelming demonstration of the right of any european nation to determine its own fate, by its own free choice. it was a huge step towards the free, undivided and democratic europe to which nAto had aspired from its very beginning, now almost sixty years ago. but it was also an affirmation of the vision which president václav havel had laid out before the north Atlantic council at nAto headquarters back in 1991, and which had been a key trigger for nAto’s enlargement debate. The accession of the czech republic, hungary and poland was important for these three nations themselves, for nAto, and for europe as a whole. for the three new members, it marked the return to the europe from which they had been forcefully separated. nAto membership gave you a seat at the table where key decisions are taken to shape our strategic environment. it gave you Allies with whom to share the common burden of security. And, of course, it gave you and gives you, the ultimate security guarantee of Article 5 of the washington treaty, and the assurance that Allies will come to your assistance if you ever came under attack. for nAto, the accession of the czech republic, hungary and poland marked another step in its post-cold war adaptation, with three new members adding new military and political weight to shape the strategic environment in a positive way. And for europe, it marked both the end of its erstwhile division and a new beginning – at the threshold of the 21st century, the old continent was finally able to leave its tragic past behind. over the subsequent few years, the accession of the czech republic, hungary and poland proved wrong all those who feared that enlargement could be a net loss for european security. it proved wrong all those who saw enlargement as the creation of a new division. And it proved wrong all those who maintained that it would undermine nAto‘s cohesion and effectiveness, or that it would force the new members to devote too many of their scarce resources to defence. none of these predictions came true. Thanks to nAto’s enlargement and partnership policies, alongside those of the european union, our continent has never been more stable and more secure. And the prospect of membership into these two key institutions remains a major incentive for nations all across europe to get their house in order, introduce difficult but necessary reforms, and pursue good neighbourly

97

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

vědět. Ale prokazují stejného týmového ducha jako ostatní spojenci a přispívají k rozhodování na základě konsenzu, které je základním kamenem naší Aliance. ba co více, staly se důležitými a oceňovanými přispěvateli do aliančních operací a misí – ke dnešku má Česká republika nasazeno 580 vojáků v misi isAf a přes 400 vojáků v kfor. myslím, že lze říci, že také cena spojená s členstvím v nAto zůstává mírná. my jsme přijali, že to nebudou jednoduché záležitosti a že se mohou časově velmi protáhnout. řekli jsme, že nezbytné vojenské reformy u našich tří nových spojenců budou muset být dalekosáhlé a že by měly pokračovat i po vstupu do Aliance. řekli jsme také, že naši noví spojenci sice budou přirozeně muset přispívat, ale že celkově je přínos jejich členství v nAto daleko větší. to vše bylo podloženo fakty. nyní, kdy se žádný ze spojenců nevyhnul dopadům celosvětové finanční krize, skýtá členství v nAto i nadále vynikající hodnotu za vynaložené náklady. některé státy byly samozřejmě v roce 1999 zklamány, když se do této první vlny rozšiřování nedostaly. Ale žádný z nich se nevzdal své ambice vstoupit do nAto a dalších sedm zemí bylo přijato před pouhými několika lety. na začátku roku 2004 jsem jako jeden z prvních oficiálních úkonů ve funkci generálního tajemníka nAto měl tu čest sdělit jim pozvání k přistoupení k severoatlantické smlouvě. A velice rád se ve vzpomínkách vracím k oficiálnímu aktu přistoupení, který se konal v březnu onoho roku ve washingtonu. vaše excelence, dámy a pánové, za několik týdnů na šedesátém výročním summitu nAto doufám k naší Alianci přistoupí další dvě země. říkám dvě, protože velice doufám, že jak Albánie, tak i chorvatsko budou s námi v tuto slavnostní chvíli jako plnoprávní členové Aliance. opakovaně dáváme na srozuměnou – a bezpochyby tak učiníme i během nadcházejícího summitu – že dveře nAto zůstávají do budoucna otevřené pro další členy. ty země, které mají zájem, vědí stejně jako kdokoliv jiný, že to, co říkáme, myslíme vážně. ve zpětném pohledu tedy rozšíření nAto prokázalo, že všichni ti věštci zkázy se naprosto mýlili. rozšíření nepadlo za oběť logice nulového součtu, kdy musí být jakýkoliv zisk vyvážen ztrátou. Členské země nAto zvládají tento proces dobře a rozšíření je jednoznačným přínosem pro bezpečnost evropy. rozšíření nAto sice dosud probíhá úspěšně, ale přesto si musíme neustále připomínat, že samo o sobě cílem není. je prostředkem k dosažení cíle. tím cílem je zajistit naši bezpečnost v rychle se měnícím světě. pakliže tento záměr bereme vážně, nesmíme usínat na vavřínech, ale jít dál. je pravdou, jak mi někdo kdysi zdůraznil, že člověk, který je schopen odpočívat na vavřínech, nemá asi vavřínový věnec nasazený na krku. takže jaké výzvy nás čekají? co musí rozšířená severoatlantická aliance činit, aby v dnešním světě zajistila naši bezpečnost a naši svobodu? Dle mého soudu dominují tři hlavní výzvy. první jsou naše spojenecké operace a mise. vždy říkáme, že země vstupující do nAto nesmí být pouhými spotřebiteli bezpečnosti, ale také jejími přispěvateli. Česká republika však, jak jsem již uvedl, činí vítané příspěvky k našemu společnému úsilí. jsem přesvědčen, že vaše země bude nadále prokazovat stejné odhodlání zejména v Afghánistánu, kde jde opravdu o hodně. musíme pracovat na tom, abychom měli nasazen dostatečný počet vojáků a podpůrných prostředků k zajištění bezpečnosti jak v průběhu blížících se voleb, tak i po jejich skončení. Alianci se podařilo dosáhnout značných úspěchů ve výcviku a vybavení Afghánské národní armády a na tomto pokroku musíme nadále stavět. je zde však daleko více, co my – a mezinárodní společenství jako celek – můžeme činit také na civilní straně – při pomoci Afgháncům budovat fungující instituce, bojovat se zločinností a korupcí a lépe podchytit problémy s narkotiky. náš pohled samozřejmě nesmí být omezen jen na Afghánistán. musíme brát v potaz širší region, zejména pákistán, u kterého se musíme angažovat ještě více. také musíme zajistit daleko užší a daleko efektivnější spolupráci mezi našimi vojenskými a civilními institucemi cestou skutečně komplexního přístupu. Doufám, že dosáhneme pokroku ve všech těchto oblastech na velké konferenci věnované Afghánistánu, která se odehraje na konci tohoto měsíce v holandsku. Druhou hlavní výzvou, která před naší Aliancí stojí, je vztah s ruskem. když nAto zahájilo v devadesátých letech minulého století proces rozšiřování, objevovaly se obavy, že si znepřátelíme rusko. i rusko bylo znepokojeno tím, co pro něj rozšíření bude znamenat. tam, kde jsme tyto obavy vyhodnotili jako oprávněné, snažili jsme se je řešit. pokud jsme cítili, že nejsou namístě, dali jsme na srozuměnou, že budoucnost evropy nemůže být rukojmím přežilé koncepce „sfér vlivu“. když se vše pečlivě uváží, tento přístup fungoval. během pěti let se Aliance rozrostla ze šestnácti na šestadvacet členských zemí, a přitom se nám stále dařilo prohlubovat naše vztahy s ruskem. po konfliktu v gruzii v srpnu minulého roku však někteří pozorovatelé došli k závěru, že naše dvojí strategie spočívající v rozšiřování a zároveň angažování ruska se již vyčerpala. někteří dokonce říkali, že se z rozšiřování, jako řešení evropské bezpečnosti stal problém pro evropskou bezpečnost. skončilo tedy období úspěchů? to si nemyslím. proces rozšiřování nAto zůstává nedílnou součástí naší strategie konsolidace evropy jakožto nerozděleného demokratického bezpečnostního prostoru. zároveň je zřejmé, že vztah mezi Aliancí a ruskem je příliš cenný na to, aby se zaseknul na hádkách o věcech, ve kterých se rozcházíme. Afghánistán je jednou z klíčových oblastí, kde máme očividně společné zájmy, ale jsou zde i další oblasti, jako je boj proti terorismu a pirátství či potřeba zamezovat šíření zbraní hromadného ničení. nAto a rusko

98


Achievements, chAllenges, prospects Keynote speech by NATO Secretary General Jaap de Hoop Scheffer

relations. nAto‘s cohesion and effectiveness have not been affected, either. The czech republic, hungary and poland have all integrated smoothly. They have made their voices heard, of course. but they have also displayed the same team spirit as all other Allies, and contributed to the consensus-decision-making which underpins our Alliance. more than that, they have become important and valued contributors to nAto’s operations and missions: czech republic today deploys 580 soldiers in isAf and just over 400 to kfor. i think it is fair to say that the costs of nAto membership have also remained modest. we acknowledged that they would not be trivial, but that they could be stretched over a longer period of time. we said that the necessary military reforms of our three new Allies would need to be ambitious, and that they should continue after their accession. And we said that, while our new Allies would naturally have to make their contribution, the benefits that nAto membership would bring would be very much greater. All that was borne out by the facts. And today, while the global financial crisis leaves none of the Allies unaffected, nAto membership continues to offer us all excellent value for money. of course, back in 1999, some nations were disappointed to be left out of the first round of enlargement. but none gave up its ambition to join nAto – and seven more were admitted just a few years later. At the beginning of 2004, as one of my first official acts as nAto secretary general, i had the privilege to communicate to them our invitation to accede to the north Atlantic treaty. And i have warm memories of the accession ceremony in washington D.c. in march of that year. your excellencies, ladies and gentlemen, in a few weeks’ time, at nAto’s 60th Anniversary summit, i hope that two more nations will be joining our Alliance – i say two because it is my strong hope that both Albania and croatia will be able to be with us as full members for this great celebratory moment. we have made clear repeatedly – and no doubt will do so again at our next summit – that nAto’s door remains open for future members. And interested countries, like everyone else, know that we mean what we say. in retrospect, then, nAto enlargement has proved the doom-sayers to be totally wrong. enlargement has not fallen victim to a zero-sum logic. nAto members have managed the process well. And it has been a very clear benefit for european security. still, although nAto enlargement has been very successful thus far, we must constantly remind ourselves that it is not an end in itself. it is a means to an end. And that end is to safeguard our security in a rapidly changing world. if we take this aim seriously, then we must not rest on our laurels, but move on. in fact, as someone once pointed out to me, he who can rest on his laurels probably wears them in the wrong place! so what are the challenges ahead? what must an enlarged nAto do in order to safeguard our security and our freedom in today’s world? to my mind, three major challenges stand out: The first are our Allied operations and missions. we have always said that countries that join nAto must not be mere consumers of security, but providers of security. but the czech republic as i mentioned earlier is making a welcome contribution to our common effort. i am confident that your country will continue to demonstrate that same commitment, especially in Afghanistan where the stakes are particularly high. we must ensure that we have sufficient troops and enablers on the ground to ensure security, both during and after the coming election period. As an Alliance, we have had considerable success in training and equipping the Afghan national Army, and we must build on that progress. but there is a lot more that we – and the international community as a whole – can do on the civilian side as well – in helping the Afghans to build functioning institutions, to fight crime and corruption, and get a better grip of the narcotics problem. And of course we need to look beyond Afghanistan. we must take into account the wider region, and especially pakistan, with which we must deepen our engagement. we must also get our military and civilian institutions to co-operate much more closely and more effectively in a truly comprehensive Approach. And i hope that we will be able to make progress in all these areas at the big Afghanistan conference the so-called “big tent” meeting in the netherlands at the end of this month. The second major challenge facing our Alliance is our relationship with russia. when nAto started its enlargement process in the 1990s, there were fears that we would alienate russia. indeed, there were russian concerns about what enlargement would mean for them. where we judged these concerns to be legitimate, we sought to address them. where we felt them to be inappropriate, we made it clear that the future of europe could not be held hostage to outmoded concepts of “spheres of influence“. on balance, this approach worked. within five years nAto grew from 16 to 26 members, and we still managed to deepen our relationship with russia. however, the conflict in georgia last August led some observers to believe that our dual strategy of pursuing enlargement and simultaneously engaging russia had run its course. some even said that enlargement had turned from being the solution to being the problem of europe’s security. so has a success story ended? i don’t think so. nAto’s enlargement process remains part and parcel of our strategy of consolidating europe as an undivided and democratic security space. At the same time, it is clear that the nAto-russia relationship is too valuable to be stuck in arguments over things that divide us. Afghanistan is one key area where we have obvious common interests, but there are other areas as well, such as the fight against terrorism and piracy, and the need to

99

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

potřebují spolehlivé partnerství, jež udržuje dialog o všech otázkách – nejen pouze o těch, kde se shodneme, ale také o těch, u nichž se naše stanoviska liší – s výhledem na řešení problémů a budování praktické spolupráce. právě proto ministři zahraničních věcí členských zemí nAto minulý týden odsouhlasili opětovné pořádání formálních zasedání rady nAto-rusko, včetně ministerské úrovně, a to ještě před příchodem léta. znamená to, že přijímáme postup ruska vůči gruzii či jeho uznání Abcházie nebo jižní osetie? nikoliv, není tomu tak. je však nezbytné, abychom tyto otázky řešili, a to lze činit pouze jednáním. Diskutujme tedy v radě nAto-rusko. nebudeme-li spolu hovořit, není to řešení. třetí hlavní výzva pro Alianci spočívá v definování jejího přístupu k novým rizikům a hrozbám. proces rozšiřování nAto začal v době, kdy se termín „globalizace“ používal především v souvislosti s vývojem v ekonomice. v dnešní době se globalizují také výzvy naší bezpečnosti. v posledních letech vidíme, že kybernetické útoky nebo přerušení dodávek surovin mohou daný stát zdevastovat, aniž by padl jediný výstřel. jsme svědky návratu pirátství jakožto vážného globálního bezpečnostního problému. íránský jaderný program mezitím nadále vyzvedává do popředí naléhavý problém šíření zbraní hromadného ničení. je nezbytné, abychom lépe definovali roli severoatlantické aliance v řešení těchto výzev. nAto možná nepředloží odpovědi na všechny tyto otázky, domnívám se ale, že to by nemělo sloužit jako záminka pro nečinnost. musíme co nejlépe využívat jedinečnou hodnotu naší Aliance, která spočívá v tom, že slouží jako fórum pro transatlantický politický dialog a jako nástroj k převádění politických rozhodnutí do praxe. koneckonců, hrozby nečekají, až budeme cítit, že jsme na ně připraveni. příští měsíc musíme na našem summitu ukázat, že spojenci v nAto jsou schopni sebrat nezbytnou politickou vůli, představivost a solidaritu, aby těmto výzvám čelili. A já jsem přesvědčen, že se nám to podaří. summit však musí dokázat ještě více. s novou americkou administrativou a s očekávaným plným začleněním francie do integrovaných vojenských struktur představuje summit také ideální příležitost pro zahájení prací na nové strategické koncepci nAto. tato nová strategická koncepce bude muset snoubit základní smysl Aliance – na něj nikdy nezapomínejme – kolektivní obranu s celou řadou požadavků souvisejících s operacemi mimo území členských států. bude nezbytné, aby v ní byla zdůrazněna role nAto jakožto jedinečného společenství založeného na hodnotách a společných zájmech. bude nutné, aby v ní jednoznačně zaznělo přání Aliance angažovat se společně s osn, evropskou unií a dalšími mezinárodními aktéry jako partnery v komplexním přístupu k bezpečnostním výzvám naší doby. A také by se mělo zdůraznit, stejně jako to činí naše aktuální strategická koncepce, že dveře nAto zůstanou nadále otevřené pro nové členy. vaše excelence, dámy a pánové, jestli nám historie 20. století dala nějaké ponaučení, tak určitě to, že cena za lhostejnost a nedbalost bývá nakonec daleko vyšší, než je cena investice do silné a efektivní Aliance. za posledních deset let pomohlo rozšíření severoatlantické aliance vaší zemi a devíti dalším státům ve střední a východní evropě vrátit se zpět na politické mapě. již nikdy nebudete předmětem ambicí někoho jiného. Dnes je zde několik dalších zemí, které s vámi sdílejí stejnou, nanejvýš legitimní ambici a další mohou v budoucnosti následovat. vaše země – Česká republika – a naše Aliance musí i nadále pro ně zůstat zářícím majákem. já jsem si jist, že zůstanou. Děkuji vám.

100


Achievements, chAllenges, prospects Keynote speech by NATO Secretary General Jaap de Hoop Scheffer

counter the proliferation of weapons of mass Destruction. nAto and russia need a trustful partnership that encourages dialogue on all issues – not just those, where we agree but also those where we do not agree – with a view towards resolving problems and building practical cooperation. And that is why nAto foreign ministers agreed last week to the reconvening of formal nAto-russia council meetings, including at ministerial level, as soon as possible before the summer. Does it mean we accept russia’s actions in georgia, or their recognition of Abkhazia or south ossetia? no it does not. but we do need to address these issues and that can only be done by talking. so, let’s discuss in the nrc. not talking is not a solution. The third major challenge for nAto is to define its approach to new risks and threats. nAto’s enlargement process began when the term “globalisation” applied mainly to economic developments. today, challenges to our security have also globalised. we have seen these past few years that cyber attacks or the interruption of energy supplies can devastate a country without a single shot being fired. we are witnessing the return of piracy as a serious, global security challenge. At the same time, iran’s nuclear programme continues to highlight the pressing challenge of the proliferation of weapons of mass Destruction. we need to better define nAto’s role in meeting these challenges. nAto may not provide all the answers, but i think that should not serve as excuse for inaction. we must make the best possible use of our Alliance’s unique value as a forum for transatlantic political dialogue, and as an instrument for translating political decisions into concrete action. After all, threats don’t wait until we feel that we are ready for them. At our summit next month we must show that the nAto Allies are able to muster the necessary political will, imagination and solidarity to meet these challenges. And i am confident that we shall. but the summit must do even more. with a new us Administration settling in office, and with the prospect of france taking its full place in nAto’s integrated military structures, the summit is also the perfect moment to launch work on a new strategic concept for nAto. such a new strategic concept will need to combine the Alliance’s core purpose –let’s never forget that– of collective defence with the many requirements associated with out-of-area operations. it will need to emphasise nAto’s role as a unique community of common values and common interests. it will need to make clear nAto’s strong desire to engage with the un, the eu and other international actors, as partners, in a comprehensive approach to the security challenges of our time. And it should also underline, just as our current strategic concept does, that nAto will keep its door open for new members. excellencies, ladies and gentlemen, if the history of the 20th century has told us anything, it is that the costs of indifference and neglect are ultimately going to be much greater than cost of investing in a strong, effective Alliance. over the past ten years, nAto enlargement has helped your country and nine others in central and eastern europe back on the political map. never again will you be the object of someone else‘s ambitions. today, there are several other nations who share this same, very legitimate, aspiration – and others may follow in the future. your country, the czech republic and our Alliance, must remain a shining beacon for them. And i am sure that we will. Thank you.

101

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Adaptace NATO: Čelem k výzvám 21. století

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


Jamie shea je od roku 2005 ředitelem politického plánování v sekretariátu štábu generálního tajemníka NATO. Pro NATO pracuje od roku 1980, jako mluvčí NATO v letech 1993–2000, jako ředitel Sekce informací a tisku v letech 2000–2003 a následně do roku 2005 jako zástupce náměstka generálního tajemníka pro vnější vztahy v Divizi veřejné diplomacie NATO. Působí rovněž jako profesor a lektor. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Jamie shea Dámy a pánové, jako v dnešní době již oficiální dinosaurus přebývající v ústředí nAto jsem jedinou součástí Aliance, která tam byla ještě před jejím založením. nebo to tak alespoň připadá mně a také těm, kdo mě musejí poslouchat. je mi nesmírnou ctí, že jsem byl pozván k moderování dnešního posledního panelu. pokusíme se z něj učinit jeden z nejlepších. jako člověk, který strávil polovinu svého působení v Alianci účastí na konferencích, vám mohu říci, že existují dva druhy moderátorů. prvním je onen disciplinovaný chlápek, který v podstatě představí vystupující, usedne a zmlkne. Druhým typem je frustrovaný vystupující, který přestože má být moderátorem, neodolá tomu, aby nepřednesl vlastní řeč. nemusíte se bát, dámy a pánové, upokojte se, jsem tím prvním druhem moderátora, což znamená, že budu hovořit pouze pětadvacet minut, kdy vám nastíním svůj pohled na budoucnost Aliance. jsem obecně velice rád, protože vzhledem k tomu, že jsem v nAto po tak dlouhou dobu, připadá mi, že ten den před deseti lety, když Česká republika, polsko a maďarsko přistoupily k této organizaci, se odehrál téměř včera. proto se domnívám, že když se podíváme na vše, co se za posledních deset let svým způsobem změnilo a pak toto tempo změn vztáhneme na příštích deset let, kdy budeme pořádat konferenci ke dvacátému výročí, bude téma tohoto našeho panelu znít: „připravte se na neočekávané“. co si pamatuji z doby před deseti lety? jak kontroverzní rozšiřování nAto bylo. byl jsem jedním z těch, a to říkám poctivě, kteří již na začátku hájili myšlenku, že by se Aliance měla otevřít. když jsem se účastnil různých konferencí v západní evropě, cítil jsem se jako postava, kterou hrál henry fonda v americkém filmu „Dvanáct rozhněvaných mužů“, který musí přesvědčit nesmírně skeptickou soudní porotu, že souzený může být nevinný, když každý od začátku předpokládá, že je vinen. byl to hodně podobný pocit, velice pomalé a namáhavé úsilí k překonání odporu skeptiků, kteří se skutečně domnívali, že se nAto nemá rozšiřovat, že země, které chtěly do Aliance vstoupit, přínosem nebudou a že rozšíření nAto – abych citoval mého milého přítele toma friedmana z new york times – „by bylo druhou největší chybou 20. století“. po několika letech jsem se s tomem náhodně setkal a zeptal se ho: „tome, co vlastně bylo tou největší chybou 20. století?“ A on řekl: „jamie, já si nevzpomínám, ale jsem si jist, že rozšíření nAto bude druhou největší chybou.“ jak podotknul před krátkou chvílí pan generální tajemník, někdy nemůžete intelektuální bitvy vyhrát intelektuálními argumenty; musíte věřit svému přesvědčení, mít odvahu projevovat své názory, mít přesně ujasněno, co chcete dělat. v intelektuálních polemikách skutečně vítězí pouze fakta a skutečnosti. první vlna rozšiřování nAto před deseti lety se zdařila, což určitě přispělo k tomu, že druhá vlna byla daleko méně kontroverzní a daleko snadnější, stejně jako tomu bude v případě třetího kola rozšiřování o chorvatsko a Albánii, jehož budeme svědky za několik dní. s potěšením mohu říci, přestože z toho některým lidem v tomto sále mohou naskákat pupínky, že již nepotřebujeme takzvaný snog, což je moje oblíbená zkratka, kterou se označuje senátní skupina pozorovatelů nAto pro rozšíření nebo kampaně pro rozšíření nAto. severoatlantickou alianci čeká v budoucnu řada obtížných bitev a my o nich zde budeme v rámci panelu za malou chvíli diskutovat. Ale myšlenka, že větší nAto znamená slabší nAto, spíše než lepší nAto, je polemika, která již zná svého vítěze. všechny velké pravdy, jak kdysi řekl george bernard shaw, začínají jako rouhání. je skutečně pravdou, že ještě dnes řada nových směrů, kterými se Aliance vydala po roce 1999, nadále zůstává nepochopená nebo přinejmenším kontroverzní pro naše veřejné mínění a dokonce i pro strategickou komunitu, přestože jsou samozřejmé pro lidi uvnitř nAto a pro účastníky tohoto panelu. když se podíváte na nAto před deseti lety, byla to do značné míry euro-centristická organizace, zaměřovali jsme se převážně na tradiční území členů Aliance nebo jen do nevelké vzdálenosti za její

102


Achievements, chAllenges, prospects Adapting NATO: Meeting Challenges of the 21st Century Jamie shea is Director of Policy Planning in the Private Office of the NATO Secretary General (since 2005). He has worked for NATO since 1980, for example as spokesman (1993 – 2000), Director of Information and Press (2000 – 2003) or Deputy Assistant Secretary General for External Relations PDD NATO (2003 – 2005). He works as professor and lecturer, too.

Jamie shea ladies and gentlemen. As the official dinosaur in residence at nAto headquarters these days, i am the only part of the organisation, who is actually present before the Alliance was created, or sometimes it feels that way both to me and also to those who have to listen to me. i am extremely honoured to be invited here and be able to act as moderator for this last panel of the day. And we will try to make it one of the best as well. now, as somebody who has spent half of his nAto career attending conferences, i can tell you that there are two types of moderator. The first is the disciplined chap who basically just introduces the speakers sits down and shuts up. The second type is the frustrated speaker who, although meant to be the moderator, cannot resist delivering a speech of his own. now, do not worry ladies and gentlemen and relax, i am the first type of moderator which means i am only going to speak for twenty-five minutes giving you my views on the future of the Alliance. i am generally very pleased because as i have been at nAto for such a long time, the day ten years ago when the czech republic, poland and hungary joined my organisation seems like sort of only yesterday. And i therefore believe that if we look at everything that sort of changed in the previous ten years and then if we extrapolate this pace of change to the next ten years when we will hold the 20th anniversary conference, ”prepare for the unexpected” is probably going to be the theme of our panel at the moment. what i remember about ten years ago? just how controversial nAto enlargement was. i was one of the early defenders, i say that honestly, of the idea that nAto should open up. when i went to various conferences in western europe, i felt like a character henry fonda in the American movie “twelwe Angry men”, who has to convince an extremely sceptical jury that the person on trial might actually be innocent, when everybody immediately assumed he is guilty. it felt very much like that, a very slow, painful effort to overcome the sceptics who really believed that nAto should not enlarge that the countries who wanted to join would not contribute and nAto enlargement, to quote my dear friend tom friedman of the new york times, would be the second biggest mistake of the 20th century. i ran into tom a few years ago and i said: ”tom, what was the first biggest mistake of the 20th century?” he said: ”jamie, i cannot remember, but i am sure that nAto enlargement will be the second biggest mistake”. As the secretary general pointed out just a few moments ago, sometimes you cannot win intellectual battles with intellectual arguments; you have to have faith in your convictions, the courage of your convictions, a clear sense of what you want to do. it is only facts and realities that really win intellectual arguments. And the success story of the first round of nAto enlargement ten years ago certainly made the second round far less controversial and much easier, as will be the case with the third round of enlargement to croatia and Albania, which we will see in a next few days. i am delighted to say, although this might cause shagreen for certain people in the room that we no longer need a snog, my favourite acronym, the senate nAto observer group on enlargement, or campaigns to enlarge nAto. nAto has many difficult battles to face in the future and we will be discussing those here on the panel in just a moment, but the notion that a bigger nAto is a weaker nAto rather than a better nAto, is an argument that has been won. now all great truths, george bernard shaw once said, begin as blasphemies. And it is only true that today many of the new directions, which nAto has headed in since 1999, although self-evident to nAto insiders and the people on the panel, are still either misunderstood or still controversial both to our public opinion and even to the strategic community. if you look at nAto ten years ago, it was a largely euro-centric organisation and our focus was very much on our traditional treaty area or just a little bit beyond. As has been pointed

103

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

hranice. jak zde zaznělo, v době, kdy jsme se rozšiřovali, jsme se také angažovali v naší vůbec první ostré vojenské operaci v kosovu. je skutečností, že letecká kampaň v kosovu byla pro naše tři nové členy po pouhých devíti dnech jejich členství velice rychlou zkouškou jejich závazků vůči Alianci a velice brzkým upozorněním, že členství v nAto čím dále tím více nepřináší pouze výhody, ale také nelehké povinnosti. rok 1999 byl mimochodem také rokem, kdy vládu v Afghánistánu převzal tálibán, ale v té době si toho nikdo nevšiml. za těch posledních deset let jsme působili a působíme nejen v Afghánistánu, ale i v iráku, pákistánu, Adenském zálivu, súdánu či somálsku. naše partnerství se rozšířila daleko za hranice euro-atlantického prostoru – zahrnují státy na středním východě, v severní Africe, indickém oceánu a tichomoří a dokonce, jak předpokládáme, brzy i v latinské Americe. nAto je stále v evropě, ale dnes je zároveň i ve světě, a to způsobem, který byl v roce 1999 v podstatě nepředstavitelný, což Alianci přineslo a přináší celé spektrum možných dalších směrů působení a také s tím spojené množství výzev. výzev spočívajících ve skutečnosti, že se snažíme dopracovat k tomu, které hrozby jsou nejvíce nebezpečné – kterým bychom měli věnovat hlavní pozornost; nikoliv pouze co bychom chtěli dělat nebo co můžeme dělat, ale co je důležitější, co by bezpečnostní organizace, jež chce chránit obyvatele svých členských zemí, dělat měla, přestože „měla by dělat“ vždy nezbytně neznamená nejjednodušší nebo nejpohodlnější volbu. také jsou zde otázky, když se na ty hrozby podíváme, kde Aliance do toho procesu přináší přidanou hodnotu, co bychom měli činit my, co bychom měli nechat na ostatních. je zde také otázka, jak nastavit rovnováhu mezi kolektivní obranou podle článku 5, která zůstává základní funkcí nAto, a rostoucí potřebou chtít a být schopen se angažovat a působit ve světě za našimi hranicemi. když říkám ve světě za našimi hranicemi, myslím tím v širším slova smyslu jakékoliv místo, kde se takové hrozby mohou objevit. od roku 1999 si také čím dál tím více uvědomujeme, jak jsme závislí na zemích mimo Alianci a na jiných organizacích. v roce 1999, kdy přistoupila Česká republika, maďarsko a polsko, jsme kromě vlastních členů k naplnění našeho základního bezpečnostního cíle nikoho jiného nepotřebovali. když se podíváme na Afghánistán, něco takového dnes říci nemůžeme. takže jak, aniž bychom snižovali hodnotu Aliance, jak to optimalizovat? jak to udělat, aby se z nás stala síť, která bude moci stále více těžit a zároveň přispívat do jiných sítí, abychom mohli naplnit svůj bezpečnostní účel? význam partnerských zemí roste. jak z nich tedy můžeme učinit trvalou součást Aliance, aniž bychom hovořili o členství? generální tajemník zmínil rusko. k tomu jen stěží mohu něco dodat, ale smysl nAto nebude nikdy zcela naplněn, dokud zde nebude předvídatelnější vztah a lepší spolupráce s ruskem. Domnívám se, že zde jsou ještě dvě otázky, které jsou poněkud filozofičtějšího charakteru, ale já bych je rád uvedl pro naši dnešní debatu. v generaci mých dětí si každý – teenageři, vysokoškolští studenti – spojuje nAto s tím, co děláme. Descartes řekl: „myslím, tedy jsem.“ moje děti říkají: „vy zasahujete, tedy jste.“ vstupujete do našich životů, projevujete se tím, že vysíláte vojáky, konáte. A to byl a nadále je jeden z velkých přínosů severoatlantické aliance. Ale měl by to být náš jediný příspěvek v 21. století? měli bychom být prostě organizátorem vojenských operací, nebo jsou v bezpečnostní oblasti ještě další věci, například to, že bychom měli také stanovovat normy a principy pro kontrolu zbrojení? za druhé, nAto je politická organizace. Ale buďme k sobě upřímní. co činí Alianci unikátní je mnohostranné používání řízených vojenských kapacit s cílem dosáhnout přínosu v oblasti bezpečnosti. kdybyste od nAto oddělili armádu, tak by to, na rovinu řečeno, již nAto nebylo. Avšak ty lehké vojenské operace, i když mi v době, zejména když jsem byl mluvčím nAto, příliš lehké nepřipadaly, ony lehké vojenské operace – které můj krajan z velké británie profesor lawrence friedman nazývá válkami bez slz – s těmi je konec. vidíme to dnes v Afghánistánu. vojenské operace jsou nezbytné, ale jsou čím dál obtížnější, časově náročnější, vyžadují větší odhodlání. jak tedy pokračovat v procesu vojenské transformace, abychom zajistili, že to, co víme, musíme dělat dobře, to jest používání mnohostranného vojenského potenciálu povede k výsledkům v časovém období, které požadujeme. pokud toto ztratí na hodnotě jako prostředek řešení mezinárodních krizí, pak ubude i na významu nAto. tak to jsou některé z myšlenek, kterými jsem chtěl přispět takříkajíc svojí troškou do mlýna. nAto se chystá zahájit práce na nové strategické koncepci a naši ministři zahraničí jsou nyní hojně citováni, naše rada moudrých mužů a – jak podotknula minulý týden hillary clinton – také moudrých žen. my máme dnes štěstí, protože naši moudří muži a ženy a přední osobnosti jsou tu dnes s námi. zaprvé je zde ágnes vadai, státní tajemnice maďarského ministerstva obrany a poslankyně, která již několik let působí v parlamentním shromáždění nAto. máme zde velvyslance kurta volkera, kterého snad není nutné představovat, ale já tak učiním. již dlouho je mým kolegou a přítelem. je skvělé potkat někoho, kdo již v minulosti v Alianci pracoval, v novém převtělení ve funkci stálého zástupce, ve které již působí od minulého roku. nemyslím si, že by někdo věděl o nAto více než on, možná až na mne, ale určitě představuje ideální přední osobnost pro tuto příležitost. A pak zde máme někoho, kdo dnes není v Alianci, ale působil tam ve funkci velvyslance České republiky v roce 1999, tedy mimo jiné v tom těžkém období, kdy euforie ze vstupu do Aliance přecházela přímo do výzvy spojené s kosovem. velice dobře si pamatuji, že pro vás to opravdu nebyla jednoduše zvládnutelná práce, ale k velké slávě České republiky jste prošel jejími úskalími bez jediné újmy. pan karel kovanda, který v roce 2005 opustil naši loď, přešel na druhou stranu města a vstoupil do evropské komise, zastává post náměstka generálního ředitele pro vnější vztahy. je však skvělé pro vztahy mezi nAto a evropskou unií, že máme někoho takového, jako jste vy, v takové významné funkci, a přitom stále máte odvahu objevit se na konferencích věnovaných Alianci. máme zde také jiřího šedivého. Dámy by měly mít přednost. Dámy a pánové, budeme diskutovat o budoucnosti nAto a začneme prvním vystupujícím. Děkuji vám.

104


Achievements, chAllenges, prospects Adapting NATO: Meeting Challenges of the 21st Century

out, at the moment when we were enlarging, we were also engaging in our first-ever live military operation in kosovo. The kosovo aircampaign presented for our three new members only nine days into their membership a very early test of their commitments to the Alliance, and a very early reminder that nAto membership increasingly not only brings benefits but also difficult obligations too. now, 1999 was also by the way the year when the taliban took over in Afghanistan but nobody noticed that at the time. in those ten years, we have been active not just in Afghanistan, but in iraq, pakistan, the gulf of Aden, sudan, somalia. our partnerships have broadened well beyond the euro-Atlantic perimeter to involve countries in the middle east, north Africa, indian ocean and pacific area and even, tentatively, countries in latin America as well. nAto is in europe, still, but it is today in the world in a way it is practically inconceivable back in 1999 and this has brought a host of possible directions for nAto, a host of challenges to it. challenges, first of all, in trying to work out which are the most threatening threats that should have our priority attention. not just what we would like to do or what we can do, but more importantly what a security organisation that wants to protect its populations should be doing, even if the should is not necessarily the easiest or most convenient option. Also questions when we look at those threats where nAto adds value to the process, what should we do ourselves, what should we leave to others. There is also the question about the balance of Article 5 collective defence, which remains nAto’s core function, and the increasing need to be willing and able to engage and act in the world beyond. when i say the world beyond, the beyond in larger sense of anywhere where those threats can arise. we have also become increasingly aware since 1999 of our dependence on non-nAto countries and organisations. back in 1999, when the czech republic, hungary and poland joined, we did not really need anybody else except our own membership to achieve our core security purpose. we cannot, looking at Afghanistan, say the same thing today. so how do we, without devaluing nAto’s role, how to optimise it, but how do we become a network which is increasingly able to benefit from and feed into other networks so that we achieve our security effect? partners are increasingly important. how do we therefore make them a permanent part of the Alliance, even if we are not speaking about membership? The secretary general mentioned russia. i hardly need to comment on that, but nAto’s purpose will not be definitively achieved until we will have a more predictable and more cooperative relationship with russia. And i believe there are two other issues, which are slightly more philosophical, but which i would like to put on the table for our debate today. everybody in my children’s generation – teenagers, university students - identifies nAto with what we do. Descartes said: “i think, therefore i am”, my children say: “you intervene, therefore you are”. you enter our lives, you manifest yourselves because you sent troops, you act. And this has been one of the nAto’s great contributions. but should it be our only contribution in the 21st century? should we simply be the organiser of military operations or are there other things in the security business, for example establishing arms control norms and principles that we should be doing as well? secondly, nAto is a political organisation. but let us be honest with ourselves. what it does what its specificity is, is the multilateral use of controlled military capabilities to bring about security benefits. if you took the military away from nAto, frankly, you would not have nAto. but the easy military operations, although they did not seem to me very easy at the time, particularly as nAto spokesman, the easy military operations – what my compatriot in the uk professor lawrence friedman calls war without tears – that is over. we see it in Afghanistan today. military operations are necessary but they are becoming more difficult, more long-duration, requiring more commitment. so how do we continue the process of military transformation to make sure that the thing that we know we have to do well, the use of multilateral military capability, produces the effects in the timeframe that we need. if that becomes devalued as the solution to international crises, nAto becomes devalued as well. so those are some of the thoughts that i just wanted to put into the mix. nAto is about to embark on a new strategic concept and there have been many quotes from our foreign ministers, from a group of wise men, and as hillary clinton pointed out last week, wise women as well. we are lucky today because we have got our wise man and women and eminent persons. first of all, we have got Agnes vadai who is the state secretary in hungary from the moD, she is parliamentarian, and she has been very involved in nAto’s parliamentary Assembly in previous years. we have Ambassador kurt volker, i do not really need to introduce him but i will. he is a longstanding colleague and friend of mine. it is great to see somebody who have worked with nAto come back in a future incarnation as the permanent representative since last year. And i do not think anybody knows more about nAto than he does, with the possible exception of me, but certainly he is an ideal eminent person for this exercise. And we have somebody who is not at nAto today, but was there as the Ambassador of the czech republic in 1999, during that very difficult period when the euphoria of membership going immediately into the challenge of kosovo. i remember well that it was not an easy job for you to handle, but you came through that with absolute flying colours to the great glory of your country, karel kovanda, who in 2005 jumped ship and went to the other side of town and joined the european commission as the Deputy Director general for external relations. but it is great for the nAto-eu relationship that we have somebody like you in such an important position, but still also having the courage to appear at nAto conferences. we also have jiri sedivy. ladies first i think should be our rule. ladies and gentlemen, we are going to debate the future of nAto and we are going to start with our first speaker. Thank you.

105

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ágnes Vadai je od roku 2007 státní tajemnicí Ministerstva obrany Maďarské republiky. Vystudovala ekonomické vědy na Budapešťské univerzitě. Pracovala v několika výborech a delegacích (delegaci Parlamentního shromáždění NATO, maďarské delegaci v Parlamentním shromáždění OBSE, delegaci Frankofonního parlamentního shromáždění, v maďarské parlamentní delegaci v Meziparlamentní unii). Byla národní koordinátorkou pro boj proti terorismu (2005–2006). ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ágnes Vadai Děkuji vám, dámy a pánové. jsem velice poctěna, že se mohu účastnit tohoto panelu a podělit se o své myšlenky k otázce, která je zřejmě nejnáročnějším, dalekosáhlým a nejzajímavějším problémem, který řešíme. jsme teprve na počátku 21. století, ale již v prvním roce tohoto století se odehrál útok na jeden z členských států a tím i na celou severoatlantickou alianci, což by dříve bylo nepředstavitelné. jedenácté září roku 2001 zatřáslo celým světovým pořádkem a naprosto změnilo náplň práce nAto. pokud by se žádné jedenácté září neodehrálo, pak by nebyl ani žádný Afghánistán, a problémy, kterým dnes čelíme, by pravděpodobně vypadaly úplně jinak. není žádná záruka, že během příštích desetiletí nebudeme muset čelit takovým výzvám, které jsou dnes zatím neznámé a nepředvídatelné. první dekáda 21. století nám již ukázala, že svět je daleko nebezpečnější místo, než jsme se domnívali, přestože ani před rokem 2001 nebo rokem 1999 si nikdo o Alianci nemyslel, že by měla v tomto ohledu jakékoliv iluze. mohou se před námi objevit podobné globální výzvy, jako je například současná celosvětová ekonomická krize, která bude mít vážný dopad na bezpečnostní politiku po celém světě. proto nejde pouze o otázku, jak jsme schopni se adaptovat na výzvy, kterým čelíme, a nabýt znalosti, jak je řešit, ale také jak připravit Alianci, aby byla schopná reagovat rychle, pružně a účinně na druhy hrozeb, o kterých dosud nevíme, ale budeme jim v tomto století pravděpodobně muset čelit. severoatlantická aliance se sestává ze zemí, které mají hodně společného ve smyslu jejich odhodlání zasazovat se o demokratické hodnoty, ale možná se nebudou schopné bránit tváří v tvář asymetrickým hrozbám vzešlým z odlišného kulturního prostředí. jaké jsou tedy výzvy, kterým již čelíme nebo které můžeme předvídat? bohužel je jich docela dost. Čelíme nové vlně šíření zbraní hromadného ničení – a to není predikce, to je prostě skutečnost. co s tím můžeme dělat? globální mocenské struktury se přetvářejí a objevují se nové mocnosti. jak bychom k nim měli přistupovat? nestabilita po celém světě roste a stejně se více projevují veškeré s ní spojené důsledky: války, terorismus, pirátství, obchod s drogami a migrace. jak na to severoatlantická aliance reaguje? přestože čelíme těmto novým výzvám na mnoha místech a v různých formách, ráda bych nyní uvedla několik myšlenek k Afghánistánu jakožto příkladu, který v současné době Alianci velice ovlivňuje a vyžaduje značný objem aliančních zdrojů. právě zde lze sledovat hlavní směr procesu adaptace, která je nezbytná a již začala. musíme být připraveni na konflikty na současných bojištích a neustále rozvíjet náš expediční potenciál. můžeme také očekávat, že naši protivníci využijí v celosvětové propagandě proti nám každičkou naši chybu. to znamená, že je velice důležité získat na naši stranu veřejné mínění, informovat veřejnost, stanovit jasné cíle a zajistit, aby veřejnost o našich úspěších věděla. Dovolím si uvést příklad. zatím jsme jednoznačně neurčili, co budeme na konci našeho působení v Afghánistánu považovat za úspěch. Domnívám se, že obrovským úspěchem je již to, že nyní může množství žen a dívek studovat. nestanovili jsme, co bude úspěchem, takže takové úspěchy nemůžeme ani zveřejňovat. je velice dobré, když vidíme, že dívky již mohou chodit do školy a studovat v zemi, kde před několika lety musely zůstávat doma a nemohly dům ani opustit. Abychom dosáhli dlouhodobého řešení, musíme v prostoru provádění operací spolupracovat s dalšími organizacemi i regionálními aktéry. pokud se však podíváme z dlouhodobého hlediska, pak z většího odstupu je jednoznačné, že operace v Afghánistánu je těžištěm současné činnosti nAto, ale o tom, zda adaptace Aliance proběhne zdárně, se nebude rozhodovat v hindúkuši. výzvy objevující se po celém světě jsou daleko složitější než ty, které zakoušíme během operací v Afghánistánu. kromě udržování stávajících kapacit musí být Aliance

106


Achievements, chAllenges, prospects Adapting NATO: Meeting Challenges of the 21st Century ágnes Vadai is Senior State Secretary of Ministry of Defence of Hungary (since 2007). She graduated from the Budapest University of Economic Science. She was a member of a number of committees and delegations (Delegation to NATO Parliamentary Assembly, Hungarian Delegation to the OSCE Parliamentary Assembly, Delegation to the Francophone Parliamentary Assembly, and Hungarian Member-Parliament Delegation to the Inter-Parliamentary Union). She was the National coordinator for the fight against terrorism (2005–2006).

ágnes Vadai Thank you, ladies and gentlemen. it is a great honour taking part at this panel and sharing my thoughts about an issue that is probably one of the most challenging and most far-reaching and interesting problems which we can consider. it is still early in the 21st century but event in the very first year of this century, an attack was made on one of the member states and thus on the whole of nAto, which earlier would have been inconceivable. The 11th september in 2001 shook the world order and completely changed the nAto agenda. if there had been no 9/11, than there would have been no Afghanistan and the problems we are facing today would look probably completely differently. There is no guarantee that during the coming decades we will not have to face those kinds of challenges, which today are yet unknown and unpredictable. The first decade of the 21st century had already shown us the world is more dangerous place that we thought, although even before 2001 or 1999, the Alliance was not known for having any illusions in this respect. we may face similar global challenges as the present global world economic crisis, which will have a serious impact on the security policy environment on a worldwide scale. Therefore, it is not simply a question of how we can adapt to these challenges we face, and be in possession of the knowledge how to handle them but also we have to prepare the Alliance to be able to react quickly, flexibly and effectively to those kind of threats which are as yet unknown to us, but which we will probably have to face during this century. The Alliance consists of states which have a great deal in common in terms of their commitment to democratic values, but maybe unable to defend themselves in the face of asymmetric threats arising from a different cultural background. so what are the challenges which we are already facing, or which we can predict? unfortunately, there are quite a few. we are faced with a new wave of proliferation of weapons of mass destruction; actually this is not a prediction, this is quite a fact. so what can we do? global power structures are reshaping themselves and new powers are rising. how should we handle them? global instability is growing and with its all incidental consequences: war, terrorism, piracy, drug trade and migration. so what is nAto’s response? Although the new challenges we face in many different places and forms, based on the above mentioned, i would like to give you a few thoughts about Afghanistan as an example, which is affecting nAto at present and taking a significant proportion of the Alliance’s resources. This is where the main directions can be seen for the process of adapting, which has become necessary and already begun. we have to be prepared for conflicts in recent theatres of war and to continually be developing our expeditionary capabilities. we can also expect that our adversaries will use our slightest mistakes against us as global propaganda. This means that is very important to win over the public opinion, to inform the public, to set clear goals and to publicize our successes. let me give you an example. we have not really defined what is our success in Afghanistan. i believe it is already a huge success that there are lots of ladies and girls who can study. we have not defined what is success, so we really cannot publicize these successes. it is very good to see these little girls going to school and studying in a country where few years ago they had to stay in house and could not even leave the house. so we have to work together in the theatre of operation with other organisations and with regional players as well in order to reach a long-term solution. however, if you want to take a long term view, then from the perspective of the big picture it is clear that even though operations in Afghanistan are in the focus of the Alliance’s present activities, whether nAto adapts successfully will not be played out in the hindukush. The challenges presenting themselves across the world are

107

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

také schopná dostát výzvám naší doby, které nelze předvídat, a řešit jak konvenční, tak i nové typy hrozeb. po řadu let jsme se domnívali, že evropu a transatlantický region budou ovlivňovat pouze asymetrické hrozby. loňské léto ukázalo, že konvenční hrozby se vyskytují velice blízko, za našimi humny. Dámy a pánové, kam se tedy budeme nyní ubírat? Dle mého soudu je odpověď docela jednoduchá. Aliance musí být větší, silnější a soudržnější, což přirozeně není jednoduché dosáhnout. ke splnění našich cílů musíme v 21. století nadále udržovat základní hodnoty, na kterých Aliance v roce 1949 vznikla, například princip kolektivní obrany, nedělitelnost bezpečnosti, solidaritu a transatlantický vztah mezi severní Amerikou a evropou. probíhající adaptace musí probíhat společně s uplatňováním již vytvořených hodnot i do budoucna. pokud jsem zmínila větší nAto, měla jsem na mysli proces rozšiřování. zachování politiky otevřených dveří má již samo o sobě stabilizační účinek. stačí se podívat na naše výsledky na balkáně – v regionu, který je pro nás maďary velice důležitý. neříkám, že je vše v pořádku – právě se vracím z neformálního zasedání ministrů obrany evropské unie, kde jsme hovořili o bosně a hercegovině a misích, jež tam působí. všechny tyto mise, veškerá naše tamní přítomnost a perspektiva euroatlantické integrace zcela jistě pomohly stabilizovat země v regionu. my bychom neměli zapomínat, že mír na západním balkáně bude ve 21. století jedním ze základních kamenů míru v evropě. z dějin víme, že pokud není mír na balkáně, není mír ani v evropě. my jsme to v minulosti zažili na vlastní kůži. Dle mého soudu by však rozšiřování mělo pokračovat pouze tehdy, pokud kandidátské země splní určité podmínky. Do severoatlantické aliance můžeme přijmout další země pouze tehdy, pokud ony přijmou naše společné hodnoty, pokud nezbortí politickou soudržnost a nevnesou do nAto krizi. Aliance dosud s každou vlnou rozšiřování sílila. je naším společným zájmem, aby tomu tak bylo i nadále. některé státy jsou také důležitými partnery, ale členy nAto se v blízké budoucnosti pravděpodobně nestanou. takže se musíme podívat na to, jak pokračovat ve spolupráci a jak ji posílit s dalekými zeměmi, jako je Austrálie, nový zéland a japonsko. prostřednictvím rozšiřování a cestou zvýšené spolupráce s našimi partnery, s vládními, nevládními a mezinárodními organizacemi, jsme schopni šířit mír a bezpečnost v euroatlantickém regionu i za jeho hranicemi. co se týče silnějšího nAto, hovořím zde o zlepšování našich vojenských schopností a celkové účinnosti. Aliance musí být připravena řešit konvenční úkoly, obranu území členských států a úkoly v misích. v tomto ohledu musím být upřímná: evropa zaostává a my evropané se k tomu musíme postavit čelem. naše úsilí tuto ztrátu dohnat samozřejmě velice ztíží dopady ekonomické krize, která se projevuje stále více, ale budeme činit vše, co je v našich silách, abychom zajistili, že vliv na dynamiku modernizačního procesu bude minimální. A to může mít dopad na soudržnost Aliance. my si ale nemůžeme dovolit narušit solidaritu uvnitř Aliance; nAto musí být soudržné nejen politicky, ale také vojensky. základem je proto dle mého názoru zajištění interoperability. jestliže mezi našimi jednotkami bude příliš velký rozdíl ve smyslu používaných technologií a úrovně výcviku, pak se to negativně projeví na naší účinnosti. při větším důrazu na princip solidarity však také vzroste účinnost operací nAto. sdílení nákladů s členskými zeměmi, jejichž zdroje jsou menší, jim otevře možnosti zvýšit jejich podíl na operacích. pokud jde o soudržnost, je vcelku dobrou zprávou, že se francie vrací do integrované vojenské struktury. představuje to uspokojivý a pozitivní proces, který již několik let probíhá. nAto bude jednotnější, což je i přes obtížnou budoucnost povzbuzující. Dalším pozitivním jevem je nový začátek v transatlantických vztazích, který, jak se domnívám, představuje daleko více než pouhá rétorika ze strany obamovy administrativy. podle mě to vnímají s potěšením všichni evropští spojenci, včetně těch, kteří se v určitých otázkách se spojenými státy rozcházejí. silné atlantické vztahy jsou koneckonců jedním z nejdůležitějších prvků, které potřebujeme, abychom se mohli adaptovat k řešení výzev 21. století. bez Ameriky je evropa daleko zranitelnější, ale Amerika bez evropy by byla slabší. tento vztah a solidarita v Alianci jsou naším klíčem ke zdárnému řešení budoucích bezpečnostních výzev. velice vám děkuji.

108



much more complex than those being experienced in the course of operations in Afghanistan. in addition to maintaining the existing capabilities, the Alliance has also to be able to meet those challenges of our times, which are unpredicted and to deal with both conventional and new types of threats. for many years, we thought only asymmetric threats would influence europe and the transatlantic region. last summer proved that conventional threats are very much next to our neighbourhood. ladies and gentlemen, so where are we going from here? in my opinion, the answer is quite simple. The Alliance needs to be larger, stronger, and more cohesive. of course, achieving this is very complicated. in order to reach our goals, on one hand, we have to continue to maintain in the 21st century those founding values laid down in 1949, such as the principle of collective defence, indivisibility of security, solidarity and the transatlantic relationship between north America and europe. ongoing adaptation has to go hand in hand with carrying forward the values already created. when i referred to larger nAto, i was referring to the process of expansion. maintaining an open door policy has itself a stabilizing influence. just look at our results in balkans, a region that is very important to us hungarians. i am not saying everything is all right, i am just coming from the european union informal defence ministerial meeting and we have been talking about bosnia and herzegovina and the missions there. certainly, all the missions and all our presence there and the perspective for euro-Atlantic integration helped to stabilize the countries there. we should not forget that a peaceful western balkans would be one of the basic building stones of a peaceful europe in the 21st century. we studied from history if there is no peace in the balkans, there is no peace in europe. And we experienced that through our own personal history. in my view however, the expansion should continue only if the applicants fulfil certain standards. we can only accept other countries into the Alliance if they accept our shared values, if they do not break down political cohesion and do not import crisis into nAto. so far, the Alliance has become stronger with every expansion. it is our shared interest that this continues to be the case. some countries are also important partners but probably will not become members of nAto in a foreseeable future, so we have to look at how we are going to continue our cooperation and how we can strengthen our cooperation with distant countries such as Australia, new zealand and japan. Through expansion and by increased cooperation with our partners, with state and non-governmental and international organisations we can spread peace and security within the euro Atlantic region and beyond. in terms of a stronger nAto, i am talking about improving our military capabilities and effectiveness. The Alliance has to be ready to handle both conventional duties, defence of members’ territory and mission tasks. in these respects, i have to be honest: europe has fallen behind and we europeans have to face up to this fact. our efforts to catch up of course will be made very difficult by the impact of the economic crisis, which is increasingly making itself felt, but we will have to do everything possible to ensure that the modernisation process will lose its dynamism as little as possible. And this may have an impact on the cohesion of the Alliance. but we cannot afford to affect the solidarity within the Alliance; nAto has to be cohesive not just politically but militarily as well. i think the basis for that is in ensuring interoperability. if there is too big difference among our troops in terms of technology and training, then our effectiveness will suffer. however, greater excitation of the principle of solidarity will also increase the effectiveness of nAto’s operations. sharing the costs with member countries with fewer resources will create an opportunity for them to increase their role in operations. with regard to cohesion it is quite a good news that france is coming back to the integrated military structure. This represents the satisfactory and positive process which has been ongoing for some years. nAto will be more unified which is assuring even the difficult times ahead. A further positive development is the new beginning apparent in terms of transatlantic relations, which i believe represents much much more then mere rhetoric from the obama Administration. And it is my opinion that all of the european Allies are pleased to see this, including those who have been at odds with the united states in certain issues. After all, strong Atlantic relations are one of the most important elements required for us to adapt to meet the challenges of the 21st century. without America, europe is much more vulnerable, but America would be weaker without europe. This relationship and solidarity within the Alliance is the key to success when we deal with future security challenges. Thank you very much.

109

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


karel koVanda je náměstkem generálního ředitele zodpovědného za společnou zahraniční bezpečnostní politiku (CFSP), multilaterální vztahy s Amerikou, východní Asií, Austrálií, Novým Zélandem a EFTA na generálním ředitelství pro zahraniční vztahy Evropské komise (od roku 2005). Předtím působil ve funkci stálého zástupce ČR v OSN (1993–1997) a později byl po dobu sedmi let velvyslancem České republiky při NATO a Západoevropské unii (WEU). Předtím mimo jiné vykonával funkci náměstka na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

karel koVanda jsem vděčný jamiemu shea, že nezabral celých 25 minut na úvodní slovo, ale jen 23 minuty. já svých 53 minut, co mi dal, využiji celé. budu mluvit, dokud budu mít co říci, anebo dokud v této souvislosti neuvidím šest lidí, že podřimuje. uvědomuji si, že tento panel je poslední panel, který vás odděluje od číše vína, na kterou se těšíte a kvůli které jste neodešli z konference, tak jakmile uvidím šestou podřimující hlavu, budu vědět, že mluvím příliš dlouho. Ale jak jamie připomněl, já už čtyři roky v Alianci nepracuji, pracuji jako náměstek generálního ředitele pro vnější vztahy v evropské komisi, takže o Alianci už nic nevím. tak se o ní zmíním jen letmo. mluvit o Alianci v budoucím čase je strašně jednoduché, to nechám jiným. sám se poohlédnu do historie. v roce 1999, kdy Česká republika do nAto vstupovala, jsem tam působil jako velvyslanec. když jsem na nejrůznějších shromážděních hovořil, tak jsem říkával: uvědomme si, prosím vás, jaká je tohle neuvěřitelná okolnost. co se tady dnes děje, že Česká republika vstupuje do nAto? kdo by na to byl pomyslel jako na možnou věc před takovými 15 lety, tedy v roce 1984? v roce 1984 to bylo naprosto, naprosto nepředstavitelné. bylo naprosto nepředstavitelné, že by se naše generace – nemluvě o starších – dožila chvíle, kdy by se zbourala berlínská zeď, kdy by se strhla železná opona, kdy by skončila studená válka a navíc k tomu všemu, aby se zhroutil sovětský svaz. naprosto nepředstavitelná věc, naprosto nevídaná, nepředvídaná, nepředvídatelná věc, bych řekl. pro takovéto okolnosti se dnes vžívá termín „černá labuť“. co je to? je to věc, kterou logikové a filozofové v 18. století dávali jako příklad něčeho neexistujícího, něčeho kontrafaktuálního. ovšem jen do té chvíle, než – jak víme dobře z dějin biologie – byla černá labuť objevena v Austrálii. takže zhroucení sssr, a konec studené války též, byla okolnost, která se zdála dlouhé roky jako naprosto nemožná, nikdo o tom ani jako o možné budoucnosti neuvažoval do té chvíle, dokud se to nestalo. termín „černá labuť“ se dnes používá v souvislosti se současným hroucením finančního kapitálu, hroucením akciových trhů, sem tam některého z národních hospodářství. tento termín se objevil a rozšířil zejména v posledních měsících, kdy na toto téma a pod tímto názvem vyšla jedna velice zajímavá kniha. Ale chci zdůraznit, že černé labutě existovaly i dříve, a právě okolnosti konce studené války a konce sssr jsou jednou takovou černou labutí. ágnes se zmínila o 11. září, a kdo by to byl řekl, že je něco takového možné – zas jen do té chvíle, než se to stalo. podle mě 11. září a to, že na něj Aliance reagovala, je další takovou černou labutí. myslím, že to byla také ágnes, která říkala, že je třeba se připravit na to nečekané, a k tomu se vrátím. Ale připomněl bych zde jedno úsloví někdejšího amerického ministra obrany rumsfelda, který hovořil o věcech, které známe, o věcech, o nichž víme, že je neznáme, a o věcech, o nichž ani nevíme, že je neznáme. A odtud pocházejí právě ty černé labutě a my jich v naší české historii máme, jak bychom my slováci řekli, neúrekom. když to se mnou vydržíte, tak já projdu historií naší země ve 20. století a uvidíme, že v patnáctiletých intervalech se vždy stalo něco, co 15 let dopředu je naprosto nepředvídané. začnu rokem 1908, kdy nějaký profesůrek vyučoval filozofii – a kdo by byl pomyslel, že za 15 let tento profesůrek bude prezidentem vzkvétající nové země, která sice na mapě vypadá jako housenka, ale která se stává demokratickým pilířem ve střední evropě. naprosto nová, z mapy vystříhaná země. A v roce 1923, kdo by byl pomyslel, že nějaký „frajtr“, jehož pokusu o puč v mnichově se lidi vesměs smáli, se o patnáct let později, v roce 1938, stane nástrojem rozbití této masarykovy republiky? naprosto nepředvídatelné v roce 1923, co se mělo stát v roce 1938. A kdo by si v roce 1938, ve chvíli, kdy republika byla rozbíjena, pomyslel, že jedna z těch stran, která se v této chvíli tvářila demokraticky, bude

110


Achievements, chAllenges, prospects Adapting NATO: Meeting Challenges of the 21st Century karel koVanda is Deputy Director-General responsible for the Common Foreign and Security Policy (CFSP), Mutilateral Relations with America, East Asia, Australia, New Zealand and EFTA in the European Commission‘s DG External Relations since 2005. Before he had worked as the Permanent Representative of the Czech Republic to the United Nations (1993–1997) and then served as the Permanent Representative of the Czech Republic to the North Atlantic Council and Western European Union for 7 years. He also held several other positions, e.g. the Deputy Foreign Minister of the Czech Republic.

karel koVanda i am grateful to jamie shea for not taking the whole twenty-five minutes with his opening remarks, but only twenty-three. i will use those fifty-three minutes he gave me in full. i will speak while i have anything to say or until i see six people snoozing in this respect. i realise this is the last panel separating you from the glass of wine that you have been looking forward too, and due to which you have not left the conference, so as soon as i see a sixth snoozing head i will know i have spoken too long. but as jamie pointed out, i have not worked with the nAto Alliance for four years already, i work as Deputy Director-general for external relations in the european commission, so i have no knowledge of nAto any more. i will just touch on it. it is very easy to discuss nAto in future that i will leave for others. i will take a retrospect view. in 1999, when the czech republic was acceding to nAto, i served there as the Ambassador. when i spoke in various meetings, i used to say, please understand what an incredible circumstance this is. what is it happening here today that the czech republic is joining nAto? who would have thought such a thing would be possible some 15 years ago, that is in 1984. in 1984, this was completely, absolutely unimaginable. it was completely inconceivable that our generation – not to speak of the elder – would live to see berlin wall pulled down, iron curtain torn down, the cold war end, and, in addition to all of that, the soviet union to collapse. Absolutely unforeseeable thing, completely unheard of, unforeseen, unforeseeable thing i would say. today, the term ”black swan“ becomes common in use for such circumstances. what is it? it is a thing that logician and philosophers in the 18th century gave as an example of something non-existent, something counterfactual. but only until the moment, as we know well from the history of biology, black swan was discovered in Australia. so the collapse of the ussr and the end of the cold war was also a circumstance that had seemed completely impossible for many years, no one thought of it as possibility for the future until it happened. today, the term black swan is used in reference to the present collapse of financial capital, fall of stock markets and fall of national economy here and there. The term emerged and spread particularly in recent months, when a very interesting book entitled so was published. but what i mean to underscore is that black swans had existed previously and the circumstances of the end of cold war and end of the ussr represent one of those black swans. Agnes mentioned 9/11 and again, who would have said something like would have been possible, until it really happened. in my view, 9/11 coupled with how the Alliance responded to it is another such black swan. i believe it was also Agnes, who said it was imperative to get ready for the unexpected and i will get back to it. but i would mention a phrase coined by the former u.s. secretary of Defense Donald rumsfeld; he spoke of things we know, things we know that we do not know and those we do not know that we do not know. And that is exactly where those black swans come from and, contemplating it, we have a great many of them in our czech history. if you bear with me, i will go through the history of our country in the 20th century and we will see that something always happened in fifteen-year intervals that was completely unexpected in advance of fifteen years. i will start in the year 1908, when a schoolteacher lectured on philosophy, and who would have though that in 15 years’ time, this professor will the president of a new flourishing country, which, although looking like a caterpillar on the map, becomes a democratic pillar in the central europe. A brand-new country cut out of map. And in 1923, who would have thought that a corporal, whose attempted putsches in munich people mostly ridiculed, would become the vehicle to break this masaryk’s republic fifteen years on, in 1938. Absolutely unforeseeable in 1923, what would the year 1938 hold. And

111

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

o 15 let později vraždit své souvěrce, nemluvě o všech třídních nepřátelích, a že mezitím – to se možná předvídat dalo – evropa projde jednou z nejhorších zkušeností své historie. to, že v roce 1953 by si málokdo pomyslel, že to potrvá ještě 15 let, než se roznítí v republice zase nějaké světélko demokracie prostřednictvím pražského jara, to už je možná méně nepravděpodobné. A stejně méně nepravděpodobné je to, že během onoho pražského jara, které si dobře pamatuji jako student, by se člověk díval dopředu do roku 1983 a do doby temna, která v té době v republice panovala. Ale kdo by si v roce 1983, v té době nejhlubšího temna, byl uměl představit, že o 15 let později, v roce 1998 – a vracím se tam, kde jsem začal – že v roce 1998 probíhá ratifikační proces a jsme na prahu vstupu do Aliance. no, to je neuvěřitelná změna. co se tímto historickým exkurzem snažím ukázat? snažím se ilustrovat klíčový poznatek futurologů, že předvídat je obtížné, zejména jde-li o budoucnost. předvídat minulost je jednodušší, arci v totalitárních společnostech také obtížné. Ale zároveň chci zdůraznit, a to je to hlavní – a vážu se zpět k Alianci – že předvídat je nutné. A jestliže Aliance v budoucnu má pokračovat v prokazování své akceschopnosti, pakliže Aliance v budoucnu má prokazovat opodstatněnost své existence, tak se musí připravovat na ta neznámá neznáma. musí být natolik pružná, aby na ty nejméně předpokládané změny, ke kterým ve světě dojde, uměla reagovat. A tím končím, děkuji za pozornost.

112



who would have, in the year 1938 at the moment when our republic was being broken, who would have thought that one of the parties that had posed democratically, will be murdering its fellow-believers fifteen years on, not to speak of all class enemies, and that in the meantime, which perhaps could be foreseen, europe will undergo one of the worst experiences of its history. maybe that in 1953 very few people would have thought that it would take years before any light of democracy would spark up in the republic through the prague spring, that is perhaps less improbable. And equally less improbable was that in the prague spring, which i remember well as a student, that people would look ahead to the year 1983 and the dark age that prevailed in the republic at that time. but who would have, in the year 1983, in times of the deepest dark, imagined that fiften years later, in 1998, and i am getting back to where i started, so that in 1998 the ratification process would be underway, and we are on the threshold of joining the Alliance. what am i trying to show by this historical excursion? i am trying to illustrate the key lessons of futurologists, that forecasting is difficult, especially where the future comes into play. to forecast the past is easier, although also difficult in totalitarian societies. but i want to emphasise at the same time, and that is the cardinal thing and i am bound back to the Alliance, that it is imperative to anticipate. And while nAto is to continue demonstrating its ability to act in the future, while nAto is to manifest relevancy of its existence in the years ahead, then it must get ready to face those unknown unknowns. The Alliance must be flexible enough to be able to respond to the least expected changes taking place in the world. That concludes my remarks, thank you for your attention.

113

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


Jiří šediVý je od roku 2007 náměstkem pro obrannou politiku a plánování generálního tajemníka NATO a bývalým ministrem obrany České republiky (2006–2007). Absolvoval Karlovu univerzitu v Praze a King’s College v Londýně. Pracoval jako externí poradce prezidenta Václava Havla. Byl členem několika mezinárodních expertních týmů a pracovních skupin (task forces), které vypracovávaly politická doporučení a bezpečnostní analýzy – například pro NATO, EU nebo vládu USA. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Jiří šediVý Dobrý večer, dámy a pánové, excelence, nejprve bych se rád omluvil za pozdní příchod, ale paralelně s touto konferencí probíhá neméně důležité setkání, a to neformální setkání ministrů obrany eu pod záštitou českého předsednictví. Domnívám se, že téměř vše již muselo být řečeno, jakkoliv jsem na většinu tohoto dne neměl čas. nicméně, hovořím-li o výzvách pro nAto tohoto století, myslím si, že základní výzvu lze shrnout do jednoho slova – relevance. řada řečníků na to již narazila. relevanci bych viděl ve třech obecných směrech. za prvé, Aliance by měla zůstat akceschopná, tzn. její konzultační a rozhodovací procesy by měly být schopny reagovat na ty známé známé, známé neznámé a neznámé neznámé, o kterých hovořil karel kovanda. A aby byla akceschopná, měla by být také jednotná. samozřejmě, Aliance se šestadvaceti, brzy s osmadvaceti a v budoucnu pravděpodobně s ještě více členskými státy nikdy nemůže mít stoprocentně jednotný názor. Ale měla by být jednotná do té míry, aby nebyla v rozhodování paralyzována. Druhou rovinou relevance, která samozřejmě souvisí s tou první, je nutnost, imperativ, aby Aliance disponovala adekvátním portfoliem vojenských schopností, které by bylo možno pružně skládat pro nejrůznější neočekávané situace. A s tím samozřejmě souvisí proces transformace Aliance, který probíhá již nejméně 10, 15 let, a zdá se, že prozatím je to proces s otevřeným koncem. A konečně třetím aspektem relevance je a bude schopnost severoatlantické aliance nalézt své místo v mezinárodní dělbě práce, své místo definované svými vlastními komparativními výhodami, které ji odlišují od ostatních mezinárodních organizací, a zároveň samozřejmě schopnost nejen nalézt místo, ale i schopnost koordinovat s těmito mezinárodními organizacemi. protože jednou z velkých lekcí nejen v Afghánistánu, ale zejména v Afghánistánu je právě požadavek na komplexní koordinaci s ostatními aktéry vládními, mezivládními, nevládními v takto složitých operacích. A než skončím, rád bych odpověděl na otázku mého dobrého přítele z marshall center, johna kriendlera, jaké budou hlavní linie debat o novém strategickém konceptu. nejsem si jist, zdali byl s tou ranní odpovědí spokojen. nicméně dovolte mi – a ono to souvisí s výzvami pro 21. století – vlastní odhad, kde by asi mohly být hlavní linie debaty. souvisí to také s onou relevancí. myslím si, že v té nejobecnější rovině se debata, která nás čeká v příštích 18 měsících, ponese na otázce poměru, rovnováhy v rámci identity nebo charakteru Aliance, rovnováhy mezi tradiční kolektivní obranou, která samozřejmě zůstává a zůstane pilířem a dalšími funkcemi v rámci kolektivní bezpečnosti. A když bychom se podívali na vývoj Aliance od roku 1990 také v tom strukturálně-funkčním aspektu, lze říci, že adaptace na nové strategické prostředí spočívá v rozšiřování především aktivit a funkcí kolektivní bezpečnosti nad rámec tradiční kolektivní obrany, bezpečnosti. Ať už se jedná o procesy rozšiřování, partnerství, ale samozřejmě také operace. s rovnováhou mezi kolektivní obranou a bezpečností souvisí také jiná rovnováha. A to mezi řekněme rolemi tradičně spíše vojenskými, rolemi a funkcemi a hybridními až po role a funkce nevojenské. s tím dále souvisí otázka charakteru vojenských schopností. A zde opět bude debata, nakolik má nAto rozšiřovat své schopnosti do schopností hybridních až nevojenských. A v těchto debatách vždy máme zhruba dva tábory – tradicionalisty, kteří by rádi viděli nAto v restriktivním, tradičním, vojenském smyslu, a řekněme progresivisty či rozšiřovače, globalisty, kteří by Alianci viděli v širším záběru. s tím samozřejmě také souvisí otázka náplně činností a nejrůznější koncepce, které byly již zmíněny, ať už je to energetická bezpečnost, kybernetická obrana, dokonce v první verzi deklarace o alianční bezpečnosti, která bude přijata na summitu, se objevil pojem „human security“, což je již definovaný a diskutovaný a velice

114


Achievements, chAllenges, prospects Adapting NATO: Meeting Challenges of the 21st Century Jiří šediVý is NATO Assistant Secretary General for Defence Policy and Planning (since 2007) and former Minister of Defence of the Czech Republic (2006–2007). He graduated of the Charles University, Prague and of the King’s College, London. He has a distinguished academic record. He served as an external adviser to President Václav Havel. He has been a member of a number of international expert teams and task forces preparing policy recommendations and security analyses, including for NATO, the EU and the US Administration.

Jiří šediVý good afternoon, ladies and gentlemen, excellencies, first, let me apologise for my late arrival, but there is a not less important meeting taking place in parallel with this conference and that is the informal meeting of eu Defence ministers under the auspices of the czech presidency. i believe that nearly everything must have been said here, much as i did not have time to attend for most of the day. but speaking about nAto’s 21st century challenges, i believe that the fundamental challenge may be summarised in a single word: relevance. many speakers have already entertained that. i would see relevance in three general directions. first, the Alliance should retain its capability to act, i.e. its consulting and decision-making processes should be able to respond to those known knowns, known unknowns and unknown unknowns, as discussed by karel kovanda. And in order for nAto to be able to act, it should also be united. of course, with twenty-six, soon with twenty-eight, and probably with even more member nations in the future, nAto cannot have a one-hundred percent opinion across the board. but it should be united in the scope preventing it from being paralysed in decision-making. The second dimension of relevance, which is naturally linked to the first one, is the imperative for nAto to have available an adequate portfolio of defence capabilities that would be flexibly combinable for those most diverse contingencies. of course, that relates to the process of nAto transformation, which has been underway for at least 10 or 15 years and it seems like it is still an openended process. And finally, the third aspect of relevance is and will be the ability of the north Atlantic treaty organisation to find its place on the map of international division of labour, its own place defined through its comparative advantages that distinguish it from other international organisations. At the same time, not only the ability to find its place, but also the ability to coordinate with these international organisations, because one of the major lessons not only in Afghanistan, but especially in Afghanistan is the requirement for a comprehensive coordination with other governmental, intergovernmental and nongovernmental actors in such complex operations. before concluding, let me answer the question raised by my good friend from the marshall center, john kriendler, what will be the principal lines of discussions on the new strategic concept. i am not sure you were satisfied with the answer you heard in the morning. nevertheless, let me – and it is related with the 21st century challenges – let me offer you my own estimate, which course could the primary lines of discussions take. it also relates to relevance. i think that in the most general dimension, the debate we are facing in the upcoming eighteen months will be shaped by the question of direction, balance within identity or nature of the Alliance, the right balance between traditional collective defence, which naturally remains and will remain an essential pillar, and other functions as a part of collective security. if we take a look at how nAto developed from 1990, it is fair to say on the structural–functional aspect that adaptation to the new strategic environment consists in expanding namely collective security activities and functions beyond the framework of traditional collective defence, security. be it the question of processes of enlargement, partnerships, as well as operations, of course. The right balance between collective defence and security is also associated with another balance. And that is among, let us say, traditionally rather military roles, hybrid roles and functions through to non-military roles and functions. That links on to the issue of the nature of military capabilities, which is again where a debate will take place on the extent that nAto should expand its capabilities into hybrid to non-military capabilities. And in those debates we always roughly have two camps. traditionalists, who would like to see nAto in restrictive,

115

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

široký nevojenský koncept eu, nebo z poslední doby máme překvapivou zkušenost z boje proti pirátství. samozřejmě zůstanou ty tradiční výzvy, tak jak jsou definovány v koncepci z roku 1999 a v comprehensive political guidance, jako je terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, raketových technologií, zhroucené státy, ochrana kritických infrastruktur v širším slova smyslu. Další linie debaty, řekl bych, se povede opět mezi těmi dvěma tábory zhruba řečeno o geografickém záběru. zatím v dokumentech máme euroatlantickou oblast. myslím si, že budou tendence se zbavit přesně definovaných limitů a nechat prostor flexibilní, my již tak jako tak operujeme přes euroatlantický prostor. Další otázka bude, kam až se bude nAto rozšiřovat. A debata se opět povede mezi restriktivním pojetím geograficky limitovaným a pojetím širším, které vidí Alianci především jako hodnotový koncept a připouští rozšiřování v mnohem širším smyslu, který by překročil tu euroatlantickou oblast a otevřel možnost členství pro ty, kteří jsou hodnotově spřízněni. bude také debata o tom, jak definovat vztah k rusku, nakolik mají zůstat dveře otevřené. A možná bych zmínil ještě jeden moment, který už vyvstal v prvním kole komentářů k deklaraci o spojenecké bezpečnosti a bude to možná velice náročná debata, a to o roli jaderných zbraní v rámci koncepce odstrašení nAto. A tady bych možná skončil, děkuji vám.

116



traditional, military sense and let us say progressivists, or enlargers, globalists, who would like to see nAto taking on a broader reach. That is naturally related to the issue of contents of activities and various concepts that have already been mentioned, be they energy security, cyber defence. The initial draft Declaration on Alliance security to be adopted at the summit even introduced the term ”human security”, which is already a well-defined, debated and very broad non-military concept of the eu, or we have quite recent surprising experience with combating piracy. of course, the traditional challenges are here to stay the way they are defined under the 1999 strategic concept and the comprehensive political guidance, including terrorism, proliferation of weapons of mass destruction and missile technology, collapsed states, protection of critical infrastructures in a broader sense. Another line of debate, i would say, will lead again between the two camps about geographical coverage in general terms. so far, our documents refer to the euro-Atlantic area. i think there will be tendencies to abandon exactly defined limits and leave some space for flexibility, while we already operate beyond the euro-Atlantic area anyway. Another issue will be how far will nAto enlarge. And the debate will be between a restrictive geographically limited concept and a broader concept that sees the Alliance primarily through the prism of values and admits much broader coverage going beyond the euro-Atlantic area and opening the possibility of membership for those sharing the same values. And there will be a debate on how to define the relationship to russia; to what extent should the door remain open. i would perhaps mention one more moment that have already been raised in the first round of comments on the Declaration on Alliance security and it will possibly a very demanding debate, a debate on the role of nuclear weapons in the framework of nAto deterrence concept. And there i would perhaps conclude, thank you.

117

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


kurt Volker je od roku 2008 velvyslancem USA při NATO. Kurt Volker je diplomatem Ministerstva zahraničí USA s praxí přes 20 let po dobu působení čtyř amerických vlád – v oboru evropských politických a bezpečnostních otázek. Předtím byl hlavním zástupcem náměstka ministryně zahraničí pro evropské a euroasijské věci (2005–2008). Měl odpovědnost za politiku USA vůči NATO, vztahy USA–Evropa, s OBSE a za spolupráci s Evropou na globálních výzvách. Velvyslanec Volker byl také úřadujícím ředitelem pro evropské a euroasijské věci v Radě národní bezpečnosti USA (NSC). Během svého mandátu byl odpovědný za přípravy USA na summit NATO v Istanbulu v roce 2004 a na pražský summit NATO v roce 2002. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

kurt Volker z vystoupení, která zde dosud zazněla, jsem učinil dva závěry. první z nich je potřeba ukázat na vazbu mezi tím, kde jsme dosud byli a kam se ubíráme. takže se o to pokusím. Druhý je ten, že v sále se špatnou akustikou je nutné hovořit velice pomalu. takže to zkusím, přestože mi přirozenost velí jinak. paní prezidentko, jsem velice rád, že se s vámi setkávám. s přihlédnutím k 10. výročí prvního rozšíření nAto po studené válce je skutečně mimořádné, kam jsme se za deset let dostali. Dívám se na rozšíření severoatlantické aliance jako na jedno z nejlepších rozhodnutí, které nAto kdy učinilo. vnímám ho jako rozhodnutí skýtající základ pro svobodu, demokracii, prosperitu a zajištění bezpečí pro společnost v této zemi, v polsku, maďarsku, pobaltských zemích, rumunsku či bulharsku. zkrátka, v porovnání se situací před dvaceti lety nyní více než sto milionů lidí žije v bezpečné, demokratické a prosperující společnosti. to je zcela zásadní úspěch. také bych chtěl uvést, že jsou zde lidé, kteří měli větší podíl na tomto úspěchu v porovnání s malou úlohou, kterou jsem sehrál já: je zde bruce jackson, je zde géza jeszenszky, bylo to kolektivní úsilí mnoha lidí. je paradoxem, že když jsme kdysi tohoto úspěchu dosáhli, zdá se, že zapomínáme na to, že to úspěch byl, a zapomínáme na účel oněch rozhodnutí učiněných před dvanácti lety a uskutečněných před deseti lety. když se dnes podíváte na evropskou unii, když se dnes podíváte na nAto a když se podíváte například i na postoj veřejnosti v různých evropských zemích, zjistíte, že dnes panují rozpory ohledně některých otázek, u kterých jsme se domnívali, že jsme s jejich řešením již pokročili a shodli se na nich před deseti lety. těmi jsou zaprvé účel rozšíření a trvající úloha rozšíření jakožto katalyzátoru pro podporu reforem nezbytných k budování celistvé a svobodné evropy. skutečnost, že tak můžeme činit a zároveň pracovat na stabilním a pokud možno konstruktivním vztahu s ruskem, skutečnost, že naše Aliance je založena na sdílených hodnotách, nás nutí konat. vzhledem ke změnám ve strategickém prostředí nás toto naše konání zavádí na místa, jako je Afghánistán, ale když se dnes podíváte na severoatlantickou alianci nebo se porozhlédnete ve společnosti v jednotlivých našich zemích, zjistíte, že postoje k Afghánistánu se liší. měli bychom tam být? neměli bychom tam být? měli bychom přispívat více? co je naší úlohou? když se podíváte na výzvy na východ od evropy a na východě evropy – vidíme diametrálně odlišné postoje v celé evropě: jak zajistit angažovanost ruska? co znamená angažovanost ruska? jak vnímáme akce, které se odehrávají na východě evropy – například v Abcházii a jižní osetii, či smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v evropě? jak vnímáme naši podporu lidem na východ od evropy, ať už jsou to gruzínci, ukrajinci, moldavané nebo lidé na balkáně? proto se domnívám, že při propojování toho, kam jsme dosud došli a kam se ubíráme, musíme jako první věc semknout naši Alianci a obnovit rodinného ducha, obnovit pocit transatlantického společenství založeného na společných hodnotách a odhodlaného postupovat společně při řešení hrozeb, jež před námi stojí. to je bezpochyby jádrem toho, co chce činit prezident obama, ministryně clintonová, nová americká administrativa a celé spojené státy. chtějí opětovně vystavět silné transatlantické společenství, opět postavit silné nAto a poté se společně pustit do řešení velice náročných problémů, kterým v současné době naše společenství ve světě čelí. jen stěží si lze představit novou americkou administrativu, která by začínala vládnout v době přinášející větší výzvy, než jsou problémy, jimž čelíme dnes, ať už je to finanční krize, írán, severní korea, střední východ, Afghánistán a pákistán, výzvy na východ od evropy a tak dále. jestliže se naše společenství skrze vzájemně sdílené odhodlání skutečně semkne, nejen že spojené státy budou více komunikovat a naslouchat, ale že se také evropané vynasnaží znovu vystavět naše transatlantické společenství,

118


Achievements, chAllenges, prospects Adapting NATO: Meeting Challenges of the 21st Century kurt Volker is US Permanent Representative to NATO (since 2008). Ambassador Volker is a career member of the U.S. Foreign Service with over 20 years of experience working on European political and security issues under four U.S. Administrations. Before, Ambassador Volker served as the Principal Deputy Assistant Secretary for European and Eurasian Affairs (2005–2008). He was responsible for the U.S. policy toward NATO, the U.S.-European Union relations, the OSCE, working with Europe on global challenges. Ambassador Volker previously served as the Acting Senior Director for European and Eurasian Affairs at the National Security Council (NSC). During this time he was responsible for the U.S. preparations for the 2004 NATO Istanbul Summit and the 2002 Prague Summit.

kurt Volker i think so far from listening to the speakers i have come to two conclusions. one of them is that it is to draw a connection between where we have been and where we are going. so i will try to do that. The other is that in a room with these acoustics, it is important to speak very slowly. so i will try. Does not come naturally. madame president, very nice to see you. when we think of the 10th anniversary of the first post cold war enlargement of nAto, is really rather extraordinary, where we have been in ten years. i look at nAto enlargement as one of the best decisions that nAto ever made. i look at it as providing the basis of freedom, democracy, prosperity and secure and safe societies in this country, poland, hungary, baltic states, romania, bulgaria. in short, more than a hundred million people now live in safe, democratic and prosperous societies compared where they were twenty years ago. That is a fundamental achievement. And i also want to recognize that there are some people who were more instrumental in that achievement than the small role that i played: bruce jackson is here, geza jeszenszky is here, this was a collective effort of a lot of people. The irony is that having had this achievement, we seem to have forgotten that it is an achievement, and we seem to have forgotten what the purposes were that brought us to those decisions twelve years ago and executed ten years ago. As you look at the european union today, as you look at nAto today and as you even look inside european societies today, you find that there are divisions over some of the very issues that we thought we had made progress on and come together on a decade ago. Those would be, first off, the purposes of enlargement and a continued role of enlargement as a catalyst for promoting the reforms necessary to build europe whole and free. The fact that we can do this and work to have a stable and, ideally, constructive relationship with russia at the same time, the fact that our Alliance is founded on shared values and that compels us to actions. today, because of the changes in the strategic environment, those actions takes us to places like Afghanistan. but if you look at nAto today, or within our own societies today, you find that there are differences over Afghanistan. should we be there? should we not? should we contribute more? what is our role? if you look at challenges in the east of europe and europe’s east. fundamentally different views across europe: how to engage russia? what it means to engage russia? how we view actions taken in europe’s east, such as in Abkhazia and south ossetia, or the cfe treaty? how we view our support for people in europe’s east, whether it is georgians, ukrainians, moldovans or in the balkans. i think therefore that as we connect where we have been to where we are going, the first thing we have to do is to bring our Alliance closer together to restore a sense of family, to restore a sense of being a transatlantic community based on shared values and committed to acting together in dealing with the challenges that we face. That is certainly at the hearth of what president obama, secretary clinton, the new administration and the united states want to do. They want to rebuild a strong transatlantic community, rebuild a strong nAto and then together take on the very difficult challenges that we as a community face in the world today. And it is hard to think of a us administration taking office at the time when there are greater challenges than the ones that we face today, whether it is the financial crisis, iran, north korea, the middle east, Afghanistan and pakistan, challenges in europe’s east and so on. if we bring our community together effectively through mutual commitment, not only the united states reaching out, but europeans as well seeking to rebuild our transatlantic community, we have four tasks. Those four tasks i would submit are: first, get Afghanistan on the right track. it is difficult, it is not going well, but if Afghanistan fails, nAto fails. And if Afghanistan fails, then the security threats to our societies that took us there in the first place re-emerge

119

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

pak máme čtyři úkoly. ty čtyři úkoly, které bych si zde dovolil předložit, jsou zaprvé navést Afghánistán do správného směru. je to obtížné, nejde to dobře, ale jestliže Afghánistán dopadne špatně, dopadne špatně i nAto. A jestli se nepovede Afghánistán, pak bezpečnostní hrozby společnostem v našich zemích, které nás tam přivedly, opět vyvstanou a Afghánci budou opět trpět represí a budou strádat, jak tomu předtím bylo po dlouhá desetiletí. nikdo z nás nechce, aby k tomu došlo. za druhé musíme skutečně vystavět silný nový konsenzus v rámci nAto o našem postupu ohledně ruska a východu evropy. musíme řešit několik výzev zároveň. musí být jasné, že nAto znamená kolektivní obranu a článek 5 a my za tím stojíme, musí být jasné, že budeme nadále podporovat lidi na východ od evropy, kteří ještě nepožívají výhod demokratického uspořádání, bezpečnosti a prosperity, a že budeme s nimi. musí být jasné, že chceme spolupracovat s ruskem co nejvíce, v maximálním možném rozsahu našich společných zájmů, přičemž musíme přistupovat jasnozřivě a rozhodně k oblastem, kde se s ruskem diametrálně rozcházíme, a musíme být připraveni tam působit proti dalšímu postupu, jako například v Abcházii, jižní osetii a gruzii. třetí věc – nesmíme ztrácet ze zřetele balkán. na balkáně jsme odvedli skvělou práci, když jsme učinili přítrž etnickým čistkám, pomohli rozvíjet reformující se společnosti v daných zemích a přiblížit je k euro-atlantickým institucím; tuto práci jsme však ještě nedokončili, a dokončit ji je nezbytné. za čtvrté – a tím se dostávám ke strategické koncepci, kterou zmínil jamie – musíme zajistit, aby se severoatlantická aliance soustředila na budoucnost. nAto je velice dobře připraveno řešit některá z méně pravděpodobných ohrožení naší bezpečnosti. ta sice nepřestala existovat, ale pravděpodobnost, že nastanou, je menší: konvenční vojenské hrozby, konflikty mezi státy. Aliance však není tak dobře připravena řešit budoucí hrozby naší bezpečnosti, které jsou pravděpodobnější: energetickou bezpečnost, kybernetické útoky, terorismus, šíření zbraní hromadného ničení či důsledky plynoucí ze zhroucených států. A jestliže chceme obrátit severoatlantickou alianci k budoucnosti, je nezbytné, abychom byli schopni řešit celé spektrum současných bezpečnostních problémů a zajistit, aby nAto mělo nástroje, které k řešení onoho celého spektra potřebuje – vojenské, civilní, organizační, finanční zdroje a tak dále. jsem však v jádru optimista v tom, že v mojí zemi – spojených státech amerických – si skutečně přejeme a chceme pohnout transatlantickým společenstvím tímto směrem. optimismem mne naplňuje také odezva, kterou vyvolává nová americká administrativa, tedy že i evropané chtějí opětovně vystavět naše transatlantické společenství, a díky tomu, jak doufám, tyto náročné výzvy, jež nás čekají, zdárně překonáme. velice vám děkuji.

120



and the repression and deprivation of the Afghan people that went on for decades reappears. none of us want to see that happen. The second is to really build a strong new consensus within nAto on dealing with russia and europe’s east. we have to deal with several challenges simultaneously. we need to be clear that nAto stands for collective defence and Article 5 and we stand by this, we need to be clear that we will continue to support people in europe’s east who have not yet benefited from democratic societies and security and prosperity and we will stand with them. we need to be clear that we want to work together with russia as much as possible, as much as our interests coincide, and we need to be clear-eyed and forceful about areas where we have fundamental disagreements with russia and ready to push back on these, such as for example in Abkhazia, south ossetia and georgia. Third, we need to not leave behind the balkans. we have done tremendous work in the balkans to end the ethnic cleansing, to help build reforming societies and bring them closer to euro-Atlantic institutions, but we have not finished the job, and we need to finish. And fourthly and this gets to the strategic concept jamie mentioned, we need to focus nAto on the future. nAto is very well prepared to deal with some of the less likely threats to security. They are not gone, but they are less likely: conventional military threats, state-to-state conflicts; it is not as well prepared to deal with the future threats to our security that are more likely and this includes energy security, cyber attacks, terrorism, proliferation of weapons of mass destructions, consequences of failed states. And as we look at turning nAto to the future, we need to be able to deal with a full spectrum of security challenges that exist today and make sure that nAto has the tools that it needs to handle that full spectrum, military, civilian, organisational, financial resources and so on. but i am optimistic fundamentally that in our country, in the united states, we have the desire and the will to move our transatlantic community in this direction. And i am optimistic with the response that i see to the new us administration that europeans want to rebuild our transatlantic community as well and in doing so i hope we will successfully tackle this difficult set of challenges ahead. Thank you very much.

121

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Jamie shea

122

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"



Přemysl sobotka, Jaap de hoop scheffer

123


Rozšiřování, schopnosti a transformace NATO: Byli jsme úspěšní? NATO Enlargement, Capabilities and Transformation – How Successful. Have We Been?

125

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Rozšiřování, schopnosti a transformace NATO: Byli jsme úspěšní?

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


generál (V. V.) Jiří šediVý je bývalým náčelníkem Generálního štábu AČR (1998–2002). Přes 30 let pracoval v různých řídících funkcích v armádě. Jiří Šedivý řídil rovněž přístupové kroky Armády ČR do struktur NATO a byl zodpovědný za úkoly týkající se reformy armády v rámci rozpočtových omezení. Byl velitelem českého armádního kontingentu v misi NATO IFOR v Bosně a Hercegovině (1995–1996). Nejvyššího vzdělání dosáhl na Vojenské akademii v Brně a na U. S. Army War College (Pennsylvania, USA). . ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

generál (V. V.) Jiří šediVý Dobré ráno, dámy a pánové, já jsem poněkud nervózní, neboť vedle mě sedí velmi významné osobnosti, které znamenaly pro nAto i pro nás nováčky, když jsme vstupovali do Aliance, velmi mnoho, osobnosti, které nám říkaly, jak máme změnit své armády, abychom byli skutečně platnými členy nAto. rozšíření nAto před deseti lety znamenalo pro Alianci krok neznámým směrem. poprvé měly vstoupit do nAto státy, které byly v relativně nedávné minulosti členy varšavské smlouvy, která byla poražena ve studené válce. polsko, maďarsko a Česká republika byly přizvány v roce 1997 k plnému členství s podmínkou, že splní všechny nezbytné požadavky členství. naším hlavním úkolem bylo odpoutat se od starých, stále ještě přežívajících schémat z doby před koncem studené války a i od období nesprávného chápání názorů na řízení armád, organizace života a výcviku. starší členové Aliance byli postaveni do role, aby nás nováčky vedli k cíli, který si Aliance vytýčila. naší otázkou dnešního dne je, jak jsme byli úspěšní v tomto úkolu. museli jsme ze stále ještě velkých armád vybavených starou technikou vytvořit armády menší, mnohem výkonnější, schopné plnit úkoly převážně mimo vlastní území, což nebyl problém v chápání pouze pro velitelský sbor, ale i pro naši společnost, a dokonce pro část naší společnosti je to problém dodnes. štáby postavené v minulosti jsme měli přeměnit na stmelené týmy pracující podle nových standardů nAto. vedle koncepčních úkolů do budoucnosti jsme řešili i důsledky minulosti. například české letectvo procházelo v letech 1995–1999 velmi těžkou generační krizí, která vyústila v řadu leteckých katastrof a obětech na životech. Až zásadní redukce počtu druhů letadel, zefektivnění provozu letectva a zavedení sice často kritizovaného podzvukového letounu l-159, přesto ovšem techniky nové generace, přineslo změnu. Ale i my nováčci jsme přinesli do nAto nový pohled na použití armád a hlavně, což považuji za velmi významné, jsme dokázali překonat určitý stupeň nedůvěry, který od počátku panoval ve vztahu k našim schopnostem. změny v použití armád přinesly i základní rozhodnutí o profesionalizaci, které v různých fázích přijaly všechny nově přistupující státy – Česká republika, polsko, maďarsko. tato rozhodnutí znamenala výrazné změny v dosažení nových vyšších kapacit nejen našich armád, ale i nAto. problémem posledního desetiletí je to, že se nepodařilo udržet předpokládané rozpočty většiny států nAto a závazky, jež byly přijaty, se tak dostávaly i v našem případě do málo realizovatelných rozměrů. jako příklad bych uvedl zkušenosti z organizace reformy, která byla v roce 2002 připravena nad rámec financování 2 až 2,2 % hDp a kde byl ještě v době pražského summitu na podzim 2002 potvrzen politickou reprezentací tento finanční rozměr. na jaře roku 2003 došlo k výrazné redukci rozpočtu se zásadními dopady do plánované reformy, která de facto ještě v té době nebyla zahájena, a která dokonce vyústila v rezignaci tehdejšího ministra obrany tvrdíka. významný pro toto období byl projekt Defence capability initiative, přijatý v roce 1999 na washingtonském summitu. ten obecně zavazoval členské státy ke zlepšení kapacit v celém spektru operací s důrazem na interoperabilitu. zdá se, že tento ambiciózní cíl nebyl naplněn. změnu přinesl pražský summit v roce 2002 se záměrem přijmout zásadní politická rozhodnutí, zlepšit kapacity celkově asi v osmi základních oblastech. zavázali jsme se jako členové nAto ke zvýšení kapacit v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení, ve zpravodajství, v přehledu a zjišťování cílů, ve vzdušném průzkumu bojiště, velení, řízení a komunikace, k vyšší efektivnosti bojové činnosti, včetně zavedení munice přesného navedení a schopnosti potlačení nepřátelské protivzdušné obrany, k vyšším strategickým vzdušným a námořním kapacitám přepravy, doplňování paliva za letu a k posílení rozvinutelné bojové podpory

126


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement, Capabilities and Transformation – How Successful. Have We Been? gen. (ret) Jiří šediVý is a former Chief of General Staff of the Czech Army (1998–2002). For over 30 years he served in various management positions in the army. Mr Šedivý also managed accession steps of the Army of the Czech Republic into the NATO structures and was responsible for the tasks related to the reforms of the army in the framework of budgetary restrictions. He served as the commander of the Czech Army Contingent in the NATO IFOR mission in Bosnia and Herzegovina (1995–1996). He reached the highest education in the Military Academy in Brno and the U. S. Army War College (Pennsylvania, USA).

gen. (ret) Jiří šediVý good morning, ladies and gentlemen, i am somewhat nervous as sitting next to me are prominent personalities, who have meant a lot for nAto as well as for us newcomers as we were joining the Alliance, personalities who were recommending how to reshape our armed forces to really be full-fledged nAto members. historically important milestone of nAto’s enlargement ten years ago was indeed a step into the unknown for the Alliance. it was for the first time for nAto to enlarge with states that relatively shortly before were members of the warsaw pact defeated in the cold war. poland, hungary and the czech republic received invitations in 1997 for membership conditioned on us meeting all prerequisites for membership. our primary endeavour was that of abandoning old, still surviving patterns originating from before the end of cold war as well as from the period of misunderstanding the role of armed forces, and management of day-to-day business and training. The old nAto nations found themselves in the role of leading us, the newcomers, to the goal the Alliance had set for itself. The question for today’s discussion is how successful we have been in that endeavour. from what had still been massive militaries with obsolescent equipment, we needed to create, much more efficient forces capable of accomplishing missions chiefly outside home territories, which was not only a challenge of changing the mindset of our command officers, but also for our societies, and it remains a problem for a part of our society to date. staffs developed in the past were to be transformed into coherent teams operating on new nAto standards. Apart from concept and policy issues for the future, we also tackled our heritage. for instance, the czech Air force underwent a severe generation crisis in 1995–1999, which resulted in a number of air accidents and fatalities. That change was also brought about by a major reduction of aircraft, rationalising Air force operation and the fielding of l-159 subsonic aircraft, which although often criticised, introduced a newgeneration equipment. but also we, the newcomers, came up with a new perspective in nAto on employment of the military, and primarily, what i think was very important, we managed to overcome a degree of distrust that prevailed from the beginning in our capabilities. changes in the way how armed forces have been employed were also made possible by essential decisions to transition to all-volunteer forces adopted at certain stages by all newly accessing nations, the czech republic, poland and hungary. Those key decisions produced newly attained enhanced capabilities not only of our armed forces but also those of nAto. The challenge over the past decade has been that budgetary outlooks in most of nAto nations failed to materialise, while commitments adopted, including in our case, came to find themselves in a sub-feasible shape. As an example, let me allude to our experience from implementing defence reform, which was developed in 2002 on the background of estimated 2 to 2.2 % gDp defence spending and our political leaders confirmed that appropriation when prague summit was held in the autumn of 2002. in the spring of 2003, the defence budget was severely cut with major impact on the planned reform that in fact had not been launched by that time, which resulted in the resignation of then czech minister of Defence, jaroslav tvrdík. That period was also marked with the Defence capability initiative adopted at the washington summit in 1999, which committed nations in a general way to improve their capabilities across the whole spectrum of operations with emphasis on interoperability. Apparently, that ambitious goal was not fulfilled. The prague summit in 2002 changed that with the intention to adopt fundamental political decisions to improve capabilities in eight principal areas. we, the nAto nations, undertook to enhance our capabilities in the

127

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

a jednotek služby bojového zabezpečení. rozšíření nAto v roce 1995 předcházela studie o rozšíření nAto, jež doporučila intenzivní dialog se všemi státy, které mají zájem o vstup do Aliance. naše první skupina třech států byla přijata na summitu v roce 1999 a stala se tedy realitou. na pražském summitu v roce 2002 byly pozvány státy bulharsko, estonsko, lotyšsko, litva, rumunsko, slovensko, slovinsko. protokoly byly podepsány v březnu 2003. o rok později byly uvedené státy přijaty za členy nAto. blížící se summit nAto asi potvrdí další dva státy – chorvatsko a Albánii – za plnoprávné členy nAto. jejich role je neméně důležitá a neméně významná, protože to jsou státy, které ještě nedávno, v polovině 90. let, procházely zkušeností ozbrojeného konfliktu na vlastním území. ve vztahu k transformaci nelze nepřipomenout, že se pravděpodobně nepodařilo úspěšně naplnit i původní zámysl lepší spolupráce a dělení povinností mezi nAto a eu. hodnocení uplynulých deseti let je bilancí úžasných změn v Alianci i v jednotlivých státech a také bilancí chyb. Dovolte mi, abych přivítal tři mimořádné osobnosti, které se podílely na procesu rozšiřování a transformace nAto. jsou skutečně povolaní zhodnotit, nakolik se nám dařilo a daří. je to generál ve výslužbě klaus naumann, frank boland, john kriendler. Dovolte mi, abych tedy požádal prvního řečníka, generála naumanna, aby řekl své poznámky na dané téma. ještě předtím ovšem krátké seznámení s jeho osobností. pan generál byl v letech 1996–1999 předsedou vojenského výboru nAto, předtím vykonával řadu funkcí v bundeswehru. od roku 1991 byl náčelníkem štábu federálních ozbrojených sil, pracoval ve štábu německého vojenského zástupce ve vojenském výboru nAto v bruselu, působil v pozici vedoucího sekce pro vojenskou politiku, jadernou strategii a kontrolu zbrojení.

128


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement, Capabilities and Transformation – How Successful. Have We Been?

sphere of cbrn defence, intelligence, surveillance and target acquisition, battlefield aerial reconnaissance, command, control and communications, increased combat effectiveness including the introduction of precision-guided munitions and suppression of enemy air defences, more robust strategic airlift and sealift capabilities, in-flight refuelling and deployable combat support and combat support service units. nAto enlargement was preceded in 1995 by the nAto enlargement study that recommended an intensive dialogue with all nations wishing to join the Alliance. our first group of three countries became member nations at the 1999 summit and our membership became reality. The 2002 prague summit extended invitations for bulgaria, estonia, latvia, lithuania, romania, slovenia and slovakia. Accession instruments were signed in march 2003. A year later, those countries became nAto member nations. The upcoming nAto summit is expected to confirm two additional countries, croatia and Albania, as full-fledged nAto nations. Their role has been not less important and not less significant, because they are nations that just recently in mid-1990s passed the experience of an armed conflict in their own territories. to conclude with, i should mention with respect to transformation that the original intention of improved cooperation and burden sharing between nAto and the eu probably failed to deliver successfully. Assessing the past ten years, we see a balance of amazing changes in the Alliance and in individual nations on one hand and mistakes and shortcomings that we yet need to evaluate properly. let me welcome three extraordinary personalities who provided a considerable input to the nAto enlargement and transformation process. They are truly most qualified to evaluate how successful we have been. Those personalities are retired general klaus naumann, frank boland and john kriendler. now let me ask the first speaker, general naumann, to deliver his remarks. before he does so, let me just say briefly say, that general naumann was the chairman of nAto military committee in 1996–1999, and before that he had served in many important posts in the bundeswehr including chief of Defence staff of federal Armed forces from 1991; he also served in the staff of german military representative in the nAto military committee in brussels, where he was the head of section for defence policy, nuclear strategy and arms control.

129

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


generál (V. V.) klaus naumann byl v letech 1996–1999 předsedou Vojenského výboru NATO. Do Bundeswehru, kde zastával četné pozice na velitelských a operačních stupních, nastoupil po maturitě na střední škole v roce 1958. V roce 1991 byl náčelníkem štábu federálních ozbrojených sil. Pracoval rovněž ve štábu německého vojenského zástupce ve Vojenském výboru NATO v Bruselu, působil v pozici vedoucího Sekce pro vojenskou politiku, jadernou strategii a kontrolu zbrojení. V této pozici byl 14. února 1996 povýšen do hodnosti čtyřhvězdičkového generála Bundeswehru. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

generál (V. V.) klaus naumann Dobrý den dámy a pánové. Dovolte mi nejdříve poděkovat vládě České republiky za pozvání, které mi poskytlo příležitost vrátit se do tohoto nádherného města. byl jsem požádán, abych přednesl projev na téma rozšiřování, schopností a transformace nAto. rád bych vám nyní nabídl pohled zvnějšku, pohled člověka, který již není zasvěcen do jakýchkoliv vnitřních nebo utajovaných záležitostí, ale přitom se zaujetím dění spojené se severoatlantickou aliancí stále sleduje. pokud člověk srovnává evropu v roce 1999 s evropou roku 2009, tak dle mého soudu lze říci, že se Alianci podařilo dosáhnout úžasných úspěchů a úžasného pokroku na cestě k jednotné a svobodné evropě. v míru a se svobodně zvolenými demokratickými vládami žije více lidí než kdykoliv v minulosti. válka mezi evropskými státy, noční můra evropy od počátku vestfálského míru v roce 1648, již prostě nepřichází v úvahu. vyloučilo ji členství v nAto a v evropské unii. rozšiřování nAto slouží tak, jak bylo zamýšleno. tento proces začal v roce 1999 přijetím České republiky, polska a maďarska do nAto jako stabilizační nástroj politiky, který zajišťoval tehdy ještě neustáleným demokraciím, aby se mohly cítit bezpečně a soustředit se na domácí a ekonomické zotavení. Česká republika je dle mého soudu jistě důkazem, že tyto naděje se do značné míry naplnily. byl to úspěch. zda ty roky poté byly z hlediska rozšiřování skutečně také úspěchem, tím si až tak jistý nejsem. myslím si, že nAto spěchalo k rozšíření poněkud příliš rychle a do určité míry tím utrpěla konsolidace Aliance. vzhledem k tomu, že se nAto v roce 1999 také dohodlo s ruskem na zakládacím aktu nAto-rusko, byli jsme plni naděje, že by evropa mohla být vnímána jako region v míru, snažící se o stále užší spolupráci. tento účinek to ale dlouho nemělo, protože nAto ztratilo rusko v souvislosti s konfliktem v kosovu a poté, v letech následujících, severoatlantická aliance nevěnovala rusku příliš pozornosti. proces rozšiřování probíhal poměrně rychle, až rázem skončil v bukurešti, kde se otevřeně ukázalo, že rozpory mezi evropany na jedné straně a transatlantická trhlina, která stále ještě existuje, na straně druhé, již neumožnily dosáhnout konsenzu. rusko se navíc vrátilo k asertivnější pozici, tvrdíce, že se jedná o sféru zájmu ruska, což musí nAto při krocích ve svém rozšiřování respektovat. v důsledku toho přijalo nAto v bukurešti rozhodnutí, které já osobně vnímám jako chybné. nAto opustilo zavedený proces rozšiřování a slíbilo dvěma zemím členství v nAto, aniž by s nimi řádný proces rozšiřování ustavilo. nAto tak nikoliv dobrovolně, ale spíše nepřímo uznalo sféru ruského vlivu a připustilo, aby rusko mohlo nepřímo, jiným způsobem působit v otázce přijetí oněch dvou zemí. bukurešť proto do určité míry vrátila nAto do situace před rokem 1999, kdy se Aliance pokoušela, a nakonec úspěšně, přesvědčit rusy, že rozšiřování není namířeno proti rusku a že jakákoliv sféra vlivu by neznamenala nic jiného než návrat k rozdělení evropy, což my, evropské země, nemůžeme a nesmíme dopustit. proces rozšiřování byl úspěchem, protože je evropa stabilnější, ale úkol, jež před námi, severoatlantickou aliancí, stojí v roce 2009 spočívá v tom, že zajistíme, aby dveře zůstaly otevřené, aby zde nebyly žádné sféry vlivu, aby zde nikdy nebylo žádné právo veta, aby každá jednotlivá země měla právo si svobodně zvolit, do které mezinárodní organizace chce náležet, jestliže lidé v dané zemi ve své většině s takovým politickým rozhodnutím souhlasí. tolik k rozšiřování. když přistoupím k transformaci a obranným schopnostem: musíme mít na paměti skutečně historické rozhodnutí právě zmíněné jiřím šedivým, které bylo přijato v roce 2002 na pražském summitu nAto. když se však podíváme na jeho uskutečňování v roce 2009, je třeba uznat, že jistý pokrok učiněn byl, ale zároveň nelze být úplně spokojen nebo přespříliš ohromen. navíc zde

130


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement, Capabilities and Transformation – How Successful. Have We Been? gen. (ret) klaus naumann is Former Chairman of the NATO Military Committee (1996–1999). He joined the Bundeswehr after his secondary school graduation in 1958. He has held a variety of command and operational positions. In 1991 he was Chief of Staff, Federal Armed Forces. He also served on the staff of the German Military Representative to the NATO Military Committee in Brussels, where he was the Chief of the Military Policy, Nuclear Strategy and Arms Control Section. He was promoted to the Four Star General on that very day and held that position until 14 February 1996.

gen. (ret) klaus naumann good morning, ladies and gentlemen. first of all i would like to thank to the czech government for the invitation, which gave me an opportunity to return to this wonderful city of prague. i was asked to talk about the nAto enlargement, capabilities and transformation. i would like to offer to you the view of an outsider who is no longer privy to any internal or classified information, but who is still very benevolent observer of the north Atlantic Alliance. if one compares the 1999 europe to the 2009 europe, then i think one could really say nAto achieved a tremendous success and tremendous progress towards its goal of a europe whole and free. more people than ever before in history live at peace and under freely elected democratic governments. war between european states, the nightmare of europe since the inception since the westphalian state order in 1648 is simply no longer possible. The membership in nAto and in the eu ruled it out. The nAto enlargement does serve as it was meant to serve. The process began in 1999 with the accession of the czech republic, poland and hungary namely as stabilizing tool of politics, which assured the then fluttering democracies that they could feel secure and that they could concentrate on domestic and economic recovery. The czech republic, i think, is definitely a proof that this hope became to a large degree reality. it was a success. whether the following years in terms of enlargement were really a success story, there remains a question mark in my mind. i think nAto rushed a little bit too rapidly into enlargement and to some extent the consolidation of nAto suffered from that. As nAto agreed simultaneously in 1999 with russia on the nAto–russia founding Act, we had then plenty of hope that europe could well be seen as a region at peace, striving for closer and closer cooperation. This result did not last long, since nAto lost russia over the kosovo conflict, and thereafter nAto really did not pay too much heed to russia in the following years. consequently, the enlargement process was accelerated until it came to a grinding halt at bucharest, where it became obvious that the division between the europeans on one side and the trans-atlantic rift, which still exists on the other hand, did no longer permit to achieve consensus. moreover, russia had returned to a more assertive stance, claiming that there was a russian sphere of interest, which nAto had to respect in its enlargement progress. As a result, nAto took a decision at bucharest, which i personally see as a mistake. nAto abandoned the wellestablished process of enlargement and promised two countries nAto membership without establishing a proper enlargement process. Thus, nAto, i think not really willingly but indirectly, acknowledged a russian sphere of interest and granted russia an indirect, another regard on the accession of the two countries. Therefore, bucharest threw to some extent nAto back to the pre– 1999 situation, when nAto tried, at the end successfully, to convince russians that enlargement was not directed against russia and that any sphere of interest meant nothing else but the return to division of europe, which we the european countries cannot and must not tolerate. Therefore, the enlargement process was a success since europe is more stable but the task ahead of us, for nAto in 2009, is to make sure that the door remains open; that there are no spheres of interest; that there will never be a veto right so that every and each country must have the right of a free choice to which international organisation it wishes to belong, provided that people in this country agree to such a political decision in their majority. so far on the nAto enlargement. turning to transformation and capabilities: we have to remember truly momentous decisions, to which jiri sedivy just referred, of the 2002 prague summit. but looking at its implementation in 2009, one has to acknowledge that some progress was made but

131

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

existují negativní faktory, které prostě musíme vzít na vědomí – do budoucna klesající rozpočty na obranu, ubývající lidské zdroje, přebujelá administrativa a neadekvátně velké vrcholové řídící orgány ve většině našich zemí i v nAto a vojenské kapacity, jež nejsou nasaditelné do operací. transformace je navíc z velké míry omezena pouze na transformaci armád, přestože zde byla a je potřeba transformovat severoatlantickou alianci také politicky. Ale i když se člověk podívá do vojenské sféry, tak jsou výsledky dle mého soudu hubené. síly rychlé reakce nAto (nrf), jež byly na summitu v rize prohlášeny za bojeschopné, ve skutečnosti bojeschopné nejsou, a co je asi nejdůležitější – otázka financování operací sil rychlé reakce nAto zůstává víceméně nevyřešena. Druhým příkladem je Aliancí vlastněný a Aliancí provozovaný systém vzdušného sledování pozemních cílů (Ags). jeden z klíčových, pokud ne ten nejdůležitější prvek k získání informační převahy se potácí k rozhodnutí o svém osudu, tedy za předpokladu, že některé stále ještě váhající členské země nAto budou na summitu ve štrasburku nakonec souhlasit s jeho vznikem. Ags je nástroj, který je pro severoatlantickou alianci důležitější než kdejaké nádrže na ropu, letadla a lodě dohromady. když se podíváme na přístup členských zemí k transformaci, určitě zaznamenáme jakýsi pokrok, ale hodně, opravdu hodně je nutné ještě odvést. pozorovatel zvnějšku, jako jsem já, občas nabyde dojmu, že až příliš úsilí našich zemí na poli obrany je směřováno pro případy tradiční války mezi státy. je však válka mezi státy tou hlavní formou konfliktu, na kterou by nAto mělo být připraveno? podíváme-li se na hodnocení rizik v severoatlantické alianci a evropské unii nebo do dokumentů, jako je národní bezpečnostní strategie spojených států Amerických, tak o tom pochybuji. v těchto dokumentech se hovoří o terorismu, organizovaném mezinárodním zločinu, šíření zbraní hromadného ničení a nově také o kybernetických útocích. konflikty v budoucnosti budou tedy svou povahou asymetrické, mohou být rozpoutány nestátními aktéry a určitě budou rozpoutávány mezi lidmi. když se podíváme na možné příčiny konfliktů v budoucnosti, tyto příčiny mohou být velice vzdálené tradičnímu obrazu válek a konfliktů mezi státy. jejich příčinou může být masová migrace, hladovění, nedostatek životně důležitých zdrojů, například pitné vody a energie, a důsledky globálního oteplování. jsme my, členové nAto, připraveni na toto spektrum hrozeb a skutečně vynakládáme naše vzácné a v budoucnu pravděpodobně stále menší zdroje, mám na mysli zdroje finanční i lidské, abychom byli řádně připraveni pro tyto budoucí výzvy? já se obávám, že tomu tak bohužel není, a proto zde vidím značný prostor pro zlepšení. protože vyhlídky na zvýšení výdajů na obranu, velice jemně řečeno, nejsou zrovna růžové, vidím jediné východisko – vytvořit jediné mnohonárodní komponentní síly v kategorii podpůrných a zabezpečovacích sil a prostředků, včetně kapacit, jako je protiraketová a kybernetická obrana. A já bych členským zemím doporučoval, aby se u svých sil soustředily na nasaditelnost a schopnost dlouhodobého působení, aby vytvářely jednotky schopné působit v zahraničí a připravovaly je na bojové operace vysoké intenzity. tím se dle mého názoru dosáhne dvojího efektu zároveň: především vznikne kapacita pro kolektivní obranu území členských zemí nAto, což je a musí zůstat základní součástí úkolů Aliance, a zároveň by to posílilo schopnost Aliance reagovat na krize. zlepšení vojenských kapacit je však pouze jednou stranou mince. bez skutečné politické transformace nAto můžeme skončit v situaci, kdy budou ozbrojené síly připraveny reagovat na současné výzvy, ale politici připraveni nebudou. proto jako nejnaléhavější vnímám potřebu změnit těžkopádné postupy v nAto, které prostě nejsou vhodné pro postup během krize, kdy je vždy nejdůležitějším faktorem čas. změny, které jsou potřebné nejvíce, spadají do oblasti rozhodování a financování operací nAto. princip konsenzu musí být bezpochyby zachován na politické úrovni, tedy na úrovni severoatlantické rady. Ale na úrovních pod severoatlantickou radou již konsenzus skutečně není potřebný a klidně by bylo možné přijmout pravidlo o rozhodování většinovým hlasem. vidíme, jaká je dnes skutečnost – pravidlo konsenzu na úrovních pod severoatlantickou radou není ničím jiným než skrytým pokusem opakovat argumenty, jež jsou v podstatě politické, ale nemají nic společného se skutečnými vojenskými, finančními, ekonomickými či jakýmikoliv jinými aspekty. to by měla být jedna záležitost. Druhou záležitostí dle mého soudu je, že potřebujeme nalézt náležitý mechanismus pro financování operací, které nAto odsouhlasí. jestliže budeme pokračovat tak, jak činíme dosud, kdy členské země mohou různými způsoby blokovat politická rozhodnutí přijatá v procesu implementace, protože k tomu odmítají vyčlenit zdroje, pak víceméně vytváříme mašinérii, jež nemá valného smyslu. jestliže mají členské země navíc možnost přidávat si všemožné výjimky, pak si myslím, že jsme v situaci, kdy jsou operace nAto skutečně problematické. existuje množství dalších příkladů a všechny svědčí o tom, že severoatlantická aliance potřebuje politickou reformu, přičemž podkladem pro takovou reformu může být skutečně nezbytná nová strategická koncepce – strategická koncepce, která půjde ještě dál než strategická koncepce z roku 1999, která je svým charakterem velice vojenská. tentokrát potřebujeme něco, co bych nazval zásadní strategií nAto, zahrnující všechny oblasti politiky. skutečně doufám, že na summitu ve štrasburku a baden-badenu bude příští měsíc přinejmenším vydán úkol zahájit práce v tomto směru. přes tyto nedostatky, které jsem popsal tak, jak u mne bývalo zvykem, když jsem byl ještě v aktivní službě, bez oklik a upřímně, navzdory těmto nedostatkům a obtížím, s nimiž se severoatlantická aliance potýká především v Afghánistánu, a přes naléhavě potřebnou reformu je Aliance pro severoameričany i evropany nepostradatelná, protože výzvy, které před evropou a severní Amerikou stojí, vyžadují intenzivnější

132



one cannot be satisfied or too impressed at all. moreover, shrinking defence budgets in the future, dwindling manpower resources, top-heavy organisations in most of our nations and in nAto and not deployable military capabilities are impeding factors which we simply have to note. transformation, moreover, was largely reduced to transformation of the military, although there was and is the need for political transformation of nAto as well. but even if one looks at the military domain, the results are meagre in my view. The nAto response force declared operational at the riga summit is not really operational and, possibly most importantly, the issue of financing nAto response force operations remains more or less unresolved. The second example: nAto-owned and nAto-operated Alliance ground surveillance system. A, if not the, key element to win information supremacy is limping toward a decision, provided some still hesitating nAto nations will eventually agree at the strasbourg summit to its creation. This is an instrument, which is more important for nAto than these some of oil tanks, aircraft and ships together. looking at the nations step towards transformation, there is undoubtedly some progress, but much, very much remains to be done. moreover, an outside observer like me gets sometime the impression that too much of the defence efforts of our nations are aimed towards a traditional war between states. but is a war between states, the form of conflict for which nAto nations should be prepared for? looking at the risk assessments in nAto and the european union, or at papers such as united states national security strategy, i have some doubts. These documents speak of terrorism, organised international crime, proliferation of weapons of mass destruction, and more recently also cyber attacks. The future conflicts will accordingly be asymmetric in their nature, they might be waged by nonstate actors and they will definitely be waged amongst the people. looking at future reasons for conflicts: these reasons may go far beyond the traditional pattern of inter-state war and interstate conflict. They may be caused by mass migration, starvation, lack of critical resources, such as potable water and energy and by the impact of global warming. Are we, the nAto nations, prepared for this spectrum and do we devote our scarce and most probably shrinking resources, i think of both financial and personnel resources, properly to be prepared for these future challenges? i am afraid this is not the case and therefore i see much room for improvement. As the prospects for increases in defence spending are really not too rosy to be very mild, i see but one way out. establishment of one multinational component forces in the force multiplier and enabling category, including capabilities such as missile defence and cyber war, and for the nations my recommendation would be to concentrate on the deployability and sustainability of their forces to achieve expeditionary capabilities and to prepare the forces to be ready for high-intense combat operations. This will produce i think two results simultaneously: namely the capability to defend collectively the nAto treaty area, which is and must remain an essential element of nAto tasks, and at the same time it would enhance nAto’s crisis reaction capability. but to improve the military capabilities is just one side of the coin. if there is no real political transformation of nAto, we may end up in a situation in which the military is ready to react to the challenges of our days, but the politicians are not. i therefore see the most urgent need to change the cumbersome procedures in nAto; they are simply not apt to act in crisis, in which always time is of the essence. The changes, which are most badly needed, fall into the area of decision-making and financing nAto operations. no doubt, the consensus principle must be preserved at the political level; that is the level of nAto council. but at all levels below the nAto council, there is no real need for consensus and one could easily adopt a majority rule and as we see the reality in these days, the consensus rule in the levels below the council is nothing but a veiled attempt to repeat the arguments, which are political in their nature but have nothing to do with the real military or financial or economic or what else concerns. That should be one issue. The other one i think is we need to find a proper way to finance agreed nAto operations. if we continue like we do at this moment, where nations have every possibility to block a political decision taken in the implementation process because they refuse to resource the implementation, then we more or less create a hollow machinery. if then nations are permitted to add all form of caveats which they may have then i think we are in a situation where operations of nAto are really questionable. There are many more examples and they all underpin that nAto needs political reform and as a blueprint for such a reform a new strategic concept might really be necessary, a strategic concept which goes far beyond the 1999 strategic concept, which is very much military in its nature. This time we need something what i would call a grand strategy for nAto encompassing all areas of politics. i really hope that next month’s summit in strasbourg and baden-baden will at least issue a task to do so. but despite these deficiencies i mentioned in the way which i was known for when i was still in active service, in a straightforward and frank way, despite these deficiencies and difficulties with which nAto is struggling notably in Afghanistan, despite the urgent need for reform, this alliance is indispensable for both north Americans and europeans, since the challenges facing europe and north America require more and closer and by no means less cooperation. They require to take decisions commonly, after proper consultation, and they require the ability to implement those decisions jointly following the well-proven principle of collectively shared risks and burdens. i see no alternative to transatlantic cooperation and partnership and i cannot see a better formula for lasting peace and stability in the area from brest-litovsk to vancouver. Therefore, i believe your country

133

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

a užší, ale nikoliv omezenější spolupráci. ony výzvy vyžadují, aby rozhodnutí byla přijímána společně, po řádné konzultaci, a vyžadují schopnost implementovat tato rozhodnutí společně, podle osvědčeného principu kolektivně sdílených rizik a nákladů. k transatlantické spolupráci a partnerství nevidím žádnou alternativu a nevidím ani lepší recept na trvalý mír a stabilitu v oblasti od brest-litevsku po vancouver. proto se domnívám, že vaše země tehdy v roce 1999 přijala správné rozhodnutí, když Česká republika společně s maďarskem a polskem vstoupila do nAto. Čistým výsledkem je desetiletí v bezpečí a míru a trvající záruka, že již nikdy nezůstanete osamoceni, protože jakýkoliv útok na vás je od roku 1999 útokem na nás všechny. A to by znamenalo útočit na nejsilnější alianci, která kdy v dějinách existovala, takže si myslím, že jste v bezpečí a na tento závazek se můžete spolehnout, což je lepší než jakákoliv bilaterální smlouva. závěrem mi dovolte České republice upřímně poblahopřát a popřát vše nejlepší do budoucna. jako němec jsem velice rád, že mohu říci, že Česká republika je spojencem německa. Ale jen poblahopřát a těšit se z dobrých výsledků v den, jako je tento, tak úplně nestačí. měli bychom mít na mysli také to, že zde existuje povinnost pro nás všechny – povinnost posilovat tuto nepostradatelnou alianci, jak jen budeme moci, nechávat dveře otevřené pro země, které chtějí do Aliance vstoupit, odmítnout právo jakékoliv země na sféru vlivu a společně pracovat na naplnění vize svobodné a jednotné evropy. Děkuji vám.

134



took the right decision back in 1999, when the czech republic joined nAto together with hungary and poland. The net result is a decade of security and peace and a still credible assurance that you will never again be left alone since any attack on you is since 1999 an attack on all of us; and this would mean to attack the most powerful alliance which ever existed in history, so i think you are on the safe side and you can rely on this commitment, which is better than any bilateral agreement. ending, i would offer my sincere congratulations to the czech republic and my best wishes for the future. As a german, i am very pleased to say that the czech republic is an ally of germany. but to congratulate and to be happy with results is not good enough on such a day; we should also understand that there is an obligation for all of us – the obligations to strengthen this indispensable alliance to the best of our capabilities; to keep the doors open for those nations who wish to join this Alliance; to deny any nation any right on a sphere of interest and to work together towards the visions of europe whole and free. Thank you.

135

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


Frank boland je ředitelem pro plánování ozbrojených sil v mezinárodním sekretariátu NATO, kde zodpovídá za plánování ozbrojených sil pro spojenecké i partnerské země (od roku 2003). V roce 1975 nastoupil na britské ministerstvo obrany, kde zastával různé funkce v oblasti personalistiky a financí. Dále byl členem delegace Velké Británie při NATO, v níž byl odpovědný za záležitosti plánování spojeneckých sil a poté za plánovací a kontrolní proces Partnerství pro mír (1992). Od roku 1995 pracoval jako ředitel Sekce pro plánování ozbrojených sil. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

frank boland jsem velice rád, že mohu být v praze v tuto příznivou dobu. když Česká republika, maďarsko a polsko obdrželo v roce 1997 na madridském summitu pozvánky, stalo se to ve čtvrtek. v pondělí následující týden jsem byl vedoucím týmu vyslaného z ústředí nAto do varšavy, kde jsme popisovali, co musí polsko pro vyplnění plánovacího dotazníku udělat, aby se mohlo stát součástí obranného plánování. to bylo v pondělí. v úterý jsem byl v praze a ve středu v budapešti. takže jsme okamžitě od pozvání s Českou republikou velice úzce spolupracovali, abychom Českou republiku a další dvě přizvané země připravili na jejich povinnosti v severoatlantické alianci na poli obrany. byl jsem požádán, abych zde dnes pohovořil v podstatě o tom, jak ten proces probíhal a jak se České republice v této oblasti daří nyní. takže chci stručně popsat pokrok, který Česká republika učinila ve vojenské přípravě na členství v nAto, i když generál šedivý ve svém úvodním vystoupení základní kontury načrtl. pokusím se tak učinit nikoliv vyčerpávajícím výčtem procesu, jímž Česká republika prošla, jenž byl dlouhý, náročný a bolestivý. budu mluvit o několika takříkajíc momentech a budu se snažit říci, co tyto momenty znamenaly pro Českou republiku a co znamenaly v dané době také pro nAto. včera paní ministryně vlasta parkanová zmiňovala proces reformy ozbrojených sil České republiky, který začal v roce 2002, a generál šedivý o něm hovořil také dnes. krátce se o tom zmíním, ale teď mi dovolte se podívat poněkud hlouběji do minulosti. v roce 1993 musela Česká republika přemýšlet, co udělá s organizační strukturou, kterou zdědila v důsledku rozpadu Československa. mezi roky 1993 a 1996 klesl počet příslušníků Armády České republiky ze sto šesti tisíc, z toho čtyřiceti tisíc vojáků základní služby, na přibližně šedesát tisíc včetně přibližně pětatřiceti tisíc vojáků základní služby. teoreticky zde byla skupina přibližně půl milionu vojáků v záloze, které bylo možné, opět teoreticky, povolat v případě nutnosti do služby, i když v praxi byl pouze zanedbatelný počet z nich povoláván k udržovacímu výcviku. když v roce 1996 tato reorganizace skončila, měla Armáda České republika na papíře, zdůrazňuji na papíře, sedm brigád, které vystřídaly sedm divizí, ale pouze dvě z nich byly bojeschopné. to znamená, že byly personálně naplněny, přestože personální naplněnost dosahovala pouze 60 % tabulkových počtů, přičemž všechny zbývající brigády by musely být v případě potřeby naplněny mobilizovanými záložníky – dvě částečně a tři by musely být plně rozvinovány cestou mobilizace. kromě nich zde bylo ještě dalších sedm brigád pro statickou územní obranu, všechny z nich mobilizovatelné. bylo zde pět letek bojových letounů různých typů, všechny z éry sovětského svazu, a osm vrtulníkových letek. technika ve výzbroji armády však většinou zastarávala. po mnoho let se investovalo velice málo do nové techniky a velice málo do náhradních dílů pro stávající techniku. výsledkem bylo, že příslušníci ozbrojených sil museli neustále zápasit o to, aby udrželi svěřenou techniku bojeschopnou, a výsledkem, k němuž negativně přispěl také malý a klesající rozpočet na obranu, byl velice malý objem výcviku v Armádě České republiky. v době přizvání ke vstupu do Aliance na madridském summitu v roce 1997 byl patrný určitý pohyb k efektivnější struktuře. pár brigád bylo zrušeno, i když teritoriální obrana přes určitou změnu struktury zůstávala nedotčena, ale byl zpracován plán na zefektivnění struktury pozemního vojska v období 1998–2000. vzdušné síly začaly vyřazovat bojové křídlaté letouny z dob varšavské smlouvy, jež bylo stále náročnější udržovat v provozuschopném stavu, ale zároveň připravily plán do budoucna pořídit sto osm moderních bojových letounů: sedmdesát dva strojů l-159 a třicet šest víceúčelových bojových letounů. plánovalo se ponechat ve výzbroji a modernizovat velké množství vrtulníků. počet příslušníků ozbrojených sil v činné službě měl dále klesnout přibližně o deset tisíc a počet vojáků v záloze, již

136


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement, Capabilities and Transformation – How Successful. Have We Been? Frank boland is Director of Force Planning of the NATO International Staff where he is responsible for the conduct of force planning for Allies and partners (since 2003). He joined the UK Ministry of Defence in 1975 and held a number of posts dealing with military personnel and financial matters. He joined the UK Delegation to NATO where he was responsible for the Alliance force planning matters and, subsequently, the PfP Planning and Review Process (1992). He has worked as the Head of the Force Planning Section since 1995.

frank boland it is very good to be here in prague at this auspicious time. when the invitations were given to the czech republic, hungary and poland in 1997 at the madrid summit, that took place on a Thursday. The following monday i led a team from nAto headquarters to warsaw to describe what we needed poland to do to fill in the planning questionnaire to start the involvement of poland in defence planning. That was a monday. on tuesday i was in prague and on wednesday i was in budapest. so we were working very closely with the czech republic from immediately after the invitation, in order prepare the czech republic and other two invited countries for their responsibilities in nAto in the defence field. so i was asked here today to discuss essentially how this process had gone and how the czech republic was now doing in this area. so, i want to discuss in brief terms the progress of the czech republic in preparing militarily for nAto membership, although general sedivy has already mentioned the brief outlines in his opening remarks. i will try to do this not through an exhaustive description of the process the czech republic went through, which was long and difficult and painful. but by referring to a few snapshots in time, i am commenting of what they meant for the czech republic and also what they meant for nAto at the time. now, yesterday defence minister vlasta parkanova referred to the process of reform of the czech Armed forces that began in 2002 and general sedivy has also mentioned it today. i will touch on that, but let me look back a little further. in 1993, the czech republic needed to think how it would deal with the structure it had inherited as result of a break-up of czechoslovakia. between 1993 and 1996, the number of personnel in the Armed forces of the czech republic was reduced from a hundred and six thousand including about forty thousand conscripts to about sixty thousand including about thirty-five thousand conscripts. There was in theory a pool about a half million reservists who could, again in theory, be called up for service if necessary, although in practice hardly any were ever called up even for refresher training. by the time the restructuring was finished in 1996, on paper, and i stress on paper, the czech Armed forces had seven brigades replacing seven divisions, although only two of these were active, that is they had most personnel assigned to them, although these were only about 60 % of their full strength, and all the other brigades would need to be filled out with reservists mobilised if necessary; two of them partially and three of them fully required to be mobilised. And then in addition, there were another seven brigades for static territorial defence; all of those were fully mobilisable. There were five squadrons of fixed-wing combat aircraft of different types, all soviet-era aircraft, and eight squadrons of helicopters. but the Armed forces had mostly obsolescent equipment. There had been very little investment in new equipment and very little investment in spare parts for existing equipment for many years. And as a result, it was a constant battle for armed forces personnel to keep their equipment working and the result, also hindered by a small and decreasing defence budget, was very low levels of training in the Armed forces. by the time of the invitation to join the Alliance in madrid in 1997, there had been some movement towards a more rationalized structure. A couple of brigades had been disbanded, although most territorial defence structure had been redefined, but largely remained in place, but a plan had been developed to rationalize the army structure still further in a period from 1998 to 2000. The Air force had begun phasing out the old difficult-to-maintain warsaw pact era fixed-wing combat aircraft but had also developed the plan to have in future one-hundred and eight modern combat aircraft: seventy-two l-159s and thirty-six multirole combat aircraft. A large number of the helicopters in the inventory were planned to be retained and modernized. Active

137

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

snížený na sto čtyřicet čtyři tisíc, měl v roce 2000 činit pouhých čtyřicet čtyři tisíc. všechny tyto reorganizační změny v té době doprovázel závazek tehdejší vlády zvyšovat výdaje na obranu o 0,1 % hrubého domácího produktu ročně s cílem dosáhnout dvou procent hDp v roce 2000. tak toto byl dobový kontext na začátku procesu Aliančního obranného plánování s Českou republikou. od roku 1995 se Česká republika účastnila procesu plánování a hodnocení partnerství pro mír (pArp), ale to probíhalo ve značně omezeném rozsahu – v podobě příspěvků několika jednotkami do operací na podporu míru. Do roku 1997 se v České republice o obraně stále uvažovalo zejména v souvislosti s požadavkem na obranyschopnost státního území České republiky, přestože politické dokumenty vlády České republiky formulace o výrazném riziku konvenčního útoku neobsahovaly a Armáda České republiky se v té době již potýkala s novými požadavky vzniklými v souvislosti s nasazením do mise v bosně a hercegovině, ve které generál šedivý sehrál významnou úlohu. situace, které čelila Česká republika, byla vlastně v mnoha ohledech podobná situaci, v níž se nacházela severoatlantická aliance. stále jsme ještě pracovali na základě strategické koncepce z roku 1991 a teoreticky jsme vytvořili vojenskou organizační strukturu sil rychlé reakce, hlavních obranných sil a doplňovacích sil. síly rychlé reakce měly být aktivní, mobilní a rychle nasaditelné. hlavní obranné síly byly určeny především pro obranu území členských zemí. Doplňovací síly měly být naplněny záložníky. takový byl výsledek politického kompromisu. v práci na obranném plánování jsme si my, mezinárodní sekretariát, a také naši vojenští kolegové na sAceur – hlavním velitelství spojeneckých sil v evropě – a na sAclAnt, tehdy hlavním velitelství spojeneckých sil v Atlantiku, postupně vlastně přestali doplňovacích sil všímat, a čím dál méně pozornosti jsme věnovali také papírovým závazkům k hlavním obranným silám. od roku 1995 jsme byli značně angažováni v bosně, což vyžadovalo celé spektrum čím dál vyspělejších nasaditelných kapacit, přičemž oficiálně jsme spojence stále ještě žádali o poskytnutí nenaplněných jednotek, jež mohly být vytvořeny pouze masovou mobilizací, o které jsme si mysleli, že k ní nikdy nedojde. v praxi jsme přestali jednotky pro doplňovací síly a hlavní obranné síly od členských zemí požadovat v prvních letech tohoto desetiletí, ale zde je důležité, že zatímco většina členských zemí neměla takové systémové problémy, jakým čelila Armáda České republiky v důsledku nízkých investic a zastaralé techniky, tak dosáhnout změny myšlení ve vojenských orgánech stávajících členských zemí nAto na konci devadesátých let minulého století bylo nesmírně náročné, stejně jako to bylo náročné zde v České republice. v prvních letech tohoto století přišla v České republice zásadní reforma ozbrojených sil schválená v listopadu 2002, což byl plán na jednu divizi o třech brigádách – dvě brigády s kratší dobou reakce a jedna s nižší připraveností – a vzdušné síly, které by pokračovaly ve vyřazování letounů sovětské provenience – strojů suchoj-22 a mig-21, přičemž zaváděly l-159 a čekaly na rozhodnutí o víceúčelovém bojovém letounu. my v Alianci jsme byli nesmírně potěšeni prací odvedenou v rámci reformy. Česká strana s námi v průběhu reformních prací pravidelně vedla konzultace, ale potom, jak již zmínil generál šedivý, na jaře 2003, vláda podstatně omezila veřejné výdaje, včetně výdajů na obranu, a to podkopalo soudržnost plánu na strategickou reformu. struktura byla „osekána“ ještě více, ze tří brigád se staly dvě, počet zavedených letounů l-159 byl snížen na dvacet čtyři a termíny modernizace techniky se natáhly. plánovaný cílový počet příslušníků ozbrojených sil klesl ze čtyřiatřiceti tisíc na dvacet šest tisíc a, jak zmínil generál šedivý, dřívější závazek vyčleňovat 2,2 % hDp na obranu nemohl být splněn. v rámci nAto jsme se také potýkali s tím, jak uzpůsobit naši tehdejší strukturu. v roce 1999 byla schválena naše nová strategická koncepce a pak pokračovaly práce na vytvoření nové odpovídající vojenské struktury. vytvořili jsme strukturu sil rychlé reakce, sil s nižší pohotovostí a dlouhodobě rozvinovaných sil, které měly být naplněny záložníky, ale v praxi jsme během následujících dvou let na dlouhodobě rozvinované síly úplně zapomněli. chtěli jsme devět nasaditelných rámcových velitelství, tři s vysokou pohotovostí a šest s nižší pohotovostí, abychom měli zajištěno velení a řízení pro operace, o kterých jsme se domnívali, že nám budou zadány k provádění. Členské země nám však nabídly šest rámcových velitelství s vysokou pohotovostí a dvě s nižší pohotovostí. A co nám z toho nakonec po politickém kompromisu obvyklém v severoatlantické alianci vzešlo, bylo osm velitelství se stupňovanou pohotovostí. tento model velitelství s vysokou pohotovostí a velitelství s nižší pohotovostí vycházel ze zkušeností získaných v kfor, kde jsme jednotky střídali v šestiměsíčních intervalech. Dle mého názoru jsme se dostávali do slepé uličky a nechali si utéci možnosti řádně promýšlet, jak budeme řešit dlouhodobě prováděné operace v budoucnu. pozornost se pak přesunula na síly rychlé reakce nAto (nrf), které zmínil generál naumann. já k tomu nebudu nic dodávat – pan generál již uvedl obtíže, které jsou s tím v současné době spojeny. bezpochyby to bude předmětem diskuze. Dovolte mi však ocitovat ze studie cílené na sběr zkušeností, provedené v roce 1999 po rozšíření, a z příspěvků, které do ní mimo jiné učinily tři dotyčné státy. Česká republika v té době uvedla, že si uvědomuje, že období let 1997 až 1999 byla přespříliš optimistická a k popisu kapacit, které mohla poskytnout ve prospěch Aliance, někdy používala politicky motivované odhady nepodložené střednědobými a dlouhodobými plány pečlivě zpracovanými podle disponibilních zdrojů. od roku 2003 probíhalo náročné období pěti let, kdy se Česká republika pokoušela vytvořit a pracovala ve sníženém zdrojovém rámci na vytvoření nasaditelných kapacit, které budou potřebné. Dle mého názoru je naše hodnocení takové, že tyto práce jsou vedeny veskrze správným směrem, přestože objem přidělených finančních prostředků

138



personnel numbers were to be reduced further by some ten thousand and the reserve pool already cut to a hundred and forty-four thousand, was to reduce dramatically to forty-four thousand by 2000. All of these structural changes were accompanied by a government commitment at the time to increase military expenditure by 0.1 percent of gross Domestic product each year to reach two percent of gDp in 2000. so this then was the context at the start of the process of Alliance defence planning with the czech republic. The czech republic had been participating in a pArp process since 1995, but that had been more limited focusing only on a contribution of a few units for peace support operations. by 1997, czech defence thinking for the Armed forces was still conditioned by a requirement for the defence of czech territory, even though the policy statements of the czech government did not see a significant risk of conventional attack, and at the time czech Armed forces were already struggling with a new demand created by their deployment to bosnia and herzegovina, in which general sedivy played a significant role. Actually the situation faced by the czech republic at that time was similar in a number of respects to the situation the alliance faced. we were still working based on the 1991 strategic concept and we had created in theory a military structure of reaction forces, main defence forces and augmentation forces. reaction forces were to be active, mobile and deployable. main Defence forces were intended primarily for defence of national territory and Augmentation forces were to be filled out by reservists. This was a result of a political compromise. in our defence planning work, we, the international staff, and also our military colleagues in sAceur and sAclAnt at the time essentially took no notice of Augmentation forces and as time went on, we took increasingly little notice of the paper commitments of main Defence forces. while very heavily engaged in bosnia as we were from 1995, all of which required a whole range of increasingly sophisticated deployable capabilities, we were still officially asking allies to provide hollow units that could only be created by mass mobilization that we thought would never occur. in practice, we stopped asking nations for augmentation forces and main defence forces in the early years of this decade, but the point is that while most nations did not have the systemic problems that the czech Armed forces was facing as a result of underinvestment and obsolescence of equipment, the process of changing mindsets in the military establishments of existing nAto countries in the late 1990s was extremely difficult as it was difficult here in the czech republic as well. The early years of this century brought this fundamental defence review in the czech republic approved in november 2002, a scheme for one division with three brigades; two brigades at high readiness, one at lower readiness, and an Air force which continued to retire soviet-era aircraft, the sukhoi-22 and mig-21, while introducing the l-159 and awaiting a decision on a multirole combat aircraft. we in the Alliance were extremely pleased with the work that had been done during that review. we were consulted on it on a regular basis as the review went forward and but then, as general sedivy already mentioned, in spring 2003 the government cut public finances substantially including defence spending and this undermined the coherence of the strategic defence review plan and further cuts were made in the structure; three brigades went down to two and the number of l-159 in service were cut to twenty-four and the timelines for modernisation of equipment were extended. The planned future strength reduced from thirty-four thousand to twenty-six thousand and, as general sedivy mentioned, the previous commitment to allocate 2.2 % gDp to defence could not then be met. within nAto, we were also struggling with how to adjust our structure at the time. we had had a new strategic concept in 1999 and work then went on to develop a new military structure to go with that. we created a structure of high readiness forces, forces of lower readiness and long-term build-up forces, which were to be filled out by reservists, although in practice within about two years, we had completely forgotten about longterm build-up forces. we wanted to have nine deployable core headquarters, three at high readiness and six at lower readiness, to provide the command and control arrangements for the operations we thought we might have to conduct. but we were offered by nations six core headquarters at high readiness and two at lower readiness. And what we ended up with as the usual political compromise in nAto was eight graduated readiness headquarters. And actually this scheme for the high readiness headquarters and the lower readiness headquarters was based on the experience of kfor, where we had rotated forces through six-month intervals. in my view, it was actually a dead end that we were going through and we were failing to take opportunities to properly think about how we would run long-running operations in the future. The focus then switched to the nAto response force which general naumann mentioned. i will not say more about that; he has already mentioned the difficulties which are being experienced. no doubt people will wish to address this in the discussion period. but let me quote from the lessons-learned exercise that was conducted in 1999 after accession, and the inputs made to it by, among others, the three countries. The czech republic said at the time that it had recognized that in that period, 1997–99, it had been overoptimistic and had used sometimes politically driven estimates not supported by mid and longterm plans carefully balanced with resources in order to define what sort of capabilities it could provide for the Alliance. from 2003, there was a difficult period of five years while czech republic worked to try and create within that smaller defence spending base the deployable capabilities that are going to be needed. i think our assessment is that this work is now broadly on track, although the amount of money available is going to

139

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

bude znamenat, že tento proces bude pomalejší, než by ministerstvo obrany České republiky i my chtěli. již byla učiněna některá obtížná rozhodnutí, například o snížení zdrojů vyčleněných pro ženijní a záchrannou brigádu a o transformaci šesti záchranných praporů tvořících součást struktury rezortu obrany České republiky, ale použitelných pouze na území České republiky, aby mohlo být vytvořeno více nasaditelných kapacit. ostatní spojenci se také potýkají se stejným druhem problémů a všichni musí řešit potíže spojené se změnou myšlení a musí čelit politickým obtížím, jako je zavírání posádek a s tím spojené ztráty pracovních míst v daném regionu. nyní jsme však v době, kdy je navýšení prostředků na obranu nepravděpodobné, ale jednotlivé státy musí být připraveny to udělat, protože všichni spojenci musí nést svůj spravedlivý díl zátěže spojený s příspěvky do operací – a Česká republika si v tomto ohledu vede dobře – a zároveň modernizovat své armády a rozvíjet kapacity potřebné do budoucna. A to vše musí být financováno ze stejného balíku peněz. všechny tyto změny nejsou zdaleka u konce, severoatlantická aliance ještě musí řešit řadu změn. ministryně obrany vlasta parkanová včera zmínila zapojení v Afghánistánu a zejména český provinční rekonstrukční tým v provincii lógar. provinční rekonstrukční týmy jsou důležitou součástí našeho celkového úsilí v Afghánistánu, ale nejsou vojenské. v Alianci jsme však ještě naše plánování neupravili tak, aby to bylo zohledněno. v nAto hovoříme o divizích, letkách a brigádách, v našem oficiálním systému plánování nehovoříme o provinčních rekonstrukčních týmech, nehovoříme o dalších kapacitách. Ale měli bychom. hovoříme však, někdy bez úspěchu, o spolupráci s jinými institucemi, jako je organizace spojených národů a evropská unie, o typu kapacit, které by tyto organizace mohly být schopné poskytnout do operací, ve kterých působíme my. spolupráce mezi organizacemi je důležitá, ale neměla by nás zaslepovat. tyto organizace – osn, evropská unie a samozřejmě severoatlantická aliance – nevlastní kapacity pro reformu policie, pro reformu soudnictví, pro rozvíjení kapacit státní správy, pro reformu rezortu vnitřní bezpečnosti, tyto kapacity vlastní jednotlivé členské země. A pokud se členské země rozhodnou dát tyto kapacity dohromady a spojit je s vojenskými kapacitami v operacích nAto za účelem dosažení cílů, které si dohodnou v severoatlantické radě, tak nevidím žádný důvod, proč by tak neměly činit. jestliže to však má zdárně přinášet výsledky, my, obranní plánovači a vojáci v nAto, musíme jít s těmito změnami a sledovat vývoj. jestliže řešení krizí bude vyžadovat kombinaci vojenských a civilních kapacit, není zcela zřejmé, že vojenská velitelství budou tím nejlepším nástrojem na řízení takového úsilí. pro příklad uvedu, že na balkáně máme tři velitelství – ve skopje, tiraně a sarajevu, jejichž hlavním posláním je poskytovat podporu pro reformu obrany. Ale reforma obrany není vojenský úkol. je to politicko-vojenský úkol a není vůbec jasné, zda lidé vysílaní v relativně krátkých intervalech ke službě na těchto velitelstvích budou schopni – zaprvé – přijít s potřebnou odbornou erudicí a zkušenostmi a – za druhé – zda budou schopni si vytvořit síť kontaktů a získat důvěru potřebnou k tomu, aby s prací takového druhu pokročili zdárně kupředu. Ale tam, kde je přijato jasné rozhodnutí, že řízení dané operace by mělo být postaveno na vojenském velitelství, bude dotyčné vojenské velitelství možná muset změnit způsob práce. uspořádání nebo způsob řízení, hierarchická struktura, která je relevantní pro vojenské operace, kde jsou ohroženy životy lidí, nebude odpovídat potřebám tam, kde je úkolem poskytovat politické poradenství nebo rozvíjet kapacity státní správy. A mohou nastat případy, že budete potřebovat daleko civilnější způsob řízení. A také se může stát, že budete potřebovat vojenské velitele, kteří budou akceptovat, že s nimi jejich podřízení diskutují i poté, co dostanou rozkaz. takže nAto toho má na práci ještě hodně. musí přemýšlet o tom, jak se připraví na výzvy, jimž budeme čelit v budoucnu. Dovolte mi také poznámku k partnerství. včera to bylo zmíněno mnohokrát, jak co se týče významu partnerství, s čímž já souhlasím, tak také co se týče myšlenky, že možná jdeme příliš rychle a příliš daleko a že bychom nyní měli poněkud polevit a vrátit se ke skutečné Alianci tvořené jejími členy. Dovolím si tvrdit, že staré nAto pouze s členskými zeměmi neexistuje a nelze jej opětovně vynalézt. partnerství pro mír v roce 1994 severoatlantickou alianci nadobro změnilo, ale změnilo ji k lepšímu. nyní Aliance již nepředstavuje ono jádro tvořené šestadvaceti členy, kterých bude brzy dvacet osm. je také centrem sítě složitých bezpečnostních vztahů, jež se rozprostírají po celé planetě, jež nás nesmírně posilují a u kterých musíme zajistit, že je naší prací zachováme. jako příklad uvedu kfor – vojenskou část operace tvoří pět mnohonárodních úkolových uskupení. Dvěma z nich velí země, které nejsou členskými státy nAto. na to bychom neměli zapomínat. Australané nás na to ani nenechají zapomenout, když se účastní zasedání isAf. je však nezbytné, abychom si rozšířili obzory, musíme pochopit, že nAto musí činit daleko více. Ale musíme to činit v politickém kontextu. když přemýšlíme o tom, jak řešit krize, nemůžeme již myslet pouze vojensky. to je myslím i poselství, jež zaznělo v projevu generála naumanna. velice vám děkuji.

140



mean the process is slower than either we or the czech ministry of Defence would like. Already difficult decisions have been taken, such as reducing the resources devoted to the engineer and rescue brigade and converting the six rescue battalions, which were in the ministry of Defence inventory, but only usable within the czech republic, to be able to create more deployable capabilities. other allies are struggling with the same sorts of issues, and they all have had to address the difficulty of changing mindsets and confronting political difficulties like closing infrastructure and losing local jobs in the process. but in an era when we are unlikely to get additional resources for defence, it is very important that countries are prepared to do this, because all of the allies have to bear their fair share of the burden of contributing to operations – and the czech republic is doing well in this regard – and, at the same time, they have to modernize their armed forces and develop future capabilities. And all of that has to be financed from the same pot of money. All of these changes are not over yet, there is a lot more change that nAto has to deal with. Defence minister vlasta parkanova mentioned yesterday the contributions in Afghanistan, and in particular the czech provincial reconstruction team in logar province. provincial reconstruction teams are an important part of our effort in Afghanistan, but they are not military. but we have not yet in nAto adapted our planning to take account of this. we talk about divisions, squadrons, brigades in nAto, we do not talk about provincial reconstruction teams, we do not talk about other capabilities in our formal planning system. And we should. we do talk, sometimes unsuccessfully, about cooperation with other institutions like the united nations and the european union for the sort of capabilities that they may be able to provide for the operations in which we are involved. That institutional cooperation is important but we should not be blinded by it. These organisations – the united nations, european union and indeed nAto – do not own these capabilities for police reform, for judicial reform, for capacity building, for security sector reform; these capabilities are owned by nations. And if the nations choose to put these capabilities together along with military capabilities in a nAto operation in order to achieve aims that they have agreed in the nAto council, i see no reason why they should not do this. but if this is to work successfully, we defence planners and indeed the military in nAto need to keep up with these changes and developments. if addressing crisis is going to require a mix of military and civilian capabilities, it is not obvious that military headquarters are best suited to manage this effort. As an example, we have three headquarters in the balkans, in skopje, tirana and sarajevo, whose primary mission is providing support to defence reform. but defence reform is not a military task. it is a political-military task and it is not at all clear that people serving on a relatively short tours in these headquarters are going to be able to, first, come with the expertise and experience needed and, second, to be able to build up the network of contacts and the trust to be able to take forward successfully this sort of work. but where it is consciously decided that management of an operation should be based on a military headquarters, that military headquarters may need to change its way of working. An arrangement or management style, a hierarchical style that is relevant for military operations when lives are at risk, may not be relevant when you are in the business of providing political advice or capacity building. And it may be that you need much more civilian style of management. And you may need military commanders who accept that their subordinates are going to argue with them even after they have given an order. so there is a lot for nAto to do; to think about how it prepares for the challenges we will face in the future. And i would also make a remark on partnership. There were a number of references to this yesterday; both its importance, which i agree with, but also perhaps on thoughts that we may have gone too far too fast and that we should now retrench a little, go back to the real nAto of members. i would argue that the old nAto of members only does not exist and cannot be reinvented. partnership for peace in 1994 changed nAto for good and actually it changed it for the good as well. now nAto is not just the core nAto of twenty-six, soon to be twenty-eight members; it is also the centre of a network of complex security relationships, which stretch across the globe, which have immensely strengthened us, and which we have to make sure that we work to preserve. in kfor to take one example, the military operation is divided into five multinational task forces. two of those five are commanded by non-nAto nations. we should not forget that. The Australians do not let us forget things like this when they come to isAf meetings. but we need to broaden our perspectives, we need to understand that nAto has a lot more to do. but we have to do it in a political context. we can no longer just think in military terms when we think about how to deal with crises; this is also i think the message that general naumann was giving too. Thank you very much indeed.

141

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


John kriendler je profesorem studií o NATO a evropské bezpečnosti v Evropském středisku pro bezpečnostní studia George C. Marshalla (od roku 2002), kde přednáší o NATO, evropské bezpečnosti a OSN. Byl důstojníkem válečného námořnictva USA (1961–1964). Jako kariérní diplomat působil na velvyslanectvích v Buenos Aires, Bogotě a Caracasu, na Ministerstvu zahraničí USA, na misi USA při OSN a na americké misi při UNESCO (1970–1993). Byl členem mezinárodního štábu NATO ve funkci zástupce náměstka generálního tajemníka pro politické záležitosti a poté vedoucím Rady pro operace. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

John kriendler pane generále, pane předsedo senátu, dámy a pánové, velice vám děkuji. jsem poctěn pozváním na tuto výroční oslavu a je mi potěšením zde být. protože toto je oslava výročí, dovolte mi krátkou reminiscenci. velice dobře si pamatuji na moji první cestu do prahy s generálním tajemníkem manfredem wörnerem v září roku 1990, tehdy mi v paměti uvízly tři věci. první bylo neobyčejně vřelé přijetí, jež se mu dostalo. Druhou byl přípitek na jeho počest, jakožto generálního tajemníka organizace, která bránila svobodu během studené války, přednesený na pražském hradě. třetí věcí je, že právě během této návštěvy bylo, alespoň co mně je známo, poprvé vyjádřeno znepokojení nad bezpečnostním vakuem v evropě, a to určitě sehrálo svoji úlohu v kroku, jenž nás přivedl tam, kde jsme dnes. jedna výhrada: stejně jako generál naumann jsem i já pozorovatel, ale pokud jde o dění okolo naší Aliance, jsem pozorovatel benevolentní. jak bylo řečeno, jsem profesor, a někteří z vás asi budou vědět, jaký je rozdíl mezi profesorem a člověkem, který mluví ze spaní. profesor je někdo, kdo mluví ve spánku někoho jiného. já se ale během svého stručného vystoupení budu ze všech sil snažit, abych to nevyvolal. svůj úkol jsem pochopil tak, že bych se měl pokusit odpovědět na tuto otázku: jak se nám daří v oblasti obranných reforem a kapacit, nakolik úspěšní jsme? stručnou odpovědí, ve které se neliším od toho, co řekl generál naumann nebo můj bývalý kolega a přítel frank bolandt, je, že nejsme úspěšní dostatečně. zatímco celkový proces rozšiřování a adaptace dle mého soudu mimořádně úspěšně probíhá, a to jste slyšeli i v mnoha včerejších projevech, v oblasti obranné transformace a kapacit, na kterou se já zaměřím, si myslím, že je nezbytné učinit daleko více. to je krátká odpověď. Abych ji však rozvinul, musím vám sdělit, co je základem mého úsudku, proč si myslím, že se nepodařilo dosáhnout více, a poté se krátce podívám na některé z aktuálních výzev, které před námi stojí, jak se některé věci mají a jak vypadají vyhlídky do budoucna. zaprvé, proč říkám, že nikoliv dostatečně úspěšní? vlastně to zde již zaznělo od generála naumanna, od franka, ale stručná odpověď zní, že navzdory skutečnosti, že zde probíhá dlouhodobé úsilí, do kterého mezinárodní sekretariát, mezinárodní vojenský štáb a jednotliví spojenci vložili spoustu energie a odvedli značný objem práce, nepostačuje to k dosažení expedičních aspirací, které si spojenci vytýčili. A to je bohužel zřejmé přímo v místech působení v Afghánistánu a na balkáně. mimochodem, když hovořím o obranné transformaci, s radostí použiji schválenou definici nAto, která zní: neustálý a proaktivní proces rozvíjení a zavádění inovačních koncepcí, doktrín a kapacit s cílem podle potřeby zlepšovat efektivitu a interoperabilitu sil nAto a sil partnerských zemí. značné pokroky můžeme zaznamenat v doktríně, v operačních koncepcích, v organizaci, technice, výcviku a kultuře armád a také v tvůrčím elánu. vzpomínám si na jedno setkání ve škole nAto v oberammergau, kde byl jeden velice bystrý důstojník ze spojeneckého velitelství pro transformaci (Act), který měl na visačce napsáno, že je hlavní výzkumník Act. také se podařilo pokročit s konkrétními transformačními projekty, mimo jiné se strategickou vzdušnou dopravou, protiraketovou obranou bojiště, aliančním systémem vzdušného pozorování pozemních cílů, i když nikoliv dostatečně – jeden vtipálek to popsal tak, že řešení toho projektu s námi zůstane natrvalo, jako chudoba – a také se podařilo mnohé v oblasti speciálních sil. probíhá úsilí postoupit s realizací obranné transformace ze strany severoatlantické aliance, ze strany jednotlivých spojenců, partnerských zemí, na základě podnětů ze zkušeností nabytých z probíhajících operací nAto. práce pokračují mimo jiné i na nasaditelném systému řízení letového provozu nAto, na souboru námořních přepravních kapacit, na evropském středisku řízení přesunů a programu

142


Achievements, chAllenges, prospects NATO Enlargement, Capabilities and Transformation – How Successful. Have We Been? John kriendler is professor of NATO and European Security Studies at the George C. Marshall European Center for Security Studies (since 2002). He lectures on NATO, European security issues and the United Nations. He was a U.S. naval officer (1961–1964). As a career foreign service officer he served in the U.S. Embassies in Buenos Aires, Bogota and Caracas, in the State Department, at the US Mission to the UN, and the US Mission to UNESCO (1970–1993). He was a member of the NATO international staff as the Deputy Assistant Secretary General for Political Affairs and, subsequently, as the Head of Council Operations.

John kriendler general, president of the senate, ladies and gentlemen, thank you very much. i was honoured to have been invited to attend this anniversary celebration and i am delighted to be here. since it is an anniversary celebration, let me make one brief reminiscence. because i remember very clearly my first visit to prague with secretary general manfred worner in september of 1990 and there were three things about it that stick in my mind. first, the extraordinarily warm reception that was accorded him, secondly the toast that was offered to him at the prague castle as the secretary general of the organisation that had defended freedom and liberty during the cold war. And the third thing is that it was during that visit that the issue of concern about the security vacuum in europe was raised, to my knowledge at least, for the first time, and it certainly played a role in the step that brings us where we are today. one caveat like general naumann: i am an observer, but also a benevolent observer of our Alliance. As you heard, i am a professor and some of you may know the difference between a professor and someone who talks in their sleep. A professor is someone who talks in someone else’s sleep. but i am going to do my best during my brief remarks not to encourage that. i have understood my task to answer the following question: in the field of defence reform and capabilities, how successful have we been? And the short answer and it does not differ from what general naumann has said or my former colleague and friend frank boland said, that is not successful enough. while the overall process of enlargement and adaptation in my opinion has been extraordinarily successful, and you heard that from a number of speakers yesterday, in the field of defence transformation and capabilities, which is what i will focus on, i think, that much more needs to be done. so that is the short answer. but to flesh it out, i need to tell you what the basis for my judgement is, why i think more has not been achieved and then i will look briefly at some of the contemporary challenges that we face to consider how things look, and prospects in the way ahead. first of all, why do i say not successful enough? Actually you have heard it already from general naumann, from frank, but the short answer is that despite the fact that there have been protracted efforts, a lot of energy, a lot of work by the international staff, the international military staff, by individual allies, not enough has been done to achieve the expeditionary aspirations that allies have identified for themselves. And unfortunately that is clear on the ground in Afghanistan and in the balkans. by the way, as i talk about defence transformation, i am very happy to use the nAto agreed definition that is: the continuous and proactive process of developing and integrating innovative concepts, doctrine and capabilities in order to improve the effectiveness and interoperability of nAto and partner forces as appropriate. There have been significant advances in doctrine, in operational concepts, in organisation, in equipment, in training and in military culture and also in creative élan. i can recall a meeting at the nAto school in oberammergau with a very bright officer from Allied command transformation whose card identified him as Act chief explorer. And there has been progress as well on specific transformational projects, among others strategic airlift, theatre missile defence, alliance ground surveillance, although not enough, and one wag described it as something that, like the poor, it will be with us forever, and also in the area of special operation forces. There are ongoing efforts to advance defence transformation by nAto, by individual allies, by partners, with impetus from lessons learned from ongoing nAto operations. so, work continues on the nAto deployable air traffic management, on a sealift capability package, on the movement coordination centre europe and the nAto defence against terrorism program among others. i had

143

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

obrany nAto před terorismem. původně jsem chtěl říci, že když jsme v praze, bylo by vhodné uvést něco pozitivního o tom, jak úspěšní jsou naši čeští spojenci, ale myslím si, že to velice dobře popsal generál šedivý a frank bolandt. A já prostě podotknu, že z pohledu nejvíce zasvěcených pozorovatelů, a v tom se shodují snad všichni, odvádí Česká republika vzhledem ke svým zdrojům vynikající výkon, nese svůj spravedlivý podíl společného břemene, provedla důležité změny a nadále velice významně přispívá do současných operací. stačí si tedy přečíst různá aktuální komuniké a vidíme, že spojenci – cituji – „hovoří řečí transformace“. říkají správné věci. stanovují správné požadavky, které je nutné naplnit. Ale skutečnou otázkou je, zdali skutečně kráčí cestou transformace, zdali činí správné věci, vyčleňují správné zdroje a zdali udržují tyto záležitosti na zřeteli v požadované míře. A tam je odpověď bohužel daleko méně pozitivní. otázka, kterou bych se já rád nyní zabýval, je, proč tomu tak není, proč není transformace zdařilejší? z mnoha různých důvodů, a já budu hovořit jen o některých z nich. prvním je dle mého soudu nedostatečná shoda na vnímání hrozeb, protože prvním krokem v obranném plánování je popsání hrozeb a stanovení druhu jednotek, které budou k řešení těchto hrozeb potřebné. nAto tak činí procesem založeným na konsenzu, ale i když je dosaženo dohody, reziduální rozdíly v pozicích jednotlivých členských zemí pokrok brzdí. po událostech loňského srpna v dnešním bezpečnostním prostředí vidíme, že v otázce, nakolik by se měli zaměřit na kolektivní územní obranu, existují ve stanoviscích jednotlivých spojenců významné rozdíly. s tím je spojená otázka ztráty podmíněnosti. když se z kandidátských zemí stanou spojenci, v některých případech najednou Aliance zjistí, že je daleko těžší je pobízet, aby dělali věci, které slíbili. Druhou velkou překážkou je dle mého názoru nedostatečně soustředěná pozornost. neřekl jsem chybějící pozornost, protože na obrannou transformaci se pozornost upírá, ale nedostatečně soustředěná pozornost. bezpochyby byla – určitě alespoň na počátku – pozornost více upřená na politické aspekty rozšiřování a transformace, na podporování stability, na partnerství, na demokratizaci, a méně na obrannou transformaci. to bylo podepřeno bezpečnostním prostředím na počátku a v průběhu devadesátých let, kdy neexistence zjevné výrazné hrozby vojenské agrese snižovala motivaci k reformě obrany, k transformaci obrany a k vydávání finančních prostředků na obranu vůbec. spojenci nepřemýšleli dopředu, jak udržíme modernizaci armád v chodu v prostředí se sníženými hrozbami poté, co byla nabídka na členství v Alianci učiněna. po 11. září 2001 spojené státy naléhaly na rozvíjení nasaditelných kapacit, ale to bylo pro téměř všechny spojence něco úplně nového, s čím neměli zkušenosti ani potřebnou techniku, a to určitě negativně ovlivnilo pokrok v této oblasti. třetí klíčovou překážkou, o které zde již hovořili generál naumann a frank, je nedostatek či nižší množství neutajované ingredience potřebné k vítězství ve válkách i v obranné transformaci, kterou jsou peníze. nedostatky jsou známé a důvody taktéž, takže se jimi zabývat nebudu. všichni spojenci dychtili užít si mírových dividend a jen málo z nich skutečně splňovalo neformální cíl dvou procent hrubého domácího produktu. k tomu je nutné připočítat rychle postupující inflaci cen armádního materiálu. když se podíváme na poslední statistiky severoatlantické aliance, které byly zveřejněny před několika týdny, u odhadů procentuálního podílu hDp v roce 2008 nejsou údaje příliš povzbudivé. v roce 2008 splnilo neformální cíl dvou procent hDp pouze pět spojenců. obecným trendem je vydávat na obranu méně, či dokonce, jak jsme slyšeli včera, daleko méně. Dalším faktorem jsou vnitrostátní záležitosti jednotlivých členských států. potíže s udržováním veřejné podpory pro výdaje na obranu jsou zjevně spojeny s tím, jaký je obraz činnosti našich jednotek a jakou důležitost této činnosti veřejné mínění přikládá. tato otázka je spojena s tématem, které zde již zaznělo. tím je správná rovnováha mezi jednotkami ponechanými pro národní účely a jednotkami, které jsou k dispozici pro expediční operace, ať už pro nAto, evropskou unii či organizaci spojených národů. Dalším faktorem, který již byl stručně zmíněn, je úloha velitelství spojeneckých sil pro transformaci. vzpomeňte si, že posláním tohoto velitelství bylo sloužit jako motor transformace, zajišťovat koncepční rámec pro mnohonárodní operace v budoucnosti, stanovit, jak budou operace v budoucnosti prováděny, a následně rozvíjet potřebné kapacity a vyhodnocovat rozpracovávané koncepce. tuto vizi však nenaplňuje. ve studii, kterou nedávno zpracoval početný tým aliančních expertů, je velitelství spojeneckých sil pro transformaci kritizováno za to, že jeho vliv na transformaci je slabý, že se mu nepodařilo získat autoritu v akvizicích a nemá kredibilitu v ústředí nAto. taktéž byly již zmíněny potíže se silami rychlé reakce nAto (nrf). jistě si vzpomenete, že jedním z jejich dvou hlavních úkolů bylo sloužit jako katalyzátor transformace. jestliže však již nejsou schopné vést operace, jestliže spojenci nejsou ochotní přijít s daným počtem jednotek, které mají nrf projít, tak transformační účinek těchto sil evidentně velice výrazně klesá. poslední věcí jsou výzvy a vyhlídky. jaké otázky se aktuálně řeší? klíčovou výzvou je rovnováha mezi kolektivní teritoriální obranou a expedičními operacemi, o které nedávno v krakově hovořil generální tajemník nAto. řekl, že nová strategická koncepce „musí řešit vyvážení mezi kolektivní teritoriální obranou a novými úkoly nAto, jako jsou expediční operace“. zdůraznil, že je nezbytné, aby jednotky byly schopné řešit oba úkoly. navíc, částečně i na základě zkušeností z iráku a Afghánistánu, transformace ztrácí přitažlivost. neúspěšná technologická řešení a nedostatečná přítomnost vojáků v terénu podporují argumenty těch, kdo volají pro použití omezených zdrojů na větší počet vojáků a vhodnější techniku. třetí zajímavou otázkou je pravděpodobná role francie v procesu obranné transformace, pakliže, jak nyní zaznívá

144



planned to say that since we are in prague, it would be appropriate to say some positive things about how successful our czech allies have been, but that has been covered i think quite effectively by general sedivy, by frank. And i will simply note that in the views of most informed observers, all of them probably, the czech republic is punching above its weight, it is carrying its fair share of the burden, it has made significant changes and it continues to contribute very significantly to ongoing operations. so it is only necessary to read recent communiqués to see that allies are quote “talking the transformation talk”. They are saying the right things. There are identifying the right kinds of requirements that need to be fulfilled. but the issue really is: are they walking the transformation walk, are they doing the kinds of things, are they dedicating the kinds of resources, are they maintaining the kind of focus that is required. And there the answer unfortunately is much less positive. The question that i would like to address now is why not, why has not transformation been more successful? There are a variety of different reasons, let me just address a few of them. The first in my opinion seems to be a lack of common agreement on the threat perception, because the first step in defence planning is to identify what the threats are and to determine the kinds of forces that are required to address them. nAto does this by the process of consensus, but even when agreement is reached, residual national differences can impede progress. we see this today in the post-August security environment, where you have significant differences among allies about the degree they should be focusing on collective territorial defence. A related issue is the loss of conditionality. when aspirant countries become allies, it makes it much more difficult for nAto to encourage them to do the kinds of things in some cases that they had promised they would do. A second major impediment in my opinion has been a lack of greater focus. i did not say a lack of focus, because there has been a focus on defence transformation, but a lack of greater focus. There was more focus, certainly in the beginning, on the political aspects of enlargement and transformation, on the projection of stability, on partnership, on democratisation and less on defence transformation. This was buttressed by the security environment in the 1990s and early 1990s when the apparent lack of any significant threat of military aggression diminished the impetus for defence reform, for defence transformation and for spending money on defence at all. Allies failed to think ahead about how we sustain military modernisation in a low-threat environment once membership had been offered. following 9/11, the united states pushed for the development of deployable capabilities but this was something brand new for almost all allies, for which they had needed the experience, the equipment and this certainly impeded progress. A third key impediment, and one that you have heard about already from general naumann and from frank, is the absence or the diminished quantity of a non-secret ingredient for success in war and defence transformation that is money. The shortfalls are well-known, the reasons as well, so i will not play with them. All allies were eager to enjoy the peace dividend and few were eager and few in fact met the 2 percent gDp informal target. This is compounded by the high-rated inflation for defence materiel. if one looks at the latest nAto figures, which appeared only a few weeks ago: for percentage of gDp estimated for 2008, the data is not encouraging. only five allies met the 2 percent informal target in 2008. The general trend is to spend less on defence even, as we heard yesterday, much less on defence. Domestic considerations have been an additional factor. The difficulty in maintaining public support for defence expenditures is clearly related to what forces are seen to be doing and how important that is judged to be by public opinion. The issue is related to a topic already raised; that is the proper balance between forces retained for national purposes and those available for expeditionary operations, whether for nAto, the european union or the united nations. Another factor, which has been alluded to briefly already, is the role of Allied command transformation. you remember that it was intended to be an engine of transformation, to provide the conceptual framework for future combined joint operations, define how future operations would be conducted and then develop the needed capabilities and to assess the concepts that were being developed. but it is not fulfilling that vision. in a recent study by a number of nAto experts, Allied command transformation is criticised as having a weak impact on transformation, failing to have acquisition authority and lacking credibility at nAto headquarters. As well, you have already heard about the difficulties with the nAto response force. you remember that one of its two principal tasks was to serve as a catalyst for transformation. but if it is no longer operationally capable, if Allies are not willing to put up the number of forces to cycle through it, then clearly its transformational impact is very significantly diminished. finally, what about the challenges and prospects? what are some of the issues that are on the table now? The key challenge is the balance between territorial collective defence and expeditionary operations, to which the secretary general referred to recently in his speech at krakow. he said that the new strategic concept “must address the balance between the collective territorial defence and the new missions of nAto such as expeditionary operations.” he stressed the need for forces to do both of those things. in addition, based partially on the lessons from iraq and Afghanistan, some of the bloom is off the transformation rose. unsuccessful technological solutions and a lack of enough boots on the ground argue for using scarce resources for more troops and more usable technology. The third issue, which is interesting, is france’s likely role in defence transformation process if, as is now widely reported, it assumes the role of the head of Allied command transformation. There

145

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ve zprávách, převezme roli vedoucí země velitelství spojeneckých sil pro transformaci. to má dva aspekty. zaprvé, co o zájmu usA o obrannou transformaci říká to, že by spojené státy měly přepustit pozici ve velitelství spojeneckých sil pro transformaci a velitelství spojeneckých sil v lisabonu. zajímají se o ni méně? je pravděpodobné, že spojené státy budou transformaci stimulovat méně? myslím si, že nikoliv, ale určitě je to otázka, kterou je třeba položit. za druhé, jak se francouzské působení projeví? co se týče zájmu ze strany spojených států, ten dle mého názoru zůstává – myslím si, že se to ukázalo poměrně jasně ve článku ministra obrany gatese, který nedávno otisknul časopis foreign Affairs. v tomto článku ale ministr píše, že přichází čas zvážit, zdali specializovaná, ale také často relativně nepříliš vyspělá technika, vhodná pro stabilizační a protipovstalecké operace, je také potřebná. takže se zdá, že to, čeho jsme byli svědky, je posun v obraně, v důrazu na obrannou transformaci. A jak se projeví předpokládaná role francie? je jistě příliš brzy na jasnou odpověď, francie však je důsledným zastáncem transformace nAto. také nedávno publikovaná francouzská bílá kniha o obraně je bezpochyby dokumentem s velkým důrazem na transformaci a francouzské předsednictví evropské unie se zasazovalo o to, aby byly k dispozici nezbytné kapacity pro celé spektrum operací. probíhají také práce na vyřešení obtíží spojených se silami rychlé reakce (nrf), včetně podílu na zajištění bezpečnosti při volbách v Afghánistánu, a také práce na nových „silách solidarity“, které navrhuje velká británie. jak to půjde dohromady s rámcem sil rychlé reakce nAto zatím jasné není, ale sledovat to bude nesmírně zajímavé. závěrem bych se rád pokusil navrhnout, jak by obranná transformace mohla být prováděna lépe, nebo jak by se s ní mohlo v budoucnu pokročit rychleji. odpověď spočívá ve stanovení jasných priorit, v řešení překážek, jež jsem uvedl – větší shodě na definování hrozeb, lepším soustředění a větším množství zdrojů. nová strategická koncepce snad povede správným směrem. největším problémem je však dle mého soudu politická vůle. obranná transformace je z devadesáti pěti procent národní odpovědností, není to něco, co může učinit Aliance samotná. tam, kde dojde k selhání transformace, je to obvykle v důsledku rezistence na ministerstvu obrany nebo na generálním štábu, nikoliv v ústředí nAto nebo na velitelství shApe. přes toto kritické hodnocení naší dosavadní činnosti na poli obranné transformace a rozvoje kapacit zůstává Aliance rozhodující zárukou spojenecké bezpečnosti a dle mého názoru bude hrát čím dál širší škálu rolí. je proto nezbytné, aby spojenci měli k dispozici vojenské kapacity k provádění celého spektra misí nAto. pozorně naslouchám všem vystoupením, která zde včera a dnes během naší konference zazněla, a nikdo z řečníků se nevyslovil pro slabší nAto. tak jako všechny summity, přinejmenším od roku 2002, bude summit k 60. výročí opět summitem transformačním a doufejme, že Alianci posune o další krok směrem k řešení některých z nedostatků, o kterých hovoříme. velice vám děkuji.

146



are two aspects of this: one is what does the ceding of the post of Allied command transformation and Allied command lisbon say about u.s. interest in defence transformation. is there diminished interest? is there likely to be a diminished u.s. impetus to transformation? i think the answer is no, but it is certainly a question that needs to be asked. And then, what is the likely impact of the french role? concerning continuing u.s. interest, my own view is that that interest remains, and i think it is reflected quite clearly in the recent foreign Affairs article by secretary of Defense gates. but he does write that the time has come to consider whether the specialized, often relatively low-tech equipment well-suited for stability and counter-insurgency operations is also needed. so it seems to me that what was seen is a shift in the defence, in the emphasis on defence transformation. what about the impact of frances’s likely role? it is clearly too early to say with any certainty, but france has been a consistent advocate of nAto transformation. in addition, the recent french white paper is certainly a transformational document and there has been a commitment in the french presidency of the european union to ensuring that the necessary capabilities are available for full spectrum operations. There are also efforts to address the nrf difficulties including a role in providing security for the elections in Afghanistan and also the new solidarity force, which has been proposed by the united kingdom. how that will fit in the framework of the nAto response force is not clear yet, but it will be very interesting to follow. in conclusion, i would like to be able to suggest how defence transformation might have been accomplished better, or how it can be advanced now more rapidly in the future. The answer lies in establishing clear priorities, in addressing the impediments that i have mentioned, more agreement on what the threats are, more focus and more resources. hopefully the next strategic concept will lead in a right direction. but the greatest challenge, in my opinion, is political will. Defence transformation is ninety-five percent a national responsibility, not something nAto itself can do. where transformation fails, it is usually because of resistance within the ministry of Defence or general staff, not at nAto headquarters or at shApe. Despite this critical assessment of how we have done on defence transformation and capabilities development, the Alliance remains the ultimate guarantor of Allied security and it will continue, in my opinion, to play an increasingly broad set of roles. to do so, Allies require the necessary military capabilities for the full range of nAto missions. i have listened carefully to what other speakers have said during the day a half we have been together and none have argued for a weaker nAto. so like all of the summits since 2002 at least, the 60th anniversary summit will again be a transformation summit and hopefully will move the Alliance in a direction to address some of the shortfalls that we have talked about. Thank you very much.

147

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Vystoupení Madeleine K. Albright

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


madeleine k. albright byla v letech 1997–2001 ministryní zahraničí USA, v té době nejvýše postavenou ženou v historii USA. Nyní je ředitelkou Albright Group LLC, globální strategické společnosti, a je předsedající a ředitelkou Albright Capital Management LLC, investiční poradenské společnosti zaměřené na vznikající trhy. Ve funkci ministryně zahraničí přispěla k posílení spojeneckých vztahů USA, zasazovala se o demokracii a lidská práva a podporovala uplatňování amerických norem v oblasti obchodu a podnikání, práce a životního prostředí v zahraničí. Od roku 1993 do roku 1997 byla stálou zástupkyní USA v OSN a členkou kabinetu prezidenta USA. Nyní rovněž předsedá National Democratic Institute for International Affairs, Pew Global Attitudes Project a současně je předsedkyní Truman Scholarship Foundation. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

madeleine k. albright velice vám děkuji. než začnu se svým projevem, ráda bych vám přečetla dopis od prezidenta clintona. Vřelé pozdravy Vám všem, kteří jste se sešli v Praze na mezinárodní konferenci „Deset let od rozšíření NATO“. V dubnu 1949 se dvanáct zemí, spojených svojí vírou v demokracii, rozhodlo vytvořit Organizaci severoatlantické smlouvy, nejúspěšnější vojenské spojenecké uskupení v historii. Nicméně NATO nikdy nepředstavovalo pouze vojenskou sílu. Bylo a je o obraně hodnot, práv a svobod, které jsou předpokladem rozkvětu národů celého světa. Na současné akci oslavujete pozoruhodnou skutečnost: Česká republika, Maďarsko a Polsko, jejichž ztracená svoboda kdysi přispěla k myšlence vytvoření NATO, jsou již deset let součástí Aliance a zavázaly se bránit právě ty svobody, které jim byly kdysi odepřeny. Měl jsem tu čest být v prezidentském úřadě během onoho procesu vedoucího k přistoupení těchto zemí do NATO a být svědkem toho, když se jejich členství stalo realitou. Vaše konference je ovšem také o budoucnosti. Hrozby, jimž v 21. století čelíme, se velmi liší od těch, s nimiž jsme se potýkali v době založení NATO, a dokonce i od těch, jimž jsme čelili v době rozšíření Aliance před deseti lety. Problémy, které jsou před námi, jsou skutečně velmi závažné, ale víme, že poslání NATO, bránit demokratické hodnoty, bezpečnost a prosperitu svých členů, se nezměnilo. Pokud jde o budoucnost, jsem přesvědčen, že dveře Aliance zůstanou otevřené dalším novým demokraciím ochotným a schopným vzít na sebe odpovědnosti spojené se členstvím a že budoucí generace Evropanů a Severoameričanů se budou těšit míru a bezpečnosti díky neutuchajícímu úsilí NATO naplnit poslání, k němuž se tato organizace před šedesáti lety přihlásila. Přeji Vám pěkné oslavy a produktivní jednání na Vaší konferenci. Podepsán Bill Clinton. vaše excelence, vážení přátelé, děkuji a všechny zdravím. jsem vždy potěšena, že zde mohu být. je mi ctí, že se mohu účastnit této konference. chci poděkovat předsedovi senátu panu sobotkovi, senátu, ministerstvu zahraničních věcí a ministrestvu obrany za pořádání této akce. je velice důležité, že upozorňujeme na historické milníky, mezi nimiž nechybí rozšíření nAto. Čas rychle běží a ponaučení z minulosti rychle upadají v zapomnění. já jsem se po odchodu ze státní služby vrátila k mému dlouholetému povolání profesorky. to znamená, že jsem často v kontaktu s mladými lidmi a musím se vypořádat se skutečností, že studenti, kteří nastoupili na vysokou školu na podzim minulého roku, se narodili již po pádu berlínské zdi. celá myšlenka severoatlantické aliance se jim musí objasňovat. Aliance koneckonců vznikla na obranu před nepřítelem, jehož jejich generace nikdy nepoznala, na základě rozdělení evropy, které jim nic neříká, proti ideologii, která selhala již před dlouhou dobou. Dnešní mladí lidé proto možná plně nedocení význam včerejších obětí, ani nepochopí nebezpečí, proti kterým nAto statečně stálo. je tedy na nás, když se díváme o desetiletí zpět, opětovně stvrdit význam toho, co nAto nyní představuje, a zajistit, aby Aliance i v příštích desetiletích zůstala zastáncem demokracie a spravedlnosti. takovéto stvrzení má mimořádný význam zde v praze, protože hodnoty severoatlantické aliance jsou stěžejní pro tuto zemi a pro přesvědčení jejího zakladatele. tomáš garrigue masaryk věřil ve svobodu nejen jako

148


Achievements, chAllenges, prospects Special Address by Madeleine K. Albright madeleine k. albright was the 64th Secretary of State of the United States (1997–2001). She was the first female Secretary of State and, at that time, she was the highest ranking woman in the history of the U.S. Government. Dr. Albright is currently the Principal of The Albright Group LLC, a global strategy company, and Chair and Principal of The Albright Capital Management LLC, an investment advisory company focused on emerging markets. Dr. Albright. As the Secretary of State, Dr. Albright reinforced America’s alliances, advocated democracy and human rights observance, and promoted American trade and business, labor, and environmental standards abroad. From 1993 to 1997 she served as the U.S. Permanent Representative to the United Nations and as a member of the President’s Cabinet. She chairs both the National Democratic Institute for International Affairs and the Pew Global Attitudes Project and serves as President of the Truman Scholarship Foundation.

madeleine k. albright Thank you very much. before i begin my remarks, i would like to read a letter from president clinton. Warm greetings to everyone gathered in Prague for the international conference NATO enlargement: 10 years on. In April 1949, twelve nations united by their belief and democracy joined together to form the North Atlantic Treaty Organisation, the most successful military alliance in history. But NATO was and is about more than military strength. It is about safeguarding the values, rights and freedoms that allow people in all nations to thrive. At this event, you celebrate the remarkable fact that the Czech Republic, Hungary and Poland, whose lost freedom helped spark NATO’s creation, have been a part of NATO for a decade. Pledged to defend the very freedoms that once were denied them. It was my privilege to be President during the process that led to these countries’ accession into the Alliance, to help make the case for the expansion and see it become a reality. But this event is also about the future. The threats that we face in the 21st century are much different than the threats that faced us at the time of NATO’s creation and even at the time of NATO’s expansion ten years ago. But while our challenges remain daunting and important, we know that NATO’s mission to defend the democratic values, security and prosperity of its members remains unchanged. As we look ahead, I am confident that NATO’s doors will remain open to other emerging democracies willing and able to shoulder the responsibilities of membership. And succeeding generations of Europeans and North Americans will enjoy peace and security because of NATO’s ongoing efforts to fulfil the mission outlined sixty years ago. Best wishes for an enjoyable celebration and productive conference. Signed Bill Clinton. excellencies and friends, thank you and greetings to all, and i am always delighted to be here as you can see hug and kiss a lot of friends. i am honoured to participate in this conference and want to thank president sobotka, and the senate and the foreign and Defence ministries for hosting this event. it is vital that we call attention to historic milestones such as nAto enlargement. time passes rapidly and so the lessons of the past are often forgotten. for example, since leaving government, i have returned my old job as a professor and this means that i have frequent contact with young people and must deal with fact that the students who began college last fall were born after the berlin wall came down. for them the whole concept of nAto needs explaining. After all the alliance was created to defend against an enemy their generation never knew, based on a division of europe they would not recognize, in opposition to an ideology that failed long ago. And as a result, today’s young people may not fully grasp the meaning of yesterday’s sacrifice nor appreciate the dangers against which nAto stood so valiantly. And that is why our job, even as we look back ten years, is to affirm the importance of what nAto stands for now. And to ensure that the Alliance remains a champion of democracy and justice for decades to come. such an affirmation has special meaning here in prague. for nAto’s values are central to the experience of this country and to the convictions of its founder. tomas garrigue masaryk believed in freedom not merely as

149

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

v řečnické klišé, ale jako ve způsob života. Dospíval v době, kdy byly předsudky různého druhu téměř všudypřítomné, ale stavěl se proti bigotnosti všeho druhu. uznával, že si všichni nemohou být rovni ve svých schopnostech, ale tvrdil, že všichni jsou si rovni ve svých právech, a stejně smýšlel i o celosvětových záležitostech. masaryk nepřijímal právo velkých zastrašovat malé a trval na tom, že by země měly být podřízeny zákonům národů, nikoli šavlím sousedů. věřil v takový druh vlastenectví, které je hrdé na to, co dokáže stvořit, nikoliv na to, koho může zničit. spojence hledal u svých spoluobčanů, ale také za Atlantikem. Domníval se, že synové a dcery george washingtona by mohli jít v jednom šiku s potomky jana husa. A jak historie potvrzuje, měl pravdu. s pomocí woodrowa wilsona se masarykův sen o nezávislém Československu naplnil. pod jeho vedením se tato země stala majákem demokracie a tolerance v neklidné evropě. poté však, až příliš brzy, světlo, které vydávala, zhaslo. Do minulosti se nyní díváme na symboly největšího temna: deštník v mnichově, jména na zdi synagogy zde v praze, rozbité okno v nádvoří Černínského paláce a úžasné pražské jaro, jež v srpnu přešlo v zimu. v době studené války se o nás pokoušela beznaděj, ale touhu po svobodě nelze zadusit. Díky solidaritě, občanskému fóru a prodemokratickým hnutím po celém tomto regionu byl ze srdce evropy odstraněn ostnatý drát a dveře oddělující východ a západ se rozlétly. tento týden si připomínáme den, kdy maďarsko, Česká republika a polsko prošly těmito dveřmi a vstoupily do nAto. měla jsem tu čest obdržet oficiální dokumenty poté, co je podepsali ministři zahraničních věcí těchto zemí v trumanově knihovně. Že jsme je podepisovali v trumanově knihovně, nebylo náhodou, protože při založení Aliance byl prezident truman ve funkci a my jsme je podepsali na jeho pracovním stole. byl to tak významný moment, že bez ohledu na připravený protokol jsem poté, co mi dokumenty vložili do rukou, je pozvedla do výše. A napadlo mě, že to je úžasné, a při té příležitosti jsem pronesla tato slova: „Dnes uskutečňujeme to, co vždy platilo, aniž to bylo písemně osvědčeno. Dnes naším konáním stvrzujeme, že země krále štefana a kardinála mindszentyho, karla iv. a václava havla, koperníka a papeže jana pavla ii plně a nezvratně spočívají v atlantickém společenství svobody.“ A k tomu jsem dodala staré středoevropské zvolání: „Alelujá!“ v té době řada lidi přemýšlela o tom, zda budou tři nové členské země skutečně schopné dostát povinnostem spojeným se členstvím. vaše hluboké vnitřní odhodlání zde v praze, budapešti a varšavě však takové pochybnosti rozptýlilo. Dnes již není pochyb, že střední evropa patří do nAto a že nAto patří do střední evropy. otázka byla vyřešena. krok dějin se však nezpomalil a nyní si naši pozornost žádají nové výzvy. na předním místě je nebezpečí, které si před jediným rokem málokdo dokázal představit, a tím jsou škody na světové ekonomice. ekonomické výpadky nepředstavují tak viditelnou hrozbu jako rakety a tanky, ale mohou mít stejně ničivý účinek. světové trhy jsou úzce provázány, takže finanční virus ovlivňující jednu zemi se rychle rozšíří. když se úvěr nedaří, ztrácí jak dlužník, tak i věřitel, a v nastalých těžkostech menší nesváry hladce přerostou v nezakrývanou zlobu. Do hry by mohly vbrzku zasáhnout nebezpečné tendence, například politický extremismus, protekcionismus a izolacionismus. je zde riziko, že tkanina, jež drží naši Alianci pohromadě, by se mohla začít párat, a o jednotu v evropě a mezi členy euro-atlantického společenství bychom mohli přijít. to naši lídři nesmí dopustit. základní ponaučení z dvacátého století nesmí upadnout v zapomnění v prvním desetiletí století jednadvacátého. předpokladem ekonomického oživení je spolupráce. pokud máme obnovit stabilitu v části evropy, musíme dát do pořádku ekonomiku v celé evropě. A má-li v některé části světa opět nastat růst, musíme oživit trhy a opětovně vytvořit pracovní místa v každém koutě zeměkoule. vzhledem ke způsobu, kterým investujeme a obchodujeme, cestou z recese nebude filozofie „každý stát za sebe“, ta by nás naopak mohla přivést k ekonomickému Armagedonu. právě proto je nezbytné vybízet každý stát na všech úrovních, aby jednal odpovědně, abychom mohli společně pracovat na ukončení poklesu v roce 2009 a zahájit oživení v roce 2010. to bude vyžadovat trpělivost, notnou dávku politické odvahy a ochotu snášet těžkosti, aniž bychom ohrožovali druhé. bude to zkrátka vyžadovat, aby spojenci jednali jako spojenci. obklopují nás sice ekonomická nebezpečí, ale samozřejmě nejsou jedinou hrozbou, které se nAto musí postavit. za minulých šedesát let se identita Aliance rozšířila – od oponenta komunismu sovětského typu až po nejpřednějšího obránce stability a míru na světě. v tomto novém století, a zejména po 11. září 2001, na sebe Aliance v reakci na rostoucí hrozby začíná brát i mise mimo evropu. z nich dosud žádná neměla větší význam či komplikovanější povahu než úsilí o obnovení stability v Afghánistánu. v nAto dnes panují rozpory ohledně toho, o co v té zemi jde, zda je možné tam dosáhnout úspěchu a zda je rozumné nasazovat tam více vojáků. jak víte, nejsem zde, abych hovořila jménem obamovy administrativy; můj projev je ryze osobní, ale ráda bych vás seznámila s některými postřehy. za prvé – stabilní Afghánistán je životně důležitým a legitimním cílem Aliance. nemůžeme dovolit teroristům, aby zakládali výcvikové tábory, kde by mohli plánovat a připravovat další útoky. za druhé – diplomacie musí být spojena s vojenským tlakem. za třetí – je zde nezbytný regionální přístup. úspěch v Afghánistánu se nedostaví bez spolupráce se sousedními zeměmi, zejména podél hranic s pákistánem. za čtvrté – má-li nAto naplnit své poslání, musí si zajistit plnou podporu afghánského lidu. to znamená, že je třeba minimalizovat ztráty na civilním obyvatelstvu a zároveň musí výrazně vzrůst ekonomická a politická podpora. prvním pravidlem boje proti povstalcům je vyhrát souboj idejí. tálibán nadále zůstává hrozivým protivníkem z důvodů, které jsou spíše kulturní než vojenské. Žádná síla z vnějšku

150


Achievements, chAllenges, prospects Special Address by Madeleine K. Albright

a slogan to be repeated, but as a way of life. he came of age at a time when prejudice of many types was almost universal. but he opposed bigotry in all its forms. he acknowledged that not every person could be equal in ability, but argued that each was equal in rights and he applied the same logic to world affairs. masaryk did not accept of the right of the big bully the small and insisted that countries be subject to the law of nations, not the sword of neighbours. he believed in a kind of nationalism that takes pride in what it can create, not in whom it can destroy. for allies, he looked to his fellow citizens, but also across the Atlantic. he thought that the sons and daughters of george washington could make common cause with the descendants of jan hus and as history testifies, he was right. with a help of woodrow wilson, masaryk’s dream of an independent czechoslovakia came true. And under his leadership, this land became a beacon of democracy and tolerance within a troubled europe. but then, far too soon, the light it created was snuffed out. we look back now upon the symbols of deepest darkness: an umbrella at munich, the names on a synagogue wall here in prague, a broken window in the courtyard of czernin palace and a glorious spring that turned to winter in August. During the cold war, we were tempted to despair, but the yearning for freedom cannot be extinguished. Thanks to solidarity, to the civic forum and to pro-democracy movements throughout this region, the barbed wire was removed from europe’s hearth and the door separating the east from the west swung open. This week, we remember the day when hungary, the czech republic and poland walked through that door and into nAto. i had the honor to receiving the official papers as they were signed by the foreign ministers at the truman library. we signed it deliberately at the truman library because president truman was then in office and we signed it on president truman’s desk. it was such a momentous moment that no matter how scripted it was, when i got the documents of accession, i held them up in my arms and i thought it was amazing and i marked the occasion by saying the following: “today we recognize in fact what has always been true in spirit. today we confirm through our action that the lands of king stefan and cardinal mindszenty, charles iv and vaclav havel, copernicus and pope john paul ii reside fully and irrevocably within the Atlantic community of freedom.” And to that i added an old central european expression: “hallelujah!” At the time, many people wondered whether nAto’s three new members could truly fulfil the obligations of membership. but because of the depth of your commitment here in prague, budapest and warsaw, such doubts have been erased. today, there can be no question that central europe belongs in nAto and that nAto belongs in central europe. The issue has been settled. but the pace of history has not slowed and new challenges now command our attention. foremost among these is a peril few envisioned even a year ago – and that is the damage of the world economy. economic shortfalls are not as visible a threat as missiles and tanks, but they can be equally destructive. global markets are tightly linked and so a financial virus effecting one country is quick to spread. when loans go bad, both borrower, and creditors lose out and hard times have a way of transforming minor resentments into full-fledged anger. before long, dangerous currents can come into play. including political extremism, protectionism and isolationism. There is a risk that the fabric holding our alliance together could begin to unravel and unity within europe and among members of the euro-Atlantic community could be lost. our leaders must not allow this to take place. The fundamental lessons of the 20th century cannot be forgotten in the first decade of the 21st. The precondition to recovery is cooperation. if we are to restore the stability in part of europe, we must right the economy in all of europe. to resume growth in part of the world, we must reinvigorate the markets and reclaim jobs in every corner of the globe. because of the manner in which we invest and trade, the philosophy of ”every nation for itself ” will not lead out of the recession; on the contrary it could drive us towards economic Armageddon. That is why we must encourage every nation at every level to act responsibly so that we might work together to end the downturn in 2009 and launch a recovery in 2010. That will require patience, a hefty dose of political courage and a willingness to endure hardships without lashing out at others. it will demand, in short, that allies act like allies. Although economic perils surround us, they are of course not the only threat that nAto must confront. over the past sixty years, the identity of the alliance has broadened – from the opponent of soviet-style communism into world’s foremost defender of stability and peace. in the new century, and especially since 9/11, the alliance has taken on mission outside europe in response to rising threats. of these, none has been more important or more complicated than the effort to restore stability in Afghanistan. today, there are divisions within nAto about what the stakes in that country are; about whether success is possible and about the wisdom of deploying more troops. As you know am not here to speak on behalf of the obama Administration; my remarks are strictly personal, but i do have some observations to make. first, a stable Afghanistan is a vital and legitimate goal for the alliance. we cannot allow terrorists to establish training camps from which to plan and prepare future attacks. second, diplomacy must be coupled with military pressure. Third, a regional approach is required. success in Afghanistan cannot come without cooperation from neighbours, especially across the border in pakistan. fourth, if nAto is to achieve its mission, it must secure the full backing of Afghan people. This means that civilian casualties must be minimized while the economic and political support is dramatically increased. The first rule of counter-insurgency warfare is to win the battle of ideas. The taliban remains formidable

151

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

nebyla nikdy v Afghánistánu dlouho vítaná, žádná taková síla nikdy plně nedosáhla svých cílů. Abychom tento precedens překonali, musí naše aliance prokázat, že je přesným opakem imperiálních mocností – my nejsme v Afghánistánu s cílem vykonávat suverenitu, ale proto, abychom ji obnovili. nikoliv abychom zneužívali zdroje této země, ale abychom jí pomohli k prosperitě. nikoliv abychom zaváděli cizí zvyky, ale abychom umožnili Afgháncům požívat svobody tak, aby si mohli žít po svém a zároveň v souladu s právy jiných. někteří lidé říkají, že alianční mise v Afghánistánu je hazardní hrou, protože je to poprvé, co se nAto pokouší o kampaň takto citlivou a tak dlouhou. já souhlasím. je to hazardní hra, v níž musíme vyhrát. stejně jako jakákoliv jiná organizace je spojenecká Aliance známá díky tomu, co se jí podaří dosáhnout. pokud nAto zvítězí, odradí potenciální protivníky od toho, aby působili potíže v budoucnu. to zvýší bezpečnost a postavení každé členské země Aliance, a právě proto je v zájmu každé členské země pomoci nAto uspět. jednota je zásadní i v reakci na ostatní výzvy. například írán svým jednáním porušuje rezoluce rady bezpečnosti osn. klidně může zamýšlet sestrojit atomovou bombu, přičemž severní korea ji již má. rusko je za poslední roky méně demokratické a více agresivní, čímž ohrožuje suverenitu sousedních států. na blízkém východě existují rozpory mezi všemi státy a všemi frakcemi, takže riziko dalšího násilí je neustálé. rivalita mezi etniky na balkáně i nadále brání plné integraci do evropy. svět dosud uspokojivě neřeší vzájemně propojené globální problémy energetiky a životního prostředí. před dvanácti lety, když jsem poprvé přicestovala do tohoto města ve funkci americké ministryně zahraničí, jsem přednesla projev ve smetanově síni. úžasně mne nadchlo, když jsem naslouchala americké a české hymně, které zazněly za sebou. A ve svém projevu jsem vyjádřila hlubokou důvěru v budoucnost České republiky, jednoty v evropě, solidarity v nAto a euro-atlantického partnerství. když jsem skončila projev, tehdejší premiér podotknul, že vyznění mého projevu bylo velice optimistické, čímž chtěl asi říci, že optimismus je vlastností spíše americkou než českou. nejsem si jista, zdali tomu tak je, ale musím vám říci, že globální vyhlídky v tuto chvíli představují hodně těžkou zkoušku pro všechny optimisty. problémy, jimž čelíme, jsou mimořádně vážné. je zde reálné nebezpečí, že se mezi sebou rozhádáme, přičemž nelze brát na lehkou váhu ani možnost, že selžou naši vedoucí představitelé. přesto můj optimismus, i když dostává někdy na frak, zatím žije. nadějí mne naplňuje inaugurace nového a dynamického lídra ve washingtonu a těším se, až příští měsíc prezident obama navštíví prahu. Domnívám se, že se nám podařilo učinit pokrok v iráku a že existuje možnost výrazně zmenšit napětí vyvstalé po 11. září 2001 a tím posílit umírněné síly od severní Afriky a středomoří po Černé moře a bengálský záliv. mezitím, jak věřím, bolestný stav ekonomické krize časem vystřídá úleva a oživení a našim ekonomikám se otevře nejen možnost růst, ale především růst udržitelnějším způsobem a spravedlivěji. A konečně se domnívám, že hodnoty tvořící základ nAto se nakonec ukážou jako daleko pevnější než doktríny, které kážou naši protivníci – zastánci represe, rozdělování, extremismu a svaté války. od založení Aliance se její členové společně zasazují o podporu svobody a obranu základní důstojnosti každé lidské bytosti. v dnešní době se najdou lidé, kteří si myslí, že si již nemůžeme dovolit dostát našim povinnostem anebo že jsou mezi námi příliš velké rozpory na to, abychom udrželi stabilní kurz, nebo že máme až příliš mnoho členů na to, abychom mohli přijímat efektivní rozhodnutí, nebo že již nemáme nic hodnotného, čím bychom mohli světu přispět. myslím si, že kdyby byl masaryk dnes naživu, měl by mnoho co říci těm, kteří propadají beznaději ohledně budoucnosti nAto nebo kteří pochybují o jejím trvalém smyslu a účelu, protože masaryk velice dobře věděl, že přestože lze vlny zla načas zahnat, je jejich podstatou se vracet. každá generace prochází svou vlastní zkouškou. já jsem potěšena, že moje adoptivní země je pod novým vedením připravena tyto zkoušky zvládnout s vizí a odvahou. jsem přesvědčena, že moje rodná zem i v budoucnu dostojí svým závazkům ve jménu svobody a lidských práv. A věřím také, že nAto jako celek zůstane věrné svému účelu a členské země sobě navzájem, aby se v příštích desetiletích vedoucí představitelé nadále scházeli, jak činíme my dnes, aby oslavili úspěchy naší Aliance a načrtli její budoucnost. všem vám velice děkuji.

152


Achievements, chAllenges, prospects Special Address by Madeleine K. Albright

for reasons that are less military than cultural; no outside force has ever been welcomed in Afghanistan for long, and none has ever fully achieved its goals. to overcome that precedent, our alliance must show that it is the very opposite of an imperial power; we are in Afghanistan not to exercise sovereignty but to restore it; not to exploit the country’s resources, but to help the country prosper; not to impose unfamiliar customs but to allow Afghans the freedom to live in their own way consistent with the rights of others. some say that nAto’s mission in Afghanistan is a gamble, because it is the first time that the alliance has attempted a campaign of this sensitivity and duration. i agree. it is also a gamble that we must win. like any organisation, an alliance is known by its accomplishments. if nAto prevails, it will deter potential adversaries from causing trouble in future and this will enhance the security and increase the standing of every alliance member, which is why it is in the interest of every member to help nAto to succeed. unity is essential in responding to other challenges as well. for example, iran is acting in defiance of the un security council resolutions. it may well intend to build a nuclear bomb while north korea already has. in recent years, russia has grown less democratic and more belligerent, endangering the sovereignty of nearby states. in the middle east, every nation and every faction is divided, thereby making the risk of further violence a constant worry. in the balkans, ethnic rivalry continues to impede the full integration into europe and the world has yet to address satisfactorily the interrelated global problems of energy and environment. A dozens years ago, when i first returned to this city as America’s secretary of state, i gave speech in smetana hall. my spirits soared as i listened to the American and czech national anthems played in sequence. in my remarks, i expressed profound confidence about the future of the czech republic and european unity, nAto solidarity and euro-Atlantic partnership and soon after i finished the then prime minister remarked to me how optimistic i sounded, implying perhaps that optimism is more an American characteristic than a czech one. i am not sure if that is the case, but i must tell you that the global outlook today provides a stern test for any optimist. The problems we face are extraordinarily severe. The danger that we will fall to quarrelling among ourselves is real and the possibility that our leaders will fail cannot be discounted. but still my optimism, although sometimes battered, has survived. i see hope in the inauguration of a new and dynamic leader in washington and i look forward next month to president obama’s visit to prague. i believe that we have made progress in iraq and that the opportunity exists to reduce dramatically the tensions that arose after 9/11, thereby strengthening the forces of moderation from north Africa and mediterranean to the black sea and the bay of bengal. meanwhile, i have faith that the pain of economic crisis will give way over time to the relief of recovery and to a chance for our economies not only to grow, but to do so in a sustainable way and with greater fairness. finally, i believe that the values that serve as a foundation for nAto will prove in the end far stronger than the doctrines preached by our adversaries – the advocates of repression, division, extremism and holy war. since its founding, the members of nAto have stood together in support of liberty and in defence of the fundamental dignity of every human being. today, there are some who may think that we can no longer afford to meet our obligations or that we are too divided to maintain the steady course, or that we have too many members to make efficient decisions, or that we no longer have anything of value to contribute to the world. i expect that if he were alive today, masaryk would have much to say to those who despair of nAto’s future or who doubt its enduring purpose. for masaryk well understood that although evil tides may be driven back for a time, it is in the nature of tides to return. each generation is tested in its own way. i am pleased that with new leadership my adopted country is preparing to meet these tests with vision and courage and i am confident that my native country will continue living up to its commitments on behalf of freedom and human rights. And i believe that all of nAto will remain true to its purpose and to each other, so that decades from now, leaders will still assemble as we do today, to celebrate the accomplishments of our alliance and to chart its future. Thank you all very much.

153

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

william jefferson clinton 11. března 2009 vřelé pozdravy vám všem, kteří jste se sešli v praze na mezinárodní konferenci „Deset let od rozšíření nAto“. v dubnu 1949 se dvanáct zemí, spojených svojí vírou v demokracii, rozhodlo vytvořit organizaci severoatlantické smlouvy, nejúspěšnější vojenské spojenecké uskupení v historii. nicméně nAto nikdy nepředstavovalo pouze vojenskou sílu. bylo a je o obraně hodnot, práv a svobod, které jsou předpokladem rozkvětu národů celého světa. na současné akci oslavujete pozoruhodnou skutečnost: Česká republika, maďarsko a polsko, jejichž ztracená svoboda kdysi přispěla k myšlence vytvoření nAto, jsou již deset let součástí Aliance a zavázaly se bránit právě ty svobody, které jim byly kdysi odepřeny. měl jsem tu čest být v prezidentském úřadě během onoho procesu vedoucího k přistoupení těchto zemí do nAto a být svědkem toho, když se jejich členství stalo realitou. vaše konference je ovšem také o budoucnosti. hrozby, jimž v 21. století čelíme, se velmi liší od těch, s nimiž jsme se potýkali v době založení nAto, a dokonce i od těch, jimž jsme čelili v době rozšíření Aliance před deseti lety. problémy, které jsou před námi, jsou skutečně závažné, ale víme, že poslání nAto, bránit demokratické hodnoty, bezpečnost a prosperitu svých členů, se nezměnilo. pokud jde o budoucnost, jsem přesvědčen, že dveře Aliance zůstanou otevřené dalším novým demokraciím ochotným a schopným vzít na sebe odpovědnosti spojené se členstvím a že budoucí generace evropanů a severoameričanů se budou těšit míru a bezpečnosti díky neutuchajícímu úsilí nAto naplnit poslání, k němuž se tato organizace před šedasáti lety přihlásila. přeji vám pěkné oslavy a produktivní jednání na vaší konferenci.

bill clinton v. r.

154

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Dopis od bývalého prezidenta USA Wiliama Jeffersona Clintona

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"


Achievements, chAllenges, prospects A letter from the former U.S. President William Jefferson Clinton

155

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Vystoupení gen. Bantze J. Craddocka

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


generál bantz John craddock je od roku 2006 vrchním velitelem spojeneckých sil v Evropě (SACEUR) a současně velitelem amerického velitelství pro Evropu (EUCOM). Do armády nastoupil jako důstojník k obrněným jednotkám, svou vojenskou kariéru začal na velitelstvích v USA a Německu. V roce 1989 převzal velení 4. praporu 64. obrněného pluku 24. pěší divize (mechanizované) ve Fort Stewartu ve státě Georgia. Během tohoto působení se zapojil do operací Desert Shield a Desert Storm. V roce 1996 Craddock přešel do generálního štábu v Pentagonu v pozici zástupce náměstka pro plánování a politiku. Po dvou letech byl převelen do Německa v pozici zástupce velitele divize pro přesuny 1. pěší divize. V této době byl designovaným velitelem ozbrojených sil USA pro počáteční fázi operací v Kosovu. Jeho působení v pozici vedoucího vojenského tajemníka ministra obrany předcházelo jmenování do funkce velitele Jižního velitelství USA, v níž působil v letech 2004–2006. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

generál bantz John craddock vaše excelence, dámy a pánové, dobrý den. Dovolte mi zahájit mé vystoupení příběhem. bude to příběh odvahy, příběh změny, příběh vítězství svobody a demokracie. v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století vyrůstal v tehdejším Československu chlapec jménem petr procházka. vyrůstal v zemi varšavské smlouvy uvězněné za železnou oponou. v dětství se učil o sovětském svazu, učil se ruský jazyk a učil se znát nAto a zbytek západního světa jako nepřítele. poté v roce 1989 s úžasem sledoval pád berlínské zdi, který ukončil mnoho desetiletí trvající konflikt, stejně jako existenci varšavské smlouvy a sovětského svazu. o deset let později, ve chvíli, od které včera uplynulo deset let, byl svědkem, jak jeho nová země, Česká republika, vstupuje do nejsilnější vojenské aliance, která kdy spatřila světlo světa, aliance, s níž kdysi soupeřila varšavská smlouva. nyní, o dalších deset později, je jeho země nedílnou součástí severoatlantické aliance a nezměrně přispívá ke kolektivní bezpečnosti dvaceti šesti členských zemí i řady partnerských zemí po celém světě. v době konání této konference podplukovník petr procházka působí v Afghánistánu jako velitel provinčního rekonstrukčního týmu v provincii lógar, bok po boku spojeneckých vojáků ze stejné Aliance, již se učil opovrhovat, když vyrůstal. před třiceti lety by tento příběh nebyl nic víc než za vlasy přitažená fikce, nebo by dokonce spadal do kategorie fantasy. Ale teď, v roce 2009, je tento příběh realitou a zároveň jasnou ukázkou toho, nakolik se náš svět za tak krátkou dobu změnil. je také důkazem nesmírné síly demokracie, svobody a spojenectví. Dnes jsme se sešli u příležitosti desátého výročí přistoupení České republiky do severoatlantické aliance. tento rok také slavíme šedesáté výročí založení nAto. A bylo to skvělých šedesát let! myslím si, že to množství úspěchů naší Aliance je až příliš často považováno za samozřejmost. musíme si pamatovat, že to není ani pětadvacet let, kdy proti sobě po celé evropě a v severní Americe stály ohromné armády připravené na válku potenciálně zahrnující hrozbu atomové výměny velkého rozsahu. přičítat vítězství ve studené válce pouze severoatlantické alianci je možná poněkud přehnané, ale síla, jíž spojenci kolektivně disponovali, zdárně posloužila k odstrašení, jež přivodilo podmínky pro mírové řešení. je těžké představit si, jak by dnes evropa bez historie přítomnosti nAto vypadala. kromě dalších četných úspěchů dohlížela severoatlantická aliance na rekonstrukci evropy po druhé světové válce, podporovala znovusjednocení německa a statečně sloužila na balkáně, kde zachránila desetitisíce životů a zabránila šíření konfliktu dále do evropy. Dosud snad nejvýznamnějším úspěchem nAto je šíření demokracie v evropě prostřednictvím procesu rozšiřování Aliance. po ukončení studené války bylo díky rozšiřování Aliance možné pokročit s demokratickými reformami ve střední a východní evropě, a to způsobem rychlejším, úplnějším a dalekosáhlejším, než si kdo dokázal představit. za posledních deset let se deset zemí střední a východní evropy, z nichž řada před pouhými dvaceti lety žila za železnou oponou, připojilo k šestnácti národům tvořících nAto v době studené války – do společenství demokratických zemí vytvořeného na základě sdílených hodnot a ideálů a odhodlaných se zasazovat o naši kolektivní bezpečnost. právě toto rozšiřování, společně s rozšiřováním evropské unie, přivedlo vizi „jednotné a svobodné evropy“ k naplnění. z pohledu vrchního velitele spojeneckých sil v evropě se domnívám, že rozšiřování nAto je historickým úspěchem, který naši Alianci posiluje a slouží jako mocný stimul pro šíření demokratických reforem mezi zeměmi aspirujícími na členství. proces rozšiřování nAto není dokončen a dveře do nAto musí zůstat otevřené. kandidátské země však musí pro Alianci přinést přidanou hodnotu. musí být přispěvatelem

156


Achievements, chAllenges, prospects Special Address by Gen. Bantz J. Craddock general bantz John craddock is NATO’s Supreme Allied Commander Europe (since 2006) and commander of the U. S. European Command. After graduation he was commissioned as an Armour Officer and started his military career, during which he served at a number of commanding posts in the US and Germany. In 1989 he assumed command of the 4th Btn 64th Armor 24th Infantry Division (Mechanized) at Fort Stewart, Georgia. During this posting he deployed the Operations Desert Shield and Desert Storm. In 1996 General Craddock moved to the Joint Staff at the Pentagon as the Assistant Deputy Director (Plans and Policy). Two years later he moved to Germany as the Assistant Divisional Commander for Maneuver of the 1st Infantry Division (Mechanized). During this time he was designated the Commander U.S. forces for the initial phase of operations in Kosovo. A tour as the Senior Military Assistant to the Secretary of Defense preceded the post of Combatant Commander U.S. Southern Command. General Craddock led the U.S. Southern Command from 2004 until 2006.

general bantz John craddock excellencies, ladies and gentlemen, good morning. i would like to open my remarks with a story. A story of courage, a story of change, a story of the triumph of freedom and democracy. in the 1970s and 80s, a boy named petr prochazka grew up in what was then czechoslovakia, a warsaw pact nation trapped behind the iron curtain. he grew up learning about the soviet union, studying russian, and learning of nAto and the rest of the west as the enemy. Then, at 1989, he watched in astonishment as the berlin wall came down, ending a decades-long conflict and bringing an end to the warsaw pact and the soviet union. ten years later, and ten years ago yesterday, he saw his newly formed nation, the czech republic, accede into the strongest military alliance the world has ever known, an alliance once challenged by the warsaw pact. And now, ten years later, his nation is an integral member of the nAto Alliance, contributing immeasurably to the collective security of the twenty-six member nations; the many partners around the globe. And today, he, lieutenant-colonel prochazka, stands in Afghanistan as the commander of the provincial reconstruction team in logar province, side by side with Allied troops from the very Alliance he spent his formative years learning to disdain. Thirty years ago, this story could have been nothing more than a far-fetched piece of fiction, perhaps even fantasy. but here in 2009, this story is real and it is a vivid demonstration of just how much our world has changed in such a short period of time. And it is a testament of the tremendous power of democracy, liberty, and alliance. today, we assemble on the occasion of the ten-year anniversary of the czech republic’s accession into the Alliance. This year we also celebrate nAto’s 60th anniversary. And what a glorious sixty years it has had. i think it is all too easy to take for granted the many tremendous accomplishments of our Alliance. we must remember that not twenty-five years ago, vast numbers of forces stood throughout europe and north America, prepared for a war that included the threat of large-scale nuclear exchange. crediting nAto alone with victory in the cold war may be a bridge too far, but the force that the Allies collectively provided served as a successful deterrent that enabled the conditions for a peaceful conclusion. without a history of nAto presence, it is difficult to imagine what europe would look like today. nAto, among its other many accomplishments, oversaw european reconstruction after world war ii, fostered german reunification, and served valiantly in the balkans, saving tens of thousands of lives and preventing the conflict from spreading further in europe. perhaps nAto’s most significant accomplishment to date has been the spread of democracy across europe through membership enlargement. nAto enlargement advanced democratic reforms in central and eastern europe in the aftermath of the cold war in a fashion that has been faster, more complete, and further reaching than could have been envisioned. in the last ten years, ten central and eastern european nations, many of whom lived behind the iron curtain just twenty years ago, have joined the sixteen nations of a cold war nAto in a community of democracies, built on shared values and ideals, committed to our collective security. it is this enlargement, alongside that of the european union that has brought reality to the vision of a “europe whole and free.” from my perspective as the supreme Allied commander europe, i believe nAto enlargement has been a historic success, strengthening our Alliance and serving as a powerful incentive to promote democratic reforms among aspiring members. The process of nAto enlargement is not complete, and nAto‘s door must remain open. however, candidate nations must provide added value to the Alliance. They must be

157

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

bezpečnosti, nikoliv jejím spotřebitelem. pro členství v nAto nemůže existovat žádné konečné číslo. Členem Aliance se po pozvání od stávajících členských zemí může stát kterákoliv evropská země, která bude podporovat principy severoatlantické smlouvy a přispívat k bezpečnosti v euroatlantickém prostoru. nAto nadále vítá státy, které mohou přispívat k bezpečnosti a přejí si stát se členy Aliance, která je po více než půlstoletí symbolem míru a prosperity a poskytovatelem bezpečnosti a stability. jestliže studujeme výsledky vln rozšiřování již proběhlých a zvažujeme ta budoucí, musíme mít neustále na zřeteli dopady rozhodnutí o rozšiřování. přínosů rozšiřování je skutečně mnoho, stejně jako jeho potenciálních nedostatků, politických i vojenských. je sice možné se pokusit o vymezení těchto dvou kategorií, ale politické a vojenské dopady zůstávají nadále zcela propleteny. válka je pokračováním politiky jinými prostředky a změna ve vojenském potenciálu může mít dalekosáhlé politické důsledky. rozšiřování Aliance dosud bylo a nadále bude vysoce politickou otázkou. ve funkci velitele vojenských operací nAto se má role v procesu rozšiřování projevuje na vojenské strategické úrovni. mým úkolem je vydávat doporučení, zda jednotlivé kandidátské země zvýší kolektivní bezpečnost Aliance a jejích členských zemí. před deseti lety se na můj názor na přistoupení České republiky, maďarska a polska sice nikdo neptal, ale minulých deset let více než potvrdilo správnost onoho historického přizvání. nyní, v roce 2009, jsou Česká republika, polsko i maďarsko skutečně v Alianci natolik pevně zakotvené, že je vskutku obtížné si vzpomenout na dobu před jejich přijetím. termín „nové členské země“ už rozhodně není adekvátní. příspěvky těchto tří členských zemí jsou nezměrné. Dnes bych zde rád poděkoval občanům České republiky a příslušníkům české armády za vše, co ve jménu kolektivní bezpečnosti činí. Česká republika vede provinční rekonstrukční tým v afghánské provincii lógar, má nasazenou chemickou jednotku, operační poradenský a styčný tým, skupinu meteorologického zabezpečení a skupinu řízení letového provozu v kábulu. v lógaru přispívá také jednotkou vojenské policie a v provincii uruzgán kontingentem ochrany vojsk. celkově působí přímo v Afghánistánu ve prospěch zvyšování bezpečnosti a zajišťování velice potřebné rekonstrukce téměř 600 vojáků z České republiky. v kosovu působí v terénu jako součást mnohonárodního úkolového uskupení střed přes 400 českých vojáků, kteří udržují bezpečnost pro všechny občany bez ohledu na jejich etnický původ a zajišťují veřejný pořádek. z vojenského hlediska rozšiřováním bezesporu roste alianční potenciál a přináší jisté neobvyklé, ale potřebné kapacity, čímž se Aliance posiluje a získává velice potřebné zdroje pro probíhající i budoucí operace. rozšiřování rozvíjí potenciál spolupráce s partnerskými zeměmi a zvyšuje interoperabilitu. z politického hlediska rozšiřování pozvedlo globální vliv Aliance na vyšší úroveň, zvýšilo legitimitu aliančního působení a podpořilo demokracii po celé střední a východní evropě – a to vše vede k posílení bezpečnosti v celé evropě. pokračující proces rozšiřování nAto nepředstavuje hrozbu pro žádný stát. není to hra s nulovým součtem, zvýšení bezpečnosti pro členské země nAto neznamená snížení bezpečnosti pro jakoukoliv jinou zemi. rozšiřování podporuje stabilitu, podněcuje spolupráci a rozvíjí „jednotnou a svobodnou evropu“, sjednocenou v míru, demokracii a na společných ideálech. co přinesou další kola rozšiřování v budoucnosti? to se uvidí až časem. rozšiřování však nesmíme prohlásit za ukončené. Článek 10 washingtonské smlouvy nehovoří jinak – říká, že členské země nAto „mohou přizvat jakýkoliv další evropský stát, který bude šířit principy [severoatlantické] smlouvy a přispívat k bezpečnosti severoatlantického prostoru“. Členství v severoatlantické alianci musí pro země evropy zůstat uskutečnitelnou možností. budoucnost rozšiřování může být stejně zdařilá, jako jeho minulost. jak však dále rosteme, roste zároveň i nutnost rozvíjet naši politiku a procesy – stejnou politiku a procesy, jež byly vytvořeny během studené války a vytvořené pro studenou válku. politiku a procesy, jež byly účinné v šestnácti, ještě praktikovatelné v devatenácti a jež nyní při šestadvaceti členských zemích představují skutečně výzvu. nesmíme dovolit, aby nás tyto procesy omezovaly, když se naše řady rozrůstají. naše Aliance se dlouhodobě řídí systémem konsenzu, přičemž na politické úrovni tento systém prokázal svoji sílu při získávání mezinárodní podpory a legitimity. je však opravdu nezbytné, abychom dosahovali konsenzu na každé úrovni výborů ve struktuře nAto? Dle mého soudu je tato zásada na obtíž rychlému rozhodování. pro otázky, jako je vyčleňování jednotek ve prospěch Aliance či zajišťování zdrojů, je konsenzus skutečně nanejvýš důležitý. u otázek dlouhodobého zajištění, u každodenního fungování Aliance, je načase se podívat na jiné metody. musíme pracovat na tom, abychom překonali časově náročné byrokratické procesy, které naší Alianci brání se transformovat tak, aby mohla čelit hrozbám současného a budoucího bezpečnostního prostředí. rychlá reakce v době krize je zásadní v současnosti a zůstane zásadní i v budoucnosti. tváří v tvář světové finanční krizi se snažíme zavádět nové a vylepšené kapacity a členské země jsou více než kdykoliv jindy stavěny před obtížná rozhodnutí při rozdělování omezených zdrojů. v celé severoatlantické alianci platí, že zatímco se výdaje na obranu snižují, požadavky na bezpečnost rostou. musíme najít nové, neotřelé cesty k transformaci našich armád a přicházet s kapacitami se stále více expedičním charakterem. naše Aliance nadále pracuje podle zásady „costs lay where they fall“. náklady na nasazení tedy hradí jednotlivé členské země, které vyčlení a vyšlou jednotky na bojiště. to znamená, že členské země, jež se rozhodnou nést břímě vojensky, jsou stejné země, které jej ponesou i finančně. expediční a rostoucí Aliance musí hledat nové cesty. musíme dále zkoumat možnosti použití společného, sdíleného či distribuovaného financování. s novým a neotřelým systémem financování je

158


Achievements, chAllenges, prospects Special Address by Gen. Bantz J. Craddock

contributors to security, not consumers of it. for nAto membership, there can be no finite number. Any european country in a position to further the principles of the north Atlantic treaty and contribute to security in the euro-Atlantic area can become a member of the Alliance once invited by the existing member countries. nAto stands welcoming to nations who can contribute to security and who wish to become members of an alliance that has been a symbol of peace and prosperity, and a provider of security and stability for more than half a century. so, in studying the effects of past rounds of enlargement, even as we consider future ones, we must keep in focus the implications of enlargement decisions. indeed the benefits of enlargement are many, as are the potential shortcomings, both political and military. And while one may attempt to delineate the two categories, political and military implications remain thoroughly intertwined. war is an extension of politics by other means, and a change in military capability may have far-reaching political effect. enlargement of the Alliance has been, and will remain, a highly political issue. As the commander of nAto military operations, my role in the enlargement process occurs at the military strategic level. it is my charge to advise on whether individual nations being considered for membership will increase the collective security of the Alliance and its member nations. now, while i was not asked my opinion about the accession of the czech republic, hungary, and poland some ten years ago, the past ten years have overwhelmingly justified that historic invitation. indeed, here in 2009, the czech republic, poland, and hungary are so entrenched in the Alliance, it is indeed difficult to recall the days prior to their accession. indeed, the name “new members” is hardly appropriate now. The contributions of these three nations have been vast. And here today, i would like to thank the citizens and service members of the czech republic for all they do in the name of collective security. The czech republic leads the provincial reconstruction team in logar province in Afghanistan, and it operates a chemical detachment, an operational mentor and liaison team, a meteorological group, and an air traffic control group in kabul. it contributes a military police unit in logar and a protection contingent in uruzgan province. in all, almost 600 soldiers from the czech republic are on the ground in Afghanistan increasing security and enabling much needed reconstruction and development. And in kosovo, more than 400 czech troops are on the streets as part of multi-national task force – centre, maintaining security for all citizens, irrespective of ethnic background, ensuring public safety and good order. without question, militarily, enlargement has increased alliance capacity and brought certain niche capabilities, strengthening the alliance and securing much-needed resources for past, current, and future operations. it has built partner capabilities and increased interoperability. And politically, it has heightened the global influence of the Alliance, brought increased legitimacy in action, and has advanced democracy throughout central and eastern europe. All of which has served to increase security across europe. nAto’s ongoing enlargement process poses no threat to any nation. This is not a zero sum game; an increase in security for nAto members is not a decrease in security for any other. enlargement promotes stability, encourages cooperation, and builds a europe whole and free, united in peace, democracy and common ideals. what will the future rounds of enlargement hold? only time will tell, but we must not declare enlargement to be complete. Article 10 of the washington treaty dictates otherwise. it says nAto members “may invite any other european state in a position to further the principles of [the] treaty and to contribute to the security of the north Atlantic area”. nAto membership must remain a viable option for european nations. The future of enlargement can be as successful as its past. but as we continue to grow, it becomes ever more important that we evolve our policies and our processes, the same policies and processes created during the cold war and designed for the cold war, policies and processes that were effective at sixteen, still feasible at nineteen, and challenging at twenty-six. we must not let these processes inhibit us as our numbers continue to grow. our alliance has long operated under the system of consensus, and at the political level, this system has proven powerful in garnering international support and legitimacy. but do we really need to achieve consensus at every level of committee within the nAto structure? in my judgment, this policy stands in the path of agile decisionmaking. for issues such as force commitment or resourcing, consensus is indeed paramount. for sustainment issues, for the routine business of the alliance, it is time to look at other methods. we must work to overcome the time-consuming bureaucratic processes that prevent our alliance from transforming to meet the threats in the security environment of today and of tomorrow. rapid response in times of crisis is essential today and will remain so in the future. As we strive to introduce new and improved capabilities in the face of global financial crisis, nations, more than ever, have difficult choices to make in allocating scarce resources. Across the Alliance, while defence spending is on the decline, security demands are on the rise. we must find new and innovative ways to transform our militaries and deliver increasingly expeditionary capabilities. our alliance continues to operate with a ‘costs lie where they fall’ policy. The costs of deployment fall to the individual nations committing and deploying troops to theatre. That means that the nations choosing to bear the burden militarily are the same nations bearing the burden monetarily. An expeditionary and growing alliance must find new ways. we must further explore the use of common, shared, or distributed funding. with a new and innovative funding system, deployment costs can be shared, thereby reducing the strain on national

159

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

možné náklady spojené s nasazováním jednotek sdílet, čímž se sníží zátěž armádních rozpočtů jednotlivých zemí. kromě toho musí severoatlantická aliance rozšířit spolupráci a interakci s partnerskými zeměmi a organizacemi, aby bylo možné dosáhnout větších účinků a tak potřebné efektivity. nAto a evropská unie mají jednadvacet členských zemí společných, jsou založené na společných hodnotách a ideálech a disponují širokou škálou vzájemně se doplňujících kapacit. musíme se proto snažit postupovat více partnerským způsobem – z hlediska operačního i politického. Česká republika nyní předsedá radě evropské unie – snad by silnější partnerství mezi nAto a eu mohlo být dědictvím, jež české předsednictví po sobě zanechá. v neposlední řadě prosím, abychom si všichni stále uvědomovali, že aktivní přístup k bezpečnosti je daleko méně nákladný než reaktivní. jak nám včera připomněl generální tajemník nAto: „cena za lhostejnost a nedbalost nakonec bude daleko vyšší, než je cena investování do silné a efektivní Aliance“. severoatlantická aliance dále zůstává nejúspěšnějším bezpečnostním spojeneckým svazkem v našich dějinách. je pevným pilířem síly a vlivu pro mír v našem světě již téměř šedesát let. skrze pět navýsost zdařilých vln rozšiřování dále posiluje rodinu demokratických zemí v evropě, jež jsou součástí struktury nAto. po celou svojí historii se nAto transformuje, někdy dosti radikálně, aby reflektovalo realitu našeho bezpečnostního prostředí. když se blížil konec studené války, spojenci v nAto prostě nevyhlásili vítězství a nezabouchli dveře. naopak si členské země uvědomily sílu Aliance jako poskytovatele kolektivní bezpečnosti v éře po studené válce. nAto uvítalo nové členské země a učinilo razantní kroky k transformaci ze statické reaktivní aliance zaměřené na teritoriální obranu na alianci expediční a proaktivní, která společně s členskými zeměmi pracuje na odstrašení a eliminaci hrozeb, kterým společně čelíme. jak bylo před šedesáti lety ve washingtonu výstižně napsáno – členské země nAto „jsou odhodlány zajistit svobodu, společné dědictví a civilizaci svých občanů, založené na principech demokracie, svobody jednotlivce a vlády zákona“. rozšíření řad členů nAto v budoucnu bude znamenat přínos transatlantické bezpečnosti z hlediska politického, ekonomického a vojenského. naše Aliance, tvořená demokratickými státy od Černého a středozemního moře po balt a severní ledový oceán, od Atlantiku po pacifik, připomíná těm, kteří by s ní chtěli vstoupit v konflikt, úspěchy, jichž v minulosti dosáhla nad celosvětovou hrozbou představovanou jednou z velmocí ve 20. století. prokazuje také, že je stejně dobře připravena odstrašit a porazit ty, kteří by chtěli narušit bezpečnost některých, či všech jejích členů nyní, ve století jednadvacátém. severoatlantická aliance prokázala, že je trvalým spojeneckým seskupením, o čemž svědčí její síla, síla sdílených hodnot a myšlenek, na kterých stojí, a společné chápání obrovského rozsahu hrozeb, jež před námi v současném bezpečnostním prostředí stojí. jednoznačné a po celou dobu studené války trvající nebezpečí již nečeká na druhé straně průsmyku v údolí řeky fuldy. Dnešní hrozby jsou skutečné a složité a nAto je připraveno se jim postavit. Děkuji vám.

160


Achievements, chAllenges, prospects Special Address by Gen. Bantz J. Craddock

defence budgets. Additionally, nAto must expand partnership efforts to generate greater effects and realize much-needed efficiencies. nAto and the european union have twenty-one common members, are founded on common values and ideals, and have a wide array of complementary capabilities. we must increase our efforts to effectively partner with one another, operationally as well as politically. As the czech republic currently holds the european union presidency, perhaps an increased nAto-eu partnership could be its legacy. And in the end, let us all remember that a proactive approach to security is much less expensive than a reactive one. As nAto’s secretary general reminded us yesterday, “the costs of indifference and neglect are ultimately going to be much greater than the cost of investing in a strong, effective Alliance.” nAto remains the most successful security alliance in our history. it has been a pillar of strength and force for peace in our world for nearly sixty years. And through five highly successful rounds of enlargement, it has further consolidated the family of democracies in europe within the nAto structure. Throughout its history, nAto has transformed, at times dramatically, in light of realities in our security environment. when the cold war came to a close, nAto Allies did not simply declare victory and close the doors. rather, the members recognized the strength of the Alliance as a collective security provider in a post-cold war era. it welcomed new members and took dramatic steps to transform from a static, reactive Alliance focused on territorial defence to an expeditionary, proactive one that works with nations to deter and defeat the spectrum of threats we collectively face. As so eloquently penned nearly 60 years ago in washington, nAto nations “are determined to safeguard the freedom, common heritage and civilisation of their peoples, founded on the principles of democracy, individual liberty, and the rule of law.” And, as nAto continues to increase its membership in the coming years, transatlantic security will benefit politically, economically, and militarily. composed of democracies from the black and mediterranean seas to the baltic sea and the Arctic ocean, and across the Atlantic ocean to the pacific, the Alliance reminds those who wish to challenge it of the success it had over the global threat posed by a great power in the 20th century. And it further demonstrates it is equally prepared to deter and defeat those who wish to challenge the security of any or all of its members here in the 21st century. nAto has shown itself to be an enduring alliance, giving testament to its strength, to the shared values and ideals upon which it is built, and to a collective understanding of the magnitude of threats we face in the current security environment. while the clear and present danger throughout the cold war no longer stands in wait on the other side of the fulda gap, today’s threats are real, they are complex, and nAto stands ready to confront them. Thank you.

161

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

162

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"



Přemysl sobotka, madeleine k. albright, gen. bantz J. craddock

tisková konference gen. bantze J. craddocka a genpor. Vlastimila Picka Press conference of gen. bantz J. craddock and lt.-gen. Vlastimil Picek

163


Budoucí výzvy: Budování Aliance pro 21. století Future Challenges – Towards an Alliance for the 21st Century

165

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Budoucí výzvy: Budování Aliance pro 21. století

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


šteFan Füle je od roku 2005 velvyslancem ČR při NATO. Předtím působil jako velvyslanec ČR ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Od roku 2001 byl po dva roky 1.náměstkem ministra obrany ČR. Od roku 1995 do roku 1998 byl ředitelem odboru OSN a poté ředitelem odboru bezpečnostní politiky Ministerstva zahraničních věcí ČR. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

štefan füle Dovolte mi uvést poslední tři mušketýry, kteří se pokusí přiblížit nejen těch posledních deset let, ale i těch následujících deset, dvacet, možná třicet let. je to od nás trochu troufalost. jednak proto, že náš blok je postaven mezi významné osobnosti, které vystoupily před chvilkou a budou následovat po tomto panelu. je to troufalost, protože se budeme bavit o budoucnosti víc než v těch předchozích panelech. A je to také troufalost, protože se budeme bavit o tom, jakým způsobem a zda vůbec může Aliance 21. století najít odpověď na výzvy, které nemají jen vojenské řešení. jakým způsobem může Aliance zkombinovat „hard security“ a „soft security“. jakým způsobem může Aliance hledat nejen vojenská řešení na komplexní výzvy 21. století, ale jak může zajistit politicko-vojenský přístup k řešení těchto výzev. pomáhat odpovědět na tyto otázky mi budou tři kolegové různých vojenských hodností – především první zástupce náčelníka generálního štábu AČr, pan generál prokš. je to jeden z těch generálů, kteří tvoří skupinu generálů 21. století, protože má za sebou řadu konkrétních zkušeností při velení našich jednotek nejen v České republice, ale i v zahraničí, ať už to byl balkán nebo kuvajt. navíc v letech 2002–2003 byl šéfem zpravodajské služby, takže něco o současných, ale i budoucích hrozbách by měl vědět. protože by ale pohled pana generála mohl být jednostranný, jsem moc rád, že naše pozvání přijal pan admirál jacques rosiers, bývalý zástupce náčelníka belgického generálního štábu pro strategické záležitosti, který byl také ředitelem národního úřadu pro vyzbrojování. Admirál rosiers působil na řadě operačních a velitelských postů, jak v belgii, tak i v rámci Aliance. navíc po více než 10 let sloužil u belgického královského dvora jako soukromý poradce jeho veličenstva. robert bell je seniorním viceprezidentem science Application international corporation, ve které koordinuje činnost podnikatelských skupin společnosti při prosazování dodavatelských příležitostí pro Alianci a evropské velitelství usA. robert byl náměstkem generálního tajemníka nAto pro obranné investice v letech 1999–2003. předtím pracoval v radě národní bezpečnosti usA jako zvláštní poradce prezidenta clintona pro otázky národní bezpečnosti. působil také v senátních výborech amerického kongresu. předtím, než dám svým kolegům slovo, pokusil bych se uchopit výzvy 21. století a budování nové Aliance z institucionálního pohledu. A ten bych rozdělil na koncepční a operační. Aliance se dnes opírá o strategickou koncepci přijatou v roce 1999, byla přijata ještě před teroristickými útoky v roce 2001. tato koncepce jen pojmenovala nové hrozby bez toho, že by byla schopna je dál definovat. nutnost přijít s nějakým novým strategickým rámcem tady je už delší dobu, Aliance na rižském summitu přijala všezahrnující politickou směrnici, která měla překlenout období mezi současnou strategickou směrnicí a novou strategickou koncepcí. na summitu začátkem dubna ve štrasburku a kehlu hlavy států a vlád zřejmě požádají velvyslance, aby připravili novou strategickou koncepci, která by potom mohla být přijata na summitu následujícím. o čem by nová strategická koncepce měla být? měla by především pojmenovat nové hrozby a definovat naši reakci. požádal bych generála prokše, aby za chviličku větší část těchto nových hrozeb pojmenoval z pohledu Armády České republiky. za druhé by měl odpovědět na otázku, zda existuje nějaký rozpor mezi základními funkcemi Aliance: kolektivní obranou podle článku 5 na jedné straně a operacemi mimo článek 5 na straně druhé. jestli existuje nějaký rozpor mezi budováním statické vojenské infrastruktury na jedné straně a expedičními schopnostmi na straně druhé. jestli jde opravdu o protiklad, jak to na první pohled vypadá, či jestli jde o logické doplnění schopností, které ve svém konečném důsledku posílí akceschopnost Aliance. za třetí, ne nepodstatný úkol

166


Achievements, chAllenges, prospects Future Challenges – Towards an Alliance for the 21st Century šteFan Füle is Ambassador and the HEad of the Permanent Mission of the Czech Republic to NATO (from 2005), he was the Ambassador Extraordinary and Plenipotentiary of the Czech Republic to the United Kingdom of the Great Britain and Northern Ireland(2003–2005). Since 2001 he worked two years as the First Deputy Minister of Defence of the Czech Republic. From 1995 till 1998 Mr. Füle was the Director of the United Nations Department and the Security Policy Department of the Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic.

štefan füle let me introduce the last three musketeers, who will try and elaborate not only on the past ten years, but also the next ten, twenty, possibly thirty years. what we are doing is a bit daring. first, because our panel is scheduled in between prominent personalities who delivered their remarks a while ago and will be following after this panel. it is daring, because we will discuss the future more than the previous panels. And it is also daring, because we will discuss how and whether at all the 21st century nAto Alliance may find answers to challenges that do not have a purely military solution. how can nAto combine hard security and soft security? how can the Alliance seek not only military solutions to complex challenges of the 21st century, but also how it can make sure these challenges are treated from a political-military approach? to help answer these questions, there will be three colleagues of mine on the panel with various military ranks, first of them being the first Deputy chief of general staff of the Armed forces of the czech republic, general prokš. he is one of the general officers comprising the group of 21st century generals, because he has a record of specific experience in commanding our forces both in the czech republic and abroad, be it in the balkans or kuwait. in addition to that, he was the chief of military intelligence in 2002–2003, so he should have some knowledge of current as well as future threats. but to possibly counterbalance the general’s view, i am delighted that our invitation was also accepted by Admiral jacques rosiers, former Assistant chief of general staff of belgium for strategic affairs, who was also the Director of national office for Armaments. Admiral rosiers served at operational and command posts both in belgium and at nAto. in addition to that, he also held special positions in the belgian royal household for more than ten years, including service as a private advisor and Aide to the king. robert bell is senior vice-president of science Applications international corporation, where he coordinates activities of the corporation’s business groups in pursuing contract opportunities at nAto and the u.s. european command. robert served as nAto Assistant secretary general for Defence investment in 1999–2003. before that, he worked on the white house national security council as a special Assistant to president clinton for national security affairs. he also served in u.s. senate committees. before passing the floor to my colleagues, let me try and entertain the challenges of 21st and building the new Alliance from institutional point of view, which i would divide into conceptual and operational. today, nAto leans on the 1999 strategic concept adopted before the 2001 terrorist attacks. The concept only identified new threats without being able to define and elaborate on them. The imperative to come up with a new strategic framework has been around for some time. At the riga summit, nAto adopted an all-embracing political guidance to overarch the period from the existing strategic guidance to the new strategic concept. in the strasbourg-kehl summit at the beginning of April, the heads of states and governments are likely to task ambassadors to develop the new strategic concept, which could then be adopted in the next summit. what should the new strategic concept be about? first off, it should address new threats and define our reaction. i would ask general prokš in a moment to address a major part of these threats from the czech Armed forces’ perspective. second, he should answer the question, whether there is any divergence between nAto’s core Article 5 collective defence functions as opposed to non-Article 5 operations. whether there is a divergence between building static military infrastructure on one hand and expeditionary capabilities on the other hand. whether it is truly a contradiction, as it looks at the first sight, or whether this is the question of logical addition of

167

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

je také přesvědčit obyvatelstvo, veřejnost členských zemí nAto, že Aliance zůstává relevantní organizací pro zajištění bezpečnosti v evropě. bude to o nedokončené práci na balkáně, bude to o severu evropy, a nejenom severu evropy, bude to také o naší minimálně psychologické reakci na to, co se stalo minulé léto v gruzii. za čtvrté je Aliance nadále hráčem v euroatlantické oblasti, či hráčem globálním? má vůbec smysl vymezovat se tímto způsobem v globalizovaném světě, anebo tak jako ostatní instituce se i Aliance stává globálním hráčem v globální hře? A pokud ano, podaří se nám zachovat Alianci takovou, jakou ji známe, nebo se Aliance stane demokracií? za páté to určitě bude vztah mezi jaderným odstrašením, ale například i protiraketovou obranou na jedné straně a na druhé straně snahou některých spojenců o výraznější roli Aliance v oblasti kontroly zbrojení a odzbrojení. jsou tyto věci v protikladu, nebo se dají nějakým způsobem zkombinovat do „doubletrack“? za šesté je rusko naším strategickým partnerem, anebo je předmětem naší politiky? Anebo musíme brát rusko i jako partnera, i jako objekt naší politiky? je rozšiřování nadále politikou, která přinesla úspěch na konci 20. století, anebo se v případě ukrajiny a gruzie dotýkáme otázek, které potřebují vyřešit předtím, než se Aliance rozšíří na třicet, pětatřicet zemí? A úplně poslední bod: v nové strategické koncepci půjde podle mě o potvrzení všezahrnujícího přístupu, bude to reakce na to, co jsem před chvilkou už zmínil – a sice, že žádná z nových výzev, ať jsou to zhroucené státy, energetická bezpečnost či kybernetické útoky, není řešitelná pouze vojenskými prostředky. bude to o propojení „hard“ a „soft power“. o tom, zda Aliance bude schopná lépe a aktivněji spolupracovat s takovými organizacemi, jako je eu. A tady poprosím pana admirála, aby mi pomohl s argumentací. Anebo bude nucena si část „soft power“ sama vytvořit? já bych s tímto stručným nástinem poprosil pana generála, aby se pokusil o definici hrozeb z pohledu Armády České republiky.

168


Achievements, chAllenges, prospects Future Challenges – Towards an Alliance for the 21st Century

capabilities that will strengthen nAto’s ability to act at the end of the day. The third, not less important task is to persuade our citizens, the public in nAto nations, that the Alliance remains a relevant organisation to guarantee security in europe. it will be about our incomplete mission in the balkans, it will be about the north of europe, and not only about the north of europe, it will also be about our at least psychological reaction to what happened in georgia last August. fourth, is nAto still an actor in the euro-Atlantic area or a global actor? Does it make sense at all to delineate oneself this way in a globalised world, or does the Alliance, as other institutions do, become a global actor in the global game? And if yes, will we manage to preserve nAto the way we know it, or will the Alliance become a democracy? fifth, it will also be the relation between nuclear deterrence and possible missile defence for instance on one hand, and on the other hand, the striving by some Allies after nAto’s greater role in the sphere of arms control and disarmament. Are these matters contradictory or can they be somewhat combined into doubletrack? sixth, is russia our strategic partner or an object of our policy? or should we take russia both as a partner and as an object of our policy? Does enlargement continue to be a policy that delivered successfully at the end of the 20th century or are we in the case of ukraine and georgia touching on issues that need to be resolved before nAto membership grows to thirty or thirty-five? And very last point: in my view, the new strategic concept will be about reaffirming the all-embracing approach; it will be a reaction to what i have mentioned and that is that none of the new challenges, being it collapsed states, energy security or cyber attacks, can be viably resolved by military means only. it will be about interlinking hard power and soft power. whether the nAto Alliance will be able to better and proactively cooperate with organisations such as the european union. And here i would ask the Admiral to help me with arguments. or will nAto be forced to create some soft power capabilities? with this brief outline, i would like to ask general prokš to try and define threats from the perspective of the Armed forces of the czech republic.

169

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


generálmaJor JoseF Prokš je od roku 2008 prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR. Působil jako velitel zvláštního odřadu 6. speciální skupiny, 71. praporu rychlého nasazení, 43. výsadkového mechanizovaného praporu AČR pro mnohonárodní operace IFOR, Vojenské akademie ve Vyškově a kontingentu AČR v operaci Trvalá svoboda v Kuvajtu. V roce 1996 zastával funkci zástupce velitele českého styčného týmu u britské mnohonárodní divize v operacích IFOR. Byl šéfem Vojenské zpravodajské služby (2002–2003). ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

generálmaJor Josef Prokš Dámy a pánové, vážení hosté, musím se zhostit té nedobré pozice začít hovořit po dvou velkých předřečnících. nicméně, nebudu rekapitulovat deset let nAto dozadu, ale zkusím pojmenovat výzvy a hrozby, kterým budeme čelit anebo můžeme čelit v následujícím období. nedělám si iluzi o tom, že vyjmenuji všechny, chci se dotknout těch hlavních a o hrozbách tady budu hovořit jako voják. jestli ty hrozby přejdou v konflikt nebo ne, to je samozřejmě otázka především politická a já bych se tady obrátil na pana velvyslance, aby mi kdyžtak vstoupil do řeči. nechci říct, aby byl protihráčem, ale spoluhráčem, abychom tyto problémy mohli objasnit nebo rozehrát. cílem je tedy nastínit některé z hlavních výzev a problémy, se kterými se v budoucnosti, a to zejména v příštích letech 21. století, budeme nejen jako Aliance, ale jako celý svět potýkat. určitě z toho vyplyne, že armáda minulého století blokového typu nebude schopna na tyto výzvy a hrozby reagovat a větší a větší roli bude hrát integrační prvek jak mezi státy, tak mezi jednotlivými prvky obrany – ve smyslu obrany počínaje kybernetikou, přes vzdušný prostor, ochranu informací, ochranu teritoria, know-how atd. tedy budu hovořit o aktérech mezinárodní scény, o globalizaci, životním prostředí, slabých či zcela zhroucených státech, demografickém vývoji, vědě a technologiích, zbraních hromadného ničení a strategických surovinách. přestože pozitivní i negativní jevy jsou v dlouhodobé perspektivě obtížně předvídatelné, na základě současné úrovně znalostí byly odbornými prognózami identifikovány zásadní vývojové trendy a z nich vyplývající možné důsledky. nejprve bych rád pohovořil o mezinárodní scéně, kde i přes ambice eu roste vliv regionálních mocností, jako jsou usA, Čína, rusko, indie. významné postavení usA zůstává ve vojenských i mezinárodních vztazích. možnost přímé vojenské konfrontace mezi mocnostmi bude i přes odlišnost jejich zájmů vzhledem ke stupni vzájemné provázanosti a závislosti nízká. státy Aliance, které jsou součástí euro-atlantických bezpečnostních struktur, nebudou s největší pravděpodobností konfrontovány se státem, který by usiloval o přímé vojenské ohrožení jejich suverenity a integrity. navzdory diskuzi rozpoutané v souvislosti s událostmi v gruzii je vznik rozsáhlého konvenčního útoku proti zemím nAto nebo eu v předvídatelném horizontu i nadále málo pravděpodobný. lze předpokládat růst významu nestálých anebo nestabilních aktérů, a to jak v podobě národních či mezinárodních nevládních organizací poskytujících humanitární a rozvojovou pomoc, monitorujících dodržování lidských práv nebo poskytujících odborné zázemí státům, mezinárodním organizacím, tak i v podobě posilování role soukromých subjektů v bezpečnostní oblasti. značný vliv na bezpečnost budou mít aktéři mezinárodního terorismu, kteří mohou disponovat značnými finančními prostředky, moderními komunikačními prostředky i sofistikovanými zbraněmi a taktickými postupy. globalizace bude stále více probíhat mimo dosah institucionální moci států. vedle pozitivního působení na rozvoj světové ekonomiky však bude prohlubovat rozdíly mezi těmi, kteří jsou do tohoto procesu zapojení a profitují z něj, a těmi kteří se z různých důvodů na tomto procesu nemohou nebo nechtějí podílet, neboť v celosvětové konkurenci neobstáli. informační technologie a média budou ještě intenzivněji přispívat ke změně vnímání celosvětových událostí z hlediska času a prostoru, což může vést k rychlému šíření nestability. rostoucí mobilita spojená s vysokou koncentrací obyvatel usnadní rychlejší šíření nakažlivých chorob, které mohou vést až k pandemii. Dovolím si zde uvést jeden příklad, který jsem při studiích vnímal. několik století zpět, stalo-li se něco v indii jako v jedné britské kolonii, než její správce dostal odpověď od britské královny, trvalo to zhruba půl roku. Dnes britský premiér ví okamžitě, že zahynuli dva vojáci, a reaguje na to. tedy i relativně drobné události, které na vývoj operace nemají vliv, jsou pomocí médií šířeny velmi rychle a jejich dopad

170


Achievements, chAllenges, prospects Future Challenges – Towards an Alliance for the 21st Century maJor general JoseF Prokš is the First Deputy Chief of the General Staff of the Army of the Czech Republic (since 2008). He served as the Commander in Special Detachment of the 6th Special Group, 71st Rapid Deployment Battalion, 43rd Airborne Mechanized Battalion, 6th Mechanized Battalion of ACR in the IFOR Multinational Operation, Military Academy at Vyškov, Contingent of ACR in the Enduring Freedom Operating in Kuwait. In 1996 he served as Deputy Commander in the Czech Liaison Team at the British-led Multinational Division in IFOR Operation. He was the Chief of the Military Intelligence Services (2002–2003).

maJor-general Josef Prokš ladies and gentlemen, distinguished guests, i have to take up the unfavourable position and start my remarks after two great speakers. nevertheless, i will speak about challenges, so i will not review ten years of nAto rearwards, but i will try to identify challenges and threats we will be facing or we might be facing in the years ahead. i have no illusions that i could address all of them; i only aim to touch on the principal ones and, as a soldier, i will primarily discuss threats. whether those threats will turn into conflicts or not, that is naturally a political question and i would then turn to mr. Ambassador to perhaps jump in. i do not mean him to be an opponent but rather a partner so that we could explain those problems or play them. so, the objective is to outline some of the principal challenges and problems we will be facing in the future, particularly in the following years of the 21st century, not only as nAto, but as the whole world. The conclusion will definitely be that a 20th-century block-type of armed forces will be unable to respond to those threats, while an integration element both among states, and among individual defence components will play an ever increasing role in the sense of defence encompassing cybernetics, airspace, information security, territorial defence, know-how etc. so i will speak about international actors, globalisation, the environment, weak or completely collapsed states, demographic developments, science and technology, weapons of mass destruction and strategic resources. while positive and negative phenomena are difficult to predict in the long run, professional forecasts, based on current level of knowledge, identified major development trends and their possible ramifications. first of all, let me discuss the international scene, where, despite rising ambitions of the eu, the influence grows of regional powers such the united states, china, russia and india. The united states remains in a prominent position in military as well as international relations. Despite their different interests, the probability of a direct military confrontation between the powers will remain low due to a high degree of interlinking among them. nAto nations that are a part of euro-Atlantic security structures will most probably not be confronted with a state that would seek to directly militarily threaten their sovereignty and integrity. Despite discussions emerging in the wake of events in georgia, the contingency of a massive conventional attack on nAto or the european union states remains very unlikely in foreseeable future. what is likely is the rise of non-permanent or unstable actors, both in the form of national and international non-governmental agencies delivering humanitarian and development aid, monitoring observance of human rights or those providing expertise to states, international organisations, including in the form of an increasing role of commercial security agencies. international terrorist actors will have major effects on security, and possibly have available considerable funds, advanced communications and sophisticated weapons and tactical procedures. globalisation will increasingly take place beyond the reach of states’ institutional power. besides positive effects on development of global economy, differences will grow among those involved and making profit on the process and those who may not or are not willing to be involved in the process for a variety of reasons, because they did not stand up in worldwide competition. information technology and media will ever more intensively effect changes in perceiving global events in time and space, which may spawn quick spreads of instability. growing mobility associated with high concentration of population will facilitate faster dissemination of contagious diseases, possibly turning into pandemic. let me state an example that i took from my studies. several centuries ago, if anything happened in india, a british colony, it took about half a year before the governor received reply from the Queen of england. today, the british prime minister knows

171

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

narůstá. příkladem jsou všechny teroristické útoky v poslední době, které významně ovlivňují veřejné mínění a ovlivňují i nasazení jednotek.. pokračující devastace životního prostředí může v dlouhodobém horizontu vést v určitých oblastech ke katastrofálnímu úbytku zdrojů obživy, společenskému rozvratu a migračním tlakům. podrobné dopady může mít i změna klimatu, lze předvídat zvýšení intenzity a četnosti přírodních katastrof ve světovém i regionálním měřítku. v souvislosti s globálním oteplováním – přestože je často zpochybňováno – můžeme očekávat zvýšenou migraci obyvatel. k těmto jevům už dochází na některých nízko položených tichomořských ostrovech. s tím samozřejmě souvisí nejen nárůst obyvatel v některých oblastech, ale také to, že sebou přinášejí zvyky, náboženství a kulturu. na druhé straně pak lze očekávat spory o dříve neobývaná území bohatá na nerostné suroviny či nově zpřístupněné obchodní cesty. slabé či zhroucené státy: existence těchto faktorů bude představovat významný zdroj nestability v mezinárodních vztazích a živnou půdu pro vznik vnitrostátních a regionálních konfliktů s celosvětovými důsledky. chronickým problémem bude i nadále existence často historicky podmíněných a doposud nevyřešených ohnisek napětí v některých částech světa, jež mohou eskalovat v občanskou či mezistátní válku. potenciál vzniku konfliktu bude umocňován šířením radikálních ideologií a působením politických náboženských extremistů. zde se opět dostáváme k jednomu z předchozích bodů, a tím je terorismus. ten nachází živnou půdu v jakémkoliv nestabilním prostředí a boj s touto hrozbou vyžaduje vynakládání obrovského úsilí a prostředků – zatím ne vždy s uspokojivým výsledkem. jak víme, demografický vývoj světové populace neprobíhá ideálně. většina přírůstku nastává v rozvojových zemích, kde je doprovázená nekontrolovatelnou urbanizací, a v zemích s populační explozí se mohou zhoršovat životní podmínky vedoucí v konečném důsledku k následné masové migraci, která může vyvolat řadu bezpečnostních problémů spojených s ekonomickou a sociální integrací přistěhovalců do přijímajících společností. naopak průměrný věk obyvatelstva vyspělých zemí, včetně České republiky, se bude zvyšovat. tyto země se budou muset vypořádat s rolí cílových zemí migrace a tento trend v rostoucí míře bude pokračovat, což přinese prohlubování kulturní a etnické rozmanitosti se všemi výhodami i problémy. pokud jde o vědu a technologie, rád bych zde hovořil o několika aspektech. pokračující dynamický rozvoj vědy a technologií s sebou přinese větší dostupnost vyspělých technologií využitelných ve vojenské oblasti, ale i zneužitelných. to bude představovat nové příležitosti i pro potenciální protivníky, ať už státní aktéry nebo aktéry mezinárodního terorismu či organizovaného zločinu. pro vojenské účely budou aplikovány poznatky z oblasti informačních technologií, nanotechnologií a biotechnologií. bude pokračovat rozvoj senzorů, družicové techniky a bezobslužných automatizovaných systémů. zvyšována bude přesnost, dosah a letalita zbraňových systémů, na druhé straně bude pokračovat vývoj a zavádění neletálních systémů působení na protivníka. nové materiály přispějí ke snížení logistické náročnosti systémů a zjednoduší jejich přepravitelnost. rostoucí závislost společnosti na informačních technologiích bude mít rozhodující význam při udržení funkčnosti státu ve všech klíčových oblastech, včetně ozbrojených sil, které budou vysoce závislé na informatizaci a fungování síťového prostředí. bude pokračovat šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, zejména balistických raket. je také pravděpodobné, že dokud nebudou mít jaderné zbraně úplně všichni, vždy se najde stát, ve kterém bude převládat přesvědčení, že vývoj a pořízení těchto zbraní je jedinou cestou zajištění vlastní bezpečnosti a získání prestižní mezinárodní pozice. nelze rovněž vyloučit možnost, že se tyto prostředky dostanou do rukou nestátních aktérů. zde bude potřeba zmínit opět terorismus, kdy je obtížné uplatnit tradiční diplomatické nástroje či strategii odstrašení. především se může jednat o hrozbu použití chemických, biologických či radiologických látek netradičním, méně sofistikovaným způsobem, který je ale prakticky nejsnáze realizovatelný. pokud jde o strategické suroviny, i když teď zaznamenáváme určitý pokles poptávky v důsledku hospodářské krize, v dlouhodobém horizontu v souvislosti s celosvětovým rozvojem poroste poptávka pro strategických surovinách, zejména po fosilních palivech, která budou ve sledovaném horizontu i nadále hlavním zdrojem energie. stále hovoříme o zdrojích v souvislosti s energií, ale narůstá i poptávka po základním zdroji, a to je pitná voda. nelze vyloučit dočasné omezení nebo výpadky dodávek na světový trh selektivního či plošného charakteru, ať již budou příčiny přírodní, technické, ekonomické či politické. spory o kontrolu zdrojů strategických surovin včetně vody nebo snaha o zajištění bezpečného, plynulého přístupu k nim, se mohou stát vážnou příčinou pro vznik mezinárodních konfliktů. trendy, kterých jsem se ve své prezentaci dotkl, představují pro státy nAto potenciální ohrožení bezpečnostních zájmů. za určitých podmínek se můžou stát příčinou široké škály krizových stavů se závažnými politickými, ekonomickými a sociálními důsledky. to bude vyžadovat udržování vojenských schopností k prosazování a obraně bezpečnostních zájmů. charakter výzev v budoucnosti bude vyžadovat komplexní přístup mezinárodního společenství při řešení krizových situací a spolu s tím bude vzrůstat důležitost vzájemné spolupráce a koordinace mezi všemi zainteresovanými subjekty. závěrem bych rád zdůraznil, že přes veškerou snahu nelze předvídat veškeré problémy či hrozby budoucnosti. vzpomeňme na období krátce před 11. zářím 2001. v kolika dokumentech bychom mohli najít prognózu podobných událostí, jako je například útok na Afghánistán a zejména následně působení nAto v této zemi?

172



instantly that two servicemen were killed and reacts to that. so, even relatively minor events not really affecting development of given operation are spread very fast using media and their impact grows. All recent terrorist attacks stand a good example, extensively influencing public opinion and deployment of units, shaping people’s opinion and approval of deploying forces for operations abroad. continuing devastation of the environment may in the long run lead to a catastrophic lack of resources of subsistence in specific regions, giving way to social disintegration and migration pressures. similar effects may be produced by the change of climate, with foreseen growing frequency and intensity of natural disasters both on global and regional scale. with respect to global warming, although this has been often questioned, we may expect an increased migration. These phenomena already materialise at some lowelevation islands in the pacific, entailing not only a growth of population in some regions, but also the fact that immigrants bring their habits, religion and culture. on the other hand, we may expect disputes over previously uninhabited territories rich in natural resources or over newly accessible merchant routes. weak or collapsed states: existence of these factors will represent a significant source of instability in international relations and a breeding ground for emergence of intra-state and regional conflicts with worldwide impact. The existence of often historically conditioned and unresolved tensions will continue to pose chronic problems in some parts of the world, which may eventually escalate into civic or interstate wars. The potential for conflicts will be further amplified by the spread of radical ideologies and activities of religious extremists, which brings us again to one of the points i mentioned previously and that is terrorism. terrorism is able to take roots in any unstable environment and combating this threat claims huge efforts and funds while outcomes may not always be satisfactory. As we know, the world’s population does not develop ideally in demographic terms. most of the population growth takes place in developing countries, coupled with uncontrollable urbanisation, while living conditions may aggravate in countries with population explosion, leading at the end of the day to a mass migration that may precipitate security problems relating to economic and social integration of immigrants into host societies. in contrast to that, average age of population in advanced countries including the czech republic will rise. These states will need to cope with the role of immigration target countries and this trend will continue to increase, bringing about greater cultural and ethnical diversity with all advantages and problems it entails. on science and technology: let me discuss several aspects. The continuing dynamic development of science and technology will bring about a higher availability of advanced technologies that will be used and possible abused in the military field. That will furnish new opportunities for our potential adversaries, be they state actors or actors of international terrorism or organised crime. information technology, nanotechnology and biotechnology will be applied for military purposes. The development will continue of sensor and satellite technology and unmanned automated systems. precision, range and lethality of weapon systems will grow; on the other hand, development and implementation of non-lethal systems will carry on. new materials will help decrease logistic requirements associated with operating defence systems, while their transportability will increase. The growing dependence of our society on information technologies will play the principal role in keeping state functions in all key areas including the armed forces, which will be highly dependant on information technology and availability of network environment. weapons of mass destruction will continue to proliferate, together with their platforms, namely ballistic missile technology. it is also likely that until all states have nuclear weapons, there will always be a country with prevailing conviction that developing and acquiring nuclear weapons is the only way to assure own security and gain a prominent position in the international arena. likewise, we cannot rule out the possibility that these weapons will get into hands of non-state actors and here we will mention terrorism once again, whereat it is difficult to apply traditional diplomatic instruments or deterrence strategies. first of all, that may entail the threat of chemical, biologic or radiological agents being used in an untraditional, less sophisticated way, which is however practically most feasible. on strategic resources: although currently we see a drop in the demand as a result of economic downturn, the demand will grow in association with the long-term global development, particularly for strategic resources, such as fossil fuels, which will constitute the principal source of energy in the timelines we are considering. we always speak about resources in relation to energy, but also the demand is on the rise for the primary resource, which is potable water. we may not rule out temporary limitation or stoppage in supplies to the global market, be they of selective or wider nature, owing to natural, technical, economic or political causes. Disputes over control of strategic natural resources including water or the endeavour to assure a safe and seamless access to those resources may become a serious cause for the emergence of international conflicts. The trends i have touched on in my presentation represent potential threats to nAto nations’ security interests. under specific circumstances, they may precipitate a broad variety of emergencies with grave political, economic and social repercussions. That will require maintaining military capabilities to promote and defend security interests. The nature of future challenges will require the international community to exercise a comprehensive approach to crisis management, entailing the need for working together with and coordinating all involved organisations. in conclusion, let me emphasise that despite all efforts it is impossible to anticipate all problems and threats in the future. let us recall the time prior to 9/11: how many documents would foresee events such as the intervention in Afghanistan and the subsequent engagement of nAto in that country?

173

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


admirál Jacques rosiers je zástupcem náčelníka Generálního štábu námořních sil Belgie pro strategické záležitosti a ředitelem Národního úřadu pro vyzbrojování (od roku 2005). Během své kariéry působil na velitelských postech jak v belgickém Nnámořnictvu, tak i v rámci námořních sil NATO. V roce 1998 byl povýšen do hodnosti admirála. Později působil jako velitel námořních operací a výcviku (COMOPSNAV; 1999–2001). Admirál Rosiers sloužil v letech 2001 až 2003 jako zástupce velitele štábu pro plánování na Regionálním velitelství NATO pro východní Atlantik/Velitelství spojeneckých námořních sil v Northwoodu ve Velké Británii. V roce 2002 byl povýšen do hodnosti divizního admirála a od roku 2003 opět působil v belgickém generálním štábu. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

admirál Jacques rosiers vážení hosté, vážení hostitelé, přátelé v nAto a přátelé nAto, dámy a pánové, rád bych nejdříve řekl, že již více než čtyřiadvacet hodin oslavujeme výročí, což je z podstaty věci událost příjemná. poněkud mě zarazilo, když jsem se podíval do kalendáře a zjistil jsem, že nám to v kalendáři vychází téměř na stejnou dobu. využívám tedy příležitosti tohoto spojeného šedesátého a desátého výročí k tomu, abych připomněl, a zejména všem, kteří se shromáždili v těchto nádherných prostorách, že při výročích obvykle vzpomínáme na to dobré z minulosti a přejeme si také dobré do budoucnosti. když půjdeme v číslech ještě dále, jestliže se šedesátka považuje za věk, kdy přichází únava, já jakožto čerstvý šedesátník – jsem admirálem, jenž nedávno odešel do výslužby – necítím se ani unaven, ale ani pln ambicí. jako vlídný člověk si myslím, že by naše ambice měly přejít na mladší generace. co se týče severoatlantické aliance, šedesát je vlastně padesát plus deset – to jsem zjistil v těchto dnech, a je to matematická pravda. A vzpomínka na padesát a deset je jako vzpomínka na nAto v padesáti, tedy v nejlepších letech, a to 10. výročí, ukazuje, kolik se nám toho podařilo, ale také jak velké výzvy před sebou nyní máme. poněkud dlouhý úvod, ale připravoval jsem si jej včera večer tak, aby mi umožnil přejít přímo k mému tématu. A teď k 21. století, k budoucnosti a k budoucím výzvám. jenom abychom se dostali plně do obrazu. chceme-li popsat 21. století jinak než jen čísly, je vhodné se na několik chvil zastavit u významných událostí roku 2008 a 2009, neboť jsem si jist, že výrazně mění tvář našeho světa. v polovině letních olympijských her v pekingu v srpnu 2008 byl tento svátek brutálně zkažen událostmi v gruzii. velice brzy následovaly finanční problémy, po kterých přišla bouře, jež v období října 2008 zasáhla celou ekonomiku. měli jsme zde problémy spojené se strategickými surovinami, které zasáhly i stabilní trhy, podniky a přišlo i přerušení dodávek; byla zde mediální krize a opětovně se vyhrotila situace v gaze. jak již zde několikrát zaznělo, žijeme v propojené společnosti, takže máme problémy s kybernetickými útoky. A to by nijak nemělo vest k oslabení pozornosti, kterou věnujeme skutečným, nám již dobře známým problémům, zejména mezinárodnímu terorismu. já se zde o nich nebudu šířit dále, jenom připomenu, že se aktivují dokonce i v členských státech evropské unie. neřízená migrace, pašování, námořní pirátství, nevyřešené jaderné otázky, k čemuž se přidávají problémy spojené s klimatem, potravinami, chudobou – to vše vypovídá o tom, že jsme v novém století. A v novém století se do budoucnosti musíme dívat nově. vrátím-li se k našemu dnešnímu tématu, měli bychom také urgentně obnovit a reformovat naše silné a efektivní transatlantické partnerství, než se ztratíme v rychle se měnícím světě, který se začíná rýsovat, v nejistém a nejasném světě, který se rychle mění. slyšeli jsme zde vystoupení týkající se transformace nAto, což je slovo v nAto velmi módní, bylo zde dobře popsáno a já z vojenského hlediska s většinou příspěvků souhlasím. transformaci by však měli chápat a implementovat všichni. také bychom měli hovořit s nastupující generací, protože ta je zřejmě součástí procesu transformace, aniž by to pociťovala. stratégové, politici, oblasti, jako je například finanční sektor, ekonomika či sociologie – to vše je v transformaci a je transformováno výrazně. A i když jsme součástí této transformace, tak ji ani nepociťujeme. Avšak zpět k našemu hlavnímu úkolu. budoucnost je něco, kde musíme hýbat kormidlem velice uvážlivě. existuje zde až příliš mnoho zjednodušujících extrapolací. jen pro připomenutí: budoucnost charakterizuje velký počet proměnných a lidé s tím umějí pracovat. Ale posuzovat výsledky dlouhodobého procesu v tak rychle se měnícím světě je obtížné. nakonec je zde tendence přeceňovat tempo a důsledky krátkodobých změn a naopak obdobná tendence podceňovat rozsah a podstatu dlouhodobých změn.

174


Achievements, chAllenges, prospects Future Challenges – Towards an Alliance for the 21st Century diV. adm. (ret) Jacques rosiers is Deputy Chief of General Staff of the Naval Forces of Belgium for Strategic Affairs (ACOS Strat) and the Director of the National Office for Armament (NAD) (from 2005). During his career he held several posts as a commanding officer both in the Belgian and NATO Naval Forces (i.e. the Standing Naval Force Channel of NATO – 1973, Standing Naval Force Atlantic of NATO). In 1998 he was promoted to the rank of the Admiral of the Navy Fleet. He served as the Chief of the Belgian Naval Operations and Training Command (COMOPSNAV) (1999–2001). Between 2001 and 2003 Adm. Rosiers served as the Deputy Chief of the NATO General Staff for Plans and Policy (Regional Headquarters East Atlantic/Headquarters Allied Naval Forces North, Northwood, UK). In 2002 he was appointed divisional admiral and since 2003 he has again worked for the Belgian General Staff Forces.

diV. adm. (ret) Jacques rosiers very distinguished guests, hosts, best friends in nAto, and of nAto, ladies and gentlemen. i would just like to start with saying that since more than twenty-four hours, we are festively celebrating an anniversary and by definition this is a nice event. i was a bit struck when i heard an accident on the calendar. And so i am taking the opportunity of this combined of 60th and 10th anniversary to recall to those, and especially to all present here in these great premises that in circumstances of anniversaries we usually do remember the good past events and we also wish happy ones to come. And if we go deeply to the numbers, and if sixty seems to be the age of fatigue, as a junior sixtier, i also said yesterday, i am just retired flag officer i do not neither feel tired nor with all ambitions. especially as a benevolent, i think our ambitions should go to the younger generations. And for nAto, sixty happens to be fifty plus ten; that is what i learned during these days, it is a mathematical truth. but remembering fifty and ten is 50th anniversary of nAto at its best and the 10th anniversary showing so much accomplished, but also such a great challenge ahead of us now. This was a long statement but i prepared it yesterday night after the discussions and it allows me to jump into my topic. now speaking about the 21st century, speaking about the future and about the future challenges. just put ourselves really in the scene. And if we want to define the 21st century otherwise than just numerically, it is good to stay a few moments stopping on the important out-of-cycle events of 2008 and 2009, and i am definitely sure that they are reshaping our world. in the midst of the beijing olympic summer games, they were brutally spoiled by the georgian events in August. The financial and subsequent uprising economic storm known as the october 2008 events came also very suddenly afterwards. we had energy issues on all matters even stable markets, enterprises and supplies; we had the media crisis and renewed involvement around the gaza events. As already said a couple of times, we live in an interconnected society so we have cyber problems. And this is not to fade away from the real challenges we know, being it international terrorism and i will not dwell on them more, except that remember they are even reigniting in european member states. so, ill-controlled migrations, trafficking, piracy at sea, unresolved nuclear issues, with the addition of climate, food, poverty, this is really to say that we are in a new century and being in new century we have to have a fresh look to the future. jumping back into the subject of today, it is also urgent to renew and to reform our strong and efficient transatlantic partnership before we are fading away out of a changing world, arising, uncertain and undetermined world, but yet fast changing. so we heard on transformation of nAto, our nAto buzzword, it has been well explained and i agree with most that have been said from a military point of view. but transformation should be understood and implemented by all. And also we should talk to the junior generation they probably are transformed or transforming without feeling it. but the strategists, policy-makers, all matters as finance, economy and sociology, all those things are in transformation are now being vastly transformed and if we live in this transformation we even do not sense it. back to our core business. The future is something where we have to steer with measured course. There are too many simplistic extrapolations. just to remember: the future is characterized by multiple number of variables, and people can work with that. but it is difficult to judge the long-term outcomes in a rapid-changing world. finally, there is a tendency to overestimate the pace and the effect of shortterm change. And conversely, there is an equivalent tendency to underestimate the scale and nature of the longterm change. not to say it is difficult to imagine, but fundamentally we have to accept that we live differently and that we shall continue to live in

175

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Ani nehovořím o tom, jak je obtížné si to představit, ale v zásadě musíme akceptovat, že žijeme jinak a že nadále budeme žít v jiném světě. když se tedy podíváme na výzvy: nyní přijímáme, že žijeme v mezinárodním globálním multipolárním systému v procesu přechodu, který je spojený s potenciálními riziky, ale naše euro-atlantické společenství je relativně silné. Ale možná zde existuje také riziko úpadku. přinejmenším vezmeme-li v úvahu velký populační růst v Asii, Africe a latinské Americe, vidíme, že co do velikosti a rychlosti se světové bohatství a ekonomická síla může a bude, či dokonce se bude muset proměňovat. A to nehovořím o otázkách recese, změně klimatu, terorismu atd. Žijeme určitě v daleko složitějším mezinárodním systému, kde působí četní aktéři, působí zde nevládní organizace, působí širší asijský regionalismus, jsme svědky proliferace politických identit. proč jsem považoval za nutné toto zmínit? jak jsem již uvedl, mladší generace to chápe a očekává, že zmírníme celkové dopady a přijdeme s řešeními. vynalezli jsme počítače a mysleli jsme si, že nám pomohou při řízení, jsou dnes všude a mladší generace je používá rychleji a lépe než my. byli jsme svědky nástupu mobilního telefonu, ale ten již neslouží jen ke komunikaci, slouží pro multimediální aplikace. je nezbytné, abychom se na to dívali ze stejného hlediska. A musíme přijímat jiné přístupy než dosud. musíme napomoci přetvořit celosvětový řád tak, že do něj nové aktéry zahrneme, a musíme akceptovat, že globalizace vyžaduje razantní a rezolutní odpovědi a závazky. pokud to tedy vztáhnu na dnešní téma – severoatlantickou alianci – rád bych, aby zde zaznělo, že evropská unie a nAto musí nyní rozhodně spolupracovat na udržování míru a bezpečnosti. obě organizace si musí uvědomovat, že se musí adaptovat, a měly by tak činit. tuto skutečnost ještě podtrhuje význam, který v evropské unii i v severoatlantické alianci bezpečnosti přikládáme. Důležitost těchto našich úvah by se měla promítnout do konkrétních zadání a úkolů po summitu ve štrasburku a kehlu. toto je jedinečná příležitost. měli bychom přemýšlet o strategické koncepci, a to s tím, že budeme chápat, co skutečně je bezpečnost: široká a nedělitelná záležitost vyznačující se spoluprací v multilaterálních rámcích, na základě dialogu a spolupráce. takže ano, nAto musí i nadále sloužit jako fórum pro politickou debatu. Dalším aspektem je, že u řady otázek – a my to pociťujeme již nyní, když nová americká administrativa potvrzuje to, co se změnilo již v roce 2005 – že mnohé prioritní otázky 21. století se projednávají mezi eu – bruselem a washingtonem. skutečností je, že náš vývoj směřuje k severoatlantické alianci založené na dvou pilířích – eu a usA, nebo že spojené státy a evropská unie představují hlavní rovinu rozhodování. víme totiž, že když praktikujeme holistickou zahraniční politiku, musíme řešit zahraniční pomoc, obchod, demokracii, diplomacii či bezpečnost prostřednictvím obrany. v multipolárním světě musí mít evropská unie nezbytný manévrovací prostor pro pružnou interakci s ostatními aktéry. nicméně, a to musí mít severoatlantická aliance na paměti, spojené státy jsou naším nejbližším podporovatelem a aktivním zastáncem. partnerství mezi usA a eu se musí prohloubit, musí být víc než jen symetrické. musí zde existovat skutečné transatlantické fórum a následně je třeba výkonnými orgány zajišťovat bezpečnost, což znamená také obranu. mějme však na odpovídající úrovni primárně politické rozhodování a sekundárně rozhodování o operačním rámci. A pokud tomu tak má být většinou ad hoc, potřebujeme příslušné instituce, aby to celé fungovalo. jak jsme slyšeli v předchozích panelech – ano, evropa zaostává ve vojenském potenciálu, takže doufejme, že avizované převzetí jednoho z aliančních strategických velitelství francií by mohlo pomoci evropské obranné agentuře a velitelství spojeneckých sil pro transformaci, aby se staly hnacími motory změny. Dostávám se do závěru svého vystoupení, takže mi dovolte ještě ony dvě již zmíněné otázky: tvrdá a měkká síla. Dle mého soudu je to diskuze vedená špatným směrem. mějme na paměti, co řekl taillerand: s bajonety se dá dělat všechno, jen na nich nelze sedět. když si vezmete jako příklad kladivo – používá se především pro zatloukání hřebíků, ale dají se s ním dělat i jiné věci. tedy žádná bílá nebo černá odpověď. co je tvrdé a co je měkké? vzhledem k tomu, že globální otázky i regionální otázky vyžadují pohled zahrnující nesčetné aspekty, tak je musíte propojit, musíte postupovat chytře. v současných pojednáních se opět objevuje termín „chytrá síla“, což znamená být chytrý ohledně cílů, v politice, být tvrdý v konání a mít pružnou, ale akceschopnou organizaci. takže není na prvním místě jednoznačně tvrdé nebo jednoznačně měkké řešení. máme je, tak je používejme. mohou být mezi námi rozdíly v tom, kdo co má či nemá, ale takový je rozdíl v našich strategických kulturách. máme však vůli pracovat společně a spojit tyto rozdíly, moderní řešení jsou holistická. nakonec je na to jednoduchá odpověď: vzpomeňme si, že mars a europa měli dceru harmonii. takže to je také problém, u něhož se musíme dopracovat k řešení. co se týče pirátství, děkuji vám, že jste na něj upozornili, měl jsem jej původně ve svém projevu, ale vynechal jsem jej. u námořních sil musí stejně jako u všech ostatních kapacit proběhnout přehodnocení jejich cílů a potenciálu. námořnictvo je však flexibilní, interoperabilní a rychle nasaditelné ze své podstaty – plavidla připlují a odplují. představují tedy dobrý nástroj diplomacie v celém svém rozsahu až po pobřežní stráž. je skutečně nezbytné, abychom stanovili nové principy a radikálně přehodnotili problémy spojené s pirátstvím. mějme na paměti, že námořnictvo je jen jedním z nástrojů. A pokud si máme být jisti, že u pirátství neřešíme šíření nemoci, ale skutečné příčiny jejích symptomů, je důležitější mít ucelenou koncepci. velice vám děkuji.

176



a different world. so just to look to the challenges: we are now accepting to live in an international system, a global multi-polar one, with transition that might have risks and with a euro-Atlantic community in relative strength. but perhaps also with a risk of decline, and at least accounting the large population growth in Asia, Africa and latin America, we see that in terms of size and speed, global wealth and economic power, might, will, shall change. not to talk about the recession issues, the climate change, terrorism etc.; we are definitely in a more complex international system with a multiplicity of actors, with nongovernmental organisations on the terrain, a greater Asian regionalism, and a lot of proliferation in political identities. so why do i have insisted on this. As i said before, the younger generation understands this, and expects mitigation and solutions. we discovered computers and we thought they might help us in management; they are everywhere present and they are used everyday by the younger generation faster and better than we can. we saw the mobile phone coming up but that do not serve to communicate, they serve for multimedia facilities. so the same point of views must come into our minds. And we have to adopt diverse approaches. we have to help to reshape the global order in including new actors and we have to accept that globalisation requires vigorous and resolute answers and commitments. so, bring this to the topic of today, for the Alliance, i would like to pose here that the european union and nAto must definitely now work together, both to maintain peace and security. both organisations must be aware that they need to adapt, so they should do it. The facts analysed the importance we grant to security and defence as well in the eu as in nAto. And also the importance of our considerations should be now tasked after strasbourg-kehl. This is a unique opportunity. we should think of strategic concept, understanding what security really is: a broad-based, indivisible and cooperative issue in multilateral frameworks with dialogue and cooperation. so, yes nAto has to remain the forum for political debate. The other point of view is that on many issues, and we sense it now since the new us administration confirms what already changed in 2005, many of the 21st century priority issues are discussed between eu-brussels and washington. The factor is we are evolving to twopillar nAto and the eu and the us or the us and the eu are the primary level of decision-making. for we know that if you have a holistic foreign policy, you have tackle aid, trade, democracy, diplomacy, security through defence. in a multi-polar world, the eu must have necessary margin to manoeuvre and interact flexibly with actors. but nevertheless and that is what nAto has to remember, the us is our closest supporter and active defender. so the us-eu partnership must be deepened, and it must be more than just symmetry. we have to have a real transatlantic forum and afterwards executive bodies and in security it means also defence. but let us have a primary political decision at the right level and secondary decision on the operational framework and, if that has to be most of the time ad hoc, we need to have institutions to make this work. As we heard in the last panels, yes europe is lagging behind in military capabilities so let us hope let us forecast that the french take over perhaps of one of the strategic commands might help the european Defence Agency and Allied command transformation to be the drivers for change. This is what you say it is time, i will leave it here, except for the two questions: hard and soft power. to my mind, this is a false discussion. to remember, taillerand said you can do everything with bayonets except sit on it, and if you take the example of a hammer, it is primary used to nail but you can do other things with it too. so, no black and white answer. what is hard, what is soft? since the global issues and since the regional issues request a non-unique point of view, you have to bind them together, have to be smart and recent articles bring up again that notion of smart power, which is: be smart in your aims, in policy, be tough in your action and have a flexible but workable organisation. so there is no privileged hard or soft solution. we have them. use them. And we might have differences in who has what, but that is the difference of our strategic cultures, but since we have the will to work together, bring them together, the modern solutions are holistic. And to end, it is a quick and easy answer: let us remember that mars and europe have a child called harmonia so that is also a tough program to work a solution for this issue. on piracy, i would just thank you for having put it in, it was in my paper but i skipped it. navies must also, as the other capabilities, be reviewed for their aims and their capabilities. but navies are flexible, they are interoperable, easy deployable by essence and they can come and go. so they are good tools for diplomacy, down the whole line till the coast guards. we need indeed a policy, we need a radical reassessment of the problems of piracy. let us remember that navy is one of the tools, and it is more important to have a concept and to be sure that in tackling piracy you are not going to the illness but to the root causes of the symptoms. Thank you very much.

177

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


robert g. bell je seniorním viceprezidentem Science Applications International Corporation (SAIC), ve které koordinuje činnosti podnikatelských skupin SAIC prosazováním dodavatelských příležitostí pro NATO a evropské velitelství USA. Před příchodem do SAIC v roce 2004 byl náměstkem generálního tajemníka NATO pro obranné investice (1999–2003). V letech 1993–1999 pracoval v Radě národní bezpečnosti USA jako zvláštní poradce prezidenta Clintona pro otázky národní bezpečnosti a jako ředitel pro obrannou politiku a kontrolu zbrojení. Od roku 1981 do roku 1993 působil v senátních výborech amerického Kongresu pro mezinárodní vztahy a ozbrojené síly. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

robert g. bell ve svém vystoupení bych rád přednesl osobní hodnocení, jak se dle mého odhadu věci aktuálně mají se zásadní otázkou protiraketové obrany, která je samozřejmě obzvláště významná zde v praze, jak pokud jde o plánování v souvislosti s takzvaným třetím pilířem – radarovou stanicí v České republice a interceptory v polsku, tak i ve vztahu k vlastnímu rozhodování nAto. na začátek bych rád ozřejmil, že nezastupuji obamovu administrativu, ani jsem s žádným z jejích představitelů svůj projev nekonzultoval. toto hodnocení spíše reflektuje, jak chápu dosavadní výroky klíčových představitelů a vychází také z mých zkušeností, které jsem za pětadvacet let získal při práci na souvisejících tématech v senátu, bílém domě a v poslední době v nAto. první věc, kterou bych rád zdůraznil, je, že když se podíváte za některé dramatické novinové titulky, tak ve skutečnosti je zde značná kontinuita. stanovisko obamovy administrativy k protiraketové obraně a jejímu evropskému pilíři je v některých ohledech mírně odlišné od stanoviska prezidenta bushe nebo senátora mccaina, není však k protiraketové obraně stanoviskem záporným. jak již řekl sám prezident obama, protiraketovou obranu podporuje za určitých podmínek – já konkrétní podmínky stručně rozeberu. Domnívám se, že když se dnes podíváte na dotyčný odstavec z komuniké z bukurešťského summitu nAto v minulém roce, neučiníte závěr, že by vysoce postavení představitelé a nová administrativa proti většině z bodů onoho komuniké něco namítali. ty body jsou následující: zaprvé, shoda mezi hlavami států zemí nAto o tom, že šíření balistických střel představuje rostoucí hrozbu. za druhé, shoda na tom, že protiraketová obrana je součástí širší odpovědi na takovou hrozbu – zde cituji přímo z komuniké. za třetí, shoda na tom, že navrhovaný americký třetí pilíř by v tomto ohledu mohl představovat podstatný příspěvek – a k tomu se ještě vrátím. za čtvrté, shoda na tom, že alianční bezpečnost je nedělitelná – a to nás přivádí k vaší myšlence, pane předsedající, o výjimečnosti transatlantické vazby. za páté, nAto by mělo zkoumat možnosti, jak propojit své kapacity s jakýmkoliv existujícím americkým systémem za účelem rozšíření obranného pokrytí tak, aby vznikla ucelená teritoriální architektura protiraketové obrany. A poslední bod – shoda v bukurešti na tom, že Aliance sice dosud žádné takové rozhodnutí nepřijala, ale tyto práce na dříve zmíněných možnostech, které probíhají v ústředí Aliance, by měly být podkladem pro – a tady bych jen podotknul, že klíčovým slovem v této větě je „politické“– „politické rozhodnutí v budoucnosti, ať už bude jakékoliv“. jinými slovy: na bukurešťském summitu všech dvacet šest hlav členských států uznalo, že u tohoto rozhodnutí jde o více, než jen o technický výkon a záležitosti financování. je zde také politická a diplomatická dimenze a ta nezbytně zahrnuje úvahy spojené s ruskem, ale také se státy šířícími ony technologie, jako je například írán. stručně řečeno, je zde značná míra kontinuity, kterou bychom neměli ztrácet ze zřetele. nyní se pouze krátce pokusím objasnit tři další důležité body, u nichž se stanovisko obamovy administrativy ve významných ohledech mění. za prvé, otázka testování: „funguje to?“. za druhé, přímá spojitost prvků navrhovaných k rozmístění s íránem. A za třetí, je to strategie pokusit se dostat rusko na naši stranu, jak by řekli britové. nejdříve k testování: na jedné úrovni, tedy na nejvyšší úrovni obecnosti, by tato podmínka měla být vnímána jako podmínka nepřipouštějící žádné námitky – jsem si skutečně jist, že všichni v tomto sále budou souhlasit, že bychom neměli nasazovat jakýkoliv vojenský systém, dokud nejsme přesvědčeni o tom, že funguje. Ale čert je v detailu – obamova administrativa se teprve musí podrobněji vyjádřit k tomu, co myslí tím, aby systém „fungoval“. stejně jako slovo „reset“ – znovunastavení – dává smysl na jedné úrovni, ale má také velkou výhodu v tom, že umožňuje získat čas v době, než je nový tým na svých pozicích potvrzen a poté provede pečlivé hodnocení,

178


Achievements, chAllenges, prospects Future Challenges – Towards an Alliance for the 21st Century robert g. bell is Senior Vice President of SAIC (Science Applications International Corporation) where he coordinates the activities of the SAIC Business Units pursuing contract opportunities at NATO and the U.S. European Command. Prior to joining the SAIC in 2004, he served as the NATO Assistant Secretary General for Defense Investment (1999–2003). From 1993–1999, Mr. Bell worked at the White House National Security Council (NSC) as a Special Assistant to President Clinton for National Security Affairs and as the NSC Senior Director for Defense Policy and Arms Control. From 1981–1993, he served on the Senate Committees on Foreign Relations and Armed Services.

robert g. bell in my remarks i want to present my own personal assessment where i believe things stands on this crucial missile defence issue, which is of course of particular interest here in prague, both with regard to planning for the so-called third site with a radar in the czech republic and interceptors in poland and nAto’s own decision-making. i want to make clear at the outset that i am not representing the obama Administration, nor have i consulted with them with regard to this speech, rather this appraisal reflects my own reading of what key officials have said so far, as well as twenty-five years now of experience working this in the senate, the white house and more recently in nAto. The first point that i would stress is that if you look past some of the more dramatic headlines, there is in fact a great deal of continuity here. to be sure, the obama Administration’s position on missile defence and the european component of that is more nuanced in some respects than that of president bush or senator mccain for that matter, but it is not anti-missile defence, as mr. obama has himself said he supports missile defence subject as i will elaborate briefly to specific conditions. And i believe that if you look today at the paragraph at nAto bucharest summit communiqué from last year, you would not find that senior officials and the new administration would seriously object to most of the key points there. That would include: first, the agreement by nAto heads of state that ballistic missiles proliferation poses an increasing threat; second, the agreement that the missile defence forms part of a broader response, here i am citing the communiqué text; third, the agreement that the proposed us third site could make a substantial contribution in that regard, and i will come back to that point. fourth, the agreement that Alliance security is indivisible and this goes to your point, mr. chairman, about a special bond. fifth, therefore nAto should examine options to connect its capabilities to any us deployment and thereby extend coverage in order to achieve a comprehensive territorial missile defence architecture, and; last, the agreement at bucharest that while no such decision has been taken by the Alliance, this work on options that is being done at the headquarters should inform any future political decision and let me just note here that the key word in that sentence is ”political”, “any future political decision”. in other words, at bucharest all twenty-six heads of state recognized that there was more to this decision and technical performance and cost issues; there is also a political-diplomatic dimension and that necessarily includes considerations related to russia, but also to the proliferant states themselves including iran. in short, there is a high degree of continuity that we should not lose sight of. now, let me hasten to make clear that there are three important points, with regard to which the obama Administration’s position has changed in important respects and these are, first, the issue of testing, does it work?; second, the direct linkage of the proposed deployment to iran, and; last, there is strategy for trying to bring russia on side, as our british friends would say. first testing: at one level, that is at the highest level of generality, this precondition should be seen as unexceptional, indeed i am confident that everybody in this room would agree that we should not deploy any military system unless we are confident that it works. but the devil is in the detail and the obama Administration is yet to elaborate what exactly it means by the word ”work”. like the word reset, it is logical at one level but also has the great advantage of buying time, while a new team gets confirmed in positions and then carries out a careful review within which there will certainly be a wide range of positions, both among individual decision-makers and between agencies. in 1993, at the beginning of the clinton Administration, from my position at the national security council, i chaired perhaps twenty or thirty such presidential reviews on key defence and arms control issues, and believe me the simple

179

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

během kterého určitě zaujmou širokou škálu stanovisek jednotliví vysoce postavení činitelé i agentury. na počátku funkčního období administrativy prezidenta clintona v roce 1993 jsem z titulu své funkce v radě národní bezpečnosti předsedal dvaceti či snad třiceti takovým prezidentským hodnocením klíčových otázek obrany a kontroly zbrojení. A věřte, že ta jednoduchá hesla, která se během kampaně pana clintona osvědčila, upadla rychle v zapomnění v konfrontaci se všemi skutečnými nuancemi dané otázky v celé její složitosti – tehdy to byly skutečně dlouhé pracovní dny. takže když ministr obrany gates žádá spojence, včetně našich přátel zde v praze, aby byli během tohoto hodnocení trpěliví, jak činil minulý měsíc na zasedání ministrů obrany nAto v krakově, tak prosím vězte, že postupuje naprosto realisticky. nová administrativa sice ještě neřekla, co myslí, když se ptá: „bude to fungovat?“ Ale domnívám se, že je důležité vědět, že náš kongres tak již učinil a že toto stanovisko na konci minulého roku akceptoval prezident bush a nechal jej projít legislativním procesem. kongres odsouhlasil výdaje požadované pro zahájení prací na zařízeních v České republice a polsku téměř v plné výši. podmínil však uvolnění těchto již vyčleněných prostředků za prvé dokončením ratifikace příslušných bilaterálních dohod parlamenty obou hostitelských zemí a za druhé tím, že ministr obrany spojených států, jímž je i nadále pan gates, na základě podkladů od svého podřízeného, ředitele pro operační zkoušky a vyhodnocování, kterým je v současné době Dr. charles mc Quiry, osvědčí, že – a zde je každé slovo důležité – systém navrhovaný pro rozmístění v evropě na základě operačně realistického letového testování s vysokou pravděpodobností prokáže, že plní své poslání. každá z částí tohoto vzorečku má zásadní význam. znamená letové testování větší počet zkoušek? jak realistické musí být? zahrnuje například klamné cíle? co znamená „vysoká pravděpodobnost“? A v neposlední řadě, co je „posláním“ navrhovaného systému? sestřelovat rakety středního doletu odpálené řekněme z íránu na evropu? sestřelovat balistické střely odpálené řekněme z íránu přes evropu na severní Ameriku? nebo obojí? odpovědi na tyto otázky mají skutečně stěžejní význam. například Dr. mcQuiry, ředitel pro operační testování a vyhodnocování podřízený ministru gatesovi, se před pouhými dvěma týdny při slyšení v kongresu vyslovil přesně k těmto otázkám. A to co řekl, by měl pečlivě zaznamenat každý, kdo tuto debatu sleduje. uvedl – a bylo to před dvěma týdny – že tento americký systém prokázal omezenou schopnost obrany proti jednoduchým balistickým střelám dlouhého doletu odpáleným ze severní koreje na spojené státy. znamená to tedy, že u tohoto amerického systému byla prokázána také omezená schopnost obrany před jednoduchými balistickými střelami dlouhého doletu odpálenými z íránu na evropu nebo spojené státy americké? jinými slovy, musí se ještě odvést nějaká práce na letových zkouškách, nebo jsme již dnes v situaci, kdy by ministr gates mohl vydat osvědčení? jen čas to ukáže a my musíme být trpěliví. za druhé, co se týče íránu: opět musíme vnímat věci, které ještě nejsou ničím doloženy. minulý měsíc na konferenci v mnichově viceprezident biden řekl, že systém navrhovaný pro evropu je zaměřen na írán, což zdůraznila také ministryně clintonová. viceprezident biden uvedl: „budeme nadále rozvíjet protiraketovou obranu, abychom mohli čelit rostoucímu íránskému potenciálu, za předpokladu, že se prokáže funkčnost a nákladová efektivita této technologie“. pan ministr gates prohlásil vloni něco, u čehož nebylo jasné, zda jde o stanovisko celé bushovy administrativy, plně připomínkované všemi zainteresovanými státními složkami. někdo také přišel s argumentem, že systém by neměl být předurčen proti íránu, že musíme postupovat tak, abychom prostě měli danou kapacitu. v časech těžké ekonomické krize a omezených výdajů na obranu je to však luxus, který vlády některých zemí mohou stěží považovat za přijatelný. nyní tedy, alespoň prozatím, se zaměřme jen na írán a až čas ukáže, ať už budou překážky trvat jakkoliv dlouho, jestli nový plán strategického angažování prezidenta obamy zabere. i zde musíme být trpěliví. posledním bodem je rusko. tato otázka by koneckonců neměla být obtížná – pro rusko deset interceptorů ohrožení prostě nepředstavuje. rusko znepokojuje modernizace íránských balistických střel. rusko již má vlastní protiraketový štít: šedesát osm interceptorů okolo moskvy, jež jsou schopné účinně eliminovat případnou íránskou hrozbu. rusko a nAto provádějí velice zdařilý program spolupráce na protiraketové obraně bojiště, přičemž bushova administrativa nabídla bezprecedentní opatření ve snaze přimět rusko ke spolupráci, včetně potenciálního sdílení technologie protiraketové obrany. Žádné dohody však dosaženo nebylo, a to ani na závěrečném summitu, který se odehrál před rokem v soči. v podstatě kvůli tomu, že ruská stran trvala na přítomnosti stálých pozorovatelů na základnách zde v České republice a polsku, což je podle mě podmínka, jejíž splnění by mohl od těchto dvou zemí těžko někdo očekávat. nová americká administrativa si tedy chce sama z docela pochopitelných důvodů zkusit, zdali se jí v tomto ohledu bude dařit lépe, nebo se jít podaří pokročit dále. A v některých aspektech skutečně zamýšlí jít dále, než byla připravena jít bushova administrativa, zejména co se týče ohlašované nové éry jednání o právně závazném režimu kontroly strategického zbrojení s ruskem, které by možná zahrnovalo – já si nejsem jist, ale navrhnul to henry kissinger – i omezení ohledně měřítka a rozsahu evropského systému protiraketové obrany, na kterém by se mohlo podílet i rusko. zdali to nakonec postačí k tomu, aby byli rusové na stejné lodi, za předpokladu, že letové zkoušky budou úspěšné a íránci budou i nadále provokovat, se opět ukáže až časem a opět musíme být trpěliví. Děkuji vám.

180



slogans that had proved useful during the campaign by mr. clinton were quickly overwhelmed by all the real-world nuances of the underlying issue; those were very long workdays indeed. so when secretary gates pleads with Allies including our friends here in prague to be patient while these reviews are carried out, as he did at last month’s nAto defence ministerial at krakow, please know that he is being completely realistic. Although the new team has not said what it means by ”will it work?”, it is crucial to know, i believe, that our congress has and that this position was accepted by president bush late last year and codified in the law. The congress has approved legislation approving almost all of the requested funding for beginning work on the facilities in the czech republic and poland, but it conditioned release of those appropriated funds, first on final parliamentary approval by the two host states of the bilateral agreements, and, second, on a certification by the secretary of Defence, still mr. gates, as advised by his director of operational test and evaluation, presently Doctor charles mc Quiry, that, and here each word is crucial, that the system proposed for deployment in europe has, based on operationally realistic flight testing, demonstrated that it has a high probability of accomplishing its mission. And each of those parts of that formula are crucial. Does flight testing mean multiple tests? how realistic must they be? Does it include for example countermeasures on the target? what does high probability mean? And, last but not least, what is ”the mission” of the proposed system? to intercept intermediate range missiles coming, let us say, from iran to europe? to intercept missiles from let us say iran going over europe to north America or both? how you answer those questions really matters. for example: just two weeks ago, Dr. mcQuiry, the head of operational test and evaluation for secretary gates, in testimony before the congress addressed precisely these issues, and what he said should be noted carefully by everyone who is following this debate. he said and this was two weeks ago that the us system has demonstrated a limited capability to defend against simple long-range ballistic missiles threats launched from north korea towards the united states. Does that mean that the us system has also been demonstrated then as having a limited capability to defend against simple longrange ballistic missiles launched from iran towards europe or the united states? in other words, is there still more work to be done in the flight testing or are we in a position today, where secretary gates could make the certification? only time will tell and we have to be patient. second, on iran: similarly we need to see events not yet in evidence. vice-president biden last month at munich said the purpose of the system proposed for europe is focused on iran, and secretary clinton has underscored that. mr. biden said: ”we will continue to develop missile defences to counter a growing iranian capability, provided the technology is proven to work and is cost-effective”. mr. gates said something last year, but it was not clear that that was a fully interagencydeveloped bush Administration position. And someone argued that the system should not just be predicated on iran, that we need a capabilities approach. but in times of difficult economic crisis and scarce defence resources, that is a luxury that some governments may not believe they can accept. so now, at least for now, make it just with iran and only time will tell whether, however long the odds, the new strategic engagement plan by president obama will succeed. Again, we must be patient. last is russia. This issue after all should not be difficult; after all russia is not threatened by ten interceptors. russia is concerned by iran’s ballistic missiles modernisation. russia already has its own missiles defence shield: sixty-eight interceptors around moscow that are effective against iranian threats. russia and nAto have carried out a high successfully cooperative program on theatre missile defences and the bush Administration offered unprecedented measures to try to get russia to come into a cooperative approach, including prospectively sharing missile defence technology. but no deal was reached including at the final summit in sochi a year ago, basically because of russian insistence on permanent full-time observers at sites here in the czech republic and poland, a condition that i do not believe the host countries could be expected to accept. so the new Administration not unreasonably wants to see for itself whether or not it can do better in this regard or go further and indeed it intends to go further in some respects than what the bush Administration was prepared to do, especially with regard to ushering in a new era of negotiated legally binding treaty-based strategic arms control with russia, perhaps to include, i do not know for sure, but henry kissinger has suggested this, limits on the scale and scope of the european missile defence system that russia could put stock in. will this prove sufficient to bring russia onboard, assuming the flight testing is successful and iranians remain defiant? Again, only time will tell and again we must be patient. Thank you.

181

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Závěrečná řeč předsedy vlády ČR Mirka Topolánka

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


mirek toPolánek je předsedou vlády České republiky a poslancem Parlamentu ČR (od roku 2006). Je členem ODS od roku 1994 a jejím předsedou od roku 2002. V letech 1996 až 2004 byl senátorem za ODS. V posledních dvou letech svého senátorského období vykonával funkci místopředsedy Senátu PČR. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

mirek toPolánek všechny zdravím, dobrý den. pamatuji si z tohoto sálu, ve kterém senát zasedal první rok, že je tady špatná akustika. pokusím se artikulovat tak, abyste rozuměli. když jsem tu nastoupil, byl jsem nejmladším senátorem, teď už jsem téměř všude nejstarším. utíká to. chci moc poděkovat za organizaci této konference, která má určitý leitmotiv – Deset let od rozšíření nAto: úspěchy, výzvy a vyhlídky. letos slavíme několik významných výročí. nejen deset let od vstupu České republiky, polska a maďarska do nAto, ale také šedesát let od založení tohoto paktu a dvacet let od pádu železné opony. tato čísla zároveň symbolizují, jak se zrychluje běh světa. jak se naše úspěchy rychle stávají minulostí, jak rychle se vynořují nové výzvy, jak rychle musíme znovu a znovu přehodnocovat naše vyhlídky. během deseti let od pádu impéria zla se ve světě z pohledu globální bezpečnostní rovnováhy událo více než za minulé půlstoletí. A v desetiletí po našem vstupu se tento vývoj dále urychlil. nekladu si ambici vystoupit zde s odbornou přednáškou. ostatně bezpečnostní experti teprve tvoří, či musí vytvořit, novou strategii nAto. v tématu této konference se objevuje sousloví úspěchy, výzvy, vyhlídky. myslím, že všechny tyto tři termíny spojuje jedno slovo – svoboda. hlavním úspěchem Aliance je obrana svobody. v obraně svobody spočívají výzvy pro další období. A bez úspěšné obrany svobody nemá nAto žádné vyhlídky do budoucna. nAto je bezpochyby nejúspěšnějším obranným seskupením historie. uspělo ve své hlavní misi, kvůli které vzniklo. zvítězilo ve studené válce, kterou vyvolalo spuštění železné opony napříč evropským kontinentem. Důsledkem a potvrzením tohoto úspěchu je právě členství bývalých komunistických zemí v Alianci. úspěch nAto ve studené válce byl tak jednoznačný, že někteří volali po jeho zrušení, protože prý splnilo svůj účel. Avšak aliance k obraně svobody není a nemůže být nástrojem na jedno použití. Žádný konec dějin se také nekonal a nekoná. liberální demokracie není definitivním vítězem historie a svět není o nic víc bezpečný než v době soupeření obou bloků. možná spíše naopak. svým způsobem je nAto dnes opět na začátku. základní mise – obrana svobody – zůstává. svoboda je alfou a omegou existence nAto, důvodem jeho zrodu i zárukou přežití. A nástroj a metody vedoucí k tomuto cíli jsou daleko méně zřejmé než před šedesáti lety. svobodný svět se ukázal být ekonomicky silnějším než komunistické impérium zla a politicky konsolidovanějším a stabilnějším. na to nelze zapomínat. i když je nAto především obrannou aliancí, jejíž vojenská síla přímo závisí na ekonomickém potenciálu, svých cílů fakticky vždy dosahovala díky správným politickým rozhodnutím. svobodný svět stál jeho občanům za obranu a navíc přitahoval obyvatele zemí nepřítele. ve skutečnosti během studené války nedošlo k přímé vojenské konfrontaci obou bloků. konflikty se dály v okrajových oblastech, a tak přes všechny závody ve zbrojení šlo především o politické soupeření. politika je důležitá i dnes, když nemáme proti sobě jednu hlavní, jasně definovanou vojenskou hrozbu, za níž by navíc stála jedna ideologie s předvídatelným a svým způsobem konzervativním chováním. již také neplatí jednoduchá implikace: svobodný svět rovná se ekonomická převaha rovná se vojenská výhoda. nemůžeme se spoléhat ani na to, že stačí odstranit tyrany a lidé žijící na územích, z nichž hrozí světu nebezpečí, nás uvítají jako osvoboditele a sami zařídí zbytek, jako tomu bylo u občanů států varšavské smlouvy. tyto faktory rozhodně neoslabují význam svobody, obrany svobody. Činí ovšem tuto misi náročnější, subtilnější, mnohorozměrnější. Aliance se nemůže změnit v tom, že se vzdá svého zakladatelského ideálu. stále platí, že vojenská síla nAto závisí na ekonomickém potenciálu a ten na míře svobody v euroatlantickém uskupení. stále také platí, že bez politické stability, bez trvale vysoké vůle

182


Achievements, chAllenges, prospects Closing speech by Prime Minister Mirek Topolánek mirek toPolánek is Prime Minister of the Czech Republic and a Member of Chamber of Deputies (from 2006). He is a member of the Civic Democratic Party (ODS) from 1994 and its leader from 2002. Between 1996 and 2004 he was a Senator for the ODS. In the last two years of his Senator term, he was a Vice-President of the Senate.

mirek toPolánek greetings everybody, good afternoon. i recall from this hall, where the seat had its sessions in its first year, that there is a bad acoustics here. i will try to articulate so that you would hear well. when i had arrived here, i was the most junior senator; today i am nearly the most senior person everywhere. time flies. i would like to thank very much for organising this conference that has specific leitmotif: nAto enlargement ten years on: achievements, challenges and prospects. This year, we are celebrating several important anniversaries. not only the 10th anniversary of the accession of the czech republic, poland and hungary to nAto, but also the 60th anniversary of nAto and twenty years from the fall of the iron curtain. These milestones also symbolise how the course of history accelerates. how our achievements quickly become a history, how fast new challenges arise, how quickly we need to revise our prospects again and again. over ten years from the fall of the empire of evil, the world had seen more developments from the perspective of global security balance than over the previous half century. These developments further accelerated in the decade following our accession. i have no ambitions to deliver an expert presentation here. indeed, security experts are still in the process of developing, or have been tasked to develop a new nAto strategy. This conference is also entitled achievements, challenges and prospects. i believe all those three terms can be summarised in a single word: freedom. nAto’s principal achievement is defence of freedom and future challenges consist in defending freedom. And without successfully defending freedom, there is no future prospect for nAto. beyond doubt, nAto is the most successful defence alliance in history. it has succeeded in its principal mission for which it was formed. it won the cold war, initiated by casting the iron curtain across the european continent. membership of the former communist countries in nAto is the consequence and confirmation of that success. nAto’s success in cold war was so clear that some called for nAto to be abolished, because it assumingly fulfilled its purpose. but a freedom-defending alliance is not and must not be a disposable tool. There has not been any end of history. liberal democracy is not a definitive winner of history and the world is not any safer than it was when the two blocs competed one another. perhaps the contrary is rather true. in a way, nAto stands again at the beginning. The fundamental mission of defending freedom remains. freedom is alpha and omega of nAto’s existence, its raison d’etre and a guarantee of survival, while instruments and methods to achieve that goal are much less obvious than sixty years ago. The free world turned out to be economically stronger than the communist empire of evil and more politically consolidated and stable. That must not be forgotten. Although nAto is primarily a defensive alliance whose military potential is directly contingent on its economic power, in fact it has always attained its goals thanks to the right political decisions taken. The free world was worthwhile for its citizens to defend and, moreover, attracted citizens from opponent states. in reality, no direct military confrontation between the two blocs occurred during the cold war. conflicts only took place in marginal areas; all arms races notwithstanding, it was primarily about political competition. politics is important today as well, as we no longer face a single cardinal well-defined military threat backed by single ideology, with foreseeable and in a way conservative behavioural pattern. The simple implication that free world equals economic superiority equals military advantage is no longer applicable. we may no longer rely on that it suffices to remove tyrants and people living in territories where threats to the world originate would

183

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

k obraně svobody, jaká sjednocovala Alianci v době studené války, jsou její vojenské složky prázdnou skořápkou, pouhým papírovým tygrem. Aliance se nemá měnit vnitřně. o tom jsem přesvědčen. musí však své vystupování přizpůsobit změněnému globálnímu prostředí. A již to samozřejmě činí, byť spíše ad hoc. po pádu železné opony zasahovalo nAto mimo své hranice jako nikdy v historii. v situaci, kdy zůstalo fakticky jedinou světově akceschopnou vojenskou silou, padla standardní výmluva, proč nevystupovat na obranu svobody jako v případě Československa v roce 1968. po studené válce už nešlo říkat: nepomůžeme vám, protože nemůžeme dráždit sovětský svaz. A když je někdo jediný, kdo může něco udělat, tak to prostě udělat musí. jak řekl Thomas jefferson, vše co potřebuje tyranie, aby získala pevnou půdu pod nohama je, že lidé dobré vůle zůstanou zticha. Aliance se tak rázem ocitla před řadou konfliktů, které by dříve byly řešeny na základě snahy zachovat blokový status quo. Dnes nic takového neexistuje a světovou rovnováhu a řád může fatálně narušit buď regionální mocnost typu íránu nebo i relativně malá a slabá, ale dostatečně odhodlaná entita třeba substátního charakteru. jsem přesvědčen, že čistě z vojenského hlediska nAto v těchto konfliktech a misích obstálo. byť se ukázalo, že novému charakteru hrozeb se musí přizpůsobit i struktura Aliance. A musím zde poděkovat generálnímu tajemníkovi jaap de hoop schefferovi, se kterým jsem včera strávil večer, že tuto reformu nAto pro 21. století zahájil a nadcházející výroční summit pod jeho vedením nám napoví více. v každém případě vedlo nAto mise, které odpovídají definici spravedlivé války. byl to vždy boj na obranu svobody, který byl v rozumné době vyhratelný a vedený způsobem, který způsoboval méně utrpení, než jakému bránil. Daleko závažnější je, že Aliance nebyla na nové typy konfliktů po pádu opony dostatečně připravena politicky. což není ani tak její vina, jako důsledek nepřipravenosti celého svobodného světa. nové nepřátele svobody nelze jednoduše odstrašit atomovým arzenálem, nestačí je dokonce ani vojensky porazit. sovětské impérium se zhroutilo v důsledku neschopnosti unést závody ve zbrojení. následně se obnovily demokratické instituce, jež měly v zemích střední a východní evropy tradici. irák či Afghánistán reprezentují společnosti jiného typu. po vojenském vítězství, po té tvrdé síle následuje potřeba měkké síly, daleko delší a velice obtížná etapa budování civilních institucí. Ano, stále tu jde o stejný cíl jako před šedesáti lety – o obranu svobody. nikoliv však už jen o obranu naší svobody před vnějším nepřítelem, ale o pozitivní snahu vybudovat svobodné prostředí svobodné společnosti v oblastech, kde nikdy nefungovaly. to už není jen vojenský problém, ani ne pouze problém politický, ale doslova filozofický. nepatřím k těm, kteří tvrdí, že svoboda a lidská práva jsou západním vynálezem, který lze bez problémů vnucovat zbytku světa. nepochybně každá lidská bytost touží po svobodě od svého narození, ale není zkrátka možné během pár let jinde implementovat občanská práva a struktury občanské společnosti, které se u nás utvářely celá staletí. A už vůbec ne násilím. řešení tohoto problému přesahuje možnosti vojenských struktur nAto. zde se otevírá široké pole pro spolupráci s evropskou unií, která reprezentuje právě onu měkkou civilní sílu. potvrzuje se, že obě instituce nejsou v žádném případě konkurenční, ale naopak komplementární. eu představuje ekonomickou a nAto bezpečnostní spolupráci. unie nemá prostředky k dosažení vítězství svobody a Aliance nemá prostředky k jeho udržení. jedno bez druhého nemá smysl a na obojím závisí jak budoucnost euroatlantického prostoru coby zóny svobody, bezpečí a prosperity, tak i mír a stabilita ve světě. téma Afghánistán bude jedním z hlavních bodů summitu nAto ve štrasburku – kehlu. je klíčové, abychom v této komplexní misi uspěli. civilní prohra v Afghánistánu by obrátila celé vojenské vítězství v prach. na druhé straně rekonstrukce země musí být zajištěna dostatečným množstvím vojáků. vítám rozhodnutí nové americké administrativy posílit kontingent v Afghánistánu a udělám vše pro to, aby si ani Česká republika neustřihla ostudu. potřeba spolupráce nAto a eu se netýká jen zahraničních misí, ale i našeho vlastního civilizačního prostoru. nová povaha hrozeb nás staví před potřebu plánovat komplexní vojensko-civilní akce v zahraničí, ale i před nutnost bránit se masovým a bezohledným útokům vůči bezbranným a nic netušícím občanům. jestliže jsem v úvodu řekl, že základní misí nAto zůstává obrana svobody, ale v nových podmínkách je plnění tohoto úkolu subtilnější záležitostí, pak právě zde leží nejcitlivější bod. otázka zní: nakolik smíme sami preventivně omezit svobodu občanů, abychom ji chránili před zákeřným útokem? odpovědi hledáme složitě a nesmí nám k tomu chybět dobrá vůle. ve své podstatě daleko snazší je rozhodnutí o budování protiraketového štítu, který rovněž chrání naše civilisty před hrozbou útoku a na rozdíl od letištních kontrol či protiteroristických zákonů nijak neomezuje jejich svobodu. nAto v této otázce jednoznačně prokázalo vůli ke společné obraně, vůli nedopustit, aby zaoceánská část Aliance požívala vyšší úrovně bezpečnosti než evropa. proto do budoucna neočekávám v otázce radaru výraznější diskuzi a tu současnou považuji pouze za dobové tanečky. zato spor občanská práva versus bezpečí musíme probírat neustále a hluboce, jak si toto téma zaslouží. jakkoliv je nesmírně náročné nalézt vojenské odpovědi na nové hrozby, které číhají jak desítky tisíc kilometrů daleko, tak přímo na našich ulicích, přesto považuji i v otázce terorismu za primární politickou rovinu problému. musíme být soudržní, znát význam jak svobody, tak bezpečí. naše demokracie musí ukázat vůli bránit sama sebe i druhé. náš politický systém je a může být vystaven těžké zkoušce stability. naši nepřátelé vědí, že nás nemohou porazit vojensky, jejich spojencem je však strach. strach, který vede k odmítnutí svobody a tím k vyprázdnění demokracie. ve středu jsme si připomněli smutné výročí pěti let od krvavých útoků v madridu, jejichž cílem nebylo nic menšího

184


Achievements, chAllenges, prospects Closing speech by Prime Minister Mirek Topolánek

welcome us as liberators and would take care of the rest on their own, as it was the case with citizens of the former warsaw pact countries. These factors nonetheless do not diminish the importance of freedom and defence of freedom, but they make this mission more demanding, subtle and multifaceted. The nAto Alliance must not change in terms of giving up on founding ideal. it is still applicable that nAto’s military power depends on its economic potential, which in turn depends on the degree of freedom the euro-Atlantic community enjoys. it is also still applicable that without political stability, without a constantly high willingness to defend freedom, which united the nAto Alliance in the cold war era, its military forces would be just an empty shell, a mere paper tiger. The Alliance cannot be changed in terms of its intrinsic values. i am fully confident about that. however, it must adapt its external actions to a changed global environment. And nAto is already making it happen, albeit rather in an ad hoc manner. since the fall of the iron curtain, nAto has taken action out of its area like never before. in the situation, where nAto is in fact the only military force capable of acting on the global scale, the standard pretext why not to act in defence of freedom, as was the case of czechoslovakia in 1968, was removed. After the cold war, it was no longer possible to say: we will not help you because we cannot irritate the soviet union. And if someone is the only one who can do something, he or she must simply do that. As Thomas jefferson said, everything tyrannies need to gain solid ground is that good-minded people remain silent. The Alliance was suddenly faced with a range of conflicts that were previously resolved with the underlying tendency to maintain the status quo between the blocs. today, nothing like that exists and the global balance and order may be fatally disturbed either by a regional power such as iran or even a relatively small but sufficiently determined entity of sub-state nature. i am confident, that nAto did well in these conflicts and operations from purely military viewpoint, despite it was shown, that the structure of the Alliance must also adapt to the new nature of threats. And here i should thank very much to nAto secretary general, jaap de hoop scheffer, with whom i spent yesterday evening, that he has launched the reform for 21st century nAto, with the upcoming anniversarial summit under his leadership to reveal more. Anyway, nAto has led missions that correspond to the definition of a rightful war. it has always been a fight in defence of freedom, which was winnable in reasonable timeframe and performed in a manner causing less suffering than it defended against. much more serious is the fact that nAto has not been prepared for the new types of conflicts sufficiently in political terms since the fall of iron curtain. which is not that much nAto’s fault, as is the consequence of unpreparedness of the whole free world. new enemies of freedom may simply neither be deterred by nuclear arsenals, nor it is sufficient to defeat them militarily. The soviet empire collapsed as a result of its incapability to bear arms race. consequently, democratic institutions were restored, which had a tradition in countries of central and eastern europe. iraq and Afghanistan represent societies of a different type. After military victory, after the hard power, the need ensues for a soft power. much longer and extremely difficult is the civilian institution building phase. yes, like sixty years ago, there is the same goal, to defend freedom. however, not only defence of our freedom against external enemies is at stake, but a positive endeavour to build a free environment of free society in areas where they never functioned before. That is no longer a military challenge, but not just a political problem only, but truly philosophical. i am not one of those claiming that freedom and human rights as invented by the west could be seamlessly forced upon the rest of the world. undoubtedly any human being strives after freedom from its birth, but it is simply not feasible to implement human rights and structures of civic society in other places in several years’ time, as they formed in our part of the world over centuries. And absolutely not by violence. hence, solution of this problem exceeds the compass of possibilities of nAto military structures; a broad space for cooperating with the eu opens here, as eu represents the mentioned civilian soft power. it has been vindicated that both euro-Atlantic institutions are not competitive in any way, but rather complementary. eu represents economical cooperation and nAto pursues security cooperation. The european union does not have means to attain victory of freedom and nAto does not have means to maintain the victory. one does not make sense without the other and both are of vital importance for the future of euro-Atlantic area as a zone of freedom, security and prosperity, as well as for peace and stability in the world. Afghanistan will be one of the key items on the agenda of nAto summit in strasbourg-kehl. it is crucial that we succeeded in this complex mission. A civilian loss in Afghanistan would ruin the whole military victory. on the other hand, the country’s reconstruction must be assured by a sufficient number of military personnel. i welcome the decision of the new united states administration to strengthen their contingent in Afghanistan and i will do my best that the czech republic does not make a fool of itself. The need for nAto-eu cooperation does not apply to foreign operations only, but to our own civilisation space as well. The new nature of threats faces us with the requirement to plan comprehensive out-of-area military-civilian action, but also with the imperative to defend against massive and ruthless attacks on unarmed and unknowing citizens. while i said in the beginning that nAto’s most essential mission remains the defence of freedom, but accomplishment of this mission is more subtle in the new conditions, that is where the most sensitive point is at. The question is: to what extent may we restrict freedom of citizens to be able to defend it against malicious attacks? we are finding it

185

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

než ovlivnit svobodné volby. proto je vrcholně důležité, aby celá politická scéna byla jednotná, jako tomu bylo po 11. září 2001, kdy Aliance poprvé v historii uplatnila článek 5 o společné obraně z washingtonské smlouvy. Demokratičtí politici, kteří straší občany tvrzením, že obrana věcí svobody zničí jejich bezpečí, se fakticky stávají spojenci teroristů. jak řekl benjamin franklin, kdo se vzdá svobody kvůli bezpečí, nezaslouží si ani svobodu, ani bezpečí. přizpůsobení nAto novým aktuálním hrozbám mimo naše hranice i uvnitř je pouze jednou částí problému, přičemž řešení musíme hledat v krátkodobém i střednědobém horizontu. jeho druhou částí je reakce na změnu mocenské mapy světa, což je otázka středně- až dlouhodobá. už přestává platit, že nAto představuje uskupení ekonomicky nejmocnějších zemí světa. Aliance tak nejen ztratila jednoznačně definovaného nepřítele, ale zároveň může být v relativně krátké době zpochybněna i její základní hospodářská strategie. spolu s posunem ekonomické síly do Asie – do zemí, jako je Čína či indie, se z usA a evropy bude stěhovat i politická a vojenská dominance. jak jsem řekl v úvodu, náš svět prochází velkými změnami. za těch dvacet let, které uběhly od pádu železné opony, se z bipolárního světa stal unipolární. ten se sice brzy ukázal být světem s jednou dominantní velmocí, ale s řadou asymetrických hrozeb. nyní jsme na cestě ke světu multipolárnímu, v němž vedle nAto a usA budou hrát důležitou roli rusko, Čína, indie. tomuto světu nepůjde diktovat z jednoho centra. to však v nejmenším neznamená, že bychom se měli vzdát naší mise, obhajoby svobody. ta je přece správná, ta přece slouží všem obyvatelům planety a my musíme najít způsob, jak o významu této hodnoty přesvědčit ostatní významné hráče. nemusíme to být právě my, kdo bude jednoznačně dominovat novému světu. Ale musíme udělat vše proto, aby mu nadále dominovala myšlenka svobody. některé otázky jsou jasnější, jiné méně. je jisté, že musíme dokončit bezpečnostní integraci našeho vlastního euroatlantického prostoru. státy západního balkánu směřují do Aliance a to je dobře. zmizí tím poslední ohnisko permanentního napětí na starém kontinentu. balkán už nebude oním měkkým podbřiškem evropy, jak ho nazval churchill. otazník visí nad partnerstvím a případným členstvím zemí, jako je ukrajina či gruzie. u obou je patrný výrazný odpor ruska, a to odpor zásadní, nikoliv hraný, jako je tomu v případě radaru. jde opět o střet svobody a bezpečí. Žádná třetí země nemůže mít právo veta v otázce svobodného rozhodnutí o vstupu do nAto. A na druhé straně bezpečí světa do značné míry závisí na spolupráci euroatlantické civilizace a ruska. i když jsme v mnohém konkurenty, máme společné základní zájmy: boj proti terorismu, udržení světového řádu a globální politicko-bezpečnostní rovnováhy. vztahy k někdejšímu hlavnímu nepříteli budou klíčové pro tvorbu bezpečnostní strategie nAto na příští léta. ze všech významných mocností má rusko k euroatlantickému prostoru nejblíže. nejen geograficky, ale i hodnotově. věřím, že společné zájmy nakonec převáží nad spory a Aliance spolu s ruskem budou tvořit páteř světové bezpečnosti. spolupráce na zahraničních misích a při boji s terorismem k tomu vytváří dobrý základ. ve svém vystoupení jsem se explicitně nezmínil o významu transatlantické vazby, o potřebě spolupráce mezi evropou a usA, o níž se jinak vyjadřuji často. jsem však přesvědčen, že právě zde to není nutné. nepochybuji o tom, že všichni v tomto sále vědí, že bez spolupráce usA, evropy, nAto a eu je obrana svobody ztracenou věcí. s našimi zkušenostmi ze dvou světových a jedné studené války to vidíme naprosto jasně. musíme bránit svobodu před všemi jejími nepřáteli. musíme ji bránit doma i ve světě. musíme ji bránit pro nás i naše děti a vnuky. musíme ji bránit před strachem, ať už nás tento strach vede k přemrštěným bezpečnostním opatřením, či naopak k rezignaci na vůli k obraně. A naopak, ale vůbec ne v poslední řadě. musíme bránit svobodu před paralyzující vírou, že je jednou provždy vyhráno. slovy Thomase jeffersona – strom svobody je občas nutné zalít krví tyranů a vlastenců. Děkuji za pozornost.

186


Achievements, chAllenges, prospects Closing speech by Prime Minister Mirek Topolánek

difficult to identify answers and we must not lack goodwill in that respect. in a sense, it is much easier to make a decision to build missile defence shield, which will also defend our citizens against threatening attacks and not limit their freedom in any way, as opposed to airport checks and counterterrorist laws. on this issue, nAto has clearly demonstrated its willingness to pursue common defence, its will not to allow the overseas part of the Alliance to enjoy a greater degree of security than europe. Therefore, i do not expect any significant discussion on the issue of missile defence radar and regard the current debate only as jiggles of the time, whereas we must pursue discourse of civic rights versus security permanently, properly and in depth, as the topic rightly deserves. much as it is extremely difficult to seek military answers to new threats looming both ten thousands kilometres away and directly in our streets, i still consider the political dimension of the issue of terrorism to be the primary one. we must stay together, knowing the meaning of both freedom and security. our democracy must show the will to defend both itself and others. our political system is and may be subject a tough test of stability. our enemies know that they cannot defeat us militarily, but fear is their ally, the fear that leads to rejection of freedom, thereby making democracy void. on wednesday, we commemorated the sad fifth anniversary of bloody attacks in madrid, which sought nothing smaller than to affect free elections. Therefore, it is of paramount importance that the whole political scene be united, as it was the case in the wake of 9/11, when nAto invoked Article 5 washington treaty on common defence for the first time in history. Democratic politicians scaring citizens with the notion that defending the cause of freedom would spoil their security in fact become allies to terrorists. As benjamin franklin said: those who give up freedom for the sake of security deserve neither freedom, nor security. Adapting nAto to new current threats both outside and inside our borders is only a part of the problem, while we need to seek solutions both in the short and medium term. The second part is the reaction to the changing global map of power, which is a medium to long-term issue. it is becoming ever less applicable that nAto represents a family of the world’s economically strongest nations. Thus, the Alliance not only lost its clearly defined enemy, but its fundamental economic strategy may also be questioned in a relatively short period of time. together with the shift of economic power into Asia, into countries such as china or india, political and military dominance will move from the u.s. and europe as well. As i said in the beginning, our world is going through enormous changes. over those twenty years that passed from the fall of iron curtain, bipolar world changed into a multipolar one. Although that world soon turned out to be a world with one dominating power, there were many asymmetric threats at the same time. now we are on our way to a multipolar world, where russia, china and india will play important roles besides nAto and the united states. however, it will be impossible to dictate to that world from a single center, but that does not mean in any respect that we should give up our mission of defending freedom. That is surely a right mission, a mission that serves to all inhabitants of this planet and we must find ways to convince other important actors about the meaning of this value. it must not necessarily be us who will dominate the new world. but we must do our best for the world to continue to be dominated by the ideal of freedom. some issues are now clearer, other less so. for sure, we need to complete security integration of our own euro-Atlantic area. The states of west balkans head towards the Alliance and that is good, as it will do away with the last source of permanent tension in the old continent. The balkans will no longer be europe’s soft underbelly, as called by churchill. partnership and possible membership of countries such as ukraine and georgia are still in question. russia’s strong resistance is obvious with both, a resistance not ostensible, as is the case with the missile defence radar. it is again the clash of freedom versus security. no third country may have the right of veto on a free decision to join nAto. on the other hand, security of the world largely depends on cooperation between euro-Atlantic civilisation and russia. Although we compete in many respects, our fundamental issues are the same: combating terrorism, maintaining the world order and the global political and security balance. relations to the then capital enemy will be the key for development of nAto’s security strategy for the years ahead. from among all important powers, russia is closest to the euro-Atlantic area. not only geographically, but also in terms of values. i trust common interests will eventually prevail over disputes and our Alliance together with russia will form the backbone of global security. working together on foreign operations and in countering terrorism creates a good foundation for that. i have not mentioned the importance of the transatlantic link and the imperative of cooperation between europe and the united states in my remarks, which i otherwise often entertain. but i am confident that there is no particular need to do so in here. i have no doubt that everybody in this hall realise that without cooperation among the united states, europe, nAto and the european union the defence of freedom is lost. we see it absolutely clearly through the prism of our experience from the world wars and the cold war. we must defend liberty against all of its enemies. we must defend it both on the home front and in the world. we must defend it for us, for our children and our grandchildren. we must defend it against fear, whether that fear leads us to exaggerated security measures or, contrarily, to resigning on the will to defend ourselves. last but not least, we must defend freedom against the paralysing belief that victory is here to stay forever. As Thomas jefferson said: the tree of liberty must be refreshed from time to time with the blood patriots and tyrants. Thank you for your attention.

187

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

188

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"



Přemysl sobotka, madeleine k. albright, mirek topolánek

189

NATO: Svoboda i odpovědnost 60 let existence a 10 let členství NATO: Freedom and Responsibility 60 Years of Existence, 10 Years of Membership

Slavnostní vernisáž výstavy připravené Senátem PČR, Vojenským historickým ústavem Praha a Národním muzeem Official Opening of the Exhibition Organized by the Senate of the Czech Republic, the Military History Institute in Prague and the National Museum

191

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

nAto: svoboDA i oDpověDnost

60 let existence A 10 let Členství

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Slavnostní vernisáž výstavy připravené Senátem PČR, Vojenským historickým ústavem Praha a Národním muzeem

výstava k 60. výročí vzniku severoatlantické aliance a 10 letům členství České republiky v nAto, kterou český senát připravil v rámci mezinárodní konference k těmto výročím spolu se svými již dlouhodobě osvědčenými partnery, vojenským historickým ústavem praha a národním muzeem, měla motto „svoboda i odpovědnost“. její unikátní dokumenty, včetně zakládací listiny Aliance, zároveň návštěvníkům vhodně připomenuly i dobovou propagandu tehdejších kritiků nAto v čele se sovětským svazem a jeho československým satelitem. v českém senátu bylo realizováno v posledních letech několik opravdu zajímavých výstav. tato jako memento i podnět k přemýšlení k nim patří také. ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Přemysl Sobotka, předseda senátu parlamentu Čr

vojenský historický ústav praha, senát parlamentu Čr a národní muzeum připravily výstavu nAto: svoboda i odpovědnost – 60 let existence a 10 let členství. smyslem výstavy nebylo pouze doplnit konferenci, ale také připomenout široké veřejnosti významná výročí severoatlantické aliance a České republiky. vernisáž výstavy se uskutečnila 12. března 2009 ve valdštejnské zahradě. za účasti delegátů konference na úvod promluvili předseda senátu parlamentu Čr přemysl sobotka a generál v. v. jiří šedivý. výstavu tvořilo osmnáct dvojitých panelů s fotografiemi a texty, které ukazovaly cestu nAto od založení do současnosti, mezníky na cestě integrace České republiky do nAto, mezinárodní operace nAto a současnost Aliance. součástí expozice byla i výstava exponátů ze sbírek vhú přibližujících spojenecké armády nAto. plukovník aleš knížek, ředitel vojenského historického ústavu praha

Dějiny naší vlasti jsou plné významných událostí a pohnutých historických okamžiků. řadu z nich vnímáme jako velice pozitivní a s hrdostí si je připomínáme. je však i mnoho těch, které našemu národu přinesly těžké chvíle, okupaci, oběti na životech, ztrátu svobody… národní muzeum jako nejvýznamnější česká paměťová instituce má za povinnost dokumentovat, vědecky zpracovávat a především veřejnosti připomínat naše dějiny jako jeden celek. chvíle světlé a radostné, ale i události temné a tragické tak, abychom na ty první nezapomínali a z těch druhých se snažili poučit. vstup České republiky do severoatlantické aliance považuji za zcela zásadní moment v našich dějinách. za krok, který pro naši vlast znamenal definitivní zbavení se stínu komunistické diktatury, a především krok, který nám dává jistotu a zajišťuje naše bezpečí. z tohoto důvodu jsme velice rádi a zcela přirozeně přijali nabídku senátu parlamentu Čr, abychom společně s vojenským historickým ústavem praha připravili výstavu k 10. výročí našeho vstupu do nAto v prostorách valdštejnské zahrady. této spolupráce si velice vážím a těší mne, že se výstava setkala s velkým zájmem veřejnosti. michal Lukeš, generální ředitel národního muzea

192

nAto: freeDom AnD responsibility

60 yeArs of existence, 10 yeArs of membership Official Opening of the Exhibition Organized by the Senate, the Military History Institute in Prague and the National Museum

The senate has hosted this exhibition devoted to the 60th anniversary of the establishment of the north Atlantic Alliance and the 10th anniversary of czech republic‘s integration into nAto in traditional partnership with the military history institute in prague and the national museum. The motto of the exhibition was „freedom and responsibility“. in addition to unique exhibits, such as nAto‘s founding charter, the exhibition appropriately reminded the audience of the propaganda that had been spread by nAto’s critics led by the soviet union and their czechoslovak satellite. This exhibition has served as a reminder of the past and offered food for thought, joining a series of interesting exhibitions hosted by the senate over the past few years. Přemysl Sobotka president of the senate of the parliament of the czech republic

MILITARY HISTORY INSTITUTE IN PRAGUE

The military history institute in prague, the senate of the parliament of the czech republic, and the national museum have presented an exhibition entitled nAto: freedom and responsibility – 60 years of existence and 10 years of membership. Apart from being a complementary event to the conference, the purpose of the exhibition was to remind the public at large of important anniversaries of nAto and the czech republic. The opening of the exhibition took place on 12 march 2009 in waldstein’s garden. conference delegates were addressed by the president of the senate of the parliament of the czech republic přemysl sobotka and retired general jiří šedivý. The exhibition featured eighteen double panels with photographs and text, covering the development of nAto since its inception, milestones of czech republic’s integration into nAto, as well as nAto’s operation and current affairs. As part of the exhibition, The military history institute in prague shared some of their collections related to nAto allied forces. colonel aleš knížek Director of military history institute in prague

The history of our country is full of important events and poignant moments. while we remember a number of them fondly and with pride, many were painful in that they entailed occupation, loss of freedom and lives. it is the role of the national museum, as the prime institution in charge of preserving czech memory, to document, research and, above all, to present an overall view of our history to our public. in doing so, we must cover both bright and dark moments, both joy and tragedy, so that we do not forget the former, and learn from the latter. i see the czech republic’s entry into the north-Atlantic Alliance as a key moment of our history. by joining nAto, we have stepped out, once and for all, from the shadow of communist dictatorship, toward safety and security. That is why we were happy to accept the invitation of the senate of the parliament of the czech republic to join the military history institute in prague in preparing an exhibition in the waldstein garden to commemorate the 10th anniversary of our entry into nAto. i treasured our cooperation, and was pleased that the exhibition was received well by the public. michal Lukeš general Director of national museum

193

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £



÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Petr kostka, Přemysl sobotka, michal lukeš, plk.(col.) aleš knížek, František Jakub, gen. v.v (gen. ret) Jiří šedivý

Přemysl sobotka, gen. v.v (gen. ret) Jiří šedivý

194

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Slavnostní vernisáž výstavy připravené Senátem PČR, Vojenským historickým ústavem Praha a Národním muzeem

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"


60 yeArs of existence, 10 yeArs of membership Official Opening of the Exhibition Organized by the Senate, the Military History Institute in Prague and the National Museum

195


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

1991 Vstup do NATO / NATO accession

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

1.

2.

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

3.

4.

Zásadním krokem pro vznik a vývoj českých ozbrojených sil se stalo rozpuštění Varšavské smlouvy, o němž bylo rozhodnuto 30. června 1991 v Praze, a odchod sovětských vojsk. Nová Vojenská doktrína ČSFR konstatovala, že stát nemá nepřítele, a změnila útočný charakter na obranný. Po rozpadu federace vznikla 1. ledna 1993 Armáda České republiky, pro jejíž vývoj byla zásadní nová vojenská strategie České republiky. Došlo i ke zrušení vojenských soudů a prokuratury a k reorganizacím Ministerstva obrany a Generálního štábu, redukování počtu lidí i výzbroje, přešlo se na třístupňový systém velení a brigádní strukturu vojska. Cílem bylo připravit armádu pro vstup do NATO. A crucial step in the formation and development of the Czech armed forces was the dissolution of the Warsaw Pact on June 30, 1991 in Prague and the withdrawal of Soviet troops. The new Military Doctrine of Czechoslovakia proclaimed that the nation had no enemies and so abandoned attack in favour of defence. The Czech Army came into being on January 1, 1993 when Czechoslovakia split. Central to its development was the new military strategy of the Czech Republic. Military courts and prosecutors were abolished, the Defence Ministry and General Staff were reorganised, personnel and weapon numbers were cut, and a three-tier command system and brigade structure were adopted. The aim was to prepare the army for joining NATO.

196

obr. 1

Prezident ČSFR Václav Havel při podpisu protokolu o ukončení platnosti Varšavské smlouvy 1. července 1991 Czechoslovak President Václav Havel at the signing of the protocol on the dissolution of the Warsaw Pact, July 1, 1991

obr. 2

Součástí výzbroje vzdušných sil AČR byly v devadesátých letech i stíhací bombardéry Suchoj Su-22 The Czech Air Force operated Sukhoi Su-22 fighter-bombers in the 1990s

obr. 3

Příprava taktické raketové střely ke startu Preparing tactical missiles for launch

obr. 4

Podpis přístupu ČR k programu Partnerství pro mír 10. března 1994 Signing of the Czech Republic’s accession to the Partnership for Peace, March 10, 1994

obr. 5

Vzdušné síly AČR provozovaly po svém vzniku řadu letounů sovětské provenience, jako tento bitevní stroj Suchoj Su-25 The Czech Air Force originally operated numerous Soviet-built aircraft, such as this Sukhoi Su-25 assault aircraft

5.


60 yeArs of existence, 10 yeArs of membership

1999

1.

2.

3.

4.

ÊÊÓää £

V roce 1994 se Česká republika přihlásila k programu Partnerství pro mír, její vojáci se začali účastnit mezinárodních cvičení a studovat v zahraničních školách. Na madridském summitu NATO v červenci 1997 byla Česká republika přizvána ke vstupním rozhovorům o rozšíření Aliance. Významným mezníkem se stalo přijetí České republiky do NATO 12. března 1999. Doktrína Armády České republiky ji v rámci Aliance profilovala jako specialistu na jednotky radiační, chemické a biologické ochrany, pasivní sledovací systémy a zdravotnické zabezpečení. Generální štáb vypracoval dokument Vize výstavby a rozvoje AČR, který se stal základem reformy ozbrojených sil s cílem vybudovat moderní profesionální armádu plně kompatibilní s ostatními spojeneckými vojsky. Součástí programu byla i výrazná redukce příslušníků i počtů techniky.

5.

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Důležité datum představuje 1. leden 2005, kdy se Armáda České republiky stala plně profesionální. Reformovala se v moderní vojsko, schopné reagovat na nové hrozby a aktivně se účastnit mezinárodních misí. The Czech Republic joined the Partnership for Peace in 1994. Its soldiers began taking part in international exercises and studying at foreign educational establishments. At the NATO Madrid summit in July 1997, the Czech Republic was invited to begin accession talks with NATO. The Czech Republic’s accession to NATO on March 12, 1999 was an important milestone. The Military Doctrine saw the Czech Army as a specialist in radiation, chemical and biological defence, passive surveillance systems and medical support within NATO. The General Staff issued a “Vision for the Development of the Czech Army”, which formed the basis for a reform aimed at establishing a modern professional army fully compatible with the other allied armed forces. The programme also included a major downsizing of troops and equipment. An important date was January 1, 2005, when the Czech Army became fully professional. It is now a modern army, capable of responding to new threats and engaging actively in international missions.

obr. 1

Vyvěšování české vlajky v Bruselu 16. března 1999 The Czech flag being raised in Brussels, March 16, 1999

obr. 2

Prezident ČR Václav Havel s prezidentem USA Billem Clintonem na Washingtonském summitu NATO 23. dubna 1999 Czech President Václav Havel with U.S. President Bill Clinton at the Washington NATO summit, April 23, 1999

obr. 3

Prezident ČR Václav Havel při podpisu listiny o přístupu ČR k NATO 26. února 1999 Czech President Václav Havel at the signing of the instrument of accession of the Czech Republic to NATO, February 26, 1999

obr. 4

Prezident Václav Klaus s ministrem obrany Miroslavem Kostelkou při poslední přísaze vojáků základní služby, 8. května 2004 Czech President Václav Klaus with Minister of Defence Miroslav Kostelka at the last oath of enlistment ceremony for conscripts, May 8, 2004

obr. 5

Prezident Václav Klaus s ministrem obrany Karlem Kühnlem při první přísaze profesionálních vojáků 28. října2005 Czech President Václav Klaus with Minister of Defence Karel Kühnl at the first oath of enlistment ceremony for professional soldiers, October 28, 2005

197

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £



÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

1994 Nová spolupráce / New cooperation

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

1.

2.

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

3.

Významným mezistupněm změny bezpečnostní struktury Evropy se stal program NATO Partnerství pro mír (PfP). Na summitu v Bruselu 10.–11. ledna 1994 byly do programu přizvány partnerské země Severoatlantické rady a státy Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Partnerství pro mír má podpořit budování evropské bezpečnostní a obranné identity a společné obranné politiky. K programu Partnerství pro mír se v následujícím období postupně připojují Rumunsko, Litva, Polsko, Estonsko, Maďarsko, Slovensko, Bulharsko, Lotyšsko, Albánie, Česko, Moldavsko, Gruzie, Slovinsko, Ázerbajdžán, Švédsko, Finsko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko. NATO’s Partnership for Peace (PfP) was a key stage of change in the security structure of Europe. At the Brussels summit held on January 10–11, 1994, the partner countries of the North Atlantic Council and the states of the Conference on Security and Cooperation in Europe were invited to join the PfP. The PfP was meant to support the development of a European security and defence identity and a common defence policy. The following countries progressively joined the PfP: Romania, Lithuania, Poland, Estonia, Hungary, Slovakia, Bulgaria, Latvia, Albania, the Czech Republic, Moldova, Georgia, Slovenia, Azerbaijan, Sweden, Finland, Kazakhstan, Kyrgyzstan and Russia.

obr. 1

Cvičení PfP Cooperation Spirit 94 se uskutečnilo v říjnu 1994 v Nizozemsku The PfP Cooperation Spirit 94 exercise took place in the Netherlands in October 1994

obr. 2

Český tank T 72 (Lubomír Světnička, natoaktual.cz) Czech tank T 72

obr. 3

Jednání tajemníka pro obranu USA Williama Perryho s vyslanci zemí zúčastněných v Partnerství pro mír a zástupci zemí podílejících se na operaci IFOR, Brusel, listopad 1995 U.S. Secretary of Defense William Perry meeting envoys from countries involved in the Partnership for Peace and representatives of countries contributing to the IFOR operation, Brussels, November 1995

obr. 4

Cvičení PfP Cooperation Spirit 94 se uskutečnilo v říjnu 1994 v Nizozemsku The PfP Cooperation Spirit 94 exercise took place in the Netherlands in October 1994

obr. 5

Zvláštní zasedání hlav států NATO 10. ledna 1994 v Bruselu Special meeting of NATO heads of state in Brussels, January 10, 1994

198

4.

5.



1999

1.

2.

3.

4.

5.

V říjnu 1994 se koná v Severním moři i první námořní cvičení PfP Cooperative Venture s mírovým, humanitárním a záchranným obsahem. Pokroky v budování nového bezpečnostního a obranného prostředí v devadesátých letech bohužel jen málo působí na neklidný region Balkánu.

ÊÊÓää £

V září 1994 se uskutečnilo v Polsku první společné cvičení PfP (Cooperative Bridge) za účasti třinácti členských a partnerských zemí.

6.

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Celá řada jednání a společných cvičení směřovala postupně k větší integraci a rozšíření NATO. The first joint PfP exercise (Cooperative Bridge) took place in Poland in September 1994. Thirteen member and partner countries participated. The first PfP naval exercise – Cooperative Venture (a peace, humanitarian and rescue exercise) – was held in October 1994 in the North Sea. The progress in developing this new security and defence environment in the 1990s unfortunately had little effect on the troubled Balkan region. A whole range of negotiations and joint exercises led gradually to greater integration and enlargement of NATO.

obr. 1

Němečtí a rumunští vojáci na cvičení PfP Cooperative Bridge v Polsku German and Romanian troops on the PfP Cooperative Bridge exercise in Poland

obr. 2

Cvičení Cooperative Osprey, USA srpen1996 Cooperative Osprey exercise, USA, August 1996

obr. 3

Rumunští vojáci na cvičení Cooperative Osprey, USA srpen 1996 Romanian troops on the Cooperative Osprey exercise in the USA, August 1996

obr. 4

Polský vrtulník Sokol na cvičení PfP Cooperative Bridge v září 1994 Polish Sokol helicopter on the PfP Cooperative Bridge exercise, September 1994

obr. 5

Český bojovník speciálních sil (Lubomír Světnička, natoaktual.cz) Czech special forces soldier

obr. 6

Britský letoun Jaguar na cvičení evropských mobilních sil ARCTIC EXPRESS Exercise, Norsko 14. březen 1994 British Jaguar aircraft on the ARCTIC EXPRESS exercise, Norway, March 14, 1994

199


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

1999 Nová podoba Aliance / Transformation

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

1.

2.

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

3.

Příprava rozšíření NATO směrem na východ byla zahájena v polovině devadesátých let. Madridský summit hlav států a vlád členských zemí NATO se 8.–9. července 1997 rozhodl přizvat Českou republiku, Maďarsko a Polsko ke vstupním rozhovorům o rozšíření. Prezident Václav Havel podepsal 26. února 1999 listiny o přístupu České republiky k NATO a již 12. března 1999 se Česká republika oficiálně stala členem NATO. Nové členské země se začaly zapojovat do struktur a činnosti NATO. Týlová základna Taszár v jižním Maďarsku využívaná americkými jednotkami se 16. února 2001 stala oficiální základnou Severoatlantické aliance jako první základna NATO na území bývalého sovětského bloku. Preparations to expand NATO to the east were launched in the mid-1990s. The Madrid summit of NATO heads of state and government held on July 8–9, 1997 decided to invite the Czech Republic, Hungary and Poland to begin accession talks with NATO. On February 26, 1999, President Václav Havel signed the documents on the accession of the Czech Republic to NATO, and on March 12, 1999, the Czech Republic officially became a NATO member. The new member countries set about getting involved in NATO’s structures and activities. On February 16, 2001, the Taszár air base in southern Hungary, used by U.S. troops, was turned into a NATO air base, the first such base to be set up on the territory of a former Soviet bloc country.

obr. 1, 4 Pražský summit 21.– 22. listopadu 2002 otevřel Alianci dalším sedmi zemím The Prague summit held on November 21–22, 2002 opened the alliance to a further seven countries

200

obr. 2

Velitel spojeneckých sil v Evropě gen. Wesley Clark, polský ministr zahraničí Bronislaw Geremek a generální tajemník Aliance Javier Solana 12. března 1999 při přijetí České republiky, Maďarska a Polska do NATO Supreme Allied Commander Europe General Wesley Clark, Polish Minister of Foreign Affairs Bronislaw Geremek and NATO Secretary General Javier Solana at the accession of the Czech Republic, Hungary and Poland to NATO, March 12, 1999

obr. 3

Washingtonský summit NATO 23. až 25. dubna 1999 připomněl padesáté výročí založení Aliance The Washington NATO summit held on April 23–25, 1999 commemorated the 50th anniversary of the founding of the alliance

4.



2002

1.

2.

3.

ÊÊÓää £

Více než 5 000 vojáků z šestnácti členských zemí NATO začalo 8. října 2001 v severozápadním Turecku nacvičovat reakci na možný útok proti jednomu ze členů Aliance. Manévrů „Adventure Exchange 2001“ se účastnili vojáci Belgie, Británie, Česka, Dánska, Itálie, Kanady, Lucemburska, Maďarska, Německa, Norska, Polska, Portugalska, Řecka, Španělska, Turecka a USA.

4.

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Rozšiřování NATO dále pokračovalo. Historickým se stal „transformační summit“ ve dnech 21.–22. listopadu 2002 v Praze, který otevřel novou kapitolu dějin NATO. Mimo jiné bylo dalších sedm zemí vyzváno k přípravě vstupu. Byly to Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. In north-western Turkey on October 8, 2001, over 5,000 troops from sixteen NATO member states began rehearsing the response to a potential attack on an alliance member. The “Adventure Exchange 2001” manoeuvres involved soldiers from Belgium, Canada, the Czech Republic, Denmark, Germany, Greece, Hungary, Italy, Luxembourg, Norway, Poland, Portugal, Spain, Turkey, the UK and the USA. NATO continued to expand. The “transformation summit” held on November 21–22, 2002 in Prague was a landmark event that opened a new chapter in NATO’s history. Among other things, another seven countries – Bulgaria, Estonia, Latvia, Lithuania, Romania, Slovakia and Slovenia – were invited to prepare to join the alliance.

obr. 1

Norské tanky Leopard Norwegian Leopard tanks

obr. 2

Příspěvkem Armády ČR společným silám Aliance jsou i jednotky chemické ochrany (Lubomír Světnička, natoaktual.cz) The Czech Army contributes chemical protection units to NATO’s joint forces

obr. 3

Roj vrtulníků MI 17 Armády ČR na vzletové dráze základny v Přerově (Lubomír Světnička, natoaktual.cz) A swarm of Czech Mi-17 helicopters on the runway at Přerov Air Base

obr. 4

Nové polské stíhačky F-16 (Lubomír Světnička, natoaktual.cz) New Polish F-16 fighters

201


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

Armáda ČR v misích / The Czech Army in missions

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

1.

2.

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

3.

První mise se českoslovenští vojáci účastnili ještě za existence ČSFR, operace Pouštní bouře roku 1991 osvobodila Kuvajt. V letech 1991 až 2003 se příslušníci AČR podíleli na humanitární operaci UNGCI v Iráku. Další oblastí působnosti se stala oblast bývalé Jugoslávie. Příslušníci AČR se zde podíleli na misích UNPROFOR v letech 1992–1995, UNCRO v období 1995–1996, polní nemocnice UNTAES mírové operace IFOR, SFOR a SFOR II v Bosně a Hercegovině probíhaly v letech 1996–2001. Navázala na ně mise v období 2002–2004 na bázi velitelské a civilní spolupráce. V období 2004–2007 zde probíhala operace EU ALTHEA. 12. července 1999 zahájily síly KFOR pod vedením NATO operaci na území Kosova za účasti 3 070 příslušníků AČR. Od února 2002 do července 2005 plnil úkoly KFOR společný česko-slovenský kontingent. Příslušníci AČR v misi KFOR působí až dosud. Czechoslovak troops’ first NATO engagement was Operation Desert Storm, the 1991 campaign to liberate Kuwait. In 1991–2003, Czech soldiers were involved in the UNGCI humanitarian operation in Iraq. They also served in the former Yugoslavia – in UNPROFOR (1992–1995), UNCRO (1995–1996) and UNTAES (field hospital) and in the IFOR, SFOR and SFOR II peacekeeping missions in Bosnia and Herzegovina (1996–2001), continuing in 2002–2004 on the basis of command and civilian cooperation. They also took part in the EU’s ALTHEA operation there in 2004–2007 On July 12, 1999, KFOR, under NATO command, launched an operation in Kosovo involving 3,070 Czech troops. Between February 2002 and July 2005, a joint Czech-Slovak contingent performed KFOR duties. Czech troops are still serving in KFOR.

202

obr. 1

Hlídka s bojovým vozidlem BVP-2 vyjíždí ze základny mise KFOR A patrol leaving a KFOR base in a BVP-2 combat vehicle

obr. 2

Polní nemocnice v misi AFOR Field hospital in the AFOR mission

obr. 3

Česká technika použitá v misi Enduring Freedom Czech hardware used in Operation Enduring Freedom

obr. 4

Výcvik účastníků mise Enduring Freedom Operation Enduring Freedom participants undergoing training

4.



1.

2.

3.

4.

Čeští vojáci se podíleli v letech 2002–2003 na operaci Enduring Freedom v Kuvajtu.

ÊÊÓää £

Do Albánie a Turecka roku 1999 byla vyslána polní nemocnice v rámci humanitární operace AFOR. V Makedonii se roku 2001 operace Essential Harvest účastnilo 120 zástupců AČR, dva i operace EU CONCORDIA roku 2003.

5.

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

V oblasti Iráku působila v rámci IZ SFOR roku 2003 polní nemocnice, Vojenská policie (2003–2006) a jednotky MNF I. Na území Afghánistánu se Armáda České republiky podílela na operaci ISAF účastí polních nemocnic v období 2002–2003, chirurgického týmu, mise ISAF EOD na letišti Kábul v letech 2004–2007, Enduring Freedom roku 2004, v letech 2007–2008 polní nemocnice KAIA-ISAF, od července 2008 probíhá mise PRT Uruzgán. Humanitární operace Winter Race se v Pákistánu roku 2005 účastnili také vojenští zdravotníci z České republiky. A field hospital was dispatched to Albania and Turkey in 1999 as part of the AFOR humanitarian operation. A total of 120 Czech troops took part in Operation Essential Harvest in Macedonia in 2001 and two in the EU’s CONCORDIA operation in 2003. Czech troops were involved in Operation Enduring Freedom in Kuwait in 2002–2003. In Iraq, a field hospital (2003) and military police officers (2003–2006) served in IZ IFOR. Other units were engaged in MNF I. In Afghanistan, the Czech Army contributed field hospitals (2002–2003) and a surgical team to ISAF. It was involved in ISAF EOD at Kabul airport (2004–2007), Enduring Freedom (2004), KAIA-ISAF (field hospital, 2007–2008) and PRT Uruzgan (ongoing since July 2008). Military medics from the Czech Republic also took part in the Winter Race humanitarian operation in Pakistan in 2005.

obr. 1

Účastníci mise Essential Harvest Operation Essential Harvest participants

obr. 2

Účastníci mise SFOR při údržbě bojových vozidel BVP-2 SFOR participants maintaining BVP-2 combat vehicles

obr. 3

Účastníci mise ISAF v Afghánistánu ISAF participants in Afghanistan

obr. 4

V rámci mise ISAF čeští vojenští zdravotníci zajišťovali i zubní ordinaci During ISAF Czech military medics also ran a dentist’s surgery

obr. 5

Střelecký výcvik účastníků mise KFOR Target practice for KFOR participants

203


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £

NATO dnes / NATO today

ÊÊÓää £

ÊÊÓää £


÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

1.

2.

ÊÊÓää £ ÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

3.

Po rozpadu Varšavské smlouvy a demokratizaci zemí východní Evropy navazovala Severoatlantická aliance spolupráci s bývalými zeměmi sovětského bloku, které postupně zvala k rozhovorům o připojení. 12. března 1999 společně s Českou republikou k do Aliance vstoupily další dvě země střední Evropy, Polsko a Maďarsko. Další velké rozšíření NATO připravilo na 29. března 2004, kdy Aliance do svých řad přijala sedm států střední a východní Evropy. Členy NATO se tehdy staly Slovensko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko, Estonsko, Lotyšsko a Litva. V současné době (stav k 1. lednu 2008) tvoří Severoatlantickou alianci následující státy, u nichž jsou uvedeny počty ozbrojených sil podle zvyklostí metodiky, používané při tvorbě Global Exchange of Military Informations, tedy včetně civilních pracovníků. Following the disintegration of the Warsaw Pact and the democratisation of Eastern Europe, NATO forged ties with the former Soviet bloc countries, which it progressively invited to talks on accession. The Czech Republic, Poland and Hungary all joined NATO on March 12, 1999. A further major expansion took place on March 29, 2004, when NATO admitted seven more states from Central and Eastern Europe – Slovakia, Slovenia, Bulgaria, Romania, Estonia, Latvia and Lithuania. Currently (as at January 1, 2008), NATO consists of the following countries (with personnel numbers according to the Global Exchange of Military Information method, i.e. including civilian staff ):

obr. 1

204

Budova NATO v Bruselu The NATO building in Brussels

obr. 2

Tank Leopard II nizozemské královské armády během cvičení Dutch Leopard II tank on an exercise

obr. 3

Letoun E-3 AWACS slouží v rámci Aliance jako prostředek včasné výstrahy (Lubomír Světnička, natoaktual.cz) The E-3 AWACS aircraft serves in an early warning role in NATO

obr. 4

Vrtulník NH-90 byl společně vyvíjen v rámci Aliance The NH90 helicopter was developed jointly within NATO

4.



1.

2.

3.

Rumunsko Romania

83 779

Bulharsko Bulgaria 40 332 Česká republika Czech Republic 40 032 Dánsko Denmark 15 600 Estonsko Estonia 4 708 Francie France 232 602

39 952

Řecko Greece Slovensko Slovakia Slovinsko Slovenia Španělsko Spain Turecko Turkey

145 209 16 556 7 100 126 987 479 823

Island Iceland Itálie Italy Kanada Canada Litva Lithuania Lotyšsko Latvia

173 198 63 077 9 505 4 915

Velká Británie United Kingdom 188 500 USA USA 1 229 125

Lucembursko Luxembourg Maďarsko Hungary Německo Germany Nizozemsko Netherlands Norsko Norway

718 20 934 193 000 68 000 20 467

Polsko Poland Portugalsko Portugal

147 788 38 288

ÊÊÓää £

Belgie Belgium

4.

÷ -Ê, *1 Ê£äÊ /Ê6Ê /"

Součástí politiky NATO se stává i integrace ve zbrojní oblasti a rozsáhlé společné vývojové a výrobní programy. Výsledkem se stal například bojový letoun Eurofighter Typhoon nebo společný vývoj některých druhů válečných lodí v rámci Aliance. NATO policy also encompasses armament integration and largescale joint development and production programmes. The results of this cooperation include the Eurofighter Typhoon combat aircraft and the joint development of several types of warship.

obr. 1

Vojáci sil NATO v mezinárodní misi na území Afghánistánu NATO soldiers on an international mission in Afghanistan

obr. 2

Americká válečná akademie West Point připravuje také důstojníky z členských zemí NATO Students at the United States Military Academy at West Point include officers from NATO member states

obr. 3

Výsledkem široké spolupráce evropských členů Aliance je společný bojový letoun Eurofighter Typhoon The Eurofighter Typhoon combat aircraft is a result of broad cooperation between European NATO members

obr. 4

Americký stíhací letoun F-15 na akci Den NATO v Ostravě roku 2006 (Lubomír Světnička, natoaktual.cz) American F-15 fighter at NATO Day in Ostrava, 2006

205

oBSaH/conTenTS předmluva/foreword ................................................................................................................................................................................. 2 program konference/conference program ............................................................................................................................................. 4 memorandum o spolupráci/memorandum of cooperation ................................................................................................................. 6 přemysl sobotka ....................................................................................................................................................................................... 10 vlasta parkanová ...................................................................................................................................................................................... 12 karel schwarzenberg ................................................................................................................................................................................ 16 john o’sullivan ......................................................................................................................................................................................... 24 christian schmidt .................................................................................................................................................................................... 26 luboš Dobrovský ...................................................................................................................................................................................... 30 robert walter ............................................................................................................................................................................................ 34 jiří schneider ............................................................................................................................................................................................. 42 bruce jackson ............................................................................................................................................................................................ 44 michael Žantovský ................................................................................................................................................................................... 50 edgar buckley ........................................................................................................................................................................................... 54 michael clarke .......................................................................................................................................................................................... 58 václav havel .............................................................................................................................................................................................. 66 Alexandr vondra ...................................................................................................................................................................................... 70 vaira vīķe-freiberga ....................................................................................................................................................................................................... 74 miloš zeman ............................................................................................................................................................................................. 78 solomon passy .......................................................................................................................................................................................... 82 géza jeszenszky ........................................................................................................................................................................................ 86 jaap de hoop scheffer .............................................................................................................................................................................. 96 jamie shea ................................................................................................................................................................................................ 102 ágnes vadai ............................................................................................................................................................................................. 106 karel kovanda ......................................................................................................................................................................................... 110 jiří šedivý ................................................................................................................................................................................................. 114 kurt volker .............................................................................................................................................................................................. 118 gen. jiří šedivý ....................................................................................................................................................................................... 126 gen. klaus naumann ............................................................................................................................................................................. 130 frank boland ........................................................................................................................................................................................... 136 john kriendler ........................................................................................................................................................................................ 142 madeleine k. Albright ........................................................................................................................................................................... 148 william jefferson clinton .......................................................................................................................................................................154 gen. bantz john craddock ................................................................................................................................................................... 156 štefan füle ............................................................................................................................................................................................... 166 gen. josef prokš ...................................................................................................................................................................................... 170 Adm. jacques rosiers ............................................................................................................................................................................. 174 robert g. bell .......................................................................................................................................................................................... 178 mirek topolánek .................................................................................................................................................................................... 182 výstava „nAto: svoboda i odpovědnost“/exhibition “nAto: freedom and responsibility”..................................................... 192

206

ParTner konference conference ParTner

organIZÁTořI DěkuJí Za fInanČní PoDPoru We aPPrecIaTe fInancIaL SuPPorT

ministerstvo zahraničních věcí České republiky ministry of foreign Affairs of the czech republic

tento projekt je spolufinancován severoatlantickou aliancí This project is co-sponsored by the north Atlantic treaty organisation

ofIcIÁLní DoPraVce offIcIaL TranSPorTer

Za PoDPoru DěkuJeme We THank for SuPPorT

meDIÁLní PoDPoroVaTeLé konference meDIa aSSISTance of THe conference

207

Deset let od rozšíření NATO: úspěchy, výzvy a vyhlídky NATO enlargement ten years on: achievements, challenges, prospects Gestor projektu/A project by: Senát Parlamentu České republiky/Senate of the Parliament of the Czech Republic Ministerstvo zahraničních věcí České republiky/Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic Ministerstvo obrany České republiky/Ministry of Defence of the Czech Republic Vydalo Ministerstvo obrany České republiky – Prezentační a informační centrum MO Published by the Ministry of Defence of the Czech Republic – MoD Presentation and Information Center Adresa/Address: Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6, Czech Republic www.army.cz Odpovědný redaktor/Editor: Jan Procházka Jazyková úprava/Language emendation: Jiřina Švarcová Překlad/Translation: Jan Jindra Odborný konzultant/Specialist consultant: Kateřina Weissová Výtvarné řešení/Design: Jaroslava Lažanová Fotografie/Photos: Antonín Kapraň, Tomáš Martinec, Martin Vlček Dáno do tisku 10. srpna 2009/Printed on: August 10th, 2009 Tisk: Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad/Printed by: Military Geographical and Hydrometeorological Office 1. vydání/1st edition Kopírovat, překládat a rozmnožovat publikaci bez souhlasu vydavatele je zakázáno/Copying, translating and reproducing of this publication with the publisher’s prior consent is prohibited NEPRODEJNÉ/NOT FOR SALE © Ministerstvo obrany ČR – PIC MO Praha 2009 © Ministry of Defence of the Czech Republic – MoD Presentation and Information Center Prague 2009 ISBN 978-80-7278-511-7

Deset let od rozšíření nato: úspěchy, výzvy A vyhlídky

Recommend Documents