Mluvící ruce: deset let spolu

rozhovor

časopis České unie neslyšících ročník XVI | 11–12/2007 | 30 Kč www.cun.cz

Neslyšící na Slovensku 4–5; 22 Zapomenuté znaky 6–7 V. Společenský ples neslyšících 8–10 Lidská tvář Unie 13–14 Mluvící ruce podesáté 28 Rozhádaná Miss 15; 29 Tlumočníci v Evropě 19–21

Mluvící ruce: deset let spolu

UNIE listopad–prosinec 2007

Jsme pojišťovnou s 5 P, najdete u nás: Prevenci Péči Partnerství Práva Perspektivu Postaráme se o vás i v těžkých životních situacích.

Všeobecná zdravotní pojišťovna od 1. 10. 2007 rozšiřuje nabídku klientských programů a svým pojištěncům nabízí: příspěvek 1000 Kč na očkování proti karcinomu děložního hrdla pro dívky již od 13 let příspěvek 1000 Kč na zotavovací pobyty v délce nejméně pěti dní (školky, školy v přírodě) dětem, které jsou spolu s rodiči pojištěni u VZP déle než 3 roky příspěvek 800 Kč na očkování proti pneumokokovým nákazám pro děti od jednoho roku věku s opakovanými onemocněními dýchacích cest příspěvek 500 Kč bezpříspěvkovým dárcům krve a kostní dřeně, kteří jsou členy Klubu pevného zdraví, na vybrané pohybové aktivity příspěvek 500 Kč těhotným ženám a dětem do tří let věku na cvičení a plavání příspěvek až 300 Kč na očkování proti meningokokovým nákazám mladistvým od 15 do 19 let příspěvek až 300 Kč na očkovací balíček (mj. hepatitida, chřipka) pro všechny klienty, kteří jsou u VZP pojištěni déle než tři roky.

Pro nové klienty, kteří se pojištěnci VZP stanou nejpozději 31. 12. 2007, je navíc na našich přepážkách připraven dárek v hodnotě až 300 Kč. Uvedené i další výhody lze využívat od 1. 10. 2007 do konce letošního roku. Před jejich čerpáním se informujte o podrobnostech a podmínkách na přepážkových pracovištích VZP, případně na e-mailové adrese [email protected], webových stránkách www.vzp.cz, nebo infolince 844 117 777.

w w w. v z p . c z

VZP rozšiřuje programy pro své pojištěnce

i n f o l i n k a 8 4 4 11 7 7 7 7

Nabízíme nejdostupnější, nejrozsáhlejší a nejkomplexnější zdravotní péči.

úvodník Vážení čtenáři, časopis pro všechny neslyšící občany Ročník XVI. 11–12 / 2007 Vydavatel a adresa redakce: Česká unie neslyšících Havlíčkova 4, 110 00 Praha 1 Časopis UNIE dotuje Ministerstvo zdravotnictví České republiky Šéfredaktor: Petr Pánek Redaktor: Lenka Hejlová Stálí dopisovatelé: Marie Basovníková, Jan Fikejs, Bc. Barbora Housová, Mgr. Andrea Hudáková, Veronika Chladová, Bc. Milena Najmanová, Ing. Martin Novák, Žaneta Petraturová, Mgr. František Šmolík, Mgr. Ivana Tetauerová Korektura: Petr Pánek Předplatné: Radka Vodseďálková Grafická úprava: Šimon Sedláček Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o.

blíží se nám konec roku 2007, který byl pro řadu občanských sdružení rokem pravdy. Také pro Unii to byl náročný rok. Nebyl špatný, mohl být lepší. Před námi je už rok 2008 a my věříme, že budeme stále s vámi. V novém roce čeká naši společnost řada změn. Připlatíme si za péči o naše zdraví, zruší se státní hranice, změní daně, zdraží benzín, proběhnou prezidentské volby a muži se už teď těší na fotbalové léto u našich jižních sousedů. Uvidíme, co přinese tento přestupný rok časopisu Unie. Rád bych zde poděkoval celému kolektivu redakce Unie, že se vzdal výplaty za listopad a prosinec a dopisovatelé své odměny za rok 2007. Jisté však je, že vždy vám budeme přinášet zajímavé informace ze světa neslyšících. Budeme se snažit i nadále zlepšovat naši nabídku, aby pro vás byla Unie ještě zajímavější. Dostali jsme od vás mnoho ohlasů na rozhovor s Josefem Uhlířem na téma Miss neslyšících. Rádi bychom vám v každém čísle nabídli nějakou zajímavou nebo nevyřešenou causu. Uvítáme také vaše nápady a návrhy, o čem byste si chtěli ve své Unii přečíst. Budeme i nadále pokračovat v sérii zajímavých rozhovorů. V této Unii například s Václavem Ptáčkem o vymírajících znacích nebo s Romanem Vojtechovským o situaci na Slovensku. V první Unii v roce 2008 pro vás máme připraven zajímavý rozhovor s britským komikem Johnem Smithem, který mnohé z nás rozveselil i překvapil na Mluvících rukou v říjnu. Tož vydejme se vstříc roku 2008 tou správnou nohou. Za redakci Unie a kolektiv spolupracovníků vám přeji co nejkrásnější a nejpohodovější prožití těch nejkrásnějších svátků v roce – Vánoc. Mějte se krásně a těším se na další setkání s vámi. Petr Pánek

Milí čtenáři,

Registrace: MÚP – 10/92. Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha č. j. NP 2254/1994, ze dne 19. 10. 1994 Jak posílat vzkazy a dopisy do UNIE? Dopisem na adresu redakce: REDAKCE ČASOPISU UNIE, ČESKÁ UNIE NESLYŠÍCÍCH, Havlíčkova 4, 110 00, Praha 1 Telefonem a faxem na číslo: 222 328 900 Elektronickou poštou na adresu: [email protected] Návštěvní den redakce: středa 13–16 hod. Těšíme se na vaše dopisy. Uzávěrka následujícího čísla je 16. 12. 2007 Redakce má právo jazykově upravit a krátit text. Předplatné: číslo účtu 478407213 / 0300, v. s. 66 Prosíme, nezapomeňte uvést vždy i svou adresu, abychom věděli, kam máme časopis UNIE posílat!

letošní podzim byl velmi bohatý na události a to především v Praze. Vše začalo začátkem měsíce září 8. ročníkem setkání neslyšících turistů a pak volbami do oblastní rady ČUN Praha – o tom již jsem psal. V říjnu se konal jubilejní 10. ročník Mluvících rukou. Byl jsem se také na to podívat a musím říct, že letošní ročník se, dle mého názoru, povedl. Poděkování za tuto událost je třeba vyslovit především Radce Vodseďálkové, jež tomu věnovala hodně ze svého času. Dále přeji tímto všem aktérům, kteří se o divadlo zasloužili, aby jim vydržel elán i nadšení i do dalších ročníků. V listopadu se konal v režii oblastní organizace ČUN Praha velký ples neslyšících. Omlouvám se všem, kteří mě na tomto plese očekávali, za to, že jsem se nemohl zúčastnit. Zabránily mi v tom pracovní povinnosti v mém mateřském závodě. Věřím, že tato akce dopadla dobře a všem se líbila. Vždyť program, který jsem četl, byl bohatý. Koncem roku budeme netrpělivě očekávat výsledky projektových řízení z MPSV. Pro letošní rok se moc nepovedly i když se během roku dost podařilo zachránit. Věřme, že pro příští rok to bude lepší a nám to dodá chuti a elán do další práce. A s koncem roku jsou spojeny i lepší zážitky a radosti – Vánoce a Silvestr. Takže k tomu Vám přeji, abyste se moc nestresovali a prožili je v klidu a pohodě. Pod stromečkem ať Vás čeká hodně dárků a koncem roku příjemné silvestrovské oslavy. Do Nového roku přeji všem vše NEJ… Ladislav Bojar

Krásné Vánoce a šťastný nový rok 2008 vám všem přeje časopis UNIE foto na titulní straně: daniel zavoral


rozhovor

Rád bych zvýšil životní úroveň neslyšících Slováků Kdo navštěvuje akce neslyšících, jistě si už všiml jednoho příjemného mladého muže, kterého tu ještě před půl rokem nemohl vidět. Roman VOJTECHOVSKÝ je totiž Slovák, v současné době studující v Praze. Když se s Romanem bavíte, všimnete si brzy jedné věci – má obrovský přehled. Je o krok napřed před většinou svých vrstevníků. Zůstane tu? Nebo se vrátí na Slovensko? To se teď ptá nejedna neslyšící dívka :-).

neslyšících na Slovensku jsem se začal zajímat během svých středoškolských studií. Ve čtvrtém ročníku vysoké školy jsem spolu s Jaro Cehlárikem chtěl založit organizaci, která by sdružovala neslyšící učitele. Povedlo se nám to v září 2003, kdy jsme spolu založili organizaci SNEPEDA – Spolek neslyšících pedagogů (www.snepeda.sk). Byla to první organizace samotných neslyšících na Slovensku. Předsedou SNEPEDY jsem byl až do června 2007.

Romane, řekni nám, prosím, něco o sobě. Narodil jsem se v roce 1979 ve slovenské Rožnavě, v Košickém kraji. Mám slyšící rodiče a o dva a půl roku mladšího bratra, který také slyší. Ohluchl jsem v 10 měsících po zánětu průdušek, když jsem dostal injekci streptomycinu. Když se pak u mě začal zpomalovat vývoj řeči, začala se mnou maminka každý druhý pátek dojíždět na logopedii do Košic. To mi byly dva a půl roku. Logopedka nebyla s mými výsledky spokojená, že prý se nikdy nenaučím mluvit a nikdy nebudu moci studovat vysokou školu.

Proč právě spolek neslyšících učitelů? Od 90. let 20. století přibývalo nejen u nás na Slovensku mladých neslyšících pedagogů a neslyšících, kteří studují vysokou školu pedagogického směru. Zúčastnil jsem se během svého studia několika seminářů, na kterých bylo hodně slyšících učitelů, ale žádný neslyšící. Jaroslava Cehlárika trápilo, že v současnosti narůstá množství problémů týkajících se výchovy a vzdělávání neslyšících, což si vynutilo různé způsoby výchovy a vzdělávání. To byl ten hlavní důvod. Magisterské studium na Prešovské univerzitě jsem zakončil v červnu 2004 a od září nastoupil na plný úvazek jako vychovatel na Základní školu pro SP v Hrdličkově ulici v Bratislavě. Od března 2005 jsem k tomu dostal poloviční úvazek učitele a od září 2005 třetinový úvazek. Učil jsem nejdříve matematiku a vlastivědu, později ještě také slovenštinu, tělocvik a komunikační dovednosti. Od září 2006 do září 2007 jsem už byl opět jenom vychovatelem. Na internátě bylo ještě docela dost neslyšících dětí, ale na základní škole jich začalo výrazněji ubývat. Bylo tam čím dál více neslyšících dětí s mentálním postižením, autismem, s poruchami chování i slyšící ale nemluvící děti, a to už by mě v budoucnosti tolik nebavilo učit.

Nastoupil jsi tedy na základní školu pro sluchově postižené? Ano, od 6 let jsem chodil na základní školu pro nedoslýchavé v Lučenci. Mám velmi těžkou ztrátu sluchu, 80/95 dB. Dříve jsem nosil obyčejné krabicové závěsné sluchátko, dnes jsou už mnohem lepší podmínky. Po základní škole jsem v Lučenci ještě absolvoval v letech 1995–1999 Pedagogickou a sociální akademii. Tady jsme byli ve třídě 4 neslyšící mezi slyšícími. Pak jsem se po maturitě dostal na vysokou školu. V letech 1999–2004 jsem studoval v Prešově na Pedagogické fakultě obor Pedagogika mentálně postižených. Byl jsem prý prvním absolventem se zdravotním postižením na této pedagogické fakultě. Tři roky po mě tam pak nastoupila další neslyšící – Katarína Jalčová. A proč sis, Romane, vybral zrovna obor pedagogika mentálně postižených? Měl jsem na výběr ze tří oborů: Logopedie, Pedagogika psychosociálně a emocionálně narušených a právě Pedagogiku mentálně postižených. Ale jen tento třetí obor byl bez povinné hudební výchovy, proto mi byl doporučen. Vím o Tobě, že jsi několik let pracoval v Bratislavě na škole pro SP. Jak ses k tomu dostal? Ano, začalo to ještě na základní škole. Učitelé mi říkali, že ze mě určitě bude vychovatel. Ale v té době jsem tomu ještě nevěřil. O problematiku spolků a organizací


A teď studuješ na své druhé univerzitě – na Karlově univerzitě v Praze. Co Tě k tomu vedlo? Ano, ještě 30. září jsem dělal vychovatele v Hrdličkově a 1. 10. už nastoupil sem do školy jako student UK. Ty důvody byly především dva: V září 2006 navštívili Bratislavu Petr Vysuček a Radka Nováková a měli na škole v Drotárské ulici školení. Předtím jsem je znal pouze z českého TKN. Utvrdil jsem se v názoru, že neslyšící v Česku jsou ve všem o krok napřed. U nás na Slovensku z toho, o čem mluvili, nic nebylo :-(. Chtěl jsem, aby životní úroveň neslyšících na Slovensku šla také nahoru. Na Slovensku nebyl etický kodex tlumočníků ani organizace typu Pevnost.

Podal jsem si tedy přihlášku sem na Karlovu univerzitu a hned napoprvé uspěl. Pomohly mi v tom i přípravné kurzy na CNES. Přijímací zkoušky byly z psychotestů, českého jazyka, kultury a dějin neslyšících. Tak teď bydlím na koleji na Větrníku. Jaké plány máš po škole? Po tříletém bakalářském studiu CNES bych se rád vrátil na Slovensko. Rád bych tam pracoval buď jako učitel, nebo lingvista nebo v některé organizaci neslyšících. Například u nás na Slovensku je jen jeden pohled na neslyšící: medicínský. Tady u vás máte ještě druhý: lingvistický. Studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy mi dává více možností, jak si rozšířit své obzory. Myslím si, že každý neslyšící by měl znát kulturu a historii neslyšících, jazykovědu znakového jazyka a základy pedagogiky sluchově postižených. Určitě se chceš vrátit do Bratislavy? Zkus si představit svůj další život v Praze… Rád bych se vrátil do Bratislavy, ale stát se může cokoliv, nechám se překvapit. Hodně lidí hlavně u nás na Slovensku se mě ptá, jestli zůstanu navždy v Praze. Chtěl bych se vrátit na Slovensko, protože chci zvednout životní úroveň neslyšících Slováků, zavést mezi tlumočníky jejich etický kodex, zkvalitnit tlumočnické služby, věnovat se výzkumu znakového jazyka a zavést kurzy ZJ neslyšícími lektory po vzoru Pevnosti… Tak to Tě, Romane, čeká ještě pestrá budoucnost, snad to všechno stihneš :-). Vraťme se však ještě o čtyři roky zpátky, kdy jste zakládali spolek SNEPEDA. Jak to bylo dál? Předsedou SNEPEDY jsem byl do června 2007, pak mě vystřídal Peter Birka (53 let), můj kolega ze školy v Hrdličkově. Do října 2007 jsme sídlili v Lučenci, teď od listopadu už v Bratislavě u předsedy a pobočka je ve škole na Hrdličkově ulici, kde máme vlastní místnost. V současné době máme 26 členů, z toho je 20 neslyšících pedagogů a 6 vysokoškolských studentů. Pracuješ Romane ještě někde jinde? Kromě SNEPEDY od roku 2006 dobrovolně pracuji ve Slovenském klubu mladých neslyšících (SKMN) v Hlohovci. Mám tam na starosti výměnu mládeže, například jsem byl vedoucím slovenské výpravy během výměny mládeže v Praze. Za rok to bude na Slovensku a budu za to také zodpovědný. Možná bude i výměna mládeže mezi Slovenskem a Lotyšskem, která proběhne v roce 2008. Moje dobrovolné bývalé funkce: v Lučenci člen revizní komise ZO Slovenského svazu sluchově postižených (SZSP). A také v Lučenci hospodářem fotbalového klubu FCN Hearing Lučenec, členem Ústřední rady neslyšících za Banskobystrický kraj.

rozhovor Na Letních slavnostech Unie v Radlicích jsi hrál za Pevnost volejbal. Takže také ještě sportuješ… Sport mě baví odmalička, mám ho po rodičích. Nejprve to byl tenis, od 7. třídy basketbal. Hrál jsem ho 4 roky se slyšícími. Později ještě k tomu fotbal a na vysoké škole jsem začal hrát volejbal, který mi vydržel dodnes. Jsem členem volejbalové reprezentace neslyšících Slovenska. Letos v květnu jsme se zúčastnili ME neslyšících ve volejbale v Belgii. Skončili jsme ale až na osmém místě z devíti týmů. Měli jsme ale těžkou základní skupinu smrti. Prohráli jsme s Ukrajinou a Ruskem, které skončily na 1. a 3. místě. Mezi ně se dostalo jen Německo. Jak si udržuješ sportovní postavu teď? V pondělí a ve středu hraji v rámci tělocviku na UK volejbal. Musím trénovat, naším cílem je totiž MS ve volejbale. To se hraje v roce 2008 v Argentině. A pak už je jen deaflympiáda v roce 2009 v Tchaj-peji. A v roce 2011 ME v Turecku. Tak uvidíme. Vraťme se teď, Romane, ještě k Tvé práci. Jsi šéfredaktorem nového slovenského časopisu neslyšících – INFONEP. Jak ses k tomu dostal? V říjnu 2006 Slovenský svaz SP zanikl. A co s jeho majetkem? Musela se vytvořit Likvidační komise, která ho měla rozdělit. SZSP byl vydavatelem časopisu Slovenský Gong. Ve SZSP tedy existovaly tři Ústřední rady – neslyšících, nedoslýchavých a rodičů SP dětí. Likvidační komise SZSP rozhodla, že tento poměr stran (5:5:5) bude ve Slovenském Gongu od ledna 2007. Ale s tím nebyli nedoslýchaví spokojeni, že by měli mít jen 5 stran v Gongu. Tak si v listopadu 2006 podali svůj vlastní projekt na stejný název časopisu – Slovenský Gong. Bez vědomí neslyšících a Likvidační komise SZSP! V únoru 2007 Ministerstvo sociálních věcí a rodiny SR oznámilo schválení obou projektů na „dva“ časopisy pro Asociaci Neslyšících Slovenska (ANEPS) a Svaz sluchově postižených. Neslyšící se proto rozhodli, že se i se „svým“ časopisem osamostatní. V březnu 2007 proběhl konkurz na nového šéfredaktora nového časopisu, do kterého se přihlásili dva neslyšící. Jedním z nich jsem byl já. Musel se vymyslet například nový název pro tento časopis. Navrhl

Celkem čtyři. Náš Infonep – to je měsíčník hlavně o neslyšících. Dále Slovenský Gong, Nepko a Gaudium. Slovenský Gong je měsíčníkem pro všechny sluchově postižené. Nepko (= slovensky zdro bnělina pro neslyšící) je dvouměsíčník. Vydává ho Združení dětí a mládeže se sluchovým postižením (vedoucím projektu je Jaroslav Cehlárik), šéfredaktorkou je Katarína Jalčová (oba jsou teď v Dánsku na školení Frontrunners). Nepko dosud vyšel 4x. Je to časopis především o dětech a mládeži. Náklad je 2 500 kusů a rozesílá se především do slovenských škol pro SP (6 základních a 3 střední školy), ale i lékařům, knihovnám, sluchově postiženým zájemcům. Gaudium je dvouměsíčník především pro neslyšící věřící.

jsem 12 různých názvů, z nichž byl nakonec vybrán tento – Infonep (Informace nepočujících (= neslyšících)). V únoru 2007 jsme se mezitím dozvěděli, že náš projekt je schválen, takže jsme mohli hned v březnu začít pracovat. Vybral jsem si neslyšící kolegy do redakce: redaktorku Veroniku Holubovou (rodačka z Bratislavy, která prvních 6 roků vyrůstala v Praze), grafičku Denisu Gálovou a korektorku Annu Bartalovou, která má zároveň na starosti webové stránky ANEPS, v jejímž rámci je i Infonep. Pomáhají nám Mária Benková (neslyšící prezidentka ANEPS, www.aneps.sk – vydavatele Infonepu) a Lubica Šarinová (slyšící ředitelka Úřadu ANEPS a tlumočnice ZJ). Od března jsme začali společně dělat Infonep. První Infonep (1–2/07) vyšel v dubnu, 3–4 v květnu, 5–6 v červnu… V říjnu byla Mária Benková na ministerstvu, kde jí řekli, že se jim Infonep líbí a přislíbili jeho finanční podporu i v roce 2008. První náklad Infonepu byl 1200 výtisků a dali jsme do něj složenky na předplatné. Nyní má Infonep stálý náklad 560 kusů. Časopis Infonep tiskneme v chráněné dílně v Nitře, v Sámově ulici. Ve stejné dílně se tiskne další časopis – Gaudium. Kolik časopisů pro neslyšící na Slovensku vychází?

Tak to mají neslyšící Slováci blahobyt :-). Čtyři časopisy… Tady v Česku jsou jen dva časopisy :-(. Ano, čtyři časopisy pro neslyšící považuji za úspěch. Vládne tu zdravá konkurence. Neslyšící si mohou ze čtyř časopisů vybrat to, co je nejvíce zajímá. Navíc se nám často nestává to, co u vás (v Gongu a Unii), že by stejný článek vyšel 2x. Tohle si trochu hlídáme. Jaké plány máš s Infonepem do budoucna? Pročítal jsem si dosavadní Infonepy, vypadají skutečně dobře. Zvýšit jeho náklad, aby si jej předplatilo co nejvíce neslyšících. Aby si každý neslyšící měl z čeho vybrat – musí to být vlastní časopis neslyšících, psát o tom, co je baví. A zaměřit se více na rodiče SP dětí. Máme s ním ještě další plány, například fotogalerii na všechny čtyři barevné strany obálky. Psaní Tě jistě baví, když děláš tuto práci. (Smích). No, musím povědět, že vždy mě bavilo jen čtení, ale psaní ne. Pro mě byly slohové práce „strašákem“. Teprve až na vysoké škole jsem si oblíbil i psaní. Dává mi také přehled o akcích, které se tady u vás v Česku konají a ty se pak můžou konat i na Slovensku. Například Letní slavnosti časopisu Unie, výměna mládeže, Miss neslyšících světa… Mým snem už dříve bylo, aby měl Slovenský Gong neslyšícího šéfredaktora. A to se mi teď s Infonepem splnilo. pokračování na straně 22 Ñ


rozhovor Někdy se stává, že v jeden den se mluví o nějaké veliké události, například narození dítěte. Nebo potkáte dost lidí a každý mluví o jednom člověku. Mně se to stalo nedávno. Při jednom rozhovoru s jednou kolegyní jsem narazila na jméno Václav Ptáček. To se mi opakovalo v ten samý den asi několikrát a skončilo to tak, že Petr Pánek požádal redakci Unie, zda by byla ochotna napsat o něm článek. Ujala jsem se toho já. Pana Ptáčka jsem znala, protože mě učil 2 semestry na vysoké škole znakový jazyk. Nevěděla jsem, co mám od rozhovoru očekávat. Byla jsem mile překvapená. Dobrý den, co je u Vás nového? U mě? Není nic nového, život jde dál, není to houpačka, jednou nahoře, jednou dole. Je to pořád stejné. A co teď dělám? Od 1. července jsem na krátkou dobu nastoupil do práce, takže nemám nárok na dovolenou. Já totiž celých 10 měsíců v roce učím znakový jazyk na různých školách, na lékařské fakultě jen 8 měsíců a 2 měsíce v létě bez výplaty je znát, proto pracuji (usmívá se). A co děláte? Myslím jakou práci? Pracuji s penězi. (Poznámka M. N.: Kolem zrovna projíždí auto, které má na dveřích logo, pan Ptáček mě na něj upozorňuje.) To je ono, to je ta firma. (Pak je svými kolegy vyveden z omylu). No je to prostě podobná firma Group 4 Securicor. Je to firma, která třídí peníze od obchodníků, my je rovnáme do ruliček. V přízemí pracují většinou muži a pracují s kovovými mincemi a nahoře (v 1. patře) pracují většinou ženy s papírovými penězi. Jak jste se dostal k této práci? Přes kamaráda. Dostal jsem informaci na internetu o firmě, kam jsem šel osobně na osobní oddělení, kde jsem se potkal se známým, kterého jsem už sedm let neviděl. Popovídali jsme si, a on mi nabídl tuto práci. Aha, zajímavé. Už jste se zmínil, vy učíte znakový jazyk na lékařské fakultě. Ano, učím na lékařské fakultě a ve střešovické Vojenské nemocnici. Tam jsem se dostal náhodou, když jsem na jedné přednášce potkal jednu slečnu, která se u mě učila znakový jazyk. Ta mě pozvala na přednášku do Střešovic a od té doby tam učím znakový jazyk. Učím ještě jednou za 14 dnů v sobotu v kurzu v Jindřichově Hradci. A proč zrovna tam? V okolí Českých Budějovic nemají lektora znakového jazyka, proto zájemci z Hradce hledali jinde. A na doporučení jedné mé bývalé studentky mě kontaktovali. Teď studenti v Jindřichově Hradci měli za sebou 1. modul a od září pokračují v 2. modulu. Slyšela jsem, že vás mrzí, že některé znaky ze znakového jazyka se už nepoužívají.


Mladí neslyšící nepoužívají znaky, které tu odnepaměti existují Buď je lidé nepoužívají nebo jsou nahrazovány jinými znaky… Já učím znakový jazyk už delší dobu. Moje rodina je neslyšící už po tři generace, mí rodiče, já a mé děti. A vidím, že i mezi námi generacemi se znakový jazyk liší. Také mí studenti, kteří se učí u mě znakový jazyk, často přijdou s novými znaky, které viděli ve společnosti neslyšících. A neznají je, proto se mě ptají. Ty znaky jsou často převzaté z jiných znakových jazyků. A to se mi moc nelíbí. (Kroutí hlavou a ukazuje na neslyšící dívku sedící naproti nám.) Třeba tady slečna je Pražačka a používá jiný znakový jazyk. Přebírá znaky z jiných měst. A proč to dělá (krčí rameny)? Ale to přece nevadí, myslím si, že to patří k přirozenému vývoji jazyka. Asi ano. Když však přemýšlím o znakovém jazyce a světě neslyšících, nejvíce mi vadí, že na školách pro neslyšící jsou slyšící učitelé, kteří neovládají na dobré úrovni znakový jazyk. Neslyšící děti to od nich odkoukávají a pak používají jakousi zkomoleninu znakového jazyka. To se mi opravdu nelíbí. Ano, máte pravdu. To není dobré jak pro znakový jazyk, tak i pro optimální psychický vývoj dítěte. Slyšící učitelé neslyšících dětí by měli umět znakový jazyk. Taky mě mrzí, že mladí neslyšící nepoužívají znaky, které tu odnepaměti existují. Například pražští neslyšící pro názvy částí Prahy jako jsou Hradčany, Hloubětín, Holešovice používají ve vyjádření jen první písmeno „H“ v prstové abecedě a artikulují, Proč nepoužívají znaky, které existují? Vždyť tu máme znaky, tak proč je nepoužívat? Nebo pro Zbraslav existuje tento znak (pozn. M. N.: znak se ukazuje jako ZÁVIDĚT, ale má jiný tvar ruky), ale většinou neslyšící ukazují jen počáteční písmeno názvu „Z“ v prstové abecedě a artikulují. Mám pocit, že mladí neslyšící mají nedostatečnou zásobu znaků. Ale zase na druhou stranu musím říci, že český znakový jazyk je krásný. Když ho porovnám například s německým znakovým jazykem, tak náš je mnohem hezčí, barvitější. Německý znakový jazyk například nemá znaky pro ovoce, jejich názvy vyjadřují pomocí jednoruční prstové abecedy. My znaky máme. Jsem opravdu pyšný na český znakový jazyk (usmívá se). Zmínil jste se Petru Pánkovi, že některé znaky ze znakového jazyka už neexistují, můžete mi dát nějaký konkrétní příklad? To je pravda. Například…. (přemýšlí) to není možné, já se připravoval a měl jsem bohatou zásobu. Dejte mi chvilku času,

prosím (usmívá se). To se mi běžně stává, student se mě ptá na nějaký znak pro pojem, slovo znám a nemohu si vzpomenout na daný znak, když pak už jedu domů a čekám na tramvaj, tak pak si teprve vzpomenu. Jako naschvál (směje se). Jo, už to mám. Například pro slovo JAK máme několik variant znaků, jedna varianta už se však neužívá, užívám ji snad jen já, někteří lidé tento znak znají, ale nepoužívají ho. Nebo znak KRÁSNÝ, například když chceme říci, že nějaká slečna je opravdu krásná, vyjádří se to takto (ukazuje znak KRÁSNÝ s rukama, které se třepetají a jakoby stoupají a má výraznou mimiku – viz foto). Nebo znak DRZÝ (ukazuje se oběma rukama, v podstatě jako znak odmítnout, ale pohyb pravé ruky (PR) začíná u hlavy – viz foto). Nebo, teď se dívejte… (testuje své známé, kteří sedí u stolu. Ukazuje znak PODRAZ (jako useknout hlavu, levá ruka (LR) tvar ruky A a PR tvar ruky B – viz foto) a ti odpovídají, že znak neznají. To je velmi zajímavé, variantu znaku DRZÝ neznám. A vzpomenete si na nějaký znak, který se opravdu už neužívá? Vím, že znakový jazyk některé znaky ztrácí. Například si pamatuji, že mí rodiče znali znaky pro názvy rostlin, stromů. Používali je velmi často, ale teď si bohužel už nevzpomenu, jak tyto znaky nepoužívám, tak je zapomínám. Je to škoda, protože když jsem byl malý, tak vím, že ty znaky existovaly, ale moc mě to ještě tehdy nezajímalo, byl jsem totiž malý a měl jsem jiné zájmy. Je to škoda. Ano, to je pravda, že když se slova či znaky nepoužívají, člověk je lehce zapomene. Bohužel máme děravé hlavy. Vy už učíte dlouho znakový jazyk. Jak jste k tomu vlastně dospěl? Dříve byl názor, že je lepší, aby znakový jazyk učil slyšící lektor. To proto, aby se ho mohli studenti zeptat. Pro „snazší“ komunikaci. Já osobně proti slyšícím lektorům nic nemám, ale poznám studenta, který se učil u slyšícího lektora. Já práci lektora dostal díky paní Mrzílkové, protože mě znala odmala. Věděla, že mám bohatou slovní/znakovou zásobu. Ze začátku to nebylo lehké, ale pak organizátoři pochopili, že je lepší, když znakový jazyk učí neslyšící. A mě to baví. Líbí se mi například pravidelná setkání se studenty. Máme takový zvyk, že jednou za měsíc navštěvujeme se studenty klub, kde hraje dívčí kapela The Apples. V tom klubu je děsný randál, studenti jsou proto „nuceni“ okolnostmi komunikovat ve znakovém jazyce a bývá legrace. Okolí se často diví,

rozhovor

3. ZBYTEČNĚ

4. PODRAZ

5. ZAPAMATOVAT

Tady jsme pro vás čtenáře připravili některé znaky, které se již používají málo. Velké písmeno k pojmenování znaku jsme použili standardně, jak se užívá při zápisu znaků. Pro lepší názornost pan Ptáček vymyslel tyto věty. V některých případech bylo potřeba vysvětlit jiný znak. 1. bez dovolení

6. krásný, překrásný

8. JAK

2. NEUVĚŘITELNÝ, NEMOŽNÉ

7. JAK

9. jak

jakou míváme bezproblémovou komunikaci. A je to díky znakovému jazyku! Mluvíte o tom, že vás znakový jazyk zajímá, že často o něm přemýšlíte. Proč nepracujete v nějakém výzkumu znakového jazyka? Ano, to by mě bavilo. Pracoval jsem na FF UK, Vy si mě určitě pamatujete (pozn. M. N.: ano, to je pravda, vždyť jste mě učil, směji se). Pracoval jsem pro FF UK rád, ale bohužel to skončilo a ztroskotalo to na nedostatku peněz. Láska k práci lektora mi však zůstala a učím nejen ve zmiňovaných nemocni-

1. BEZ DOVOLENÍ Mám návštěvu, chci ji pohostit, zapomněl jsem koupit kávu. Tak návštěvě říkám: „Počkej chvíli, dojdu koupit kávu a hned se vrátím.“ Můj host neví, že je to kousek, když se vrátím, přistihnu ho, jak mi prohledává bez povolení šuplíky. BEZ DOVOLENÍ. 2. NEUVĚŘITELNÝ, NEMOŽNÉ Někdo, nějaký sebevrah může/dokáže skočit z Nuselského mostu. NEUVĚŘITELNÝ. Nebo jedeme autem a vidím, že je kolona, já bych ji nedokázal předjet, ale můj kamarád ani nezaváhá a předjíždí. NEUVĚŘITELNÉ 3. ZBYTEČNĚ (M.N.: Tento znak se podle pana Ptáčka užívá zejména ve spojení s časem. Existuje podobný znak, který se artikuluje u levé horní části trupu a pohyb je veden od těla. Pravá ruka se uzavírá do špetky, tj. všechny špičky prstů se dotýkají.) Paní si mě objednala, abych ji učil. Já jsem jí řekl, že budu moci za několik dní. Ale nijak jsem jí to nepotvrdil ani nevyvrátil. Potom, když přijdu na sraz a tam čeká místo mě někdo jiný, zjistím, že jsem přišel ZBYTEČNĚ. Nebo jsme če-

cích, ale učil jsem také v Liberci, v Hradci Králové, v Olomouci a teď v Jindřichově Hradci. Jsem tomu rád, protože často se svých studentů ptám, odkud jsou, proč se učí znakový jazyk a jaké je jejich zaměstnání. Skupinky studentů bývají rozmanité. Od úředníků, zdravotních sester až po policisty. Vím a doufám, že tito studenti se pak rozjedou do svých domovů a mohou své znalosti ve znakovém jazyce v budoucnu použít. A dovolte mi ještě poslední otázečku. Jste rád, že Vaše děti Vás následují? Alan už asi teď přestal, ale Veronika pracuje také jako lektorka. Asi to máte v genech, že?

kali na sebe, každý na jiném místě. Čekali jsme hodinu, úplně ZBYTEČNĚ. 4. PODRAZ Chtěl jsem koupit dům, už to bylo domluvené, stačilo jen zaplatit. Ale někdo mě předběhl a ten dům koupil. Od prodávajícího to byl na mě PODRAZ. 5. ZAPAMATOVAT – V.P.: Tento znak se podle mě už nepoužívá. Například učím se pracovat na počítači. Někdo mi vysvětluje nějaký složitý postup. Já kroutím hlavou a říkám, že si to nemohu ZAPAMATOVAT. Že je to nemožné ZAPAMATOVAT. 6. krásný, PŘEKRÁSNÝ – V. P.: Tento znak se již neužívá. (M.N.: K popisu znaku, ukazuje se jako znak KRÁSNÝ, ale na rozdíl od tohoto znaku jsou obě ruce aktivní a vytváří směrem nahoru třepetavý pohyb. A u artikulace je výrazná pozitivní mimika.) Tato žena je PŘEKRÁSNÁ. Nebo dnes je počasí PŘEKRÁSNÉ. 7. JAK V. P.: Tento znak používají spíše starší lidé. Tak kolem osmdesáti. Vím, že mí rodiče tento znak používali. 8. JAK V. P.: Já tento znak používám, jako jediný v naší neslyšící rodině. Ostatní (tj. manželka, děti) ukazují třetí variantu znaku. 9. JAK

Ano, Alan toho nechal. Snažil jsem se jim předat slovní/znakovou zásobu. Alan toho bohužel zanechal z časových důvodů. A jsem opravdu rád, že Veronika pokračuje v mých stopách. Jste na své děti pyšný? Ano, až moc pyšný (usmívá se). Pane Ptáčku, moc Vám děkuji za rozhovor. Krásně se mi s Vámi povídalo. Ať máte dále dost sil k předávání svých znalostí ve znakovém jazyce. A ať se Vám daří. text: Milena Najmanová, člen Komory foto: Šimon Sedláček


z oblastních organizací

V. Společenský ples neslyšících Největší společenskou akcí pro neslyšící v roce 2007 se stal V. Společenský ples neslyšících. Konal se v sobotu 10. listopadu 2007 v Národním domě na Smíchově. Zúčastnilo se ho přes 400 lidí. Pořadatelem byla Česká unie neslyšících, oblastní organizace Praha. Národní dům na Smíchově po dlouhé době opět patřil jedné společenské události pro neslyšící a jejich přátele. Stará generace měla možnost si zavzpomínat na doby, kdy byly velké plesy na takovýchto místech každoroční záležitostí. Zmínky o akcích pořádaných na tomto místě oblastní organizací Praha sahají do roku 1995, přesně 21. října 1995, kdy zde proběhla „Slavností akce k Mezinárodnímu dni neslyšících“ a o rok později „II. Reprezentační ples neslyšících“ (16. listopadu 1996). Ve zrekonstruovaných prostorách velkého sálu a vlastně celého Národního domu provázeli celý ples neslyšící moderátoři Karolína Hyklová a Milan Fritz. Jejich projev ze znakového jazyka do mluvené češtiny tlumočili simultánně Kateřina Červinková-Houšková a Petr Pánek. Nelze se nezmínit o malé, vlastně velké novince, a to o paní zapisovatelce Zuzaně Finglové, která pro ty, kteří neovládají znakový jazyk a nemají možnost slyšet mluvené slovo, přepisovala také simultánně mluvenou češtinu do psané podoby na plátno. Všichni účastníci v sále tak byli „v obraze“. Kulturní program začal úderem 19. hodiny. Účastníci měli možnost shlédnout v galerii u schodiště výstavu obrazů od žáků školy pro sluchově postižené v Ječné ulici, malou výstavu fotografií z historie oblastní organizace Praha a Komory. Vlastní program pak po 20. hodině ve velkém sále odstartovala moderátorská dvojice uvedením celého programu večera a poděkováním subjektům, bez kterých by nebylo možné ples pořádat. Dále moderátoři představili posluchačům pravidla netradiční volby miniMiss a mohlo se začít tančit :-). Na úvod si připravila Magda Vojnarová se svým tanečníkem ukázku kubánského tance salsa. Pak následovalo taneční intermezzo v podání hudební skupiny B.O.S. Manažer hudební skupiny účastníky nejdříve uvítal ve znakovém jazyce: „Dobrý večer, přejeme vám příjemnou zábavu.“ Čestná členka České unie neslyšících Rada České unie neslyšících se rozhodla udělit čestné členství paní magistře Věře Strnadové za dlouholetou a obětavou práci pro neslyšící. Ocenění předal v zastoupení za pana prezidenta Ladislava Bojara, který se z pracovních důvodů nemohl plesu zúčastnit, jeho zástupce Martin Novák, předseda ČUN Praha. Následovalo vystoupení skupiny VOL5VIS50, a to dvou slečen – Marie Basovníkové a Zuzany Hájkové – s jejich básní ve znakovém jazyce „Kochleární implantát“. Pak Lenka Hejlová představila 18 dobrovolných misek. Jednotlivé dámy byly představeny publiku a tajné porotě a soutěž o miniMiss mohla začít. V podání souboru Tiché hudby, inspirující se americkými skupinami zpívajícími ve znakovém jazyce, jsme viděli písničku „Yellow Submarine“ (Žlutá ponorka). O tom, že hudbu je možné tlumočit i do znakového jazyka, nás po další taneční hodince, přesvědčilo vystoupení Jindřicha Mareše a Marie Basovníkové s písní od skupiny Traband „Vlaštovky“. Znakovým jazykem je možné nejen básnit, ale také vyprávět. Pro tento typ vyprávění se vžil název storytelling (česky příběhy z rukávu). Zda je důležitější mít peníze nebo srdce? To v podání storytellingu předvedl Miroslav Gavelčík. Tichá hudba opět přispěla další písničkou a to „Stěžuješ si?“. Ještě musíme dodat, že během tančení byly promítány grotesky a reklama na UNII, které sami natočili a vyrobili studenti radlic-


ké školy pro SP z tvůrčí dílny MTD (Multimediální tvůrčí dílna) ve svém volném čase. MiniMiss a tombola A která miniMiss vyhraje titul? Získá kosmetiku či roční pronájem auta :-) nebo byt na Barrandově :-)? Ne ne, vítězka vyhrála překrásnou večeři s panem předsedou :-). A vítězky, jež tajně vybraných deset pánů volilo? II. vicemiss se stala jediná slyšící účastnice, tlumočnice Helena Šebková, I. vicemiss byly dokonce dvě :-). Obě dvě studentky. Barbora Peřinová studuje ekonomii v Praze a Michaela Camperová v Brně. A Miss plesu? Opět dvě :-). Barbora Housová, člen naší redakce Unie a zároveň fyzioterapeutka, a Daniela Pořízková, opravdová bývalá Miss neslyšících ČR. Všechny vítězky byly obdařeny korunkou a kyticemi. Kromě nich také všechny ostatní dívky dostaly květiny. A už jsou všichni nedočkaví, kdo vyhraje tombolu? Celkem připravených 55 cen čeká, až sami účastníci plesu vytáhnou čísla šťastných výherců. Nejšťastnější byli výherci prvních tří cen – pračky, myčky a ledničky od firmy Indesit Company Česká s.r.o. osobně předaných zástupkyní firmy paní Zuzanou Švecovou. Hezké 4. místo získalo zájezd pro dvě osoby po Evropě. Ostatní tomboly byly také krásné díky sponzorům. Kulturní program plesu se chýlil ke konci, moderátoři se rozloučili a poděkovali všem, kdo na plese pomáhali. Až do půl druhé vyhrávala kapela a úderem druhé již brány Národního domu na Smíchově udělaly cvak… Hostům se ani nechtělo pryč, ještě dlouho se bavili ve vestibulu na schodech, kde postupně pohasínala světla, a když byli „vystrkáni“ ven, tak se ještě bavili před Národním domem. Bylo vidět, že se dobře bavili a že se jim ani nechtělo domů. Tak příště… text: Martin Novák, ČUN Praha, lenka hejlová a žaneta petraturová foto: David Zachoval

Abychom mohli „plesat“… Věřím, že každý, kdo 10. listopadu 2007 přišel do Národního domu na Smíchově, bude souhlasit s tím, že letošní V. Společenský ples neslyšících se opravdu vydařil. Národní dům je nádherná stavba. Její krásné prostory přímo vybízí k uspořádání akce, která by byla významná a slavnostní, ale zároveň milá a přátelská. Myslím, že právě takový náš ples byl. Tváře lidí, které jsme tady potkávali, byly rozzářené, usměvavé. To znamená, že naše několikaměsíční práce na přípravě a organizaci plesu byla odměněna vaší spokojeností.

z oblastních organizací Desítky dopisů, emailů, telefonátů, osobních setkání, shánění financí, hledání sponzorů, zajišťování programu, vyřizování povolení a poplatků… to vše se proměnilo v příjemný večer s přáteli, známými, kamarády. Je tedy na místě poděkovat. Děkujeme těm, kdo náš ples financovali a věnovali dary do tomboly: Magistrátu hlavního města Prahy Městské části Praha 1 Městské části Prahy 5 Firmám Indesit Company Česká s.r.o., Student Agency, Saab Czech s.r.o., Yves Rocher s.r.o., Avon Cosmetics, spol. s r.o., Ryor, a.s., Orco Property Group s.a. a Videoclassic, s.r.o. Osobně bych pak ráda poděkovala paní Andrisové z Národního domu, která s úsměvem vyřešila všechny naše požadavky Martinu Novákovi, že z našich hádek vždy vzešlo to nejlepší řešení Elišce Markové, že nešetřila své fyzické síly a vlastníma rukama dopravila loga sponzorů kapele a jejímu kapelníkovi, Lukáši Ondruškovi, který neváhal a přivítal se s námi ve znakovém jazyce všem účinkujícím za výkony i vstřícnost a pochopení pro malý časový prostor ke zkouškám a v neposlední řadě všem dobrovolníkům a kamarádům, kteří bez nároku na odměnu pomohli tam, kde se nám nedostávalo vlastních sil Díky vám všem jsme mohli „plesat“. Jana Slováčková, ČUN Praha

Co o plese řekli účinkující a účastníci plesu: Zuzana Švecová – zástupce firmy Indesit Company Když mne poprvé oslovila Česká unie neslyšících s žádostí o finanční podporu svého V. Společenského plesu, rozhodla jsem se vyhovět a dozvědět se o této komunitě něco více. Společnost Indesit Company věnovala do tomboly tři hlavní ceny (pračku, kombinovanou chladničku a myčku nádobí) a já jsem ráda přijala pozvání k osobnímu předání těchto cen. Ačkoliv neumím znakový jazyk a nebyla jsem tedy schopná komunikovat s většinou zúčastněných, byl tento ples pro mne ohromným zážitkem. S obdivem jsem sledovala úvodní předtančení salsy, lehkost pohybu tanečníků přesně do rytmu tohoto kubánského tance. V neposlední řadě na mně zanechal silný dojem herecký výkon Karolíny a Milana, moderátorů celého večera. Jsem ráda, že jsem se mohla tohoto večera zúčastnit a také trochu pomoci darem jako zástupce společnosti Indesit Company. Budu se snažit pomáhat takto i nadále. Lukáš Ondrušek, manažer hudební skupiny B.O.S. Svět, ve kterém od malička žiji, je obklopen zvuky. Kromě všeho dění je to především hudba, která se stala neodmyslitelnou součástí mého života. Když jsme jako hudební kapela dostali nabídku účinkovat na V. Společenském plese neslyšících, nebyl jsem tak překvapen, jako mí kolegové a přátelé, kteří se mě vyptávali, jak můžeme hrát lidem, kteří neslyší?! Mí rodiče se dlouhá léta věnovali zdravotně a tedy i sluchově postiženým. Nepřipadalo mi to proto až tak zvláštní a nabídku jsem nadšeně přijal. Pro naši kapelu to ale byla první zkušenost s neslyšícím publikem, netušili jsme, jak se máme na podiu chovat a jak nás publikum přijme. Krátce před akcí jsem se naučil pár vět a základních slov, abych mohl publikum přivítat a popřát za kapelu příjemnou zábavu. Těžko můžu vědět, co se jim poté honilo hlavou, když nás viděli

na podiu, před námi cedulka s nápisem „moderní hudba“ a věděli, že se mají pohybovat v rytmu pomalé písně. Na co asi tak mysleli? Jak a podle čeho vnímali naši produkci? Hrál a zpíval jsem a přitom přemýšlel, o kolik to mají v životě těžší. Najednou jsem měl takový zvláštní ztísněný pocit, ale na jejich obličejích byl úsměv a bezstarostnost. Věděl jsem, že poslední, co tito lidé chtějí, je lítost. Proto jsem se pokoušel od všech podobných myšlenek odprostit a nechal se v táhnout do jejich světa. Velmi působivé bylo vystoupení na píseň Vlaštovky, kdy děj ztvárnil slyšící chlapec a neslyšící dívka. Následoval storytelling. Pohyby a grimasy mladíka na podiu byly úchvatné. Jelikož tuto část nikdo netlumočil, snažil jsem se vypozorovat, o čem vyprávěný příběh je. Přiznám se – moc mi to nešlo. Publikum se smálo a já se přistihl, jak lituji, že mu nerozumím. A právě tak se mohlo publikum cítit, když jsme hráli a zpívali. Uvědomil jsem si, že nikdo nemůže ovlivnit, zda se narodíme s nějakým handicapem či ne a že zábava není výhradním privilegiem nás, slyšících, nýbrž všech, bez jakýchkoliv rozdílů. Stejně tak jako pořadatelé i my jsme chtěli, aby se ten večer všichni dobře bavili. Pokud se to podařilo, jsme rádi, že jsme dostali šanci si uvědomit, co má v životě skutečnou cenu a hodnotu. Barbora Peřinová Ples České unie neslyšících se mi moc líbil. Hezké prostory, vstupenka nebyla předražená, lidí přišlo akorát, takže to tam nebylo narvané, moderátoři dobří, hlavně Milan Fritz byl fakt vtipnej :-). Hezký program. Jediné, co bych organizátorům vytkla, je zpoždění. Ples začal téměř o hodinu později. A také se mi nelíbilo, že pár lidí nepřišlo ve společenském obleku. Ale to byly výjimky a je to jejich ostuda. Myslím, že letošní ročník se opravdu vydařil, a hlavně se nestalo nic strašného (rvačka, přehnané pití). Na plese se mi nejvíc líbilo to, že byl skutečně pro všechny (slyšící, neslyšící i ohluchlé). Barbora Housová Ples se mi líbil, program, kapela i atmosféra naplnili to, co se od společenského plesu očekává. Jen bych možná kladla trochu větší důraz na podmínce společenského oděvu. Velmi jsem ocenila velké promítací plátno, na nějž bylo zapsáno vše, co bylo na pódiu řečeno. Takže když jsem se s někým dala „akutně“ do řeči, mohla jsem si uniklé informace hned dočíst :-). Žaneta Petraturová Nic jsem nevyhrála v tombole, jen moje spolužačka, která musela odjet dříve do HK. Všem výhercům na 1. až 4. místě v tombole gratuluji. Ať jste s cenami spokojení. Všechno proběhlo dobře a moc se mi to líbilo. Zajímavé bylo zapisování na plátno, kde zapisovatelka zapisovala vše, co říkali moderátoři i dívky soutěžící v miniMiss. Zajímavé také byly videoklipy s groteskami a nová reklama na časopis Unie. Pevně věřím, že časopis Unie bude vycházet i další rok. ptali se Martin Novák a Jana Slováčková


z oblastních organizací Rozhovor s oběma vítězkami Miss plesu – Barborou Housovou a Danielou Pořízkovou Barbora Housová Báro, mohla bys nám o sobě něco krátce povědět? Pozorní čtenáři mohou znát mé jméno z časopisu Unie, kam přispívám pravidelnými články do rubriky Zdraví. Pocházím z Liberce a v současné době žiji a pracuji v Praze jako fyzioterapeutka. Zároveň dokončuji poslední ročník navazujícího magisterského studia fyzioterapie na II. LF UK. Mezi mé záliby patří sport – především turistika, kolo a lyže, dále cestování, fotografování a příroda. Co říkáš na soutěž miniMiss plesu? Měla jsi trému, stres nebo ses bavila? Celý ples včetně jeho programu se mi moc líbil. Součástí programu byla i soutěž MiniMiss plesu, do které jsem se přihlásila pro zábavu, a proto, abych podpořila kamarádku :-). Jestli jsem měla trému? Z čeho? Všechno probíhalo spontánně a nebýt dvojitého nástupu všech soutěžících na pódium, tak o volbě Miss plesu ani nevím :-). Měla bys nějaké výhrady k soutěži miniMiss? Návrhy do budoucna? Žádné „mouchy“ jsem na soutěži miniMiss nenašla :-). A jak se Ti líbila atmosféra samotného plesu? Jeho organizace a program? Jak už jsem se zmínila výše, ples se určitě vydařil, alespoň z mého pohledu. Společně s kolegy a pár dobrovolníky redakce časopisu Unie jsme na střídačku plnili funkci prodejce časopisu, takže mi některé části programu plesu utekly, přesto věřím, že určitě nebyly nudné. Mně osobně se líbilo vystoupení Tiché hudby se zajímavě improvizovanou písní Yellow Submarine od skupiny Beatles, dále bylo moc pěkné taneční vystoupení Magdy Vojnarové a musím pochválit i členy hudební kapely (Bosáci – pozn. redakce), zvláště jejich

Poděkování ČUN Praha sponzorům Milí čtenáři, v letošním roce máme poslední možnost setkat se na stránkách Unie. Dovolte mi tedy, abych krátce zhodnotila uplynulý rok po finanční stránce a zejména pak poděkovala všem, kdo podpořili a sponzorovali činnost naší oblastní organizace. Jak všichni víme, s novým Zákonem č.108/2006 Sb. o sociálních službách se výrazně změnily podmínky financování ze strany státu. Dotace ze státního rozpočtu se poskytují na zajištění sociálních služeb a to pouze těm poskytovatelům, kteří jsou zapsáni v registru. Česká unie neslyšících podala v řádném termínu žádost o registraci, která je v současné době v jednání. Pro rok 2007 jsme tedy ze státního rozpočtu obdrželi dotace od MPSV a od Magistrátu hlavního města Prahy. Náš další příjem je za členské příspěvky. Zbývající prostředky musíme získat vlastní iniciativou dalšími granty a sponzorskými dary. Udělení jednotlivých grantů je závislé na dobře zpracovaném projektu a finanční rozvaze. Podařilo se nám opět získat grant na

10 UNIE listopad–prosinec 2007

přátelský přístup nejen na pódiu. Jediné, co mě občas trošku zarazilo, byl oděv některých přítomných individuí. U některých jsem měla pocit, že si spletli společenský ples s pláží nebo s diskotékou. A nějaký zajímavý zážitek z plesu? Jistě, moje zvolení miniMiss plesu :-). Daniela POŘÍZKOVÁ Danielo, vím, že jsi mezi neslyšícími známá, ale přesto bych Tě chtěla poprosit, aby ses krátce představila našim čtenářům. Nyní pracuji ve škole pro sluchově postižené s dětmi a po večerech pracuji jako lektorka znakového jazyka, někdy hraji v divadle jako pozvaný host. Ve svém volném čase se věnuji hlavně focení a také svému zlobivému miláčkovi :-). Tudíž si vždy s sebou beru fotoaparát, bez něj to nejsem já :-). Přála bych si pracovat jako profesionální fotografka. Jak se Ti líbila soutěž miniMiss plesu? Jaký máš na ni názor? Soutěž miniMiss plesu byl dobrý nápad, nečekala jsem, že se přihlásí hodně holek. Prostě to bylo zábavné a bylo vidět, jak byly holky nadšené. Myslím, že by mohla být také soutěž pro kluky – miniMissák, to by jistě byly holky rády :-). A jak se Ti líbila organizace V. Společenského plesu neslyšících pořádaného ČUN Praha? Na plese ČUN byla příjemná a klidná atmosféra. A hlavně se účastnilo hodně lidí! Byla jsem ráda, že ples měl bohatý program. Škoda, že ples trval krátce, čas do dvou hodin v noci utekl jak voda. Setkala ses s nějakými názory neslyšících na tento ples? Dozvěděla jsem se od někoho, že někteří si stěžovali, proč skončil ples tak brzo. Ale jinak to bylo skvělé. Která část programu na plese se Ti líbila nejvíce? Nejvíc se mi líbili oba neslyšící moderátoři a storytelling od Mirka Gavelčíka. ptala se Lenka Hejlová, foto david zachoval

přednášky, a to od MČ Praha 2, od MČ Praha 1 na provoz Centra sociálních služeb. Na provoz stejně tak přispěla firma SAAB Czech s.r.o., které děkujeme za 10.000 Kč. Nejdůležitější akcí letošního roku, kterou bylo třeba finančně zajistit, byl V. Společenský ples neslyšících. Je třeba poděkovat zejména Městské části Praha 1 za podporu ve výši 90.000 Kč, dále pak MHMP za 30.000 Kč a také Městské části Praha 5 za 20.000 Kč. Velice nás potěšila přízeň a podpora firem, které darovaly svoje výrobky a produkty do tomboly. Jedná se zejména o Indesit Company Česká, která věnovala tři hlavní ceny. Děkujeme také firmě Student Agency, s.r.o., Avon Cosmetics s.r.o., Ryor, a. s. a ORCO Prague, a. s.

z oblastních organizací Nesmíme zapomenout na naše stálé příznivce a podporovatele, mezi které patří již řadu let firma Apetit Praha, v.o.s., Řeznictví a uzenářství U Dolejších, s.r.o., Marie Kulmanová – květinářství „Mimóza“ a také Rossmann, s.r.o. V letošním roce naše aktivity nově podpořily firmy SPAR Česká obchodní společnost, s.r.o. a Karlovarské minerální vody, a.s. Děkujeme! Přeji nám všem, abychom si přízeň státních institucí a našich sponzorů udrželi i v následujícím roce a mohli tak i nadále poskytovat tolik potřebné služby a zajišťovat zajímavé akce pro sluchově postižené občany Prahy i okolí. Jana Slováčková, ČUN Praha

Turisté bez hranic Česká unie neslyšících o. s., oblastní organizace Praha pořádala od 7.–9. září 8. ročník akce Turisté bez hranic. Tato setkání neslyšících turistů pořádá od roku 2000 každoročně Česká unie neslyšících a v pořadatelství se střídají její jednotlivé oblastní organizace. Název této akce v Praze byl „Srdce Evropy vás vítá“. Vše začalo pátečním srazem v klubovně v Dlouhé, sídle pražské organizace. Mimopražští, kteří neměli možnost přespat u svých známých v matičce Praze, měli zajištěné ubytování v internátě ve škole v Radlicích. O mlsné večerní žaludky se postaral šéfkuchař Pavel Šturm a dobrovolníci. Večer byl představen plán tras a rozdány šátky ve třech barvách, jako byl počet tras, na které účastníci vyrazili na ranní túru v 9 hodin od školy v Radlicích. Všechny tří skupiny vyrazily v sobotu ráno v 9 hodin z radlické školy pro sluchově postižené. Cíl byl u školy pro sluchově postižené na Smíchově v Holečkově ulici. Na nejkratší trasu A (7km) pod vedením paní Podlešákové a Blanky Štěpánkové vyrazili metrem z Radlic na Anděl, tramvají pod Petřín a poté lanovkou. Zde si prohlédli známé bludiště a petřínskou rozhlednu. Jejich trasa pokračovala přes Hradčany a Malou Stranu. Trasa B měřila deset kilometrů a vedla od radlické školy spolu s trasou C přes Prokopské údolí až k Jinonicím. Jejími vedoucími byli Martin Novák a Jenoffeva Juláková. Trasa C měřila 18 km a pokračovala z Prokopského údolí přes Řeporyje do Stodůlek až ke Smíchovské škole a vedoucími byli František Tichý a Denisa Lincová. Nikomu se nic nepřihodilo, dokonce i počasí všem zdatným turistům přálo. V Dlouhé na všechny čekalo pivečko a kuřecí steaky s americkými bramborami. Večer následovalo předávání pamětních listů a malých dárků od společnosti Mattoni včetně propagačních materiálů od Pražské informační služby. Karel Julák nám poté zazpíval ve znakovém jazyce státní hymnu, což bylo pro všechny veliké překvapení a všem se to moc líbilo. A pak už se každý bavil dle svého až do nočních hodin. V neděli byla pro ty, kteří měli zájem, připravena prohlídka voskových figurín a odpoledne se všichni rozjeli do svých domovů. Štafetu za rok přebírá oblastní organizace Ostrava, tak se těšte, příště se projdete v Beskydech :-). Martin Novák, ČUN Praha

Tři rekondiční pobyty ČUN Brno V měsíci červnu organizovala Česká unie neslyšících, oblastní organizace Brno první rekondiční pobyt v roce 2007. Cílem byly lázně Luhačovice a jejich hotel Vltava. Celkem 18 neslyšících z Brna, Prahy a Plzně týden relaxovalo v největších moravských lázních. Počasí nám přálo a tak se pobyt všem líbil – jak mladým, tak i seniorům. Ubytování bylo přímo ve středu lázní a tak jsme to měli všude blízko. Druhý rekondiční pobyt se konal přesně o měsíc později v Čechách na Orlické přehradě v rekreačním objektu Štědronín. Polovina účastníků byli mladí lidé a polovina důchodci. Počasí bylo pěkné, až moc pěkné. Teplota překračovala denně 35 stupňů a tak jsme většinou byli ve vodě a nebo ve stínu. Bohužel přehrada byla zaneřáděna sinicemi, proto jsme v ní vodu nevyzkoušeli. Středisko má bazén s čistou vodou a tam nás mohl každý najít dopoledne i odpoledne, několik hodin denně. My z Brna zvyklí na naši Brněnskou přehradu jsme žasli velikostí Orlické přehrady. Lodní linka na brněnské přehradě měří 9 km. Na Orlíku 55 km! TakžeBrněnská přehrada je vlastně rybníček. Účastníci pobytu pocházeli jak z Brna, tak i z dalších měst. Třetí rekondiční pobyt byl v první polovině měsíce září v severomoravských lázních Karlova Studánka. Tento pobyt byl pro dvacet seniorů od 55 let. Končilo léto a začínal podzim v lázních, které mají nejčistější vzduch v Česku! Ubytováni jme byli v penzionu Věžový Dům v komfortních apartmánech se vším příslušenstvím. Stravování bylo v sanatoriu Libuše, asi 5 minut cesty dále. Rekondiční pobyty pořádáme již řadu let, ale s tak kvalitním stravováním a širokým výběrem jídel jsme se ještě nesetkali. Mladší účastníci si vyšlápli na horu Praděd a v dalším dni prošli údolím Bílé Opavy. Lesy kolem Karlovy Studánky byly plné hřibů a tak jsme sbírali, sušili a nakonec jsme si v poslední den našeho pobytu udělali houbovou smaženici. Pobyt ve Štědroníně a v Karlově Studánce byl uspořádán s dotací od ministerstva zdravotnictví. Pobyt v Luhačovicích díky dotaci Jihomoravského kraje, oběma institucím děkujeme. Dále děkujeme všem účastníkům našich pobytů za přátelské a společenské chování k sobě navzájem. Na příští rok již máme podané projekty na další pobyty a jenom doufáme, že budou schváleny. Vladimír Válka, ČUN Brno

ČUN Praha v prosinci 14.12. – Quiz Night IV. 17.12. – Přednáška (od 17:00) Josefa Brožíka: “Společenské a sociální aktuality“ 27.12. – Rozlučka s rokem 2007 Otevírací doba Centra sociálních služeb: Po 9–17 Út 9–18 St 9–17 Čt 10–19 Pá 9–15 Pravidelné akce ČUN Praha: úterý: přednášky na nejrůznější témata středa: 1x za 14 dní karty, které se střídají se setkáním Klubu ohluchlých trénink hry šipky od odpoledne do večera čtvrtek: setkání seniorů od odpoledne do večera Martin Novák, ČUN Praha


11

z oblastních organizací

Oblastní valná hromada ČUN Praha

ČUN Ostrava ve Slovenském rudohoří

Ve čtvrtek 13. září 2007 proběhla Oblastní valná hromada ČUN Praha. Uskutečnila se v modlitebně církve Československé husitské v Soukenické ulici v Praze 1. Konaly se zde mj. volby na místo předsedy oblasti Praha, do Oblastní rady Praha a Oblastní revizní komise Praha.

Poslední zářijový víkend, kdy si Česká republika připomíná státní svátek, se neslyšící turisté z České unie neslyšících v Ostravě již tradičně vydávají k našim východním sousedům – na Slovensko. Tentokrát jsme navštívili ve dnech 27.–30. září Slovenské rudohoří, přesněji jeho západní část Poľanu.

Tady jsou hlavní výsledky: Oblastním předsedou Prahy byl zvolen jediný kandidát – ing. Martin Novák. Ve své funkci byl tak zvolen na další dva roky. Složení nové Oblastní rady ČUN Praha je po volbách následující: Kristina Kratochvílová, Blanka Štěpánková, Zdeněk Straka a František Tichý. Za členy Oblastní revizní komise ČUN Praha byli zvoleni ze tří kandidátů Jiřina Hornychová, Hana Konečná a Bohumír Nerušil.

Horský masív Poľana se rozkládá zhruba ve středu středního Slovenska u měst Banská Bystrica a Zvolen. Nejvyšším vrcholem tohoto pohoří je stejnojmenný vrchol Poľana s výškou 1 458 metrů. Je tedy zhruba stejně vysoká jako třeba Praděd v Hrubém Jeseníku. Zajímavostí Poľany je její minulost – sopečná činnost. Poľana drží jeden primát – je nejvyšší vyhaslou sopkou na Slovensku a se svým průměrem kolem 18 kilometrů patří k největším vyhasnutým sopkám v Evropě.

Oblastní valná hromada ČUN Praha přinesla dále diskusní příspěvky o řadě věcí, které se týkají členů a chodu organizace této největší oblastní organizace ČUN. Přítomen byl také prezident ČUN Ladislav Bojar. Zajímavostí byla práce zapisovatelky, která zapisovala projevy řečníků, které se pak přímo dataprojektorem promítaly na plátno. Službu využili především ohluchlí členové ČUN Praha. Škoda jen, že nepřišlo více členů. Petr Pánek

Kurzy ZJ v Třebíči Česká unie neslyšících, oblastní organizace Brno již řadu let provádí výuku znakového jazyka (ZJ) v Třebíči.V Třebíči je i Střední a vyšší zdravotnická škola, kde studují budoucí zdravotní sestry. Komunikace mezi pacientem a zdravotnickým personálem je první předpoklad úspěšného léčení, a tak byl zájem školy o výuku ZJ. Studující, kteří absolvují náš kurz, obdrží od České unie neslyšících certifikát o absolvování kurzu. Tímto mají o něco vyšší kvalifikaci pro výkon svého povolání. Převážná většina zájemců jsou právě studenky zdravotnické školy. Mimo tyto žáky přijímáme i všechny ostatní zájemce o ZJ. Nejdříve vedla kurzy ZJ v Třebíči naše lektorka Alena Válková. Nyní do Třebíče dojíždí z Brna náš lektor Jan Plovajko. Jsou větší města, než je Třebíč, a také tam jsou zdravotnické školy, ale výuku znakového jazyka nemají. To je škoda nejen pro sluchově postižené, ale i pro slyšící. Mnozí lidé, kteří se učí znakový jazyk, jsou tímhle způsobem komunikace okouzleni. V Třebíči studuje znakový jazyk místní básnířka Dagmar Ondráková-Lírová, která již navštěvuje náš kurz pro pokročilé a ovládá znakovku velice slušně. A protože píše básně, tak nám jednu napsala. Znakový jazyk Dagmar Ondráková-Lírová Učím se znakový jazyk. Znaky je těžké naučit se. Bavím se s hluchým ve vlaku, máváme rukama ve vzduchu. Okolí na nás pokukuje, v duchu se ptají, o co tu jde? Smějem se tomu velice, vždyť oba víme, o co tu jde. Nechceš se připojit k nám? To bys musel ale začít studovat. Vladimír Válka, ČUN Brno


A právě Poľana byla naším hlavním cílem. Ubytovali jsme se ve čtvrtek 27. září v hotelu Polana blízko obce Hriňová. Autobus musel dlouho stoupat po úzké silničce, než jsme dorazili k hotelu. Cestou z Ostravy jsme se ještě na 2 hodiny zastavili na zámku Bojnice a prohlédli si jej. Po podvečerním ubytování v Polaně jsme mohli relaxovat v bazénku, sauně, objednat si masáže nebo si zahrát stolní tenis. Druhý den bylo deštivé počasí, takže jsme výstup na Poľanu odložili až na sobotu. V pátek jsme se vypravili k nedalekému zajímavému místu – vodopádu Bystré, k němuž se dolů musí sestoupat po železném žebříku, což může být za deštivého počasí docela akrobatický výkon. Odtud okruhem kolem obce Skliarovo příjemnou lesní cestou zpátky do hotelu Polana. V sobotu se nám naopak počasí krásně vydařilo. Bylo pravé babí léto, i když ráno a večer studené. Vydali jsme se asi na 20kilometrový okruh přes sedlo Priehybina – Kopce – sedlo Jasanová – Kyslinky – sedlo Prislopy – Drábovka až na vrchol hory Poľana. Uff! Ale námaha stála určitě za to. Povrch Poľany i dalších hor této oblasti je pokryt nádhernými lesy. Jsou to nejčastěji duby v nižších polohách a smrky v nejvyšších partiích. Z Poľany a hlavně během výstupu na ni jsou krásné výhledy do blízkého i vzdálenějšího okolí. Naproti přes údolí jsme například pěkně viděli Nízké Tatry. V neděli bylo snad ještě krásnější počasí, úplné léto. Vůbec se nám nechtělo nastoupit do autobusu a jet domů. Během zpáteční cesty jsme se ještě zastavili v Kremnici a podívali se na místní školu pro SP žáky. Nachází se tu ZŠ, OU, SOU i SŠ pro SP. A pak už jsme se po obědě vydali na cestu do svých domovů. text: Petr Pánek, foto: Kristina Kratochvílová

z domova

Redakce Unie se vám představuje Milí čtenáři, možná vás bude zajímat, kdo všechno píše do Unie a podílí se tak na její současné tváři. Jsou to redaktoři Lenka Hejlová a Petr Pánek a dopisovatelé Marie Basovníková, Jan Fikejs, Bc. Barbora Housová, Mgr. Andrea Hudáková, Veronika Chladová, Bc. Milena Najmanová, Ing. Martin Novák, Žaneta Petraturová, Mgr. František Šmolík a Mgr. Ivana Tetauerová. Odpověděli pro vás na pár otázek a představili se vám: Lenka HEJLOVÁ (22 let) Jmenuji se Lenka Hejlová a jsem redaktorkou Unie. Mnozí z vás mě neznají, ale tímto představením to napravíme :-). Je mi 22 let, narodila jsem se ve znamení Štíra v Praze, a v Praze žiju odmalička. Praha je moje nejmilovanější město, ale ráda bych se podívala po celé Evropě, láká mě sever Evropy nebo Balkán :-). Také se zajímám o filmy, pravidelně sleduji filmové události, ráda mluvím o filmech, a zejména o hercích a herečkách :-). A jelikož moje maminka je povoláním učitelka tělocviku, odmalička jsem vedena ke sportu. Ráda lyžuji, hraji volejbal, stolní tenis, také chodím na spinning, který jsem si zamilovala. Jako správný Štír :-) mám ráda i vodu, vodní sporty a jednou bych se chtěla vrhnout na potápění. Nyní studuji na Filozofické fakultě v Praze, bakalářský obor Čeština v komunikaci neslyšících, 3. ročník, k tomu jsem si přibrala studium Českého jazyka a literatury, 1. ročník. Češtinu mám ráda, je to krásný jazyk, stejně tak obdivuji i znakový jazyk a to, že jiným způsobem zobrazuje svět. To je na něm to kouzelné :-). V mém časopise Unie musím pochválit grafiku, stala se přehlednější a fotky dostaly větší prostor. Musím ale souhlasit s kolegyní Najmanovou: současný zájem čtenářů o Unii je žalostně malý :-(. Milí čtenáři, měli byste nám pomáhat a podporovat nás. Bez vás a pro vás tu jinak nebudeme. Petr PÁNEK (30) Žiji už 30 let v Praze, ale jednou bych rád bydlel na venkově, tak snad se nám to v důchodu s přítelkyní podaří. Jsem zatím slyšící, moji rodiče i příbuzní z jejich generace jsou však ne-

slyšící. Zatím jsem také ještě studentem Filozofické fakulty UK, i když v posledním roce jsem své studium zanedbával. Kromě toho pracuji jako tlumočník ZJ, nejvíce času momentálně v Radlicích. K mým zájmům patří četba knih, historie a turistika (bohužel moc času na to nemám :-(), scházení se s přáteli, pejsek, sem tam nějaká práce na chalupě, v zimě lyžování. Do redakce časopisu Unie (i do České unie neslyšících) jsem nastoupil před 11 lety a stále se mi zde líbí. Přesto se tu hodně věcí změnilo, tak se pořád musím něčemu novému učit. Místo mi tehdy nabídl Vladimír Buberle, po odcházející Romaně Mázerové. Rád jsem to místo vzal a nelituji toho. Líbí se mi, že do Unie hodně píšou sami neslyšící, kteří se na její výrobě také aktivně sami podílejí. Uvítal bych i další neslyšící zájemce o práci v Unii. Nelíbí se mi však pár věcí, především nedostatek peněz na výrobu Unie. Také sami neslyšící by mohli Unii více podpořit. Neměla by jim být lhostejná. Rád bych viděl budoucnost Unie v lepším světle, třeba zase jako měsíčník. Marie BASOVNÍKOVÁ (22) Jsem studentkou Filozofické fakulty UK, obor Čeština v komunikaci neslyšících. Pocházím ze Slavkova u Brna a pracuji jako experimentální tlumočnice v divadle. Ta ké jsem členkou skupiny Vol5Vis50 a Tiché hudby. Píšu články do Unie už rok – o neslyšících a jejich kulturních akcích. Dřívější grafický styl se mi zdál hezčí a přehlednější, jinak se mi časopis Unie líbí. A je bezva, že tam je více fotek než dřív. Jan FIKEJS (26) Rodák z Českého Brodu, přes 20 let žijící v Praze, student informatiky na VŠE v Praze, tlumočník ČZJ, lektor SignWritingu. Dále se zabývám SignWritingem (písmem pro znakový jazyk), tvorbou webových stránek, jejich designem. Mé zájmy: aktivní sport (např. cyklistika, plavání, volejbal). Do Unie píši od roku 2005, od roku 2007 pravidelně a to převážně články o SignWritingu. A jak jsem se k tomu dostal? Asi díky Ivaně Tetauerové, která za mnou přišla s tím, zda bych mohl psát na toto téma pravidelněji. Na Unii se mi nyní líbí její nový grafický styl a nová podoba. Na druhou stranu je velká škoda, že lidé časopis poměrně málo kupují. Do budoucna doufám, že Unie bude mít opět neslyšícího šéfredaktora.

Barbora HOUSOVÁ (27) Fyzioterapeut a student navazujícího magisterského studia fyzioterapie na 2. LF UK. Pocházím z Liberce a v současné době žiji v Praze. Mezi mé záliby patří sport – především turistika, kolo a lyže, dále cestování, fotografování a příroda. Jak a kdy jsem se dostala do Unie? Už ani nevím – asi mě někdo před 2–3 lety poprosil o nějaký článek a pak zas o další a další, a tak to šlo dál :-). Nyní pravidelně přispívám články do rubriky Zdraví a to především tématy týkajícími se pohybového aparátu – neboť ten je předmětem mého zájmu i studia. Zároveň tu a tam přispěju cestopisným článkem. V tuto chvíli se mi na Unii líbí nový design a co se obsahu týká, tak nejvíc mě baví rozhovory. Naopak mě moc nebaví „historické“ komentáře – ať už se jedná o události, které proběhly před 3–4 a více měsíci či události z minulého století. Dále mě mrzí, že časopis Unie nemá tolik věrných odběratelů, kolik si jich jistě zaslouží. Proto přeji Unii do příštího roku mnoho zdaru a tvůrčích i zajímavých nápadů nejen redaktorům a dopisovatelům, ale i vám – čtenářům. Unie je tu totiž pro vás a vy si musíte říci, co byste se v ní rádi dočetli. Tak s chutí do toho! :-) Andrea HUDÁKOVÁ (33) Odborná asistentka v oboru Čeština v komunikaci neslyšících na FF UK v Praze, bydlí v Neratovicích, do Unie od srpna 2005 píše články o školství. Co si myslí o časopisu Unie: Už dlouho volá po koncepci Unie, ale zatím se jí nedočkala. Líbí se jí Šimonovo grafické pojetí Unie. Milena NAJMANOVÁ (28) Student (navazující magisterské, obor CNES, FF UK) a zároveň pracující. Rodačka z Plzně žijící v Praze. Zajímám se o své okolí, to znamená, fascinují mě lidské vztahy, vztahy v přírodě a hodně se zabývám ekologií, protože má smysl. Je potřeba začít, konečně začít vracet přírodě to, co nám dává. Ze sportu mám ráda volejbal, běhání v přírodě. Občas zajdu do kina, do divadla, na koncert, ráda čtu příběhy, někdy hororové, někdy sci-fi, někdy prostě jen o lidech.


13

z domova Jak jsem se dostala do Unie? Ani nevím, Ivana mě poprosila, zda bych se nestala dopisovatelkou do rubriky tlumočení. A pracuji pro ni odhadem necelé dva roky. A o čem píšu? O tom, co se kolem nás děje, o profesi, která je mi blízká. O tlumočení. Na Unii se mi v současné době líbí grafika. Co se mi tak trochu nelíbí, je, že nemá v současné době cíl. Že o ni není ze strany neslyšících zájem, protože se málo prodává. Také kdyby byl ze strany neslyšících zájem, redakce by měla mnohem více podnětů. A taky námětů. Ráda bych pro Unii pracovala s chutí, to znamená, že mi někdo dá tip, o čem psát, a já se toho nějak chopím. Martin NOVÁK (30) Výzkumný pracovník oboru technologie vody se zájmem o vše, co je spojeno s vodou, i třeba s časopisem Unie, jenž by bez vody nikdo nevytvořil. Znamení v žádném případě vodnář, ale kozoroh, uzemněn v matičce Praze s její překrásnou kulturou, a také se zájmy o kulturu a život osob se sluchovým postižením. V této oblasti jsem aktivní v rámci České unie neslyšících, oblastní organizace Praha, mezinárodních organizací pro nedoslýchavé a neslyšící a samozřejmě i dalších v Čechách. Jak jsem se k časopisu dostal? Díky Ivaně Tetauerové, která mě několikrát prosila, ať píšu alespoň kratičké článečky o zajímavostech ze světa, o různých akcích apod. Co se mi na časopise Unie v poslední době líbí nejvíce? Především – jak už si každý všimnul hlavně z prvního dojmu z časopisu – jeho grafická úprava, následně rozhovory, články o různých výzkumech :-) a o otázkách a odpovědích spojených s nejproblémovějšími tématy dneška. Především bych rád, kdyby se lidé nebáli a dali vědět, o jakých tématech by bylo vhodné psát :-). Žaneta PETRATUROVÁ (22) Studentka, studuji obor Speciální pedagogika se specializací surdopedie a logopedie na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a nyní jsem v 2. ročníku. Pocházím z malé vesnice Hukvaldy, kterou najdete poblíž města Frýdek-Místek. V této vesnici žijí asi 3 Neslyšící :-). Mými zálibami jsou lyžování, hraji ráda volejbal, košíkovou, florbal a jezdím na kole a plavu. Jinak dělám ruční práce – nejvíce mě baví vyšívání, ale nemám teď na něj bohužel dost času, kvůli škole. Dostala jsem se do Unie díky práci v redakci školního časopisu Neli ve Střední pedagogické


škole v Hradci Králové, postupně jsem posílala své příspěvky a teď jsem už přes rok dopisovatelkou. Mé příspěvky jsou z oblasti školství nebo kultury Neslyšících. No, Unie se mi líbí a k tomu nemám negativní připomínky. Ale ráda bych do časopisu doplnila nějaké hádanky, např. kriskros, nebo křížovky a sudoku, abychom po čtení mohli také relaxovat. Doufám, že brzy přijde hodně zájemců a pomůžou nám podpořit Unii. Šimon SEDLÁČEK (30) Narozen v Praze, kde také žije. Absolvent pražské VŠUP (v oboru grafický design). Grafický designér na volné noze. Prošel několika grafickými studii a jednou reklamní agenturou. Nejčastěji se věnuje tvorbě logotypů, tvorbě navazujícího vizuálního stylu, plakátů a navrhováním vzhledu webových stránek. Toho času částečně zaměstnaný v České komoře tlumočníků znakového jazyka jako technik. A od léta tohoto roku je také grafikem časopisu Unie. Zájmy: spiritualita, hlubší věci mezi nebem a zemí, otevřená komunikace s druhými, pobývání v přírodě, cestování, plavání (www.totalniplavani.cz), sauna, kreslení, dobrý čaj, dobré víno, dobré jídlo… Obsah Unie bych upravoval tak, aby texty byly chutné především pro neslyšící čtenáře. Např. dlouhé články rozčlenit na více částí, přidávat mezititulky ap. Vnést do koncepce víc hravosti, zábavy a kreativity. Omezit informační a odborné texty na minimum nebo jim dát jinou formu. Časopis Unie by měl pulsovat životem neslyšících, ne být strnulým věstníkem o životě neslyšících. Neslyšící se musí sami ozvat, co jim vyhovuje, přeci jenom je pro mě těžké mít jasnou představu o tom, co by bylo pro neslyšící v Unii nejlepší. Z hlediska grafika bych si přál ještě méně textu a více prostoru pro kreativní, svěží grafiku. František ŠMOLÍK (30) Rodák z Podbrdska v současnosti velmi opěvovaným v mediích, díky diskuzi o umístění radarové základny USA. Absolvent brněnské FSS MU (obor Sociální politika a Sociální práce). V současnosti žijící v Anglii a zlepšující svou angličtinu jako Au Pair. Zájmy: vše týkající se sociálna a sociálních věcí, knihy, kino, cestování, poznávání nových lidí, historie, umění, divadlo, volejbal, plavání, zdravý životní

styl, finance. Mohl bych pokračovat ještě dlouho… Do Unie jsem začal přispívat v roce 2003, v té době též revizor ČUN v průběhu studia na MU v Brně. Ivana TETAUEROVÁ (28) Je prakticky neslyšící. Narodila se v Plzni, od roku 1985 žije v Praze. V současné době pobývá se svým přítelem v Anglii, ve městě Wolverhampton. Absolventka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, magisterského oboru Speciální pedagogika – Výtvarná výchova. V roce 2002 studovala na Univerzitě ve Wolverhamptonu v Anglii. V současné době studuje bakalářský obor Čeština v komunikaci neslyšících a doktorský obor Český jazyk na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2005 a 2006 pracovala jako šéfredaktorka časopisu UNIE. Jako ilustrátorka se podílí na projektech pro neslyšící jako je například publikace „Dívej se, povídám...“ a Interaktivní učebnice českého jazyka pro neslyšící na CD. Ráda se zúčastňuje akcí pro neslyšící na národní i mezinárodní úrovni – seminářů a konferencí týkajících se problematiky neslyšících a uměleckých festivalů, na nichž také vystavuje své obrazy. Zajímá ji problematika mezinárodního znakového systému. Nyní přispívá do UNIE svými články do zahraniční rubriky. Do UNIE jsem začala přispívat v době, kdy byla její šéfredaktorkou Mgr. Lucie Kastnerová. Po ní jsem také UNII převzala. Práce šéfredaktorky mne velice naplňovala vzhledem k tomu, že mě zajímá dění v komunitě neslyšících a baví čeština. Většina současných dopisovatelů začala na můj podnět pravidelně přispívat do rubrik v UNII, které jsem jim přidělila, a to například rubrika Znakový jazyk, Tlumočení do/ze znakového jazyka, Školství a vzdělávání neslyšících, Historie neslyšících, Ze světa, Zdraví, SignWriting… S čím jsem nebyla moc spokojená, byla grafika. Bohužel se mi nepodařilo u tehdejšího prezidenta ČUN prosadit změnu tehdejšího grafika. Mým cílem bylo, aby byl grafik také jako převážný zbytek redakce neslyšící a můj přítel Gordon měl shodou okolností bohaté zkušenosti s prací jako grafik časopisu. Práce současného grafika se mi líbí, hlavně již kvůli lepší komunikaci s naší redakcí a lepším pochopením pro vizuální potřeby neslyšících čtenářů. Co bych ráda na UNII změnila? Byla bych moc ráda, kdyby oblastní organizace ČUN více přispívaly do časopisu o svých aktivitách, neboť je to jejich časopis - časopis České unie neslyšících. Také si myslím, že je velká škoda, že si čtenáři mezi sebou UNII často půjčují ve snaze ušetřit.

z domova

Ředitel – čestný občan Na seznamu čestných občanů města Valašského Meziříčí přibyl nový zápis. Čestným občanem města Valašského Meziříčí se stal náš pan ředitel školy Mgr. Petr Šulák. Mgr. Petr Šulák nastoupil do funkce ředitele Mateřské, základní a střední školy ve Valašském Meziříčí před patnácti lety. Za jeho působení doznala škola významných změn nejen na svém vzhledu, ale hlavně v kvalitě výchovy a vzdělávání sluchově postižených dětí. Pod jeho vedením se škola zařadila mezi nejlepší zařízení svého druhu v České republice, získala mezinárodní věhlas a byla oceněna titulem „Českých 100 nejlepších“. Petr Šulák pochází ze Vsetína, pracuje čtyřicet let v učňovském a speciálním školství, k jeho největším investičním úspěchům patří rekonstrukce hlavní budovy naší školy pro neslyšící, stavba skleníků, modernizace sportovního areálu a výstavba střední školy a internátu v sousedství historického objektu Základní školy pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí. Ředitel Petr Šulák převzal čestné občanství na slavnostním shromáždění zastupitelstva města k 710. výročí první písemné zmínky o Valašském Meziříčí. Na slavnostní předání ceny ,,Čestný občan“ panu řediteli jsme se byli podívat, dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí z historie města Valašského Meziříčí, poznali jsme životopis pana ředitele, líbily se nám vystavené fotografie od jeho dětství až po současnost. Pane řediteli, blahopřejeme vám.

Literární soutěž Safer Internet magický a přátelský Tomáš Vlačuha, žák 8. třídy naší školy ve Valašském Meziříčí, se zúčastnil literární internetové soutěže Safer Internet. Literární soutěž byla v letošním roce vyhlášena na téma „Internet – svět, který pomáhá i ubližuje“. Do této soutěže poslali literární práce také žáci naší školy. Tomáš Vlačuha získal „Zvláštní cenu za lidskost a optimismus“. Zvláštní cenou byly odměněny příspěvky, které na příkladu ze života popsaly nebezpečí, jemuž jsou mladí lidé na internetu vystaveni. To se podařilo Tomáši Vlačuhovi ve své práci „Svět v internetu“. Vyhlášení výsledků soutěže, předání diplomů a cen proběhlo 14. září v knihovně Václava Čtvrtka v Jičíně v rámci festivalu Jičín – město pohádky. Na vyhlášení cen jsme se přijeli podívat (spolužáci Bohuš Vlačuha – hlavní fotograf, Jindra Mikulík – loňský vítěz speciální ceny) a samozřejmě držitel letošní „Zvláštní ceny“ Tomáš Vlačuha. Setkání finalistů bylo velice dojemné a veselé, doplněné o vystoupení Jazzkabaretu Jany Koubkové. Rádi budeme na tento den vzpomínat.

Žáci školy pod vedením Mgr. Jany Špůrkové ze Základní školy pro

Napsali Jindra Mikulík a Bohuš Vlačuha ze ZŠ pro SP

sluchově postižené ve Valašském Meziříčí

ve Valašském Meziříčí pod vedením Mgr. Jany Špůrkové

Miss neslyšících České republiky V den státního svátku ČR se v Praze konalo finále Miss neslyšících ČR 2007. Do Top Hotelu Praha se přijelo podívat asi 150 diváků, většinou slyšících, která ze sedmi přihlášených dívek si odnese korunku pro nejkrásnější neslyšící dívku ČR. No, pokud byste odešli už o přestávce, nic by se nestalo. Letošní ročník lze totiž považovat za jeden z nejslabších v jeho sedmileté historii. Především ten, kdo se těšil na pestrý kulturní program, který by byl hodný významu této akce, musel být zklamán. Mezi třemi disciplínami – módní přehlídka, volná disciplína, promenáda v plavkách – vystoupili jedna tanečnice, tři děti a kouzelník s nafukovacími balónky. Celá Miss od začátku do konce trvala jen hodinu. Ale to ještě není všechno. Soutěžilo 7 nedoslýchavých dívek. Takový byl „zájem“ o soutěž, kde se u slyšících musí dělat předkola a regionální výběrové soutěže. A tak se klidně může stát, že za rok půjdete na Miss, kde se o korunku nejkrásnější neslyšící dívky budou ucházet třeba jen tři dívky. Celý slavnostní večer „moderoval“ VyVolený Petr Zvěřina „z Václaváku“, který si evidentně spletl tuto soutěž s něčím jiným. Jeho slovní zásoba sice neoplývá bohatostí a květnatou mluvou a chvílemi mu ani nebylo pořádně rozumět, ale to tolik nevadilo, protože jeho vtipům se stejně málokdo zasmál. A víte, co jsme se za celou hodinu dozvěděli o soutěžících – nedoslýchavých – slečnách? Pouze jejich jména (a to ještě až během druhé disciplíny) a míry. Jinak vůbec nic. Odkud jsou, co dělají, jejich zájmy, ambice, zkušenosti, názory, reakce … vůbec nic! Petr Zvěřina se totiž spokojil jen s přečtením jejich jmen z papíru. Zato úvodních 20 minut bylo věnováno sponzorům a porotě.

Překvapil také ředitel pořádající agentury Czech Model management, s.r.o. Josef Uhlíř, který chtěl divákům ukázat, že i „neslyšící“ dívky umí „mluvit“. Každé položil jedinou a jednoduchou otázku typu odkud jsi?, máš trému? nebo co děláš? Zřejmě tím suploval Petra Zvěřinu. Jenže byl často otočen bokem k divákům a soutěžící dívka mu někdy nerozuměla. Tak takhle se dělají rozhovory s adeptkami na královnu krásy, kde se má prověřit také jejich pohotovost, vtip, inteligence. Nic z toho však tyto soutěžící dívky nemohly předvést. Ještě smutnější byl však pohled na tlumočnici. Nalíčená, namalovaná, šperky. O co více ale měla na sobě, o to méně toho ukázala – doslova. No, ukázala, takovou tlumočnici jsem totiž ještě nezažil. Faktem je, že Petr Zvěřina skoro nic neřekl, ale ona ještě méně… Kolik toho mohla odtlumočit? Tipnu si takovou třetinu, kolem 30%. Zbylých odhadem 70% netlumočila. Byla – jemně řečeno – dost nepokračování na straně 29 Ñ


15

z domova

Roadshow Freestyle Camp Slovo „roadshow“ pochází z angličtiny a překládá se jako „extrémní divadlo“. Ale v tomto našem případě to není tak úplně přesné. Iveta Smutná chtěla ukázat veřejnosti výstavu a promítání videoklipů ze Summer Deaf Freestyle Campu, který proběhl od 20.–25. srpna ve Štítech a poté na Dolní Moravě pro Neslyšící z celé ČR. Roadshow se konala už ve třech městech: Brně, Olomouci a Praze. V Brně proběhlo zahájení 17. října od 17 hodin ve Středisku Teiresiás. Přišlo cca 20 neslyšících i slyšících studentů a mladých lidí. Když přišli, tak dobrovolně házeli vstupné do krabice. Tam bylo připraveno občerstvení a zajištěno tlumočení do mluveného jazyka. Iveta Smutná přivítala všechny a krátce uvedla, jak, kde a kdy probíhal Summer Freestyle Deaf. Představila se lidem, kteří byli ve Freestyle – Věra Lištvanová, Monika Zaoralová, Zuzana Korberová, Pavel Kučera a Dana Peňázová – každý z nich řekl něco o sobě a jak se cítili na Freestyle Campu. Potom se promítal asi půlhodinový videoklip, který natáčel neslyšící Miroslav Gavelčík a sestříhal slyšící Petr Kameník. Po tom byla výstava krásných fotek, které byly vznikly díky spolupráci s občanským sdružením „Zavři uši, otevři oči“. Následovala volná diskuze. Na závěr Iveta Smutná řekla, že doufá v konání dalšího letního Freestyle Campu za rok v létě. Upozornila však zároveň, že v zimě se koná „Winter Freestyle Deaf“. První Roadshow se konala však už o den dříve v Olomouci, 18. října, v klubovně Olomoucké unie neslyšících. Sem přišli většinou starší lidé. Program byl podobný tomu v Brně. No, a co v Praze dne 2. listopadu? Tentokrát Road show putovala do Extréme Café na Chodově, do příjemné kavárny v obchodním centru Chodov. Hned u vchodu byly vystaveny fotografie účastníků Summer Freestyle Deaf. Skoro všichni na fotkách měli modřiny

ze skoků na lyžích do vody a trampolíny :-). V kavárně bylo asi 20 lidí, čekala jsem větší zájem. Dokonce přišel i TKN s moderátory Josefem Brožíkem a Zlatou Kurcovou, kteří zpovídali Moniku Zaoralovou. A co program? Stejný jako v Brně a Olomouci. Nejprve vystoupila Iveta Smutná s úvodním proslovem, po ní vystoupili účastníci Freestyle, ale jen někteří – Monika Zaoralová, Mája Pangrácová, Anna Pangrácová nebo Mirek Gavelčík, který natáčel Summer Freestyle Deaf. Všichni se představili. Poté následovalo promítání, které trvalo asi 20 minut. Co se promítalo? Zážitky účastníků z akce Summer Deaf Freestyle Campu. Po ukončení promítání byl čas na povídání mezi sebou a na příjemnou zábavu. Bylo to milé setkání. text: Žaneta Petraturová a Lenka Hejlová, foto: Lenka Hejlová

Mezinárodní den neslyšících 29. září Možná 1. Mezinárodní den neslyšících (dále MDN) na Náměstí Míru v Praze slavil svátek neslyšících. Akce byla pojmenována jako „Hluchota bez bariér“. Očekávalo se, že přijde zhruba 30 lidí. Všichni mohli přijít a podpořit petici vůči zvyšování a zkvalitnění skrytých titulků. Nechybělo také tradiční divadlo neslyšících. Hrála skupina Vol5Vis50 – Monika Zaoralová a Marie Basovníková. Vystoupili ještě Antonín Zralý se Zlatou Kurcovou a hrou „Dopis“. V přednáškovém bloku tu zazněly dva diskuzní příspěvky o rozdílech mezi znakovým jazykem a znakovanou češtinou a o APPN. Pokud chcete vidět, co se dělo na Náměstí Míru během MDN, tak se podívejte na internet na http://novinky.neslysici.cz/. Během odpoledne zazněly také oprávněné požadavky neslyšících: V dnešním době si přejeme odstraňovat bariéry a diskriminace. (S nimi bychom nebyli rovnocenní.) Přejeme si začlenit se do vztahů mezi českou minoritou neslyšících a ostatní společností používání českého znakového jazyka, ať už v politice, právu či náboženství. (Bez něj bychom nemohli žít přirozeně v „neslyšícím“ státě.) Přejeme si mít kvalitní systém vzdělávání pro neslyšící. (Abychom se mohli plně začleňovat do „normální“ společnosti.)

(Abychom v nezaměstnanosti nebyli „procentem navíc“.) Přejeme si mít větší možnost služby operátora a tlumočníka. (Abychom mohli mít informace a kontakty dostupné.) Přejeme si být v mikrosvětě i makrosvětě viděni. (Abychom byli viditelní a existovali zde dohromady společně se všemi ostatními.) Přál bych si, aby příští rok přišlo více neslyšících a osobností. Je to šance ukázat a udržet spokojený život a kvalitu komunity Neslyšících a jejich znakový jazyk. Zatím neslibuji, ale rád bych uskutečnil další MDN na konci března. text: Jan Wirth, místopředseda Neslyšící CZ, o. s.,

Přejeme si nebýt omezováni ve volbě pracovního místa naším lidem s vadou sluchu.


foto: Eliška Straníková

z domova Bilingvální mateřská škola pro sluchově postižené ve školním roce 2007/08 Přijímáme: – děti od 2 do 7 let – děti neslyšící, nedoslýchavé i děti s kochleárním implantátem – slyšící děti se speciálními potřebami – především v oblasti komunikace, sourozence nebo kamarády neslyšících dětí Nabízíme: – odbornou péči slyšících i neslyšících pedagogů a dalších specialistů – výchovně-vzdělávací program na základě bilingvální metody – individuální přístup – malé skupinky dětí – příjemné prostředí rodinného typu s maximálním využitím školní zahrady a rozlehlého parku – celodenní provoz, možnost internátu – spolupráci s rodiči, možnost individuálních konzultací – výuku znakového jazyka pro rodiče Součástí programu v BMŠ jsou: – činnosti zaměřené na všestranný rozvoj dítěte – pravidelná logopedická péče – práce s výukovými počítačovými programy – příprava na školní docházku – odpolední kroužky – výlety, návštěvy zajímavých akcí pro děti – ozdravné pobyty v přírodě Bilingvální mateřská škola – Pipan, Holečkova 4, Praha 5 (10 minut od metra Anděl) telefon: 257 326 015; fax: 251 510 745 e-mail: [email protected], www.pipan.cz

Maturitní ples v Brně Dovolujeme si Vás pozvat na již 8. maturitní ples Střední školy pro sluchově postižené v Brně. Kdy: 25. ledna 2008 od 19 do 02 hod. Kde: Hotel Kozák, Horova 30, 616 00 Brno - Žabovřesky Vstupenky: předprodej 120 Kč, na místě 150 Kč Vstupenky lze objednat přes SMS na čísle: +420 776 745 565 (Martin Zrnečko) + 420 775 954 465 (Tereza Trenčevová) Spojení: z hlavního nádraží tramvaj 12, 13 směr Královo pole – zastávka Česká, dále tramvaj 3, 11 směr Bystrc – zastávka Mozolky. Srdečně Vás zvou maturanti: Regina Heráková, Kristýna Krhutová, Tereza Trenčevová, Michaela Weinerová, Nikola Vyskotová, Martin Zrnečko Přijďte se pobavit!

Zajímavá služba nejen pro lidi se zdravotním postižením Možná jste při brouzdání na internetu narazili na různé poradenské stránky a diskuzní servery a nevěděli jste, co si máte vybrat. Informací je mnoho, stránek přibývá a přitom může být problém najít konkrétní a jasnou odpověď. K tomu, abyste nemuseli bloudit změtí informací, vám může pomoci poradenský server www.internetporadna.cz. Stránky mají velký záběr oblastí, ve kterých se můžete zdarma poradit. Jsou utříděny do deseti logických oblastí, ale mnozí zapojení odborníci nabízejí přesah i jinam. Najdete na nich psychology, sociální pracovníky, lékaře, neziskové organizace, speciální pedagogy a dokonce i duchovní. Vše

v celorepublikovém měřítku. Projekt je velkým důkazem dobré vůle těchto lidí, kteří radí zdarma. Oblasti jsou následující: zrakové, sluchové, tělesné, mentální postižení, drogy a závislosti, duchovní poradenství, menšiny a cizinci, zaměstnanost a občanské poradenství. Poradenství je anonymní a slouží hlavně k propojení tazatelů s odborníkem, který jim může pomoci. Na stránkách si můžete přečíst všechny již položené dotazy už od doby vzniku serveru v roce 2001. Ivana Herzogová, koordinátorka projektu a ředitelka o. s. InternetPoradna.cz Kontakt: Palackého 11, 779 00 Olomouc Tel.: 775 230 972, 587 406 126


17

APPN

Po práci zábava Přesně tak se jmenovala zajímavá akce, kterou nejen pro neslyšící – i když těch přišla naprostá většina – připravila Agentura profesního poradenství pro neslyšící (APPN). Bohatý a pestrý kulturní program mohli diváci vidět v pondělí 22. října v klubu Kaštan v pražských Dejvicích. Vystoupila zde hudební skupina Traband, jejíž polovina písní byla tlumočena do znakového jazyka, promítal se tu film Ve svém bytě bydlím sám s neslyšícími herci a další umělci. Cílem tohoto večera v klubu Kaštan bylo poděkovat sponzorům a partnerům a upozornit širokou veřejnost na činnost APPN, které nabízí neslyšícím své služby již přes rok. Prvními vystupujícími byly Veronika Rolníková a Tamara Kováčová s vystoupením moderního tance a zpěvu ve znakovém jazyce With you. Po nich vedoucí APPN Marie Horáková představila činnost tohoto občanského sdružení. Vystoupili také někteří klienti a partneři APPN. Z umělců pak vystoupil Miroslav Gavelčík se svým poutavým storytellingem Srdce nebo peníze? Zpestřením byl 10minutový film Ve svém bytě bydlím sám – absolventská práce studenta FAMU Radima Špačka z roku 1995. Kromě herce Karla Rodena v něm hrají i dva neslyšící – Lenka Bartoňová a Tomáš Wirth. Hlavním hřebem večera však byla hudební skupina Traband a především pak její písně, z nichž polovina byla doprovázena videoklipem s titulky a druhá polovina byla umělecky tlumočena ve znakovém jazyce. Vystupujícími tlumočníky zde byli Naďa Dingová (tlumočila píseň Tichý muž), Alan Ptáček (Jdu krajinou), Kateřina Červinková Houšková (Ve stejném okamžiku), Fedor Krajčík (Milovaný syn) a Jindřich Mareš s Marií Basovníkovou (Vlaštovky). Moderátorem celého večera byl David Jorda, kterého do mluvené češtiny tlumočil Petr Pánek. Do klubu Kaštan přišlo více než 80 lidí. Doufejme, že podobné akce se budou brzy opakovat. text: Petr Pánek, foto: Lenka Drozdová

Co to je APPN? Řada neslyšících, především těch z Prahy, tuto organizaci již zná – ať už z osobní zkušenosti, nebo z vyprávění nebo právě teď naposledy z klubu Kaštan. APPN, o. s. je organizace, která se snaží zlepšit postavení neslyšících na trhu práce, především podpořit nezaměstnané v hledání

práce, nabídnout doplnění všech potřebných dovedností a pomoci s umístěním na volném trhu práce. APPN, o. s. se snaží změnit přístup slyšící společnosti k neslyšícím a zvýšit informovanost o lidech se sluchovým postižením, způsobech komunikace, světě neslyšících, jejich kultuře a znakovém jazyku. APPN, o. s. zvyšuje povědomí firem o přednostech při zaměstnávání neslyšících, pomoc při zaškolování neslyšících na novou pracovní pozici (pracovní asistence). Spolupracuje s úřady práce při nalézání vhodného zaměstnání pro neslyšící. Klienty APPN, o. s. jsou především naši neslyšící spoluobčané. APPN, o. s. nabízí svým klientům jazykové a počítačové kurzy, možnost využití internetu, faxu, kopírky, scanneru a tiskárny, telefonické vyřizování či hlídání dětí... Pracovní konzultace nabízí od pondělka do čtvrtka od 10:00–16:00. APPN, o. s. najdete v Praze 2, ve Vratislavově ulici 12/28, hned pod Vyšehradem. Nebo na www.appn.cz. Tento článek je placená inzerce

Rozvrh kurzů v APPN v prosinci 2007 Dopoledne

Poledne

Odpoledne

po 17. 12.

9–11

Lenka

AJ

12–15

Internet

16–18 18–20 16–19 16–17

ÚT 18. 12.

9–11 9–11

Frant. T. Veronika Chlad.

Základy PC ČJ

12–15

Internet

18–20 18–20 16–18

Klíma Frant. T. Jitka M.

Základy PC PHP, SQL ČJ

12–15

Internet

17–19 17–19

Lenka APPN

AJ FILM

12–15

Internet

17–20

APPN

vánoční akce

ST 19. 12. ČT 20. 12.

9–11 9–11

Šárka K. Jitka M.


NJ * ČJ *

Tom. W. Tom. W. Šárka K. Neslyšící

Internet Windows NJ T-Mobile

ze světa

Evropa ve statistikách od Evropské unie neslyšících (EUD)

Na 15. Světovém kongresu neslyšících proběhlo spousta zajímavých přednášek. Jednu z nich, ve statistickém formátu, která by v tomto časopise neměla chybět jsme vybrali pro Vás. Týká se ankety položené jednotlivým členským zemím této organizace. Celkem je k dnešnímu datu registrováno v Evropské unii neslyšících 30 řádných členských zemí. Více informací o členských zemích můžete získat z internetových stránek www.eudnet.org. Přednáku na toto téma přednesl ředitel EUD Mark Wheatley. Kolik je uživatelů znakového jazyka ve vaší zemi? Méně než 1000 – 4 země; 1000 až 10 000 – 16 zemí; 10 001 až 50 000 – 6 zemí; více než 50 000 – 4 země. Kolik tlumočníků znakového jazyka je ve vaší zemi? Méně než 10 – 3 země; 10 až 100 – 14 zemí; 101 až 500 – 8 zemí; 501 až 1000 – 3 země; více než 1000 – 1 země. Je znakový jazyk ve vaší zemi uznán zákonem? ANO – Rakousko, Belgie, Kypr, Česká republika, Estonsko, Finsko, Německo, Řecko, Litva, Lotyšsko, Norsko, Rumunsko, Slovenská republika, Španělsko, Slovinsko, Velká Británie (16 zemí) NE – Bulharsko, Chorvatsko, Dánsko, Maďarsko, Island, Irsko, Lucembursko, Holandsko, Polsko, Rusko, Švédsko, Švýcarsko (12 zemí)

Mají neslyšící k dispozici tlumočníka znakového jazyka v/na ? Základní škole: vždy – 8 zemí; někdy – 16 zemí; zřídka – 3 země; nikdy – 3 země Střední škole a universitě: vždy – 10; někdy – 12; zřídka – 3; nikdy – 5 V práci: vždy – 8; někdy – 10; zřídka – 6; nikdy – 6 V odborné škole: vždy – 8; někdy – 14; zřídka – 6 U lékaře: vždy – 12; někdy – 7; zřídka – 10 Obchod & služby: vždy – 9; někdy – 10; zřídka – 2; nikdy – 6 Policie: vždy – 18; někdy – 6; zřídka – 4; nikdy – 1 Soud: vždy – 25; někdy – 2; zřídka – 2 Kdo platí tlumočníka znakového jazyka? Rakousko – vláda (kromě tlumočení v práci, v službách a obchodech) a další subjekty (neslyšící, město…); Belgie – vláda proplácí tlumočení, ale dopravu musí hradit zaměstnavatel nebo neslyšící; Bulharsko – vláda proplácí tlumočníka na střední škole, universitách, odborných učilištích a soudech (není hrazen tlumočník v práci a základní škole); Kypr – vláda hradí tlumočníka v základní škole, střední škole a universitě, u soudů; neslyšící hradí tlumočení na odborné škole; v práci je tlumočník hrazen z poloviny vládou a z poloviny zákazníkem; Dánsko – vláda; Česká republika – vláda; Estonsko – vláda; Finsko – vláda; Německo – vláda (odborné školy hradí neslyšící); Řecko – vláda; Maďarsko – vláda; Island – vláda kromě tlumočení v práci

a odborných školách; Irsko – vláda kromě tlumočení v práci a odborných školách; Itálie – vláda kromě v práci a u lékaře; Lotyšsko – vláda, kromě university, střední školy, zdraví a služeb a obchodu; Litva – vláda; Lucembursko – vláda hradí odborné školy, služby a soudy, neslyšící hradí střední školy a universitu; Malta – vláda, odborné školy (od 8 do 17 hodin), zaměstnavatelé hradí tlumočení u lékaře a u soudů; Holandsko – vláda; Norsko – vláda, kromě škol, u lékaře a soudů; Polsko – vláda, kromě u lékařů, středních škol a universit; Rumunsko – nic; Rusko – vláda; Slovensko – vláda; Slovinsko – vláda (v práci hradí zaměstnanec); Španělsko – vláda (v práci hradí zaměstnanec); Švédsko – vláda (kromě soukromých odborných škol); Švýcarsko – vláda; Velká Británie – vláda Berou si neslyšící rodinu nebo přátele jako tlumočníky do? Škol: někdy – 4; pravidelně – 4; nikdy – 17 Universitu a střední školu: vždy – 1; někdy – 1; pravidelně – 3; nikdy – 20 Do práce: někdy – 6; pravidelně – 7; nikdy – 12 Odborné školy: někdy – 1; pravidelně – 6; nikdy - 17 K lékaři: vždy – 4; někdy – 9; pravidelně – 7; nikdy 4 Služby & Obchod: vždy – 3; někdy – 6; pravidelně – 9; nikdy – 6 Policie: někdy – 7; pravidelně – 4; nikdy – 14 Soudy: někdy – 2; pravidelně – 2; nikdy – 21 Existují ve vaši zemi minimální standardy pro tlumočníky? Ano: Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Německo, Řecko, Island, Irsko (pro odborné školy, policii), Lotyško (pro lékaře, university, policii a soudy), Litva, Malta, Holandsko, Norsko, Polsko, Slovinsko, Španělsko (ve školách, nemocnicích a soudech), Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. Ne: Kypr, Rusko (pouze policie a soudy). V pokusném stavu: Lucembursko a Slovenské republice. Je znakový jazyk zmiňován nebo viděn v médiích? Televize – vždy 11; někdy 10; pravidelně 8 Noviny – vždy 11; někdy 9; pravidelně 12; nikdy 7 Časopisy – vždy 1; někdy 7; pravidelně 10; nikdy 9 Vládní internetové stránky – občas 2; někdy 6; pravidelně 3; nikdy 18 Internetové stránky organizací – vždy 1; někdy 13; pravidelně 9; nikdy 6 Veřejné vládní materiály – vždy 2, někdy 5; pravidelně 9; nikdy 9 V materiálech pro zdravotnictví – vždy 2; někdy 3; pravidelně 9; nikdy 14 zpracoval: Martin Novák


19

ze světa

15. ročník AGM a Konference EFSLI ve švýcarském Curychu jakým způsobem je v různých státech zaručena kvalita tlumočnických služeb, jak se hodnotí kvalita tlumočení a kdo ji určuje, jakým způsobem by se měl tlumočník znakového jazyka vzdělávat, zda je pro Ve dnech 14. – 16. září 2007 se konalo v Curychu výroční zasedání organizace EFSLI (Evropské fórum tlumočníků znakového jazyka) a konference EFSLI, kterou pořádala v hotelu Novotel Švýcarsko-německá asociace tlumočníků znakového jazyka (BGD). Pokud jste četli loňské podzimní číslo Unie (9–10/2006), jistě víte, že Česká komora tlumočníků znakového jazyka měla loni tu čest již jako nová členská organizace ESFLI uspořádat tuto mezinárodní konferenci v Praze. Letos slavila konference EFSLI 15. narozeniny. Krájení narozeninového dortu se ujala prezidentka EFSLI Maya de Wit z Holandska.

Závěr AGM – Již bývalá rada EFSLI s narozeninovým dortem: Zane Hema, Linda Thomson, Maya de Wit, Kit Horlacher, Karin Arquish, chybí Nigel Cleaver)

Přednášející Barbara Gerstbach z Rakouska

Bývalý prezident EFSLI Marco Nardi

tlumočníka znakového jazyka důležité, aby se vzdělával po celou dobu své profesní činnosti, jaké vzdělávací systémy existují v různých státech, a mnoho dalších otázek týkajících se kvality tlumočení znakového jazyka. Na výročním zasedání EFSLI (AGM – Annual General Meeting) představili jednotliví zástupci členských států situaci ohledně standardů kvality tlumočení a vzdělávaní tlumočníků ve své zemi. Situace v jednotlivých státech se ukázaly jako velice různorodé – např. v Německu byly vytvořeny standardy pro tlumočníky znakového jazyka v roce 2002 na Univerzitě v Hamburku a nyní se zde hledá řešení, jak zajistit a udržet kvalitu tlumočení bě-

Na letošním ročníku se sešlo z 25 států Evropy více než 150 tlumočníků, neslyšících a dalších zájemců o problematiku „Stanovení standardů kvality“ v tlumočení znakového jazyka. Českou komoru tlumočníků znakového jazyka zde reprezentovaly Barbora Kosinová a Pavlína Mladová. Účastníci tohoto výročního zasedání a konference EFSLI mohli na workshopu nebo při panelové diskusi debatovat o tom,

dopoledne přednášela Barbara Gerstbach z Rakouska, která pracuje na Univerzitě v Grazu a je od roku 1998 prezidentkou Rakouské Asociace tlumočníků znakového jazyka (ÖGSDV). V této organizaci je sdruženo celkem 68 tlumočníků znakového jazyka, z nichž se převážná většina stále vzdělává, jednu třetinu z celkového počtu členů organizace tvoří tlumočníci CODA. Druhá přednášející Darja Fiser, prezidentka Slovinské asociace tlumočníků znakového jazyka (ZTSZJ), vyučuje v národním vzdělávacím programu pro budoucí tlumočníky znakového jazyka, její specializací je sociologie, sociologické projekty a utváření pracovních vztahů mezi tlumočníky a klienty. Ve Slovinsku zatím není žádné univerzitní studium pro tlumočníky znakového jazyka, jako mají v Rakousku. Odpoledne patřilo přednášce Zane Hemy z Velké Británie, viceprezidenta EFSLI, který se zapojil do vzdělávání tlumočníků znakového jazyka nejen ve Velké Británii, ale také v Čechách, Itálii, Malajsii, a na Novém Zélandě.

Tlumočnice Ioana Farcas z Rumunska při prezentaci své země na AGM

Prezidentka EFSLI Maya de Wit z Holandska


hem profese tlumočníka s již ukončeným univerzitním vzděláním. Naproti tomu v Rumunsku nebo Srbsku prozatím bojují o uznání tlumočení znakového jazyka jako profese, o fungování etických kodexů – pokud vůbec existují, a aby nebyli tlumočníci vnímáni jako pomocníci a byli za svou práci náležitě ohodnoceni. V sobotu a v neděli 15.–16. 9. bylo na programu celkem 5 přednášek. V sobotu

Přednášející Zane Hema z Velké Británie, viceprezident EFSLI

V sobotu dopoledne i odpoledne se konaly workshopy. Protože bylo mnoho účastníků, diskutovalo se na dané otázky z oblasti problematiky stanovení standardů kvality ve čtyřech skupinách. Zájemci si mohli vybrat skupinu podle toho, jakým jazykem se zde mluvilo či ukazovalo. Jed-

ze světa nacím jazykem konference EFSLI byla angličtina a němčina, ale byly zde přítomny i tlumočnice švýcarsko-německého znakového jazyka a němčiny. Neslyšící účastníci se k dané problematice vyjadřovali velice ochotně – zazněly názory, že by se profesionální tlumočník měl co nejvíce stýkat s komunitou Neslyšících, že by se měli neslyšící lidé podílet na hodnocení kvality tlumočení znakového jazyka, měli by být ovšem v oblasti tlumočení do i ze znakového jazyka náležitě vzděláni. Těchto neslyšících je ale málo. Kvůli zpětné vazbě by proto

nelze zapomenout i na slyšící klienty využívající tlumočnických služeb, a na Neslyšící tlumočníky, kteří se taktéž vzdělávají a potřebují zpětnou vazbu.

Účastníci konference

Tlumočníci převážně ze Švýcarska, Německa a Rakouska na workshopu

měli tlumočníci znakového jazyka využívat služeb profesionálního supervizora, který by dohlížel na kvalitu tlumočení a který by byl tlumočníkovi dobrým poradcem, nebo využívat pomoci kolegů tlumočníků. Podle dalších názorů je hlavním úkolem tlumočníka znakového jazyka zodpovídat sám za svou kvalitu tlumočení. K tomu mu má dopomáhat hlavně sebereflexe. Na závěr bylo nutné podotknout, že při diskusi o stanovení kvality tlumočnických služeb

Závěrečné panelové diskuse, která shrnovala otázky a závěry z workshopů, se účastnili všichni tři přednášející, Isabella Thuner a Neslyšící Christa Notter ze Švýcarska. Shodli se na tom, že není možné vytvořit společné standardy kvality tlumočení znakového jazyka pro všechny evropské státy, neboť každý stát má jinou kulturu, ve které by jednotné standardy nemusely fungovat. V sobotu večer se účastníci konference sešli u kulatých stolů v prostorách Technoparku a byli příjemně pohoštěni za hudby švýcarských alpských rohů, na které se pokusili hrát i tlumočníci z Německa a Skotska. Během večera byla vyhlášena soutěž v dojení „pravé“ švýcarské krávy. Podmínkou byla týmová spolupráce čtyř soutěžících, kteří se v dojení střídali. Za 1 minutu zvládlo nadojit vítězné družstvo (jak jinak než ze Švýcarska) přes 2 litry mléka.

V neděli představili organizátoři projektu EUMASLI pod vedením jeho koordinátora Jense Hessmanna z Německa tento mezinárodní projekt, který umožňuje zájemcům o profesi tlumočení znakového jazyka studovat tento obor v rámci programu Evropské unie Sokrates/Erasmus na univerzitách v Edinburghu (Velká Británie), v Helsinkách (Finsko) a v Magdeburku (Německo). Ve stejný čas se konala přednáška Corinne Staub ze Švýcarska na téma, které nepatřilo přímo k tématu tlumočení – jak se vhodně obléknout pro různé příležitosti (na pracovní jednání, do společnosti, na večírek), abychom na své okolí zapůsobili co nejlepším dojmem, a jaké barvy oblečení zvolit pro které situace. Závěr konference patřil oficiálnímu rozloučení s odstupujícími členkami rady EFSLI (Lindou Thomson ze Skotska, Kit Horlacher z Dánska a Karin Arquish ze Švýcarska), představili se noví členové rady EFSLI (Gabriel Sicilia ze Španělska, Marinella Salami z Itálie, Elke Mutschlechner z Rakouska a Zane Hema z Velké Británie) a prezidentka EFSLI Maya de Wit poděkovala Švýcarsko-německé asociaci tlumočníků znakového jazyka za vynikající organizaci AGM a celé konference EFSLI. Příští již 16. ročník AGM a konference EFSLI se bude konat v Holandsku ve městě Voorschoten a téma se bude týkat „Third Language Interpreting“ (Tlumočení třetího jazyka). Jistě toto téma bude zajímat i tlumočníky českého znakového jazyka. text: Barbora Kosinová, foto: Pavlína Mladová

3. Mezinárodní konference lingvistiky znakových jazyků v Prestonu (Velká Británie) V Unii 7–8/07 jsme vás informovali o průběhu mezinárodního semináře/workshopu lingvistiky znakových jazyků, který se konal v tomto roce v holandském Nijmegenu. Nedávno bylo zahájeno přihlašování účastníků na 3. Mezinárodní konferenci/workshop lingvistiky znakových jazyků (sami organizátoři spíše hovoří o konferenci) s názvem CLSLR – 3 (Cross-linguistic Research and International Cooperation in Sign Language Linguistics-3), která se bude konat od 9. do 12. února 2008 v Mezinárodním centru znakových jazyků a Deaf studia (ISLANDS – www.udan.ac.uk/islands) na Centrální Lancashirské univerzitě v Prestonu. První dva dny bude program věnován přihlášeným referátům a přednáškám, důraz je kladen na menšinové znakové jazyky a znakové jazyky v malých vesnických komunitách. Druhé dva dny budou určeny pro diskusi na daná témata s důrazem na etiku a implikaci (vliv) nových technik ve výzkumu znakových jazyků. Konference je hlavně určena pro badatele znakových jazyků, ale může se jí zúčastnit samozřejmě kdokoliv, kdo se o tuto problematiku zajímá. Jednacím jazykem je mezinárodní znakový systém (IS), očekává se i znalost psané angličtiny. První dva dny bude zajištěno tlumočení z/do BSL, IS a mluvené angličtiny. Diskusní skupiny v dal-

ších dvou dnech budou probíhat pouze v IS a nebudou tlumočeny. Přijímání přihlášek pro referenty bylo ukončeno 1. listopadu 2007, pro běžné účastníky bude ukončeno 15. ledna 2008. Účastníci z tzv. rozvojových zemí (mezi ně je počítána i Česká republika, Slovensko aj.) neplatí poplatek za registraci na konferenci a mohou požádat o finanční podporu na cestovné a ubytování! Organizátoři mají zájem, aby se zúčastnilo co nejvíce zájemců ze zmiňovaných rozvojových zemí. Kapacita je 50 účastníků z celého světa. Přihlášky a podrobné informace (v angličtině a IS) naleznete na: http://www.uclan.ac.uk/facs/class/edustud/deafcentre/clslr3/ Kontakt na organizátory: Claire Perdomo International Centre for Sign Languages and Deaf Studies Livesey House, LH213 University of Central Lancashire PRESTON PR1 2HE UNITED KINGDOM E-mail: [email protected] Fax: +44(0)1772894933 Štěpána Sirůčková


21

rozhovor Ñ pokračování ze strany 5 Teď studuješ v Praze, redaktorka Veronika Holubová je v Bratislavě. Jak spolu komunikujete a spolupracujete? S Veronikou jsem v pravidelném emailovém kontaktu. Navíc si získal už Infonep dobrý ohlas mezi neslyšícími, takže nám sami posílají své články a o něco méně s tím pak máme práci my. Oba dva pracujeme doma, jen si předem rozdělíme práci, abychom si ujasnili, o čem kdo bude psát. Romane, jaký je Tvůj názor na situaci po rozdělení Slovenského svazu sluchově postižených? Nejprve shrnu, že po zániku Slovenského zväzu sluchovo postihnutých (SZSP) vznikly 3 organizace – Asociácia Nepočujúcich Slovenska (ANEPS), Asociácia rodičov detí a mládeže so sluchovým postihnutím (ARNEDS) a Zväz sluchovo postihnutých (ZSP). Proč je tomu tak? Určitě dobře víte, že kromě rodičů dětí a mládeže se sluchovým postižením, nenajdeme mezi osobami s poruchou sluchu úplně stejné místo ve společnosti. Závisí to na různých faktorech: stupeň ztráty sluchu, věk, ve kterém došlo ke ztrátě sluchu, typ školy, do které osoba chodila, typ komunikace a přijetí vlastního sluchového postižení. Podle těchto faktorů vznikla občanská sdružení ANEPS a ZSP. Každé občanské sdružení má své specifické problémy, specifické služby, poradenství a aktivity. A můžeme tvrdit, že to není jen náš problém na Slovensku, ale i celosvětový problém. Vemme si příklad, jaká je situace u vás v Čechách. Určitě dobře víte, že u vás existují organizace jako Česká unie neslyšících, Českomoravská jednota neslyšících, Český klub ohluchlých, Český klub nedoslýchavých „Help“ a další. Tak proč by to nemohlo být i u nás? Druhý problém mezi členy organizací SP se jmenuje závist. Je to vlastnost typická nejen pro nás Slováky. Podle mého názoru je dobře, že se rozdělil SZSP. Souhlasím s tím, protože jsme si navzájem nedokázali porozumět v komunikaci. Povím vám jednu příhodu: Byl jsem členem Ústřední rady neslyšících SZSP za Banskobystrický kraj. Měli jsme společné zasedání tří Ústředních rad neslyšících, nedoslýchavých a rodičů sluchově postižených dětí a mládeže. Bývalá prezidentka SZSP Mária Benková (současná prezidentka ANEPS) se na začátku zasedání zeptala nedoslýchavých, zda má mluvit nebo znakovat. Nedoslýchaví chtěli, aby mluvila, takže neslyšící měli k dispozici tlumočníka znakového jazyka. Jednali jsme o změnách stanov na blížící se Kongres, který se konal v roce 2004 v Bratislavě. Jenže nedoslýchaví prezidentce nerozuměli. Tak změnila způsob komunikace na znakový jazyk a tlumočnice znakového jazyka se stala pro nedoslýchavé


„artikulačním tlumočníkem“, ale používala svůj hlas. I potom však někteří nedoslýchaví tlumočnici nerozuměli a unikly jim informace. Takže kde je chyba? Chtěl bys nějak reagovat na reportáž Slovensko v potu a krvi, otištěnou v časopise Gong 11–12/07? Úzce to souvisí s podobnou odpovědí na předchádzející otázku. Podle mě zánik SZSP je bežný jev. Můžeme to porovnávat k zániku firmy. Nejen na Slovensku se žije v potu a krvi, ale i ve svetě a také mezi slyšícími. Například když zkrachuje firma, musí propustit své zaměstnance. Zeptám se vás, neprolévá se pot a krev i mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci? Existuji podle Tebe nějaké rozdíly mezi českými a slovenskými neslyšícími? Neslyšící, ať už v Čechách anebo na Slovensku, jsou si rovnocenní s ostatními neslyšícími ve světě, jsme členy komunity Neslyšících. Ale můžeme říct, že rozdíly mezi českými a slovenskými neslyšícími úzce souvisí s historií – zakládáním ústavů pro hluchoněmé a používáním znakového jazyka. Víme dobře, že v Praze vznikl první ústav pro hluchoněmé už v roce 1786. Na území Slovenska až v roce 1833 v Bratislavě, který zůstal jediným ústavem 19. století. V českých zemích v 19. století kromě pražského ústavu existovalo ještě sedm dalších ústavů pro hluchoněmé: v Brně, Mikulově, Litoměřicích, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Ivančicích a v Lipníku. Co se týká znakového jazyka, měli jste zlatého člověka – Václava Frosta, který byl géniem znakového jazyka a značně předběhl svou dobu. A tak se znakový jazyk v Praze používal od nástupu ředitele Frosta až do roku 1932, což je dlouhá doba. A v ostatních českých ústavech to bylo v 19. století podobné.

Na Slovensku se však na školách příliš nevyučovalo znakovým jazykem, podobně jako u vás na Moravě. Až v roce 1984 ve Vysokých Tatrách ve Staré Lesné na semináři profesor a jazykovědec Jozef Mistrík dokázal, že znakový jazyk je plnohodnotný jazyk se všemi svými vlastnostmi. V roce 1986 byl vydaný Frekvenční slovník znakové řeči. A na Základní škole pro SP v Bratislavě v Hrdličkově ulici se ode dne 1. 9. 1987 začala experimentálně ověřovat vhodnost používání znaků ze ZJ jako pomocné metody v systému výchovně-vzdělávacího procesu. Dále ředitel Štefan Csonka, který uplatňoval využití znakového jazyka v komplexním komunikačním systému, prakticky používal znakový jazyk ve vyučování na Středním odborném učilišti v Bratislavě. Mistrík a Csonka se ve své práci teoreticky věnovali znakovému jazyku jako přirozenému jazyku. Jejich nečekaná smrt a odchod poznamenaly stagnací výzkum slovenského znakového jazyka. Konkrétně můžeme říct, že rozdíly mezi Čechy a Slováky jsou především v hrdosti a zvýraznění identity. Češi mají vyšší sebevědomí. Lépe řečeno, čím jde člověk dále na západ, tím se sebevědomí zvyšuje. 10. 11. ses zúčastnil 5. Společenského plesu neslyšících, pořádaného ČUN Praha. Jsou nějaké rozdíly mezi plesy českých a slovenských neslyšících? Mohu potvrdit, že se nevyskytují velké rozdíly mezi plesy slovenských a českých neslyšících. Každá strana se snaží o co nejlepší program, aby zanechala pěkné zážitky v srdcích účastníků. Jak ses dostal ke znakovému jazyku a kde ses ho naučil? Ke znakovému jazyku jsem se dostal až ve škole, osvojil jsem si ho od starších spolužáků, ale od učitelů a vychovatelů ne. Ve škole v Lučenci probíhalo vyučování orální metodou, která byla přísná. Používaly se také pomocné artikulační znaky. O přestávkách jsme ani nesměli znakovat. Naše škola úzce spolupracovala s pražskou školou v Ječné ulici. Týden jsme strávili na školním pobytu v Praze v Ječné. Znakový jazyk jsem si zdokonaloval až na vysoké škole. Chtěl bys, Romane, něco vzkázat čtenářům Unie? Aby na nás, Slováky, nezapomínali a posílali nám programy svých aktivit. A navázali spolupráci se slovenskými občanskými sdruženími. Děkuji Ti, Romane, za rozhovor a ať se Ti v Praze líbí :-). text: Petr Pánek, foto: Petr Pánek a archiv Romana Vojtechovského

znakový jazyk

Úvahy o americkém a českém znakovém jazyce Rita Chalmers Collins pocházející z Ameriky, je lektorkou angličtiny ve Středisku pro pomoc studentům se specifickými nároky při Masarykově univerzitě, kde právě studuji. Nedávno napsala článek do časopisu The Messenger, který vydává Pedagogická fakulta MU s Katedrou anglického jazyka a literatury jednou za čtvrtletí. Požádala jsem jí, zda by článek mohl být uveden také v našem časopise Unie a ona souhlasila. Přeložila jsem její článek z angličtiny do češtiny. Rita ve svém článku čerpala z různých zdrojů, publikací a také internetu. Popsala v něm svoje zkušenosti se sluchově postiženými studenty. Znakové jazyky se vyvinuly v průběhu staletí podobným způsobem jako mluvené jazyky. Mezi znakovými jazyky existují národní a oblastní rozdíly právě tak, jako existují mezi jazyky mluvenými. Tento článek bude zkoumat některé rozdíly mezi americkým znakovým jazykem (ASL) a českým znakovým jazykem (ČZJ) na základě mé osobní zkušenosti. Úvodem je všeobecně uznáno, že většina znakových jazyků má stejné gramatické a sémantické jednotky jako mluvené jazyky. Různé národní znakové jazyky disponují různou syntaxí, stejně jako se liší syntax češtiny či mandarínštiny. Významová jednotka znakového jazyka je založena na formě a orientaci, umístění rukou, pohybu a dalších ukazatelích, jako je výraz obličeje a pozice těla. Ve srovnání s mluvenými jazyky jsou znakové jazyky neslyšících vizuální, proto vyjadřují myšlenky a informace jiným způsobem, než mluvené jazyky. Mluvené jazyky (a to se také týká psaných textů těchto jazyků) jsou lineární. V angličtině, jestli někdo řekne nebo napíše „šel jsem do školy“, zprostředkuje informaci právě v tomto daném rozsahu. Pokud do takové věty nevložíme slova navíc, která vysvětlí, jakým způsobem jsem chodil do školy - jako „pomalu“, „rychle“, nebo „neochotně“. V ASL na rozdíl od toho může být v prostém znaku „šel jsem“ vloženo víc významů, pomocí pohybu, umístění a výrazu tváře. Znakové jazyky jsou často považované za bohatší právě kvůli tomuto rysu, přičemž také obsahují všechny základní složky pravého jazyka. Slyšící lidé často považují znakové jazyky užívané společenstvím neslyšících za něco méněcenného. Tento koncept byl úspěšně pokořen v roce 1950, kdy William Stokoe, anglický profesor, začal vyučovat na Gallaudetově univerzitě. Stokoe, jenž měl zázemí ve studiu nejstarší a středověké angličtiny,

uznal, že ASL užívaný neslyšícími studenty na univerzitě je svými rysy podobný jiným jazykům. S podporou ze státní vědecké nadace Stokoe začal výzkum, který nakonec způsobil, že znakový jazyk je uznáván jako přirozený jazyk a ne jako jednoduchý nižší komunikační systém. Stokoeovy příspěvky nejen pomohly učencům a pedagogům v dalších zemích rozumět bohatství a složitosti znakových jazyků, ale jeho práce, současně s pracemi dalších učenců, posílila smysl pro identitu a sebevědomí uvnitř společenství neslyšících. Stokoeho kniha, Slovník amerického znakového jazyka na lingvistických principech, byla publikována v roce 1965, a byla to významná událost v historii amerického společenství neslyšících. Jeho práce změnila úhel pohledu, kterým neslyšící nahlíželi na svou vlastní kulturu, a také byla začátkem seriózního lingvistického výzkumu ASL, který nakonec měl významný dopad na vzdělání neslyšících lidí a vládní politiku ohledně neslyšících. Stokoe strávil většinu své akademické kariéry na Gallaudetově univerzitě, která jako jediná univerzita na světě slouží neslyšícím a nedoslýchavým studentům. Je mezinárodně uznávána pro rozsáhlý výzkum historie a kultury neslyšících lidí, vzdělání neslyšících a znakového jazyka. Gallaudetova univerzita byla založena v roce 1864, je umístěná ve Washingtonu, D.C. a nabízí vysokoškolákům získání titulu ve více než čtyřiceti různých studijních oborech. Kromě příkladného výzkumu v lingvistikách znakových jazyků, Gallaudetova univerzita je také uznávána pro své úsilí ve vzdělávání neslyšících dětí ve dvou cvičných školách, lokalizovaných na své školní půdě.

The Kendall Demonstration Elementary School (KDES) slouží dětem a jejich rodičům až do osmého ročníku. The Model Secondary School for the Deaf (MSSD) nabízí programy pro studenty v ročnících 9 až 12. Obě tyto školy jsou součástí centra Laurent Clerc National Delf Education Center, které má federální právo vyvíjet a šířit inovační studijní plány, materiály a vyučovací strategie do škol a do celostátních vzdělávacích programů. V roce 1983 jsem v rámci programu celoživotního vzdělávání začala na Gallaudetově univerzitě studovat americký znakový

jazyk. Pokračovala jsem ve studiu ASL později, zatímco jsem dokončovala studium magisterského oboru Speciální vzdělávání a specializovala se na vzdělávání neslyšících. Během dokončování svého studia jsem učila neslyšící děti i dospělé. Také jsem pracovala jako dobrovolnice v telekomunikačním centru pro neslyšící. V té době telefonní kontakt mezi neslyšící osobou s TDD (elektronickou pomůckou na přenos textů přes telefonní linku) a slyšící osobou s regulérním telefonem zprostředkovalo toto telekomunikační centrum pro neslyšící. Až do roku 1980 byly tyto služby často poskytovány dobrovolníky. Později vláda začala financování oblastních center kvůli této službě. Také jsem pracovala na středisku služeb pro neslyšící. V těchto různých rolích učitele, dobrovolníka a advokáta jsem měla možnost ocenit kulturní a lingvistické aspekty amerického společenství neslyšících. Po příchodu na místo učitelky angličtiny na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity jsem se dozvěděla, že Středisko Teiresiás poskytuje podporu a služby pro vysokoškoláky se specifickými potřebami. Pro mě bylo velmi zajímavé dozvědět se něco o službách pro znevýhodněné osoby, poskytovaných univerzitou a zákonnými zástupci v České republice, a setkat se s jedinci, kteří užívají český znakový jazyk. V září 2006 jsem začala vyučovat v kurzu angličtiny pro neslyšící vysokoškoláky ve Středisku Teiresiás. Také jsem začala studovat ČZJ, který se ukázal být užitečný pro moje vyučování ve Středisku a lingvisticky zajímavý pro mě. Ačkoli ASL a ČZJ mají lingvistické kořeny ve francouzském znakovém jazyce (vysoce zajímavé téma na diplomovou práci pro každého, kdo by měl zájem), vyvinuly se v průběhu mnoha let do dvou velmi odlišných jazyků. Většina slov a gramatických pravidel je v každém z těchto dvou jazyků jiná. Dokonce prstová abeceda je v těchto dvou jazycích specifická. Zatímco americký mluvčí znakového jazyka vyjadřuje čísla a prstovou abecedu jednu ruku, český mluvčí znakového jazyka užívá obě ruce. Také tvary rukou užívané pro vyjádření čísel a abecedy jsou různé v každém z těchto jazyků. Dokonce základní znaky pro rodinu (matka, otec, bratr, babička) jsou v ASL


23

znakový jazyk a ČZJ různé. Je ale pravda, že se mi podařilo objevit znaky, které jsou stejné v obou jazycích (strom, včera, nyní, žlutý). Nejvíce matoucí jsou ty znaky, které mají v obou jazycích stejný tvar, ale různý význam. Znak, který v ASL znamená „krátký“, znamená v ČZJ „svíčka“. Český znak pro „stát se“ je podobný americkému znaku „nemohu“. Takové znaky se dají považovat za rovnocenné s podobnými slovy – tzv. „falešnými přáteli“ – v mluvených jazycích.

Přestože jsem samozřejmě ve studiu ČZJ teprve začátečník, cením si příležitosti srovnávat tento jazyk s ASL a nahlédnout do české komunity neslyšících. Tyto zkušenosti jsou také užitečné při poznávání úrovně vzdělávání neslyšících v České republice. Mnoho vzdělávacích problémů zde je podobné těm, s nimiž rodiče a učitelé neslyšících dětí zápolí v USA. Jakým nejlepším způsobem dokážeme poskytnout silný první jazyk neslyšícím dětem a jaké jsou ty nej-

lepší metody k osvojení druhého a dalšího jazyka? Tyto záležitosti je třeba promýšlet tím intenzivněji, čím více handicapovaných studentů bude integrovaných do běžných tříd a bude studovat na univerzitách. Závěrem bych chtěla poděkovat Ritě Collins za její článek a za souhlas s uvedením článku v našem časopise. Hodně úspěchů ve studiu znakového jazyka českého i amerického.

Jak hodnotili Diář a soutěž ULITY hosté Letních slavností?

ně probíhala. Myslím, že je dobře, když se na takových společenských příležitostech prezentují různé služby pro neslyšící a nedoslýchavé. Co udělala Ulita, bylo zajímavé – přilákali děti a dospělí na různé vědomostní úkoly (hádanka, komiksový kvíz, obrázkové úkoly pro děti). Co se týká hádanky, kterou jsem měla za úkol vyluštit - příběh byl dobrý, ale otázka k němu byla moc stručná, nebyla jednoduchá – možná jsem ji špatně pochopila. Mám dojem, že ten text psal někdo slyšící. Zajímalo by mě, jak by reagoval Neslyšící ve středním a starším věku, myslím, že by tomu nerozuměl. Ještě by takový text chtělo pro neslyšící upravit do jednodušší podoby jako alternativa jednoduššího čteni – originál a upravený text. Školní diář je fantastický. Důležité pro neslyšící je, že obsahuje informace o českém znakovém a o českém jazyce. Diář je poučný, lidé tam najdou různá poučení o jazycích. Třeba to, že výzkum českého znakového jazyka je spojen s Filosofickou fakultou UK. V diáři se čtenář dozvídá také to, jaké jsou rozdíly mezi jazyky. Obrázky, které ilustrují text, jsou legrační.

Připravila a přeložila: Žaneta Petraturová

O jazycích a neslyšících V. Co nás čeká v zimě? Ohlédněme se na okamžik také ještě za létem :-)! Začíná zimní čas. Časopis Unie připravuje druhou slavnost. Teplé letní počasí vystřídalo opadané listí ze stromů, pomalu přichází zima. Z prvního ročníku Letních slavností v Radlicích se rodí tradice – jak to tak vypadá – sešli jsme se v létě, sejdeme se i v zimě! Dík patří redakci časopisu Unie, která již připravuje Zimní slavnosti na 29. února 2008. Pojďme se ale společně ještě naposledy ohlédnout za létem. Časopis Unie připravil krásnou „Letní slavnost v Radlicích“, která se konala na konci prázdnin ve venkovních prostorách školy v Radlicích. Do programu se zapojilo i naše Jazykové centrum ULITA. Bylo báječné počasí. Lidé slavili léto, bavili se, sportovali a také testovali své znalosti v češtině. Program celého dne byl opravdu bohatý. A co si na léto přichystala ULITA? Velký barevný panel se spoustou informací o službách centra a také malou soutěž v českém jazyce pro všechny věkové kategorie. Soutěžit mohli děti do 13 let, mladí do 18 let, dospěláci i lidé starší generace. Každý, kdo vyzkoušel své znalosti dostal malý dárek – Diář na školní rok 2007/2008. Proč takový diář vznikl? Diář je současně malou příručkou o jazycích. Dozvíte se v něm spoustu zajímavostí o všech jazycích na světě. Nejvíce však o českém, o anglickém a o českém znakovém jazyce. O Diář projevili všichni hosté letní slavnosti velký zájem, a protože už nám zbývá jen několik málo výtisků, rádi bychom Vám alespoň některé z jeho stránek představili prostřednictvím tohoto článku.


Lucie Půlpánová (studentka UK FF, ČNES, nyní na mateřské dovolené) Letní slavnost se mi líbila v tom, že se slavilo venku. A vůně kolem opékaných buřtů a hermelínů. Dále, že byl prima program: volleyball, body painting, nechyběl ani program pro děti. ULITA měla dobrý nápad. U barevných poutačů stálo mnoho lidí – slyšících i neslyšících. Zájemci se tak mohli o ULITĚ dozvědět zajímavé informace. Zájemci se také mohli zúčastnit malé soutěže – byly to legrační otázečky pro všechny věkové kategorie. Za to dostali překvapení – milý dáreček – Diář pro školní rok 2007/08! Svým obsahem je diář originální. Můžeme se tam dočíst velice užitečné informace o Neslyšících, o českém znakovém jazyce. Text doplňují překrásné ilustrace. To je myslím vůbec poprvé v Čechách, co vznikl takový nápad! Bylo by pěkné, kdyby bylo možné vytisknout takový diář každý rok! Anna Jurášová (učitelka ZŠ v Brně) Nevím jak začít, jak ta letní slavnost vlast-

znakový jazyk Diář se mi moc líbí, je jednoduchý, má krásnou barvu i logo. Nosím ho do práce, ale je docela těžký – myslím, že obsahuje zbytečně tvrdé stránky. Z tvrdého papíru stačí jen přední a zadní strana. Jsem vděčná za krásný dárek a netušila jsem, že je zdarma. Takový diář by stál určitě strašně moc peněz. Přeji ti úspěch ULITO, ať jsi napořád!!!!!! Andrea Kalců (učitelka a tlumočnice na SŠ v Praze-Radlicích, nyní na mateřské dovolené) Soutěž, kterou pro náv štěvníky Letní slavnosti v Radlicích připravila ULITA, byla zajímavá. Otázky byly ale dost těžké. Škoda, že ty otázky byly spíše formou hádanek, když se jednalo o český jazyk. Spíše tam mělo zaznít něco z českého jazyka… rozbor nebo něco z gramatiky, atd. Dárek v podobě Diáře byl motivující. Diář je krásny, akorát mi ho zabavil přítel :-). text a foto: Zuzana Hájková, Jazykové centrum ULITA

ULITA představuje svoji novou filmovou reklamu Když jsem byla na premiéře v historii ČR prvního hraného filmu, vyrobeného neslyšícími tvůrci z AWI FILMu, hned mě napadla spolupráce s Ulitou a šlo to. Naše spolu-

práce s tvůrčím týmem AWI FILM proběhla bez jediného problému. Mladí tvůrci sami vytvořili scénář reklamního spotu. Když nám představili svůj nápad na zpracování reklamy, nebylo co řešit, nebylo co doplňovat, připomínkovat…, nápad byl skvělý. A výsledek! Když jsme viděla reklamu poprvé hotovou, nadchla mě. Zpracování reklamy je nápadité, tvůrčí, nechybí ani smysl pro humor. Příběh reklamy, který neslyšícím lidem představuje služby Jazykového centra ULITA, je skvělý! Herci, kteří ve filmu hrají, si AWI FILM vybral sám. Já byla u toho také, byla to krásná zkušenost. Klobouk dolů, AWI FILMe! Kde je možné reklamu shlédnout? Ve spolupráci s občanským sdružením Camino – Pohyblivý klub neslyšícího diváka, které připravuje filmy s rozšířenými titulky pro neslyšící – promítáme reklamu každý měsíc v Kaštanu (scéna Unijazz, Bělohorská 150, Praha 6). Program filmů, které lze shlédnout po reklamě Jazykového centra ULITA naleznete na www.camino.cz nebo na www.kaštan.cz. Jak hodnotili reklamu Jazykového centra ULITA hosté Letní slavnosti v Radlicích? David Jorda (učitel SŠ v Praze-Radlicích) Reklama Ulity je opravdu krásná, motivační. Já bych tu reklamu nechal běžet v televizi, ať všichni vidí, že neslyšící jsou také šikovní, dokážou tvořivě přemýšlet a vzdělávat se. Dokáží se pohybovat a prosadit v oblasti filmu. Jazykové centrum Ulita je šikovná organizace, nabízí neslyšícím a nedoslýchavým

Projekt JPD 3 Jazykové centrum ULITA končí. Co bude dál? jste se mohli dočíst v minulém čísle časopisu UNIE. V tento den bude také zahájena bezplatná distribuce publikací CD Čtení o pravěku a starověku, Česká slovesa, Český jazyk v legendách a Protetická technologie (Multimediální učební text a Slovník odborné terminologie). Všechny publikace si bude možné na místě vyzkoušet, jejich tvůrci vás seznámí s jejich obsahem a fungováním.

lidem vzdělávání v oblasti českého a anglického jazyka. Znalost jazyků je pro neslyšící důležitá proto, aby se mezi nimi a slyšícími stíraly bariéry v komunikaci. Jakub Malík (lektor ČZJ v Pevnosti, účinkující v reklamě Jazykového centra ULITA ) Reklama se mi docela líbí. Sám v ní hraju, překvapila mne taková nabídka. S radostí jsem ji zkusil přijmout. Zpočátku pro mne bylo nezvyklé hrát před kamerou, ale rychle jsem si zvykl. Byl to krásný zážitek. Uznávám, že neslyšící se potřebují dále vzdělávat, takže si myslím, že vytvoené takové reklamy je užitečné a přínosné. Osobně mám se školou špatné zkušenosti, nemám na ni hezké vzpomínky, proto jsem rád, že se situace ve školství a ve vzdělávání neslyšících stále zlepšuje. Sám bych rád chodil na kurzy pořádané Ulitou, jenže pro mne jako zaměstnance, to zatím není možné. Doufám ale, že časem Ulita otevře veřené kurzy, které nabídne všem bez omezení. Jiří Kolíska (vychovatel na ZŠ v Praze-Radlicích) Reklama ULITY je skvělá, jen je vidět, že herci se do svých rolí nepokládají tak úplně doopravdy. Je to má jediná kritika. Vše ostatní mi připadá jako skvělý nápad a skvělý tvůrčí počin. Přál bych si, aby se reklama ULITY dostala do veřejné televize. ULITO, jen tak dál! Přeji ti hodně dalších úspěchů! Děkuji všem, kteří se zúčastnili ankety za upřímné hodnocení. text a foto: Zuzana Hájková, Jazykové centrum ULITA

Od února 2008 poskytne své služby VŠEM neslyšícím a nedoslýchavým lidem z celé České republiky. Některé kurzy bude dále poskytovat zdarma, jiné nabídne neslyšícím a nedoslýchavým za běžný kurzovný poplatek. Veškeré informace o konání kurzů od února 2008, včetně podrobných informací o konání konference, naleznete během prosince nebo začátkem ledna na www.jazykove-centrum-ulita.cz. Projekt Jazykového centra Ulita je spolufinancován evropským sociálním fondem, státním rozpočtem ČR a rozpočtem hl. m. Prahy. text a foto: Anna Hronová,

Projekt JPD3 Jazykové centrum ULITA končí v lednu 2008. Projekt bude slavnostně ukončen konferencí, na kterou jste srdečně zváni! Představíme vám publikace, které byly v rámci projektu vytvořeny a o kterých

Co se stane s jazykovým centrem po skončení projektu? ULITA bude žít dál! Jazykové centrum se od ledna 2008 stane součástí Střední školy, Základní školy a Mateřské školy, Výmolova 169, 150 00 Praha Radlice.

Jazykové centrum ULITA


25

znakový jazyk | ze světa

SignWriting nyní i na Slovensku Začátkem listopadu ve spolupráci ESWO (Evropská organizace pro SignWriting) a slovenské organizace neslyšících pedagogů SNEPEDA proběhl víkendový kurz SignWritingu v Bratislavě. Lektorem kurzu byl Jan Fikejs. Kurz byl dvoudenní a zúčastnilo se ho necelých 30 účastníků z celého Slovenska – slyšících i neslyšících. Účastníci se v úvodu seznámili krátce s historií a vznikem tohoto systému pro zápiz znakového jazyka. Další části workhopu byly věnovány základním pravidlům pro čteni a psaní znakopisu (SignWritingu). Po každé kapitole následovaly praktické cvičení, takže každý si hned mohl ověřit zda vše správně pochopil a zároveň si vše zopakovat a lépe zapamatovat. Tyto praktická cvičení hodnotili všichni účastníci velice pozitivně. Během nich měli možnost si společně přečíst ukázky z pohádek psaných v ČZJ, ASL i dalších znakových jazycích. Součástí workhopu byla samozřejmě i týmová práce. Při první týmové spolupráci účastníci sami četli ukázku z pohádky o třech medvědech v českém znakovém jazyce. Při druhé týmové práci, která proběhla až na úplný závěr workhopu měli skupiny za úkol zapsat libovolnou pohádku do slovenského znakového jazyka. Během týmové spolupráce panovala tvůrčí nálada a živá diskuze. Celkový ohlas na kurz byl velmi pozitivní. Nakouknout do atmosféry můžete pomocí fotek z workshopu, které najdete na stránkách http://sw.ruce.cz.

Účastníci workshopu píší pohádku

5. Mezinárodní festival kultury neslyšících sv. Františka Saleského (5. MFKN) Pozvánka na festival EFFETA – Středisko sv. Františka Saleského v Nitře, Sámova 4, Vás srdečně zve na 5. Mezinárodní festival kultury neslyšících sv. Františka Saleského v Nitře. Uskuteční se ve dnech 21.–27. ledna 2008. Tento mezinárodní festival je věnován kultuře Neslyšícících na Slovensku a v Evropě. Effeta

připravil Jan Fikejs

Jazykové centrum ULITA vyhlašuje konkurz na pozici: KOORDINÁTOR JAZYKOVÉHO CENTRA ULITA – organizační schopnosti – komunikativnost – tvůrčí schopnosti a schopnost realizace nových myšlenek a nápadů – znalost prostředí lidí se sluchovou vadou – orientace v oblasti vzdělávání lidí se sluchovou vadou – základní dovednost komunikovat v českém znakovém jazyce vítána – předchozí zkušenost s vedením zařízení podobného typu nebo vedením neziskové organizace jakéhokoli jiného druhu vítáno – zkušenost s vyhledáváním a podáváním grantů, vedení projektů vítána

Překlad textu do češtiny: ČESKÝ ZNAKOVÝ JAZYK je přirozený a plnohodnotný jazyk komunity Neslyšících v České republice, má vlastní gramatiku a strukturu a nemá nic společného s češtinou. Tento jazyk používají zejména prelingválně neslyšící lidé (tzn. ti, kteří se narodili jako neslyšící nebo kteří ztratili sluch v období před dokončením vývoje jazyka, tj. cca do 3 let).


Vítáme u konkurzu každého SLYŠÍCÍHO nebo NESLYŠÍCÍHO, který má chuť zkusit tvořit a realizovat nové nápady v oblasti vzdělávání lidí se sluchovou vadou! Jedná se zhruba o 0,45–1,0 úvazku. Nabízíme práci ve smíšeném kolektivu slyšících a neslyšících kolegů. Přihlásit do konkurzu se můžete do 15. 12. 2007. Konkurz proběhne v první polovině ledna 2008. Uchazeče přihlášené do konkurzu budeme obratem osobně kontaktovat o přesném čase a termínu konání konkurzu. V případě zájmu se prosím obraťte na [email protected]. Anna Hronová

školství, vzdělávání Už jste se ve škole setkali s asistentem? Lákala by vás práce asistenta? Dnes si o asistentech řekneme něco víc. Až do roku 1997 (kdy vešla v platnost vyhláška MŠMT ČR č. 127/1997 Sb., o speciálních školách a speciálních mateřských školách) nebylo v našich školách běžné, aby v jedné třídě (nebo v jedné vyučovací nebo výchovné skupině) působili souběžně dva či tři pedagogové. Od konce 90. let minulého století se situace začala měnit a ve školách se objevili asistenti. V současnosti u nás ve školách pracují dva druhy asistentů, 1. asistenti pedagoga, 2. osobní asistenti. Začněme s asistenty pedagoga. Asistent pedagoga Podle vyhlášky MŠMT ČR č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, § 7, odst. 1 jsou „Hlavními činnostmi asistenta pedagoga (…) pomoc žákům při přizpůsobení se školnímu prostředí, pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc při komunikaci se žáky, při spolupráci se zákonnými zástupci žáků a komunitou, ze které žák pochází.“ Asistenta pedagoga mají některé děti se sluchovým postižením integrované v běžných školách. Někdy zde asistent pedagoga působí v roli tlumočníka (více o tomto Myslivečková, Radka. Česká komora tlumočníků znakového jazyka. Tlumočnická profese a neslyšící děti. [on-line, cit. 2007-7-11], dostupné na www: http://www.cktzj.com/index.php?page=clanek&show=156). V praxi rozlišujeme mezi asistenty pedagoga pro žáky se zdravotním postižením (v roce 2006 jich v ČR pracovalo 2132) a asistenty pedagoga pro žáky se sociálním znevýhodněním (v roce 2006 jich v ČR pracovalo 375). Ve školách pro sluchově postižené se setkáváme spíše s asistenty pedagoga pro žáky se zdravotním postižením, ale víme i o školách, které kromě nich využívají i služeb asistentů pedagoga pro žáky se sociálním znevýhodněním (tzv. romských asistentů). V jakých školách mohou asistenti pedagoga působit? Jednoduše řečeno ve všech, od mateřských po vyšší odborné, ve školách speciálních i ve školách zcela běžných. Podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), § 16, odst. 9 „Ředitel mateřské školy, základní školy, základní školy speciální, střední školy a vyšší odborné školy může se souhlasem krajského úřadu ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává dítě, žák nebo student se speciálními vzdělávacími potřebami, zřídit funkci asistenta pedagoga. V případě dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním je nezbytné vyjádření školského poradenského zařízení.“ Školským poradenským zařízením se v případě žáků se sluchovým postižením rozumí většinou speciálně pedagogické centrum.

Asistent pedagoga a osobní asistent „Žádost o souhlas se zřízením funkce asistenta pedagoga obsahuje název a sídlo právnické osoby, která vykonává činnost školy, počet žáků a tříd celkem, počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, dosažené vzdělání asistenta pedagoga, předpokládanou výši platu nebo mzdy, zdůvodnění potřeby zřízení funkce pedagoga, cíle, kterých chce ředitel školy zřízením této funkce ve škole dosáhnout, a náplň práce asistenta pedagoga“ (vyhláška MŠMT ČR č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, § 7, odst. 2). Pokud uvažujete o tom, že byste rádi pracovali jako asistenti pedagoga ve škole pro sluchově postižené, máme pro vás dobrou zprávu. Na jaře 2007 byla schválena vyhláška MŠMT ČR č. 62/2007 Sb., kterou se mění vyhláška MŠMT ČR č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. A právě vyhláška z roku 2007 mj. nově stanovuje nejnižší a nejvyšší počty souběžně působících pedagogických pracovníků ve třídě nebo studijní skupině určené pro žáky s určitým druhem a stupněm zdravotního postižení. U žáků mateřských, základních, středních i vyšších odborných škol s těžkým sluchovým postižením musí být vždy souběžně přítomni dva pedagogičtí pracovníci. U žáků se středně těžkým sluchovým postižením jsou to v MŠ a ZŠ jeden až dva souběžně působící pedagogičtí pracovníci, v SŠ a VOŠ už jen jeden. „Pokud ve třídě nebo studijní skupině působí souběžně několik pedagogických pracovníků, musí být alespoň 1 z nich asistent pedagoga“ (čl. I, odst. 2, bod 2). Podle čl. I, odst. 2, bod 1b) zmíněné vyhlášky z roku 2007 se žákem s těžkým zdravotním postižením rozumí také žák „s těžkým sluchovým postižením, které žákovi znemožňuje nebo závažným způsobem omezuje rozumění mluvené řeči i při využití kompenzačních pomůcek a zrakové kontroly.“ Vyhláška MŠMT ČR č. 62/2007 Sb. měla původně začít platit od 1. 9. 2007, ale další vyhláška MŠMT ČR č. 227/2007, Sb. posunula její platnost o rok – od 1. 9. 2008. Pokud opravdu od září 2008 bude platit počet souběžně působících pedagogů uvedený výše, bude určitě potřeba ve školách pro sluchově postižené značně rozšířit řady dosavadních asistentů pedagogů. V této souvislosti se nabízí otázka: Jaké vzdělání musí asistent pedagoga mít? Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, § 20 v této souvislosti uvádí: „Asistent pedagoga získává odbornou kvalifikaci a) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd, b) vyšším odborným vzděláním získaným studiem v akreditovaném vzdělávacím programu vyšší odborné školy v oboru vzdělávání zaměřeném na přípravu pedagogických asistentů nebo sociální

pedagogiku, c) středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu pedagogických asistentů, d) středním vzděláním s výučním listem získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání a studiem pedagogicky, nebo e) základním vzděláním a absolvováním akreditovaného vzdělávacího programu pro asistenty pedagoga uskutečňovaného zařízením dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.“ Program musí být rozsahu nejméně 80 hodin s obsahovým zaměřením na pedagogiku a psychologii. Asistenti pedagoga jsou pedagogickými pracovníky, jsou placeni z rozpočtu školy a mají nárok na osm týdnů dovolené ročně. Osobní asistent Kromě asistentů pedagoga se u nás ve školách (a také ve školách pro sluchově postižené) můžeme setkat s osobními asistenty. Ti ovšem nejsou pedagogickými pracovníky a nejsou placeni z rozpočtu školy. Osobní asistence je obecně (nikoli pouze pro školní prostředí) definována v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 38 odst. 1 a odst. 2 jako „terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby (…). Služba (…) obsahuje zejména tyto základní činnosti: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, b) pomoc při osobní hygieně, c) pomoc při zajištění stravy, (…) e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti (…).“ Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR doporučuje pro funkci osobního asistenta ve škole např. následující podpůrné služby žákům s těžkým či kombinovaným zdravotním postižením: „dozor a dopomoc při dopravě žáka (do školy a ze školy, přesuny po budově školy), pomoc při dýchání (…), pomoc při omezeném pohybu (…), střídání pozice v prostoru (ležení v lehátku, sezení v invalidním vozíku… (…), výživa – jídlo a pití, péče o kůži (...), ústní hygiena (péče o zuby a ústní dutinu, polykání, kousání, pohybování rty, uzavření úst), péče při vyměšování (intimní hygiena, zavinování a přebalování dětí), medikace (aplikace léků podle lékařského předpisu…), oblékání, vysvlékání, převlékání (…), používání přiměřených podpůrných prostředků a pomůcek (lůžko, vozík, bazén…), zvláštní opatření (didaktické hračky a pomůcky pod vedením speciálního pedagoga)“ (Teplá, Marta. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami s podporou asistence. Praha, 2007. [on-line, cit. 2007– 7–11], dostupné na www: http://spp.ippp. cz/download/studijni-materialy/Marta-Tepla-vzd-zaku-s-podporou-asistence.pdf; pokud nebylo uvedeno jinak, tento zdroj byl použit i v ostatních částech tohoto článku). andrea hudáková


27

kultura

Jubilejní Mluvící ruce 10. ročník přehlídky umělecké tvorby ve znakovém jazyce „Já jsem na Mluvících rukou byla poprvé, a líbilo se mi to moc! Co jsem slyšela od ostatních, kteří byli již někdy předtím, říkali, že to bylo hodně povedené, než ty minulé… Co vy na to?“ (uživatel sony) „Ano, posledních 10 let byl nejlepší tento v sobotu, se mi alespoň zda,… ;-) A ten Johna Smitha nikdy nezapomenu. :-D“ (uživatel slunisKo) Ano, i já jsem slyšela, že tohle byl nejlepší ročník za posledních pár roků. Sama jsem byla v divadle na Mluvících rukou a podle reakcí lidí, které jsem zpovídala na rautu, jsem si uvědomila, že tenhle ročník byl něčím mimořádný. Výše uvedené názory lidí převzaté z diskuse na www.deaf.cz toto jen potvrzují. Letošní festival Mluvící ruce se konal tradičně v Divadle Komedie, kde se koná již od roku 2005. Program byl letos více než bohatý a pestrý. Obsahoval spoustu známých jmen umělců či uměleckých skupin: Tichá hudba, Vol5Vis50, Eliška Vyorálková, Nepanto, Divadlo Neslyším, Deafboys… Zahraničními vystupujícími hosty zde byli Slovinci – divadlo ONA-ON – a Angličan John Smith, který se nakonec stal nejpopulárnějším hostem večera. Zajímavé bylo, že tyto Mluvící ruce moderovalo spoustu moderátorů, respektive různé moderátorské dvojice: vtipní Lubomír Hykl a Daniela Pořízková, komediální Miroslav Gavelčík a Marie Basovníková, elegantní Markéta Spilková a Pavel Kučera, a samotná Pavlína Spilková. Jako první vystoupily dvě umělecké skupiny, které spojuje jméno umělce Františka Půlpána – pantomima Sochař a klauniáda manželů Půlpánových s dcerkou Jolankou. Hru Sochař zahrály děti, které navštěvují kroužek pohybového divadla v ZŠ pro sluchově postižené v Ječné ulici a jehož vedoucí je právě František Půlpán. Poté vystoupila Tichá hudba, která v průběhu večera vystoupila celkem dvakrát. Poprvé s číslem „Uspávanka pro Aničku“ , kde byl využit motiv písničky na dobrou noc pro malé děti, které nemůžou usnout. Podruhé vystoupila Tichá hudba s písní „Yellow Submarine“, kterou kdysi nazpívali slavní Beatles v roce 1967. Tichá hudba pojala píseň jako podobenství o kouzelném světě pod mořskou hladinou, kde žijí jen neslyšící. Zkrátka, toho večera se sešlo v Divadle Komedie moc a moc neslyšících umělců a diváci byli nadšeni. No, ale to není všechno. Na pódiu opět vystoupil František Půlpán s excelentním číslem a s dvěma herečkami – Lenkou Králíkovou a Janou Šimečkovou – byl to onen soubor Nepanto. Jejich vystoupení se jmenovalo „Pan McDonald“ a byla to opravdu groteskní vystoupení s výbornou pointou. A jejej, pak na pódium přišli bojovníci za práva neslyšících :-), a to skupina Deafboys, kterou tvoří Josef Sergej Bovkun a Lubomír Hykl. Tato skupina nám, divákům, předvedla vystoupení „My víme, jak žít s neslyšícími“. Byla to vtipná parodie na vztahy mezi slyšícími a neslyšícími lidmi, což této skupině jde neobyčejně dobře :-). Neslyšící básnířka Eliška Vyorálková přednesla ve znakovém jazyce dvě básně: „Jsem dům“ a „Večer“. Básně Elišky Vyorálkové jsou jemné, intimní a plné lyriky. A zabývají se všedními nenápadnými věcmi, které přitom vidíme nebo potkáváme každý den. Po Elišce Vyorálkové vystoupila známá skupina Vol5Vis50, která je poměrně nová. Tuto skupinu založily tři dívky pocházející z Moravy: Zuzana Hájková, Marie Basovníková a Monika Zaoralová. Dívky předvedly populární vystoupení jménem „Překvapení“, které bylo skrytým bojem proti kochleárnímu implantátu. A měly úspěch :-). Pomalu se blížila přestávka, ale zbývalo ještě jedno vystoupení. Divadlo Neslyším v podání Petry Vaňurové a Markéty Maradové, které zahrály vtipnou pohádku o kouzelníkovi, který vyčaruje vše.


A už tu byla přestávka, která trvala 15 minut. Po dvouhodinovém sezení jsme byli všichni rádi, že jsme se mohli trošku projít a rozhýbat se. Po přestávce následovala druhá část večera. Vystoupení umělců ze Slovinska a Anglie. Slovinský soubor ONA-ON zazpíval ve znakovém jazyce dvě slovinské písně Šustarski most a Zate Triglav, které kdysi složil France Prešeren. France Prešeren je také autorem slovinské státní hymny! Dvě slovinské herečky zahrály příběh, který byl zážitkem dvou cestujících v letadle. Ve znakovém jazyce popisovaly, jak vypadá svět z letadla, jak se v letadle cítí, atd. Zajímavé bylo, že celou dobu stály na jednom místě, vůbec nevyužily jevištní prostor. Festival Mluvící ruce byl zakončen vystoupením „Beautiful BSL“ anglického komika Johna Smithe. Toto bylo jeho první mezinárodní vystoupení! Předtím vystupoval jen v Anglii, Skotsku a Walesu (= Velké Británii – pozn. redakce). Jeho vystoupení mělo mimořádný úspěch, po jeho skončení jsme my, diváci, bouřlivě tleskali. John Smith se nemilosrdně strefoval do nedoslýchavých lidí, do uživatelů kochleárního implantátu, a i do slyšících. Vyprávěl, jak v dětství ho slyšící nutili mluvit, ačkoli jemu se to nelíbilo, trápil se tím, že se musel učit mluvit, zkrátka popisoval své dětství, své zkušenosti se slyšícími. Ale zároveň nezapomněl kritizovat chování Neslyšících. Jeho kritika byla tedy velmi vyrovnaná… Tleskali jsme mu opravdu dlouho. text: Lenka Hejlová, foto: Daniel Zavoral

Za finanční a materiální podporu děkujeme: Ministerstvo kultury ČR, M. Horákové 139, P – 6 ADC Systems, s. r. o., Všetatská 64, P – 9 ALADIN Agency, Baranova 31, P – 3 ČEPS, a. s., Elektrárenská 774/2, P – 1 EKOCHEM Cosmetics , Brandýská 414, Kostelec n/L FLAIR, a. s., K Dolům 4/230, P – 4 Ing. Kočí, Českobrodská 212, P – 9 RATIO-commerce, s. r. o., Washingtonova 5, P – 1 R. Torn – RTC, Nad Motolskou nem. 24, P – 6 SPRINT J L G, s. r. o., Na Florenci 7, P – 1 SUDOP Praha, a. s., Olšanská 1a, P – 3 TNS AISA, s. r. o., Kodaňská 1441/46, P – 10 T. T. V., s. r. o., Na Veselí 3, P – 4

kultura Ñ pokračování ze strany 15 jistá a když nevěděla znak nebo jak to má ukázat, tak se jednoduše podívala na Petra Zvěřinu nebo na nás nebo zopakovala stejný znak dvakrát. Neslyšící na začátku kroutili hlavou, ale pak už se tím spíše asi bavili. Naštěstí celá soutěž byla za hodinu sfouknutá. Kolik peněz přitom musela stát příprava? Pak bylo pro slyšící disko (moderoval to vystupující kouzelník – ale kampak nám zmizela naše tlumočnice?) a pro neslyšící bufet venku na chodbě. Neslyšící vzpomínali na loňský rok, když byly alespoň zajištěni kvalitní tlumočníci. Zbývá už jen tiché přání, aby se lépe podařila soutěž Miss neslyšících světa, kam se údajně již přihlásily dívky z 27 států. Její finále proběhne na stejném místě 12. července 2008 od 19:30. Vraťme se však ještě do poloviny listopadu, kdy na pódiu stojí sedm nedoslýchavých a nervózních dívek. Byly to Ivona Striová, Lucie Domesová, Gabriela Zelenková, Michaela Theimerová, Soňa Gubalová, Michaela Fridrichová a Lenka Rovňaníková. Nejzajímavější většinou bývá druhá – volná – disciplína, ale tentokrát se diváci žádného překvapení nedočkali. Ani nemohli. Šest ze sedmi dívek předvedly tanec, jedna pantomimu. A už tu bylo vyhlášení výsledků soutěže: Miss sympatie se stala Michaela Theimerová, studentka z Radlic. Druhou vicemiss Gab-

Miss neslyšících a jak to skutečně bylo Se zájmem jsme si přečetli celou sérii rozhovorů ve dvojčísle Unie 9–10/07 zaměřených k akcím MISS NESLYŠÍCÍCH. Je jen dobře, že tomu redaktorka Milena Najmanová věnovala značné úsilí. Ze všech rozhovorů je zřejmé, že Miss neslyšících, organizované agenturou Czech Model Management, vůbec nesplňují požadavky a potřeby neslyšících, že pan Uhlíř je neseriózní a nespolehlivý partner, jehož jedinou metodou na připomínky a kritiku jsou polopravdy, pomluva, lež a házení chyb na jiné. Jeho urážlivá napadení a lživá obvinění vůči nám svědčí jen a jen o jeho lidských vlastnostech a nebudeme je proto komentovat. Potvrzuje to jen zkušenosti, které měl Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR s agenturou. Správně teď zní otázka: A co jste udělali proto, aby se to změnilo? Svaz byl pořadatelem soutěží Miss neslyšících ČR a světa od roku 2001. Organizačním zajištěním byla smluvně pověřena agentura Czech Model Management, s.r.o. Po počáteční toleranci určitých organizačních nedostatků začal Svaz u agentury důrazněji uplatňovat konkrétní připomínky a návrhy ke zlepšení přípravy i vlastního průběhu soutěže. Svaz je dlouholetým pořadatelem řady akcí jako jsou Mezinárodní dny neslyšících, semináře, či již devatenáct ročníků Mezinárodního festivalu pantomimy neslyšících. Naši pracovníci organizují již dvanáctý rok Národní přehlídku pantomimy a pohybového divadla Otevřeno v Kolíně. Máme tedy nejen dlouholeté zkušenosti, ale i jasnou představu o organizační přípravě a zajištění podobných akcí pro neslyšící. Bohužel komunikace s agenturou byla, ne naší vinou, špatná. Když na ústně sdělené připomínky a požadavky pan Uhlíř neslyšel, dostal je v písemné formě usnesením Výkonného výboru: Výkonný výbor: a) Vyslovuje jako pořadatel akce velkou nespokojenost s prací agentury Czech Model Management, s.r.o., tj. s organizační přípravou obou akcí Miss neslyšících v r. 2005, s informační kampaní a s průběhem nácviku. Agentura jako realizátor akce odmítala součinnost, připomínky a návrhy pořadatele akce, tj Svazu neslyšících a nedoslýchavých, a to především:

riela Zelenková, první vicemiss Michaela Fridrichová. Nebylo ani příliš těžké tipnout si, kdo vyhraje tuto soutěž krásy – byla to Michaela Theimerová. Pak následovala dražba korunek. Korunka Miss sympatie se vydražila za 21.000 Kč, druhé vicemiss za 23.000, první vicemiss za 21.000 a korunka vítězné Miss za slušných 101.000 Kč. text a foto: Petr Pánek

ß Při oslovení zahraničních partnerů Svazu. ß Při náboru a výběru dívek na akci MISS ČR. ß Při týdenním nácviku na Miss neslyšících světa nebyl přítomen tlumočník znakového jazyka. ß Agentura odmítla respektovat zvláštnosti a potřeby neslyšících při volné disciplině. ß Agentura nebyla schopna dodat jmenný seznam účastníků soutěže pro protokol Prezidentské kanceláře pro přijetí a prohlídku reprezentačních prostor Pražského hradu za doprovodu paní Ing. Livie Klausové. Prohlídka se tak neuskutečnila. ß Agentura těsně po skončení akce Miss neslyšících světa, tj. v sobotu večer, odmítla postarat se při náhlé nevolnosti o ošetření doprovodu jedné ze soutěžících s tím, že akce skončila. ß Nebyl zajištěn odvoz soutěžících na letiště. ß Na tiskové konferenci informovala agentura o nepravdivých skutečnostech, např. o počtu aktivních neslyšících modelek, výběru kulturního pořadu apod. ß Agentura dosud nezaplatila tlumočnici znakového jazyka na akci Miss neslyšících ČR smluvní honorář ani cestovné. ß Agentura dluží tlumočníkům znakového jazyka na akci Miss neslyšících světa dohodnutý honorář. V závěru tohoto hodnocení byl požadavek pořadatele obou akcí miss – Svazu neslyšících a nedoslýchavých – na agenturu, aby nebyly již žádné výmluvy, předložit písemně plán organizační přípravy a průběhu vlastní soutěže. Agentura Czech Model Management, s.r.o., jako organizátor akce, tak samozřejmou podmínku předložit pořadateli písemně organizační představu a přípravu obou akcí miss v roce 2006 nesplnila a dala tím jasně najevo, že požadavky neslyšících jinezajímají. Místo tak jednoduchého úkolu – napsat organizační plán – nám začal pan Uhlíř vyhrožovat, pomlouvat nás atd. Asi se bál, že mu budeme vidět, jak se říká, „do kuchyně“. Pořádat Miss neslyšících je především velký byznys – obchod. Pan Uhlíř nemluví pravdu, když říká, že ne. A kdo na to přijde, tomu vyhrožuje a pomlouvá ho. Petr Vysuček má plnou pravdu, když říká, že neslyšící tu jsou nehorázně využíváni! text: Pavel Šturm, Jaroslav Paur


29

sport

Deaf Freestyle Summer Camp Vůbec první Freestyle Camp u nás pro neslyšící v Česku zajistila Iveta SMUTNÁ, díky ní se kemp mohl uskutečnit. Iveta Smutná je studentkou Masarykovy univerzity, oboru Psychologie a pedagogika. S ní spolupracoval instruktor snowboardu Mojmír Langer. V kempu byli k dispozici tři tlumočníci z Masarykovy univerzity. V průběhu této akce, která se konala od 20.–25. srpna 2007 bylo ve Štítech a Dolní Moravě ubytováno 23 účastníků. Všichni si mohli vyzkoušet freeski, freeride, paintball, fourcross, poweriser a zasoutěžit o krásné ceny. Též se mohli setkat s reprezentanty ČR Robinem Kaletou (freeride), Davidem Benediktem (na boulích) a Andreou Krýzlovou (freeski). Ani Televizní klub neslyšících si tuto akci nenechal ujít. Zachytil zajímavé záběry a udělal rozhovory. TKN už díl věnovaný tomuto kempu vysílal (25. 9.), ale neobávejte se, můžete jej vidět na internetu www.českatelevize.cz.

Rozhovor s Ivetou Smutnou (www.machapesss.estranky.cz)

Rozhovor s Mojmírem Langerem, instruktorem snowboardingu: Jakou myšlenku o neslyšících jste měl před kempem? Taková akce Freestyle se koná vždy v létě a v zimě, mám hodně zkušeností se slyšícími, v kempu se vždy zaměřujeme na skoky na lyžích, skoky na snowboardingu apod. Na této akci jsem s neslyšícími poprvé. Speciální je, že se pro ně vyučuje hlavně pohybem, předvádím, zahraji i pantomimu. Pravidla si k tomu nepotřebuji připravovat, jsem zvyklý vše předvést a to je u slyšících i neslyšících stejné. Už jsem měl představu o tom, že u neslyšících méně mluvím, ale za to víc předvádím. Takže žádný velký rozdíl není. Akce už dávno skončila, a proto se chci zeptat, jaký z toho máte pocit – být instruktorem pro neslyšící? Za prvé je to škoda, že už to končí, ale jsem hodně spokojený s průběhem této akce. Tato zájmová činnost je dost těžká, povedlo se jim dostat na úroveň, stejně jako u slyšících. Největší problém pro všechny je kartáč na můstku (snowboarding). První den nebyla výuka, seznamovali jsme se a zúčastnili se přednášky. Přednášky byly i další dny. Bylo to pro mě uklidňující, se slyšícíma je více starostí. Moc mě mrzí, že zde došlo k úrazům.

Ta akce se, Iveto, uskutečnila díky Tobě. Jak Tě to napadlo, uskutečnit tento kemp? Dostala jsi k tomu nějaký podnět? Původně jsem chtěla být mezi „kulturou“ těchto lidí, co se pohybují kolem snowboardingu. Obdivovala jsem je a chtěla prorazit v těchto freestyle sportech. Prostě být jako oni. Jenže být sama neslyšící mezi nimi se mi zdálo blbý, vyzvala jsem proto ještě Petru Novotnou. Jak se dostat na kurz a nebýt samotné mezi slyšícími napadl nás jedině kemp. Původně se na takovýto kemp plánoval jen snowboarding, ale nakonec jsme pro velký zájem otevřeli vedle snowboardingu i freeski.

Šel byste to toho znovu :-)? V zimě, v létě, v zimě, v létě, klidně na jaře či na podzim. Chtěl bych dát více nabídek pro neslyšící, aby si to mohli sami vyzkoušet a zdokonalovat se.

Jak jsem si všimla, všichni máte na tričku 4 kolečka s názvem Peisi Trotle. Jsem moc zvědavá, co to znamená a k čemu to je :-)? Slovo Peisi je zkomolenina přezdívek, Pe jako Petra a Isi jako Isidora. Nápad na kemp vyšel ze společné diskuse. Když jsme vymýšlely logo, chtěly jsme něco extra, něco neokoukaného, tak jsme hledaly mezi anglickýma slovíčky. Slovo Tootle nám padlo do oka, jeho význam zní ,,prázdný kecy“. Což se k neslyšícím hodí, protože „hodně“ toho namluví a ve skutečnosti jen kulový udělaj. A obrázek kolečka jsme náhodně použili ze znaku. Tvar O s 4x stejným pohybem pochází ze slovenského znakového jazyka a znamená to „out“. Tak z toho vznikla 4 kolečka. Neboť různé ikony nebo např. snowboard, lyže atd. podle nás nejsou tak zajímavý, jsou už dost rozšířený.

Nicolas z Francie (speciálně oceněn) „Miluji freestyle a když jsem zjistil, o jakou akci jde, neváhal jsem ani okamžik. Líbilo se mi to, rychle to uteklo a musím se už dnes vrátit do Francie :-(. Rád přijedu příště zas.“

Jaký byl Tvůj pohled na tento kemp? Můj pohled byl, že neslyšící byli spokojení! Dokonce jeden sponzor řekl, že není ani tak důležitý vidět výkon, ale úsměv na tváři. Pobytu v kempu samozřejmě neuniklo žádné zranění. Měli jsme 4 úrazy – vykloubené prsty, zlomený malíček a 2krát zlomenou klíční kost. Ale všichni byli stateční :-). Chystá se další podobná akce pro neslyšící? Chystáme zimní kemp v Dolní Moravě – opět se snowboardingem a freeski–freestylem, více na www.freestyle-dm.cz. Pravděpodobně od 17.–20. ledna. Co bys ráda vzkázala odvážlivcům z kempu a čtenářům? Chci vzkázat, že moc děkuji instruktorům za trpělivost, sponzorům za krásný dárky. A odvážlivcům freestylu za snahu uspět, zato, že vydrželi a chtěli se naučit co nejvíc, nevzdali to… Jejich úrazy ze snowboardingu, freeski a modřiny z paintballu stály za to! A jiným vzkazuji, ať se nebojí freestyle sportů a jdou do toho také. Vyzkoušet se má přece všechno :-).


Účastníci Freestyle Campu a jejich pocity z něj: Zuzana Korberová (1. místo v trampolíně a 1. místo v freestyle skiing) „Je to super a hodně zážitků, dozvěděla jsem se více informací o Freestyle.“

Marie Pangrácová (sponzorský dar – snowboardový komplet, 2. místo snowboardingu) „Samozřejmě se mi to líbí a navíc miluji adrenaliny. Získávám další zkušenosti, které jinde nedostanu.“ Co vás vedlo k podpoření Freestyle Campu pro neslyšící? Acomware: Chtěli jsme podpořit dobrou věc.

sport / společenská rubrika

Společenská kronika V září a říjnu 2007 oslaví své jubileum tito členové České unie neslyšících:

listopad

Freeskiing.cz: Snaha podpořit mladé lidi se stejnými zájmy jako máme my, kteří to ale mají v životě trochu těžší než my. Snow: Moc se nám zalíbil ten nápad. Rádi podpoříme mladé lidi, ať jsou „normální“ či handicapovaní. V tom rozdíly neděláme. Hned jsme věděli, ze se chceme zúčastnit, ani jsme nezapochybovali, akce byla dobře vymyšlená, tak nebylo co řešit. T-Shock.cz: Prostě jsme ještě mladí a máme rádi rošťáky, co jezdi na prknech, bojcích apod. A taky určitě to, že jste neslyšící, tak to máte trochu těžší než ostatní... A líbí se mi, že se snažíte. Náš projekt je taky vlastně freestyle: Ukaž svůj styl… Svůj design… Freeride.cz: Největší český internetový magazín o adrenalinových sportech www.FReeride.cz se snaží mediálně podporovat co nejvíce snowboardových, freeskiingových a bikových akcí. Občas je to hodně složité, protože různých závodů a sessions je opravdu hodně a velmi se liší svou kvalitou. Samozřejmě dáváme přednost těm, které opravdu mají smysl, a to u akce Deaf Freestyle Camp platí dvojnásob. Takže v tomhle případě nebylo co řešit. Freemagazine: Šíření ducha snowboardingu mezi lidi. Stoji za to, aby ho ochutnali všichni bez rozdílu… Maxsnowboard.com: Udělat něco pro dobrou věc :-). Nollie.cz: Tato akce je ojedinělá v republice a řekli jsme si, že by bylo dobré ji podpořit a udělat neslyšícím radost. Můžete si prohlédnout foto a video materiál na webu www.nollie.cz. Petr Hromádka, Hokosoft, s.r.o. – oficiální dovozce skákacích bot Poweriser do ČR a na SK: Společnost dnešního světa se mi zdá, že stále staví handicapované děti, lidi tak trochu na okraj společnosti. Jsem rád, že se zakládají nadace, finanční sbírky, které jsou velmi důležité. Vedle toho je také dobré rozšiřovat osobní setkání s handicapovanými dětmi (lidmi) formou kulturně sportovních akcí. Chtěl jsem se touto akcí také zapojit, aby se děti seznámili s evolučním vývojem různých druhů sportu, jestli se tomu tak dá říct :-). Myslím si, že to pro děti byl velmi zajímavý zážitek, který je určitě také vedl k jinému zamyšlení. Woox: Organizátorka mě poprosila a naše firma se již delší dobu podílí na sponzorování sportovních akcí. Jsme firma, která nemyslí jen na sebe, ale i na ostatní. Snowboarding pro všechny s WOOXEM :-). A naposled děkuji Ivetě Smutné, že nás zasvětila do Freestyle a umožnila nám rozhovor se sponzory.

ROZSYPALOVÁ Marie ze Zlína SEDLÁKOVÁ Drahomíra z Kroměříže NOVOTNÁ Alena z Kroměříže ZEDNÍKOVÁ Helena z Prahy KUNÁŠEK Karel z Prahy URBAN Jan z Prahy JEDNICKI David z Ostravy CHRPOVÁ Alexandra z Prahy POSTIHAČ Vladislav z Prahy JIROUŠEK Petr z Prahy

4. 11. 1932 8. 11. 1972 12. 11. 1972 13. 11. 1957 19. 11. 1952 20. 11. 1947 22. 11. 1977 25. 11. 1942 29. 11. 1952 30. 11. 1962

75 let 35 let 35 let 50 let 55 let 60 let 30 let 65 let 55 let 45 let

2. 12. 1947 9. 12. 1937 12. 12. 1942 15. 12. 1937 17. 12. 1972 28. 12. 1942 30. 12. 1947

60 let 70 let 65 let 70 let 35 let 65 let 60 let

prosinec HLAVÁČEK František z Prahy POSPÍŠILOVÁ Marie z Kroměříže MACHO Viliam z Kroměříže KOHN Antonín z Kroměříže JAHODOVÁ Soňa z Kroměříže ČUŘÍKOVÁ Drahomíra z Prahy VYORÁLEK Jiří ze Zlína

Všem jubilantům srdečně blahopřejeme. Přejeme vám hlavně pevné zdraví, štěstí a spokojenost do dalších let!

Oznámení Ve čtvrtek 18. 10. 2007 zemřel po dlouhé nemoci pan Jaroslav SUCHOMEL z Heřmaniček ve věku 67 let. Vzpomínáme na něho jako dobrého člověka, pracovitého a skromného ve svém žití. Děkujeme předem za projevy soustrasti. Milena Suchomelová se syny a jejich rodinami.

Dne 11. 1. 2008 vzpomeneme 1. výročí smrti mé milované družky Jitřenky pobudové. Věnujte jí tichou vzpomínku. S láskou Pavel Preis.

J[djeahǿj dW b[Zǆ W idǆ ^k

text a foto: Marie Basovníková

Slovníček Freestyle – obecné pojmenování: volný styl, jízda, ve které se předvádí triky (Big Air a U-rampa) Freeski – freestyle na lyžích Freeride – obecné pojmenování: jízda ve volné přírodě, mimo upravené sjezdovky Paintball – je adrenalinový sport, který nevyžaduje jenom rychlost, sílu a fyzickou kondici. Hra má několik variant, ale jeden společný cíl, vyhrát. Dva týmy po sobě ze speciální pistole střílí želatinové kuličky naplněné barvou. Vyhrává vždy jeden tým. Fourcross – jízda na speciálním kole Poweriser – skákací boty Snowboarding – je jízda na široké lyži – snowboardu, od roku 1998 je snowboarding olympijskou disciplínou

P_cdǐ ibWldeij_ l HWZb_YǐY^ AZo0 fǿj[a Ȃȉ. ĪdehW ȂȀȀȈ, eZ ȁȀ ^ AZ[0 ŁaebW fhe IF l HWZb_YǐY^ (^Ŋ_Łjǆ), LĈcebelW ȁȆȉ, FhW^W ȅ Fhe]hWc0 ÕehXWbelĈ jkhdW` (l[dak), leb[`XWbelĈ jkhdW` (kld_jŊ), mehai^efo, fŊ[ZdǿŁao, fhe]hWc fhe heZ_ǣ[ i Zǆjc_, l[ǣ[hdǐ fhecǐjǿdǐ ÔbcĢ Hepbeielǿdǐ fŊ_^bǿŁ[dĈY^ jĈcĢ dW cǐijǆ LabWZ fhe aWþZĈ jĈc ȃȀȀ Aǣ

reportáž

Tři týdny na Gallaudetu A jak jsme trávili svůj volný čas? Obr. 1 S novými přáteli, vesměs studenty z Gallaudetu, jsme prožili mnoho zajímavých chvil. Pozvali nás k sobě domů na BBQ (barbecue – česky v podstatě grilování). Obr. 2 Během pobytu na Gallaudetu měl Vojta narozeniny. Ve stejný den měl svátek také Vláďa a o den později i Jana.

3

Obr. 3 D. P. H. H. = Deaf People Happy Hour – dozvěděli jsme se, že se neslyšící z Washingtonu pravidelně první pátek v měsíci scházejí v určité hospodě. Obr. 4 Spolu s několika kamarády z GU jsme také navštívili zábavní park Six Flags.

2

Obr. 5 28. května je v USA ve znamení státního svátku – Memorial Day, což je den věnovaný na počest padlým ve válkách. Obr. 6 Kromě návštěvy města Washington, ve kterém se Gallaudetova univerzita nachází, jsme během našeho pobytu v Americe navštívili i New York City.

4

Obr. 7 Také jsme se dostali do čtvrti Chelsea, kde se natáčel i u nás známý seriál Sex ve městě. My holky jsme si tu zapózovaly přesně tak, jako by to udělaly protagonistky tohoto seriálu :-) Obr. 8 Během prohlídky staré nádražní stanice, která byla přeměněna v zajímavé obchodní středisko, jsme se zaujetím shlédli výstavu fotografií umělce, který měl zjevně české jméno.

5

Obr. 9 Během pobytu jsme se setkali i s Češkou Adélou, která žije ve Washingtonu se svým manželem a dvěma krásnými dcerkami.

6

Obr. 10 Kromě poznávání města jsme samozřejmě poznávali i život v areálu GU. Na závěr bychom chtěli touto cestou ještě jednou poděkovat Dr. Daniele Janákové za to, že tento projekt s neslyšícími kolegy z GU zrealizovala a získala v grantové soutěži potřebnou finanční dotaci od MŠMT ČR. Děkujeme rovněž vedení Univerzity Karlovy a Filozofické fakulty za podporu tohoto projektu letních mobilit neslyšících studentů. Přáli bychom každému neslyšícímu, aby alespoň jednou za život dostal možnost navštívit Gallaudetovu univerzitu – jakousi „mekku“ neslyšících. Určitě to stojí za to! text: Ivana Tetauerová, foto: archiv studentů

7

8

1

9

10

Mluvící ruce: deset let spolu

Recommend Documents