MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Mezinárodní vztahy
Světová banka a boj proti chudobě Bakalářská práce
Sandra Kimmelová
Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Oldřich Krpec, Ph.D. UČO: 257600 Obor: MVZ-ES Imatrikulační ročník: 2007
Zlín, 2011
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Světová banka a boj proti chudobě vypracovala samostatně pouze s vyuţitím pramenů v práci uvedených.
Ve Zlíně, dne 20. 11. 2011
Sandra Kimmelová
2
Poděkování Děkuji panu Mgr. et Mgr. Oldřichu Krpcovi, Ph.D. za přínosné rady a svým blízkým za trpělivost a podporu.
3
Obsah 1. Úvod ................................................................................ Chyba! Záložka není definována. 2. Chudoba ................................................................................................................................. 7 3. Světová banka ........................................................................................................................ 9 3.1
Instituce Světové banky ........................................................................................... 10
3.2
Cíle Světové banky.............................................. Chyba! Záložka není definována.
4. Boj proti chudobě ................................................................................................................. 13 4.1
Padesátá a šedesátá léta ....................................... Chyba! Záložka není definována.
4.2
Obrat v sedmdesátých letech ............................... Chyba! Záložka není definována.
4.3
Osmdesátá léta..................................................... Chyba! Záložka není definována.
4.4
Devadesátá léta .................................................... Chyba! Záložka není definována.
4.5
Budoucnost strategií v boji proti chudobě........... Chyba! Záložka není definována.
4.6
Shrnutí dosavadních strategií ................................................................................... 23
4.7
Sféry boje proti chudobě .......................................................................................... 25
5. Kritika rozvojové pomoci..................................................................................................... 27 5.1
Kritika účinků oficiální rozvojové pomoci .............................................................. 27
5.2
Kritika Světové banky v boji s chudobou ................................................................ 29
6. Závěr..................................................................................................................................... 33 7. Literatura a internetové zdroje ............................................................................................. 35
4
1. Úvod V minulých desetiletích jsme mohli zaznamenat velký pokrok v boji proti chudobě. Avšak tato problematika stále zůstává oţehavým problémem současnosti. Mezinárodní společenství vnímá chudobu stále intenzivněji jako fenomén, který je třeba vymýtit, respektive zmírnit jeho dopady, nemá-li být nadále brzdou globálního společenského rozvoje. (Chudoba) Hlavním leaderem v boji proti chudobě je Světová banka. V průběhu historie se snaţí přijít na nejlepší moţné řešení této otázky. Eliminace chudoby a celosvětový rozvoj je jejím hlavním cílem. Je třeba zlepšit lidem jejich budoucnost. Sedmnáctý říjen byl v prosinci roku 1992 prohlášen Valným shromáţděním OSN Mezinárodním dnem boje s chudobou. V posledních letech je chudoba středobod rozvojových programů a strategie sniţování chudoby jsou jedním ze základních kamenů hospodářských reforem doporučovaných Světovou bankou rozvojovým zemím. Avšak otázkou zůstává, je-li měřítko chudoby správným indikátorem úspěšného rozvoje a rozvojová pomoc ideálním nástrojem k jeho dosaţení. (Foltýn 2005:10) Předmětem této práce bude zmapování jednotlivých strategií této instituce v boji proti tomuto závaţnému fenoménu. Dále se práce bude zaměřovat na samotný pojem chudoba a její chápání. Krátce představím instituci Světové banky a její cíle. Také neopomenu kritiku, která je Světové bance věnována v rámci boje proti chudobě. Přiblíţím i obecný nesouhlas s dosavadním účinkem rozvojové pomoci. Výzkumná otázka, kterou jsem si stanovila, se dá formulovat takto: Dokáţe Světová banka efektivně reagovat na odlišné potřeby států v boji proti chudobě? Výzkumná hypotéza této práce předpokládá, ţe Světová banka není dostatečně pruţnou institucí, která by dokázala reagovat na odlišné potřeby a výchozí podmínky jednotlivých rozvojových států. Tuto tezi se pokusím potvrdit, případně vyvrátit, na základě analýzy jednotlivých politik Světové banky proti chudobě v jejich historickém vývoji. Základní metodou, která byla pro práci uţita, je metoda analytická. Na základě získaných dat pak byla provedena verifikace zvoleného teoretického konceptu. Čerpala jsem jak z českých, tak z cizojazyčných zdrojů. Práce je rozdělena do několika kapitol. V úvodu se věnuji především chápání pojmu chudoba a vysvětlení organizace Světové banky. Jako stěţejní povaţuji čtvrtou kapitolu, kde se zabývám bojem proti chudobě Světové banky v průběhu historie a kritikou praxe těchto let. Další bod tvoří kritika rozvojové pomoci a samotné Světové banky. Závěr této práci věnuji zhodnocením zjištěných výsledků. 5
V úvodu této bakalářské práce bych ráda uvedla výrok bývalého prezidenta Světové banky, Jamese D. Wolfensohna. „Ano, můžeme pomáhat zemím k rozvoji tím, že jim poskytneme finanční prostředky. Ještě důležitější je ale poskytovat jim znalosti a poučení o jejich problémech a o tom, jak je lze řešit…“ (Světová banka – znalosti a zdroje pro rozvoj 2000)
6
2. Chudoba Pojetí chudoby se odvíjí od ţivotní úrovně kaţdé společnosti a tedy i definice chudoby procházejí s rozvojem společnosti jistou změnou. Nejrozšířenějším způsobem měření chudoby je hranice vyjadřující minimální výši příjmu, která je zapotřebí k uspokojení základních ţivotních potřeb. V praxi se hranice určuje tak, ţe se pro danou zemi na základě průzkumu domácností stanoví průměrné mnoţství peněz, které je potřeba ke koupi denního kalorického minima. K nim se přičtou minimální částky, které průměrná rodina vynaloţí za obydlí a další potřeby, jako je ošacení. Za celosvětovou hranici extrémní chudoby označila Světová banka v roce 1990 příjem dosahující pouze jednoho amerického dolaru na den v paritě kupní síly. Takové stanovení chudoby (tzv. absolutní chudoba) však má jisté nedostatky, neboť na chudobu nahlíţíme vţdy relativně (například obyvatel ČR se můţe cítit bohatý vůči obyvateli Afriky, avšak zároveň chudý v porovnání s obyvateli vyspělých zemí). Lze tedy říci, ţe koncept relativní chudoby nahlíţí na chudobu jako na stav relativní deprivace jedince ve vztahu k ostatním jedincům v dané společnosti. (Chudoba) Studiemi, jak vzniká bohatství a chudoba se lidstvo zabývá jiţ velmi dlouho. Co si lze vůbec představit pod pojmem chudoba? Lze říci, ţe nedostatek materiálních zdrojů, především jídla, bydlení a půdy, zůstává v očích chudých její základní charakteristikou. Chudoba má však i rozměr psychologický, spojený s pocitem bezmoci, závislosti, studu a poníţení, s neschopností dodrţovat základní společenské normy, coţ nepochybně vede aţ k vyloučení jedince ze společnosti. (Horký 2006: 10) Chudobu můţeme označit jako sociální jev, o jehoţ definici se vedou dalekosáhlé spory. Debaty o chudobě, resp. názory na chudobu, její vysvětlení apod. odráţejí rozdíly v hodnotách a morálních představách těch, kteří se k problematice chudoby vyjadřují. Například určení limitu, kdy nějaký jev jiţ budeme povaţovat za chudobu je vţdy alespoň do určité míry projekcí hodnotových soudů. (Růţička 2006: 131-132) Britský vědec Peter Townsend1 definoval chudobu jako neschopnost účastnit se společenského dění a ţít na úrovni, která je v dané společnosti běţná. Ekonom a nositel Nobelovy ceny Amartya Sen2 podobně zaloţil své pojetí chudoby na tezi, ţe chudoba nespočívá pouze v nedostatku příjmů, ale v nemoţnosti plnohodnotně ţít v jejich důsledku. (Chudoba) Dle mého názoru, je nutné zmínit také zprávu Světové banky z roku 1990 1
Britský vědec a sociolog. Jeden z globálních gigantů sociálních věd. Zabýval se sociální politikou, chudobou, sociální nerovností a sociologií stáří. (Typický reprezentant britské sociologie: Peter Townsend) 2 Indický ekonom a filozof. Je znám především díky svým ekonomicko-sociálním analýzám příčin hladomoru a nedostatku potravin. (Amartia Sen: Etika a ekonomika) 7
s názvem Chudoba, která definuje tento fenomén jako neschopnost dosáhnout minimálních ţivotních standardů. Další ze zpráv Světové banky, tentokrát z roku 2000, pak zdůrazňuje, ţe chudoba představuje mnohovrstevnou problematiku s mnoha různými ukazateli a kritérii. Avšak jednoznačně vyplývá, ţe z těchto definic největší problém představuje vymezení toho, co je ţivotní standard. Světová banka zdůrazňuje multidimenzionální charakter chudoby. V současnosti rozeznává čtyři typy chudoby, z nichţ za pouţití nejrůznějších technik získává relevantní data. Jsou to: -
Příjmová chudoba
-
Nedostatek vzdělání a zdravotní péče
-
Zranitelnost
-
Závislost a omezení v rozhodování
(Lindner, Strnad 2006: 121-122) Jako chudé státy lze označit ty, kde se vyskytují velmi vysoké místní ceny dopravy a malé trhy a velmi vysoké zatíţení oblastí nemocemi. Dále státy, které mají nepříznivou geopolitiku z minulosti, např. břímě z dob otrokářství, kolonialismu, ale i studené války. Můţeme tam najít velmi nízké rozšíření moderních technologií pocházejících ze zahraničí a nízkou zemědělskou produktivitu. Tyto kombinace společně s vysokým přírůstkem obyvatel nedovolí těmto zemím nastartovat vlastní rozvoj bez pomoci zvenčí. (Stojanov 2005: 4) K závěru této kapitoly bych chtěla podotknout, ţe dle publikace Světové banky „World Development Indicators“ šestina světové populace produkuje 78 procent zboţí a sluţeb a získává 78 procent světového příjmu (v průměru sedmdesát amerických dolarů denně). Tři pětiny světové populace v 61 nejchudších zemích získávají jen šest procent světového příjmu, to je méně neţ dva dolary za den. Avšak jejich chudoba je ještě závaţnější. Zatímco ve vyspělých zemích umírá sedm dětí z tisíce před dosaţením pátého roku ţivota, více neţ devadesát dětí z tisíce umírá v chudých zemích. Tato čísla jsou alarmující, a proto je nezbytné se dále věnovat problematice boje proti chudobě. (Nováček 2005: 16)
8
3. Světová banka Světová banka je nejvlivnějším aktérem v mezinárodním boji proti chudobě a také v rozvojové pomoci vůbec. Disponuje největším mnoţstvím statistik o rozvojové problematice a rovněţ kontroluje značné finanční i poradní prostředky, které nepochybně nejchudší státy potřebují. Díky své finanční síle dokáţe efektivně ovlivňovat politiku rozvojových zemí podle svých přání. V jejím sídle pracuje mnoho špičkových a dobře placených odborníků, převáţně ekonomů. Ti vytvářejí strategie, které se stávají prosazovanými cestami rozvoje. (Lindner, Strnad: 2006: 120) Světovou banku vlastní více neţ 180 členských zemí, jejichţ stanoviska a zájmy zastupuje Rada guvernérů a Rada výkonných ředitelů se sídlem ve Washingtonu. Největší rozhodovací pravomoc mají členské země coby její akcionáři. Kaţdá členská země jmenuje svého guvernéra a jeho zástupci. Guvernéry3 zpravidla bývají ministři financí nebo plánování. Rozhodují o zásadních strategických otázkách, přijímají nové členy, rozhodují o pozastavení členství, rozhodují o změnách v upsaném základním kapitálu, určují rozdělení čistých výnosů IBRD4 a schvalují účetní uzávěrky a rozpočty. Avšak jejich pravomoci se přenášejí na správní radu5, nazývanou Rada výkonných ředitelů, kterou představují zástupci jednotlivých států ve Světové bance. Projednává dokumenty banky a otázky jejího provozu. Schvaluje také významné strategické dokumenty, administrativní rozpočet, operativní politiky, pravidla a postupy Světové banky, ale rovněţ jednotlivé operace, zejména poskytování technické pomoci, úvěrů, půjček a záruk. Otázkou je, kde Světová banka získává peníze na její činnosti i rozvojové projekty? Řekněme, ţe dostává peníze ze světových kapitálových trhů6 a v případě IDA7 prostřednictvím příspěvků od bohatších členských zemí. (Světová banka – znalosti a zdroje pro rozvoj 2000: 17-23) Světovou banku můţeme tedy označit jako rozvojovou instituci, jejímţ cílem je sníţení chudoby prostřednictví podpory udrţitelného ekonomického růstu v klientských zemích. Dle mého názoru, je to velká výzva, avšak v současnosti je třeba se jí naplno věnovat. (tamtéţ: 2) Organizace byla zaloţena v roce 1944 45 zeměmi včetně Česko-Slovenska. Původně jejím cílem byla rekonstrukce válkou zničené Evropy a Japonska, ale v současnosti podporuje rozvojové snahy širokého okruhu krajin a patří mezi největší poskytovatele rozvojové 3
Setkávají se kaţdý rok na podzim na Výročním zasedání Světové banky. (Světová banka –znalosti a zdroje pro rozvoj 2000: 22) 4 Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj 5 Schází se zpravidla denně. (Světová banka – znalosti a zdroje pro rozvoj 2000: 22) 6 Díky svému postavení si tam můţe půjčovat za výhodné úrokové míry. 7 Mezinárodní asociace pro rozvoj. 9
pomoci. (Světová banka) Vzájemná práva a povinnosti mezi organizací a členskými státy byla upravena v Článcích dohody a jejich postavení je upraveno mezinárodním právem veřejným.
3.1 Instituce Světové banky Světová banka se v současné době skládá z pěti úzce spjatých institucí: ●IBRD Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development) Poskytuje úvěry a pomoc na rozvoj středně bohatých zemí a úvěruschopných chudších zemí. Hlasovací síla států, které jsou jejími členy, se odvíjí od jejich členských příspěvků, jeţ se zakládají na relativní ekonomické síle jednotlivých zemí. IBRD získává většinu finančních prostředků z prodeje vlastních obligací na mezinárodních kapitálových trzích. ●IDA Mezinárodní asociace pro rozvoj (International Development Association) Hraje klíčovou roli při naplňování poslání sniţování chudoby. Její pomoc je určena těm nejchudším zemím, kterým IDA poskytuje bezúročné půjčky a další sluţby. Většina finančních prostředků této instituce pochází z příspěvků členských států, včetně několika rozvojových zemí. ●IFC Mezinárodní finanční korporace (International Finance Corporation) Podporuje růst rozvojového světa tím, ţe financuje investice do soukromého sektoru a poskytuje technickou pomoc a konzultační sluţby. Ve spolupráci se soukromými investory poskytuje úvěry a přímé investice na podnikatelské projekty v rozvojových zemích. ●MIGA Multilaterální agentura pro investiční záruky (Mulilateral Investment Guarantee Agency) Podporuje zahraniční investice v rozvojových zemích prostřednictví garancí, jimiţ se zahraničním investorům zaručuje za ztráty způsobené mezinárodními riziky. Také poskytuje technickou pomoc, která je zaměřená na šíření informací o investičních příleţitostech. ●ICSID Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (International Centre for Settlement of Investment Disputes) 10
Pomáhá urovnávat nebo rozhodovat investiční spory mezi zahraničními investory a hostitelskou zemí. Je třeba podotknout, ţe pouze první dvě instituce se označují termínem „Světová banka“. (Světová banka – znalosti a zdroje pro rozvoj 2000)
3.2 Cíle Světové banky Je nutné poznamenat, ţe Světová banka jako hlavní světový zdroj pomoci pro rozvoj kaţdoročně poskytuje zemím, které jsou jejími klienty, úvěry a půjčky v hodnotě téměř 30 miliard USD. Pomáhá kaţdé rozvojové zemi, především finančními prostředky, vysoce kvalifikovanými odborníky a rozsáhlou vědomostní základnou. Jejím cílem je stabilní, udrţitelný a rovnoměrný rozvoj. Zdůrazňuje následující potřeby: -
Investovat do lidského rozvoje, zejména do zdraví a vzdělání -> tento bod patří, dle mého názoru, mezi nejdůleţitější, neboť jen zdraví a vzdělaní lidé dokáţí pochopit problémy, kterými prochází jejich společnost, a tak zvolit nejlepší moţné prostředky k jejich řešení. Investice do obyvatelstva přináší dlouhodobé zisky.
-
Chránit ţivotní prostředí
-
Podporovat a podněcovat rozvoj soukromého podnikání
-
Posilovat schopnost vlády poskytovat kvalitní sluţby, a to účelně a transparentně
-
Podporovat reformy, jeţ povedou k vytvoření stabilního makroekonomického prostředí, které bude příznivé pro investice a dlouhodobé plánování
-
Zaměření se na sociální rozvoj, plnohodnotnou integraci, způsob vlády a vytváření institucí jako hlavní nástroje vedoucí ke sníţení chudoby Světová banka také napomáhá zemím vytvářet a upevňovat základní předpoklady
potřebné k přilákání soukromých investic8 a jejich udrţení. Právě garance banky a záruky MIGA proti politickým rizikům spolu s kapitálovými investicemi IFC vedou k tomu, ţe investoři sniţují svá rizika a do rozvojových zemí a zemí na přechodu k trţní ekonomice se nebojí investovat. Tato oblast rozvojové pomoci je velmi důleţitá, neboť země se nemohou spoléhat pouze na pomoc světových organizací. Je nutný rozvoj trţní ekonomiky i 8
Reformy, které Světová banka prosazuje s cílem přilákat zahraniční investory, zahrnují sníţení inflace, liberalizaci obchodu a investic, privatizaci státních podniků, zpřísnění soudního systému a zajištění vlastnických práv. (INPEG: Světová banka) 11
v nejchudších státech, neboť poté budou bohatnout. (Světová banka – znalosti a zdroje pro rozvoj 2000: 4-5)
12
4. Boj proti chudobě Na otázku, jak dlouhodobě sniţovat chudobu a podporovat rozvoj, neexistují jednoduché odpovědi. Problémem chudoba zůstává i v bohatých zemích, avšak v těch nejchudších je to více patrné. Pokud budeme uvaţovat o způsobech řešení této problematiky, nabízí se řešení jako ekonomický růst, distribuce ekonomické růstu tak, aby pomáhal chudým a podporu rozvoje s ohledem na sociální a environmentální aspekty. Zkušenost ukazuje, ţe existuje řada způsobů, jak bojovat proti chudobě, avšak ţádný prozatím není dokonalý. Mezi tyto nástroje patří zejména rozvojová pomoc či spolupráce, sníţení dluhů rozvojových zemí, narovnání mezinárodních obchodních podmínek, přímé investice a politické reformy spojené s demokratizací. Efektivní rozvojová pomoc je často zaloţena na změně politické a sociální situace, ať uţ se jedná o vesnici, region či stát. Rozvojová pomoc se tedy musí ptát, koho svým programem podpoří, s kým bude muset spolupracovat a za jakou cenu. (Nádvorník 2006: 107-108) V průběhu historie můţeme pozorovat odlišné strategie v řešení problému boje proti chudobě. Zběţným pohledem konstatujme, ţe se v čase zlepšovala. Avšak nic není černobílé, a tak, dle mého názoru, v kaţdém řešení lze najít nějaké pozitivní prvky. Je náročné zvolit strategii, která by byla zaručeně funkční ve všech státech, kde je třeba vymítit nebo alespoň sníţit chudobu. Je tedy nutné, aby Světová banka ve svých strategií přistupovala ke státům individuálně, dle jejich způsobu ţití a ţivotních podmínek. Světová banka se v minulosti primárně soustředila na příjmovou chudobu, kterou lze snadno kvantifikovat. Méně numericky postiţitelné fenomény, s nimiţ začala pracovat v devadesátých letech, zjišťují pracovníci pouţitím sociologických metod, většinou pomocí dotazníku a podobně. (Lindner, Strnad 2006: 122) Cílem globálního boje proti chudobě je dát lidem celého světa naději na lepší ţivot pro ně samé, i pro jejich děti. Je nutné poznamenat, ţe překonávání problémů v rozvojových státech je v zájmu všech států. Zvyšování ţivotní úrovně a podpora rozvoje v chudších zemích rozšiřují trhy, nabízí pracovní příleţitosti a zvyšuje příjmy států bohatších. Na druhou stranu zvyšování chudoby vede k nepříznivému vlivu na bohatší státy. Jejich trhy a investiční příleţitosti se v tomto důsledku zmenšují, dochází k poškozování ţivotního prostředí a migrací lidí za práci. Ţijeme totiţ ve světě, který je provázán komunikačními technologiemi, obchodem a sdíleným ţivotním prostředím. Existuje také společná touha po lepším ţivotě. Potírání chudoby je tak globální odpovědností. (Světová banka – znalosti a zdroje pro rozvoj 2000: 2-3) 13
V následujících podkapitolách nastíním, jak se postupně propracovávali způsoby řešení tohoto fenoménu.
4.1 Padesátá a šedesátá léta V prvních desetiletích své existence se Světová banka zaměřovala na půjčky na jednotlivé projekty v průmyslu a infrastruktuře, které měly zajistit ekonomický růst. Ekonomové předpokládali, ţe hospodářský růst přinese blahobyt všem vrstvám společnosti, a tak to bude automatické vyřešení chudoby. K tomu mělo dojít přesnou nápodobou evropského modelu rozvoje a industrializace. Motorem růstu byl silný rozvojový stát. Světová banka věřila, ţe zisky z růstu a z mezinárodního obchodu protečou do všech koutů rozvojových společností. Boj proti chudobě v této době nepatřil k programovým prioritám. Očekávalo se, ţe se chudoba sníţí sama díky růstu a industrializaci. Navzdory celkovému hospodářskému růstu však tehdy narostly počty chudých lidí. Dělo se tak především na venkově, který logicky rozvoj měst vůbec nezasáhl. Zisky z růstu neprotekly na všechna místa a zůstaly v rukou městské elity, a tak se obrovské nerovnosti nadále zvyšovaly. (Lindner, Strnad 2006: 122123) Světová banka absolutně přehlíţela politické aspekty rozvoje, například korupci, kvalitu institucí a podobně. Dále jak jsem jiţ výše podotkla, nelze aplikovat všeobecný model na všechny typy států. Nápodoba evropského modelu selhala. Kritici dále zdůrazňovali, ţe tehdejší strategie přehlíţela z kolonialismu přetrvávající ekonomické podmínky, které bránily rozvoji chudých společností. Kritika také směřovala k neekologičnosti a centralismu v přístupu Světové banky. Můţeme shrnout, ţe v těchto prvních desetiletích tedy Světová banka nevypracovala strategii, která by se přednostně zajímala o vymýcení chudoby. K řešení problémů mělo dojít shora, přičemţ banka věřila, ţe následné bohatství proteče ke všem lidem. Poradci Světové banky se také především zaměřovali na oblast ekonomiky a přehlíţeli nutné politicko-sociální reformy. Tato strategie s sebou nese velmi zúţený a jednostranný pohled na řešení tohoto problému. (Tamtéţ)
4.2 Obrat v sedmdesátých letech Na přelomu 60. a 70. let se po celém světě rozšířilo rozčarování z výsledků prvních let. Hospodářský růst v mnoha zemích nepomohl chudým, jejichţ počet stále narůstal, nerovnost 14
mezi bohatými a chudými státy se rychle zvyšovala. Navíc se ve většině nově nezávislých etablovaly autoritářské vlády, které se opíraly buď o Sovětský svaz, nebo o západní mocnosti. Velmoci však braly ohled především na vlastní strategické zájmy, coţ často vedlo k podpoře zkorumpovaných a krutých vlád, které se vůbec nestaraly o blaho svých občanů. Vměšování velmocí posílilo téţ bezpečnostní aparáty těchto despotů, a tak ztíţilo změnu k lepší vládě. Rozvojové země9 začaly tlačit na změnu hospodářského řádu, neboť poznaly, ţe je ani politická nezávislost nezbavila závislého postavení v mezinárodní ekonomice. (Lindner, Strnad 2006: 123) Nový přístup v těchto letech byl charakterizován hesly jako přerozdělování růstu, investice do chudých a strategie základních ţivotních potřeb. Světová banka na sebe začala konečně nahlíţet jako ochránce chudých celého světa a sniţování chudoby se stalo hlavním kritériem pro hodnocení úspěšnosti její politiky. Je nutné poznamenat, ţe dalším důvodem k novému hospodářsko-politickému přístupu byla také obava o bezpečnost bohatých zemí. Revolucím bylo moţné zabránit včasnou pomoci chudým, kteří v těchto časech poţadují odpovídající změnu jejich ţivota. Odborník na bezpečnostní politiku, Robert McNamara10, zdůrazňoval, ţe sniţování chudoby a rozvojová pomoc jsou pro bezpečnost daleko důleţitější neţli zbraně. Za příčiny zvyšující se chudoby se povaţovaly především tradiční růstový přístup, neproduktivita chudých a populační růst. Právě malá produktivita chudých se stala základem nových opatření Světové banky. Lze zmínit, ţe jelikoţ většina chudých ţilo na venkově, soustředila se pozornost politiky také na reformu zemědělství. Přerozdělování růstu a důraz na základní ţivotní potřeby změnily předešlou strategii. Příjmy měly směřovat k chudým lidem, coţ by posléze prospělo celé zemi. Avšak reformy se nadále soustředily na ekonomii a přehlíţely politicko-sociální struktury. Příčiny zaostávání rozvojových zemích Světová banka hledala opět výhradně v jejich vnitřních nesrovnalostech. (tamtéţ: 124) Kritika ukazuje, ţe Světová banka měla technokratický a ekonomický přístup k problému chudoby. Nepátrala po odpovědích na otázky, proč jsou chudí chudí a proč jsou bohatí bohatí. Banka chtěla pomoci chudým, aniţ by sníţila politickou a ekonomickou dominanci bohatých. Předpokládala, ţe chudobu lze vymýtit jen naléváním peněz, a to bez úprav mezinárodního hospodářského řádu a bez tolik potřebných reforem uvnitř chudých zemí. Druhým hlavním bodem kritiky byla neschopnost proniknout k nejchudším. Nové 9
V šedesátých letech získaly většinu hladů ve Valném shromáţdění OSN, a tak se jejich tlak mohl i dostatečně projevit. 10 Ministr obrany ve vládách prezidentů Johna Kennedyho a Lyndona Johnsona. Byl znám především zarytým antikomunismem a prosazováním tvrdého boje vůči tehdejšímu Sovětskému svazu. V roce 1968 se stal šéfem Světové banky. 15
projekty ovlivnily přinejlepším 30-40% chudých na venkově.
11
Dalším bodem kritiky byla
nízká účast místních obyvatel na pomoci. Plány vytvořené Světovou bankou úplně ignorovaly vědomosti a myšlení místních rolníků. Tento bod povaţuji za nejdůleţitější. Je nutné zohledňovat vědomí místních obyvatel, neboť jen oni sami vědí, co nejvíce potřebují. Dalším problémem byly pokračující negativní ekologické důsledky mnoha projektů financovaných Světovou bankou. Projekty tak dále ničily ţivotní základy mnoha komunit a zvyšovaly jejich bídu, zatímco účelem investic měla být naopak produkce, růst a vyšší zisky. Tuto strategii lze povaţovat za neohleduplnou k tradicím ve společnosti. Počty chudých se nezměnily. Ke zklamání z výsledků prvního opravdového boje proti chudobě vedlo i zhoršení mezinárodních hospodářských podmínek12. (tamtéţ: 124-125)
4.3 Osmdesátá léta Počátkem osmdesátých let se proměnilo paradigma v rozvojové politice a začal převládat nový směr, později označovaný jako washingtonský konsenzus. Potřebu nového přístupu
k rozvojovým
ekonomikám
vyvolaly
především
změny
v mezinárodních
ekonomických podmínkách. Ceny vývozových komodit, na kterých závisely příjmy zemí tzv. třetího světa, se velice sníţily. Pro chudé země to znamenalo, ţe za stejné mnoţství exportovaných primárních statků dokáţí zaplatit méně technologicky náročnějších importů. Ve stejné době způsobila druhá ropná krize zvýšení cen ropy, které na rozdíl od první krize zasáhlo hlavně nepřipravené chudé státy. Celosvětově se počátkem osmdesátých let také zvýšily úrokové sazby. Tím pádem prudce narostly dluhy rozvojovým zemím a stalo se pro ně těţší získávat další půjčky. Rozvojové země, především v Latinské Americe, se v sedmdesátých letech prudce zadluţovaly, neboť k rozvoji nutně potřebovaly zahraniční kapitál. Nástrojem politiky se v rozvojových zemích staly programy strukturálního přizpůsobení (Structural Adjustement Programs – SAP), jejichţ splnění bylo podmínkou nových úvěrů od bretonwoodských institucí13. Téměř všechny země tehdejšího třetího světa se přizpůsobení účastnily, neboť to pro ně byla jediná cesta k získání tolik potřebných půjček. Státy si přitom půjčovaly peníze na splácení starých závazků a postupně se ocitaly v kruhu zadluţení. Chudoba se v osmdesátých letech vytratila z centra zájmu Světové banky. Byla 11
Pomoc se soustředila na rolníky produkující pro místní trhy, takţe zasáhla jen menšinu venkovanů ţijících v bídných podmínkách. Situace bezzemků a na soběstačnost orientovaných rolníků se vůbec nezlepšila. (Lindner, Strnad 2006: 125) 12 Americká hospodářská krize, ropná krize, zadluţení rozvojových zemí 13 Mezinárodní měnový fond a Světová banka 16
ignorována jakoţto vnitřní problém přizpůsobujících se zemí. Přímé mechanismy k jejímu sníţení, které se prosadily v sedmdesátých letech, byly zrušeny. Cílem Světové banky se stal hospodářský růst v liberálních ekonomikách. Úspěšné makroekonomické přizpůsobení a liberalizace měly vést k ekonomickému růstu a automaticky sníţit chudobu. Přístup se změnil aţ po roce 1987, kdy Dětský fond OSN (United Nations Internationl Children´s Fund – UNICEF) vydal zprávu o zvyšující se chudobě, o sníţených veřejných výdajích a o zhoršování lidských podmínek. Nové sociální dimenze přizpůsobení a sociální fondy byly důkazem nové strategie, ale praktická politika za teoriemi zaostávala. Do počátku devadesátých let se tak mnohé nezměnilo. Shrneme-li tedy dosavadní výklad, můţeme konstatovat, ţe příčinu chudoby hledala Světová banka opět jen uvnitř chudých zemí. Hybatelem byl pouze trh, proto se reformy soustředily na oblast ekonomiky. Spoléhalo se, ţe zisky z růstu protečou k chudým samy od sebe. (Lindner, Strnad 2006: 125-127) Osmdesátá léta jsou v otázce sniţování chudoby povaţována za ztracené desetiletí14. Politické a institucionální podmínky rozvoje byly Světovou bankou opět přehlíţeny. Mezinárodní podmínky, které vyţadovaly také přizpůsobení, nebyly mezinárodními finančními institucemi zpochybňovány. Do devadesátých let si Světová banka dávala ambiciózní cíle jako zmrazení armády chudých v Africe. Avšak zpětně můţeme konstatovat, ţe tento cíl splněn nebyl. Dosavadní strategie nebyly vhodné pro řešení tohoto problému a často spíše zdůrazňovaly chudobu a odlišnosti s bohatými. (tamtéţ: 127-128)
4.4 Devadesátá léta Devadesátá jsou nazývána dobou přechodu. Od strategií strukturálního přizpůsobení osmdesátých let se přesouváme k přístupu nového tisíciletí, který je reprezentován především Poverty Reduction Strategy Papers (PRSP). Za rozhodující kritéria uţ neměly být povaţovány makroekonomické údaje a jejich stabilizace. Hlavním zájmem se staly sociální aspekty. Koncem osmdesátých let vznikl program Social Dimension of Adjustement (SDA). Měl za úkol podpořit ekonomický rozvoj, ale s ohledem na sociální situaci těch, na něţ politika směřuje. Jiţ se neměla opakovat situace, kdy zavedením strategie Světové banky utrpěli právě ti nejchudší z nejchudších. Avšak nová dimenze potírání chudoby nebyla tak úspěšná, jak se očekávalo. Výraznější úlohu sehrály tzv. Country Assistance Strategies (CAS papers), které představovaly případové studie k jednotlivých zemím. Nyní můţeme vidět obrat k fenoménu 14
Toto uvádí zpráva Světové banky z roku 1990. 17
individuality kaţdé země. Byl to zcela jistě pozitivní posun. Světová banka přestala se všemi státy zacházet jako s jedním balíkem, a tak se uvolnilo místo pro efektivnější rady a pomoc. Mohla lépe reagovat na kulturní prostředí a tradici konkrétního státu. Při formulování těchto studií se ke slovu dostaly také další zainteresované skupiny, jako například nevládní organizace či niţší správní úroveň státu. Dalším pozitivem bylo, ţe významnější úlohu sehrál Sociální fond Světové banky. Snahu posílit pozici banky a především otevřít instituci běţnému občanu představuje tzv. Inspection panel, který funguje od roku 1993. Ačkoli tento krok nelze bez obtíţí přiřadit ke strategiím této instituce, neboť jde spíše o těleso, které má posuzovat kroky Světové banky, jde o další průlom. Iniciuje to větší transparentnost v jejím fungování. Avšak hodnotí úkoly aţ poté, co nastanou, takţe se neorientuje do budoucnosti. V této době se také hledala co moţná nejefektivnější alokace peněz. Došli také názoru, ţe pro efektivnost vynaloţené rozvojové spolupráce hraje rozhodující úlohu správná politika, jakoţ i domácí poptávka, neboť pokud lidé nechtějí, není zde místo pro pomoc. Ačkoli pod pojmem politika Světová banka stále rozumí odpovídající ekonomickou politiku, dostává se ke slovu rovněţ silný institucionální rámec, a to nekorupční prostředí, odpovídající sociální systém a podobně. Světová banka tak přestává akcentovat pouze ekonomické reformy, zdůrazňuje protikorupční prostředí, sociální aspekty přijímaných reforem i trvalou udrţitelnost. Na konci desetileté pozorujeme posun kupředu. (Lindner, Strnad 2006: 128-130) Podle Světové banky je potřeba silný stát, který zajistí fungování systému. Není moţné se spoléhat pouze na pravidla otevřeného trhu. Za příčinu chudoby přestaly být povaţovány jen hospodářské, ale i politicko-sociální nesrovnalosti uvnitř rozvojových zemí. Světová banka však stále klade důraz téměř výhradně na vnitropolitické příčiny bídy. Devadesátá léta zahájila Světová banka s nadějí, ţe se jí podaří počty chudých sníţit. Ovšem kromě pojmenování základního cíle, coţ bylo potírání chudoby, nenásledovala nová strategie. Lze říci, ţe Světová banka uvízla na půl cesty mezi ztraceným desetiletím a 21. stoletím, pouze upravovala a dolaďovala stávající koncepty. (tamtéţ: 130)
4.5 Budoucnost strategií v boji proti chudobě V rozmezí deseti let publikovala Světová banka dvě zprávy nesoucí v názvu slovo chudoba. Oba materiály, z roku 1990 a 2000, ukazují, kudy by mohla vést cesta k omezení chudoby. Klíčovou otázkou je, jak tedy chudobu porazit? Zpráva z roku 1990 zdůrazňuje, ţe boj proti chudobě má dvě fronty. Jednou je podpora ekonomického růstu, včetně potřebné
18
infrastruktury, tou druhou je rozvoj sociální sítě, která zajistí rozvoj kvality ţivota. Statisticky se opravdu v devadesátých letech podařilo sníţit počet chudých. Je nutné poznamenat, ţe Světová banka se tímto ráda chlubí a vydává to za důkaz, ţe její strategie fungují. Při bliţším pohledu však zjistíme poněkud zneklidňující fakta. Počet lidí ţijících v absolutní chudobě se sníţil jen díky raketovému ekonomickému růstu Číny. Zatímco v subsaharské Africe se počet těchto lidí ještě zvýšil. Jen velmi mírné sníţení zaznamenala Latinská Amerika. Těchto faktů si je Světová banka vědoma a reflektuje je ve své zprávě z roku 2000. Její autoři navrhli nový třístranný koncept potírání chudoby – příleţitost, participace a bezpečí. Příleţitost znamená přístup k práci, k tekoucí vodě a ke kanalizaci, k elektrickému proudu nebo k obyčejné dostatečně kvalitní komunikaci. Pod pojmem participace si Světová banka představuje nejen vtaţení chudých do politického procesu, do rozhodování na lokálních úrovních, spolupráci se státním aparátem, ale i vyrovnání rozdílů mezi muţi a ţenami. Bezpečí znamená obranu před ekonomickou nestabilitou a chaosem, který s sebou přináší, před nemocemi a také přírodními katastrofami. Světová banka nastínila 3 základní cesty, jak toho docílit. První představuje integrace ekonomické a sociální politiky. Jako druhou lze uvést participaci skupin chudých na formulaci politiky, která je zvýšena. Také se zvýší moţnost ţadatelské vlády ovlivnit Světovou banku. Poslední cestu představuje koordinace mezi dárci. Spolupracovat by měly nejen projekty financování Světové banky, ale zapojit by se měl i soukromý sektor. Kritici však namítají, ţe výše zmíněné body vůbec nepředstavují novou strategii. Světová banka stále povaţuje za stěţejní ukazatel potírání chudoby ekonomický růst, zatímco ukazatele kvality ţivota zůstávají pouze v malém měřítku. (Lindner, Strnad 2006: 130) Další strategii představuje Millennium Development Goals (MDG), coţ do češtiny překládáme jako Rozvojové cíle tisíciletí. Je to základní program OSN při potírání chudoby. Tyto cíle by měly být základním kamenem rozvojových strategií aţ do roku 2015, kdy se jejich fungování podrobí zkoumání. Tuto strategii podepsalo bezmála 200 státníků a představil ji Kofi Annan15. Prohlásil, ţe jejím hlavním cílem je vytvoření celosvětového partnerství pro rozvoj. Nyní bych ráda uvedla cíle rozvoje roku 2015, neboť si myslím, ţe v problému s celosvětovou chudou mají nezastupitelné místo. -
Vymýtit extrémní chudobu a hlad, to znamená sníţit počet lidí ţijící za jediný dolar na den na polovinu. Dále také sníţit o polovinu počet lidí trpících hladem. Dle mého názoru, je toto prioritní cíl, neboť v současném světě, který je charakterizován globalizací, nesmíme přehlíţet takové lidské útrapy.
15
Generální tajemník OSN od 1. ledna 1997 – 31. ledna 2006. 19
-
Dosáhnout základního vzdělání pro všechny. Je nutné, aby všechny děti na světě dokončily alespoň základní školu. Kdyţ budou lidé vzdělanější, odrazí se to pozitivně i na jejich kvalitě ţivota. Dle mého názoru, je však nutné vzdělávání přímo v chudých zemích, neboť pokud dáme šanci chudým cizincům studovat v bohatších zemích, je velmi pravděpodobné, ţe se jiţ do své krajiny nevrátí, a tak nepomohou k jejímu rozvoji.
-
Prosadit rovnost pohlaví a dát více příleţitosti ţenám. Toto souvisí také s gender studiemi. Je nutné odstranění nerovnosti v zastoupení obou pohlaví na základních a středních školách nejlépe do roku 2005, zcela pak do roku 2015. Zmírnit diskriminaci v globalizovaném světě. Ţenám musí být umoţněno, aby svůj potenciál vloţily do boje proti chudobě. Podpora ţen a jejich práv je prokazatelně jednou z nejúspěšnějších strategií v boji proti chudobě.
-
Sníţit dětskou úmrtnost. Počet dětí, které zemřou do pěti let, by se měl sníţit o dvě třetiny. Dle mého názoru, tento bod snad ani nepotřebuje další komentář.
-
Zlepšit zdravotní stav matek, neboť při porodu zemře mnoho ţen.
-
Potírat HIV/AIDS, malárii a další choroby. Proces rozšiřování těchto nemocí v zaostalých státech se zrychluje, a tak je nutné ho zastavit v součinnosti se zlepšením kvality ţivota občanů.
-
Zajistit trvale udrţitelné ţivotní prostředí. Je nutné zahrnout principy trvale udrţitelného rozvoje do politiky států a zamezit ztrátám přírodního bohatství. Dále je ţádoucí sníţit počet lidí bez přístupu k pitné vodě a vylepšit podmínky lidí ţijících ve slumu.
-
Posilovat světové partnerství pro rozvoj. Státy by měly zpřístupnit jejich trhy a zajistit tak volný přístup pro zboţí vyprodukované v chudých zemí. Také je třeba se odhodlat k přijmutí
politiky bezcelního
a beztarifního přístupu pro
veškeré
zboţí
z nejzaostalejších zemí. Dalším bodem je odpuštění dluhů a zavedení do praxe Programu sniţování břemene dluhů těţce zadluţených chudých států, pokud však prokáţí své úsilí s bojem proti chudobě. Také rozvojová pomoc, neboli ODA by měla být štědřejší při poskytování pomoci zemím, které své prostředky prokazatelně pouţívají ke sniţování chudoby, coţ zahrnuje také přístup k nejnovějším lékům a k technologiím. Lze předpokládat, ţe v celosvětovém měřítku se počet chudých podaří sníţit, čili se moţná první bod MDG splní. Ovšem pouze díky dynamickému růstu v jihovýchodní Asii. 20
Pro úplné splnění těchto cílům nutná hospodářská spolupráce v celoplanetárním měřítku mezi rozvinutými a rozvojovými státy a také reformy všech oblastí, které mohou pomoci v boji proti chudobě. Millennium Development Goals představují opravdu velmi optimistický, moţná aţ idealistický program. Dnes můţeme konstatovat, ţe splnění minimálně několika bodů do roku 2015 je nepravděpodobné aţ nemoţné. Avšak MDG přišly konečně s jasným konceptem, se zřetelnou výzvou. Je ţádoucí, aby státy postupovaly jednotně v tom smyslu, aby všichni pociťovaly potřebu pomoci. Avšak na druhou stranu, je nutné vyslyšet hlasy z rozvojových zemí, v jakých případech a jakým způsobem chtějí pomoci. (tamtéţ: 131-134) Jestliţe jsou MDG cílem globálního společenství, tak PRSP, neboli Poverty Reduction Papers, jsou nástrojem k jejich dosaţení. Tento termín začal převládat v diskuzích o roku 1999. Strategie souvisí se jménem J. Wolfensohnem, který byl v těchto letech prezident Světové banky. Podstatou PRSP je vytvoření plánu na sníţení chudoby, který vytvoří národní vláda. Tento plán obsahuje analýzu současné situace a navrhuje řešení a způsoby implementace návrhů. Dokončený dokument poté předloţí Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu, které rozhodnou, zda je plán hodný podpory či nikoli. Pokud návrh projde, odpustí věřitelé část dluhů nebo země dostane nový úvěr. Vlády rozvojových zemích musejí předkládat výroční zprávu a jednou za 2-5 let projde plán aktualizací, aby odpovídal novým okolnostem. Lze tedy označit PRSP jako proces, nikoli jako jednorázovou událost. Měly by se stát základem veškeré budoucí partnerské pomoci. Strategie jiţ nezpracovávají zahraniční instituce, ale přímo země, které je budou později implementovat. Měl by se zvýšit zájem vládních elit a institucí rozvojových zemí o úspěšné splnění zaváděných programů a projektů. Vytváření PRSP se neúčastní pouze vlády, ale rozhodujícím faktorem je téţ společenský dialog mezi státem, občanskými sdruţeními a soukromým sektorem. Nestačí tedy pouhá účast elit, všichni společenští aktéři by měli přispět k vypracování dokumentu. Sníţení chudoby je představováno jako cíl všech politik. Musí být prioritou i finanční a hospodářské politiky. Sociální a ekonomická politika by měly být koordinovány a směřovat ke stejnému cíli. Důleţité je také učení se ze zkušeností. Všechny země, které se účastní strategie PRSP kaţdoročně zhodnotí dosaţené výsledky a revidují své plány v horizontu 2-5 let na základě dosavadních zkušeností. Mělo by to vést k flexibilnímu přizpůsobení se novým podmínkám. Proces tedy nemůţeme povaţovat za statický. Dalším hlavním bodem je koordinace dárců. Všichni dárci by měli respektovat priority plánu a jednat v jeho rámci. Tím by se měla zlepšit dosud špatná koordinace rozvinutých zemí. Přístup kombinuje vnitřní a vnější příčiny potíţí chudých zemí. Vnitřní reformy (národní plány ke sníţení chudoby) povedou k vnějším reformám (oddluţení). PRSP se liší v kaţdé zemi. Světová banka alespoň teoreticky odmítá 21
ideu univerzálních řešení vytvářených v jejích kancelářích ve Washingtomu, tak jak tomu bylo doposud. Bylo tak konečně vyslyšeno volání po regionálně odlišných přístupech k rozvoji. (tamtéţ: 134-135) Problémem je, ţe chudé země potřebují dokončit své plány co nejdříve, aby došlo k rychlému odepsání dluhů. Ovšem tak sloţitý proces nemůţe být dostatečně kvalitně zpracován během krátké doby. Perfektní analýza problému a návrh účinných opatření vyţaduje delší časový horizont. Rozhodující je totiţ procedurální část strategie, čili participace občanské společnosti. Avšak v rozvojových zemích je občanská společnost velmi slabá, a tak trvá velmi dlouho její mobilizace. Řešením problému se měly stát tzv. přechodné PRSP, které měly být vytvořeny bez participace společnosti a měly vést k odepsání části dluhů. Vláda by tak získala čas na vypracování řádných a konečných PRSP. Ovšem toto řešení je nedostatečné a plány jsou často vytvořeny v nesmírně krátké době. V praxi dochází k tomu, ţe plán je vytvořen během pár měsíců a na vypracování se podílí pouze úzká skupina zástupců občanské společnosti. Často se tak děje jen pomocí několika pracovních setkání. V oblasti participace právě dochází k neuspokojivým jevům. Občanská společnost je nejméně rozvinutá v nejméně rozvinutých zemích. Chudí obyvatelé jsou málo zastoupeni. Nejchudší vrstvy jsou jen slabě organizovány a nepřinášejí do procesu tedy své návrhy a zkušenosti. Zástupci neziskových organizací si stěţují, ţe nemají moţnost ovlivnit konečnou podobu plánu, kterou vytvářejí hlavně elity a byrokracie. Dle mého názoru, by bylo nejvhodnější, kdyby Světová banka ustanovila těleso, které bude dozírat na tyto jevy a zajistí dostatečnou spolupráci mezi občanskou společnosti. Avšak je jasné, ţe toto řešení by bylo náročně proveditelné. Vlády si stěţují na nízkou kvalifikaci pozvaných zástupců občanské společnosti. Tento bod by se měl řešit v součinnosti se zkvalitněním vzdělávání občanů. Ministerstva financí mají ve většině zemí proces pevně ve svých rukou. Parlamenty se ke slovu dostávají jen výjimečně, coţ je velká chyba, neboť právě tito představují větší zastoupení společnosti. Pozvánku dostávají pouze umírněnější neziskové organizace. Hnutí s jiným představami rozvoje nebývají vůbec zvána. Participace je téţ vítána jen v některých, tzv. měkkých oblastech politiky. V důleţité finanční a hospodářské politice zůstává proces uzavřen. Toto řešení nebude nikdy dostatečně fungovat, pokud se participace neúčastní všechny moţné subjekty ve společnosti, které budou moci rozhodovat o všech sférách politiky. Právě nezávislý orgán Světové banky by tomuto měl přispět. Dále národní vlády jsou často zkorumpované v rozvojových zemích a bez velkého tlaku nepracují ve prospěch chudých. V rozvojových zemích také najdeme velmi slabé instituce. Zavádění plánů tak nebude bez rizik. (tamtéţ: 136) 22
Kdyţ se však podíváme do praxe této strategie, zjistíme, ţe dokončené PRSP jsou si podobné, neobsahují ţádné překvapivé hospodářské politiky a nezpochybňují neoliberální makroekonomické přístupy. Mezinárodní finanční instituce jsou stále v příliš silné pozici ve srovnání s vládami rozvojových zemí a s nevládními organizacemi, dochází k příliš velké mocenské nerovnováze. Objevuje se výtka, ţe PRSP jsou pouze nástrojem Světové banky a Mezinárodního měnového fondu ke zbavení se své odpovědnosti za osud rozvojových zemí. Za selhání mohou vinit nyní národní vlády a jejich plány. Avšak právě tyto instituce mají na starost jejich schvalování, takţe se, dle mého názoru, nemohou zprostit své odpovědnosti. Mají pomáhat k lepšímu vypracování a zdokonalování představ států. (tamtéţ 2006: 136) Na druhou stranu se objevuje výtka, ţe v praxi jsou dokumenty vytvářeny na míru velkým donorům, jako je Mezinárodní měnový fond a Světová banka. Rozvojovým zemím poskytují tyto mezinárodní finanční instituce k vytváření makroekonomické politiky a pektorálního plánování své poradce a asistenty, kteří postaví základy ekonomické politiky a dávají jasně najevo, jaká politika bude pro finanční instituce přijatelná. (Nádvorník 2006: 109) Pokud se PRSP schválené především Světovou bankou stanou základem veškeré rozvojové spolupráce s nejchudšími zeměmi, tak bude banka rozhodovat i o národních strategiích pomoci. Tak velká koncentrace moci je vţdy nebezpečná, jak můţeme vidět na příkladech z minulosti. Jako řešení se nabízí schvalování plánů nezávislejšími komisemi, jichţ by se měli účastnit i dárci. Tím by se zvýšila legitimita procesu, avšak je to těţko uskutečnitelné v reálných světových mocenských vztazích. (Lindner, Strnad 2006: 136) Dle mého názoru nejpalčivějším problém strategie PRSP jsou silné vlády v rozvojových zemích, přes které cíl Světové banky, tj. dostat se k reprezentativnímu vzorku občanů a tamních organizací, jen těţko projde. V současné době je rozvoj chápán ve smyslu získání svobody, zvyšování moţností a schopností lidí ţít ţivot podle svých představ. (Stojanov 2005: 4)
4.6 Shrnutí dosavadních strategií Jakou lekci si tedy Světová banka vzala z padesáti let boje proti chudobě? Lze říci, ţe banka pochopila, ţe se tato problematika nedá ustanovit pouze na úroveň ekonomického růstu a ţe zboţňovaný růst sám o sobě mnoho neřeší. Bez proměny politického prostředí v rozvojových zemích a bez reforem mezinárodních podmínek16 se jakákoli pomoc často 16
Např. oddluţení, vyšší a kvalitnější rozvojová spolupráce, atd. (Lindner, Strnad 2006: 139) 23
rovná sypání prostředků vniveč. Světová banka konečně pojímá chudobu jako mnohovrstevný a nikoli pouze ekonomický problém. Setrvačnost v politice Světové banky a převaha ekonomů mezi jejími zaměstnanci však způsobují, ţe se priorita sociálních a politických otázek jen pomalu dostává na úroveň ekonomických reforem. Obsazení zaměstnanců by mělo být vyváţené, co do oblastí fungování. Také se banka naučila, ţe nelze na rozvojové země aplikovat univerzální koncept. Kaţdá země potřebuje individuální náhled a řešení. Banka se často nedokázala přizpůsobit novým trendům, ani pruţně změnit přístup, jakmile se objevily první známky nefunkčnosti systému. Jedná se o byrokratický kolos, který jen těţko mění zaběhnuté strategie. Navíc na politiku Světové banky působí mnohé tlaky, které nakonec zabránily radikálnějším politikám v neprospěch rozvojových zemích. (Lindner, Strnad 2006: 139-140) Překonání všech výše uvedených problémů je v zájmu všech států. Zvyšování ţivotní úrovně a podpora rozvoje rozšiřuje trhy, nabízí pracovní příleţitosti a zvyšuje i příjmy v bohatých státech. Naopak zvyšování chudoby rozvojových zemí můţe mít na bohatší státy nepříznivý vliv, neboť jejich trhy a investiční příleţitosti se v jeho důsledku zmenšují, dochází k poškozování ţivotního prostředí a migraci lidí za práci. Ţijeme totiţ ve světě, který je provázán komunikačními technologiemi, obchodem, globálním kapitálem, sdíleným ţivotním prostředím a především společnou touhou po lepším ţivotě. Lze říci, ţe Světová banka si je vědoma všech problémů dosavadních strategií a pracuje na zavedení přístupu, jenţ by byl ucelenější z hlediska naplňování jejího poslání. Tento přístup označila jako Komplexní rozvojový rámec (Comprehensive Development Framework – CDF). Zabývá se nyní více otázkami lidského a sociálního rozvoje, způsobu vlády a institucí. V rámci CDF se usiluje o to, aby samotné rozvojové země více pociťovaly vlastní angaţovanost v rozvojovém plánu, který by se soustředil na poţadované změny v dlouhodobé perspektivě. (Světová banka – znalosti a zdroje pro rozvoj 2000: 3-5) V této strategii je také nutné, aby bilaterální a multilaterální rozvojové organizace úzce a efektivně spolupracovaly. Musí být vybudováno co nejlepší moţné partnerství. Při studiu dosavadních strategií vidíme, ţe hybnou silou rozvoje, kdy se Světová banka přeměnila z finanční instituce na instituci pro rozvoj, byl nástup prezidenta Roberta McNamary. Zaslouţil se o to, ţe instituce začala nahlíţet na boj s chudobou jinak neţ jen pouhým zvýšením ekonomického růstu. Jako první McNamara usiloval o stabilizaci populačního růstu a o zlepšení výţivy obyvatel rozvojových zemí. K tomuto mu dopomohla kniha Alana Berga The Nutrition Factor, a také v roce 1973 studie věnovaná tomuto problému, která volala po aktivní roli při řešení výţivy. Dále bylo jedenáct zemí západní 24
Afriky sponzorováno bankou společně s dalšími organizacemi pro boj proti nemocem vyskytujícím se v kontaminované vodě. Snaţili se o zdroj čisté a pitné vody. Také bylo argumentováno, ţe zlepšení zdraví a výţivy povede k větší akceleraci ekonomického růstu. V dalších letech banka také poskytovala půjčky. Například v roce 1980 na projekt výţivy v Indii a roku 1984 grant na dva milióny dolarů pro programy sociální sféry. Za zmínku stojí také konference v Nairobi roku 1987, která se zaměřila na plánování rodičovství a mateřství a také zdraví dětí. (Ruger: 63-65)
4.7 Sféry boje proti chudobě Světová banka poskytla půjčky v celkové hodnotě přes 40 miliard na více neţ 500 rozvojových projektů ve 100 zemích. Tato čísla vycházejí z roku 2000, čili je logické očekávat jejich zvýšení v současné době. Světová banka rovněţ pomáhá vládám klientských zemí restrukturalizovat systémy sociálního zabezpečení a penzijní systémy a vytvářet záchranné sociální sítě na ochranu lidí nejvíce vystavených důsledkům chudoby. Kromě peněz Světová banka také poskytuje technickou pomoc a poradenské sluţby prostřednictví zpracování hloubkových studií ţivotní úrovně, strategií pomoci a zpráv o veřejných výdajích. Světová banka pomáhá vládám celého světa vytvořit potřebné podmínky pro obnovu a rozšíření investic do soukromého sektoru. Mezi tyto podmínky patří například schválení základních zákonů a pravidel, vytvoření místních institucí, výstavba fyzické infrastruktury17, vytvoření nezbytné technologické a informační základny a v neposlední řadě rozvoj místního kapitálového trhu a bankovního systému. Kromě půjček a technické pomoci nabízí banka rovněţ záruky na podporu soukromých investic, jejichţ cílem je sníţení investičních rizik. Světová banka také řeší problém, jak dosáhnout úspěchu s malými náklady. Jedním ze způsobů boje proti chudobě je zlepšovat přístup chudých vrstev ke kapitálu na investice do malých ţivností. Banka ve spolupráci s dalšími dárci začala navyšovat své prostředky na mikrofinanční půjčky, které jsou určeny nejchudším skupinám obyvatel. Konzultační skupina pro pomoc nejchudším podporuje finanční instituce, které udělují chudým lidem, často ţenám, půjčky i v hodnotě pouhých 50-100 USD za účelem pomoci při zakládání malých ţivností, jako je například textilní či mlékárenská výroba či různé druhy ruční řemeslné výroby. Světová banka také poskytuje finance, poradenské sluţby a technickou pomoc na podporu reformního úsilí o sníţení rozpočtových deficitů, omezení inflace, liberalizace trhu a 17
Například voda, doprava, telekomunikace, apod. 25
investic, privatizaci státních podniků, vybudování spolehlivého finančního systému a zaručení vlastnických práv. K nejzávaţnějším světovým překáţkám rozvoje se řadí konflikty a násilí, které mají dopad na nejchudší země. Výhodou Světové banky v této oblasti je zejména její schopnost zajišťovat přechod země ze závislosti na pomoci k udrţitelnému ekonomickému růstu, zkvalitňovat koordinaci obnovy v období po skončení konfliktu a poskytovat pomoc, která má k této obnově přispět. Pomoc banky po skončení konfliktu se zaměřuje nejen na obnovu infrastruktury, ale i na zajišťování programů na podporu ekonomických změn, řešení sociálních potřeb a budování institucionální kapacity země. Také se vypracovávají projekty na podporu odminování, demobilizace a opětné integrace bývalých vojáků a vysídlenců do společnosti. (Světová banka – znalosti a zdroje pro rozvoj 2000: 8-16) Je třeba zmínit, ţe Světová banka pomáhá nejchudším zemím formou strategie PRSP a středně příjmovým zemím podporou udrţitelného práci vytvářejícího ekonomického růstu, který zlepší ţivotní podmínky, neboť v dobách ekonomických krizí mohou utrpět i občané těchto států. Světová banka je také součástí řady globálních programů, které se snaţí vylepšit podmínky k ţití. Příkladem můţe být Speciální program pro výzkum a výcvik v problematice tropických nemocí.
26
5. Kritika rozvojové pomoci Současný systém poskytování rozvojové pomoci není ideální. Je potřeba zhodnotit strategie v boji proti chudobě. Zdá se, ţe je to pouze dlouhá řada slibů rozvinutých států, neboť se neplní jejich závazky navýšení pomoci. Avšak lze pozorovat, ţe dle odhadů Světové banky došlo během dvou desetiletí (1981-2001) ke sníţení podílu obyvatelstva rozvojových zemí ţijícího pod úrovní absolutní chudoby z přibliţně 40 procent na 21 procento. Značnou měrou se na úspěchu boje s chudobou podílí Čína a Indie. V současné době se hovoří o tzv. bludném kruhu chudoby. Je to řetězec nízkých příjmů – nízkých úspor – nízkých investic – nízké kapitálové akumulace – nízké produktivity práce směřující opět k nízké hladině příjmů. Nízká úroveň příjmů vede ale také k nízkých daňovým výnosům, a ty k nedostatečné a špatné státní správě. Jejím důsledkem je nejen vysoká míra korupce, ale také nefungující infrastruktura, odrazující zahraniční investory, špatné zdravotnictví a nedostupné školství, coţ se zase promítá do malé produktivity práce a nízkých příjmů. Generace chudých rodičů je odkázána na práci svých chudých dětí, kterým se nedostává základního vzdělání, ani lékařské péče, a tak se stávají další generací chudých rodičů. Tento jev vede k extrémistickým názorovým proudům a k terorismu. Proto je třeba, aby se rozvinuté státy v součinnosti s mezinárodními institucemi snaţily vymýtit chudobu jiţ v jejich počátcích, aby nepostupovala dál do všech sfér společnosti. Je nutné přijmout taková hlediska, která budou odráţet individualitu kaţdého rozvojového státu a potřeby tamních lidí. Dle mého názoru, je musíme naučit, jak ţít a jak vyhrát boj s chudobou, coţ zcela jistě nebude ihned, neboť to zabere dlouhodobý horizont. Jak staré ţidovské poučení praví: „Nedávej hladovému rybu, ale nauč ho rybařit!“ Samozřejmě je někdy vhodné poskytovat přímou pomoc v podobě jídla a vody, ale do budoucna toto řešení není nejlepším. Musíme je naučit, jak se o sebe postarat, jak uspokojit jejich základní ţivotní potřeby. Proto je, dle mého názoru, nejúčinnější pomocí vzdělávání. (Kocourek 2005: 11)
5.1 Kritika účinků oficiální rozvojové pomoci Otázkou účinků oficiální rozvojové pomoci (ODA) se zabývají poskytovatelé pomoci od dob jejího vzniku. Poukazuje se na nízkou míru závislosti mezi objemy pomoci a hospodářskou výkonností rozvojových ekonomik. Většina analýz dopadu oficiální rozvojové pomoci na recipientské ekonomiky se zabývá problematikou účinnosti rozvojové pomoci a snahou o její zvýšení. Výsledky šetření a teoretických úvah sahají od těch, které tvrdí, ţe 27
rozvojová pomoc nefunguje vůbec nikde a dlouhodobě přináší pouze zhoršení situace aţ po ty, které prokazují, ţe rozvojová pomoc funguje všude a má pozitivní dopady. Je důleţité zkoumat cíle, kterých má být dosaţeno. Oficiální rozvojová pomoc má celou řadu cílů, přesto se většina studií účinnosti této pomoci zaměřuje především na hledání vlivu rozvojové pomoci na hospodářský růst rozvojových ekonomik. Analytici Světové banky i dalších národních a mezinárodních institucí se v současné době přiklánějí k pesimistickému pohledu na závislost růstu HDP v rozvojových zemích na objemu oficiální rozvojové pomoci. Prokazuje se fakt, ţe vyšší účinnosti pomoci je dosahování v zemích s vyšší úrovní státní správy a institucionální základny jako takové a ţe korupce výrazným způsobem znehodnocuje efektivnost rozvojových projektů. Proto by se bohatší státy v součinnosti s mezinárodními institucemi měly snaţit o efektivní vymýcení autoritářských vlád a korupce. Avšak současný systém poskytování pomoci nemotivuje rozvojové země k razantnějším reformám státní správy, která se často podobá té z koloniální sféry. (Kocourek 2006: 56-58) Od 90. let klade především OSN a její agentury větší důraz na sociálně-ekonomický rozvoj v zaostávajících regionech světa, neţ na čistě ekonomické ukazatele. Jedná se o velký posun, avšak, dle mého názoru, této oblasti nepřikládají takovou váhu, jakou by měli. Za tímto účelem je od roku 1993 pouţíván ve výročních zprávách Rozvojového programu Spojených národů (UNDP) jako měřítko kvality lidského ţivota Index lidského rozvoje (HDI). Jedná se o index, který zahrnuje kromě indexu HDP na hlavu také index střední délky ţivota a index vzdělanosti. Zvyšuje se role vzdělání a zdravotní péče. (tamtéţ: 61-62) Je zřejmé, ţe oficiální rozvojová pomoc má z hlediska účinnosti značné rezervy. Otázkou zůstává, má-li rozvojová pomoc jako taková vůbec potenciál vyvést rozvojové ekonomiky z jejich špatné situace. Další hledisko, dle mého, je sledování zájmů a přání místních obyvatel. Zdá se, ţe chudoba v rozvojových státech „vyhovuje“ bohatším státům, v čele s USA. Mohou tak nakupovat produkty za nízké ceny a zároveň se mohou dostávat lépe na tamní trhy. Jako příklad bych uvedla nejmenovanou vesnici v Africe. Tamní lidé neměli přístup k čisté vodě, a tak museli kaţdý den několikrát denně putovat mnoho kilometrů k místní řece pro nezávadnou vodu. Tato okolnost jim dala příleţitost setkávat se lidmi z okolních kmenů, a tak to můţeme připodobnit k jakési společenské sešlosti. Avšak poskytovatelé pomoci usoudili, ţe vesnice nemůţe takřka existovat bez čisté vody a ţe lidé trpí kaţdodenním dlouhým putováním. A tak se v této vesnici vytvořil přístup k pitné vodě, aby byli tamní spokojeni. Tímto řešením přišli obyvatelé o moţnost setkávání se s ostatními kmeny. Proto jednoho dne systém zavalili, aby museli nadále chodit dlouhé kilometry a setkávat se opět s ostatními. Na tomto příkladě můţeme vidět, ţe dárci často nezohledňují 28
přání a potřeby místních obyvatel. Je otázkou, zda se těchto lidí vůbec ptali, jestli stojí o přístup k pitné vodě. Dle mého názoru, je třeba, aby byly zohledněny zvyky a tradice tamních obyvatel ke spokojenosti všech. Pomoc bude nejúčelnější, pokud bude cílená. Otázkou tedy není, kolik věnovat na rozvojovou pomoc, ale jak ji realizovat, aby pomohla lidem z chudoby a hladu, zastavila pandemie nemocí a zároveň nezasahovala do tradic společnosti. (tamtéţ: 63-65)
5.2 Kritika Světové banky v boji s chudobou S kritikou Světové banky v průběhu historie jsem Vás seznámila v kapitole čtvrté, kdy je u kaţdé strategie popsaná určitá kritika. Na tomto místě bych ráda nastínila obecnější kritiku, která je věnována Světové bance v současné době. Jako první bod bych zmínila reformní opatření, které snaţí zavádět Světová banka. Tato forma pomoci můţe vést v důsledku zavírání neproduktivních podniků ke zvyšování nezaměstnanosti a při ukončení neefektivních vládní dotací ke zvýšení cen, a tak můţe z krátkodobého hlediska nepříznivě ovlivňovat ţivot chudých obyvatel. Avšak na druhou stranu, Světová banka se snaţí čelit těmto problémů pomocí financování sociálních záchranných sítí na ochranu chudých a zranitelných skupin populace. Další bod kritiky je vysoká míra zadluţenosti rozvojových států. Dle mého názoru, by měla Světová banka usilovat o úplné oddluţení těchto zemí a začít se strategiemi s tzv. čistým štítem, aby se chudé země mohly soustředit pouze na implementaci reforem a zlepšování kvality ţivota občanů. (Světová banka – znalosti a zdroje pro rozvoj 2000: 14) Dále vlády mohou vykonávat svoji činnost jen tehdy, těší-li se důvěře lidí, kterým slouţí. Korupce má zničující ekonomický a sociální dopad. Podkopává důvěru ve vládu a sniţuje efektivnost veřejné vládní politiky. Kromě toho má korupce negativní vliv na výši zahraničních investic. Sniţuje také účinnost zahraniční pomoci a ohroţuje politickou i veřejnou podporu poskytování pomoci ze strany dárcovských zemí. Je jasné, ţe občané a vlády musí samozřejmě vést boj proti korupci v první řadě. Avšak Světová banka by mohla vázat svou pomoc na tento fenomén. Zcela jistě je uţitečné, ţe Světová banka zpracovává různé průzkumy, kde stanovuje míru a charakter korupce v jednotlivých zemích. Dále pořádá různé semináře, kurzy a školení pro vládní úředníky a příslušníky občanské společnosti. Avšak tato pomoc je očividně neuspokojivá, neboť se s korupcí setkáme i dnes. Dle mého názoru, by Světová banka měla ustanovit nezávislý orgán, který bude dohlíţet a odhalovat
29
korupci v rozvojových státech. (tamtéţ: 15) Na druhou stranu je nutné poznamenat, ţe Světová banka financuje protikorupční programy ve více neţ sto zemí. Dle kritiků, banka také podporuje nedemokratické a totalitní reţimy. Nedbá na to, zda svými prostředky podpoří projekty, které mají pozdvihnout úroveň obyvatel chudých zemí či zda podporuje spíše diktátory18. (Globalizace) Vidíme, ţe Světová banka prozatím nedokázala naplnit očekávání, ţe pomůţe čelit chudobě třetího světa a její půjčky jsou často spíše kontraproduktivní. Způsobily to mimo jiné úvěry na špatně navrţené megalomanské úvěry, které přinesly ekologická negativa, zhoršující sociální situaci a bludný kruh zadluţení. Na Světovou banku lze nazírat jako na málo efektivní byrokratickou instituci. (Něco na tom bude: Světová banka skutečně není skvělá) Ţivotní prostředí patří k jedním k nejdiskutovanějším problémům, neboť na něj často upozorňují ekologické organizace po celém světě. Příčinou je několik projektů, které měly značné ekologické dopady, například přesidlování obyvatel, přehrady, kácení tropických lesů a masivní doly. (tamtéţ) S tímto problémem souvisí také kritika, ţe Světová banka nedodrţuje svá vlastní pravidla a předpisy. Banka má od roku 1987 vlastní oddělení pro ţivotní prostředí, avšak stále se neřídí pravidly své vlastní environmentální politiky. (Globalizace) V roce 2000 byla zahájena činnost nového fondu, a to The Critical Ecosystems Partnership Fund. Cílem je zajistit lepší ochranu biologických druhů v rozvojových zemích. Nabízí finanční podporu, technické zázemí, znalosti a zkušenosti. Spolupracuje s nevládními organizacemi. (Ruth Kagia 2005: 44) Další kritici práce Světové banky uvádějí, ţe banka nepodporuje ekonomický růst jako takový. Financuje převáţně jeden jeho model, který se opírá o masivní státní investice do infrastruktury a velkých průmyslových projektů. Banka dodnes věří, ţe obrovské přehrady, doly a podobné stavby jsou pro rozvojové země tím nejlepším řešením. Avšak neohlíţí se přitom příliš na jejich účelnost. Světová banka nefunguje jako podnikatelský subjekt. Je to totiţ byrokratická instituce, která aţ příliš často investuje do neperspektivních projektů. Za zmínku stojí rok 1992, kdy byl pověřen bývalý viceprezident William Wapenhans ke zhodnocení její efektivnosti. Interní tzv. Wapenhansova zpráva ukázala, ţe kritici měli po léta pravdu. Prověřila 1.800 půjček, do kterých banka ve 113 zemích investovala 138 miliard dolarů. Ukázalo se, ţe z projektů ukončených v roce 1991 bylo dokonce, i podle poměrně nenáročných interních kritérií, více neţ 37% neúspěšných. Tento podíl dále poměrně rychle
18
Jako příklad mohu uvést Suhartův převrat v Indonésii v roce 1968. Světová banka podporovala tento reţim zhruba 600 milióny dolarů ročně a v důsledku projektu, financovaného bankou bylo například jen v roce 1976 přesídleno 3,5 miliónů lidí. (Globalizace) 30
stoupal. Pochopitelně, nerentabilní a poněkud zbytečné projekty jsou nevýhodné rovněţ pro rozvojové státy, které úvěry obdrţí. Lze říci, ţe z 66 zemí, které dostávaly půjčky Světové banky po více neţ 25 let, se pouze v 29 znatelně zlepšila ekonomická situace. Banka tedy, namísto aby třetímu světu pomohla, svými nekvalitními půjčkami často přispívá k zahraničnímu zadluţení. Kritika instituce Světové banky má i další příčiny. Interní kultura banky, jako kaţdé klasické byrokracie, klade důraz na formální plnění úkolů, nikoli na tolik důleţitou kvalitu. V praxi se tedy objevuje co nejrychlejší utrácení peněz ve velkých půjčkách bez ohledu na smysluplnost či rentabilitu financovaných projektů. Takový systém můţe být jen sotva efektivní. Právě tento tlak na půjčování je, podle kritiků, hlavní příčinou špatné ekonomické, sociální i ekologické kvality projektů banky. Banka nese rovněţ další typické rysy byrokracie. Je velmi uzavřená, utajuje informace, dokumenty a podrobnosti projektů. Pro mnohé dodnes nejsou dostupná ani oficiální hodnocení jejich ekologických dopadů. (Něco na tom bude: Světová banka skutečně není skvělá) Dále Světová banka podmiňuje kladné vyřízení půjček, vypracování výše zmíněného programu strukturálních úprav. Tato pomoc znamená především otevřít domácí trh zahraničnímu zboţí i kapitálu, maximalizace liberalizace trhu a také orientace hospodářství na export. Podle kritiků jsou však důsledky této politiky tragické zejména pro zemědělství cílových zemí. Místo tradičních plodin, pěstovaných drobnými místními farmáři se pěstují plodiny vhodné pro export, jako je káva, kakao, bavlna a rýţe, a to obvykle na rozsáhlých plantáţích, kde se bývalí farmáři, kteří byli majitelé pozemků stávají pouhými zaměstnanci. Dále banka v rámci reforem v roce 1987 přijala Novou informační politiku, která měla zavést dostatečný přístup veřejnosti k informacím a k procesu rozhodování. Ovšem podle kritiků to v praxi vypadá tak, ţe po celou dobu rozhodování o projektu jsou zveřejněny jen všeobecné a nekonkrétní informace o projektu a podrobná projektová dokumentace se zveřejňuje aţ ve chvíli schválení půjčky a to ještě s podmínkou souhlasu vlády cílového státu. Toto hodnotím jako netransparentní systém. (Globalizace) Světová banka je obrovský kolos, ve kterém se můţeme setkat s velkým mnoţství partikulárních zájmů. Je třeba, aby banka zúţila svůj rámec cílů a sektorů, ve kterých bude činná a na druhou stranu se detailně zaměřila na boj proti chudobě. Je také ţádoucí, aby ve vrcholných orgánech instituce byly více zastoupeny rozvojové státy. V neposlední řadě se objevuje kritika, kdy Světová banka určuje rozdílné podmínky pro získání financí mezi státy. Obecně je Světová banka kritizována za špatně fungující programy. Například organizace UNICEF odhaduje, ţe programy mohou být spojovány se smrtí 500 000 dětí v období dvanácti měsíců. Avšak na druhou stranu, Světová banka je jedním z největších 31
přispěvatelů v boji proti HIV/AIDS. (Ruger: 68) Dle mého názoru, je také nešťastné, ţe Světová banka se zapojuje do boje s chudobou aţ kdyţ rozvojová země dosáhne neúnosného bodu. Neexistují dva světy, jeden chudý a jeden bohatý. Ţijeme v jednom jediném světě. Jsme propojeni mnoha způsoby. Nejenom obchodem a financemi, ale také migrací, ţivotním prostředím, nemocemi, drogami, zločinem, konflikty, válkami a terorismem. Jsme také spojeni touhou zanechat lepší svět pro naše děti. Lze tedy říci, ţe chudoba někde, je chudoba všude. Dle mého názoru, musí Světová banka projít sloţitou reformou, aby její následná pomoc s bojem proti chudobě byla efektivní. (Ruth Kagia 2005: 5)
32
6. Závěr Lze říci, ţe kritici se ve svém přístupu ke Světové bance rozdělují. Jedni navrhují ji zrušit, druzí naopak reformovat. Je jasné, ţe Světová banka se musí především zmenšit. Podle řady pozorovatelů mnohé z problémů plynou právě z velikosti banky, která tuto instituci činí obtíţně řiditelnou a mění ji v neefektivní, byrokratický úřad. Dle mého názoru, značnou část projektů banky by měly tvořit granty nebo bezúročné úvěry na humanitární aktivity, jako je především školství, zdravotnictví, atd. Vidíme, ţe překáţkou zde není nedostatek financí. Banka má prostředky a vynakládá je prostřednictvím IDA. Avšak neúčelně, často například na výstavbu gigantických přehrad. Dále je nutné přenést rozhodování o projektech z Washingtonu více na lokální úroveň. Toto opatření by mělo souviset s obecnějším soustředěním se na větší počet menších půjček namísto masivních úvěrů. Banka by také měla zvětšit podíl půjček do ekologicky orientovaných sektorů. Důraz by měla klást na projekty, jako je energetická efektivnost či obnovitelné zdroje energie. Banka by měla rozšířit okruh projektů, na které zásadně nepůjčuje. Zatím zahrnuje například jadernou energetiku, tabákový průmysl či výrobu zbraní. Jiné rozvojové či investiční agentury mívají podobné seznamy podstatně obsáhlejší. Například by sem měly patřit veškeré projekty v lesním hospodářství, pokud nejsou certifikovány mezinárodní standardizací šetrného lesnictví Forest Stewardship Council19. Podobně také výstavba v národních parcích a rezervacích, záměry předpokládající masové násilné přesídlování, výroba látek ničících ozón, kyanidová těţba zlata aj. V neposlední řadě je nutné zvýšit transparentnost, otevřenost a odpovědnost banky. (Něco na tom bude: Světová banka skutečně není skvělá) Můţeme shrnout, ţe Světová banka hrála významnou roli při řešení stěţejních globálních problémů. Pomohla s kritickou zadluţeností zemí Jiţní Ameriky v osmdesátých letech a asijskou finanční krizí koncem let devadesátých. Banka se také významnou měrou podílí na pomoci zemím, které se vzpamatovávají z ozbrojených konfliktů i zemím, které čelí následkům přírodních katastrof. Nejchudším státům pomáhá sníţit jejich zadluţenost za zvládnutelných podmínek a stále více se věnuje i budování výkonných a odpovědných veřejných institucí. I přes tuto veškerou snahu, počet ţijících v chudobě stále roste. Bylo dosaţeno určitého pokroku, avšak stále existuje mnoho zemí, které v omezení chudoby a dosaţení udrţitelného rozvoje zaostávají. Je nutné na tento problém nazírat jako na výzvu. 19
Nevládní organizace, jejíţ základní ideou je podporovat ekologicky šetrné, sociálně prospěšné a ekonomicky ţivotaschopné obhospodařování lesů. Tím napomáhá chránit ohroţené a devastované světové lesy. FSC vytvořilo prestiţní mezinárodní systém certifikace lesů a podniků, které dřevo z certifikovaných lesů zpracovávají ve výrobky. Logo FSC na výrobku znamená záruku, ţe svým nákupem podporujete lesní hospodaření šetrné k přírodě a místním lidem. (O FSC/Lesní certifikace FSC) 33
Neţijeme přeci ve dvou světech a hranice neznamenají absolutní překáţky. Nelze ignorovat problémy v jiných zemích, neboť dýcháme stejný vzduch. Boj s chudobou je bojem za mír, bezpečnost a růst pro nás všechny. (Světová banka – znalosti a zdroje pro rozvoj: 24-25) Dle mého názoru, Světová banka by měla projít renovací uvnitř a lépe zkoordinovat poskytnutou pomoc. Podle analýz banka přispívá na vzdělání „pouze“ 4,5 % z celkově schválených úvěrů a půjček. Z mého hlediska je budoucnost efektivního boje s chudobou právě investice do vzdělávání lidí, a tak by se měly přehodnotit dosavadní strategie. Pokud budou lidé ţijící v rozvojových zemích vzdělaní, budou lépe spolupracovat na účelném vynaloţení prostředků pomoci. Také soudím, ţe rozvojovým zemím tolik nepomůţe rozvojová pomoc, jako spíše volný trh. S tímto souvisí výše uvedené heslo – naučme je chytat ryby, nedávejme jim je. Na druhou stranu peníze rozvojovým zemím nesporně pomáhají, musí však být vynaloţeny efektivně. Současný systém není ideálním řešením tohoto makroekonomického problému. Uvedená vysvětlení tak odpovídají na danou výzkumnou otázku, kterou jsem si poloţila v úvodu své bakalářské práce. Dokáţe Světová banka efektivně reagovat na odlišné potřeby států v boji proti chudobě? Výzkumná hypotéza, která předpokládala, ţe Světová banka není dostatečně pruţnou institucí, která by dokázala reagovat na odlišné potřeby a výchozí podmínky jednotlivých rozvojových států, tak můţe být povaţována za platnou. Analýza provedená v této práci jasně dokazuje, ţe tato velká byrokratická instituce má velké mezery s efektivním bojem proti chudobě. Dostatečně nezohledňuje poţadavky lokálních organizací a občanů rozvojových států. Zdaleka nemají takový přístup k řešení problémů, jaký by měli mít. Světová banka by měla ustanovit více menších agentur, které se budou detailně věnovat potřebám kaţdého státu. Je jasné, ţe tato metoda pomoci je náročnější, avšak vynaloţené prostředky by byly mnohem prospěšnější. V průběhu historie můţeme pozorovat, ţe Světová banka se snaţí poučit ze svých chyb, a tak v budoucnu lze očekávat zlepšení. Jak rychle to však půjde, závisí na tamních expertech a transparentnosti celé instituce. Reforma je bezesporu nutná.
34
7. Literatura a internetové zdroje Horký, Ondřej. 2006. Rozvoj, participace a lidská práva. Nesnadná cesta k naplňování práva na rozvoj. In Chudoba a bohatství v současné světě: sborník z konference, edited by Šárka Waisová, 9-22. Plzeň: Aleš Čeněk. Foltýn, Jaroslav. 2005. Hledání kompromisu v boji proti chudobě. Mezinárodní politika XXIX (12): 7-10 Kocourek, Aleš. 2005. Vymýcení chudoby – cíl rozvojové pomoci. Mezinárodní politika XXIX (12): 10-13 Kocourek, Aleš. 2006. Otázka efektivity rozvojové pomoci. In Chudoba a bohatství v současné světě: sborník z konference, edited by Šárka Waisová, 56-66. Plzeň: Aleš Čeněk. Lindner, Tomáš, and Michal Strnad. 2006. Světová banka a vývoj jejích strategiích v boji proti chudobě. Mezinárodní vztahy (2): 120-140 Nádvorník, Ondřej. 2006. Boj proti chudobě: evaluace nástrojů. In Chudoba a bohatství v současné světě: sborník z konference, edited by Šárka Waisová, 107-113. Plzeň: Aleš Čeněk. Nováček, Pavel. 2005. Může nový „Marshallův plán“ pomoci v boji s chudobou?. Mezinárodní politika XXIX (12): 15-17 Ruth, Kagia. 2005. Balancing the development agenda :the transformation of the World Bank under James D. Wolfensohn, 1995-2005. Washington, DC : World Bank Ruger, Jennifer Prah. 2005. The Changing Role of the World Bank in Global Health. American Journal of Public Health, Vol 95, No. 1: 60-70 Růţička, Michal. 2006. Sociální exkluze v Plzni. In Chudoba a bohatství v současné světě: sborník z konference, edited by Šárka Waisová, 131-147. Plzeň: Aleš Čeněk. 35
Stojanov, Robert. 2005. Jak dál s plněním Rozvojových cílů tisíciletí. Mezinárodní politika XXIX (12): 4-7 Světová banka - znalosti a zdroje pro rozvoj. Washington, D.C. : World Bank, 2000 Amartia Sen: Etika a ekonomika. Accessed September 19, 2011. http://profil.muni.cz/02_2002/rec_brazda_sen.html Globalizace. Accessed September 19, 2011. http://globalizace.ecn.cz/Praha2000.shtml Chudoba. Accessed September 19, 2011. http://www.rozvojovka.cz/chudoba_226_15.htm INPEG – Světová banka. Accessed September 19, 2011. http://www.ecn.cz/inpeg/frames/sb/co_je_sb.html Něco na tom bude: Světová banka skutečně není skvělá. Accessed September 19, 2011. http://globalizace.ecn.cz/texty/sb.html O FSC/Lesní certifikace FSC. Accessed September 19, 2011. http://www.czechfsc.cz/o-fsc.html Světová banka Accessed September 19, 2011. http://www.worldbank.cz/ Typický reprezentant britské sociologie: Peter Townsend. Accessed September 19, 2011. http://sreview.soc.cas.cz/uploads/9e103814ebcb28ca1e6eb0491185dcb63af6d2b0_Nekrolog MusilSC2009-5.pdf
36
