Boj bank proti praní špinavých peněz

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Boj bank proti praní špinavých peněz Diplomová práce

Autor:

Bc. Martin Mladenov Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Zbyněk Kalabis

duben 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 26.4.2012

Bc. Martin Mladenov

2

Anotace Svou diplomovou práci jsem vypracoval na téma Boj bank proti praní špinavých peněz. Práce je rozdělena do čtyř kapitol, ve kterých je daná problematika zkoumána. První kapitola poskytuje obecnou charakteristiku pojmu legalizace výnosů z trestné činnosti a zkoumá i jeho průběh. Druhá kapitola je zaměřena na problematiku mezinárodní spolupráci v rámci boji bank proti praní špinavých peněz a popis nejdůleţitějších mezinárodních dokumentů. Třetí část se zaobírá vlastním bojem bank proti praní špinavých peněz a budou zde popsány povinnosti bank vyplývajících ze zákona, jednotlivé procesy k ochraně bank a analýza spolupráce bank s dalšími orgány. Čtvrtá a poslední část popisuje čtenářům některé skutečné případy praní špinavých peněz a vysvětluje jak proces praní špinavých peněz v praxi probíhá.

Annotation I developed my thesis on Anti-money Laundering in Banks. The work is divided into four chapters, in which is the given issue investigated. The first chapter provides a general description of the concept of money laundering and also examines its course. The second chapter is focused on international cooperation in the fight against money laundering and provides description of the most important international documents. The third part describes banks' own fight against money laundering and provides description of basic bank duties, individual processes to protect banks and analysis of banks' cooperation with other authorities. The fourth and final section describes some real cases of money laundering and explains how the process of money laundering takes place in practice.

3

Obsah

ÚVOD ................................................................................................................................... 6 1. DEFINICE POJMU PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ A JEHO PRŮBĚH .................. 9 1.1. POJEM PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ, PACHATEL TÉTO TRESTNÉ ČINNOSTI............................. 9 1.2. PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU ..................................................... 12 1.3. SANKCE V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU ................................................................................ 17 1.4. PROCES PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ ................................................................................... 21 1.4.1. Tři fáze užívání výnosů z trestné činnosti ............................................................... 22 1.4.2. Etapy praní špinavých peněz .................................................................................. 23 2. MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE V BOJI PROTI PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ ............................................................................................................................................. 25 2.1. MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY ........................................................................................... 25 2.2 MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE ............................................................................................ 27 2.3 BOJ PROTI LEGALIZACI VÝNOSŮ Z TRESTNÉ ČINNOSTI V ZAHRANIČNÍCH ÚPRAVÁCH ....... 31 3. ČINNOST A POSTUPY BANK V BOJI PROTI PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ .. 33 3.1. PREVENTIVNÍ A KONTROLNÍ ČINNOST BANK ................................................................... 33 3.2. INFORMAČNÍ ČINNOST BANK .......................................................................................... 39 3.3. ČINNOST BANK PO ZJIŠTĚNÍ PODEZŘELÉHO OBCHODU NEBO PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ ... 41 3.4. SPOLUPRÁCE BANK S DALŠÍMI ORGÁNY.......................................................................... 42 3.5. ČINNOST CENTRÁLNÍ BANKY V RÁMCI BOJE PROTI PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ ................. 44 3.6. PŘÍKLADY ČINNOSTI BANK V BOJI PROTI PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ ................................ 45 4. TYPICKÉ PŘÍKLADY BOJE BANK PROTI LEGALIZACI VÝNOSŮ Z TRESTNÉ ČINNOSTI ...................................................................................................... 47 4.1. DALŠÍ VYBRANÉ PŘÍKLADY BOJE PROTI PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ Z POHLEDU OBCHODNÍCH BANK ............................................................................................................... 50

4.1.1. Nereálný obchodní obrat ........................................................................................ 50 4.1.2.Pochybně odůvodněná obchodní činnost ................................................................ 51 4.1.3. Neobvyklý převod peněz z/do jiného státu.............................................................. 52 4.1.4. Velká částka použitá k otevření nového účtu ......................................................... 53 4

4.1.5. Příliš složité pohyby peněz ..................................................................................... 54 4.1.6. Podezřelé aktivity klientových společníků .............................................................. 55 4.1.7. Reaktivace spících účtů .......................................................................................... 57 4.1.8.Nereálné bohatství v porovnání s finančním profilem klienta ................................ 58 4.2.NÁVRHY NA ZLEPŠENÍ ČINNOSTI BANK V BOJI PROTI PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ ............... 59 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 62 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................................. 64

5

Úvod Tato práce se zaměřuje na problematiku boje bank proti praní špinavých peněz, tedy proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Toto téma bylo vybráno z důvodu, ţe vzhledem k pokračující určité ekonomické krizi, která v současnosti probíhá, se do popředí dostávají metody, jakým způsobem získat prostředky, a to nejen do veřejných, ale i soukromých rozpočtů. Boj proti praní špinavých peněz je pak dle mého zajisté jedním z takových prostředků, neboť ačkoliv jsou náklady relativně vysoké, přece jen zisky a objem zachráněných prostředků tyto náklady převyšují. Tato práce by proto ráda čtenáře seznámila s prostředky, které se k boji proti praní špinavých peněz vyuţívají, a to zejména s těmi, které mají k dispozici banky neboť jsou to převáţně ony, které se s případy praní špinavých peněz setkávají jako první. V posledních letech také dochází v souvislosti se značným stupněm globalizace k propojování jednotlivých „národních zločinů“ do mezinárodních organizovaných skupin, přičemţ jednou z jejich primárních aktivit je právě praní špinavých peněz. Samozřejmou reakcí je pak vznik systémů umoţňujících těmto situacím předcházet či je případně následně řešit. U laiků je poté stále do značné míry vţitá představa, ţe při praní špinavých peněz musí se zločinci vţdy spolupracovat banky nebo alespoň jejich zaměstnanci, a to zejména v souvislosti s tím, ţe převáţná část praní peněz se děje právě prostřednictvím operací na bankovních účtech. Aniţ by tato práce tyto případy zcela vylučovala (neboť je nepochybné, ţe se skutečně dějí), bude jedním z jejich cílů tento mýtus vyvrátit a ukázat čtenáři, ţe je naopak zájmem bank proti praní špinavých peněz bojovat co moţná nejširší spektrem prostředků. Jako značný problém spatřuji také to, ţe díky prostředkům získaným v procesu legalizace výnosů z trestné činnosti pachatelé trestné činnosti nejen získají moţnost, jak dále svou působnost rozšířit, ale také díky těmto prostředkům získají jisté společenské postavení a s ním i případný vliv na různé, zejména státní instituce, ať jiţ půjde o orgány činné v trestním řízení nebo například politické strany. Tím je pak společenské nebezpečnost legalizace výnosů z trestné činnosti ještě znásobena.

6

Ţe se pak nejedná o nikterak zanedbatelné částky ukazuje průzkum společnosti KPMG Global Anti-Money Laundering Survey z roku 2007, podle kterého činí objem částek, které se snaţí pachatelé trestné činnosti legalizovat, aţ jeden bilion amerických dolarů1. První kapitola práce je věnována popisu samotného termínu praní špinavých peněz, pro který je zvoleno spíše oficiální označení pouţívané v České republice, a sice legalizace výnosů z trestné činnosti. Součástí této kapitoly je kromě samotného popisu pojmu také určité představení typového pachatele této trestné činnosti a také seznámení s právní úpravou otázky praní špinavých peněz v českém právním řádu včetně sankcí, které české právní předpisy za praní špinavých peněz zavádějí. Dále je kapitola věnována samotnému procesu praní špinavých peněz a jeho jednotlivým fázím, teda fakticky různým způsobům vyuţití výnosů z trestné činnosti a následné potřebě tyto výnosy zlegalizovat v případě jejich vyššího objemu, a etapám vlastního procesu praní špinavých peněz od získání prostředků po jejich konečnou legalizaci a následné vyuţití. Tato kapitola byla do práce zařazena z toho důvodu, ţe se domnívám, ţe je nezbytné poznat samotný proces praní špinavých peněz, neboť právě toto poznání umoţní snadnější pochopení některých činností a principů popsaných v následujících kapitolách. Druhá kapitola je zaměřena na otázku mezinárodní spolupráce v rámce boje proti praní špinavých peněz. Téma této kapitoly úzce souvisí s jiţ výše zmiňovanou problematikou globalizace a tedy následnou nutností mezinárodní spolupráce z důvodů efektivnosti tohoto boje. V této kapitole jsou tak popsány jak nejvýznamnější mezinárodní dokumenty týkající se boje proti praní špinavých peněz, tak i nejvýznamnější mezinárodní organizace, které se touto problematikou zabývají, přičemţ důraz bude kladen spíše na organizace specializované před organizacemi, jejichţ působnost je univerzální (např. OSN či Rada EU). Třetí kapitola je nejvýznamnější kapitolou této práce a popisuje samotnou činnost bank v rámci boje proti praní špinavých peněz od preventivní činnosti po následnou kontrolní a sankční činnost včetně procesů vyuţívaných bankami po zjištění případů praní špinavých peněz. Tato kapitola zahrnuje také problematiku spolupráce bank s dalšími orgány (zejména s Finančně – analytickým útvarem Ministerstva financí ČR) a také činnost centrální banky v rámci boje proti praní špinavých peněz.

1

ECONOMIA. Boj proti praní špinavých peněz sílí[online]. c2008, poslední revize 15.2.2008 [cit. 2012-15-

01]. < http://www.bankovnipoplatky.com/boj-proti-prani-spinavych-penez-sili-moderni-rizeni-3887.html >.

7

Ve čtvrté kapitole budou čtenáři představeny některé případy boje bank proti praní špinavých peněz, které se udály, a to jak v rámci ČR, tak i v zahraničí. V této kapitole budou jasně ilustrovány teoretické předpoklady a informace z předchozích kapitol a ukázáno jejich pouţití v praxi. Dále zde budou popsány některé mé návrhy jak de lege ferenda, tak i v rámci praktických postupů zaměřených na zlepšení činnosti bank v rámci boje proti praní špinavých peněz.

8

1. Definice pojmu praní špinavých peněz a jeho průběh Tato kapitola bude zaměřena na vysvětlení a popis pojmu praní špinavých peněz a na popis úpravy tohoto pojmu v českém právním řádu včetně případných sankcí. Vycházím především zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) a ze zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen„zákon č. 253/2008 Sb.“).

1.1. Pojem praní špinavých peněz, pachatel této trestné činnosti

Nejprve je nutné říci, ţe následující text bude pouţívat spíše pojem legalizace výnosů z trestné činnosti, coţ je pojem identický k pojmu praní špinavých peněz, ovšem zatímco praní špinavých peněz je uţíváno jako pojem v zahraničí, legalizace výnosů z trestné činnosti je pojmem uţívaným v České republice a také dle mého lépe vystihuje podstatu. Samotný pojem praní špinavých peněz má údajně vycházet z toho, ţe ve 30. letech mafie v USA pouţívala síť prádelen, kterým byly nadhodnocovány zisky k tomu, aby zlegalizovala prostředky nabyté pácháním trestné činnosti. Poprvé se však tohoto pojmu začalo pouţívat aţ v souvislost s aférou Watergate a americkým prezidentem Richardem Nixonem. Legalizaci výnosů z trestné činnosti lze chápat jako převod peněz pocházejících z nelegální činnosti prostřednictvím zatajení totoţnosti osob, které tyto peníze obdrţely, nebo prostřednictvím převodu těchto peněz do aktiv tak, aby bylo vytvořena iluze legálního původu těchto peněz. Ve zkratce lze tedy říci, ţe jde o legalizaci nelegálních peněz2. Za nelegální (tedy špinavé) peníze jsou pak povaţovány především ty peníze, které byly získány pácháním trestné činnosti. Legalizace pak má zastřít fakt, ţe peníze byly získány tímto způsobem3. Definici pojmu legalizace výnosů z trestné činnosti, respektive praní špinavých peněz, pak přináší i řada mezinárodních smluv, které se této problematice věnují. O těchto smlouvách bude zmínka v kapitole věnované mezinárodní spolupráci, zde

2

POWIS, R.E.: Jak se perou špinavé peníze. přeloţila Kecová M. Praha : Victoria Publishing, 1992, prolog.

3

NETT, A. Praní špinavých peněz. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1993. s. 3.

9

se pouze zmíním o tom, ţe kromě řady obecných smluv věnovaných problematice legalizace výnosů z trestné činnosti obsahují definici i další smlouvy, které si ji obvykle modifikují podle svého primárního předmětu (nap. Vídeňská dohoda proti ilegálnímu obchodu s narkotiky)4. Před tím, neţ budou rozebrány jednotlivé české právní předpisy, věnující se otázce legalizace výnosů z trestné činnosti, je nutné si uvědomit, do jakého poddruhu kriminality legalizace výnosů z trestné činnosti spadá. Níţe bude uvedeno, ţe trestní zákoník tuto činnost zařazuje do trestných činů proti majetku, a tedy do jisté míry za součást hospodářské kriminality, která je někdy také nazývána ekonomickou kriminalitou (tento pojem se pouţívá spíše v zahraničí) nebo obecně spolu s dalšími podobnými trestnými činy „kriminalitou bílých límečků“. Tento název souvisí s faktem, ţe tato trestná činnost je páchána obvykle pachateli z vyšších vrstev společnosti, jak uvidíme dále v pasáţi věnované pachatelům praní špinavých peněz5. Někteří autoři jsou však ještě specifičtější a zařazují tuto trestnou činnost do finanční kriminality, tedy kriminality směřující proti fungování bankovního, kapitálového a investičního systému.6 S tímto přístupem ovšem nelze zcela souhlasit, protoţe na rozdíl od např. padělání peněz či úvěrových podvodů není primárním cílem pachatelů poškození systému. Určitým problémem při správném zařazení této trestné činnosti se ukazuje být také fakt, ţe obvykle bývá spojena s jinou trestnou činností a slouţí k jejímu dalšímu vyuţití (či spíše zneuţití). V souvislosti s otázkou pachatele trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti lze spolehlivě mít za to, ţe vzhledem k charakteru tohoto trestného činu se jen výjimečně bude jednat o individuálního pachatele a naopak obvyklým pachatelem bude organizovaná zločinecká skupina. Její definice je obsaţena v § 129 trestního zákoníku, který říká, ţe :„ Organizovaná zločinecká skupina je společenstvím více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, která je zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti.“

4 5

KUCHTA, J. a kolektiv. Kriminologie. 2. část. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2002. s. 71. CHMELÍK, J., HÁJEK, P. , NEČAS, S. Úvod do hospodářské kriminalistiky. Plzeň : Aleš Čeněk, 2005, s 9-

28. 6

KUCHTA, J., FENYK, J., FRYŠTÁK, M., KALVODOVÁ, V. Hospodářská trestná činnost. Brno :

Masarykova univerzita, 2007, s. 12.

10

Je třeba rozlišovat organizovanou zločineckou skupinu, kdy základním rozdílem je právě trvalost a soustavnost páchání trestné činnosti u organizované zločinecké skupiny, zatímco u organizované skupiny tomu tak není. Organizovanou skupinou tak můţe být i skupina zločinců, kteří se spolu domluví na provedení jediného trestného činu. Význam má toto odlišení zejména pro účely § 107 odst. 2 trestního zákoníku, podle kterého fakt, ţe se pachatel dopustí trestného činu jako člen organizované skupiny nebo ve spojení s ní neznamená, ţe při splnění zákonem daných podmínek nemůţe být potrestán jako pachatel trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Samotná účast na organizované zločinecké skupině je přitom trestným činem souladu s ustanovením § 361 trestního zákoníku, přičemţ v zákoně jsou vyjmenovány všechny moţnosti účasti na této skupině. Vţdy však platí, ţe pachatel musí být alespoň srozuměn s tím, ţe dané spolčení je organizovanou zločineckou skupinou. Výhodou páchání trestné činnosti v organizované zločinecké skupině před pácháním individuální trestné činnosti je moţnost specializace, kdy kaţdý ze členů organizované zločinecké skupiny se specializuje na jiné trestné činy, případně na jiné jejich fáze. V praxi to tedy například vypadá tak, ţe jeden ze členů je padělatelem, který se specializuje na padělání dokladů, další se specializuje na otevírání bankovních trezorů a třetí člen je například odborník na proniknutí přes softwarové zabezpečení. S touto specializací konečně souvisí i moţnost získání větších výnosů při páchání trestné činnosti v rámci organizované zločinecké skupiny, neboť právě tato specializace umoţňuje provádění náročnějších druhů trestné činnosti. Za nezanedbatelnou výhodu organizované zločinecké skupiny je moţné povaţovat také její snadnější prorůstání do oficiálnějších struktur, zejména struktur související s politickou sférou a s orgány činnými v trestním řízení. Tyto kontakty pak mohou nadále této organizované zločinecké skupině napomáhat v páchání trestné činnosti ať uţ přímo nebo například prostřednictvím jistého krytí v případě odhalení činnosti této skupiny. Lze také říci, ţe vzhledem k povaze tohoto trestného činu, tedy trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, nikdy nepůjde o osamocený trestný čin. Vţdy mu totiţ musí předcházet jiná trestná činnost, pomocí které jsou získány prostředky, o jejichţ legalizaci je posléze usilováno. Za nejčastější takové trestné činy, jejichţ páchání umoţňuje dosahování takové míry zisků, u které je jiţ třeba provést proces jejich legalizace, jsou obvykle povaţovány trestné činy terorismu (zde zejména únosů), obchodu s drogami, obchodu se zbraněmi, finančních podvodů, krádeţí, padělatelství, prostituce a vyděračství. Obecně tedy jde o ty trestné činy, které umoţňují získání značného mnoţství prostředků. 11

1.2. Praní špinavých peněz v českém právním řádu Fakticky první normou v rámci českého právního řádu (samozřejmě mimo trestní zákoník), která se zabývala otázkou legalizace výnosů z trestné činnosti, byl zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (dále jen „zákon č. 61/1996 Sb.“). Tento zákon byl do českého právního řádu přijat na základě Evropské úmluvy o praní, vyhledávání, zadrţování a konfiskaci výnosů ze zločinu, který byla přijata v rámci Rady Evropy v roce 1990. V souvislosti s přijetím tohoto zákona byl také v rámci Ministerstva financí ČR zřízen Finančně analytický útvar, jehoţ jednou z primárních povinností byl právě boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a odhalování případů této trestné činnosti. O tomto útvaru bude podrobně pojednáno v dalších kapitolách. Vzhledem k neustálému vývoji brzy přestal zákon č. 61/1996 postačovat, a tak byl přijat nový zákon, který se stal nejdůleţitějším českým právním předpisem v této oblasti . Jednalo se o č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „zákon č. 253/2008 Sb.“), který nabyl účinnosti 1. září 2008. I zde pak jakýsi jeho základ tvořili zejména právní předpisy Evropské unie a další závazky vyplývající z členství České republiky v mezinárodních organizacích. Ustanovení tohoto zákona budou podrobně rozebrána v následujících částech a kapitolách, zde zatím postačí říci, ţe mimo problematiku legalizace výnosů z trestné činnosti se tento zákon zabývá také otázkou financování terorismu, coţ je v současné době velmi aktuální otázka. Zákon také zavádí povinnosti, které musí být v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti plněny tzv. povinnými osobami. Z hlediska základních pojmů zákon obsahuje definici legalizace výnosů z trestné činnosti ve svém § 3, který říká, ţe : „ Legalizací výnosů z trestné činnosti se pro účely tohoto zákona rozumí jednání sledující zakrytí nezákonného původu jakékoliv ekonomické výhody vyplývající z trestné činnosti s cílem vzbudit zdání, že jde o majetkový prospěch nabytý v souladu se zákonem ; uvedené jednání spočívá například: a) v přeměně nebo převodu majetku s vědomím, že pochází z trestné činnosti, za účelem jeho utajení nebo zastření jeho původu nebo za účelem napomáhání osobě, která se účastní páchání takové činnosti, aby unikla právním důsledkům svého jednání, b) v utajení nebo zastření skutečné povahy, zdroje, umístění, pohybu majetku nebo nakládání s ním nebo změny práv vztahujících se k majetku s vědomím, že tento majetek pochází z trestné činnosti, c) v nabytí, držení, použití majetku nebo nakládání s ním s vědomím, že pochází z trestné činnosti nebo d) ve zločinném

12

spolčení osob nebo jiné formě součinnosti za účelem jednání uvedeného pod písmeny a), b) nebo c).“7 Jak je z výše uvedené definice patrné, zákon č. 253/2008 Sb. se nevztahuje pouze na peníze v hotovosti získané z trestné činnost, ale na jakoukoliv ekonomickou výhodu. Lze se domnívat, ţe pod tuto ekonomickou výhodu lze podřadit například i garantovanou kvótu pro distribuci určitého druhu zboţí nebo například daňové úlevy. Přesto však budou peníze nejčastějším druhem ekonomické výhody, o níţ tento zákon hovoří. Je také zajímavé, ţe odpovědný podle tohoto zákona není pouze ten, kdo legalizaci výnosů z trestné činnosti provádí, ale i všichni ti, kteří se na této činnosti podílí, například tím, ţe zatají původ majetku či ţe tento majetek drţí. Proto zákon zavádí jistou ochrannou formuli, podle které jde o legalizaci výnosů z trestné činnosti pouze v případě, ţe k určitým činnostem dochází s vědomím, ţe majetek pochází z trestné činnosti. Nemohou tak nastat případy, kdy se odpovědnou podle tohoto zákona stane osoba, které známý předal část majetku s tím, aby mu jej pohlídala. Ke specifikaci některých povinností zavedených zákonem č. 253/2008 Sb. byla přijata vyhláška č. 281/2008 Sb., o některých poţadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen vyhláška). V rámci této vyhlášky musí povinné osoby zavést postupy pro provádění kontroly klienty, přičemţ se vţdy musí dbát na riziko, které z konkrétní transakce vyplývají v souvislosti s typem transakce a s povahou samotného klienta. Kromě toho je třeba, aby povinné osoby zavedly metody posuzování rizik, jejich řízení a také vnitřní kontrolu, zejména v oblasti dodrţování zákonných povinností. Vzhledem k faktu, ţe se jedná o vyhlášku České národní banky, je na tuto vyhlášku odkázáno také v rámci části věnované činnosti centrální banky v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. V boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti má význam také zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Jsou to totiţ právě platby v hotovosti, které jsou z hlediska legalizace výnosů z trestné činnosti nejrizikovější, neboť o těchto platbách nemusí být proveden ţádný záznam ( na rozdíl od bezhotovostních plateb, o nichţ je alespoň část informací vţdy v nějaké podobě uchována).

7

§ 3 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb.

13

Na základě tohoto zákona je stanovena povinnost provádět platby vyšší neţ 15 000 EUR pouze v bezhotovostní formě a pouze prostřednictvím oprávněné finanční instituce, tedy obvykle banky. Druhým významným zákonem, který se zabývá problematikou legalizace výnosů z trestné činnosti, je zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“). Ten zařazuje otázku legalizace výnosů z trestné činnosti do hlavy páté, pod trestné činy proti majetku, konkrétně v § 216 a § 217, kde je upravena i otázka sankcí za legalizaci výnosů z trestné činnosti z nedbalosti. Vzhledem k definici uvedené v zákoně č. 253/2008 Sb. se domnívám, ţe pro účely této práce lze pouţít i § 214 a § 215 trestního zákoníku, které upravují sankce za podílnictví a sankce za podílnictví z nedbalosti. Jak je z výše uvedeného patrné, dbali zákonodárci na pečlivé rozlišení mezi úmyslným spáchám tohoto druhu trestné činnosti a nedbalostním, čímţ vyjádřili zvýšenou míru společenské nebezpečnosti v případě úmyslného spáchání uvedené trestné činnosti. O sankcích samotných bude podrobněji pojednáno v následující kapitole. Při podrobné analýze ustanovení trestního zákoníku lze dojít k názoru, ţe jsou zde v § 216 fakticky upraveny tři skutkové podstaty, které však nejsou odděleny natolik zřetelně, jak je u jiných trestných činů obvyklé8. V případě první a druhé skutkové podstaty dojde k jejímu naplnění tehdy, pokud pachatel zastírá původ, nebo jinak usiluje o to, aby bylo podstatně ztíţeno nebo znemoţněno zjištění původu buď věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v zahraničí nebo jako odměna za něj, nebo věci či jiné majetkové hodnoty, která byla za takto získanou věc nebo majetkovou hodnotu obdrţena. Rozdíl tedy spočívá v tom, zda pachatel přímo zastírá, nebo zda jinak usiluje o ztíţení moţnosti zjištění původu určité věci nebo majetkové hodnoty, a také v tom, zda jde přímo o věc či majetkovou hodnotu získanou trestnou činností, nebo o jinou věc či majetkovou hodnotu, která byla za věc či majetkovou hodnotu, jejíţ vlastnictví získal pachatel v rámci páchání trestné činnosti, získána. Velmi výstiţnou definici prostředku zastření původu peněz nebo jiné majetkové hodnoty pouţívá prof. Šámal, kdyţ říká, ţe jde o :„převod vlastnictví k věci nebo jiné majetkové hodnotě, vkládání takových věcí a jiných hodnot do legálního podnikání, jakož i utajení skutečné povahy věci nebo jiné majetkové hodnoty, místa a pohybu věci nebo jiné

8

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Praha: Leges, 2009. s. 241.

14

majetkové hodnoty, utajení dispozic s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou a informací o jejím vlastnictví, případně o jiných právech k ní.“9 Není tedy pro naplnění této skutkové podstaty důleţité, zda pachatel skutečně zastírá původ věci nebo jiné majetkové hodnoty, ale postačí, pokud jeho činnost způsobí, ţe výnos z trestné činnosti můţe být pachatelem nebo jinou osobou pouţit v jejich prospěch bez problémů, přičemţ nebude odhalena trestná činnost10. Třetí skutková podstata u trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti je fakticky zvláštní formou účastenství. Tuto skutkovou podstatu totiţ naplní ten, kdo jinému umoţní činnost uvedenou v rámci první skutkové podstaty. Na rozdíl od dalších trestných činů se však v případě trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti nebude jednat pouze o účastenství, ale přímo o pachatelství. V rámci tohoto trestného činu bude jeho skutková podstata obvykle naplněna porušením některé z povinnost stanovené zákonem č. 253/2008 Sb. V obou případech bude platit, ţe se jedná o trestný čin úmyslný, neboť trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti je upraven samostatně v § 217 trestního zákoníku. Nedbalostně je tak moţné tento trestný čin spáchat tehdy, pokud pachatel umoţnil z nedbalosti jinému zastřít původ věci nebo jiné majetkové hodnoty ve větší hodnotě, která byla získána z trestné činnosti spáchané na území České republiky nebo v cizině. Zde je patrné, ţe na rozdíl od úmyslného trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti je pro nedbalostní trestný čin třeba, aby věc nebo jiná majetková hodnota měly větší hodnotu. Kromě samotných § 216 a 217 trestního zákoníku, které jsou věnovány přímo legalizaci výnosů z trestné činnosti, lze v souvislosti s bojem proti legalizaci výnosů z trestné činnosti vyuţít také ustanovení o organizovaní zločinecké skupině, zejména § 107,108 a také 362,363, 367 a 368. Je přitom nutné upozornit na fakt, ţe v předchozím trestním zákoníku byl namísto pojmu organizované zločinecké skupiny pouţíván pojem zločinného spolčení, přičemţ ke změně tohoto pojmu došlo zejména v souvislosti s Úmluvou OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu z 15.listopadu 2000. Český trestní zákoník uvádí definici organizované zločinecké skupiny v § 129, podle kterého je organizovaná zločinecká skupina společenstvím více osob s vnitřní organizační 9

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 1944.

10

ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. s.1945.

15

strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, která je zaměřena na soustavné páchání trestné činnosti. Jak uţ bylo uvedeno výše, je rozdílem mezi organizovanou skupinou a organizovanou zločineckou skupinou zejména otázka trvalosti, kdy organizovaná zločinecká skupina se právě touto trvalostí vyznačuje, neboť právě tato trvalost činnosti umoţňuje páchat organizované zločinecké skupině soustavnou trestnou činnost. Samozřejmostí je, ţe pokud pachatel spáchá trestný čin v rámci organizované skupiny, neznamená to, ţe nemůţe být potrestán za účast v organizované zločinecké skupině, respektive za trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Otázku příslušnosti státních orgánů v problematice legalizace výnosů z trestné činnosti řeší zákon č. 135/1996 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů, který ve svém § 4 mimo jiné uvádí, ţe Ministerstvo financí je ústředním orgánem státní správy pro činnost zaměřenou proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Pro tuto práci je významný také zákon č. 21/1992 Sb., o bankách (dále jen „zákon o bankách“), který zavádí bankám řadu povinností a oprávnění v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Podrobnější analýza tohoto zákona bude předmětem kapitoly věnované činnosti a postupům bank v boji proti praní špinavých peněz. Kromě výše uvedených právních předpisů, které povaţuji z hlediska tématu této práce za nejvýznamnější, se otázka legalizace výnosů z trestné činnosti objevuje v řadě dalších právních předpisů, zejména ve spojení s problematikou zbavení mlčenlivosti. Těmito předpisy jsou například zákon č. 358/1992 Sb., notářský řád, zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii či zákon č. 124/2002 Sb., platebním styku. Společné pro všechny tyto právní předpisy je to, ţe v případě plnění povinností vyplývajících ze zákona č. 253/2008 Sb. není toto plnění povaţována za porušení mlčenlivosti. Opět je tak zdůrazněn společenský zájem na transparentnosti oproti ochraně soukromí. Ten je potvrzen i v zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, podle kterého dodavatel veřejných zakázek nesmí být pravomocně odsouzen za legalizaci výnosů z trestné činnosti11. V rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a proti financování terorismu má jistý význam také zákon č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí. Zejména se to týká případů, kdy jsou převody prostředků adresovány do států, které jsou předmětem mezinárodních sankcí a u kterých existuje riziko, ţe by takto převedené prostředky mohly 11

§ 53 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách

16

být vyuţity k financování terorismu. Zákon samotný pak stanoví zákaz nakládání s majetkem, který je předmětem mezinárodních sankcí (tedy například i s bankovními účty), kdy osoba, u níţ se takový majetek nachází, můţe pouze zabránit jeho ztrátě, znehodnocení či zničení. Samotný zákaz převodů peněţních prostředků je poté upraven v § 5 odst. 2 písm. d) tohoto zákona. Navíc tento zákon v případě mezinárodních sankcí zakazuje i výplatu úroků z jiţ uloţených peněţních prostředků a také jakékoliv poskytování peněţních prostředků a jiného plnění.

1.3. Sankce v českém právním řádu Tato část ve stručnosti popíše sankce, které obsahuje český právní řád v otázce legalizace výnosů z trestné činnosti. Jak jiţ bylo řečeno výše, trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti je upravena v trestním zákoníku v § 216 a 217, přičemţ v § 216 je upraven úmyslný trestný čin a v § 217 trestný čin legalizace výnosu z trestné činnosti z nedbalosti. § 216, který stanoví sankce za úmyslný trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti umoţňuje za tento trestný čin uloţit maximální trest odnětí svobody v délce aţ osmi let, a to v případě, ţe pachatel spáchal tento trestný čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, tento trestný čin se vztahoval k věci nebo jiné majetkové hodnotě, která má hodnotu velkého rozsahu, případně tímto trestným činem získal pachatel pro sebe nebo pro třetí osobu prospěch velkého rozsahu. Mimo trest odnětí svobody zákon umoţňuje za trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti uloţit peněţitý trest, trest zákazu výkonu činnosti (tento trest se pouţije zejména tehdy, je – li pachatelem zaměstnanec finančních institucí, ale například i pokud půjde o příslušníka Policie ČR). Obvyklým trestem, který je spolu s trestem odnětí svobody za tento trestný čin ukládán, je trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, v nejzávaţnějších případech pak trest propadnutí majetku. Jedná se vzhledem k povaze tohoto trestného činu o velmi logickou sankci, neboť ve většině případů je obtíţené odlišit majetek nabytý legálně od majetku pouze „zlegalizovaného“ a existuje značné riziko, ţe pachatel bude takový majetek nadále vyuţívat k páchání trestné činnosti nebo k jejímu krytí. Za trestný čin legalizace výnosů z nedbalosti, upravený v § 217 trestního zákoníku, je pak moţné uloţit trest odnětí svobody v délce maximálně pěti let, a to v případě, pokud pachatel tento trestný čin spáchal ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě 17

pocházející ze zvlášť závaţného zločinu, případně opět pokud tímto trestným činem získal pro sebe nebo pro jiného prospěch značného rozsahu. Za povšimnutí u sankcí stanovených trestním zákoníkem v případě trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti (úmyslného i nedbalostního) stojí, ţe pachatel je potrestán i v případě, ţe prospěch získal pro jiného. Je to dáno samotnou povahou tohoto trestného činu, kdy pachateli jsou obvykle řadoví členové organizované zločinecké skupiny, přičemţ prospěch z této trestné činnosti má především vedení takové skupiny. V případě, ţe by byla tato činnost povaţována za trestnou jen tehdy, pokud by pachatelé jejím prováděním získávali prospěch pouze pro sebe, docházelo by v praxi k situacím, kdy převáţná většina takových činů by zůstala nepotrestána, neboť by se de iure nejednalo vůbec o trestné činy. V rámci problematiky sankcí za trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti je nutné upozornit na trestný čin podílnictví. Jde o velmi podobný trestný čin jako trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti a dokonce v rámci zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, byla legalizace výnosů z trestné činnosti pouze specifickou skutkovou podstatou v rámci trestného činu podílnictví. V současné době trestný čin podílnictví spočívá v tom, ţe pachatel ukryje nebo převede na sebe či jiného věc nebo jinou majetkovou hodnotu získanou trestným činem, případně věc, která byla za nelegálně získanou věc opatřena. Rozdílem oproti trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti je tedy fakt, ţe pachatel trestného činu podílnictví se nepokouší zastřít původ věci (ačkoliv prakticky jeho činnost k tomu můţe napomoci), ale pouze ji ukrývá nebo převádí. V praxi ovšem bude obvyklé, ţe oba trestné činy budou páchány v úzké souvislosti. Stejně jako v případě trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti i v případě trestného činu podílnictví rozeznává trestní zákoník úmyslné a nedbalostní spáchání tohoto trestného činu, přičemţ úmyslné je upraveno v § 214 a nedbalostní v § 215 trestního zákoníku. Za úmyslný trestný čin podílnictví umoţňuje trestní zákoník uloţit trest odnětí svobody v délce aţ osmi let v případě, ţe je čin spáchán ve vztahu k věci nebo majetkové hodnotě velkého rozsahu, případně byl – li spácháním tohoto trestného činu získán prospěch velkého rozsahu. Za nedbalostní trestný čin podílnictví je pak moţné uloţit trest odnětí svobody v délce aţ pěti let při identických podmínkách, jaké jsou zmíněny výše. Opět je moţné kromě trestu odnětí svobody za trestný čin podílnictví uloţit také peněţní trest, trest zákazu výkonu činnosti či trest propadnutí věci, majetkové hodnoty či majetku. I v rámci 18

sankcí se tak projevuje značná podobnost mezi trestnými činy podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti, neboť moţné sankce za spáchání těchto trestných činů jsou totoţné. V rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti je moţné pachatele této trestné činnosti potrestat i za účast na organizované zločinecké skupině, neboť lze předpokládat, ţe právě legalizace výnosů z trestné činnosti bude páchána zejména v rámci organizovaných zločineckých skupin. Specifickým trestným činem, který také úzce souvisí s bojem proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, je trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině. Ten je upraven v § 361 – 363 trestního zákoníku a trestní zákoník za něj umoţňuje uloţit trest odnětí svobody v délce aţ patnácti let v případě, ţe je pachatel vedoucím činitelem nebo představitelem

organizované

zločinecké

skupiny

určené

k páchání

vlastizrady,

teroristického útoku nebo teroru. Obvykle se tedy v souvislosti s trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti prováděným v rámci organizované zločinecké skupiny nebo v její prospěch uţije niţší trestní sazba, kde je maximálním trestem deset let odnětí svobody. Nabízí se zde otázka, zda ustanovení o vyšší trestní sazbě v rámci organizované zločinecké skupiny zaměřené na provádění trestného činu teroristického úkonu se bude dotýkat i případů financování terorismu, které úzce souvisejí s legalizací výnosů z trestné činnosti. Vzhledem ke všem podrobnostem a zákonným ustanovením je třeba tomuto názoru přisvědčit, neboť i financování terorismu znamená, ţe organizovaná zločinecká skupina je zaměřena na páchání trestného činu teroristického útoku. Podle § 362 trestního zákoníku lze v případě trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině vyuţít ustanovení o účinné lítosti.Platí však, ţe nebezpečí či škoda, které mohlo spácháním tohoto trestného činu způsobeno, musí být v okamţiku oznámení trestného činu odstranitelné. Toto ustanovení je výrazem zájmu zákonodárce na tom, aby bylo zabráněno dalšímu páchání trestné činnosti organizovanou zločineckou skupinou, přičemţ je zde potlačen zájem na potrestání pachatele. Velmi významnými ustanoveními v otázce sankcí za trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti jsou ustanovení o účinné lítosti jednak za tento trestný čin samotný a případně i za trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině, a také ustanovení týkající se problematiky beztrestnosti agentů. U agentů je tato problematika dána tím, ţe v rámci utajení se obvykle i oni účastní páchání trestné činnosti a měli by tedy za ni být také odsouzení. Samotná činnost agentů je pak upravena zejména v zákoně č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „trestní řád“), především 19

v § 158e. Na základě tohoto ustanovení je moţné uţít agenta, pokud je vedeno trestní řízení pro zvlášť závaţný zločin či pro zločin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Jeho pouţití navrhuje státní zástupce vrchního státního zastupitelství a povoluje jej soudce vrchního soudu. V oblasti odpovědnosti agentů za jimi spáchané trestné činy trestní zákoník ve svém § 363 taxativně uvádí, které trestné činy nejsou trestnými činy. Tato konstrukce je podpořena i odbornou literaturou, kdy například JUDr. Rizman ve svém komentáři říká, ţe:„ Dopustí-li se agent v souvislosti se svou účastí na činnosti organizované zločinecké skupiny nebo jako člen organizované skupiny nebo při podpoře nějaké takové skupiny trestného činu, který není uveden v taxativním výčtu § 363 odst. 2 trestního zákoníku, přichází v úvahu jeho beztrestnost v případě, že na základě okolností případu jsou splněny podmínky pro aplikaci některého z ustanovení vylučujících protiprávnost činu.“ Na základě výše uvedeného se lze domnívat, ţe přes veškeré výhrady (jako je například vlastně jisté podněcování ze strany agentů k páchání trestné činnosti) je česká právní úprava v tomto směru velmi zdařilá, ovšem vţdy záleţí na její praktické aplikaci. Kromě sankcí v rámci trestního zákoníku obsahuje sankce samozřejmě také zákon č. 253/2008 Sb., a to konkrétně ve své části šesté, která se zaměřuje na správní delikty. Jak jiţ vyplývá z povahy, nepůjde o sankce ve formě trestů odnětí svobody, ale o sankce finanční, přičemţ většina bude souviset s nesplněním některé povinnosti dané tímto zákonem. Jediným moţným přestupkem, kterého se lze v rámci zákona č.253/2008 Sb. dopustit, je přestupek porušení povinnosti mlčenlivosti. Tento přestupek můţe spáchat zaměstnanec povinné osoby (tedy i banky), ale také například zaměstnanec Finančně analytického útvaru. Sankcí je zde pokuta ve výši aţ 1 000 000 Kč, která je uloţena v případě, ţe bylo porušením povinnosti mlčenlivosti znemoţněno nebo ztíţeno zajištění nebo odčerpání výnosů z trestné činnosti. Správní delikty, které můţe povinná osoba spáchat nesplněním některé z povinností stanovené zákonem č. 253/2008 Sb., jsou rozděleny do několika skupin. První z těchto skupin jsou správní delikty upravené v § 44 zákona č. 253/2008 Sb., tedy správní delikty způsobené porušením povinností při identifikaci a kontrole klienta, tedy obvykle v první fázi provádění transakce. Za konkrétní správní delikt zákon povaţuje případy, kdy banka nesplní povinnost identifikace klienta, tedy pokud s ním provede transakci bez toho, aniţ by získala zákonem stanovené údaje o klientovi, dále opakované neplnění povinnosti kontroly klienta, uskutečnění obchodu v případě, ţe klient odmítne

20

identifikaci a konečně nesplnění povinnosti uchovávat údaje. V prvních dvou případech je moţné uloţit sankci ve výši 1 000 000 Kč, v posledních dvou aţ ve výši 10 000 000 Kč. V rámci druhé skupiny, která je pro účely této práce vymezena § 45 a 46 zákona č. 253/2008 Sb., jsou sankcionovány správní delikty spáchané nesplněním informační povinnosti a povinnosti přijmout dodatečná účinná opatření ke zvládání rizika včetně nepředání relevantních informací vlastní pobočce. Za tyto správní delikty je moţné povinné osobě udělit sankci ve výši aţ 10 000 000 Kč a v případě neoznámení podezřelých obchodů ministerstvu ve výši aţ 5 000 000 Kč. Spáchat správní delikt můţe povinná osoba na základě § 48 zákona č. 253/2008 Sb. také tím, ţe ve lhůtě 60 dní nevypracuje v dostatečném rozsahu písemně systém vnitřních zásad a nedoručí tento vypracovaný systém, případně jeho změny Ministerstvu financí nebo České národní bance, nezajistí proškolení zaměstnanců a poruší povinnosti pro navazování korespondenčního bankovního vztahu. Za tyto správní delikty můţe být uloţena sankce ve výši aţ 1 000 000 Kč, v případě porušení povinnosti při korespondenčním bankovním vztahu aţ ve výši 5 000 000 Kč. Pokud banka nedoloţí příkaz klienta v případě, ţe existuje podezření na legalizaci výnosů z trestné činnosti, můţe být sankcionována pokutou ve výši aţ 1 000 000 Kč. V případě, ţe bance tato povinnost vznikla na základě rozhodnutí ministerstva, můţe být uloţena pokuta ve výši aţ 10 000 000 Kč. Konečně poslední skupinou správních deliktů, upravenou v § 4 a 50 zákona č. 253/2008 Sb., jsou správní delikty spáchané v rámci převodů peněţních prostředků a v rámci přeshraničních převodů, za které je moţné uloţit pokutu ve výši 10 000 000 Kč a také sankci propadnutí věci. V rámci výše uvedených sankcí vţdy platí, ţe povinná osoba se můţe odpovědnosti za správní delikt zbavit, pokud prokáţe, ţe vynaloţila veškeré úsilí, aby porušení dané povinnosti (a tedy spáchání správního deliktu) zabránila. Není ostatně dost moţné poţadovat zaplacení pokuty po povinné osobě v případě, ţe její povinnost proškolit zaměstnance nebyla splněna jen v důsledku nezájmu zaměstnanců či jejich nemoci.

1.4. Proces praní špinavých peněz Tato část bude vycházet z určitých specifik legalizace výnosů z trestné činnosti.

21

Jedním z těchto specifik je vyuţívání legalizace výnosů z trestné činnosti zejména organizovaným zločinem, neboť právě organizovaný zločin (na rozdíl od zločinu páchaného individuálně) jiţ má k dispozici takové prostředky, ţe kromě naplnění osobních potřeb svých účastníků mu zbývá dostatek prostředků k investicím, ať uţ nelegálním či legálním. Před samotným popisem procesu praní špinavých peněz a jeho jednotlivých fází a etap je nutné si uvědomit, ţe ačkoliv se konkrétní případy praní špinavých peněz v podrobnostech liší, vţdy mají některé společné rysy. Jde zejména o potřebu utajit vlastnictví a zdroj prostředků a případnou nutnost změnit podobu těchto prostředků (obvykle z hotovosti na bezhotovostní prostředky), potřebu zamést stopy a zejména potřebu a nutnost mít celý proces legalizace výnosů pod kontrolou.12

1.4.1. Tři fáze uţívání výnosů z trestné činnosti Na základě výše uvedeného specifika lze tedy rozlišit několik (konkrétně tři) fází vedoucích k legalizaci výnosů z trestné činnosti13. V první fázi jsou tyto výnosy pouţity na uspokojení osobních potřeb účastníků zločinného spolčení včetně předmětů denní potřeby, jako je například jídlo. Tato fáze je obvyklá u zločinců, kteří svou trestnou činnost páchají individuálně a u těch zločineckých skupin, jejichţ činnost je zaměřena jednak spíše na „jednodušší “ trestné činy (krádeţe, loupeţe) a zejména na uspokojování základních potřeb svých členů. Příkladem těchto skupin mohou být dětské gangy ve favelech v brazilských městech. Ve druhé fázi jsou prostředky pouţity na opatření vybavení organizace, kdy jde například i do prostředky na zvyšování „kvalifikace“ jednotlivých členů této organizace. Tato fáze umoţňuje organizaci rozšířit okruh páchané trestné činnosti nebo dosahovat lepších výsledků v rámci trestné činnosti, na kterou se organizace zaměřuje. Zde se jedná o trestnou činnost jiţ lépe organizovaných skupin, přičemţ v poslední době lze za tyto skupiny označit například skupiny somálských pirátů, kteří za část získaných prostředků nakupují lepší zbraně a lodě.

12 13

SLOUPENSKÝ, A., ŢEHRA, F. Bankovní bezpečnost,.Praha: Bankovní institut, 1997, s. 167. BUDKA I. a kol. Zisk produkovaný organizovaným zločinem. Kriminalistika, 2000, č.4, s. 273-281

22

Konečně třetí fáze nastává, pokud má organizace k dispozici více prostředků, neţ je třeba investovat v prvních dvou fázích. Zde jde zejména o investice do legální činnosti, které mají jednak zlegalizovat peníze pocházející z trestné činnosti a jednak mají organizaci zajistit případný alternativní zdroj příjmů. Typickým příkladem můţe být investice mafiánských rodin do firem zabývajících se nakládáním s odpadem ve 30. letech v USA. Obecně mafiánské „rodiny“ lze povaţovat za typický příklad těchto zločineckých skupin, kdyţ kaţdá z těchto rodin v určité fází své existence hledala způsob, jak zlegalizovat své příjmy pocházející původně z nelegální činnosti.

1.4.2. Etapy praní špinavých peněz Samotná legalizace výnosů z trestné činnosti je tedy předmětem zejména třetí fáze a lze ji dále rozdělit na několik etap. První etapou je tzv. placement. Tato etapa zahrnuje zejména shromáţdění a rozmístění peněz a jejich zavádění do finančního systému, přičemţ se klade důraz zejména na přeměnu hotovostních peněz ne bezhotovostní (s taškou plnou bankovek jste více nápadní neţ s platební kartou). Výhodou je také větší flexibilita bezhotovostních peněz zejména při větším objemu prostředků. Tato etapa bývá obvykle velmi náročná na zorganizování, zejména pak na koordinaci jednotlivých prvků. Rozhodně pak nelze říci, ţe by se jednalo o homogenní systém, neboť existuje několik variant placementu, které jsou často pouţívány současně. První takovou variantou je tzv. smurfing, kdy spolupracovníci zločinecké organizace obvykle za úplatu či za příslib jiných výhod ukládají řadu malých částek hotových peněz do různých bank. Jiţ z tohoto je patrné, ţe se jedná o velmi náročnou činnost, která je při větším objemu prostředků prakticky nepouţitelná. Další variantou je směšování trţeb14, kdy jsou nelegální zisky smíchány se zisky legálními pocházejícími například z kasín dalších míst, kde je snadné takovéto smíchání zamaskovat. Smíchané trţby jsou pak uloţeny na bankovní účty. Na podobném principu je postaven i systém vyuţívání fiktivních společností. Oblíbenou variantou je přesouvání prostředků do daňových rájů,

14

BUDKA, I. a kol. Zisk produkovaný organizovaným zločinem. Kriminalistika. 2000. č. 4. s. 275

23

které obvykle mají nízkou úroveň právní úpravy a prakticky neexistující kontrolní mechanismy15. Druhou etapou v rámci legalizace výnosů z trestné činnosti je layering. Účelem této etapy je zastření zdroje a zejména nelegálního původu peněz. Typická pro tuto etapu je řada bankovních i nebankovních operací, kdy jsou peníze převáděny mezi jednotlivými bankovními účty, případně jsou za ně nakupovány cenné papíry, nemovitosti, drahé kovy či umělecké díla. Důleţité je, ţe všechny tyto operace jsou prováděny legálními společnostmi a ţe jde vţdy o zboţí vysoké hodnoty. Dochází tak k zakrytí původního zdroje peněz16, přičemţ tento výsledek je umocněn v případě, pokud k operacím dochází v místech, kde je vysoký stupeň bankovního tajemství, jako je například Švýcarsko. Poslední etapa legalizace výnosů z trestné činnosti se nazývá integrace a jde v ní zejména o zapojení nelegálních výnosů pocházejících z trestné činnosti do legální ekonomiky. Zde jde tedy o etapu samotných investic, kdy nelegálně získané prostředky jsou pouţíván pro nákup nemovitostí, drahých kovů, ale také například hotelů a kasín. Následné zisky, plynoucí z těchto nakoupených statků, jsou pak jiţ zcela legální a řádně zdaněn. V praxi tedy proces praní špinavých peněz probíhá tak17, ţe jsou nejdříve shromáţděny prostředky získané nelegální činností. Následně jsou opakovaně vkládány, a to vţdy tak, aby jednotlivé vklady byly těsně pod hranicí oznamovací povinnosti. Pokud by tomu totiţ tak nebylo, pak by bylo nutné vloţení prostředků oznámit a celý proces praní peněz by byl znemoţněn.

15

FRYŠTÁK, M. Hospodářská kriminalita z pohledu teorie a praxe. Ostrava : KEY Publishing s.r.o.,2007, s

167. 16

BUDKA, I. a kol. Zisk produkovaný organizovaným zločinem. Kriminalistika. 2000. č. 4, s. 276.

17

ROD, A. Boj bank proti praní špinavých peněz[online]. c2008, poslední revize 26.3.2010 [cit. 2012-28-01].

< http://www.bankovnipoplatky.com/boj-bank-proti-prani-spinavych-penez-10684.html>.

24

2.

Mezinárodní

spolupráce

v boji

proti

praní

špinavých peněz Tato kapitola práce bude zaměřena na problematiku mezinárodní spolupráce v rámci boje proti praní špinavých peněz. Součástí bude jak popis nejdůleţitějších mezinárodních dokumentů věnovaných této problematice, ať uţ půjde o právní předpisy Evropské unie nebo o mezinárodní smlouvy, a také popis činnosti mezinárodních organizací, které se této problematice věnují, přičemţ jsou upřednostňovány specializované organizace před organizacemi univerzálními, jako je EU nebo OSN.

2.1. Mezinárodní dokumenty Vzhledem k členství České republiky v EU je vhodné začít nejprve právními předpisy EU, které se věnují problematice boje proti praní špinavých peněz. Na začátek je třeba říci, ţe níţe uvedené předpisy byly ve své převáţně většině implementovány do českého právního řádu zákonem č. 253/2008 Sb. Patrně nejvýznamnějším evropským právním předpisem v této oblasti je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES z 26. října 2005 o předcházení zneuţití finančního systému k praní peněz a financování terorismu. Tato směrnice je někdy nazývána také AML směrnicí (z anglického anti – money laundering, tedy proti praní peněz), přičemţ se však nejedná o první směrnici upravující tuto oblast, neboť tou byla v roce 1991 směrnice č. 91/308/EHS. Tato směrnice byla zejména preventivním právním předpisem, přičemţ její podstata spočívala ve snaze o vymezení skutkové podstaty jednání směřujícího k legalizaci výnosů z trestné činnosti. Směrnice s postupem času přestala dostačovat a byla posléze nahrazena směrnicí 2005/60/ES. Tato směrnice vychází především z doporučení Finančního akčního výboru proti praní peněz, tzv. FATF, o kterém bude řeč v části věnované mezinárodním organizacím a nejdůleţitějšími změnami oproti původní směrnici je rozšíření definice prostředků, jejichţ legalizaci mají státy zabránit o peníze určené k financování terorismu a také rozšíření okruhu povinných osob.18

18

KALABIS, Z. Boj bank proti praní špinavých peněz. Praha : Bankovní institut vysoká škola, a. s., 2009. s.

24.

25

Mimo této směrnice pak EU v rámci boje proti praní špinavých peněz vydala směrnici Komise 2006/70/ES z 1.srpna 2006, kterou se stanoví prováděcí opatření ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES, pokud se jedná o definici politicky exponovaných osob a technická kritéria pro zjednodušené postupy hloubkové kontroly klienta a pro výjimku na základě finanční činnosti vykonávané příleţitostně nebo ve velmi omezené míře. Jak je jiţ z názvu patrné, jedná se pouze o doplňující směrnici ke směrnici původní, která ji specifikuje a doplňuje ve velmi úzce zaměřených bodech. Mimo těchto dvou směrnic jsou součástí komunitárního právního řádu také nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1889/2005 ze dne 26. října 2005 o kontrolách peněţní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící a nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody finančních prostředků. Významný pro celou oblast komunitárního práva v otázce legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu je fakt, ţe komunitární právo nerozlišuje, na území kterého členského státu k takovému činu došlo, přičemţ jsou zahrnuty i ty činy, které se udály na území neelejských států, pokud se na území EU projeví jejich následky. V rámci mimokomunitárního mezinárodního práva lze za nejvýznamnější dokumenty v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti povaţovat zejména Konvenci o praní, vyhledávání, zadrţování a konfiskaci výnosů ze zločinů, která byla přijata v roce 1990 ve Štrasburku (tzv. Štrasburská úmluva) a Mezinárodní úmluvu o potlačování financování terorismu, která byla přijata v New Yorku v roce 1999. Štrasburská úmluva začala pro Českou republiku platit od 1.3 1997 jako vyhláška č. 33/1997 Sb. V rámci této úmluvy jsou zejména definovány pojmy z oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti a dále jsou zde stanoveny závazky členských států k vytvoření účinného mechanismu proti praní špinavých peněz a jsou zde zakotveny základní zásady mezinárodní spolupráce v této oblasti. Jako tři základní body Štrasburské úmluvy lze definovat kriminalizaci legalizace výnosů z trestné činnosti, tedy to, ţe členské státy by měly nadále povaţovat legalizaci výnosů z trestné činnosti za trestný čin a měly by za ni zavést ve svém právním řádu odpovídající sankce, dále by mělo být zahájeno vyuţívání finančního šetření jako nejefektivnějšího způsobu odhalování případů legalizace výnosů z trestné činnosti a konečně by přijatá

26

opatření měla členský státům umoţňovat odčerpávání výnosů z trestné činnosti, aby je tak nemohly vyuţít samotní pachatelé trestné činnosti19. Štrasburská úmluva byla v roce 2005 doplněna Úmluvou o praní špinavých peněz, pátrání, zabavení a konfiskaci příjmů plynoucích ze zločinu a o financování terorismu (tzv. Varšavská dohoda). Zejména jde o doplnění v důsledku vývoje (přeci jen, 15 let je relativně velmi dlouhá doba) a také v důsledku většího důrazu na oblast financování terorismu. Dalšími významnými mezinárodními dokumenty v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti jsou Deklarace principů Basilejského výboru z 12. prosince 1988 a Neapolská politická deklarace a celosvětový akční plán proti organizovanému transnacionálnímu zločinu z listopadu 1994.

2.2 Mezinárodní organizace Jak jiţ název napovídá, bude tato část zaměřena na činnost mezinárodních organizací zabývajících se bojem proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Patrně nejvýznamnější z takových organizací je Financial Action Task Force on Money Laundering neboli FATF20. Jde o mezivládní organizaci, která má v současné době 36 členů, 8 asociovaných členů a 23 pozorovatelů. Jako zajímavost lze uvést, ţe Česká republika, na rozdíl od některých jiných evropských států, není přímo členem FATF, ale je členem pouze prostřednictvím Evropské komise. Účelem FATF je podpora a propagace boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu, zejména pak na mezinárodní úrovni. FATF by zaloţen v roce 1989 na summitu G-7 v Paříţi. Je tedy patrné, ţe jde o relativně novou organizaci, které však na rozdíl od řady jiných mezinárodních organizací má silnou podporu u svých členských států, coţ mimo jiné vyplývá právě i ze seznamu států, které FATF zaloţily. Patrně nejdůleţitější událostí v rámci historie FATF se stal rok 1990, kdy FATF vydal tzv. Forty Recommendations, čili Čtyřicet doporučení. Ta byla postupně revidována (např. v roce 2003) a poskytují jakýsi návod a plán pro státy v boji proti praní špinavých peněz.

19

CHMELÍK, Jan a kol. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde Praha, a. s., 2003. S. 45.

20

FATF – GAFI. About the FATF. [online] [cit. 05. 3. 2012] Dostupný z:
org/pages/0,3417,en_32250379_32236836_1_1_1_1_1,00.html>.

27

Jak uţ z názvu plyne, jde o pouhá doporučení, a to především z důvodu značné odlišnosti právních systémů jednotlivých států, které jsou členy FATF, kdy se dá předpokládat, ţe kaţdý stát pro svou potřebu vybere odlišná doporučení. Doporučení samotná se pak týkají zejména vymezení skutkové podstaty legalizace výnosů z trestné činnosti, vytvoření opatření k identifikaci klientů a k uchovávání dat, vytvoření sítě speciálních finančně zpravodajských jednotek (u nás Finančně analytický útvar) a zejména mezinárodní spolupráce.21 Konkrétními příklady doporučení je například doporučení, aby byla v rámci členských států přijata taková legislativní opatření, která by umoţňovala příslušným orgánům zabavovat prostředky, které by jinak byly předmětem legalizace výnosů z trestné činnosti nebo by k provádění této legalizace slouţily. Dále by členské státy měly omezit nebo přímo zakázat moţnost vzniku anonymních účtů Samozřejmostí je také poţadavek na zavedení dostatečných sankcí do právních řádů členských států za porušení zákonných povinností stanovených povinným osobám i za samotné provádění legalizace výnosů z trestné činnosti. Je třeba říci, ţe činnost FATF se původně netýkala oblasti financování terorismu, ale po událostech ze září 2001 byla o tuto oblast rozšířena. Důleţitou pravomocí FATF je vydávání seznamu nespolupracujících zemí a teritorií, kde jsou sepsány všechny země, které neposkytují informace o boji proti praní špinavých peněz. Obvykle jde o rozvojové země, případně o země s autoritativními reţimy.22 V současné době je za tyto země označována například Malta, Monako (ty jsou v tzv. přechodné oblasti), Kypr či Lichtenštejnsko. Z tohoto seznamu vyplývá, ţe existují i výjimky z pravidla, ţe nespolupracujícími zeměmi jsou země rozvojové. V e všech výše uvedených případech je ale obvyklé, ţe se zároveň jedná o tzv. daňové ráje, kdy problémem není neexistující nebo nedokonalá právní úprava, ale právě její laxnost v oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti. Potíţí u těchto zemí je zároveň fakt, ţe v řadě případů tvoří prostředky získané legalizací výnosů z trestné činnosti, případně z různých úplatků a poplatků (samozřejmě neoficiálních) spojených s touto trestnou činností často 21

KALABIS, Z. Boj bank proti praní špinavých peněz. Praha : Bankovní institut vysoká škola, a. s.,2009. s.

27. 22

MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Mezinárodní spolupráce – Boj proti praní peněz a

financování terorismu. Vztahy FAÚ k dalším mezinárodním institucím a organizacím [online] [cit. 28. 2. 2011]Dostupnýz:.

28

značnou část rozpočtu těchto zemí a proto také tyto země nemají příliš velkou vůli k boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. V rámci seznamu zemí, které jsou povaţovány vzhledem k moţnosti legalizace výnosů z trestné činnosti za riziko, je zajímavé, ţe v seznamu těchto zemí, který vydává americké ministerstvo zahraničí, je uveden i Vatikán23, Belgie, Irsko a Portugalsko. Nejedná se však přímo o země, kde by proces legalizace výnosů z trestné činnosti probíhal, ale pouze o země, které jsou k tomu vhodné, ať jiţ z důvodu nedostatečné právní úpravy či nedostatečného přístupu úřadů Druhou zde zmíněnou mezinárodní organizací je Moneyval. Oficiální název této organizace je Výbor expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a vznikl u Rady Evropy v roce 1998. Členy této organizace jsou státy, které nejsou členy FATF. Základní činností Moneyvalu je vzájemné hodnocení členských zemí, kdy experti vţdy z pěti zemí hodnotí v určené zemi úroveň opatření proti praní špinavých peněz, zejména jeho praktickou efektivitu. Samotná Česká republika byla předmětem této kontroly v roce 1998, 2001 a 2005. Vedoucím české delegace v rámci Moneyvalu je zástupce Finančně analytického útvaru a kromě něj jsou členy delegace zástupce Ministerstva financí, Ministerstva spravedlnosti a České národní banky. Hodnotiteli jsou pak také zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva vnitra.24 V roce 2010 pak bylo rozhodnuto o zřízení tzv. AMON, kdy jde spíše o neformální síť kriminalistů z různých zemí, kteří spolupracují v boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Do této sítě se zařadila i Česká republika, přičemţ letošní konference byla pořádána přímo v Praze. AMON má v současnosti 34 členských států25. Význam České republiky v rámci této organizace je umocněn také tím, ţe Česká republika je jednou ze

23

NOVINKY.CZ. USA podezírají Vatikán z praní špinavých peněz[online]. c2008, poslední revize 8.3.2012

[cit.

10.3.2012].

<

http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/261235-usa-podeziraji-vatikan-z-prani-

spinavych-penez.html>. 24

KALABIS, Z. Boj bank proti praní špinavých peněz. Praha : Bankovní institut vysoká škola, a. s.,2009. s.

29 25

VRM, Česká televize. Jak na praní špinavých peněz? Policie chce užší vztah s cizinou[online]. c2010,

poslední revize 26.1.2012 [cit. 2012-10-03]. < http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/162087-jak-naprani-spinavych-penez-policie-chce-uzsi-vztahy-s-cizinou>.

29

zemí, která je v řídícím výboru AMON26. Základní činností této organizace je pak zejména důraz na zjednodušování výměny informací mezi subjekty zabývajícími se bojem proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a také snaha o sjednocení legislativy v této oblasti. Také Evropská komise zřídila zvláštní orgán pro boj proti praní špinavých peněz. V jejím případě se jedná o Výbor pro prevenci praní peněz a financování terorismu, přičemţ Česká republika je zde zastoupena dvěma členy Finančně analytického útvaru. V rámci boje proti praní špinavých peněz vystupuje samozřejmě také Světová banka a Mezinárodní měnový fond, a to zejména pořádáním konferencí. V roce 2002 pak byla vydána také Metodologie boje proti praní peněz a financování terorismu a od té doby tyto organizace hodnotí soulad stavu v jednotlivých státech s touto metodologií. Kromě vydání této metodologické příručky Mezinárodní měnový fond a Světová banka také vydávají hodnotící zprávy, které analyzují činnost jednotlivých států v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Příkladem je hodnotící zpráva, vydaná v roce 2003 a hodnotící stav v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti v České republice. První část této zprávy tvoří obecný popis stavu včetně některých návrhů na jeho zlepšení, ve druhé části je pak uvedeno podrobné hodnocení včetně analýzy příslušných právních předpisů. Za nejvýznamnější je nutné povaţovat samotný závěr zprávy, kde jsou uvedeny jednotlivé kontrolované oblasti a to, zda jsou v souladu s mezinárodními závazky ČR či nikoliv a dále je zde uvedeno hodnocení činnosti v těchto oblastech rámci České republiky. Dalšími, spíše jiţ neformálními skupinami, se kterými v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti obvykle na straně České republiky spolupracuje Finančně analytický útvar, jsou Platforma finančně zpravodajských jednotek EU, pracovní skupina při Radě Evropy (Sankční Relex), konference EU-GCC a EU-USA, pracovní skupina OECD Daňová a jiná trestná činnost, projekt ECOLEF. Mezinárodní organizace, s nimiţ spolupracují ze strany České republiky jiné subjekty neţ Finančně analytický útvar, pak zahrnují Basilejský výbor bankovního dohledu, Mezinárodní organizaci komisí pro cenné papíry a Mezinárodní asociaci dohledových orgánů v pojišťovnictví.

26

HRBEK, M. Vznikla expertní síť na boj s praním špinavých peněz.[online]. c2010, poslední revize

27.1.2012 [cit. 10.2.2012]. .

30

2.3 Boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti v zahraničních úpravách

V rámci této části bude popsána a analyzována činnost bank v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti v zahraničních právních úpravách. Za příklady těchto zahraničních úprav bylo zvoleno Švédsko jako země s tradičně velmi kvalitní právní úpravou a konečně Irsko jako příklad země s alespoň do nedávné doby relativně velmi rychle se rozvíjející ekonomikou a v současné době země s problémy v oblasti bankovnictví. Irská právní úprava je relativně velmi nezvyklá v tom, ţe v případě získání nezákonného prospěchu nemusí být prokazováno spáchání trestného činu, který k tomuto nezákonnému prospěchu vedl27. Bankám a zejména orgánům činným v trestním řízení zde postačuje, pokud bez jakýchkoliv pochybností prokáţí, ţe podezřelá osoba neměla legální moţnost získat majetek, který vlastní, přičemţ samotné řízené probíhá u vrchního soudu a na rozdíl od řízení v České republice nejde o řízení trestní, ale civilní. V rámci tohoto řízení pak musí podezřelý prokázat, jakým způsobem získal jím vlastněný majetek. Důkazní břemeno zde tedy leţí na podezřelém, a nikoliv na orgánech činných v trestním řízení jako v případě České republiky. Tato zvláštnost souvisí také s faktem, ţe jak uţ bylo zmíněno není v rámci irské úpravy legalizace výnosů z trestné činnosti spojená s konkrétním trestným činem, ale spíše s celkovou nemoţností legálního nabytí majetku ve vlastnictví konkrétní osoby. Samotným vyšetřováním těchto činů se zabývá irská obdoba českého Finančně analytického útvaru nazývaná Úřad nelegálních zisků. Ten pak podobně jako Finančně analytický úřad spolupracuje s dalšími subjekty, zejména bankami a policií. Švédskou obdobou Finančně analytického úřadu je Národní úřad pro vyšetřování ekonomických trestných činů. Jak jiţ z názvu vyplývá, nevěnuje se tento úřad pouze vyšetřování případů legalizace výnosů z trestné činnosti, ale ekonomické kriminalitě jako celku. Je však zřejmé, ţe právě případy legalizace výnosů z trestné činnosti budou v rámci tohoto úřadu tvořit značnou část obsahu jeho činnosti. Je třeba upozornit na to, ţe spíše neţ

27

VANĚČEK, Petr. Seminář k legalizaci výnosů z trestní činnosti. Soudce. 2003, č.11, s. 8.

31

Finančně analytickému útvaru se tento švédský úřad podobá nyní jiţ zrušené finanční policii, neboť není součástí ministerstva financí, ale je podřízen Úřadu nejvyššího prokurátora a navíc má v kaţdém švédském kraji svou pobočku28.

28

VANĚČEK, Petr. Nové jevy v hospodářské kriminalitě k legalizaci výnosů z trestné činnosti. Brno :

Masarykova univerzita v Brně, 2005. s 249.

32

3. Činnost a postupy bank v boji proti praní špinavých peněz V této kapitole se chci zaměřit na vlastní boj bank proti praní špinavých peněz. Budou zde tak popsány povinnosti bank, které jsou jim uloţeny na základě zákona (neboť banky jsou podle zákona č. 253/2008 Sb. povinnými osobami) a dále také jednotlivé procesy směřující k ochraně bank proti praní špinavých peněz a k boji proti této činnosti. Součástí kapitoly je také analýza spolupráce bank v této oblasti s dalšími orgány (například Finančně analytickým útvarem) a analýza činnost centrální banky. Na závěr se pokusím nastínit některé příklady boje bank proti praní špinavých peněz. Nejprve je v rámci této kapitoly třeba říci, ţe banky jakoţto finanční a úvěrové instituce mají v rámci povinných osob podle ustanovení § 2 zákona č. 253/2008 Sb. do značné míry výsadní postavení. Jejich postavení totiţ vyplývá z mezinárodních závazků, coţ mimo jiné znamená, ţe banky jsou za povinné osoby v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti povaţovány i v zahraničí. To samozřejmě značně zjednodušuje spolupráci se zahraničními orgány.

3.1. Preventivní a kontrolní činnost bank V této části se zaměřím na preventivní a kontrolní činnost bank, zejména na tu, která je jejich zákonnou povinností vzhledem k jejich postavení jako povinných osob podle zákona č. 253/2008 Sb. Pravděpodobně nejvýznamnější preventivní činností a také tou, která (alespoň dle mého názoru) v případě správného provádění můţe předejít řadě případů legalizace výnosů z trestné činnosti, je identifikace a kontrola klienta. Tuto povinnost má banka vţdy, pokud je hodnota uskutečňovaného obchodu vyšší neţ 1 000 EUR, a to i v případě, ţe platba je provedena v několika splátkách. Zde došlo k mírně změně, neboť aţ donedávna byla výše obchodu, u které bylo třeba provést identifikaci klienta, 15 000 EUR. Zákonodárce se ovšem domníval, ţe se jedná o příliš vysoký limit a sníţil jej, s čímţ naprosto souhlasím. Existují také výjimečné případy, kdy je identifikace prováděna vţdy bez ohledu na celkovou hodnotu obchodu. 33

Klient tak bude vţdy identifikován v případě, ţe se bude jednat o podezřelý obchod (viz níţe), v rámci obchodu vznikne obchodní vztah, bude uzavřena smlouva o účtu, vkladu na vkladní kníţce nebo jiné formě vkladu, bude uzavřena smlouva o nájmu bezpečnostní schránky nebo smlouva o úschově, smlouva o ţivotním pojištění v případě, ţe má klient právo jednostranně hradit další pojistné nad rámec běţně placeného pojistného, půjde o nákup nebo příjem kulturních památek, předmětů kulturní hodnoty, pouţitého zboţí nebo zboţí bez dokladu o jeho nabytí a pokud bude vyplacen zůstatek vkladu ze zrušené vkladní kníţky na doručitele. U výše uvedených je nutnost identifikace klienta bez ohledu na hodnotu transakce zavedena z toho důvodu, ţe všechny výše uvedené transakce jsou povaţovány z hlediska moţnosti jejich vyuţití k legalizaci výnosů z trestné činnosti za velmi rizikové. S tím lze jen souhlasit, neboť v praxi si jde velmi jednoduše představit legalizaci výnosů z trestné činnosti například placením nadměrného pojistného na ţivotní pojištění, nemluvě uţ o legalizaci prostřednictvím nákupů kulturních památek. Zákon samotný ovšem ve všech případech rozlišuje to, zda jde o první identifikaci klienta, nebo jiţ s klientem banka prováděla obchody dříve. Je to logické, neboť neznámý klient je i pro banku vţdy rizikovější neţ klient, kterého uţ má banka prověřeného. První identifikaci tak musí provést pověřené osoba (tedy zaměstnanec banky) za fyzické přítomnosti prověřovaného29. Zákon však můţe z tohoto pravidla povolit výjimky, například v případě, kdy byla identifikace provedena notářem nebo zahraniční úvěrovou nebo finanční institucí30. Zde půjde také o jediné případy, kdy je moţné identifikaci klienta svěřit jinému subjektu neţ povinné osobě ( v našem případě bance). Klient je pak v rámci prováděné identifikace povinen poskytnout nezbytné informace včetně předloţení

příslušných dokladů (zejména půjde o občanský průkaz, ale také

například o potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů). Povinná osoba je oprávněna si z těchto dokladů pořizovat výpisy, případně dokonce pořizovat kopie a získané informace dále zpracovávat. Musí však dbát na omezení daná zvláštními právními předpisy (např. zákonem č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech31). Pokud však zákon č. 253/2008 Sb.

29

§ 8 odst. 1 zákona č. 235/2008 Sb.

30

§ 11 zákona č. 235/2008 Sb.

31

Podle § 2 odst. 6 tohoto zákona lze pořizovat kopie občanského průkazu jenom se souhlasem občana České

republiky, kterém ubyl tento průkaz vydán

34

přímo stanoví povinnost pořídit kopie dokladů klienta, omezení vyplývající z jiných právních předpisů jsou povaţována za neúčinná. Při provádění dalších obchodů s totoţným klientem pak postačí, pokud pověřené osoba vhodným způsobem ověří totoţnost konkrétní jednající fyzické osoby. Zde jiţ není nutná fyzická přítomnost klienta, proto je tento způsob identifikace vyuţíván například v rámci internetového bankovnictví. Povinná osoba však vţdy musí kontrolovat platnost a úplnost údajů získaných při identifikaci klienta a zaznamenává případné změny. To má význam zejména z toho důvodu, aby klient mohl vyuţívat sluţby banky i při změnách v určitých identifikačních údajích (např. uzavření sňatku, změna bydliště) a aby tyto jeho údaje nemohly být zneuţity třetí osobou. Banky také mohou vyţadovat doloţení plné moci, a to zejména v případě, pokud mají podezření, ţe klient jedná za třetí osobu. Podle § 8 odst. 7 zákona č. 253/2008 Sb. je pak kaţdý povinen této výzvě vyhovět, pokud ovšem není zvláštním právním předpisem určeno jinak. Jak jiţ bylo uvedeno výše, zákon v některých případech umoţňuje takzvané převzetí identifikace. Jde zejména o případy, kdy identifikace jiţ byla provedena úvěrovou nebo finanční institucí, která působí na území státu, ve kterém je srovnatelná povinnost identifikace a kontroly klienta a také povinnost uchovávat záznamy. Dále musí být tato instituce profesně registrována a musí nad ní v oblasti splňování těchto povinností vykonáván dohled. Je zřejmé, ţe finanční a úvěrové instituce působící v České republice tyto podmínky splňovat budou a ţe se tak jejich naplňování bude kontrolovat spíše v případě zahraničních institucí. Za země se srovnatelným standardem v této oblasti jsou povaţovány členské státy EU a Evropského hospodářského prostoru a dále Argentina, Austrálie, Brazílie, Hongkong, Japonsko, Jihoafrická republika, Mexiko, Kanada, Nový Zéland, Ruská federace, Singapur, Švýcarsko a USA32. Obecně lze tedy říci, ţe podmínky splňují instituce z rozvinutých zemí. V některých případech také zákon č. 253/2008 Sb. umoţňuje dokonce upuštění od identifikace klienta. Základem je ustanovení § 13 tohoto zákona, kde jsou vyjmenováni klienti, u kterých povinná osoba nemusí provádět identifikaci ani kontrolu. Jiţ z výčtu těchto klientů je patrné, ţe v jejich případech je provádění legalizace výnosů z trestné 32

MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Stanoviska FAÚ MF ČR k problematice AML a CFT. [online] [cit. 15.2.

2012] Dostupný z: < http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/reg_stanoviska_fau.html>.

35

činnosti prakticky nemyslitelné, a proto zákon povoluje moţnost upuštění od jejich identifikace a kontroly Zákon č. 253/2008 Sb. zavádí pro povinné osoby v některých případech také povinnost kontroly klienta. Kontrola klienta se provádí vţdy, pokud hodnota jednotlivého obchodu dosáhne výše alespoň 15 000 EUR, pokud jde o obchod, na nějţ se vztahuje povinná identifikace (viz část věnována identifikaci klienta), pokud je obchod prováděn s politicky exponovanou osobou

nebo o obchod v rámci trvání obchodního vztahu. Klient je opět povinen

poskytnout potřebné informace a dokumenty a povinná osoba si opět můţe z těchto dokumentů pořizovat výpisy nebo je kopírovat. Platí ovšem, ţe poţadované informace a dokumenty by měly být vţdy relevantní k tomu, jaký obchod je prováděn (tzn. v případě sjednávání hypotéky pravděpodobně nebudou potřeba takové informace, jako při převodu podniku na Kajmanské ostrovy). Musí být však moţné na základě těchto informací prověřit, zda se jedná o podezřelý obchod či nikoliv, tedy to, jaké je riziko obchodu z hlediska moţnosti jeho vyuţití k legalizaci výnosů z trestné činnosti.33 Kontrola klienta by tak měla obvykle zahrnovat získání informací o účelu a povaze prováděného obchodu, měl by být v

jejím rámci zjištěn skutečný majitel, pokud je

klientem právnická osoba, měly by být získány informace umoţňující provádění průběţné kontroly a samozřejmě by měl být zjištěn zdroj finančních prostředků. Lze se domnívat, ţe jde o snadnou činnost, ovšem praxe nasvědčuje, ţe tomu tak není. Je například často velmi obtíţné zjisti, kdo je skutečným majitelem určité právnické osoby, neboť síť různých fingovaných společností podpořená existencí akcií na majitele znesnadňuje a často i znemoţňuje zjištění této informace. Podobně významné je také zjištění informací o běţné podnikatelské činnosti klienta včetně případného rizikového profilu, neboť právě odchylky mohou slouţit jako jakýsi indikátor pokusu o legalizaci výnosů z trestné činnosti. Je totiţ například nepravděpodobné, ţe majitel malého truhlářství bude skupovat umělecká díla či ukládat do banky prostředky v řádech milionů korun. Zde je určitým problémem, ţe rozsah kontroly není zákonem nijak dán. Je tedy na povinné osobě, aby tuto kontrolu prováděla takovým způsobem, který by umoţnil okamţité posouzení rizika.

33

TVRDÝ, J., BÁRTOVÁ, A. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné

činnosti a financování terorismu a předpisy související : komentář. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 124,125.

36

Prevence v rámci identifikace a kontroly klienta je umocněna tím, ţe zákona č. 253/2008 Sb. ve svém § 15 stanoví, ţe pokud se klient odmítne identifikovat, neposkytne potřebnou součinnost nebo se vyskytne pochybnost o pravosti jím předloţených dokladů, nesmí být konkrétní obchod proveden a nesmí být ani uzavřen daný obchodní vztah. Stejná povinnost platí, pokud je klientem politicky exponovaná osoba, která nedoloţí původ prostředků pouţitých v rámci provedení obchodu, případně pokud je obchod s politicky exponovanou osobou uzavírán bez souhlasu bezprostředního nadřízeného nebo statutárního orgánu. Tato povinnost platí i tehdy, kdy lze podle zákona pouţít výjimku z identifikace klienta.34 Aby bylo moţné vzhledem ke značnému mnoţství bank jakoţto povinných osob a tedy k často rozdílnému stupni kontroly objektivně ověřit přijatelnost klienta, vycházejí banky z vyhlášky č. 281/2008 Sb., zejména pak z jejího § 5. Na základě tohoto paragrafu dochází v rámci bank k provádění kategorizace klientů v souvislosti s rizikem, které s ohledem na moţnost legalizace výnosů z trestné činnosti představují. Je totiţ logické, ţe například podnikatelé budou představovat v tomto směru větší riziko neţ ţeny na mateřské. Banky přitom vycházejí ze spolupráce s odborníky (mj. například i z řad policie nebo Finančně analytického útvaru), přičemţ zprávy vypracované těmito odborníky (ale i odborníky, kteří jsou zaměstnanci bank) slouţí k tomu, aby byla určena rizikovost jednotlivých kategorií klientů. Kromě zavedené kategorizace klientů banky samozřejmě zavádí také postup pro zjišťování rizikových případů včetně podmínek, za kterých banka odmítne uzavřít s klientem obchod vzhledem k rizikovosti tohoto obchodu a také postupů, které je třeba dodrţovat, pokud se daný obchod jeví jako podezřelý. Specifickým poţadavkem na preventivní činnost bank je zákonný zákaz navazování korespondenčního vztahu s takzvanými „shell banks“, coţ jsou podle směrnice banky, které nevyvíjejí ţádnou činnost. Zde tento poţadavek vychází z doporučení FATF, neboť právě tyto banky jsou oprávněně povaţovány za značné riziko. Důleţitou preventivní činností banky je kontrola neobvyklých transakcí či neobvyklého stavu na účtech klientů. Příkladem je náhlá aktivita na dosud nevyuţívaném účtu, řada drobných transakcí prováděna ve velmi krátkém čase, případně i neobvyklé vklady, kdy nezaměstnaný pobírající pouze podporu najednou vloţí do banky vklad v řádu statisíců korun, případně klient nemá vkládané peníze spočítané (zde se vychází z toho, ţe při 34

REZKOVÁ, M. Zákon proti praní špinavých peněz a proti financování terorismu : (zákon č.

253/2008 Sb.). Praha : Linde, 2008. s. 62.

37

uskutečnění vkladu chce mít obvyklý klient jistotu v tom, kolik prostředků ukládá a proto má obvykle peníze na vklad spočítané). Za znak podezřelého obchodu banky v rámci své preventivní a kontrolní činnosti povaţují případy, kdy vklady jsou prováděny v bankovkách o nízkých denominacích (obvyklé jsou například stokoruny), zatímco výběry jsou prováděny například v pětitisícikorunách. Stejně tak většina bank reaguje jako na potencionálně podezřelý obchod v případech, kdy najednou mladá ţena na mateřské dovolené začne provádět vklady v pětitisícikorunách. U bezhotovostního platebního styku či vůbec všech bezhotovostních transakcí banky obvykle kontrolují otázku převodu peněz do rizikových zemí, zejména tzv. „daňových rájů“, neobvyklé mnoţství transakcí, příkazy pocházející od nově zmocněných osob (zejména pokud jsou v rámci těchto příkazů převáděny prostředky do zahraničí) a samozřejmě všechny neobvyklé transakce, které klient nechce zdůvodnit. Je mírnou komplikací, ţe se tyto poţadavky bank mohou dostávat do střetu s právem na soukromí, ovšem je nutné si uvědomit, ţe jde v podstatě pouze o způsob, kterým se banka chrání před moţným rizikem, které by mělo dopad i na její klienty. Výše uvedené povinnosti banky obvykle plní tak, ţe zavedou a pouţívají vnitřní kontrolní systém. Značný význam v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti má také vnitřní kontrolní systém banky.Za ten je obvykle povaţován „provázaný soubor zásad a postupů uplatňovaných v bankovním řízení, jehož využíváním je banka schopna včas identifikovat problémy a nedostatky, zajistit jejich odstranění a snížit tak ztráty“35. Mimo zákona o bankách byly náleţitosti tohoto vnitřního kontrolního systému včetně povinnosti jeho zřízení a udrţování upraveny v opatřeních České národní banky č. 2/2004 Sb. a 1/2003 Sb. a v současnosti ve vyhlášce č. 281/2008 Sb. Tato opatření i vyhláška budou podrobněji rozebrána v části věnované činnosti České národní banky. Za preventivní činnost bank je moţné povaţovat také omezení plateb v hotovosti, neboť právě tyto platby nejčastěji k legalizaci výnosů z trestné činnosti slouţí. Zákon č. 253/2008 Sb. omezuje maximální výši plateb v hotovosti na 15 000 EUR, přičemţ jde o počet platby mezi dvěma subjekty v rámci jednoho dne, tzn. i v případě, ţe limitu bude dosaţeno formou více plateb, tak jej nelze překročit. Výjimkou z tohoto omezení jsou platby daní, cla (včetně záloh), odvodů za porušení rozpočtové kázně, povinné platby vyplývající z pracovněprávních 35

vztahů

(tedy

například

mzdy,

odstupné),

platby

důchodů

KAŠPAROVSKÁ, Vlasta, et al. Řízení obchodních bank : vybrané kapitoly Praha : C. H. Beck, 2006, str.

60.

38

z důchodového pojištění (i kdyţ zde si v praxi lze jen obtíţně představit důchod, který by limit nesplňoval), platby prováděné v době krizového stavu (například při „blackoutu nelze prakticky provádět jiné platby neţ hotovostní), platby peněz určené k úschově notářem a platby pojistného a jeho výplat. Výše uvedená činnost klade značné nároky na bankovní zaměstnance. K efektivnímu plnění všech zákonných i vnitřními předpisy daných povinností proto banky dbají na to, aby odpovědní zaměstnanci, kteří mohou přijít do styku s pokusy o legalizaci výnosů z trestné činnosti, byli neustále v této problematice vzděláváni včetně příslušné mezinárodní úpravy. Zejména se dbá na to, aby znalosti těchto zaměstnanců byly vţdy aktuální. S postavením zaměstnanců odpovědných za boj proti legalizaci činnosti v rámci bank souvisí také snaha bank o jejich co moţná nejlepší vybavení, kdy se banky snaţí tyto zaměstnance vybírat z řad odborníků s odpovídajícím vzděláním a zejména s praxí, neboť právě praxe by měla vést k efektivnější činnosti těchto zaměstnanců. Banky se snaţí tyto zaměstnance co nejlépe vybavit zejména v oblasti informační techniky, ať uţ půjde o samotný hardware nebo o specializované programové vybavení.V tomto směru je činnost bank významná zejména z toho důvodu, ţe se technologie neustále vyvíjí a organizované zločinecké skupiny jiţ zahrnují i odborníky na informační technologii, ať uţ jako řádné členy nebo externí odborníky. Samozřejmostí je fakt, ţe banky se snaţí motivovat své zaměstnance k boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Jedním z prvků je dostatečné ohodnocení (zejména finanční), které má zabránit tomu, aby se bankovní zaměstnanci účastnili případů legalizace výnosů z trestné činnosti. Toto ohodnocení můţe být navíc doplněno případnými odměnami za oznámení případů legalizace výnosů z trestné činnosti, přičemţ vţdy se obě strany (tedy banka i zaměstnanec) snaţí dodrţovat zásady diskrétnosti.

3.2. Informační činnost bank Významnou součástí boje bank proti legalizaci výnosů z trestné činnosti tvoří informační činnost bank, ať uţ půjde o získávání informací, které bylo částečně popsáno v předchozí části, sdílení a předávání informací nebo jejich uchovávání. Zákon č. 253/2008 Sb. upravuje povinnost uchovávání informací v § 16 a 17. Na základě ustanovení těchto paragrafů musí povinná osoba uchovávat zákonem určené údaje po dobu nejméně 10 let od ukončení obchodního vztahu s klientem a v případě, ţe se na konkrétním 39

obchodu podílelo více povinných osob, musí být zajištěno volné poskytování informací těmto osobám. Zde je vhodné upozornit na fakt, ţe komunitární právo poţaduje uchovávat tyto údaje pouze po dobu 5 let. Český právní řád ovšem zvolil záměrně delší lhůtu, neboť tato delší lhůta lépe koresponduje s promlčecí lhůtou v rámci trestního řízení. Nebude tak docházet k případům, kdy je řízení stále vedeno, ale důkazy jsou jiţ zničeny.36 Význam mají tyto ustanovení zejména pro potřeby trestního řízení, kdy jsou případy legalizace výnosů z trestné činnosti nebo samotná trestná činnost, jejímţ pácháním byly tyto výnosy získány, odhaleny po delší době. Je poté důleţité mít dostatek relevantních informací, které mohou slouţit k objasnění této činnosti, přičemţ největší význam mají právě informace uchovávané povinnými osobami. Banky také mají za povinnost sdělovat Finančně analytickému útvaru údaje o obchodech, které souvisejí s povinností identifikace klienta nebo které jsou předmětem šetření Ministerstva financí včetně předloţení dokladů a umoţnění přístupu pověřených zaměstnanců Ministerstva financí. Na základě § 26 odst. 6 zákona č. 253/2008 Sb. musí také banka provozovat účinný informační systém, který umoţňuje na ţádost Finančně analytického útvaru sdělení informace o tom, zda banka udrţovala nebo udrţuje obchodní vztah s určitou fyzickou nebo právnickou osobou a o tom, jaká je povaha tohoto vztahu. Otázku informační povinnosti lze také vztáhnout na povinnost mlčenlivosti, kterou mají banky danou na základě zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a která je veřejnosti známa jako tzv. bankovní tajemství. Samotný zákon ovšem ve svém § 25a říká, ţe o porušení povinnosti mlčenlivosti nejde v případě, ţe informace získané v souvislosti s výkonem bankovního dohledu Co se týče informační povinnosti bank po zjištění podezřelého obchodu, ta bude předmětem následující kapitoly. Na základě vyhlášky č. 281/2008 Sb. jsou banky povinny kaţdý rok vypracovat hodnotící zprávu o činnosti banky v oblasti předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti, přičemţ součást této zprávy musí tvořit zhodnocení efektivnosti a účinnosti uplatňovaných postupů a opatření a také to, zda byly v rámci těchto postupů a opatření zjištěny nějaké nedostatky.

36

TVRDÝ, J., BÁRTOVÁ, A. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti

a financování terorismu a předpisy související. Komentář. Praha : C.H.Beck, 2009. str. 145.

40

3.3. Činnost bank po zjištění podezřelého obchodu nebo praní špinavých peněz Značná část činnosti bank po zjištění podezřelého obchodu souvisí s jejich spoluprácí s dalšími subjekty, jak bude popsána v následující kapitole. Ihned po zjištění podezřelého obchodu v souvislosti se svou činností má kaţdá povinná osoba (tedy i banka) za povinnost oznámit toto Ministerstvu financí. Maximální lhůta, kdy tak musí učinit, je 5 dní od zjištění podezřelého obchodu. Vychází se především z toho, ţe povinné osoby získávají řadu informací i mimo výkon své profese, přičemţ by se i na základě těchto informací měly aktivně zapojit do boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Stejně tak by se měly zapojit i osoby, které na případy legalizace výnosů z trestné činnosti mohou přijít aţ dodatečně, např. auditoři či daňoví poradci.37 Na základě ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb. jsou tyto osoby povinny oznámit nejen přímo podezřelé obchody, ale také všechny informace, které by mohly nasvědčovat tomu, ţe dochází k legalizaci výnosů z trestné činnosti, jako je například změna v chování klientů (častější vklady apod.). Samotné náleţitosti tohoto oznámení jsou pak uvedeny v § 18 odst. 2 a 3 zákona č. 253/2008 Sb. Je logické, ţe o svém podezření a také o provedení oznámení nesmí povinná osoba informovat klienta. V rámci tohoto oznámení musí povinná osoba uvést identifikační údaje klienta, kterého se oznámení týká a které povinná osoba získala průběhu identifikace tohoto klienta a dále všechny další informace, které jsou relevantní pro posouzení dané transakce z hlediska případného spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Vzhledem k faktu, ţe se u tohoto typu oznamování jedná o náročný, ale přeci jen do značné míry stereotypní úkon, byl Finančně analytickým útvarem vytvořen zvláštní software s názvem MoneyWeb Lite, jehoţ součástí jsou i formuláře podání hlášení. Díky tomuto softwaru se má eliminovat podávání neúplných oznámení,coţ má samozřejmě slouţit ke zvýšení efektivity výkonu informační povinnosti ze strany povinných osob38. 37

TVRDÝ, J., BÁRTOVÁ, A. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti

a financování terorismu a předpisy související : komentář. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 149. 38

MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Oznámení podezřelého obchodu. [online] [cit. 22.2. 2012] Dostupný z:

.

41

Dále, pokud jsou zjištěny informace, které napovídají tomu, ţe by se v případě dané transakce mohlo jednat o podezřelý obchod, jsou banky povinny odloţit splnění daného příkaz klienta o 24 hodin. Ministerstvo financí můţe prodlouţit tuto lhůtu aţ na 72 hodin v případě, kdy jde o velmi sloţitou věc. Banka je zároveň povinna v průběhu této lhůty zabezpečit majetek, který je předmětem ohlášené transakce tak, aby nedocházelo k manipulaci s tímto majetkem v rozporu se smyslem zákona, tedy zejména aby tento majetek nebyl dále převáděn. V případech, kdy z různých důvodů není moţné odloţit splnění příkazu, je banka povinna informovat o tomto Ministerstvo financí.

3.4. Spolupráce bank s dalšími orgány Jak uţ bylo řečeno, významným orgánem v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti v rámci České republiky je Finančně analytický útvar Ministerstva financí. Jak uţ z názvu vyplývá, jedná se o specializovaný útvar zřízený v roce 1996 v rámci Ministerstva financí ČR, jehoţ primární náplní je boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a boj proti financování terorismu včetně kontroly nad uplatňováním a dodrţováním mezinárodních sankcí. V rámci spolupráce s bankami od nich Finančně analytický útvar obvykle přijímá oznámení o podezřelých obchodech podaná v rámci zákonné informační povinnosti bank, dále také kontroluje to, zda plní své zákonné povinnosti a zajišťuje spolupráci se zahraničními subjekty. Po obdrţení informace má Finančně analytický útvar za povinnost prošetři, zda daný obchod byl proveden legálně a zda nejsou splněny znaky spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Ţe nejde zdaleka o nikterak zanedbatelná čísla, o tom svědčí informace Finančně analytického útvaru z roku 2011, kdy Finančně analytický útvar přijal od povinných osob 1970 oznámení. Na základě nich pak bylo podáno 256 trestních oznámení, přičemţ u 140 z těchto trestních oznámení byl ve spolupráci s bankami vyuţit institut odkladu splnění příkazu klienta39. Po podání trestního oznámení pak začne běţet zákonná třídenní lhůta,

39

MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Finanční analytický útvar – výroční zpráva 2011. [online][cit. 24. 2.

2012] Dostupný z: < http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Vyrocni_zprava_FAU_2011__finalni_verze_2011_02_06.pdf>.

42

během níţ nesmí být sledovaná transakce dokončena. Tato lhůta slouţí k tomu, aby mohly orgány činné v trestním řízení sledovanou transakci řádně zdokumentovat. Jistou novinkou v rámci činnosti Finančně analytického útvaru jsou od roku 2010 také kontroly prováděné na místě, kdy zaměstnanci útvaru prováděli kontroly přímo v bankách (ale samozřejmě i u jiných povinných osob). V roce 2011 tak bylo provedeno celkem 8 kontrol na místě, z toho 5 v rámci bank40. Z tohoto výčtu je patrné, jak velký důraz je v rámci činnosti Finančně analytické útvaru kladen na kontrolu dodrţování povinností bankami.Mezi objevené nedostatky pak patřilo zejména nedodrţování lhůt k předloţení dokladů, ale také nedostatečná identifikace klientů, neprovádění opatření k rozpoznávání politicky exponovaných osob a nedostatky v rámci povinného uchovávání informací. Jako problém se ukázaly být také případy, kdy klienty jsou akciové společnostmi s akciemi na majitele. Kromě toho můţe Finančně analytický útvar v případě pochybností pozastavit provedení jakéhokoliv bankovního obchodu na dobu aţ 72 hodin. Řízení prováděné Finančně analytickým útvarem (respektive tedy Ministerstvem financí) je neveřejné a o jeho výsledku je vyrozuměna pouze osoba, které oznámení podala, tedy v tomto případě banka. Logicky ţádná jiná osoba není o tomto výsledku vyrozuměna, neboť je na povinné osobě, aby se vyrovnala s poznatky zjištěnými v rámci tohoto šetření. Banky v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti spolupracují také s policií, zejména s Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu. Jak jiţ totiţ bylo zmíněno výše, je právě legalizace výnosů z trestné činnosti projevem organizovaného zločinu. Tento útvar pak obvykle ukončuje spolupráci s bankami v konkrétním případě podáním trestního oznámení na pachatele trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Dalším policejní útvarem, se kterým banky v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti spolupracují, je Útvar pro odhalování korupce a daňové kriminality sluţby kriminální policie a vyšetřování. Problémem v rámci spolupráce bank s policejními útvary se jeví být právě roztříštěnost této agendy na straně policejních útvarů, kdy kromě dvou výše uvedených útvarů se zabývá částečně bojem proti legalizaci výnosů z trestné činnosti i Národní protidrogová centrála a na krajské úrovni pak kriminální policie.

40

dtto

43

3.5. Činnost centrální banky v rámci boje proti praní špinavých peněz Boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti se samozřejmě účastní i centrální banka, v našem případě ČNB. Za její doposud nejvýznamnější krok v této oblasti je moţné povaţovat vydání opatření č. 1 ze dne 8. září 2003 k vnitřnímu řídícímu a kontrolnímu systému banky pro oblast předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti. Na základě tohoto opatření Česká národní banka stanovila řadu povinností, které musí v této oblasti jednotlivé banky splnit a zároveň také vymezila pravidla kontroly plnění těchto povinností. Jiţ relativně brzy po přijetí tohoto opatření ovšem bylo moţné setkat se s názory, ţe je toto opatření jiţ nepostačující zejména co se konkrétnosti a přesnosti týče. Proto bylo toto opatření v roce 2007 zrušeno opatřením č. 5. V současné době je primárním dokumentem vydaným Českou národní bankou v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti vyhláška č. 281/2008 Sb., o některých poţadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Velmi významným oprávněním, které Česká národní banka v souvislosti s touto vyhláškou má, je zveřejňování uznávaných standardů v oblasti zavádění a uplatňování vnitřních kontrolních systémů a dalších postupů v oblasti předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Tato činnost tak umoţňuje bankám lépe zjistit, zda jimi přijímané postupy jsou v tomto ohledu dostatečně efektivní . Kromě těchto výše zmíněných opatření je také nutné nezapomenout na to, ţe Česká národní banka vykonává nad bankami dohled na základě zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Tento dohled můţe mít několik forem. Jednak můţe jít o tzv. dohled na dálku,m kdy Česká národní banka vykonává kontrolu činnosti dalších bank na základě jimi zasílaných dokumentů a jednak můţe být tento dohled prováděn i na místě, kdy přímo v konkrétní bance provádějí kontrolu její činnosti zaměstnanci České národní banky. Vzhledem k náročnosti provádění kontroly na místě se tento typ dohledu pouţívá obvykle v případech, kdy uţ u konkrétní banky byly zjištěny nesrovnalosti. Tento typ dohledu se sice bude vyuţívat zejména v souvislosti s jinými povinnostmi bank (zejména v souladu s povinnostmi bank plynoucími ze zákona o bankách, tedy např. kapitálová přiměřenost a podobné), ovšem samozřejmě můţe být vyuţit i v rámci

44

kontrolování plnění povinností v oblasti předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Mimo to Česká národní banka také dodrţuje plnění povinností vyplývajících ze zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, tedy například zda banky neumoţňuji převádění prostředků do států postiţených mezinárodními sankcemi.

3.6. Příklady činnosti bank v boji proti praní špinavých peněz Většina bank a jejich představitelů se shoduje v tom, ţe boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti je velmi důleţitým prvkem činnosti bank a ţe právě legalizace výnosů z trestné činnosti představuje pro banky značné riziko. Jako významné se ukazuje být stanovení a zejména sjednocení politiky boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Například Česká spořitelna vydala veřejné prohlášení41, ve kterém konstatovala, ţe se ve své činnosti řídí legislativou Evropské unie a České republiky v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a respektuje mezinárodní standardy v této oblasti, zejména pak doporučení FATF. Dále zde uvádí, ţe má propracovanou strategii AML, kterou se řídí všechny její pobočky. Značný důraz dle svého prohlášení klade Česká spořitelna na klienta, kdy kromě zákonem stanovených povinností, které jsou plněny v rámci procesu „Poznej svého klienta“, tedy identifikace, kontroly a autentizace, má Česká spořitelna propracovaný systém hodnocení rizikovosti klientů včetně opatření prováděných vůči klientům vyhodnoceným za rizikové a nebezpečné.V zájmu důrazu na transparentnost obchodů České spořitelny tato dále uvádí, ţe neprovádí obchody se shell ani offshore bankami, neboť ty jsou obecně povaţovány za značně rizikové. Česká spořitelna také neumoţňuje zakládání anonymních účtů, a to zejména v souvislosti s potřebou provést identifikaci klienta v souvislosti s poţadavky právní regulace. Zde by moţná stálo za zamyšlení, jakým způsobem otázku anonymních účtů řeší švýcarské banky, které jsou mimo jiné proslulé právě touto moţností, tedy moţností zakládat anonymní účty.

41

Česká spořitelna. Prohlášení České spořitelny k politice boje proti praní špinavých peněz a financování

terorismu. [online] [cit. 28.2. 2012] Dostupný z: < http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/AML.pdf>.

45

Komerční banka na svých stránkách42 také zveřejnila podobné prohlášení, kdy zejména informuje klienty o procesu jejich identifikace a kontroly v rámci plnění povinností stanovených zákonem č. 253/2008 Sb., zejména o úkonech, se kterými se v průběh tohoto procesu setkají. Jde o velmi důleţitý dokument, neboť řada klientů vnímá proces identifikace i proces kontroly jako jakýsi zásah do svého soukromí a v podstatě jako šikanu ze strany bank. Komerční banka se prostřednictvím tohoto dokumentu snaţí poukázat na význam tohoto procesu, přičemţ se zároveň pokouší vymezit jeho jistá pravidla, například to, jaké informace jsou v rámci identifikace poţadovány, aby tak klient měl moţnost stěţovat si v případě, ţe bude neoprávněně poţadováno větší mnoţství informací, neţ je pro provedení procesu identifikace třeba. Naopak ZUNO BANK zvolila poněkud jiný přístup43, kdy v uvedeném dokumentu popisuje způsoby, jakými je chráněna před případy legalizace výnosů z trestné činnosti. Jako první bod tak uvádí samotnou organizační strukturu banky včetně rozdělení pravomocí a odpovědí, kdy klade důraz zejména na fakt, ţe kaţdý ze zaměstnanců banky bez ohledu na jeho postavení se účastní a (a dokonce je povinen se účastnit) boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Přitom je však uvedeno, ţe hlavní odpovědnost v této oblasti spočívá na určené organizační jednotce a na konkrétních jmenovaných osobách. V souvislosti s odpovědností zaměstnanců ZUNO BANK informuje i o významu, který klade na vzdělávání zaměstnanců v této oblasti. Jako nejvýznamnější způsob ochrany proti legalizaci výnosů z trestné činnosti však lze na základě tohoto dokumentu v rámci ZUNO BANK povaţovat monitorovací a kontrolní systém včetně interních směrnic a interního auditu, kterými je dále upraven proces identifikace klienta a další postupy související s ochranou před legalizací výnosů z trestné činnosti včetně procesu oznamování podezřelých transakcí příslušným orgánům.

42

Komerční banka. Identifikace a kontrola klienta. [online] [cit. 01.3. 2012] Dostupný z: <

http://www.kb.cz/file/cs/o-bance/dokumenty-ke-stazeni/kb-identifikace-a-kontrolaklienta.pdf?255942b0b56b79bc53674d05dd8c272a>. 43

ZUNO BANK. Prohlášení o ochraně před zneužitím banky k praní špinavých peněz a financování

terorismu. [online] [cit. 01.3. 2012] Dostupný z: < http://www.zuno.cz/global/documents/zuno-prohlaseniAML.pdf>.

46

4. Typické příklady boje bank proti legalizaci výnosů z trestné činnosti Tato část je zaměřena na pospání některých skutečných případů praní špinavých peněz a má slouţit jako vysvětlení toho, jak proces praní špinavých peněz v praxi probíhá a jaká je reakce povinných osob, případně dalších subjektů. Předem lze doporučit, aby si čtenář povšiml úzké vazby pachatelů tohoto druhu trestné činnosti na politiky, případně faktu, ţe pachatelé tohoto druhu trestné činnosti jsou přímo v politice činní. Obecně lze totiţ říci, ţe právě politická sféra a zejména politické strany jsou z hlediska praní špinavých peněz velmi rizikovými subjekty, neboť právě jejich vyuţíváním získávají pachatelé trestné činnosti potřebné kontakty, na které se mohou v případě odhalení obrátit. Typická pro tento druh trestné činnosti (tj. pro legalizaci výnosů z trestné činnosti) je také účast organizovaných zločineckých skupin ze zemí bývalého sovětského svazu, zejména ze středoasijských republik (Tádţikistán a další). Z hlediska faktu, ţe některé případy nejsou ještě zcela dořešeny, budou účastníci označení pouze iniciálami. Je však samozřejmé, ţe kvůli nutnosti odkazování na zdroje lze identitu těchto osob snadno zjistit, v rámci této práce je však nutné upozornit na to, ţe v řadě případů jde prozatím pouze o podezření, která nebyla prozatím potvrzena. Prvním případem je případ M.B44. Ten byl v loňském roce Finančně analytickým útrapem obviněn z legalizace výnosů z trestné činnosti. Jako podezřelý připadal Finančně analytickému útvaru fakt, ţe M.B. v předchozích dvou letech uloţil na svůj účet v bance v hotovosti 7,8 milionů korun, které byly obratem zaslány na účet jisté politické strany. Podezřelý je také fakt, ţe v roce 2011 poskytl M.B. této straně dalších 5 milionů Kč, které předtím na svůj účet vloţil v hotovosti jeho kolega J.L., který následně tyto peníze den po jejich vloţení na účet odeslal M.B. Jako podezřelý se zde ukazuje právě fakt, ţe jde o relativně značné sumy, které jsou ukládány v hotovosti (neboť jak je výše uvedeno, jsou transakce hotovostí vţdy podezřelejší jiţ z své podstaty) a zejména fakt, ţe ve velmi krátké době po provedení vkladu je s těmito prostředky nakládáno dále.

44

REFERENDUM. Babák je podezřelý z praní špinavých peněz. [online] [cit. 05.3. 2012] Dostupný z: <

http://www.denikreferendum.cz/clanek/10735-babak-je-podezrely-z-prani-spinavych-penez>.

47

Druhým případem, který je v současné době velmi aktuální, je případ podnikatele R.J.45 Ten je podezřelý z toho, ţe prostřednictvím důmyslně sestaveného systému prováděl ve Švýcarsku legalizaci výnosů z trestné činnosti, přičemţ kromě Švýcarska samotného probíhaly související transakce také v Panamě, Lichtenštejnsku, Kypru a Velké Británii. Zde je moţné pozastavit se pouze nad výskytem Velké Británie v tomto seznamu, neboť ta obvykle není povaţována za tradiční zem pro provádění legalizace výnosů z trestné činnosti, zatímco ostatní zde uvedené jsou. Dle údajů z médií by se mělo jednat o zhruba 13 milionů švýcarských franků, coţ z tohoto případů dělá jeden z nejrozsáhlejších. Vzhledem k tomu, ţe vyšetřování tohoto případu stále probíhá, je obtíţné získat další informace, ovšem na základě některých údajů se lze domnívat, ţe šetření moţnosti legalizace výnosů z trestné činnosti v tomto případě začalo tehdy, kdy R.J. odmítl bance podat potřebná vysvětlení. Jak jiţ bylo výše uvedeno, takovýto postup ze strany klienta opravňuje banku zabránit všem transakcím tohoto klienta (tedy pro veškeré praktické účely banka fakticky zmrazí účet daného klienta) a navíc jsou tyto případy oznámeny příslušným orgánům, které pak konají v souladu se svými pravomocemi. Zajímavý je také případ V.B., který je znám z médií v souvislosti s prozatím neprokázanými pokusy o uplácení členů vlastní politické strany. Ze zákona totiţ vyplývá, ţe i v případě, pokud se o úplatky nejednalo, došlo k nezákonnému jednání, neboť výše předmětných částek neodpovídala limitům stanoveným zákonem č. 253/2008 Sb., který je 15 000 EUR.46 V rámci tohoto případu lze ovšem říci, ţe se podobného přečinu dopouští celá řada politiků, která ráda argumentuje tím, ţe určitou částku předala v obálce či v tašce, přičemţ si neuvědomí, ţe jimi nepopíraná výše daných částek znamená, ţe také porušili zákon č. 253/2008 Sb. v souvislosti s omezením plateb v hotovosti. Pravděpodobně jedním z mála případů v rámci tohoto přehledu, kdy nebyl pachatel trestného činu legalizace činný v politice, by případ z prosince 2010, který vyšetřovali brněnští policisté47. Pachatel si zde nejprve zaloţil tři odlišné účty, přičemţ jako doklad k provedení identifikace pouţil pas na jméno Volodymyr Ivasiv. Na tyto účtu mu 45

DOM,IHNED. Bémův muž Janoušek převáděl peníze přes pět zemí. [online] [cit. 07.3. 2012] Dostupný z:

< http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-37894880-bemuv-muz-janousek-prevadel-penize-pres-pet-zemi>. 46

LIDOVKY.CZ. Bárta porušil zákon o praní špinavých peněz, tvrdí Pospíšil.. [online] [cit. 07.3. 2012]

Dostupný

z:

<

http://www.lidovky.cz/barta-porusil-zakon-o-prani-spinavych-penez-tvrdi-pospisil-pqc-

/ln_domov.asp?c=a110410_115253_ln_domov_spa>. 47

VALÍKOVÁ, Z. Policisté vyšetřují případy praní špinavých peněz.. [online] [cit. 08.3. 2012] Dostupný z:

< http://brnensky.denik.cz/zlociny-a-soudy/policiste-vysetruji-pripady-prani-spinavych-penez.html>.

48

v krátkém čase po jejich zaloţení přišlo 10 000 EUR, které vzápětí vybral. Pachatel byl obviněn ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti a také padělání a pozměnění veřejné listiny, neboť pas, kterým se prokazoval, neobsahoval pravdivé údaje. Podle informací orgánů činných v trestním řízení mu za tyto trestné činy hrozí trest odnětí svobody v délce aţ 4 let. Nejaktuálnějším případem v tomto přehledu je případ z března tohoto roku, který se udál na Sokolovsku48. Dva cizinci zde byli obviněni ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Prostředky získané nelegálně z účtů v Německu byly převáděny na účet v České republice a následně zasílány do Tádţikistánu. Podle informací v médiích se jednalo téměř o čtvrt milionu korun. V poslední době také dochází k vyuţívání internetu v rámci legalizace výnosů z trestné činnosti49. Samotný postup probíhá tak, ţe zájemce o zlegalizování výnosů kontaktuje neznámou osobu (často to bývají například studenti nebo sociálně slabší občané), které nabídne snadný výdělek. Vychází se především z toho, ţe pro určité skupiny občanů je nabídka snadného a rychlého výdělku velmi lákavá a ţe jsou v zájmu získání takového výdělku ochotni dopouštět se i nelegální činnosti. Po odsouhlasení tato osoba obdrţí na svůj účet určitou částku, ze které si obvykle můţe určitou část (obvykle 5 – 10 %) ponechat. Zbytek pak zašle na zahraniční účet, kde si je finální příjemce vybere obvykle za vyuţití falešných dokladů. Problémem je fakt, ţe v těchto případech nevede potrestání těchto prostředníků k zamýšlenému cíli, neboť ve velkém počtu případů si tito nejsou ani vědomi toho, ţe by spáchali nějakou trestnou činnost. V řadě případů se podaří také převáděné peníze vrátit (včetně provize příjemce) před provedením transakce. Dalším problémem je také nesnadná odhalitelnost těchto případů, kdy pro banky jde pouze o běţné platby do zahraničí. Zejména je přitom vyuţívána společnost MoneyGram, které umoţňuje za mírný poplatek zasílání peněz po celém světě.

48

SOKOLOVO.

9.

března

2012.

[online]

[cit.

15.3.

2012]

Dostupný

z:

<

http://bezpecne.sokolov.cz/www/script/main.php?ac=aktuality&id=1316&mutace=CZ>. 49

ČT24. Podvodníci mají nový způsob praní špinavých peněz. [online] [cit. 16.3. 2012] Dostupný z: <

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/95696-podvodnici-maji-novy-zpusob-prani-spinavych-penez/>.

49

4.1. Další vybrané příklady boje proti praní špinavých peněz z pohledu obchodních bank50 4.1.1. Nereálný obchodní obrat

Harry byl majitelem autoservisu v jedné malé vesnici v Evropě a v porovnáním s tím, jak se ţivil, se zdál být aţ příliš bohatý. Před několika lety zpronevěřil ve firmě, ve které pracoval, značnou sumu peněz, ze kterých ţil mnoho let. Postupem času část peněz utratil a zbytek skrýval v hotovosti doma. Protoţe se o své peníze obával, rozhodl se je ukrýt do bankovního systému, k čemuţ mu poslouţila jeho společnost. Aby se vyhnul přímému setkání se zaměstnanci banky, uloţil přibliţně 14 000 dolarů – většinou ve styrých bankovkách – do nočního bankovního sejfu a tvrdil, ţe uloţené peníze jsou denní trţby jeho autoservisu. Nicméně Harry nepočítal se zvídavostí bankovních úředníků. Následujícího dne byl sejf otevřen a Harryho vklady okamţitě vzbudily pochybnosti. Bance bylo podezřelé, kde autoservis získal tolik starých bankovek a jak mohl takovýto způsob podnikání na malém městě vykazovat tak vysoké denní trţby. O svých pochybnostech banka ihned informovala FIU. Po zhodnocení obdrţených informací se FIU rozhodla podat zprávu o případu i policii. Na základě těchto zpráv provedla policie u Harryho domovní prohlídku, při níţ bylo v jeho vlastním sejfu nalezeno více neţ 50 000 dolarů. Podle výsledků policejního vyšetřování byly další značné částky peněz uloţeny také v nočním bankovním sejfu Harryho matky. Policie získala povolení k jeho prohlídce a objevila dalších 625 000 dolarů. Harry si uvědomil, ţe finanční důkazy jsou nezvratné, a řekl policii o dalších 95 000 dolarech, ukrytých v domě jeho matky. Následně se přiznal i k podvodům, zpronevěrám a daňovým únikům, které dlouhý čas úspěšně tajil. Díky pohotovému oznámení banky byl Harry odsouzen na dva a půl roku odnětí svobody a bylo mu zabaveno téměř 700 000 dolarů.

50

Níţe zmiňované příklady jsou převzaty z knihy "Finanční zpravodajské jednotky v akci – 100 případů

Egmontské skupiny", rok vydání neuveden

50

4.1.2.Pochybně odůvodněná obchodní činnost

Ann a Louise, dvě sestry ţijící v jedné západoevropské zemi, snily o velkých penězích, rychlých autech a dlouhých prázdninách. Probíraly různé moţnosti, jak si splnit svoje sny, ale vţdy narazily na dva problémy. Nebyly zrovna příliš inteligentní a hlavně měly naprostou alergii na tvrdou práci. A tak Louise, starší z obou sester, začala uvaţovat o moţnostech nelegálních aktivit. Netrvalo dlouho a sestry se rozhodly – pokusí se zbohatnout prodáváním drog. Rychle si obstaraly všechny potřebné kontakty. Obchod jim šel velmi dobře, začaly vydělávat mnoho peněz. Obě si otevřely účty ve dvou různých pobočkách jedné místní banky a doufaly, ţe se tak vyhnou pozornosti příslušných orgánů. Zdálo se však, ţe svou inteligenci odhadly naprosto správně. Opomněly totiţ vzít v úvahu předpisy zaměřené na boj proti praní špinavých peněz, určené k odhalování takovýchto aktivit. Banka brzy objevila objemné hotovostní vklady na obou účtech, které

přesahovaly

1 000 000 dolarů. Poté, co sestry peníze uloţily, je vţdy okamţitě převedly jinam nebo poţádaly banku, aby jim vystavila bankovní šeky. Osoby, na jejichţ účty byly peníze poukazovány, byly buď jednotlivci nebo společnosti ze zemí Nového světa. Podle předpisů musely sestry vyplnit tiskopis, a který bylo třeba uvést účel zasílání peněz do jiné země. Poprvé Ann a Louise prohlásily, ţe dováţí textilní zboţí a ţe peníze jsou určeny na zaplacení příslušných dodávek. Při pozdějších převodech se krycí historka změnila na dovoz ryb a jiných potravin. Dokumenty předloţené bance, které měly doloţit tyto historky, byly nepřesvědčivé a nejspíš padělané. Banka pochybovala o poctivosti obou sester a rozhodla se ohlásit transakce FIU. FIU začala chování obou sester prošetřovat. Ann a Louise sice tvrdily, ţe obchodují s textilním zboţím a s rybami, ale jejich jména nebyla uvedena v databázi Obchodní komory ani v jiných obchodních databázích, spojených s tímto sektorem. Zdálo se více neţ pravděpodobné, ţe ve skutečnosti k ţádnému podobnému obchodu nedošlo. Poté FIU obdrţela informaci od policejní jednotky, ţe Louise byla viděna ve společnosti osob známých z obchodování s drogami. Posledním hřebíčkem do rakve byl fakt, ţe při zatčení obou sester na hranici jedné americké země u nich bylo nalezeno asi 25 kilogramů kokainu. Po takovémto zdrcujícím důkazu předala FIU detaily provedených transakcí a svou finanční analýzu soudním protidrogovým orgánům, které následně předaly případ soudu. 51

Ann a Louise byly odsouzeny na 7, respektive 10 let vězení.

4.1.3. Neobvyklý převod peněz z/do jiného státu Během standardní hraniční kontroly v přístavu jedné západoevropské země, zadrţela celní sluţba kontejner, který obsahoval tisíc kilogramů různých drog. Kontejner byl odstaven na skladiště v přístavu, kde měly být drogy zničeny poté, co bude zjištěn jejich původ a osoby, jimţ byly určeny. Kontejner byl však následně ze skladiště odcizen a jeho obsah pravděpodobně zpeněţen. Po této krádeţi zahájilo fiskální vyšetřovací oddělení pátrání a zatklo 20 osob. Ukázalo se, ţe do dovozu drog byla zapletena speciální kriminální skupina, která organizovala dovoz narkotik pro jinou, úplně samostatnou organizaci. Vyuţívali kromě jiného i sluţeb přístavního dělníka, který balíčky s drogami vţdy přemístil do nově přivezených kontejnerů a předem informoval dovozce o tom, kde budou drogy uschovány. Během vyšetřování FIU obdrţela 2 zprávy, týkající se Jima a Juliana. Téměř 43 000 dolarů, pocházející z jiné evropské země, bylo připsáno na nově otevřené konto společnosti Haven Ltd, jejímiţ hlavními představiteli byli právě Jim a Julian. Poté, co je banka kontaktovala, oznámili, ţe by ze zahraničí měla přijít další značná peněţní částka, určená pro jiný účet jisté právnické firmy, kterou Jim a Julian také řídili. O několik dní později bylo na účet této právnické firmy připsáno 213 000 dolarů. Finanční instituce zhodnotila takovéto nevysvětlitelné mezinárodní převody jako podezřelé a rozhodla se informovat FIU. Ta rychle potvrdila, ţe Jim a Julian jsou partneři společnosti Haven Ltd a ţe jsou oprávněni pouţívat její bankovní účet. Podle bankovních záznamů mělo být oněch 43 000 dolarů určeno na rozšíření firmy a částka 213 000 dolarů, připsaná na účet právnické firmy, měla být pouţita ke koupi jakési nemovitosti. Tato nemovitost měla stejnou adresu jako právnická firma. Fiu dále zjistila, ţe Jim byl veden v policejní databázi a byl předmětem zájmu policie. FIU sepsala veškeré informace do své zprávy, kterou předala policii k dalšímu aktivnímu vyšetřování. Tato zpráva potvrdila samostatnou informaci, kterou policie obdrţela o 213 000 dolarech, údajně spojených s "půjčkou", převedenou na účet právnické firmy od neznámé osoby z jiného evropského státu. Policie měla nicméně podezření, ţe půjčka byla pouze fiktivní a ţe tímto způsobem došlo k praní peněz. Aby byl tento předpoklad ověřen, bylo nutné provést vyšetřování v zahraničí. Finanční zpravodajské informace poskytnuté FIU, výrazně napomohly při sestavování nezbytného mezinárodního doţádání. Následně byly od orgánů 52

činných v trestním řízení v několika dalších zemích obdrţeny informace, které potvrzovaly spojení obou muţů s organizovanou kriminální skupinou a podpořily i teorii o praní peněz. Skupině organizující dovoz drog byly zabaveny lodě a automobily, nicméně se fiskálnímu vyšetřovacímu oddělení nepodařilo vypátrat další zisky, které byly podle předpokladů postupem času nashromáţděny. Existovalo podezření, ţe Jimova a Julianova organizace zprostředkovala asi 15 dovozů, a bylo tedy moţné odhadnout pravděpodobné příjmy, plynoucí z kaţdé dodávky. V době, kdy byla předpoloţena tato soudní studie, byli Julian a Jim stále ještě ve vězení, kde si odpykávali osmiletý trest za pašování drog. Oba muţi měli navíc nevyřízené účty s fiskálním vyšetřovacím oddělením. Julianovi byla vyměřena daň ve výši 1 700 000 dolarů, Jim dluţil daňovým úřadům částku 134 000 dolarů. Zadrţené lodě, automobily a další předměty byly rovněţ zkonfiskovány.

4.1.4. Velká částka pouţitá k otevření nového účtu

Richard, americký občan, se obrátil na jistou evropskou banku a sdělil bankovnímu úředníkovi, ţe si jako nový zákazník hodlá otevřít clearingový účet. Vysvětlil mu, ţe musel zrušit své účty u jiných peněţních ústavů kvůli nedostatečným sluţbám, a chtěl uloţit hotové peníze z těchto účtů, které představovaly částku 3 500 000 dolarů, na nově otevřený účet. Zároveň bance sdělil, ţe doufá, ţe její sluţby budou lepší neţ v oněch institucích, odkud musel svoje peníze vyzvednout. Poté Richard předal bankovnímu úředníkovi sportovní tašku s penězi a nějaké dokumenty, týkající se právě uzavřených účtů. Přestoţe zaměstnanec banky vyhověl jeho poţadavku a účet vetřel, měl o Richardových aktivitách pochybnosti. Anonymní povaha hotovosti nemohla poskytnout ţádný důkaz o legitimním původu peněz. Poté, co uskutečnil transakci a přijal peníze, informoval vyšší management banky, který se po zváţení všech souvislostí rozhodl postoupit případ FIU. O dva týdny později se Richard do banky vrátil a hodlal převést peníze z nově otevřeného účtu na jiný účet v zámoří. Zatímco Richard čekal, neţ bude transakce provedena, banka kontaktovala FIU a předala ji zprávu o Richardových poţadavcích. FIU, která jiţ poskytla první bankovní hlášení státnímu zastupitelství, se poradila se soudními orgány a usoudila, ţe je nutné dotázat se Richarda na původ peněz. Bankovní zaměstnanci ho úspěšně pozdrţeli v bance aţ do doby, neţ přijeli úředníci z FIU. 53

Během rozhovoru s těmito úředníky Richard prohlásil, ţe peníze, které uloţil, pocházejí z prodeje pomerančových plantáţí v jiţní Americe. Tvrdil, ţe převádí peníze zpět do rodné země v zájmu svého nevlastního otce. Tato historka se pochopitelně neslučovala s původním tvrzením, podaným při otevírání účtu. Kromě toho začalo být Richardovo vysvětlování v průběhu rozhovoru protichůdné a zmatené. FIU, u které sílilo podezření, ţe peníze nejspíš pocházejí z trestné činnosti, se znovu obrátila na soudní orgány, které ji telefonicky oprávnily k prohledání Richardova hotelového pokoje. Při prohledávání jeho pokoje policie objevila klíče od několika bezpečnostních schránek a ručně psané dopisy, které obsahovaly pokyny, podle nichţ se měl Richard přesouvat z hotelu do hotelu, nikdy nepřebývat v levných hotelech a zničit veškeré doklady vţdy poté, co dokončil danou finanční transakci. Vyšetřovatelský tým se následně vydal do bankovních institucí, kde měly být zmíněné bezpečnostní schránky. Policie v nich nalezla mnoho pasů s různými jmény a národnostmi, ale vţdy se stejnou fotografií, a také informace o řadě bankovních účtů. Prozkoumání policejních databází odhalilo, ţe Richard zřejmě jedná v zájmu Jamese, jiného amerického občana. James byl o několik let dříve díky mezinárodní pátrací akci zatčen a uvězněn za účast na závaţných podvodech, čítajících ztráty ve výši 108 000 000 dolarů. Po jeho uvěznění se na scéně ukázal Richard, který byl Jamesem instruován prostřednictvím jeho právníka. Ten mohl Jamese navštěvovat ve vězení a zároveň poţadovat během rozhovoru s klientem speciální diskrétnost v rámci výměny informací. Právník pak předával instrukce přímo Richardovi, který propíral peníze z podvodů přímo pod Jakešovým dohledem. Richard byl obviněn z praní peněz a odsouzen k dvouletému vězení. V průběhu vyšetřování FIU identifikovala a zabavila majetek ve výši zhruba 7 000 000 dolarů. Tyto peníze byly navráceny pojišťovací společnosti, která o ně byla při podvodu připravena.

4.1.5. Příliš sloţité pohyby peněz Během osmdesátých a počátku devadesátých let pašoval jistý drogový kartel mnoţství drog do různých zemí střední a severní Ameriky. Celá organizace byla řízena jedinou osobou – Juanem. Aby ukryl zisky z ilegálních aktivit, zaloţil Juan s pomocí finančních odborníků několik společností. Jeden z jeho hlavních finančních poradců byl Ricardo, kterému předal asi 28 000 000 dolarů, aby je vypral.

54

Ve finanční instituci (A) v jistém velkém městě v jakési americké zemi Ricardo vypracoval s pomocí bankovních úředníků Antonia a Marie Lourdových finanční plán, jak utajit pravý původ peněz. Tento plán se opíral o investiční portfolio, do kterého by peníze mohly být převedeny a později vybrány, aniţ by vzbudily velkou pozornost, zejména kdyţ pan a paní Lourdovi byli zaměstnanci odpovědnými za dohled nad takovými účty. Schopnost takto uloţit peníze se ukázala jako velmi cenná, protoţe ostatní instituce, kam byly později peníze převáděny, předpokládaly, ţe instituce A jiţ provedla náleţitou kontrolu zdroje peněz. V roce 1999 oba bankovní úředníci přesídlili do pobočky finanční instituce ve městě B. Začali převádět peníze z původní instituce na své současné pracoviště, aby mohli i nadále vykonávat přísný dohled nad těmito účty. Za účelem utajení jejich spojení s penězi vyuţili pan a paní Lourdovi sluţeb jiné finanční pobočky sídlící v zahraničí, která se specializovala na poskytování pomoci investičním portfoliím, u nichţ byla zatajena jména beneficiářů. Aby mohli peníze převést, zaloţili si v "offshore" zahraniční zemi tzv. škebli. Podle dokladů tato společnost spravovala několik investičních portfolií, do kterých byly vloţeny peníze z původní bankovní instituce (28 000 000 dolarů). Aby vytvořili zdání, ţe škeble investuje peníze získané z legální obchodní činnosti, pouţili jméno jisté směnárny v jedné středoamerické zemi, jméno jakési společnosti v původní zemi a jméno jiné společnosti sídlící v daném cizím státě. Přesto však FIU v obou zemích obdrţely zprávy, týkající se převodů peněz a na základě vzájemné výměny informací byly schopny určit, odkud a kam se peníze pohybovaly. V době, kdy bylo toto napsáno se finanční vyšetřovatelé snaţili určit rozsah trestné činnosti praní peněz a očekávalo se zatčení a obţaloba podezřelých.

4.1.6. Podezřelé aktivity klientových společníků Jistá banka informovala FIU o transakcích provedených na účtu jedné zahraniční "offshore" společnosti. V krátké době na tento účet převedla společnost s názvem Suftwire částku asi 400 000 dolarů. Neil, jediný vlastník zahraniční společnosti, vyzvedl většinu peněz v hotovosti. Při vybírání peněz byl vţdy doprovázen dvěma cizinci – Isaacem a Nickem.

55

Poté, co FIU obdrţela hlášení, bylo zahájeno vyšetřování. Po prověření hlavní databáze oznámení bylo jasné, ţe Neilova zahraniční společnost nebyla jediná, která přijímala peníze od firmy Suftwire. Během jediného měsíce bylo na účet společnosti nazvané Allan připsáno přibliţně 4 500 000 dolarů. Zdálo se, ţe Neil má povolení nakládat i s tímto účtem, odkud postupně vybral většinu peněz v hotovosti, doprovázen vţdy dvěma výše uvedenými muţi. Po prozkoumání bankovních záznamů vyšlo najevo, ţe Isaac a Nick měli ve skutečnosti svoje vlastní zahraniční účty, ale nechávali je spící. Vzhledem ke spojení Neila se zahraničím, kontaktovala místní FIU prostřednictvím Egmontské skupiny tři další FIU v jiných státech. Neil se ve své zemi "proslavil" dlouhou kriminální kariérou, do které patřila obvinění z podvodů, padělání šeků a celní přestupky. Kromě toho byl zapleten do rozsáhlého pašování másla. Za kaţdou úspěšně propašovanou dodávku Neil dostal provizi ve výši 500 000 dolarů. Mohlo by se zdát, ţe to je poněkud vysoká částka na pašování másla, ale celkové výnosy z obcházení příslušných orgánů byly odhadnuty na přibliţně 3 000 000 dolarů. Kromě másla pašoval Neil také alkohol. Aby si usnadnil svoji činnost, předstíral, ţe je generální ředitel neexistující obchodní společnosti nazvané Foods. Nicméně díky policejnímu odposlechu tento obchod rychle zkrachoval: v různých zemích bylo zadrţeno 9 000 lahví vodky a 9 000 lahví whisky ve sklenicích od rajčatového dţusu a 11 dalších dodávek alkoholu. Mezi jinými byla do pašování alkoholu zapletena i společnost Naxt. Spojení s FIU v jiných zemích a výměna vzájemných informací se opravdu vyplatila: FIU v zemi, kde sídlila společnost Suftwire, podala zprávu, ţe Neil je s největší pravděpodobností jejím majitelem. Prošetření finančních zájmů ukázalo, ţe Suftwire nakupuje počítače od zmíněné společnosti Allan, která přijala 87% peněz vybraných z účtu firmy Suftwire, a prodává je společnosti Trade, která uskutečnila 84% vkladů na účet Suftwire. Veškeré platby však byly provedeny na základě falešných faktur a ţádný skutečný obchod mezi společnostmi neexistoval. FIU dále objevila platbu v hodnotě 1 500 000 dolarů převedenou společností Naxt, zapletené do pašování alkoholu, na účet společnosti Allan. Vymyšlená historka s prodejem počítačů slouţila pouze jako zástěrka k praní peněz získaných z pašeráctví.

56

4.1.7. Reaktivace spících účtů Jistá zahraniční FIU zaslala ţádost o informace jiné evropské FIU prostřednictvím Egmontské skupiny. Osoby a společnosti obsaţené v ţádosti, z nichţ jeden byl muţ jménem Harvey, byly podezřelé z účasti na praní peněz. Poté, co evropská FIU prověřila všechny dostupné zpravodajské databáze, si uvědomila, ţe nedávno obdrţela hlášení z finanční instituce, které se týkalo Harveyho. Harvey si v této instituci otevřel před několika měsíci dva účty. Okamţitě poté byla na jedno z kont připsána peněţní částka zaslaná z jakéhosi daňového ráje. Harvey, který, jak se zdálo, byl hlavním organizátorem celé transakce, vybral okamţitě všechny peníze v hotovosti. Poté zůstal účet nečinný. Poprvé se bance tato transakce nezdála nijak neobvyklá, a proto tehdy nebylo podáno ţádné hlášení. Nicméně následně bylo Harveyho konto několikrát po sobě kreditováno dalšími, nezanedbatelnými sumami peněz, které opět přicházely ze zmíněného daňového ráje. Osobu, která uskutečnila tyto převody, nebylo moţné identifikovat. Harvey pak peníze rozdělil a část převedl na několik společností sídlící j jeho rodné zemi. Před tím, neţ banka provedla tento poslední převod, upozornila na transakci FIU, aby se ujistila, zda nemá k takovémuto pohybu peněz výhrady. Vzhledem k tomu, ţe Harvey a další podezřelé společnosti byly zmíněny jiţ v ţádosti o informace zaslané zahraniční finanční zpravodajskou jednotkou, poţadovala po ní evropská FIU dodatečné údaje. Mezitím se informovala také na místním policejním oddělení. Vyšlo najevo, ţe Harvey a příslušné společnosti jsou předmětem několika vyšetřování v souvislosti s daňovými podvody pomocí nastrčených firem. Na základě memoranda o porozumění, povolila zahraniční FIU evropské FIU pouţít její zpravodajské informace. Zahraniční FIU zároveň poţadovala, aby v zájmu dalšího vyšetřování nebyla pozastavena finanční transakce, kterou banka předem ohlásila. Účty, které Harvey otevřel, slouţily výhradně jako účty tranzitní. Uskutečněné transakce se zdály být spojeny s probíhajícím národním i mezinárodním vyšetřováním. Aby byly tyto transakce formálně zapojeny do vyšetřování, předala evropská FIU případ soudním orgánům a současně poukázala na to, ţe zde pravděpodobně dochází k praní peněz získaných ze závaţných a organizovaných daňových podvodů, které vyuţívaly sloţitých mechanismů a postupů v mezinárodním měřítku.

57

4.1.8.Nereálné bohatství v porovnání s finančním profilem klienta Účetní manaţer v jedné bance si všiml nesrovnalostí na Davidově účtu. Jiţ několik měsíců byly na účet ukládány a následně vybírány vysoké peněţní částky – většinou v hodnotách mezi 8 000 a 16 000 dolarů. Mimoto David na svůj účet uloţil dva šeky, vydané místním kasinem, kaţdý v hodnotě 31 000 dolarů, pro které ţádal speciální vyúčtování. Kdyţ David své konto otvíral, sdělil bance, ţe pracuje pro dovozní společnost, která dováţí přístroje pro domácnost jako například pračky nebo sušičky. Nicméně podle zkušeností bankovního personálu transakce, které David prováděl, neodpovídaly standardním příjmům zaměstnance takovéto společnosti. Banka proto upozornila na tento případ FIU. Davidovo jméno bylo dříve spojeno s předními členy gangu, dováţející heroin. Na základě této informace FIU okamţitě předala případ příslušnému policejnímu oddělení pro další vyšetřování. Policie poukazovala na moţné spojení Davida s dovozem drog. Propíral David jednoduše peníze získané z prodeje narkotik? Peněţní částky, o které se jednalo, jednoznačně napovídaly tomu, ţe to tak je. Jiná moţnost byla ta, ţe se David přímo podílí na pašování drog a peníze jsou platby za jeho sluţby. Vyšetřovací tým zaměřil svou pozornost na společnost, dováţející přístroje pro domácnost a v pravý čas objevil, ţe několik krabic se ztrácí v době mezi přívozem do přístavu a přepravou do skladů společnosti. Nicméně pozdější vyšetřování ukázalo, ţe krabice neobsahovaly ţádné drogy. Přestoţe David skutečně měl dřívější kontakty se členy organizované zločinecké skupiny, z jeho poslední nelegální aktivity těţil pouze on sám. David kradl zboţí a prodával ho na černém trhu, aby mohl financovat svůj finančně náročný zlozvyk – hazardní hry. Ztráty zboţí byly odůvodněny jako škody nebo přepravní ztráty a proúčtovány dovozní společností proti pojistce. Vyšetřovací jednotka získala dostatek důkazů k zatčení a soudnímu stíhání podezřelého. David byl nakonec odsouzen k dvouletému vězení. Bohuţel však všechny peníze získané z kriminální činnosti utratil při svých hazardních hrách a vzhledem k tomu, ţe neměl ţádný jiný majetek, nebylo moţno provést ţádnou konfiskaci.

58

4.2.Návrhy na zlepšení činnosti bank v boji proti praní špinavých peněz V rámci moţností zlepšení činnosti bank v boji proti praní špinavých peněz lze rozdělit návrhy na dvě části. Jednak půjde o návrhy na změnu právní úpravy, a to jak české, tak mezinárodní, jednak půjde o návrhy na konkrétní změny v rámci činnosti bank v boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. V otázce právní úpravy lze říci, ţe česká právní úprava, a to jak v rámci trestního zákoníku, tak zákona č. 253/2008 Sb. A souvisejících vyhlášek lze říci, ţe jde minimálně o velmi slušný standard. To ovšem rozhodně neznamená, ţe zde neexistuje prostor pro zlepšení. V rámci trestního zákoníku se nabízí moţnost zpřísnit tresty za legalizaci výnosů z trestné činnosti, a to buď přímo v rámci ustanovení o trestném činu legalizace výnosů z trestné činnosti, nebo například v rámci nějakého ze specializovaných obecnějších ustanovení, kdy by legalizace výnosů z trestné činnosti mohla slouţit jako přitěţující okolnost, přičemţ by díky ní bylo moţné uloţit závaţnější sankci. Lze sice namítat, ţe je tato otázka řešena moţností odsoudit pachatele navíc i za trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, ovšem zde není tak úplně zřetelná závislost tohoto trestného činu na jiné trestné činnosti. Je ovšem třeba připustit, ţe toto je spíše marginální problém a jako mnohem závaţnější se jeví nedostatečné sankce, zejména v souvislosti se značnou společenskou nebezpečností tohoto typu trestné činnosti,zejména s jiţ zmiňovaným faktem, ţe takto zlegalizované výnosy slouţí pachatelům trestné činnosti mimo jiné k získání kontaktů v rámci státní správy, v politické sféře, případně i v justici a policii, coţ činí jejich následné odhalení a zejména potrestání neobyčejně komplikovaným Z hlediska zákona č. 253/2008 Sb. není příliš námětu k jeho zlepšení, zejména v souvislosti s existencí vyhlášek, které specifikují některé jeho konkrétní poţadavky. Nabízí se zde pouze návrhy na zpřesnění některých definic, které v současné době musejí být řešeny za pouţití judikatury či případně dokonce odborné literatury. Vzhledem k povaze této právní úpravy zde jistě zájem na co největší přesnosti jistě je. Problémem je také nedostatečnost sankcí za spáchání správních deliktů v rámci zákona č. 253/2008 Sb. Lze jistě souhlasit s tím, ţe pro banky nejsou sankce, jejichţ maximální výše činí 10 000 000 Kč, nikterak závaţné. Nabízí se zde určitá moţnost uţít jako sankci (zejména v případech recidivy) pozastavení či úplného odebrání bankovní licence.

59

Samozřejmě by tyto případy musely být velmi pečlivě zkoumány, aby nedocházelo ke zneuţívání například v rámci konkurenčního boje. Naopak, potřebu jisté modernizace lze zajisté přisoudit opatřením České národní banky věnovaným této problematice, a to zejména v souvislosti s vývojem páchání trestné činnosti ve formě praní špinavých peněz. Vzhledem k faktu, ţe opatření České národní banky věnované této oblasti pochází z roku 2003, je nutné na něj pohlíţet i přes jeho neoddiskutovatelné kvality na jako jiţ do značné míry zastaralé. V rámci samotného řízení se nabízí otázka, zda by nebylo vhodné vyuţít irského přístupu a nevztahovat otázku legalizace výnosů z trestné činnosti na konkrétní trestný čin, ale naopak prověřovat otázku legálnosti nabytí majetku jako celku konkrétní podezřelou osobou. Vzhledem k některým kauzám z poslední doby, o kterých ve značné míře informují média, se tento přístup jeví jako mnohem vhodnější, neţ přístup současný. To samé lze říci do určité míry i o mezinárodní právní úpravě. Zde je však tato úprava do jisté míry nahrazována činností mezinárodních organizací, které naštěstí aktualizaci a modernizaci umoţňují, respektive by umoţňovat měly. U samotné činnosti bank lze doporučit v prvních fázích kvalitní výběr zaměstnanců, kdy by se skutečně mělo jednat o odborníky ať uţ z oblasti ekonomie, IT technologií či práva, kteří by měli být důkladně proškoleni v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Nepostačuje ovšem, aby takto proškoleni byli pouze zaměstnanci v rámci specializovaného odboru, ale naopak největší důraz by měl být kladen na proškolení řadových zaměstnanců pracujících na přepáţkách nebo provádějících bezhotovostní transakce. Jsou to totiţ právě oni, kdo se jako první dostávají do kontaktu s případy legalizace výnosů z trestné činnosti. Jako vhodné se v rámci tohoto školení jeví stanovení určitých znaků, které napovídají výskytu případů legalizace výnosů z trestné činnosti. Samozřejmostí je motivace zaměstnanců k odhalování těchto případů formou dostatečného ohodnocení a případných bonusů za odhalené případy (přirozeně se zachováním diskrétnosti)a také zajištění loajality a legálního, etického a morálního jednání zaměstnanců. To se týká nejen případů, kdy budou zaměstnanci na legalizaci výnosů z trestné činnosti přímo spolupracovat, ale například i případů, kdy prozradí některé podrobnosti zejména o kontrolním systému banky. Primárním účelem této činnosti by celkově mělo být sdělení zaměstnancům, ţe participovat na páchání legalizace výnosů z trestné činnosti se nevyplácí, ţe kaţdý takový případ bude brzy objeven a pachatel i spolupachatelé budou potrestáni a ţe naopak kaţdý, kdo bude na odhalení takového případu a na jeho řešení spolupracovat bude dle svých zásluh odměněn. 60

V rámci kontrolního systému lze bankám doporučit nejen jeho zavedení, ale zejména prověřování jeho kvality prováděním auditů a také změnami v souvislosti s potřebou aktualizace. Je vhodné, aby tyto prověrky byly prováděny nezávislými subjekty, neboť to sníţí riziko vzájemného krytí podezřelých transakcí a nelegálního jednání. Je vhodné také svěřit provádění transakce, respektive její jednotlivé fáze, různým zaměstnancům. Samozřejmě ţe se tato spolupráce bude vyuţívat jen u rizikových transakcí, neboť není ani prakticky moţné, aby byl tento postup vyuţíván u všech transakcí. Jako významný krok vpřed v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti lze posoudit i prohloubení mezinárodní spolupráce ze strany bank i dalších orgánů, zejména orgánů tzv. finančních informačních sluţeb )u nás zejména Finančně analytický útvar). Význam tohoto prohloubení tkví především v tom, ţe by se jednotlivé zainteresované subjekty měly být schopné domluvit například prostřednictvím emailu či telefonu, přičemţ by v těchto případech mělo dojít ke zjednodušení nebo i naprostému odstranění formálních poţadavků. Obecně totiţ platí, ţe právě lpění na dodrţování těchto formálních poţadavků (ač jsou jistě do značné míry důleţité) znemoţňuje efektivní boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, neboť v okamţiku, kdy subjekt všechny tyto poţadavky splní, je obvykle proces legalizace výnosů z trestné činnosti proveden a jeho pachatel je jiţ neodhalitelný, případně je nemoţné prokázat spáchání tohoto trestného činu.

61

Závěr Záměrem této práce bylo seznámit čtenáře s problematikou boje bank proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Téma bylo zvoleno z důvodu, neboť u značné části veřejnosti převaţuje názor, ţe banky se na této trestné činnosti, tedy na legalizaci výnosů z trestné činnosti, přímo podílejí a jejich zaměstnanci tvoří část organizovaných zločineckých skupin, které se legalizací výnosů zabývají. Tato práce má tedy ukázat, ţe tomu tak není a ţe se banky naopak snaţí proti tomuto druhu trestné činnosti bojovat, přičemţ spolupracují s dalšími orgány jak v rámci České republiky, tak i v rámci nejrůznějších mezinárodních skupin a sdruţení vzniklých na základě mezinárodních smluv. Lze se domnívat, ţe by veřejnost o této činnosti měla být informována, neboť jen tak je moţné zajistit alespoň v určité míře spolupráci s bankami, ačkoliv zde je nutné přiznat, ţe v rámci této činnosti příliš rozsáhlá spolupráce veřejnosti a bank není jiţ z důvodu povahy legalizace výnosů z trestné činnosti moţná, neboť pachatel této trestné činnosti není obvykle veřejností příliš dobře odhalitelný a samozřejmě se svou činností nesvěřuje. V rámci této práce bylo poukázáno také na spolupráci bank s dalšími subjekty, především s centrální bankou, tedy Českou národní bankou a se specializovaným orgánem na Ministerstvu financí, Finančně analytickým útvarem. Jako jeden z dílčích cílů zde bylo ukázáno, ţe navzdory řadě mediálních zpráv i tyto orgány svou činnost vykonávají a nelze o ní mluvit jako o neúspěšné. Tato práce také poukazuje na fakt, ţe problematika boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a vůbec výskytu tohoto druhu trestné činnosti není zdaleka omezena na Českou republiku, ale ţe se naopak jedná o velmi globalizovaný druh trestné činnosti, který je problémem řady států světa, a to i těch rozvinutých. Z tohoto důvodu se právě tyto státy snaţí prostřednictvím řady mezinárodních smluv a mezinárodních organizací zefektivnit boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, neboť globalizace bohuţel ulehčuje činnost i pachatelům a organizovaným zločineckým skupinám. Na praktických příkladech zde poté bylo ukázáno, jak jsou zákonné povinnosti bank v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnost v realitě plněny. Mimo to zde byly zmíněny některé případy legalizace výnosů z trestné činnosti, které se odehrály jak v České republice, tak v zahraničí.

62

Na závěr je moţné říci, ţe tato práce splnila svůj cíl seznámit čtenáře alespoň ve stručnosti s problematikou boje bank proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a snad alespoň z části odstranila jakýsi mýtus o spolupráci bank v rámci této trestné činnosti.

63

Seznam pouţité literatury 1) BUDKA I. a kol. Zisk produkovaný organizovaným zločinem. Kriminalistika, 2000, č.4, s. 273-281. ISSN 1210-9150. 2) Finanční zpravodajské jednotky v akci – 100 případů "Egmontské skupiny", rok vydání neuveden 3) FRYŠTÁK, M. Hospodářská kriminalita z pohledu teorie a praxe. Ostrava : KEY Publishing s.r.o.,2007. 205 s. ISBN: 978-80-87071-18-2. 4) CHMELÍK, J., HÁJEK, P. , NEČAS, S. Úvod do hospodářské kriminalistky. Plzeň : Aleš Čeněk, 2005. 168 s. ISBN 80-86898-13-X. 5) CHMELÍK, Jan a kol. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde Praha, a. s., 2003. 240 s. ISBN 978-80-7201-754-6. 6) JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Praha: Leges, 2009. 626 s. ISBN 97880-87212-24-0. 7) KALABIS, Z. Boj bank proti praní špinavých peněz. Praha : Bankovní institut vysoká škola, a. s., 2009. 92 s. ISBN 978-80-7265-147-4. 8) KAŠPAROVSKÁ, Vlasta, et al. Řízení obchodních bank : vybrané kapitoly. Praha : C. H. Beck, 2006. 339 s. ISBN 80-7179-381-7. 9) KUCHTA, J. a kolektiv. Kriminologie. 2. část. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2002. 132 s. ISBN 80-210-2204-3. 10) KUCHTA, J., FENYK, J., FRYŠTÁK, M., KALVODOVÁ, V. Hospodářská trestná činnost. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 103 s. ISBN 978-80-2104256-8. 11) NETT, A. Praní špinavých peněz. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1993. 39 s. ISBN 80-210-0630-7. 12) POWIS, R.E.: Jak se perou špinavé peníze. přeloţila Kecová M. Praha : Victoria Publishing, 1992. 257 s. ISBN 80-85605-32-5. 13) REZKOVÁ, M. Zákon proti praní špinavých peněz a proti financování terorismu : (zákon č. 253/2008 Sb.). Praha : Linde, 2008. 248 s. ISBN 978-80-7201-733-1. 14) SLOUPENSKÝ, A., ŢEHRA, F. Bankovní bezpečnost,.Praha: Bankovní institut, 1997. 216 s. ISBN 80-7265-005-X. 15) ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. 3286 s. ISBN 978-80-7400-178-9.

64

16) TVRDÝ, J., BÁRTOVÁ, A. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a předpisy související : komentář. Praha : C.H. Beck, 2009. 502 s. ISBN 978-80-7400-099-7. 17) VANĚČEK, Petr. Seminář k legalizaci výnosů z trestné činnosti. Soudce. 2003, č.11, s. 8. ISBN 1211-5347. 18) VANĚČEK, Petr. Nové jevy v hospodářské kriminalitě k legalizaci výnosů z trestné činnosti. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005. ISBN 80-210-38314.

Internetové zdroje 1) ECONOMIA. Boj proti praní špinavých peněz sílí[online]. c2008, poslední revize 15.2.2008 [cit. 15.1.2012]. < http://www.bankovnipoplatky.com/boj-proti-pranispinavych-penez-sili-moderni-rizeni-3887.html >. 2) ROD, A. Boj bank proti praní špinavých peněz[online]. c2008, poslední revize 26.3.2010 [cit. 28.1.2012]. < http://www.bankovnipoplatky.com/boj-bank-protiprani-spinavych-penez-10684.html>. 3) MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Stanoviska FAÚ MF ČR k problematice AML a CFT. [online] [cit. 15.2.2012] Dostupný z: . 4) MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Oznámení podezřelého obchodu. [online] [cit. 22.2. 2012] Dostupný z: . 5) MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Finanční analytický útvar – výroční zpráva 2011. [online][cit. 24. 2. 2012] Dostupný z: < http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Vyrocni_zprava_FAU_2011__finalni_verze_2011_02_06.pdf>. 6) MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Mezinárodní spolupráce – Boj proti praní peněz a financování terorismu. Vztahy FAÚ k dalším mezinárodním institucím a organizacím [online] [cit. 28. 2. 2011]Dostupný z: .

65

7) Česká spořitelna. Prohlášení České spořitelny k politice boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu. [online] [cit. 28.2. 2012] Dostupný z: < http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/AML.pdf>. 8) Komerční banka. Identifikace a kontrola klienta. [online] [cit. 01.3. 2012] Dostupný

z:

<

http://www.kb.cz/file/cs/o-bance/dokumenty-ke-stazeni/kb-

identifikace-a-kontrola-klienta.pdf?255942b0b56b79bc53674d05dd8c272a>. 9) NOVINKY.CZ. USA podezírají Vatikán z praní špinavých peněz[online]. c2008, poslední revize 8.3.2012 [cit. 10.03.2012]. < http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/261235-usa-podeziraji-vatikan-z-pranispinavych-penez.html>. 10) FATF – GAFI. About the FATF. [online] [cit. 05. 3. 2012] Dostupný z: . 11) VRM, Česká televize. Jak na praní špinavých peněz? Policie chce užší vztah s cizinou[online].

c2010,

poslední

revize

26.1.2012

[cit.

10.3.2012].

<

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/162087-jak-na-prani-spinavych-penezpolicie-chce-uzsi-vztahy-s-cizinou/>. 12) HRBEK, M. Vznikla expertní síť na boj s praním špinavých peněz.[online]. c2010, poslední revize 27.1.2012 [cit. 10.2.2012]. http://www.mediafax.cz/domaci/3999148-Vznikla-expertni-sit-na-boj-s-pranimspinavych-penez-Cesko-se-postavilo-do-cela/>. 13) REFERENDUM. Babák je podezřelý z praní špinavých peněz. [online] [cit. 5.3. 2012] Dostupný z: < http://www.denikreferendum.cz/clanek/10735-babak-jepodezrely-z-prani-spinavych-penez>. 14) DOM,IHNED. Bémův muž Janoušek převáděl peníze přes pět zemí. [online] [cit. 7.3. 2012] Dostupný z: < http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-37894880-bemuv-muzjanousek-prevadel-penize-pres-pet-zemi>. 15) LIDOVKY.CZ. Bárta porušil zákon o praní špinavých peněz, tvrdí Pospíšil.. [online] [cit. 7.3. 2012] Dostupný z: < http://www.lidovky.cz/barta-porusil-zakon-o-prani-

spinavych-penez-tvrdi-pospisil-pqc/ln_domov.asp?c=a110410_115253_ln_domov_spa>. 16) VALÍKOVÁ, Z. Policisté vyšetřují případy praní špinavých peněz.. [online] [cit. 8.3. 2012] Dostupný z: < http://brnensky.denik.cz/zlociny-a-soudy/policiste-vysetruji-

pripady-prani-spinavych-penez.html>. 66

17) SOKOLOVO.

9.března

2012

online]

[cit.

15.3.

2012]

Dostupný

z:

<

http://bezpecne.sokolov.cz/www/script/main.php?ac=aktuality&id=1316&mutace= CZ>. 18) ČT24. Podvodníci mají nový způsob praní špinavých peněz. [online] [cit. 16.3. 2012] Dostupný z: < http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/95696-podvodnici-maji-

novy-zpusob-prani-spinavych-penez/>.

Jiné zdroje 1) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 2) Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu 3) Zákon č. 137/2006Sb., o veřejných zakázkách 4) Zákon č. 21/1992 Sb. , o bankách 5) Vyhláška č. 281/2008 Sb., o některých poţadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu 6) Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti 7) Opatření České národní banky č. 1/2003 8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES 9) Směrnice 91/308/EHS 10) Směrnice Komise 2006/70/ES 11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady 1889/2005 12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady 1781/2006 13) Konvence o praní, vyhledávání, zadrţování a konfiskaci výnosů ze zločinů 14) Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu 15) Úmluva o praní špinavých peněz, pátrání, zabavení a konfiskaci příjmů plynoucích ze zločinu a o financování terorismu

67