Svatovavřinecké listy
str. 1
Úvodník Vážení čtenáři, po neobvykle dlouhé době se vám opět dostává do rukou občasník naší farnosti. Věru - trvalo nám pěkně dlouho, než se našlo přiměřené množství času i přispěvatelů. A co teprve dostat z nich příspěvky ... Ale nepřísluší mi, abych v tomto úvodníku hořekoval, naopak po zkušenostech s loňským farním dotazníkem jsem odhodlán přistoupit k problému pozitivně. A tak zatím se zcela vážnou tváří nabízím zapojení do procesu tvorby Svatovavřineckých listů, vžyť nejde o žádnou novinařinu a nějaký ten škrabálek se mezi námi vždycky najde ... Hlavním tématem šestého čísla je osoba papeže - uvnitř naleznete článek o Janu Pavlu II., „reportáž“ P. Dariusze z cesty na pohřeb papeži (mimochodem značně obsáhlou a čtivou) i krátké představení Benedikta XVI. Média nám ochotně podsunují, jaký že to nastoupil nový inkvizitor, jenže nedejme se zmýlit, ono to pod Boží taktovkou funguje často jinak než si dokážeme představit, takový Jan XXIII. mluví za vše. Tak nechme se překvapit a provázejme nového papeže svými modlitbami. Z dalšího obsahu bych pak ještě upozornil na přehled plánovaných aktivit ve farnosti a několik nabídek, jak strávit neděli ... A nyní už mi nezbývá nic jiného než popřát Vám příjemné - nejen nedělní - čtení. váš redaktor
Svatovavřinecké listy, občasník vrchlabského děkanství. Vydává Římskokatolická farnost − děkanství Vrchlabí ve spolupráci s místní skupinou České křesťanské akademie. Určeno pro vnitřní potřebu. č. 6, ročník 3, jaro 2005 redaktor: M.J. Hrdlička kresby: J.A.Erlebachová navštivte internetové stránky farnosti na http://web.quick.cz/rkf.vrchlabi (zde je k dispozici také PDF verze Svatovavřineckých listů)
téma
str. 2
Papež pokoje “Ať sestoupí Duch tvůj a obnoví tvář Země !” Tato slova papeže Jana Pavla II. se mi staly inspirací napsat několik vět o tomto velikém člověku a jeho pontifikátu, který trval 26 a půl roku. Osobně jsem se s Janem Pavlem setkal čtyřikrát. Poprvé v roce 1991 ve Vloclavku, když jsem byl ještě bohoslovcem, podruhé ve Vatikánu v r. 1996, kde jsme byli na návštěvě s farností, kde jsem tehdy sloužil. Třetí setkání bylo v roce 1997, kdy papež Jan Pavel II. přijel do mého rodného města, poslední – čtvrté v roce 1999 v Drobiczynie. Jaký byl Karol Wojtyla -papež ? Z jedné strany to byl člověk veliké osobní zbožnosti, člověk modlitby ve spojení s Ježíšem. Člověk tichý a pokorný, ale z druhé strany – mocný hlas papeže natrvalo zapsal Boží výzvy do lidských srdcí. Byl papežem, který mluvil dospěle, ale nejvíce miloval děti a mládež. V nich viděl naději církve a naději světa. Pontifikát Je těžké popsat pontifikát Jana Pavla II. Myslím, že je na něj možné vztáhnout Ježíšova slova z kázání na hoře: “Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.” Byl to pontifikát veliké práce na utváření pokoje – ve světě i v lidských srdcích. Papežova snaha o pokoj ve světě vycházela jednak z hluboké vnitřní víry v Krista – Knížete pokoje, a jednak z osobní zkušenosti s utrpením lidí v době II. světové války a pak v dobách komunismu. Jho zájem o pokoj byl neustále přítomný v nauce apoštolského stolce i v papežově politické aktivitě. Setkával se, jako žádný jiný před ním, s mnoha politiky, učenci, představiteli velkých světových náboženství, v osobních rozhovorech i ve svých kázáních prosil o pokoj a smíření mezi národy. Ekumenismus – směřování k jednotě křesťanů, byl od počátku důležitým bodem papežova pontifikátu. Už v roce 1979 navštívil Konstantinopol, sídlo patriarchy východních křesťanů. Když stál vedle patriarchy Dimitria, řekl:
téma
str. 3
“Máme právo být ještě rozdělení ?” A tato slova se stala klíčovými v jeho ekumenické snaze. Nejvíce času ze svého pontifikátu věnoval papež dětem a mládeži. Jeho častá setkání s nimi pro něho byly velikou radostí. Všichni si pamatujeme světové dni mládeže, kdy papež s mladými zpíval, tancoval, žil jejich životem. Pamatuji si, jak jeden z jeho blízkých přátel řekl: “On má již za sebou sedmdesát roků života, ale to platí jen pro jeho tělo, protože jeho srdci a duši je osmnáct.” Papež byl vůdcem a vzorem mládeži na tomto světě. Mohli jsme to zaznamenat i v posledních dnech jeho života, jak důležitým otcem byl pro mládež. Pontifikát Jana Pavla II. byl velikým Božím darem pro naši dobu. Slova, která jsem použil jako úvodní motto, naplnil Duch Svatý v osobě Jana Pavla II.. To on se stal rukou Boha,která obnovila tvář země, a to i té české. Můžeme si myslet, že už to všechno skončilo. Já jsem ale přesvědčený, že to není konec. Vždyť po smrti papeže jsme všichni viděli, jak je Bůh mezi námi i skrze osobu a odkaz Jana Pavla, neboť to, co on nedokončil za svého života, udělal po smrti. Sjednotil kolem sebe představitele celého světa, přátele i nepřátele, všechny náboženství. Je mi jen smutno, že se na pohřeb nedostavil prezident Ruska Putin a moskevský pravoslavný patriarcha a pak také prezident komunistické Korey. Pak by tam byli všichni. On s námi zůstane na věky. Zanechal nám svoje slovo v encyklikách, apoštolských listech, knihách. Můžeme se tak zaposlouchat do toho, co nám za života chtěl říci, co nám chtěl prokázat. Přestože zemřel, ve svém odkazu stále žije. P. Mariusz
Zážitky z pohřbu papeže Jana Pavla II. Většina mého života byla naznačena pontifikátem Jana Pavla II. Nikdy
téma
str. 4
nezapomenu na den a obrovskou radost, když jsem večer v televizi uslyšel překvapující informaci: „Konkláve kardinálů v Římě zvolilo dnes nového papeže Jana Pavla II. Novým papežem byl zvolen krakovský arcibiskup, Karol Wojtyla . Potom jsem měl možnost několikrát vidět polského papeže na jeho návštěvách Polska, a také když jsem, ještě před výjezdem na Ukrajinu, měl štěstí navštívit svaté město Řím. Samozřejmě, jak většina návštěvníků Říma, jsem své první kroky nasměroval do Vatikánu a na návštěvu Jana Pavla II. Se svatým otcem jsem měl možnost setkat se při generální a také při osobní audienci. Nebyl čas na pohovor, stačilo to jen na jedno slovo a požehnání v práci na Ukrajině a v osobním, řeholním životě. Život a působení sv. otce Jana Pavla, jak si všichni pamatujeme byl poznamenán velikou láskou a otevřeností ke každému člověku. S velikou pozornosti jsem sledoval kroky papeže poutníka, který překonával staré hranice a zdi zbudované lidskou pýchou a lidským hněvem. Pamatují jak jako první papež vstupoval do židovské synagogy, jak se modlil v muslimské mešitě atd. Na setkání s tím Božím člověkem šli a jeli lidé z celého světa, věřící i nevěřící, staří i mladí, chudí i bohatí. Je možné říci, že stejně jako Jan Pavel II. putoval do světa, tak v odpovědi celý svět se snažil putovat k sv. otci. To byly statisíce a miliony lidi. Jsem měl s toho vždy velikou radost, že náš papež, viditelná hlava katolické církve je takhle všude vítán a s radosti přijímán. Někdy se v myšlenkách rodila také otázka směřující k hodině a dnu, kdy život každého člověka tady na zemi jednou skonči. Co a jak to bude. Takové otázky se rodily v mé hlavě kdy jsem viděl, jak je papež nemocný, jak trpí. Najednou se stalo jisté, že ten den, který musí přijít, je velmi blízko. S pomocí polské televize jsem se spojoval s posledními dny utrpení a umírání Jana Pavla, až jednou večer zazněly vatikánské zvony, v papežských apartmánech zhaslo světlo a zazněla smutná zpráva: „Papež Jan Pavel II. nežije. Dnes, sedm minut po půl desáté večer v sobotu 2. dubna 2005, necelých dvacet sedm let po svém nástupu do funkce zemřel sv. otec Jan Pavel II., muž, který ovlivnil nejenom samotnou katolickou církev, ale také především život miliónů lidí na celém světě“. Na začátku mi bylo smutno a jako většina jsem se ptal: co teď bude a jak to bude, bez tohoto papeže? Ale když jsem viděl statisíce lidi na náměstí sv. Petra skandujících „ Giovanni Paulo“ vzpomněl jsem si na první slova papeže ze začátku jeho
téma
str. 5
pontifikátu: „Nebojte se.“ a také na slova Ježíše Krista: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa”. (Mt 28,20). Hned po smrti zazněla otázka pohřbu, kdy bude a jakým způsobem bude pohřbený Jan Pavel II.? Na pohřeb měl přijet „celý svět“. Jako papež poutník putoval do různých zemi celého světa, tak teď několik milionu lidi se připravovalo na poslední audienci do Říma. Stalo se jasným, že v pohřebních obřadů se zúčastní většina prezidentů, králů a ministrů s celého světa, že přijedou duchovní představitele různých církvi a náboženství. Na konec zazněla informace, že pohřbu zemřelého papeže se má zúčastnit kolem 3-4 miliony lidí. To bude největší pohřeb v dějinách světa. V pondělí 4. dubna jsem se v Jaroměři zúčastnil tradičního setkání Misionářů sv. Rodiny pracujících v Čechách. Na tomto setkání se zrodila velmi zajímavá myšlenka: „Tolikrát sv. otec jezdil k nám, nyní, kdy už sám nikám nemůže, pojeďme na poslední návštěvu k němu, do Říma.“ V pěti minutách bylo rozhodnuto – jedeme. Ještě několik telefonů, rychle zpracováni plánu cesty a potom expresní přípravy této zvláštní pouti. Většina nás už jednou v Římě byla, takže tuto cestu jsme přijali jako pout´ do sv. města a na poslední setkání s Janem Pavlem II. Nikdo z nás nevěděl, jak to všechno dopadne. Jestli bude možnost vidět zemřelého papeže, kde budeme stát v den pohřbu, možná, že vůbec nic ne uvidíme ( proto jsem prosil P. Mariusze o natočeni pohřbu na videokazetu ), jestli bude možnost navštívit hroby papežů nebo aspoň krátce se pomodlit v bazilice sv. Petra. Nějaký rozhlas informoval, že v Římě je už milion poutníků a z tohoto důvodu bude vstup do centrum města pro další putující uzavřen. No, my jsme si řekli: co bude to bude, jedeme. Ať to bude naše oběť a naše taková zvláštní modlitba pro a za Jana Pavla. Po expresních přípravách a po zajištění náhrady na nedělních bohoslužbách jsme se
téma
str. 6
posadili do auta, na kterým byla nalepena fotka Jana Pavla II. a papežská vlajka a takhle vybavení jsme vyrazili do Rakouska, do našeho kláštera v Maria Ellend, který se nachází mezi Bratislavou a Vídní. Kolem 8. hodin večer jsme měli za sebou první etapu cesty do Říma. Před námi bylo ještě kolem 1200 km další cesty, kterou jsme chtěli zvadnout za jeden den. Z Maria Ellend jsme vyrazili v 6 h. ráno. Po cestě jsme viděli starodávnou Vídeň, krásné slovinské a italské Alpy, Benátky, Boloňu, Padovu. Bohužel jsme se nikde nezastavovali na nějakou další dobu, na to nebyl vůbec čas. Jediná možnost byla odbočit z dálnice a podívat se na město z auta. Velikou radost jsme měli z toho, že kromě nás do Říma na pohřeb papeže směřovalo hodně lidí. Většina aut osobních a autobusů byla vyzdobena papežskými symboly. Lidé nás zdravili, mávali vlajkami, křičeli atd. Jíž na dálnicích bylo možná pocítit velikou lásku lidí a ducha, který nás spojoval v jedno. Někdy jsme měli pocit, že celý svět jede do Říma a k sv. otci. Po 13 hodinách rychlé jízdy, v 8 hodin večer jsme přijeli do Říma. Ještě jsme museli najít farnost a faru, kde bydlí a pracují naší spolubratři, misionáři sv. Rodiny z Polska a mohli jsme si něco odpočinout po celodenním přebývání v autě. Ale nebylo to všechno, co nás čekalo tohoto dne. Po večeři a krátkém odpočinku, jsme vyrazili ještě do Vatikánu. Kněz Adam nám chtěl ukázat Řím po západu slunce, a také se podívat na Vatikán a lidi, kteří se chtěli poklonit zesnulému papeži Janu Pavlovi II. Kdy jsme přišli na náměstí sv. Petra, uviděli jsme velké množství lidí čekajících na vstup do baziliky sv. Petra. Italská televize odhadovala počet čekajících na 400.000 osob a čas stání v dlouhé frontě, která začínala několik kilometrů před hranicemi Vatikánu, na 14 hodin. Díky Adamovi se nám podařilo využit bočního vchodu (pouze pro biskupy a kněze) vedoucího skrze vatikánské komnaty, a tak ještě tohoto dne jsme mohli vstoupit do baziliky a po dvouhodinovém čekání se poklonit sv. otci. V teto chvíli jsem
téma
str. 7
si vzpomněl na mou rodinu, spolubratry, farníky z Vrchlabí a okolí a všechny, kdo mě prosil o poslední rozloučení ze zemřelým Janem Pavlem II. Ještě krátká modlitba a museli jsme ven. Náměstí sv. Petra bylo pořad plné lidi, stejně jako sousední ulice, plné mládeže z celého světa. Kolem půlnoci jsme se vrátili na faru, celí šťastní, že jsme mohli tak nečekaně navštívit ještě tohoto dne sv. otce ve vatikánské bazilice. Na druhy den jsme už kolem 4. hodin odpoledne, vybavení v jídlem, pitím a spacáky jeli metrem do centra Říma, abychom měli co možná nejlepší místa na náměstí sv. Petra v den pohřbu. Před námi byla celá noc čekávaní. Když jsme přišli do Vatikánu, postavili jsme se do fronty očekávajících stejně jako my pohřeb papeže. Zpěv, hry, problémy s porozuměním atd. to všechno naplňovalo radostné očekávaní. Většinou tu z 90% byla mládež a to z celého světa. V tom celonočním očekávaní nechyběla také modlitba. V 6. hodin ráno byla otevřena brána a veliký dav lidí zalil celé náměstí sv. Petra i sousedně ulice. Jako, že jsme byli jedni z prvních, podařilo se nám odsadit velmi dobré místa. Krásně jsme viděli i hlavní oltář, a také před námi byly dvě velkoobrazovky, na kterých bylo možno vidět všechno, co se konalo u hlavního oltáře. Díky radiu, které jsme si vzali, jsme měli také přímo překlad do polštiny, který vysílala jedna s římských stanic. Věřím, že všichni jste se zúčastnili pohřbu skrze Českou televizi. Proto bych se chtěl s vámi podělit o své zážitky a o to, co jsem si z tohoto dne nejvíc zapamatoval. První byl pocit, že opravdu naše Církev je katolická tzn. všeobecná, celosvětová, pro všechny, pro každého člověka. Takový počet lidí z celého světa jsem ještě ve životě neviděl. Druha věc, to byl zážitek společenství a jednoty, kterou spojovala láska k Bohu a k Janu Pavlu II. Další, to byl pocit síly, kterou v sobě nese křesťanství a katolická církev. V ČR se my věřící nacházíme v menšině. Někdy se nám zdá, že je nás jenom hrstka, neveliká skupinka, která už nic nemůže změnit. V Římě jsme mohli vidět Církev, která je schopna proměnit svět, prosadit dobro a lásku ve světě. A co je také důležité, byla to
téma
str. 8
církev velmi mladá, církev která se modlí ( hodně lidi využilo tuto bohoslužbu pro zpověď a přistoupilo ke svatému přijímaní ). Potom krásna liturgie, také řecká a na konec to, co pro mě bylo největším dojmem, setkání se sv. otcem, hlavně, když jeho mrtvé tělo bylo přineseno na místo před hlavním oltářem a také když po bohoslužbě bylo odneseno zpátky do baziliky sv. Petra. V těch chvílích jsme všichni plakali. A ještě přesvědčení toho milionu lidí, shromážděného na svatopetrském náměstí, že ve znaku větru bylo vidět přítomnost Ducha svatého a také, že zemřelý papež Jan Pavel II. je svatý, že už teď vstoupil do nebe. Pořad vidím před sebou nápisy: SANTO SUBITO; GIOVANI PAULO – SANTO, SANTO, atd. Já také věřím, že on je opravdu svatý. pokračování na poslední straně
Habemus Papam Pokusím se stručně převyprávět zážitek jednoho kaplana z jičínského vikariátu. V den volby nového papeže byl zrovna na cestě, když v rádiu hlásili, že je zvolen nový papež. Zastavil tedy v jedné vesnici v hospodě a ptal se lidí, kdo že to byl zvolen. Jeden z místních štamgastů mu s důležitostí sobě vlastní odpověděl:Habemus Papam ! A kdo že je tedy ten nově zvolený papež ? Jméno nového papeže bylo oznámeno v úterý 19.4. v 18.43 hodin. Stal se jím 78letý kardinál Joseph Ratzinger. Zvolil si jméno Benedikt XVI. Joseph Ratzinger se narodil 16.4.1927 v bavorském městě Marktl na Innu. 29.6.1951 byl vysvěcen na kněze. Řadu let působil jako profesor fundamentální a dogmatické teologie na univerzitách v Bonnu, Münsteru, Tübingen a Řezně. Arcibiskupem diecéze Mnichov-Freising byl jmenován 24.3.1977, biskupské svěcení přijal 28.5.1977. Téhož roku byl papežem Pavlem VI. jmenován kardinálem (27.7.1977). Od roku
téma
str. 9
1981 byl prefektem vatikánské Kongregace pro nauku víry a předsedou Papežské biblické komise. Při generální audienci ve středu 27.4. sdělil své pocity z volby papežem a vysvětlil zvolení svého jména. Přiznal se k úzkosti z velikosti úkolu a zodpovědnosti, které jsou s papežským úřadem spojeny. Současně však nově zvolený papež cítí klid, který čerpá z důvěry v pomoc od Boha a Panny Marie. Benedikt XVI. uvedl, že si toto jméno vyvolil, protože tak chce symbolicky navázat na pontifikát papeže Benedikta XV., který vedl církev v neklidných dobách 1. světové války. „Byl opravdovým a odvážným prorokem míru, o který těžce a statečně zápasil ... Jsem hluboce přesvědčen, že velký dar míru je především Božím darem, darem velice křehkým a vzácným, darem, který si musíme vyprošovat, chránit ho a vytvářet ho den po dni s přispěním každého z nás,“ zdůraznil Svatý otec. „Jméno Benedikt také připomíná výjimečnou postavu velkého otce západního mnišství - sv. Benedikta z Nursie, který je s Cyrilem a Metodějem spolupatronem Evropy. Postupné rozšíření benediktinského řádu, který založil, mělo zásadní vliv na rozšíření křesťanství na evropském kontinentu. Z tohoto důvodu je sv. Benedikt velmi uctíván v Německu a zvláště v Bavorsku, odkud pocházím. Sv. Benedikt představuje základ jednoty Evropy a významný odkaz na nevyvratitelný fakt křesťanských kořenů evropské kultury a civilizace,“ řekl papež. dle vatikánského zpravodaje ilustrační fotografie ke všem předchozím článkům převzaty z Onet.pl
aktivity
str. 10
Přehled plánovaných aktivit ve farnosti Květen 13.-15. Polsko pro mládež (Wroclaw, Kalisz, Gniezdno, Poznaň) 15. Slavnost seslání Ducha Sv. – při mši bude zpívat sbor AMA ze Svatobořic, odpoledne pak jejich koncert v klášteře. 29. koncert pro varhany (výtěžek - na opravu varhan v kostele sv. Vavřince)
Červen „Svatovavřinecká tretra“ – sportovní den pro lidi naší i okolních farností a pro bratry z ekumeny. Zájezd do Polska – i pro lidi z okolních farností, akce polských kněží. 16.-19. Putování Lužickými horami a Labskými pískovci (pro mládež) 29. Slavnost sv. Petra a Pavla, posvícení
Červenec 5. 25.
Slavnost sv. Cyrila a Metoda Poutní slavnost sv. Jakuba v Dolním Lánově
Srpen 1.-6. 6. 7. 12.-21.
voda - sjíždění Ohře (pro mládež) celodenní adorace Poutní slavnost sv. Vavřince, farní den, koncert Světové dny mládeže v Kolíně n. Rýnem - na kolech
Září Bohoslužba na začátek školního roku Zájezd KDU-ČSL 11. Křížová cesta na Žalý 28. Slavnost sv. Václava
Říjen 4. 28.
„Ekologická“ mše Koncert chrámového sboru
děti
str. 11
Svaté přijímání Ahoj děcka ! Někteří z vás v červnu zažijí první svaté přijímání a tak je tato stránka věnována právě onomu velikému tématu. A ostatním určitě neuškodí, pokud si něco zopakují. Tak neváhejte a čtěte, doplňujte, namáhejte si hlavičky své případně svých rodičů… •
Najděte slova, která souvisí se svatým přijímáním: hřích / zloba / utrpení / legrace / radost / svátost smíření (zpověď) / zpěv / tanec / fotbal / Ježíš / povinnost / jídlo / fara / krev / obraz / poslední večeře / spánek / chléb / zrada / Jidáš / skautský tábor / kněz / přátelství / Duch svatý • Svátost eucharistie – svaté přijímání bylo ustanoveno samotným Ježíšem při poslední večeři. Dodnes kněz při mši svaté říká slova, která tehdy Ježíš vyřkl. Víte která ? Zkuste je doplnit: “Vezměte a ……… z toto všichni, toto je mé …….., které se za vás vydává.” “Vezměte a pijte z něho ………, toto je kalich mé ………, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění ……… Toto je smlouva ……… a věčná. To konejte na mou památku. •
Ve svatém přijímání k nám přichází samotný Kristus pod způsobou chleba (hostie) a vína. Proto je to svátost, která nás posiluje a je vždy vyvrcholením mše svaté. Svaté přijímání nepatří vždy jen jednomu konkrétnímu člověku, ale je to Boží dar pro všechny, kteří mají rádi Pána Ježíše. A na závěr ještě několik otázek: Slouží se mše svaté jen v kostele ? Mohou svaté přijímání dostat i malé děti ? A proč ano nebo ne ?
děti / na neděli
str. 12
Kdo všechno může podávat svaté přijímání ? Jak je důležité a vhodné připravit se na setkání s Kristem ve svatém přijímání ? Tak bystrý úsudek při odpovědích a naviděnou někdy v neděli ! - red -
Na neděli ... Dřívější rubriku Tip na výlet jsme se rozhodli tématicky rozšířit a umístit na stránky Svatovavřineckých listů několik nabídek, jak strávit volné chvíle v rodinném kruhu, ať už jste místní nebo návštěvníci farnosti. Benecko známé i neznámé Až nebudete vědět, kam vyrazit na výlet, zkuste to za humna - na Benecko. Po skončení zimní sezóny se sem vrací klid a “kerkonošská nálada”. Na kole či pěšky, nebude to těžký ! Výchozím bodem trasy je benecká pošta, kam se snadněji dostanete po vlastní ose, protože autobusové spoje časem prořídly. Když odtud zamíříte po neznačené cestě na severovýchod a za potokem se po pár domech dáte doleva, dostanete se až nad údolí Jizerky na Kotelskou vyhlídku. Právě odtud je pořízeno mnoho známých fotografií Kotle z Benecka. Ale zpět k benecké poště, odsud je to jen kousek k Jindrově skále (po zelené značce). Z jejího vrcholu je možné se porozhlédnout po velké části západních Krkonoš, přímo na skále je pak umístěna pamětní deska místnímu učiteli a spisovateli Josefu Šírovi. Vydejte se dále po zelené – brzo dojdete až k vrchu Poustka. Za lesem, směrem k Rychlovu stávala chalupa, kde až do sedmdesátých let tkalcoval “poslenní kerkonošskej tkallec” Matěj Pochop. Zelená vás pak přes Houště zavede až k rozcestí nad Štěpanicemi. Kolaři nechť odsud sjedou dolů na Prakovice a vydají se opět směrem na Verchláb (cestou mohou navštívit štěpanickou
na neděli
str. 13
kapičku i hrad). Pěší mohou pokračovat dál po zelené úzkou cestou pod Homolkou, kolem zapomenuté samoty Na vrších k lesu, kde začíná prudké klesání do Dolních Štěpanic. Vyjdete u továrny firmy Delfi, hned u kapličky a soutoku Jizerky s Cedronem. A tady už pak stačí jen počkat na autobus (pokud pojede) nebo ujít ještě o 2 km dále do Hrabačova na vlak. Kilometráž: Benecko, pošta – Kotelská vyhlídka 1,5 km / Benecko, pošta – Jindrova skála 0,5 km – Poustka 1,5 km – rozcestí na H. Štěpanicemi 3,5 km – Dolní Štěpanice 6 km Kam za kulturou Ne, nebojte se, oblíbená rubrika našich novin a časopisů, zvoucí často na pochybné aktivity, se zde nebude opakovat. Přesně řečeno, za kulturou totiž nemusíme nikam chodit. Kulturu v první řadě vytváříme my sami přístupem k činnostem všedního dne, tím, co čteme, na co se díváme, jak rozvíjíme náš talent, nakolik jsme otevření novým pohledům ale i tradici, kolik času věnujeme modlitbě, děláme-li všechno jne pragmaticky, s ohledem na zisk, nebo jsme ochotní občas dát více než dostaneme... Taková chvíle, kdy máme možnost vnímat svou kulturu tedy může mít nejrůznější podobu - od návštěvy přes rodinnou chvilku hudby až po společný výlet, kávu, modlitbu... Nenapínejte uzdu své fantazii, ale naopak sáhněte po těch nejobyčejnějších činnostech. Kdybyste však přeci jen chtěli někam vyrazit, k příjemnému posezení u kávy vás zve Le Café Théâtre, skoro naproti faře. Ochotný personál vám nabídne několik druhů vín, francouzských specialit, palačinky na sladko i na slano, saláty, tousty ...
na neděli
str. 14
Nabídku si vyslechnete ve francouzštině a pokud by váš překvapený obličej naznačoval, že jste docela dobře nerozuměli, bude vám menu pohotově naservírováno v jazyce českém, ovšem s nepřeslechnutelným francouzským přízvukem. Máte-li neposedné ratolesti, směle je vezměte s sebou. Zatímco vy si budete užívat posezení v nevelkých, ale útulných prostorách, obklopeny divadelními plakáty a rekvizitami, vaše děti se mohou zabavit v hracím koutku, který je pro ně připraven. Kavárna může být cílovou zastávkou při nedělní procházce. Chvíle na Písmem Ke společně stráveným chvílím v rodinném kruhu by neodmyslitelně měla patřit i chvíle strávená nad Písmem svatým. To, že se pomalu z rodin vytrácí, je možná způsobeno i neznalostí různých přístupů, jak s textem pracovat. Proto vám teď některé nabízíme. Tím nejjednodušším jsou chvíle ticha, kdy na sebe necháme text působit, na daný text samozřejmě můžeme navázat tématicky zaměřenou modlitbou důležité je i čtení v kontextu. Teprve po přečtení předchozích a následujících odstavců můžeme hlouběji pochopit dané místo textu - někomu pomáhá, pokud má možnost zvýraznit, označit si text, který na něj nějak zapůsobí jedná-li se o příběh, je na místě pokusit se s dětmi o jeho dramatizaci, umožní to lepší pochopení postav i jejich jednání - pokud nemůžete text dramatizovat, zkuste sáhnout trochu do své představivosti: zasaďte příběh do současného světa. Jak by asi probíhal ? - na místě je i konfrontace úryvku s praxí, našim životem, přístupem - zkuste si také vypsat věci, se kterými souhlasíte a se kterými nesouhlasíte a pak hledat odpovědi ... A nakonec vám nabízíme jeden text ze starého a jeden text z nového zákona: SZ - 1. kapitola knihy Jozue, vypráví o přípravách k obsazení Zaslíbené země. NZ - Lukáš, 24. kapitola, 13.-35. verš. Jedná se o známý velikonoční text - Ježíšovo zjevení při cestě do Emauz. - red - a - vichr -
zprávy
str. 15
Zprávičky z farností Aneb stalo se od léta: Stavební úpravy objektů pod naší správou pokračovaly i na podzim - vrchlabská fara se dočkala injektáže základů a zlepšení statiky, v Dolní Branné bylo provedeno odvodnění kostela sv. Jiří, poslední úpravy zde proběhnou do léta * Propapírovali jsem se k několika stavebním povolením * V Dolním Lánově se začalo s nezbytnými přípravami na částečnou rekonstrukci kostela, byla nakoupena střešní krytina, s opravou části střechy a krovu se začne v blízké době * vrchlabský kostel byl svědkem nejslavnější bohoslužby za poslední dlouhá léta: u příležitosti zasedání ČBK se zde v říjnu sešli skoro všichni biskupové Čech a Moravy * byla ustanovena nová pastorační rada farnosti, zato ekonomická rada dosud nefunguje * ve Vrchlabí přibyli noví ministranti * začátkem Adventu přišel nový kněz P. Mariusz Nowaczyk, polem jeho působnosti je zvláště Lánov a Špindlerův Mlýn * mládež předvedla lehce evangelizačně pojaté vánoční pásmo v ZŠ Školní na Liščím kopci * pro školy i veřejnost byla před Vánocemi zpřístupněna Malá výstava betlémů * Tříkrálové dary opět našly své adresáty v mladých rodinách * Velká solidarita s oblastmi postiženými vlnami tsunami na přelomu roku se nevyhnula ani naší farnosti, do JV Asie putovalo přes dvacet tisíc korun * Mládež po náročné práci natočila amatérský film Narození Krista, který byl v premiéře odvysílaný na Diecézním setkání mládeže v Hradci * v Dolním Lánově byl do věže kostela nainstalován lehce kontroverzní radiovysílač mobilního operátora Oskar, smlouva je uzavřena na 10 let a pro kostel by měla přinést kolem 1 mil. Kč * proběhly dva tématické víkendy pro mládež (“Člověk=homo medialis“ v lednu, „Jsem křesťan a co dál ?“ dubnu) * v lednu se uskutečnily vstřícně přijaté ekumenické bohoslužby, poslední u nás s posezením, zda bude ekumenické setkávání pokračovat záleží jen na vás * Velikonoce jsme opět připomenuly obyvatelům města Vrchlabí Křížovou cestou městem * P. Dariusz se osobně účastnil pohřbu papeže Jana Pavla II. v Římě * po celý akademický rok probíhaly kvalitní přednášky pořádané místní skupinou ČKA, jež zakončil nedávný koncert.
ekonomika
str. 16
Trocha ekonomie ... aneb plánované investice a opravy v letošním roce místo / akce odhadovaná cena Vrchlabí dešťová kanalizace
8.000,-
úprava splaškové kanalizace
10.000,-
ochrana proti holubům na kostele oprava a zřízení depozitáře
7.000,12.000,-
úprava farního dvora - zámková dlažba
65.000,-
oprava varhan (1. a 2. část) částečná obměna vysloužilého nábytku na faře Dolní Lánov oprava části střechy a krovu (podpořeno dotací obce a KHK) částečná úprava interiéru kostela
100.000,15.000,-
450.000,15.000,-
Dolní Branná úprava terénu po provedeném odvodnění kostela
15.000,-
Dolní Dvůr instalace zabezpečovacího systému
21.000,-
zednické práce
5.000,-
I vaše dary, osobní pomoc a příspěvky do sbírky pomohou realizovat tyto důležité investice a opravy. Děkujeme proto za každý váš příspěvek. Bližší informace k jednotlivým akcím získáte u p. M. Hrdličky, nebo na internetových stránkách farnosti: http://web.quick.cz/rkf.vrchlabi
